Orientační běh 2014/2

A B C

silnice zpevněná cesta cesta pěšina nevýrazná pěšina průsek železnice lávka elektrické vedení kamenná zeď plot vysoký plot (nepřekonatelný) rozpadlý plot průchod budova zřícenina zpevněný povrch krmelec malá věž, posed vysoká věž hraniční kámen, mohyla, trigonometrický bod

start kontrola číslo kontroly

spojnice kontrol značený úsek cíl Vydal Český svaz orientačních sportů pro potřeby komise rozvoje OB Již dříve byly vydány letáčky OBJEV OB, s pokyny jak zvládnout první závody v orientačním běhu. Několik verzí diplomů pro nejmenší závodníky visí volně ke stažení i na http://www.zaket.cz/index.php?page=orientacni-beh/mapy-pro-ob Distribuci materiálů pořadatelům zajišťuje sekretariát Českého svazu orientačních sportů. Mapové značky a pozvánky na Dny orientace jsou ke stažení na http://krob.eso9.cz/Pages/Dokumenty/KeStazeni.aspx Distribucima Di P LOM za úcast v závodu Dny orientace v prírode

Radost až na kost

„Tady je vidět, kdo běhá jen pro radost,“ blahosklonně se pousmívá reprezentační kouč v roli spolukomentátora mistrovského sprintu, zatímco si oblastní přeborníci užívají svou půlminutu slávy na diváckém úseku. Bezchybný televizní přenos včetně běhajícího kameramana už se zřejmě definitivně stal standardem našich závodů, a je to dobře. Letos však pomohl otevřít otázku, která se netýká ani tak kvality přenosu samotného, jako spíš kvality vyobrazených běžců a běžkyň. Dá se pochopit, že trenéry a estéty bolí oči při pohledu na nevycválaný styl některých závodníků a závodnic. Na druhou stranu by se právě z titulu své funkce mohli zkusit ptát, proč je naše špička tak úzká a základna tak malá. Přitom potenciál by tu byl: Praha hlásí zástupy nadšených dětí, které však nemá kdo trénovat a roznášet jim kontroly. Pražský pohár žactva, jednu z těch větších náborových akcí, většinou pořádá skupinka ochotníků, kteří se horko těžko ulili z práce už po obědě, a přes veškerou snahu tak některé závody zůstávají i k dětskému pousmání. Kdo to doklepe až do dorostu či juniorů, ten najednou často nemá nikoho, kdo by mu předal své zkušenosti a posunul ho dál.

Nenechme se ukolébat skutečností, že orientační sporty jsou v rámci České unie sportu nejlépe hodnoceným neolympijským odvětvím. Raději se ptejme, jak výše uvedené bolístky vyléčit. Vyřešila by je metodická reforma ve výchově trenérů? Profesionální pořádací tým, který navrhuje Radek Novotný? Nebo si nakonec bude každý muset pomoci sám? Na některé z nastíněných otázek se pokouší odpovědět v obsáhlém rozhovoru čerstvý exreprezentant Tomáš Dlabaja. Nad obrazem našeho sportu bychom se však měli zamýšlet všichni a v souvislostech širších než úhlopříčka televizní obrazovky. Jen to nám může pomoci objevit nové cesty.

4 Petr Žaloudek Stříbrná pecka Mistrovství Evropy v OB, Portugalsko

8 Petr Žaloudek Absurdní zážitek! Od začátku do konce… Portugalský tragikomický experiment očima Radka Novotného

Od čísla k číslu

Radim Hošek radimho@gmail.com

ORIS nyní umí měřit vzdálenost z bydliště na závody a plánovat trasy na shromaždiště. Třeba se tím sníží počet závodníků, kteří skončí ve špatných Lhotách, Vsích či Mezholezích. Český pohár štafet začal deštivým závodem ve Vysoké nad Labem. Deštivé počasí ve spojení s bahnitým doběhem vytvořily nečekaně fotogenické kulisy.

To luhačovický česko-slovenský pohár štafet moc závodníků nepřilákal, a tak se jindy drahocenné body rozdávaly za účast. Žabiňáci si určitě ještě teď rvou vlasy, že postavili chlapských štafet jen pět. Olomoucký závod o 14 dní později na tom byl podobně. Déjà vu. Hanka Doležalová reprezentovala Českou republiku na mistrovství v Portugalsku. Tentokrát to není svět, ale Evropa a ne MTBO, ale trail-o. Žábě gratulujeme k návratu do světové špičky.

„Kdo má čas sbírat kontroly po závodě?!“ byla jedna z nejpovedenějších glos na klasiku na světovém poháru ve Španělsku, kde na poslední startující kontroly v lese nepočkaly. Španělské faux pas ovšem rychle vybledlo. Portugalci v sousedském souboji pořadatelského neumětelství své sousedy zastínili jak kvalitou, tak kvantitou.

V jediné disciplíně mistrovství, jejíž závod se obešel bez přešlapů (tedy takových, které by pronikly informačními kanály až do středu Evropy), se urodila česká medaile. Stříbrná, mužská, štafetová, navíc v omlazené sestavě.

Dana Šafka Brožková při aktualizaci složení české o-repre vypadla ze sestavy. Vrchol sezony si totiž posunula z léta na podzim, kdy završí svou devítiměsíční přípravu.

Orientační běh – časopis orientačních sportů

Vydavatel: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100, P.S. 40, 160 17 Praha 6-Strahov

Tel./fax: 220 513 295, E-mail: csob@cstv.cz

Redakce a příjem inzerce: Žaket, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6, www.casopisob.cz

Jiří Krejčík – editor, 1krysy@gmail.com

Lenka Klimplová – redaktorka, lenka.klimplova@gmail.com

Petr Žaloudek – redaktor, zhaly@seznam.cz

Jan Exner – redaktor, jenda.ex@seznam.cz

Radek Laciga – redaktor, rala@volny.cz

Na obálce: Jan Slíva (LCE, H18) na MČR NOB, foto Petr Kadeřávek

číslo 2/2014

Jarmila Němečková – inzerce a marketing, jarmila.nemeckova@zaket.cz, tel.: 603 157 803

Předplatné: Marie Dvorská, marie.dvorska@zaket.cz

Grafika, DTP: Jitka Štraitová – Žaket

Tisk: Žaket, www.zaket.cz, info@zaket.cz

Příspěvky do časopisu přijímá redakce v jakémkoliv počítačovém formátu. Loga závodů, fotografie, mapy, apod. zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky a grafické přílohy se nevracejí.

Registrace: MK ČR E 10023 ISSN 1803-7496, Vychází: 16. 6. 2014. Uzávěrka příštího čísla: 20. 6. 2014

10 Jiří Krejčík Ještě, že jsme tam zavítali Mistrovství ČR ve sprintu, Znojmo

11

Jiří Krejčík Postup čísla

12 Jiří Krejčík Radost pohledět

17 Radek Laciga Perla Sibiře Mistrovství Evropy v LOB, Rusko

19 Radek Laciga Člověk musí trénovat to, v čem chce uspět Rozhovor s Hankou Hančíkovou

22 Libor Forst Trail-O kviz

23 Dušan Vystavěl AMS 2014 – střípky z organizace

24 Petr Žaloudek Jen se bojte! Pro zlato finišuje Bet Tiomila, Švédsko

26 Dušan Vystavěl … a padla šestka Na mládežnické Tiomile bylo o českých týmech pořádně slyšet

27 Radim Hošek Jak na příchozí?

28 Zuzka Kubátová Malá Opička Nejlepší orientační terény

29 Daniel Wolf Drábovna Nejlepší orientační terény

30 Jiří Krejčík Chybí nám předávání zkušeností a koncepce Rozhovor s Tomášem Dlabajou

34 Petr Žaloudek Mapové střípky z nominaček

36 Radek Laciga Letem MTBO-světem

38 Jirka Funda Patří alkohol k orientačnímu běhu?

41 Radim Hošek Jak krvelačné šelmy naučily Jihočechy ISSOM

42 Jiří Krejčík Letem o-světem

44 Výsledkový servis

46 Jiří Šubrt Zprávy ze Strahova

Stříbrná pecka

Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz Foto: Lars-Åke Dickfors

Mistrovství Evropy v OB, 9.–16. dubna 2014, Palmela, Portugalsko

Šampionát dvou tváří. Takové bylo mistrovství Evropy v portugalském městě Palmela. Po sportovní stránce ukázalo českému týmu svou nádhernou podobu. Fantastické stříbro mužů ze štafet, životní bramborový závod Honzy Procházky na middlu a další tři umístění v nejlepší desítce – to bylo víc než splněný sen. Po organizační stránce však ukázalo všem bez výjimky vztyčený prostředníček. Portugalský týden se stal z mnoha důvodů nezapomenutelným.

Na jih Evropy, kde se vražedným tempem v sedmi dnech běželo sedm závodů, odces toval třináctičlenný český výběr. V obrov ské konkurenci, která je vzhledem k dvoj násobným kvótám startujících větší než na MS, se myslelo na medaili plány vyř čené nahlas však byly opatrnější. „Třikrát jednotlivě do desítky a obě štafety do šes tého místa? To by bylo dobré,“ stanovil cíle trenér reprezentace Radek Novotný. Sítem

úvodních kvalifikací nakonec neprošla jen na sprintu Martina Zvěřinová. „Bylo to asi poprvé v kariéře. Škoda, chtělo to jen běžet rychleji,“ litovala jedenácti vteřin, o které jí finále uteklo. Na nějaké ztráty to vypadalo i po kvalifikaci middlu, ale z něj nakonec kvůli špatně postavené kontrole, nese dící mapě a sérii protestů a protiprotestů postoupili úplně všichni závodníci, kteří byli přihlášeni.

Sprint: Vojta v jámě lvové První medaile se rozdávaly v kopcovitých uličkách Palmely. Křivolaká síť komunikací, velké převýšení a místní hrad se postaraly o postupově vůbec nejhezčí závod šampio nátu. Tady, na rozdíl od lesních závodů, byla taktika „všechno pod čarou“ k ničemu. Pro české barvy to navíc dlouho vypadalo až medailově, a to díky Vojtovi Královi. První část s výběhem na hrad zvládl parádně, při

seběhu k divácké kontrole držel druhé místo, na samotném průběhu byl ještě třetí. Pak ale přišla 18. kontrola a konec všem šancím (viz rozbor). I tak bylo deváté místo s odstu pem dvanácti vteřin na bronz skvělým výsledkem. „Jsem zklamaný, protože jsem si medaili prohrál po výměně mapy úplně zbytečnými chybkami,“ mrzelo Vojtu, který se na startu těžko srovnával s rolí jednoho z favoritů závodu. „Měl jsem hodně sevřený žaludek a i při závodě jsem cítil, že neběžím lehce jako při tréninku,“ přiznal. Každopádně to byla do budoucnosti cenná a nepostra datelná zkušenost. „Tou jámou lvovou si musí projít víckrát. To se natrénovat nedá. Zářným příkladem je Bet, který rozhodně před několika lety nebyl na startu tak klidný,

koncentrovaný a sebeuvědomělý. A teď, když ho člověk vidí, tak je poznat, že se posunul úplně někam jinam,“ říká k předstartovní nervozitě Radek Novotný a ke sprintovému výkonu Vojty dodává: „Běžel to, na co má –stejně jako teď, řekněme, dalších patnáct lidí. Nezbývá než doufat, že to jednou vyjde. A ono to vyjde.“ Obhajoba titulu se povedla Švédovi Leanderssonovi, v ženách se mist ryní Evropy stala Švycarka Wyder, nejlepší Češkou byla devatenáctá Iveta Duchová.

Middle: Pod čarou pro bramboru Znamenitou formu českých mužů potvrdil middle, který byl po zrušené kvalifikaci ča sově extrémně dlouhý startovalo všech 117 mužů a 96 žen. V otevřeném terénu, který

Rozbor sprintu

Muži

2–3

Kontrola nahoře na zdi vytres tala všechny, kteří se k ní vydali zespodu. Okamžitě nabrali pár vteřin ztráty.

13–14

Menší ztrátu pro Vojtu zname nal delší postup zpět k aréně. A to z těch, kteří sáhli po této variantě, byl nejrychlejší.

17–18

kladl minimální odpor, to bylo hlavně o azi mutu a zatraceně rychlých nohách. Vždyť vítězný Švýcar Daniel Hubmann dosáhl prů měru jen lehce přes 4 min/km. A takový zá vod náramně seděl duu Procházka–Král. Zatímco Vojta začal hodně rychle a po šesti kontrolách byl třetí, Bet měl pomalejší roz jezd. V druhé půlce se to však obrátilo a v zá věru se dral do popředí Honza a to tak ve hementně, že z toho bylo v cíli parádní čtvrté místo, což je jeho vůbec nejlepší individu ální výsledek v kariéře. „Jsem spokojený, pro tože světová konkurence je nabitá a ti první tři kluci prostě šli o trošku tempově líp. Čtvrté místo bylo maximem, na které jsem měl,“ hod notil Bet závod, ve kterém před sebe pus til jen Hubmanna, Hertnera a Gueorgioua.

mapy jsou převzaté z worldofo.com

Ženy

8–9

Kontrola, která možná připra vila Vojtu o medaili. „Když jsem razil 17, tak jsem viděl, že kolem celého toho hřiště jsou asi 3 metry vysoké sítě, které byly zmapované jako překona telný plot. Radši jsem to oběhl zleva a ještě jsem přeběhl jednu mezeru, kde to šlo fiknout. Samozřejmě ty sítě byly děravé v rozích a kdo to proběhl, hodně tím získal,“ vysvětloval.

I ženy měly na trati zajímavé postupy. Třeba ten, který vedl přes lesík značený mimo cesty jako privátní plocha. Vyhrála varianta tunelem z hradeb.

A Král 0:37 (1.)

C M. Hubmann 0:43 (36.)

D Procházka 0:45 (40.)

4–5

Spodní varianta se ukázala jako kratší, skluznější a hlavně rychlejší. A to i přes výběh po schodech, které však nebyly nijak prudké.

A M. Kyburz 1:48 (1.)

B M. Hubmann 1:50 (3.)

C Král 1:52 (9.)

15–16

Zdánlivě postup o ničem, ale i na něm se dá bohužel nakou pit dost vteřin. Jedno špatné rozhodnutí a 22 metrů navíc stálo Vojtu 5 sekund.

0:15 (1.) Červeně Král 0:23 (43.)

A Wyder 1:13 (1.)

B Klingenberg 1:23 (13.)

C Gross 1:27 (24.)

16–17

Oproti mužům západněji posu nutá kontrola u hřiště vytvořila více použitelných variant, které mohly ještě v samém závěru rozhodnout.

A Bobach 1:02 (1.)

C M. Hubmann 1:07 (14.)

B Král, Procházka 1:09 (28.)

A Boström 0:27 (1.)

B Král 0:32 (46.)

D Vinogradova 1:01 (1.)

A Strand 1:03 (3.)

E Gross 1:06 (4.)

C Wyder 1:07 (7.) B Ohlsson 1:07 (7.)

Modře M. Hubmann

Radost z brambory, kterou ještě podpořil desátým místem a svým druhým umístě ním v TOP10 Vojta Král, měl samozřejmě i kouč. „Bet dosáhl naprosto neskutečného úspěchu. Tam už to je o tom, jestli se ve star tovním poli v ten den najde víc lidí, kterým to sedne ještě víc,“ potvrzuje Novotný mimořád nost výkonu. Tu pak dokládá i to, že Honza by na trati, kterou absolvoval prakticky pod čarou, hledal jakékoliv chyby marně. I když… „Ve sprintu jsem ztratil na začátku osm vteřin a na middlu jsem měl na jedničku zase čtrnáct vteřin. Asi to trvá, než to tělo rozhýbu. Přitom jsem se snažil, co nejvíc to šlo, ale zase to byl můj standardní začátek. Něco je tam špatně.“ Otázka je, jak takovou nedokonalost odstra nit a jestli to vůbec má cenu. Reprezentační trenér by byl právě v tomto případě velice opatrný. „Kdo viděl někdy Beta na startu, tak se tomuhle zdráhá uvěřit. Podle mezičasů to ale pravda je. Já si myslím, že každý závod ník má charakteristický přístup k závodům a kdyby tohle chtěl zlomit přes koleno, tak by mohl na svém orienťáku napáchat dost škody. Možná by tu skvělou rovnováhu, kterou teď našel, mohl nenávratně poničit. Tak jako sko kani na lyžích ztratí cit pro odraz,“ říká. V že nách tentokrát titul putoval do Dánska zá sluhou Signe Søes, za kterou na 21. příčce

zaostala nejlepší česká reprezentantka Eva Juřeníková o 3 minuty a 41 vteřin.

Long: Příspěvek od Evy Pořádnou zápletku pro poslední individuální disciplínu vytvořili portugalští pořadatelé, kteří večer před startem omylem vyvěsili na internet mapy s finálovými tratěmi. Závod byl nakonec zachráněn (jak si můžete pře číst v rozhovoru o zákulisí ME), přesto se na jeho tratích některé české opory neob jevily. Důvod byl jasný ušetřit v nabitém programu síly na závěrečné štafety. „S kluky jsme se na tom dohodli záhy a bezbolestně. Vyplatilo se nám to před dvěma lety na MS ve Švýcarsku, kde bylo jednoznačné, že Bet byl na finiši v mnohem lepší fyzické pohodě než Lundanes. A úplně stejně se to vyplatilo i tentokrát,“ vysvětlil trenér. Ale o štafetách až za chvíli. Na přestavěné klasice se připomněly ženy, respektive Eva Juřeníková. Aktuálně nej zkušenější členka týmu trénující v nor ském Haldenu vybojovala umístění v elitní desítce i pro dámskou část týmu, když skon čila osmá. S technickým partem výkonu byla spokojená, nechala tam na malých chybičkách maximálně minutu, fyzicky už to bylo horší. „Čekala jsem, že se budu cítit

Porovnání postupů na middlu zlatého Daniela Hubmanna a bramboro vého Jana Procházky. Vše se chodilo na buzolu pod čarou a postupy se tak příliš nelišily. Místa a vteřiny, kde Bet na vítěze ztrácel, jsou červeně, naopak partie, kde získával, jsou zeleně. Dobře je vidět pomalejší začátek Honzy i o fous rychlejší tempo nového mistra Evropy.

Analýza: worldofo.com

trochu líp, na middlu jsem se i kvůli longu šetřila, jenže mi to úplně netáhlo. Možná jsem udělala taktickou chybu, když jsem dvakrát minula občerstvovačky. Nechtělo se mi zabíhat, “ hodnotila long. A jak její přípravu na závod ovlivnily uniklé mapy? „Dívala jsem se docela hodně. Až do poslední chvíle, asi půlhodiny v karanténě, kde jsme dostaly mapy na papíře. Zkoušela jsem si různé postupy, říkala jsem si, jak by to přesta věli, že pravděpodobně použijí kontroly, co tam měli,“ zmínila Eva, která po odchodu Dany Šafka Brožkové na mateřskou dovo lenou bude táhnout ženský tým. To, že je za ní určitá mezera, potvrzují výsledky ME i Radek Novotný. „Je tam a kdybych to měl definovat, tak ostatní ženy vidím jako pracovní skupinu. A myslím si, že se letos dobře zacílená práce v téhle skupině udělala. Ani jsem nečekal, že by to neslo plody hned. Myslím, že holky podaly celkově řadu docela

slibných výkonů, i když to přineslo umístění, která jsou naprosto nezapamatovatelná. To, jestli ty výkony měly subjektivní kvalitu, ale asi dokáže posoudit jen člověk, který je do toho trochu víc zasvěcený.“ Mistryní Evropy se podruhé v Portugalsku stala Judith Wyder ze Švýcarska, která tak dala dohromady netradiční double z nejkratší a nejdelší disciplíny Eva Juřeníková za ní zaostala o čtyři a tři čtvrtě minuty. I long mužů přinesl dvojnásobného krále, kterým se stal mistr z middlu a krajan Judith Daniel Hubmann. Nejlepší Češi skončili v třetí desítce: 25. byl Pavel Kubát, hned za ním pak Štěpán Kodeda.

Štafety: V boji o zlato Tři dny to cinkalo jen kolem české výpravy, a leckdy zatraceně blízko a hlasitě, ale poslední den šampionátu to konečně dopadlo i jí. A právě skvělé předchozí výsledky byly základní ingrediencí, ze které muži ukuchtili štafetové stříbro. „Povedlo se nám to, co je pro úspěch ve štafetě strašně důležité. Že kluci dokázali zaběhnout middle a dokázali si, že když poběží svůj orienťák, tak je na světě málo lidí, kteří by jim mohli utéct, nebo je doběhnout,“ potvrzuje Radek Novotný. Jako klíčový se ale ukázal první úsek, kde místo Honzy Šedivého, který ME vynechal a sou středil se na přípravu na mistrovství světa, běžel „mlaďas“ Honza Petržela. A neměl to jednoduché v závodě s hodně rozdílnými farstami si hned na začátku vyžral horší vari anty. „Vedoucí skupinu jsem viděl až těsně před diváckým úsekem. Celou trať jsem běžel s Rusem Tsvetkovem a Švýcarem Rollierem, kteří mě drželi nad vodou,“ řekl rozbíhač šta fety. Když pak v pytlíku vyfasoval výhodnější větvení, byl z obavy, aby to zkušenějším klu kům nezkazil, výkon dne. Na nováčka v boji o medaile na takové úrovni obdivuhodná zále žitost. „Běžel o čtyři sta metrů delší trať než Daniel Hubmann a dokázal s ním přiběhnout ve skupině na čele. To je naprosto heroický a famózní výkon,“ pochválil Honzu Petrželu kouč, kterého předávka na čele nezvykle uklidnila a dodala mu jistotu, že z toho bude medaile. O tu ho nepřipravil ani úvod dru hého úseku, který měl pod taktovkou Vojta Král. „Ze začátku jsem měl kratší farsty, ale dělal jsem chybky. Asi čtyři po patnácti vteři nách. Ale furt jsem běžel vepředu s Andreasem Kyburzem,“ popisoval Vojťas. Brzy je doběh nul i druhý ze švýcarských bratrů Kyburzů Matthias a také ruský tým a toto kvarteto šta fet předávalo na čele do posledního úseku. V jeho úvodu se to hodně přesýpalo. Nejdřív se z čela chybou odfarstoval Švýcar Hertner, poté se zezadu přiřítily dva švédské týmy, pak gigantickou hrubkou na delším postupu přišel o veškeré šance Rus Chramov. Před divác kým úsekem tak na špici vykrystalizovalo česko-švédské duo Procházka s Bergmanem. Že jdou o zlato, však dlouho vůbec netušili.

Honza Petržela přivedl štafetu na čele…

Honza Procházka skvělý závod završil jen těsně za vítěznými Švédy. Neprohráli

Vojta Král pozici udržel…

„

Myslel jsem si, že jsou před námi pořád Švýcaři, kteří tam měli kratší farstu. Pak jsem se dozvěděl, že jsme první dva, tak mě to trošku nakoplo,“ vzpomínal Bet, který ještě hlídal, aby se k nim zezadu nepřiblížil na třetí pozici běžící Francouz Thierry Gueorgiou. V tu chvíli však už bylo jasné, že si to rozdá o titul jen se švédským finišmanem. „Úplně se mi z toho rozklepala kolena,“ přiznal nervo zitu při čekání na medailové rozuzlení štafet Vojta Král. S Honzou Petrželou Betovi věřili, to Radek Novotný byl pesimista. „Také jsem mu věřil, ale jen do chvíle, než jsem ho viděl na diváckém úseku. Bet se mnou pak úplně nesouhlasil, ale mně se zdálo, že Bergman je na tom úplně skvěle a že on tahá za slabší konec,“ vyjádřil své pocity kouč. Nakonec to bohužel v závěru bylo tak, jak říkal. „Cítil jsem se skvěle a na Bergmana zkoušel všechno, rubal to, ale on šel výborně. Tentokrát jsem

na něj neměl. Myslím, že kdybych nebyl v takové formě, tak by mi i utekl. Takhle jsem s ním doběhl až na sběrku,“ uznal Honza Procházka sportovně. Na chmury však nebyl čas vždyť se jedná teprve o třetí českou medaili z Evropy, kterou hoši navázali na stří bro štafety Lučan–Jedlička–Ropek z Ukrajiny 2000 a rovněž stříbro Dany Šafka Brožkové z klasiky v Bulharsku 2010. „Užíváme si to neskutečně. Byl to sen a stříbro bereme všemi deseti,“ potvrdil Honza Petržela a podobně mluvili jeho parťáci i trenér. „Medaile z mis trovství Evropy je prostě pecka. Stejně jako na MS ve Švýcarsku se ukázalo, že nám vyho vují skluznější závody, kde není moc věcí, které by nás zastavily, a kde můžeme držet souvislé tempo,“ zhodnotil šampionát Radek Novotný. S výsledkem žen už tolik spokojený být nemohl. Štafeta skončila v redukovaném pořadí na 10. místě.

Šanci vybojovat další evropskou medaili dostane český tým za dva roky, a to na domácí půdě. Kontinentální majstršaft, jehož laťka je po Portugalsku nastavena tak nízko, že se pod ní nelze ani proplazit, hostí Jeseník.

Absurdní zážitek! Od začátku do konce…

Portugalský tragikomický experiment očima Radka Novotného

Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz

Člověk sledující mistrovství Evropy po internetu si musel připadat jako špatném snu. Nefungovalo prakticky nic. Co ale zažívali sami účastníci? To bylo opravdové pořadatelské peklo. Špatně postavené kontroly, nesedící mapy, tratě uniklé v předvečer závodu, naprosto nepřipravení organizátoři. A to vše pod dohledem mimózního IOF advisora Schoepfera. O zákulisí portugalského Absurdistánu vypráví kouč českého týmu Radek Novotný.

Zažil jsi na světové akci někdy něco podobného? Nic podobného jsem nikdy nezažil nejen na světových akcích, ale troufám si říct, že ani na oblastním žebříčku. To byl absurdní zážitek od začátku až do konce. Vrcholem cynismu bylo, že když se pořadatelům s naší pomocí podařilo závody dostat tak nějak pod kontrolu, přišla naprosto nepředvídatelná chyba jednoho člověka, který vyvěsil mapy longu na internet. Celé se to zase zhroutilo jako domeček z karet.

Kdy problémy začaly? Se špatně postavenými kontro lami na kvalifikaci middlu?

Už dřív. My jsme přijeli o dva dny dříve, což je docela stan dardní postup, ale vůbec se nám nedařilo najít závodní kancelář. Věděli jsme pouze to, ve kterém městě je, ale nikde nebylo udané, kde kon krétně. Ani tam nebyl kontakt na pořadatele. Tak jsme jezdili po městě a ptali se lidí.

Jak se vám ji podařilo najít? Hledali jsme nějakou školu. Nejdřív jsme byli u špatné a na druhý pokus jsme to našli. Ale to už byli pořadatelé bohu žel na večeři.

Pak přišla zmíněná kvalifi kace middlu.

Už dopředu vše signalizovalo to, že závod pravděpodobně neproběhne úplně v pořádku, V bulletinu totiž nebyly skoro žádné informace. Mysleli jsme, že je dostaneme na schůzi. Tam se ale pořadatelé divili, že nějaké informace chceme. Takže spousta věcí se začala řešit až právě tam.

Co třeba? Například cesta z předstartu na start, kde nám nechtěli sdělit vzdálenost. Tak jsem jim řekl, ať si to hlavně pořádně spočítají, aby se to stíhalo. Dopadlo to tak, že těsně před tím, než naše holky, které startovaly první, šly do koridoru, pořadatelé

vyvěsili ceduli, podle které měly za šest minut uběhnout 1200 metrů k prvnímu koridoru. To jen předznamenalo tu sérii problémů. Byly tam špatně kon troly a nikdo nedokázal vyře šit, jestli jsou špatně, nebo ne. Takže došlo k bezprecedentní události, kdy jsme je tři trenéři šli zkontrolovat. V reakci na to se ustanovila skupina koučů, kteří měli probíhat před star tem tratě, abychom se ujistili, že aspoň ty závody proběhnou dobře. Jenže se stalo, že hned první den nedostali správné mapy, protože se tratě přes noc měnily. Takže kontrolovali třeba kontroly použité jen pro veřejný závod.

Největší problém ale vznikl před klasikou, kdy na inter net unikly mapy. Jak ten večer probíhal?

Bylo vyhlášení middlu, kde jsem byl s Betem. Chvíli jsme se zdrželi, protože tam hráli pěkně na kytaru, takže když to pro sáklo, byl jsem z trenérů v cen tru závodu jediný. Jako první mi volal finský kouč, jestli to už vím, protože já jsem na schů zích vystupoval jako nejvíc zlý muž. Šel jsem tedy za ředitelem a IOF advisorem, kteří zrovna večeřeli, a řekl jsem jim, co se stalo.

Co jsi v tu chvíli navrhoval? Že to zkusíme ututlat a obvo láme všechny týmy, se kterými se domluvíme se na fair play –tedy že se na to nikdo nebude dívat. Pak ale přišel někdo z fin ské federace, že už o tom ví tele vize a že se ten závod rozhodně nemůže běžet na těchto tratích. Uznali jsme, že to nepůjde.

Pochyboval jsi, jestli se klasika vůbec poběží?

Pak už ne, protože jsme se domluvili, že se do stavby nových tratí zapojí několik lidí, kteří tam byli mimo týmy. Navíc jsem si myslel, že je to tak velký průšvih, že se i ti Portugalci vzchopí a udělají to. To se nakonec stalo a ten závod pak v podstatě proběhl stan dardně. I když v tu chvíli jsme už všichni měli ohledně stan dardů snížená měřítka.

Co to znamená mít snížená měřítka?

Člověk třeba už ani nepou kazoval na to, že závodníci byli nucení jít do koridoru v čase -25. To už nikdo ve víru těch událostí ani nepřipomínko val. Bylo to úplně absurdní.

Podle Evy Juřeníkové ale byly nové tratě paradoxně lepší než ty původní.

To bych nehodnotil, protože ten terén byl hodně homogenní. Z mého pohledu jsem kvito val to, že nové tratě se vyhnuly veliké zašrafované oblasti, o které nikdo nevěděl, co je zač. Navíc bylo docela štěstí, že tratě prosákly zrovna v závodě, který nebyl o volbách postupů, takže to víceméně nehrálo roli. Skoro bych si troufl říct, že se to mohlo běžet na těch původ ních, protože by to nikomu nepomohlo.

Nad takovými chybami se můžeme třeba zasmát. Ale jak se z nich do budoucna poučit?

O tom přemýšlím už tři týdny. Člověku by se chtělo napsat velmi veselý a dehonestující článek, aby se všichni dozvě děli, co se tam dělo. Ale to není konstruktivní pozice. My potře bujeme s IOF konstruktivní dialog, aby IOF vyslyšela naše hlasy. V tomhle případě úplně selhal IOF advisor a vlastně vůbec celý systém pořádání závodů IOF. Pro každý závod je

jiný advisor a moc mezi nimi nefunguje přenos zkušeností. Také se ukazuje, že advisoři vůbec nerozumí orienťáckému momentu, nerozumí mapám a spousta z nich ani moc neumí stavět tratě.

Odkud se vlastně berou? Je to neplacená funkce, která člověku zabere spoustu času. Měl by absolvovat spoustu návštěv v místě závodu, sedět pořadatelům pořád za krkem a hlídat, co dělají. Je to svým způsobem hodně nevděčná role. Bohužel hodně z nich je zaměřeno příliš administrativně a na orienťák jim zůstává málo prostoru. Po čem voláme už léta, je to, aby vznikla funkce technického ředitele. Byla by to nejlépe jedna osoba, která by měla na starost všechny velké závody, a to pouze technickou stránku věci. Aby byly mapy podle standardu, aby byly tratě férové a podle jednotlivých definic.

Tedy podobně, jako tomu je třeba v lyžování. Přesně. Já o tom hovořím často, jak s trenéry, tak s činov níky IOF, když mi přijdou pod ruku, a vždycky zmiňuju jméno Walter Hofer (ředitel světových závodů ve skocích na lyžích). Takhle to musí fungovat. Věřím, že už se něco stane. Na druhou stranu IOF má takovou struk turu a takové vnitřní procedury, že představa, že se něco stane

Z poznámek Radka Novotného, aneb co se také nepovedlo překonávání hustníků při kvalifikaci longu na náhodu –ve stejně klasifikované zelené se daly ztratit/získat minuty neaktuální mapy, na kterých chyběly/přebývaly cesty či nové paseky čtyři týmy chybějící ve startovce finále middlu, přestože bylo po zrušené kvalifikaci řečeno, že finále poběží všichni nedostatečné či špatně „vymlíkované“ povinné postupy, takže závodníci museli pásky překonávat chybějící definice zvláštních objektů (jak v bulletinu, tak na mapě) chybějící či špatně umístěné občerstvovačky Švýcaři mohli bydlet v embargovaném prostoru pro sprint –navíc na hradě, kudy poté vedla nejtěžší část závodu zoufalá prezentace na internetu startovka pro finále sprintu byla sestavena podle časů z kvalifi kace bez ohledu na rozběhy

a reakce bude okamžitá, je úplně naivní.

Vyskytly se i názory, že by vrcholné akce neměly pořá dat po orienťácké stránce rozvojové země – tedy třeba právě Portugalsko. Co ty na to?

Já jsem přesvědčený, že Portugalsko bylo velké selhání IOF advisora. Bylo to vidět už na posledním bulletinu, kde úplně chyběly informace. Přitom není nic jednoduš šího, než si vzít bulletin třeba ze švýcarského MS. Tam to mají zorganizované tak, že na poradě vedoucích týmů není jediná otázka, protože pro stě není potřeba. Tady v bul letinu nebylo nic, na schůzích z počátku také ne. Když jsou informace v bulletinu, tak to znamená, že závody jsou door ganizované až do momentu, kdy je všechno možné přesně popsat a definovat.

V čem konkrétně IOF advisor třeba selhal?

Třeba v nastavení různých mechanismů a to tak, aby fun govaly robustně. Například není možné připustit, aby byl mapař zároveň stavitelem tratě, což se v Portugalsku stalo několikrát. Kvůli tomu došlo k tomu, že kontroly na middlu stály jinde, nebo byly umístění v místech, kde neseděla mapa. Ten člověk to prostě nedokázal posoudit.

z karantény (kval. middle) byla vidět část trati, stejně jako cestou do karantény na kval. sprintu dlouhé čekání v aréně na výsledky jednotka na nulování nebyla ve startovním koridoru, ale píchlá kdesi v prostoru všechny 3 rozběhy při kvalifikaci middlu měly stejnou první kontrolu dva mužské rozběhy při kvalifikaci longu měly stejných prvních 9 kontrol nefarstovaná první kontrola při mužských štafetách naprosto nevyrovnané farstování štafet, které ovlivnilo závod divácká kontrola, která nebyla vidět (kvalifikace middle) kontroly pro sprint dlouho před závodem na asfaltu označeny křížkem přes stížnosti týmů špatně připevněné a tím pádem padající SI jednotky na kontrolách

Ještě, že jsme tam zavítali

Mistrovství ČR ve sprintu, 8. května 2014, Znojmo

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

Kadeřávek

Zatímco na Horním náměstí čile probíhají vinařské slavnosti, na náměstí dolním, tedy Masarykově, je ještě chvíli před polednem mrtvolný klid. Rozčísne ho teprve předběžec v reflexní vestě. „Do startu zbývají tři minuty,“ hlásí spíkr Matěj Klusáček, zatímco pod kaš nou postává odhadem třicet diváků a pán s hovnocucem. Asi proto, že na náměstí chybí TOIky. Kdo však někdy viděl kvalitní western, ten musí tušit, že se schyluje k velkolepé pře střelce. Slunce pálí, teplý vzduch se tetelí nad kočičími hlavami starého města. Chybí vlastně jen ten keřík, který by se těsně před startovním pípnutím prokutálel ztichlou ulicí.

Tragédie skalní

Jako první se na trať pod dohledem televiz ních kamer vydávají pistolníci v kategorii mužů a náměstí s velkoplošnou obrazovkou se brzy zaplňuje. Místňáci sice zůstali u vin ných stánků, ale mezi odbornou orienťáckou veřejností to šumí dost. Čeká se repríza sou boje stříbrných hochů z mistrovství Evropy, kteří loni ovládli pódium. A ve vzduchu taky trochu visí otázka, jak do něj promluví loňští junioři v čele s vicemistrem světa Michalem Hubáčkem. Ještě na divácké kontrole se oba předpoklady zdají správné stříbrná štafeta na medailových pozicích a mlaďoch těsně za nimi. Jenže ve chvíli, kdy už není zdánlivě co řešit, vytahuje stavitel trati Jenda Zháňal z rukávu kontrolu pod můstkem a dává mož nost vyniknout zkušeňáku Petru Losmanovi, který brilantní volbou postupu nakonec urve třetí místo. A drama kulminuje i v souboji o zlato: Vojta Král si vybírá slabší chvilku na víceméně přesouvacím postupu a Honza Procházka má vytoužený titul na dosah. I on však zaváhá, a to na postupu na předsběrku, kde už je to zdánlivě jen o nohách. Ty má nakonec přece jen rychlejší Vojta a připisuje si svůj druhý mistrovský zářez.

To se nic dělat nedá „Nechal jsem tam dost, ale to asi každý,“ říká v cíli šťastný vítěz. „Na drobných zaváháních jsem postupně nabral asi 15 sekund. Kdybych

Znojemské vlakové nádraží je tak smutné, téměř chcíplé. Tento okřídlený axiom však druhý květnový svátek rozhodně neplatil pro vinařské centrum na jihu Moravy. Historické město s přívlastkem hostilo letošní mistrovství na nejkratší trati a byl to pořádný hukot.

Foto: Helena Hudečková, Petr

Kulisy jako z turistického bedekru

takhle běžel na MS, tak bych byl dvacátý,“ stříz livě hodnotí svůj výkon Vojta, který i přes několik myšek obhájil zlato z loňska. Honza Procházka mohl jen krčit rameny do televiz ních kamer, titul ze sprintu mu ve sbírce i po letošku chybí. Loni mu utekl o dvě vteřiny, letos o tři, a zase po něm sahal ještě kousek před cílem. Možná větším překvapením pro hltače statistik však bude výsledek čerstvého veterána Petra Losmana: Věřili byste, že svou poslední medaili z českého sprintového mist rovství vybojoval v roce 2000 v Jihlavě, tehdy pro změnu prvním rokem v dospělých?

Neviděli jste tu prosím Andělu? Kdo porazí Ivetu Duchovou? To je výzva do příštích závodů i let. Poté, co Dana Šafka

Postup čísla

O tom, co vám nabídneme jako tradiční hádanku, jsme měli jasno dlouho. Dalo by se říct, že ještě před samotným závodem, na novaný postup objevil. Kdo si totiž dělal mapovou přípravu na tové mistrovství ve Znojmě, ten musel tušit: klíčová volba závodu se bude řešit na dlouhém úseku okolo pivovaru. Nikdo však netušil, odkud kam přesně postup povede. A asi ani to, že se znojemské víno bude lámat už na třetí kontrole. Dejte si tedy pozor, aby vám nezhořklo na patře.

Brožková přerušila kariéru, je pardubická závodnice jasnou českou jedničkou na krat ších tratích včetně sprintů. Sice není z holek úplně nejrychlejší, ale vše dohání přesností a plynulostí. A klidná síla jí přinesla úspěch i tentokrát. Jen tři nejrychlejší mezičasy, záro veň však žádná výraznější chyba. I když je pravda, že Vendula Horčičková při svém debutu mezi dospělými bojovala srdnatě, klobouk dolů. Třetí místo pak skvělým závě rem urvala Martina Spurná, která se na mis trovství kvalifikovala coby pražská oblastní přebornice. V ženách ještě více než v mužích platila otřepaná poučka hlava–mapa. Pro běžecky zdatné závodnice se slabší orien tační technikou byl tentokrát závod v křivo lakých uličkách starého města nad jejich síly.

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

Petr Losman míří za bronzem

Se mnou na světě si ještě užijou Když si Česká televize sbalila svá fidlátka, mohli se na své tratě vydat i pretendenti o tituly mládežnické. Konečně, dalo by se říct. Do karantény totiž museli nakráčet už společně s dospělými a právě tahle divácká kulisa na náměstí trochu chyběla. Občasné stesky trenérů, že se musejí se svými svě řenci trmácet přes půlku kontinentu kvůli pat náctiminutovému závodu, tentokrát zřejmě zůstaly doma a i zde se sešla plnohodnotná konkurence. V dívčích kategoriích víceméně bez překvapení: Tereza Čechová (D16), Anna Štičková (D18) i Karolína Bořánková (D20) jsou známé firmy. S vítězstvím Vojty Sýkory v H16 se také tak nějak počítalo, byť asi

ne s minutovým náskokem. Ovšem Šimon Navrátil v H18, to už je jiné kafe. Nadějný závodník pražské Pragovky dosud pravi delně sbíral umístění těsně pod stupni vítězů, tentokrát však známějším soupeřům vypálil rybník a důrazně si řekl o nominaci do doros teneckého výběru. Podobně by asi v junio rech málokdo vypsal do sázkového tiketu jméno Petr Horvát. Reprezentant v LOBu však vyhrál s přehledem a dvacetisekundo vým náskokem. Inu, jak s oblibou píše klasik českého o-blogování, překvapení ve sprintu nejsou vyloučena. Znojemské sprintové mis trovství překvapilo spíše příjemně a pokud by takhle měl vypadat standard příštích let, za sebe si jej rád nechám líbit.

Radost pohledět

Redakce časopisu v televizi byla, takže je s přímým přenosem ze znojemského sprintu spokojená. Ale jak jej hodnotí vrchní spolupracovník s ČT – Ivan Matějů, místopředseda ČSOS? S uskutečněným přímým přenosem MČR ve sprintu ve Znojmě u mne převládala také vcelku spokojenost. Ukazuje se, že jak naši pořadatelé, tak produkční štáb České tele vize v čele s režisérem sportovních pořadů Karlem Jonákem, sprint už umějí. Vždyť to byl již také asi šestý přenos ze sprintů MČR Bohnice 2008, MS Olomouc 2008, MČR Kutná Hora 2009, Zlín 2010, Chrudim 2013, Znojmo 2014). Vylepšovat se dá neustále, ale vysokou laťku držíme. Na tomto místě se sluší poděko vat všem našim pořadatelům, letos konkrétně ZBM, protože když přijede ČT na PP, tak sta rostí s pořádáním je o dalších 50 % navíc.

Podařilo se vám vyjednat na letošní rok ještě nějaký další přímý přenos, nebo už se budeme muset spokojit jen se záznamy?

V roce 2014 je s ČT smluvně potvrzen ještě jeden PP na 90 minut a řada dalších 30–60minutových dokumentů. Další pře nos již připravujeme, uskuteční se 14. 9. z MČR smíšených štafet, které pořádá SHK ve Smiřicích. Právě v minulých dnech jsme byli se štábem ČT a pořadateli ze SHK (Netuka, Šmehlík, Jedlička) na místě a mohu říci, že se máme na co těšit.

Dokumenty pak připravujeme z MČR na KT (30 min), z MS OB v Itálii (80 min), z MS MTBO v Polsku (45 min), z AMS OB v ČR (60 min), z MČR na klasice OB (30 min), z M ČR štafet a družstev OB (30 min).

Už jste za ty roky spolupráce zjistili, který den a jaký čas je pro sledovanost nejlepší?

To je zapeklitá otázka, na kterou není lehké ani jednoznačné odpovídat. Řekl bych, že to řešíme případ od případu. Například ohledně toho 14. září právě domlouváme vysílací čas, po řadě konzultací se SK, SHK a ČT to vypadá tak, že mistrovský závod mužů a žen se poběží v době 11:30–13:00 hod a vysílat se bude metodou „odloženého“ přenosu asi v době 16:00–17:30 hod, hned po skončení Davis Cupu mužů ve Francii. Ještě jsme mohli zvolit variantu PP v době 9:00–10:20 hod, ale ta se nám z hlediska sle dovanosti zdá méně vhodná. V této souvis losti je dobré si uvědomit, že nejsme olym pijský sport, ani fotbal nebo tenis pamatuji, že v roce 2012 jsme museli ustoupit Tour de France, nyní zase DC, dříve při sprintech zase hrozila kolize s MS v ledním hokeji…

Ve Znojmě zazněly hlasy, že není nutné zařazovat do přímého přenosu úplně všechny startující – relace je pak zbytečně dlouhá a někteří oblastní přebor níci přece jen nemají úplně vybroušený styl. Uvažovali jste o možnosti přímého přenosu kombinovaného se záznamem, podobně jako ho mívají sjezdaři? Že by se úplný začátek závodu předtočil a sestří hal a naživo by šla až červená skupina? Ano, to máš pravdu, to je cesta, kterou chceme jít. Určitě ji budeme aplikovat při MS MTBO v příštím roce v Liberci, protože bikeři nemají kvalifikace a dělat přenos delší než dvě hodiny je hloupost, na to se nebude nikdo dívat… Musíme se soustředit tedy na červenou skupinu, respektive na okruh favoritů. Kritiku na Znojmo jsem také zazna menal, opravdu bylo více vysílacího času věnováno „oblastním přeborníkům“ než vyvrcholení závodu a boji o tituly. Navíc ani řazení kategorií nebylo nejšťastnější, asi bylo

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

lepší končit muži, jejich běh je přece jenom dynamičtější a v současné době více inkli nují ke světové špičce.

Jaké jsou televizní plány na příští rok? V roce 2015 máme docela smělé plány, chtěli bychom uskutečnit dva PP z MS MTBO v Liberci (patrně ze sprintu a middle) a 1–2 PP z OB, aby také naše „vlajková loď ČSOS“ byla televizně pokryta. A protože těch PP ze sprintu již bylo dost a divák by mohl zís kat dojem, že OB jsou jenom historická cen tra měst, kamenné zdi, úzké uličky a parky, chceme se vrátit s přenosem do „lesa“. Takže do hledáčku se mi dostalo M ČR na KT. Finálový závod připravují pražské oddíly EKP a SSP společně s ONO v Krušných horách s centrem v biatlonovém areálu Eduard. Pro krátkou trať hrají i další atri buty, finálový závod se vejde do dvou hodin a přenos se uskuteční i s pomocí GPS. To je totiž ta nadstavba, která přenos značně povy šuje, diváci jsou zataženi do našich kombi nací postupů a TV experti mimo OB považují „ocásky“ za velmi přitažlivé.

To je hezké slyšet, že ocáskům už rozumí i lidi mimo orienťák. Máme se tedy těšit na návrat ke kořenům našeho sportu?

Budeme se o něj snažit. O slovo s PP se ovšem hlásí i ASU znovu z MČR ve sprintu, tento kráte ve Valašské Meziříčí. Chce to pojmout jako generálku na ME 2016, rozhodnuto tedy ještě není… Ale plánujeme i celou řadu dal ších dokumentů na 2–3 kamery, takže ani další pořadatelé MČR v LOB, OB a MTBO by neměli přijít zkrátka. Společně s IOF pak již začínáme hovořit o přípravě 2–3 přímých přenosů z ME 2016 v Jeseníku, jednání se uskuteční při letošním MS v Asiagu.

Vendula Horčičková mezi Scyllou a Charybdou – vede lepší stopa po schodech, nebo korytem?

Rozbor postupů

Muži

1

Nejrychleji začíná závod Miloš Nykodým (zleva) a získává náskok 3 sekundy. Jak je důležité dobře rozběhnout, dokázal Honza Petržela s chybou a ztrátou 27 sekund.

2

3

„nepřemýšlej V OB domácí scéna

pozadí železniční most, nikoli však Červený.

I na dvojce byl první Miloš (-0.04), zprava.

9

12

Tato kontrola se stává osudnou dosud vedou címu Miloši Nykodýmovi, který jde jako jediný z prvních šesti zleva a razí kontrolu umístěnou o 20 m západněji.

10

Obě varianty v podání dvou nejrychlejších se shodným výsledkem 1.00.

Horní volba (Vojta) cca o 7 s rychlejší než spodní, výběh kopce byl méně než příjemný. Bet to tady musel hodně narvat. Průběžné pořadí na třináctce, tedy divácké kontrole: 1. Král, 2. Procházka, 3. Petržela, 4. Hubáček a Mrázek, 6. Kodeda.

Král

14

Na začátku je potřeba odhalit, že se kont rola nachází na louce pod mostem. To z nej lepších zvládá pouze Petr Losman, získává bonus 8 sekund a z 9. místa je najednou bron zová pozice. Naopak Štěpán Kodeda zleva ztrácí další dvě vteřiny a prohrává svůj boj o medaili. Další, kdo zde mizí z medailových pozic, je Honza Petržela, který volí střední variantu a navíc přebíhá průchod ve škole (+0.33)

17

Patnáctka je kratší a rychlejší zprava (- 0.02). Šestnáctka je postup pouze přesunovací, smolařem dne se zde stává Tomáš Kubelka (+1.31). Honza Procházka vede o dvě sekundy před Vojtou Králem, rozhodne však postup na sedmnáctku: Bet běží stej nou volbu jako Vojta, ale ztrácí rozhodující 4 vteřiny. „Chtěl jsem jít stejnou cestou jako na čtrnáctku, ale běžel jsem na záda Honzovi Petrželovi a najednou jsem zjistil, že jdeme jinam, zastavil se a zazmatkoval.“ Druhým nešťastníkem je Michal Hubáček, který tady přichází o velkou bednu (+0.17). Petr Losman dotahuje překvapení až do konce a po těžko uvěřitelných čtrnácti letech se raduje z placky na sprintu.

Martina Spurná

Vojta

Ženy

Po květinovém ceremoniálu se do závodu vydaly i dámy. Jejich trať byla podobná tomu, co již proběhli pánové, jednotlivé varianty proto rozebereme hlavně tam, kde se tratě lišily.

3

Jednička i dvojka jsou totožné s mužskými kontrolami. Závod velmi rychle rozběhla Iveta, některé dámy zde po chybě (Jana Knapová) nebo pomalým startem (Martina Spurná) ztratily i 20 sekund. Na dvojce i přes postup bez chyby ztrácí možnost zvítězit Rakušanka Ursula Kadan (+0.24). Nejdelší dámský postup vůbec nenabízel variantu zprava okolo hradu, Ursula a Janďa jdou nejlepší variantu středem s krátkým vrácením se na začátku. Rozdíl 10 sekund

ve prospěch české reprezentantky svědčí o velmi rychlém běhu.

Na čtyřku jdou všechny porovnávané ženy správně zleva; schody velmi rychle zdolala Martina Spurná, získala 5 sekund na ostatní.

Pětka a šestka jsou totožné s pánskými kon trolami, rozhoduje pouze plynulost běhu. Průběžné pořadí: 1. Jana Knapová, 2. Iveta Duchová +0.05, 3. Vendula Horčičková +0.10, 4. Denisa Kosová +0.14

7

Výměna mapy, kterou podle TV přenosu elegantně zvládá Iveta (mapu otáčí již před kotrolou), v této pasáži jí stačí pouze Venda. Postup pro dámy určitě výhodnější zprava. Zleva bylo potřeba číst mapu až ke kontrole. To se nedaří Janě Knapové (+0.39). Doposud vedoucí závodnice jde po špatných schodech a prohrává zde své medailové naděje.

8

Nejrychlejší je Iveta a po ní Venda: jdou zprava a Katce Labašové dávají přes 25 sekund. Doposud třetí Denisa Kosová ztrácí 20 s.

Iveta Duchová si jde jistým krokem pro zlato

Bloudění v uličkách starého města

10

Na devítku jsou obě serpentiny rovno cenné, Jana Knapová nahlíží do průjezdu (+0.11). Desítka se chodí převážně zleva (Katarína za 1:09 téměř dohání předešlé zaváhání), středem to však není o mnoho pomalejší. Průběžně na divácké: 1. Duchová, 2. Horčičková +0.04, 3. Zvěřinová +0.27, 4. Spurná +0.34, 5. Svobodná Š. +0.46, 6. Knapová J. +0.53.

12

Správným postupem à la Sosák se zde dopředu dostávají Ursula Kadan a Martina Spurná, ostatní běží variantu středem a ztrácí seběhem z mostu 15 sekund. Volba na předsběrku už je také bez velkých roz dílů, možná kvůli nasazení jednotlivých děv čat. Iveta potvrzuje vítězství o osm sekund před Vendou, přažská přebornice Martina Spurná dotahuje překvapení do bronzového konce.

Jana Knapová těsně před osudovou chybou

Perla Sibiře

Radek Laciga rala@volny.cz

Foto: Radek Laciga, Elena Fedotova

Mistrovství Evropy v LOB, Tyumen, Rusko, 7.–14. března 2014

„Poté, co se vědcům nedávno podařilo oživit 30 tisíc let starý obří virus napadající améby, vyvstala otázka, zda lidstvu nehrozí návrat dalších virů, které už rozhodně nejsou tak neškodné. Největší strach jde z viru pravých neštovic (Variola), jenž může dřímat v tělech svých obětí ve zmrzlé sibiřské půdě. Ta vlivem klimatických změn nemusí zůstat zmrzlá navěky.“

Takový byl úvodník k článku, který se obje vil na jednom zpravodajském webu v době, kdy česká reprezentace LOB odlétala na Mistrovství EVROPY do ruského Tyumenu (či chcete-li Ťumeňe), což je asi 500 km za Uralem, čili na Sibiři, tedy (a to je zajímavé!) v Asii. Ačkoliv jsme přilétli do 10° C mrazů, většinu pobytu zde byla teplota okolo nuly a pár dní i nad ní. Jakoby ta letošní zima chtěla skutečně ukázat pravdu o globálním oteplování.

Televize

Karel Jonák sice asi žádný OB, natož pak LOB neabsolvoval, přesto toto jméno zná každý alespoň trochu zběhlý orienťák. A právě to hoto uznávaného režiséra sportovních TV přenosů si najali organizátoři ME. Poprvé se tak LOB dostal naživo do televize a přenosy se vskutku podařily. Aby ne: Když se pan Jonák zeptal, jaký dostane na akci rozpočet, odpovědí místního Bolšoj starosty mu bylo: „Jaký rozpočet? Zkrátka si řekněte, co potřebu jete, a bude. Chcete 10 kamer, bude 10 kamer, chcete 40 kamer, bude 40 kamer…“ A bylo!

Aréna

Жемчужина Сибири, Pearl of Siberia neboli Perla Sibiře. Takové vzletné pojmenování dostal místní biatlonový areál, vybudova ný v letech 2009–2012, a to zcela na „zele né louce“ (či po orienťácku – žluté louce a v bílém lese) a pojatý vskutku dle rus kých tradic megalomansky. Jen pro před stavu, dejte vedle sebe Vesec a Nové Město (včetně Skihotelu, sjezdovky, snowtubingu aj.), umístěte doprostřed lesů, kde předtím nikdy nic nebylo, a máte Perlu Sibiře. Areál byl tedy zcela nový, stejně jako hotel, ve

kterém jsme měli tu čest přespávat jako úplně první nájemníci a mohli si tak alespoň trochu připadat jako olympionici v Soči. Vzhledem k tomu, že s výjimkou sprin tového startu vše začínalo i končilo na stadionu, jezdilo se hodně po širokých standardních tratích, které tu byly až nesku tečně hustě zapletené do sebe. Můj trénink spočívající od léta na zdokonalování sou paží a založený na předpokladu, že v Rusku

je vždycky o „píchání v čárkách“, tak přišel částečně vniveč. Nicméně na orien tační náročnosti to nijak výrazně neubralo, a na to píchání došlo také, minimálně při ultra-longu.

Tove Alexandersson

Tahle holka snad ani není člověk, ale stroj. ne týden před ME si jen tak zajela do Turecka na úvodní závod SP v pěším OB, a vyhrála. Poté se přesunula na Sibiř, kde začala bronzem ze smíšených sprintových štafet. Poté se jel individuální sprint, kde dlouho vypadalo na čistě ruský sou boj mezi Julijí Tarasenkovou a Tatianou Rvachevou. První se však z tohoto souboje odfarstovala špatnou volbou na 11. kont rolu, ta druhá vzápětí také, když zřejmě v lehkém kyslíkovém dluhu pokazila zcela primitivní postup na předsběrku. Tove se rázem ocitla na vedoucí pozici, ovšem pou hou vteřinu před naší Hankou Hančíkovou. Zatímco Tove v závěru viditelně docházely síly, Hanka k naší velké radosti zafinišo vala skvěle. Jako jedna z mála se během závodu vyvarovala větších chyb, k tomu přidala výborný běžecký výkon podpořený kvalitním servisem lyží (velký dík Radku Peňázovi za perfektní práci během celého týdne) a výsledek – historicky první zlato český LOB z velké světové akce! A Tove? Ta si medailovou postupku přeci dokončila zlatem z middlu. A měsíc na vyhrála další závod SP pěších a z ME v Portugalsku si přivezla bronz, k tomu snad netřeba cokoliv dodávat.

Perla Sibiře

Pokud jde o výsledky nás ostatních Čechů, dalo by se to shrnout slovy klasika: nic moc, spíš nic, než moc. Pořadí vesměs

3. desítce bylo jakýmsi standardem a nikomu se nepodařilo nějak výrazněji ulít nout alespoň do dvacítky. Úplně podle před stav to v dalších závodech nedopadlo ani Hance a na sprinterský výkon nenavázala. I tak to byla její nejlepší životní sezóna, což dokládá krásné 8. místo v celkovém pořadí 2014. Nejlepší další umístění ME jsou tak místa ze sprintových štafet Kuba Škoda s Hankou (za zmínku zde stojí stříbro pro bulharskou dvojici Stanimir Belomazhev s Antonií Grigorovou-Burgovou, účastnicí Olympijských Her v Soči) a mužské šta fety, která dlouho bojovala s tradičními

rivaly ze Švýcarska o 5. místo. O tom, že ukořistěný skalp z posledních dvou ME si Švýcaři vezmou zpět, rozhodl až na 3. úseku Christian Spoerry a delší farsta Kuby Škody. Zkrátka škoda, o to větší bude motivace za rok na jejich domácí půdě. Pro doplnění –ženská štafeta dojela pátá, bohužel to kazí fakt, že do cíle dorazilo se všemi kontrolami pouze 5 kompletních štafet. Tak jako tak se tento šampionát zapíše zlatým písmem do historie českého LOBu a Hanka bude vždy naší perlou ze Sibiře.

Rusky Tarasenko a Rvacheva jsou na 10. kontrole jasně ve vedení

Tarasenko (růžová) volí chybný postup zprava po čárce do kopce a propadá se z prvního místa

Rvacheva odjíždí na předsběrku po špatné cestě a přichází tak o jasné zlato Hanka

Člověk musí trénovat to, v čem chce uspět

Radek Laciga rala@volny.cz

Foto: Elena Fedotova, esoc2014.ruc

Hanka Hančíková si jde vždy tvrdě za svým cílem. Ostatně i proto se dvojnásobná juniorská mist ryně světa v LOB i MTBO přestěhovala za lepšími sněhovými podmínkami: nejprve i s rodinou ze Zlína do Nového Města a loni pak za svým švédským přítelem Erikem Rostem rovnou do Falunu. O tom, jak jí právě tato změna pomohla k zatím největšímu úspěchu – titulu mistryně Evropy, jsou následující řádky.

Pěkně od začátku, jak jsi se k OB a LOB dostala?

Jako dítě jsem si prošla něko lika sporty. Vzhledem k tomu, že když se naši poznali, prefe rovali nejrůznější outdoorové aktivity, orienťák byl tak nějak součást všestranného rozvoje mě, ségry a sestřenky Báry, která s námi trávila dost času. A „dědáci“ Hančíci byli orien ťáci, tak se to asi dědí. V zimě jsme jezdili dost na sjezdky i na běžky, takže asi ve 13 jsem začala s LOBy.

V juniorkách jsi kombino vala hladké závody, LOBy a v létě i MTBO. Co nakonec

rozhodlo pro LOBy, a plánu ješ třeba návrat k MTBO?

Jó, to byly časy! Nechápu, jak jsem to mohla zvládat ještě se školou a tolik cestováním po světě. Neuvěřitelné, jak tělo v mládí dokáže rychle regene rovat, aby zvládlo tolik různých specializací. V repre v hladkém lyžování to bylo fajn a byla to dobrá zkušenost, jenže jsem musela přislíbit, že LOBy dělat nebudu. Stále mi tam něco chybělo, tak jsem se nakonec vrátila k LOBu, kde jsem mohla být častěji i s Erikem. Na kolo už jsem se na vysoké dostala jen občas, ale teď jsem zase začala trochu jezdit, takže bych se k MTBO ráda vrátila (zrovna

mapuju terén pro švédský pohár v MTBO, tak snad kvůli mně nikdo nezabloudí). Akorát tady na severu to na ježdění po lese moc není. Cest a cesti ček pomálu, a když, tak končí uprostřed lesa a losí pěšinky jsou o hubu, asi proto má Cecilia tak dobrou techniku (Cecilia Thomasson švédská mistryně světa z loňského roku v MTBO, pozn. red.). Takže nejlepší cesty jsou kolem běž kařských tratí.

Loni jsi měla výsledkově trochu slabší rok, co to způsobilo? V dospělých už nestačí jen rychle lyžovat. Člověk musí

mít zmáklou i techniku s mapou (kdy číst, odkud při jet na kontrolu a kudy odjet, výměny mapy,…), hromadné starty a techniku v čárkách, v kopcích, a tak dál. A to jsem v Česku moc netrénovala, takže jsem poslední 3–4 roky za soupeřkami dost zaostávala (až na ta dvě 4. místa). K tomu mě rok a půl trápilo koleno. Nakonec jsem loni v květnu podstoupila operaci menisku a od srpna jsem mohla zase naplno trénovat.

Od léta žiješ ve švédském Falunu. To máš asi trochu jiné tréninkové podmínky než v Čechách.

Od srpna trénuju v univer zitním klubu (Dalarna Sport Academy) ve skupině LOB + lyžaři s Tove Alexanderson, Peterem Andersonem, Erikem a taky s Hanou Falk, Callem Halfvarssonem, Emmou Wikén a dalšími repre lyžaři a LOBáky. Takže se mám pořád na koho dotahovat.

Od léta do zimy máme pět společných soustředění, kde trénujeme dvakrát denně. Jinak ve Falunu máme 3–4krát týdně společné tréninky (posilování,

Největší Hančiny úspěchy:

ME LOB: zlato 2014 sprint

MSJ LOB: zlato 2007 a 2008 sprint stříbro 2007 štafety bronz 2006 štafety a 2007 klasika

MSJ MTBO: zlato 2008 middle a štafety stříbro 2008 sprint

běh, kolo, imitace na sjez dovkách, lyže, kolce,…). Musí být docela prča, když se skrz Falun prožene 25 lyžařů na kol cích, ale lidi jsou tu asi dost zvyklí. LOBáky vede trenérka Annika Zell (několikanásobná medailistka v LOB), která nám organizuje mapové tréninky a specializované tréninky na LOB: 1 x týdně Rull-O (LOB na kolcích), technika soupaží v čárkách do kopce, z kopce, na rovině, zatáčkách, natáčení

na video,hladké lyžování, plá nování, hodnocení, psychická příprava, taktika,…) Takže se pořád učím a mám pocit, že až teď jsem začala pořádně trénovat!

Věřím, že všechno tohle by se dalo (kromě sněhu) převést na trénování v Čechách. Jenže ve skupině je to mnohem jednodušší na organizaci (roz nášení, sbírání kontrol, stří dáme se v sestavování tratí…) a zábavnější, takže když v ČR dělá LOB pět a půl lidí z růz ných koutů, tak jsme rádi, že se sejdeme všichni na testech v Jablonci a díky Richovi i na nějakém tom soustředění na sněhu. Taky jsem se utvr dila v tom, že jako trénink pro LOB nestačí běhat s mapou pěší orienťák. Člověk musí tré novat to, v čem chce uspět.

Plánuješ na příští rok v tré ninku nějaké změny, nebo se spolehneš na osvědčený model?

Hančíková – česká perla ze Sibiře

Na změnu, na kterou jsem najela loni v srpnu, hodlám navázat.

MS bude v Norsku. Může to být tvoje výhoda, když teď žiješ na severu, nebo to bereš tak, že soupeřky jsou stále stejné a na startu mají všechny stejnou výchozí pozici?

Hm… Myslím, že platí tak tro chu oboje. Švédský i norský terén a mapování je asi dost podobné, takže „švédské“

Mistrovský sprint Hanky Hančíkové kontrolu po kontrole:

Taktika na sprint byla jasná: Hlavně jet plynule a nehledat v tom vědu, v jednoduchosti je krása.

K1: Rozjela jsem to hodně zos tra. Jako jediná jsem jela zleva po plné. Ostatní to prokličkovali napřímo (pozn. red.: Tuto stra tegii jet na jedničku „na jistotu“ jí před startem poradil přítel Erik a vyplatila se, zatímco on sám ji nedodržel, a prodělal…) Z předcházejících dnů jsme měli čárky obhlídnuté a bylo to z kopce, tak jsem věděla, že si to můžu dovolit objet.

K2: Nebylo moc co řešit. Jen jsem využila rychlosti z kopce a snažila se moc neztrácet v zatáčkách.

K3: Na trojku jsem ztratila pár vteřinek. Byla jsem z kopce rozjetá a nestihla jsem odšláp nout na čárku doprava, tak jsem to nechala jet a objela to po plné.

K4: Chtělo to jet plynule, stíhat odbočky a neztrácet rychlost, což se mi docela povedlo.

K5: Nejjednodušší zleva. Nemusí se brzdit a otáčet. (Tove jela zprava a po oražení ztratila 6 s).

K6: Tady nebylo moc co řešit. Nepřejet první levou, pravá, levá, kontrola. Zprava jela asi jen Daisy a Laura.

K7: K mému překvapení to bylo o kus rychlejší prokličkovat zleva (asi to otočení se na šestce). Já jsem zase riskla plnou.

K8: Nebyla těžká, ale zprava to díky jedné zatáčce navíc bylo o kousíček pomalejší.

K9: Devítka byla televizní kon trola, tak to chtělo jen napálit a usmívat se do kamery 

K10: Na desítku se to rozdělilo zhruba na půl. Já volila kvůli

plynulosti a ztrácení při otáčení postup zleva.

K11: Tady se mělo podle mě rozhodnout. Jednala jsem trochu zbrkle. Do mapy jsem opravdu jen mrkla kvůli směru a chtěla si to domapovat na plné a tak jsem přejela první čárku doprava, jak jela většina. Stejně se do toho kopce musím vyškrábat, tak už jsem se nevra cela a snažila se to do kopce fakt narvat. Na tomto postupu jsem dostala 9 s od Mervi Pesu.

K12: Chtělo si to dávat pozor, na kterou stranu od kontroly odjet (Rvačeva s Olsen tady trochu zazmatkovaly). Já zvolila plnou zprava. Malé zavrávorání za zatáčkou, otočka a pálím si to na sběrku, abych to trochu dohnala.

Cíl: Stadion je dlouhý. „Hlavně ať si nepřišlápnu hůlku,“ říkám si a dávám do toho všechno. Když slyším, jak do mikrofonu

tréninky by mi mohly pomoct. Ale soupeřky také trénují a bude jich na MS (i ME) o trochu víc. Přibudou státy, maminy na mateřské a taky nadějné juniorky. Takže kon kurence bude veliká! Ale je to výzva. Jdu do toho. A když to vyjde, tak to vyjde a budu happy! 

Tak to budeme happy všichni, díky a ať je ten další rok alespoň tak úspěšný jako letošní.

spíkr cosi křičí o very good race; can be top places for Hana, snažím se ještě zrych lit… Sběrka byla na velbloudu a tam mi trochu začaly tuhnout nohy. Kopeček dolů a jedna jedna si to šinu cílovým kori dorem. Ještě zaslechnu, jak na mě cosi křičí Erik. Byl tam děsný hluk. No a je to překva pivě průběžné první místo. Říkám si, že top 5 je super. Za mnou startovala ještě Milka, Soňa, Tanja a Tove, jak holky dojížděly, pořád jsem na obrovské tabuli byla v čele. Tove na stadionu! Je to o vte řiny. Tove v cíli a trenéři ostatních zemí začli gratulovat Erikovi vedle mě, zatímco jsem se převlíkala!  Hlavně bul harský trenér měl obrovskou radost. „Konečně si poslech neme i jinou než švédskou, fin skou a ruskou hymnu,“ říká mi. Pravda je, že dokud mi tu hymnu nezahráli (dokonce dvakrát: zvlášť za SP a ME), tak jsem tomu nevěřila.

Hanka

Trail-O kviz

Pro kviz jsme tentokrát použili několik kontrol z prvního klasického závodu letošního Českého poháru trail-o, který stavěl Jirka Fišer (SLP). Kontrola č. 1 má jen jeden lampion a úkolem je poznat, zda je správně (A) nebo špatně (Z). Zbylé dvě (č. 3 a č. 7) jsou klasické úlohy, a lampionům tedy příslušejí zleva doprava písmenka A, B resp. C a příp. opět Z (žádný není správně). Fotografie jsou pořízeny z rozhodovacího stanoviště, tj. z cesty – u trojky zhruba ze severovýchodu a u jedničky a sedmičky z jihu.

Libor Forst forst@trailo.cz

Foto: Roman Pinkava

AMS 2014 –střípky z organizace

Záštita Českého olympijského výboru Český olympijský výbor zařa dil letošní Akademické mistrov ství světa v orientačním běhu mezi TOP 12 sportovních akcí pořádaných na území České republiky. Také proto předseda ČOV Jiří Kejval moc neváhal při udělení své záštity našemu šampionátu. Slavnostní pře vzetí záštity se konalo před zasedáním Pléna ČOV v Praze a při této příležitosti také Jiří Kejval popřál organizátorům hodně zdaru při pořádání.

Mapy AMS budou tištěny ofsetem v Žaketu, mapy pro doprovodné závody WUOC Tour budou tištěny digitálně v opavském Nord servisu.

Dušan Vystavěl orienteering@geodetika.cz

Foto: ČOV – Václav Mudra a Archiv OV AMS

Kompletně zmapováno

Se zhruba půlročním před stihem bylo dokončeno kom pletní nové mapování všech závodních a tréninkových pro storů. Pětice mapařů Bob Háj, Zdeněk Lenhart, Evžen Cigoš, Petr Matula a Ondřej Dostál –odvedla perfektní práci a stavi telé jednotlivých závodů mají k dispozici přes 40 km2 map pro lesní disciplíny a celkem čtyři mapy pro disciplíny sprin tové. Všechny mapy budou mít formát buď A4 (sprint, middle, štafety) a nebo A3 (sprintové štafety a long) a pro závody AMS již byly objednány spe ciální kvalitní mapníky ze Švédska, tak abychom splnili požadavek FISU Advisora Oly Kaberga, že mapníky musí mít „skandinávskou kvalitu“.

Tréninkový kemp mladých závodníků Jako organizátoři jedné z nejdůležitěj ších letošních akcí ního běhu v České republice jsme přišli s úplnou novinkou, která na našich závodech ještě nikdy nebyla reali zována – a to uspořádáním souběžného tréninkového kempu pro mladé (14 až 17 let) naděje českého orien ťáku. Patronem tohoto kempu se stal dlouho letý český repre zentant a také vícenásobný akademický mistr světa Tomáš Dlabaja, který se bude tohoto kempu osobně účastnit a během kempu také radit více než čtyřicítce mla dých běžců, jak mít ze svých výkonů co největší radost. V jednání je rovněž i účast a přednáška o orienťáku vyni kající švédské závodnice Leny Eliasson. Účastníci tohoto kempu však budou nejen závo dit a trénovat. Aby si na vlastní kůži uvědomili, že závody se nikdy „samy neuspořádají“, budou se trošičku podílet na organizaci. Hlídání kontrol při sprintech a zapojení do zahajo vacího a závěrečného ceremo niálu to je jen krátký výčet činností, ve kterých tito mladí běžci najdou uplatnění.

Z jednání řídícího výboru AMS. Zleva doprava: Ladislav Vladyka, František Dvořák, Václav Šamberger (všichni ČAUS), Eva Horčičková, Jindřich Smička (oba OV AMS), prof. Jaroslav Miller (rektor UP Olomouc) a Dušan Vystavěl (OV AMS)

Jednání řídícího výboru Na svém zasedání se také sešli členové řídícího výboru šampi onátu, kteří pod vedením před sedy ČAUS Františka Dvořáka projednali spoustu potřebných záležitostí, aktuálních poža davků, a také předali členům organizačního výboru spoustu praktických zkušeností z před chozích AMS pořádaných v České republice. Součástí pracovního jednání bylo také setkání s rektorem Univerzity Palackého v Olomouci profe sorem Jaroslavem Millerem, který také osobně našemu šampionátu poskytuje velikou podporu.

Ceremoniály a televizní přenos Podle reglementu FISU jsou ceremoniály při akademic kých mistrovstvích jednou z nejdůležitějších součástí. Proto i těmto ceremoniálům věnujeme patřičnou pozor nost. Zahajovací i závěrečný ceremoniál (oba budou přímo v Olomouci) proběhnou ve večerních hodinách tak, aby se dalo využít i světelných efektů.

Moderátory zaha jovacího večera budou legenda českých sportov komentátorů Štěpán Škorpil společně s Hon zou Exnerem, závěrečném ceremoniálu pak Štěpána vystřídá hvězda a expert Kubásek. ceremoniálů –kdo přinese vlajky, kdo bude skládat slib za závodníky, kdo za pořadatele a spousta dal ších otázek zůstává (stejně jako mapy a tratě) zatím v uta jení. Na odtajnění si musíme počkat do pondělí 11. srpna.

Naopak tajností není to, že Českou televizí bude z celého šampionátu, a tedy i ze slav nostního zahájení, pořízen 60 minutový záznam, který bude obsahovat všechny důležité monety celého pětidenního klání. Na zpracování pořadu se budou podílet orienťácky zkušení pracovníci České tele vize Petr Sopoušek s Petrem Kubáskem, jako spolukomen tátor-expert jim bude pomáhat Ondřej Vodrážka, předseda komise orientačního běhu při ČAUS a vedoucí výpravy našich reprezentantů.

Medaile

Autorkou návrhu medailí pro nejlepší orienťáky-akademiky je naše vynikající biatlonistka Gabriela Soukalová. A jak se ji podařilo pro tuto práci získat?

Velké věci se někdy podaří zajistit i poměrně jednoduše –platí již mnohokrát vyřčené moudro, že je důležité být ve správnou dobu na správ ném místě. Po skončení loňské zimní sezóny jsem si

v některých novinách pře četl, že Gabriela má rytectví a medailerství vystudované, a tak mě hned napadlo, proč ji nezkusit oslovit, když stejně medaile budeme muset mít. Ke konci loňského dubna jsme pak při kontrolní návštěvě seděli na obědě na Kopečku v restauraci spolu s vedením ČAUS a probírali jednotlivé body v přípravě šampionátu. A padla i otázka medailí. Tak jsem řekl svůj nápad a Fran tišek Dvořák, předseda ČAUS, ihned zareagoval: „To je skvělý nápad, její táta Karel je můj výborný kamarád, takže hned

jak se vrátím, ti na Gábinu pošlu kontakt.“ No, a pak už jen stačilo napsat a zavolat a domluva byla na světě. A musím říct, že spolupráce je perfektní. Gabriela si této práce váží, je to její první

větší zakázka, a přistupuje k ní velice odpovědně a důkladně. Design medailí musí schvalo vat FISU. Když jsme posílali první návrhy, tak měli různé připomínky, co tam dodat a co

Jen se bojte! Pro zlato finišuje Bet

Tiomila, 3.–4. května 2014, Eksjö, Švédsko

tam chybí. Tyto připomínky ovšem nebyly úplně podle představ autorky, a tak jsme činovníky přesvědčovali tak dlouho, až přišlo rozhod nutí: „OK, tak ať je tedy přední strana umělecká a protokolární zůstane jen ta zadní.“ Takže věříme, že medaile se budou líbit a vybojují je ti nejlepší v každém jednotlivém závodě. Oficiální představení medailí plánujeme na zahajovacím ceremoniálu v pondělí 11. srpna a pak už bude násle dovat celkem pět medailových ceremoniálů po pěti finálových disciplínách.

Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz Foto: Archiv

Tiomilu ovládl třikrát, loni konečně dosáhl i na triumf na Jukole. Přesto bylo letošní čtvrté vítězství Jana Procházky na desetičlenných švédských štafetách zcela výjimečné. Zatímco v minulosti vždy čekal na doběhu na finišmana svého týmu, tentokrát to byl on, koho devět zbývajících parťáků z finského Kalevanu Rasti vyhlíželo těsně před cílem. Bylo to na Betovi, aby udělal poslední krok k další výhře. A zvládl to bravurně.

O jeho nasazení na závěrečný úsek rozhodly dva faktory. Tím prvním bylo naprosté pře kopání délky úseků Tiomily. V rámci zvý šení atraktivity závodu pořadatelé provedli důmyslnou úpravu poslední desátý part nebyl dle tradic nejdelší, ale naopak zcela nejkratší. Tím donutili týmy k rozhodnutí, zda obětují svou největší hvězdu na úsek, který je téměř o polovinu kratší než před chozí devátý. Druhý pádný argument pro nasazení Honzy na finiš vyvstal po štafe tách na mistrovství Evropy. Nabušenému Bergmanovi tam byl v boji o zlato vyrovna ným soupeřem.

„Před Evropou mi náš trenér Antti Harju říkal, že bych měl jít osmý úsek, ale po štafetách, které se mi celkem povedly, se to prohodilo,“ vysvětluje Bet a k úvahám Kalevanu nad složením mančaftu dodává: „Naše strate gie byla, že Thierry Gueorgiou poběží osmý úsek, který je ještě v noci. Tam může využít svojí bezvadnou orientační techniku a udělat

Vítězný tým

náskok. Devátý měl běžet Fabian Hertner, kterému se daří na delších úsecích. A pak jsem to měl já rozhodnout.“

Chrobák válel Veškerá taková taktika by byla samozřejmě k ničemu, kdyby to před nimi kdokoliv

Kalevanu Rasti. Horní řada zleva: Procházka, Hertner, Gueorgiou, Chromý, Adamski. Spodní řada zleva: Asikainen, Airila, Pajunen, Metsälä, Nikolov.

Výhru málem sebrala GPSka

Snažil se v lese urvat Boströma, ale jeho GPSka byla zaseknutá v cíli. „Kalevan má rozbitou GPS jed notku,“ hlásil komentátor zmateným divákům. Jak ale prozradil Jan Procházka, bylo to trochu jinak.

Zatímco Boström z Lidingö je už na jedničce, Procházka z Kalevanu podle GPS ještě dřepí v cíli. Přitom právě teď si před kontrolou uvědomuje, že si nevzal jednotku.

„Vystartovali jsme a já už cestou na jedničku cítil, že mi něco chybí. Pak mi to těsně před ní docvaklo,“ vzpomíná Bet, jak zjistil, že při průchodu skrz check-in zapomněl obléknout „podprsenku“ s jednotkou. „Někde na trojku mě na chvilku předběhl Boström, tak jsem zkoumal, jestli má GPSku na zádech a když jsem zjistil, že má, tak jsem byl úplně dole. Trošku se mi to zbortilo, myslel jsem, že jsme na 50 procent diskvalifikovaní, ale snažil jsem se běžet a vytlačit to z hlavy,“ říká finišman Kalevanu. A opravdu –v centru už jednala jury a řešila, jestli má vedoucí tým závodu vyloučit. A to by bylo velmi kruté. „Říkal jsem si, že doběhnu do cíle a uvidím, jak to dopadne. Když jsem pak uviděl kluky, jak na mě čekají na mostě, tak se mi trošku ulevilo,“ přiznává Beťák. O tom, že mu zapomenutá GPSka nakonec projde, prý rozhodla nejasná formulace v pokynech závodu.

zpackal. Ostatně o tom ví své jiné favorizo vané týmy jako třeba Halden a Kristiansand. Zatímco haldenští nabírali ztrátu od prvních metrů, až po čtvrté předávce vyskočila na neřešitelných 10 minut, veškeré naděje dru hého norského týmu pohřbil na pátém úseku Svensen. V lese nechal po několika chybách sedm a půl minuty. Taková osudná zaváhání se však Kalevanu vyhnula. Největší ztrátu na předávce měl po druhém úseku Metsälä, ale dvouminutové manko hned pohotově zlikvidoval Pajunen. Zapadnout by neměla ani výborná práce druhého Čecha ve vítězném týmu. Adam Chromý přebíral po dlouhé noci na sedmý úsek ve skupině, který čítala sedmnáct týmů. Do cíle však její řady řádně prořídly, nic méně nikoliv na úkor Kalevanu. V minutě bylo spolu s ním náhle jen dalších pět štafet. „Když jsem se připravoval na závod, tak jsem očekával, že po dlouhé noci bude seběhlá větší skupina týmů. Bylo to opravdu tak. Mým cílem bylo jít vlastní orienťák a nestarat se o ostatní, ale trochu mě překvapilo tempo, které bylo opravdu vysoké. Malinko mě to roz hodilo, ale pak jsem zjistil, že ostatní nejsou úplně přesní na dohledávkách, takže jsem je předbíhal a užíval si to,“ popisoval Adam na tiskovce, po které si snad její moderátor už zapamatoval, že Chrobák není ani Švýcar, ani Francouz. A pak už přišel očekávaný scénář: Gueorgiou udělal náskok, Hertnera dotáhl jen Johansson z Lidingö a Bet vyrážel na závěrečný úsek s Mårtenem Boströmem, úřadujícím mistrem světa ve sprintu, na zá dech. Za nimi pět minut ani noha.

Rozhodnout v lese Rozdíl mezi letoškem a předchozími lety byl zřejmý. „Když člověk běží jiný než poslední úsek, tak stačí doběhnout do cíle v kontaktu, zatímco tady člověk musí doběhnout první. Takže jsem byl nervóznější,“ potvrzuje Bet. Na sebejistotě mu však dodala jednak zku šenost z Evropy, a pak zejména povzbuzení od krále králů Thierryho. „Před startem mi řekl, že i když můžu být nervózní, tak ať vě řím tomu, že ostatní jsou ještě nervóznější

a bojí se mě mnohem víc než já jich,“ vzpo míná. Navíc na Boströma si věřil. Byl si jistý, že v poslední době umí ve chvíli, kdy o něco jde, zaběhnout hodně čistý závod bez vět ších chyb. A tak chtěl vše rozhodnout už v lese. „Trochu jsem se bál si ho dovézt na zá dech na finiš a věděl jsem, že jakmile bude mít jiné farsty, tak by mohl trošku zpomalit. A to se pak také stalo,“ přibližuje Honza svou taktiku, která vyšla. Před první televizní kontrolou ztratil Fina z dohledu, což přičítal větvení tratí v členitém terénu. Jelikož sám neudělal chybu, byl přesvědčený, že je jeho soupeř někde za ním. Pak už stačilo kontrolovaně posbírat zbylé terčíky a spolu s kolegy si vy chutnat cílovou rovinku. Byl to jiný pocit než v minulých letech, kdy měl poslední úsek na starost Gueorgiou? „Pamatuju si náš první triumf, kdy jsem běžel dlouhou noc a byl jsem jedním ze strůjců vítězství, když jsem docvakl Halden. Tam to bylo nádherné a dost podobné letošnímu vítězství. Toho si vážím asi stejně jako právě toho prvního. Na druhou stranu teď se po doběhu strhl mediální humbuk, dával jsem rozhovory, což předtím nebylo. To je asi ten největší rozdíl,“ srovnává Bet. Kdo by čekal, že poté odstartovaly mohutné oslavy, ten by se mýlil. „Oslavy skoro nejsou. My jsme tak mezinárodní tým, že po Tiomile i Jukole všichni odletíme domů,“ objasňuje český reprezentant.

Motivaci neztrácí Čtvrté vítězství na Tiomile v posledních pěti letech, ke kterému je ještě potřeba připočítat

dva tituly z Jukoly, jasně hovoří o tom, který klub teď mezi muži v Evropě vládne. Pozice Kalevanu Rasti je, zdá se, neotřesitelná, což však staví finský oddíl do složité situace. „ Bohužel se nemůžeme zlepšovat, ale jen zhoršovat. Takže se budeme snažit to zhor šení oddalovat co nejdéle. Je pravda, že tým už trochu stárne, ani já už nejsem nejmladší. Teď jsme ve fázi, kdy sháníme nějaké mladší posily, kterým bychom mohli pomoct,“ kon statuje Bet. Že by se však ztrácela vůle jít za dalšími úspěchy, nehrozí. „ Motivace je pořád ohromná. To neomrzí, “ usmívá se jedna z opor Kalevanu.

„Napodobil“ Sosáka

Honza Procházka není prvním Čechem, který dofinišoval svému týmu pro vítězství na Tiomile. V roce 2005 se to povedlo Petru Losmanovi, jenž hájil barvy Södertälje, a průběh posledního úseku se tomu letošnímu podobal asi tak jako Sportident Emitu. Bylo to tím, že trať nebyla farstovaná a pokyny pro Sosáka zněly jasně: Viset metr za Tore Sandvikem z Haldenu děj se, co děj. A tak když Nor předstíral problémy se světlem, on na něj v klidu čekal. Stejně jako když Sandvik hrál, že je v chybě. Rozhodnout tak musel finiš, ve kterém měl Tore i trochu navrch, jenže pak se projevila možná jeho naštvanost, nebo také ztráta koncentrace, a naběhl do úplně jiného koridoru. To Petr si to zkušeně pohlídal, a i když se to tehdy mnohým možná nelíbilo, účinnou taktikou založe nou na hlouposti pořada telů slavil vítězství.

Petr Losman v roce 2005 s věncem pro vítěze.

Kdo neskáče, není Čech. Nebo Fin.

… a padla šestka

Na mládežnické Tiomile bylo o českých týmech pořádně slyšet

Štafety družstva JUNIOR O-SPORT skon čily na 6., 28. a 65. místě, mladé družstvo Lokomotivy Pardubice dokončilo při svém debutu na vynikajícím 21. místě a družstvo Slavie Hradec Králové bylo, po velmi naděj ném úvodu, nakonec diskvalifikováno. První tým JUNIOR O-SPORTU dokonce téměř po celou dobu závodu bojoval i o vítězství. To se sice nakonec nepodařilo získat, ale ve finále z toho bylo velice pěkné 6. místo –tedy obdobný výsledek, jaký před pár lety vybojovali současní úspěšní reprezentanti a medailisté Hanka Hančíková, Vojta Král, Lenka a Martin Poklopovi. Kdybych měl jako kouč celou akci zhodnotit, tak můžu být spokojený. Jsem rád, že se nám podařilo úspěšně završit náš tříletý projekt účasti na těchto světových závodech a více než dvacítka mladých orienťáků dostala možnost zazávodit si v konkurenci nejlep ších Seveřanů přímo v jejich terénech.

1. úsek – Josef Kočí

Pepo, krátce po startu jsi do lesa vbíhal na čele celého startovního pole. Jak k tomu došlo, to se ti běželo tak dobře? Měl jsem to tak trochu v plánu, byla to pro mě taková výzva, ale myslel jsem si, že to bude obtížnější. Jinak se mi běželo celkově docela dobře, udělal jsem sice poměrně vel kou chybu hned na první kontrolu, naštěstí mi ale zbylo ke konci dost sil a podařilo se mi zrychlit.

2. úsek – Tereza Janošíková Terko, tobě se podařilo probojovat na úplné čelo závodu. Byl to v tvém podání bezchybný závod?

Se svým výkonem můžu být jen spokojena. Běželo se mi parádně. Nohy po týdenním

Dušan Vystavěl

orienteering@geodetika.cz

Foto: Dušan Vystavěl

A jak závod viděli samotní závodníci?

Hlavní spíkr letošní mládežnické Tiomily Per Forsberg měl během závodu důvod častěji než jindy vyslovovat jména českých klubů, které se pohybovaly v popředí závodu. Do závodu nastoupilo pět kompletních českých týmů, které dokončily závod s velmi pěknými umístěními.

trénování ve švédských terénech moc nebo lely, což mě mile překvapilo. Ke konci ale pomalu začínaly ztrácet své tempo. To už jsem však byla v předávacím území, takže poté jsem mohla padnout a věřit v další povedený úsek. Na jednu z posledních kon trol jsem si však moc nevěřila a nechala se strhnout balíkem ke špatné kontrole. Naštěstí jsem si to hned uvědomila a pokračovala ve svém naplánovaném postupu. Čelo balíku jsem si tedy udržela, nicméně ztráta tak dva ceti sekund tam byla. Zdrželo se nás tam však více, takže závod beru jako dosti vydařený.

A co rozhovor s Perem Forsbergem?

Ten jen tak někde nezažiji. Rozdýcháváte závod, ještě ani nemáte vyčteno, ani nevíte, že jste doběhli první a už k vám kráčí sympa tický Švéd. Zprvu na mě mluvil švédsky, poté po požádání anglicky. Chtěl po mně, abych co nejdříve přišla na podium, kde se mnou udělá rozhovor. Už si ani přesně nepamatuji, na co se mě ptal a jak jsem odpovídala, mys lím však, že to bylo něco v tom smyslu: „Jak se ti dnes běželo? Máte dobrý český tým? Jak se cítíš?“ Každopádně zážitek to byl veliký a pořádně jsem si ho užila.

3. úsek – Tereza Čechová Terko, co tvůj výkon? Přeci jen jsi měla na svém úseku ty nejlepší holky ze špič kových severských klubů, jak se ti s nimi závodilo?

Se svým výkonem jsem docela spokojená. Samozřejmě je tam takové to „kdybych vě děla, že mi Terka předává na prvním místě, možná bych se snažila víc“, ale nedělala jsem žádné mapové chyby, takže spokojená jsem. Když jsem viděla své soupeřky v lese, byla jsem překvapená. Kdybych nevěděla, že jsou stejně staré jako já, myslela bych si, že jsou o hodně starší a zkušenější. Ale byla to úžasná příležitost si proti nim zaběhnout.

4. úsek – Ondřej Vystavěl Ondro, ty jsi přebíral štafetu v kontaktu s vedoucí skupinou. Jak probíhal boj o cel kové prvenství?

Po předávce nás vybíhalo asi šest. Na za čátku jsem měl mírně horší farstu, ale bě žecky se mi běželo dobře, takže jsem tolik neztratil. Postupně se nás v lese seběhlo asi tak osm. Ze Švédů podložka ale neždímala tolik sil jako ze mě, a tak mi postupně utíkali. Na divácké kontrole jsem chytl druhý dech, kopec jsem zvládl bez problémů. Cestu na sběrku už se mi ale nechtělo řešit, takže jsem se chytl závodníků, které jsem doběhl o úsek. Doběhl jsem ale na sběrku, kterou měly předchozí úseky. Naštěstí jsem se už na trati podíval i na kód sběrky, který sa mozřejmě neseděl. Takže jsem musel do běhnout na svoji sběrku a pak můj doběh. Borce z Tampereen Pyrintö jsem už nedo běhl, ale naštěstí jsem svou pozici aspoň udržel před dotírajícím závodníkem z SK Asker.

Nakonec tedy „velká bedna“ a výstup na stejné pódium, kde pár hodin po našich do rostencích stáli i Honza Procházka s Ada mem Chromým vítězové v hlavní mužské kategorii. Pro všechny mladé závodníky však nezaplatitelné zkušenosti získané v soubo jích s nejlepšími Seveřany v jejich domov ských terénech legendární věta Zdeňka Lenharta o tom, že pokud chci Seveřany porážet, musím s nimi sedět i u oběda, má stálou platnost. Část našeho úspěchu však také patří i Petru Samkovi. Jednak všechny závodníky vedl v dorosteneckém výběru, a také proto, že i on v minulých letech jezdil se svými svěřenci získávat ostruhy na Tio milu. A vzájemná konkurence oba týmy hnala nahoru, už loni měl tým JWOC2013 nakročeno k úspěchu, ale podařilo se to až letos nám. Takže Same, díky!

Jak na příchozí?

Radim Hošek radimho@gmail.com

S prvním jarním závodem začala i dis kusní sezona na BENu. Pro naši o-ko munitu poněkud nelichotivě. Jakýsi „běhej.com“ si tam posteskl nad zachá zením, jakého se mu dostalo na prezen taci, když přišel „závodit“ v kategorii příchozích.

Vedení sekce OB reagovalo rychle, do týdne se na webu se objevilo pdfko Pomůcka pro pořadatele pořádání kategorií pro veřejnost. Zajásal jsem, ale vydrželo mi to jen do té doby, než se mi dokument načetl. Rady typu „je potřeba vyčlenit 5–6 trpělivých organi zátorů“ mě jako občasného vedoucího minimalistických pořadatelských teamů neuspokojily.

Vím, říkáte si, že rejpalů je spousta. Zkusím to tedy konstruktivně, co jen mi kapacita sloupku dovolí. Navrhuji: Prezentaci pro P (T, HDR) od té klasické oddělit jak místně, tak časově: třeba až od času 00, kdy už mají závodníci od prezentováno. Start na krabičku v místě prezentace (jistě, ne vždy to jde, ale je-li cíl na shromaždišti, pak by to jít mohlo a mělo), cíl mimo standardní cíl (nebo postačí poslední kontrola) a vyčítání na oné separátní prezentaci jen na kra bičku s termotiskárnou. Žádné výsledky, žádné datlení jmen do počítače, na kte rém jede ostrý závod. Chcete být v ofi ciálních výsledcích závodu? Přihlaste se příště líp, vždyť na většině závodů nemáme omezení účasti v soutěžních kategoriích. A na závěr připojím pro některé možná až kacířskou myšlenku: Musí tyhle náborové kategorie vůbec obsluhovat pořádající oddíl? Dokud se bude příchozím za 40 Kč po skytovat stejný servis jako těm, kteří se přihlásili včas a (mnohdy) za (víc než) dvakrát tolik peněz, komplikací se ne zbavíme. Pokud se tedy dřív nezbavíme těch příchozích…

Malá Opička

Historie

V nejzajímavější části prostoru byla v roce 1956 zřízena přírodní rezervace Kamenná hůra, sloužící k ochraně zbytků bukového porostu na minerálně chudém podkladě pískovcových slepenců tzv. nahé bučině. Jedná se o jedno z nejstarších chráněných území v Podkrkonoší. V rezervaci jsou také patrné odvaly po staré důlní těžbě, které vytváří nám tak známý systém údolíček, hřbetů, kup a jam, které spolu s nepříjemnou kamenitou podložkou znesnadňují orientaci i běh.

Objevení terénu

Ačkoliv je terén poměrně blízko Nové Pace, kde působí náš klub, dlouho zůstával orien ťácké veřejnosti i nám samotným utajen. Až náhodou v roce 1999 zavítala skupinka členů našeho oddílu do oblasti rozkládající se nad vesnicí Lázně Bělohrad a objevila tento krásný terén pro širokou orienťáckou veřejnost. Zprvu panovaly obavy, zda je terén dostatečně velký pro pořádání závodů na krátké trati o klasice nemohla být ani řeč. Přeci jen nejzajímavější část terénu se rozkládá na poměrně malé ploše okolo

hřebenu nejvyššího vrcholu. Nakonec ale klady převážily a rozhodlo se o využití pro storu rovnou pro pořádání mistrovství ČR na krátké trati.

Mapování

Na mapování spolupracovali Karel, Jirka a Zdeněk Novákovi. Nejnáročnější pasáž je dílem mladšího z bratrů Zdeňka, který strá vil v prostoru s vrstevnicemi stovky hodin, a zná tam tak každý záhyb. Všichni se snažili vytěžit z prostoru maximum, za použití v té době nejmodernějších nástrojů. Tenkrát to ale byla pouze zaměřovací buzola a výško měr. Jako podklad sloužilo ortofoto prostoru. Bohužel ještě nebyly k dispozici takové vymoženosti jako laserscanning, který by zejména v oblasti rezervace mapování velice usnadnil. Navzdory tomu byla mapa připra vena velice kvalitně a my do dnešní doby vycházíme z původních podkladů.

Závody v prostoru Jak už bylo zmíněno, terén byl poprvé použit pro MČR na krátké trati v roce 2002. Bylo to naposledy, kdy se konalo semifinále a finále v jeden den. Semifinále se běželo na mapě Pavučiny v okolí vesnice Pecka. Centrum závodu bylo v Dolním Javoří a bylo tedy nutné vhodně propojit oba prostory, aby se mohlo dobíhat na stejné shromaždi ště. Závody tehdy vyhráli Michal Horáček a Dana Brožková. Později se na Opičce pořádal závod Žeb říčku B v roce 2004, v dalších letech pak závody Východočeského poháru. Poté se prostor na pár let odmlčel a znovu byl využit v roce 2011 pro závod Žebříčku B, tentokrát

s centrem v Horní Nové Vsi. Na mapě přibyla spousta pasek a nových oplocenek, takže jsme přišli o možnost více využít střední část lesa. Stavitel tratí Jirka Novák se snažil umís tit co nejvíce kontrol do vrstevnicové pasáže, která je bezesporu nejzajímavější částí lesa, a proto jí závodníci probíhali i třikrát. Vítězi v hlavních kategoriích se stali Jan Šedivý a Dana Brožková.

V následujících letech oddíl SK LOB Nová Paka na této mapě pořádal 2 závody VČP. V roce 2012 byl při závodech použit systém motýlků, tak aby bylo možné prostor s vrs tevnicemi ještě víc využít. Po letošním roce necháme Opičku opět na pár let odpočinout, abyste se k ní všichni zase rádi za několik let vrátili.

Stav poslední revize: 2013 Rozloha: cca 3 km2 (prostor rezervace asi 1 km2)

Měřítko: 1 : 10 000, 1 : 7 500

Mapovali: Karel, Zdeněk a Jiří Novákovi Typ terénu: Podhorský kopcovitý terén, dobře průchodný s minimál ním podrostem, smíšený les; část terénu značně členitá s množstvím drobných terénních tvarů, kamenných polí, volných kamenů a jam po dávné těžbě kamene.

Závody: MČR na krátké trati 2002, ŽB Čechy 2004 a 2011

Rychlost H21A: 5:30 min/km

Klub: SK LOB Nová Paka

Málokterý podkrkonošský terén je tak známý a okolními orienťáky tolik vyhledávaný jako Opička. Tento nevelký prostor v blízkosti Lázní Bělohrad, vzdálený asi 10 km od Nové Paky, se stal již několikrát místem soubojů na krátké trati, a kdo tvrdí, že se v zakroucených vrstevnicích ještě nikdy neztratil, ten kecá.

Drábovna

Daniel Wolf danwolf@tur.cz Foto: Daniel Wolf

Pro mnohé nejlepší terén na OB v naší republice, pro mnohé strašák a jistota velké chyby, kde průměrné tempo sotva klesne pod deset minut na kilometr, ale snad pro všechny, kteří ji znají, určitý kult. To je Drábovna. Malá, ale svým způsobem velká mapa, která skryta ve stínu kolegyň z Kalicha a Klokočí, neláká a nikdy nelákala davy turistů, ale pro většinu orientačních běžců stojí v Českém ráji na prvním místě.

Mýty a fakta Drábovna je pískovcová ploši na se skalním městem, rozdě lená několika roklemi, která se nachází 200 m nad pravým bře hem Jizery nad Malou Skálou. Skály na Drábovně nejsou nikte rak veliké, většinou věže dosa hují maximálně 10, výjimečně až 20 metrů, avšak nalezneme zde skoro všechno, co pískovce mohou nabídnout. Nízké věže roztroušené osamoceně nebo ve skupinkách po lesích, balvany, boulde ry, osamocené jehly, skalní hřiby a viklany i skalní města plná průchodů tvořící labyrint. Ve skalách se navíc nachází množství jeskyní a výklenků, které ještě umocňují raritu pro storu, a to nejen pro lampióny, ale „bohužel“ i pro ochránce přírody.

Jak šel čas…

Některé skalní převisy a jeskyně Drábovny byly osídleny již v mladší době kamenné, tj. ve 3. tisíciletí př. n. l., kdy do Čech přišlo nej

Stav: 2012 (mapováno v létě 2000)

Plocha: 2,0 km2

Měřítko: 1 : 10 000

Mapař: Josef Borůvka

Typ terénu: Pískovcové skalní srázy, bal vany, labyrinty a hluboké rokle

Závody: Kozel Cup 2000, Pěkné prázdniny 2007, 2012

Průměr H21E/km: 10:25 (průměr vítěz ného M. Horáčka při PP 2012)

Klub: OOB TJ Turnov Upozornění: Prostor se nachází v chráněné zóně CHKO Český ráj !

starší zemědělské obyvatelstvo. A již v této době zde naši předkové museli čelit orien tačním nástrahám a de facto nevědomky vyvinuli orienťák. O tomto fenoménu byl natočen dokonce krátký film (https://vimeo. com/47995949). První skutečnou mapu zde vytvořil ovšem až mnohem později Vašek Zakouřil st. v roce 1975. Terén dále hostil dvě etapy pětidenních v létě 1984, závod na krátké trati tehdejšího Kozel Cupu v roce 2000 a od roku 2007 se zde závodníci měli možnost dvakrát proběhnout v rámci tur novských Pěkných prázdnin v Českém ráji.

Ach, ta generalizace Současnou verzi mapy, používanou pro zá vody a spravovanou oddílem OB Turnov, při pravil Josef Borůvka a nebyl to úkol vůbec jednoduchý. V některých místech není vůbec možné do mapy zaznamenat při dodržení klíče, měřítka a čitelnosti všechny průchody

a kameny, aby to nebylo na úkor čitelnosti a férovosti, a tak je to úkol velmi ošidný. Závodník musí hodně přepínat a místy si zvyknout na vysokou míru ge neralizace, kde se do mapy ne vejde ani osmimetrový balvan, když přitom v jiné prázdnější části jsou zmapované kameny již od 1,5 metru. Každý závod na Drábovně je proto veliká vý zva. Zajímavostí je, že je to jeden z mála terénů v okolí, který se zatím moc nemění, a tak se na jednotlivých verzích mapy liší snad pouze styl vykreslení skal a mapový klíč.

Pískovcová chuťovka

Pro mě osobně je Drábovna magické místo, kde jsem orienťácky vyrůstal a kde znám ka ždý kámen a průchod. Ale rozhodně nejsem sám, vycházející mapařská hvězda Honza Picek jednou prohlásil: „Na Maloskalsku jsou asi nejhezčí a nejtěžší terény v ČR! Jasně, pískovcové skály jsou i v dalších částech republiky, ale Drábovna je prostě Drábovna. Pokaždé se tam ztratím.“ David Procházka si tady každé proběhnutí maximálně užívá: „Na Drábovně to není práce, není to dřina, i kdybych tam šel na zlato na MS, tak je to zábava!“A jak taková zábava vypadá? „Když se řekne Drábovna, tak si představím Wolfův revír! Jeden z nej terénů pro orienťák u nás. Skalní labyrint, ve kterém se dají přeskako vat průchody, nebo běhat skrz ně,“ dodává Miloš Nykodým.

Pod „deset na kilák“ jen stěží

Posledním závodem, který se zde běžel, byla „klasická trať“ v rámci PP 2012, kterou mezi eliťáky ovládl Michal Horáček průměrem těs ně pod 10:30 min/km. Dle současného stavu jednání s ochránci přírody, nám bude moci být dovoleno vychutnat si naplno chuť míst ních průchodů vždy jednou za olympijský cyklus. A tak další možností se proběhnout v tomto kultovním lese, pokud ochránci příro dy dovolí, bude snad při 25. ročníku Pěkných prázdnin v srpnu 2016. A nezapomeňte hřeby nechat doma!

Chybí nám předávání zkušeností a koncepce

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

Foto: archiv autora

Veteráni a hobíci, to jsou ti nejnepříjemnější soupeři, které můžete v elitě potkat. Místním borcům jeden takový na jaře přibyl. První ze tří zlatých hochů Tomáš Dlabaja se vzdal reprezentačního dresu a hledá nové výzvy v pracovním procesu. Co ho k tomu vedlo a jak bilancuje svou úspěšnou kariéru?

Nazdar hobíku, jak dlouho se ještě udržíš ve formě?

Chodím teď běhat bohužel jen jednou týdně a na vítězství na oblasťáku to zatím ještě stačí. Často mě dokonce překvapí, jak se mi i po týdnu nicnedělání běží přes všechny ty klacky lehce. Ono se říká, že co se tělo naučí v mládí, to v něm zůstane. Samozřejmě v porovnání s reprezentantem vidíš, o kolik jsi horší. Ale proti těm sku tečným hobíkům, kteří začali běhat teprve nedávno, máš pořád obrovskou výhodu. Ti už ten styl do těla nedostanou. Zatímco když se chceš vrátit ty, bude ti to trvat dva tři měsíce, ale pořád se dokážeš dostat zhruba na podobnou úroveň jako dřív.

Nedá mi to a musím se zeptat: Konec v reprezentaci jsi ohlašoval už několikrát, ale vždycky sis to potom rozmy slel. Je tohle rozhodnutí už definitivní?

Teď už ano. Po družstvech jsem přestal trénovat, v prosinci jsem si řekl, že zkusím ještě rok v repre, ale pak jsem začal pracovat v tréninkovém pro gramu ve Škodovce a tím se to zlomilo. Zvážil jsem všechna pro a proti a zjistil jsem, že mám úplně jiné priority. Na druhou stranu to bylo hrozně těžké roz hodnutí. Těšil jsem se na další nádherné MS v Itálii a přede vším ve Skotsku, ale racionální důvody převážily. Bylo mi třicet, dokončil jsem dlouhé doktorandské studium a musel jsem se zamyslet, co dál. Zážitků bylo hodně, ale peněženka je prázdná.

Na blog jsi napsal, že mnohé přátele tvé rozhodnutí pře kvapilo. Co ti tak většinou říkali?

Když jsem napsal, že končím, spousta lidí se mě ptala, proč jsem skončil v podstatě v nej lepším. Ale já jsem neskončil, jen jsem se zbavil jedné části orienťáku toho vrcholového.

Jinak mě tenhle sport pořád baví, jen už si nemůžu dovolit dávat mu všechno. Když už je ti třicet, tak vidíš, že všude jinde ti ujíždí vlak. Orienťák tě do života nezabezpečil, tak se musíš někde uchytit. A když si vzpo meneš, tak Michal Smola skončil ještě o rok dřív. Kdo to dnes dotáhne v reprezentaci ke tři cítce, ten bude spíš výjimka.

Proč je to podle tebe tak těžké?

Podle mě jsou v kariéře dva milníky. První je přechod do dospělých. Tam se to láme, přestává ti stačit talent a musíš začít dřít a dávat tomu hrozně moc. Když se podíváš na svě tovou konkurenci, tak dvacet nejlepších borců jsou profíci. Abys je porážel, musíš přistou pit na jejich podmínky. Třeba Baptiste Rollier každý rok zve řejňuje, co všechno dělal a kde všude byl. A vychází mu, že 150 dnů v roce je mimo domov. Jak s ním pak chceš soupeřit? Říká se, že poloviční úvazek by to mohl vyřešit. Ale i tak, kdo ti dá tolik dovolené? Myslím si, že jediná šance je zůstat na univerzitě a tlačit to přes různá prospěchová a sportovní stipendia. A ještě k tomu musíš prorazit dostatečně rychle na to, aby ses uchytil ve skandináv ských klubech, které ti taky dají

nějaké peníze. Jak dlouho tohle vydržíš? To je ten druhý mil ník: prozření, že orienťák není všechno. Já mám teď v práci pocit, že jsem možná měl skon čit už o dva roky dřív.

Takže třicáté narozeniny jako zlomový okamžik, kdy člověk dostane rozum?

Dá se to tak říct, ale zároveň to platí i v závodění. Podívej se na Honzu Procházku, kterému začaly přicházet ty nejlepší výsledky těsně před třicítkou. To už máš tolik zkušeností a tolik věcí děláš automaticky, že se na dobré výsledky nadřeš mnohem méně. Jenže tam to málokdo dotáhne. Když přichá zíš do nejlepších let, máš už jiné starosti. Vrcholový orientační běžec má v Česku po absolvo vání vysoké školy jen malou šanci pokračovat v kariéře za rozumných podmínek a je to škoda. Je to příliš brzy, nejsi ještě na vrcholu. Možná kdyby se s mladými v reprezentaci pracovalo intenzivněji, mohli by ho dosáhnout už v pětadvaceti jako Skandinávci nebo Švýcaři. Ale na to asi nemáme dost dob rých trenérů, kteří by měli čas se jim věnovat.

Nevyřešilo by to nějaké tré ninkové centrum po francouz ském vzoru? Něco takového vymýšlel už před lety Pavel Žemlík. Že si postaví penzion v Českém Ráji a udělá z něj tréninkové centrum, kde by reprezentanti regulérně bydleli. Ale už tehdy třeba Michal Smola říkal, že do toho nepůjde kvůli vysoké škole, která u Turnova není. Teď už penzion opravdu stojí,

ale těžko říct, jestli skutečně půjde využít takhle. Tréninkové centrum po vzoru Francie bys musel založit ve velkém univer zitním městě, aby se závodníci mohli věnovat i studiu. Švédský systém se sportovními centry při jednotlivých univerzitách by sice fungovat mohl, jenže na to zase nemáme pořádné terény. Okolí Prahy nebo Brna není žádná velká sláva a do Liberce zas tolik lidí nechodí. To už je opravdu lepší vyjet na rok na dva třeba na Erasmus do Skandinávie. Člověka to nestojí skoro nic a dá mu to víc než stejný čas strávený doma. A dá mu to i spoustu dalších zkušeností: ať už jazyk, nebo zajímavou položku do živo topisu, a to je výhoda i pro budoucí práci.

Jak vypadalo tvé zapojení do pracovního procesu? Když jsem před třemi lety přišel do Prahy, dělal jsem nějakou dobu v Equice projekty na roz voj lidských zdrojů. Plánovat projekty, dělat přednášky úředníkům, to mě bavilo. Jenomže pak jsi musel chtít něco i po nich, a to bylo ubíje jící. Radši ti napsali třístránkový elaborát o tom, proč to nejde, místo aby tentýž čas vynaložili na to, aby se zamysleli, jak by to šlo. A mně se nechce lidi pře mlouvat, aby pracovali. Honza Kalenda ostatně taky říká, že trenér by nikdy neměl chtít víc než jeho svěřenec. Pak jsme se s Ájou (přítelkyní Alenou Neradovou, pozn. red.) rozhodli jet do Finska, tím jsem všechno o rok oddálil. Dokonce jsem pak dostal nabídku jít dělat trenéra jednomu norskému oddílu.

Proč jsi na ni nekývnul?

Protože jsem si řekl, že jsem přeci vystudoval strojní inženýrství a po škole potře buju nějakou pracovní praxi. Kdybych se po dvou třech letech vrátil jako starší trenér, práce už by se mi hledala mnohem hůř. Trénování ve Skandinávii je super, pořád jsi v kontaktu se sportem, oddíl se o tebe stará a jako cizinci ti stačí jen pár korun. Ale musíš s tím spojit celou svoji kariéru. Kdybych se pak vrátil domů a žádal o práci s tím, že jsem sice vystudoval, ale pak jsem tři roky trénoval sportovce, už bych měl hodně těžkou pozici. Je rozumnější teď nastoupit do práce a tre nérství dělat v budoucnu. Ale provázání sportu a práce funguje i opačně: když jsem do životopisu napsal, že jsem něco vyhrál, všechny to zaujalo. Vašek Zakouřil, který teď dělá nábory v O2 a dělal nám před nášky na soustředěních, tvrdí, že ve sportu se obvykle ukáže charakter a lidské kvality. Naučí tě reagovat rychle nebo nebrat věci až tak vážně. Je to velká škola.

Náš první trenér Jirka Stacke taky říkal, že sport je hra na život.

Je to hra na život, ale musíš ve správnou chvíli přehodit výhybku do života skutečného. Michal Smola to měl taky těžké. Dlouho nemohl najít práci, která by mu vyhovovala, a navíc viděl, že je v nevýhodě proti klukům v jeho věku, kteří už dva tři roky pracovali. Mně teď ve Škodovce pomohlo, že můj tréninkový program je vlastně příprava na manažerské pozice. Je tam spousta různých školení, na nichž se zase můžeš naučit věci, které se ti pak budou hodit i ve sportu. Uvědomit si své silné a slabé stránky, jak lépe jednat s lidmi, jak si plánovat věci. Zvlášť v českém orien ťáku, který je hodně postavený na tom, že závodník se musí z větší části vychovat sám. A nemusí to být špatně, Thierry Gueorgiou je taky samorost. Kdyby nebyl tak systematický, tak by to v nerozvinuté Francii tak vysoko nedotáhl.

Když mluvíme o cílevě domosti, kdy sis vlastně uvědomil, že chceš něčeho dosáhnout v orienťáku? Byl jsi přece hrozný talent a záro veň jedničkář, mohl jsi dělat prakticky cokoliv.

Když jsem přišel k vám do Zlína, orienťák pro mě byl pořád jenom zábava. Sice jsem byl soutěživý, ale na každém oblasťáku bylo nejdůležitější, že jsme si zahráli fotbal. Zlom přišel s Aljošovým zájezdem na O-ringen v roce 1999. To mi bylo šestnáct. Do té doby jsem se díval v televizi na NBA a s bratranci jsme hrávali ve Fryštáku basket, protože hvězdy jako Michael Jordan byli naši idolové. Ale na O-ringenu jsem najednou uviděl, že orienťák není jenom běhání v dešti mezi Zlínem a Luhačovicemi. Viděl jsem, že je to taky velký sport. Že vítěz O-ringenu je skoro jako mistr světa a že i s vítězi šest náctek se tam dělají rozhovory. Najednou mě to hrozně motivo valo a řekl jsem si, že toho chci dosáhnout. Zvlášť když starší kluci, ke kterým jsem vzhlížel, už běhali za skandinávské kluby. A pak mi lidi z klubu v Borlänge povídají: „Přijeď pří ští rok, budeš za nás běhat šta fety.“ To jsem si řekl, ty jo, kvůli běhání je o mě někde zájem! A tím se to zlomilo úplně. Ale bylo to daleko těžší, než jsem myslel.

Na jaké překážky jsi v cestě na vrchol narazil?

První bylo samozřejmě zkla mání po přechodu z juniorů. Člověk sní o tom, že něco vyhraje hned prvním rokem v dospělých, a pak dostane takovou facku. Až později si uvědomí, že je to strašně moc v hlavě. V tomhle ti třeba může pomoct vhodný trenér ve správnou dobu. Spoustu věcí v teoretické a mentální přípravě mě nikdo nenaučil, musel jsem na to přijít sám a stálo mě to několik let. A dalších pár let mě stálo, než jsem se naučil vyladit formu. Český systém závodů je v tomhle zrádný, protože se po tobě chce, abys dva měsíce běhal každý týden dobře, ale neumíš se připravit

na jeden jediný vrchol. Třeba jsem zaběhl dobře na nominač kách a dostal se na mistrovství, jenže mezitím se běžely nějaké vícedenní a já na nich chtěl všem ukázat, v jaké jsem dobré formě. Což je metodicky špatně. Vběhneš do lesa, tlačíš to na 110 procent, děláš chyby, to tě ještě víc rozhodí, a z lesa se vrátíš s pocitem, že bys měl víc tréno vat. A to je další chyba.

Máš pocit, že už ses to naučil? Hodně mi v tom pomohl Honza Kalenda. Před mistrovstvím světa na Ukrajině v roce 2007 jsem mu řekl, že mám dlouho době problém s laděním formy a poslední dva měsíce jsou pro mě kritické. Napsal mi na ty dva měsíce plán a já jsem měl pocit, že jsem se celou dobu jenom flákal. Ale na mistrovství jsem pak byl v nejlepší dosavadní formě a vybojoval šesté místo na sprintu. Jenže později jsem to zase pokazil. Na Ukrajině i v Česku jsem viděl, že jsem hrozně blízko medaile a říkal jsem si, že musím ještě malinko přidat. A vždycky jsem se pak po nominačkách do začátku MS přetrénoval. Na tohle člověk opravdu potřebuje někoho, kdo mu řekne, kdy má přestat.

To jsi vlastně trochu takový pionýr slepých uliček, tuhle zkušenost by možná stálo za to sdílet s mladými závodníky. Poslední dobou jsem se snažil pomáhat Honzovi Petrželovi. A nedávno se na mě obrátila Lenka Poklopová. Dva nebo tři týdny před nominačkami

na mistrovství Evropy se mě zeptala, co bych jí poradil, aby vyladila formu. Tak jsem jí na rovinu řekl, že teď už nemá dělat nic, že úsilím už to může jenom zkazit. Důležité je i to, že se nominačky běhají v terénech podobných samotnému mistrov ství a většina lidí to podcení. Já sám třeba potřebuju v každém novém terénu dva nebo tři tré ninky na aklimatizaci. Jakmile si terén osahám, tak už můžu závodit. Takže kde to šlo, tak jsem to začal dělat, a hrozně se mi to vyplatilo. To jsem pak poradil i Lence. Zkusit se co nejvíc vcítit do terénu, simulo vat situace ze závodu jak fyzické, tak mentální.

Mentální situace? Co si mám pod tím představit?

Třeba snažit se na oblasťáku vědomě dostat pod tlak, i když tam žádný není. Protože nomi načky kolikrát vypadají hůř než ten oblasťák. Deset lidí a pár trenérů, nic se neděje a člověk nemá vůbec pocit závodu. Je to úplně jiné, než když přijedeš na federál a tam už je tisíc lidí a v reprácích Béďa. Nebo třeba specifika kvalifikací. To je taky hrozně divný závod. Nemusíš jít naplno, ale měl bys postoupit. V holkách je menší konkurence, tam můžeš ubrat klidně i 20 pro cent z výkonu. Jenže když běžíš o dvacet procent pomaleji, tak si rozbiješ všechnu svoji rutinu, přitom ale orienťák je hodně o automatizaci. Pokud všechno děláš bez přemýšlení, tak to jde dobře. Jakmile si rozbiješ pocit rychlosti, tak tě to rozhodí i mapově.

Jo, to je klasika. Čím jdeš pomaleji, tím víc děláš chyb. Přesně. Když nás ve Švédsku trénoval orienťák a olympijský vítěz ze stýplu Anders Gärderud, tak nám kupříkladu doporu čoval intervalový OB trénink –jednu kontrolu rychle a jednu pomalu. Tehdy jsem si uvědo mil, že já takhle běhat nesmím. Rychlý úsek přepálím, jdu do chyby, a jakmile zpomalím, přestanu se soustředit. Vhodné metody musíš ale sám objevit. Nebo jiný postřeh od Françoise Gonona. Říkal, že nesmíš vyběh nout na mapový trénink, pokud nemyslíš hlavou na sto procent. Když se nesoustředíš naplno, mozek se učí zlozvyky a rozbíjí pracně naučenou rutinu.

To musí být docela záhul, když Francouzi běhají s mapou skoro všechno. Záhul to je, ale musíš se prostě takhle vyhecovat. Vzpomněl jsem si, jak jsem na mapových trénincích ve Zlíně nebo v Brně často neměl motivaci ani chuť ten trénink běžet. A po téhle diskusi jsem si uvědomil, že v důsledku mi takhle absol vovaný trénink ještě uškodil. Nefixoval jsem si správné věci, automatiku, rutinu.

Na druhou stranu se na někte rých závodech nemusíš úplně soustředit na mapu celou dobu. Stačí ti dopředu odhalit body, kde je potřeba zapnout. Určitě, ale odhalit správně všechna tato místa je těžké. Tvým cílem je maximálně využít fyzickou i mentální kapacitu, ale při zátěži to jde proti sobě. Musíš využívat minimum infor mací a volit správnou strategii. A tohle zvládá skvěle Thierry Gueorgiou. Umí všechny tech niky orientace, takže si na každý úsek vybere tu správnou. On prostě nemá ve svém plánu hluché místo. My tohle neu míme. Když je u nás v lese nová paseka, tak všichni dorostenci přiběhnou a brblají, že to tam hledali. Lidi jsou z českých lesů naučení, že většina věcí jde vidět a mají zpravidla jenom jednu strategii. Já mám většinou dvě. Řeším směr, řeším vrstev nice, a zbytek už je tak nějak navíc.

A Thierry jich má šest. Anebo třeba taky jenom dvě, ale umí je použít na sto procent, což já neumím. A to je další věc, která ti většinou všechno rozbije: nejistota. Říká se přece, že ve chvíli, kdy poprvé zne jistíš, tak jsi ještě dobře. A až pak začneš vymýšlet blbiny. Podobně jako když nemůžeš najít kontrolu, většinou ji hledáš moc brzo.

Kolikrát už ses na to chtěl vykašlat a co považuješ za své největší fiasko?

Japonsko. Druhý rok v dospě lých, první mistrovství světa, a ono to najednou vůbec nemělo takovou úroveň, jakou jsem znal ze Skandinávie. Člověk tam chtěl jet i kvůli nějakým zážitkům, ale pak jsme bydleli v plesnivé škole, dostávali k jídlu jakési uschlé bagety, byl problém se dostat na shromaždiště, protože nejez dily autobusy, prostě totální katastrofa. Místo sprintu jsme běželi jakýsi middle v zeleném a já jsem z toho byl úplně rozčarovaný. Kvůli tomuhle jsem celou zimu trénoval? To jsem si řekl, že jsem si to asi všechno vysnil moc růžově a že orienťák holt není jako ta moje NBA. Ale pak to zachránil Jarda Kačmarčík, který pozval Danu Brožkovou, Martinu Dočkalovou a mě na PWT do Číny. Tam se to úplně obrátilo. Závodník byl na prvním místě a všechno byla show, přesně jako jsem si pamatoval z PWT ve Stromovce v šestadevadesátém ve svých třinácti. A to jsem si řekl: jo, jestli orienťák může vypadat takhle skvěle, budu ho dělat dál.

Jak dlouho ti tenhle mladický zápal vydržel?

Potom pro mě bylo největší motivací mistrovství světa v Olomouci 2008, a to byl sku tečně nádherný zážitek. Když prožiješ něco takového, už se to těžko překonává. Zvlášť když o rok později následo valo Maďarsko, které mělo úroveň nižší. V tu chvíli cítíš, že už nemáš takové nadšení. Vždycky pro mě byly důležité i emoční zážitky, mezi které rozhodně nepatří třeba čtyři hodiny vysedávat v karanténě.

Debut na juniorském mistrovství světa. Rok 2001, Miskolc, Maďarsko.

Po Maďarsku už jsem neměl takovou motivaci, ale pořád mě hnala dopředu vidina společného úspěchu ve štafe tách. Nevyšlo to na Ukrajině, nevyšlo to v Česku, nevyšlo to v Maďarsku, tak jsme si řekli: ještě za rok.

A v Norsku to zase nevyšlo… Ale zase těsně. Pak jsem se ještě docela dost připravoval do Francie 2011, to když jsem přestoupil na ČZU do Prahy a měl trochu víc času se obout do tréninku, jenže pak jsem se zase přetrénoval. To jsem si říkal, kolik tomu dávám a jak to může dopadnout. Tehdy jsem do toho dal strašně moc a vůbec se to nevrátilo. Přišel jsem o sportovní stipendium a na podzim jsem raději začal pracovat v Equice a myslel jsem, že opravdu skon čím. Ale práce mě nenaplňovala a někdy v únoru jsem zjistil, že na tom nejsem ještě tak špatně, abych se nestihl vrátit do formy na mistrovství světa. A pak jsme to ve Švýcarsku konečně vyhráli, což byl další silný impuls. Kvůli dalšímu mistrovství jsme odjeli na rok do Finska, ale tam už jsem trochu cítil, že to může být poslední sezóna. A nakonec byla.

To říkáš dost smutně, jako by tě to rozhodnutí pořád mrzelo.

Mrzí i nemrzí. Jedno skvělé období končí, ale jiné se otvírá. Nic nemůže trvat věčně. Do reprezentace přichází mladší kluci a já vidím, že jim můžu dát víc jako trenér než jako soupeř. Na trénincích už se tolik nehecuju, říkám si: kam bych se honil, vždyť se tady ještě zraním, stejně je na nominačkách pravděpo dobně svými zkušenostmi porazím. A taky jsem si vzpo mněl na sebe před jedenácti lety. Když jsem přišel do repre a byl v ní Ruda Ropek, který už pomalu končil kariéru a měl všechno dost na háku. Přišlo mi, že už do toho není tak hr jako my mladí, a prostě jsem to nechápal. Došlo mi to až později. On už toho tolik zažil a vyhrál, že už ho jen tak nějaký závod nebere. Běželi jsme třeba nominačky, což byl pro mě vrchol sezóny, a on to vůbec neřešil, protože pro něj byl vrchol až mistrovství světa. Ideál je samozřejmě někde uprostřed. Ale je super, že to mladé kluky tak baví. Doufám, že jim to vydrží co nejdéle.

A ten největší neúspěch? Tak trochu jsem čekal, že řekneš Estonsko a juniorské mist rovství světa 2003. Tehdy jsi na jaře ještě jako junior byl na bedně i v elitě, ale pak ses

mezi juniory nedostal ani do dvacítky.

Jo, to byl velký propadák. Tam jsem si od toho hrozně moc sliboval. Rok předtím ve Španělsku jsem sice na kla sice udělal osmé místo, jenže to byl pro mě pohodový terén s kulatými kopci. Úspěchy v juniorech ještě hodně závisí na tom, jestli ti sedne terén. Jenže Estonsko bylo úplně jiné, tam jsem najednou zase nevě děl, jak se mám chovat mapově i mentálně. Zase jsem narazil na nedostatek informací a zku šeností. No a pak ještě dospělé mistrovství světa ve Francii 2011. Tam už jsem si myslel, že přesně vím, jak se připravit, ale zase jsem to s tréninkem pře hnal. Od sprintu jsem očekával strašně moc, ale nakonec jsem byl fyzicky úplně našrot. To jsem poprvé ve sportovním životě sám nad sebou brečel a říkal jsem si, že to přece není možné.

Čeho ale ještě lituju, je hodně vztahových nepochopení v rámci reprezentace. Když jsem přišel, byli tam o deset starší kluci z Dukly jako Ruda Ropek nebo Michal Jedlička a já jsem je prostě nechápal. A oni nechápali mě. Zpětně je mi líto, že jsem se jich často na něco vyptával nebo do nich rýpal, a přitom jsem to nemyslel zle.

Jenom jsem tehdy byl nama chrovaný junior a neměl jsem dost pokory, což je ve sportu taky důležité. Tohle mě asi mrzí víc než nějaké sportovní neúspěchy. Je to asi podobné, jako když vidím přicházet nové kluky teď. Taky jsou nadrzlí a přehnaně sebevědomí, ale teď přece jen jdou ročníky více méně po sobě a přicházejí víc mezi sobě rovné.

Když jsme u těch mladých: proč myslíš, že se loňská zlatá generace juniorů zatím vůbec neprosadila v chlapech? Můj názor bude asi trochu drsný, ale proti zlaté generaci z let 2000 a 2001 prostě míň trénujou. Kluci kolem Michala Smoly neměli problém přejít do dospělých, vždyť Zbynďa Hora hned prvním rokem v elitě vyhrával federály a Mirek Švihovský první úseky na Jukole. A dnes? Jediný, kdo se prosadil hned v prvním roce, byl Honza Petržela, který se hned nominoval na mistrovství světa. Tehdy prostě byla jiná doba, víc se dřelo. Kdyby se za nás tolik netrénovalo ve Zlíně, tak bychom taky běhali třeba o čtvrtinu míň.

To přece může být i tím, že za nás se teprve začínaly běhat sprinty a hlavní závod

byla klasika, takže se tréno valo víc objemově. Je to tak, ale právě tyhle objemy dnešním juniorům chybí. Podívej se na časy na dráze. Ta sice samozřejmě není úplně směrodatná, ale něco ti říká. Zlatá generace z roku 2000 ji ještě neběhala, ale my jsme už v juniorech uměli zaběhnout pětku těsně pod 16 minut. Silný ročník 1988 taky. Ale dnešní junioři sice udrží krok na trojce, jenže na pětce už jsou poma lejší. Tehdy byla klasická trať základ. Takže teď budou potře bovat dva nebo tři roky, aby dohnali to, co nestihli natočit dřív. Čili moje myšlenka vytřís kat z nich co nejvíc do pětadva ceti zase trochu padá. Objemy můžou být kontraproduktivní v juniorech, ale vytvoří ti základ pro přechod do dospělých. Máš pak na čem stavět.

Tohle je věčná otázka. Standa Nebojsa zase vždycky říkal, že čím větší rychlost, tím větší vytrvalost.

Jo, a správnou odpověď asi nikdo nikdy nenajde. Podívej se na Floriana Schneidera, co loni vyhrál juniorský sprint v Hradci. Celou zimu neběhal a prý je rád, když dá kilák pod 3:10. To si pak říkáš, co je teda vlastně ta správná cesta. Ale stejně si mys lím, že na dospělé stačit nebude a ty naběhané kilometry mu budou chybět. Naše generace s Hubmannem a Merzem točila jako vzteklá. A vidíš, jak dlouho se drží na vrcholu a nikoho mla dého mezi sebe nepouští.

Ale jo, přece je tam Matthias Kyburz.

O něm jsme se zrovna nedávno bavili s Radkem Novotným: že kdyby se Hubmann nezranil, asi by se Kyburz tak snadno novým lídrem nestal. Jak se říká, nej dřív musí jeden král odejít, aby mohl přijít druhý.

Tak uvidíme, co se stane za pár let, až skončí i Bet se Šéďou.

To jsem taky říkal Radovanovi, když jsem přemýšlel nad těmi konci. Co chybělo nám, aby chom se dostali na vrchol? Skončil Ruda, skončili Jedla s Píchalem, ale nikdo nám pak

nepředal to své know-how. Opakujeme chyby, nesbíráme vědomosti. Nemáme prostě takový systém jako Švýcaři, že by nám zkušení borci předávali své zkušenosti a radili, jak na to. Třeba když odešel Bingo: kdo ví, jak vlastně trénoval?

Jak hovado. Tak. Ale víme to my, co jsme se s ním bavili. Myslíš, že to vědí i mladí? Neříkám, že chodit skoro každý den tři hodiny terénem může vyhovovat kaž dému, ale je aspoň dobré vědět, že taková cesta existuje. Bingo přece ve své době kraloval na klasikách rozdílem třídy. Sice byl půlku sezóny zatavený, ale pak vyladil na nominačky a najednou ti naložil deset minut a na mistrovství světa vždycky sahal po medaili. To si pak říkáš, kde se to v něm bere? A právě takové informace nám chybí. Ale zase je potřeba někdo, kdo si tuto práci pod sebe vezme a informace nashro máždí. Nakonec se musí každý spolehnout sám na sebe.

Pomáháš s tréninkem v malém oddíle, jak to vidíš s trénováním na úplně základní úrovni? Co by se dalo zlepšit tam? Semináře pro trenéry mají podle mě nevýhodu v tom, že moc nedrží koncepci. Není zpracované, co by měl vědět každý trenér, jako to mají Švýcaři. U nás každý ví něco a podle trendů se říká každý rok něco jiného. Jenže specia lizovaný trenér ti může pomoct až někdy v přechodu z dorostu do juniorů; pro úplně základní trénink je důležité vymyslet, jak by měl fungovat oddíl a jak se do něj zapojí rodiče. Protože bez nich nebudeš mít dost lidí, kteří by s tréninky pomáhali. I v Turnově narážíme na nedo statek lidí, kteří by se věnovali dětem.

Takže nejdřív zapojit co nej víc lidí a teprve potom řešit nějakou kvalitu?

Prošel jsem několika oddíly a vidím, že často stojí jen na jednom nebo na dvou lidech. Ve Zlíně to byli Anička a Jirka Stackeovi. V Žabinách

Mistrovství na klasice, Ráztoka 2000. Vítězové rozebírají postupy, redaktor vyzvídá.

kdyby najednou skončil Libor Zřídkaveselý, tak oddíl taky půjde dolů. A takhle je to bohužel ve většině klubů. Nebo ne bohužel, protože vlastně stačí sehnat jednoho nebo dva ochotné lidi a oddíl ti rozkvete. Turnov taky stojí na nějakých čtyřech lidech a jejich volném čase. Ale je hrozně důležité si všechny takové informace předávat. Nejenom nárazová témata, jak to většinou bývá na našich seminářích. Klidně i pořád opakovat to, co funguje, a nehledat pořád za každou cenu něco jiného. Spousta lidí se třeba začne věnovat orien ťáku, když začnou sportovat jejich děti, a jsou do něj hrozně nadšení. Ale má takový nadše nec dostatek informací od svazu,

aby nemusel čekat do podzimu na seminář? Vždyť tam jsou pak stejně přednášky zaměřené hlavně na dospělé. Tohle mi přijde nesystematické, že nesta víme žádnou základnu.

Mně třeba přišel zajímavý nápad pořádat velká soustře dění dorosteneckého výběru. Kdyby se rozšířily i o trenéry všech pozvaných závodníků, taky by to mohla být cesta. Přece jenom jsou to často spíš táboroví vedoucí než odborníci na trénování, a tady by se mohli něco přiučit. To by bylo perfektní, kdyby se na víkend sjelo nejen třicet dětí, ale i dvacet trenérů. Asi by stejně nebyl čas, aby se probralo se všemi všechno, ale

můžeš je zapojit do přípravy tréninků a večer jim udělat přednášku. Možná by to bylo pro všechny poučnější než se scházet na podzim někde v hotelu a bavit se o závodní cích bez závodníků. Bohužel to asi zase naráží na nedostatek času. Radovan se v dospělé reprezentaci několikrát snažil pozvat na srazy i osobní trenéry všech reprezentantů. Většina z nich nakonec nepřijela. Ale v dorostu by to mělo ještě větší význam.

Máš v tomhle ambice? Vždyť to máš nastudované per fektně, dělal jsi nám do časo pisu metodický seriál… Neříkám, že by mě to neba vilo. Když jsem na podzim

Mapové střípky z nominaček

zvažoval, co budu dělat dál, tak jsem o té trenéřině v Norsku skutečně přemýšlel. A třeba se k trénování nakonec za pár let opravdu dostanu. Trenérů je u nás opravdu málo a je to vidět, v některých oddílech nejsou vůbec. A jen těžko se naučíš dobře běhat bez mapy, natož s mapou, sám bez učitele. Já zatím pomáhám jen s tréno váním od dorostu nahoru, ale jedním z tahounů vývoje nejen mezi trenéry dětí je teď Vašek Zakouřil. Reprezentant, který se vrací zpět do systému obo hacený i o zkušenosti z pracov ního života. Třeba nám vyšlape nějakou cestu. A třeba ho v tom budu následovat.

Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz

Kde jinde by se mělo rozhodnout o jménech pro světový šampionát než tam, kde se budou medaile na začátku července rozdělovat. Sprint v Trevisu, middle nad Asiagem a long na Barricatě – to byla trojice sledovaných závodů, po které vykrystalizoval český tým pro MS v Itálii.

Middle Start–1

Začalo se zostra. Nakonec bylo nejlepší nic nevymýšlet, pustit se přímo do klacků a kamenů a držet výšku. Vyhrát postup ale šlo i s úvodní ulejvkou po cestě, která však znamenala pět vrstevnic navíc.

1. Novikov 3:56 11. Šedivý 4:10 17. Petržela 4:16

16–17

Chuťovka téměř na závěr. Nejrychlejší stopu přes kamenný kopec našel Olav Lundanes. Velkou roli už hrála únava a málokdo měl chuť na extra nálož vrstevnic. Hannu Airila ji našel, ale pěkně mu zhořkla. Dobře rozběhlý závod tu ztratil Honza Šedivý. Nejdřív ztratil kontakt s mapou a nevěděl, kde hřeben pře bíhá. Odrazil se až od devatenáctky.

1. Lundanes 5:40 5. Procházka 6:06 29. Schuster 6:45 32. Airila 6:52 55. Šedivý 7:17

Klasika

15–16

Honza Procházka se držel čáry, a to mu i v prudkém svahu přineslo nejrychlejší mezičas. Honza Šedivý se ve finském vláčku s Ikonenem a Föhrem vydal na o hodně delší východní variantu a ztratil minutu.

1. Procházka 8:37

3. Gueorgiou 9:12 10. Šedivý 9:37

9–10

Ženy měly o něco kratší verzi postupu přes údolí než muži, ale nabídly na ní více variant. Zatímco u pánů jasně vyhrála volba à la Haajanen, v ženách stejného času dosáhla i po silnici valící Bobach. Iveta si cestu zbytečně prodloužila a Finka Fincke se vydala na průzkum pekla.

1. Bobach 10:36

2. Haajanen 10:40 10. Duchová 11:51 39. Fincke 13:57

14–15

Pěkný postup do krasové části Barricaty ještě ztížila dohledávka kamenné jámy, na které se hodně ztrácelo a bylo potřeba mít při atako vání kontroly jasnou strategii. Chybičce se nevyhnula ani nejrychlejší Ida Bobach, které však přinesl úspěch nekompromisní „Sild“. Eva s Ivetou zvolily kopcovitou obíhačku a Jana hodně ztratila divokým traverzem po kraji mapy.

1. Bobach 10:25

5. Juřeníková 11:19 33. Duchová 13:30 42. Knapová J. 14:34

Krásný sprint v úchvatném Trevisu byl zřejmě jaká bude čekat závodníky na MS. Kromě svých vyzkoušet i bezkontaktní ražení, které bude použito štafet. „Pro nás to je asi lepší, ale pro diváky to myslí si nejrychlejší žena Iveta Duchová. „Taktika je trochu odlišná. Vyplatí se plánovat vyrovnané volby tak, aby člověk proběhl kolem kontroly a nemusel se otáčet,“ doplnil ji vítěz mezi Nykodým, který doufá, že se tenhle razící „nešvar“ i do individuálních disciplín. „Ražení je prostě sou částí orientačního běhu,“ vysvětluje. Každopádně až se divit, proč si běžci strkají čip do ucha, tak je to že kontrolují, jestli orazili.

Složení reprezentačního týmu pro MS v Itálii

Ženy: Iveta Duchová, Jana Knapová, Vendula Horčičková, Martina Zvěřinová, Eva Juřeníková, Michaela Omová

Muži: Vojtěch Král, Miloš Nykodým, Jan Procházka, Štěpán Kodeda, Jan Petržela, Jan Šedivý

Biková sezóna začala na všech úrovních. Pražská liga, brněnský, český a nakonec i světový pohár. Ale také řadou závodů typu „bike adventure“. Jeden netradiční se jel na sklonku března, to se najednou takhle v sobotu po ránu začalo v okolí Čelákovic a přilehlém Polabí rojit nebývalé množství cyklistů-silničářů s mapníkem na řídítkách (přesněji řečeno beranech). Jel se totiž Road Adventure, silničářská obdoba MTBO. Letošní novinka, ale také vlastně návrat ke kořenům, neb když v 60. a 70. letech začínali první pionýři (v čele s legendárním Ríšou Samohýlem) kombi novat jízdu na kolech s mapou, vzhledem k dostupnému materiálu (Favorit, Eska, Stadion apod…) to ani jinak nešlo.

Další netradiční závod spadající do této kategorie byl prvomájový Open Score. Je to zároveň „adventure“ (scorelauf dvojic s limitem 6 hodin), zároveň MTBO (závodí se na klasické MTBO mapě s měřítkem 1:25 000), a nakonec i rogaining (jsou vypsané i kategorie pěšáků). Ostatně podtitul závodu zní „bikeři proti běž cům“. Jak tedy zněla odpověď na věč nou otázku? Inu, bikeři to zase vyhráli. I když na obranu běžců nutno dodat, že nejlepší survivalisti tou dobou zrovna jezdili/běhali/plavali/pádlovali/horolezili a opalovali se na tureckých plážích při účasti na ME v Adventure Race.

Český pohár začal blokem „severo -západ“. Zatímco první víkend v Děčíně nabídl mapově nepříliš náročné, ale bajkově pěkné svezeníčko, ten násle dující v Karlových Varech byl již zcela jiné kafe. Pekelné kopce (mimochodem částečně i v prostoru zlaté krátké trati MS 1991), v kombinaci s doslova brutální spletí pěšin mezi lázeňskými vyhlídkami Jelení skok, Výšina Přátelství a Jižní vrch, nabídly až dekadentní zážitek, zvláště při sobotním ultra-longu.

Foto: Jan Svoboda©CykloDres.cz

Tečky, šrafy nebo pomeranče, toť otázka, kterou již třetím rokem řeší sekce MTBO. Jde o to, jak na mapě nejlépe znázornit terén/plochu, kde je povolena jízda na kole volně kdekoliv. V testovacím režimu byly navrženy symboly: žlutá s černými tečkami (obdoba pískoviště), černé šrafy a oranžová barva. V Čechách se většinou kloníme ke šrafům, ale používáme oranžo vou. Jak to nakonec dopadne, by se mělo rozhodnout letos, necháme se překvapit.

Tečky, šrafy nebo pomeranče?

Z Road Adventure

Terén v Karlových Varech byl skutečný hard core

Ve Varech došlo i na rozhledy nad městem

Radek Laciga rala@volny.cz

V Dánsku vystřelila do nové sezóny správným směrem, a to rovnou z Hamletovy pevnosti v Helsingøru

Když do světa, tak na sever. Tak by mohlo znít letošní motto české repre. Týden před Velikonocemi se účastnili MTBO kempu a závodů WRE na dánském ostrově Bornholm. Do stejné země, jen na jiný ostrov Sjælland do města Helsingør, se český tým v květnu vrátil na první kolo SP. Druhé pak proběhne v červenci týden před O-ringenem ve Švédsku a sezónu zakončí srpnové MS v severovýchodním cípu Polska. Reproši se zkrátka letos příliš neohřejí.

První SP jsou tedy úspěšně za námi, a to doslova. Naši se opět nevrátili s prázd nou, ale se dvěma bronzy zásluhou Jirky Hradila z klasiky a smíšené štafety a celou škálou top 10 umístění. Ze závodů se nejvíce líbil sprint, odehrávající se ve vědecko-průmyslovém areálu Scion. Zajímavostí je, že původní mapa pro OB sprint je dílem českých mapařů Hejna, Matula a Cigoš. Zajímavý je i dánský závodník Erik Skovgaard Knudsen, mistr světa z roku 2011, který se poslední roky věnuje cyklistice a MTB. Ten měl zrovna volný pátek a bydlí takříkajíc „za humny“. Odskočil si tedy na bajky a evidentně to s mapou ještě nezapomněl dosprintoval si pro 2. místo. Vůbec na bedně to při tomto závodě vypadalo, že kdo nepěstuje řádný plnovous, nemá šanci.

Nejen v mužích došlo na plnovous. Takto oslavoval rakouský tým vítězství svého krajana (či krajanky???) v soutěži Eurovize.

Nemáš řádný plnovous, nejsi na bedně

Mapa sprintu v Dánsku

Start smíšených štafet

Patří alkohol k orientačnímu běhu?

Jirka Funda j.funda@quick.cz foto: archiv autora

Orientační běh nepatří z hlediska požívání alkoholu vzhledem k náplni tohoto sportu a způsobu života orientačních běžců ke sportům rizikovým. Žijeme však v zemi, kde je alkohol všude legálně dostupný a kde alkoholismus je značným společenským problémem. Smyslem článku je přinést pár validních údajů z dané problematiky vhodných k zamyšlení.

Smutná statistika

V České republice je evidováno 560 tisíc lidí závislých na alkoholu, 25 % mužů a 10 % žen udává problémy s pitím alkoholu, spotřeba čistého alkoholu je 16,45 litru na osobu a rok, piva pak 159 litrů (světové prvenství), vína 20 litrů. Rizikovým nebo škodlivým způsobem pije alkohol 1,3 miliónu obyvatel, zkušenosti s alkoholem má 73 % dětí mlad ších 13 let. Pod vlivem alkoholu se stane 39 % smrtelných dopravních nehod, 40 % násilných trestných činů. V minulém roce bylo v ČR pod vlivem alkoholu způsobeno 4 686 dopravních nehod, při nichž 52 osob zahynulo a 2 306 bylo zraněno. Na nemoci způsobené požíváním alkoholu zemře v ČR ročně 4 000 mužů a 2 000 žen. Alkohol je jed nou z nejčastějších příčin smrti mladistvých, celkem je to pak více, než způsobí všechny drogy dohromady. Při požívání alkoholu je 7,5 krát větší riziko užívání ostatních drog. Trochu více o alkoholu Alkohol (etanol) je látka vznikající v přírodě kvašením jednoduchých sacharidů. V lid ském těle normálně etanol nevzniká, při požití alkoholu je odbouráván jako cizorodá látka oxidací na toxický acetaldehyd, což je látka zodpovědná za většinu negativních účinků na lidský organismus. Acetaldehyd se poté metabolizuje na kyselinu octovou, která je pro lidské tělo již látkou neškodnou. Etanol je považován za typickou psycho tropní látku. V mozku působí přes systém mediátorů serotoninu, dopaminu a ace tylcholinu. Centrální nervový systém je proti alkoholu (acetaldehydu) prakticky bezbranný. Vznikající poruchy při akutní intoxikaci či při chronickém požívání alko holu mají podklad právě v útoku na cent rální nervový systém. Počáteční zdánlivě nevinná konzumace alkoholických nápojů sice může vznikat z důvodu vyhledávání euforizujícího účinku alkoholu v prvním stadiu akutní intoxikace (dobrá nálada, ztráta zábran), ale častěji vzniká z pocitu žízně a chuťové obliby nápoje obsahujícího

alkohol. V konečném stádiu alkoholismu pak naopak postižený jedinec vyhledává jakýkoli nápoj bez ohledu na kvalitu, pouze pro obsah alkoholu. Je třeba rozeznávat mezi akutní intoxikací (stadium excitační-vyhledávané, narkotické a komatózní) a chronickými stádii alko holismu (počáteční, varovné, rozhodné a konečné).

Alkohol a nemoci Alkohol požitý zpravidla ve formě alko holického nápoje se vstřebává v trávicím ústrojí (hlavně v žaludku), dostává se do krve a krevním oběhem pak k ostatním orgánům. Převážná část alkoholu je odbou rávána v játrech a vyloučena močí. Alkohol se v těle neukládá. Rychlost odbourávání alkoholu závisí na celé řadě faktorů (tělesná hmotnost, složení těla, koncentrace a množ ství alkoholu v požitém nápoji, současné požití potravy, tolerance alkoholu akti vita odbourávajících enzymů atd.). Toxické působení na orgány lidského těla lze pozo rovat prakticky všude, což odpovídá skuteč nosti, že v průběhu fylogeneze se člověk ani jiní savci s alkoholem nesetkávali.

Při akutní intoxikaci jsou v popředí příznaky neurologické změna psychických reakcí, difuzní mozečkový syndrom (porucha rovnováhy), zvracení. Z důvodu poruchy nervové regulace může dojít k poruchám dýchání, srdeční činnosti (poruchy rytmu, změny krevního tlaku). Akutní intoxikace může končit smrtelně jednak v závislosti na množství požitého alkoholu (komatózní stádium), jednak v důsledku poruchy cho vání a přidružených okolností (autonehody, pády a jiné úrazy při poruše rovnováhy, utonutí, udušení se zvratky).

Při chronickém požívání alkoholu je v popředí opět postižení nervového sys tému (změna osobnosti, náladovost, deprese, změny životních hodnot, zájmů, poruchy paměti, možnost epileptických záchvatů, delirantní stavy, alkoholická psychóza), postižení trávicího ústrojí (cir hóza jater s možností karcinomu, poško zení žaludeční sliznice rovněž s možností vzniku nádorů, portální hypertenze a jíc nové varixy s možností náhlého prasknutí a vykrvácení, poškození slinivky břišní –možnost nádoru, vzniku cukrovky), posti žení srdce a cév (vysoký krevní tlak, poško zení srdečního svalu), ledvin (ledvinné selhání), krvetvorby (anemie, krvácivé stavy), dále možnost metabolického roz vratu, poruch periferních nervů, impo tence. Nezanedbatelný je i případný vliv na další generaci (genetické poškození plodu). Alkoholické nápoje jsou energeticky extrémně vydatné, jejich konzumace vede ke vzniku nadváhy či obezity se všemi mož nými komplikacemi (v Čechách se to týká 62 % obyvatelstva).

Alkohol a orientační běh

Orientační běh představuje kombinaci fyzické zátěže (pokud možno běhu) a složky duševní (navigace, taktika). Při fyzické zátěži dochází ke spotřebě svalového gly kogenu a za účasti kyslíku k uvolňování energie potřebné pro svalovou činnost. O zásobování svalů (a mozku) kyslíkem

se stará transportní systém (srdce, plíce, krev-hemoglobin). Smyslem pravidelného systematického tréninku je tento trans portní systém na fyzickou zátěž co nejlépe připravit. Při překročení anaerobního prahu (vysoká intenzita zátěže výběh kopce, sprint) vzniká ve svalech kyselina mléčná (laktát), což se projeví svalovou únavou a případně i celkově (laktátová aci dóza nechtěná změna vnitřního prostředí). Existují možnosti urychlení normálně pro bíhající regenerace po fyzické zátěži, což je žádoucí zejména u vícedenních závodů, v případě několika startů v jednom dni či jen z důvodu absolvování více tréninkových fází. Laktát lze úspěšně z větší části odstra nit dalším pohybem (vyklusáním), neboť při malé intenzitě svalové činnosti je laktát metabolicky využíván. Doba vyklusání je indivi duální záležitostí, řádově několika minut. Má probíhat na rovině a tzv. povída cím tempem (tak, aby nedocházelo při větší intenzitě zátěže k tvorbě nového laktátu). Dalším předpokladem svalové a metabo lické regenerace je co nejrychlejší rehyd ratace vhodným nealkoholickým nápojem a doplnění svalového glykogenu (bezpro středně po zátěži i s možností jednoduchých cukrů s vysokým glykemickém indexem, později spíše pomocí polysacharidů). Pro rehydrataci organismu je svým složením (obsahem cukru, minerálů a osmotickou aktivitou) velmi vhodné nealkoholické pivo, mnohem vhodnější než na závodech bohu žel prodávané limonády mnohdy exotických barev a s obsahem kysličníku uhličitého. Celý tento proces se uskutečňuje v urči tém čase, kdy vzhledem k probíhajícím regulacím a nutnosti odpočinku centrál ního nervového systému je rovněž pod statnou podmínkou řádný noční spánek. Samotný centrální nervový systém užívá jako výhradní „palivo“ glukózu, proto jsou potřebné vhodné stravovací návyky před, v průběhu déletrvající zátěže i po zátěži (požívání cukrů s vhodným glykemickým indexem).

Pokud do těchto procesů zasáhneme požitím alkoholu doplněným ještě nedo statečným spánkem, dojde k výraznému narušení regenerace organismu. Prakticky se to projeví následným okamžitým pokle sem výkonnosti při další fyzické zátěži. Ani nervovému systému boj s acetaldehydem příliš neprospívá, mapařské chyby či chyby taktické pak přicházejí téměř pravidelně. Jestliže se intoxikace alkoholem opakuje, v závislosti na množství požitého alkoholu i časovém intervalu opakování jde výkon nost i přes případně vynaložené tréninkové úsilí časem očividně dolů. Zrádné může někdy být počáteční zachování dobré výkonnosti, což je zpravidla dáno dobrou fyzickou kondicí a zvyšující se tolerancí alkoholu.

Ekonomické a sociální hledisko Výroba a prodej alkoholických nápojů je samozřejmě velký a výnosný obchod, ze kterého profitují jedinci i zúčastněné firmy. Společnosti jako celku však stejně jako tabá kové výrobky přináší alkohol velké ztráty. Náklady na léčbu alkoholismu a chorob alkoholem způsobených, vzniklé pracovní neschopnosti či dokonce úmrtí zejména produktivní části populace přinášejí státní pokladně mnohem větší výdaje než jsou zisky ze zdanění alkoholu. Výroba samotného alkoholu (zejména čistě chemickou cestou) není až tak finančně náročná. Technologicky, finančně a někdy i časově náročná je výroba některých alkoholických nápojů (tradiční výroba vín či originálních destilátů). Alkoholismus stejně jako užívání jakékoli jiné drogy je pro postižené jedince (a bohužel i pro jejich okolí) finančně náročnou záležitostí. Snahy po řešení problematiky pomocí zákazu či omezením prodeje (jen specializované obchody s omezenou otvírací dobou skandinávské země), vysokou cenou alko holických nápojů či zákazem konzumace těchto nápojů na veřejnosti přinesly sice dílčí úspěchy, ale problematiku nevyřešily.

Právě ekonomická moc jedinců i společ ností na výrobě a prodeji zainteresova ných nepřipustí ani zákaz reklamy na tuto všude dostupnou drogu. Někteří pak hledají v touze po zbohatnutí i naprosto nelegální cesty (metanolová kauza v ČR).

Právní hledisko

Dle §274 odst. I trestního zákoníku ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. To se tedy týká nejen pracovníků ve zdra votnictví, dopravě, ale celé řady nespecifi kovaných povolání.

Každému řidiči jsou jistě známa pravidla silničního provozu, provádění dechové zkoušky na přítomnost alkoholu při běžné silniční kontrole a na rozdíl od některých sousedních zemí možnost řídit moto rové vozidlo jen při úplné nepřítomnosti alkoholu v těle (včetně alkoholu zbytko vého). Případné sankce se pak pohybují dle naměřené hodnoty alkoholu (pokuta do 50 000 Kč, až 7 trestných bodů, zákaz řízení motorových vozidel na 1–2 roky, nepodmíněný trest odnětí svobody až na jeden rok).

Pravidla OB se alkoholu přímo nevěnují, v odstavci 6.2 se praví, že doping je zakázán. Na každoročně aktualizovaném seznamu vydávaném Světovou antidopingovou agen turou (WADA) ve skupině P1 léky obsahu jící alkohol je uveden zákaz požívání alko holu při soutěžích u takových sportů, kde hrozí nebezpečí úrazu v souvislosti s toxic kým působením etanolu na centrální ner vový systém (parašutismus, letecké sporty, automobilové sporty). Pro OB alkohol není v pravém slova smyslu dopingem, působí totiž právě opačně, výkonnost nezvyšuje, ale snižuje.

Start pivních štafet – pro někoho vrchol sezóny (obr. 1)

Dosažení některých kontrol může být v kombinaci s alkoholem i nebezpečné (obr. 2)

trendy českých alkoholiků Rozpad plánovaného hospodářství a roz víjející se trh nabídl nebývalé možnosti výrobcům, prodejcům i spotřebitelům alko holu. Kromě tradičně vysoké konzumace piva (obohaceno novými druhy z mnohých nových i obnovených pivovarů) se začalo prosazovat pití vína. Původní litrové lahve s plastovým uzávěrem a možností volby zda bílé či červené byly nahrazeny nepřeber nou produkcí domácí i zahraniční, nastal značný rozvoj vinoték a současně se vyro jilo velké množství znalců vína. Tradiční česká kuchyně (doplněná pitím piva) někde ustupuje jídlům netradičním až exotickým (s nutností podávání vína). Kdo nenapsal vlastní kuchařku, či alespoň nevystupoval v pořadu o vaření, nemá v tzv. VIP společ nosti téměř právo na existenci. To vše se odrazilo ve statistických datech o českých alkoholicích. Roste spotřeba vína, věková hranice konzumentů se posouvá stále níže. Přidávání metanolu do tuzemských lihovin pak způsobilo na krátký čas stagnaci pro deje tvrdého alkoholu. Ačkoli pivo obsahuje ze jmenovaných alkoholických nápojů eta nolu nejméně, většina českých alkoholiků začíná právě jako konzumenti piva. Dobrým trendem je vzestup spotřeby a nabídky růz ných druhů nealkoholických piv. Orientační

běžci holdují nejvíce pivu (možná z důvodu domnělé prospěšné rehydratace organismu), méně již vínu (obtížné uskladnění na závo dech vedoucí k jeho možnému znehodno cení). Lihoviny jsou požívány jen výjimečně (nejčastěji při špatném počasí).

Budoucnost alkoholu v OB Registrovaných orientačních běžců je v ČR momentálně 8 201. Příliš malé číslo na to, abychom mohli ztrácet nadějné talentované závodníky z důvodu alkoholismu. Právě alko holismus mladistvých je celospolečensky největším nebezpečím. Zasahuje nejen do sportovní kariéry, ale negativně i do celého následného života (možnost dopracování se do konečného stádia i za 3–5 let). Pro závod níky veteránských kategorií je OB životním stylem, pro většinu z nich již nejsou dosa hované výsledky tou nejvyšší hodnotou, závody (zejména vícedenní) jsou pro ně trávením volného času, dovolené. Ve spo lečnosti přátel je pak pro ně přiměřené kont rolované požívání alkoholických nápojů spo lečenským zvykem, není však příliš dobrým příkladem pro mladé závodníky. Velmi dis kutabilní je nicméně pořádání některých tzv. tradičních zábav na vícedenních závodech, stejně jako organizování pivních štafet, což je vlastně ukázka kombinace fyzické zátěže

a toxického působení alkoholu (obr. 1, obr. 2). Rovněž velmi rozporuplné je při hodnocení kvality závodu poukazovat na cenu či kva litu prodávaného piva je to údaj nepod statný a organizátory obtížně ovlivnitelný. Rozumný a pochopitelný by byl požadavek podávání piva nealkoholického, což bohužel příznivci klasického piva velmi často a rádi odmítají. Žijeme v tržní konzumní společnosti, v zemi, kde podivné odemykání korunovačních kle notů či noční zakopávání o kobereček zau jme i zahraniční tiskové agentury, v zemi, kde zákaz konzumace alkoholu samotnými zákonodárci v průběhu jednání Poslanecké sněmovny narazil na značný odpor. Nelze proto velmi pravděpodobně očekávat výraz nější právní zásahy zabraňující šíření alkoho lismu. Bohužel ani v nevelké komunitě orien tačních běžců tomu zřejmě v dohledné době nebude jinak. Nečekejme nějaká převratná rozhodnutí či zákazy (v Čechách se ostatně s oblibou obcházejí), doufejme alespoň v logická doporučení. Lidský život je jedno velké rozhodování, někdy více, někdy méně svobodné. Nicméně každý za svá rozhodnutí nese morální i právní odpovědnost. Nejinak je tomu i v případě požívání alkoholických nápojů. Přeji správnou volbu.

Jak krvelačné šelmy naučily Jihočechy ISSOM

Radim Hošek

radimho@gmail.com

Foto: Jan Šedivý

Ne vždy se parádní terén hodí na celorepublikové závody. Někdy je na vině chybějící prostor pro parko vání nebo pro velké shromaždiště, někdy jsou proti ochranáři a často jsou důvodem prostě jen chybějící ambice pořádajícího oddílu. Čas od času se tak stane, že se místo obyčejného oblastního závodu zrodí závod neobyčejný. Právě těmto případům bychom rádi věnovali nově otevřenou rubriku. Naše putování zahájíme v orienťáckými bohy zapomenutém kraji, v oblasti, která má členů méně než průměrný oddíl v Hradci Králové, na jihu Čech.

Závod mistrovství jižních Čech ve sprintu vyhráli Šárka Svobodná a Tomáš Dlabaja, zní agenturní zpráva. Dějištěm byla 5. dubna zoologická zahrada Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Ne, že by orientační sprint v zoo byla nějaká převratná novinka mezi zvířaty se už běželo finále Přeboru škol (2007, Ostrava) i finále MS (2009, Miskolc, Maďarsko). I tak se však jednalo o neobvyklý závod jak pro závodníky, tak pro pořadatele.

Trapnou skutečnost, že si tu chválím vlastní závod, se pokusím vyvážit tím, že umožním nahlédnout tak trochu za oponu příprav celé taškařice. Zajímavostí bylo, že nápad na pořádání zoologického sprintu nevze šel z naší strany, ale naopak od vedení zoo, což nám poměrně usnadňovalo pozici při přípravách. Například se oproti původním předpokladům podařilo pro závod otevřít i technické zázemí zoo. Hlubocká zoo je spe cifická svými rozměry (150 x 500 m), které kompenzuje velká horizontální členitost prostoru. Z toho plynula i nutnost poměrně zásadní generalizace při mapování, aby se mapa v měřítku 1 : 4 000 udržela v mezích čitelnosti. Úkolu se, myslím, poměrně úspěšně zhostil jediný současný jihočeský junior Filip Hulec, který také stavěl tratě. Jednu chvíli byla ve hře i výměna mapy pro kategorii H21, nakonec se trať dlouhou 2,1 km podařilo namotat na jeden výtisk

atraktivita pro závodníky i fotografy, ale i dodatečný důvod pro dodržování pravidla o nepřekonávání nepřekonatelných objektů. Když jsme vedení zoo ujišťovali, že nikdo ze závodníků nebude lézt přes ploty, že to mají v mapě zaznačené, vzpomněl jsem si na áčkový sprint v Pardubicích tři roky zpátky. Tehdy, pravda, byl místo plotu jen privát a místo šelem pendolina, ale pravi dla i pud sebezáchovy šly u nezanedbatel ného procenta závodníků stranou. K mému překvapení ale zabrala informační masáž před závodem a závod se obešel bez větších prohřešků a žádný závodník nebyl skrmen obyvateli klecí. Pravdou je, že jsme na tom poměrně malém kousku země preventivně mlíkovali nepřekonatelné linie na patnácti místech a během závodu až třetina pořada telů hlídala dodržování pravidel o nepřeko návání. Největší obskurností prostoru je hlavní zápa dovýchodní cesta, která prochází velkou voliérou vodního ptactva. Drobnou, předem avizovanou odchylku od pravidel (nutnost otevřít vrátka) nám závodníci odpustili. Plameňáci proti kontrole v rohu svého výběhu také nic nenamítali a SI jednotka odolala jejich zvědavosti. Mimochodem, všechny kontroly byly konzultovány se zoology a za jejich vstřícnost jim patří dík. Naopak se nám nepodařilo uzavřít zoo

v době závodu pro veřejnost, ale to nakonec snad tolik nevadilo, protože nám vyšlo vstříc počasí startovalo se už v devět a v den závodu bylo pod mrakem. Návštěvníci se tak začali ve větším počtu hrnout do zoo až v době, kdy poslední startující areál opouštěl. Odměnou pořadatelům byla na jihočeské poměry nadstandardní účast 130 závod níků, včetně sprintových specialistů z celé republiky. A vítěz H21, který už hledá výzvy mimo vrcholový OB, si do svého deníčku o tomto závodě poznamenal: „…produkt, za kterým se vyplatí cestovat.“

Ve světě se toho kromě mistrovství Evropy zase tolik nedělo, zato v Česku nastartovala závodní sezóna rovnou na dvojku. Třeba žebříček B-Morava letos začal opravdu lahůdkově, když oddíl OB Luhačovice situoval tradiční mist rovství Moravy do panenského prostoru Vápenek u Velké nad Veličkou. Členité svahy se spoustou terénních detailů a čistý listnatý les střídaný horskými loukami působily dojmem, jako byste přemístili vracovské kudrlinky někam na kopec k Vizovici. Další důkaz, že i morav ské terény mají co nabídnout. Protože závod byl součástí projektu přeshraniční spolupráce, na štartu sa objavili aj bratia Slováci. A právě jeden z nich nakonec mistrovský titul doslova uloupil: zkušený harcovník Marian Dávidík přespurtoval dlouho vedoucího Michala Hubáčka až na samotném doběhu a zvítězil o celou jednu sekundu. V dámské kategorii se o vítězství připravila fatální chybou na předsběrce Hana Hlavová, titul mistryně Moravy tak padl do klína její oddílové kolegyni Evě Kabáthové.

377 klasifikovaných závodníků. Toť bilance letošního mistrovství a veterani ády ČR v nočním orienťáku, které uspo řádala UP Olomouc u Daskabátu. V revi valu šampionátu z roku 1996 celkem očekávaně nikdo titul neobhájil, mezi tím dorostla nová závodnická generace. V mužích běžel svoji ligu Honza Petržela, jenž vyhrál systémem start–cíl o osm minut před žabiňáckým trojblokem Miloš Nykodým–Vít Bravený–Adam Chromý. V ženách hradeckého závodníka napo dobila Eva Kabáthová, pro změnu také ze Žabovřesk. Na úměrně kratší trati si vybudovala podobně impozantní náskok pěti a půl minuty před oddílovou kolegyní Barborou Hruškovou. O třetí město svedly lítý boj Martina Hepnerová se Zuzanou Jedličkovou, nakonec se radovala prvně jmenovaná. A ještě zpět ke statistikám: pokud Béďova paměť neklame, číslo zmí něné v úvodu znamená nejvyšší účast na nočním mistrovství v tomto tisíciletí. Že by nám všechny ty magické šajny blýs kaly na lepší časy?

Foto:Petr Hostaš, Petr Kadeřávek

Sváteční sprint ve Znojmě nabídl závod níkům zajímavou Tour de Deutschsüd mähren: stačilo si užít páteční den volna někde ve sklípku a pak se přesunout na závody béčkového žebříčku pod Land štejn. Krásné lesy České Kanady přilákaly 1 200 startujících, mezi nimi i bulharského reprezentanta Kirila Nikolova. Ten suverénně ovládl sobotní klasiku, v ženách se naopak Kamila Gregorová na vítězství nadřela, Denisu Kosovou udolala až v závěru. Trochu adrenalinu do závodu vnesl i výpadek elektřiny, po němž se ztra tila data z vyčítání čipů, a 300 závodníků si muselo vystát frontu ještě jednou. Na nedělním middlu zkompletovala double Kamila Gregorová, zatímco v mužích se na nejvyšší stupeň procpal Jakub Kame nický. Druhý skončil Jan Mrázek a třetí místo obsadil Jan Beneš. Aby ne, když to celé mapoval!

Trail-O kvíz

Člověk by řekl, že po týdnu nabitém lam pióny si závodníci dají od běhání na chvíli pokoj, leč opak byl pravdou. Na turnovské závody českého poháru a áčkového žeb říčku o týden později u Rokyté dorazilo neuvěřitelných 1 700 závodníků. Možná je přesvěd čila skutečnost, že se běželo v dosud nepoužitém prostoru, a to zároveň naposled – vět šinu lesa orienťákům zne přístupní stavba nové obory. Kdo čekal tradiční turnovské skály, ten si měl lépe přečíst rozpis. V lese byly pouze kopce, které navíc vinou vytrvalých dešťů pekelně klouzaly. Na sobotní kla sice rozhodlo v dámské elitě pouhých šest sekund ve prospěch Martiny Zvěřinové před Ivetou Duchovou; v mužích zvítězil Jan Šedivý před Vojtou Králem. Hvězdou závodu se však stal třetí Miloš Nykodým, který zmeškal start a na trať se vydal o tři minuty později (na vítěze nako nec ztratil čtyři). Na nedělním leteckém middlu s hustníkovými vložkami si první dvě dámy i první dva pánové prohodili pořadí a z ostatních výsledků ještě stojí za zmínku suverénní vítězství Ondřeje Semíka v juniorech ten hoch má letos docela formu.

řešení ze str. 22

V mapě s řešení jsou lampiony označeny tečkou, správný lampion modrým kolečkem a příp. správná poloha chybějícího lampionu mod rým křížkem.

1. Zahřívací kontrola. Z fotografie je vidět, že lampion stojí zhruba uprostřed výklenku ve zdi, ale podle mapy má stát výrazně blíže k V rohu. Odpověď je Z

3. Tady bylo už třeba zapojit orienťácké, respektive mapařské cítění. Ostrý hrot v pravé části fotografie je konec dlouhé skály na S od kontroly. Lampiony stojí podél jižnější řady skal a je třeba rozklíčovat, kde přesně který stojí. Lampion A se zdá být někde zhruba na úrovni konce S skály. Odhadem vzdálenosti a čás tečně i podle tvaru skal lze usoudit, že malá štěrbina světla za lampionem B je opravdu proluka na V straně správného balvanu, takže na jeho SZ straně musí stát lampion C

7. Klíčovým vodítkem zde byla výška resp. odhad průběhu vrstevnic. Z mapy je zřejmé, že střed kolečka vychází spíše do dolní poloviny výšky svahu, čemuž odpovídá jedině nejnižší z lampionů. K potvrzení odhadu lze použít i tvary skal – i podle nich se z mapy zdá, že nejblíže k sobě mají obě skály ve své dolní části, takže nejkratší spojnice leží nízko („mezi“ znamená střed spojnice dvou nejbližších bodů objektů). C

Světový pohár LOB 2014 Ženy (zařazeno 58 závodnic) 1. Rvacheva Tatiana RUS 571 2. Alexandersson Tove SWE 556

Kravchenko Anastasia RUS 449

Tarasenko Yuliya RUS 402

Mörsky Sonja FIN 395

Kechkina Mariya RUS 346

Leppäsalmi Milka FIN 337

Hančíková Hana CZE 318

Olsson Magdalena SWE 303

Kudre Daisy EST 297

Karochová Simona CZE 111

Kolínová Kristýna CZE 81

Šimková Johanka CZE 30 Muži (zařazeno 70 závodníků)

Lamov Andrei RUS 600

Kvåle Hans Jørgen NOR 464

Moholdt Lars Hol NOR 460

Belomazhev Stanimir BUL 395

Arnesson Peter SWE 393 6. Barchukov Vladimir RUS 344

Tunis Staffan FIN 328

Nordberg Ulrik SWE 302

Veselov Kiril RUS 298 10. Rost Erik SWE 294

Škoda Jakub CZE 87 32. Laciga Radek CZE 69

Drobník Michal CZE 27 Národy (zařazeno 19 zemí) 1. Rusko RUS 4678 2. Švédsko SWE 3966 3. Finsko FIN 3606 4. Norsko NOR 3268 5. Švýcarsko SUI 1569 6. Česká republika CZE 1520 7. Estonsko EST 1188 8. Bulharsko BUL 673 9. Litva LTU 450 10. Itálie ITA 325

Mistrovství Evropy v OB 2014, Světový pohár Sprint (finále) – 13. 4. 2014 / POR – Palmela Muži A (2.8 km, přev. 90m, 22 K, 52 záv. F–A) 1. Leandersson Jonas SWE 14:25 2. Lysell Jerker SWE 14:34 3. Hubmann Martin SUI 14:35 4. Hubmann Daniel SUI 14:37 5. Kyburz Matthias SUI 14:38 6. Jones Kristian GBR 14:40 7. Howald Florian SUI 14:44 8. Østerbo Øystein Kvaal NOR 14:46 9. Král Vojtěch CZE 14:47 18= Procházka Jan CZE 15:04 22. Petržela Jan CZE 15:14 31. Nykodým Miloš CZE 15:28 Ženy A (2.3 km, přev. 75m, 19 K, 51 záv. F–A) 1. Wyder Judith SUI 15:29 2. Volynska Nadiya UKR 15:31 3. Gross Julia SUI 15:46 4. Klingenberg Emma DEN 15:47 5. Friederich Rahel SUI 15:57 6. Alm Maja DEN 15:59 7. Hauswirth Sabine SUI 16:03 8. Brodmann Ines SUI 16:12 9. Hill Tessa GBR 16:14 10. Strand Lina SWE 16:25 19= Duchová Iveta CZE 16:58 Krátká trať – 14. 4. 2014 / POR – Marateca Muži (7.9 km, přev. 180 m, 22 K, 118 záv.) 1. Hubmann Daniel SUI 32:23 2. Hertner Fabian SUI 32:41 3. Gueorgiou Thierry FRA 33:04 4. Procházka Jan CZE 33:32 5. Bertuks Edgars LAT 33:40 6. Kratov Oleksandr UKR 33:52 7. Sild Timo EST 34:02 8. Rollier Baptiste SUI 34:08 9. Novikov Valentin RUS 34:10

10. Král Vojtěch CZE 34:18 27. Kodeda Štěpán CZE 35:30 71. Petržela Jan CZE 38:53 93. Kubát Pavel CZE 41:54 –. Nykodým Miloš CZE DISK Ženy (6.4 km, přev. 140 m, 17 K, 96 záv.)

1. Søes Signe DEN 30:45 2. Alm Maja DEN 31:02 3. Alexandersson Tove SWE 31:03 4. Eliasson Lena SWE 32:01 5. Magnusson Maria SWE 32:41

6. Volynska Nadiya UKR 32:48

7. Hauswirth Sabine SUI 32:53

8. Bobach Ida DEN 33:17

9. Vinogradova Natalia RUS 33:18

10. Niemi Venla FIN 33:43 20. Juřeníková Eva CZE 34:26 27= Omová Michaela CZE 35:02 33. Zveřinová Martina CZE 35:44 49= Poklopová Lenka CZE 37:15 70= Horčičková Vendula CZE 39:22 72. Knapová Jana CZE 39:33

Klasická trať (finále) – 15. 4. 2014 / POR – Marateca Muži A (20.3 km, přev. 480 m, 30 K, 51 záv. F–A)

1. Hubmann Daniel SUI 90:23

2. Lundanes Olav NOR 90:48 3. Johansson Fredrik SWE 90:50 4. Hertner Fabian SUI 90:56

5. Tranchand Frédéric FRA 92:04

6. Lind William SWE 92:59

7. Sjoberg Oskar SWE 93:32

8. Lakanen Jani FIN 93:36

9. Zinca Ionut Alin ROU 93:37

10. Bertuks Edgars LAT 94:03 25. Kubát Pavel CZE 98:10 26. Kodeda Štěpán CZE 98:45 Ženy A (13.3 km, přev. 360 m, 23 K, 51 záv. F–A)

1. Wyder Judith SUI 70:19

2. Mironova Svetlana RUS 71:44

3. Taylor Catherine GBR 72:44

4. Tikhonova Anastasia RUS 73:03

5. Vinogradova Galina RUS 73:27 6. Søes Signe DEN 73:30 7. Jenzer Sarina SUI 74:15 8. Juřeníková Eva CZE 75:06 9. Gross Julia SUI 75:40 10. Haajanen Sofia FIN 75:45 23. Omová Michaela CZE 81:01 25. Knapová Jana CZE 81:12 33. Duchová Iveta CZE 84:42 36. Poklopová Lenka CZE 85:54 41. Horčičková Vendula CZE 88:51

Mistrovství Evropy 2014 Štafety – 16. 4. 2014 / POR – Marateca Ženy (celkem 30 štafet) 1. Švýcarsko SUI 93:00 (Gross, Hauswirth, Wyder) 2. Švédsko SWE 94:40 (Forsgren, Olsson, Olsson) 3. Rusko RUS 94:52 (Novikova, Nyberg, Vinogradova) 4. Dánsko DEN 95:11 (Søes, Bobach, Alm) 5. Estonsko EST 96:53 (Johanson, Rihma, Kaasiku) 6. Norsko NOR 97:34 (Bagstevold, Olaussen, Fasting)

10. Česká republika CZE 100:54 (Zvěřinová, Juřeníková, Duchová) Muži (celkem 40 štafet)

1. Švédsko SWE 108:27 (Leandersson, Johansson, Bergman)

2. Česká republika CZE 108:31 (Petržela, Král, Procházka)

3. Francie FRA 109:39 (Tranchand, Basset, Gueorgiou)

4. Švýcarsko SUI 109:49 (Rollier, Kyburz, Hubmann)

5. Velká Británie GBR 110:40 (Gristwood, Street, Fraser)

6. Finsko FIN 110:45 (Ikonen, FÖhr, BÖstrom)

Mistrovství ČR a Veteraniáda v nočním OB – 26. 4. 2014 UOL – Daskabát Ženy (7.80 km, přev. 160 m, 19 K, 21 záv.)

1. Kabáthová Eva ZBM 58:07

2. Hrušková Barbora ZBM 63:42

3. Hepnerová Martina SHK 65:44

4. Jedličková Zuzana SHK 66:04

5. Poklopová Lenka UOL 67:36

6. Kosová Denisa PHK 71:01

7. Teplá Karolína SHK 71:47

8. Chromá Adéla ZBM 73:54

9. Mechlová Lenka SHK 76:09

10. Steigrová Lucia TUR 76:19 Muži (12.50 km, přev. 220 m, 29 K, 55 záv.)

1. Petržela Jan PHK 64:34

2. Nykodým Miloš ZBM 72:54

3. Bravený Vít ZBM 73:52

4. Chromý Adam ZBM 74:13

5. Hadač Filip AOP 74:31

6. Komanec Václav SHK 76:24

7. Brlica Pavel ZBM 79:14

8. Flašar Jan PGP 79:50

9. Kamenický Matěj LPU 80:37

10. Procházka David LPU 81:21 D16 (4.40 km, přev. 70 m, 10 K, 43 záv.)

1. Chaloupská Barbora PHK 36:18

2. Odehnalová Klára ABM 38:56

3. Janošíkova Tereza UOL 40:15

4. Janovská Kateřina PGP 40:40

5. Hrabošová Magdalena ASU 41:16

6. Kalenská Dominika STH 41:39 D18 (5.20 km, přev. 80 m, 13 K, 26 záv.)

1. Chládková Simona LPU 42:47

2. Vavrysová Barbara LCE 43:43

3. Kulhavá Eliška LPU 45:12

4. Nováková Tereza DKP 46:03

5. Hiršová Gabriela VBM 46:50

6. Argalášová Kateřina TRI 46:55 D20 (6.00 km, přev. 90 m, 15 K, 20 záv.)

1. Svobodová Lenka PHK 48:43

2. Chromá Kateřina ZBM 49:39

3. Kosová Štěpánka LPU 51:20

4. Tichá Tereza SJH 51:39

5. Tužilová Magdaléna ZBM 52:07 6. Tesařová Markéta ZBM 53:39 H16 (5.90 km, přev. 100 m, 15 K, 35 záv.)

1. Hirš Otakar ZBM 38:49 2. Sýkora Vojtěch LCE 39:24 3. Křivda Tomáš CHC 41:02 4. Starý Ondra VRL 42:18 5. Sláma Dušan ASU 42:37 6. Koštejn Vít DOK 44:31 H18 (7.50 km, přev. 150 m, 19 K, 37 záv.) 1. Čech Jan SJI 46:23 2. Wolf Filip TUR 47:35 3. Kettner Vojtěch KAM 49:41 4. Mudrák Štěpán LCE 50:23 5. Horáček Petr PHK 53:05 6. Illner Vojtěch DKP 55:58 H20 (8.80 km, přev. 185 m, 22 K, 18 záv.) 1. Minář Marek ASU 56:44 2. Pavlovec Jan BOR 58:45

Hubáček Jonáš LCE 59:50 4. Dzioba Mateusz PHK 61:42 5. Semík Ondřej KAM 62:53 6. Horvát Petr ASU 63:59 D35 (5.70 km, přev. 80 m, 17 K, 4 záv.) 1. Svobodová Jitka VSP 53:18 2. Podrábská Marie VLI 55:36 3. Jašková Šárka ABR 80:08 D40 (5.00 km, přev. 75 m, 14 K, 5 záv.) 1. Škorpilová Jana SJC 46:26 2. Podmolíková Dagmar TZL 47:39 3. Chaloupská Pavlína PHK 49:41

D45 (4.40 km, přev. 75 m, 11 K, 3 záv.)

1. Kovaříková Mária TRI 41:50

2. Šmelíková Hana ASU 48:22

3. Thýnová Ivana SHK 72:42 D50 (3.80 km, přev. 70 m, 11 K, 4 záv.)

1. Voltrová Svatava ROZ 36:33

2. Tichá Jana TJH 48:22

3. Jastrzembská Jarmila TRI 51:01 D55 (3.80 km, přev. 70 m, 11 K, 1 záv.)

1. Víchová Ladislava LPU 62:36 H35 (8.80 km, přev. 135 m, 21 K, 11 záv.)

1. Horyna Roman LCE 61:45

2. Procházka Jiří TBM 64:42

3. Jirásek Aleš LPU 65:30 H40 (7.60 km, přev. 120 m, 19 K, 10 záv.)

1. Valík Luděk AOP 58:05

2. Bořánek Petr VSP 62:52

3. Otruba Marek PLU 65:52 H45 (6.00 km, přev. 110 m, 15 K, 11 záv.)

1. Skyva Petr STE 44:42

2. Cych Piotr 33P 48:35

3. Hadač Miroslav AOP 48:40 H50 (5.10 km, přev. 95 m, 14 K, 15 záv.)

1. Janovský Tomáš PGP 39:21

2. Slezák Libor LCE 44:48

3. Křeček Miroslav ZPV 47:57 H55 (5.10 km, přev. 95 m, 14 K, 12 záv.)

1. Folprecht Miroslav TUR 44:40

2. Hausvater Karel SHK 47:40

3. Škorpil Martin HOR 49:16 H60 (4.40 km, přev. 85 m, 14 K, 13 záv.)

1. Přinda Oldřich VLI 42:20

2. Juřeník Josef MOV 45:01

3. Škoda Přemek VLI 49:49 H65 (4.40 km, přev. 85 m, 14 K, 8 záv.)

1. Vlach Oldřich BOV 49:08

2. Pospíšil Jaromír PZR 52:19

3. Toman Stanislav SBR 56:25 H70 (4.20 km, přev. 80 m, 13 K, 2 záv.)

1. Bauer Emil VBM 59:18

2. Beneš Karel HAV 99:16 H75 (4.20 km, přev. 80 m, 13 K, 2 záv.)

1. Havlík Jaroslav SJC 57:35

2. Mikulecký Jan PHK 63:57

Mistrovství ČR a Veteraniáda v OB ve sprintu – 8. 5. 2013 ZBM – Znojmo Ženy (2.00 km, přev. 105 m, 16 K, 34 záv.)

1. Duchová Iveta LPU 16:33

2. Horčičková Vendula UOL 16:41

3. Spurná Martina PGP 17:03

4. Kadan Ursula 18A 17:08 5. Zvěřinová Martina LPU 17:11 6= Knapová Jana LPU 17:36 6= Labašová Katarína ASU 17:36 8. Svobodná Šárka DKP 17:37 9. Gregorová Kamila CTB 17:47

10. Topinková Monika PHK 18:00 Muži (2.20 km, přev. 125 m, 18 K, 37 záv.)

1. Král Vojtěch SSU 14:44 2. Procházka Jan PGP 14:47 3. Losman Petr PHK 15:29 4. Kodeda Štěpán SJC 15:32 5. Petržela Jan PHK 15:37 6= Poklop Martin SSU 15:41 6= Šedivý Jan PGP 15:41 8. Wartbichler Christian 18A 15:46 9. Hubáček Michal LCE 15:50 10. Hájek Daniel ZBM 15:51 D16 (1.60 km, přev. 70 m, 11 K, 45 záv.)

1. Čechová Tereza SJI 11:47 2. Kopecká Anna LPU 12:01 3. Vyhnálková Barbora RIC 12:29 4. Janovská Kateřina PGP 12:33 5. Staňová Karolína BOR 13:08

6. Peterová Jana DOB 13:10 D18 (1.60 km, přev. 90 m, 11 K, 40 záv.)

1. Štičková Anna LLI 14:55

2. Sabelová Markéta TRI 15:13

3. Chládková Simona LPU 15:28

4. Argalášová Kateřina TRI 15:31

5. Vavrysová Barbara LCE 15:57

6. Hausenblasová Karolína KAM 16:05 D20 (1.80 km, přev. 85 m, 12 K, 30 záv.)

1. Bořánková Karolína KAM 15:37

2= Hlubučková Kristýna KAM 15:46

2= Svobodová Lenka PHK 15:46

4. Tesařová Markéta ZBM 15:58

5. Horová Pavla LPU 16:05

6. Chromá Kateřina ZBM 16:19 H16 (1.80 km, přev. 70 m, 13 K, 45 záv.)

1. Sýkora Vojtěch LCE 11:49

2. Hirš Otakar ZBM 12:44

3. Vandas Daniel PHK 12:46

4. Vystavěl Ondřej JPV 13:02

5. Rusin Jan BRU 13:03

6. Starý Ondra VRL 13:28 H18 (1.80 km, přev. 95 m, 13 K, 37 záv.)

1. Navrátil Šimon PGP 12:51

2. Kettner Vojtěch KAM 12:53

3. Čech Jan SJI 13:00

4. Fürst Matouš LLI 13:13

5. Mudrák Štěpán LCE 13:30

6. Valášek Jiří KAM 13:33 H20 (2.00 km, přev. 115 m, 15 K, 30 záv.)

1. Horvát Petr ASU 15:47

2. Semík Ondřej KAM 16:08

3. Kettner Lukáš KAM 16:09

4= Horák Patrik TUR 16:28

4= Záděra Pavel BBM 16:28

6. Grundmann Jan LPU 16:33 D35 (1.80 km, přev. 85 m, 12 K, 17 záv.)

1. Králová Michaela MFP 19:48

2. Arnoštová Kateřina VSP 20:21

3. Švíglerová Pavla LPU 20:30 D40 (1.80 km, přev. 85 m, 12 K, 25 záv.)

1. Škorpilová Jana SJC 17:58

2. Valášková Šárka KAM 18:41

3. Podmolíková Dagmar TZL 19:04 D45 (1.60 km, přev. 90 m, 11 K, 22 záv.)

1. Kamenická Lenka OSN 16:57

2. Novotná Petra PHK 17:32

3. Kovaříková Mária TRI 17:42 D50 (1.60 km, přev. 70 m, 11 K, 13 záv.)

1. Klapalová Jana VAM 15:23

2. Poklopová Ivana UOL 16:43

3. Králová Zdenka SSU 16:51 D55 (1.60 km, přev. 70 m, 11 K, 11 záv.)

1. Rosecká Alena PZR 15:32

2. Víchová Ladislava LPU 16:44

3. Vlažná Mirka LCE 17:34 D60 (1.50 km, přev. 35 m, 11 K, 8 záv.)

1. Procházková Helena TBM 17:13

2. Fesselhofer Traude AUT 17:52

3. Opavová Stanislava MLA 23:06 D65 (1.50 km, přev. 35 m, 11 K, 3 záv.)

1. Sikorová Marie BOV 19:04

2. Suchánková Libuše SOP 24:04 D70 (1.50 km, přev. 35 m, 11 K, 1 záv.)

1. Stará Pavla BOV 18:32 H35 (1.90 km, přev. 110 m, 15 K, 24 záv.)

1. Horyna Roman LCE 16:39

2. Král Aleš MFP 17:52

3. Kheil Radim PBM 18:03 H40 (1.80 km, přev. 95 m, 13 K, 33 záv.)

1. Arnošt Kamil VSP 14:40

2. Doucha Jiří SNA 15:14

3. Žemlík Pavel TUV 15:30 H45 (1.80 km, přev. 95 m, 11 K, 40 záv.)

1. Škvor Martin KAM 16:22

2. Novotný Milan PHK 16:26

3. Petřivalský Marek STE 16:48 H50 (1.80 km, přev. 70 m, 13 K, 27 záv.)

1. Hlaváč Jiří TBM 15:10

2. Urválek Jiří TBM 15:19

3. Krejčí Jaroslav BOR 15:34 H55 (1.60 km, přev. 75 m, 11 K, 21 záv.)

1. Milota Josef MLA 13:34

2. Zdráhal Robert OOL 13:46

3. Ryšavý Jiří MOV 14:06

H60 (1.60 km, přev. 75 m, 11 K, 17 záv.)

1. Hickethier Manfred VLI 13:34

2. Přinda Oldřich VLI 14:07

3. Uher Petr VSP 14:52 H65 (1.40 km, přev. 55 m, 9 K, 15 záv.)

1. Sikora Miroslav BOV 14:46

2. Gurka Jiří TUV 15:49

3. Koč Zdeněk MKP 16:00 H70 (1.40 km, přev. 55 m, 9 K, 9 záv.)

1. Vlach Oldřich BOV 17:44

2. Havlík Jaroslav SJC 19:14

3. Sklenář Jan MLA 19:22

Světový pohár v MTBO 2014

Sprint – 16. 5. 2014 / DEN – Helsingør Ženy (5,7 km, 25 K, 45 záv.)

1. Marika Hara FIN 21:48

2. Emily Benham GBR 21:53

3. Eeva–Liisa Hakala FIN 22:14

4. Olga Vinogradova RUS 22:44

5. Svetlana Poverina RUS 23:08

5. Tatiana Repina RUS 23:08

10. Renata Paulíčková CZE 23:42

11. Martina Tichovská CZE 23:43

21. Kateřina Nováková CZE 24:53

23. Marie Březinová CZE 25:18 Muži (7,1 km, 33 K, 71 záv.)

1. Anton Foliforov RUS 23:36

2. Erik Skovgaard Knudsen DEN 23:45

3. Lauri Malsroos EST 23:59

4. Ruslan Gritsan RUS 24:01

5. Christian Wüthrich SUI 24:16

6. František Bogar CZE 24:27 11. Jiří Hradil CZE 24:50

20. Jan Svoboda CZE 25:24

22. Vojtěch Stránský CZE 25:31

34. Martin Ševčík CZE 27:01 49. Vojtěch Ludvík CZE 28:10

Klasická trať – 17. 5. 2014 / DEN – Helsingør Ženy (22,7 km, 35 K, 46 záv.)

1. Ingrid Stengård FIN 1:31:51

2. Marika Hara FIN 1:31:53

3. Emily Benham GBR 1:31:59

4. Martina Tichovská CZE 1:32:06

5. Susanna Laurila FIN 1:32:33

6. Svetlana Poverina RUS 1:33:00 7. Renata Paulíčková CZE 1:33:07 15. Kateřina Nováková CZE 1:41:06 31. Marie Březinová CZE 1:54:05 Muži (26,7 km, 42 K, 69 záv.)

1. Pekka Niemi FIN 1:35:32

2. Davide Machado POR 1:35:35 3. Jiří Hradil CZE 1:35:42 4. Luca Dallavalle ITA 1:35:46 5. Jussi Laurila FIN 1:35:49

6. Hans Jørgen Kvåle NOR 1:36:04 10. Vojtěch Stránský CZE 1:37:22 32. František Bogar CZE 1:46:20 36. Vojtěch Ludvík CZE 1:47:15 50. Jan Svoboda CZE 1:58:47 Martin Ševčík CZE Disk

Smíšené štafety – 18. 5. 2014 / DEN – Helsingør Smíšené štafety (12,2–12,7km, 19 K, celkem 33 štafet) 1. Finsko FIN1 2:03:45 (Marika Hara, Jussi Laurila, Pekka Niemi) 2. Francie FRA1 2:05:09 (Gaelle Barlet, Cedric Beill, Baptiste Fuchs) 3. Česká republika 1 CZE1 2:06:06 (Renata Paulíčková, Jan Svoboda, Jiří Hradil) 4. Rusko 1 RUS 2:07:10 (Svetlana Poverina, Ruslan Gritsan, Anton Foliforov) 5. Itálie 1 ITA1 2:07:30 (Laura Scaravonati, Giaime Origgi, Luca Dallavalle) 6. Česká republika 3 CZE3 2:09:06 (K. Nováková, Vojtěch Stránský, František Bogar) 12. Česká republika 2 CZE2 2:10:42 (Martina Tichovská, Vojtěch Ludvík, Martin Ševčík)

Zprávy ze Strahova

Česká unie sportu. V sobotu 26. dubna 2014 se ve Sportovním centru Nymburk konala 29. valná hromada České unie sportu. Na programu jed nání byla kromě standardních bodů také dodatečná volba člena VV ČUS a dodatečná volba členů na uvolněná místa v Revizní komisi ČUS. Delegáti se zabývali také budoucností SC Nymburk a přijetím tří národních sportovních svazů za členy ČUS. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy, Marcel Chládek, se z důvodu kolize ter mínu z VH omluvil, ale vyjádřil obsáhlým dopisem podporu ČUS i delegátům VH v pokračo vání transformačního procesu sportovního prostředí. Delegáti schválili zprávy o čin nosti VV ČUS, o hospodaření, o majetku za rok 2013 a také rozpočet ČUS na rok 2014. Z důvodu zajištění dalšího rozvoje Sportovního centra v Nymburce byl schválen pře vod majetku ČUS v SC Nymburk darováním do nově založeného spolku, Národní sportovní cen trum Nymburk, z.s. Dále byl na základě výsledků výběrového řízení schválen prodej Staro mísečné a Novomísečné chaty v Krkonoších.

Jednáním celé VH prostupovalo téma současného i budoucího financování sportu. Předseda ČUS Miroslav Jansta prezen toval analýzu vlivu navýšení příjmů bývalých okresních měst z loterií a hazardu na pod poru sportu a konstatoval, že až na světlé výjimky se výrazné zvýšení příjmů obcí na pod poře sportu téměř neprojevilo. Veřejná podpora a péče o tuto oblast je velmi nedostatečná. Česká republika se již delší dobu řadí na stupně vítězů v žebříčcích počtu lidí s nadvá hou a obezitou, a to jak v rámci Evropy, tak v celosvětových srovnáních. Nejen na základě těchto skutečností se delegáti 29. VH ČUS rozhodli apelovat ote vřeným dopisem na hejtmany,

primátory a starosty měst a obcí, aby společným úsilím využili potenciál sportu ve prospěch české společnosti, zejména pro zdravý vývoj budoucích generací.

V těchto dnech provádí Nej vyšší kontrolní úřad u mnoha sportovních svazů kontrolu vyúčtování státních peněž ních prostředků z programů MŠMT. ČSOS nebyl v roce 2014 do seznamu kontrolovaných svazů zařazen.

IOF Na březnovém jednání předsednictva IOF v Helsinkách bylo konstatováno, že na rok 2018 byla na uspořádání MS v OB podána jediná kandida tura Lotyšsko. MS v MTBO 2017 se uskuteční buď Rusku nebo Litvě. Veteránské MS v OB 2016 proběhne druhý srpnový týden v Estonsku a o rok poz ději v roce 2017 bude součástí veteránských Světových her na Novém Zélandě.

ODM Do výběrového řízení na uspořádání VII. zimní olym piády dětí a mládeže v roce 2016 se přihlásily Pardubický a Ústecký kraj. Se zástupci obou krajů již bylo předjednáno zařa zení lyžařského orientačního běhu do programu her, takže je velká pravděpodobnost, že i v roce 2016 bude LOB součástí této významné sportovní akce mládeže.

ČSOS V polovině května bylo v sekci OB zaregistrováno rekordních 8 490 závodníků a počet registrací stále stoupá. V sekci MTBO se zatím zaregist rovalo 675 bikerů.

ČSOS obdržel počátkem května od MŠMT informace o velikosti poskytnutých stát ních dotací na Program I – Spor tovní reprezentace, Program II Sportovní talent a Program V –Organizace sportu. Tyto dotace byly zapracovány sekretariátem

ČSOS do návrhu úpravy roz počtu ČSOS, který P-ČSOS pro jednalo a schválilo 14. května.

ČSOS obdržel koncem května i první část dotace od Českého olympijského výboru, z prostředků darovaných ČOV ze strany loterijních společností. Tyto finanční prostředky musí být dle smlouvy mezi ČSOS a ČOV uloženy na speciálním účtu ČSOS a využity pouze pro sport mládeže. P ČSOS proto rozhodlo, že na workshopu trenérů na konci června budou prodiskutovány různé systémy přípravy talentované mládeže a jejich financování (příprava v klubech, v SCM, ve střediscích svazu s profesionálními trenéry, apod.).

19. března se uskutečnilo 2. zasedání P-ČSOS, které pro jednalo hodnocení MSJ a MED v LOB v Estonsku, schválilo Zprávy o hospodaření ČSOS a České orientační s.r.o., sezná milo se se stavem příprav AMS v OB 2014 v Olomouci a ME 2016 v OB v Jeseníku, vzalo na vědomí změnu vedení účetnic tví a archivací dokladů ČSOS z ČUS na ČSOS, diskutovalo o možnostech výraznější pod pory práce s talentovanou mlá deží v klubech, SCM, výběrech apod. schválilo přijetí nového klubu Ghost Rubena racing team (XHK, 0634) a schválilo složení výprav na MS, ME, MSJ a MED v OB a MTBO 2014.

14. května se uskutečnilo 3. zasedání P-ČSOS, které schvá lilo úpravy rozpočtu ČSOS (viz http://www.orientacnisporty. cz/upload/inf/upraveny-roz pocet-csos-2014-kveten.pdf), vzalo na vědomí informaci před sedy OV MS v MTBO 2015 Jiřího Putíka o stavu příprav závodů a podpořilo zajištění televizních přenosů z těchto závodů, vzalo na vědomí hodnocení ME v LOB, schválilo rozdělení státní dotace na Programu IV – Údržba

Jiří Šubrt generální sekretář ČSOS csos@cstv.cz

a provoz sportovních zařízení TJ/SK, schválilo přijetí nového klubu TJ Švýcárna (SVR, 0928), vzalo na vědomí přijetí KS ČSOS Ústeckého Kraje do Ústecké krajské organizace ČUS, schvá lilo zřízení IT rady.

V rámci účinnosti nového Občanského zákoníku se od 1. ledna 2014 změnil automaticky status ČSOS z občanského sdru žení na spolek a administrativně došlo i ke změně adresy. Ofi ciální název a adresa ČSOS je tedy nyní: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100/2, 169 00 Praha 6-Břevnov, IČO 00548677, Právní forma: Spolek, Zapsán: ve spolkovém rejstříku u Měst ského soudu v Praze, oddíl L, vložka 278.

Tuto změnu je ještě nutno potvr dit během tříletého přechod ného období změnou stanov našeho svazu.

Počátkem května byly ze sekretariátu ČSOS odeslány dotace na činnost KSOS, na talenty v oblastech sekce OB a na talenty sekce OB v klubech a oddílech ČSOS.

Na úspěšný přímý přenos České televize z MČR v OB ve sprintu 8. května ve Znojmě naváže v červnu dokument z MČR v OB na krátké trati (Teplice nad Metují) a poté v červenci devadesátiminu tový sestřih z MS v OB v Itálii. V srpnu budou na programu dokumenty z AMS v OB (Olo mouc) a MS v MTBO (Polsko). 14. září proběhne další přímý přenos z MČR v OB ve smíše ných štafetách a v říjnu doku ment z MČR v OB ve štafetách a družstvech.

Kluby a oddíly ČSOS mají stále možnost se hlásit do pro jektů komise rozvoje OB http://krob.eso9.cz/ dny ori entace v přírodě a do projektu Výukových map.

Partneři ČSOS pro rok 2014

Pronájem a servis mobilních WC, pisoárů, mycích žlabů a stání, toaletních karavanů, odpadkových košů, velkoplošných stanů a ochrany povrchu. Pronajímáme a prodáváme mobilní oplocení, obytné, kancelářské, skladové a sanitární kontejnery. Nabízíme kompletní hygienické zabezpečení hromadných společenských, sportovních a kulturních akcí.

Slaný, České Budějovice, Hradec Králové, Plzeň, Olomouc, Brno