Orientační běh 2016/2

Partneři ČSOS pro rok 2016

O EOCu

Tak se to povedlo. Na dvěstěpadesát dobrovolníků se na týden vzdalo svých školních povinností nebo si nahlásilo dovolenou (případně obojí), aby se uprostřed jesenických hor týden věnovali různým činnostem, které samy o sobě nedávají běžným smrtelníkům žádný smysl. Mám na mysli třeba stavbu plotů napříč ulicemi, nošení barelů s vodou doprostřed lesa, stavbu lešení na louce nebo tahání optických kabelů skrz kamenná pole. Jenže když se tyhle střípky daly dohromady, vytvořily krásnou mozaiku hodnou Mistrovství Evropy.

Šéf pořádání David Aleš se netajil tím, že cílem je udržet vysokou laťku, kterou Česká republika jako pořadatel velkých o-akcí v minulosti nastavila. Komu to zní jako klišé, najde si v archivu tohoto časopisu seznam „nedostatků“, kterými trpělo předchozí ME v Portugalsku. Přiznám se, že ještě v pátek před mistrovstvím mi nebylo jasné, jestli se dá tak velký závod zdárně uspořádat, když se většina pořadatelů vidí poprvé v životě jen několik málo hodin před startem. Odpovědi se mi dostalo záhy a byla kladná. Tím klíčovým faktorem, který to způsobil, bylo prostě velké množství aktivních a schopných pořadatelů, sledujících jediný cíl. Bylo by strašně nefér jmenovat jen některé z nich, ale já to stejně udělám.

Schopnosti Petra Mrkvici v roli šéfa arén nejlépe ilustruje, že zkraje mistrovství čelil otázkám typu „Zvládnete …?“, koncem už jen „Kolik lidí potřebuješ na …?“. Nenápadný vedoucí „kosmonautů a kosmonautek“ Martin Lžíčař úspěšně zajistil natahání třinácti kilometrů optických televizních kabelů za plato kinder vajíček. A na závěr jsem si nechal Danna Wolfa, vedoucího stavitelů, jehož pořadatelský růst završilo vystoupení s kandidaturou na ME dorostu 2018, kterou připravilo trio pětadvacátníků Wolf, Picek a Valešová, a s nímž si získali členy Evropské pracovní skupiny IOF. Je proto trochu s podivem, že Rada IOF závod do ČR nepřidělila.

Netroufnu si porušit pravidlo, že úvodník by měl končit pozitivně, a proto připomenu, že letos nás ještě čekají dva velké závody pod taktovkou výše jmenovaných: prázdninová Pépéčka a zářijový závod Českého poháru. A dá se čekat, že obojí bude stát za to a že ten EYOC vyjde v roce 2019.

Pěkné léto plné s nadšením připravených závodů přeje

Radim Hošek

4 Petr Kadeřávek Mistrovství Evropy 21.–28. května 2016, Jeseník

26 ___ Jiří Kalousek Sbírka z Jeseníků kompletní ETOC, 21.–28. května 2016, Jeseník

28 ___ Jiří Kalousek Alpha,Bravo,Charlie… Pakuo je mistr Evropy rozhovor s Pavlem Kurfürstem, mistrem Evropy v TempO

30 Petr Žaloudek Sprintový orgasmus nad Odrou Světový pohár v OB, Polsko 34 ___ Radek Laciga Tři bronzy z francouzských vinic SP v MTBO, Francie

38 ___ Miloš Nykodým, Daniel Novák Noční práce s buzolou MČR v nočním OB, Doksy

Orientační běh – časopis orientačních sportů

Vydavatel: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100, P.S. 40, 160 17 Praha 6-Strahov

Tel./fax: 220 513 295, E-mail: csob@cstv.cz

Redakce a příjem inzerce: Žaket, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6, www.casopisob.cz

Jiří Krejčík – editor, casopisob@gmail.com

Lenka Klimplová – redaktorka, lenka.klimplova@gmail.com

Petr Žaloudek – redaktor, zhaly@seznam.cz

Jan Exner – redaktor, jenda.ex@seznam.cz

Radek Laciga – redaktor, rala@volny.cz

Na obálce: Vojtěch Král na trati sprintových štafet ME, foto Petr Kadeřávek

číslo 2/2016

Jarmila Němečková – inzerce a marketing, jarmila.nemeckova@zaket.cz, tel.: 603 157 803

Předplatné: Marie Dvorská, marie.dvorska@zaket.cz Grafika, DTP: Jitka Štraitová – Žaket Tisk: Žaket, www.zaket.cz, info@zaket.cz

Příspěvky do časopisu přijímá redakce v jakémkoliv počítačovém formátu. Loga závodů, fotografie, mapy, apod. zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky a grafické přílohy se nevracejí.

Registrace: MK ČR E 10023 ISSN 1803-7496, Vychází: 8. 7. 2016. Uzávěrka příštího čísla: 20. 7. 2016

42 Kristýna Skyvová Světový den orientačního běhu 2016 v ČR 44 ___ Jan Picek Dupanda nejlepší orientační terény 45 ___ Jan Flašar Kuní, Kraví a Vysoká hora nejlepší orientační terény 46 Libor Forst První medaile do Prahy a Rychnova MČR v Trail-O 47 ___ Trail-o kviz 49 ___ Jiří Šubrt Zprávy ze Strahova

50 Jarmila Němečková V kraťasech do kopřiv, pak do léčebny Finále Přeboru škol v orientačním běhu

52 ___ Kateřina Smolová Salomon Wings Pro 2 –běžecké boty vhodné na dlouhé závody v terénu recenze

54 ___ Radek Laciga Letem MTBO světem

21.–28. května 2016, Jeseník ob světová scéna

Petr Kadeřávek (s využitím materiálů J. Weinera pro svetbehu.cz kade@email.cz Foto: Anna Auermüllerová, Petr Hostaš, Petr Kadeřávek, Iveta Malá

Osm dní, osm závodů, 319 závodníků, zhruba stejně tolik pořadatelů. Nebo také tři roky příprav, bezpočet schůzí, jednání, jízd přes půl republiky na prohlídky prostorů, popraskaných nervů, hektolitrů posilujících i uklidňujících nápojů, potu a slz z dřiny a nakonec i nadšení. Česká republika má za sebou jeden z největších pořadatelských podniků, jaký se v dnešní době na úrovni mezinárodních OB akcí může konat. Pod vedením Davida Aleše se v Jeseníku a jeho okolí uskutečnilo Mistrovství Evropy v orientačním běhu, poprvé na našem území. A jak je již tradicí, souběžně se konalo ME v trail-O, s Tomášem Leštínským jakožto hlavním tahounem, které by znamenalo ještě další navýšení statistik.

Sprintové štafety, 21. 5. 2016

Tato disciplína se na MS odehrála poprvé předloni, tedy při MS 2014 v Itálii, na ME měla premiéru právě u nás, tedy v Bruntále. Rozhodlo se tak ale až dodatečně, na shromáždění evropských orientačních federací, které se konalo při skotském MS v srpnu 2015. Závod s arénou v centru města, na náměstí Míru, využívá různé městské prostory, nevelké historické centrum, běžnou okolní zástavbu periferie s garážemi, hřišti a parky, v závěrečném pytlíku mají úseky několik kontrol v areálu zámku, resp. přilehlého parku a ve většině případů jím probíhají i na dlouhém postupu na jedničku. Předpokládaný čas úseku je 13 minut, dámské úseky mají délku 3,8 km, pánské jsou o 500 m delší a převýšení je minimální. Stavitel tratí Radim Hošek připravil rozhodně důstojnou premiéru – sám se nestačil divit, jak se velká část startovního pole (ne) popasovala hned s postupem na 1. kontrolu. Až na Dánku (Klysner) a Rakušanku (Kadan) běžely všechny ženy pravou verzi, ale většina z nich zbytečně obíhá zámek zleva, protože

si na mapě nevšimly, že vyhlédnutý průběh přes silnici od nich dělí plot zámeckého parku. Denisa Kosová jde pravou variantu správně, přes nádvoří, a po seběhnutí se tak dostává do popředí této velké skupiny. Za diváckým pr ů b ě hem arénou dochází k prvnímu důležitému momentu závodu –Marianne Andersen míjí dvanáctou kontrolu a její štafeta je tak diskvalifikovaná. Norská držitelka 13 medailí z MS a tří z ME z období 2004–2010 si asi úvodní závod po návratu na mezinárodní o-šampionát po pěti letech představovala jinak. Do cíle svým soupeř kám odskočila dvojice Švýcarsko + Rusko, Denisa p ř edává na pátém míst ě s odstupem kolem čtyřiceti vteřin: „Na jedničku byl dlouhý postup, to jsme nečekali. Čekali jsme, že půjdeme do zámku. Všechny holky tam brutálně zmatkovaly. Já jsem věděla, že tam průchod není, ale na druhé straně byl průchod přes silnici, takže tam všechny naběhly. Tam jsem získala mírný náskok, protože jsem si to zkontrolovala, že to opravdu zavřené není.“

I někteří muži na druhém úseku opakují chybu žen s oběhnutím zámku zleva, vstříc nedostupnému přeběhu přes silnici, konkrétně hned úvodní dvojice favoritů, Rus Tichonov a Švýcar Kyburz. Honza Procházka míří na nádvoří, tedy stejně jako předtím Denisa, a stahuje tam sebou Norsko (Kinneberg) a Estonsko (Mitt). Zcela levou volbu běží Dán Lassen, Fin Raitanen a Švéd Bergmann. Z favoritů na tomto úseku ztrácí Rusko (Tichonov chybuje v garážích u třetí kontroly) a Dánsko (míjí 21. kontrolu a vrací se na ní). V úplném závěru se do čela dostávají Finové, následovaní Švédy, Švýcary a Rusy. Bet předává pátý se ztrátou 35 vteřin na první: „Super rozběhlý závod. Na jedničku jsem vzal hned tu variantu, kterou jsem viděl jako první. Když jsem uviděl Švýcara s Rusem, tak jsem si říkal „super, to se povedlo“, ale pak se mi neběželo úplně nejlíp a tady po průběhu už jsem byl líný koukat do mapy a bohužel jsem udělal pár drobných chybek a v kombinaci s únavou to znamenalo dalších patnáct vteřin. Ale jinak dobrý výkon, líbilo se mi to.“

I na t řetím úseku oběhl zámek zbytečně zleva Švýcar (Martin Hubmann) a Rus (Chramov), nadto i Fin Niemi. Švéd Leandersson dokonce vymýšlí originální postup zcela zprava, Vojta Král šel levou volbu a vedoucí

č tve ř ici tak mírn ě stáhl. Na postupu na 13. kontrolu dokonce předbíhá Fina (Alexi Niemi), takže p ř edává Jan ě Knapové na čtvrtém místě, osmatřicet vteřin za vedoucími Švédy. Ti jsou ve vedení před Ruskem a Švýcarskem. Vojta dosáhl na svém úseku druhého nejlepšího času: „Umělé ploty to udělaly v některých místech nečekané. Třeba hned na jedničku jsem trošku zaváhal, když jsem naběhl do plotu, ale hned jsem to stočil na druhou stranu a šel jsem jinou variantu. Nakonec nebyla vůbec špatná, protože jsem tam stáhl balík, Rusa a Švýcara. Pak jsem se nechal na čtyřku stáhnout na pomalejší postup. Jinak vcelku spokojenost, nebyl to světový výkon, ale do štafety snad dobrý.“

Na čtvrtém úseku i Švédka Jansson nejprve zamíří na nepozornou obíhačku zámku, ale po chvíli si to rozmýšlí a vrací se na jižní postup. Nabírá Rusku (Galina Vinogradova), která se za ní mezitím vydala. Švýcarka (Friederich) se sice již vracet nemusí, zato si to pak na postupu vynahrazuje vběhnutím do dvora. Jana Knapová volí klasickou č eskou uli č ku p ř es nádvo ř í zámku, tedy stejně jako Denisa a Bet. Do hry o medaile se vrací Dánsko, za které finišuje fyzicky mimořádně disponovaná Maja Alm, která postupem na jedničku zcela zprava stáhla podstatnou část své ztráty. Na čtvrté kontrole

4. úsek, Švýcarka ztrácí postupem na devítku

3. úsek, na čtyřku zprava

Denisa Kosová na 1. úseku

Předávka Švýcarska Wyder–Kyburz

Vítězná sprintová štafeta Ruska

je již před Janou. K dalšímu zvratu dochází hned na pětce, kterou Helena Jansson zcela míjí. I v tomto případě jde při tom o velmi zkušenou a historicky úsp ě šnou závodnici… Na osmičce je již Maja Alm v kontaktu s vedoucí dvojicí a když na devítku ztrácí Švýcarka horším postupem, je v čele již jen dvojice Rusko–Dánsko.

Sprint, 22. 5. 2016

Hned druhý den po sprintových štafetách následovala individuální sprintová disciplína, resp. její kvali fikace i finále. Jejich umíst ě ní bylo od po č átku stanoveno do centra celého šampionátu, tedy Jeseníku, až b ě hem raného stádia p ř íprav pak bylo ur čeno, že kvali fikace proběhne ve městě a finále nad ním v lázeňském areálu. P ů vodní zám ě r byl opa č ný, ale v zájmu atraktivnosti televizního p ř enosu došlo k prohození. I pozice stavitele se ještě ladila, nakonec se jí pro oba tyto závody ujal Dan Wolf, který se nakonec stal i vedoucím úseku stavby tratí celého ME. Své bohaté zážitky z t ř íletých p ř íprav si nenechal pro sebe a postupně je vypouští na svůj blog (wolfdann.wordpress.com). Ve městě byla základní koncepce tratí vcelku jasná, s cílovou arénou v centru na Masarykově náměstí a začátkem vně centra, závodníci tak v kvalifikaci nejprve proběhli parkový prostor a po zbytek trati novější i historickou zástavbu, včetně vodní tvrze obehnané zdivem a (již vyschlým) příkopem, do nějž se dalo vběhnout jen v některých místech. Různorodá zástavba nabízela možnosti pro zajímavé tratě, došlo sice i na umělé plůtky, ale jen v malém počtu.

Pro technickou odlišnost sprintu i náročný program akce byla tato disciplína z pohledu našich nominací tak trochu samostatným závodem v rámci celého ME. Příležitost účasti na vrcholné akci se tak nabídla mimořádně

Ani Maja Alm však není zárukou jistoty a v závěrečném pytlíku přehlíží poslední z kontrol rozmístěných v zámeckém parku. Sice si to uvědomuje, vrací se a zachrání tak medaili, už ale jen stříbrnou, protože pro historicky první vít ě zství ve sprintových štafetách na ME si tak již neohroženě dobíhá Rusko. Bronz je první z nakonec rozsáhlé sbírky

švýcarských medailí, čtvrté končí Finsko, Jana Knapová nakonec dobíhá pátá: „Fyzicky se mi běželo hůř, než jsem si představovala. Na jedničku jsem udělala pár myšek a navíc se mi po celý závod nedařilo běžet ofenzivně, bylo to takový zabrzděný. Neudělala jsem žádnou velkou chybu, ale kontroly mi dnes moc nenaskakovaly, nebylo to příliš plynulé.“

širokému poli českých závodníků. Z dvanácti našich účastnic, resp. účastníků dorazilo osm jen na sprint, ale pět z nich nakonec z kvalifikace zamířilo do B finále. Přesněji řečeno, do A finále se neprobojovalo celkem šest našich závodníků, mezi nimi však byl i Honza Procházka, tedy účastník dalších závodů. Při jinak spolehlivém výkonu minul bez oražení kontrolu, když mapoval náb ě h do p ř íkopu tvrze a zapomn ě l se vrátit včas do reality. Diskvalifikováni pro nesprávné ražení byli také Eva Kabáthová, David Procházka a Honza Mrázek. David p ř itom zab ě hl p ř i rozhodujícím M Č R ve sprintu výkon dostatečně kvalitní pro kvalifikaci i přesto, že jej předtím trápilo svalové zranění. A Mráz tak smutn ě a předčasně ukončil svoji systematicky rozjetou cestu za návratem do reprezentačního dresu, jejímž cílem byla právě účast ve sprintu ME. I pro něj přišel začátek konce v oblasti tvrze, sice ještě ne definitivně, ale ve snaze o dohnání ztráty z chyb pak vynechal č tvrtou kontrolu před cílem. Marek Minář nepostoupil o jedno místo (3 sekundy), podobně Kamila Gregorová zůstala za postupem jedno místo, resp. 7 sekund, když hned na druhou kontrolu v úvodním parku zazmatkovala a ztratila okolo 40 sekund. Podtrženo sečteno, do A finále postoupili z mužů pouze Vojtěch Král a Martin Poklop, mezi ženami Marta Fenclová, Vendula Horčičková, Denisa Kosová a Monika Topinková.

Až pro finále sprintu se ME dostalo do svého úplného centra – hlavní stan, tedy závodní kancelář, byl umístěn v lázeňském domě Priessnitz. Přímo v něm a v některých přilehlých hotelech byli ubytováni i mnozí po ř adatelé. Na nedalekém prostranství pak pro nedělní odpoledne vyrostla aréna s cílem sprintu a pódiem, které nejprve posloužilo jako startovní rampa a později ještě pro některé ceremoniály. Charakter finále byl od kvalifikace odlišný, láze ň ský areál je z velké č ásti ve svahu, zástavbu tvoří individuální a nepravidelně uspo ř ádané budovy r ů zného p ů dorysu, obklopené otevřenými plochami a komunikacemi r ů zného druhu. Do okolních míst s většími skupinami stromů nebo lesů se závodníci podívali jen okrajov ě , díky vým ě n ě mapy byl naopak v co nejv ě tší míře využit prostor se zástavbou. Opět byly nasazeny umělé ploty v poměrně nevelké mí ře, uplatn ění však ur č itě našly. Závod tedy byl poměrně fyzický, mapová nároč nost mu rozhodně také nechyběla, i když podle ohlas ů v cíli jej n ě kte ř í závodníci čekali techničtější. Klid ned ě lního láze ň ského odpoledne nejprve rozčeřili účastníci B finále, které oproti startovce značně prořídlo, když se řada závodníků rozhodla raději šetřit síly na další závody. V hlavním závodě žen šla nejprve

do vedení Švýcarka Judith Wyder, drobný náskok náskok ztratila po delším

Aréna finále sprintu a Priessnitz

Monika Topinková na doběhu sprintu

postupu na čtyřku, v jehož závěru zřejmě přehlíží překážku, protože takto musí ke kontrole hodně obíhat.

Pro další tři postupy přebírá vedení Ruska Anna Dvorjanskaja (nakonec osmá), pak Ukrajinka Nadja Volynska. Judith se do č ela vrací po dlouhém a spíše fyzickém postupu na 11. kontrolu, při němž závodnice proběhly celou kolonádou do přilehlého lesíku. Alespoň tedy v optimální variantě –například Maja Alm vzala kratší volbu, ale se závěrem do většího kopce a jelikož tímto zrovna tato velmi rychlá běžkyně ztratila dvě místa průběžného pořadí, je to důkazem nevýhodnosti volby. Trochu si to vynahradila postupem na předposlední, 17. kontrolu, při němž bylo nutné vyběhnout svah a zvolit jednu ze dvou možností oběhnutí rozložitého hotelu Priessnitz. Maja, která měla na 6. kontrole dokonce až 12. mezičas, se zde nakonec dotáhla alespoň na třetí místo. Judith Wyder si doběhla pro titul, pět sekund před Volynskou. Bronz v závěru těsně prohraje Finka Merja Rantanen, je však až pátá, nebo ť t ř etí místo nakonec sdílí Maja Alm s Ruskou Galinou Vinogradovou. Na podium je, již s trochu

v ě tším odstupem, doprovodila Švýcarka Elena Roos.

Výraz „nakonec“ má u bronzové medaile trochu širší význam, neboť tak je pořadí vyhlášeno při květinovém ceremoniálu, ale při pozdějším předávání medailí je Maja Alm odsunuta na 4. místo, na základě dodatečného vyčtení sekundárního časoměřicího sytému, za účelem upřesnění výsledku. Poté však jury uznala protest podaný dánským týmem a měření hlavním systémem bylo stanoveno jako jediné uznatelné. Maje Alm pak byla medaile předána tamtéž o tři dny později, před vyhlášením medailistů klasické trati. Pro č eské barvy byly výsledky sprintu za očekáváním. Papírově největší naděje, Denisa Kosová, svoje vystoupení shrnula konstatováním, že se jednalo po dlouhé době o závod, který pokazila: „Já jsem ten začátek vůbec neustála a dělala jsem zbytečné chyby. Vůbec jsem se nepoznávala, tohle se mi na sprintu dlouho nestalo. Vůbec jsem se nekontrolovala, zabíhala jsem za jiné baráky…“ Pro Denisu skončil závod hned na výše zmín ěném delším postupu na 4. kontrolu: „…horší volba horem, kterou jsem si vybrala, protože jsem nedokázala přečíst

pořádně mapu. Takže myslím, že to chtělo víc trénovat na pětce. Pak jsem ještě naběhla do mlíka, což ale byl prostor otočky mapy, takže proběhnout se tam smělo, ale rozhodilo mě to a už to bylo v pekle…“ I tak z toho bylo sice nejlepší umístění z našich, ale až 24. místo, sdílené s její klubovou kolegyní Monikou Topinkovou, která si byla vědoma v zásadě jen jedné větší chyby: „jednou jsem tam nechala asi půl minuty, to mě opravdu mrzí. V prvním okruhu byl výběh po schodech a já jsem přehlédla, že jsou ty schody zavřené. Sice jsem se rychle zorientovala, kam mám jít, ale to mě rozhodilo a zbytečně jsem tam udě lala smyčku. Ale bylo to opravdu pěkné, jeden z nejhezčích sprintů, které jsem kdy běžela“. Relativně podobně tomu i bylo i Venduly Horčičkové: „Na začátku myslím, že jsem šla dobře, hodně jsem si to hlídala. Na šestku bylo takové desetivteřinové zaváhání, ale jinak dobré. A pak jsem udělala šílenou chybu na čtrnáctku, když jsem omylem seběhla jeden kopec navíc a musela jsem se vracet až kolem plotu nahoru a to bylo asi půl minuty, bylo to zbytečný a to mě fakt mrzí. Jinak to byl krásný sprint, fakt se mi to líbilo, jen ta chyba mě dost mrzí“. Marta Fenclová se rovněž zařadila

Ženy 3–4 Ženy dlouhý postup 10–11

Medailistky ze sprintu (zleva: Nadiya Volynska, Judith Wyder, Maja Alm, Galina Vinogradova)

Martin Poklop na startu finále sprintu

mezi závodnice, které zkazily hned čtyřku a celkově uznala, že pro ni byl závod mapově příliš těžký.

Trať mužského A finále měla podobnou koncepci jako u žen. Obdoba delšího postupu na č ty ř ku byla u muž ů na postupu 5–6. Dva z pozdějších medailistů, Švéd Gustav Bergmann a Švýcar Florian Howald, se na tomto postupu dostali na čelní pozice (právě jen zde byl Howald první), pozdější vítěz Matthias Kyburz však zvolil středně horní variantu, když nejrychlejší byla i u mužů cesta více spodem ulicemi. Propadl se tak na 11. místo, ale se ztrátou 10 sekund, která pro něj nebyla fatální. Bohužel špatnou horní volbou klesl na tomto postupu ze 4. na 17. místo Vojta Král, i když i v jeho případě to byla chyba v řádu do deseti sekund. Do páté kontroly vedl Švéd Emil Svensk – na šestku pak běžel zcela zprava, ale kdoví jestli ztrátu pouhých tří vteřin na nejlepší mezičas na tomto postupu nepřičíst brutálnímu tempu. Dokázal se totiž později dostat znovu do vedení, ale už jen na osmé kontrole a až po špatných volbách na devítku a desítku se propadl zcela mimo hru o medaile. Po postupu na devítku (až na postupu si všiml uzavřeného horního konce schodiště a pak ještě zmateně měnil směr) se totéž dalo říci i Andreji Chramovovi, který byl do té doby rovněž mezi nejlepšími. Na devítce skončily teoretické naděje na medaili i pro Daniela

Hubmanna, v jeho případě pomalejší volbou zprava. Nakonec mu však i na bronz chybělo o pár vteřin více, nežli ztratil jen zde. Po lehce pomalejším začátku útočí ze zadních pozic Norové Hakon Jarvis Westergard a Øystein Kvaal Østerbø, první se ješt ě dotáhne na pódiové umíst ě ní, druhý se po chybném odběhu od šestky už stihne jen dotáhnout na desáté místo. Po delším postupu na 13. kontrolu s průběhem kolonádou se do čela dostává Švéd Martin Regborn, na průběžnou velkou bednu v této části závodu stačí ztráta celých 20 s – tu tady má Novozélanďan Tim Robertson (nakonec sedmý). Stejně jako v ženách, ani mezi muži nezapózovali všichni kamerám na kolonádě, rozdíly jsou však nepatrné. Na postupu nejrychlejší Daniel Hubmann zvolil určitý kompromis spodem, mezi přímou volbou a obíhačkou kolonádou, jen o sekundu pomalejší Tranchand a Regborn však po ní běželi. Na další zvraty již nebude čas, po zbytek závodu se pořadí mezi nejlepšími mění jen mírně, podle fyzické kondice nebo volbami s rozdíly v řádu vteřin – o tom, kdo bude mít medaile a jaké se však rozhoduje do poslední chvíle. Regborn si pohoršil na třetí místo na krátkém postupu strmě vzhůru k 16. kontrole a do vedení se vrací Bergmann. Když Regborn volí na 20. kontrolu méně výhodnou volbu zcela zleva, namísto pravých variant kolem Priessnitzova muzea (a místa jeho rodné chalupy), ztratil již

Klasická trať, 23.–24. 5. 2016

Pro oba závody na klasické trati se ME přesunulo do dosud nedotčených terénů nejzazšího cípu republiky na konci Rychlebských hor. Kvalifikace i finále se odehrály v prostoru poetických názvů, pod Borůvkovou horou, v oblasti vrchů Muflon a Jelen. Oblasti závodů na sebe bezprostředně navazovaly a měly společnou cílovou arénu při kraji lesa u Bílé Vody. Stavitelé tratí – Filip Stárek

(kvali fi kace) a Martin Janata ( fi nále) se museli potýkat s poměrně malým množstvím objektů v kopcovatém prostoru s velkým podílem bílého lesa a jen občas zpestřeným kamenitými oblastmi. V prostoru o nadmoř ské výšce 350–700 m. n. m. byl start po oba dny výše nežli cíl, při finále velmi výrazně (více jak 300 metrů), ale tratě samozřejmě nebyly jen pouhým seběhem.

příliš mnoho sekund na to, aby zůstal ve hře o medaile. Ta se teď už týká jen M. Kyburze, Bergmanna a Howalda. Postup na předposlední, 21. kontrolu, je stejný jako v závodě žen, opět vzhůru k Priessnitzu a oběhnout jej zleva nebo zprava. Zde Kyburz získal zlato –Bergmanna, který rovněž volil postup zprava, předstihl fyzicky – o 6 sekund na postupu na 1:12 min. Oproti Howaldovi byl rychlejší o 3 s, ten však běžel zleva. Celkově pak Kyburz v závodě porazil Bergmanna o dvě sekundy a Howalda o tři (ten ztratil sekundu na stříbro až na doběhu), další už odskočili relativně o dost na to, že šlo o sprint. Vojta Král po špatné volbě na šestku ztratil zejména ještě za osmičkou, kde rovněž přehlédl uzavřený konec schodiště, a pak ještě příliš dlouhou volbou zleva na desítku (stejnou jako Svensk): „Dneska byly nohy před hlavou a mělo by to být naopak. Taková neplynulost – začátek po loukách šel dobře, ale když jsem vběhl do zástavby, tak jsem byl takový nejistý. Nejsem spokojený, předloni jsem byl devátý, teď to lepší než patnáctka nebude…“. Nakonec tak byl za 11. místo vcelku spokojen. To už tolik neplatilo o jeho kulinářském a výživovém rádci Martinu Poklopovi: „Moc se mně to nepovedlo, nestíhal jsem to, hlavně mapově hledat v labyrintu překážek správnou cestu, nejsem spokojen. Ani fyzicky už to nebylo tak dobré jako ráno.“

Pozorní diváci si všimli malé kuriozity na začátku startovních listin kvalifikace – jako první se v časech před 00 do lesa vydali všichni litevští běžci. Jejich výprava totiž neměla žádný doprovod a závodníci si zařizovali vše sami. Včas si neuvědomili, že jmenovité přihlášky na tento závod musí podat ještě před sprintem, protože pak by ji prošvihli během přítomnosti v karanténě

Muži,

To se i stalo a nakonec až na základě podaného protestu zachránili svojí účast v závodě, což ještě musel schválit pravidelný meeting vedoucích výprav v (pozdní) předvečer závodu.

Fyzicky náročný závod závodníkům ještě znepříjemnilo dusné počasí, únavu a vedro zmiňovali po doběhu v cíli prakticky všichni naši závodníci, byť s různými výsledky a celkovými dojmy ze svého výkonu: „Cítil jsem se blbě, ale viděl jsem, že nohy běží. Jen zítra nechci startovat poslední…“(Miloš Nykodým); „Už na startu jsem si říkal, že budu rád, když to vůbec dobojuju… hodně jsem se trápil.“ (Honza Šedivý); „ Šílen ě fyzicky náro čné, těch zalamováků tam bylo hodně, takže cítím, že nohy nejsou úplně v pohodě, ale nedělal jsem žádné chyby.“ (Honza Petržela); „Snažila jsem si to užít, přestože to bylo chvílemi dost náročné, nejednou jsem lezla po čtyřech, doslova.“ (Jana Knapová); „Asi jsem musela vybrat špatný postup na čtvrtou kontrolu. Když koukám na mezičasy, tak jsem tam ztratila 3 minuty, to muselo být krom problémů s dohledávkou i právě špatnou volbou postupu. Mě ta trať mile překvapila. Před závodem jsme přemýšleli nad tím, jak by to mohli postavit, přemýšleli jsme nad nějakými dlouhými postupy a musím říct, že tahle trať je fakt vychytaná – ty dva dlouhé postupy jsou fakt pěkné.“ (Dana Šafka Brožková)… Tolik několik citací, které ukázkově vystihují závod. Do A finále se neprotrápili Adéla Jakobová a Tomáš Kubelka, jen těsně postoupili Dan Hájek ze 16. a Pavel Kubát ze 17. místa. Jak lze vytušit z výše zmíněné obavy o první start, Miloš Nykodým dokázal svoji skupinu dokonce vyhrát, o minutu porazil například i Matthiase Kyburze, nakonec nejúspěšnějšího mužského účastníka ME v medailové statistice. Milošova obava byla oprávněná, jakožto vítěz skupiny C ve finále startoval poslední. Ostatní se snad neurazí, ale ze známějších jmen, která zůstala

pod čarou A finále můžeme jmenovat snad jen Estonce Timo Silda nebo Novozélanďana Tima Robertsona. Ten byl sice z takového výsledku pochopitelně zklamaný, několikanásobný juniorský medailista (na sprintu v Hradci Králové třetí, na dalších dvou MSJ je již vyhrál a zde byl na sprintu sedmý), kterému je jednadvacet teprve letos, však má ještě budoucnost před sebou, navíc v nedávné době řešil vleklé problémy s ramenem.

Nazítří tedy závodníky čekal nejdelší závod ME – i účastníci B finále mají totiž delší tratě než v kvalifikaci. V závodě žen přichází po kratších úvodních postupech dlouhý přeběh z trojky na čtyřku. Už po něm, a tedy po 25 minutách závodu, jsou na prvních třech místech průběžného pořadí pozdější medailistky, pouze v mírně jiném pořadí. V čele je zde Tove Alexandersson před Světlanou Mironovu a Anne-Margrethe Hausken Nordberg.

Tove se dostala do vedení již na druhé kontrole a již o něj nepřišla. Nebylo to však tak jednoznačné, více než dvouminutový náskok takřka zcela vyčerpala chybou v závěru –v dohledávce třinácté kontroly, po níž již následovala předsběrka. Mírný náskok (16 s na Hausken) však udržela a do cíle ještě opět navýšila. Hausken se před Mironovu dostává na devítce a po dvou lepších volbách, na 11. a 13. kontrolu, se jí pak ještě vzdaluje. Nestárnoucí Norka (1976), která původně ani neměla v plánu na ME přijet a po klasice už letěla domů (takže se nemohla účastnit medailového ceremoniálu, který byl až den po závod ě ), si tak nakonec dob ě hla pro stříbro. Mironova tak „obhájila“ bronz z klasiky na MS 2015, v roce 2014 klasiku na MS dokonce vyhrála a na ME skončila druhá. Hausken v bohaté sbírce svých medailí těch z klasiky naopak moc nemá, jen zlato z ME 2008. A Tove po devíti medailích z MS a třech z ME konečně získala ze šampionátu tohoto druhu zlato. To ještě (pravděpodobně) nevě děla, že o tři dny později přidá další. Dana byla jednou z těch běžkyň, které se po dlouhém postupu na čtyřku sice pohybovaly až v závěru druhé desítky, ale dokázaly se pak dostat do té první. V jejím případě to tam bylo 17. místo, nakonec skončila devátá, resp. osmá v hodnocení ME. Celkově sedmá totiž skončila Kanaďanka (ale žijící v Evropě), Emily Kemp, jež měla i na 4. kontrole takřka stejný čas jako Dana a nakonec jí na „velkou bednu“ chybělo 37 s. Dana tedy mohla pomýšlet i výš, ale byla spokojená: „Mně se to líbilo. Myslím si, že terén tady je hezký a že to bylo i pro ostatní závodníky fajn, že si tady mohli zaběhnout, že jsme jim z České republiky ukázali zrovna tenhle terén. Bylo to hodně o volbách postupů, což si myslím, že třeba pro Seveřany je něco nového. … Bála jsem se, že se mi pobě ží špatn ě , protože včera jsem byla z vedra hodně unavená, ale dnes jsem byla mile překvapená, že už je cíl…

Dana Šafka Brožková na trati klasiky

Adéla Indráková, Adéla Jakobová a Lenka Poklopová v cíli kvalifikace klasiky

Ženy 3.–4. kontrola

Výhodnější je postup zleva, kterým běží většina žen. Nejrychlejší mezičas zde měla Alexandersson, která využila horní cestu, druhý nejlepší Mironova s mírně nižší volbou, kterou vzala i Jana Knapová.

Ženy 10.–11. kontrola

Dlouhý a hodně fyzický postup, který nabízel mnoho variant. Jasné bylo, že na jakémkoliv postupu se z desítky musí seběhnout do hlubokého údolí, z něhož se bude muset opět vystoupat. Nejrychleji tento postup vyřešila Natalia Vinogradova, která se vyhnula nejprudšímu kopci ve středu a stoupala dlouhým pozvolnějším údolím v severnější části. Jen o osm vteřin pomaleji realizovala téměř čtvrthodinový postup vítězná Švédka o něco přímější a prudší trasou. Na nejrychlejší trochu ztratila Norka na své jižní trase a ještě o něco víc Ruska, která hodně kličkovala.

Myslím, že ten výkon nebyl špatný. Myslím, že bych do desítky měla patřit.“

Jana Knapová byla po prvním dlouhém postupu dokonce v první desítce, pak už začala ztrácet a v pořadí klesla zejména po chybách, o nichž sama v cíli věděla: „Vcelku spokojenost. Mapově to bylo dobré, ale dostala jsem hodně při postupu na jedenáctku, kde jsem šla asi špatně. A pak 13–14, tam už jsem trochu zmatkovala, protože už jsem byla unavená, takže tam jsem šla hodně pomalu a strašně jsem se kontrolovala.“

Úvodní smyčka v závodě mužů stojí za zmínku zejména kvůli Tranchandovi, který po zaváhání na 2. kontrole (podobně jako například D. Hubmann nebo M. Kyburz naběhl nejdříve na jiný sráz) odběhl směrem na jedničku. Jen na samotném postupu na trojku tak ztratil přes tři minuty a od úvodu závodu tak stahuje z průběžného 49. místa. Zrovna na trojce chyboval i Honza Šedivý, přes minutu ztrácí v dohledávce. Honza Petržela ztratil okolo 40 s dohledávkou hned na jedničku. Nejdelší postup trati byl podobný tomu ze závodu žen, v tomto p ř ípad ě se jednalo o postup 4–5. Nejrychlejší volba Daniela Hubmanna (dále nebudeme uvádět křestní jméno, protože Martin klasiku neběžel) vedla svahem, ale Matthias Kyburz běžící zleva po cestě byl pouze o pět sekund horší. Podobné srovnání se nabízí i v našem týmu, Honza Petržela byl levou cestovkou o 26 s rychlejší než Honza Šedivý se spodnější volbou (a naopak o 26 s pomalejší než Hubmann). Ztratil zde Miloš Nykodým, který zvolil v zásadě levou variantu, ale se dvěma odbočkami doprava, které znamenaly délkové i výškové metry navíc, na Petrželu na tomto postupu ztratil přesně dvě minuty. Na pětce vede Rollier, Hubmann na něj po zaváhání na 2. a 3. kontrole ztrácí 26 s, před ním je také Matthias Kyburz. Z našich si na pětce nejlépe stojí osmý Petržela.

Ženy 12.–13. kontrola

Zajímavý postup nejen tím, že na něm vítězka téměř dvouminutovou chybou málem přišla o zlato. Zdánlivě nenápadný, ale o to víc nebezpečný postup na konci závodu, kdy již polevuje koncentrace. Hodně agresivně s úvodním výběhem kopce a dobrou dohledávkou zde musela běžet Hausken, velmi dobrý přímý postup Dany.

Tove Alexandersson cíli klasiky. Nebylo to zadarmo…

Dana Šafka Brožková zde ztrácí přímějším postupem přes údolí.

Hubmann se dostává do vedení na osmé kontrole. Na té trochu ztrácí Petržela, jeho obíhačka zprava byla sice po cestě a výškově srovnatelná, ale přece jen o dost delší. Drží se ale stále osmý, když mezitím byl i sedmý. Pro jeden mezičas se pak ještě dostává do čela Rollier, ale od 11. kontroly drží vedení Hubmann a nakonec ho udrží až do cíle. Náskok na něj navýšil hned při atletickém, skoro desetiminutovém postupu na dvanáctku, který v optimální volbě sestával zejména z obíhačky po traverzové zpevněné cestě. Ještě o dvě sekundy rychlejší zde byl Bakkman, ovšem běžící právě s Hubmannem, který jej u sedmičky o interval doběhl. Jen na tomto postupu Bakkman poskočil z 13. na 10. místo a jelikož pozdějšího vítěze udržel až do cíle, skončil nakonec šestý. Postup na 14. kontrolu pr ů b ě žným po ř adím příliš nezamíchal, ačkoliv řada běžců z č ela po ř adí zvolila pomalejší cestovku zleva, zatímco nejrychlejší mezičasy byly dosaženy volbami přímo přes kopec (nebo mírně zprava) – nejrychlejší zde byl Miloš Nykodým. Nabízí se otázka, zda někteří takticky nešetřili síly, ale přinejmenším ti, kteří šli horem, to tak neviděli. „Šetřit zde metry mně přišlo zbytečné, protože kopec se dal velmi dobře vycupitat a dohledávka byla ze směru lehčí.“, uvedl Dým. Přímou volbou zde byl oproti Hubmannovi rychlejší třeba i Petržela: „Těžko říct, za mě bych řekl, že se šetřit síly a vrstevnice dalo lépe na jiných místech, navíc ten kopec byl běhatelný, nebyl to žádný zalamovák“. Další z delších postupů, na 17. kontrolu, má podle mezičasů jednoznačnou optimální variantu, nejrychlejší volby Tranchanda a dvojice Bakkman a Hubmann vedou nejprve zleva kolem údolí a poté obíhají hřeben zprava s využitím pěšin (a popírají tak teorii o nevýhodnosti postupu křížícího spojnici). Rollier obíhá vrchol hřbetu zleva, což je nejen delší, ale i více do kopce. Na nejlepší mezičas je tento postup skoro o minutu a půl pomalejší a Rollier zde klesá z třetího na čtvrté místo. Optimální prostřední volbu běží i Šedivý, poskočil z 12. na 10. místo a dostává se tím před Petrželu, který běží zprava a přebíhá tak údolí v jeho hlubším místě. Podobně to udělal i Daehli, který se tím odsunul z druhého na třetí místo, a Matthias Kyburz, který zde v podstatě definitivně přišel o šanci bojovat o medaili. Ten dosud nebyl zmíněn, ale i přes zaváhání hned v úvodní smyčce byl na šestce a sedmičce ve vedení a stále se pohyboval na nadějných pozicích. Na 17. kontrole jsou koneční medailisté již pr ů b ě žn ě na prvních t ř ech místech, ale v jiném než konečném pořadí a ještě tomu tak nebude napořád po zbytek závodu. Mezi sedmnáctou a jednadvacátou kontrolou následuje n ě kolik kratších úsek ů v prudkém svahu a jistě zde již hraje roli únava. Hubmann udržuje náskok, za ním se

Pustý les? Nikoli, Jan Šedivý si běží pro 10. místo na klasice

Zkrvavený Magne Daehli na doběhu klasiky

ale pořadí stále mění, větší rozdíly v mezičasech jsou vidět například na postupu na dvacítku, kde Hubmann dosáhl nejlepšího mezičasu volbou přímo svahem, zatímco ně kteří využili cestu, ovšem v různých variantách. Zbytečně klikatým nablížením k cestě se Daehli propadá na čtvrté místo, druhé tak přenechává Regbornovi a třetí Rollierovi, který je zde naposledy na medailové pozici. Hubmannovu volbu vzal např. i Petržela, ten ale nenašel v hustnících správnou stopu a naopak tím trochu ztrácí – tím se tak před něj dostává Nykodým, i když taky nešel zcela optimálně, snažil se co možná nejvíc šetřit výšku, ale v dohledávce se pak dostal moc nízko. Postoupil se zde na 13.místo, Petržela spadl na 15., Šedivý je stále 10. Hubmann tady vede už o více jak dvě minuty, ale mezi druhým a šestým místem je na dvacáté kontrole rozdíl pouhých 46 sekund. Na předposlední, 22. kontrolu, ještě následuje postup na deset minut, který je nejenže další prověrkou zásob zbytků sil, ale vyžaduje také naposledy zamyšlení nad volbou. Nejrychlejšího mezičasu dosáhl Kaas volbou zcela zleva a po cestě kolem cílové arény, ale z ř ejm ě i s p ř i č in ě ním neskute č ného tempa, soudě z čas ů ostatních na stejné volbě (druhý nejlepší čas na této volbě má M. Kyburz, o 24 s pomalejší). Jen o 4 sekundy pomalejší proti Kaasovi byl Daehli, u nějž ale stopy vypadávajícího signálu naznačují na zcela jinou variantu zprava. Hubmann s Bakkmanem z levé varianty v závěru raději vyb ě hli doprava a p ř es kopec, což bylo mírně kratší, nežli při neoficiálním diváckém průběhu, ale s mnohem více metry stoupání, takže na uvedené dva nejrychlejší ztratili kolem 50 sekund. O 10 s rychlejší než Hubmann tak byl například i Tranchand se zcela jinou variantou nejblíže spojnici. Tranchandovu volbu na 22. kontrolu šel i Rollier (jeho gps stopa je špatně), ovšem o 48 s pomaleji. Šanci na medaili už zde spíše neměl, takto se ale ještě odsunul na páté místo. I Tranchand tímto na pořadí ztratil, ze sedmého na osmé místo, které pro něj bylo i konečným, ale po výše zmíněném smolném úvodu a stíhačce ze 49. průběžného pořadí je to úctyhodný výkon. Při třech minutách ztracených zmatením za dvojkou mu nakonec na medaili chyběla necelá minuta a půl. Petržela, Šedivý i Nykodým volí postup kolem cíle, pouze s rů znými odb ě hy od 21. kontroly – Šéďa vzal přímější, ale přes kopec (podobně jako Regborn), pro něj se už nic nemění a zůstává na desátém místě, Petržela a Nykodým odbíhají zleva po cestě, ale vzájemné pořadí si zde opět prohodili. Nykodým totiž v třetině postupu na křižovatce špatně odbočil a musel se obloukem vracet do optimálního postupu. Nykodým: „Cestou na K21 jsem si hrábnul na dno svých sil, protože už jsem měl postup na K22 vymyšlený. A měl být skoro celý z kopce. Bohužel

Muži,

16–17

jsem se pak na své obíhačce nevyhnul chybě v realizaci, kdy se mi podařilo odbočit po špatné cestě, která mě navedla do neskuteč ného fekálu, ze kterého jsem se přes minutu vracel do optimální stopy. Po průběhu nad arénou jsem byl už tak koženej, že jsem celý závěrečný kopec musel jít pěšky.“ Spadl tak ze 13. na 15. místo, Petržela naopak poskočil ze 16. na 14. místo. Mezi běžci, které tímto předstihl, je mj. také Kinneberg, který na 22. kontrolu zvolil „totální“ obíhačku zprava. Daehli si rychlým postupem na dvaadvacítku vybojoval stříbro a odsunul tím na třetí místo Regborna, na nějž ale už na 21. kontrole ztrácel velmi málo. V aréně si Daehli navíc vysloužil pozornost krvavým obličejem, jednalo se však jen o povrchové škrábnutí na hlavě. Kaasovi jeho tryskový postup na 22. kontrolu už k medaili nepomohl a skončil čtvrtý, s pátým místem se nakonec musel spokojit Rollier, šestý je Bakkman a až sedmý Matthias Kyburz.

Nejlepší výsledek pro naše barvy tedy zajistil Šéďa: „Byl to ode mě trochu rozpačitý výkon. Na za č átku zbyte č ná chyba, ani postupy jsem nevolil jistě. Fyzicky to celkem šlo, ale na medaili by to chtělo suverénnější výkon. Bylo to to, co jsme čekali, náročný dlouhý závod, volby postupů, nikde moc neseběhnout, moc neobíhat, vymyslet to, aby to bylo optimální. Volby jsem volil průměrně, myslím, že se něco dalo vymyslet líp. Teď koukám, že jsem v závěru ztratil minutu. Dalo se to jít do „šestky“, ale to je orienťák… Byl to domácí terén, tak nám to dneska sedělo, jsme si tu jistí, náš rozestup od nejlepších závodníků nebyl nijak ohromný. V cizině by to bylo mnohem obtížnější.“

Honza Petržela: „Nezačal jsem úplně ideálně Hned na jedničku jsem trochu zazmatkoval a nechal jsem tam skoro minutu. Dlouhé postupy jsem chodil všechny okolo, mně ty obíhačky přišly vyložený. Po včerejšku jsem měl utahaná stehna, takže jsem se snažil kopcům vyhýbat, co to šlo. A v závěru už to byl boj. Jsem hrozně rád, že jsem v cíli. Nejtěžší bylo mít ten morál to nějak ubojovat, i když v závěru už jsem kopce neběhal, ale snažil jsem se zatnout a vyšlapat to co nejrychleji, a to se mi myslím povedlo a udržel jsem vcelku slušné tempo.“ Miloš Nykodým: „Po kvalifikaci jsem doufal ve výsledek v top 10, ale kdybych neudělal tu chybu na posledním dlouhém postupu, a skončil dvanáctý, tak bych byl spokojený. Takto to nebylo špatné, ale mohlo to být mnohem lepší nebýt několika zaváhání na za č átku trat ě . Nap ř íklad na nomina č kách jsem předvedl mnohem lepší mapový výkon. Bohužel jsem šel celou dobu úpln ě sám, a tak jsem nemohl sv ů j b ě žecký potenciál naplno využít, jako kdybych aspo ň chvilku běžel s někým. Osud posledního startujícího. Bakkman startující p ř ed Hubmannem byl

Miloš Nykodým

Jan Petržela

Muži, 21–22

v kvalifikaci druhý za mnou a ve finále se vezl s Hubmannem a stačilo mu to na šesté místo. Dovoluji si tvrdit, že bych to zvládl také. Ale z takového výsledku bych stejně nemohl mít úplnou radost. “ Pája Kubát: „ Spokojenost v ětší než včera. I když ze začátku tam byly trochu chybky, tam

jsem ty kontroly nějak neviděl – na jedničku, na trojku. Pak už to docela šlo. Nohy sice ke konci nešly, jak by měly, ale bylo to rozhodně lepší než včera.“

Dan Hájek: „Já jsem docela spokojený. Ze začátku to nešlo moc fyzicky, asi mi odešla forma na dlouhé běhy. Po včerejšku jsem byl

Krátká trať, 26.–27. 5. 2016

Po dni volna následovala ve čtvrtek 26. 5. kvalifikace krátké trati. Odehrála se na jižní straně hory dělící Zlaté Hory a Horní Údolí a byla tak jediným prostorem ME východně od Jeseníka a tedy blíže centrálním Jeseníkům. Prostor poznamenaný zbytky důlní činnosti většina českých závodníků již navštívila, ale poměrně dávno, při MČR na krátké trati v roce 2007. V rámci ME byl také prostorem nejvýše položeným, se startem v nadmořské výšce 930 m. I tento závod měl cíl výrazně níž, o 150 m, při tratích o délce 4,7 km pro muže a 3,3 km pro ženy. Jejich stavitelem byl tentokrát Adam Chromý, k dispozici měl terén s četnými terénními detaily (skalky, kameny, rýhy, kupky), skoro polovina kontrol byla ve světle zelených hustnících. Tratě jednotlivých rozběhů se místy značně lišily, hned od startu se vybíhalo různými směry, takže bylo opravdu nutné nevnímat pohyby jiných b ě žc ů kolem. Závod se postaral o asi největší výsledkovou senzaci celého ME, když do A finále nepostoupil obhájce titulu z této disciplíny nejen z minulého ME, ale i loňského MS, tedy Daniel Hubmann. Za tímto selháním stálo taktické šetření sil, Daniel na ME vynechal dosud jen sprintové štafety a v rozhovoru po závodě připouštěl, že stále cítil unavené nohy. Neběžel tedy naplno, ale nedokázal jít tak čistě, jak si představoval. Nejprve ztratil minutu, když podcenil relativně lehkou šestou kontrolu (kámen ve svahu v čistém lese) a ani pak na to ale netlačil naplno, jelikož předpokládal, že v technicky náročném závodě budou ostatní chybovat. Nezmiňoval již další chyby,

mezičasy ale prozrazují, že v součtu více jak minutu ještě ztratil na 18. a 19. kontrole. Tedy posledních, které se daly zkazit, po nich následoval již jen konec zářezu v čistém lese obklopený fotografy a sběrka. Na postup mu chybělo devět sekund. Z dalších známých jmen zůstali pod čarou postupu do A finále také Martins Sirmais, stříbrný na krátké trati z ME 2006 a 2008, a Marten Boström, vítěz sprintu na MS 2013.

Pro naše barvy dopadla kvalifikace příznivě, postup utekl jen Michaele Omové, která nerozběhla ideálně začátek trati, kde udělala několik chyb v orientačně obtížné zarostlé pasáži. Všichni ostatní naopak skon čili v jednotlivých rozbězích do desátého místa a i tentokrát jsme měli jednoho vítěze, Danu: „No, vyhrát jsem nechtěla… Doufám, že tam ještě někdo přijde. (pozn. nepřišel) Ale aspoň, že jsem šla rozběh A, takže poslední zítra určitě nepůjdu.“ I Dana měla za sebou klasickou trať, na výkonu jí to však až tolik neubralo: „Máme šikovného fyzioterapeuta. Já věděla, že dneska to nebude o tom běžet nějak rychle, ale spíš běžet bez chyb a zabrat v kopcích, takže si myslím, že se ta klasika nijak nepodepsala… ale že by to bylo čistý, že si ty kontroly jen tak ťukám, to úplně ne. Bylo tam váhání, ono tam přeci jenom chybovalo docela dost lidí a já jsem z toho byla taky trošku nervózní, abych tam neudělala velkou chybu, takže rezervy tam byly, ale myslím si, že dneska chyboval každý. Ale bylo to moc pěkný, opravdu se mi trať moc líbila, nádherný!“ Sbírky dojmů našich účastníků byly povětšinou podobné, pozitivní dojem

spokojený, že mi nohy půjdou, bohužel to tak úplně nebylo, ale technicky jsem šel myslím dobře. Dodržoval jsem taktiku, co jsme si stanovili, vcelku jsme odhadli, jak to bude. Fakt jsem docela spokojený, myslím, že to bylo skoro moje maximum v tuhle chvíli.“

z hezkého závodu, s prakticky zcela čistým výkonem nebo jen nemnoha malými chybami a většinou i dobrým pocitem z fyzického výkonu – většina účastníků klasiky jí sice ještě v nohách cítila, ale ne nijak fatálně. Výjimkou kromě zklamané Míši byl jen tradičně sebekritický Honza Šedivý, byť je fakt, že jeho desáté místo bylo mezi našimi muži nejméně povedeným výsledkem: „Takový průměr, byl jsem trochu zatavený po klasice. Úplně se mi nedařilo…“ Nazítří byla ale situace ve výsledcích našich v zásadě přesně inverzní…

Na poslední dva závody se dění opět přesunulo severozápadním směrem od Jeseníku, do společné arény finále krátké trati a štafet a také následné závody Českého poháru a žebříčku A/B. Vybrán byl prostor jihovýchodně od Černé Vody, v němž se již před lety běhalo na mapě Kaltenštejn, nyní však byla využita podstatně větší plocha zdejšího lesa. I naši účastníci tak jen věděli, že půjde o specifický terén plný rozsáhlých kamenných polí, hustník ů a divokých potoků, ale přesnější charakter byl i pro ně neznámou, například s ohledem na nízkou nadmořskou výšku, z níž bylo možné usuzovat na vegetaci odlišnou od jesenických terénů. Původně pořadatelé plánovali umístit arénu dále od Kaltenštejna, na louku ležící za lesem, více na východ, s příjezdem přes Novou Červenou Vodu. Proto starší propozice k závodu uváděly lokalitu Stará Červená Voda, pod níž ta Nová Červená Voda administrativně spadá. Nedošlo však k dohodě

s vlastníkem pozemku, ale nakonec použitá aréna kvalitě závodu jistě nijak neubrala, pouze její vyvýšená poloha znamenala komplikované technické zajištění. A snad lze díky tomu také tvrdit, že s ME tak měly něco do činění všechny zdejší obce s vodou v názvu –když ta vzdálenější Bílá Voda hostila klasiku. A nejen ty zdejší, chvíli slávy s ME si užila i Bílá Voda na Šumpersku, v níž v důsledku komunikačního šumu omylem nejdříve přistál objednaný kontingent kadibudek. A č koliv je použitý prostor v zásad ě rozsáhlým zalesněným hřbetem oddělujícím Jeseník od Černé Vody a opět se běželo z nitra lesa na jeho okraj, tentokrát už byl start v podobné výšce jako cíl. Tratě, jejichž autorem byl Jakub Weiner, tak rovnoměrně střídaly stoupání a klesání od za čátku do konce. „Musím říct, že tady už oproti kvalifikaci, která byla víceméně z kopce, se projevila i ta únava z klasiky“, uvedla po závodě Dana. Z popisu průběhu závodu žen, které startovaly až po mužích, bude patrné, že hned úvodní pasáže byly mapov ě pom ě rn ě náročné, chybovalo se hlavně na trojce, ale už i na jedni čce. Tu z muž ů zkazil například Magne Daehli (a pak i trojku a v tomto závodě už o něm tedy neuslyšíme) a také

Honza Procházka. Po zaváháních na jedničce i trojce si příliš dobře nestojí ani Vojta Král, naopak Pavel Kubát je na trojce dokonce prů běžně třetí. Po vyběhnutí z první kamenitější pasáže závodu však chybuje v porostově málo přehledném prostoru šesté kontroly a když pak špatně odběhl na sedmičku, už se propadl příliš hluboko („Pak už se moc nedařilo, chybky se kupily. Fyzicky to taky nebylo zadarmo, byly tam nepříjemný prudký kopce.“). Na šestce chybuje například také Honza Petržela a pozdější vítěz Matthias Kyburz. Ten předtím na trojce rovněž (ale jen drobně) ztratil, ale další zaváhání už nepřipustil.

Po trojku vede Ukrajinec Olexandr Kratov (který se o pár týdnů později blýskne výborným výkonem na Jukole v týmu vítězného KooVee), od čtyřky je prozatím ve vedení Gustav Bergmann. Na další otočce v hustníko-kamenité pasáži jsou již pozdější medailisté na prvních třech místech, stále ale vede Bergmann, a to o více jak půl minuty před Kyburzem a 50 s p ř ed Bassetem. Práv ě v tomto prostoru Bergmann doběhl o interval Miloše Nykodýma, ale chybují na 14. kontrolu. Ve světle zeleném hustníku nabíhají sousední kámen a ačkoliv jsou velmi blízko

kontroly, hledáním ztrácejí kolem 45 vteřin. Dostává se tak před něj nejen Kyburz, ale chvílemi i Basset. I pro Petrželu přišel před 14. kontrolou rozhodující moment, ale s jinými okolnostmi: „Do té doby jsem šel dobrý závod, měl jsem tam sice pár drobných zaváhání, ale myslím si, že by to bylo do desítky úplně bez problémů. Bohužel cestou na čtrnáctku jsem v kamenném poli zakopl, měl jsem tam dost nepříjemný pád a to mě rozhodilo. A na čtrnáctce jsem se posunul opticky na patnáctku a odběhl jsem ze čtrnáctky směrem na šestnáctku a byla z toho minutová chyba, než jsem si uvědomil, co se stalo. A ještě mě to psychicky dost zdeptalo, takže pak v tom fyzicky náročném závěru jsem hrozně těžko hledal síly.“ Jen na postupu 14–15 se tak z devátého místa propadl na dvacáté. Ještě u jiných českých běžců stojí 14. kontrola za zmínku, Vojta Král je zde průběžně dokonce desátý, což mu bohužel ale nevydrželo dlouho, a Honza Šedivý má na postupu na ní nejlepší mezičas (společně se Sjöbergem). Zatím nešel úplně čistý závod a po chybě na 12. kontrolu byl průběžně 21., jen po čtrnáctku však poskočil na 13. místo a dále se stále zlepšuje. Další nejlepší mezičas má nejen na krátkém přeběhu na 18. kontrolu,

Chyba Gustava Bergmanna

Jan Šedivý na vyhlášení krátké trati

Medailisté z krátké trati (zleva: Gustav Bergmann, Matthias Kyburz, Lucas Basset)

ale i na dvouapůlminutovém postupu na 19. kontrolu, kde se dalo ztratit volbou – Šéďa však zvolil tu správnou, což znamenalo využít cesty a oběhnout kopec zleva. Všichni čtyři, které předstihl buď už zde (Kratov) nebo se jim rozhodujícím způsobem přiblížil (Runesson, M. Hubmann a Novikov) vzali různé varianty voleb zprava, od okraje paseky až po spodní pěšinu hustníkem. V souboji o vteřiny pak hrály roli i mnohem menší rozdíly voleb, Runesson ještě stihl chybovat na 22. kontrolu, ale Hubmanna Šéďa předstihl přímějším náběhem na 23. kontrolu a s Novikovem má nakonec zcela stejný čas, což znamená nakonec sdílené šesté místo, nejlepší individuální výsledek české výpravy za celé ME. Kyburze již nikdo neohrozil, ale Bergmann se ještě dokázal dostat před Basseta. Rozhodla opět 19. kontrola, na kterou sice oba běželi podobně, vpravo od vrcholu, převážně bílým lesem, ale Basset běžel částečně i zeleným, což bylo o 13 s pomalejší. I Bergmann zde však byl o 4 s horší než Šéďa. Čtvrtý pak dobíhá Švéd Oskar Sjöberg, který se po celý závod držel bez větších výkyvů v první desítce, pátý Švýcar Florian Howald, který ztratil půl minuty na jedničce, ale pak už se také propracoval mezi nejlepší. Zcela spokojený však Honza Šedivý nebyl, což se dá pochopit s ohledem na rezervy, které byly na začátku, a na blízkost medaile, jejíž zisk byl reálný: „Nechci být negativní, ale necítil jsem, že by to byl ten výkon, který jsem tady chtěl podat. Na druhou stranu bylo, to trošku lehčí, než jsem čekal. Myslel jsem si, že to bude ještě mnohem těžší podle toho, jak jsem se koukal na staré mapy. Já jsem v tomhle prostoru nikdy nebyl, myslel jsem si, že to bude výrazně těžší i fyzicky – přeskakování šutrů a málo času na to se koukat na mapu. Ten povrch mě překvapil, že to bylo jednoduší, že se dalo poměrně dobře běžet,

nějaký čas na mapování tam byl. Nebyl to čistý výkon, který bych chtěl jít na takovéto úrovni, tady by člověk chtěl jít to nejlepší, co v něm je, to tam dneska nebylo. Do kopců šlo běžet, udělal jsem tam tak tři zbytečné směrové chyby. To vždycky mrzí, že se člověk nepodívá na buzolu, trochu ulítne. Tady v tom terénu obzvlášť, když tam kolikrát nic nebylo, bylo to takové rozplizlé světle zelené, v tom člověk špatně hledá, to je pak 30 sekund jen to šupne.“

Do minuty ztráty na Šé ď u se vešli hned tři další naši. Vojta Král: „Hodně technicky náročný závod. Začátek se mi nepodařilo pohlídat tak, jak jsem chtěl. Na jedničku jsem naběhl na správný šutr, ale myslel jsem si, že jsem trošku výš. Tak jsem šel doprava a pak zpátky doleva do kopce. Podobnou chybu jsem udělal asi pětkrát, zbytečně. Několik zbytečných chyb, to je ta minuta a půl, co jsem ztratil…“

Miloš Nykodým: „Začal jsem dobře, jen jsem byl občas mírně nejistý. Na 12. kontrolu mě ale doběhl Gustav Bergman a společně jsme udělali velkou chybu na 14. kontrolu, mohlo to být kolem 40 sekund. Do konce jsme si to už pohlídali. Závěr mi přišel dost jednoduchý, tam už to bylo hlavně o fyzičce.“ Co rozhodlo o výsledku Honzy Petržely je uvedeno již výše, Honza Procházka pak uvádí: „Fyzicky to bylo docela dobrý, ale bohužel hned na jedničku jsem udělal chybu a pak se to se mnou vezlo a udělal jsem tři, čtyři další půlminutový chybky, takový drobný. Byl to dobrý výkon, ale nebyl to ten výkon, na který jsem se celou zimu připravoval.“

Do průběhu ženského závodu promluvila úvodní část mnohem více. Hned na první kontrole zaváhala například Jana Knapová (okolo 45 vteřin). Ovšem výrazná dramatizace přišla na trojce, kde obrovsky chybovala Denisa Kosová a ztrácí zde téměř čtyři

minuty a po další chybě na pětku má v podstatě po závodě: „V místě trojky jsem nebyla schopna vůbec pochopit mapu, netvrdím, že je to chyba mapaře. Já si to tam prostě představila úplně jinak a nebyla jsem schopna to vyřešit, místo toho jsem tam zmateně pobíhala.“ Dále chybuje také Natalia Vinogradova, ale hlavně jedna ze žhavých adeptek na vítězství, Judith Wyder ze Švýcarska, která razí třetí kontrolu až na průběžném 38. místě a po pěti a půl minutách závodu ztrácí na vedoucí Tove Alexandersson 2:18 min.

V úvodu – rovněž zejména na trojce – chybují všechny české závodnice, do průběžné první desítky se pak dokáže vrátit už jen Dana Šafka Brožková. Její naděje ovšem končí na jedenáctce: „Já jsem od začátku nešla úplně čistě, bylo to takový hodně roztěkaný, protože přeci jenom oproti kvalifikaci byl tohle jiný závod. Bylo potřeba pořád si to hlídat smě rově. U jedenáctky jsem mapovala dopředu a tím jsem se vlastně přeskočila a chtěla jsem pokračovat za údolí dál, najednou tam byla cesta, takže mi to chvilku trvalo, než jsem se srovnala. Bohužel mě to rozhodilo pak i na tu další kontrolu.“

Nadějné pořadí chvíli ještě držela Adélka Indráková (na osmičce byla jedenáctá): „Mně to úplně nešlo od začátku, ale ještě jsem to jakž takž zvládla. Pak jsem udělala jednu větší chybu a doběhla jsem Emmu Johansson, co startovala přede mnou. Ona je na tom fyzicky dobře, nicméně jsme společně začaly dělat chybky, to se sčítalo a sčítalo a pak už jsem nemohla.“ Přesněji řečeno, na šestce Adélka Emmu dokonce předběhla, na devítce se seběhly a později jí Emma utekla. Tove neohroženě pokračuje ke konečnému vítězství. Díky zcela stejné trati s muži po desátou kontrolu se nabízí i srovnání – se svým časem by ve světové elitě mužů byla na desítce na 34. míst ě . Takový koncept trati by možná mohl umož ň ovat využití vyšlapaných pěšinek, průběh závodu žen ale ukazuje, že se to příliš nedělo – technicky náročný terén vyžadoval naprostou

Ženy 3–5

Alexandersson přibíhá k pětce,Kosova a Vingradova stále hledají trojku a Wyder od ní právě odbíhá

Vendula Horčičková se svým výkonem na krátké trati moc spokojená nebyla

kontrolu vlastního pohybu. Ze závodnic z čela výsledků plynule a bez zvratů postupuje k medaili Finka Marika Teini, nakonec však „až“ bronzové. Judith Wyder po chybě nasadila forsáž a další případná zaváhání už počítá jen v řádech vteřin. Z výše uvedené ztráty na Tove odmazala za další půl hodinu závodu jen pět sekund, ta ale nakonec byla jedinou soupeřkou, která jí dokázala porazit. Smetla tedy i Mariku a ještě ji o 12 s předstihla. V reálném čase Judith doběhla na osmičce do té doby jedenáctou Emily Kemp. Ta se od ní definitivně odpoutala až jinou volbou na postupu 15–16, kde je čtvrtá, což jí už do cíle vydrželo. Nakonec pátá Maja Alm ztratila půl minuty hned na jedničce. Ačkoliv nepokračovala zcela čistě, na jedenáctce už byla třetí, ale pár dalších zaváhání znamenalo, že jí na bronz nakonec chybělo 25 s. Mj. zvolila poměrně neobvyklé (a také ne nejlepší) postupy zprava na třináctku a na šestnáctku, takže v jejím případě nerozhodly

Štafety, 28. 5. 2016

Závod štafet sliboval důstojné vyvrcholení celého šampionátu hned z vícera důvodů –nejen pro tradičně strhující atmosféru, ale samozřejmě jsme doufali, že by to pro české barvy mohlo konečně cinknout. A jelikož byla sobota, do arény se b ě hem úvodu závodu mužů začalo scházet publikum tvoř ené ú č astníky odpoledního závodu Č eského poháru, takže začala vznikat i početnější divácká kulisa. Od štafetového zlata z MS 2012 sice již uplynul nějaký čas, ale dva z jeho držitelů jsou stále zde, nadto však právě na předchozím ME, tedy před dvěma roky, získali naši muži stříbro. Jediný, kdo byl u obou těchto úspěchů, se však nakonec do A štafety nepostavil. „Přesně po deseti letech jsem se vrátil do druhého týmu, naposledy jsem dvojku běžel na ME 2006 v Estonsku. Sestava štafet byla dlouho diskutovaným tématem, ale Ňuf, Šéďa a Vojcek prostě měli

pouze dohledávky. Na průběžných medailových pozicích byly během závodu také Saila Kinni (nakonec šestá) a Helena Jansson (sedmá), obě však ztratily zejména po zaváhání v polovině závodu (Saila na desítce, Helena na devítce). Smutným hrdinou, resp. hrdinkou, se stala Francouzka Amélie Chataing, která se dlouho pohybovala kolem šestého místa, ale po oražení 14. kontroly seběhla dolů, jako by byla už na 15. kontrole, uvědomila si to až na protějším hřbetu a ztráta čtyř minut pak znamenala ztrátu nadějí na výborný výsledek. Nakonec náš nejlepší výsledek zaznamenala Jana Knapová, která se po nevyda řeném úvodu pohybovala až kolem třicátého místa: „Dnes se mi to vůbec nepodařilo. Nemohla jsem se do toho na začátku vůbec dostat. Asi jsem se nesoust ř edila úpln ě tak, jak bych měla. Hned jedničku jsem trochu podběhla, tam jsem to úplně nepochopila, možná jsem do toho naběhla trochu rychleji… Musím říct,

že trať byla poměrně těžká, hlavně začátek. Ta jednička mě trochu rozhodila, trojku jsem zkazila, pak ještě pětku, tam jsem byla výš, váhala jsem, a to už si člověk pak úplně nevěří… Cestou na sedmičku mě doběhla o dvě minuty Helena Jansson, pak jsme šly některé postupy spolu, někde jsme se rozdělily…“ Na krátké však moc možností volby není, jedinou výrazn ě odlišnou stopou bylo ob ě hnutí kopce na postupu 15–16 zprava, což ale bylo o trochu pomalejší. Jana si nicméně do cíle vylepšila výsledek na konečné 21. místo. Velmi nepovedený byl nakonec závod i pro Vendulu Horčičkovou: „Běželo se mi strašně špatně fyzicky, jako by mi někdo sebral všechnu energii z těla. Vůbec to nešlapalo. Z toho pak pramenily nějaké drobnější chyby, neplynulost, protože jsem měla pořád potřebu se zastavovat, protože jsem nemohla. Vedro, vedro, vedro, prostě to dneska nešlo, hlavně po té fyzické stránce.“

za sebou povedený šampionát. Nárokovat si místo ve štafet ě místo kohokoliv z této trojce mně osobně přišlo nefér…“, komentuje vlastní rozhodnutí na svém webu Honza Procházka, který v rozhodujících momentech navíc ještě cítil zklamání z výkonu na middlu. Honza Petržela, který jej oproti první verzi soupisky nahradil, však jeho důvěru nezklamal.

Po startu se bez problémů drží ve vedoucím balíku, resp. i v jeho čele. Na čtyřku je dlouhý postup, kde většina po oběhnutí kopce severní stopou vystoupá po cestě a ke kontrole pokračují již po vrstevnici. S hlavním balíkem nejdou pouze Rakušan Gremmel a Francouz Coupat a zejména druhý z nich tím nezakládá na zrovna nejlepší start štafety, která patří do okruhu favoritů, když nabíhá na čtyřku od sedmičky a již mimo kontakt s hlavním polem.

Čtyřka je farstovaná oblíbenou („tečnou“) metodou stavitele Jan Picka, která dostává závodníky pod tlak mnohem více než většinově používané „hnízdo“. Výrazně zde dohledávkou bohužel ztrácí rozbíhač druhé české štafety Miloš Nykodým a už tak nemá šanci dotáhnout čelní skupinu. Na Petrželu vychází na osmičce jedna z výhodnějších variant, při nichž se nemusí do hustníku, a vydává se na devátou kontrolu již s mírným náskokem. Coupat předtím opět zazmatkoval a Francie se tak propadá ještě více. Další farsta s odlišně náročnými dohledávkami přichází na 11. kontrole, v prostoru, kde se bude hodně rozhodovat i na dalších úsecích a pak i v závodě žen. I tentokrát máme tu z výhodnějších, spolu s áčkem Švýcarska (Andreas Kyburz), Estonska (Timo Sild) a Polska (Kowalski) a tato čtveřice se odpoutává od zbytku a předává s mírným

Medailistky z krátké trati (zleva: Judith Wyder, Tove Alexandersson, Marika Teini)

náskokem okolo 45 s na Rusko a jedné minuty na několik dalších.

Jan Petržela je v cíli právem nadšen: „Hlídal jsem si všechno. Jsem hrozně spokojenej, neuteklo mi tam vůbec nic. Byly tam trochu rozházený farsty, varianty byly různý, takže chvilku jsem tam měl kluky přede mnou, pak najednou jsem měl kratší farstu, takže uvidíme, jak se to tam bude míchat. Tato pozice je skvělá, teď už věřím klukům, že to zvládnou. Dneska ty štafety byly pro nás takové p ř ív ě tiv ě jší, včera tam bylo hodně těch kamenů, bažinek, potoků, dneska to bylo běžečtější… No mám pět závodů v šesti dnech za sebou, bál jsem se před tím závodem, že to už moc nepůjde, ale cítil jsem se dobře, takže spokojenost.“ Miloš Nykodým již neměl šanci propracovat se příliš dopředu a předává na neredukovaném 19. místě, se ztrátou 1:48 min.

Na druhému úseku tedy Honzovi Šedivému dělá mj. společnost Daniel Hubmann. Čtyřčlenná skupinka se však na dlouhém postupu na čtyřku trhá, Lauri Sild trochu odpadá a pak i volí jiný směr a poté se od Šédi, využívajícího co nejdéle cestu, odpojuje i Pawlak s Hubmannem. Na čtyřce jsme pak první. Ovšem zatímco Pawlak volbou tolik neztratil a spíše zaváhal v dohledávce, Hubmann se stáčí do hustníkového prostoru kolem šestky. Do projíždějícího vláčku dalších závodníků pak opět nasedá až na devátém místě, se ztrátou okolo 2:20 min na Šedivého. V zápětí dochází k dalšímu dů ležitému momentu – po vyběhnutí z této hustníkové pasáže následuje kontrola se vzájemně poměrně vzdálenými variantami. Oskar Sjöberg ze švédského áčka má mít hned tu nejbližší, ale zůstává v kontaktu s jinými běžci a zcela jí vynechává. Zjistí to až při vyčtení a neví to tedy ani jeho třetí úsek ani nikdo z dalších soupeřů Po Petrželovi má i Šedivý na osmičce variantu, při níž nemusí do hustníku a víme tak, že ta vyjde až na Vojtu na posledním úseku. Na chvíli se tak dostává do osamoceného vedení, ale na další těžké kontrole, jedenáctce, je dostižen. Nicméně po odběhnutí z jejího prostoru s ním je pouze Pawlak a Runesson (švédská dvojka), kteří měli stejnou variantu. I tady tedy potom na Vojtu vyjde kontrola, na kterou se musí nejdéle hustníkem. Uvedená trojice předává tak řka společn ě, za nimi pak postupně přibíhá Norsko (Kinneberg, + 50 s na prvního), diskvalifikovaná jednička Švédska, švýcarská dvojka (Rollier, + 69 s) a pozd ě ji již Dani Hubmann, spole č n ě s Cvetkovem (Rusko), se ztrátou dvě a čtvrt minuty.

Jan Šedivý v cíli: „Dobrý to bylo, pár menších chyb, které mě teď mrzí v konečným součtu. Kontroly byly dost zašitý. Jak jsem byl sám, tak jsem si musel dávat hrozný pozor, dvě kontroly jsem zvládnul a třetí byl kámen, kde byla kontrola dost schovaná, píchlá zezadu u potoka, myslel jsem si už, že jsem blbě

Muži 2. úsek – 3.–4. kontrola Estonec chybou na dlouhém postupu na čtyřku opouští čelo

Muži 2.úsek – 4.–6. kontrola Švýcar Hubmann jde do velké chyby

Jan Petržela a Miloš Nykodým před startem prvních úseku štafet

Tam mě doběhl Polák, což mě trochu rozhodilo“, vzpomínal na úvodní smyčku, před níž odpadl Hubmann. „Pak jsem se snažil pokračovat dál, jednu jsem ještě nadběhl. Říkal jsem si, že už mě nesmí nikdo předběhnout, že musím doběhnout s balíkem. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Bojujeme o medaili. Výkon úplně neřeším, je to prostě v kontaktu s čelem, jsme druhý, je to skvělý a teď je to na finišmanovi, jak to dá. Nic jiného vás na štafetách nezajímá než doběhnout na čele.“ O chybě Švýcara však ani nevěděl: „Vůbec jsem nevě děl že jsme tak dobře, když jsem se tam motal s tím Polákem, ještě jsem tam udělal drobný chyby, pak jsem tam viděl nějaký velký skupiny, tak jsem si říkal, zkusím doběhnout druhej za Hubmannem v nějaký skupině, aby to tam měl Vojťas rozběhlý nějakým způsobem na druhý třetí místo.“

Pája Kubát se stále drží s početným polem závodníků, v jehož závěru vyběhl a dokonce stahuje šest míst, což v součtu s třemi diskvalifikovanými štafetami znamená předávku na 9.–10. místě, společně s (resp. krok za) Velkou Británií a například ještě před oběma finskými štafetami.

Na třetím úseku již na dlouhém postupu na čtyřku odpadá Polsko, po zvučnějších jménech na předchozích úsecích za něj vybíhá na fi niš mén ě známý Mateusz Wenslaw. V č ele je tak na chvíli dvojice Regborn a Král, ale nevolí postup po cestě, který se zpravidla jevil jako rychlejší. Lehce ztrácí, oba však ale spíš dohledávkou: „Na čtyřku myslím že jsem to zvládl celkem slušně, tak jak jsem chtěl, moc jsem nestoupal, obíhal jsem zespoda podél potoka. Akorát jsem se přepočítal o potok a trochu dřív jsem to hledal, nechal tak minutku.“ Následně už se tak na něj dotahuje Norsko (Daehli) a švýcarská dvojka (Martin Hubmann), Regborn je zde dokonce až za nimi, na čtyřce rovněž chyboval a dotahuje jej švédský kolega Bergmann (z diskvali fi kované jedni č ky), který na ní zvolil neobvyklý postup – kolem hory skoro drží výšku, obíhá jí a pokračuje zhruba podle spojnice kontrol. Na osmičce odlišné farsty pořadím nijak zásadně nezamíchají, tedy ani Vojtova kontrola v hustníku, naopak se za ní úvodní pětice opět skoro seběhne, když se i pro sedmičku rozdělila na všechny tři varianty. Na devítce je Vojta na čele a první vbíhá i do komplikovaného prostoru 11. kontroly, jen s malým náskokem před čty řmi výše uvedenými – bez započtení švédské jedničky jde tedy o pozice na prvních čtyřech místech. Rusko (Novikov) a švýcarská jedni č ka (Matthias Kyburz) jsou pak o zhruba 1:40 min pozadu, kousek za nimi se stále drží Wenslaw, který se ale práv ě v nadcházející pasáží ukrutn ě propadne. Jedenáctka vedoucí balík opravdu rozhodí, ale pro nás to nedopadlo úplně nejhůře. Do čela se dostává Martin Hubmann s Bergmannem, kteří mají nejbližší variantu

Martin Hubmann, švýcarská „druhá“ štafeta

Gustav Bergmann je stažen ze závodu

Vojtěch Král tentokrát na ostatní v závěru nestačil, ale je to pěkné 3. místo!

a mohou z hustníku brzy seběhnout dolů Vojtovu kontrolu má rovněž Daehli, který ovšem trochu zaváhal, odbíhá sám až za ním, nakonec i jinou volbou, na níž se seběhne s Regbornem. Ten zde měl tu teoreticky nejlehčí kontrolu, ale chyboval v její dohledávce.

Na divácké kontrole je Bergman stažen ze závodu, závodník výrazný nejen vizáží, ale i výsledky (zde stříbrný na sprintu a middlu) tu nemá na štafety štěstí – při sprintových byl členem té, kterou diskvalifikovala Helena Jansson. Poslední úseky mají záv ě re č ný pytlík mírně delší a nefarstovaný. Daehli i Regborn se na Vojtu dotáhli až u 18., tedy poslední lesní kontroly. Situaci vnímá trochu jinak, než jak jí vidí diváci u obrazovky: „Na sedmnáct, osmnáct jsem si Nora pohlídal za sebou. Pak tady přede mnou proběhl někdo žlutý, říkal jsem si, že je to Regborn, druhá štafeta Švédska, tak že se tím nebudu zabývat.“ Pochopitelně ani Král zatím neví, že Regborn už je mezitím švédskou jedničkou, takže pro něj znamená ohrožení umístění. Ten však nicméně právě zde kontrolu míjí a odráží se k ní zpět až od rozhraní hustníku. Zde je tedy rozhodnuto, že Švédsko zůstane bez medaile ale už se ve skutečnosti pomalu také rýsuje, kdo z první trojice bude brát jakou: „Přiběhl jsem na cestu, Daehli šel už předtím po cestě zleva, tam jsme se zase seběhli, bylo to tělo na tělo, bylo ale vidět, že má do závěru víc sil. Pak tam ještě přiběhl Martin Hubmann zprava. Myslel jsem si, že jdu čtvrtej, vypustil jsem to, neměl jsem sil. Že jsme třetí, mi řekli až na doběhu. Dneska jsem už na pořádný finiš neměl.“

Martin Hubmann tedy nemá náskok velký, ale už si jej uhlídá na bezpečný odstup pro společný doběh s dalšími členy své štafety. Naše medaile je tedy bronzová, ale je to medaile! Se ztrátou 1:45 min na své vítězné kolegy dobíhá Matthias Kyburz, těsně před Novikovem, následně pak již o samotě Honza Procházka. Ten od začátku dlouho běžel společně s Britem (Gristwood) a Lotyšem (Bertuks) a odpoutal se od nich až odlišnou farstou na 11. kontrolu. A jelikož na ní opravdu dlouho zůstal i Wenslaw, stáhl to tedy Bet na sedmé neredukované pořadí, pořád ještě před šestým neredukovaným –o to se bojovalo až do konce, i Bertuks zkazil 18. kontrolu a doběhl jej nejen Merl, ale i Fin Sirén a oba jej i předběhli, rychlejší finiš pak měl Rakušan, jeden z běžců, kteří zde oběhli úplně všechno a včetně A finále. „Musíme být všichni naprosto spokojení. Že je to bronzová, byla otázka finiše, na který jsem já dneska prostě neměl, kluci byli lepší… Ale ten výkon, co jsem podal, byl vcelku obstojný až na jednu chybi č ku, ale ustál jsem to… Takový štafetový standardní výkon, nezazářil jsem, kdybych zazářil, bylo by to lepší, ale musíme brát, to co je. Jsme spokojený.“, uznal pak Vojta Král v cíli, když se trochu oklepal

Muži 3. úsek 11. kontrola

Muži 3. úsek, závěr Chyba Švéda a Češi mají medaili

Švýcarská „dvojka“ (Florian Howald, Baptiste Rollier, Martin Hubmann) zvítězila

ze zklamání, že na ostatní v závěru tentokrát nestačil, které se v něm zračilo i na prvních společných fotkách.

Časový harmonogram závodu je odhadnut přesně a jen pár minut po ukončení květinového ceremoniálu závodu mužů startují ženy. K prvnímu významnějšímu momentu na jejich prvním úseku dochází po t ř etí (resp. čtvrté, podle varianty) kontrole, kdy se pole závodnic rozděluje na v ětší část obíhající kopec zprava a menší část, včetně naší Denisy Kosové, která jej obíhá zleva. Pouze Norka Jahren běží tento postup velmi zvláštně velkou obíhačkou zprava s nelogickými změnami směru. Po farstovaných kontrolách a společné sedmičce a osmičce, před nimiž si mírný náskok vytváří ruská štafeta (Rudnaja), přichází těžká a velmi rozdílně farstovaná devítka s některými variantami v kamenitém hustníku ve svahu – tedy tatáž, kterou měli muži jako 11. Rudnaja zde hodně chybuje a o svůj náskok přichází. Závodní pole se tak opět sbíhá a následně se trhá spíše podle fyzických sil. Na předávce je tak první Rusko se Švýcarskem, následováno dvojkou Ruska, Švédskem a Finskem, těsně následovaným námi. Denisa tedy předává Daně na šestém místě, se ztrátou necelé minuty: „Bylo to pěkný, těžký, ale hodně rychlý. Střední pasáž v šutrech, tam si to chtělo hodně pohlídat, protože tam byly farsty a tam se to rozdělovalo. Mapově dobrý, ale fyzicky jsem nestíhala, díky tomu, že jsem podle mě měla lehčí farsty, tak jsem se vždycky objevila vepředu, ale fyzicky jsem to nemohla stáhnout. Na pětku byl dlouhý postup, kouč říkal, choďte to zprava, ale mně se to zprava fakt nezdálo, šly tam jenom slabší týmy, všichni silnější šli zleva a byli jsme tam zleva rychleji, takže správná volba“. Míša Omová předává na 13. místě, ale pouze o 67 s za Denisou. I na druhém úseku se čelní skupina pro postup přes kopec dělí, tentokrát dochází i na přímou volbu horem – na něj se vydává například hned čelní dvojice, tedy Švýcarka Hauswirth a Ruska Natalia Vinogradova (a zřejmě i Galina Vinogradova z druhé ruské štafety, která nemá GPS). Švýcarka za kopcem mírně ztrácí a Ruska se jí vzdaluje společně se Švédkou Johansson, jenž jí doběhla volbou zleva. Dana běžela zprava, za kopcem jsou těsně před ní čtyři výše uvedené a také obě finské štafety, ale před většinu z nich se zakrátko dostává. Do oblasti náročné devítky už tak nabíhá čtvrtá, zde má sice nejtěžší variantu, ale předbíhá jí tím pouze Finka Kinni, která chybovala hned na další kontrole. Mírný náskok si zde udělala Natalia Vinogradova a do cíle jej ještě zvýšila, takže předává více jak minutu před Švédskem, následuje Galina Vinogradova (která mimochodem s Natalií není nijak příbuzná) a pak již Dana, tedy na redukovaném třetím místě, s dvouminutovou ztrátou: „Jsem

Denisa Kosová

Adéla Indráková

Ženy 3. úsek, 9. kontrola

spokojená, šla jsem bez chyby. Rozhodila mě tam jedna farsta, když jsem razila čtvrtou kontrolu a holky už začaly obíhat kopec zleva a já jsem šla ještě doprava. Chvilku jsem si říkala, zda jsem se nep ř ekoukla, jestli nejdu na devítku. Ale nebylo tomu tak, tak jsem pokračovala v postupu zprava, tam se asi dostaly trochu přede mě. Pak jsem se snažila zabrat, běžela jsem to v podstatě sama. To mi vyhovuje, ale když je kolem vás někdo, tak vás to víc nutí zrychlovat.“ Adéla Indráková předává Adéle Jakobové na 10. místě 2:25 min za Danou.

Jana má za startem v zádech hodně silnou sestavu – obě finské štafety (Rantanen a Harju), Švýcarsko (Wyder), dvojku Švédska a také

Dánsko (Alm), které na druhém úseku Ida Bobach vrátila do hry o čelní pozice – Dánky startují v nelehké psychické situaci, čerstvě po odhalení skandálu se skrytými kamerami, které jim na pokoje instaloval člen jejich realizačního týmu, a jejich start nebyl jistý. Na čele běžící Mironova a Alexandersson však udělají nečekanou chybu, když při pravé obíhačce kopce zprava nejprve běží až kolem jedné z variant následující kontroly. Čelo se tak téměř seběhne a promíchá. Jana kopec oběhla zleva, nejprve společně s Majou Alm, neudrží ji však a na kontrolách za kopcem už se dostává na závěr čelní skupiny. S tou pak ztrácí kontakt na hustníkové variantě 6. kontroly a na společné sedmé kontrole už

je jen s Alvou Olsson ze švédské dvojky na osmém až devátém místě.

Do vedení se mezitím dostávají očekávaná jména, do hustníkové oblasti devítky vbíhá první Judith Wyder před Tove Alexandersson. Tove jí však ještě v dohledávce dobíhá a kontrolu nalézají společně. Je však správná pouze pro Švédku a Švýcarka se musí vracet. Propadá se tak i za obě Finky a Rusky. Za Judith již odtud vybíhá Jana, už o samotě, Olsson měla těžší variantu a je za ní, okolo pěti minut zde ztratila Maja Alm… Ještě před diváckým úsekem na čele mírně odskočí dvojice Tove Alexandersson – Merja Rantanen, následovaná Světlanou Mironovou s Venlou Harju a poté Natalii Jefimovou. První dvě už žádná z dalších bezprostředně neohrozí a o zlato si to tedy rozdají mezi sebou. Tove je sice asi již známější a má více medailí, ale je spíše silovým typem, který rozhoduje hlavně v lese, zatímco Merja je i přes svůj věk (1980) stále rychlou atletickou běžkyní. Zkušen ější diváci tak věřili více jí a nemýlili se. Jedna z mála účastnic i účastníků, kteří na ME absolvovali všech osm závodů a vždy finále A, byla nyní v cíli první. To navíc zjistila až po doběhu, protože nevěděla o chybě Judith a myslela si, že bojuje o stříbro, její euforie tak nabrala ještě další úroveň Mironova dobíhá Rusku pro bronz, když Harju od ní odpadla ještě v lesní části pytlíku a stihla ji předběhnout i Wyder. Nikoho dalšího ale už ne, byť chybělo jen šest vteřin na to, aby mohla zopakovat včerejší záchranu zdánlivě ztracené medailové pozice. Janu Knapovou nakonec Olsson v pytlíku ještě předběhla, takže dobíhá na osmém místě, v redukovaném pořadí je to však páté a tedy alespoň pódiové místo. „Celkem to šlo, ale

Judith Wyder chybělo k zisku bronzové medaile šest vteřin

už jsem cítila, že po tom náročném programu moc není z čeho brát. Všichni na tom ale asi byli podobně. Dneska žádná větší mapová chyba, bylo to jednodušší než v č era. Tak vždycky se říká, že by to mohlo být lepší, ale myslím si, že my jsme maximálně spokojený s velkou bednou, byl to náš cíl.“ Pódiové umístění si redukovaným šestým místem nakonec vyběhly i Dánky, pro které to v jejich situaci znamenalo velmi cenný výsledek. Za dvojkou Norska pak přibíhá i naše druhá štafeta, tedy na 11. místě.

Nabitý den ještě nekončí, pořadatelé musí honem přepnout na početně výrazně větší akci, domácí závod pro takřka 1 150 lidí, končí však nabitý program mistrovství Evropy. Diváci se mění v závodníky, mnozí zamířili do oddílových stanů nebo už do lesa, už před poměrně prázdnou arénou tak ještě proběhne symbolické zakončení a David Aleš předává vlajku IOF zástupci příštích pořadatelů mistrovství Evropy 2018. To se

uskuteční ve velmi lákavé oblasti jihošvýcarského kantonu Ticino. V podvečerních hodinách, když už na místě zůstává jen pár desítek pořadatelů, pak prostor začne zalévat vydatná průtrž mračen, která v kolísající intenzitě vydrží po několik dalších hodin. Není divu, zásoby musí být značné, když i v závěru klasiky zůstalo jen u temné kulisy na pozadí doběhových fotek. Celých osm dní vydrželo s jen symbolickým objemem srážek, pořadatelé si nemohli přát větší štěstí na počasí. Spokojeni mohli být i se svým výkonem, který byl, jak to tak bývá, kombinací zkušeného výkonu, nekonečné práce na všech úrovních, dávky improvizace a sbírání nových zkušeností za pochodu. Ale účastníci i tentokrát odjížděli s pocitem, že v ČR takové akce pořádat umíme a že by se sem měly vracet. Jistě se tak jednou opět stane, konkrétní termín je zatím ale ve hvězdách, když ve volbě pro MED 2018 zvítězilo před Harrachovem Bulharsko. Zatím tedy můžeme nabírat nové síly…

Vše se na papír nevešlo a asi by to ani nebylo vhodné, řadu dalších informací a více rozborů finálových závodů najdete v článcích Kuby Weinera na stránkách svetbehu.cz, z níž bylo velké míře čerpáno i zde. Mnozí naši účastníci se o své dojmy dělí na vlastních stránkách, odkazy na ně najdete například na stránce ME (eoc2016.cz) v sekci media, ze stránek worldofo.com pak lze dohledat ohlasy na stránkách zahraničních účastníků, o své zkušenosti se podělili i někteří pořadatelé – například vedoucí úseku stavby Daniel Wolf (wolfdann.wordpress.com). Výsledky našich závodníků najdete ve výsledkovém servisu na konci časopisu.

3. místo Česká republika 1 (Jan Petržela, Jan Šedivý, Vojtěch Král)

Pojem „Mistrovství Evropy“ na první pohled (poslech) zpravidla zní méně hodnotně nežli „Mistrovství světa“, zrovna v orientačním běhu se však jedná o nároč nější a kvalitněji obsazenou soutěž, neboť každá země může na start postavit šest závodníků, zatímco na MS nejvíce tři. Jelikož závodníci z neevropských zemí pronikají mezi nejlepší jen vzácně, je pak startovní pole ME obsazeno kvalitněji. ME 2016 bylo zároveň hodnoceno do světového poháru, proto se jej účastnilo i několik mimoevropských výprav. Jak je v hlavním textu i zmíněno, nejúspěšnější ze závodníků reprezentující země mimo Evropu byla Kanaďanka Emily Kemp (žijící ale v Evropě), 4. na krátké trati a 7. na klasické trati. Novozélanďan Tim Robertson byl sedmý na sprintu. Pokud se mimoevropský závodník při ME kvalifikuje do A finále, nezapočítává se do limitu nejlepších 17 závodníků z kvalifikační skupiny a počet závodníků, kteří postupují, se navyšuje. Nicméně právě pro onen „lepší zvuk“ MS se někteří závodníci soustřední pouze na MS a ME vynechávají. Letos se takto rozhodli například Thierry Gueorgiou, Olle Boström a Annika Billstam. Pro zranění pak ze špičkových závodníků chyběli Lena Eliasson, Mari Fasting, sprinter Yannick Michiels (smolař z MS 2015, který přišel o medaili zakopnutím o zábradlí) a Olav Lundanes, který se zranil až týden před ME na Tiomile. Náročnější je ME i pořadatelsky, neboť na MS již byl opuštěn model s kvalifikacemi lesních disciplín, takže při něm se koná méně závodů. Tým pod vedením Davida Aleše to zvládl s necelými 300 dobrovolníky (za podpory externího personálu firmy Suninvent, podílející se na realizaci arén, pokud nebudeme počítat přímo mezi pořadatele například také podpůrný technický personál ČT).

Na Mistrovství Evropy dorazilo nakonec 319 závodníků z 29 zemí: Belgie, Bulharska, ČR, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Irska, Itálie, Izraele, Litvy, Lotyšska Maďarska, Německa, Norska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Slovenska, Španělska, Švédska, Švýcarska, Ukrajiny a Velké Británie a s účastí pouze v rámci světového poháru pak také z Kanady, Nového Zélandu a Severní Koreje. ME se tedy zúčastnilo 26 výprav (Izrael se rovněž počítá, podobně jako i v jiných sportech), chyběly tedy například (jinak zpravidla jednomužné) výpravy Chorvatska a Slovinska. Česká republika byla zastoupena 24 závodníky, mnoho z nich se však účastnilo jen sprintu, jak je uvedeno v hlavním textu.

MEDAILOVÉ STATISTIKY

Celkem bylo rozděleno 49 medailí v devíti sadách (tři závody individuální a jedny štafetové pro obě kategorie, sprintové štafety, jednou byla individuální medailová pozice sdílena dvěma závodnicemi. Úspěšnost jednotlivých zemí byla následující: (zlato – stříbro – bronz): Švýcarsko 5-1-2 Švédsko 2-3-1 Rusko 1-0-3 Finsko 1-0-1 Norsko 0-3-0 Dánsko 0-1-1 Ukrajina 0-1-0 Česká republika 0-0-1 Francie 0-0-1 Mezi jednotlivými běžci byli nejúspěšnější Tove Alexandersson (2-1-0), Matthias Kyburz (2-0-1) a Judith Wyder (1-1-1). Tove získala tedy medaili z každé disciplíny, do níž nastoupila (neběžela sprint ani sprintové štafety), Judith k témuž chybělo jen pár vteřin, o které skončila na finiši štafet čtvrtá (jinak neběžela pouze klasickou trať). Z kategorie „kdyby“ v této oblasti stojí za zmínku minimálně Gustav Bergmann, který v obou individuálních závodech, do nichž nastoupil, skončil stříbrný (sprint, krátká trať), ale nadto byl členem štafet – sprintové i lesní – které byly vinou jiného běžce diskvalifikovány, přičemž na medaili by jistě naději měly.

Jak je zmíněno i v hlavním textu, několik závodníků absolvovalo všech osm závodů ME a z těch finálových vždy A finále. Například rakouští reprezentanti Robert Merl a Laura Ramstein, ale zejména Finka Merja Rantanen, tedy finišmenka vítězné štafety, která na doběhu vybojovala zlato v přímém souboji s Tove Alexandersson. Byla to sice její jediná medaile, ale nebyla od nich daleko i v jiných disciplínách – její sprintová štafeta skončila čtvrtá a na sprintu jí na pátém místě od bronzu dělily dvě sekundy. Jak Janne Salmi uvedl na svém twitteru, během osmi dní (resp. sedmí dní v rámci osmi dní) ME orazila 142 kontrol, naběhala 47 km s převýše- ním okolo 1 400 m, během zhruba pěti hodin. Merja absolvovala sedmkrát MS (od roku 2008 vynechala jen 2014), ME zde pro ní bylo páté (od roku 2006 rov- něž vynechala 2014). Z MS nebo ME má celkem 11 medailí, 8 ze štafet a 3 z krát- kých tratí. Zlata má vesměs pouze štafe- tová, z ME si zde vyběhla první, ale z MS už má tři. A první z nich získala na MS 2008 v ČR, ve Skřípově, tedy vzdušnou čarou jen nějakých 100 km na jih od děj- ství letošního ME.

Ještě jiného běžce pojí medaile z MS v Olomouci a letošního ME, ale s trochu jiným příběhem. Baptiste Rollier má ve statistikách čtyři medaile z MS nebo ME. Tou první bylo stříbro z ME 2008, následované bronzem z MS v ČR v témže roce, kdy ovšem ze závodu odstoupila vedoucí štafeta Francie, mířící na posledním úseku zdánlivě k již jasnému vítězství, když Thierry Gueorgiou polkl včelu. Ani o rok později se Baptiste z medaile z MS příliš neradoval, byť se jednalo o zlato –tehdy pro změnu tři vedoucí závodníci přerušili závod, aby pomohli zraněnému závodníkovi. Nyní se tedy konečně dočkal zlata, jehož výhra nebyla ovlivněna žádnými mimořádnými okolnostmi. Jak mnozí víme, s Českou republikou jej nepojí pouze tyto medaile, ale i soukromé okolnosti, díky nímž jej u nás několikrát za sezónu vídáme i na domácích závodech, kterých se účastní v barvách OK 99 Hradec Králové.

Big boss David Aleš a Jan Fátor

Baptiste Rollier

Česká televize realizovala přenosy ze sprintových štafet, finále sprintu, finále krátké trati a štafet, při finále klasické trati byly pořízeny záznamy využité v souhrnném dokumentu. Komentování se ujala dvojka Petr Kubásek, Tomáš Dlabaja. Technické zajištění obnášelo zhruba následující tři přenosové vozy, 14–16 kamer a 50–60 externích TV pracovníků, pro sprintové štafety a sprint bylo položeno okolo 2 km optického kabelu mezi přenosovými vozy a 5 km koaxiálního kabelu ke kamerám, při krátké trati a štafetách okolo 6 km optického kabelu a 8 km kabelu pro kamery.

STATISTIKA MAPOVÝCH PRACÍ ME

Toto ME v orientačním běhu bylo teprve jedenácté, ale jeho historie je delší, nežli v případě MS. Je přímo spjata se založe- ním IOF, k němuž došlo v roce 1961 a při němž bylo dohodnuto, že v roce 1962 pro- běhne první ME, a to v norském Løtenu Zúčastnilo se jej osm zemí: Bulharsko, Československo, Finsko, Maďarsko, Nor- sko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Traduje se, že tyto závody Norsko moc chtělo. Nicméně získali premiérové zlato, neboť měli tehdy velmi dobrého závod- níka Magne Lystada a ten na domácí půdě vyhrál. V ženách zvítězila Švédka Ulla Lindkvist. Oficiálně se uskutečnil pouze závod jednotlivců v Kolbodenu a neofi- ciálně závod čtyřčlenných štafet, který vyhráli Finové a Švédky.

Druhé ME se konalo v roce 1964 ve švý- carské Juře (Le Brassus, nedaleko děj- ství závodů na krátké trati MS 2012), třetí mělo být v roce 1966 ve Finsku, pořada- telé však akci chtěli dát světovější nádech a tak se z ní nakonec stalo první MS v OB. To se pak konalo každý druhý rok, až do let 1978 a 1979, kdy se uskutečnilo rok po sobě a dvouletá perioda přeskočila na liché roky.

Novodobě se pak seriál ME rozjel v roce 2000 a od té doby se koná každý sudý rok, proklad s MS však netrval dlouho neboť ty se od roku 2003 pořádají každoročně

S využitím archivu COH Honzy Žemlíka

Horní řada zleva: Jan Šedivý, Jan Potštejnský (asistent a zde i kuchař), Radek Novotný (šéftrenér), Dan Hájek, Jan Procházka, Pavel Kubát Prostřední řada zleva: Jakub Marek (fyzioterapeut), Monika Topinková, Vojtěch Král, Jan Petržela, Miloš Nykodým, Lenka Poklopová, Eva Kabáthová Dolní řada zleva: Jana Knapová, Denisa Kosová, Dana Šafka Brožková, Vendula Horčičková, Adéla Indráková, Adéla Jakobová, Michaela Omová

Petr Kubásek Tomaš Dlabaja na komentátorském stanovišti

Sbírka z Jeseníků kompletní

Stříbrné Trail-O štafety

Letošní šampionát byl první akcí, na které se oficiálně závodilo v nové týmové disciplíně sestávající z kombinace klasické trati (PreO) a časových kontrol ve stylu TempO. Členové štafety nejprve postupně spotřebovávali sdílený časový limit pro řešení 3 x 9 odlišných úloh využívajících stejná rozhodovací stanoviště podél cest v Lázních Jeseník. Chybné odpovědi se do výsledků promítaly jako 60sekundová penalizace. Stejným způ sobem by se zohlednilo i překročení stanoveného času. Na stejném místě jako byl cílový koridor sprintového závodu ME dva dny předtím, byly při hromadném startu a před cílem k vidě ní nep ř íliš obvyklé b ě žecké výkony jindy rozvážných trailistů či rychlá jízda některých vozíčkářů. Správné řešení úloh vyžadovalo pozorné čtení terénních tvarů, porostů, umístění kamenů a umělých objektů v různých vzdálenostech, přitom bylo ale nutné vhodně ignorovat pár nepřesností v jejich vzájemné poloze na mapě Poprvé na titulární soutěži IOF bylo použito elektronické ražení pomocí SI čipů a jednotek (představujících volby A až F či Z) umístěných na otočném karuselu, které přineslo rychlejší zpracování výsledků z PreO části. Žádnému z 34 týmů se nepodařilo správně vy ř ešit všechny úlohy. Do č ela pr ů b ě žného pořadí se v kategorii Open dostal tým

Jiří Kalousek

jiri.jik.kalousek@gmail.com

Foto: Dušan Furucz, Bohuslav Hůlka

Flower ceremony: Para Relay - 2. místo ČR (Hana Doležalová, Jana Kosťová, Bohuslav Hůlka), 1. místo Švédsko, 3. místo Rusko

Lotyšska s jednou chybou, na děleném třetím místě se 4 chybami byla i česká štafeta Forstová, Kurfürstová, Fišer. Ještě příznivější pozici před druhou částí měla štafeta českých vozíčkářů, která udělala též 4 chyby, ale především měla ve své Para(lympic) kategorii na 1. místě před Ruskem a Švédskem náskok 180 sekund. Následně každý člen štafety řešil 2 x 4 úlohy na rozdílných TempO stanovištích. K čistému času na řešení úloh se zde připočítávala za špatnou odpověď 30sekundová penalizace. Stavitel vymyslel pestrou škálu „problémů“ – jak úlohy na velkou vzdálenost, tak například „mikročtení“ s lampiony umístěnými ve spletitých záhoncích pod lázeňskou promenádou. Celkové výsledky ukázaly, že tato část měla na konečné pořadí výrazně větší vliv. Bohužel většině našich závodníků se zrovna nepovedla. Dle celkového č asu byly pak po dlouhém čekání sestaveny průběžné výsledky a v pořadí od nejhorší štafety po nejlepší, „finišmani“ absolvovali ještě jedno, tentokrát veř ejné, TempO stanovišt ě . Zde na sebe poprvé upozornil Pavel Kurfürst, který jako jediný bezchybně vyřešil všechny 4 úlohy, a po nepříliš vydařených výkonech v předchozích částech vytáhl české trio Kalousek, Forst, Kurfürst alespoň do první desítky redukovaného pořadí v kategorii Open. Tu

s velkým náskokem ovládli Italové, naopak vítězství Švédů v kategorii Para bylo velice těsné a souboj s českým týmem byl otevřený do poslední odpovědi. Štafeta Doležalová, Hůlka, Kosťová nakonec se ztrátou pouhých 19,5 sekundy získala stříbrné medaile. Pohled na vyhlášení Para štafet pak mohl vyvolat spekulace, jak velkou výhodou byla úplná absence vozíčkářů ve vítězné štafetě a na kolik jejich „výšková převaha“ nad sedícími závodníky ovlivňuje úspěšnost v řešení úloh.

Zlaté TempO

„Sprintová“ disciplína TempO je založena na co nejrychlejším ř ešení úloh ze sedu (na židli či vozíku) na určeném stanovišti, proto se zde nerozlišují kategorie podle ne/ /hendikepu. Ve středu dopoledne nejprve ve Zlatých Horách v blízkosti sanatoria Edel proběhla ve dvou „rozbězích“ kvalifikace, ze které postupovalo do finále 2 x 18 nejlepších závodníků. Šest stanovišť se šesti lampiony a 4 úlohami založenými na správné identifikaci stromů, keřů či umělých objektů a především velmi složitých terénních tvarů reprezentovaných zakroucenými vrstevnicemi více než řádně prověřilo schopnosti celkem 87 závodník ů . K obtížnosti úloh jistě přispělo i důkladné clonění rozhledu přicházejících závodníků pomocí deštníků a zejména inovativní usazení do uzavřeného

stanu. Po stržení čelní stěny rozhodčí ukázal pouze krajní lampiony A a F a okamžitě začal měřit čas. Někteří tak měli značný problém identifikovat svou polohu na map ě, natož pak dostatečně rychle identifikovat správný lampion a bezchybně „odpočítat“ jeho písmenko. Z našich se z třetího místa v rozb ě hu A do fi nále probojoval v ů bec nejmladší účastník ME, třináctiletý Daniel Locker, a z rozběhu B ze 7., resp. 11. místa Pavel a Magdalena Kurfürstovi. Ostatní se mohli fi nále v Lázních Jeseník zú č astnit pouze jako diváci. A že bylo na co se dívat. Zvlněné svahy v okolí hotelu Priessnitz pokryté množstvím nepříliš od sebe vzdálených lampionů dávaly tušit úlohy vysoké obtížnosti, poslední stanoviště bylo opět veřejné (s průběžnou červeno-zelenou signalizací ne/správnosti odpovědí přihlížejícím divákům). Až zpětný rozbor ukázal, jak zajímavě se celý závod vyvíjel a lze se jen těšit, až se bude TempO všude měřit pomocí nově vyvíjené aplikace ANT a výsledky se budou online přenášet do centra. Teď se ještě muselo čekat na ruční přepis záznamů z papírové kartičky do počítače poté, co závodník absolvoval všechna stanoviště. Jak se komu dařilo, se tak dalo jen vytušit z odhadu soutěžícího a pozorování posledního stanoviště. Mezi československými fanoušky zavládlo nadšení, když se na průběžném prvním místě objevil slovenský vicemistr světa Ján Furucz. A výbuch radosti, když se před něj dostal Pavel Kurfürst. Ale na trati byla ještě více jak desítka v kvalifikaci nejlepších závodníků, protože se startovalo v obráceném pořadí. Dan Locker uplatnil rychlé rozhodování, a přestože se nevyvaroval 7 chyb, obsadil krásné 12. místo a získal skalp mnoha zkušenějších závodníků Č ekání u prů b ěžných výsledk ů se zdálo nekonečné, ale první místo se již nezměnilo. Česká republika má Mistra Evropy! Analýza detailních výsledků ukázala, že Pavel sice nebyl na žádném ze stanovišť nejlepší, ale průběžně stabilní a téměř bezchybný výkon ho postupně posouval průběžným pořadím výše. Celkově spotřeboval na své odpovědi méně než 200 sekund, což představuje v prů měru 7 sekund na každé rozhodnutí, přičemž jen 2 z 28 byla chybná. Nakonec druhý Nor Martin Jullum se o průběžné první místo připravil až chybou na posledním stanovišti. Třetí Ján Furucz se rozhodoval ještě rychleji a kdyby udělal o jednu chybu méně, hrála

by se na náměstí v Jeseníku společně česká a slovenská hymna.

Bramborová klasika (PreO) Program završila nejstarší, klasická disciplína Trail-O, na mezinárodních závodech označovaná zkratkou z „Precizní Orientace“ a obvykle sestávající z více etap. První dějství se uskutečnilo v pátek opět ve Zlatých Horách. Na mapě Hadí louky bylo připraveno 23 klasických úloh (a dvě časovky po dvou úlohách), které byly založeny téměř výhradně na terénních tvarech a vesměs velmi p ě kn ě zmapovaných vrstevnicích. Ke dvěma kontrolám však byly vzneseny námitky ohledně nepřesně zmapované cesty a polohy prohlubní. Zajímavostí závodu byla pouze jedna úloha se správnou odpovědí Zero. Velmi obtížné úlohy a nutnost pozorného sledování terénu z více míst (a pro vozíčkáře horší sjízdnost některých lesních cest) dostaly velké množství závodník ů pod č asový tlak. Ve výsledcích je vid ě t velký počet „doběhů“ těsně před limitem a nezvyklé množství penalizací za jeho překročení. Jen Švéd Gerdtman a Fin Turto zvládli bezchybně všechny klasické úlohy. Množství prohlubní po těžbě zlata tentokrát cenné kovy našim barvám moc nepřiblížilo. Nejlépe se dařilo Pavlovi Kurfürstovi, který obsadil 19. místo v kategorii Open. V kategorii

Para Jana Kosťová byla na 5. místě, dva body za medailovými pozicemi. Druhé d ě jství nás v sobotu zavedlo do Vápenné. V bývalém lomu bylo 24 úloh rozděleno na dvě mapy, přičemž některé lampiony z druhé části byly viditelné z výše položené trasy v první půlce trati. Mnozí si tak pozici lampionů snažili namapovat předem a zapamatovat, přestože zadání úlohy se dozvěděli až po výměně mapy. Převaha náročných úloh byla založena na členitých skalních útvarech či vrstevnicových objektech, ale našlo se i pár porostových úloh. Společným jmenovatelem s první etapou byl opět časový stres. Etapu vyhrál s jedinou chybou Slovák Dušan Furucz (Netopýr Zákupy). Z Čechů se nejvíce dařilo Jirkovi Fišerovi, s dvěma chybami byl na velmi pěkném 9. místě a v celkovém pořadí pak v kategorii Open jako nejlepší z Čechů obsadil 28. místo. Jana Kosťová jako náš nejlepší Para závodník se v celkovém pořadí posunula na nepopulární 4. pozici, přičemž byla nejlepším závodníkem na vozíku. Celkovými vítězi PreO se stali Švédové Stig Gerdtman v kategorii Open a Ola Jansson v kategorii Para.

Detailní výsledky všech závodů a mapy se zakresleným umístěním lampionů (tzv. solution) najdete na www.etoc2016.cz Děkuji poměrně úzkému pořadatelskému týmu za ohromné úsilí, které p ř íprav ě a průběhu ME v Trail-O věnovali, zejména Tomášovi Leštínskému, mapaři a staviteli všech tratí, za množství skutečně zajímavých úloh. Gratuluji všem našim úspěšným trailovým i běžeckým reprezentantům. Díky mužskému štafetovému bronzu se tak společně pro Českou republiku podařilo získat kompletní sbírku medailí.

Veřejná kontrola finále TempO

Ukázka části mapy Preo2, Preo1 Ukázka mapy (solution) z kvalifikace TempO

Medal ceremony Preo Para: 2. Michael Johansson, 1. Ola Jansson, 3. Vladyslav Vovk, 4. Jana Kosťová, 5. Soren Saxtorph, 6. Pavel Shmatov

Alpha, Bravo, Charlie … Pakuo je mistr Evropy

Rozhovor s Pavlem Kurfürstem, mistrem Evropy v TempO

Pro mnohé orienťáky má Trail-O zřejmě nálepku dosti nudné disciplíny. Co Tě na něm obecně zaujalo, že ses rozhodl mu intenzivně věnovat?

Intenzivně jsem se začal věnovat Trail-O až po třech letech od svého prvního závodu. Během prvních dvou let to bylo oťukávání o hodně nízké intenzitě, absolvoval jsem jen 4 závody. Zlom nastal na závodech Grand Prix Silesia 2013, pět nádherných etap Trail-O pro mne byl opravdu intenzivní začátečnický kurz, poté už jsem mnohým záludnostem dokázal přijít na kloub a začalo mě to více bavit. Zaujalo mě, že jde o technicky náročný orientační sport, nároky na precizní čtení mapy jsou v členitých terénech opravdu vysoké.

Pomáhají Ti zkušenosti z Trail-O v orientačním běhu nebo obráceně?

Ano, samozřejmě. Oba sporty používají mapy ve stejném mapovém klíči a způsob práce s mapou je v obou sportech velmi podobný. Orientačnímu běhu se věnuji téměř 30 let a techniku mám díky trenérce Radce Vondrové už od mládí na docela slušné úrovni. Mám i nějaké zkušenosti s přípravou map, to se v Trail-O hodí. A obráceně v orientačním běhu mi zkušenosti z Trail-O pomáhají hlavně tak, že se mi snáze hledá řešení orientačních problémů. Mám pocit, že se lépe a rychleji zorientuji, když srovnávám, co vidím v mapě a co v terénu. Je to vlastně docela zajímavé téma, možná i tip na krátký článek „Jak může (trénink) TempO zlepšit orientační techniku“.

Jak ses připravoval na ME? Cítil ses ve formě? Měl jsi nějaké konkrétnější cíle a sny?

Připravoval jsem se závodě ním, během loňského roku jsem absolvoval 16 závodů v PreO a 8 závodů v TempO. Ve srovnání s OB to nejsou ohromující čísla. Nicméně vynechal jsem jen jeden domácí víkend kvůli účasti na německé štafetové 24-hodinovce v OB, což je moje srdeční záležitost. Odzávodil jsem kompletní program Slovenského poháru, byl jsem závodit v Polsku, ve Finsku, v Chorvatsku. Nedílnou součástí přípravy byla práce na mapách a tratích letošních závodů v Praze, koncem února TempO a začátkem května TempO i PreO. Během příprav závodů jsem strávil mnoho času nad mapou a mám dojem, že mi to pomohlo.

Hlavně pokud jde o PreO, tak jsem se rozhodně o dost zlepšil, na konci loňské sezóny jsem měl ze svých výkonů docela dobrý pocit. V PreO se na vrcholných závodech sčítají výsledky ze dvou závodů po sobě, často v odlišných terénech. Podat supervýkon v obou závodních dnech je opravdu obtížné, zatím se mi to nikdy nepodařilo. Přál jsem si, aby mi to vyšlo v Jeseníku, ale druhý den jsem hodně pokazil. Musím přiznat, že i při nejlepší snaze soustředit se (po tom vítězném závodě v TempO) po oba dny plně na výkon v PreO, jsem několikrát selhal a udělal pár hloupých chyb. Vlastně jsem takto už popsal cíl v PreO, tedy stabilní výkon v obou dnech. Škoda že to nevyšlo.

Pokud jde o TempO, tak tam je velmi ošidné si dávat nějaké cíle. Stačí kvůli drobným omylům udělat pár chyb, které dělají na obtížnějších tratích i ti nejlepší, trochu ze ztráty jistoty zpomalit a začne být náročným cílem i zdánlivě samozřejmý postup

z kvalifikace. Navíc musím přiznat, že jsem během dubna a začátku května měl dost špatný pocit z toho, že jsem od září nezávodil. První tři letošní české závody v TempO jsem pořádal. Z tohoto pohledu jsem vděčný, že jsem měl možnost se rozzávodit aspoň v druhé půlce května, 18. 5. na závodě Kosmické TempO (děkuji Lence a Liborovi Forstovým) a 22. 5. při Evropském poháru na Slovensku (děkuji Jankovi a Dušanovi Furuczovým). O víkendu před Mistrovstvím Evropy jsem dokázal při závodě na Slovensku porazit pár velkých hvězd, přestože jsem ze svého výkonu moc dobrý pocit během závodu neměl. Takže kdyby v TempO fungovalo něco jako forma, tak zřejmě šla nahoru. Jenže tady opravdu může po skvělém výsledku přijít hned propadák, a to se naštěstí nestalo. Nějaký sen o medaili jsem sice možná měl, ale takový ten opravdu nereálný, při kterém se každý hned sám sobě vysměje. Takže vítězství bylo skutečně velké překvapení.

Je i v Trail-O výhodou znalost charakteru domácích terénů a stylu mapaře a stavitele tratí?

Drobná výhoda to je, ale závodní výkon na tom pochopitelně nestojí. Nemám pocit, že by se mi dařilo lépe nebo hůře podle mapaře a stavitele. Pokud jde o terén, tak se mi zdá, že mi jde lépe TempO v otevřených terénech než v lese. Z toho pohledu se tedy výběr terénu finále ME povedl.

Jak balancuješ protichůdné požadavky na rychlost a správnost odpovědi při časovkách, resp. jakou míru rizika si

Jiří Kalousek

jiri.jik.kalousek@gmail.com

Foto: Dušan Furucz

připouštíš? Měl jsi z tohoto pohledu odlišnou taktiku pro kvalifikaci a finále TempO?

Dřív jsem se na časovkách PreO s penalizací 60 s vždy snažil o správnou odpověď, s rychlostí jsem problém neměl, neřešil jsem to. Teď v Jeseníku mi to nevycházelo, asi jsem se nakazil přílišnou rychlostí TempO. Vybalancovat rychlost a neuspěchat odpovědi se mi ale obvykle daří. Intuitivně, bez toho abych si na stanovišti musel říkat „pomalu, to je těžké“ a „rychle, to je jednoduché“. V TempO je rychlost zásadní. Kdo nemá časy kolem 30 sekund na 4 úlohy, nemá šanci se prosadit. Pravda je, že po prvním extrémně těžkém stanovišti ve finále TempO jsem se nějakým zázrakem nesesypal a nezpomalil. Sice mi ještě druhé stanoviště dalo dost zabrat, ale pak už to šlo dobře. Kvalifikace mi přišla dost obtížná a často jsem měl pocit, že se v mapě nevyznám a riskuji 30sekundovou penalizaci. Ale mám zkušenost, že cíleně zpomalovat v takové situaci mi nepomáhá. Když řeším úlohy pomalu, tak jen místo chyb z nedostatečného dočtení mapy dělám chyby z nervozity, že mi to tak dlouho trvá.

Na ME jsi obdivuhodně s přehledem zvládl i veřejná stanoviště. Cítil jsi vůbec větší nervozitu, nebo jsi diváky (ve finále TempO přímo v zorném poli za lampiony) ani nevnímal?

U štafety jsem nervozitu necítil vůbec, protože jsme závod pokazili a v naší pozici před tou poslední časovkou už o moc nešlo. Takže v tom jsem měl výhodu oproti těm, kteří bojovali o medaile. To, že jsem jako jediný neudělal chybu, bych tedy nepřeceňoval. Ale u finále

TempO je to jiná, tam jsem byl vystresovaný při příchodu na poslední stanoviště na nejvyšší míru, normálně jsem se rozklepal. Naštěstí jsem stres s mapami na klíně úplně vytěsnil a dokázal se soustředit. O mém vítězství se přitom rozhodlo až na tomto posledním stanovišti.

Jak vlastně po odkrytí terénu a pohledu na úlohu přemýšlíš? Klíčové mi přijde přemýšlet před odkrytím terénu, aby mě nepřekvapilo, co uvidím. Rozhodně si hlídám, abych znal předem směr, jaká světová strana je směrem ke mně. To ušetří čas, během řešení už nepoužívám busolu. Ale i další věci rozmýšlím předem, třeba podstatné záchytné body, abych už nemusel dlouho v mapě hledat polohu svého stanoviště, když běží čas. I když je terén „zakrytý“, tak je toho vždy vidět dost k přemýšlení. Když už běží čas, tak se snažím přemýšlet co nejrychleji, hledat časově nejúspornější řešení problémů Nemám žádný přesně naučený sled úkonů, je to hodně intuitivní. Ale třeba se snažím vědomě rozlišit, kdy je potřeba číst popis kontroly a kdy ne. Snažím se popisy kontrol číst co nejméně, opět kvůli úspoře času.

Můžeš popsat třeba nějakou konkrétní úlohu, která se Ti líbila, a jak jsi ji řešil?

Mně se líbily skoro všechny z těch 126 kontrol v 5 závodech. Popíšu jednu situaci, která myslím slušně vystihuje, o co v Trail-O jde, přitom celkem komplexně. První závod PreO byl poměrně náročný na hospodaření s časovým limitem. Mnoho kontrol bylo totiž založených na zhodnocení situace z různých stran, což je časově náročné. Terén byl hodně členitý a důkladné přiřazení důležitých objektů v terénu k těm v mapě je také náročné na čas. Ke konci závodu přišla na řadu dvojice kontrol 17 a 18 v dosti členitém svahu, na poměrně velkou vzdálenost. Na první pohled jsem měl značný problém přiřadit místa s lampiony objektům (kupám a hřbítkům) v mapě, bál jsem se posunu. Azimut bohužel také nepomohl vybrat jednoznačného kandidáta na

správnou odpověď, ale pomohl alespoň vyřadit ty, které byly jasně mimo. Celá situace byla okořeněná tím, že se dalo dojít po cestě svahem až nad kontroly. Navíc pohled po svahu dolů sliboval lepší čitelnost horních terénních tvarů, které zdola splývaly. Rozhodl jsem se zariskovat, že mi pohled shora významně pomůže a vyrazil nahoru. Vzhledem k časové tísni jsem věděl, že už pak nebudu mít čas zespoda dlouze srovnávat oba pohledy, jen to rychle zkontrolovat. O to byl ten risk větší. Naštěstí to vyšlo a u kontroly 17, ačkoliv jsem neviděl všechny lampiony, dokázal jsem se rozhodnout pro vzdálenější z dvojice lampionů, kterým jsem při kontrole zdola správně přiřadil písmena C a D. Vzdálenější byl C a moje odpověď správná. Přitom šlo o rozhodující kontrolu, z první dvacítky závodníků podle výsledků jich má zde osm chybu, to je nejvíc z celé trati. U kontroly 18 byl pohled shora ještě zásadnější, dala se odtud vyřešit daleko snáz než zdola, odkud sváděl ke klamným řešením podrost.

V orientačním běhu člověk průběžně ví, jak se mu daří orientačně, jak je na tom fyzicky a může mít i srovnání s běžci, které na trati potkává.

V Trail-O se výsledky dozvídáme až po absolvování celé „trati“. Dokážeš přesto v rámci závodu vnímat, jak na tom v daném dni jsi, jak se Ti asi daří a měnit taktiku pro další stanoviště?

V závodě PreO naštěstí zjevné chyby během závodu nepoznám. Tím chci říct, že se mi už moc nestává, že bych po oražení kontroly poodešel a z jiného úhlu pohledu viděl, že jsem se zmýlil. Když se mi občas nezdá, jak je terén v mapě zobrazen, tak mám samozřejmě obavu. Ale mám zkušenost, že se mi na horších mapách celkem daří, takže se to během závodu snažím brát jako psychickou výhodu. Někdy se stane, že se nemohu rozhodnout a upřednostním jednu indicii před druhou do jisté míry náhodně. Pokud učiním během závodu takových nejistých rozhodnutí víc, tak mám strach

z výsledku a může to mít vliv na můj výkon, sebejistota je důležitá.

V závodě TempO je všechno úplně jinak. Často se mi stane, že udělám chybu z rychlosti, kvůli nedostatečnému dočtení mapy. Tu si většinou uvědomím hned, protože v čtení mapy pokračuji během následující úlohy. Je důležité nenechat se tím rozhodit, protože čas běží dál. V TempO se často přihodí, že při pohledu na správné řešení vidím, že jsem v rychlosti srovnal mapu s terénem špatně. V PreO se to nestává, protože je dostatek času na pečlivé řešení. To je i jeden z důvodů, proč mám radši TempO než PreO. Chyby v TempO tolik nemrzí, vzhledem k rychlosti se s nimi počítá.

Byl jsi překvapen, když ses objevil na čele průběžných výsledků? Kdy jsi tušil, že by to mohlo cinknout? Na Evropském poháru těsně před Mistrovstvím Evropy jsi dlouhou dobu vedl průběžné pořadí a nakonec Tě na poslední chvíli předstihla Marit Wiksell ze Švédska. Jaké bylo s touto „zkušeností“ čekání

na dokončení ostatních závodníků?

Já už nejsem zas takový nováček a znám kvalitu soupeřů. Takže ačkoliv po mně startovalo ještě 12 závodníků s lepším výsledkem z kvalifikace, tak když jsem po dokončení závodu průběžně vedl a nechal za sebou oba bratry Furucze, Mihácziho, Wahlgrena, Stalnackeho, bylo to překvapení. A tušil jsem, že to bude dobrý výsledek, první desítka. Ale zároveň ještě mnoho favoritů šlo až za mnou a k nějakému tušení medaile jsem měl hodně daleko. Teprve později jsem zjistil, že jsem udělal pouze dvě chyby a to bylo na tak obtížnou trať opravdu slibné a skutečně, i největší hvězdy se řadily ve výsledcích až za mě. Já bych byl samozřejmě moc spokojený s jakoukoliv medailí, takže jsem zas tolik nevnímal rozdíl, jestli skončí všichni soupeři za mnou nebo mě jeden až dva předeženou.

Děkuji za rozhovor – a přeji mnoho úspěchů na MS ve Švédsku – ať máme důvod v něm pokračovat.

Sprintový orgasmus nad Odrou

Sedím před osmičkou vyvolených pro zítřejší sprintové štafety, vařím se ve vlastní šťávě a užívám si chvilku slávy. Kauč musel za rodinou, takže mi do klína spadl první regulérní záskok, který všehovšudy dě lá jeden jediný den. Začátek mám opravdu brilantní. „ Co kdybys nám ř ekl, v jakém složení vlastně jdeme?“ dostávám po chvíli blekotání od někoho radu. Jo, to kdybych věděl. Přitom podobných týmových porad jsem za víc než dva roky zažil u mančaftu spoustu. Radovan ů v p ř ístup p ů sobí sice nonšalantn ě , ale zárove ň dokáže do p ř ítomných nalít všechny možné i nemožné informace. Ale taková hračka to není, to už teď vím. S nápovědou dávám sestavu dvou smíšených štafet dohromady, což působí mírné zděšení, protože domluva prý byla trochu jiná. „ Tak a teď se ukaž, bafíku ,“ říkám si v duchu.

Životní Denisa

Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz

Polská Wrocław, nebo chcete-li česky Vratislav, pořádá příští rok Světové hry. To je takové to dostaveníčko sportů, které se cítí ukřivděně, že je mezi sebe nechce olympijská rodina. Popáté za sebou bude mezi sumem, přetahováním lanem či tchoukballem i orientační běh a aby to neskončilo pořadatelským debaklem, dostalo Polsko na vyzkoušení Světový pohár. Použitelných lesů kolem Vratislavi není moc, a tak nebylo překvapením, že se middle běžel na úpatí vrchu Ślęża, který skoro až nepatřičně trčí z Dolnoslezského vojvodství. Jeho jižní strana je už poměrně oběhaná, a tak dostal přednost severní svah, který postupně klesá až k zámku Górka. Bývalý klášter augustiniánů byl spolu s vypuštěným

př edstavení Vojty Krále, překvapení pro Danu Šafka Brožkovou a mizerná premiéra zastupujícího bafuňáře. Takové byly světové poháry v polské Vratislavi, které se do paměti zapíšou hlavně jako opravdová lahůdka pro sprinterské nadšence. Především na nedělní finále se jen tak nezapomene.

betonovým korytem bazénu hlavní dominantou arény, ze které bylo už prostým pohledem do lesa zřejmé, že to bude v lese šlehat. A šlehalo. Orienta č n ě to nebylo žádné pošuš ň ání. Hodně „zelený“ les, kde vás neustále něco mlátí po hlav ě , p ř ipomínal č eské terény. Přesto – a těžko říct, jestli to nebylo třeba způsobem mapování – uspěli paradoxně Seve ř ané. V mužích obsadili kompletní elitní sedmičku, když vítězství s více než minutovým náskokem slavil suverénní Olav Lundanes, v ženách, kterým vládla Helena Jansson, se aspoň k bronzu protlačila Ruska Mironova. A hlavně – do nejlepší desítky nahlídly také dv ě Č ešky: Denisa Kosová a Dana Šafka Brožková. „Je to super, to jsem nečekala. Začátek mi úplně nešel. Ani fyzicky, ani mapově. Ale ta druhá půlka byla fakt vydařená. Rozběhla jsem se a udělala jen malá zaváhání,“ libovala si sedmá Denisa, pro kterou to ve světové konkurenci bylo vůbec první umístění v TOP10 v kariéře. „Přišlo mi to podobný českým lesům, takže mě to nepřekvapilo. Místy to bylo dost zelený, ale to bývá i u nás,“ dodala k terénu. Překvapená ze svého výsledku byla i Dana, která po dvou chybách trochu bojovala s motivací. I proto vůbec nečekala, že by jí to stačilo na 10. místo. „Já bych byla spokojená i s patnáctkou. A na tu jsem si říkala, že bych musela jít super výkon. Takže by mě ani nenapadlo, že s takovými chybami můžu být do desítky,“ hodnotila zkušená reprezentantka, která našla v místním hvozdu zalíbení. „Líbilo se mi to, bylo to zajímavý. Jednodušší kontroly se střídaly s těžšíma,“ uvedla. Zatímco s umístěním holek panovala spokojenost, muži na Ślęże zůstali za očekáváním. Přispěla k tomu i trocha smůly, kterou si vybrali Vojta Král a Miloš Nykodým. „Na 18. kontrole jsem si v hustníku napíchl koleno na klacek. Při pádu jsem ztratil orientaci a koncentraci a nechal tam minutu a půl. Mohl to být parádní výsledek, ale je to pouze 18. místo,“ litoval Vojta, který by jinak útočil na umístění o deset příček výš. A zdravotní lapálie se nevyhnuly ani Milošovi, jenž si pořádně ukopl palec. „Bolelo mě to celkem dost po celý zbytek tratě. A kontroly mi vůbec nenaskakovaly,“ nechal se slyšet nakonec třiadvacátý Dým, který kvůli palci musel vynechat sprint, který následoval o den později.

Kvalifikační debakl

Sprintové klání se už přesunulo přímo do Vratislavi, která se ukázala jako město sprintu přímo zaslíbené. Dopolední kvalifikace byla ještě standardní. Tedy optikou zvoleného prostoru. Z pohledu českých barev ale šlo o pořádné Waterloo. Úvodní pasáž v bujaré vegetaci na břehu Odry znevýhodnila dříve startující (z Čechů Mrázek), prostřední část v areálu přírodovědecké fakulty zavařila mozkovny a závěrečná partie nechala

nahlédnout pod pokličku atletické vybavenosti závodníků Bohužel v český neprospěch zahrál i fakt, že do pátečního uzavření prostoru jsme si stihli projít jen dějiště finále. A drobné podcenění kvalifikace se ukázalo jako klíčové. Ženy to ještě celkem ustály. Do odpoledních bojů prošlo trio Kosová, Horčičková, Kabáthová. Monice Topinkové unikl postup o šest vte ř in a Adéla Indráková nem ě la v pořádku ražení. Zato muži… Král, Procházka, Mrázek, Hájek. Všichni zů stali v rozbězích mimo postupovou dvacítku. Vojtu s Betem shodně eliminoval postup na 20. kontrolu, když nepřečetli plot vedoucí do nepr ů chodné bažiny. Být tu v pátek na špacíru, mohli o něm vědět. „Za normálních okolností jsem s takovouto chybkou postupoval,“ hořekoval Bet nad horší běžeckou formou. „Proč jsem chtěl překonávat nepřekonatelnou bažinu? Semi-open v pozadí modrých šrafů ji výrazně zesvětlil a mně za běhu přišlo, že je to normální bažina a tenká čára kolem ní mi přišla moc tenká na to, aby byla nepřekonatelná. Ovšem když jsem jednou nohou vkročil do bažiny, bylo mi jasné, že je nepřekonatelná – nebyla to bažina, spíš rybníček, takže jsem to otočil a ještě to oběhl ze špatné strany,“ přidal svůj postřeh nad neznalostí mapového klíče Vojta.

Lahůdka pro náročné Kulisy pro finále poskytl univerzitní areál s nemocnicí v centru města a jak se poté mnozí shodli, byl to jeden z nejhez č ích

sprintů, jaký kdy běželi. Co je tak uhranulo? „Spousta nepravidelných budov, proti páteční návštěvě p ř ibyly um ě lé zábrany, n ě které ploty byly naopak rozebrány, chodní čky, záhonky, prů chody. A to vše ve vysoké rychlosti a pod tlakem. Někdy byly klasicky volby zleva/zprava, jinde se ale dalo prokli č kovat jen jednou cestou, tři dlouhé postupy se musely na číst celé včetně průběhu mezi areály,“ básnil nad m ě stským bludišt ě m u jednoho z ramen Odry Honza Mrázek, který se do reprezentace vrátil po šesti letech. Zatímco Bet a Áďa dali přednost odpočinku č i fand ě ní, ostatní neúsp ě šní kvali fi kanti nastoupili do B fi nále a ur č it ě neud ě lali chybu. Tenhle sprintík měl přidanou hodnotu. A zdrav ě naštvaný Vojta Král dokázal, že i přes dopolední kolaps patří i v tak náro č ném závod ě mezi sv ě tovou elitu. Mužské fi nále út ě chy vyhrál př ed Norem Osmoenem. „Na finále B jsem chvíli neměl ani pomyšlení, ale nakonec jsem si řekl, že zazávodit si pod takovým tlakem by nemuselo být na škodu. Nakonec taky nebylo. Trať B finále byla až na 3 kontroly totožná s finále A. Po srovnání mezičasů s vítězem Matthiasem Kyburzem jsem na n ě j ztratil 10 vte ř in. Kone č n ě tedy povedený výkon

a koňská dávka sebevědomí do žil,“ nabudil se Vojcek.

Pak už začal hlavní chod a s ním i tři české naděje. Zatímco Evě s Vendou, které rozhodně nejsou čistokrevné sprinterky, se tolik nevedlo a skončily ve čtvrté desítce, mezičasy Denisy Kosové napovídaly tomu, že zase bojuje o nejlepší desítku. V jednu chvíli byla dokonce čtvrtá, kousek před cílem pak devátá, ale v cíli ji o vteřinu odsunula Haajanen na 11. p říčku. „ S tím můžu být spokojená. Ale škoda, už na middlu mi utekla šestka o sekundu,“ povzdychla si Denisa.

Štafetové zklamání

A teď už se zase vracíme tam, kde jsme na začátku vyprávění nechali našeho mladého bezradného funkcionáře… Jeden by řekl, že si připadám až bezradně Projíždíme pokyny k zít ř ejším štafetám a naštěstí mě docela drží Bet. Už toho dost objel, tohle může být jeho poslední sezona v nároďáku, takže ví, co je třeba zdůraznit. Snažíme si ujasnit, jak bude vypadat aréna na náměstí v Trzebnici, městečku severně od Vratislavi. Aspoň teď přicházím s užitečným postřehem ohledně orientace cíle. Následný souboj postavených návrhů tratí ale prohrávám – ono taky postavte za 20 minut něco, co má hlavu a patu. Postup roku tak vyhrává pochopitelně Bet. Meeting rozpouštím se slovy omluvy. Tak špatný pocit jsem měl naposled při maturitě ze zemáku. A klid nepřichází ani v noci. Nervózní jsem, jak kdybych měl ty štafety sám běžet. Ještě, že už hotelem neduní Jožin z bažin jako o předchozí noci, kdy tu k nelibosti mnoha týmů proběhla místní veselka. Ráno jedu do event centra prohodit úseky holkám z druhého týmu a semínko pochybností je zaryté tak hluboko, že když odjíždím zpět do hotelu, nejsem si jistý, jestli jsem zm ěnu udělal správně. V poledne vyrážíme do karantény. Konečně, říkám si. Smíšené štafety mají tu výhodu, že tu jako trenér strávím jen dvě hodiny. Jindy Radek Novotný v zóně plné napětí a nervozity bez jakýchkoliv zpráv trčí skoro celý den. To musí být k uzoufání. Pokud teda zrovna náš fyzioterapeut Kuba nevytáhne z auta frisbíčko a stolní hokej jako tady. Pravda, Švýcaři na nás koukají trochu jako puci. Ale první úseky už jdou na to. Áďa s Evičkou se zařazují do lampionového průvodu směřujícího na start, pak se celá procedura ještě třikrát opakuje. Až pak můžu z karantény. Na mobilu hledám průběžné výsledky a sakra… První úsek totiž holkám moc nevyšel. Áďa předávala za áčko jako 28., Eva byla ještě dvě místa za ní. Ztráta minuta a půl je dost. Ale ještě není nic ztraceno, aspoň doufám. Do arény přicházím právě ve chvíli, kdy na sběrku přibíhá Honza Procházka. Je přesně tak, jak si ji den před tím namaloval. Dostává tým

o pár míst výš, ale světový výkon to zase nebyl. První kolo za ním ještě visel Honza Mrázek, ale ten si pak na průběhu špatně otočil mapu a ztratil. „Neskutečně rychlý závod, ale opět plný voleb a hledání trasy. K tomu velice kontaktní a pod tlakem. Další úžasný zážitek,“ hodnotí Mráz. Třetí úsek se stává galapředstavením Vojty Krále.

Uli č kami města doslova letí, předbíhá jednoho soupeře za druhým, až áčko posunuje o sedm míst. A hlavně – v nejrychlejším čase na úseku. „O vteřinu jsem pokořil i nejlepší čas na 2. úseku,“ pochlubí se Vojta, který vrátil českou štafetu do boje o solidní umístění. A v tom pokračuje i finišmanka Denisa Kosová, která se brzy dotahuje na skupinu, která si to rozdává o osmé místo v neredukovaném pořadí. „V závěru jsem ale zvolila tři jiné volby a po každé to asi bylo horší,“ lituje, protože se před ní dostaly čtyři soupeřky, na které rychlostně

ur č it ě m ě la. Je tak z toho 12. místo pro á č ko (v redukovaném po ř adí deváté), bé č ko po úsecích Dana Hájka a Vendy Horčičkové dobíhá na 28. příčce. „Určitě jsme ale pomýšleli výš,“ přiznává za první štafetu Vojta Král. Z Vratislavi se tak vracíme s trochu trpkou náladou. Ale aspoň, že tu soupisku jsem nakonec vyplnil dobře.

Tři bronzy z francouzských vinic

Foto: Radek Laciga, Hans Jørgen Kvåle

SP v MTBO, 13.–16. května 2016, Guebwiller/Mulhouse, Francie

neby l oficiální

4

informací o závodech poskrovnu. Ale abychom byli spravedliví, nakonec se i přes nepřízeň počasí vše zdárně uskutečnilo a našla se i řada pozitiv. Například lokace na úpatí horského pásma Vogézy s výhledem na nejvyšší vrchol Grand Ballon hned za německými hranicemi, čili relativně blízko od českých hranic, start longu na dohled od ubytování nebo kulinářské hody nabízené místními restauracemi.

A právě jedním takovým kulinářským zážitkem vlastně začal i první závod – long. Na ve č e ř i p ř ed závodem jsme zašli do francouzsko-japonské suši restaurace, kde nám nabídli večeři o 25 chodech dle vlastního výběru. Až do cíle tohoto maratonu se sice nikdo nedostal, zato do cíle 2,5hodinového longu v kopcích jsme díky tomu dojeli všichni bez sebemenší známky žaketu. Tedy všichni, až na Vojtu Stránského, kterému v polovině prasklo lanko od přehazovačky

a měl po závodě. Ostatním se dařilo lépe, pro třetí místa si dojeli Renata Paulíčková (pro tu to byly v její desáté sezóně u reprezentace teprve druhé stupně vítězů v rámci SP, Renča zkrátka zraje jako francouzské víno) a Vojta Ludvík, který měl v rámci SP na stupních vítězů premiéru a vzhledem k jeho mládí jistě ne derniéru. A nebyl v této pozici sám. Vítězství mezi muži totiž získal poměrně neznámý Švýcar Simon Braendli. Ten se dříve věnoval hlavn ě pěšímu OB

a mezi bikery přesedlal teprve loni, kdy si hned připsal 11. místo na MS v Liberci. Závod dost ovlivnila silná dešťová přeháňka v době, kdy nejlepší závodníci z červené skupiny teprve vyrazili na trať, zatímco první již byli v cíli. I když terén byl nasáklý už z předchozích dešťů, liják podmínky ještě dosti zhoršil. Hodně se chybovalo, hlavně závěr ve vinicích byl skoro až neregulérní. Průseky a širší řádky mezi vinicemi byly mapovány oranžovou barvou pro sjízdnou oblast, což

Martina Tichovská na middlu dojela několik soupeřek a míří za dalšími stupni vítězů v kariéře

bulletin

a

Radek Laciga rala@volny.cz

Vojta Ludvík se do toho letos po dvou sezónách oťukávání v dospělé repre pořádně opřel a má našlápnuto, aby se stal českou oporou

bylo místy dost nečitelné a v terénu často nemožné identifikovat co je a co není povolené.

Jestliže vinice dělaly problémy v závěru longu, tak middle se jel ve vinicích komplet celý. Měřítko 1 : 10 000 sice čitelnost zlepšilo a také počasí se umoudřilo, takže bylo na mapu lépe vidět, ale pár sporných míst se opět vyskytlo. Naštěstí francouzské Orléans hostící příští rok ME dospělých, juniorů i dorostu není vinařskou oblastí, a tak tento problém odpadne. Výsledkově nám to dopadlo podobně jako den předtím, jen Renatu vystřídala na třetím místě Martina Tichovská a Vojta Ludvík si nepatrně pohoršil na 4. pozici, zato ho na velkou bednu doprovodil šestý Jirka Hradil. Na závěr se jely smíšené štafety. Centrum se přesunulo ke městu Mulhouse. Terén byl tentokrát čistě lesní, se spoustou pěšinek typických pro příměstské lesy, ale i řadami lesáckých průseků, které se stavitel nebál využít pro „nachytávací“ farsty. I tak to byl určitě nejhezčí závod Za Česko nastoupily na první úsek ženy. Martině Tichovské se však příliš nedařilo, hned první kontrolu v mapě přehlídla a musela se od dvojky vracet. Ztrátu už nedokázala sjet ani ona, ani Jirka s Vojtou, kterým se také nedařilo podle představ. Ještě hůře se však dařilo Renatě v českém Béčku, porouchaná přehazovačka znamenala stopku pro celou štafetu. Čest tak zachraňovalo (a nebylo to zdaleka poprvé) Céčko. Za jasně vedoucí domácí Gaëlle Barlet (tedy pokud nepočítáme muže jedoucí první úseky za slabší štafety a Britku Benham, která nemá zase kolegy odpovídající úrovně na dalších úsecích) dojela Ruska a dále za ní skupinka Dánsko, Finsko 1 a 2, Rakousko, Švýcarsko a na dohled s nimi také naše Maruška Březinová. Radek Laciga sice ujel Dánovy a druhému Finovi, kvůli několika chybkám na 5. a 7. kontrole mu

Výřez mapy z middlu s asi nejspornějším postupem 10–11, kde nebylo jasné, zda se může jet traverz a přes zářez mezi kontrolami 13 a 12, a stejné dilema na postupu 12–13. Problém byl v tom, že bylo zakázané mimo cesty i běhat, takže tam, kde na sebe oranžové plochy a cesty byť o milimetr nenavazovaly, ocitl se člověk ve slepé uličce.

však vláček závodníků na 2.–5. místě ujel a předával 6. Finišoval Mára Pospíšek, avšak ani chyba Švýcara Braendliho v cílovém pytlíku nakonec na posun v pořadí nestačila, chybělo pouhých 6 vteřin. Velká bedna byla sice pro původně až třetí českou štafetu nečekaná, na druhou stranu vývoj závodu ukázal, že za poměrně suverénním domácím týmem to bylo celkem otevřené, a do souboje o 2. a 3. místo se mohla zapojit kterákoliv z našich 3 štafet. Pro obhajobu prvenství v SP národů holt budeme muset ještě pořádně zabrat, hlavně na MS v Portugalsku.

Domácí Francie se před fanoušky předvedla výtečně, po prvním a druhém místu v individuálech se Gaelle Barlet zasloužila velkou měrou i o vítězství ve štafetě

pro následující roky

Jirka Hradil vytěžil ze spolupráce ve skupince několika elitních jezdců a po nepovedeném longu si připsal velkou bednu na middlu

Noční práce s buzolou

Miloš Nykodým, Daniel Novák nykec@seznam.cz, daniel_novak@centrum.cz

Mistrovství ČR v nočním OB, 16. dubna 2016, Doksy

Já osobn ě jsem o č ekával mnohem jednodušší trať, z velké části jenom v rovině a bažinách. Les byl na pohled velmi pěkný. Střídaly se ploché č ásti ve vysokém lese s členitějšími svahy se skalkami v blízkosti Bezdězu ve vizuálně zavřenějším lese, místy s prořízkou. Závodníci taky měli štěstí na férové podmínky. Pršet začalo až po jedné hodině ranní a to už byli všichni v cíli. Mapové techniky, které bylo potřeba použít, byly tři: Zaprvě běh na buzolu, a to hodně rychle. Zadruhé umět zpomalit do těžších porostových pasáží. A zatřetí si najít odrazové body v místech s velkou kulminací skal a hustníků. Na atraktivnosti pro širší orienťáckou veřejnost přispěl určitě i GPS tracking, který se od startu posledního závodníka dal sledovat online. A díky tomu mohl vzniknout i tento rozbor traťi pánské elity. Nejlépe se s tratí popasoval Jan Šedivý (PGP). Na stupně vítězů ho doprovodili Miloš Nykodým a Daniel Hájek (oba ZBM). Na pomyslné velké bedně se vyhřívali Jan (Bet) Procházka (PGP), Jan (Ňuf) Petržela (PHK) a Kuba Dragowski (TUR). Nutno podotknout, že takováto konkurence se na nočním mistrovství už hodně dlouho nesešla. Z A-repre chyběli na startu jen Vojta Král a Pavel Kubát.

Pohled stavitele: Pro náš klub bylo nejodstrkovanější MČR výzvou. Bylo nám jasné, že v našem počtu nic většího zkrátka neuspořádáme. Proto jsme napjali všechny síly a prostředky k tomu, aby se na náš nočák vzpomínalo, a to pokud možno v dobrém. A také jsme mu chtěli dát jistou prestiž, a i proto jsme se na poslední chvíli rozhodli závod oko ř enit GPS trackingem. Trat ě samotné vznikaly a zrály zhruba rok. Měli jsme perfektní zázemí a krásný les, který však svým umístěním, v kombinaci s krátkými směrnými časy většiny kategorií, představoval trochu stavitelský oříšek. Nakonec jsme tedy zvolili

autobusovou dopravu na start, aby si hezkého lesa užili opravdu všichni.

Start–1

U postupu na jedničku platilo pravidlo: čím blíž k č á ř e, tím rychleji. Chyb ě v dohledávce se zde nevyhli Tomáš Udržal a Tomáš Kubelka. Postup byl značně zjednodušen křizovatkou před kontrolou.

2–3 (nebo 8–9, záleží na variantě)

Dvě varianty postupu, obě vyrovnané. Jen byla potřeba pečlivá realizace a chycení rychlé stopy v hustníku, když se č lov ě k vydal spodem. Vrchem běžel Hájek, spodem Šedivý. Větší chybu si zde připsal Pavel Hradec.

Nejrychlejší postup středem jsem očekával. Bohužel nikdo ze sledovaných závodníků nevyužil variantu zcela zprava po cestě, kterou slabší závodníci využívali. Nejrychlejší čas by asi pokořen nebyl, ale je otázkou, jak rychle by běžel třeba Dým, kdyby zde zapnul forsáž. Na cestu se na svém postupu stejně téměř dostal a na začátku se zasekal v prořezaném hustníku.

3–4 (9–10)

Podle mapy by člověk řekl, že postupy jsou vyrovnané. Ale realita byla jiná. Hustník před kontrolou byl dost prorostlý ostružinami, což se ovšem nedalo z mapy poznat.

4–5 (10–11)

Ofenzivní orienťák. Opět platí: čím kratší, tím rychlejší. Stejně se hustníku nedalo vyhnout. Postupy zleva byly značně ztrátové a to především svojí délkou.

Časový rozptyl mezi sledovanými závodníky mě na tomto (v podstatě spojovacím) postupu překvapil.

5–6 (11–12)

Ňufova osudová chyba. Zde přišel o šanci na medaili. Já v tom vidě

Zleva po vrcholu (Nykodým), nebo spodem pod skalami (Šedivý, Hájek). Ale dalo se jít ur č it ě i rovn ě . Hlavní byla preciznost v realizaci.

7–8 (13–14)

A je to tu znovu, poctivá práce z buzolou se hodn ě vyplácela. Další nep ř esnosti se dopustil Pavel Hradec. Zajímavá volba, co nejrychleji na cestu, se Petru Horvátovi nevyplatila.

8–9 (14–15)

Další postup, kde byla pot ř eba poctivá práce s buzolou. Chyby se zde krom Petra nevyvarovali ani Zimmerman, Petržela č i Kubelka. Krom buzoly si to cht ě lo ješt ě pohlídat velmi výrazné údolí na pravo od postupu. Když to člověk udělal, kontrola byla dost jednoduchá.

9–10 (15–16)

Další buzolovka, tentokráte v koncovce jedinná možnost navigace. Největší chyby se dopustil Petr Zvěřina, který si pravděpodobně popletl cesty.

Očekával jsem využití varianty „na jistotu“ zprava po cestě až ke kontrole. Vývrat na rozlehlé plošin ě , kde široko daleko není z náběhové strany odkud se odrazit, svádí k opatrnosti, byť samozřejmě cesta za kontrolou může závodníka zarazit. Je vidět, že naši nejlepší s buzolou pracovat umí.

12–13 (2–3)

Velmi p ě kný postup. Pokud vezmeme v potaz, že rychlost nejlepších závodníků byla srovnatelná. je vidět, že volba Jana Šedivého se ukázala jako 100% nejrychlejší. Jan Procházka byl odvážnější a vydal se bourat hustník. Volba Nykodýma úplně přes kopec se nevyplatila, ztratil zde zhruba minutu.

Tady jsme již na druhém okruhu (pro polovinu závodníkům na prvním). Zajímavý je postup Petržely středem po průseku s následným stoupáním mezi skalkami. Škoda drobné kličky při tomto soupání (tedy pokud se nejedná o chybu GPS), protože jinak využil běhatelnější pasáže než závodníci, kteří kontrolu nabíhali hustníkem.

13–14 (3–4)

Z GPSky jde vidět, že seběhnutí na cestu se nevyplatilo. Dokonce i závodníci, kteří naběhli na jinou kontrolu (kupičku severně nad naší kontrolou) byli rychlejší. Náběh na kontrolu shora byl jednoduchý, protože odrazka šla z dálky vidět. Na postupu od cesty si závodníci museli až do samého závěru poradit sami. A většině z nich se to nepodařilo.

Jak píše Dým, kontrola byla p ř i správném náb ě hu vid ě t, ale „správn ě nab ě hnout“ nebylo úplně jednoduché, ač to tak na první pohled vypadá. V reálu se jedná o velmi zajímavý kus lesa, který svádí k seb ěhnutí do údolí pod plošinou, na které se nacházela kontrola. O tom se přesvědčili, jak je krásně vidět na výřezu, v podstatě všichni závodníci, kteří šli zprava.

15–16 (5–6)

Matěj Kamenický ukázal, že i volba spodem byla rychlá. Jen si myslím, že jeho riziko chyby bylo větší než na variant ě horem. Ovšem i tam se dala udělat chyba. O tom nás přesvědčil Nykodým, který kontrolu v dohledávce netrefil. M ě l p ř eb ě hnout do údolí s kontrolou mnohem dřív, zbytečný risk náběhu napřímo se mu nevyplatil.

Šéďova varianta byla dle očekávání nejrychlejší, ovšem očekával jsem výraznější ztráty

na pravé variantě spodem. Nikdo nevyužil vyloženě levou variantu s jistějším seběhem údolím přímo na kontrolu.

16–17 (6–7)

Ačkoliv se na kontrolu nabíhalo podruhé či potřetí, byla z tohoto směru hodně jedovatá. S odstupem času si říkám, že volba Horváta a Nožky nebyla vůbec zlá. Přesně totiž věděli, kde na cestě jsou a kdy z ní odbočit. Tohoto luxusu se při volbě rovně nedostalo. Proto mě celkem udivuje, že se velké chyby dopustil jen Dlabaja.

17–18

Krátký postup a až neuvěřitelně velký rozptyl. Všichni chtěli trefit kontrolu napřímo. Jen Kubelka zainvestoval trošku času a vydal se na jistotu malinko více doleva (i když nevím, jestli naschvál). Hrázka totiž tvoří krásnou líniovou navigaci přímo ke kontrole.

Další spojovací postup, kde je rozptyl variant pro stavitele příjemným překvapením 

18–19

Další ukázka toho, že buzola je mocná zbraň. Zprava na cestu se nikdo z cílového TOP 6 nevydal, takže nemáme objektivní čas cestovky, ale ani variata zleva, kterou zvolil Petržela a Kubelka, nebyla výhodná.

22–23–24–25

Od 22. kontroly to chtělo hlavně rychlé nohy a kompas před očima. Každá klička se počítala. Petržela sice neudržel směr na K24, ale nohy měl rychlé. Bohužel u stejné kontroly umřela GPSka Dana Hájka, budoucího bronzového medailisty.

25–26

Ztráta koncentrace mohla být ke konci fatální.

25–cíl

Posledních pár kontrol už bylo jen o běhu. Evidujeme další ztráty signálu (Šedivý, Kamenický, Nožka, Prášil).

Od K17, kde se seběhly oba okruhy, pokračovali všichni závodníci rychlým terénem až do cíle, a šlo zde především o to neudělat chybu. Nejlepší závodníci ukázali svoji třídu, závěr trati ustáli a pořadí na prvních šesti místech se již nezměnilo. Třetí Hájek tak například uhájil před čtvrtým Procházkou 13sekundový náskok z K17, když se Betovi ve zbytku trati na téměř pěti kilometrech povedlo stáhnout pouhé tři vteřiny!

Vsuvka na 29

Zajímavou volbu realizoval Petr Zvěřina, který si obíhačkou zprava přidal sto metrů.

Vybrané postupy D21 (z pohledu stavitele)

1–2

Obdobný postup jako u mužů (variantu tohoto postupu měly všechny kategorie, které se vydaly vzůru k Bezdězu). Stejně jako v případě H21 se jako nejrychlejší ukázalo oběhnutí hustníku zleva, v hustníku ztrácí například pozdější vítězka Barbora Hrušková.

4–5

Postup na K5 měly ženy stejný s muži (K16). Nejrychlejší postup Hruškové je v podstatě stejný jako postup Šedivého v H21, naopak spodní varianty se ukázaly jako ztrátové, a Hrušková tak pomalu stahuje v této dob ě vedoucí Tichovskou.

6–7

Díky chybě na K7 opouští Martina Tichovská vedoucí pozici a na první místo se shodným časem dostávají „žabiňačky“ Eva Kabáthová a Barbora Hrušková.

8–9

Krásnou variabilitu postup ů ukázaly ženy na K9. Nejrychleji zde běžela Kateřina Chromá, která bohužel neběžela s GPS. Právě na tomto postupu se dostala na třetí místo, které nakonec vybojovala i v cíli. Barbora Hrušková se zde dostala do čela před vedoucí Evu Kabáthovou, a až do cíle před sebe nikoho nepustila. Rychlý byl rovněž postup Moniky Doležalové, která se v první polovině postupu držela spojnice a následně využila průsek k prů běhu hustníkem. Obíhačka zprava v podání Míši Omové byla skoro o minutu pomalejší. Na levých variantách ženy chybovaly v dohledávce, když kontrolu hledaly příliš brzy. Martina Tichovská tak definitivně ztrácí šanci na medaili.

A na závěr pro porovnání stejný postup u juniorek: Nejrychlejší mezičas zaběhla (bez GPS) Barbara Vavrysová (5:46). Oproti D21 se u juniorek ukázaly jako nejrychlejší postupy s co nejv ětším využitím cest, bez ohledu na naběhané desítky metrů navíc. A to ještě Tereza Nováková chybovala v dohledávce… Dohledávka této kontroly (stejně jako u žen nebo dorostenek), vůbec působila problémy.

den orientačního běhu 2016 v ČR

v Guinnessově knize rekordů o počtu účastníků na OB akcích v jeden den se podařila zrealizovat. Konečná čísla jsou: 81 zemí, 2013 akcí a 252 927 účastníků

Liberec–ZOO Foto:IvoHabán

První Světový den OB – World orienteering day – se konal ve středu 11. května 2016. V České republice se zapojilo do pořádání 32 klubů, bylo připraveno 45 akcí a zúčastnilo se téměř 7 000 lidí ! Vzhledem k tomu, že WOD byl mezinárodní federací vyhlášen až po uzávěrce regionálních termínovek závodů, jde o ukázku flexibility českých pořadatelů

Základní myšlenka překonání zápisu

Chotěboř

Nápad a výzva se staly realitou nad rámec toho, v co iniciátoři výzvy doufali. „Světový den orientačního běhu prokázal, že jsme skutečně globální sport, a já jen chci podě kovat tisícům lidí, kteří se zapojili do této akce“, řekl Brian Porteous, prezident Mezinárodní federace orientačního běhu. Přehled všech akcí, které proběhly po celém světě je na webové stránce www. worldorienteeringday.com. Koordinátoři projektu Göran Andersson a Malin Björkqvist stále stojí o Vaše podněty a návrhy, fotografie atd. S vyhlášením World Orienteering Day se počítá i v příštích letech – 24. května 2017 a 23. května 2018.

Můžete připravit velké akce, ale také lze prostě vzít v tyto dny do školy pár lampionů a připravit spolužákům krátkou předváděčku –nemusí se jednat o orienťák v klasické podobě, ale třeba o hvězdicový závod

v areálu školy, orienťák dvojic, scorelauf –prostě něco nenáročného na přípravu a s rychlým průběhem.

Český svaz orientačních sportů podpořil akci vytištěním účastnických diplomů, speciálních pohlednic a samolepek s využitím grafického motivu World Orienteering Day. Pořadatelé akcí mohou čerpat finanční příspěvek ČSOS v rámci projektu Dnů orientace v přírodě Ještě jednou díky všem a doufáme, že příští rok se podaří orienťák představit ještě na více místech!

Foto:Praha-KarlínJanMilota

Kristýna Skyvová komise rozvoje OB skyvova@volny.cz

Foto: Alena Voborníková

Luhačovice Foto:LiborSlezák

Praha – schody na Vítkov Foto: Matyáš Čermák

Luhačovice Foto: Libor Slezák

Roudnice nad Labem Foto: Pavel Simr

Nedaleko

Železného Brodu, šestitisícového městečka

Terén v nadmořské výšce 350–550 m n. m. leží přesně na rozhraní dvou významných přírodních celků, Českého ráje plného skalních pískovcových měst a Jizerských hor s typickými žulovými balvany a drsnou horskou přírodou. Z geologického hlediska patří oblast do krkonošsko-jizerského krystalinika. Převážná část je tvořena fylitovým komplexem, jehož stáří se pohybuje od proterozoického po silurské, menší část tvoří tzv.

železnobrodský vulkanický komplex. Ten je reprezentovaný slabě metamorfovanými bazickými i kyselými vulkanickými horninami. Dominantní horninou terénu jsou břidlice, což ocení pokrývači střech, méně už o-běžci, protože velmi ztěžují běh a při dešti i mohou být i nebezpečné. Zoologickou zajímavostí prostoru jsou velké kolonie raků, které žijí v zatopených částech lomů. Jak si terén představit? Je to taková „více nakloněná Vidnava“. Najdeme tu na 20 lomů různých velikostí a tvarů, množství terénních tvarů (ať pozitivních či negativních), a to vše pokryto vegetací různých průběžností. Rychlý čistý les (často s mechovou podložkou) střídá malé hustníky tvořené smrkovým náletem, jinde zarostlé paseky běhatelný semiopen. Centrální náhorní plošina tvořena řadou údolíček, jam a kupek se nachází v nejvyšší části mapy (cca 550 m n. m.), smě rem k silnici na Alšovice se Štebrovským potokem je detailů méně, leč orieňťáky může potrápit kontrola na skalce či v údolíčku ve svahu. Na protější straně údolí se nalézá největší lom na Dupandě se dvěma krásnými jezírky. Ideální taktika o-běžce v podobném terénu? Koukat na popisy! Nepatrně ujetý soutisk mapy a tratě může mít za následek i několikaminutové hledání kontroly ve vzdálenosti v řádu metrů, možná i decimetrů. Svou o-historii terén začal psát v roce 1998. Mapa byla použitá pro semifinále MČR na krátké trati, které nebylo hodnoceno úplně pozitivně . Tehdejší šéfredaktor č asopisu OB Kamil Arnošt doslova napsal: „Vrchol sezóny? Ne, vrchol improvizace a amatérismu! Kromě neobvyklého utajení (‚vše se dozvíte při prezentaci‘), způsobené asi spíš tím, že pořadatel sám včas vše nevěděl, působily závody po příjezdu do Brodu dojmem oblastního žebříčku.“ Mapa byla podrobena také velké kritice, a proto o rok později byl prostor přemapován Milanem Jiráskem a Zdeňkem Sokolářem. Mapa dostala jméno „Druhý pokus“ a byla součástí také většího mapového celku, který byl označován jako „Prokešova pomsta“ (Žernovník). Dlouhou dobu terén ležel ladem. Kompletní revizí v letech 2010 až 2011 dostala mapa nový facelift a byla použita pro Mistrovství Ještědské oblasti v květnu 2011. Od té doby byly drobné snahy uspořádat v této oblasti závody většího rozsahu

duben 2011, letos plánovaná

revize

3,05 km2

Milan Jirásek, Zdeněk Sokolář (1999), Jan Picek (2011)

závody: MČR na krátké trati 1998 (pořadatel SOK TJ Turnov a OK Jilemnice)

H21L: 7,2 min/km (rychlost vítěze Martina Janaty při MJO na krátké trati v roce 2011)

A to přesto, že v tomto příhraničním cípku jižních Čech doposud nebylo mnoho příležitostí k hledání lampionů. Před rokem 1989 samozřejmě nebylo žádoucí, aby se kolem drátů potulovali lidé s mapami, ale ani poté se zde mnoho akcí nekonalo. Extrémisté si jistě vzpomenou na ME v rogainingu 2015, Bike Adventure 2011 nebo dokonce MČR v HROBu 1999. Pár jedinců možná běželo i oblastňák na jediné tamní existující mapě v Černém Údolí. Ale je to všechno. Každý ale svým šestým orienťáckým smyslem cítil, že by se zde dal uspořádat krásný a těžký závod. Jeden z vhodných prostorů je samotný okraj Novohradských hor – oblast na svazích hor se zajímavými názvy: Kuní, Kraví a Vysoká. Vysoká hora je zkrátka vysoká – 1 034 m. Kraví hora dostala název podle dřívější pastvy dobytka na jejích svazích. Na Kuní hoře se sice kuny nepásly, ale prý její hřeben vypadá jako kuní hřbet. V Novohradských horách najdeme i vyšší kopce, naše trojice je ale rozhodně nejvýraznější. Uvidíte již z daleka, jak se tyčí nad plochou krajinou Třeboňské pánve. Tektonické pohyby na konci třetihor vyzdvihly tyto kopce až do nadmořské výšky přes 900 m. Jejich podloží je budováno žulou, tedy horninou, kterou mají orienťáci vedle pískovce asi nejraději. Žula se totiž v důsledku mrazového zvětrávání ráda rozpadá do celkem pravidelných bloků a tvoří skály, skalky, kameny i docela malé kamínky. Zkrátka krásný terén, kam se dá krásně umístit kontrola, ale o to hůř zapíchnout stojan.

A to je případ i našeho prostoru. Na vrcholku všech tří hor můžeme nalézt vysoké, několikametrové srázy – nazývané mrazové sruby, skalní věže a hradby. V nižších partiích narazíme na jednotlivé roztroušené balvany různých velikostí nebo i na kamenná moře, která vznikla právě zmiňovaným mrazovým zvětráváním větších žulových balvanů a mrazových srubů. Vrcholky a svahy kopců jsou pokryty horským smrkovým nebo smíšeným lesem, který je místy docela neudržovaný a divoký. Ostatně, kousek za okrajem mapy se nachází i prales Hojná Voda, nejstarší přírodní rezervace ve střední Evropě, založená již v roce 1838. Blíže k úpatí najdeme již spíše běžný hospodářský les, který se ale střídá s oblastmi náletových hustníčků, bažinek a světlinek. Obecně je tento terén typický častým střídáním podložky od extrémně kamenité přes bažinatou, až po téměř leteckou. Klíčová je tedy volba ideální běžecké stopy terénem. A samozřejmě také stálý kontakt s mapou a správný cit pro generalizaci – kamenů je totiž v lese opravdu hodně a všechny se do mapy rozhodně nevešly. K čemu prostor Kraví, Kuní a Vysoké hory přirovnat?

Tř

Nejen lesními aktivitami živ je člověk, proto nesmíme opomenout i turistické zajímavosti v okolí, kterých je celá řada. Žofínský a Hojnovodský prales už jsme zmínili, dále můžeme jmenovat například zámek v Nových Hradech nebo romantický areál Terčina údolí. Na samotné mapě se potom vyskytují dvě zdaleka viditelné stavby: rozhledna na vrcholu Kraví hory (936 m) a barokní poutní kostel v Dobré Vodě, založený u léčivého pramene. Pokud jste 25.–26. června neběželi MČR na krátké trati, které nám zde připravila SK Praga a stavitelé Jan a Jan Procházkové v okolí Vysoké, Kuní a Kraví Hory, přijeďte si tyto nádherné terény vyzkoušet na další závody nebo soustředění. Přijeďte a sami se přesvědčte o krásách zdejšího pořád ještě trochu zapomenutého kraje.

eba k legendárnímu Martínkovu, který leží vlastně nedaleko.

Jan Flašar honza.flasar@seznam.cz

První medaile do Prahy a Rychnova

Na uspo ř ádání spole č ného mistrovství jsme se domluvili na loňské Bohemii, kde bratři Furuczové osvědčili své stavitelské schopnosti. To jsme ovšem ještě nevěděli, že na Slovensko budeme muset poslat také české medaile a diplomy, o něž si to ale díky tomu mohli mezi sebou rozdat všichni čeští závodníci. A zároveň se proměřit s absolutní světovou špičkou, která přijela téměř kompletní díky navazujícímu Mistrovství Evropy v Jeseníku.

Klasika v podhradí

Řada závodníků využila možnost zúčastnit se současně probíhajících pěších závodů

a vyrazila na první obhlídku terénu kolem hradu Červený Kameň v kopačkách. Ačkoliv jsem si trochu pobloudil, mně osobně se závod docela líbil, protože v bujné vegetaci listnatého lesa závodník snadno přehlédl nějaký jemnější tvar a drobná nepřesnost tak snadno p ř erostla ve velkou chybu. Trochu jsem se obával, jak budou takovéto tvary čitelné při trailovém závodě Časovky umístili pořadatelé na začátek trati, a protože nemohli prostor dobře zaclonit, použili známý trik s rozmístěním několika falešných kontrol zcela mimo časovkové klastry. Kdo si je dopředu studoval, jen ztrácel čas. Stanoviště byla dvě, ale ve snaze

zkrátit fronty na nich bylo pouze po jedné úloze, takže se nejlepší časy pohybovaly na hranici měřitelné přesnosti (2 vteřiny). Vlastní problémy p ř itom byly nápadité, zejména druhá úloha (viz fotokviz) řadu favoritů potrápila. Trať byla rozdělena na dvě části, takže díky vyčítání SI čipů už po první části mohli diváci a závodníci, kteří již závod dokončili, sledovat změny ve vývoji výsledkové listiny mezi první a druhou částí. Úlohy byly v severském stylu, tj. převážně objektové, založené na přesném čtení a interpretaci mapy. Nejproblemati č t ě jší byla kontrola č . 11, kde byla mapa dle mého názoru poněkud

Libor Forst forst@trailo.cz

Trail-o kviz

Pro kviz jsme tentokrát použili časovky ze sobotního MČR na klasice. Na každém obrázku řešíte jednu úlohu, na mapě zorientované ve směru pohledu a doplněné šipkou k severu. Vaším úkolem je u každé úlohy poznat, který z lampionů (označených postupně zleva doprava písmeny A až E) odpovídá poloze středu kolečka a popisu kontroly. Řešení naleznete na str. 48.

uzpůsobena tomu, „aby kontrola dobře vycházela“. Sami bratři Furuczové přiznali, že o ni vedli dlouhé spory, a opět tím dokázali známý fakt, že když se stavitel a oponent o nějakou kontrolu přou, bývá lepší ji rovnou zrušit.

Druhá část mně osobně připadala hodně náročná, protože kamenná pole byla poměrně nepřehledná a vůbec jsem si nebyl jist, že jsem (zvláště ve větší dálce) něco nepřehlédl. Proto mě velice překvapilo, že celá řada českých závodníků měla tuto část bez chyby a držela krok se světovou špičkou. Čekání na výsledky bylo nakonec obrovsky napínavé a výsledky zcela vyrovnané - pět českých závodníků mělo jedinou chybu a mně (L. Forst, MFP) se podařilo obhájit

titul nejtěsnějším možným rozdílem jediné sekundy před Pavlem Kurfürstem (FSP) a Martinem Lockerem (SRK). V hodnocení Evropského poháru tato trojice obsadila 8., 9. a 15. místo. V kategorii Paralympic obhájila loňský titul Jana Kosťová před Bohuslavem Hůlkou a Miroslavem Špidlenem (všichni KVP) a mezi juniory si loňští medailisté pouze proházeli pořadí – vyhrál Dan Locker před Tomášem Lockerem (oba SRK) a Antonínem Forstem (MFP).

TempO za horami

Na nedělní TempO jsme se přesunuli přes hory do známého terénu kolem Borského Mikuláše. Pořadatelé připravili sedm stanovišť v různém terénu a s různou náročností

podél silničky ideálně vhodné pro vozíč ká ř e. Jediným problémem bylo, že navzdory zákazu vjezdu byl na silničce vcelku živý provoz. Sympatické bylo, jak plynule závod probíhal i při extrémně vysokém počtu závodníků (111). Pro záznam odpovědí a měření času byla poprvé v takovémto mě řítku použita mobilní aplikace ANT, díky níž byly výsledky každého závodníka v centru publikovány téměř okamžitě poté, co absolvoval závod.

Výsledkově se zde poprvé ve světovém mě řítku výrazně prosadil Pavel Kurfürst, který pak o pár dní později vybojoval v Jeseníku titul Mistra Evropy. Na stupně vítězů ho doprovodil Jiří Kalousek (FSP) a Jana Kosťová (KVP), v Evropském poháru to znamenalo

vynikající 2., 4. a 11. místo. Mezi juniory se opět obsazení bedny neměnilo, pouze bratři Lockerové si bratrsky pořadí prohodili.

Dva bonusy

Kromě vlastních závodů nabídli bratři Furuczové ještě ukázku své vlastní disciplíny Map-O, která obrací trailové role – závodník má za úkol zakreslit co nejpřesněji do mapy polohu míst, kde si myslí, že stojí lampiony v terénu. Třetí z bratrů, Peter, pak prezentoval svůj software Virtual-O, footový simulátor, o němž se v časopisu už psalo (5/2016) a který vzbudil mezi závodníky zaslouženou pozornost (viz https://virtualo.org/).

Trail-o

kviz

řešení ze str. 47

1. První úloha byla vcelku jednoduchá, popisek zní kupka a na kupce stojí jen jediný lampion... Správná odpověď „E“.

2. Druhá úloha byla záludná v tom, že se nesměla „uchvátat“. Vcelku rychle šlo odhalit, že se rozhoduje jen mezi lampiony D a E, a na první pohled se mohlo zdát správně D. Ale pokud by to opravdu bylo správné sedlo, vrstevnice levé kupy by byla příliš vysoko a kupa by byla podstatně menší než na mapě. Správná odpověď „E“.

Zprávy ze Strahova

generální

IOF První červnový víkend proběhlo v Budapešti další zasedání Předsednictva IOF

Byla zde schválena změna termínu MS v OB 2018 v Lotyšsku 4.–11. srpna 2018

Ve stejném termínu je i MS a JMS v MTBO v Rakousku.

Předsednictvo IOF jmenovalo Lenku Klimplovou předsedkyni IOF komise RYDC (Regional and Youth Development Commission)

Předsednictvo IOF určilo za pořadatele MED v OB 2018 Bulharsko (při hlasování členů vedení IOF bylo pro BUL 6 hlasů a pro CZE 4 hlasy)

JMS v OB 2019 uspořádá Dánsko (jediný kandidát)

Jediným kandidátem na pořádání MS v OB 2020 (sprintové disciplíny) je Dánsko

Předsednictvo IOF krátce projednalo první ohlasy z uspořádání ME v orientačním běhu a trail-o 2016 v Jeseníku. Hodnocení bylo velmi kladné, připomínky byly jen k měření časů při sprintu a k pozdnímu zveřejňování výsledků závodů trail-o.

World Orienteering Day

Ve středu 11. května 2016 proběhl Světový den OB (World Orienteering Day). Této sportovní údálosti se celkem zúčastnilo 252 927 účastníků v rámci 2013 akcí v 81 zemích, (15 z nich nebylo členem IOF). V České republice se zapojilo do pořádání 32 klubů ČSOS, Bylo připraveno 45 akcí pro 7 000 účastníků. V roce 2017 se tato akce uskuteční 24. května.

Dotace pro členy ČSOS Program na podporu činnosti žactva v klubech ČSOS

55 klubů/oddílů ČSOS požádalo sekretariát ČSOS o dotaci z Programu na podporu sportovní činnosti žactva v klubech/oddílech ČSOS. VV ČSOS schválil 52 žádostí o dotaci v celkové částce 920 020 Kč

Vyhlášení programu Mladý sportovec Kluby sdružené v ČSOS (s členskou základnou mládeže) mohou do konce června 2016 žádat o dotaci v rámci projektu Mladý sportovec, vyhlášeném Sdružením sportovních svazů ČR ve spolupráci s Českou unií sportu. Veškeré informace o tomto projektu naleznete na http://www. sporty-cz.cz/. Projekt je orientován výhradně na přímou podporu činnosti základních sportovních článků – sportovních klubů, tě lovýchovných jednot, které se věnují svým hlavním zaměřením specializovaným činnostem, které jsou potřebné a využitelné při zvládání krizových situací či obsahují branně vojenské prvky. Podpora je určena výlučně na činnost základních sportovních článků při práci s dětmi a mládeží tj. na pořízení nebo zapůjčení sportovního vybavení, výstroj a personální zabezpečení práce trenérů, asistentů, a pronájmy sportovišť v rámci Projektu.

ČOV Bylo podepsáno Memorandum o vzájemné spolupráci mezi ČOV a ČSOS v rámci projektu Olympijský park Rio–Lipno 2016. Prezentace ČSOS proběhne pod vedením Jiřího Vébra a Kristýny Skyvové v lokalitě Lipno – Pod lanovkou, v termínu od 8. 8. do 18. 8. 2016. Informace k tomuto projektu jsou zveřejněny na stránkách rozvoje OB http://krob.eso9. cz/. Do „orientační show“ v Lipně a ve Frymburku se zapojí také účastníci letní OB-akademie, která bude probíhat od 8. do 13. srpna pod trenérským vedením Marka Cahela.

Proběhla první jednání mezi zástupci ČOV a ČSOS o účasti českých reprezentantů v orientačním běhu na Světových hrách 2017, které se uskuteční koncem července 2017 v polské Wroclavi.

VV ČSOS 11. května proběhlo v Praze 3. zasedání VV-ČSOS

VV ČSOS vzal na vědomí informaci o vývoji ve financování sportovního prostředí od roku 2017. Dále schválil rozdělení příspěvků na talenty sekce LOB v klubech ČSOS.

Vzal na vědomí informaci o přípravách VII. LODM 2017, která se uskuteční v termínu 24.–27. června 2017 v Brně a kde je zařazen do sportovních soutěží orientační běh.

Vzal na vědomí informaci o přidě lení VIII. ZODM do Pardubického kraje, která se uskuteční v termínu 28. 1.–2. 2. 2018, kde je do sportovních soutěží zařazen i lyžařský orientační běh.

Seznámil se s informací o plánu novelizace mysliveckého zákona zvláště s paragrafy omezujícími vstup do lesa na základě návrhu mysliveckého sdružení a schválil odeslání dopisu ministrovi země dělství s výzvou – nezakazujte lidem vstup do lesa.

15. června proběhlo v Praze 4. zasedání VV-ČSOS

Krajské svazy ČSOS Prů běžně probíhá zakládání krajských svazů ČSOS jako pobočných spolků ČSOS s vlastní právní osobností. Po splnění všech podmínek dle nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) jsou KS ČSOS zapisovány sekretariátem ČSOS do spolkového rejstříku (každý krajský svaz ČSOS obdrží samostatné IČO a zajišťuje činnost ČSOS na území daného kraje.

Nyní je již ve spolkovém rejstříku zapsáno všech 14 krajských svazů ČSOS.

Dle nového občanského zákoníku (NOZ), který je platný od 1. 1. 2014, také platí pro všechny samostatné kluby ČSOS povinnost přizpůsobit do konce roku 2016 své stanovy NOZ a upravit zápis ve spolkovém rejstříku. (Každý samostatný klub, který byl dříve registrován u MVČR jako občanské sdružení, je od 1. 1. 2014 automaticky zapsán ve spolkových rejstřících u Krajských soudů nebo u Městského soudu v Praze jako spolek, stará registrace u MVČR již není platná) Do 30. 6. 2016 je tato změna zápisu ve spolkovém rejstříku osvobozena od soudních poplatků

Celostátní finále Přeboru škol Ve středu 8. června proběhlo v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice celostátní finále Přeboru škol v orientačním běhu. Vítězství z loňského roku obhájili závodníci Základní školy Studenec a pražského Gymnázia Jana Keplera.

V týmech škol se sešli jak členové reprezenta č ních výb ě r ů , tak stu-

registrace Českého svazu orientačních sportů, všichni si však účast vybojovali v krajských kolech.

adatelství se ujal tentokrát oddíl oričního běhu Kotlářka Praha. Cíl stavitel tratí Jaroslav Tomeš situoval přímo k centru závodu a na start se šlo mimo areál, nad Čimické údolí, kterým také tratě částečně vedly. Praha patřila řed závodem k regionům vydatně zalitým lijáky a tak sezónní vegetace v Čimickém údolí sahala některým

Jarmila Němečková nemeckova@email.cz Foto:

J n Fo

po ramena, a to včetně kopřiv. Před závodem sice mačetová jednotka na ideálních postupech klučila přístup ke kontrolám, problém byl, že někteří závodníci s menší orienťáckou průpravou a zkušeností tyto pěšiny ne vždy odhalili. Nadto četní běžci kvůli nádhernému počasí na start nastoupili v kraťasech a tak hlavně ti na začátku startovního pole prokazovali velkou oddanost týmu, když se nořili do zelené buše. Po několika kontrolách však tratě vedly již krásně udržovaným parkem a pro většinu startovního pole ani zde nebyly triviální.

Na okraji Prahy proběhlo 8. června Finále

Jarmila Němečková

Na trati všichni nechali vše, každý řešil orientaci ve svém tempu a podle svých zkušeností. Nejrychlejší běžci tratě prolétli v časech kolem dvaceti minut, většina je zvládla do hodiny, pár pravých hrdinů s nástrahami bojovalo i dvě hodiny. Všichni se však dokázali vrátit před vyhlášením výsledků.

V zázemí závodu bylo pro všechny připraveno občerstvení a účastnická čelenka se siluetou Hradčan.

V kategorii druhých stupňů základních škol a víceletých gymnázií zvít ě zila Základní škola Studenec před Biskupským gymnáziem Hradec Králové a pražským Gymnáziem Opatov.

V kategorii středních škol zvítězilo pražské Gymnázium Jana Keplera před Gymnáziem Zlín-Lesní čvrť a Biskupským gymnáziem Hradec Králové.

V jednotlivých kategoriích byli nejlepší H7: Ondřej Macek (Gymnázium Pardubice), H9: Jan Gajda (Gymnázium Opatov), HS: Daniel

Vandas (OA TGM Kostelec nad Orlicí), D7: Johana Chvátilová (Biskupské gymnázium Hradec Králové), D9: Eliška Hojná (Gymnázium Jindřichův Hradec), DS: Tereza Čechová (Gymnázium Jihlava).

Pořadatelé připravili důstojné finále školních soutěží. Dokázali před závodem přestěhovat stádo ovcí i zareagovat na pozdní příjezd autobusu valašských škol, který uvázl na ucpané dálnici. Jako všem jejich předchůdcům jim patří velký dík za pořádání finálového závodu. Po skončení finále je čekala další směna: přestavět kontroly a uspořádat další (5.) závod Dnů s mapou v pražských lesoparcích s účastí přes 600 startujících.

V Bohnicích tak ve všední den poletovalo mezi lampiony přes 1 000 běžců

Příští rok bude celostátní finále Přeboru škol

v OB 7. června v Prostějově nebo jeho blízkém okolí.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) Statná vytrvalá dvoudomá bylina dorůstající výšky 50–150 cm, výjimečně až 2 metrů. Lodyhy jsou přímé, nevětvené (pouze u vyšších rostlin se však v horní polovině větvit mohou). V zemi vytváří plazivý žlutavý oddenek. Listy jsou řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, špičaté a pilově zubaté. Kvete od června do října. Samčí květenství jsou latovitá, přímá a převislá, samičí klasovitá nebo hroznovitá a kratší, během květu přímá, odkvetlá visí. Okvětí je zelenavé. Květy jsou jednopohlavné, zpravidla dvoudomé. Plodem jsou vejčité nažky.

Celá rostlina je pokryta žahavými chlupy. Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.

Kopřiva dvoudomá je sbírána jako léčivá rostlina. Sbírá se list, používá se čerstvý nebo sušený. Říká se, že účinné látky obsahuje jen kopřiva sklizená do 15. května. Použití kopřivy v léčitelství je velmi rozmanité: Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin. Používá se pro výrobu vlasové kosmetiky. Za mírně toxické jsou považovány jen čerstvé rostliny, které způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se však toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací. Jako důležité obohacení potravy se čerstvě nasekané listy kopřivy přidávají do potravy drůbeži a je doporučována ke konzumaci lidem, považována je za doplněk mezi kořením a zeleninou. Je vhodná k výrobě špenátu, k okořenění jarní polévky. Přidává se též do nádivky či jako příloha. Existují také kopřivová piva. Je považována za přadnou rostlinu, kopřivová vlákna jsou ovšem podřadné kvality.

Zdroj: Wikipedia

Nejlepší dorostenecké týmy

Nejlepší týmy starších žáků

Salomon Wings Pro 2 –

Základní

informace

Značka: Salomon

Pro jaký povrch je bota vhodná: běžný i náročnější přírodní terén, běh v horách

Pro jaký druh běhu je bota vhodná: vytrvalostní trénink, závody, dlouhé až velmi dlouhé tratě (půlmaratón až ultra)

Podpora: pronace Zpevnění klenby: systémy Endofit a Sensifit

Sklon pata–špička: 10 mm Šněrování: systémem Quicklace umožňujícím rychlé a jednoduché utažení

Svršek boty

Bota na první pohled zaujme designově hezky provedeným svrškem z rychleschnoucího materiálu Mesh, který působí odolným, ale také velmi poddajným a pohodlným dojmem. Model Salomon Wings Pro 2 nedisponuje žádnou membránou, což v případě této vyloženě sportovní běžecké obuvi můžeme považovat spíše za výhodu. Potící se chodidlo je díky prodyšnosti snadno větrané, pára nezůstává uvnitř boty a noha tak ani po dlouhém a náročném běhu nebude zbytečně vlhká. Drobnou nevýhodou je ale fakt, že boty se kvůli absenci membrány příliš nehodí do silně podmáčeného či bahnitého terénu.

Svršek je vybaven dvěma mechanismy, které dokážou chodidlo perfektně upevnit v botě Jazyk je sou č ástí vnit ř ní vložky Endo fi t, obepínající nohu v oblasti nártu, systém Sensifit naopak chrání nohu ve stejném místě zvenku boty. V oblasti nártu je proto bota poměrně úzká a běžcům s širším chodidlem nemusí sedět.

Další výhodou je pružná a velmi jemná látková síťka našitá přes jazyk, jež dokáže zabránit necht ě nému vnikání prachu č i drobných kamínků. Ze stejného materiálu je také malá kapsička ve vrchní části jazyka sloužící k ukrytí tenké tkaničky. Bota je totiž vybavena v poslední době velmi oblíbeným systémem Quicklace umožňujícím rychlé

a jednoduché utažení a zavázání obuvi pouze jedním jednoduchým pohybem. Stejně pohodlné je pak i rozvázání boty. Posledním prvkem svršku, který si zaslouží zmínit, je pevná gumová špička boty, zaručující ochranu prstů při případném nárazu.

Odpružení boty

Hlavní předností boty je dokonalé provedení podrážky nabízející běžci maximální možné pohodlí a spolehlivost v těch nejnáročnějších terénech. Bota využívá speciální technologie 3D Advanced Chassis vložené do prostoru mezi podešev a mezipodešev. Běžcova noha je tak skvěle chráněna. Dámská i pánská verze boty má pod patou 27 mm, což lze v tomto místě považovat za ideální vzdálenost mezi běžcovým chodidlem a povrchem terénu. Pod špičkou má podešev 17 mm, drop boty je tedy 10 mm. Výhodou je také velká podpora klenby, kterou ocení zejména běžci s problematickým držením chodidla. Perlič kou na záv ě r je pak antibakteriální vložka OrthoLite, které kromě toho, že zabraňuje zápachu a plísni, navíc také zčásti tlumí nárazy.

Podrážka a její vlastnosti Podešev je vybavena systémem ContaGrip využívající gumové špunty s protismykovými schopnostmi, které běžce podrží prakticky v jakémkoliv terénu, ať už při stoupání,

Boty Salomon Wings Pro 2 mají vydařený design. Svršek boty je z rychleschvnoucího materiálu Mesh.

Uvnitř boty je antibakteriální vložka Ortholite

Perfketní je také řešení okolí jazyka, které se nerhne a do boty nevnikne žádná nečistota

Prsty chrání gumová obsázka

nebo seběhu. Bahno, kluzké kameny či vlhké kořeny tak pro model Salomon Wings Pro 2 nejsou žádný problém. Výrobce upozorňuje zejména na dobrou p ř ilnavost a odraz b ě hem seb ě h ů , což se opravdu potvrdilo. Bota je tak vhodná zejména pro b ě hání v trailových podmínkách s technicky složitými pasážemi v klesání.

Jakou jsem měla s botou zkušenost Salomon má dlouhou a neocenitelnou zkušenost s běžeckými trailovými botami, což se samozřejmě odrazilo i na novém modelu Salomon Wings Pro 2. Na první pohled mě boty zaujaly výraznou pastelovou barvou a již poměrně tradičním designem. Pak stačilo prvních pár set metrů v náročnějším terénu a bylo mi jasné, že se opět bude jednat o boty, které v terénu rozhodně nezklamou. Důležité je upozornit, že bota je stav ěná pro pom ě rn ě úzké chodidlo a systém zpevn ě ní nártu nemusí každému b ě žci sednout. Někomu může obepnutí připadat p ř íliš výrazné, spousta b ě žc ů ale pevné uchycení nohy v botě opravdu ocení. Na druhou stranu je zde skvělá podpora klenby výhodná zejména pro ty běžce, kteří stále bojují s pronací.

Osobně mi vyhovuje zejména dobrá stabilita v zadní části boty. V oblasti paty a kotníku jsem se cítila vyloženě jistě a nebála jsem se ani náročných seběhů, které mi ve spoustě jiných bot připadají poměrně nebezpečné. Podobné pocity má běžec i při nároč ném stoupání, kdy se i v mokrém a kluzkém terénu dokáže cítit jistě a nebojí se pořádně „zabrat“.

Perfektní je také řešení okolí jazyka zaručující, že se vám jazyk nesroluje a nebude nepříjemně tlačit a ochraní i před vnikajícími

nečistotami. Mou oblíbenou „vychytávkou“ je pak kapsička na tkaničku, kterými jiné boty na trhu, používající stejný systém zavazování, většinou nedisponují. Oceňuji také pevnou gumovou špičku boty, díky níž zůstaly prsty nohy v pořádku i při nárazech do kamenů či nechtěných zakopnutích. Často se v městských podmínkách trápím s výběrem obuvi, protože mi trvá několik kilometrům, než se po vyběhnutí z bytu dostanu na trailový povrch. Salomon Wings Pro 2 mi ale udělaly radost v tom, že ani při

běhání po asfaltu se člověk necítí nekomfortn ě a klidn ě kratší zpevn ě né úseky zvládne.

Na druhou stranu jsem zastánce běhání za každých podmínek – bláto, vlhko či déšť by neměly být překážkou. Testovaná obuv ale nenabízí žádnou membránu, což je sice často výhodou kvůli větrání nohy, ale na běhání ve vlhkém terénu můžete zapomenout. Stačilo pár desítek metrů přes bahno a boty byly vevnitř dost mokré. Do takových podmínek tedy raději vyberte jiný model od Salomonu, např. Wings Flyte s GORE-TEXem. Pro mnohé běžce může být nevyhovující také větší hmotnost boty, což je ale vykoupeno kvalitním provedením a opravdu dobrým uchycením nohy v botě. Hledáte-li boty, které vás podrží v náročném terénu s těžkým stoupáním a technickým klesáním, jste na správné adrese.

Další informace

Hmotnost: 295 g (vel. UK 6) Šněrování: systémem Quicklace umožňujícím rychlé a jednoduché utažení Infocena: 3 790 Kč

Dodává: Salomon Více info na www.salomon.cz

Zaujalo mě:

Perfektní zpevnění boty v oblasti nártu Velmi dobrá přilnavost i na kluzkém povrchu Gumová špička boty chránící prsty

Bota se hodí zejména do přírody a hor

Podrážka je vybavena systémem ContraGrip

Zatímco LOBů poslední roky během zimního období (i když zima se poslední dobou pozná spíš pohledem do kalendáře nežli z okna) v Čechách příliš mnoho nebylo, bajků naopak přibývá. V Praze dokonce skupina nadšenců okolo Martina Přibíka založila Pražský zimní MTBO pohár, který měl při premiérovým ročníku hned 7 dílů. Poněkud oficiálnější charakter pak měl závod konaný 9. dubna. To si skupinka závodníků

Kvůli brzkému termínu prvních SP ve Francii bylo potřeba uspořádat nominačky takto zkraje sezóny. Stavitel tratí a bývalý reprezentant Honza Lauerman připravil zajímavou trať napůl mezi middlem a longem. I počasí navzdory nepříznivým předpovědím nakonec docela vyšlo. Zatímco v ženách to příliš velké drama nebylo a nominaci si vysloužilo všech 6 závodnic ženského A týmu, v mužích se čekal daleko napínavější souboj. Závod jasně opanoval a ke třem dopředu nominovaným mužům se přidal Vojta Ludvík. Na dalších pozicích to však již bylo velmi natěsnané, a tak se rozhodlo, že o posledních dvou místenkách do Francie se rozhodne až o dva týdny později…

Radek Laciga rala@volny.cz

Foto: Petr Lukavec, Pepa Jakeš

Foto: Petr Lukavec, Jakeš

To se konaly jako součást tradičního jar- ního MTBO Campu dva závody WRE ve švédském Åhusu, který je nejen Mekkou nejmenovaného lihového nápoje, kte- rým je tato severská země proslulá, ale se svou krajinou borových lesů, píseč ných dun a neskutečně spletitou sítí pěšinek patří také k cyklisticky nejkrás- nějším a mapově nejnáročnějším teré- nům pro MTBO vůbec. Sjela se celkem slušná konkurence ze Švédska, Dánska, Finska, Ruska a Itálie. Náš tým přivezl početné osazenstvo z řad juniorů a doros- tenců, v dospělých to však, i vinou one- mocnění některých mužů, bylo trochu slabší. I přesto jsme se výsledkově neztra- tili, za zmínku stojí 3. místo Radka Lacigy na sprintu a 4. Vojty Ludvíka na middlu. Z dramatu o nominace do Francie tedy nakonec moc nezbylo, výsledné resumé zní: Martina Tichovská, Renata Paulíč ková, Marie Březinová, Kateřina Nová- ková, Naděžda Skácelová, Štěpánka Staň ková, Marek Pospíšek, Vojtěch Stránský, Jiří Hradil, Vojtěch Ludvík, Radek Laciga a Jan Svoboda.

okolo reprezentačního kouče Jirky Vraného dala dostaveníčko v Osečné na mapě Hamr.

První velké domácí závody se konaly 7.–8. května pod taktovkou „novo“ pořa- datelů Mamutů z Lipovky v Česticích u Kostelce nad Orlicí. A závody to byly velké s velkým „V“: jednak svou účastí kolem 450 závodníků, ale také délkou. Po několikaleté pauze se jel v rámci čes- kého poháru ultra-long a vzhledem k rovi- natému charakteru terénu byl skutečně ultra-dlouhý: v mužské elitě 68 km zname- nalo vítězný čas Vojty Ludvíka 175 minut před hostem z Itálie a úřadujícím mis- trem světa (ale ve sprintu) Lukou Dalla- vallem a třetím Jirkou Hradilem. Ženy pak jasně opanovala téměř o 10 minut Mar- tina Tichovská před Renatou Paulíčkovou a Katkou Novákovou. Ani v neděli nás (muže) stavitel příliš nešetřil. Čas 68 min Dallavalleho není úplně standardní pro vítěze middlu. Na paty mu šlapal Kryštof Bogar, který si zase jednou odskočil od cross country, aby nám, ostatním „aktiv- ním“ reprošům, trochu srazil hřebínek. A nebyl sám. Honza Kouřimský, loni ještě trápící své vrstevníky v M40, se letos vrátil zpět do elity čeřit vody českého rybníčku. A pustil se do toho s pořádnou vervou – 4. a 6. místo udělaly pořádnou vlnu, pranic

ovineva-

Kouřovi nevadil ani fakt, že někde v lese zřejmě ztratil pravou půlku své přední vidlice. Abych byl genderově vyvážený, v ženách po dlouhé době nevyhrála chybující Martina Tichovská. Radovala se tak Renata Paulíčková před další Italkou ve startovním poli Laurou Scaravonati a Naďou Skácelovou. Za zmínku také stojí velmi pěkně uspořádané dětské závody. Mladá krev nám pomalu dorůstá a svou premiéru v českém poháru si zde odbyl například i nejmladší z bratrů Bogarů Jestli tenhle klučina zdědil podobné geny jako jeho sourozenci, máme se za pár let na co těšit.

A na závěr jedna pozvánka. 5.–7. srpna se v oblasti České kanady pojede šestý a dle hlavního pořadatele a guru celé akce Báži Lepšíka také definitivně poslední ročník kultovní cyklistické akce Six Numbers. Letos sice jen ve formě 3-etapového závodu, ale kdo se kdy účastnil, tak ví, že druhá a hlavní fáze začíná vždy až po dojetí do cíle… Svou účastí tak můžete udělat radost nejen sobě, ale také člověku, který stál u zrodu MTBO v Česku.

Světový pohár v OB 2016 - 1. série Krátká trať - 30. 4. 2016 / POL - Sobótka (Zamek Górka) Ženy (5.4 km, přev. 200 m, 22 K, 90 záv.)

1. Jansson Helena SWE 38:31

2. Alexandersson Tove SWE 38:33

3. Mironova Svetlana RUS 39:59

4. Rantanen Merja FIN 40:09

5. Harju Venla FIN 40:14

6. Alm Maja DEN 40:22

7. Kosová Denisa CZE 40:23

10. Šafka Brožková Dana CZE 41:30 20. Indráková Adéla CZE 42:51 38= Omová Michaela CZE 45:16 41. Horčičková Vendula CZE 45:34 42. Jakobová Adélka CZE 46:34 Muži (6.5 km, přev. 250 m, 26 K, 120 záv.)

1. Lundanes Olav NOR 35:19

2. Kaas Carl Godager NOR 36:28

3. Ridefelt Albin SWE 36:33

4. Runesson Johan SWE 36:40

5. Bergman Gustav SWE 36:48

6. Daehli Magne NOR 37:21

18. Král Vojtěch CZE 39:04 23. Nykodým Miloš CZE 39:50 27= Petržela Jan CZE 39:58 33= Procházka Jan CZE 40:22 48. Hájek Daniel CZE 41:25 50. Šedivý Jan CZE 41:36

Sprint (finále) - 1. 5. 2016 / POL - Wrocław (Kliniki) Ženy (3.5 km, přev. 10 m, 22 K, 40 záv.)

1. Wyder Judith SUI 13:53

2. Alm Maja DEN 14:01 3= Alexandersson Tove SWE 14:22 3= Teini Marika FIN 14:22 3= Volynska Nadiya UKR 14:22 6. Strand Lina SWE 14:27 11. Kosová Denisa CZE 14:53 32. Kabáthová Eva CZE 15:51 38. Horčičková Vendula CZE 16:32 Muži (4.2 km, přev. 10 m, 25 K, 41 záv.)

1. Kyburz Matthias SUI 14:33

2. Hubmann Daniel SUI 14:34

3. Leandersson Jonas SWE 14:38

4. Osterbo Oystein Kvaal NOR 14:48

5. Robertson Tim NZL 14:54

6. Rueedlinger Andreas SUI 14:55 Ženy B (3.1 km, přev. 10 m, 19 K, 47 záv.)

1. Shepherd Jo GBR 13:08

35. Topinková Monika CZE 15:22

-. Indráková Adéla CZE DNS Muži B (3.8 km, přev. 10 m, 21 K, 72 záv.)

1. Král Vojtěch CZE 13:25

20= Hájek Daniel CZE 14:21

46. Mrázek Jan CZE 14:57

-. Procházka Jan CZE DNS

Sprintové štafety - 2. 5. 2016 / POL - Trzebnica

1. Švýcarsko SUI 1 62:24 (Wyder, Kyburz, Kyburz, Friederich)

2. Švédsko SWE 1 62:28

(Alexandersson, Svensk, Leandersson, Jansson)

3. Dánsko DEN 1 62:54

(Klysner, Lassen, Bobach, Alm)

(4.) Švédsko SWE 2 63:35

(Strand, Bergman, Regborn, Olsson)

5. Rusko RUS 1 63:39

(Rudnaya, Tikhonov, Khramov, Vinogradova)

(6.) Švýcarsko SUI 2 63:39 (Roos, Rueedlinger, Howald, Gross)

(7.) Rusko RUS 2 63:55

(Novikova, Poliakov, Popov, Mironova)

8. Norsko NOR 2 64:53

(Ekeberg, Jarvis, Hallan, Myhre)

9. Polsko POL 1 64:58

(Wicha, Kowalski, Pawlak, Hornik)

10. Finsko FIN 3 65:03 (Nurmi, Laukkarinen, Niemi, Niittynen)

12. Česká republika CZE 1 65:06 (Indrakova, Prochazka, Kral, Kosova)

29. Česká republika CZE 2 68:47 (Kabathova, Mrazek, Hajek, Horcickova)

Mistrovství Evropy v OB 2016, Světový pohár Sprint (finále) - 22. 5. 2016 / CZE - Lázně Jeseník Ženy (3.0 km, přev. 115 m, 18 K, 52 záv.)

1. Wyder Judith SUI 14:23

2. Volynska Nadiya UKR 14:28

3= Alm Maja DEN 14:34

3= Vinogradova Galina RUS 14:34

5. Rantanen Merja FIN 14:36

6. Roos Elena SUI 14:52

7. Anttonen Sari FIN 14:56

8. Dvorianskaia Anna RUS 14:57

9. Harju Venla FIN 14:59

10. Rudnaia Anastasiia RUS 15:12

24= Topinková Monika CZE 16:09

24= Kosová Denisa CZE 16:09

32= Horčičková Vendula CZE 16:35

50= Fenclová Marta CZE 18:09 Muži (3.4 km, přev. 130 m, 22 K, 52 záv.)

1. Kyburz Matthias SUI 13:42

2. Bergman Gustav SWE 13:44

3. Howald Florian SUI 13:45

4. Regborn Martin SWE 13:59

5. Hubmann Daniel SUI 14:08

6. Westergard Hakon Jarvis NOR 14:16 (7=) Robertson Tim NZL* 14:17

7= Hubmann Martin SUI 14:17

9. Sjöberg Oskar SWE 14:30

10. Osterbo Oystein Kvaal NOR 14:36

11. Král Vojtěch CZE 14:38

48. Poklop Martin CZE 16:26 Ženy B (2.6 km, přev. 100 m, 17 K, 10 záv.)

1. Stankiewicz Agata POL 15:18

3. Gregorová Kamila CZE 15:41 -. Kabáthová Eva CZE 15:22 Muži B(3.1 km, přev. 120 m, 20 K, 37 záv.)

1. Lassen Tue DEN 13:35

13. Minář Marek CZE 15:21

-. Procházka David CZE 14:43 -. Mrázek Jan CZE 14:44 -. Procházka Jan CZE DNS

Klasická trať (finále) - 24. 5. 2016 / CZE - Bílá Voda Ženy (10.3 km, přev. 410 m, 15 K, 52 záv.)

1. Alexandersson Tove SWE 74:20

2. Nordberg Anne-Margret Hausken NOR 75:01

3. Mironova Svetlana RUS 76:53

4. Vinogradova Natalia RUS 77:17

5. Hauswirth Sabine SUI 78:24 6. Orr Hollie GBR 78:50 (7.) Kemp Emily CAN 79:27 8. Gross Julia SUI 79:54

9. Šafka Brožková Dana CZE 80:27

10= Haajanen Sofia FIN 80:35

10= Bagstevold Heidi NOR 80:35 23. Knapová Jana CZE 83:53 34. Indráková Adéla CZE 88:15 40= Omová Michaela CZE 89:57 43. Poklopová Lenka CZE 90:43 Muži (16.1 km, přev. 650 m, 23 K, 51 záv.) 1. Hubmann Daniel SUI 96:25 2. Daehli Magne NOR 97:47 3. Regborn Martin SWE 98:33 4. Kaas Carl Godager NOR 98:35 5. Rollier Baptiste SUI 99:23 6. Bakkman Fredrik SWE 99:32 7. Kyburz Matthias SUI 99:36 8. Tranchand Frédéric FRA 99:58 9. Portin Fredric FIN 100:44 10. Šedivý Jan CZE 100:58 14. Petržela Jan CZE 102:55 15. Nykodým Miloš CZE 103:55 20. Kubát Pavel CZE 106:37 33. Hájek Daniel CZE 111:08 Ženy B (8.4 km, přev. 330 m, 12 K, 9 záv.) 1. Kazlauskaite Inga LTU 71:49 2. Jakobová Adéla CZE 76:06 Muži B (11.4 km, přev. 430 m, 15 K, 28 záv.) 1. Casal Roger ESP 73:55 20. Kubelka Tomáš CZE 87:43

Krátká trať (finále) - 27. 5. 2016 / CZE - Černá Voda Ženy (5.0 km, přev. 170 m, 21 K, 52 záv.)

1. Alexandersson Tove SWE 32:37

2. Wyder Judith SUI 34:50

3. Teini Marika FIN 35:02 (4.) Kemp Emily CAN 35:21

5. Alm Maja DEN 35:27

6. Kinni Saila FIN 35:35

7. Jansson Helena SWE 36:08

8. Bobach Ida DEN 36:19

9= Strand Lina SWE 36:22

9= Harju Venla FIN 36:22

22. Knapová Jana CZE 38:30

24. Indráková Adéla CZE 38:50

31. Šafka Brožková Dana CZE 39:58

35. Horčičková Vendula CZE 41:06

47. Kosová Denisa CZE 45:41 Muži (5.7 km, přev. 210 m, 24 K, 51 záv.)

1. Kyburz Matthias SUI 31:56

2. Bergman Gustav SWE 32:30

3. Basset Lucas FRA 32:47

4. Sjöberg Oskar SWE 32:58

5. Howald Florian SUI 33:01

6= Šedivý Jan CZE 33:43

6= Novikov Valentin RUS 33:43

8. Hubmann Martin SUI 33:49

9. Runesson Johan SWE 33:54

10. Kyburz Andreas SUI 34:01

15. Král Vojtěch CZE 34:24

17. Nykodým Miloš CZE 34:33

18. Petržela Jan CZE 34:36

27. Procházka Jan CZE 35:43

34. Kubát Pavel CZE 36:56 Ženy B (3.9 km, přev. 115 m, 16 K, 34 záv.)

1. Efimova Natalia RUS 32:03

5. Omová Michaela CZE 32:47 Muži B (4.7 km, přev. 150 m, 19 K, 69 záv.)

1. Indgaard Jo Forseth NOR 27:59

Sprintové štafety - 21. 5. 2016 / CZE - Bruntál

1. Rusko RUS 63:01 (Vinogradova N., Tikhonov, Khramov, Vinogradova G.)

2. Dánsko DEN 63:15 (Klysner, Lassen, Bobach, Alm)

3. Švýcarsko SUI 63:28 (Wyder, Kyburz A., Hubmann M., Friederich)

4. Finsko FIN 64:15 (Rantanen, Raitanen, Niemi, Harju)

5. Česká republika CZE 64:45 (Kosová, Procházka J., Král, Knapová)

6. Francie FRA 65:28 (Chataing, Tranchand, Basset, Vercellotti)

7. Velká Británie GBR 66:32 (Ward, Hodkinson, Jones, Shepherd)

8. Estonsko EST 67:27 (Rihma, Mitt, Kivikas, Kaasiku)

9. Rakousko AUT 67:29 (Kadan, Merl, Reiner, Ramstein)

10. Bulharsko BUL 68:22 (Grigorova, Nikolov, Sirakov, Gotseva)

Štafety - 28. 5. 2016 / CZE - Černá Voda Ženy (28 štafet)

1. Finsko FIN1 102:57 (Anttonen, Teini, Rantanen)

2. Švédsko SWE1 103:01 (Strand, Johansson, Alexandersson)

3. Rusko RUS1 103:12 (Rudnaia, Vinogradova N., Mironova)

4. Švýcarsko SUI1 103:18 (Gross, Hauswirth, Wyder)

(5.) Rusko RUS2 103:26 (Novikova, Vinogradova G., Efimova)

(6.) Finsko FIN2 103:55 (Haajanen, Kinni, Harju)

(7.) Švédsko SWE2 107:14 (Forsgren, Bachman, Olsson)

8. Česká republika CZE1 107:44 (Kosová, Šafka Brožková, Knapová)

9. Dánsko DEN1 109:31 (Klinting, Bobach, Alm)

10. Norsko NOR2 110:27 (Myhre, Andersen, Johansson)

(11.) Česká republika CZE2 111:24 (Omová, Indráková, Jakobová) Muži (42 štafet)

1. Švýcarsko SUI2 106:07 (Howald, Rollier, Hubmann M.)

2. Norsko NOR1 106:15 (Kaas, Kinneberg, Dahli)

3. Česká republika CZE1 106:20 (Petržela, Šedivý, Král)

4. Švédsko SWE2 107:09 (Leandersson, Runesson, Regborn)

(5.) Švýcarsko SUI1 107:52 (Kyburz A., Hubmann D., Kyburz)

6. Rusko RUS1 108:01 (Khramov, Tcvetkov, Novikov)

(7.) Česká republika CZE2 109:00 (Nykodým, Kubát, Procházka J.)

8. Rakousko AUT1 111:02 (Gremmel, Kerschbaumer, Merl)

9. Finsko FIN2 111:07 (Taivainen, Ojanaho, Sirén)

10. Lotyšsko LAT1 111:15 (Paulinš, Sirmais, Bertuks)

Mistrovství ČR a Veteraniáda v nočním OB

16. 4. 2016 / DOK - Doksy (tábor Termit) D21 (7.7 km, přev. 145 m, 20 K, 36 záv.)

1. Hrušková Barbora ZBM 53:29

2. Kabáthová Eva ZBM 55:03

3. Chromá Kateřina ZBM 55:40

4. Tichovská Martina PGP 56:44

5. Omová Michaela TUR 56:51

6. Jedličková Zuzana SHK 56:53

7. Doležalová Monika KAM 57:07

8. Procházková Marie KAM 60:41

9. Mechlová Lenka SHK 62:00

10. Horová Pavla LPU 62:36 H21 (12.1 km, přev. 240 m, 30 K, 68 záv.)

1. Šedivý Jan PGP 65:25

2. Nykodým Miloš ZBM 66:42

3. Hájek Daniel ZBM 68:10

4. Procházka Jan PGP 68:20

5. Petržela Jan PHK 68:27

6. Dragowski Kuba TUR 71:45

7. Kamenický Matěj LPU 72:09

8. Hradec Pavel TUR 72:51

9. Kubelka Tomáš LPU 74:00

10. Udržal Tomáš LPU 74:10 D16 (4.4 km, přev. 45 m, 15 K, 47 záv.)

1. Thýnová Nikola SHK 32:19

2. Peterová Jana LPU 33:47

3. Rückerová Šárka HOR 34:14

4. Semíková Lucie KAM 37:55

5. Aschermannová Karolína KAM 38:26

6. Hrabošová Magdalena ASU 38:39 D18 (5.0 km, přev. 50 m, 16 K, 38 záv.)

1. Janošíkova Tereza UOL 37:25

2. Firešová Markéta ZBM 37:33

3. Čechová Tereza SJI 37:34

4. Kopecká Anna LPU 38:01

5. Sieglová Eliška PGP 39:08

6. Malinová Apolena SHK 39:24 D20 (5.6 km, přev. 65 m, 16 K, 28 záv.)

1. Nováková Tereza DKP 36:23

2. Hiršová Gabriela ZBM 39:03

3. Chládková Simona LPU 39:34

4. Hančová Petra LPU 41:00

5. Argalášová Kateřina TRI 42:49

6. Vavrysová Barbara LCE 43:01 H16 (6.1 km, přev. 80 m, 18 K, 48 záv.)

1. Pavlovec Dan BOR 39:00

2. Mareš Vít BOR 40:09

3. Čech Petr SJI 40:25

4. Bořánek Michal STE 40:49

5. Janovský Tomáš PGP 44:02

6. Roudný Václav LPU 44:05 H18 (7.5 km, přev. 150 m, 17 K, 44 záv.)

1. Hirš Otakar ZBM 46:21

2. Křivda Tomáš CHC 47:22

3. Vandas Daniel PHK 48:59

4. Bendák Jan PHK 49:02

5. Pek Daniel SHK 49:21

6. Sýkora Vojtěch LCE 49:28 H20 (9.4 km, přev. 185 m, 25 K, 27 záv.)

1. Mudrák Štěpán LCE 56:45

2. Netuka Vojtěch SHK 59:44

3. Nowak Maciek PHK 61:53

4. Skalický Matyáš KUO 62:04

5. Navrátil Šimon PGP 62:47

6. Glonek Jakub AOP 62:53 D35 (4.8 km, přev. 50 m, 15 K, 8 záv.)

1. Kašková Kateřina CHA 43:01

2. Pachnerová Dominika CHA 46:33

3. Arnoštová Kateřina DOR 53:15 D40 (4.2 km, přev. 45 m, 14 K, 9 záv.)

1. Svobodová Jitka VSP 34:53

2. Podrábská Marie VLI 37:06

3. Škorpilová Jana SJC 38:42 D45 (3.8 km, přev. 35 m, 14 K, 8 záv.)

1. Chaloupská Pavlína PHK 35:10

2. Skyvová Kristýna STE 39:04

3. Nehasilová Zuzana LDC 47:17 D50 (3.8 km, přev. 35 m, 14 K, 5 záv.)

1. Teplá Hana SHK 49:09

2. Tichá Jana SJH 51:14

3. Thýnová Ivana SHK 57:46

D55 (3.6 km, přev. 30 m, 13 K, 6 záv.)

1. Bochenková Jana DOR 32:44

2. Voltrová Svatava ROZ 35:06

3. Víchová Ladislava LPU 43:05 D60 (3.4 km, přev. 20 m, 10 K, 1 záv.)

1. Běhounová Jiřina PHK 41:37 H35 (8.0 km, přev. 170 m, 22 K, 10 záv.)

1. Horáček Michal VLI 51:12

2. Matějů Michal VLI 53:40

3. Polák Vlastimil VRL 56:33 H40 (7.1 km, přev. 130 m, 16 K, 19 záv.)

1. Hepner David SHK 47:02

2. Zakouřil Tomáš TUV 48:18

3. Arnošt Kamil DOR 49:15 H45 (5.8 km, přev. 80 m, 19 K, 25 záv.)

1. Cych Piotr POL 38:20

2. Valík Luděk AOP 39:26

3. Filip Libor SRK 40:55 H50 (5.5 km, přev. 75 m, 19 K, 17 záv.)

1. Janovský Tomáš PGP 36:09

2. Koucký Roman EKP 40:30

3. Novák Libor OKP 41:43 H55 (4.8 km, přev. 50 m, 15 K, 14 záv.)

1. Nešpor Jan TTR 39:38

2. Škorpil Martin HOR 40:13

3. Tichovský Martin PGP 41:00 H60 (4.2 km, přev. 45 m, 14 K, 8 záv.)

1. Procházka Antonín DCE 32:32

2. Folprecht Miroslav TUR 37:24

3. Farář Václav LPU 37:57 H65 (3.8 km, přev. 35 m, 14 K, 9 záv.)

1. Přinda Oldřich VLI 34:10

2. Pospíšil Jaromír PZR 35:22

3. Rančák Josef BOR 46:35 H75 (3.4 km, přev. 20 m, 10 K, 2 záv.)

1. Mikulecký Jan PHK 69:28

Mistrovství ČR a Veteraniáda v OB ve sprintu 23. 5. 2015 / ASU - Valašské Meziříčí D21 (2.0 km, přev. 58 m, 16 K, 29 záv.)

1. Kosová Denisa PHK 13:42

2. Kabáthová Eva ZBM 14:05

3. Gregorová Kamila CTB 14:10

4. Topinková Monika PHK 14:11

5. Fenclová Marta LPU 14:20

6. Horčičková Vendula LCE 14:31

7. Jakobová Adélka PGP 14:33

8. Poklopová Lenka ZBM 14:35

9. Plochová Dominika DKP 14:44

10. Procházková Klára LPU 14:45 H21 (2.4 km, přev. 64 m, 24 K, 29 záv.)

1. Král Vojtěch SSU 14:59

2. Procházka Jan PGP 15:05

3. Rollier Baptiste PHK 15:27

4. Hájek Daniel ZBM 15:42 5= Procházka David LPU 15:48 5= Poklop Martin SSU 15:48 7= Nykodým Miloš ZBM 15:51 7= Mrázek Jan SJC 15:51 9. Minář Marek ASU 16:00 10. Brlica Pavel ZBM 16:12

D16 (1.5 km, přev. 40 m, 12 K, 45 záv.) 1. Kochová Anna SJC 11:31 2= Thýnová Nikola SHK 11:57 2= Rückerová Šárka HOR 11:57 4. Hojná Eliška SJH 12:09 5. Peterová Jana LPU 12:26 6. Biederman Adrianna SHK 12:31 D18 (1.8 km, přev. 44 m, 16 K, 45 záv.) 1. Janošíkova Tereza UOL 12:06 2. Čechová Tereza SJI 13:06

Malinová Apolena SHK 13:41 4. Kopecká Anna LPU 13:48 5. Szarzecová Lucie TRI 14:15 6= Větříčková Andrea SHK 14:25 6= Vyhnálková Barbora RIC 14:25 D20 (1.9 km, přev. 56 m, 17 K, 32 záv.) 1. Hančová Petra LPU 13:13 2. Štičková Anna LLI 13:29 3. Argalášová Kateřina TRI 13:52 4. Chládková Simona LPU 14:05 5. Hiršová Gabriela ZBM 14:09

6. Vavrysová Barbara LCE 14:18 H16 (2.1 km, přev. 62 m, 18 K, 46 záv.)

1. Bořánek Michal STE 13:05

1. Filipek Sebastian TRI 13:05

3. Rusin Jan LPU 13:39

4. Čech Petr SJI 13:50

5. Gajda Jan KAM 14:03

6. Volák Ondřej LPU 14:06 H18 (2.2 km, přev. 58 m, 21 K, 51 záv.)

1. Křivda Tomáš CHC 14:14

2. Černocký Libor LCE 14:17

3= Hirš Otakar ZBM 14:18

3= Kočí Josef JPV 14:18

5. Hlaváč Ondřej ZBM 14:30

6. Pek Daniel SHK 14:39 H20 (2.2 km, přev. 62 m, 20 K, 30 záv.)

1. Glonek Jakub AOP 14:28

2. Kettner Vojtěch KAM 14:48

3. Mudrák Štěpán LCE 15:00

4. Čech Jan SJI 15:21

5. Matuš Vojtěch VRB 15:24

6. Netuka Vojtěch SHK 15:37 D35 (1.7 km, přev. 52 m, 15 K, 10 záv.)

1. Kašková Kateřina CHA 13:57

2. Štěpánková Kateřina TBM 14:13

3. Pekárková Eva TZL 14:41

D40 (1.6 km, přev. 46 m, 16 K, 19 záv.)

1. Škorpilová Jana SJC 14:05

2. Chupekova Silvia SVK 15:07

3. Vandasová Markéta VAM 15:13 D45 (1.8 km, přev. 46 m, 16 K, 20 záv.)

1. Kovaříková Mária TRI 15:06

2. Horčičková Eva UOL 15:18

3= Kožinová Jana PGP 15:29

3= Podmolíková Dagmar TZL 15:29 D50 (1.7 km, přev. 38 m, 17 K, 10 záv.)

1. Poklopová Ivana UOL 14:57

2. Jirková Renata ZPV 15:23

3. Jemelíková Lada VBM 16:05 D55 (1.7 km, přev. 32 m, 14 K, 9 záv.)

1. Voltrová Svatava ROZ 14:01

2. Denysenko Tamara SVK 15:58

3. Králová Zdenka SSU 16:31 D60 (1.5 km, přev. 32 m, 15 K, 7 záv.)

1. Rosecká Alena PZR 13:12

2. Kabáthová Jitka ZBM 14:15

3. Vávrová Beáta ASU 16:53 D65 (1.6 km, přev. 28 m, 13 K, 5 záv.)

1. Úlehlová Ivana BOR 15:53

2. Křížová Zdenka PZR 16:13

3. Novotná Ludmila ZLH 18:18 D70 (1.5 km, přev. 28 m, 12 K, 1 záv.)

1. Stará Pavla BOV 19:31 H35 (2.2 km, přev. 60 m, 19 K, 13 záv.)

1. Finstrle Luděk ZBM 15:11

2. Koblížek Kamil KUO 15:50

3. Tomeš Jaroslav DKP 16:10 H40 (2.0 km, přev. 56 m, 19 K, 18 záv.)

1. Palát Petr ABM 14:45

2. Matějů Luboš PGP 15:05

3. Jašek Petr STE 16:55 H45 (2.1 km, přev. 54 m, 19 K, 22 záv.)

1. Sobczyński Kalikst CHC 15:11

2. Chupek Jozef SVK 15:12

3. Pekárek Evžen TZL 15:38 H50 (2.1 km, přev. 56 m, 19 K, 19 záv.)

1. Novotný Milan PHK 16:02

2. Hadač Miroslav AOP 16:19

3. Vydra Ivan CHA 16:48 H55 (1.9 km, přev. 54 m, 18 K, 16 záv.)

1. Milota Josef MLA 15:13

2. Václavek Tomáš STE 16:07

3. Dikoš Pavel BOR 16:34 H60 (1.9 km, přev. 42 m, 16 K, 18 záv.)

1. Folprecht Miroslav TUR 13:58

2. Šrajer Jan OOP 15:01

3. Jirka Jiří ZPV 15:11

H65 (1.7 km, přev. 34 m, 16 K, 16 záv.)

1. Přinda Oldřich VLI 13:39

2. Provazník Jiří TUR 15:41

3. Jelínek Vít TZL 15:42 H70 (1.7 km, přev. 34 m, 14 K, 9 záv.)

1. Gurka Jiří TUV 15:27

2. Šmelík Ĺudo SVK 16:24

3. Pospíšil Jaromír PZR 16:28 H75 (1.5 km, přev. 28 m, 14 K, 5 záv.)

1. Láznička Alois TZL 16:42

2. Mikulecký Jan PHK 20:38

3. Kroupa Jaroslav ZPV 27:30

Mistrovství ČR a Veteraniáda v OB sprintových štafet

24. 5. 2015 / ASU - Valašské Meziříčí DH21 (32 štafet)

1. OK 99 Hradec Králové PHK 58:51 (Topinková M., Rollier B., Kosová D., Petržela J.)

2. SK Žabovřesky Brno ZBM 59:54 (Indráková A., Hájek D., Kabáthová E., Nykodým M.)

3. OK Lokomotiva Pardubice LPU 60:05 (Fenclová M., Procházka D., Knapová J., Kamenický M.)

4. SK Žabovřesky Brno ZBM2 60:38 (Hiklová N., Zimmermann Š., Poklopová L., Brlica P.)

5. SK Žabovřesky Brno ZBM3 60:54 (Hlavová J., Chloupek A., Hrušková B., Švirák O.)

6. SK Praga PGP 61:27 (Matějů M., Flašar J., Jakobová A., Procházka J.)

7. OK Lokomotiva Pardubice LPU2 61:38 (Hančová P., Nožka R., Procházková K., Záveský F.)

8. OOB TJ Slovan Luhačovice LCE 61:46 (Sklenářová R., Mudrák Š., Horčičková V., Hubáček J.)

9. TJ TŽ Třinec TRI 62:19 (Sabelová M., Argaláš M., Argalášová K., Kantor O.)

10. SK Žabovřesky Brno ZBM4 63:05 (Hiršová G., Hruška J., Chromá K., Mokrý S.) DH18 (34 štafet)

1. OK 99 Hradec Králové PHK 54:42 (Cych A., Bendák J., Chaloupská B., Vandas D.)

2. Oddíl OS SK Prostějov JPV 55:12 (Pilcová S., Kočí J., Janošíkova T., Vystavěl O.)

3. SK Žabovřesky Brno ZBM 56:37 (Auermüllerová A., Hlaváč O., Firešová M., Hirš O.)

4. OK Lokomotiva Pardubice LPU 56:53 (Kopecká A., Volák O., Rückerová Š., Rusin J.)

5. OOB TJ Slovan Luhačovice LCE 58:26 (Šmelíková T., Černocký L., Hanousková R., Sýkora V.)

6. OK 99 Hradec Králové PHK2 59:21 (Kinkorová T., Chvátil Š., Vandasová A., Kavalír J.) DH140 (7 štafet)

1. SKOB Zlín TZL 64:12 (Mašláňová H., Pekárek E., Pekárková E., Smola M.)

2. SK Žabovřesky Brno ZBM 67:55 (Kočová L., Finstrle L., Hrušková L., Zřídkaveselý L.)

3. OK Lokomotiva Pardubice LPU 70:31 (Švíglerová P., Roudný V., Klimplová L., Vodička O.) DH180 (14 štafet)

1. SKOB Zlín TZL 59:36 (Podmolíková D., Šidla J., Batani H., Podmolík T.)

2. SK Praga PGP 62:15 (Vildmonová P., Janovský T., Kožinová J., Matějů L.)

3. Slávia Žilinská univerzita Žilina SVK 63:24 (Poštulková Z., Poštulka K., Chupeková S., Chupek J.) DH220 (7 štafet)

1. SOOB Spartak Rychnov n:Kn: SRK 67:58 (Kosová M., Kulhavý J., Bártová E., Hrobař R.)

2. OK Lokomotiva Pardubice LPU 71:22 (Klimplová Z., Farář V., Víchová L., Třasák M.)

3. TJ TŽ Třinec TRI 71:40 (Jastrzembská J., Prokop L., Bialožytová P., Bialožyt M.) DH240 (3 štafety)

1. MLOK Mariánské Lázně MLA 64:14 (Miturová R., Fišák J., Opavová S., Milota J.)

2. SKOB Zlín TZL 68:08 (Horynová E., Jelínek V., Koláriková I., Jelínek P.)

3. TJ Opava OOP 82:00 (Hájková L., Sýkora J., Kociánová E., Nosek J.)

Trail-O

MČR

Open:

1. Forst Libor (MFP) 22 b 17 sec.

2. Kurfürst Pavel (FSP) 22 b 18 sec.

3. Locker Martin (SRK) 22 b 72 sec.

4. Dudík Petr (JPV) 22 b 79 sec.

5. Šimek Miroslav (LME) 22 b 80 sec. Para:

1. Kosťová Jana (KVP) 20 b 70 sec.

2. Hůlka Bohuslav (KVP) 17 b 78 sec.

3. Špidlen Miroslav (KVP) 16 b 78 sec.

4. Lučný Milan (KVP) 15 b 152 sec.

5. Mrtková Jarmila (KVP) 13 b 14 sec.

TempO:

ME

1. Kurfürst Pavel (FSP) 252 sec. 2. Kalousek Jiří (FSP) 267 sec. 3. Kosťová Jana (KVP) 339 sec. 4. Locker Martin (SRK) 468 sec. 5. Forst Libor (MFP) 473 sec.

Štafety Para:

1. Švédsko 912,5 sec. 2. Česká rep. 932 sec. 3. Rusko 1163 sec. Štafety Open: 1. Itálie 557,5 sec. 2. Švédsko 730 sec. 3. Slovensko 765 sec. 10. Česká rep. 925 sec. TempO:

1. Kurfürst Pavel (CZE) 258.5 sec. 2. Jullum Martin (NOR) 266,5 sec. 3. Furucz Ján (SVK) 288,5 sec. 12. Locker Daniel (CZE) 372,5 sec. 36. Kurfürstová Magda (CZE) 687,5 sec. Para:

1. Jansson Ola (SWE) 42 b 161 sec. 2. Johansson Michael (SWE) 40 b 138 sec. 3. Vovk Vladyslav (UKR) 39 b 180 sec. 4. Kosťová Jana (CZE) 37 b 217 sec. 23. Špidlen Miroslav (CZE) 26 b 173 sec. 24. Hůlka Bohuslav (CZE) 26 b 191 sec. Open:

1. Gerdtman Stig (SWE) 45 b 156 sec. 2. Jullum Martin (NOR) 45 b 326 sec. 3. Andersson Jens (SWE) 44 b 153 sec. 28. Fišer Jiří (CZE) 40 b 176 sec. 33. Kurfürst Pavel (CZE) 40 b 236 sec.

Jistotu na trati Vám dává servis TOI TOI. To ostatní je na Vás!

Pronájem a servis mobilních WC, pisoárů, mycích žlabů a stání, toaletních karavanů, odpadkových košů, velkoplošných stanů a ochrany povrchu. Pronajímáme a prodáváme mobilní oplocení, obytné, kancelářské, skladové a sanitární kontejnery. Nabízíme kompletní hygienické zabezpečení hromadných společenských, sportovních a kulturních akcí.

Slaný, České Budějovice, Hradec Králové, Plzeň, Olomouc, Brno