Orientační běh 2011/2

Jak tO vidí…

… Jiří kreJčík

V době, kdy většina českého národa řeší smysl státních maturit, můžeme se my orien áci odrea govat u jiné filosofické disputace, která se opakuje téměř každý rok. Ano, mám na mysli nominační závody na juniorské mistrovství světa.

Nominačky, to je vlastně taková orien ácká zkouš ka dospělosti. Jedno odpoledne, které rozhodne o vašem programu na léto. Jeden závod, v němž musíte zúročit své celoroční tréninkové úsilí. Jen vy a komise, která může a nemusí přihlédnout k vaše mu dosavadnímu prospěchu.

O smyslu státních maturit můžeme polemizovat. Ale určitě je dobře, že se juniorská reprezentace vrátila k modelu samostatného závodu. A je ještě lépe, že se nominační závody konají o samostatném víkendu. Termín nikomu nekoliduje se zkouškami ani s přijímačkami a nikdo nenastupuje do závodu una ven po některém z náročných pohárových víkendů. Závod má navíc jinou atmosféru a junioři se na něj musejí připravit. Dosavadní úspěchy jsou zapo

menuty, své kvality musíte prokázat ještě jednou.

A tak jako vám při maturitní otázce nepomůže tahák pod lavicí, na nominačkách vám kontrolu nenajde veterán, který náhodou běží okolo.

Ano, je to možná trochu zbytečný stres. A nejen pro závodníky, ale i pro realizační tým. Pamatuje te na donedávna poslední samostatný nominační závod v roce 2005, který skončil odhozením mobil ního telefonu do kupky sena? Přesto díky za tako vou stresovou situaci. Ti, kteří ji zvládnou nejlépe, totiž budou muset zanedlouho zvládnout další. A už jsou to přijímačky a studium na vysoké škole, nebo samotné juniorské mistrovství světa.

Od čísla k číslu

Minulé číslo časopisu bylo plné lyžování, ale na obálce pobíhali závodníci s čelovkami. Proto jsme slíbili, že v tomto čísle plném nočních závodů dáme na obálku lyžaře. Záměr bohužel ztroskotal na mis trovství světa v lyžařském OB totiž byla taková mlha a vánice, že se nedalo fotit. Nedá se svítit, musíme počkat až do léta.

Na mistrovství republiky na 10000 m na dráze v Bílině skončil Jan Procházka sedmý za 31:45.83 a Štěpán Kodeda osmý za 32:03.18. Srdečně gratu lujeme! Autoři těchto řádků nenaběhali 25 koleček na tartanu ani za celý dosavadní tréninkový rok.

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

POstuP čísla

„Řada závodníků měla v nepříjemném poča sí problém v členitém terénu najít kontroly a často se jim stalo, že kufrovali,“ dozvídáme se z televizní reportáže ze závodu Českého poháru na Kalvárii. Tohle slovo má evidentně tuhý kořínek.

V letošním kalendáři závodů se na přelomu května a června objevila nebývalá sprintová sezóna. Počítejte s námi: v sobotu Pardubice, ve středu Pra ha nebo Kokory, v sobotu Kralovice, v neděli dvakrát Mělník a ve středu Ústí nad Orlicí. Největší ranko holici si mohli za 12 dní připsat rovnou šest zářezů. A kdo se rozpůlil, dokonce sedm.

Česká reprezentace v OB měla na kon ci března soustředění v Doksech a úto kem vzala i legendární Supí horu. Kla sická tra nabídla několik zajímavých voleb. Nejvíce se však závodníci roz prostřeli hned na postupu na dvojku. Bylo to hned dvojité dilema. Rovně? Pokud ano, tak sedýlkem, nebo úplně na Silda? Obíhačka? Pokud ano, tak celou dobu po cestě, nebo střihnout údolí? Jak byste tenhle rébus vyluštili vy? Řešení najdete na straně 26.

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

vydavatel: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100, P.S. 40, 160 17 Praha 6 Strahov, Tel./fax: 220 513 295, E-mail: csob@cstv.cz, redakce a příjem inzerce: NORD SERVICE s.r.o. , Zámecký okruh 2, 74601 Opava, www.casopisob. cz, Jiří Krejčík editor, 1krysy@gmail.com, Lenka Klimplová redaktorka, lenka.klimplova@gmail.com, Petr Žaloudek redaktor, zhaly@seznam.cz, Ondřej Švirák redaktor, svirda@centrum.cz, Mirek Hadač inzerce a marketing hadac@nord-service.cz, Tel.: 602 719 817, Předplatné: Gábina Hadačová, gabina@nord-service.cz, Tel.: 602549144, Grafika a dtP: Pavel Vítek, pa.vitek@seznam.cz, Příspěvky do časopisu přijímá redakce v jakémkoliv počítačovém formátu. Loga závodů, fotografie, mapy apod. zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky a grafické přílohy se nevracejí. registrace: MK ČR E 10023 ISSN 1803-7496, Vyšlo: 13. 6. 2011. Uzávěrka příštího čísla: 4. 7. 2011

Luxusní farstování předvedli na Českém poháru štafet v Luži pořadatelé z Chrasti. Prvních sedm kon trol (tedy téměř 27 minut závodu) měli všichni muži běžící stejný úsek shodných. Aspoň se při dostihu po cestách k prvním dvěma lampionům nemuseli cítit tak osamocení.

Přes plochy označené v mapě jako soukromý pozemek se běhat nesmí. To věděl už v roce 2005 Martin Henych, když se za porušení tohoto pravidla, které vyplývá z mapového klíče, chtěl nechat na sprintu ve Starých Splavech disknout. Na rozdíl od letošního sprintu v Pardubicích, kde mnoho závodní ků chtělo privátem také proběhnout, ho však tehdy v zahrádce mohla místo Pendolina sundat maximál ně rozzuřená babice s vařečkou v ruce.

Na červnových jičínských federálech na Pařezu došlo k zajímavému úkazu. Cestou na start sobot ního závodu jeden z obyvatelů chatové osady sám ochotně vyndal stolek a vodu a nabízel závodníkům občerstvení. Dobrý člověk ještě žije?

Na Českých akademických hrách se po letech běžela pouze krátká tra Navíc nebezpečně blízko legendární mapě U Potkana. Odráží se v tom stav našeho vysokého školství?

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz

Tak Trochu jiný nočák, Tak Trochu jiná reporTáž

Letošní debutové mistrovství republiky si vzali na paškál brněnští obojživelníci, SK Žabovřesky Brno. Pro elitní juniorské a dospělácké kategorie si Žabiny nachystaly doposud neodzkoušenou kulišárnu – hromadný start nočního mistrovství. Hromaák vyvolával řadu otazníků již několik měsíců před startovním výstřelem a většina závodníků na něj koukala skrz prsty. Podaří se dostatečně roztrhat startovní pole? Nestane se ze závodu hloupý hon na lišku? Nebude hromadný start posledním hřebíčkem do rakve už tak skomírajícímu nočnímu šampionátu? To a mnohem více se dozvíte v naprosto jedinečné reportáži z digitálního pera Vladimíra Lučana…

Smyslem tohoto rozboru není pokoušet se o nějakou kritiku. Ale stejně se člověk občas neudrží a pár nekontrolovaných slov mu z huby vypadne, to se prostě stane. Taky jsem nesjel všechny meziča sy a nezeptal se všech lidí, kudy to chodili a proč a jestli to tak bylo lepší nebo ne. Navíc někdy by mezičasy nebyly ani nijak průkazné, protože vítěz Jan Procházka na tom byl onen víkend fyzicky asi stopadesátkrát líp než zbytek startovního pole. Takže i když měl třeba na nějakém postupu nej rychlejší čas, ještě to neznamená, že to byla úplně nejlepší volba (jeho postupy jsou k vidění na jeho www blogu). Tím, že se startovalo hromadně, tak zřejmě i nějaké varianty postupů zůstaly neodhale né, protože když člověk vidí dav světel před sebou,

tak jej radši většinou následuje, než aby se vydal sám do tmy, navíc třeba na druhou stranu než ostatní. Tento drobný nedostatek ale doufám zase zastíní komentář jednoho z účastníků boje o přední pozice v závodě, který nám bude jednotlivé postu py glosovat Vláa Lučan, který skončil v tomto závodě na 4. místě. Na úvod je třeba ještě vysvět lit, že bohužel jsme se s Vláou nakonec nedohodli na výši odměny za rozhovor, proto je v článku použit přesný opis častí našeho hovoru. Což je koneckon ců v mediích v poslední době poměrně populární technika zveřejňování informací.

Ahoj Vláo – můžu vám tak říkat? Ale jo, klidně si můžeme rovnou tykat.

Bezva, tak co říkáš trati, jak se ti to líbilo? No, tož co velice tady v tom terénu, že? Když jsem se pak na to doma znovu díval, tak jsem si říkal, že to nakonec byla podařená tra teda na ten terén samozřejmě. Stavitel z toho fakt vytáhl maximum. Na ty vstupní podmínky... jako ten hromaák a ten terén.

Cos čekal od závodu, co sis myslel o hromadném startu a co se z tvých očekávání splnilo a co ne? Proti hromaáku nic nemám, je mi to v podstatě u... Můžu mluvit sprostě?

Radši ne, snažíme se být seriózním plátkem. Oukej. Největší plus vidím v tom, že se nenatahuje start někdy do noci a všichni mají stejné podmínky. Občas je to samozřejmě trochu pruda, běžet furt v konvoji. Záleží na farstování. Jinak jsem čekal, že to bude dobrá příprava na Tiomilu a aspoň nějaký závod před Tiomilou, na kterém se trochu člověk může porovnat. Škoda teda, že nepřijelo víc kluků z repre a víc eliáků. Jediné, co mě teda trochu štve, je ta moje brambora, no. Béa totiž letos v oddíle vypsal finanční prémii za medaili. No tak snad někdy jindy, no…

Prémii, jo? Hmm, tak to se tam teda v těch Pardubicích máte asi dobře... Zvolils nějakou speciální přípravu před nočníma? No... Zatím jsem o mojí přípravě nikomu moc neří kal. Vím totiž, že to vypadá trochu divně, ale myslím, že to docela funguje kromě toho, že samozřejmě

„Dnes jste zvítězil. Co vás k tomu vedlo?“ Kdepak, i když Jan Procházka vyhrál letošní noční mistrovství rozdílem třídy, položili jsme mu jiný dotaz, který se tentokrát přímo nabízel: jak se samotnému vítězi líbil hromadný start?

Byl jsi pro, aby se startovalo hromadně?

Ne. To, že se běží hromadně, jsem se dozvěděl na stránkách pražské série zimních tréninků F1 a hned jsem tam podepsal petici proti hromadnému startu. Hromadný start mě osobně sice neuvěřitelně baví, ale myslím si, že mistrem republiky by měl být ten, kdo předvede nejlepší individuální výkon.

V čem jsou podle tebe pozitiva hromaáku? Hlavní pozitivum je, že první v cíli je prostě vítěz a navíc pro běžce je to neuvěřitelně zábavný způsob závodění. Na druhou

stranu z pohledu diváka hromadný start považuji za naprosto neatraktivní ve chvíli, kdy má být sledován průběh celého závodu. Řešením je tedy průběh shromaždištěm těsně před cílem a naplánovat doběh mistrovských kategorií do půlho dinového intervalu ve chvíli, kdy budou ostatní kategorie již v cíli. To mi v průběhu MČR trochu chybělo a je to nápad do budoucna, jak využít potenciál hromadného startu v českých podmínkách. Už to totiž vypadá, že v roce 2014 si ho vyzkou šíme i na mistrovství světa. Hromadnému startu na českých závodech tedy dávám zelenou, ale spíš na závodech Českého poháru ve výše popsané divácky atraktivní variantě.

Ondřej Švirák o.svirak@gmail.com

Mistrovství čr v nočním oB, ruprechtov, 16. dubna 2011

chodím běhat nočáky, tak ještě zhruba měsíc před důležitýma nočníma si v práci zmenším na počítači fonty a snížím jas monitoru o 30 %. Okoukal jsem to od kluků z finského oddílu a myslím, že se to zatím vždycky osvědčilo.

Jo? Já jsem ještě zaslechl nějakou informaci, že prý si vyrábíš vlastní typ světla, co je na tom pravdy? Aha, od kohos to slyšel? To by mě zajímalo... Dělá me na tom s jedním klukem z elektra, neorienákem. Je to ve stadiu prototypu. Chtěl jsem to vyzkoušet už na nočních, ale nestihli jsme to. Je to založené na principu polarizace a lámání světla. Co je zatím trochu nepříjemné nebo možná i v noci paradoxní, je to, že člověk musí mít na očích něco jako tmavé 3D brýle. To řešíme. Tož asi tak.

1. kontrola

Teoreticky se zde nabízely tři varianty, jak oběhnout hustník v první polovině postupu ze severu, z jihu po asfaltce nebo po pěšinách rovně. Prakticky to ale dopadlo tak, že skoro všichni běželi co nejpří měji (pronásledujíce Jana Procházku).

VL: Kdo byl v pátek večer před závodem na pra videlné pardubické předzávodní poradě Na Sile, toho tenhle postup nepřekvapil. Byla to jedna ze tří variant, které jsme s Kárysem vymysleli a tak jsem si říkal, že dodržím to, co jsem si naplánoval. Bohužel jsem netrefil tu tenkou cestičku a zasekal jsem se hned do těch ostružin na pasece. Pak jsem se jen díval, jak po cestě vlevo jede vlak světel asi tak dvakrát rychleji, než jsem šel já. Naštěstí jsem tam stáhnul pár lidí s sebou a Jedla tam prý šel taky (podle mezičasů zde Vladimír Lučan a Michal Jedlička ztratili na prvního Jana Procházku 36, respektive 53 vteřin).

Postup na uzlovku (2. nebo 3. kontrola)

Zatímco varianta rovnou na uzlovku něměla moc na výběr, varianta s mezikontrolou otevírala více možností: rovně skrz hustníky, po cestě zleva, nebo údolíčkem zprava. Všechny tyto varianty byly poměrně rovnocenné a pokud někdo pár vteřin ztratil, tak je pak lehce dohnal, protože balík světel tma pohltit nestačila.

VL: Variantu s mezikontrolou jsem měl ve druhém kole a když jsem viděl, že se to dá oběhnout, tak jsem ani vteřinu neváhal. Za první kolo jsem ztratil už asi litr krve, jak jsem byl dodrápaný, tak jsem zelenou a žlutou obíhal, co to šlo. Myslím, že záro veň se mnou tam razil Pavel Procházka z Pragovky (ne Bet), o kterém jsem si celou dobu myslel, že to je Honza Flašar. Ten to šel myslím rovně a když jsem kontrolu razil, tak se objevovalo světlo zprava a za další dvě kontroly už byl zas za mnou. Ale mož ná taky to byl někdo úplně jiný, byla tma.

Postup z uzlovky (z 2. kontroly)

Následovaly kratší postupy, s kontrolami v hustní cích, které někomu nadělaly drobnější problémy. Na 4. kontrolu (konec pěšiny) někteří radši využili postup na jistotu oběhnutí po asfaltce nebo při běhnout na kontrolu po pěšině z odběhové strany (oběhnout hustník zprava). K nějakým přelomovým událostem zde ale nedošlo a Tibet zůstal taky pořád obsazený.

Závodům předcházely negativní ohlasy ze stra ny závodníků na téma hromadného startu. Jak to vidíš zpětně? Jsi spokojený se svým výsledkem?

Celkem ano. Myslím, že jsme spoustu účastníků pře kvapili, jak moc se startovní pole při závodě rozdělilo a kolik času strávili v lese relativně sami. Mě osob ně překvapilo, jak obrovské rozestupy se v závodě vytvořily. Poslední dny před mistrovstvím jsem byl opravdu nervózní, abyste se mi vůbec v tom lese rozdělili. Nakonec to dopadlo nad očekávání.

Kolik hodin práce ti zhruba zabrala celá stavba závodu?

Poslední tři týdny před závodem to byl regulér ní poloviční úvazek, který jsem měl navíc ke své normální práci. A předtím? O celkové sumě času nemám představu, ale bylo to opravdu hodně – dis kutovali jsme různé způsoby větvení, jejich kombi nace, zkoušel jsem postavit různé varianty… Třeba pro většinu závodníků překvapivá výměna map v lese vznikla až zhruba 3 týdny před mistrovstvím.

Po závodě byly slyšet kritické hlasy smě rem k umístění prvních kontrol kategorií, které běžely s intervalovým startem. Když se na to te zpětně podíváš, umístil bys start jinam?

Rozhodně ne! Místo startu jsem si vybral právě kvů li tomu, že jsem mohl udělat zajímavé rozběhovky. Závodníky mohu ujistit, že jsem na těch kontrolách byl ve dne a mapa tam naprosto seděla. Kontroly nebyly na náhodu, dalo se k nim pečlivě promapovat. Spousta chyb na první kontroly pramení z nedosta tečné koncentrace a připravenosti na vlastní závod.

To jsou faktory výkonu, na kterých musí čeští závod níci ještě hodně pracovat a je nutné je trénovat.

Vyplatila se ta spousta vložené energie do uspořádání dvou druhů startu? Šel bys do toho znovu? Dva druhy startu pro mě, jako stavitele, nezname naly moc práce navíc. Práci jsme tímto konceptem přidali spíš výpočetce, startérům a klukům, co reží rovali dvě různé výměny map. Ondřej Švirák o.svirak@gmail.com

Foto: Petr Kadeřávek

Prvni volby začali závodníci řešit vzá pětí. Museli si rozmyslet, jestli budou stoupat radši na začátku nebo na kon ci postupu, jestli radši ušetří vrstevni ce za cenu pravděpodobně nepřijem ného traverzu nebo jestli to oběhnout po cestě, což je většinou jistější, ale nudnější.

Zatimco postup hřbítek-údolíčko skoro všichni obíhali po cestě, tak na postu pu rýha-srázek se závodníci diverzifi kovali už více.

VL: Když jsem šel v prvním kole na to údolíčko, tak to byl kopec jak prase, tak v druhém kole z té rýhy jsem si říkal, že to půjdu vrchem, ale byla to kravina a ještě k tomu jsem se tam rozsekal. Podle mezičasů jsem tam dostal skoro půl minuty. Šel jsem kolem toho údo líčka z prvního kola a uviděl jsem tam zrovna Beta. Tak jsem si říkal, že to asi musel Bet někde podělat, protože já jsem šel fakt pomalu a vůbec jsem nemohl. Razil jsem pak chvíli za ním tu uzlovku a samozřejmě mě napadlo, že bych se mohl trochu hecnout a jít s ním, ale to mě přešlo hned asi po dvaceti metrech. Když jsem pak viděl, jak jeho světlo stoupá v tom údolí za kontrolou nahoru, tak jsem si říkal „ty vole..“.. To bych nedal, ani kdybych se na chvílu kousnul. Bet teda pak šel už jenom tu kratší variantu, tu delší měl v prvním kole, takže to se pak vysvětlilo, proč jsme se tam potkali.

Postup z uzlovky (7. kontrola, srázek)

V prvním kole přišel první (a zřejmě i poslední) test pro závodníky-věšáky. Odběh od kontroly byl podobný na obě farsty, kdo ale šel rovnou na jede náctou kontrolu a nechal se stáhnout běžci, kteří šli na kontroly 8 a 9, tak si postup nejen prodloužil, ale přidal i pár vrstevnic. Cestou na kontrolu č. 11 šlo hlavně o to zvolit kom promis mezi šetřením vrstevnic a traverzováním. Dobrá stopa byla dotraverzovat až k můstku, který byl v údolí těsně pod kontrolou č. 13 a pak jít rov nou údolím kolem kontroly č. 13. Jižní varianta větvení obsahovala asi nejzajíma vější volbu tratě. Jan Procházka a Michal Jedlička například zvolili obíhačku po cestě údolím. Většina běžců zvolila různé varianty přímé volby, s delším či kratším traverzem, nebo překonáním posledního údolí rovně nebo obíhačkou po traverzové cestě. Jejich časy ale byly srovnatelné s časem Michala Jedličky. Na této variantě běžci na dalších nece lých dvou kilometrech trati nastoupali přes 150 výškových metrů.

VL: Kratší variantu jsem měl v prvním kole. Tra verzoval jsem, co to šlo, a řekl bych, že na jede náctku jsem konečně stáhl to, co jsem dostal cestou na jedničku. Přišlo mi, že spousta lidí přede mnou to šla hrozně moc zleva. Delší variantu jsem měl v druhém kole a nutí mě to přemýšlet, jestli tato evidentně fyzičtější varianta nebyla výhodnější v prvním kole, když má člověk víc energie a neztratí

tam tolik. Ale možná nad tím zbytečně moc pře mýšlím. Obíhačky jsem si všimnul, ale nějak se mi do ní nechtělo. Zhruba minutu před sebou jsem viděl furt dvě světla, nejsem si jistý, jestli to nebyl Pavel Procházka společně s Pavlem Hradcem nebo Petrem Váňou. Bylo dost frustrující vidět, jak vyso ko se ještě musím vydrápat. Světlo zabodnuté před sebe do země a už jsem šlapal. Pak jsem je ještě potkal jednou, když jsem se blížil ke kontrole a oni už běželi nahoru na další.

10. a 11. kontrola

Tyto dvě kontroly nabízely dvě až tři varianty zleva, zprava a rovně. Levou variantu podle doslechu ale téměř žádný běžec nevyužil. Ti, co ještě neměli dost ostružin, šli rovně, zbytek obíhal po cestě zprava.

Postup z uzlovky

(12. kontrola, hřbítek)

Kratší postupy měly za úkol spíš vytočit tratě bez ostrého úhlu, než nějakou orientační náročnost pokud v noci nejsou kontroly na krátkých postu pech nějak zašité, dají se nasvítit z poměrně bez pečné vzdálenosti (rozuměj z předchozí kontroly). Mnohem zajímavější postup byl zpátky přes plochý hřbet na kontroly 13 a 14 (srázky), kde se člověk může odchýlit od směru a při dohledávce neví, jestli je moc vpravo nebo moc vlevo. Postup ze srázku 13 na uzlovku 14 bylo nejlepší seběhnout hned na cestu do údolí a neztrácet čas a energii traverzováním.

Uzlovka 14 – cíl

Od této uzlovky až do výměny mapy nebo do cíle nemusel závodník v podstatě nic řešit, jen rychle běžet, rychle nasvítit reflex a co nejméně se zamo tat do ostružin. Nejvíc si tuto část tratě zřejmě užil Jan Procházka, který měl na čelní pozici pohodlný náskok sedmi minut a šel si svůj individuální závod. Za ním se

zformovala v 90 sekundách pětice běžců: Pavel Hradec, Pavel Procházka, Petr Váňa, Michal Jed lička a Vladimír Lučan. Nejdřív se doslova odpojil Petr Váňa, kterému nejdřív zhaslo světlo a vzápě tí vynechal jednu kontrolu. Těsně před průběhem shromaždištěm se zbylá čtveřice seběhla a do posledního okruhu vybíhala společně.

VL: Patnáctku konec rýhy jsem šel ve druhém kole a byla to asi jediná kontrola, kterou jsem si našel úplně sám a v okolí nesvítilo ani jedno svět lo. Jdu na uzlovou a vidím, jak k ní zprava přibíhá Jedla. Tak to ukám furt tak nějak za ním. Na 23 najednou vidím, že s ním razí ještě ten Pragovák a ještě někdo později se ukazuje, že je to Pavel Hradec. Potím za nima krev, dívám se na hodinky a vidím čas 1:23. Tak si říkám, jestli mi jdou blbě stopky nebo co, a jak ještě bude dlouhý ten třetí okruh. Při průběhu shromaždištěm ale slyším, jak hlásí, že jsme čtyři na dvě medaile. To mě trochu vzpruží a na cestě dokonce předbíhám Jedlu, který vypadá, že je na tom ještě hůř než já. Hned další kontrolu samozřejmě podbíhám, takže mám zase co dohánět. Jedla je ale furt za mnou. Pálíme od předposlední na sběrku. Krev, jež mi vytekla z ran po ostružinách, nahradila bezpečně kyselina mléčná. Zdá se mi, že cestu na sběrku přebíháme v nějakém divném úhlu, ale říkám si, že jsou na to dva, tak snad ví, kam běží. Třeba se mi podaří ještě aspoň jednoho z nich ofinišovat. Pak ale vidím mlíko od koridorů. Otáčím to dřív než ti dva přede mnou, ale ještě dřív na to samozřejmě přišel Jedla. Klasi ka. Na fanglích mě pak přespurtuje Pavel Hradec, čímž se potvrzuje moje teorie, že aspoň jednoho z těch dvou přede mnou bych předběhnout mohl.

Matěj Lála v.lucan@volny.cz

Komentář Ondřeje Šviráka: „Ale jo, stálo to za to!“

„Sympatická snaha o nadstandardnost, která byla bohužel kombinovaná se školáckými chybami.“

Tato výstižná věta z webu hodnocení závodů cel kem přesvědčivě vystihuje výsledný pocit z prvního mistráku. Je obdivuhodné, že se Žabiny pokoušejí každoročně posouvat pořadatelskou laku o něco výš, a že se nebojí zariskovat a vyzkoušet doposud nevyzkoušené. Tak schválně… Kdo z vás se někdy na českých závodech setkal s forest speakerem? Že nevíte, o čem je řeč? Na letošním nočním byl po vzoru severských štafet umístěn jeden z komentáto rů přímo v lese a pomocí mobilního telefonu komen toval průběh závodu divákům na shromaždišti. Jak originální zpestření! A takovýchto „drobností“ byla celá řada. Velice pečlivě aktualizovaný web závodu, promítání výsledků na shromaždišti nebo špičko vý bufet, kde každý žíznivý krk dostal čaj zdarma. Jsou to sice jen maličkosti, ale právě tyto malič kosti dělají na obdobných závodech ten největší dojem. Na druhou stranu je škoda, že se pořadatelé nevyhnuli dětským nemocem, které poněkud zkazi ly jinak výborný dojem ze závodu. Mám na mysli především posunutí intervalového startu, který se musel odložit o celou půl hodinu. Tohle je napros to základní věc, která by se neměla na mistrovství republiky pokazit! Být na startu Standa Řezáč, tak si jen nonšalantně povzdychne: „Gůůůt vetr tudej, aber tak trochen zima. So main taktik ist nezmr nout“. Takže doufám, že v cíli nemuseli pořadatelé ošetřovat omrzliny způsobené opožděným startem a už te se těším na to, co si pro nás následující roky tahle žabí parta přichystá!

Ondřej Švirák o.svirak@gmail.com

Proč se v Česku nedaří nočním štafetám?

Švédská Tiomila a finská Jukola přilákají každý rok několik tisíc účastníků. U nás máme noč ní štafetové závody dva – březnový Memoriál Jiřího Paclíka a listopadový HULK však běhá jen okolo stovky závodníků. Proč se u nás nočním štafetám nedaří jako na severu? Je to snad způsobeno málo atraktivním terénem nebo ročním obdobím? Nebo snad Češi mají oproti seveřanům odlišnou mentalitu a nemají noční závodění tolik v krvi? Na názor jsme se zeptali pořadatelů obou štafetových závodů.

Petr Mádle (Memoriál Jiřího

dují s jinými sportovními akcemi a sportovní kalendář je našlapaný. Takže tudy cesta k pro pagaci NOB nevede.

V druhém případě by mohla být situace vese lejší, nebýt naprosto tristního nedostatku kvalitních a odborně vzdělaných skupinových trenéru u dorostu a juniorů. S tím také souvisí množství a kvalita našich dorostenců a juniorů.

Petr Hranička (HULK):

Paclíka):

Na problém nočních se dá dívat ze dvou úhlů. Ten první je pohled na závod z hlediska termí nů, závodníků a významu v kalendáři ČSOS. Ten druhý, významnější, je problém tréninko vých skupin a zaměření tréninků v oddílech a úroveň trenérů u nás.

V prvním případě se dá říci, že význam NOB v kalendáři je zanedbatelný. Máme tu pou ze jeden závod, a to MČR NOB. Ti závodníci, kteří závodí za cizí kluby na Tiomile a dalších nočních závodech, jsou pouze muži, kteří tré nují individuálně a často na severu na delších pobytech. Také termíny nočních závodů koli-

Dá se říci, že pokud trenér nepřipraví svěřence na noční závod, a to lze pouze nočními trénin ky, je jejich výsledek pouze náhodný a účast na závodech pouze z donucení. Na druhou stranu je zase nutno přiznat, že pro jednoho až tři svěřence je stavba nočních tréninků značně neefektivní, a te si ještě představte, že trenér je dost často jen korespondenční přes inter net. Pokud se však podaří obnovit skupinové trénování v oddílech, případně SCM, a noční tréninky se budou používat jako mapová pří prava, potom s rostoucím závodním uměním v noci vzroste zájem o noční závody. Dobří závodníci budou mít totiž potřebu se porovnat na závodech, a tak po nich vzroste poptávka. Pokud ale mám odhadnout směr vývoje, při kláním se k prognóze, že závodníci, kteří prošli nočními přípravami, odrostou do veteránského věku a noční závody pomalu upadnou tak jako dlouhá tra.

Myslíš, že každoroční účast 100-150 lidí je neúspěch závodu? Já jsem s tím naprosto spoko jen a upřímně řečeno ani o větší účast nestojím, takže nevyvíjím žádnou propagační kampaň. Mí závodníci si na HULK cestu najdou. Víc lidí by mi už komplikovalo přípravu závodu, který pořá dají tradičně 2 lidi, v den závodu 5-7 lidí. Shro maždiště pro 100 závodníků se ještě najde, ale pro víc už by to mohl být problém. Věřím, že při výběru atraktivního terénu (samozřejmě v rám ci možností Prahy) a případného doprovodného programu bych klidně dosáhl 200-250 účastní ků, ale fakt mi to za to nestojí. Myslím, že oproti MJP, který se snaží sebevíc a stejně tam jede jen pár nadšenců, je na tom HULK ještě doce la dobře. Každopádně u nás asi účast jako na Tiomile čekat nelze. Kromě toho, že by to nikdo v ČR asi nepovolil, tak tady chybí především tradice, kterou však lze vytvořit pouze dlou hou přirozenou cestou, tedy pořádat KVALITNÍ nočáky a vytvořit v klubech opravdu klubovou atmosféru a soutěživost i v NOBu. Například MČR klubů se myslím drží právě díky klubům, závod samotný nijak suprový není.

Ondřej Švirák o.svirak@gmail.com

TioMiLa 2011

OBHAJOBA KALEVANU V PŘÍMÉM PŘENOSU

Je sobota, poslední dubnový den. Do jednoho pražského paneláku, co není rozhodně v centru, je odnášena solidní zásoba občerstvovacích prostředků, ve které hrají prim energetické nápoje. Tohle není příprava na čarodějnice, ani na sledování hokejového zápasu – úvodní mač Čechů na MS nakonec poslouží jen jako takový lehký předkrm. Hlavním jedenáctihodinovým chodem je Tiomila.

Díky internetu člověk ani nemusí cestovat do Švédska, aby tyto slavné štafety mohl sledovat na vlastní oči. Takhle nějak probíhala noc, která měla rozhodnout o tom, jestli se Kalevan Rasti stane sedmým týmem, jenž dokáže obhájit vítězství.

21:00

Všechno je připraveno. Díky projektoru sice po zdi stále ještě jezdí Jágr a spol., ale předstartovní ner vozita již roste. Na ostatních počítačích běží online výsledky a zprávy ze sociálních sítí, přenos za 90 švédských korun je zakoupen.

21:20

Hokejky mají definitivně smůlu. Na zdi je nahrazují první úseky, které se již pomalu připravují na start. Vyhlížíme některého z českých zástupců do lesa se vydají čtyři týmy z Česka a desítky dalších závod níků ze středu Evropy, kteří oblékají dresy severských oddílů. Nakonec rozeznáváme jen Honzu Flašara, který rozebíhá Pragovce. Ostatní se ztrácejí kdesi v poli 351 družstev, které jsou připraveny se na deseti úsecích bít o slávu, či jenom o čest.

21:30

Letiště v Tullinge nedaleko Stockholmu hlásí, že všechny první úseky narolovaly na rozběhovou dráhu a jsou připraveny ke startu. 10mila může začít. Na povel se dává světélkující pole do pohy bu a po chvíli mizí v lese. Úvodní úsek se běží bez GPS jednotek, takže první zprávy přicházejí až od spíkrů, kteří jsou ukryti přímo na kontrolách v lese. Nic zásadního se neděje favorité se drží relativně na čele a do cíle je po 12 kilometrech a 71 minu tách přivádí Kiril Nikolov z favorizovaného Kalevanu Rasti. „Vše šlo v pohodě. Snažil jsem se co nejvíce využívat ostatních běžců a nebýt úplně v čele,“ říká k taktice spokojený Bulhar. Nejlepším „Čechem“ na prvním úseku je Slovák Palo Bukovac běžící v dresu Žabovřesk. Předává na 43. místě se tříminutovou ztrátou na čelo. Jen tři místa a sedm vteřin za ním dobíhá loňský juniorský mistr světa Pavel Kubát, který hájí barvy norské ho Fossum IF. Na trati byl hodně vidět. „Týden po Tiomile se mě rozbíhač Kristiansandu ptal, co to bylo za hovado, že razil jedničku jako první,“ píše na blogu KTN Teamu Jakub Kamenický, jaký dojem zanechal „Junior“ ve Skandinávii.

22:41

Na druhý úsek tak vybíhá pole v podstatě pohro madě. Online výsledky bohužel tristně spadly už během prvního úseku, a tak zklamání v Praze tiší jednak první výhra českých hokejistů na MS, a pak chat na World Of O. Ten do angličtiny tlumočí televizní přenos ve švédštině, připojuje výsledky a přináší zajímavé postřehy.

V lese se to mezitím trochu natahuje. Do čela jde zásluhou Josteina Andersena norský Kristiansand (KOK), který získává minutový náskok před Kaleva nem a Ås-UMB. Další týmy ztrácejí už čtyři minuty a více. Dobrý výkon předvádí Michal Smola, který IFK Mora čtrnáctým časem na úseku posunuje z 90. na 27. místo. „Po fyzické stránce jsem se cítil skvěle. V mapově nejtěžší části trati jsem ale udělal dvě zhruba minutové chyby,“ říká k závodu český reprezentant. Žabiny jako nejlepší český tým se zatím drží na 70. místě.

00:02

Je krátce po půlnoci a na pražské diváky už pomalu padá únava. Tu je ale potřeba přemoct, protože se poprvé významně dostává do hry TracTrac. Třetí úsek opravdu stojí za to a hlavními herci divadla krutosti, které GPSky nabízejí divákům, se stávají Isak Bergman (KOK) a Hannu Airila (Kalevan). Prv ní jde do chyby Bergman, který hned na jedničku nechává skoro tři minuty (obr. 1) a do vedení tak jde Kalevan (mimochodem úplně stejnou minelu vzápětí předvádějí běžci Stora Tuny a OK Tisaren). Jenže první místo Airila drží jen do dlouhého postu pu na šestou kontrolu. Jednak Bergman volí jis tější a rychlejší postup zprava, ale hlavně se Airila uprostřed nejzajímavější části lesa ztrácí a téměř minutu mu trvá, než zase získává kontakt s mapou (obr. 2) Navíc oba shodně chybují i na dohledáv ce, a tak smečku pronásledujících vlčáků mají už téměř v patách. Bergman se pak lehce Airilovi vzdaluje, jenže na devítce předvádí svůj druhý větší kiks. Kontrolu dvakrát špatně nabíhá, ztrácí více než minutu a při odběhu vidí opět dres Kalevanu před sebou (obr. 3) Pronásledovatelé v tu chvíli zaostávají jen o 40 vteřin, navíc Bergmanovu trá pení není konec. Pět kontrol před cílem chybuje potřetí (obr. 4) a je docvaknut dalšími týmy. Ty pak v čele s IFK Göteborg nahání Airilu, ale Fin přeci jen předává po třetím úseku jako první. Zatímco však na startu byly ve dvou minutách tři štafety, te jich je hned devět. Takový Halden, který měl už čtyř minutové manko, vyráží na dlouhou noc minutu za prvním Kalevanem.

„Krásný terén i krásná tra. Na dlouhém postupu, kde jsem udělal velkou chybu, jsem šel moc doleva. Uviděl jsem velkou paseku a pochopil, kde jsem. Stejně jsem ale ztratil nějaký čas,“ vrací se ke své mu „divokému“ úseku Airila.

Čechům se na téhle štrece daří. Třetí nejlepší čas si připisuje Štěpán Kodeda, který se poprvé představuje ve finském MS Parma, a posouvá ho o třiadvacet míst výš. Čtrnáctým časem se blýská i Michal Jedlička (Tampereen Pyrintö). Žabiny dál drží 70. místo.

Foto: Torben Utzon

Jan Procházka v cíli sedmého úseku. Spolu s ním běžel ve vítěz ném týmu Kalevanu Rasti ještě jeden Čech - Adam Chromý.

01:17

Parádní podívaná na třetím úseku dočasné obyva tele jednoho pražského gauče pořádně vyčerpala. Jelikož padající víčka očí už neudrží ani sirky, volí me místo dlouhé noci krátký spánek nastavuje me budíky a rychle upadáme do komatu. Zatímco nabíráme síly na další průběh závodu, o více než 1000 kilometrů severně dochází k očekávanému průběhu „långa natten“. Na šestnáct a půl kilo metru dlouhém nefarstovaném čtvrtém úseku se na čele sbíhá až patnáctičlenná skupina, ve které z favorizovaných týmů chybí jen dva: finské štafety Tampereen Pyrintö a Vaajakosten Terä. První místo po dlouhé noci, kterou nejlepší zvládli za 95 minut, nakonec připadá Turunu Metsänkävijät, za který běžel Kalvis Mihailovs. „Celou dobu jsem se vezl a vše si hlídal. Pak jsem jen použil taktiku, kterou mi řekl trenér. Cestou na předposlední kont rolu jsem začal všechny předbíhat,“ přiznává Lotyš. „To byl ale týmový výběh! Z počátku jsme to brali dost na lehkou váhu a všichni dohromady probírali volby,“ doplňuje ho Jere Pajunen (Kalevan).

Z českých běžců je na dlouhé noci nejrychlejší Mar tin Poklop z OK Ravinen 2, který předvádí 67. nej rychlejší čas. Žabovřesky se dál drží v osmé desítce. „Běžíme dost pomalu. Spíš mi to připomíná nějakou skupinovou vytrvalost v terénu, než 10milu,“ říká o čtvrtém úseku brněnský Ondra Švirák.

02:57

Budíky zvoní ve chvíli, kdy projektor zobrazuje jen černý obdélník. Přenos selhal, takže se musíme spo kojit jen s chatem na World Of O a online výsledky. U počítačů zůstalo jen pár nespavců, a tak konečně bez problémů běží. Na pátý úsek vyráží společně skupina třinácti borců, ale tenhle osmikilometrový middle pořadím pěkně zamíchá. Za Kalevan běží Adam Chromý a jde mu to pěkně od ruky. Po čtyřech kilometrech je na čele už jen šest týmů a on mezi nimi nechybí. V půl čtvrté je konečně opět v provozu TV přenos, ale tentokrát týmy nejdou s GPSkami, a tak se čeká, až proběhnou televizními kontrolami. Šestičlenná parta běží pohromadě až do cíle, kde předává jako první Magne Dæhli z Haldenu, deset

vteřin za ním finišuje na druhém místě Chromý. Ze hry po pátém úseku zřejmě vypadává KOK Audun Bjerkreim Nilsen se postaral o čtyřminu tový zásek.

„Před startem jsem se trochu klepal, ale bylo pří jemné, když to pak šlo dobře. Zkusil jsem jednu vlastní volbu, když jsem delší postup šel okolo po pěšině. Doufal jsem, že všem uteču, ale na kontrole jsem ostatní zase potkal,“ líčil Dæhli.

Z Čechů se dvacátým časem ještě blýská David Procházka (OK Kåre) a nejlepším českým týmem dál zůstávají Žabiny usazené na 75. místě.

03:48

Tiomila se šestým úsekem láme do své druhé půlky a Praha nespí jen díky nekončícímu přísunu kofeinu. Už na druhé kontrole je na čele jen čtveřice týmů (Södertälje, Halden, Kalevan a překvapivě Järla) kontakt krátce po startu ztratili Turun Metsänkävijät a Lidingö.

Skupina se drží spolu až do dlouhého postupu, kde nejde do chyby jen Jonas Leandersson ze Södertälje a získává drobný náskok. Jenže o ten záhy přichází, když nabíhá na špatnou kontrolu těsně před cílem. Na předávku však nakonec stejně dobíhá první, nicméně Kalevan a Järlu má hned v patách. „Ostatní chybovali na dlouhém postupu. Věděl jsem, že jsem první, ale vyrobil jsem ke konci tři hrubky, takže ten náskok není tak velký, jak jsem doufal,“ lituje Leandersson. Nebyl však jediný, kdo na posledních kontrolách dělá chy by. Fatální důsledek má pro Halden zaváhání Mariuse Bjugana, který obíhá špatnou farstu a musí se vracet. V snaze ztrátu dohnat pak dělá ještě dvě menší a hodně zbytečné chyby na dalších kontrolách (obr. 5) Výsledkem je tříminutový odstup za vedoucí trojicí a velká čára přes vítězný rozpočet Haldenu. Z českého pohledu se toho na tomto úseku moc neděje. Postavení Žabovřesk se nemění, nejrychlejším našincem na osmi a půl kilometrech je pětašedesátý Honza Panchártek (Ärla).

04:36

Udržet pozornost v půl páté ráno není nic jedno duchého, ale nám se to daří díky tomu, že na sed mý úsek v dresu Kalevanu z druhého místa vybíhá Honza Procházka. Nicméně tato část závodu moc vzrušení nepřináší, což je dáno i tím, že úsek není farstovaný. Vedoucí trio nasazuje brutální tempo a na nejkratší z deseti částí letošní 10mily zabíhá tři nejrychlejší časy. Søren Bobach z Haldenu se na čtvrtém místě může přetrhnout, ale i kvůli jedné minutovce na čelo dál ztrácí. Na předávku jako

Obr. 1 - Bergman (Kristiansand) nechává už na jedničce skoro tři minuty

Obr. 2 - Dlouhý postup na třetím úseku byl zprava rychlejší. Airila (Kalevan) se navíc na své variantě ještě ztratil.

Obr. 3 - Druhá chyba Bergmana, tentokrát na dohledávce deváté kontroly. Kalevan se opět dotahuje…

Obr. 4 - … a Bergman, smutný hrdina třetího úseku, potřetí v chybě

první dobíhá Procházka, dvě vteřiny za ním pak Pål Skogtjärn ze Södertälje, Järla je také stále ještě na dohled. Ztráta Haldenu po sedmém úseku je už pět minut.

„Byla to fakt zábava, i když to bylo možná moc defen zivní. Procházka byl silný, ale já si byl víc jistý,“ hlásí Skogtjärn. A jak to viděl Bet? „Můj výkon byl celkem dobrý. Spolupracoval jsem se Södertälje v úvodu jsem se docela dost vezl, protože jsem od kouče nedostal povolení „běžet“. Zvládli jsme to bez větších chyb a v solidní rychlosti,“ popisuje český reprezen tant.

Zmiňovat se o průběžném umístění Žabovřesk už je celkem zbytečné pořád si běží to svoje. Pěta čtyřicáté místo na sedmém úseku pak patřilo Danu Wolfovi (Söders).

05:13

Zatímco v Praze se chystáme k dalšímu krátkému spánku, ve Švédsku se už běží za světla. Vzhledem k tomu, že osmý úsek dle průběhu nepovažujeme za rozhodující, můžeme si odpočinek dovolit. Naše oče kávání se potvrzují, protože vedoucí trojice dál běží spolu. Zezadu však mocně stahuje Emil Wingstedt v dresu Haldenu. Na každém mezičase ukrajuje po desítkách vteřin a v cíli je jeho ztráta v porovnání se začátkem úseku poloviční. Tedy dvě a půl minuty. Norské družstvo je zpět ve hře minimálně o pódium. Nejlepší český čas zasazuje Honza Palas ze Žabovřesk (55. místo na úseku), což ale týmu stále nestačí na to, aby se posunul vpřed z příček začína jících sedmičkou.

06:19

Z mikrospánku se budíme právě včas, abychom dali na probrání sprchu a kafíčko a stihli jeden z nejzásadnějších okamži ků závodu, ke kterému došlo na devátém úseku. Hertner (Kalevan) s Gristwoodem (Södertälje) během prvních tří kontrol prchají Visterovi (Järla). Ten navíc o několik kontrol dál po chybě před sebe pouští i Hal dina (Halden). Jenže dlouho spolu neběží ani Hertner s Gristwoodem.

Švýcar má nad Britem viditelně běžecky navrch, čehož začíná brzy využívat. Mezi kontrola mi 10 a 13 roste jeho náskok z deseti vteřin na jednu minutu (obr. 6) a Hertner zažívá déjà vu podobným způsobem zmizel ostatním týmům už na předpo sledním úseku loňské Tiomily. I tentokrát na něj na předávce čeká Thierry Gueorgiou a on mu předává z prvního místa s náskokem dvou minut na Södertälje, kde finišuje Matthi as Müller. Na třetím místě pak do posledního úseku vybíhá Halden, který nasazuje úřadu jícího mistra světa na klasice Lundanese (ztráta 4 minuty). Čtvrté místo ještě drží Järla, ale Vister ztratil na 8,5 kilometrech devět minut.

Hertner je se svým předsta vením samozřejmě spokojený. „Byl to opravdu dobrý závod. Ze začátku jsem byl trochu nejistý. Ale cítil jsem se silný a dařilo se mi. Prvním cílem bylo běžet na jistotu a nedělat větší chyby. Cítil jsem, že Gristwood je zřejmě o trochu pomalejší, tak jsem zku sil zaútočit. V jednu chvíli jsem se otočil a viděl jsem, jak je mezi námi 100 metrů díra, a tak jsem do toho šlápl ještě víc,“ vrací se k dění na trati. Mezi českými běžci na předposledním úseku vítězí Štěpán Dlabaja (Söders), který má 44. nejlepší čas. Žabiny se poprvé od druhého úseku prokousávají z osmé desítky, a to na 66. místo.

07:02

Po devíti a půl hodinách, z nichž jsme prospali dvě a půl, je poslední desátý úsek po diváky vysvoboze ním. Po takové době už žádné energy drinky neza bírají, takže nás drží při smyslech jen pocit, že do hodiny a půl poznáme letošního vítěze. Od prvních nám je jasné, že cílem jako první proběhne finišman Kalevanu. Gueorgiou předvádí svůj tradiční výkon: Je zatraceně rychlý a neuvěřitelně precizní. I nej těžší částí, kterou desáté úseky probíhají s výměnou mapy hned třikrát, proplouvá s naprostou lehkostí a směřuje za obhajobou vítězství. Rozruch tak způsobuje dění na druhém a třetím mís tě. Nejdříve se o trochu kontroverze stará Müller, když GPSka ukazuje, že zřejmě omylem zaběhl do zakázaného prostoru (obr. 7) Hned se začíná řešit, jestli podle tohoto záznamu může být Södertälje diskvalifikováno, protože na některých závodech ve Švédsku už takový verdikt údajně padl. Švýcar poz ději vše vysvětluje nepřesností zobrazení jeho postu pu. „V tu chvíli jsem si nebyl úplně jistý, kde přesně

jsem, ale nemyslím si, že bych mohl zaběhnout tak hluboko do zakázaného území, protože pak jsem vyběhl na cestě hned vedle odbočky. Jsem si jistý, že jsem se té oblasti maximálně dotkl,“ tvrdí Müller, kterému záhadný výlet mimo ideální postup nakonec prochází. Tím však problémy švýcarského repre zentanta nekončí. Po čase je totiž doběhnut Norem Lundanesem, který posledním úsekem doslova letí. Müller je schopný držet jeho tempo jen chvíli. Pak mu finišman Haldenu mizí v dáli.

Pět minut před uplynutím jedenácté hodiny závodu se na sběrce objevuje Thierry Gueorgiou a o pár metrů dál na něj už čeká devět paráků z Kalevanu Rasti včetně Adama Chromého a Honzy Procházky. Při společném doběhu si pak prožívají pocit úspěšné obhajoby vítězství. „Před závodem jsem mým kole gům řekl, že pouze šest týmů dokázalo 10milu vyhrát dvakrát po sobě a já se chci k nim přidat. Při startu na poslední úsek jsem měl skvělou pozici. S takovým vedením to je velice pohodlné, protože jsem si mohl volit rychlost, jakou chci kde běžet. Udělal jsem pár chybek, ale jen hodně malých,“ libuje si fenomenální Francouz.

O tři minuty později dobíhá pro druhé místo Haldenu Lundanes, chvilku za ním přibíhá i Müller, který získá vá bronz pro Södertälje. Oslavy si užívá i překvapení tohoto ročníku čtvrtá Järla. Žabovřesky jako nej lepší český tým jsou sedmdesáté se ztrátou dvě a půl hodiny. Pragovka končí na 142. místě, Broučci a Berušky dobíhají na 157. místě, Magnus Orien teering pak na 184. místě.

08:26

Nebyl to nejlepší televizní přenos z orientačního běhu a ani výsledkový servis na webu za moc nestál. Pře sto jsme v půl deváté ráno usínali spokojení. Taková noc je prostě zážitek, protože člověk si závod vychut ná víc, než když je přímo na místě. Na druhou stranu noční bloudění severským terénem si v pražském paneláku nevyzkoušíte. Tak zase za rok...

Petr Žaloudek zhaly@seznam.cz

Obr. 5 - Bjugan (Halden) na konci šes tého úseku nechává tři minuty a ztrácí kontakt s vedoucí čtveřicí

Obr. 6 - Takhle rozhodl Hertner (Kalevan) celý závod. Když zjistil, že mu Gristwood (Södertälje) nestačí a dělá se mezi nimi mezera, ještě přidal a během chvíle naběhl na soupeře téměř minutu (dálka „ocasu“).

Obr. 7 - Sporný moment, kdy GPS uka zovala, že Müller zaběhl do zakázaného prostoru. Zeleně je postup, kudy prý doopravdy šel.

Lís T ek do p o L ska? Za devaT ero ská L a M i!

Po několika letech se juniorská reprezentace rozhodla oprášit osvědčený testovací model a uspořádat vlastní nominační závod,

Juniorská reprezentace se snaží přiblížit té dospělé ještě více než v předešlých letech. Organizují tedy společná soustředění, zařazují do nominačních kri térií sledované závody a pořádají oddělené nomi načky tak, aby se na ně závodník musel cíleně při pravit. Rozhodně je dobře, že se vedení repre snaží dorostence i juniory postupně seznámit s tím, co je za několik let může čekat a určitě to shledávám jako obrovské plus.

Říše padla… Další návrh? Doksy!

Když jsem se v zimě dozvěděl o tom, že se mají nominační závody konat u Berlína, moc jsem nechá pal, jaký to má smysl. Myslím si, že v naší české kotlině máme spoustu zajímavých a adekvátních terénů, ve kterých by se dalo uspořádat nominační klání. Navíc když už se mělo jet do ciziny, tak proč se rovnou nevyrazilo do Polska? Nedaleko Wejhe rowa se koncem května pořádaly závody, které svých charakterem měly k letošnímu šampionátu opravdu blízko a nebylo tedy divu, že je například Francouzi a Švédové zvolili jako své nominačky. O to víc mě pak zarazilo rozhodnutí repre zentace, že se nominační závody budou konat ve skalnatých Doksech. Uznávám fakt, že jsem se nezúčastnil loňského přípravného campu v terénech JMS, ale porovnám-li mapy a ohlasy ostat

ních zúčastněných, dospěl jsem k názoru, že letoš ní nominačky měly s Polskem společného asi tolik, jako čabajka s racionální výživou.

„Proč právě v Doksech? Důvodem je terén. Skalní oblasti jsou u nás jedinečné pro své členité vrstevnice. Mapa Karolína je v některých místech Polsku velmi podobná - jak vrstevnicově, tak porostem (buky). Také tra middlu je posta vena jako simulace vrstevnicové ho závodu se snahou minimalizo vat vliv skal na orientaci.“

web ČSOS

Jan Potštejnský garantoval, že ani jedna z kontrol nebude na skále, což také dodržel. Ale upřímně řečeno: je velký rozdíl, jestli je kontrola v údolíčku nebo o pět metrů vedle u skalního srázu? Mapová taktika zůstává stejná a pochybuji, že náročnost trati by se zásadně změnila, kdyby se kontroly nacházely u skal. Tyto věty platily hlavně na sobot ním middlu (viz okolní mapy). Na nedělní klasice se stavitelům opravdu podařilo snížit vliv skalních útvarů na minimum. Velká vrstevnicová členitost se sice nezapře, ale zohledníme-li vliv skal a rozdíl nou terénní podložku, dostali jsme se do naprosto rozdílného terénu. Jak by se asi čeští reprezentanti tvářili, kdyby se nominační závody na letošní MS ve Francii, konaly například v terénu letošního 1. a 2. ŽA?

„Pokazil nominačky a te si tu vylejvá zlost“

Tady rozhodně nejde o mojí kůži a jsem si vědom toho, že se svou mapovou technikou nemám na JMS co pohledávat. Na nominačky jsem jel proto, že jsem měl splněný limit na dráze a chtěl jsem se porovnat s těmi nejlepšími. Samozřejmě, že kaž dý potenciální reprezentant by měl umět závodit v jakémkoliv typu terénu. V těchto odstavcích se pouze snažím poukázat na fakt, že specifické skalní terény nahrávají lidem, kteří v nich už odmala tahali kačery. Jen si vzpomeňte, v jakých terénech bylo posledních 5 nominačních závodů na JMS. Rok 2007 Mostek (Vrchlabí + Jičín), 2008 Cvikov (Nový Bor), 2009 Drážov Zálesí (Kotlářka Pra ha), 2010 Velenice u Zákup (Nový Bor) a 2011 Doksy. To máme rovnou čtyři roky z pěti!

Hezký čásek na kilásek! Škoda, že to bylo jen 300 metrů… Každým rokem se řeší stejná pohádka nominač ní limity. Letos byla situace natolik tragická, že se musel nejzazší termín posouvat o několik týdnů. A i přesto se ho podařilo zaběhnout pouze šesti

8-9: modrá: Kubát 1:36/1, Schuster 1:37/2, Wolf 1:42/4

červená: Zimmermann 1:55/12, Bravený 1:56/13 fialová: Navrátil 1:51/9 12-13

červená: Schuster 2:22/1

červená - čárkovaná: Navrátil 2:26/4 modrá: Kubát 2:23/3 modrá - čárkovaná: Wolf 2:40/8 fialová: Bravený 2:38/6 žlutá: Zimmermann 2:32/5 zelená: Sýkora 3:19/18

Bravený 2:12/14, Zimmermann 1:59/8

slečnám! Zapla pánbůh za to, že si trenéři nechali otevřená zadní vrátka a mohli dodatečně nomino vat někoho, kdo sice nezaběhnul limit, ale naprosto přesvědčivě ukázal, že do juniorského manšaftu patří. Přece jenom je žalostná představa, že se o kompletní dámské nominaci rozhodlo na tartano vé dráze několik dní před nominačkami. Je jasné, že koncem května, kdy všichni tráví spoustu času běháním po lese, se maximální rychlost ztrácí. Ale děcka, proč necháváte limit na poslední chvíli, když se může plnit od začátku ledna? Proč nejdete aspoň občas v zimě na dráhu, abyste zhruba věděli, jak na tom rychlostně jste? Pak najednou vkročíte tři týdny před deadlinem na dráhu a s hrůzou zjistíte, že limit nedáváte o půl minuty. Takže jsme i tento rok byli svědky tragi komické situace, kdy se hrstka odvážných snažila ještě ve středu zaběhnout limit na dráze a v pátek nastupovali na nominační závod ve sprintu zatuh lí a unavení. Mám pochopení pro případy, které s dráhou mají každoročně problémy a zkouší to do poslední chvíle. Ale odsuzuji exempláře, které se čtyřikrát postaví na startovní čáru a ani jednou nedokážou doběhnout do cíle.

mladej, kam si balíš ty kufry?!“

Pět ´91, čtyři ´93, dvě ´92 a jedna ´94 to je roč níkový přehled nominovaných závodníků. Například u kluků byla situace taková, že po sečtení všech bodů z nominačních závodů se na prvním místě umístil božský Pája (1991) a další tři fleky opano valy samé ročníky 1993. Jistě, Michal Hubáček, Marek Schuster a Filip Hadač patří mezi špičkové závodníky a právem se mohou pyšnit evropskými úspěchy. Ale na druhou stranu beru jako hroznou potupu fakt, že jsme to my junioři takhle schyta li od dorostenců! Jak je možné, že Pavel Kubát běhá extraligu a ti ostatní jen třetí ligu? Výsledkům závodů z předešlých let často dominovala jmé na Nečas, Kantor a Petržela. Tohle byli skutečně borci, kteří hráli minimálně druhou ligu a občas se jim podařilo nadraftovat i do té nejvyšší. Bohužel juniorské kategorie jsou pro spoustu lidí zlomové. Jirka Nečas s Ondrysem Kantorem se raději vydali na studijní dráhu a odsunuli orien ák až na dru hou kolej. Honza Petržela bohužel kvůli borelióze musel odpískat celou sezonu… Troufám si říct, že právě tato jména doplňovala mezeru mezi Pavlem Kubátem a zbytkem startovního pole. Zbytek juni orů chytá tzv. houpačkovou nemoc. Dokáží sice

v několika závodech atakovat medailová umístění, ale pak najednou nastane výbuch srovnatelný s islandskou sopkou Eyjafjallajökull. Šedý kouř pak nejvíce dusí repre trenéry, kteří jsou s nominací opravdu bezradní a zvažují variantu ořezané nomi nace (např. 4+6 místo 6+6). Možná, že kdyby nezůstali pouze u výhrůžek, ale opravdu tak učinili, tak by se následující generace snažily o to víc a trénovaly by s větší vervou…

Konec kritiky, nebylo to zase tak špatné

Raději si nepředstavuji, kolik času a práce zabere celému realizačnímu týmu příprava takovéto akce. Navíc to nikdo z nich nedělá na plný úvazek. Letoš ní nominační závody možná nepřinesly tu pravou polskou ochutnávku, ale pro všechny zúčastněné znamenaly nové zkušenosti. Vždycky se najde někdo, komu se nebude něco zamlouvat a bude pomlouvat všechno, co dýchá. Pokud má někdo z čtenářů pocit, že jsem v celém článku jen pře hnaně kritizoval, tak má do jisté míry pravdu. Tento text vznikl hlavně proto, abychom se z daných chyb poučili a do budoucna si z toho odnesli jen to nej lepší. Líbí se mi ten náznak profesionality, který se

24-25

modrá: Kubát 6:27/1 (postup vyhrál o 42 vteřin!), Navrátil 7:22/3 červená: Švirák 7:38/4 fialová: další z možných voleb (nikdo nezvolil)

za poslední rok v juniorské repre urodil a je dobré se ho i nadále držet a rozvíjet ho. V závěru bych chtěl zmínit, že pominu-li vhodnost terénu, tak jsem už dlouho nezažil takto zajímavé nominační závody a obdivuji kouče za to, že prakticky ve čtyřech lidech dokázali uspořádat něco obdobného. Díky!

A borcem na konec se stává... Boris!

“Na middlu jsem běžel až do 16. kontroly (z 18) jen s menšími chybami, ale cestou na 15. mi hráblo a udě lal jsem tříminutovou chybu a z prozatímního 3. místa jsem to podělal na 11. A klasika? Tak to byl normální závod bez žádných velkých chyb. Až na to, že jsem si nekontroloval popisy a na 3. kontrole jsem orazil dívčí kontrolu (asi o 40 m jinde) a byl jsem DISK. Jinak by z toho bylo 2. místo.“

Boris Navrátil měl ten víkend takového peška, že by mu snad spadl chleba namazanou stranou dolů, i kdyby byl úplně suchý!

Švirák

„Hele

TřikráT a dosT!

Na začátek MTBO sezóny se ostré měření sil odehrálo v Maarsku poblíž Balatonu. A proč třikrát a dost? Protože se již potřetí jel tento otvírák sezóny jako WRE a zároveň jako český, slovenský, rakouský, chorvatský, slovinský a samozřejmě maarský pohár. To však Maarům nestačilo a loni k tomu přidali i světový pohár, který letos úspěšně zopakovali.

Sprint

Jako úvodní disciplína se jel sprint. Pro závodní prostor posloužila bývalá kasárna na okraji Tapol ci. A terén to byl vskutku důstojný. Velice rychlý, ale zároveň záludný. Mezi paneláky se dala lehce vystřihnout paralelní chyba, pozor si museli závod níci dát hlavně na zdi a ploty. Stavitel také nabídl několik delších postupů s volbou. Jistá kuriozita pak byla železniční tra vedoucí skrze závodní prostor. Několik jedinců tak muselo čekat, až projede vlak. Na přejezdu však byly umístěny kontroly, a tak jim byl časový rozdíl zpětně odečten. 20 závodníků v každé kategorii jelo s GPS. Přímo na shromaždišti sice možnost sledovat pohyb závod níků on-line nebyla, ale o to napínavější bylo večer ní promítání v divadle. Zejména mužská kategorie nabídla řadu zápletek s doslova infarktovým závě rem. Bohužel pro české barvy ne zcela šastným… (více v KLádinově vlastňáku)

V ženách se jako jedna z mála vyvarovala větších chyb Finka Marika Hara a s přehledem zvítězila. O další místa se strhl boj. O stříbro se nakonec podělila Rakušanka Míša Gigon s Dánkou Rikke Kornvig těsně před další Finkou Stengard a Polkou Kaminskou. Naše Renata Paulíčková dojela 12. a Martina Tichovská 14. Chlapům se tradičně dařilo lépe. Pověst sprintera potvrdil Radek Laciga stříbr nou pozicí. 7. místem se blýsknul i Vojta Stránský, loni ještě junior. Smůlu měl další mladík v českém týmu, Franta Bogar, který po třech kontrolách vedl, ale prorazil pláš a bylo po nadějích. Vyhrát se nakonec i s jednou velkou chybou podařilo Dánu Knudsenovi, za třetího Fina Saarelu se propadl bli kancem v závěru Rus Foliforov.

Middle

Centrum závodů se pro zbylé disciplíny přesunulo na louku poblíž města Sümeg. Middle se jel v po-

měrně rovinatém prostoru, částečně otevřeném. Terén to nebyl příliš náročný, o to více se muselo dupat do pedálů, což zas občas zapříčinilo i poměr ně banální chyby. A každá taková pak trestala posunem ve výsledkové listině. V ženách to byl pře devším finský souboj. Skvěle fyzicky jedoucí Hara však v závěru chybovala a radovat se tak tentokrát mohla její kolegyně Ingrid Stengard. Nás třetím místem velice potěšila Renata Paulíčková, která se konečně dočkala individuální medaile na velké světové akci, když o kousek, ale přece porazila mnohanásobnou světovou šampiónku Míšu Gigon. V druhé desítce pak skončily 11. Tichovská a 17. Chudíková. V mužích to byl boj do poloviny závo du. Pak dojel Foliforov našeho chybujícího Hradila a roztočili spolu ábelské tempo, které znamenalo poměrně přesvědčivé prvenství pro Rusa. Chláa se díky tomu vytáhl na pěkné 5. místo za čtvrtého Knudsena a dvojici Finů Saarelu a Laurilu. 10. místo zajel, v polovině taktéž chybující, Laciga. Zbylí čtyři Češi (Ševčík, Bogar, Pospíšek, J. Rygl) se seřadili na 18.—22. místě.

Za poznámku jistě stojí i fakt, že při odpoledním závodě Českého poháru na totožných tratích zajela čtveřice Stránský, Tomeček, Lauerman a Svoboda časy, kterými by se zařadili mezi naše dva nejlepší v SP Hradila a Lacigu. Taková je v současné době síla českého mužského týmu, škoda že v SP smí startovat pouze 6 závodníků.

světový pohár MTBo, 15.–17. 4. 2011, Tapolca, Maarsko

Nejlepší dosavadní umístění Renaty Paulíčkové - 3. místo middle.

Foto: Jan Svoboda

Long

Závěrečnou disciplínou byl, stejně jako loni a před loni (takže také do třetice), long s hromadným star tem. Začalo se dvěma krátkými okruhy v prostoru, kde se odehrával závěr middlu. Poté následoval přesun přes zalesněný a poměrně kopcovatý hře ben ke městu Sümeg, na jehož okraji a přilehlém motokrosovém závodišti byl namotaný motýlek. Poté opět přesun přes kopec do cíle. Koncepce tratí byla pro obě kategorie podobná, takže pro ženy to byl skutečný long, vítězka za 108 minut. Tratě byly docela zajímavé, nabídly několik delších voleb, občas přišla změna rytmu a stylu mapování v middlových pasážích a spoustu pěkných biko vých cest v členitém terénu, takže se závod líbil. A nejen to, pro naše barvy to byl opět úspěšný den. V ženách tentokrát všem ujela Rikke Kornvig, minutu a půl za ní Marika Hara a další minutu a půl za nimi se strhl souboj o bronz, ve kterém oplatila Míša Gigon těsnou prohru z middlu naší Renatě Paulíčkové. I tak výborný výsledek a potvrzení for my. Ve druhé desítce pak dojela Barča Chudíková 14. a Mara Tichovská 18. I v mužích se bojovalo až o bronz, V druhé půlce za to vzal a všem odjel pro jasné vítězství Knudsen. Od balíku pronásledo

vybojovat Mára Pospíšek. Bronz sice získal na úkor Hradila a Ševčíka Rus Ruslan Gritsan, ale i tak je postavení trojice Čechů na velké bedně historický úspěch. Další tři muži (Rygl, Lauerman, Svoboda) sice skončili „až“ ve třetí desítce, ale podobně jako předchozí den i tentokrát se zbylé trojici reprezen tantů startujících „jen“ v Českém poháru (Stránský, Tomeček, Laciga) podařilo zajet čas na úrovni 10. muže v SP.

Závěrem

Letošní Maarsko opět nabídlo zajímavé terény, výbornou organizaci, novinku v podobě GPS, která už na middlu a longu fungovala přímo v centru na obrazovkách on-line a v neposlední řadě výborné spíkry. V roli spolukomentátorky se představila Hanka Žába Doležalová, která po nešastném úrazu loni v Portugalsku zůstala na vozíčku. Po překoná ní počátečního ostychu se svého úkolu zhostila znamenitě a vůbec nezaostala za výkony svých bývalých kolegů z reprezentace. A ti se také činili, ač se tentokrát nepodařilo nikomu zvítězit, ostat ní výsledky jsou znamenité. Obzvláště v mužích to letos vypadá, alespoň co se týče nominací na další kolo SP ve Švédsku a MS v Itálii, na doslova

jsou již 4 místa obsazená (Laciga, Hradil, Pospíšek a Ševčík mají už jistotu nominace). O zbývají dvě se musí poprat šestice reprezentantů. To v ženách je situace opačná. V rodinách Jirásků a La Car bonarů sice na jaře očekávají radostnou událost, ale pro ženskou bikerskou repre to znamená citelné prořídnutí řad. Naštěstí malou kvantitu doháníme kvalitou. Přesto, pokud jste mladá nadějná sportov kyně s citem pro mapu a ráda jezdíte na kole, tak neváhejte a přijete na MTBO závody, třeba se už v srpnu podíváte do Toskánska.´ A úplně na závěr: Článek sice začíná slovy třikrát a dost!, ale osobně doufám, že se k našim skoro sousedům ještě pár krát k břehům Balatonu vypravíme. Vždy je tam tak krásně…

A co chystají Maaři dále? Příští rok jejich pořa datelské úsilí vyvrcholí třetí velkou světovou akcí v řadě, a to hned mistrovstvím světa. To však bude v létě, takže nebudeme muset do čtveřice na první jarní závody cestovat dlouhých 6 hodin do Maarska. Naopak nám Pražákům bude stačit 6 minut. První kolo SP (a zároveň i ČP) bude totiž v roce 2012 v Brdech.

Radek Laciga

Inzerce

Při hromadném startu na klasické trati obsadili naši muži hned polovinu velké bedny

Foto: Jan Svoboda

4 Foliforov, Anton 22:09 12:29 (3) 13:19 (3) 15:00 (2) 15:39 (2) 16:12 (2) 16:43 (2) 17:04 (2) 17:34 (2) 17:57 (2) 18:23 (2) 19:00 (3) 20:11 (5) 20:54 (4) 0.00 0.00 22:09 (4) Russia 0:34 (64) 0:50 (19) 1:41 (4) 0:39 (1) 0:33 (14) 0:31 (25) 0:21 (9) 0:30 (1) 0:23 (5) 0:26 (23) 0:37 (13) 1:11 (71) 0:43 (2) 0.00 0.00 1:15 (69) Světový pohár MTBO - SPRINT MUŽI

0:26 (2) 0:47 (4) 1:46 (13) 0:47 (18) 0:29 (1) 0:27 (2) 0:20 (4) 0:35 (17) 0:24 (7) 0:23 (2) 0:33 (4) 0:19 (2) 0:46 (10) 0:13 (2) 0:22 (1) 0:36 (2)

3 Saarela, Samuli 21:28 12:41 (4) 13:28 (4) 15:14 (4) 16:01 (4) 16:30 (4) 16:57 (4) 17:17 (4) 17:52 (4) 18:16 (4) 18:39 (4) 19:12 (4) 19:31 (3) 20:17 (3) 20:30 (3) 20:52 (3) 21:28 (3)

Finland 0:43

0:55 (7) 0:40 (2) 0:40 (1) 0:45 (20) 0:50 (28)

(20)

(1)

(23)

a volby většinou vyrovnané, takže rozhodovaly hlavně rychlé nohy (viz kontroly 3 a 9). Výjimku tvořila 10. kontrola, kde byla jednoznačně lepší severní varianta a většina holek ji taky využila. Rozuzlení nakonec přinesl trochu ne-bikový postup na 12. kontrolu. Jedinou možností po cestě byla dlouhá objížděč ka zprava. Většina žen se však rozhodla pro kratší, zato riskantnější postup pod vedením (v Maarsku se smí jezdit i mimo cesty kromě tma vožluté). Některým se to vyplatilo, jiným ne podle toho, jak která zrovna narazila na nějakou světlinku, či naopak křoví. A doplatila na to dlouho suverénně vedoucí Finka Marika Hara. I přes

ruská odveta aneb

KLádinův vlastňák

Když jsem si v minulém čísle časopisu dělal srandu ze dvou ruských borců, kterak pokazili sprint na LOBáckém ME v Norsku, netušil jsem, že odplata přijde záhy a že k tomu bude využita záludná a mocná zbraň: sovětský tank T34 (a jedno přetržené mlíko).

Došlo k tomu na Světovém poháru MTBO v dubnu v Maarsku a taky při sprintu. Vlastňák, který jsem si nadělil, není zajímavý ani tak tím, jak a proč se stal, ale svými důsledky. Přeci jen přijít o vítězství v závodu Světového poháru naprosto stupidní chybou na sběrku, to se nestává každý den.

Závod se konal v bývalých kasárnách a v rohu atletického oválu byly vystaveny staré vojenské transportéry, houfnice a další technika. Sběrka pak byla přímo u tanku T34. Před startem jsem se šel ke sběrce podívat, ale místo abych si pořádně prohlídnul průchod, kudy se skrz plot projíždí do areálu, očumoval jsem ty kanóny. Při závodě si říkám, že dojedu do rohu a tam doprava. Moc to neřeším, vždy k tanku přece trefím. No a jak už se mozku nedostávalo kyslíku, tak jsem to ohnul doprava už před plotem. Barča na mě křičí, že jedu blbě, ale to už vím i sám. Při otáčení ještě stihnu zařadit prostřední převodník a cestou zpět si všímám pře trženého mlíka na zemi. Na dojezdu mi ještě na okamžik padá řetěz, jak se ho snažím zařadit zpátky na velkou pilu, ale to už je jen detail. Na obr. 1 je vidět, jak vypadá 5 sekund náskok na Dána Knudsena. Na obr. 2 zajíždím do chyby a obr. 3 krásně demonstruje, kolik stojí otočení se na místě. Na obr. 4 už je vše ztraceno, hymnu mi zase nezahrajou a já se můžu jít zakopat. Anebo se připravit na další kolo odvety v září na ME v Petrohradu…

tuto chybu na postupu sice stále měla šanci, ale definitivně se o ni připravila další chybou na předsběrce a přenechala vítězství krajance Ingrid Stengard.

Foto: Jan Svoboda

skandinávský dvojBoj

Teploty pod nulou, silný vítr a sněžení (místy sně hová bouře) určitě ovlivnily výkony na sprintu i na middlu. Na nejkratší trati bohužel lehce ovlivnily i výsledky, protože v jinak celkem slunečném počasí se přehnala dvacetiminutová sněhová bouře právě v době, kdy startovala nejsilnější skupina žen včet ně našich Randákové s Hančíkovou. I to byl jeden z důvodů, proč zvítězila věkem ještě juniorka Tove Alexandersson. Nicméně je dost pravděpodobné, že tato Švédka může v příštích letech pár titulů ještě přidat. Celkově byl sprint ale spíš krátkým middlem, navíc zbytečně dlouhý. Ženy se do odha dovaného času 15 minut ještě vešly, vítěz mužské kategorie strávil na trati už 18 minut.

Jak jednoduché je vyhrát

U vítěze sprintu stejně stojí za to se zastavit. Nestal se jím nikdo jiný než náš známý Olli-Markus Taivai nen. Krok s ním udržel jenom jeho krajan Tunis (zpět o 3 sekundy), třetí Arnesson ztrácel přes 20 sekund a čtvrtý Kvale už přes 40 sekund! Svůj náskok si Taivainen vybudoval na prvních dvou postupech, které byly pořád do kopce. Nad Tunisem vedl už

o 13 sekund, nad zbytkem pole o 20 sekund a více. Unbelievable! Pak už jel bez větší chyby až do cíle, navíc pořád dost svižně, a tak vyhrál. Jak jedno duché. Našim barvám se dařilo asi jako obvykle. Žádná super sláva, nejlepší Ondřej Vodrážka na 13. místě, do dvacítky ještě Hana Hančíková (19.) a Simona Karochová (20.)

Zaváté stopy

Další disciplínou na pořadu byl middle a byl to opravdu závod, který prověřil především orientač ní a morálně volní vlastnosti. A byl to závod chyb. Moje hodnocení po závodě: „To je v pr…, to nebu du ani do dvacítky.“ Jenže nakonec z toho bylo 9. místo. Ale od začátku. Závod byl, jak už jsem v úvodu naznačil, ovlivněn sněhovou bouří, která se rozpoutala už večer před závodem a ač pořadatelé projeli většinu stop ještě v 9 hodin ráno, nebylo to nic moc platné. Stopy byly zafoukané, bylo špatně vidět na mapu, ve sjezdech nebylo vidět skoro nic. Když to závodníci startující na začátku někde „nafi kali“ ne úplně ideálně, bylo těžké rozpoznat, kam vás to nakonec zavede. Ale vyhráli zase ti nejlepší.

Letošní mistrovství světa v LOB se konalo poslední březnový týden ve švédském středisku Tänndalen. Tak pozdní šampionát se snad v historii ještě neuskutečnil, nicméně z hlediska sněhových podmínek a počasí by se dalo s nadsázkou říct, že mohl být i později. orientační běh

V ženách Malchikova z Ruska v mužích Fin Tunis. A dalo by se říct konečně. Však měl taky po závodě ohromnou radost. A co naši? Přece jen o trochu lépe. O mojí maličkosti už byla řeč, solidně zaje ly ještě Hana Hančíková (12.) a kluci Jiří Bouchal (17.) a Jakub Škoda (20.).

Mixovaná premiéra Třetí den, třetí závod, ale jen pro pár vyvolených. Přesněji řečeno pro jednoho muže a jednu ženu z každého týmu. To byla premiéra mixovaných sprintových štafet. Každý jel tři úseky, dohromady

Mistrovství světa LoB - 20. - 28. 3. 2011 - Tänndalen - Švédsko

Jiří Bouchal na finiši middlu. Tahle chumelenice znamenala ještě relativně slušnou viditelnost.

Foto: Mattias Johansson

– díL druhý: ŠvÉdsko

tedy šest, jeden úsek zhruba 10 minut. A musím říct, že mě to celkem bavilo, pořád bylo o co bojo vat. Podle předpokladů se o medaile prali Seveřané s Rusy, kteří nakonec zvítězili. České duo Ondřej Vodrážka a Hana Hančíková obsadilo pátou příč ku, když odrazilo nápor Kazachů (naturalizovaných Rusů) a Švýcarů.

Těsně za medailí Královskou disciplínou každého MS je long, tento krát opět s hromadným startem. Vzhledem k poča sí pořadatelé použili téměř stejný prostor jako při sprintu a při middlu a museli tratě na poslední chvíli předělávat a hlavně zkracovat. Což se na jejich kva litě možná trochu projevilo, nebylo tam nic, co by nás překvapilo. Ale na to se historie neptá. Zvítězil

Rus Grigorev (Tunis zase druhý) a skvělá lyžař ka Söderlund ze Švédska. A naši tentokrát velmi dobří. Hana Hančíková těsně za medailí na 4. místě, na velké bedně ještě Ondřej Vodrážka (6.), konečně zajela Helena Randáková (12.) a opět solidně Jiří Bouchal (17.) a Jakub Škoda (21.).

Štafetový standard

Závěr šampionátu opanovaly štafety, které měly velice standardní průběh. Boj o medaile mezi

silnou čtyřkou, ale s překvapivým výsledkem v podobě „až“ čtvrtých Rusů. Zvítězili Finové a Rusky. České ženy porazily Švýcarsko, takže skončily páté, nám mužům se to o kousek nepo dařilo (také díky „hitu“ Kuby Škody hlavou do stro mu), takže nakonec šestí.

Ondřej Vodrážka ovodr@seznam.cz

Švédsko nebo norsko?

Nedá mi to, abych nesrovnal letošní MS s únorovým ME v Norsku. Bylo to vlastně poprvé v historii, kdy se v jedné sezóně uskutečni lo ME i MS. Když připočítáme lednovou Ski-o Tour, tak se světová konkurence sešla každý měsíc na týdenní akci a naši reprezentan ti tak mohli absolvovat až 15 kvalitních závodů. Bohužel vzhledem ke sněhovým podmínkám v české kotlině se k tomu přidaly jenom dva víkendy Českého poháru, což je smutné, ale to je realita.

O úspěchu akce z velké části rozhoduje počasí, takže tady rozhod ně plus pro ME v Norsku. Sněhu bylo asi tak srovnatelně, bohužel při MS spadlo 20 až 30 cm během závodů. Co se naopak lišilo, byly tratě, respektive jejich charakter. V Norsku co závod, to jiné představení. Zase jednou pořádná klasika s intervalovým startem, volbou postupů a fyzicky náročným terénem umocněné perfektně připravenými stopami (i těmi skútrovými). Sprint na mini prostoru s výměnou mapy, na můj vkus a um až příliš mnoho stop. Middle jak má být, mapově náročný v ideálně zvlněném terénu, tento krát s hromadným startem, což se ukázalo jako ne úplně šastné. Naproti tomu tratě ve Švédsku byly bohužel všechny tak trochu

na jedno brdo, což bylo dáno terénem, který pořadatelé vybra li. Táhlý víceméně jednotvárný svah nedával příliš prostoru pro nějakou změnu. Pouze mixy a štafety se jely v plochém terénu v blízkosti stadionu a byly to určitě nejhezčí tratě. Bohužel tento prostor byl příliš malý.

Celkový závodní prostor jednoznačně hovoří pro norský Sjusjøen (ano, ten Šůšn, o němž tak poeticky hovořil Stanislav Řezáč –pozn. red.). To je lyžařský ráj se spoustou turistických i závodních tratí. A když je v mapě plná, tak aspoň 5 metrů. Švédský Tänn dalen se při nejlepší vůli nedá nazvat lyžařským centrem. Toto středisko mohlo být vybudováno tak před 15 lety a od té doby se tam mnoho nezměnilo. Širokých rolbovek málo, a když už byly, tak vhodné spíš na klasiku, předjíždění byl vždy dramatický manévr. Servis kolem závodů na MS také podivně pokulhával. Startovky až pozdě večer, někdy dokonce až ráno před závodem. Ale co bylo hodně podobné nebo téměř stejné? Výsledky Staffana Tunise. Z obou akcí dvě stříbra a jedno zlato, to jasně ukazuje, kdo je král letošní zimy.

Finišman finské štafety Staffan Tunis si v cíli dovolil parádičku ve stylu Dæhlieho či Northuga.

Hanka Hančíková v cíli klasiky na skvělém čtvrtém místě.

Foto: Mattias Johansson

Foto: Mattias Johansson

Arnesson už 32.

Eivind Tonna z Norska

Konec kariéry na MS oznámil i další zkušený borec

sobný mistr světa se nevešel do nominace ruského týmu

Konec vlády Eduarda Khrennikova –tento 14-ti ná-

ské pěší repre do Švýcarska.

vyhlášení výsledků, protože odjel na kemp a závody fin

Olli-Markus Taivainen se nezúčastnil závěrečného

v mix štafetách, dohromady mají 17 startů na MS!

Třetí místo finského dua Keskinarkaus a Antilla

Švédské perličky

Staffan Tunis (modře) ztrácí 21 sekund, třetí Peter

ního pole se pachtí teprve okolo trojky. Druhý

sviští ke čtvrté kontrole, zatímco zbytek startov -

rozhodnuto. Olli-Markus Taivainen (červeně)

Po sedmi minutách závodu ve sprintu je prakticky

není Les jako Les

Pro nás, orientační běžce, je les základem našeho sportu. Všichni asi víme, že není les jako les. Všichni jsme už poznali, že terén je v různých vzdálenějších oblastech hodně odlišný od toho, který máme doma za humny. Tím je taky náš sport zajímavý a pestrý – orientace v krajině je pokaždé jiná, klade na nás jiné požadavky a také nám přináší jiné zážitky.

Čím to je všechno způsobeno? Příčinu hledejme v geologických procesech. Dopustím se značných zjednodušení (odborníci jistě prominou), protože kdybychom to měli rozvést zeširoka, bylo by to na týdenní konferenci. Krajina kolem nás vznikla za miliony let vývoje, je stále dynamicky vytvářena a měněna. Zásadní vliv na to má zejména podkla dová hornina, podnebí a vlivy počasí, a zejména v našich zemích vliv civilizace lidstva a jeho hospodaření v krajině.

Tvrdé a měkké kamení

Ze spektra hornin si vybereme pro zjednodušení dva typy:

• tvrdé vyvřelé nebo přeměněné horniny to jsou například sopečné kužely a skály v severních a středních Čechách a žulové či rulové skály, které vyčuhují z kopců Vysočiny a pohraničních pohoří, obklopujících Českou kotlinu. Tyto horniny jsou tvr dé, pevné, dobře odolávají erozi a zvětrávají tedy pomalu. Proto vytvářejí pohoří a vysočiny. • sedimenty, tedy usazeniny, které někdy v minulosti už zvětraly, vodou a větrem byly někam přemístěny, tam se usadily a opět se geologickými procesy utužily, zhutnily. Typickým představite lem jsou pískovce. Podle toho, jaký písek se kde nashromáždil, jak byl tlakem slisován, jsou pískov ce jemno- i hrubozrnné, měkké i velmi tvrdé. Zvě tráváním a popraskáním vrstev a desek pískovců pak vznikají skalní města plná průrev, soutěsek a průchodů mezi skalami a balvany.

jsou místa, kde se na podmočeném kluzkém jílu utrhne svrchní vrstva půdy a ujede po svahu dolu vznikají sesuvy.

velmi charakteristický terén váté písky. Moře vyplaví písek, vítr jej přenáší do vnitrozemí a buduje z něj cha rakteristické ledvinovité kopce duny, které se pře sýpáním písku stěhují po směru větru. V evropských poměrech jsou již většinou stabilizované vysázeným borovicovým lesem, takže se dál nestěhují. Typické je dělení porostových celků pravidelnými protipožárními průseky. Na první pohled vypadají jako dobrá linie pro běh, ale v sypkém písku je opak pravdou.

Rozpad neznamená zkázu

Stejným způsobem vznikly také karpatské flyše to jsou střídavě usazené vrstvy jílů (velmi jem ných částeček) a hrubších pískovců, následně zvrásněné. Specifickou zvláštností tohoto terénu

Zvláštní kapitolou sedimentů jsou vápence. Ty vznikly usazením a stlačením vápnitých schránek pravěkých živočichů. Je až neuvěřitelná představa, kolik korálů, škeblí, lastur a ulit se muselo nahro madit, aby vytvořily mocné vrstvy vápenců, které pokrývají snad pětinu světových souší. Ale tento proces není jenom historií v tropických korálo vých mořích probíhá růst útesů neustále i dnes. Některé sedimenty nejsou ještě zpevněné a vytváří

Na utváření reliéfu krajiny má tedy podstatný vliv zvětrávání matečných hornin, odnos a ukládání sedimentů. To přímo souvisí s humiditou množstvím srážek, které v krajině spadne. Samozřejmě, že na hor ninu nepůsobí jenom vodní eroze, ale je asi nejúčinnější. Takže z tvrdé kompaktní skály se občas něco odlo mí, kus skály upadne, rozbije se na balvany a vzniká kamenné moře nebo suový kužel pod skalami. Balvany dále pukají, obrušují se, vahou, pohybem a dalším zvětráváním se drobí až na drobná zrnka písku, která odnáší voda a vítr. Z nich pak dlouhodobými procesy vzniká půda. U jiné horniny zase víc působí chemie. Ze srážkové vody a oxidu uhličitého vzniká velmi slabá kyselina uhličitá. Ta dlouhodobě rozpouští uhličitan vápena tý, ze kterého je tvořen vápenec. Na jednom místě ho rozpouští a odnáší, na druhém se z vody vysráží opět do pevného skupenství. Tak na jednom mís tě vznikají závrty a jeskyně a na dalším krápníky

Pískovce (Pulčín)

Sesuvné území (Všemina) Písečné duny (Lit et Mixe, Francie)

a zas na jiném, za spolupůsobení měkkýšů a polypů lastury, škeble a korálové útesy. Každá hornina zvětrává jinak a dokonce i v rámci jedné horniny jsou velké diference například vápence jsou různě tvrdé a uloženy v různých vrstvách, takže v jedné vápencové oblasti vznikají spousty oblých a kula tých závrtů, jinde se erodují měkčí vrstvy a tvrdší nad nimi drží vznikají prahy, skalní římsy, terasy, křivolaké průrvy a kaňony, jeskyně, propadnutím zeslabeného stropu jeskyň pak propasti.

Nezaměnitelnou úlohu při vytváření krajiny, pro nás orienáky zaslíbené, měly ledovce. Obrovská masa ledu, hrnoucí a drtící nekompromisně pod sebou spoustu kamenného materiálu, shrnula a zbrousi la skalnatý podklad, nakupila obrovské morény a vytvořila krajinu plnou drobných i velkých terénních tvarů, bludných balvanů, kamenitých ploch. Tako vou krajinu u nás máme jenom na severní straně Jeseníků, kam za poslední doby ledové dosáhly pevninské ledovce u Vidnavy, pak nejblíž na Slo vensku v Tatrách a ve švýcarských Alpách. Ledovcovým teré nem je však přede vším charakteristická celá Skandinávie.

O tom, co nám roste

Utváření krajiny erozí velmi úzce souvisí také s pod nebím, tedy hlavně s množstvím srážek, s větrem a se stří dáním teplot. Zcela odlišné typy krajiny

proto vznikají v chladných, humidních (vlhkých) oblastech a v teplých, aridních (suchých). Není velkým překvapením, že s půdními podmínka mi, teplotou a dostatkem srážek přímo souvisí druh a hustota vegetace, která v krajině roste. V jižní části Evropy můžeme očekávat stepi a teplomilné druhy, dřeviny zvyklé na letní sucha a vedra, poros ty husté, nízké, pokroucené, a většinou pichlavé. S přesunem k severu a do vyšších nadmořských

výšek se dostaneme do klasických lesů přecháze jících od listnatých a smíšených po naše typické smrčiny, až k horským jedlovým a modřínovým lesům přecházejícím s výškou

do pásma kosodřevi

Vápencové skály, plotny a stolové hory (Chapelle des Bois, Francie)

Balvanitý svah pod skalní stěnou (Furggstalden, Švýcarsko)

Závrtová planina (Villard de Lans, Francie)

Ledovcová moréna (Mattmark, Švýcarsko)

Ledovcový terén (Vikaåsen, Norsko)

Stepní krajina bez vody (Le Caylar, Francie)

ny a na severu kontinentu k borovicemi porostlým bažinatým pláním, přecházejícím do keřovitých pokroucených březových a vrbových porostů a říd ce porostlé tundry.

Les jako zahrádka

Velký rozdíl je také mezi původní přírodní a explo atovanou kulturní krajinou, ve které hospodaří lidé. Na lesní porosty má velmi výrazný vliv způsob hospodaření v lesích. V naší kulturní krajině je už původních lesních porostů velmi málo a ty, co zbý vají, jsou v podstatě všechny chráněny. Máme tedy k dispozici v drtivé většině lesy, které vznikly jako druhotné výsadby určené k hospodářským účelům. To znamená, že původní přírodní porosty byly vyká ceny a nahrazeny dřevinami, které jsou zajímavější z hlediska výtěžnosti rovného a rychle rostoucího dřeva. Proto ve většině našich lesů vidíme stej nověké smrkové monokultury. A také všechny důsledky, které to s sebou nese vývraty, polomy po vichřicích, kůrovcové kalamity, a tak dále. Tako vé pěstování lesa trochu připomíná zahrádku, na jejíchž záhonech se střídají postupně: sklizené plo diny = paseka, nově zaseté = vysázená a zarůsta jící paseka, vzrůstající = hustník a dospělá plodina zralá ke sklizni = vysoký les se stromy v těžním stáří. V takovém lese se pak více či méně pravidel ně střídají mozaiky pasek, oplocenek s vysázenými stromky, hustníků a vysokého lesa, protkané hus tou sítí cest a průseků.

V lese lze ale hospodařit také úplně jinak mís

to velkých pasek a ploch stejnověkých porostů lze kácet jenom vybrané kmeny nebo malé plo chy, prosvětlovat les a nechat v něm přirozeným

zmlazením vyrůstat nové mladé porosty. Takový les pak vypadá tak, že patro vysokých stromů je rozvolněné, v podstatě samá světlina a spodní pat ro tvoří různě velké a různě husté skupiny stromků od semenáčků po neprostupné hustníčky. Takový les vypadá a také se hodně blíží přírodnímu lesu, kde se stále prodíráme porostem, kde není vidět na dálku a kde nenacházíme moc klasických rozhraní, pasek, hustníků, apod.

Co zůstane po lidech?

Pozůstatky lidské činnosti dokážou v krajině vytvo řit velmi zajímavé reliéfy a detaily. Někdy jsou tak staré, že je skoro ani nevnímáme jako něco, co pří roda nevytvořila a charakter terénu jenom jemně dotváří, jindy vytvoří v krajině něco zvláštního, co ji zajímavě oživí, ale někdy mají na utváření terénu zcela zásadní vliv a vytvoří novou tvář krajiny, která nemá s původním přírodním základem skoro nic společného.

Skandinávie s bažinami (Urstjernet, Norsko)

Klasický český hospodářský les (Grúň)

Holiny po kalamitních polomech, terénní zářez po nedokončené výstavbě železniční tratě (Kalvárie)

Přírodě blízký jedlobukový les (Monts du Forez, Francie)

Meze, hrázky a zídky, kterými lidé doplnili a dostavěli přirozené terénní terasy pro udržení půdy a vláhy na svazích (Capolat, Španělsko)

Kutiště po rýžování zlata (Roboty, Slovensko)

Tak z těchto základů a podmínek vznikají odlišné a specifické terény, které jsou pro nás, orienáky, tělocvičnou a prostředím, ve kterém běháme a hledáme kontroly. Važme si toho, že je naše země tak pěkná, pestrá, zajímavá. Važme si toho, že až na malé výjimky je všude vhodná k běhání po lesích a k volnému pohybu v přírodě. Není to všu de taková samozřejmost.

Bob Háj bobhaj@volny.cz

orientační běh

řešení ze strany 3

Takže kdo a jak? Dilema rovně nebo okolo nakonec nejlíp vyřešil kompromisní variantou Vojta Král. Zhruba o 10 sekund za ním se na kontrole objevili Adam Chromý a Michal Smola běžící přímo, a tepr ve o dalších 10 sekund později Jan Šedivý, který údolí obíhal. Z dlouhodobějšího hlediska však běh po cestách nebyl až tak špatný nápad. Šéa totiž

celý trénink vyhrál. Na trati naběhal o 3 km víc než druhý Michal Smola, přesto je v cíli dělilo pouhých 7 vteřin! Unikátní ukázka rozdílné strategie se stej ným výsledkem a nádherná ukázka podstaty ori entačního běhu ve skalách. Oba borce jsme proto poprosili o krátký komentář.

KdO SUPÍ NA hOře suPí?

Michal Smola

Díky MČR na klasice, které se na Supí hoře před pár lety běželo, jsem dobře věděl, do čeho jdu. Z toho závodu jsem si pamatoval, že na řadě postu pů byla nejrychlejší varianta rovně. Takže co se týče voleb postupů, byl jsem dopředu rozhodnutý, že když se bude přímý postup jevit z mapy stejně rychle jako obíhačka, poběžím vždy raději rovně. Pro postupy rovně hrálo taky to, že jsem si chtěl radši užít orienák mezi skalami, než se trápit na obíhačkách po cestě.

Jan Šedivý

Před startem jsem si říkal, že terén je velmi speci fický. Nepůjde o to vyhrát co nejvíce postupů, ale o to jít stabilně od začátku až do konce. Tomu jsem přizpůsobil svojí strategii klidně jít vědomě horší variantu (klidně na dlouhém postupu obětovat 30 sekund), ale neunavit si nohy nějakým nelidským stoupáním. Další věc, kterou jsem si opakoval, bylo nenachytat se na Radovanově pseudoobíhačce, kte rá jen bude vypadat jako obíhačka, ale ve skutečnos ti žádné převýšení neušetří a naopak si zaběhnu.

Jan Šedivý – červená – 3:56

Michal Smola – tmavě modrá – 3:49

Vojtěch Král – zelená – 3:35

Adam Chromý – žlutá – 3:44

Tomáš Dlabaja – světle modrá – 4:36

K2 – Smola 3:49, Šedivý 3:56

Dilema, jestli běžet sedýlkem kolem kontroly 20, nebo rovně, řeší Michal Smola postupem na Silda. „Snažil jsem se využívat jasných linií v terénu od kontroly azimutem na jasnou rýhu, pak kolem paseky nahoru, pak zase výrazným údolím dolů. Nemusel jsem sko ro mapovat, a díky tomu běžel rychleji.“ Dělá dobře, protože Tomáš Dlabaja na postupu přes sedýlko ztrá cí skoro minutu. Ultraobíhačka Jana Šedivého je jen o deset sekund pomalejší. RZtu vyhrává Vojtěch Král poloobíhačkou zleva za 3:35.

K5 – Smola 8:11, Šedivý 8:24

Nejdelší postup na pětku nabídl několik možností realizace. „I když mě to lákalo jít ho rovně, nakonec jsem se držel plánu a využil dlouhou obíhačku po cestě,“ líčí Jan Šedivý. Obíhačka měla navíc jed nu velkou výhodu možnost domapovat si zbytek závodu. Michal Smola běží opět rovně: „Seběhy jsem valil hlava nehlava, ve výbězích jsem naopak spíš šetřil síly. Postup to není mapově náročný, ale celou dobu jsem se snažil být v kontaktu s mapou a mít přesný plán, abych třeba někde v seběhu nena razil na sráz a nevěděl kudy dolů. Taková zaváhání, zdánlivé maličkosti, stojí spoustu času.“

K7 – Smola 4:46, Šedivý 5:02

Jan Šedivý poprvé a naposled skáče staviteli na špek a zbytečně obíhá. Zato Michal Smola využívá zkušeností z dřívějška: „Asi bych běžel jinak, kdybych nevěděl, že v tomto terénu jsou patra mezi skalami hodně rychlá. Takhle to byla víceméně jasná vol ba, téměř bez stoupání a dobrá průběžnost.“

K8 – Smola 5:38, Šedivý 5:47

Obíhačky jsou opět trochu delší, varianta spodem má na konci taky nepříjemné stoupání. Realizace přímého postupu je jednoduchá. „Naopak hodně nepříjemná je dohledávka. V takovém prudkém svahu stojí každý zby tečný metr hodně času,“ podotýká Michal Smola.

K16 – Šedivý 3:59, Smola 4:09

Na přímém postupu se nestoupá skoro nic navíc oproti obíhačce, pro Michala Smolu tedy jasná volba. Přesto je nakonec rychlejší Jan Šedivý, který také v této části přebírá vedení. Podobné dilema i výsledek nabízí i postup nazpátek na kontrolu 20: Šedivý 3:17, Smola 3:23.

K22 – Smola 5:26, Šedivý 5:57

Postup na volbu co nejrychlejší stopy. Je třeba běžet více méně rovně, ale současně se vyhnout prudkým stoupá

ním a hustníkům. Michal Smola to zvládá skvěle a znovu se ujímá vedení. Naopak Jan Šedivý tentokrát hledá obí hačku marně. Ušetřené vrstevnice z údolí nabírá na kopci a přidané metry znamenají více než půlminutovou ztrátu.

K24 – Šedivý 4:41, Smola 5:18

Po výměně mapy se závod pořádně dramatizuje. Vari anta vrchem nebo spodem na kontrolu 23 vychází nastejno. Na dalším postupu však dojde k paranormál nímu jevu Jan Šedivý neobíhá a díky tomu se vrací do čela. Michal Smola opět věří průběžnosti skalního patra a tentokrát se mýlí postup spodem je rychlejší.

K25 – Šedivý 1:39, Smola 2:03

Jan Šedivý se vrací k původní strategii. Ignoruje vlásenku mezi skalami, obíhá přes kopec a získává další cenné vteřiny. Je rozhodnuto.

K26 – Smola 2:36, Šedivý 3:24

Anebo ne? Na poslední volbě není až tolik vrstevnic a postup napřímo je o polovinu kratší. Michal Smo la ještě na poslední chvíli dramatizuje závod.

Cíl: Šedivý 75:06, Smola 75:13

Jaké ponaučení si tedy můžeme ze Supí hory vzít? „Na klasikách podobného typu nakonec ani moc nezáleží, kudy se jednotlivé volby běží,“ glosuje trénink Michal Smola. „Mnohem důležitější je nasadit vysoké tempo a vydržet ho až do cíle, a hlavně všechny postupy precizně realizovat podle plánu a nedělat chyby v dohledávkách.“

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

BIKE GPS

Outdoor GPS pro cyklisty, motorkáře a turisty

� SmartMaps turistické mapy

1 : 50 000 a automapy včetně hlasové navigace pro auto/moto, kolo, pěší

� vysoká odolnost proti otřesům, prachu a vodě (IPX7)

� bohatá výbava – masivní držáky na kolo/moto a do auta, nabíječka 230V/USB a 12V/USB, datový a nabíjecí kabel USB/USB

� kompas, trip computer, barometr, MP3 player, Photo viewer, Bluetooth, ANT+

� antireflexní displej čitelný i na přímém slunci � vyměnitelná baterie 1800 mAh, výdrž 10 – 12 hod.

Inzerce

když nedokončíŠ Závod, něco Ti chyBí

Tři chlapi, jedna žena, tra přes 500 km. Kdo spí, ten ztrácí. To je Adventure Race (AR). Většinou člověku stačí jeden dva závody ročně, aby se vyblbnul a úplně nezhuntoval. Pavel Paloncý (KSU8448) to má trošku jinak. Na jaře si takové závody střihl tři a na dvou různých kontinentech. Z toho jeden byl legendami opředený Wenger Patagonian Expedition Race. Dost mě zajímalo, jak se v Chile, Brazílii a Číně závodí.

Paloncý, my tady od buzol a orientek tě známe jako šumperského o-běžce, ale většina lidí si tě te spíše spojuje se šílencem, který absolvoval jakýsi bláznivý závod v Patagonii. Můžeš nám přiblížit, co si v těch tučňáčích končinách dělal? Hlavním cílem cesty do Patagonie byl ten blázni vý závod jménem Wenger Patagonian Expedition Race. A když už jsem měl letět přes půl světa, usoudil jsem, že by byla škoda hned se zase vra cet zpátky. Tak jsem postupně začal „plánovat“, že tam zůstanu déle. A protože jsem neměl konkrétní limit návratu, odhadl jsem to na dva a půl měsíce v Patagonii. Plán byl poměrně volný. Řekl jsem si, že po závodě to prozkoumám na jihu a postupně budu putovat na sever. Letenky zpět jsem měl v půli dubna ze Santiaga de Chile. Plán jsem tedy měl, ale byl jsem připravený ho kdykoli změnit. A k těm buzolám a orientkám jsem moc rád, že jsem vyšel právě od buzol a ne třeba od pádel (nic proti pádlistům). Většinou totiž funguju v týmu jako navigátor a tím pádem mám (někdy) lepší předsta vu, co se zrovna děje a bude dít.

V adventure race závodí zpravidla 3 muži a jedna žena. Když se jeden zasekne a řek ne „Ne, já z toho Žákovského mostu prostě slaňovat nebudu!“, tak jsou v háji všichni. Proto je potřeba, aby si tým vzájemně pěkně sedl. Ty jsi v Patagonii závodil za tým Four Continents, s jehož členy ses poprvé viděl až v Chile na letišti. Jak takový tým fungoval? Neměl jsi před závodem obavu, že to bude někde drhnout?

S tím, že to může někde drhnout, jsem počítal. Vlastně jsem si byl skoro jistý, že k takové situaci dojde, protože jsme se neznali a mělo nás čekat až 8 dní někde v patagonské divočině. Ten závod je šílený (a to i vzhledem k „normálním“ AR), a ješ tě šílenější byla myšlenka jet tam s týmem, který vůbec neznám. Ale měl jsem možnost jít do toho nebo zůstat doma.

Jakou řečí jste mezi sebou mluvili? Anglicky. Byl to mateřský jazyk všech ostatních čle nů týmu (i Taz z Kazachstánu měl mateřský jazyk angličtinu). Nebyl to problém. Angličtina mě de facto živí, v anglicky mluvícím týmu jsem už jednou předtím jel. Tady jsem si říkal, že když s nimi zvlád nu celý závod mluvit anglicky, tak opravdu umím anglicky. Co si vybavuju, tak česky jsem začal snad jen dvakrát. Nakonec to z pohledu jazyka nebylo žádné drama, o dva měsíce později v Brazílii to bylo daleko zajímavější.

WPER se honosí podtitulem „last wild and most beautiful adventure race in the world“. Je to opravdu tak? Jaký ten závod je? Last wild jo, most beautiful ne. Tím neříkám, že by nebyl hezký. Úvodní bike v Torres del Paine byl úchvatný. Ale to bylo 5 hodin. Pak jsme to tři dny rubali svahem a neprostupnou buší. Tu a tam se odhalil krásný výhled na ledovec, ale hlavním cílem asi bylo, aby byl závod těžký a v odlehlých místech, kde nic není. Žádní lidi, žádná cesta, žádná mapa, jen buš. Orientační body prakticky neexistovaly, protože mapa byla taková omalovánka pořízená satelitním (nikoli leteckým) snímkováním. Pro koho

to taky snímkovat, když tam nikdo nežije… Vrs tevnice sice byly po 20 metrech, ale detaily skoro žádné. Barva mapy označovala výšku, takže nikde v mapě nebylo zachyceno to, co nejvíce ovlivňovalo rychlost postupu vegetace. Chtělo to vyčíst směr a pak koukat kolem sebe, kde by to šlo projít. Takže o navigaci jako takové se nedá mluvit, volba postu pů žádná, spíš to bylo hledání cesty v terénu.

Celkově je ten závod dost jiný než klasický AR. Tím wild se myslí, že je člověk dost na vlastních nohách, uprostřed ničeho. V Evropě když se něco pokazí, tak za půl dne většinou dorazíš do civilizace. Tady i když týmy nestihly limit, pořád trvalo víc než dva dny, než se dostaly zpátky.

Parametry závodu budily respekt. Zvláště královský 190 km dlouhý trek. Jakou jste měli do závodu taktiku?

Taktika, to byl trochu problém. Nějakou jsme si stanovili, ale pak bylo všechno jinak. Řekl bych, že to byla hlavní příčina toho, jak jsme dopadli. Řekli jsme si, že půjdeme „steady pace, no un necessary stops“. Jenže to jsme nedodrželi. Často jsme zastavovali bez nějakého konkrétního důvo du. Nebyl jsem schopný přesvědčit a vyburcovat

Team Four Continets

Tasman Lawrie, (Kazachstán, 52 let, pilot Air Astana, MTB, kapitán)

Paulette Kirby (USA, 51 let, doktorka, kajak)

Andre Vogel (Austrálie, 35 let, instruktor kajaku, kajak)

Pavel Paloncý (ČR, 26 let, překladatel freelancer, OB)

Spolupráce v našem týmu na úvodním biku

tým (který byl o dost starší), že už musíme jít, že nemá cenu šetřit tolik sil na později, protože jestli půjdeme stejným tempem dál, žádné později být nemusí.

Byl v závodě moment, kdy sis řekl, že už je to fakt na hraně?

Ne. Protože jestli to někde na hraně bylo, tak jsem neměl čas si to uvědomit. Hned v první etapě nás poryv větru sundal z kola. Vítr mě vlekl pár metrů po zemi a moje kolo letělo dobrých 10, možná 15 metrů. Ale stalo se to tak rychle, že jsem neměl čas si nic takového uvědomit. Jen jsem se kryl a pak se ohlídl a vidím, jak se další čtyři týmy válí na zemi v oblaku prachu. Pak přišlo několik dalších poryvů, ale to už jsem věděl, jak je poznat a co dělat (lehnout si do příkopu, nic jiného dělat nešlo). Později při treku jsme překračovali spoustu ledov cových řek a to jsem se zase soustředil na svoje kroky a kroky Paulette. Celkově bych neřekl, že tohle bylo na hraně.

Jestli něco bylo na hraně, tak jsme to zjistili až zpětně. Organizátoři pochopitelně hodně řešili bez pečnost, chtěli po nás zdravotní certifikáty, EKG a bůhvíco všechno, povinné byly zapečetěné GPSky a satelitní telefony pro případ nouze. Po závodě jsme však zjistili, že místo satelitního telefonu jsme dostali prázdnou krabici a z GPSky organizátoři při nahrávání tratě nějakou náhodou vyndali baterky. A protože byla zapečetěná, ani jsme neměli možnost to ověřit před startem. Prý to byla spíš výjimka než pravidlo. Ani nechci moc přemýšlet nad tím, co bychom dělali v případě nějakého vážného problému někde na trati.

Nakonec závod nedopadl úplně podle vašich představ. Jak probíhal?

Start se opozdil skoro o tři hodiny, protože pořa datel dovezl pozdě kola. Takže místo v sedm ráno jsme vyrazili v deset. V Torres del Paine se ale mezitím zvedl vítr a nás a pár dalších týmů náraz větru smetl z kola. Tady jsme si vybrali trochu smů ly, protože tento incident odneslo kolo Paulette osmou tak velkou, že se zadní kolo nevešlo do rámu. Takže oprava, Paulette na gumě a tak dále, do cíle první etapy jsme dojeli skoro poslední. Pak byl závod kvůli silným větrům přerušen, kajakářská etapa se zkrátila o jezerní část a pádlova lo se jen po řece. Tam jsme stáhli asi 4 týmy a zajeli velice rychle (48 km pod 4 hodiny). Přišla tma, pře zbrojili jsme na 70 km trek a pozna li, o čem bude závod v Patagonii. Potkávali jsme týmy, které vyrazily dávno před námi. Měli jsme jít v podstatě po kraji plochého údolí, které mělo podle mapy být několik set metrů široké. Místo toho byl v údolí kaňon, v němž tekla řeka a všude kolem svah. Ve svahu byla spousta údolí a v nich ledovcové přítoky k řece, a tak se musela překonávat ještě tahle údolí. Do toho jsme pořád hledali nějakou lepší cestu, ačkoli žádná nebyla, a ztráceli spoustu času diskuzí nad

mapou. Nedařilo se mi vysvětlit některým členům týmu, že z takové omalovánky můžeme v noci jít tak akorát na buzolu. K tomu se přidaly zbytečné zastávky a naše průměrné tempo značně kleslo. S ohledem na posunutý start závodu i jeho přeru šení nikdo nevěděl, co se stane s limity (nesplnění časového limitu na vybraných kontrolách znamena lo konec závodu pozn. red.). Kromě toho všichni šli výrazně pomaleji. Odhad pro první tým na tento trek byl 24 hodin, ale nakonec to první šli 50 hodin. Takže nikdo limity neřešil, až se najednou z kontroly na kontrolu začaly řešit a rázem vypadlo 7 týmů. Sice bylo jasné, že to nikdo nestihne, nicméně organizátor trval na původních limitech, a ačkoli to bylo logisticky složitější, tak neumožnil nám a dal ším sedmi týmům pokračovat.

To ale neznamená, že bychom to zapíchli na kont role, tam pro nás přijelo auto a jeli domů. Z šesté kontroly (kde jsme byli vyřazeni) jsme to prorubali na sedmou (16 hodin buší) a tam nám nabídli dvě možnosti: bu tu zůstat, nebo jít dál na osmou, odkud je lepší doprava do civilizace. Vybrali jsme si osmou a za dalších 6 hodin tam dorazili. Mezitím ale organizátor změnil plán, a tak nás vrátil na zpět na sedmičku (dalších 6 hodin přes horské sedlo). Takže po vypadnutí ze závodu jsme trekovali dalších 36 hodin a pak dalších 36 hodin kempovali s další mi týmy na kontrole v našich stanech, které jsme měli jako povinné vybavení. Pak nás odvezla lo, po 6 hodinách plavby jsme dorazili do Puerto Natales a po dalších 3 hodinách do Punta Arenas. Zkrátka i když jsme vypadli, tak jsme museli v divočině přežít další tři dny s tím, co jsme měli. Na kontro lách bylo jen nějaké základní jídlo, vítr a déš.

Máš chu se do chilského pekla ještě vrátit?

Těžká otázka, na kterou nemám úplně jasnou odpově. Závod jsme nedokončili, a když nedokon číš AR, něco ti chybí. Je to trochu podobné jako nevylézt horolezeckou cestu, člověk se chce vrátit. Takže mě to láká, i když závod je to dost zvláštní. Na druhou stranu jsem při cestě po Chile a Brazílii získal dost kontaktů a informací o závodech, hlavně v Jižní Americe. A tak když vezmu všechny přípra

vy, náklady a úsilí, tak přemýšlím, jestli by nebylo lepší jet sice do Jižní Ameriky, ale na nějaký jiný závod. Některé vypadaly moc pěkně.

Jak ses na závod připravoval? Trénoval jsi speciálně nějakou disciplínu?

Stavitel prohlásil, že nás chce dostat do oblasti Campo de Hielo Sur (Jižní ledové pole 3. největ ší ledovec na světě po Antarktidě a Grónsku) a že závod bude obsahovat „značně dlouhé kajakové etapy mezi krami“. Na to jsem se zaměřil. Takže jsem dělal věci, který vypadají šíleně a asi i šílené byly jezdil jsem na kajaku v lednu, trekoval v noci v hlubokém sněhu v Jeseníkách, jezdil na kole ve sněhu po lesních cestách a podobně. Protože bylo dlouho třeba -10 °C a přehrady byly zamrzlé, musel jsem vyrazit na dolní tok Moravy.

Nakonec to ale bylo víceméně zbytečné. Jak říkal Bruce Duncan z britského týmu Adidas Terrex, na WPER se natrénovat nedá. Jediná možnost je přijet do Patagonie. Terén je tak neprostupný a odlišný a mapy tak k ničemu, že třeba starý Paprsek je proti tomu perfektní mapa průběžného lesa. Podmínky na kajak jsou v Patagonii skutečně extrémní a chilské námořnictvo poměrně úzkostlivé. Kdyby se objevilo riziko nějakého problému, tak tu etapu prostě zruší a zakážou vjezd do fjordu, delfíni nedelfíni.

Jak jste byli jako tým finančně zajištěni? Kolik vůbec stojí startovné na takovém závo dě?

Startovné je podobné jako na ostatní AR. Za celý tým chtěli 800 EUR, které jsme měli hrazené spon zorsky. Nejdražší je v tomhle případě letenka a taky dostat nějak do Patagonie matroš, protože do Pata gonie je daleko odevšad. Část jsme měli hrazenou, ale jinak jsme každý museli sáhnout do vlastních zdrojů. Materiálně nás podpořily australské firmy Macpac a Ay Up, přímo mě (opět) podpořil čes ký výrobce sportovního outdoorového vybavení Warmpeace a brněnská firma prodávájící spor tovní obuv Sanasport. Oběma firmám bych chtěl poděkovat, protože mi to hodně pomohlo v celkově napjatém rozpočtu celé akce.

Po závodě jsi se ale nevrátil pěkně domů jako spořádaný Evropan, ale ještě se chvíli poflakoval po jižní polokouli… Zůstal jsem v Patagonii a podle data letenky jsem měl dva měsíce před sebou. Snažil jsem se jet maximálně nalehko, takže jsem šetřil hmotnost na všem: na oblečení, na jídle, snad kromě fotovyba vení. Hned během závodu ve mně vyrašil nápad podívat se na jih Ohňové země do Darwinova pohoří. To bylo asi jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v Patagonii udělal. To je totiž místo, o kterém se nepíše, není tam žádná infrastruktura, v průvodcích to není. Je to naprosto zapomenutý kus krajiny. Když jsem pak Chilanům říkal, že jedu z Darwinova pohoří, někteří ani nevěděli, kde to je. Jiní o krok odstoupili a začali si mě prohlížet. Do Darwinova pohoří se prostě nejezdí. Hic sunt castores.

Další hrubý plán byl jet postupně na sever. Nakonec jsem ale velkou část území přeskočil, protože tam prostě nevedla rozumná cesta, a do Puerto Montt jsem přiletěl. Tam jsem náhodou potkal turecký a italský tým jedoucí na další AR na ostrově Chiloe. Taky okamžité rozhodnutí bu zachovat původní

nápad, nebo se vydat s nimi. Velice rychle jsme se domluvili a jel jsem jako fotograf. Na Chiloe jsem potkal spoustu dalších AR závodníků a dozvěděl se o závodech v této části světa. Zhruba ve stejné době mě pozval brazilský tým, a s nimi závodím na Ecomotion v půlce dubna. A na to přišla pozvánka z Číny, šlo to pak ráz na ráz.

Tak postupně. Co je to Ecomotion a jak se ti tam závodilo?

Ecomotion je brazilský 5-6 denní závod světového poháru v AR. Konal se na jihu provincie Bahía, kde byla Brazílie v roce 1500 objevena. A tak měl závod myšlenku „znovu objevit Brazílii“ a tra částečně sledovala kroky objevitele Angela Cabrala. Stromy jsme ale nekáceli a domorodce nezabíjeli. Před startem jsem se musel srovnat s dost věcma třeba že jen jeden člen týmu uměl anglicky, dva španělsky a moje portugalština je omezená na pár slov. Tým do toho šel naplno a byl hodně silný na treku a tam jsme šli dlouho bez chyb, takže jsme se pohybovali na úplném čele závodu. Taky měl ale slabší kolo a doslova tragická depa, a těch bylo hodně, takže jsme se pak postupně propadali až

na deváté místo. I tak jsem spokojený. O historky a zážitky nebyla nouze, hlavně ale super zkušenost závodit v takovým terénu, s de facto domácím týmem, proti světovým týmům.

Hrábl sis, nebo to byl pro tebe závod na pohodu?

Džungle byla neprostupná a pořád pršelo, takže na jílových cestách se nedalo na kole vůbec jet, všechny týmy tam rvaly řetězy i přehazovačky jed nu za druhou. V depech jsem se celkem vyspal, a tak jsem na konci nebyl tak fyzicky vyčerpaný jako na jiných závodech. Ale z pohledu toho, co mi zůstalo pod kůží, a to doslova trny, ostny, háčky, bodáky to byl asi nejtěžší závod, na kterém jsem zatím byl.

A po návratu domů jsi přebalil adventurové harampádí a s českým týmem nabral směr Čína. Co to bylo za závod a jak to v Číně vypadalo?

Spíš vybalil. Z Chile a Brazílie jsem měl spoustu krámů, do Číny jsme letěli doslova nalehko. Čína byla pro mě asi nejzáhadnější. A taky mě hodně zaskočila. Co mi (a myslím, že nám všem) utkvělo v paměti, bylo strašné vedro po celý den, maximál ní vlhkost a vražedné tempo. Tohle byl už jiný sport etapový závod, navigace žádná, všechno znače ná trasa, takže se to rvalo jak o život. Pozvaných bylo jen 10 týmů z celého světa, konkurence kvalit ní, povětšinou specialisté na tyto etapové závody. Organizace je taky kapitola sama o sobě závod pro 20 týmů (10 mezinárodních a 10 čínských) pořádalo několik tisíc lidí. Všude davy organizáto rů, delegáti, oficíři, děti nahnané aby fandili, město polepené plakáty od hlavy až k patě. Prostě úplně jiný svět.

Jaro jsi měl slušně nabité. Jaké závody tě čekají v následujících měsících? A co nějaké lampiony?

Te budu mít hodně nabito, ale ne závody. Postup ně zpracovávám materiál z Chile a Brazílie. Píšu články, dávám do kupy fotky a do konce června musím přeložit knihu Fatal Attraction Osudová přitažlivost. Je to o gravitaci, takže žádná romanti ka, ale astrofyzika. A mezi tím takové ty jednodenní klasiky Jesenický Tvrák, DKNV Survival, letos přibyla Mountain Challenge a bu AR ve Slovinsku nebo rogaining. Na začátku července si odpočinu od překládání a vyrazím na Kopkův bikový adven ture 1000 mil napříč Česko-Slovenskem. Pak si dám od závodění pauzu až do konce srpna a dál se uvidí.

A lampiony? Za posledních několik roků jsem kromě oddílových soustředění odběhl tak 4 závody ročně, hlavně nějaké štafety a družstva. A tak to nejspíš bude i tento rok.

Štěpán Skripnik sskripnik@seznam.cz

metodika poranění svaLů

PŘi OriENtAčNÍM BěHU

Poranění zejména lýtkových a stehenních svalů jsou u orientačních běžců vzhledem k náplni tohoto sportu poměrně častá. Snad každého běžce v jeho kariéře nějaké svalové problémy potrápily. V tomto článku se dočtete o nejčastějších druzích svalových poranění, jejich prevenci, diagnostice a léčbě.

Fyziologie a funkce svalu

Hlavní funkcí příčně pruhovaného (kosterního) svalstva je zajištění pohybu ostatních částí pohy bového aparátu (kostra, klouby). Vlastní pohyb vzniká činností bílkovin aktinu a myozinu uvnitř svalových buněk za spotřeby určitého množství energie (metabolické zpracování glukózy, sva lového glykogenu a tuků při účasti kyslíku). Jed noduše řečeno, ve svalech dochází k reakci výše uvedených živin s kyslíkem, což umožňuje pohyb a tvorbu tepla. Vznikají metabolity kysličník uhličitý, voda, a při nedostatku kyslíku kyselina mléčná neboli laktát. Cílem tréninkového snažení je vybudování svalové tkáně s dostatečnou záso bou svalového glykogenu, která bude napojená na trénovaný transportní systém (srdce, plíce, krev). Fyzická zátěž vede k adaptačním změnám nejen transportního systému, ale i svalů. Při nedostat ku kyslíku (anaerobní trénink) dochází k tvorbě kyseliny mléčné a vytvoření nežádoucího kyselého prostředí (laktátová acidóza). Sval dokáže určité množství vzniklého laktátu zpracovat (nejlépe při aktivním odpočinku, tedy výklusu po závodě). Pro správnou funkci svalů je nutné dostatečné zavod nění organismu a přítomnost vápníku, draslíku a hořčíku v patřičném poměru, aby nedošlo ke sva lové křeči z metabolických příčin (viz dále).

Otevřená svalová poranění

Při OB jsou vzácná, pokud se však vyskytnou, bývají závažná. Nejčastěji vzniknou proniknutím ostré vět ve skrze kůži do vlastního svalu. Hloubka zanoření závisí hlavně na míře kinetické energie (rychlost běhu) a ostrosti předmětu. Postiženo je nejčastěji svalstvo stehna a bérce. Přehlédnutí takovéto pře kážky kvůli mapování nebo pádu není chybou jen začátečníků, vzpomeňte na MS 2009 a štafety mužů. Při nehodě může dojít k poranění svalové cévní větve či přímo cévního svazku a značnému krvácení, které se zvýší po odstranění zapíchnuté ho předmětu. Z tohoto důvodu jej odstraňujeme až tehdy, když jsme schopni případné krvácení defi nitivně zastavit a chirurgicky ošetřit ránu včetně cév. Možné infekční komplikace lze minimalizovat řádným ošetřením rány a preventivním podáním antibiotik.

Zavřená svalová poranění

Jsou daleko častější. Vznikají jednak přímým mechanismem, jednak nepřímo vlastním svalovým stahem.

A) Poranění přímá

Příčinou je pád na tupý předmět, zpravidla pařez či kámen. Nejčastěji dojde ke zhmoždění svalstva na přední nebo zevní straně stehna (při pádu na bok), vzácněji přední svalové skupiny bérce. Kůže není porušena, brzy se objeví otok a následně krev ní výron v okolí (obr. 1, 2, 3), který může nabýt značných rozměrů. Někdy dochází k hromadění nesražené krve ve vzniklé podkožní kapse, což vyžaduje punkce, někdy i opakovaně. Při stažení svalu vznikne značná bolest, mnohdy znemožňující pokračovat v závodě či tréninku. V místě zhmoždě ní dojde k prokrvácení, poškození vlastních svalo vých buněk, otoku a následně k procesu „uklizení“ poškozeného ložiska a nahrazení původní svalové tkáně vazivovou jizvou. Tento proces je zdlouhavý a trvá zpravidla až 6 týdnů. Výsledkem je sval, který má zpravidla původní sílu, v místě zhmoždění však bývá patrná prohlubeň (typické zejména u stehen ního svalstva při svalové kontrakci, obr. 4)

B) Poranění nepřímá

Vznikají vlastním neúměrným stažením svalu, pří padně jeho neadekvátním protažením (neočekáva ný došlap do díry, uklouznutí). Dle stupně poškoze ní se popisuje pouhé natažení, v případě výskytu

defektu hmatného či zachytitelného ultrazvukovým vyšetřením hovoříme o natržení. Úplné přetržení svalu je velmi vzácné, spíše dochází k přetržení šlachy než samotného svalového bříška.

Jak zranění poznáme?

Rozpoznání svalového poranění není obtížné. Pro jeví se bolestí při dotyku i při stahu poškozeného svalu, otokem měkkých tkání v okolí, krevním výro nem. Vyšetření ultrazvukem provádíme v případě, že uvažujeme o vypuštění ohraničeného krevního

Obr. 1: krevní výron při poškození zevní části čtyřhlavého svalu stehenního

Obr. 2: podobné poranění, 2 týdny po úrazu

Obr. 3: kapsa v podkoží naplněná krví (šipka)

Obr. 4: poúrazový defekt zevní části čtyřhlavého svalu stehenního (šipka)

výronu (což se stává jen vzácně). Vyšetření mag netickou rezonancí v případě svalových poranění zpravidla v rozhodování o další léčbě nic nepřináší a je bohužel spíše módní záležitostí.

Jak zranění léčit?

Léčba svalových poranění v době bezprostředně po úraze má za cíl minimalizovat bolest a napomáhat přestavbě poraněného místa z původní tkáně sva lové na vazivovou jizvu. Snažíme se zabránit dal šímu stahování svalstva (používáním ortézy nebo francouzských holí), minimalizovat tvorbu otoku (chlazením postiženého místa), odstranit bolest (pomocí analgetik).

Klid a nohy v teple?

Klid ano, teplo nikoli. Vede totiž k většímu prokrvení, což může způsobit zánět, a dokonce i možné násled né zvápenatění ložiska. Ze stejného důvodu se neprovádějí žádné masáže ani údajně šetrné! Užití enzymoterapie (Wobenzym, Phlogenzym) by teore ticky mělo mít určitou logiku do těla dodáváme již hotové enzymy, nečekáme na jejich vytvoření vlast ními „opravujícími“ buňkami. Bohužel deklarované urychlené hojení je spíše přáním než skutečností. Místní aplikace protizánětlivých gelů (Diclofenac, Ibuprofen, Indometacin v gelu či masti) zmenšuje

Obr. 5: defekt po zhojení svalového poranění (šipka)

otok a bolesti, preparáty s heparinem (Ibu-Hepa, Lioton gel) urychlují vstřebávání krevního výronu. Nejbolestivější bývají první 2 týdny po poranění, kdy bychom také měli zůstat v klidu. Poté provádíme pohybovou aktivitu s ohledem na postiženou svalo vou skupinu cvičení, vířivé koupele, plavání, dovo

lujeme rotoped, kolo. V místě poškození svalové tkáně vzniká opět vazivový defekt, který se zvýrazní při svalovém stahu (obr. 5).

Jirka Funda j.funda@quick.cz

Inzerce

ZLepŠi se poMocí Gps!

Vzpomínáte, jak nás před pár lety pozitivně uchvátila možnost analyzovat své mezičasy a porovnávat se se soupeři mezi každou kontrolou? Tak věřte, že GPSky jsou ještě mocnější nástroj, který vám docela přesně odpoví i na otázky PROČ a KDE jste ztratili. Ale nejen to. Mohou vám také pomoci odhalit slabé stránky –jak mapové, tak fyzické, lépe se v budoucnu rozhodovat při volbách postupu či začít používat nové formy mapových tréninků.

K pořízení záznamu našeho pohybu v lese potře bujeme GPS jednotku. Nejlevnější variantou jsou přístroje, které vypadají vypadají jako MP3 pře hrávače. Mají malý displej nebo ani to ne a fungují obvykle na AAA baterie. Ceny začínají už od 600 Kč. Ale levnější přístroje mají i horší čipy a ome zené možnosti nastavení (například nelze zvolit periodu záznamu). Dražší, ale komfortnější varian tou jsou sportovní hodinky s GPS čipem. Lídrem na trhu je Garmin, jehož levnější modely lze koupit od 3000 Kč. Za úvahu stojí také využití hodinek záro veň jako sporttesteru. K následné analýze získáte krom trasy vašeho běhu i záznam srdečního tepu, který mnohdy souvisí s mapovými chybami či pro zradí vaše fyzické nedostatky.

Vzhůru do lesa!

Máme tedy naši GPS jednotku a vydáváme se tré novat. Ideální je zapnout jednotku alespoň 5 minut před startem, aby si našla dostatek satelitů a „srov nala se“, pomůže to kvalitě záznamu. Na startu pak zapneme záznam, v cíli ukončíme. Nemusíme dělat nic víc, nemusíme mačkat mezičasy. Následná

analýza a síla dat, které z naší trajektorie pohybu dostaneme, záleží především na softwaru.

Simply+quickly=QuickRoute

Nejrozšířenějším programem k analýze dat je soft ware švédského elitního orientačního běžce Matse Troenga zvaný QuickRoute, který si můžete stáh nout zadarmo z internetu (bohužel není v češtině, ale při instalaci lze vybrat třeba angličtinu). Tento program umí přímo komunikovat s hodinkami Gar min, ale podporuje i jiné formáty, do kterých umějí ukládat ostatní GPS jednotky svá data, případně záznam pomocí jiného softwaru vyexportujete do požadovaného formátu. K záznamu pak přiřadíte podkladovou mapu jako obrázek (oskenujete, vyfo títe, nebo vyexportujete z OCADu).

Napasování křivky na mapu

V programu QuickRoute zvolíme „nový soubor“ a vybereme soubor s mapou a soubor se záznamem GPS. Potvrdíme. Objeví se křivka vaší trajektorie na podkladové mapě. S křivkou ale musíte pohnout a umístit ji na správné místo na mapě (k tomu

využíváme tlačítko šipky s ocáskem). Ideálně při způsobujeme křivku jen přes dva body trajektorie (nemusí to být vždy start či cíl, vhodná je třeba i jasná křižovatka uprostřed trati). Přesnost zázna mu záleží také na počasí (když je zamračeno, signál je špatný), hustotě lesa, ve městě na výšce okol ních budov atd. Proto je někdy dále nutné pohnout s více body GPS křivky.

Program QuickRoute

Takto vypadá práce v programu QuickRoute. Ovlá dací panel nahoře je podobný jako třeba v kance lářském balíku Microsoft Office. Vlevo nahoře si vyberete, jestli barevná křivka bude funkcí tempa (anglicky pace) či tepové frekvence nebo jiného parametru. Vpravo od této kolonky volíte barvu, tloušku a okraj čáry. Poslední dvě ikonky nalevo znázorňují „vyhlazení“ křivky (např. rychlost měře ná GPS každou vteřinu opravdu hodně kolísá, je potřeba skoky uhladit) a průměr kruhu kolem kon troly (k analýze času stráveného „uvnitř kolečka“ při dohlédavce kontroly).

V panelu o řádek níž jsou standardní ikony nový soubor, otevřít, uložit atd. Dále šipky k úpravě GPS křivky. Ikona Google Earth k otevření této analýzy na „glóbu planety Země“ v aplikaci Google Earth. A dále ikona „šanonu“ k propojení s internetovým archívem vašich map, který si můžete zřídit.

V levé části jsou textové informace o mezičasech. Počet sloupců a vybrané vlasnosti si lze vybrat. Pod mezičasy je sloupcový graf zobrazující poměr rychlostí (nebo tepové frekvence či jiného para metru) na daném úseku.

Ve spodní části programu je graf zachycující celý změřený úsek. Opět může znázorňovat tempo, rychlost, tepovou frekvenci atd. dle vybraného parametru v rámečku vlevo nahoře. Jedete-li myší po grafu (poloha znázorněna červenou teč kou), vidíte pod grafem v textové podobě detailní informace platné pro tento konkrétní okamžik.

Použijeme-li tlačítko šipky s kroužkem, přidáme do zvoleného místa mezičas. V pravé části programu pak vidíme podrobné údaje o každém úseku (mezi času) čas, délku po spojnici, uběhnutou délku, průměrnou rychlost, odchylky od azimutu, čas strá vený při dohledávce či odběhu od kontroly, průměr ný srdeční tep atd. Naše trajektorie je při úpravách (při používání šip ky s ocáskem) znázorněna jako červená křivka. V ostatních případech jako zeleno-žluto-červená křiv ka. Barvy znázorňují námi zvolenou rychlost běhu ve zvoleném rozmezí (např. 5:00-10:00 min/km). Nebo namísto rychlosti můžeme stejným stylem znázornit třeba intenzitu tepové frekvence. Pokud projíždíme myší po křivce, tak v každém bodě vidíme čas, rych lost, odchylku od azimutu atd. Na výběr máme asi 30 různých statistických ukazatelů.

Analýza GPS křivky

Přínos GPS analýzy roste s náročností terénu. V těžkém terénu více chybujeme a netušíme, kudy jsme běželi. Pomocí GPS záznamu si tra můžeme proběhnout znova a porozumět našim chybám, pro tože se opravdu dozvíme, kde jsme byli.

Správnou techniku a práci s buzolou lze brousit dokonce i v „nezajímavých lesích za barákem“. Nakreslete si libovolný koridor a zkuste si ho pro běhnout. Procvičíte si nejen práci s buzolou, ale také odhad vzdálenosti. GPSka vám pak ukáže výsledek.

GPSky nám bezesporu mohou pomoci daleko lépe vyhodnotit náš výkon při závodě i tréninku. Navíc se mnoho závodů v zahraničí již běhá přímo s GPS a data jsou na internetu, takže můžeme snadno nastudovat chování závodníků v pro nás nezná mých terénech. Když vznikal tento článek, sepsal Jan Kocbach na webu World of O obsáhlý manuál na stej né téma. A protože internet má k dispozici více místa než tištěný časopis, doporučuji dodatečné informace čerpat na jeho webu (http://o-tra ining.net/blog/2011/04/13/ gps-analysis-for-orien teering-the-basics/).

Tomáš Dlabaja tdlabaja@ gmail.com

QuickRoute je ideální nástroj k analýze jednoho záznamu. K analýze GPS záznamů několika běžců bude brzy sloužit program 3DRerun od Jana Kocbacha, který je momentálně ve vývoji a testování. V současnosti můžeme využívat například program RouteGadget (čili české www.obpo stupy.cz). Nástroj 3DRerun bude ale mnohem výkonnější. Budete moci například nechat závodníky vystarto vat současně z kteréhokoliv místa na trati, a tak porovnat třeba jen polovinu postupu. Současně vidíte „ocásky“, které znázorňují uběhnutou vzdále nost na trati za poslední minutu či jiný zvolený časový okamžik.

Ale GPS přínos není jen ve „zpětné“ analýze našich chyb, můžeme je využít i směrem „dopředu“ k tré ninku určitých dovedností. Například k tréninku azi mutů či běhu v koridoru.

Dan

prevence svaLových poranění

V případě přímého poranění spočívá prevence v běžné protiúrazové obraně zkrátka je nutno při způsobit rychlost běhu okolnímu prostředí (kame nitý podklad, kluzký povrch, noc). Ochrana bérců pomocí prorážeček má své oprávnění zejména u běžců s křečovými žilami dolních končetin. Pří mému svalovému poranění sice nezabrání, nic méně alespoň zmírní rozsah poškození, což platí i o poraněních otevřených.

Prevence nepřímého poškození svalstva zejména dolních končetin je rozsáhlejší. Sval lze přirovnat k motoru starších aut, která vyžadovala nejprve pomalou jízdu se sytičem a následně pak důsled né chlazení. Sval potřebuje k optimálnímu výkonu rovněž rozehřátí, dynamické protažení, po doběhu vyklusání k odstranění laktátu, statické protažení, doplnění tekutin a glukózy k dotvoření svalového glykogenu, doplnění minerálů a také čas na rege neraci zejména po anaerobním tréninku.

l. Rozcvičení, protažení

Smyslem této přípravy před závodem či trénin kem je odstranění svalové ztuhlosti, snížení rizika zranění a zlepšení svalové koordinace. Fáze začí ná zpravidla rozklusáním dle tepové frekvence do hodnoty aerobního prahu, které by mělo trvat 5-15

ob světová scéna

minut. Následuje tzv. dynamický strečink, spočíva jící v systematickém protažení svalstva končetin i trupu, zpravidla za pomalého běhu či chůze, při protahování na místě pozor na možné vychladnu tí. Pozor také na velmi častou chybu nesprávné protahování před výkonem. Klasický statický stre čink (protažení při fixované poloze kloubů) snižuje dynamickou sílu a měl by být prováděn zásadně až po výkonu. Ještě nebezpečnější je však úplné nebo částečné vypuštění fáze rozcvičení (pozdní příjezd na shromaždiště před závodem nebo na trénink, který již začal).

2. Aktivní odpočinek

Při závodu se zpravidla dosáhne anaerobního pra hu, zejména v závěru. Rychlý odjezd okamžitě po doběhu (zpravidla kvůli zabrání místa v tělocvičně nebo v restauraci) má za následek nahromadění laktátu ve svalech. Při dalším pohybu se laktát metabolizuje rychleji než při pasivním odpočin ku, proto je nutný výklus. To je důležité zejména u víceetapových závodů, kvalifikací během jednoho dne či vícefázových tréninků.

3. Metabolické ovlivnění

Při ztrátách tekutin během výkonu je nezbytné jejich doplňování. Dodržování pitného režimu se

týká nejen samotné vody, ale i ztracených iontů (sodík, draslík). Odvodnění a ztráty iontů spolu se svalovou únavou vedou k nekoordinovanému sva lovému stahu křeči. Prevencí křečí je dodržování pitného režimu a užití doplňků obsahujících hořčík (roztok, tablety). Spotřebované zásoby svalového glykogenu je třeba před další fází či závodem rych le doplnit. Nutné jsou zejména sacharidy podané ihned po závodě, proto zásadně nehladovět!

4. Regenerace po svalové zátěži

Nepřímá poranění typu natažení či natržení svalu vznikají často při velké zátěži v krátkém časovém období (velké tréninkové objemy na soustředění, trénink ve výkonnostně různorodé skupině). Velmi častý je pak výskyt těchto poranění při anaerobním tréninku (výběhy kopců, sprinty), což je dáno vel kou rychlostí provádění i hladinou vzniklého laktátu. Prevencí je správné sestavení tréninkových plánů a vhodná regenerace tedy plavání, vířivé koupele, vodní procedury, případně masáže.

Jirka Funda j.funda@quick.cz

První tým ČR v historii tedy nevysílal ČSOS, ale Asociace školních sportovních klubů (AŠSK). A byl to tým ZŠ Studenec, který zvítězil v Přeboru škol 2010. Českou účast musel kompletně zafinancovat školní sportovní klub při ZŠ a MŠ Studenec. AŠSK ani nikdo jiný žákovské družstvo finančně nepod pořil, by v zahraničí je podpora národních školních organizací běžná například Slovensko vysílá pra videlně velké výpravy. Díky tomu jsme se museli uskromnit, v malé výpravě nás reprezentovali tři žáci Tomáš, Štěpán a Adam, tři žákyně Denisa, Kristýna a Karolína a tříčlenný realizační tým Dan ča, Katka a Kála. Maximální velikost výpravy je padesát členů, což řada národů využila.

orientační běh

Jak taková akce vypadá? Program zahrnoval tři disciplíny klasickou tra, krátkou tra a doplň kový závod smíšených štafet, kde je složení štafet nalosováno z různých národů. Součástí programu byl také modelový trénink na klasic kou tra. Na fyzicky i mapově náročných tratích a ve velmi slušné konkurenci (například žáci ze sportovní školy v Eksjö, líhně švédských eliáků, nebo celá řada závodníků z národních doroste neckých výběrů) se našim podařilo vybojovat solidní výsledky (klasika 16. Waněk, 17. Tauch manová, krátká 7. Waněk, 13. Kadavá, štafety

3. Waněk). Je však potřeba také zmínit, že závodníci z některých zemí naopak viděli mapu

Pro koho je WSCO?

Na letošním Mistrovství světa škol soutěžily školní a výběrové dorostenecké týmy v ročnících 1993—1997, které v předchozím roce zvítězily v národní soutěži v Česku to je Přebor škol. Celkem se zúčastnilo 480 závodníků z 22 národů včetně mimoevropských Čína, Izrael a Nový Zéland.

Více najdete na webu http://www.italiaor2011.com/

pro OB snad poprvé a jejich ztráty na vítěze byly mamutí.

Profesionální práce

Před akcí jsme absolutně nevěděli, co nás čeká. Hned po příjezdu jsme však údivem otevřeli ústa a zavřeli je až po odjezdu. Vše se neslo v duchu vel kých světových závodů jako WOC či JWOC podle pravidel IOF a bylo vidět, že se počítalo s každým detailem a na ničem se nešetřilo. Italští pořadate lé, z nichž většina si říkala presidento, předvedli něco, co jsem ještě nikdy neviděl podařilo

jim na jedničku skolubit profesionálně uspořádaný orienák se všemi dalšími potřebnými věcmi okolo ubytování, stravování, informovanost účastníků, doprava pořadatelů i závodníků, média, dopro vodný program, atmosféra v místě konání šam pionátu. Některé detaily stojí za zmínku. Každá výprava měla například v hotelu k dispozici well ness (saunu, páru, vířivku) a stravování výběrem z několika chodů v kombinaci se švédskými stoly. Dojíždělo se kyvadlově autobusy, jejichž jízdní řády byly dodržovány na vteřiny, a když jednomu praskla pneumatika, do deseti minut byl přistaven náhradní, vše za spolupráce italských karabiniérů po celé trase. Denně vycházely zdarma profesio nálně zpracované závodní noviny, denně byly živé vstupy a kamerové záznamy z předchozího dne v několika italských televizích, denně vycházela celostrana o OB v místních i celostátních novi nách (včetně známých La Gazzetta dello Sport), téměř okamžitě směřoval bohatý obsah na www stránku závodu (videa, fotky, výsledky, mapy), krásné byly i ceremoniály u radnice na náměstí, kde celou dobu hořel i „školní“ oheň.

Kde jsme to vlastně byli?

Neuvěřitelná byla atmosféra v celém městě, které téměř připomínalo Potěmkinovu vesnici vlaječky s lampionky visely na balkonech, v oknech, na hote lích, ve výlohách, v květináčích, v některých výlohách bylo vystaveno pouze oranžovo-bílé zboží, domy a hotely byly ověnčeny kyticemi v bílo-oranžových barvách, na ceremoniály chodily desítky místních.

Ve dni volna vzali pořadatelé všechny závodníky a jejich doprovod na výlet lanovkami do Dolomit, poté následoval kulturní večer, kdy na náměstí měl každý národ stánek, kde se prezentoval. Naší „českou“ povinností bylo nalévat všechny nezletilé před zraky policie a jejich vedoucích pivem, točila se prémiová Plzeň i nízkonákladový Braník.

A když celou dobu přálo i počasí, byla z toho pořa datelská jednička jako bič. A kde že jsme to vlastně byli? Na WSCO, Mistrovství světa školních výběrů v OB.

Za dva roky hostí WSCO portugalské Algarve, dou fejme, že se laky nastavené Italy pokusí alespoň dotknout.

Tomáš Kalenský kala@razdva.cz

Inzerce

Adam Waněk, opora týmu, na krátké trati jen těsně pod velkou bednou.

Italové nás dostali až na vrchol!

Mapy sTuduju i na Záchodě

Na mistrovství Evropy byl první na middlu, třetí ve štafetách, pátý na sprintu a sedmý na longu. Na mistrovství světa druhý ve štafetách, čtvrtý na longu, pátý na middlu a šestý na sprintu. Tyhle postupky by mu mohl závidět leckterý karetní hráč. Švédský orientační běžec a lyžař Erik Rost však není karbaník, ale jeden z nejvšestrannějších světových závodníků současnosti.

Dvě medaile z ME v Norsku v LOB a jedna z MS ve Švédsku také v LOB, gratuluju. Mohl bys čtenářům popsat svůj zlatý závod na middlu?

Děkuji. Po závodu ve sprintu jsem byl hodně zkla maný, jelikož jsem kvůli srážce se Stanimirem Bělomaževem přišel o stříbrnou medaili. Ale cítil jsem, že mám dobrou rychlost a že middle budu moci zajet také velmi rychle. To se mi povedlo, soupeřům jsem cuknul a na druhém křidle prvního motýlku jsem už byl sám. Když jsem opustil prv ního motýla, myslel jsem, že jsem ve vedení, jeli kož jsem neviděl nikoho před sebou ani za sebou. Těsně před výměnou na stadionu jsem však zahlédl Staffana Tunise. Byl jsem asi 25 sekund za ním, ale cítil jsem, že můžu stále zrychlit a věřil jsem si, že můžu zrychlit ještě k závěru trati. Mapoval jsem si podle sebe a když jsem přijel k dalšímu motýlu, uviděl jsem Staffana znovu. Kontrolu po kontrole jsem ho dojížděl a zhruba 1,5 km před cílem jsem ho dojel úplně. To mi dodalo nových sil a rychle jsem ho předjel, ale Staffan se držel. Když jsme na postupu k poslední kontrole opustili velkou cestu, zvolili jsme každý jiný postup. Na sběrce jsem byl těsně před Staffanem, a pak jsem na cílové rovince zabral, co to dalo. Když jsem měl už jen 50 metrů do cíle a uvědomil si, že jedu pro zlato, byl to nád herný pocit.

Ve štafetě jsi na třetím úseku dojel pro bronz. Splnili jste své plány, nebo jste mířili výš?

Hodně mě to otrávilo (švihl v cíli s lyžemi a map níkem do sněhu pozn. red.). Byl jsem ve vedení, do cíle chybělo 2,5 kilometru, cítil jsem se dobře a myslel jsem, že už je rozhodnuto. Měl jsem však o malinko delší farstu, Staffan Tunis mě dohnal a Eduard Chrennikov dokonce předjel. Za chvíli jsme se však sjeli. Poté jsem vybral jinou volbu než Staffan a Chrennikov, jenže oni měli v postupu fikačku. Takže jsem Chrennikova nedohnal a kontrolu jsem razil 5 sekund za Staffanem. Mapově jsem si byl

Foto: Petr Kadeřávek

velmi jistý a cítil jsem se opravdu dobře, proto mě pak v cíli mrzelo, že to nevyšlo na zlato.

Jak bys hodnotil svou přípravu, objevily se nějaké zdravotní problémy?

Během Vánoc jsem cítil bolest v kyčli. Bylo to z přetížení moc jsem běhal v hlubokém sněhu a moc lyžoval, tak jsem musel trochu zvolnit. Jinak se příprava vydařila.

My jezdíme za přípravou „na sever“, kde ses připravoval na zimu ty?

Obvykle jezdím na podzim do hor. Míváme tam tré ninkové kempy s orienáckou repre, cvičíme hodně mapovou techniku.

Podobně jako třeba Olli-Markus Taivainen se vrcholově účastníš zimního i letního OB. Jak vypadá tvůj roční tréninkový plán? Máš vůbec nějaké regenerační období?

Regenerace, kterou potřebuji, je především rege nerace pro mysl a pro psychiku. Pro regeneraci je samozřejmě nejlepší dát si po sezóně týden volna a odpočívat, ale pro mě je důležitější trénovat. Kaž dý den cítím, že potřebuju něco dělat. Nemám rád nicnedělání, zvláš když je venku hezky. A tak každý den 1—2 hodiny něco dělám. Po zimě najíždím na program běžecké reprezentace, a tak si dávám volný týden podle pocitů po nějakém těžkém tré ninkovém období. Někdy to vyjde v létě, někdy na podzim. S trenérem si na začátku stanovíme cíle a podle nich plánujeme i tréninková období. Jed notlivé týdny si pak plánuju sám podle rozvrhu ve škole. Nemůžeš mít jeden typický týden, musíš to neustále měnit. Každý trénink je jiný a s každým tréninkem jsi silnější.

Když nemáš žádný typický týden, můžeš aspoň prozradit součty?

Za rok natrénuju asi 750 hodin, ale to ti nic neřek ne, protože přesně nevíš, co dělám. Ale zbožňu ju intervalové tréninky do kopce… Ne, dělám si srandu. Nejlepším tréninkem jsou závody. Miluju závodění. I když jde jen o soutěžení mezi kamarády nebo hraní karet, vždycky rád vyhrávám.

Kdy tedy končí tvá zimní příprava a začí ná letní?

Ve stejný den! První letní závod běžím začátkem března, spíš tak tréninkově. Ale poslední nejdů ležitější závod v LOBu je pro mě mistrovství světa na konci března a první důležitý běžecký závod je na konci května. Takže se to trochu překrývá, ale nevadí mi to.

Pro vrcholový trénink je důležitá regenerace, jak tedy vypadá u tebe? Asi to není jen o tom dobře se vyspat… Mezi tréninky si dávám oraz, abych byl odpočatý nejen fyzicky, ale i psychicky. Stačí mi natáhnout se na pohovku a sledovat nějaký film nebo pořad v televizi. K masérovi chodím zhruba jednou do měsíce a když je s námi na závodech. Na fyziotera pii chodím, jen když mě začne něco bolet. Nemám rád ani plavání v bazénu, abych nenachladl. Zato každý den zhruba 15—20 minut poctivě protahuju.

Souvisí s regenerací i nějaký jídelníček, nebo sníš cokoliv?

Samozřejmě si hlídám, co jím, a hlavně množství. Když trénuju opravdu tvrdě, jím až dvakrát víc, než když nic nedělám. Snažím se jíst všechno, ale nejím nic speciálního, nemám žádnou předepsanou dietu.

Nekomplikuju si tím život, sním, co zrovna je. Třeba velký hambáč po závodě, když není nic lepšího.

Připravuješ se nejméně na dva výkonnostní vrcholy. Stihneš naběhat stejné objemy jako soupeři specializující se jenom na léto, nebo to řešíš kvalitou a intenzitou tréninku?

Vlastně ani moc nevím, jak trénují moji soupeři. Soustředím se na sebe a na své tréninky a snažím se trénovat nejlíp, jak můžu.

Jak si přes léto udržuješ sílu v pažích, která je potřebná pro LOB? Taháš třeba pra videlně gumy, nebo vše doháníš těsně před zimou?

Je to víc o břišních svalech. Sílu trénuju dvakrát nebo třikrát týdně, hlavně maximální sílu jak na nohy, tak i na břicho a ruce. Přes léto taky jezdím soupaže na kolečkových lyžích. Je důležité být sil ný, ale nenabrat na hmotnosti.

Přechod z lyží na běh bývá často náročný pro nohy, nemáš s tím problém? Chodíš běhat i přes zimu, nebo jen lyžuješ?

Problém s přechodem nemám. V zimě běhám zhruba čtyřikrát týdně, a rád. Občas si s sebou jako společnost vezmu sousedovic psa, a když jsem doma v Alftě, tak běhám s naším psem. Miluje běh i závodění stejně jako já. A v létě jezdím na kolcích, takže to vlastně přes rok prostřídám.

Účastníš se i závodů v hladkém lyžování, nebo na to už nemáš čas?

Bohužel na to už nemám moc času, ale loni jsem se ještě zúčastnil dvou závodů. Sice je mám rád,

je to i dobrý trénink, ale snažím se koncentrovat na orienák.

OB je z velké míry samozřejmě o mapě. Jak velký důraz kladeš na mapové tréninky? Kolik jich absolvuješ za LOB sezonu? A máš spočítáno, kolika LOB závodů se za sezonu zúčastníš?

Nepočítám to, ale je to hodně. Kromě mapových tréninků studuju mapy před i po závodě, doma občas vytáhnu starou mapu, když mám chu si připomenout nějaký starý závod. V zimě máme s reprezentačním týmem dvě tréninková sou středění a jedno mapové soustředění s klubem. A v létě se snažím číst nějakou mapu pořád. Beru si ji i na záchod. Takže asi každý den.

Úspěšně jsi zvládl v Rätviku u Mory i závod na sněžnicích. Má taková aktivita nějaký tréninkový význam, nebo to bylo jen zpestření?

Bylo to jen pro legraci, domluvili jsme se s Marti nem Johanssonem, chtěl jsem si to jen vyzkoušet a byla to sranda. A byl to I dobrý trénink. Skončil jsem na třetím místě za dvěma profíky, takže jsem byl spokojený. Byla to dobrá zkušenost a je dobré si trénink občas zpestřit.

MS v letním OB ti loni uniklo jen o vlá sek, motivovalo tě to do další sezony? Jaký máš cíl?

Ano, to tedy motivovalo. Soustředím se te na MS ve Francii. Snažím se připravit co nejefektivněji a v květnu se chystám do Francie na soustředění.

Máš představu o tom, kolik závodů během jednoho roku absolvuješ? A už OB, LOB, hladké, sněžnice, nebo okolo Troji –i tu jsi prý oběhl, jelikož na druhé straně vstupenky je plánek…

V zimě asi 25, v létě asi 50, takže dohromady oko lo 75 závodů. Některé ale nepočítám jako závody, protože je běžím jen v rámci tréninku.

Máš nějaký rituál, který dodržuješ před každým závodem?

Mám a není to tajemství, ale špatně se to popisuje a je to na dlouho. Jde o to, co se mi honí hlavou, nad čím přemýšlím. Už večer před závodem dělám všechny věci pokaždé stejně, od přípravy lyží až po testování.

Tréninky ti zaberou určitě spoustu času, máš vůbec nějaký volný čas?

Ve volném čase si studuji mapy. 

Švédsko se nově rozrostlo i o MTBO reprezentaci. Plánuješ reprezentovat i v tom to sektoru, nebo to necháš na ostatních?

Nechám to na těch, co umí jezdit na kole. Vyzkou šel jsem si MTBO v Česku, ale na kole mi to moc

nešlo. Vzpomínám si že nám tehdy chyběla kont rola a nestačil jsem v technické části. Prostě kolo nemám moc rád, raději běhám.

Hana Hančíková hana.hancikova@seznam.cz

Inzerce

Foto: Petr Kadeřávek

Tove alexandersson

Narozena: 7. září 1992

Klub: Stora Tuna OK

Úspěchy: Juniorská mistryně světa v OB (2009 – middle, 2010 – middle)

Juniorská mistryně světa v LOB (2011 – sprint a middle)

Dospělá mistryně světa v LOB (2011 – sprint)

http://www.tovealexandersson.se/

Blahopřeji! Dnes jsi poprvé zlatá mezi dospělými! Jak se cítíš a jaký byl závod? Díky! Jsem hrozně šastná! Netušila jsem, že jedu tak dobře, takže v cíli jsem byla překvapená. Závodit v dnešním počasí bylo těžké, ale závod se mi líbil.

Ještě před dospělým mistrovstvím světa jsi letos vybojovala čtyři medaile na juniorském MS v Norsku. Vyhrála jsi sprint i middle, ale z hlediska průběhu byl nejzajímavější stříbrný závod na longu. Co se tam přesně stalo? Na postupu na druhou kontrolu byl prudký sjezd. Měla jsem tam karambol a zlomila si patku lyže. Napřed to byla jen malá prasklinka, tak jsem ani nevyužila možnost vyměnit lyži. Jenže chvíli potom se lyže skoro rozpadla. Naštěstí jsem přes depo projížděla ještě jednou a zachránila tím výsledek. Až na ty technické problémy to nebyl špatný závod.

Ze třetího úseku štafet jsi přijela třetí. Splnila jsi tím plány a předsevzetí, nebo jsi chtěla víc? Celá naše štafeta zajela dobrý závod, takže jsem i se třetím místem velmi spokojená. Finsko a Nor sko byly prostě tentokrát lepší.

V běžeckém i lyžařském orientačním běhu jsi ve světové špičce. Jak se ti daří oba sporty kombinovat?

Běžecká sezóna končí v říjnu. Na konci podzimu tedy začínám jezdit na kolečkových lyžích a v lis topadu už se začínám soustředit na lyžování. Od Vánoc už nedělám prakticky nic jiného. Běhat cho dím jen dvakrát týdně. Teprve po mistrovství světa pomalu zvyšuju počet běžeckých tréninků. Kromě krátké pauzy v listopadu nemám žádné delší odpo činkové období.

TrÉnuju na Závodech, odpočíváM na cesTách

S touhle holkou ze Švédska budou mít naše juniorky letos v Polsku hodně práce. Tove Alexandersson sice ještě není ani devatenáct, ale už stihla vyhrát middle na juniorském mistrovství světa před dvěma lety v Itálii i loni v Dánsku. A kromě toho i docela slušně lyžuje. Povídali jsme si krátce poté, co na letošním mistrovství světa v LOB vyhrála své první velké zlato mezi dospělými.

Kdy ti tedy začíná běžecká sezóna?

Letos jsem začala závodit na Portugal O-meetingu první týden v březnu. Ve Švédsku se ale začíná až v půlce dubna, takže se mi to letos moc nekrylo ani s pozdním mistrovstvím světa dospělých.

Jak u tebe vypadá regenerace? Erik Rost třeba pořád protahuje, jak odpočíváš ty? Myslím, že si dokážu hodně odpočinout při ces tách. Stačí mi sedět v autě, vlaku nebo letadle a prostě relaxovat. A samozřejmě je důležité hodně spát a trochu cvičit.

Patříš mezi obojživelníky s letním i zimním vrcholem. Dokážeš natočit stejné obje my jako tvoje soupeřky? Nebo nahrazuješ kvantitu kvalitou?

Přes zimu neběhám tolik jako soupeřky, ale lyžování a závodění jsou pro mě dobrý trénink na běhání. A v létě je to obráceně. Takže mám dobrý základ a k tomu, abych se dostala do formy, nepotřebuju tolik specifického tréninku. Navíc většinu tréninků absolvuju ve velké intenzitě.

Jak posiluješ ruce? Taháš přes léto gumy, nebo to doháníš až před zimou?

Během letní sezóny neposiluju ruce vůbec. Začínám až na podzim při ježdění na kolečkových lyžích.

Hladké běžecké závody nejezdíš, ale kolik najezdíš závodů v LOBu? A kolik zhruba absolvuješ mapových tréninků?

Na začátku sezóny jsem byla na dvou tréninkových kempech, ale jinak už trénuju mapu jen na závo dech. Letos jsem jich objela asi dvacet.

A co škola? Jak se ti v ní daří?

Studuju přírodovědný program na orienácké ško le v Sandvikenu. Známky mám dobré, ale až tolik mě to nebaví. Nebo spíš nesnáším předměty, kde musím psát eseje. Zato mám ráda matematiku, chemii, fyziku nebo biologii. Letos jsem ale do školy moc nechodila, protože jsem pořád na soustředě ních a na závodech.

Zbývá ti nějaký volný čas?

Te zrovna moc nestíhám, ale když mám víc času, dělám různé vylomeniny. V zimě třeba hodně sjez duju nejradši mimo upravené svahy a úplně nej radši tam, kde nikdo přede mnou nebyl.

Co plánuješ po mistrovství? Budeš ještě lyžovat? Nebo se už budeš připravovat na běžecké závody?

Lyžovat už nebudu. Začnu běhat a připravovat se na letní sezónu. Už v dubnu máme tréninkový kemp ve skalních terénech v Česku, takže se už těším.

A plány na letní sezónu?

Ráda bych vybojovala medaili na juniorském MS v Polsku. Doufám, že budu připravená stejně dobře jako loni a budu mít šanci v každém závodě.

Díky a a se daří!

Hana Hančíková hana.hancikova@seznam.cz

sTřídání národů nad vajGareM

Začalo to Bulhary. Jednou mě tak zastavila na chodbě učitelka dějepisu. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, poněvadž tato paní ví o všem a je nerada, když jí mezi prsty proklouzne jediný drb. Využívá tedy každé příležitosti, aby si mohla s někým poklábosit a vytáhla z něj nějakou novinku. „Ty Míšo, co to kolem mýho baráku běhalo za vyhublé cizince s mapou?“

Belgičanů a Poláků. Další týden se do Hradce na vlastní pěst vydali Litevci a Lotyši, které vystřídala početná výprava Maarů. Je jasné, že lesy České Kanady nebudou mít až do konce června klid.

Soupeři se představují

To bylo na začátku dubna. Od té doby se to tu střídá jako na běžícím pásu. Následoval tréninkový kemp organizovaný místním klubem Sdružením orien tačních sportů Jindřichův Hradec, který bohužel zaznamenal pouze nízkou účast v podobě Finů,

Tréninkový kemp v Jindřichově Hradci trval od 11. do 15. dubna a zúčastnilo se ho 14 závodníků a 4 trenéři. Belgičané, Finové a Poláci hned na začátek své výpravy zařadili chotěbořský dvojzá vod, který byl součástí ligy Vysočiny. Porovnání skončilo ve prospěch cizinců. Ve svých kategoriích se srovnali na předních příčkách. Vítěznou šňů ru jim přerušil jen svým dvojvítězstvím Jan Čech

v H16. Po sedmi trénincích v pěti dnech se spřá telená výprava rozpadla. Jedni zamířili na sever a druzí na západ. Jen sedmičlenné polské družstvo vedené Dariuszem Sokalskim vyrazilo směr Brno zakončit svou návštěvu protentokrát porovnáním s republikovou špičkou. Nejlepší umístění na MČR v nočním zaznamenala Edyta Baluta 8. místem v D18. V H18 byl nejlepší Wojciech Dudek na 12. místě.

A kdo se tedy tréninkového kempu zúčastnil a bude letos soupeřit s českými dorostenkami a dorosten ci? Jak vypadají jejich tréninky a jaké mají cíle do budoucnosti? Jaké zkušenosti mají se zahraničními závody? A dělalo jim problém orientovat se v čes kých terénech?

Evert Leeuws – BEL – M16 Bydlím v Edegemu, což je středně velké město poblíž Antverp. Edegem má kolem 25 tisíc obyvatel, Antver

Belgická výprava

py dosahují téměř 400 tisíc. Studuji ve čtvrtém roč níku na Sint-rita college zaměřené na latinský jazyk. Běhám za orientační klub OMEGA, který má kolem 300 členů, z nichž je pouze 100 aktivních. Nemáme společné tréninky, setkáváme se pouze na závodech. Fyzicky se musí každý připravovat sám. Stal jsem se tedy i členem místního atletického klubu. Běhám v kategorii H16 druhým rokem a už se mi podařilo několikrát zvítězit na národních mistrov stvích, kterých se ale účastní pouze okolo 15 lidí. Orientovat se v českých terénech mi nedělalo žádné velké problémy, loni už jsem ostatně běžel Czech 5-days O. Trochu déle mi trvalo než jsem si zvykl na měřítko 1:15000. V Belgii totiž běháme i delší tratě na měřítku 1:10000. Další možnou nevýhodou je pro mě český kopcovitý terén. V severní Belgii je krajina velmi rovinatá.

Anabel Schneider – BEL – W18

Bydlím ve vesnici Büllingen s 1300 obyvateli a studuji na institutu Maria Goretti v St. Vith. Tuto katolickou školu navštěvuje asi 800 studentů. Míst ní orientační klub není příliš velký, má okolo 100 členů. Společné tréninky máme každý pátek po škole. Přijde ale jen 25-30 lidí. Kondiční tréninky chodím sama. Mým největších úspěchem v národních soutěžích je první místo na middlu v roce 2010. Ve stejném roce jsem byla ve sprintu druhá. V dívčích doros teneckých kategoriích (W16+W18) se na mis trovství sejde asi 30 závodnic, menších oblastních závodů se účastní jen 5-10 závodnic. V českých terénech mi dělalo problém orientovat se mezi kameny. Je jich tu hodně a ne všechny jsou zakresleny v mapě. Naopak v Belgii jsou zma povány téměř všechny. Jinak se mi zdál les velmi podobný tomu našemu. Dvakrát jsem se zúčastnila školního mistrovství světa v orientačním běhu. V roce 2008 jsem byla ve Skotsku, v roce 2009 ve Španělsku. Zde bylo mým nejlepším výsledkem 8. místo z middlu. Loni jsem byla na EYOC, ale nedosáhla jsem žádného lepšího umístění. To už je přeci jenom vyšší úroveň.

V budoucnu bych se chtěla nominovat na EYOC 2012. Ale až budu studovat na vysoké škole, půjde asi orientační běh stranou.

Wojciech Dudek – POL – M18

Bydlím ve vesnici, které má okolo 5000 obyvatel. Navštěvuji sportovní školu, proto mám skvělé pod mínky k tréninku. Běhám za PUKS „Młode Orły” Nowy Dwór Mazowiecki, který patří v Polsku mezi středně velké kluby. Má 25 čelnů. Většinou trénuji sám, protože nebydlím blízko našeho klubu. Nejmé ně jednou týdně chodím na dráhu. Zbytek odtrénuji na cestách nebo v terénu. Mým největším úspěchem na národních mistrov stvích je zisk stříbrné medaile. Podařilo se mi to tři krát a jednou jsem byl třetí. V naší kategorii startuje okolo 60 běžců.

Orientovat se v českých terénech pro mě bylo zpo čátku opravdu obtížné, ale trénink od tréninku jsem se zlepšoval. Nejdříve jsem si musel zvyknout na specifika českých map a potom na terény. V Polsku trénuji v lehkých a rovinatých terénech bez kamenů a skal.

Startoval jsem již na mnoha mezinárodních závo dech. V Německu jsem byl třetí na závodech Alpe Adria Cup, na slovenském Karst Cupu jsem byl čtvrtý. Dle mého názoru jsou však nejzajímavější terény ve Švédsku.

Letos beru orientační běh velmi vážně, ale nejsem schopen říct, co bude v budoucnu. Chtěl bych se pořád zlepšovat a nominovat se na WOC. A pak je samozřejmě mým cílem ho vyhrát. 

Iida Savalainen – FIN – W18

Bydlím v Kangasale v jižním Finsku. Město má 30 tisíc obyvatel a je známé pro svá tři velká jezera. Navštěvuji sportovní školu, kde máme 3krát týdně tréninky. Závodím za Kangasala SK, který má kolem 400 členů. Méme většinou společné tréninky 2-3krát týdně. Obvykle máme mapové tréninky nebo běháme intervaly a zařazujeme silová cvi čení.

Moje nejlepší umístění na finském mistrovství bylo v roce 2008 druhé místo v kategorii W16. Také ve štafetách v kategorii W20 jsem byla druhá. V kategorii W18 se musím vypořádat s konkurencí 80 závodnic. Na menších závodech běhá okolo 20 dívek.

co ví čeŠi o orienTačníM Běhu?

Je pravda, že Vy, čtenáři časopisu Orientační běh, toho o tomto sportu víte zřejmě mnoho a mnoho. Co však o něm ví „laická“ veřejnost? V prvním díle této ankety jsme oslovili tři náhodně vybrané kolemjdoucí. Zeptali jsme se jich na to, co pro ně znamená magický výraz „orientační běh“, jaké s ním mají zkušenosti, a zda zna jí některé známe české či světové závodníky. Při čtení jejich názorů se možná občas i zasmějete.

Jakub Růžička, 23 let, student 1. ročníku Právnické fakulty UK v Praze:

Když se řekne orientační běh, vybaví se mi v první řadě les (smích) a taková ta červenobílá kontrolka. Jojo, les a stojánek s kontrolkou. Osobní zkušenost s OB mám, dokonce ve dne i v noci. Byl jsem první v závodě na pionýrském táboře. Je to skvělý sport, na který bohužel nemám fyzičku. Te si vzpomínám na jednu kamarádku ze základky Martina Tichovská. Vím, že jsme v tom dobří, ale žádné další běžce neznám.

Tomáš Borůvka, 20 let, student 2. ročníku Sportovního mana gementu na TU v Liberci:

Orientační běh? Představím si člověka běžícího s mapou a těžký blátivý terén. Je to náročný sport i díky tomu, že se u něho musí přemýšlet hlavou. Zkušenost s ním nemám žádnou. Jelikož vůbec neumím číst v mapě, raději bych to ani nezkoušel. Slavní běžci? Vůbec niko ho neznám. Dana Brožková? Netuším, to jméno slyším poprvé.

Pavel Novák, 47 let, sportovní novinář: Orientační běh samozřejmě znám, tenhle sport se u nás v poslední době dosti rozmáhá. No vidíte, občas o něm píšu, ale ještě nikdy jsem ho neběžel. Nepochybuji o tom, že to může být opravdu zajímavé. Slavní běžci? Vzpomínám si, že když jsem psal o MS v Olomouci, čas to se skloňovala jména Dana Brožková, Michal Smola a Daniel Hubmann.

Jan Exner

jenda.ex@seznam.cz

Orientovat se v českých terénech nebyl problém. Jen je tu hodně kopců. Ze zahraničních terénů se mi nejvíce líbil portugalský, protože se velice odli šoval od ostatních. V Portugalsku jsem byla letos v březnu na O’Meetingu a skončila jsem čtvrtá. Orientační běh bych chtěla dělat tak dlouho, jak jen to bude možné. Ráda bych získala medaili na finském mistrovství a také dosáhla nějakého mezi národního úspěchu.

Jakých výsledků chcete dosáhnout na EYOC 2011?

Evert Leeuws: Chci být lepší než minulý rok. Jsem starší v kategorii, takže očekávám, že budu lepší. Konkrétně se chci dostat do nejlepší 40 na klasice a do 25 ve sprintu.

Anabel Schneider: Nemám velké ambice na EYOC. Budu ráda, když se nominuji a potom v závodech neskončím mezi posledními deseti. 

Wojciech Dudek: Rád bych alespoň jednou skončil do třetího místa. Myslím, že mám šanci se v každém závodě dostat mezi nejlepších šest.

Iida Savalainen: Nejprve bych se na EYOC ráda nominovala. Co bude potom , nad tím jsem ještě nepřemýšlela.

Byli jste spokojení s organizací tréninkového kempu EYOC 2011?

BEL: Jistě. Neměli jsme si na co stěžovat. Přijeli jsme trénovat a ne si užívat luxusu. Mapy byly hezké a pořadatelé byli přátelští. Jen bylo trochu zklamáním, že se kempu nezúčastnilo více závodníků a také škoda špatného počasí.

POL: Všechny tréninky byly připraveny velmi dobře. Díky S port I dentu jsme mohli každý tré nink lépe vyhodnotit. S ubytováním a stravou jsme byli spokojeni. Strávit čas v Jindřichově Hradci bylo moc příjemné. Děkujeme organizá torům!

FIN: S organizací jsme byli spokojeni. Obzvláš jsme ocenili, že každý závod se běžel se S portI dentem.

Nominační kritéria na EYOC:

BEL: Nominačního víkendu se může zúčast nit kdokoliv a běží se na něm 3 závody klasika, middle a sprint. Trenéři rozhodnou o nominaci pouze na základě těchto závodů. Pokud v závodě zvítězíš, máš jistou nominaci. Zbylí tři se nominu jí, pokud se vejdou do 115 % vítězova času a 345 procentních bodů v celkovém součtu. Dívky se kva lifikují na základě časů kluků musejí dosáhnout do 130 % času vítěze chlapecké kategorie. Proto jsou často vybrány jenom 2 dívky, protože víc jich tato kritéria nesplní.

POL: Máme speciální system kvalifikace. Běžíme celkově 4 závody (sprint, 2krát middle, klasika) ve dvou víkendech za sebou. Do konečné kvalifikace se započítávají nejlepší tři výsledky. Také rozhodu je čas zaběhnutý na dráze. Dívky běží 3 km, kluci 5 km.

FIN: Běžci jsou vybráni na základě dvou nominač ních závodů. Dostat se na EYOC je velmi obtížné, protože dobrých závodníků ve věku 16—18 let tu máme mnoho.

Michaela

Šrámková ms1410@seznam.cz

Inzerce

Polská výprava

v jindřichově hradci už sTříhají MeTr

Mistrovství Evropy dorostu v Jindřichově Hradci startuje již 24. června a přípravy jsou v plném proudu. Dolaují se poslední detaily a všichni organizátoři se již těší a netrpělivě očekávají zahájení této významné sportovní události.

svěTová Špička v LiBerci. už na konci Září!

V sobotu 7. května se přímo v centru šampionátu v Jindřichově Hradci sešel organizační výbor šam pionátu, který zhodnotil plnění dosavadních úkolů a stanovil nové cíle do závěrečné fáze příprav. Tohoto setkání se kromě jednotlivých členů organizačního výboru a národního kontrolora Jiřího Mrázka zúčast nil také kontrolor Mezinárodní federace orientačních sportů (IOF) Leif Damborg z Dánska, který vyjádřil svou spokojenost s dosavadním průběhem příprav. „Navštívili jsme les, prošli jsme si část závodních tratí a já jsem velice spokojen. Musím říci, že všich ni organizátoři se snaží dělat svou práci nejlépe, jak umí. Je třeba pouze doladit některé detaily, napří klad finální podobu arén pro jednotlivé závody či délku jednotlivých tratí. Myslím si, že jsme na cestě k velice kvalitnímu šampionátu.“

Mapy i tratě jsou připraveny

V týdnu od 9. do 15. dubna se v Jindřichově Hradci uskutečnil oficiální tréninkový kemp, který zahrnoval dohromady 10 tréninků zaměřených na specifika místního terénu i nástrahy jednotlivých tratí. Doros tenci z celé Evropy tak dostali jedinečnou šanci seznámit se s terény a podmínkami, v nichž budou na konci června bojovat o mistrovské medaile.

Výlet do historie

Úvodní mezinárodní utkání dorostu, které součas nému ME dorostu předcházelo, se odehrálo již v roce 1985 v maarské Pécsi. Opravdová tradice setkání nejlepších evropských dorostenců se však datuje až od roku 1990, kdy se běželo v rakous kém městečku Bad Fischau a účastnilo se celkem 7 národním týmů. Vůbec první oficiální Mistrovství Evropy dorostu hostily v roce 2001 Pardubice. Pokud budeme počítat všechna Mezinárodní utkání dorostu i všechna Mistrovství Evropy dorostu dohromady, stane se letošní šampionát v Jindřichově Hradci v pořadí již 22. setkáním nejlepších evropských dorostenců. Počet zúčastnivších se výprav se každým rokem neustále zvyšuje. Oproti 7 výpravám v roce 1990 se šampionátu v Pardubicích účastnilo již 20 evropských týmů. Ve Švýcarsku v roce 2008 a ve Španělsku v roce 2010 vytvořily jednotlivé reprezentace dosavadní účastnický rekord, když se počet zúčastnivších se týmů vyšplhal až na 29. V současné době je na letošní ME dorostu přihlášeno prozatím 28 národních výprav.

Mapy pro jednotlivé závody i náhradní prostory jsou již téměř hotové. „Mapy jsou téměř připraveny. Jedi né, co zbývá, je revize map těsně předtím, než se budou tisknout tratě. To proto, aby byly co nejvíce aktuální. Například u sprintu se může objevit nějaká nová překážka či jiný objekt, který je nutné do mapy zakreslit,“ prozradil jeden z autorů map Jan Fátor. Stavba tratí se již také úspěšně chýlí ke svému konci. Stavitelé jednotlivých tratí Katarína Laba šová, Tomáš Navrátil a Roman Zbranek odevzdali na konci dubna konečnou podobu svých prací k vyjádření českého i mezinárodní kontrolora. Hlav ním diskutovaným tématem byla délka tratí pro klasickou tra a umístění některých kontrol. Žádné závratné změny by se však v současné koncepci tratí již neměly objevit.

Pod dohledem TV kamer

Ubytování je pro závodníky zajištěno přímo v Jin dřichově Hradci. Většina z nich bude bydlet na vysokoškolských kolejích, některé výpravy nalez nou střechu nad hlavou v ostatních ubytovnách a hotelích v centru města. Závodníci si budou moci vybrat mezi běžnou a vegetariánskou stravou a kro mě samotných závodů je pro ně připraveno také množství doprovodných kulturních událostí. O hladký průběh šampionátu se v jeho průběhu bude starat více než 100 organizátorů zejména z oddílů Magnus Orienteering a S.O.S. Jindřichův Hradec, ale také z ostatních koutů České republiky. Dobré vztahy představitelů Českého svazu orientač ních sportů a vedoucích pracovníků České televize přispěly k tomu, že diváci budou moci již na konci června shlédnout půlhodinový zkrácený záznam z celého šampionátu na sportovním programu ČT4 Sport. V průběhu ME dorostu budou informovat veřejnost také webové stránky šampionátu, Český rozhlas České Budějovice, Česká tisková kancelář a další regionální sdělovací prostředky.

Vypukne to v Třeboni

Program šampionátu zahájí ve čtvrtek 24. června úvod ní závod ve sprintu v Třeboni, na který naváže slavnostní zahájení spojené s předáním cen nejlepším sprinterům v Jindřichově Hradci. V sobotu 25. června budou nej lepší evropští dorostenci bojovat o medaile na klasic ké trati nedaleko Nové Bystřice. Na závěrečný den šampionátu, neděli 26. června, jsou připraveny štafety a závěrečný ceremoniál, který udělá za jedenáctým ME dorostu v orientačním běhu formální tečku.

Jan Exner jenda.ex@seznam.cz

V plném proudu jsou i přípravy na dva závody Svě tového poháru, které společně se závody žebříčku B pořádá Slavia Liberec orienteering společně s ČSOS v termínu 24.–25.9. 2011. Co si organizátoři z Liberce pro světovou špičku i české závodníky připravili? Centrem závodů Světového poháru i současně probí hajících závodů žebříčku B bude sportovní areál Vesec, který umožňuje uspořádat atraktivní závody pro samotné závodníky i diváky. Závodní prostor v okolí areálu nabízí orientačně zajímavý terén v jehličnatých lesech s množstvím terénních detailů, vzniklých v důsledku dřívější těžby. Celá závodní oblast je charakteristická výskytem žulových kamenů, srázků a skalek, které v některých mís tech tvoří skalní labyrinty.

Pro závodníky Světového poháru jsou připraveny dva závody, a to na krátké a klasické trati. Specialitou závo du na klasické trati bude handicapový start, kdy závod níci budou startovat se ztrátou ze sobotní krátké trati. Závodníci žebříčku B a diváci v centru závodů budou moci sledovat oba závody na velkoplošné obrazovce se záběry kamer České televize a výstupů z on-line tracko vacího systému, a bezprostředně po skončení závodů si pak ve stejném závodním prostoru zaběhnou závody na klasické a krátké trati. Pro diváky, kteří zůstanou doma u televizních obrazovek, budou oba závody vysílány na kanále ČT4.

Více informací o závodech Světového poháru i žebříčku B najdete na www.owcliberec2011.cz.

Slavia Liberec

oLyMpijská preMiÉra orienTačního Běhu

Celkově mohou jednotlivé kraje vyslat do boje osmičlenné týmy, v každé kategorii mají totiž právo startu dva závodníci. K dnešnímu dni je do bojů o první olympijské medaile v orientačním běhu při hlášeno celkem 108 sportovců.

Zkrátka nepřijdou ani trenéři a vedoucí jednotlivých výprav, pro které je po skončení závěrečného závo du na krátké trati připraven závod, v němž se role obrátí. Trenéři si vyzkoušejí roli závodníků a závod níci na okamžik převezmou roli trenérů a fanoušků.

Jako mistryně světa

Ve dnech 21. až 26. června 2011 se v Olomouckém kraji uskuteční Hry V. letní olympiády dětí a mládeže České republiky. Více než 4500 mladých sportovců ročníků narození 1996—1999 z celé republiky bude bojovat o medaile ve dvaceti sportech. Jedním z nich bude vůbec poprvé v historii i orientační běh, který si tak odbude svou neoficiální olympijskou premiéru.

Orientační běh prošel poměrně dlouhou, složitou, avšak úspěšnou cestou, která vyvrcholila jeho zařazením na program Her jako volitelného sportu. Výrazným impulsem, který vedl k tomuto cíli, bylo bezpochyby velice úspěšné mistrovství světa 2008 v Olomouci, které vzbudilo zájem o orientační běh mezi širokou veřejností a v neposlední řadě také upevnilo dobré vztahy mezi Českým svazem orien tačních sportů a marketingovou agenturou TK Plus. Kapkou živé vody pro myšlenku zařazení OB na program Her byly bez pochyby i úspěchy mladých reprezentantů Olomouckého kraje na juniorských světových či evropských šampionátech. Z těchto úspěšných mladých sportovců zmiňme Hanku Hla vovou, Adélku Jakobovou, Vendulu Horčičkovou či Vojtu Krále. Při výčtu dílčích úspěchů, které ved ly ke společnému cíli, nemůžeme opomenout ani dlouhodobou a úspěšnou spolupráci zástupců OB v Olomouckém kraji Jindřicha Smičky, Dušana Vystavěla a Roberta Zdráhala s úředníky krajského úřadu Olomouckého kraje. Hlavním pořádající institucí soutěží v OB při samot ných Hrách bude Krajský svaz orientačního běhu Olomouckého kraje, který pověřil technickým provedením oddíly SK Prostějov a SK Univerzitu Palackého Olomouc. Pořadatelé z těchto oddílů mají značné zkušenosti, například i z pořádání již zmíněného světového šampionátu 2008, a proto je toto pověření zcela na místě. V čele organizační ho týmu stojí jako ředitel závodu Dušan Vystavěl. Velkou posilou organizátorům je také Ivan Matě jů, který je v rámci svého „odpočinku v důchodu“ dokonce místopředsedou hlavního organizačního výboru Her a velmi aktivně se podílí na přípravách a zejména na tom, aby byl orientační běh zastoupen i v programu další Her.

Kdo zapálí oheň?

Mladí olympionici zažijí při Hrách opravdu fascinu jící atmosféru. Pro všechny účastníky je zajištěno ubytování a stravování na nově zrekonstruovaných vysokoškolských kolejích. Orientační běžci budou dokonce bydlet na kolejích na Neředíně, tedy na stejném místě, kde před třemi lety bydlely při svě tovém šampionátu 2008 světové hvězdy tohoto sportu a vzory dnešních mladých nadějí. Při slav nostním zahájení Her, které se odehraje na Andro vě stadionu, domovském stánku fotbalové Sigmy Olomouc, čeká na mladé sportovce i tradiční olym pijský rituál zapálení olympijského ohně. V této chvíli již také víme, že jedna z hlavních rolí zaha jovacího ceremoniálu bude svěřena orientačnímu běžci ovšem která to bude? To je prozatím pro veřejnost tajné, přijete se podívat a přesvědčte se sami.

Při výběru disciplín, v nichž se bude bojovat o cen né kovy, zvolili pořadatelé „olympijský model“, tedy stejné disciplíny, které se pravidelně objevují jako součást World Games. Mladí orientační běžci, kteří přijedou do Olomouce ze všech čtrnácti krajů Čes ké republiky, budou soutěžit postupně ve sprintu, smíšených sprintových štafetách, a jejich závodní program zakončí lesní závod na krátké trati, tzv. middle. Úvodní závod ve sprintu se bude konat 22. června přímo v centru Olomouce, stejně jako závod štafet, který je na programu o den později. Závod jednotlivců na krátké trati budou moci diváci sle dovat v Čechách pod Kosířem v předposlední den Her, tedy 25. června. Soutěže jsou rozděleny celkem do čtyř kategorií. Kategorii mladších žákyň a žáků tvoří sportovci ročníků narození 1998 a 1999, do kategorie star ších žákyň a žáků mohou jednotlivé krajské svazy přihlásit své naděje narozené v roce 1997 či 1996.

Již samotného dílčího úspěchu, tedy zařazení ori entačního běhu na program Her V. letní olympiády dětí a mládeže, si Český svaz orientačních sportů velice cení, a proto věnuje této významné události speciální pozornost. Mladé naděje přijde při jejich snaze povzbudit mimo jiné i dvojnásobná mistryně světa z let 2008 a 2009 Dana Brožková či dlouho době úspěšný český reprezentant Tomáš Dlabaja, který se bude podílet i na stavbě tratí pro závod ve sprintu. Oba reprezentanti budou mít po skončení závodu ve sprintu v prostoru vysokoškolských kolejí na Neředíně besedu a mladí závodníci tak dosta nou možnost popovídat si se svými sportovními vzory. Také Světová federace orientačních sportů (IOF) bude mít při soutěžích v orientačním běhu své zastoupení. Závodu na krátké trati a poté i slav nostního zakončení celých Her se zúčastní její první místopředseda, pan Marcel Schiess ze Švýcarska, který s radostí přijal pozvání organizátorů. Pro celý český orientační běh je jeho zařazení na pro gram Her velkým úspěchem. Může to být začátek cesty, která přivede do světa OB další zájemce z řad široké veřejnosti, a která skončí někde hodně daleko. Třeba až na skutečných Olympijských hrách.

Jan Exner jenda.ex@seznam.cz

LeTeM o-svěTeM

Světový šampionát v orientačním běhu ve Švýcarsku se uskuteční v roce 2012. Národní týmy však zbrojí na bitvu s náročnými terény země hel vétského kříže již nyní. Na přelomu března a dubna letošního roku měli Švýcaři na programu národní mistrovství v nočním OB a následný závod ve sprintu. Oba tyto podniky přilákaly na start nejen kompletní domácí špičku, ale také mnoho běžců z řad světové elity. Zatímco v mužích dominovali naprosto bezkonkurenčně domácí běžci, v ženách ovládla oba závody Švédka Helena Jansson V té době však mnozí ještě netušili, jaké úžasné výkony předvede švédská naděje při následujících jarních závodech.

Ještě silnější zájem národních reprezentací, včetně té české, vzbudily švýcarské národní šampionáty ve sprintu a na krátké trati, jejichž centrem se stalo městečko Bremgarten jižně od Curychu. V ženské kategorii si mohli pořadatelé diplom za vítězství předepsat již dopředu, oběma závodům totiž dominovala, stejně jako předcho zím podnikům, Helena Jansson. Nutno dodat, že rozdílem třídy. Zato v mužích si domácí borci tituly vzít nenechali. Dvojnásobným zlatým králem víkendu se stal Mathias Merz Česká reprezen tace také zanechala ve Švýcarsku svou výraznou stopu. Tomáš Dlabaja, který běhá tento rok v opravdu dobré formě, si odnesl cenné deváté místo ze sprintu, Eva Juřeníková byla ve stejné disciplíně mezi ženami dokonce šestá. Ještě výše zamířil „skromný mistr z Hradce“ Pavel Kubát, který vybojoval druhé místo mezi juniory. Na krát ké trati nesl český mužský prapor nejvýše Jan Procházka, který vybojoval jedenácté místo, Eva Juřeníková byla po skvělém výkonu znovu šes tá, Dana Brožková přidala desáté místo. Pavel Kubát i tentokrát předvedl výkon hodný šampióna a mezi juniory obsadil bronzovou příčku.

Speciální nádech měl švýcarský mistrovský víkend pro Simone Niggli Jelikož se zahraniční závodnice a závodníci do pořadí národního mis trovství nezapočítávají, přibyly do její sbírky jedna zlatá a jedna bronzová medaile. Při svém vítěz ství ve sprintu aplaudovali Simone všichni diváci v aréně. Již za krátký čas se totiž budou muset se svou hvězdou zase na chvíli rozloučit. Světlo svě ta se totiž pomalu chystá spatřit další potomek švýcarské hrdinky.

Stejně jako v současné době dominuje Srb Novak Djokovič mužskému tenisu, dominuje Švédka Helena Jansson ženskému orientační mu běhu. Její prozatímní nadvláda v této sezóně je opravdu fascinující. Co fascinující, přímo drti vá. Co se týče závodů, ve kterých „o něco šlo“, Helena dosud nepoznala porážku. Pokud by měla Švédka více občanství, měla by již nyní na svém

kontě pět národních titulů, tři ze Švýcarska a dva ze Švédska. Nikdo navíc nepochybuje o tom, že tato sbírka se v průběhu roku jistojistě rozroste. Dokáže vůbec někdo letos Helenu Jansson zastavit?

To, co znamená pro Lance Armstronga Tour de France nebo pro Usaina Bolta vítězství na Olympijských hrách, znamená pro mnoho orien tačních běžců ze Skandinávie Tiomila Slavné švédské štafety se tento rok konaly na přelomu dubna a května ve švédském Rikstenu za účasti 997 štafetových týmů dorostenců, žen a mužů z celého světa. Početně velice výrazné zastoupení měla i některá ryze česká družstva SK Žabovřes ky Brno, SK Praga Praha, OK 99 Hradec Králové či Magnus Orienteering.

Předkrm pro hlavní závod desetičlenných šta fet mužů obstaral závod pětičlenných týmů žen, v němž byly výrazně vidět i české reprezentantky. V dresu švédského Domnarvets GOIF běžely na čtvrtém a pátém úseku Eva Juřeníková, respek tive Dana Brožková Dana dokonce vybíhala na závěrečný úsek z vedoucí pozice a nakonec vybojovala pro svůj tým třetí pozici. Z vítězství se radovala štafeta Tampereen Pyrintö v sestavě Niemi, Kuuselo, Haapasalo, Kinni a Fincke.

V půl desáté večer odstartoval hlavní závod mužů, kterého se zúčastnilo dohromady 351 desetičlenných štafet Jako již tradičně byl celý průběh závodu velice vyrovnaný a rozhodnout musely až závěrečné dva úseky. Na předposled ním devátém úseku předvedl skvělý výkon Švý car Fabian Hertner a vybojoval slibný náskok pro svůj tým Kalevan Rasti Tento náskok ještě více zvýraznil na posledním úseku startující Thierry Gueorgiou. Adam Chromý s Janem Procház kou a celým finským týmem se tak mohli radovat z obhajoby svého loňského titulu. Vítězové běželi v sestavě Nikolov, Hernelahti, Airila, Pajunen, Chromý, Martomaa, Procházka, Adamski, Hertner a Gueorgiou. Druhé místo obsadil norský Halden SK, pro bronzovou příčku si doběhli reprezentanti švédského týmu Södertälje-Nykvarn OF. Za rok se nejlepší světový týmy poperou o vítězství ve švédském Östergötlandu nedaleko Linköpingu. Prodlouží Kalevan Rasti svou vítěznou sérii, nebo se na trůn posadí někdo jiný?

Jan Exner jenda.ex@seznam.cz

BesTíkovo orienTační LaBužnicTví Severské zápisky – díl II.

Ženy

Severské ženy jsou především emancipované. Řídí auto busy, skáčou na lyžích a hrají fotbal. Pozor však na proje vy přílišné galantnosti. Ta může být považována v lepším případě za nevhodnou, v horším rovnou za harašení. Aktuálním módním hitem jsou legíny. Nezávisle na věku, velikosti pozadí a šířce stehen. Na velikosti pozadí a šířce stehen je naopak závislá délka topu či trička. Nepřímo úměrně. To oko estéta nepotěší. Vše vždy doplňují kon versky.

Víno

V zájmu toho, aby se obyvatelé během dlouhých zim neuchlastali, byla zavedena prohibice. Alkoholické nápo je nad určitou hranici (ve Švédsku 3,5 %) člověk nekoupí jinde než ve specializovaném státním obchodě. Vzhle dem k omezené otvírací době, především o víkendech, je třeba večírky plánovat dopředu. Vyráží-li skupina lidí ven na akci, pak začátku vždy předchází preparty. Ta je ekvivalentem intervalového tréninku. Během 30 minut vypít co nejvíce. Po každé akci následuje afterparty. Tem po stejné jako na preparty, délka dle libosti. Na samotné akci se moc nepije, alkohol v restauracích a klubech je značně předražený (1 pivo cca 65 SEK). Jdete-li na akci k někomu domů, pak si vždy vemte to, co budete pít. Hostitel pití nezajišuje a mohli byste zůstat na suchu. Z českých nápojů uspějete především se slivovicí. Hlav ně mezi slečnami. Na pány je příliš silná. Dámy si chodí přidat.

Zpěv

Švédi jsou pyšní na své hudební vlohy. Co Švéd, to muzi kant. Díky obecně rozšířené znalosti angličtiny se ve svě tě prosadila spousta švédských skupin a zpěváků. Sku pinu ABBA zná každý, Robyn už možná taky. Severská rádia jedou pouze hity. Během 3 hodin v autě je budete znát taky. Teenager bez iPhone a Spotify je úplně out.

Příště už určitě něco o tréninku.

Michal Besta bestik@seznam.cz

Kopie těchto textů najdete přibližně týden po vydání časopisu Orientační běh i na webové adrese http://bestik.cz/o-deli

informace ČSOS

Zprávy Ze sTrahova

V sobotu 16. dubna 2011 proběhla v Nymbur ce 23. Valná hromada ČSTV Letos ji provázel velký mediální zájem, nebo jí předcházely drama tické události v Sazce, které vyvrcholily vyhlášením insolvence. Následovalo rozhodnutí Ministerstva financí o poskytnutí dotací ne pro celé ČSTV, ale pouze sportovním svazům a založení iniciativy některých sportovních svazů Český sport 2011. Na VH hlasují dvě komory ČSTV (komora TJ/SK a komora sportovních svazů) odděleně a ke schválení je potřeba nadpoloviční většiny v obou komorách. V komoře sportovních svazů však byly v „opozici“ 3 velké sportovní svazy (fotbal, hokej, lyžování) a vždy hlasovaly společně s vedením ČSTV a komo rou TJ/SK. Proto nedošlo kromě procedurálních hla sování k téměř žádné shodě. Schváleny byly nakonec pouze: Zpráva o hospodaření ČSTV, Vytvoření komise z obou komor na sblížení stanovisek v otázce nových stanov, Návrh rozpočtu na rok 2011 (ten byl předložen až během VH ČSTV a vůbec k němu nebyla diskuze) a Návrh na svolání nové

VH ČSTV v květnu nebo červnu podle budoucnosti Sazky. Všechna ostatní usnesení včetně Zprávy o činnosti ČSTV a změně názvu nebyla schválena. Výsledek VH je jasným signálem, že dvoukomorové složení ČSTV je v současné době nefunkční a bez urychlené restrukturalizace spěje k zániku. Nic méně obě strany sporu jak komora sportovních svazů a iniciativa Sport 2011 na jedné straně, tak i komora TJ/SK a vedení ČSTV na straně druhé vidí ve výsledcích VH svoje vítězství. Vedení ČSTV využilo faktu, že fotbal, hokej a lyžování byly proti ostatním sportovním svazům v opozici a tvrdí, že převážná vět šina sportovců schvaluje jejich kroky. Což ale určitě není vítězství pro budoucnost financování sportu.

Pojistka členů ČSTV (tedy i členů ČSOS) byla uhrazena do konce roku 2011. MŠMT schválilo mimořádnou dotaci na úhradu pojistného a poplat ky OSA na rok 2011. Pojištění ČSTV u Kooperativy je za podobných podmínek jako loni a bylo rozšířeno o pojištění odpovědnosti trenérů.

V roce 2011 dochází ke změně financování Krajských svazů ČSTV Do roku 2010 byly služby od KS ČSTV krajským sdružením jednotlivých sportovních svazů poskytovány zdarma (jednalo se hlavně o vede ní účetnictví, využití právní subjektivity KS, poštovné, jednací místnosti apod.). Zdarma byly vedeny proto, že KS ČSTV obdržely každoročně dotaci v celkové výši 20 milionů na svůj provoz. Tím, že dotace od ČSTV je pro KS ČSTV v roce 2011 podstatně nižší, bylo rozhod nuto, že sportovní svazy si budou své krajské svazy ČSTV financovat sami. Jednotlivé KS ČSTV připravily návrhy financování za svoje služby. V některých krajích došlo k dohodě a někde již byly podepsány i smlouvy o součinnosti a financování, někde KS ČSTV zatím žád ný příspěvek nepožaduje a někde jednání neproběhla vůbec. Pro sekretariát ČSOS je nejpodstatnější právní subjektivita KS ČSTV. Tím, že KS ČSTV mají právní subjektivitu, mohou být KS ČSOS příjemci dotací (na vlastní činnost, talenti, ODM apod.), kterou mohou zároveň i vyúčtovat a na sekretariát pouze zaslat vypl něný jednoduchý formulář, na co byla dotace použita. Díky právní subjektivitě mohou KSOS prostřednictvím KS ČSTV žádat a získávat různé granty a dotace. Návrh sekretariátu ČSOS pro rok 2011 je dohodnout se s KS ČSTV a dokončit tento rok v současném sys tému. V případě, že se KSOS a KS ČSTV nedohodnou, je potřeba najít přechodnou vatiantu. Pro rok 2012 je nutno již během letošního roku najít optimální řeše ní vztahu mezi KS ČSOS a KS ČSTV. Dne 4. června proběhne schůzka členů předsednictva a sekretariá tu ČSOS s předsedy KS ČSOS k této problematice. P-ČSOS rozhodlo o navýšení příspěvku KS ČSOS pro rok 2011 o 50 % tak, aby mohly být finanční požadav ky KS ČSTV pro rok 2011 uhrazeny.

V polovině května MŠMT konečně zveřejnilo částky poskytnutých dotací sportovním svazům na státní reprezentaci, talentovanou mládež a všeobecnou sportovní činnost (výukové mapy) v roce 2011. Na základě těchto informací došlo k úpravě rozpočtu ČSOS, respektive k navýše ní příspěvků reprezentačním týmům. Do konce května však zatím sekretariát ČSOS neobdržel od ČSTV smlouvy o poskytnutí těchto dotací. Jakmi le tyto smlouvy přijdou (jedná se hlavně o dotace na talenty) budou okamžitě přeposlány na vedení oblastí sekce OB a na kluby, které mají na tyto dotace nárok. Po jejich podepsání budou dotace převedeny na oblasti sekce OB a jednotlivé kluby.

Pořadatelem Akademického MS v OB v roce 2014 bude Česká republika. Zasedání FISU dne 28. května v Lausanne přidělilo pořádání této akce do Olomouce. Prezentaci kandidatury na jednání FISU přednesl zástupce pořadatelů Dušan Vystavěl.

K uspořádání jarní části akce Dny orientace v přírodě se přihlásilo 36 klubů, které uskuteční 66 akcí pro zájemce o orientační běh. Dále jsou již k dispozici 3 nové areály pevných kontrol (Příbram, Černé údolí a Praha-Kamýk).

Jiří Šubrt, generální sekretář ČSOS csos@cstv.cz

orientační běh

M ČR v nočním OB

D16

1. Svobodová Lenka LTU9551 37.20

2. Doleželová Kateřina PZR9559 40.48 + 3.28

3. Procházková Marie KAM9554 41.14 + 3.54

4. Bořánková Karolína KAM9550 41.22 + 4.02

5. Fukalová Martina AOV9550 52.26 +15.06

6. Hausenblasová Karolína KAM9650 53.20 +16.00

D18

1. Chromá Kateřina ZBM945 46.05

2. Hrušková Barbora ZBM935 47.45 + 1.40

3. Šimková Johanka UOL935 51.54 + 5.49

4. Horčičková Vendula UOL935 53.18 + 7.13

5. Tesařová Markéta ZBM945 53.46 + 7.41

6. Kolářová Renáta ASU935 53.47 + 7.42

D20

1. Indráková Adélka ZBM915 57.08

2. Valešová Jana PHK915 57.10 + 0.02

3. Kosová Denisa PHK915 57.56 + 0.48

4. Teplá Karolína SHK925 58.44 + 1.36

5. Mezníková Lucie ZBM915 68.18 +11.10

6. Krejčíková Marie TZL925 73.44 +16.36

D21

1. Poklopová Lenka UOL895 64.21

2. Duchová Iveta LPU865 65.32 + 1.11

3. Rufferová Iva TUR835 65.57 + 1.36

4. Bochenková Ivana SJC895 66.12 + 1.51

5. Kabáthová Eva ZBM896 68.34 + 4.13

6. Hlavová Hana ZBM888 72.00 + 7.39

7. Krafková Lucie TUR865 75.05 +10.44

8. Jedličková Zuzana SHK815 75.20 +10.59

9. Labašová Katarína ASU835 84.39 +20.18

10. Maliňáková Barbora VIC905 97.53 +33.32

H16

1. Hubáček Jonáš LCE950 48.02

2. Mudrák Štěpán LCE960 49.07 + 1.05

3. Waněk Adam VRL950 50.26 + 2.24

4. Chmelař Martin JPV950 51.12 + 3.10

5. Hruška Jakub ZBM951 52.20 + 4.18

6. Šňupárek Václav DKP950 53.04 + 5.02

H18

1. Hubáček Michal LCE930 51.02 2. Schuster Marek AOP930 51.56 + 0.54 3. Brlica Pavel ZBM930 54.15 + 3.13 4. Argaláš Michal TRI930 54.45 + 3.43 5. Chloupek Adam STH930 55.48 + 4.46 6. Minář Marek ASU944 55.58 + 4.56

H20

1. Kubát Pavel PHK910 66.51 2. Zimmermann Štěpán ZBM910 77.37 +10.46 3. Procházka David LPU911 77.47 +10.56 4. Novotný Ondřej ABM921 78.00 +11.09 5. Bravený Vít ZBM910 79.21 +12.30 6. Wolf Daniel TUR910 80.12 +13.21

H21 1. Procházka Jan PGP840 79.46 2. Jedlička Michal SHK730 87.28 + 7.42 3. Hradec Pavel TUR880 87.30 + 7.44 4. Lučan Vladimír LPU771 87.35 + 7.49 5. Procházka Pavel PGP900 87.39 + 7.53 6. Nožka Radek LPU900 90.45 +10.59 7. Zbranek Roman ASU880 91.14 +11.28 8. Flašar Jan PGP861 92.27 +12.41 9. Hepner David SHK760 92.49 +13.03 10. Jirásek Michal SHK890 93.21 +13.35

D35

1. Podrábská Marie VLI7451 56.16 D40

1. Podmolíková Dagmar TZL7155 51.26 D45

1. Kuchařová Ada TBM5855 51.07 D50

1. Glabazňová Jana AOP6151 58.13 D55

1. Rosecká Alena PZR5654 56.45 H35

1. Prášil Marek SJI7313 55.33 H40

1. Podmolík Tomáš TZL6915 54.18 H45

1. Skyva Petr STE6501 53.30 H50

1. Jakobi Zdeněk HAV5701 49.30 H55

1. Škoda Přemek VLI5301 50.38 H60

1. Přinda Oldřich VLI5101 43.59 H65

1. Bauer Emil VBM4410 60.26

TIOMILA

ŽENY

1 Tampereen Pyrintö 1 219:45 0:00 (1) Venla Niemi (2) Riina Kuuselo (3) Heidi Haapasalo (4) Saila Kinni (5) Anni-Maija Fincke

2 IFK Lidingös Skid o OK 1 222:44 2:59 (1) Annica Gustafsson (2) Ines Brodmann (3) Elisabeth Hansson (4) Signe Söes (5) Annika Billstam

3 Domnarvets GOIF 1 223:59 4:14 (1) Emma Johansson (2) Lena Eliasson (3) Karolina A Höjsgaard (4) Eva Jurenikova (5) Dana Brozkova

4 Stora Tuna OK 1 224:47 5:02 (1) Lena Gillgren (2) Martina Karlsson (3) Anastasiia Danylova (4) Tove Alexandersson (5) Emma Claesson

5 Hellas Orientering 1 225:31 5:46 (1) Gabija Razaityte (2) Kristina Rybakovaite (3) Capucine Vercelotti (4) Nastia Trubkina (5) Tanja Ryabkina

6 OK Kolmården 1 226:04 6:19 (1) Anna Segersson (2) Malin Leijon-Lind (3) Kristin Löfgren (4) Anna Forsberg (5) Linnea Lidström

109 SK Praga 1 273:57 54:12 (1) Monika Dolezalova (2) Lenka Hruskova (3) Ludmila Samalova (4) Magdalena Rysava (5) Vladena Hrstkova

191 Magnus Orienteering 1 307:02 87:17 (1) Renata Kolarova (2) Pavlina Matlova (3) Eliska Kopecka (4) Klara Vozdova (5) Katarina Labasova

MUŽI

1 Kalevan Rasti 1 656:12 0:00 (1) Kiril Nikolov (2) Miika Hernelahti (3) Hannu Airila (4) Jere Pajunen (5) Adam Chromy (6) Simo Martomaa (7) Jan Prochazka (8) Philippe Adamski (9) Fabian Hertner (10) Thierry Gueorgiou

2 Halden SK 1 659:26 3:14 (1) Bjørn Eriksen (2) Vincent Coupat (3) Erik Axelsson (4) Jon Pedersen (5) Magne Dæhli (6) Marius Bjugan (7) Søren Bobach (8) Emil Wingstedt (9) Mats Haldin (10) Olav Lundanes

3 Södertälje-Nykvarn OF 1 660:12 4:00 (1) Rickard Ohlsson (2) Petter Eriksson (3) Kenth Ohlsson (4) Erik Liljekvist (5) Anton Östlin (6) Jonas Leandersson (7) Pål Skogtjärn (8) Scott Fraser (9) Graham Gristwood (10) Matthias Müller

4 Järla Orientering 1 670:19 14:07 (1) Peter Hemmyr (2) Petter Jönsson (3) David Bejbom (4) Olle Boström (5) Jakob Jansson (6) Martin Härberg (7) Kaspar Hägler (8) Espen Hultgreen Weltzien (9) Martin Vister (10) Anders Holmberg

5 Göteborg/Majorna OK 1 672:47 16:35 (1) Andreas J Johansson (2) Magnus Palm (3) Ola Martner (4) Daniel Wernersson (5) Christian Tingström (6) Johan Strand (7) Philipp Sauter (8) Johan Runesson (9) Raffael Huber (10) Erik Johansson

6 OK Denseln 1 672:50 16:38 (1) Sigge Lundedal Jensen (2) Hans Brolund (3) Per Brolund (4) Anders Kleist (5) Mattias Eriksson (6) Oleksandr Starov (7) Erik Pettersson (8) Erik Andersson (9) Lucas Basset (10) Olle Kalered

70 SK Zabovresky Brno 1 808:19 152:07 (1) Palo Bukovac (2) Daniel Hajek (3) Milos Nykodym (4) Ondrej Svirak (5) David Kabath (6) Petr Jelinek (7) Jan Zhanal (8) Jan Palas (9) Michal Bialozyt (10) Vit Braveny

142 SK Praga 1 876:24 220:12

(1) Jan Flasar

(2) Vojtech Hora

(3) Ctibor Sysel

(4) Lubos Mateju

(5) Martin Kondrat

(6) Michal Voracek

(7) Petr Nemsovsky

(8) Jan Skyva

(9) Ondrej Sysel (10) Jan Kolarik

157 Broucci a Berusky 1 892:05 235:53

(1) Tomas Udrzal

(2) Jiri Prochazka

(3) Filip Antos

(4) Miroslav Lenner

(5) Ales Jirasek

(6) Jan Karnik

(7) Zdenek Bejr

(8) Jiri Novak (9) Jaroslav Vavra

(10) Petr Fiala

184 Magnus Orienteering 1 908:57 252:45

(1) Marek Minar

(2) David Franko (3) Vojtech Vozda (4) Robert Barcik

(5) Roman Zbranek

(6) Petr Horvat

(7) Filip Ostransky

(8) Tomas Sedlacek

(9) Tomas Musinsky

(10) Tomas Navratil

Výsledkový servis LOB MS LOB SPRINT

MUŽI

1 TAIVAINEN Olli-Markus FIN 18:04

2 TUNIS Staffan FIN 18:07 3 ARNESSON Peter SWE 18:27

13 VODRAZKA Ondrej CZE 19:23 24 SKODA Jakub CZE 20:25 27 DROBNIK Michal CZE 20:52 33 BOUCHAL Jiri CZE 22:08

ŽENY

1 ALEXANDERSSON Tove SWE 15:11

2 SÖDERLUND Helene SWE 15:14 3 ANTTILA Liisa FIN 15:24

19 HANCIKOVA Hana CZE 17:24

20 KAROCHOVA Simona CZE 17:56

MIDDLE

MUŽI

1 TUNIS Staffan

FIN 40:13

2 LAMOV Andrei RUS 40:35

3 ARNESSON Peter SWE 41:42

9 VODRAZKA Ondrej CZE 44:01

17 BOUCHAL Jiri CZE 45:36

20 SKODA Jakub CZE 46:23

33 DROBNIK Michal CZE 50:17

ŽENY

1 MALCHIKOVA Polina RUS 39:52

2 TRAPEZNIKOVA Alena RUS 40:27

3 KIRKEVIK Stine Olsen NOR 40:28

12 HANCIKOVA Hana CZE 46:06

20 KAROCHOVA Simona CZE 50:14

MIXED RELAY

1 Russia 1 1:05:19.0

GRIGORYEV Andrey MALCHIKOVA Polina 2 Sweden 1 1:05:59.4

ARNESSON Peter SÖDERLUND Helene 3 Finland 1 1:06:04.5

KESKINARKAUS Matti ANTTILA Liisa

5 Czech Republic 1 1:08:37.7 VODRAZKA Ondrej HANCIKOVA Hana

LONG MUŽI

1 GRIGORYEV Andrey RUS 1:42:43.9 2 TUNIS Staffan FIN 1:42:46.2 3 BARCHUKOV Vladimir RUS 1:43:21.1

6 VODRAZKA Ondrej CZE 1:45:44.4 17 BOUCHAL Jiri CZE 1:53:10.4 21 SKODA Jakub CZE 1:57:25.0 27 DROBNIK Michal CZE 2:02:32.1

ŽENY

1 SÖDERLUND Helene SWE 1:20:52.7 2 KOZLOVA Tatyana RUS 1:22:28.2 3 REENAAS Marte NOR 1:23:01.7 4 HANCIKOVA Hana CZE 1:24:17.8

12 RANDAKOVA Helena CZE 1:27:06.0 27 KAROCHOVA Simona CZE 1:41:02.1

RELAY

MUŽI

1 Finland 1:32:29.2 TAIVAINEN Olli-Markus KESKINARKAUS Matti TUNIS Staffan

2 Sweden 1:33:27.6 GRANATH Johan ROST Erik ARNESSON Peter

3 Norway 1:33:51.3 TONNA Eivind KVĹLE Hans Jörgen MOHOLDT Lars Hol

6 Czech Republic 1:40:15.9 BOUCHAL Jiri SKODA Jakub VODRAZKA Ondrej

ŽENY

1 Russia 1:23:45.1 TRAPEZNIKOVA Alena KOZLOVA Tatyana MALCHIKOVA Polina

2 Norway 1:24:16.3 KVĹLE Barbro KIRKEVIK Stine Olsen REENAAS Marte

3 Finland 1:27:05.3 TURUNEN Marjut ANTTILA Liisa TONNA Hannele

5 Czech Republic 1:35:22.1 RANDAKOVA Helena KAROCHOVA Simona HANCIKOVA Hana

Výsledkový

SP MTBO

SPRINT

MUŽI

1 21:11 Skovgaard Knudsen, Erik DEN 2 21:18 Laciga, Radek CZE 3 21:28 Saarela, Samuli FIN

7 22:29 Stransky, Vojtech CZE 12 22:46 Hradil, Jiri CZE 33 24:34 Lauerman, Jan CZE 49 26:38 Tomecek, Lubomir CZE

ŽENY

1 22:02 Hara, Marika FIN 2 22:38 Gigon, Michaela AUT 2 22:38 Kornvig, Rikke DEN

12 24:25 Paulickova, Renata CZE 14 24:33 Tichovska, Martina CZE 30 27:07 Chudikova, Barbora CZE 31 27:30 Lacigova, Michaela CZE

MIDDLE

MUŽI

1 47:04 Foliforov, Anton RUS 2 48:18 Saarela, Samuli FIN 3 48:22 Laurila, Jussi FIN

5 49:05 Hradil, Jiri CZE 18 51:51 Sevcik, Martin CZE 19 52:14 Bogar, Frantisek CZE 20 52:28 Pospisek, Marek CZE 22 52:44 Rygl, Jaroslav CZE

ŽENY

1 44:23 Stengard, Ingrid FIN 2 45:02 Hara, Marika FIN 3 45:49 Paulickova, Renata CZE

11 47:57 Tichovska, Martina CZE 17 49:39 Chudikova, Barbora CZE 29 54:22 Lacigova, Michaela CZE

LONG MUŽI

1 102:38,0 Skovgaard Knudsen, Erik DEN 2 103:51,2 Pospisek, Marek CZE 3 104:57,7 Gritsan, Ruslan RUS 4 105:05,3 Hradil, Jiri CZE 5 105:11,2 Sevcik, Martin CZE

29 115:34,7 Lauerman, Jan CZE 30 116:54,9 Svoboda, Jan CZE

ŽENY

1 108:23,2 Kornvig, Rikke DEN 2 109:58,6 Hara, Marika FIN 3 111:20,8 Gigon, Michaela AUT 4 111:22,9 Paulickova, Renata CZE

14 117:45,2 Chudikova, Barbora CZE 18 119:45,3 Tichovska, Martina CZE 25 130:33,1 Lacigova, Michaela CZE