Bertíkův kouzelný svět

Ludmila Fialová

Úvod

Jmenuji se Albert, ale říkají mi Bertík. Je mi už pět let a chodím do mateřské školky a připadám si často jako šéf Kačenek, protože pomáhám paní učitelce organizovat naši třídu, která se jmenuje „Kačenky“. Bydlíme na okraji Prahy, kde končí metro a jsou samé vysoké domy, ale blízko jsou i rybníky, lesy a přehrada. Svět je úžasná věc! Každý den objevuji něco nového. Rád o tom pak vyprávím rodičům, babičkám i pejskovi, který s námi bydlí. Je hezké prožívat dobrodružství s kamarády ve školce, prozkoumávat okolí a nechávat se překvapit něčím novým, ochutnávat různé dobroty, zkoušet nové hry, ukazovat svému okolí, co už všechno umím. Rád se učím nové věci,chcivšechnopoznataporozuměttomu,ale také být odměněn za úspěch potleskem, palcem nahoru nebo pochvalou.

Mám rád knedlíky s rajskou omáčkou, špagety, vdolky s povidly, čerstvé ovoce v každé podobě (ale ne kyselé višně), občas také trochu mlsám.

Mocměbavípočítání(umímpočítatčesky do900,anglickydo200aněmeckydo20).Také jsem expert na hraní her (při nich zkouším všelijaké triky, které mohou pomoci k výhře).

Rád stavím bunkry a schovávám se. Také mě baví vaření a pečení s maminkou a babičkou, protože chci být v budoucnu šéfkuchař. Rád vymýšlím nové recepty. Miluji sporty, jezdím na kole, plavu i lumpačím na sněhu (na pekáči, sáňkách i lyžích). Cestuji rád, nejen na vlastní pohon (pěšky, na koloběžce či na kole), ale i dopravními prostředky (hlavně metrem a vlakem, autobusem, tramvají, přívozem i autem). Už jsem se v mém životě dostal daleko – v Česku k Máchovu jezeru, do Krkonoš, na Šumavu i do oblasti rybníků v jižních Čechách, vciziněaždo Itáliea Egypta.Proto se takéučím anglicky v mateřské školce. Jsem expert na žraloky, dinosaury a houby. Každý se diví, že toho vím víc než on v těchto oborech. Omračuji své okolí nejen názvy, které dosud neslyšeli, ale i informacemi o místě výskytu, velikosti a váze, typických znacích… Paměť já mám opravdu dobrou! Těší mě, když ostatní žasnou. Občas se mi ráno nechce z postele, nebo špatně slyším, když mám udělat něco, co se mi nehodí (třeba uklidit hračky). Všichni mi říkají, že jsem šikovný, chytrý a hodný kluk, i když se občas něco nepovede, ale to se stává.

Moje nejoblíbenější hračka, kterou všude nosím, je můj plyšový oslík. Je to kamarád, se kterým se cítím v bezpečí, který mě ochraňuje a se kterým se nikdy necítím sám. Dokonce si mu mohu i postěžovat na něco nebo na někoho, kdo mě zlobí. A on to vždy pochopí a stojí při mně.

Jemisiceužpětlet,alebezoslíkasetéměř nehnu. Chodí se mnou i do školky, na návštěvu k babičce a samozřejmě se mnou i spí. Je jasné, že ho musím udržovat v čistotě. Častým praním nebo i pokládáním do trávy či klouzáním se mnou na klouzačce jeho vzhled za těch pět let utrpěl. A tak už se musel podrobit i operaci, kdy mu maminka musela něco přišít, někde trochu přivycpat tělíčko a podobně. Má i oblečky ze stejné látky jako já – třeba tričko s dinosaury.

Když maminka viděla, jak je pro mě oslík důležitý, dostala strach, co by se stalo, kdyby se oslík někdy ztratil. A tak mi koupila ještě jednoho, úplně stejného oslíka. Ale já kamarádím jen s tím starým, ošuntělým, který už toho se mnou tolik zažil.

Máme chatu blízko Prahy, v kopcích, které se jmenují Brdy. Naše chata stojí na nejvyšším kopci v okolí a je z ní krásný výhled na pole, louky i lesy pod námi. Skvělé je, že do chaty můžeme jet i odpoledne po školce, protože je tak blízko. Třeba jen uděláme oheň, opečeme nějakou mňamku a jedeme zase zpátky do své postýlky doma.

Mlsání ovoce

Na chatě máme ovocné stromy, záhonky i spoustu keřů s drobným ovocem. Když mi byl jeden rok, objevil jsem v dolní části zahrady opravdový poklad – tam si mohu natrhat do pusy rovnou ze stromku kanadské borůvky, angrešt, rybíz, maliny, ostružiny, ale i broskve, jablka, švestky. A to je opravdová lahůdka. Ovoce já miluji a čerstvě utržené ovoce chutná nejlépe! A tak jsem si zvykl denně mlsat na

zahradě u plotu. Ale stalo se něco hrozného. Když jsme po zimě přijeli poprvé na chatu, popadl jsem babičku za ruku a dovlekl ji dolů k plotu s představou, jak se tam zase napasu a pochutnám si na dobrotách. Ale co se to stalo?

Najednou tam vůbec žádné dobroty nebyly, dokonce ani zelené listy ne. Nemohl jsem to pochopit. Proč a kam zmizely? Babička mi vysvětlila, že v zimě příroda spí a teď na jaře vyrostou nové lístečky, všechno rozkvete a v létě zase vyrostou mé oblíbené bobulky a mňamky. Asi to tak bude, jen musím být trpělivý. Teď už je mi pět let a už se nedivím, protože vím, že po zimě přijde jaro, pak léto a podzim a znovu zima. A že každý rok znovu vyroste mé oblíbené ovoce.

Oheň a grilování

Praskající oheň, který svítí a hřeje, mě lákal odjakživa. Chata je krásná také proto, že tam s tatínkem můžeme připravovat a rozdělávat oheň. Nejprve táta nařeže a naseká dříví na špalku pod švestkou. Já ho nanosím k venkovnímu krbu a naskládám polínka pod stříšku vedle ohniště.

Dávám si záležet, aby byly úhledně srovnané a nemohlo na ně pršet. Pak mám dovoleno založit na ohýnek. Začínám papírem, muchlám noviny tak, aby mezi papíry bylo

místo na vzduch a ohýnek mohl hezky hořet. Pak na papír přijdou drobné větvičky, nejlepší je uschlé jehličí. Navrch mohu dát i několik tenkých větví a pak už oheň můžeme zapálit. Když se mnou na chatě není tatínek, učím další lidi, kteří tam se mnou jsou, jak se správně dělá oheň. Oni se diví a povzbuzují mě v přípravě a vždycky se to nakonec povede. Pak následuje grilování.Začínalijsmeopékánímšpekáčků,ale teď si raději dám opečenou šunku. Buď opékáme na roštu, ale to trvá déle, tak si první kus masa nejčastěji ogriluji napíchnutý na prut.

Ale i to je kumšt a musí se to umět. V ohni by se maso spálilo, proto musím dávat pozor, aby bylo jen v teple nad plameny. A pak už tu dobrotu mohu ochutnat. Na talíř dostanu svou šunku, lahodný kečup, k tomu chléb a pár kousků rajčátek, okurky a papriky. A hostina může začít. V zimě často a rád vzpomínám na grilování na chatě a zase se těším na jaro a léto.

Ale i v zimě mě možnosti chaty udivily. Přijeli jsme s tátou podívat se, jestli nám nezatéká při dešti střechou voda, protože v létě s tím byl problém. Táta mě překvapil, když sundal mikrovlnou troubu a vařič a pod nimi

jsem objevil kamna. A v kamnech se dá také rozdělat oheň! A tak jsme přikládali, poslouchali praskání ohně a radovali se z tepla, které kamna vyrobila. Úplně mě tato ohňová novinka na chatě dostala. A tak jsem kamna „hlídal“, když táta na zahradě prořezával stromy, a také nadšeně a důležitě hlásil: „Táto, tady je teplo! Pojď se ohřát! Kamna už vytopila celou kuchyň…“. Další překvapení přišlo, když jsem zjistil, že se na kamnech dá i vařit! Ohřáli jsme si na nich řízek a ten byl tak dobrý! Mnohem lepší než doma.