KAPITOLA PRVNÍ
Ve které se seznámíme s mladým Pištou a jeho rodinu, a za osm let po Pištovi i s Koulem Bělmanem (který v té době ještě není Inženýrem).
Osoby:
pan Išta (zkráceně P. Išta)
paní Štová (zvaná též Pí. Štová)
Po devět měsíců přikládali k líci líc
Víc o tom nemožno napsat nebo říct
Víme jen, že měli zřídka při
A jednoho dne byli tři
Od té doby byl tu Pišta, tehdy s tváří, tělem mimina
Po osmi letech je mu osm a příběh začíná
Byl to kluk pořádný, samá ruka samá noha
V pořádku podřadný – věci mu furt braly roha
To se říká, když někdo pořád ztrácí míče
Batohy, čepice a klíče
Zkrátka, co chvíli někde něco nechal
Byl divoký, zmatený, pořád někam spěchal
Klíče musel nosit na krku, a aby měla Štová záruku
Všude ho radši vodila za ruku
Na krku mámu a šňůrku a na ní klíčů svazeček
Slinou v dlani ulíznuté vlasy jako bobeček
(dyslektici prosím pozor na písmenko O!)
Jak toho měl plné zuby, i když byly mléčné
Utekl ven za klukama, vzdor maminky brečné
A že to byl popleta s divokostí býčí
Ztratil venku batoh, oko, i provázek s klíči
Kams dal oko, pako, je na houpačce, v trávě?
Měl jsi si ho přece hlídat jako oko v hlavě!
To oč nám tu právě běží
U klepače za barákem leží
Samo sebe našlo v prachu, koho by to napadlo
Poslechni si příběh, brachu, jak oživlo kukadlo
To je náš hlavní hrdina
Až tady knížka opravdu začíná
Narodil se pádem z důlku
Zastupuje Pišty zraku půlku
KAPITOLA DRUHÁ
V které sa pád k zemi špatně snáší, všechno bolí a bulva je kosmickým vejcem z kterého se pomyslně
rodí Bělman jako takový „das Seiende als solches“.
Jak měkce tlačil kostěný důlku lem
Teď bělmo ho bolí – tvrdá černozem
A po ní se odráží a skáče
A letí vzduchem jako ptáče
Pak buch na zem, jak batole
Rozpláclý jak dlaně na stole
Víš co to je vyrazit si dech?
Bezradně ležet na zádech
Ruce se potí a svět kolem točí
Ted představ si, že vyrazíš si oči!
Teda jen jedno. To jediné čím jsi
Na každý pád si Bělman řekl: JSI!
Probuzení sranda není, snadno tě do peřin skolí
A on najednou Ví a ví, že ho všechno bolí
Au au au a au zase
Jeden by řek: „bolí to jako prase!“
Když jedno okos
Křičel bys: „Ty kokos!“
Tak jako křičí náš probuzený rek
Napůl bojový výkřik, napůl brek
Tak pampeliškovím se valí koule zorničky, duhovky a bělma
jak vykulil se, takový i byl – vykutálený Ing. Koul Bělman
KAPITOLATŘETÍ
VkterémáBělmanpořádněcovoku,stanesekostlivcemarozhodnesebýtivynálezcem.
Jakokosepotvrdézemikoulí
Koulmáočníkoulisamoubouli
Koulísedivoce,jakbypožilmoku(tojekáva)
Hlínanenípodlaha,furtmáněcovoku(zasebodlák, ejhletráva!)
Akdybynormální,bylatotrávaostřice
Ataje,přátelé,ostrápřevelice
Cojeblížacodál?Motásejakvsnění
Sjednímokemneníprostoruvidění
NevšimlsiBělman,jinakbystrýjakoBystřice
Otevřenédíryvzemi,atakdonívlítlvelice
Spadlaždo,abyseJaničkanelekla
Řekněme,ženespaddopekla
Všude ohně, radioaktivní spad
Kams, Bělmane, kams to spad!
Kolem skáčou rohatí, aby se nelekl Bertík
Strašidelní, bradatí, nebudem jim říkat čerti
Odněkud vchrastil sem bezoký kostlivec
Poslepu nahmátl Bělmana za sklivec
A do lebky si budoucího inženýra vložil
Zachechtal se a najednou ožil
Náhle vidí kdysi slepý kostlivec
Osazen Bělmanem rodí se koSKLIVEC!