SHAPES, 3 2024

Rozhovory: David Chisholm

Where Architecture Shapes Development

Where Development Shapes Architecture

Obsah

SHAPES 12/24 dvouměsíčník o architektuře

Šéfredaktorka

Michaela Výtisková michaela.vytiskova@shapes.cz

Editoři

Radek Váňa, Tomáš Seko

Vydavatel

CADENCE & CASCADE, s. r. o.

Koncepce grafiky

Petr Šabach

Karla Gondeková, Tomáš Brychta (Studio Divize)

Layout a sazba

Karla Gondeková, Tomáš Brychta (Studio Divize)

Foto na obálce

Michael Tomeš

MKČR E 24652

ISSN 3029-6617

Editorial

Architektura

Budoucnost pražského letiště začíná dnes

Mezinárodníarchitekti navrhnou čtyři městské bloky, které promění zanedbanou část centra

Nová aplikace ukáže, jak se promění metropole

Koncertní sál v Karlových Varech získal Českou cenu

za architekturu 2024

Betonová elegance v Meribelu

Vila Silenta spojuje historii se současností

Development

Budoucnost bydlení podle Lexxus Norton

Revitalizace historického domu na Vinohradech

Nový stavební zákon urychlí povolování staveb

V Peci pod Sněžkou vznikne jedno z největších wellness

center na českých horách

Tomasz Lisiecki: Development se mění, velká obchodní centra už nikdo stavět nebude

Umění

Umění jako součást developerských projektů Alchymie spojuje vědu s mystikou v galerii Kvalitář

Design

Kontrasty a napětí: design podle Jiřího Krejčiříka

Když se pletená móda setkává s produktovým designem Absolut Home spojuje kreativitu, design a rodinné řemeslo

Představení novinek JAP FUTURE v Kunsthalle

Rimadesio: sedmdesát let italské elegance a inovací v designu Od českého výrobce k mezinárodnímu dodavateli prémiových krbů

Cestování

Zimní pohádka v srdci Dachsteinu

Lifestyle

Alpine chic móda dorazila do Špindlerova Mlýna

Díky technologiím nás čeká home office i ve výrobě Meadows uvádí luxusní vánoční kolekci svíček s unikátními otáčivými kolotoči Elektricky přes půl Evropy? Nový Peugeot E-3008 to zvládne!

Editorial

Vítám vás u prosincového vydání časopisu SHAPES, které se opět věnuje architektuře, developmentu a designu. Toto téma rezonuje celým číslem – od velkorysých městských projektů až po interiérové realizace. V titulním rozhovoru představujeme jeden z nejambicióznějších projektů současnosti – transformaci pražského letiště.

Architekt David Richard Chisholm spolu se zástupci Letiště Praha odhalují, jak vzniká nový terminál pro 21. století. Projekt za více než 30 miliard korun má nejen zvýšit kapacitu, ale především vytvořit moderní dopravní uzel odpovídající požadavkům doby. Inspirativní je zejména důraz na udržitelnost a promyšlený architektonický koncept, který má z letiště vytvořit důstojnou bránu do České republiky.

Významnou pozornost věnujeme také revitalizaci Florence, kde čtyři mezinárodní architektonické soutěže hledají nejlepší řešení pro dlouhodobě problematickou část metropole. O tom, jak se mění development ve střední Evropě, hovoří Tomasz Lisiecki, šéf skupiny Trigranit. Jeho pohled na transformaci odvětví od velkých obchodních center přes kanceláře až po současné rezidenční projekty nabízí cenný vhled do budoucnosti developmentu.

Představujeme také výjimečné rezidenční projekty, rozhovor s umělcem Lukášem Raisem či rozhovor s návrhářem Jiřím Krejčiříkem, jehož tvorba balancující mezi uměním a funkcí nachází uznání po celém světě. Mimořádnou pozornost si zaslouží ohlédnutí za výsledky České ceny za architekturu 2024, kde hlavní cenu získal mimořádný Koncertní sál v Karlových Varech. V rubrice cestování vás tentokrát zavedeme do malebné horské vesničky Gosau, kde Vitalhotel nabízí dokonalou kombinaci aktivního odpočinku a luxusního wellness. Rubrika lifestyle představí také novinky ze světa alpské módy a prémiových značek. Věříme, že pestrost témat i jejich zpracování vám přinese nejen inspiraci, ale i pohled na to, jak architektura a development společně formují prostředí, ve kterém žijeme.

Michaela Výtisková šéfredaktorka

Text: Tomáš Seko, Radek Váňa

Foto: Michael Tomeš (portrét)

Budoucnost pražského letiště začíná dnes

„Vytváříme něco výjimečného. Letiště charakteristické svou atraktivitou a účelností, jehož provoz bude efektivní a úsporný. Místo, kde se budou cestující cítit pohodlně a bezpečně,“ říká architekt David Richard Chisholm z ateliéru CMC ARCHITECTS. „S přímým vlakovým spojením a nejmodernějšími technologiemi se zařadíme mezi přední evropská letiště. Budujeme terminál, který umožní cestujícím snadné a rychlé odbavení a příjemný pobyt na letišti,“ doplňují ho Jiří Kraus a David Olša z Letiště Praha. Pojďte s námi odletět do blízké budoucnosti největší tuzemské letecké dopravní stavby.

Letiště Václava Havla Praha stojí před největší transformací ve své historii. Rozsáhlá expanze za více než 30 miliard korun má nejen zvýšit kapacitu, ale především vytvořit moderní dopravní uzel odpovídající požadavkům 21. století. O projektu, který má být dokončen v roce 2032, jsme hovořili s klíčovými osobnostmi, které za ním stojí: architektem Davidem Richardem Chisholmem ze studia CMC ARCHITECTS a zástupci Letiště Praha místopředsedou představenstva Jiřím Krausem a ředitelem pro rozvojové projekty a nemovitosti Davidem Olšou. V rozhovoru odhalují, jak vznikal ambiciózní plán rozšíření letiště, jaké výzvy musí řešit a co nového ruzyňské letiště přinese cestujícím.

w Příchod k odbavení cestujících

Současná situace

Za několik měsíců představíte jednu ze studií z programu rozvoje Letiště Václava Havla Praha, konkrétně studii rozšíření terminálů, což je jeden z největších stavebně rozvojových projektů současnosti. Na projektu se už teď podílí řada subjektů v různých rolích. Přípravou projekčního řešení je pověřeno sdružení projekční kanceláře Valbek společně s architekty CMC ARCHITECTS, RA15, D3A a s irskou kanceláří společnosti ARUP, expertem pro návrh letištní infrastruktury. Proč vlastně pražské letiště potřebuje dostavbu a tak rozsáhlou modernizaci terminálů? Nestačily by menší úpravy?

Jiří Kraus: Pro téma našeho rozhovoru musím z pozice investora nastínit důležitý rámec celého projektu. Moderní letiště dnes není jen o celkovém počtu cestujících v kumulovaných číslech. To znamená, že to nejznámější číslo, které se nese všemi médii – totiž kolik cestujících odbavíme ročně, v sobě obsahuje celou řadu dalších aspektů. Letiště a jeho schopnost poskytovat základní služby je totiž závislé na robustnosti infrastruktury a její schopnosti zajistit cestujícím odbavení v těch nejvytíženějších časech během dne. Klíčovými jsou pro nás špičkové hodiny, při nichž se díky většímu počtu cestujících v kratším čase dostáváme na hranici schopností systému cestující komfortně odbavovat. Je to dáno větší koncentrací letů v určitých denních časech, které více než my určují letecké společnosti svou poptávkou. Ty totiž pro odbavení a odlety preferují během dne určité časy, aby svá letadla dokázala co nejlépe využít.

David Olša: Přes den máme tři špičky, kdy narážíme na limity stávající kapacity. Infrastruktura terminálů se naposledy posilovala stavbou Terminálu 2 v roce 2005 a statistiky i prognózy dalšího vývoje ukazují, že je potřeba terminály připravit na vyšší zátěž. Je to obdobné jako s pražským dálničním okruhem nebo jinou důležitou silnicí: navrhujete ji tak, aby zajistila co nejvyšší plynulost dopravy i v časech nejvyšší zátěže. Při návrhu letišť je to vlastně docela obdobné, musíme prostě co nejlépe zvládnout určité nárazové vlny a infrastrukturu mít celkově odolnou a co nejrobustnější.

David Richard Chisholm: To potvrzuji, je extrémně důležité, aby letiště mělo v kritických místech vždy dostatečnou kapacitu, ať už jde o check-in, nebo bezpečnostní kontrolu. V roli autorů jsme si navíc uvědomili, že nejde jen o samotné lety a počty lidí. Když se totiž zvýší počet cestujících, kteří se letištěm pohybují, měly by růst i všechny podpůrné služby a kvalita prostředí. Cestující potřebují dostatečný prostor pro pohyb, místo pro nakupování a nakonec také čekání na své lety. Pokud bude cestování obtížné nebo spojené s nepohodlím, asi si pro svou příští cestu vyberou jiné letiště nebo úplně jiný způsob cestování. A jak víme od investora a nakonec i z toho, jak sami cestujeme, konkurence ve střední Evropě je dnes obrovská.

Jak rychle vlastně roste počet cestujících?

Jiří Kraus: Dynamika vývoje je mnohem rychlejší, než jsme původně předpokládali. Návrat do „předcovidových“ čísel jsme očekávali až v roce 2026, ale nakonec ta původní čísla překonáme už příští rok. Samozřejmě jsme rádi, že je Praha atraktivním letištěm, o které je zájem, ale aktuální vývoj i další výhled je pro nás určitým způsobem velkou výzvou, protože rozvoj infrastruktury potřebujeme dokončit rychleji, než jsme původně plánovali. Pro kontext přidám několik údajů: v roce 2019 jsme měli necelých 18 milionů odbavených cestujících ve zhruba 135 tisících letadlech, ale ještě dříve, třeba v roce 2008 jsme ve 180 tisících letadlech odbavili pouze necelých 13 milionů pasažérů. Na jedno letadlo se nyní dostáváme v průměru až ke 140 cestujícím, což je způsobeno zvýšením kapacity letadel i tím, že se aerolinkám daří letadla více obsazovat. Vše je efektivnější, ale vyšší počty cestujících kladou samozřejmě mnohem větší nároky na terminálovou kapacitu a celkovou prostupnost systému. To znamená, že trendem je zvyšující se počet pasažérů v celkově menším počtu letadel, což také mimochodem znamená, že během posledních 15 let se v Praze každoročně objevilo o 40 tisíc letadel méně.

Masterplan a příprava projektu

Jak vznikal plán rozsáhlé přestavby?

Jak se vůbec navrhuje rozvoj letiště?

David Olša: Letiště má plochy pro letecký provoz, tomu říkáme airside, a pak ostatní veřejně přístupné části území, to je landside. Airside i landside vyžadují oba jinou filozofii přístupu a u airside je pro letištní stavby nutná také specifická odbornost. U veřejné části severního areálu jsme začali v roce 2015 dopravně-urbanistickou soutěží, protože jsme věděli, že potřebujeme zásadně posílit přístup k letišti od dálnice, vnitřní dopravní infrastrukturu a také se připravit na příchod vlaku na letiště. Vítězem soutěže se tehdy stala kancelář RA15 a postupně pak vznikala studie – masterplan pro rozvoj landside. V případě airside jsme přizvali experty z francouzské firmy ADPi, která navrhuje letiště po celém

světě. Ze spolupráce s ADPi pak v roce 2016 vznikl celkový koncept pro rozvoj airside, který postupně naplňujeme. Oba masterplany na sebe logicky úzce navazují a doplňují se.

David Richard Chisholm: Té původní soutěže jsme se také účastnili. Pak jsme vytvořili společně s RA15 a D3A tým, který pro letiště připravil komplexní zastavovací plán popisující zástavbu a funkce pro veřejné části severní i jižní části letiště. Investor má návod, jak landside zastavět – jednoduše masterplan ukazuje rámec pro všechny funkce a služby na veřejné straně letiště: od komerčních staveb různého typu až po parkovací domy.

Kolik různých projektů běží současně?

Jiří Kraus: V současné době máme nejméně osm hlavních projektových streamů. Zahrnují nejen rozšíření Terminálu 2, modernizaci Terminálu 1 s novou centralizovanou bezpečnostní kontrolou, ale také nové parkovací

domy, administrativu a samozřejmě i hotelové kapacity. K tomu si připočtěte kompletní změny a doplnění dopravní infrastruktury včetně vlakového napojení, které koordinujeme se Správou železnic, a úplně nové křižovatky na dálnici D7, kterou už brzy začne stavět ŘSD. Nesmíme zapomenout ani na nové části rozsáhlé sítě infrastruktury a našich technologií. Všechny tyto stavby vidíme v poměrně krátkém časovém úseku, což klade extrémní nároky na jejich koordinaci a obecně plánování, protože nemůžeme jednoduše zastavit provoz letiště a stavět – naopak budeme muset i během stavby stále co nejlépe zajišťovat odbavení a služby pro cestující.

Architektonické řešení

Davide, jak přistupujete k designu tak komplexní stavby?

David Richard Chisholm: Pro architekta je terminál letiště jednou z nejkomplexnějších výzev. Než začne s architektonickým řešením, musí nejprve dokonale pochopit provozní aspekty. My jsme strávili dlouhé měsíce studiem toho, jak se lidé na letišti pohybují, kde vznikají fronty, jak fungují návaznosti mezi jednotlivými funkcemi. V tom nám velmi pomáhá náš zahraniční partner Arup, který těží z obrovské zásoby vlastních zkušeností. Teprve když máte tuto „choreografii“ zmapovanou, můžete začít vytvářet prostor, který pak bude fungovat především efektivně a bezproblémově.

Mluvíte o minimalistickém přístupu, můžete to rozvést?

David Olša: Jako investor cítíme, že výraz nové architektury pražského letiště by měl odrážet spíše střízlivou a přehlednou až minimalistickou formu. Projekty tohoto typu totiž prokážou nejlépe nadčasovost, přiměřenost a celkovou udržitelnost. Nechceme jít cestou okázalé architektury, to nám pro Prahu nepřipadá vůbec přijatelné. Naopak inspirujeme se spíše skandinávským a západoevropským přístupem, kde mají letiště jasnou čitelnost, jednoduchost a účelnost. Přístup architektů a celého týmu už od počátku návrhu ukazuje, že tady jsme ve shodě, a i oni přemýšlejí a jdou touto cestou.

u Atriová hala pro odlety do schengenského prostoru

Jiří Kraus: V našem oboru se poměrně intenzivně sdílejí celosvětové zkušenosti. Máme proto i díky různým odborným konferencím možnost srovnání nejen s případnou konkurencí, ale také vidíme inspiraci, jak v naší situaci postupovat dál. Chceme proto od architektů po všech stránkách kvalitní a hlavně přiměřený návrh.

David Richard Chisholm: Přesně tak, podívejte se například na terminály v Curychu nebo Kodani. Jsou to vzdušné, světlé prostory, kde se člověk intuitivně orientuje. Používají kvalitní materiály, ale nikde neuvidíte nic navíc. Naším cílem je vytvořit prostor, který bude nadčasový a který bude dobře sloužit i za třicet padesát let.

Co považujete za nejzajímavější architektonický prvek projektu?

David Richard Chisholm: Bezpochyby je to nová centrální trojúhelníková hala a nový prst D, jde o sekvenci nového prostoru pro vstup a výstup do nonSchengen prostoru. Je to prostor, který bude tím prvním a také i posledním místem, které z České republiky každý z těch milionů cestujících uvidí. Chtěli jsme vytvořit výjimečný, ale ne okázalý nebo jakkoliv nadměrný prostor. Pracujeme tam s výškou, světlem a především s přehledností. Použili jsme motiv trojúhelníku, létání a křídel, který se promítá jak do tvaru střechy, tak do vnitřního členění prostoru. Vidíme odkaz na geometrii letu, ale zároveň také konstrukčně velmi funkční řešení. Nová architektura celkově doplňuje původní stavbu Terminálu 2 a to je samo o sobě obtížným úkolem. V tomto místě se navíc letiště spojuje se stanicí vlaku a tím dostává návrh ještě větší komplexnost.

w Centrální prostor – odlety do neschengenského prostoru

Dopravní dostupnost

Jedním z klíčových prvků projektu rozvoje je železnice. Spojení do centra města je desítky let na stole a zatím se nikomu nepovedlo ho realizovat. Jak přesně by mělo spojení fungovat?

Jiří Kraus: Vlakové spojení bude naprostý průlom v dostupnosti letiště. Trať povede od Dlouhé Míle souběžně s dálnicí a poté se stočí do jediné podzemní stanice v ČR před Terminálem 2. Cestující se dostanou přímo z nástupiště k oběma terminálům, aniž by museli vyjít do venkovního prostoru. Představte si cestujícího, třeba turistu, který si při odletu z Prahy vezme v hotelu své příruční zavazadlo, nastoupí do metra, pak na vlak a nakonec vystoupí na Letišti v podstatě přímo ve vestibulu jednoho z terminálů. Vlak sníží dopravní zátěž na příjezdových komunikacích k letišti a navíc komfortně zpřístupní letiště i mnohem většímu počtu mimopražských cestujících.

David Olša: Tohle je skutečně revoluční změna. Současná situace, kdy je letiště dostupné pouze po silnici, pro nás není dlouhodobě udržitelná. Celkově to snižuje nejen cestovatelský komfort, ale také naši reputaci. Vždyť cesta do centra Prahy je po samotném letišti hned to druhé, co cestující po příletu vidí a zažije. Vlak konečně zařadí Ruzyni mezi moderní evropská letiště.

Technologické inovace a digitalizace Jak se projeví moderní technologie v novém terminálu?

Jiří Kraus: Zásadně se změní celý proces odbavení. Zavádíme mimo jiné systém bezpečnostní kontroly, kterou postupně vybavíme nejmodernějšími technologiemi. Cílem je maximálně eliminovat čekací doby a zjednodušit pro cestujícího průchod letištěm.

Můžete být konkrétnější?

Jiří Kraus: Představte si například biometrickou identifikaci, která vás provede celým letištěm. Od vstupu do terminálu až po nástup do letadla budete

procházet jednotlivými kontrolními body pouze pomocí biometrických údajů –žádné opakované kontroly dokladů. Zavazadla budou vybavena chytrými čipy, takže budete přesně vědět, kde se nacházejí.

David Richard Chisholm: Součástí projektu je i vytvoření digitálního modelu pro ověření chování provozních systémů letiště. To nám umožní už teď v reálném čase namodelovat a optimalizovat všechny procesy a převést pak tyto poznatky z modelů do návrhu. Pomocí pohybové simulace budeme schopni ověřit vytížení jednotlivých částí terminálu a dynamicky přizpůsobovat návrh kapacitním potřebám. Takto komplexní zadání od investora vyžaduje mimořádné nasazení celého týmu CMC ARCHITECTS a já jsem velmi rád, že společně s kolegy máme možnost ukázat to nejlepší, co umíme. Pro každého architekta je takové zadání, jako je letiště, splněný sen.

w Vestibul nad

železniční stanicí

u Čekárny v prstu D

Udržitelnost a ekologická

řešení

Jak se projevuje důraz na udržitelnost v celém projektu?

Jiří Kraus: Pro nás není pojem udržitelnosti jen marketingové heslo, ale základní princip celého návrhu. Společně s projektanty zkoumáme možnosti využití střech pro fotovoltaické panely, které mohou potenciálně pokrýt až 25 % spotřeby energie nové části letiště. Posuzujeme možnosti využití systémů pro retenci a recyklaci dešťové vody a samozřejmě se u nových částí budov snažíme o maximální energetickou účinnost.

David Olša: Důležitá je i cirkulární ekonomika. Letiště má své environmentální závazky, a to nejen v redukci uhlíkové stopy. Při výstavbě se tedy budeme snažit používat recyklované materiály a materiály s nízkým dopadem na životní prostředí.

Jaká další ekologická opatření v návrhu plánujete?

Jiří Kraus: Významnou investicí budou systémy vytápění a chlazení. Chceme instalovat a maximálně využívat geotermální zdroje, tepelná čerpadla a k tomu pro vnitřní prostředí využijeme inteligentní systém řízení klimatu, který optimalizuje spotřebu energie podle aktuální obsazenosti prostorů.

Časový harmonogram a realizace

Jak bude celý projekt rozfázován?

David Olša: Celý projekt je rozdělen do několika etap s horizontem dokončení v roce 2033. V příštím roce dokončíme studii a budeme pokračovat do další fáze projektování. Zahájení stavby předpokládáme nejpozději v roce 2029.

Jak zvládnete stavět za plného provozu?

Jiří Kraus: Je to jako operace za běhu. Každá fáze musí být pečlivě naplánována tak, aby minimálně omezila provoz letiště. Nesmíme stavbami příliš omezit cestující a letiště musí zůstat plně provozuschopné. Tlakem na efektivitu se určitě ukáže prostor pro využití moderních stavebních metod, které umožní zkrácení toho nepříjemného období, kdy bude letiště jedním velkým staveništěm.

David Richard Chisholm: Některé části budov budou nejspíše prefabrikovány mimo letiště a na místě pouze smontovány. Navíc, investor měl od počátku jasnou strategii a u takto velké a komplexní stavby požadoval projektování v BIM. Vznikl unikátní, datově opravdu obsáhlý model stávajícího terminálu, ke kterému teď připojujeme naše řešení. Model nám pomáhá při ověřování dílčích řešení pro nové části stavby stejně jako u propojování původního s novým. Každopádně já z pozice architekta považuji

za nejdůležitější prostorové řešení celého projektu: pro nás je důležitá práce se světlem, ale i celkový „pocit“, který cestujícím naší architekturou dáme. Co považujete za největší výzvu v časovém harmonogramu?

David Olša: Kritické bude koordinovat jednotlivé fáze tak, aby na sebe plynule navazovaly. Nemůžeme si dovolit žádné významné zpoždění, protože každá další etapa je závislá na dokončení té předchozí. Navíc, i když jsme přímo na letišti, nejsme na našem území úplně sami, protože letištní stavby budeme muset zkoordinovat se stavbami železnice. I pro Správu železnic a jejího dodavatele to bude náročný a komplikovaný úkol.

Jak vidíte budoucnost letiště po dokončení projektu?

David Richard Chisholm: Jak jsem už řekl, navrhovat letiště je splněný sen architekta a tohle nesmírně složité zadání jsme vzali jako výzvu. Jedná se o velmi prestižní projekt, na který jsme velmi hrdí. Budoucnost pražského letiště vidím v inteligentním, ekologickém, inspirativním a novém letištním komplexu. Chceme, aby ho definovala

racionální krása, bezproblémové cestování a příjemné pocity při odletu i příletu pro české i zahraniční návštěvníky. Sofistikované digitální a AI technologie posunou Letiště Praha mezi nejefektivnější světová letiště. A harmonie mezi architekturou, technologií a cestováním se stane důležitou a atraktivní součástí identity moderního Česka.

David Olša: Praha konečně získá letiště po všech stránkách odpovídající 21. století. S přímým vlakovým spojením, funkčními a účelnými terminály a nejmodernějšími technologiemi pro odbavení cestujících se zařadíme mezi přední evropská letiště. Ale nejde jen o čísla a přepravní výkony infrastruktury, stavíme terminál, který má být příjemný a bezpečný pro cestující i veřejnost a dlouhodobě udržitelný a šetrný k prostředí.

Jiří Kraus: Věřím, že vytváříme něco výjimečného. Nový letištní terminál, který zkombinuje prvky efektivity moderních evropských letišť s českou architektonickou tradicí, jejíž obtisk na letišti dodnes zřetelně vidíme. Místo, které nebude jen dopravním uzlem, ale také důstojnou bránou do České republiky.

David Richard Chisholm

Společně s Vítem Máslem patří mezi původní zakladatele studia CMC ARCHITECTS v Praze. Díky třicetileté praxi David dovedl CMCA k zisku prestižních ocenění z mnoha soutěží a k tomu, že se stala jednou z předních architektonických firem v České republice. Na svém kontě má několik světových spoluprací, včetně Ateliers Jean Nouvel z Paříže, Henning Larsen z Dánska, MVRDV z Nizozemska, ASYMPTOTE z New Yorku, Gehry Partners z Los Angeles, nebo ARUP z Velké Británie. David R. Chisholm je jedním z vedoucích architektů masterplanu mezinárodního Letiště Praha a hlavním architektem rozšíření Kongresového centra Praha, konverze Nuselského pivovaru a kancelářské budovy Butterfly Karlín.

Jiří Kraus

V představenstvu Letiště Praha působí od roku 2012, nyní na pozici místopředsedy. Je zodpovědný za rozvojové projekty, centrální nákup a logistiku, ochranu životního prostředí, facility služby a správu budov. Do Letiště Praha přišel z Poldi Kladno v roce 1997. Mezi jeho klíčové úspěchy patří dokončení výstavby Terminálu 2 a generální oprava runwaye 06/24 v roce 2013. Ve volném čase často vymění oblek za motorkářské oblečení a vyráží brázdit české i zahraniční silnice.

David Olša

Absolvent ČVUT. Letadlům a letištím nadobro propadl během své kariéry v české zahraniční službě, která mu dovolila procestovat mnoho zemí světa a při tom poznat architekturu a provoz velkých transferových hubů i malých letišť. Největší část své profesní dráhy strávil na Letišti Praha, kde se věnuje rozvojovým projektům a tvorbě dlouhodobých plánů. Projekt rozšíření a modernizace terminálových kapacit patří mezi jeho nejvýznamnější aktuální výzvy. Volný čas dělí mezi rodinu se dvěma malými syny, kolo, lyže a cestování.

Text: redakce

Foto: archiv

Mezinárodní architekti navrhnou čtyři městské bloky, které promění zanedbanou část

centra

Praha zahájila ambiciózní projekt proměny Florence, který má potenciál zásadně změnit podobu této dlouhodobě problematické části metropole. Developmentová společnost Penta Real Estate ve spolupráci s hlavním městem Praha a městskými částmi Praha 1 a Praha 8 vypsala čtyři mezinárodní architektonické soutěže. Jejich cílem je najít nejlepší architektonické řešení pro rozsáhlé území mezi magistrálou a autobusovým nádražím Praha Florenc, které dlouhá léta představuje vnitřní periferii města.

Aktuální projekt navazuje na úspěšnou urbanistickou soutěž Florenc21 z roku 2021, v níž zvítězil tým složený ze studií UNIT architekti, A69 – architekti a Marko&Placemakers. Jejich vítězný návrh počítá s vytvořením dvou hlavních pěších ulic, které elegantně propojí Nové Město, Karlín a Žižkov v místech, kde dnes území rozděluje magistrála a Negrelliho viadukt. Tyto nové komunikační osy mají potenciál zásadně zlepšit prostupnost území a vytvořit z Florence živou městskou čtvrť. „Urbanistická soutěž před třemi lety ukázala cestu ze složité situace vzájemné nedůvěry a dokázala nastavit proces tak, že v něm všichni klíčoví aktéři byli vyslyšeni,“ oceňuje dosavadní vývoj Petr Hlaváček, náměstek primátora hlavního města Prahy. „Věřím, že atmosféra vzájemného respektu a také snahy navrhnout skutečně fungující čtvrť se projeví i na kvalitě architektury, která vzejde z právě vyhlášených soutěží.“

První etapa revitalizace se zaměří na západní část území při magistrále. Tato oblast je rozdělena do čtyř samostatných bloků, přičemž pro každý z nich proběhne samostatná architektonická soutěž. Porota dostane unikátní možnost v rámci jednoho bloku kombinovat návrhy různých týmů, což má podpořit architektonickou různorodost typickou pro Prahu a zabránit vzniku monotónní zástavby.

Architektonické týmy z celého světa mají čas do 13. prosince 2024, aby se do soutěží přihlásily. Porota následně na základě ideových konceptů, referenčních projektů a zkušeností vybere pro každou soutěž šest až osm účastníků, kteří postoupí do další fáze. Vítězné návrhy budou slavnostně představeny na podzim roku 2025.

„Máme před sebou náročný a odpovědný úkol – vybrat ty nejlepší architektonické týmy, které z Florence udělají skvělé místo pro život,“ vysvětluje David Musil, managing director Penta Real Estate pro Českou republiku. „Chceme, aby tu vyrostla architektonicky i funkčně pestrá, živoucí čtvrť. Proto jsme území rozdělili do čtyř soutěží, aby se na jejich podobě podílelo více architektonických týmů. Z pohledu tvůrců je to velká příležitost – takto rozsáhlé brownfieldy se v centrech metropolí západní Evropy vyskytují jen ojediněle.“

Projekt počítá s vytvořením až 85 000 m² hrubé podlažní plochy s důrazem na různorodé využití. Více než polovina prostor bude věnována bydlení, čímž projekt reaguje na současnou bytovou krizi v hlavním městě. Přibližně 20 % plochy zabere administrativa a stejný podíl je vyhrazen pro maloobchod a služby. Zbývající 4 % připadnou na hotel, který bude strategicky umístěn v bloku při železnici.

O kvalitu budoucí zástavby se postará mezinárodní porota vedená uznávaným architektem Stefanem Behnischem.

„Mám tu čest vést porotu složenou z významných kolegů z různých koutů Evropy. Zadání soutěže formuluje očekávání vysoké architektonické kvality od investora i od města Prahy,“ říká Behnisch. V nezávislé části poroty dále zasednou přední evropští odborníci – Italka Maria Alessandra Segantini, Holanďan Kees Christiaanse, Litevka Gilma Teodora Gylyte a český laureát České ceny za architekturu Štěpán Valouch. Do přípravy projektu byla od počátku zapojena i veřejnost. V roce 2021 měli Pražané možnost hodnotit současný stav území a definovat hodnoty, které by měly být zachovány, i problémy, které má revitalizace vyřešit. Konzultace probíhaly jak online formou, tak přímo v terénu prostřednictvím informačního kontejneru. Urbanistický návrh prošel několika koly konzultací s památkáři, kteří dohlíželi především na výškové limity budov a prosazovali menší měřítko zástavby navazující na charakter Nového Města a Karlína.

„Okolí stanice metra Florenc je pro nás dlouhodobě bolavým místem,“ přiznává Radomír Nepil, místostarosta Prahy 8. „Připravené architektonické soutěže konečně dávají naději na to, že se tento vytížený dopravní uzel stane důstojnou vstupní bránou do metropole bez negativních jevů, které toto místo provázejí. A samozřejmě příjemným a bezpečným místem pro Pražany, kterému se nebudou snažit vyhnout.“

Historie Florence sahá až do dob Karla IV., kdy zde císař umožnil usídlení kupcům a řemeslníkům z italské Florencie, po nichž oblast získala své jméno. Dnes představuje klíčový dopravní uzel spojující městskou, železniční i silniční dopravu, který může zásadně ovlivnit budoucí podobu a vnímání celého města. Současná revitalizace tak má potenciál navázat na historický význam této lokality a vrátit jí důstojnou úlohu v organismu města.

Text: redakce

Foto: archiv

Nová aplikace ukáže, jak se promění metropole

Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) představil průlomový nástroj pro všechny, kteří se zajímají o budoucnost metropole. Nová mapová aplikace s názvem „ Praha zítra? “ nabízí unikátní pohled do budoucnosti hlavního města prostřednictvím detailního přehledu plánovaných i probíhajících stavebních projektů, které v následujících letech promění tvář Prahy.

Od ambiciózní Vltavské filharmonie přes modernizaci hlavního nádraží až po revitalizaci Rohanského a Libeňského ostrova – aplikace shromažďuje na jednom místě stovky projektů různého rozsahu a významu. Uživatelé zde najdou jak velké infrastrukturní stavby a developerské projekty, tak i menší lokální změny, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu života v jednotlivých čtvrtích.

„Jsem velmi rád, že se nám podařilo zprovoznit tuto aplikaci, na které jsme poslední roky v IPR pracovali,“ říká ředitel IPR Ondřej Boháč. „Slibujeme si od ní, že usnadní všem Pražanům orientaci v tom, co se děje či může dít v okolí jejich bydliště, ve čtvrti, kam se třeba stěhují nebo ve které se často pohybují.“ Podle Boháče je důležité, že aplikace nezobrazuje pouze mediálně známé velké projekty, ale i zdánlivě menší zásahy do městské infrastruktury, jako jsou například prodloužení tramvajových tratí, nové pěší lávky nebo průchody.

Uživatelsky přívětivé rozhraní aplikace umožňuje několik způsobů vyhledávání projektů. Zájemci mohou procházet záměry přímo na interaktivní mapě, vyhledávat podle konkrétních lokalit nebo názvů projektů. K dispozici je také možnost filtrování podle fáze realizace či městských částí.

Každý projekt má svou detailní kartu obsahující základní informace, přesné umístění, obrazovou dokumentaci a stručný popis. Veškeré údaje v databázi pocházejí přímo od investorů a projektantů nebo z veřejně dostupných zdrojů.

Mezi nejvýznamnější projekty prezentované v aplikaci patří kromě již zmíněné Vltavské filharmonie také dokončení Městského okruhu, projekt 4. kvadrantu, revitalizace Florence (Florenc 21), modernizace hlavního nádraží známá jako Nový Hlavák, výstavba vlakové trati Bubny – Výstaviště, vytvoření Hradebního korza, proměna Rohanského a Libeňského ostrova, nový dopravní terminál na Smíchově a územní studie lokality Nové Dvory.

Aplikace však není jen statickým nástrojem. Jak vysvětluje Štěpán Bärtl, vedoucí Centra architektury a městského plánování: „Tým CAMP se nyní stará o to, aby v aplikaci byly všechny projekty aktuální, a je tedy garantem veškerého obsahu. Ve druhé fázi chceme vyzvat všechny občany a investory, aby nám pomohli aplikaci spoluvytvářet a skrze připravovaný nástroj doplňovali, co se v jejich okolí plánuje.“ Už nyní mohou uživatelé pomocí integrovaného formuláře upozornit na neaktuální či chybějící informace.

Portál „Praha zítra?“ si neklade za cíl jednotlivé projekty hodnotit či posuzovat – jeho hlavním posláním je systematicky shromažďovat a prezentovat základní informace o územním rozvoji hlavního města. Tím se stává neocenitelným nástrojem nejen pro obyvatele Prahy, ale i pro odborníky, investory a všechny, kteří se zajímají o budoucí podobu metropole.

Více informací najdete na www.praha.camp/praha–zitra

Text: redakce

Foto: archiv České ceny za architekturu

Koncertní sál v Karlových Varech získal Českou cenu za architekturu 2024

Prestižní Česká cena za architekturu představila vítěze svého devátého ročníku. Hlavní cenu získal mimořádný Koncertní sál v Karlových Varech od ateliéru Petr Hájek ARCHITEKTI. Mezinárodní porota vyzdvihla odvážné řešení, které citlivě propojuje historický kontext s moderními požadavky a vytváří nový kulturní prostor pro celý region. Do soutěže se přihlásilo rekordních 307 realizací z celé České republiky.

w Koncertní sál v Císařských lázních v Karlových Varech

Vítězný projekt spojuje tradici s inovací

Vítězná realizace představuje unikátní kovovou skulpturu umístěnou do dvorany zrekonstruovaných Císařských lázní. Výrazně červená, samonosná konstrukce, která spočívá na pouhých šesti podporách, se stala domovskou scénou Karlovarského symfonického orchestru. Autoři projektu – Petr Hájek, Nikoleta Slováková a Martin Stoss – vytvořili mimořádně variabilní prostor se zasouvacím hledištěm a nastavitelným orchestřištěm.

„Fascinující je variabilita celého prostoru – zasouvací hlediště, nastavitelné orchestřiště a panely i zástěny, které upravují akustiku podle aktuálních potřeb, přičemž všechny prvky jsou navrženy tak, aby byly odolné a snadno se udržovaly,“ vyzdvihla mezinárodní porota. Úžasná je také možnost zcela změnit atmosféru díky závěsu, který se dá „zatáhnout“ podél celé fasády historické budovy.

Silná konkurence a další oceněné projekty

Ze 31 nominovaných projektů porota vybrala šest finalistů. Technologické centrum Umprum v Praze zaujalo citlivou rekonstrukcí a přístavbou historické budovy. „Tento projekt je nejen úspěšným architektonickým zásahem do složitého kontextu, ale vynikajícím příkladem toho, jak dodržovat zásady cirkulární ekonomiky,“ uvedla porota v hodnocení. Sportovní hala v Řevnicích prokázala, že i účelová stavba může být architektonickým skvostem. Porota ocenila „vertikální strukturování hmoty s vystupující římsou parteru, které potlačilo dojem velkého monolitu, a také bazilikální osvětlení, vtipně využívající geometrii velkorozponových střešních vazníků“.

wx Technologické centrum Umprum

Kritéria

Sedmičlenná mezinárodní porota v čele s řeckým architektem Alexandrem Vaitsosem hodnotila projekty podle několika klíčových kritérií: rozmanitost architektury, udržitelnost, opětovné využití staveb, uhlíková stopa, posílení postavení architekta a sociální udržitelnost, řemeslné zpracování a emocionální působení staveb.

Ve své závěrečné zprávě porotci identifikovali tři hlavní zjištění o současné české architektuře. Znepokojil je nedostatečný ohled na životní prostředí při navrhování a abnormálně dlouhé administrativní procesy. „Nejčastější odpověď na dobu realizace zněla 8 až 10 let, což je více než dvojnásobek času, na který jsme zvyklí v zemích, kde máme praxi my,“ konstatovali porotci.

Speciální ocenění ukázala

pestrost současné architektury

Cenu předsedy Senátu získal Nízkoprahový klub v Nové Pace. „Nízkoprahový klub je krásnou, a přitom přirozenou a důstojnou součástí okolí. Zároveň slouží a pomáhá těm, kteří neměli v životě tolik štěstí,“ uvedl předseda Senátu Miloš Vystrčil. Ministerstvo pro místní rozvoj ocenilo revitalizaci parku na Moravském náměstí v Brně za komplexní přístup k městskému prostoru. Cena Ministerstva průmyslu a obchodu putovala za příkladnou revitalizaci mlýnu Hrušky na Slovácku. Novou Cenu Ministerstva kultury za zkvalitnění veřejného prostranství získala obnova Tachovského náměstí v Praze.

x Sportovní hala Řevnice

u Adaptace obilného sila v areálu Winternitzových automatických mlýnů

Adaptace historických objektů dominuje současné architektuře

Významným trendem ročníku byla adaptace historických objektů. Příkladem je finálová adaptace obilného sila v Pardubicích, součást revitalizovaného areálu Automatických mlýnů. Porota ocenila zpřístupnění industriální památky při zachování jejího charakteru.

„Prožitek začíná již v přízemí, které se otevřelo a proměnilo v otevřený a jedinečný prostupný parter pod zásobníky na obilí,“ popsala porota. „Udržitelnost je respektována i při volbě energetických systémů a technologií díky částečnému vytápění pomocí tepelného čerpadla země–voda a šesti geotermálních vrtů.“

Význam soutěže pro českou architekturu

„Česká cena za architekturu velmi dobře naplňuje zákonné poslání České komory architektů,“ uvedl předseda komory Jan Kasl. „Představuje odborné i laické veřejnosti kvalitní architektonickou produkci, jež může inspirovat jak soukromý, tak veřejný sektor.“

Soutěž je unikátní bezplatným přihlašováním a hodnocením mezinárodní porotou bez lokálních vazeb. Cílem je nejen ocenit kvalitní architekturu, ale také podporovat diskusi o stavební kultuře v České republice.

w Sportovní hala Řevnice

u Základna technických služeb

Slavnostní vyhlášení a budoucí

výzvy

Slavnostní galavečer se uskutečnil 7. listopadu v pražském

Foru Karlín s živým přenosem na ČT art. Devátý ročník potvrdil vysokou úroveň české architektury a její schopnost reagovat na současné výzvy.

Ocenění architekti zdůrazňují, že kvalitní architektura vytváří funkční a udržitelné prostory pro život. Letošní ročník ukázal schopnost české architektury nabídnout inovativní řešení respektující historické dědictví i současné potřeby společnosti. Výzvy v podobě dlouhých povolovacích procesů a důrazu na environmentální aspekty zůstávají tématy k řešení do budoucna.

Text: Tomáš Seko

Foto: archiv Schindler Seko architekti

Betonová elegance v Méribelu

Rekonstrukce prostoru několika hotelových pokojů v savojských Alpách přináší netradiční pohled na vysokohorské bydlení.

Namísto zažitého rustikálního přístupu zde dominuje odkrytý původní beton, ocel a velkoformátové prosklení. Za návrhem stojí pražské studio Schindler Seko architekti.

V lyžařském středisku Méribel vznikl přestavbou části bývalého hotelu ze 70. let apartmán, který se vymyká běžným konvencím horského bydlení. Původní prefabrikovaná stavba prošla radikální proměnou interiéru, při níž došlo k odstranění všech nenosných příček a vytvoření otevřeného prostoru. Propojením šesti hotelových pokojů do téměř plynulého prostoru umožnilo vytvoření panoramatických výhledů do údolí i na všechny zasněžené vrcholky okolních hor. Prostup světla skrze apartmán v průběhu dne byl dosažen díky odstranění všech nekonstrukčních výplní a příček.

Materiálové řešení pracuje s třemi základními prvky – transparentně ošetřeným betonem, červeně natřenou ocelí a dřevěnou dubovou podlahou. Ocelové konstrukce získaly výrazný nátěr v barvě savojského kříže, který se stal charakteristickým prvkem interiéru. Původní betonové konstrukce zůstaly přiznané včetně stop po bednění a technologických nedokonalostí.

Dispoziční řešení sleduje logiku od společného k soukromému prostoru. Za vstupní halou následuje hlavní obytný prostor, který je rozdělen do čtyř funkčních zón – vaření, jídelna, posezení, odpočinek.

Ve východní části jsou situovány tři ložnice, oddělené filtrem koupelen a sociálního zázemí. Barevnost interiéru přechází od výraznějších tónů společenské části k tlumenějším odstínům v soukromé zóně.

V doplňkových prostorách, jako jsou chodby, WC a koupelny, byl zvolen monochromatický přístup – keramické obklady, dlažby i kompozitní materiály jsou sladěny do jednotného odstínu. Technické detaily jako spoje ocelových konstrukcí nebo opravy betonových ploch byly řešeny s důrazem na obyčejnost a funkčnost.

Projekt ukazuje jeden z možných přístupů k rekonstrukci prefabrikovaných horských staveb ze 70. let. Namísto skrývání původní konstrukce ji autoři začlenili do nového konceptu a doplnili současnými prvky. Výsledkem je prostor, který kombinuje industriální charakter původní stavby s moderními požadavky na bydlení v horském prostředí.

V prostředí alpské architektury, tradičně spojované s lokálními historickými prvky, vznikl kvalitní interiér založený na zcela odlišných principech. Otevřený půdorys, velké prosklené plochy a přiznané konstrukční materiály vytvářejí současný prostor respektující původní architekturu budovy.

Schindler Seko architekti

Architektonické studio Schindler Seko architekti založil v lednu 2012 německo–český architektonický tandem Jan Schindler a Ludvík Seko. Navázali tak na třináctiletou autorskou spolupráci v rámci ateliéru 4A architekti, jenž spoluzakládali. Během tohoto období

se oba autorsky podíleli na mnoha zajímavých projektech rezidenčních a kancelářských objektů stejně jako obchodních a hotelových center, a to nejen v rámci České republiky, ale i v zemích Evropské unie.

Autoři projektu: Ing. arch. Jan Schindler Ing. arch. Eva Vaňáčová Železná Ing. arch. Ludvík Seko

Text: Tomáš Seko

Foto: archiv SOLO Praha, Ondřej Holub (interiér)

Vila Silenta spojuje historii se současností

Vila Silenta na pražských Hřebenkách, postavená v roce 1912 podle návrhu architekta Františka Kavalíra, prošla kompletní rekonstrukcí pod vedením developerské společnosti SOLO Praha. Projekt transformoval historický objekt v moderní rezidenci při zachování původní architektury.

Významný architekt a jeho dílo

Vila je dílem architekta Františka Kavalíra, významného žáka Jana Kotěry a současníka Josefa Gočára. Kavalír patřil k představitelům pozdní secese a meziválečného funkcionalismu. Jeho charakteristickým prvkem je využití technologie sgrafiti z renesančního období. „Naše sgrafiti jsou identické s těmi z roku 1912,“ vysvětluje Eva Raiserová. „Do horní vrstvy omítky se proškrábají ornamenty až na vrstvu spodní, která má odlišnou barvu. Jedná se o složitý a časově náročný proces, kdy se veškeré práce provádějí ručně –v tomto případě dva řemeslníci pracovali na sgrafiti celé dva měsíce.“

Historická lokalita

Vila se nachází v prestižní čtvrti Hřebenky, která má bohatou historii sahající do konce 19. století. Původně viničná oblast se tehdy začala proměňovat v exkluzivní rezidenční čtvrť. V bezprostředním okolí vily stojí několik architektonických skvostů, včetně Schieszelovy vily z roku 1912, kde se scházely významné osobnosti první republiky včetně prezidenta T. G. Masaryka, Bohuslava Martinů či bratří Čapků. Sousední funkcionalistická vila architekta Josefa Kotase a vila Gustava Šebora od Jacquesa Groaga, spolupracovníka slavného Adolfa Loose, dokreslují výjimečnost této lokality.

Rekonstrukce

Renovace zahrnovala rozsáhlou přestavbu celého objektu. „První tři měsíce probíhaly intenzivní demoliční práce. Kromě odstranění všech omítek jsme museli vybourat původní podlahy, stropy a některé nosné zdi. V průběhu této fáze byl interiér natolik otevřený, že bylo možné vidět z přízemí až na půdu,“ popisuje David Raiser. Zajímavým prvkem je citlivá obnova původních špaletových oken, která byla nahrazena přesnými replikami s přidaným izolačním dvojsklem. Při průzkumu původních oken bylo objeveno několik historických vrstev nátěrů, včetně tmavého modrozeleného odstínu. Tento historický nález inspiroval výběr současné petrolejové barvy, která byla speciálně namíchána tak, aby zapadala do celkového konceptu renovace.

Technické řešení

Objekt byl vybaven moderními technologiemi včetně kanálové klimatizace integrované do stropních konstrukcí. „Jelikož všechny obytné místnosti jsou v domě orientované na jih, bylo nutné dům vybavit klimatizací,“ vysvětluje David Raiser.

Materiály a vybavení

„U nás nenajdete mramor ani zlaté kohoutky, ale najdete nejkvalitnější materiály a ty nejlepší značky na trhu,“ charakterizuje Eva Raiserová koncept interiéru. Interiér využívá výjimečné přírodní materiály, jako je brazilský quartzit s jedinečnou kresbou pro kuchyňský ostrůvek nebo speciální merrazo na schodiště z Portugalska. Tento materiál kombinuje to nejlepší z přírodního kamene – je tvrdší, méně nasákavý a odolnější vůči chemikáliím. Vybavení pochází od prestižních značek jako Rolf Benz, Brokis nebo Gessi.

Nemovitost nabízí užitnou plochu přes 320 metrů čtverečních rozloženou do tří nadzemních podlaží a suterénu, součástí je také zahrada o velikosti 379 m².

„Je to dům s charakterem a názorem, nadčasový, ale nepřizpůsobený aktuální módní vlně,“ shrnuje David Raiser. Vila Silenta představuje unikátní příklad transformace historické budovy pro současné standardy bydlení při zachování původních architektonických hodnot a genia loci výjimečné pražské lokality.

Jsme lídrem na Evropském trhu s exkluzivními krby na plyn, bioetanol, elektřinu a dřevo. Naše krby na míru jsou navrženy tak, aby splňovaly Vaše nejnáročnější přání. Dodáváme do prestižních rezidenčních projektů a hotelů, kde propojujeme špičkový design s dokonalou funkčností. Jsme synonymem pro dokonalost ve světě architektury a designu.

Budoucnost bydlení podle Lexxus Norton

Jak se proměňují požadavky na rezidenční bydlení a co dnes rozhoduje o úspěchu developerských projektů?

Marianna Aydinyan, která stojí v čele projektového rozvoje Lexxus Norton přibližuje současné trendy na realitním trhu a odhaluje, jak vznikají projekty, které předčí očekávání klientů.

Marianno, co vás přivedlo do světa developerských projektů? Byl to váš sen od začátku, nebo jste se k tomu dostala postupně?

Do světa developerských projektů jsem se dostala postupně, ale jakmile jsem se do něj ponořila, bylo to jako objevování nové dimenze. Můj první kontakt s developmentem byl v jedné britské investiční firmě, kde jsem se seznámila s tím, jak se plánují a realizují projekty. Postupně jsem začala chápat komplexnost tohoto odvětví a fascinovalo mě, jak velký dopad mohou mít dobře navržené a realizované projekty na životy lidí. Nakonec jsem se rozhodla připojit k týmu LEXXUS NORTON, což byla pro mě skvělá příležitost, jak dále rozvíjet své zkušenosti v dynamickém prostředí. Zde jsem zjistila, jak důležitý je každý detail v procesu, od výběru lokality až po finální realizaci.

V současnosti pracujete na několika nových projektech. Co vás na nich nejvíc baví nebo motivuje?

Mě na tom nejvíce baví samotný proces tvorby. Mám možnost být součástí projektů, které teprve vznikají, a ovlivnit, jak se budou vyvíjet. S developerem a celým týmem vytváříme nejen nové prostory, ale budoucí domovy pro naše klienty. Vidím, jak se myšlenky a plány proměňují v reálné projekty, které mají dlouhodobý dopad na okolí a spokojenost lidí, kteří v nich budou bydlet. To je pro mě neustálá výzva, ale i velká motivace.

Vnímáte nějaké rozdíly v tom, co dnes lidé hledají v bydlení oproti tomu, jaké byly trendy třeba před pár lety?

Rozhodně. Dnešní klienti jsou o hodně informovanější, vybíravější a nároky na bydlení jsou vyšší než kdy dřív. Kromě

kvalitního a moderního designu je kladen velký důraz na funkčnost a ekologičnost. Zájem o úsporu energie, efektivní využití prostoru a kvalitní materiály jsou dnes pro naše klienty klíčové. Také lokalita, dobrá dopravní dostupnost a přístup ke všem důležitým službám, jako jsou školy, obchody nebo rekreační oblasti, jsou pro naše klienty rozhodující.

Jaký máte postup, když se rozhodujete, který projekt má potenciál? Jsou nějaké konkrétní vlastnosti, které vás vždy upoutají?

Při rozhodování o potenciálu projektu klademe důraz na několik klíčových faktorů. Samozřejmě je to lokalita, která musí mít dobrý potenciál růstu a budoucí hodnoty. Dále zvažujeme kvalitu designu, technické zajištění a možnost přizpůsobení projektu aktuálním potřebám trhu. Musíme si být jisti, že náš

w Via Sancta Vinoř

projekt osloví širokou veřejnost a bude odpovídat požadavkům současného klienta, a to nejen po stránce estetické, ale i praktické. Vždy se snažíme odhadnout, jaké konkrétní potřeby bude daná lokalita a její obyvatelé mít v průběhu následujících let.

Vidíte v poslední době nějaký konkrétní trend nebo změnu v tom, co klienti očekávají od bydlení? Třeba lokalita, styl nebo velikost bytů?

V posledních letech je vidět trend směrem k menším, ale velmi efektivně využitým bytům, které jsou součástí moderních, dobře dostupných lokalit. Mnoho lidí dnes hledá komfortní a úsporné bydlení, které zároveň splňuje požadavky na kvalitu, technologii a dostupnost. Velký důraz je kladen na lokalitu, která musí být strategicky výhodná, s dobrým dopravním spojením a dostatkem služeb v okolí. Také styl

je důležitý – moderní, minimalistický design s ekologickými a energeticky efektivními řešeními.

Lexxus Norton má vlastní marketingové a analytické oddělení. Můžete přiblížit, jak to developerům usnadňuje práci a co to znamená pro vaše klienty?

Naše marketingové a analytické oddělení je pro nás velkou výhodou. Díky němu máme možnost podívat se na trh z různých perspektiv a analyzovat data, která nám pomáhají lépe pochopit potřeby našich klientů. Pro developery to znamená, že mají k dispozici detailní analýzy trendů, demografických změn a preferencí i konkurence, což nám umožňuje vytvářet projekty, které opravdu odpovídají poptávce. Pro naše klienty to znamená, že jim nabízíme více než jen dobře navržené nemovitosti –dostávají produkty, které jsou pečlivě

přizpůsobeny jejich skutečným potřebám a požadavkům na trh.

Jak konkrétně marketingová podpora Lexxus Norton pomáhá zvyšovat výnosy u developerských projektů?

Máte třeba příklad, kde toto zázemí přineslo skvělé výsledky?

Marketingová podpora, kterou nabízíme, je klíčová pro zajištění vysoké úspěšnosti našich projektů. Dobrý marketing nejenom že zajišťuje silnou pozici na trhu, ale i zajišťuje rychlejší prodeje a tím pádem i efektivnější návratnost investic. Navíc má developer od nás vše pod jednou střechou – od analytických dat přes marketingové služby po prodej. Naše týmy spolu úzce komunikují na denní bázi a efektivně umí přizpůsobit např. marketing potřebám prodeje. A v konečném důsledku developerovi ušetřit nemalé finance.

v Greentown Velvary

Jaký největší úspěch jste zatím v Lexxus Norton zažila? Je nějaký projekt nebo výzva, na který/na kterou jste obzvlášť hrdá?

Za ty roky, co pracuji v Lexxus Norton, bylo mnoho projektů, na které jsem hrdá, ale každý úspěšně dokončený projekt mě naplňuje pocitem spokojenosti a hrdosti.

V realitách se věci mění docela rychle. Co vás baví na té dynamice trhu a jak se přizpůsobujete těmto změnám?

Dynamika trhu je pro mě velmi motivující. Pokud by byla situace stále stejná, neměla bych možnost růstu a inovace. Naopak, rychlé změny, nové výzvy a proměnlivé požadavky trhu mě neustále nutí přemýšlet kreativně a hledat nová řešení. Je to také příležitost neustále se učit

a zlepšovat, což mi dává pocit naplnění. Přizpůsobujeme se těmto změnám agilním způsobem, ať už jde o novou technologii, trendy v designu nebo proměny potřeb našich klientů.

Jaké projekty nebo výzvy máte na obzoru, na které se těšíte nejvíce, a jaké jsou vaše plány do budoucna?

V současnosti máme na obzoru několik velmi zajímavých projektů, na které se opravdu těším. Jedním z nich je náš nový projekt ve Vinoři, který kombinuje špičkový design, moderní technologie a ekologické aspekty. Projekt je zaměřen na vysokou kvalitu a komfort a těší mě, že ho budeme moci brzy nabídnout našim klientům. Věřím, že to bude další krok k posílení pozice Lexxus Norton jako lídra v developerských projektech.

w M House

Text: redakce SATPO

Foto: archiv SATPO

Revitalizace historického domu na Vinohradech

V Polské ulici na pražských Vinohradech probíhá rekonstrukce historického činžovního domu. Projekt Rezidence PO7SKÁ kombinuje zachování původních architektonických prvků s implementací moderních technologií, čímž vytváří prémiové bydlení v žádané lokalitě.

Rekonstrukce historického domu zahrnuje obnovu původní fasády, mosazných prvků, vitráží a schodiště se zábradlím. Modernizace přináší technologické vybavení odpovídající současným standardům – prostorný výtah s prosklenou výtahovou šachtou, bezpečnostní systém s rozpoznáváním obličeje, kamerový systém s interkomem a čipový přístupový systém.

Společné prostory rezidence nabízejí wellness a fitness centrum vybavené saunou, kuchyňkou a odpočinkovou místností. Ke každé bytové jednotce náleží sklepní prostory, které rozšiřují úložné možnosti bytů. Součástí objektu je vnitřní dvůr se zelení a posezením, který vytváří klidovou zónu uprostřed městské zástavby.

Z hlediska dopravní dostupnosti se rezidence nachází 4 minuty chůze od stanice metra A Jiřího z Poděbrad a 5 minut od stejnojmenné tramvajové zastávky. V docházkové vzdálenosti se nachází několik parků – Riegrovy, Havlíčkovy a Mahlerovy sady, které nabízejí možnosti pro aktivní odpočinek i relaxaci.

V domě vzniká 31 bytových jednotek a dvě ubytovací jednotky s dispozicemi od 1+kk po 4+kk. Projekt developerské skupiny SATPO nabízí budoucím majitelům možnost přizpůsobit si interiér vlastnímu vkusu prostřednictvím dvou typů klientských změn.

První možností je bezplatná volba barevného řešení interiéru, kde si klienti mohou vybrat z elegantních variant bílých a černých koupelen a zvolit dřevěné podlahy v barvě přírodního dubu nebo jeho bělené variantě.

Druhou možností jsou komplexnější změny zahrnující výběr povrchů a širokou škálu detailů. Tyto úpravy se promítají do kupní ceny, přičemž celý proces je transparentní a začíná osobní konzultací, na jejímž základě je vypracována detailní projektová dokumentace a položkový rozpočet. Klienti mohou vybírat z bohaté nabídky materiálů renomovaných značek jako Villeroy & Boch, Grohe, Parket Atelier, SIKO nebo Archtiles.

Možnost těchto klientských změn je časově omezena do konce roku 2024, aby byl dodržen harmonogram předání bytů začátkem roku 2026.

Vinohradská lokalita dlouhodobě vykazuje stabilní zájem o rezidenční nemovitosti. Historická hodnota nemovitosti v kombinaci s moderními prvky představuje perspektivní investiční příležitost. Energetická efektivita budovy je zajištěna moderními technologiemi a izolačními prvky, které snižují provozní náklady při zachování historického rázu fasády.

www.satpo.cz

Text: redakce

Foto: archiv Eversheds Sutherland

Nový stavební zákon urychlí povolování staveb

Zásadní legislativní změny čekající na developery v roce 2025 přibližují zkušení právníci z Eversheds Sutherland –Dominika Veselá, partnerka specializující se na nemovitostní právo a oceňovaná expertka v oboru, společně s Bořivojem Líbalem, managing partnerem kanceláře zaměřujícím se na korporátní právo a fúze a akvizice.

V roce 2025 začne platit nový stavební zákon. Co se díky němu změní pro ty, kteří chtějí stavět?

Dominika Veselá: Především by mělo dojít ke zjednodušení celého povolovacího procesu. Namísto dosavadního vícestupňového povolování bude u běžného projektu stačit jedno tzv. integrované povolení stavebního záměru. Zkracují se také lhůty pro rozhodování stavebních úřadů. V ideálním případě by mělo být možné získat povolení jednoduchého projektu v řádu týdnů, developeři by se pak mohli dočkat povolení větších projektů o měsíce dříve než nyní. Samostatnou kapitolou je digitalizace. Pokud se podaří digitalizaci plně implementovat, bude v zásadě možné vyřídit povolení pro projekt elektronicky. Po překonání komplikací s implementací nových pravidel by měly být změny pro stavebníky vesměs pozitivní a přinést úsporu času i nákladů spojených s povolovacím procesem.

Jak se změní pravidla pro DPH u nových bytů a domů? Na co by se měli připravit ti, kdo plánují development v příštím roce?

Dominika Veselá: Novela zákona o DPH s účinností od 1. července 2025 významně zkrátí časový limit pro osvobození od DPH při prodeji nemovitosti. Stávající 5letá lhůta se zkrátí na 2 roky. DPH se navíc bude vztahovat pouze na první prodej dokončené nemovitosti v této dvouleté lhůtě.

Další změna se bude týkat definice staveb pro sociální bydlení, kdy dojde k rozšíření okruhu staveb pro sociální bydlení, na které se uplatňuje snížená sazba DPH. Nově se bude za bytový dům pro sociální bydlení považovat i dům, v němž je více než polovina podlahové

plochy tvořena byty do 120 m2. Dnes musí bytový dům pro sociální bydlení zahrnovat pouze byty do 120 m2. Pokud se v domě nacházejí i komerční nebo jiné nebytové prostory, nelze na celý dům aplikovat sníženou sazbu DPH.

A konečně, změní se definice stavebního pozemku pro účely DPH. Za stavební pozemek bude nově označen takový pozemek, na kterém lze v budoucnu umístit stavbu. Rozhodná bude územně plánovací dokumentace, rozhodnutí stavebního úřadu nebo vymezení zastavěného území, nikoli existence stavebního povolení. Tato změna bude klíčová pro nové akvizice pozemků zamýšlených pro budoucí výstavbu.

Stále častěji se mluví o zelené výstavbě. Jaké novinky čekají stavebníky v této oblasti? A jak se to promítne do jejich nákladů?

Dominika Veselá: Zelená výstavba je trendem již několik let. Aby projekt splňoval kritéria tzv. udržitelnosti, je dnes pro většinu developerů samozřejmostí. Povinné zavádění prvků udržitelnosti vyplývá z evropské legislativy (tzv. ESG). Spolu se zaváděním některých povinností jde ale ruku v ruce i podpora ekologických či udržitelných staveb. Nabízí se dotační programy či daňové úlevy na projekty s nízkou energetickou náročností (např. pro pasivní domy nebo budovy s nulovými emisemi). Realizace projektů splňující požadavky na udržitelnost a ekologii je ovšem v současnosti spojena s vyššími počátečními náklady, ať už jde o úsporné technologie nebo ekologické materiály. V ideálním případě by měly být vyšší vstupní náklady kompenzovány nižšími provozními náklady projektů během jejich životnosti.

Nájemní bydlení je čím dál populárnější. Jaké změny v zákonech se chystají pro pronajímatele a nájemce? Na co by si měli dát pozor?

Dominika Veselá: Ano, z nájemního bydlení se pomalu stává nový standard. Je ale pravdou, že právní úprava nájemního bydlení je relativně rigidní, takže podnikat v této oblasti není zrovna snadné. Jednu z nejproblematičtějších oblastí, kterou je dlouhodobě nemožnost v rozumné době vystěhovat z bytu nájemce, který porušuje své povinnosti, by měla pomoci řešit novela občanského soudního řádu. Ta zavádí institut tzv. rozkazu k vyklizení, který by měl proces vyklizení bytu značně urychlit. Poměrně sporná je připravovaná novela občanského zákoníku, která by měla omezit tzv. řetězení nájemních smluv na dobu určitou. Podle návrhu by mohly strany uzavřít smlouvu na dobu určitou kratší než tři roky maximálně dvakrát po sobě. Třetí a následující nájemní smlouvy by pak musely být uzavřeny na minimálně tři roky nebo na dobu neurčitou.

Diskutuje se také otázka propojení investic do zvýšení energetické úspornosti nemovitosti s možností navýšit nájemné (nad dosavadní zákonem stanovený limit) o určité procento z účelně vynaložených nákladů na takovou investici.

Když developer spolupracuje s architektem, často řeší práva k projektu. Jaká z toho plynou rizika?

Dominika Veselá: Předně je třeba říct, že práva k projektu – ať už jde o architektonikou část nebo projektovou dokumentaci – je nezbytné řešit. Stále se v praxi setkáváme s tím, že otázka autorských práv k projektům není řešena

buď vůbec, nebo je řešena nesprávně. Nelze doporučit spolehnout se jen na zákonnou úpravu. Důsledkem mohou být nedostatečná práva developera k projektu, která omezují následné změny projektu a nakládání s ním, a to včetně jeho prodeje (!). Zjednodušeně řešeno, developer by měl usilovat o co nejširší rozsah práv k projektu, aby nebyl omezen v jeho budoucích změnách bez ohledu na to, zda jde o design nebo technologická řešení. Kromě toho je třeba pamatovat i na to, že stavebník potřebuje mít právo dokončit projekt, pokud by byla spolupráce s původním architektem či projektantem ukončena. Věc má ale i druhou stránku – architekti mají oprávněně zájem na tom, aby jejich dílo, a tím i jejich pověst, byly chráněny před nežádoucími zásahy. Výsledné ujednání ohledně autorských práv by tak mělo reflektovat a respektovat zájmy obou stran.

Umělá inteligence se dostává i do stavebnictví. Jaká nová pravidla pro její používání přichází z Evropské unie? Co to znamená pro běžnou praxi?

Bořivoj Líbal: Nová legislativa zavádí přístup založený na posouzení rizik, kde informační systémy využívající umělou inteligenci s vysokým rizikem musí splňovat přísné požadavky na bezpečnost, transparentnost a lidský dohled. Pro stavební praxi to může znamenat, že při implementaci AI technologií bude nutné zajistit jejich soulad s těmito pravidly. To může zahrnovat například důkladné testování a certifikaci systémů používaných ve stavebnictví, ať již se jedná o fázi navrhování, projektování či samotné řízení výstavby před jejich nasazením.

Vidíte nějaké změny v zákonech, které by mohly překvapit stavební firmy nebo investory v příštím roce? Na co by se měly připravit?

Bořivoj Líbal: Od prvního ledna příštího roku dochází ke změně v daňových povinnostech ohledně zdanění příjmů fyzických osob z prodeje akcií a podílů, která se týká limitace maximální roční výše osvobození. Příjmy z prodeje akcií a podílů jsou sice i nadále osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, ale nově v roce 2025 pouze do výše 40 milionů korun českých, a to při současném splnění časového testu (tří let u akcií, resp. pět let u podílů). Pokud tedy roční příjem z prodeje přesáhne tento limit, podléhá tento přesah zdanění. Tento zdanitelný příjem však lze snížit o poměrnou část výdajů související s pořízením investice (případně též tržní ceny zjištěné znaleckým posudkem či odborným stanoviskem k 31. 12. 2024). Cílem novely je zajistit, že se bude danit pouze nárůst hodnoty od 1. 1. 2025. Některé transakce se tak z toho důvodu uspíšily a uskuteční se do konce letošního roku. Pokud však prodej není možné dokončit do konce tohoto roku nebo i v případě, kdy zatím fyzická osoba neví, zda bude své akcie či podíly prodávat, tak se jeví jako často užitečné vyhotovit v průběhu roku 2025 výše uvedený znalecký posudek či odborné stanovisko, které s ohledem na výše uvedené může snížit daňové zatížení fyzické osoby při prodeji podílů či akcií.

Evropská unie zavádí nová pravidla pro kybernetickou bezpečnost. Co to znamená pro chytré budovy a jejich provoz? Jaká konkrétní opatření budou potřeba?

Bořivoj Líbal: Směrnice NIS2 vyžaduje, aby provozovatelé chytrých budov, pokud budou spadat pod regulované subjekty, implementovali opatření pro řízení kybernetických rizik a mimo jiné zavedli procesy hlášení incidentů. Konkrétní opatření mohou zahrnovat pravidelné bezpečnostní audity, zavedení systémů pro detekci a prevenci kybernetických hrozeb a školení personálu v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Zákoník práce přináší od ledna více flexibility. Jak to mohou využít firmy ve stavebnictví a developmentu? Co se mění u dohod o provedení práce?

Bořivoj Líbal: Novela zákoníku práce přináší od ledna významné změny, jako je možnost samostatného rozvrhování pracovní doby na základě písemné dohody, což může být ve stavebnictví využito k efektivnější organizaci směn podle potřeb jednotlivých projektů. Také je zaveden nový valorizační mechanismus minimální mzdy, který od roku 2025 stanoví její výši na základě průměrné mzdy. Pro soukromý sektor se také ruší zaručená mzda, což zjednoduší nastavení odměňování a určitou administrativu s tím spojenou. Je však potřeba pamatovat na dodržování principu rovného zacházení. V blízké době se očekávají i další změny zvyšující flexibilitu, jako je zkrácená výpovědní doba či prodloužení zkušební doby, ty však teprve procházejí legislativním procesem a jejich účinnost nastane později. Tyto kroky mohou firmám pomoci lépe přizpůsobit pracovní podmínky aktuálním potřebám projektů.

Dominika Veselá

Dominika Veselá je partnerkou pražské advokátní kanceláře Eversheds Sutherland a má více než 13 let zkušeností v oblasti práva nemovitostí a nemovitostních transakcí, M&A a práva obchodních společností. Má rozsáhlé zkušenosti v oblasti firemních nemovitostí, developmentu, plánování, stavebnictví a inženýringu. Pro klienty zajišťuje mimo jiné právní služby při průběžné správě majetku, při vyjednávání komerčních pronájmů kanceláří, maloobchodních jednotek i logistických center. Poskytuje právní poradenství a podporu také neziskovým organizacím. Více než 5 let se podílela na realizaci prvního českého Domu Ronalda McDonalda, který slouží rodinám nemocných dětí léčících se ve Fakultní nemocnici Motol. Dominika se opakovaně umístila v mezinárodním žebříčku

IFLR1000 jako „Expert Guide Rising Stars“, který zahrnuje nejlepší nedávno jmenované partnery a vedoucí právníky mladší 40 let. V projektu „Prvních 100 let žen v právu“ získala ocenění ALL-STAR jako dlouhodobě nejúspěšnější dáma za kategorii nemovitostní právo.

Bořivoj Líbal

Bořivoj Líbal je managing partnerem pražské advokátní kanceláře Eversheds Sutherland. Bořivoj poskytuje právní poradenství domácí i zahraniční klientele. Soustředí se zejména na české rodinné společnosti, kde zajišťuje komplexní právní poradenství. Mezi jeho hlavní specializace patří fúze a akvizice, korporátní právo, corporate governance, či smluvní právo. Vystudoval právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na univerzitě v Lisabonu. Je rozhodcem Mezinárodního rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze, předsedou Česko-portugalské obchodní komory a členem Strategické rady Centra pro rodinné firmy.

Text: redakce

Foto: archiv Svatá Barbora

V Peci pod Sněžkou vznikne jedno z největších wellness center na českých horách

Developerská společnost Kubík představila plány na výstavbu luxusního Wellness & SPA resortu Svatá Barbora v centru Pece pod Sněžkou. Resort Svatá Barbora nabídne 120 prémiových apartmánů a jedno z největších wellness center v českých horách. Stavba má být dokončena v roce 2028.

V srdci Krkonoš vyroste nový komplex tří budov, jehož dominantou bude wellness centrum o rozloze více než 2100 metrů čtverečních. Resort Svatá Barbora, navržený renomovaným architektonickým studiem OVA s interiéry od studia Formafatal, bude tvořen dvěma dřevem obloženými objekty a designovým domem Cubus.

Wellness centrum nabídne tři hlavní části: vodní svět s krytým bazénem a výhledem do přírody, vířivkou, parní lázní a dětským brouzdalištěm, rozsáhlý saunový svět s 21 různými saunami včetně panoramatické sauny s výhledem do lesa. Horské lázně vznikají ve spolupráci s českými wellness specialisty a švýcarskou konzultační firmou a nabídnou čtrnáct kabin s různými ozdravnými a regeneračními procedurami. Ve venkovním prostoru pak návštěvníci naleznou velkou vířivku s výhledem na okolní krajinu. Developer, který v roce 2018 v Peci úspěšně dokončil oceňovaný Aparthotel Svatý Vavřinec, cílí projektem na náročnější klientelu. „Češi dnes běžně jezdí do alpských středisek s velkými wellness komplexy. Podobnou alternativu na českých horách zatím nemají,“ vysvětluje Martin Kubík, majitel rodinné společnosti Kubík, která je developerem resortu. „Podařilo se nám nalézt to nejlepší z nabídek alpských lázeňských a wellness

resortů a vhodně to doplnit procedurami klasické indické ajurvédy,“ dodává.

Resort myslí i na firemní klientelu – nabídne šest konferenčních prostor včetně hlavního kongresového sálu pro 230 osob. Pro aktivní odpočinek bude k dispozici fitness centrum a tělocvična. Samozřejmostí je komfortní podzemní parkování a herní prostory pro děti i dospělé.

Všech 120 apartmánů bude určeno k prodeji soukromým investorům, kteří je budou moci využívat pro vlastní potřebu a po zbytek času pronajímat. Tento koncept se developerovi osvědčil již u předchozího projektu Aparthotelu Svatý Vavřinec, kde hodnota apartmánů za šest let vzrostla na 2,5násobek původní ceny. Investoři tak získávají kombinaci vlastního rekreačního bydlení s potenciálem pravidelného výnosu z pronájmu.

Lokalita v centru Pece pod Sněžkou těží z blízkosti největšího českého lyžařského areálu Skiresort Černá Hora – Pec a z již brzy dokončené dálnice D11, díky níž se sem z Prahy hosté dostanou za 80 minut. Umístění přímo pod Sněžkou nabízí snadný přístup jak k zimním sportům, tak k letní turistice v Krkonošském národním parku. Výstavba má být zahájena v roce 2025 a investorem je společnost Fantastico s. r. o.

Text: redakce

Foto: archiv TriGranit

Tomasz Lisiecki: Development se mění, velká obchodní centra už nikdo stavět nebude

Šéf developerské společnosti TriGranit Tomasz Lisiecki popisuje, jak se za dvacet let proměnil development ve střední Evropě – od velkých obchodních center přes kanceláře až po současné rezidenční projekty. V rozhovoru vysvětluje, proč byl covid největším otřesem pro odvětví a jak se liší realitní trhy v České republice, Polsku a Maďarsku.

V oblasti real estate se pohybujete přes dvacet let. Kromě budování úctyhodné kariéry vám to dalo též možnost pozorovat, jak se celé odvětví proměňuje a vyvíjí. Co se podle vás za tu dobu změnilo nejvíce?

Máte pravdu, strašně to letí! Každopádně když budu hovořit o uplynulých dvaceti letech, tak už to znamená, že budu hovořit z perspektivy TriGranitu, kam jsem nastoupil v roce 2004 na pozici finančního analytika, takže real estate je pro mě z pochopitelných důvodů TriGranit. V době, kdy jsem začínal, tvořila podstatnou část našich projektů velká obchodní centra, v nichž vždy

byla velká pobočka velkého řetězce s potravinami. Vlastně si tehdy ani nešlo moc představit, že by se takové obchodní centrum stavělo bez toho, aby tam někdo typu Tesco nebo Carrefour neměl obchod o podlahové ploše patnácti až dvaceti tisíc čtverečních metrů. Takovéto projekty už nestavíme a nejsme zdaleka sami.

Jak je to možné?

Prostě a jednoduše takovýto byznysový model přestal v průběhu oněch let nejprve fungovat a následně i fakticky existovat. Když se podíváme na náš region středo-východní Evropy, tak si myslím, že můžeme říci, že jsme počtem

takových velkých obchodních center, o nichž se bavíme, plně saturováni. Mnohem populárnější jsou dnes menší retailové parky, případně takzvaná power centra. Jinými slovy, to, co pro nás bylo před dvaceti lety byznysovým hnacím motorem, se přežilo a už to nikdo na trhu nepotřebuje.

Nicméně ona velká obchodní centra stále fungují a těší se oblibě…

To ano, nicméně to je trochu něco jiného, než pohled developera. Samozřejmě nás těší, když se kupříkladu námi vybudované obchodní centrum Silesia City Center v polských Katovicích prodalo za 405 milionů eur skupině NEPI Rockastle, jedné z největších a nejlepších skupin provozujících v regionu podobná obchodní centra. Jako developer jste rádi, že i to, co jste vybudovali před bezmála dvaceti lety, se stále těší atraktivitě u špičkových investorů. Jen už ale nedává ekonomický smysl, aby se něco podobného stavělo nanovo na zelené louce. Tam by si asi ti samí investoři možná klepali na čelo, co je to za nápad.

Logicky se tedy to hlavní zaměření projektového portfolia TriGranitu muselo nějakým přirozeným způsobem přesunout do jiné oblasti v rámci nemovitostí. Jak taková „změna myšlení“ vlastně probíhá?

Na jednu stranu je to do určité míry přirozený proces v němž sledujete trendy na trhu, ale na stranu druhou jde o vysoce kvalifikovaná manažerská rozhodnutí, která se nedějí ze dne na den. Když to vezmeme chronologicky, tak po velkých obchodních centrech přišlo byznysové přeorientování se na kancelářské budovy, jelikož právě po nich byla v oblasti střední a východní Evropy velká poptávka. Díky tomu jsme mohli vybudovat povedené kancelářské projekty v Budapešti, Bratislavě nebo Krakově. Jednalo se přitom o kanceláře převážně pro americké nebo západoevropské banky a různé blue chip společnosti.

Předpokládám, že co se kancelářských budov týče, tak velkým šokem pro trh musel být covid…

Ano, přesně tak, to byl nejen zde v této části Evropy skutečný game changer. Na rozdíl od oné změny směřování od obchodních center na kanceláře, zde byly úplně jiné okolnosti, nešlo o nějaký dlouhodobější trend, ale v zásadě

o zcela nepředvídatelný externí faktor, který úplně přepsal to, jak to v daném prostředí fungovalo. Ale i na takovéto radikální změny musíte v našem odvětví umět rychle a správně zareagovat a být na ně svým způsobem i připraveni, ač tedy zrovna na covid se asi objektivně připravit nešlo.

Co tím myslíte, být připraveni? Respektive jak takový příprava vypadá v praxi?

Teď budu muset trochu upřesnit, co jsem pro zjednodušení říkal v předchozích odpovědích. Ony jsou totiž všechny projekty, které jsem za TriGranit zmiňoval, ve skutečnosti projekty se smíšeným způsobem užívání. Když jsem tedy hovořil o velkém obchodním centru v Katovicích nebo Krakově, tak už jsem nedodal, že vlastně šlo o první fázi velkého developmentu širšího okolí, na němž se vlastně stále do určité míry podílíme. V Krakově takto stále máme přes 100 tisíc čtverečních metrů kanceláří, jiný subjekt tam staví rezidenční budovy v rámci projektu, které jsme pro něj připravily v loňském roce. Tohle byl vlastně nosný nápad už našich zakladatelů, že TriGranit bude stavět dominantní projekty se smíšeným užitím, což se ukazuje, že stále platí. Jen ta skladba proporčního složení jednotlivých užití v rámci celého projektu se v čase proměňuje.

V současné době je ta skladba tedy jaká? Už nedominují obchodní centra ani kanceláře, co tedy hraje prim dnes?

Pokud se podíváme na developerské projekty s našimi novými vlastníky DRFG, pak se mnohem více zaměřujeme na rezidenční užití, oproti minulosti, kdy to byl retail, případně kanceláře a obecně administrativa. DRFG jsou přitom sami o sobě hodně silní také v oblasti retailových parků. Obytné domy a rezidenční projekty celkově pro nás nejsou novinka, spíše jde o to, že donedávna pro nás rezidenční větev projektu byla spíše doplňkem kanceláří nebo retailu, což se změnilo.

Před covidem tu byla ekonomická krize v letech 2008/2009, po covidu přišla krize energetická a válka na Ukrajině. Co mělo největší dopad na real estate?

Opět to beru z pohledu našeho, tedy TriGranitu, a tady musím zopakovat, že největší dopady na náš byznys měl covid. Částečně i proto, že tou dobou

jsme skutečně dominantně pracovali na kancelářských komplexech. Retail jako takový utrpěl obrovskou ránu hned na začátku s prvními lockdowny, ale pak se ukázalo, že se dokázal odrazit ode dna a dokonce se dostat i na lepší čísla, než která zaznamenával před covidem. Ale dává to smysl, posílí se online prodeje, obchodní model, který je skutečně dobrý a funkční se díky krizi ještě zlepší. Jenže u kanceláří adaptace na covid vypadala tak, že tam lidé přestali chodit, a často se tam v plné míře už nikdy nevrátili. Dokonce i my sami jsme přešli do sdílených kanceláří, protože se ukázalo, že nám vlastně tato flexibilní cesta

vyhovuje. Kdybych se měl vrátit k finanční krizi před 15 lety, tak ta pro nás paradoxně znamenala spíše příležitosti a byznysově velmi úspěšné roky.

Díky čemu?

Náš region patřil mezi ty, kde jsme skutečnou bankovní krizi, při níž by naše banky trpěly a krachovaly, naštěstí neměli. Byli jsme v situaci, že opravdu dobrý projekt si financování našel vždy. Měli jsme dobrou intení kapitalizaci skrze naše akcionáře, plus tu banky, jak už jsem říkal, nebyly v takových problémech, aby odmítaly projekty financovat, jen se zaměřovali více na to, jestli je projekt dobrý nebo ne, což nám jen hrálo do karet.

A co současná doba, kdy se Evropa i svět potýkají s inflací, to s sebou nese zvýšené úrokové sazby? Pocítí segment real estate nějaké významnější dopady?

Stoprocentně, nicméně nepůjde zdaleka jen o inflaci, jako celková ekonomickou situaci. V Česku to tolik neplatí, ale třeba v Polsku je zhruba 90 % trhu závislého na zahraničních investorech, často amerických. U těch nyní začínáme čím dál více pozorovat, že se chtějí soustředit více na domácí investice, aby nakopli svou vlastní americkou ekonomiku, a investování na trzích jako Polsko díky tomu už není prioritou a bude jim nějakou dobu trvat, než o dalších investicích ve středo-východní Evropě budou opět uvažovat. Plus nezapomínejme na to, že nikdo moc neví, co se stane s ekonomikou, až Donald Trump znovu usedne do Bílého domu.

Když už se tu opakovaně bavíme o našem středo-východním evropském prostoru, kdy vy jste původem Polák, TriGranit byl založen v Maďarsku a nyní jej vlastní česká společnost, je tato naše oblast pro real estate něčím specifická?

Abych odpověděl, tak si pomůžu pohledem na kapitál. Jsme obecně méně likvidními trhy, takže něčí schopnost vyexitovat z projektu je zde o něco složitější, než třeba v západní Evropě. Tento relativní nedostatek likvidity oproti Západu z nás vždy dělal o něco rizikovější prostředí, což se odráželo i na celkové výši investic, kde existovala západoevropská města, kde se samo o sobě dalo mluvit o investicích vyšších, než v celém našem regionu. Proto tu nevidíte třeba asijské nebo dejme tomu

kanadské investory, kteří by u nás investovali napřímo, jen prostřednictvím různých fondů. Další věc je ta, že stále máme národní měny…

Takže z pohledu zatraktivnění prostředí pro investory by nám pomohlo zavedení eura?

Pochopitelně že výkyvy kurzů hrají pro investory, kteří řeší miliardové částky, svou roli. V retailu navíc i v tom ohledu, že koneční zákazníci tam utrácí lokální měnu, zatímco pronajímateli často platí nájem v eurech, takže tam riziko pohybu kurzů nese více subjektů, což by se nedělo, kdyby tu bylo euro. Z pohledu financování realitních projektů by to jednoznačně pomohlo, ono se stačí podívat i na úrokové sazby na hypotékách, kde Poláci se zlotým platí dvakrát tolik, co Němci s eurem. Ano, není to jen o měně, ale i ta hraje ve výši sazeb svou roli. Přijetí eura by každopádně přililo do našeho regionu více likvidity.

Zůstaňme na chvíli „u vás doma“ v Polsku. V českých médiích čteme, jak nás Polsko poráží ve výstavbě prakticky čehokoliv, od domů a bytů, přes kanceláře a obchodní centra, po silnice a další infrastrukturu. Proč to podle vás tak je?

Částečně to bude legislativou, v real estate obecně je Česko pověstné pomalostí při vydávání potřebných povolení. S tím se pojí i to, že v Polsku lépe funguje klasický tržní střet nabídky s poptávkou. Je vyšší poptávka po kancelářích? Tak se jich více postaví, zvýší se tím nabídka a ani nemusí tolik vyrůst cena za metr čtvereční, jak se to děje v Česku. Z ekonomického hlediska by to tak, jak to funguje v Polsku, mělo být, z pohledu investora velká nabídka znamená větší rizikovost, takže to je takové dvojsečné, jelikož jako investor máte proti sobě mnohem houževnatější konkurenci, která si umí jít za svým. To v Česku také tak moc nevidíte.

Takže Česko je sice pomalé, ale řekněme stabilní a klidné?

To je takové asi příliš zjednodušující, ale řekněme, že prostředí v Česku více přeje core investorům. Když si někdo vybere pozemky, kde chce stavět, tak sice ví, že to nebude hned, ale taky ví, že okolo mu mezitím konkurence nepostaví desítky až stovky jiných budov.

Je v tomto ohledu Česko podobnější

Maďarsku než Polsku?

Řekl bych, že ano. Ono významným faktorem je i to, že Polsko má skoro 40 milionů obyvatel a více měst s více než milionem obyvatel, což ovlivňuje místní ekonomiku a celkovou situaci v okolí těchto měst rozmístěných po celém Polsku. V Česku máte Prahu, v Maďarsku Budapešť a další města výrazně menší. Obzvlášť v Maďarsku je ta disproporčnost vidět v tom, že když se řekne real estate, tak se tím ve většině případů myslí Budapešť. V Česku je sice Praha dominantní, ale i města jako Brno, Ostrava nebo Plzeň jsou z pohledu developerů atraktivní.

Vnímáte jako příležitost pro váš obor v obnově Ukrajiny? Ta se bude potýkat podobně jako Polsko po druhé světové válce s tím, že tamní města jsou poničená, některá prakticky srovnaná se zemí, a někdo je bude muset znovu postavit…

Je to bezesporu téma, kterým se zabýváme. Co bude ale Ukrajina potřebovat na prvním místě, bude kapitál. Nechybí jim know how, sami mají myslím šikovných lidí opravdu hodně, ostatně často tam působily či působí stejné zahraniční společnosti, jako u nás, ale budou potřebovat peníze, a to skutečně hodně peněz. Nemyslím si, že by to pro developery bylo o tom, že když na Ukrajinu přijdou, budou toho umět více než ukrajinské společnosti, přičemž budou i odvádět lepší práci. Sám mám s ukrajinským trhem nějaké zkušenosti a mohu bezpečně vyvrátit, že by byli bezradní a čekali, až je firmy z Evropy přijdou zachraňovat. Vyhraje ten, kdo přijde nejen s projektem, ale hlavně s kapitálem na jeho realizaci. Otázka je, do jaké míry bude Ukrajina pro investory stabilní a do jaké míry pro ně bude představovat spíše příležitost a ne jen riziko vedle rizika.

Na jaké země se vy osobně díváte jako na potenciální příležitost, kde stavět?

Pro nás jako TriGranit má potenciál celý středo-východní region Evropy. To, kde jsme zrovna více aktivní, se odvíjí od konkrétních příležitostí.

Už s předchozími majiteli jsme byli docela aktivní také v Rumunsku nebo Chorvatsku, kde jsme se kupříkladu podíleli na úspěšném PPP projektu sportovní haly. V poslední dobou se

po příležitostech hodně díváme právě v oblasti Balkánu – Srbsku, Černé Hoře, Severní Makedonii. Je to dáno i tím, že nějakou zkušenost s regionem již máme, plus tam často pracují naši bývalí kolegové, díky kterým se dostaneme ke kontaktům, které jsou v dané zemi potřeba. Hodně také závisí na tom, kdo naše projekty financuje.

Když zmiňujete onen projekt sportovní haly, který probíhal v kooperaci soukromého a veřejného sektoru, tak podobných projektů v Česku moc nenajdeme. Myslíte, že spolupráce veřejných a souromých investic je něco, co by poněkud „zpomalenou“ výstavbu mohlo v Česku postavit na nohy a dát tyto nohy i do pohybu?

Projektů, kde spolupracoval soukromý investor s veřejným sektorem, máme za sebou několik. Kromě oné sportovní haly v Záhřebu třeba také Palác umění nebo koncertní halu v Budapešti, nebo železniční stanici v Poznani. V Evropské unii máme tu výhodu, že kam se podíváme a najdeme tam soukromého investora, který má dostatek peněz, tak s ním můžeme začít spolupracovat a dříve či později i stavět. Z pohledu veřejných peněz je pak v rámci EU potřeba se dívat nejen na to, jaký stát je příjemcem evropských peněz, ale i na to, jak dobře je umí utrácet. V posledních letech jsme přišli na to, že tu není přílišná poptávka po soukromém kapitálu na řekněme veřejné projekty, protože je tu upřímně opravdu dost kapitálu z prostředků EU. Všichni mluví nedostupném bydlení, což objektivně je velký problém, tam si myslím, že by nějaká forma spolupráce soukromého a veřejného sektoru pomohla, nicméně zde je to na vůli politiků, my je k ničemu nemůžeme tlačit. My jsme připraveni, v případě, že budeme ze strany státu či měst, osloveni. Do té doby ale není míč na naší straně.

Není to trochu paradox, že všichni politici mluví o tom, jak potřebují stavět nové byty, ale že by šli za soukromým subjektem, že nějaké postaví společně, to ne… A když přijde developer, že něco chce postavit za své, tak mu ještě mnohdy hází klacky pod nohy.

Nemůžeme veškerou vinu házet jen na politiky a veřejný sektor, musíme se umět podívat i na sebe do zrcadla a přiznat i vlastní chyby. Ono ryze soukromý rezidenční development bude vždy lukrativnější než ten ve

spolupráci s veřejným sektorem určený pro dostupné bydlení. Chceme trávit čas, klidně i několik let, zdlouhavým vyjednáváním s veřejným sektorem, stát se kvůli tomu exponovanými a nechat si rozebírat každý náš projekt? Chceme riskovat, že se nám během onoho vyjednávání obmění vláda či vedení města, díky čemuž celá práce přijde vniveč, jelikož noví politici nebudou této cestě nakloněni? Nebo chceme čas, energii a prostředky věnovat soukromému projektu, který nás ve finále asi i byznysově posune dále a umožní nám více vyrůst? Není to zkrátka tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Se současným vlastníkem, českou skupinou DRFG, jste již v minulosti jako s investorem úspěšně spolupracovali. Co pro vás vlastně znamená to, že jste součástí jedné byznysové rodiny s takto významným regionálním investorem?

Není to tak, že bychom se s novým majitelem stali jen jakýmsi inhouse developerem čistě jen pro jejich projekty. Pro DRFG budeme samozřejmě pevnou

nohou, na níž budou její developerské aktivity stát, ale nadále jsme otevřeni projektům financovaným jinými subjekty, tak jako před akvizicí ze strany DRFG. Když se ohlédnu dozadu, tak se nám jako developerovi dařilo vždy nejlépe s lokálními vlastníky. Ne že by se nám se zahraničními vlastníky dařilo špatně, to vůbec ne, ale vyrostli jsme jako lokálně vlastněni a to tak nějak ovlivňuje náš pohled na věc i na další směřování podnikání. Navíc vzhledem k tom, že za hranicemi stále máme válku na Ukrajině, pro zahraničního investora a vlastníka není problém přesunout svůj kapitál třeba do Singapuru, děje se to, protože na rozdíl od investorů a vlastníků lokálních, je tu vlastně nic nedrží, nemají k regionu hlubší vztah, je to pro ně jen součást světových trhů. Plus lokální hráči mají kontakty třeba i na banky, což se hodí. Je zkrátka celá řada faktorů, díky nimž nám dává spojení s DRFG velký smysl.

Text: Tomáš Seko

Foto: archiv

Umění jako součást developerských projektů

Začlenění uměleckých děl do veřejného prostoru se stalo důležitou součástí urbanistických projektů. Sochař Lukáš Rais sdílí své zkušenosti z více než dekády spolupráce s developery, odhaluje výzvy této práce a vysvětluje, proč je klíčová tvůrčí svoboda. V rozhovoru přibližuje, jak umění mění tvář veřejných prostor.

Jak se elektrikář stane sochařem?

Původně jsem vystudoval střední školu elektrotechnickou a dlouho jsem se živil jako elektrikář. Ale nějak mi to nevyhovovalo – zapojovat pořád dokola zásuvky podle barev drátů mi nepřišlo naplňující. Vždycky mě bavily výtvarné věci, ale nikdy jsem to nestudoval. Až ve 25 letech jsem se tomu začal věnovat profesionálně. Na přijímačky na školu jsem už šel s hotovými věcmi, protože mě to prostě bavilo.

Jak se vyvíjela vaše spolupráce s developery od těch začátků?

Před 10 až 15 lety byla situace úplně jiná. Když jsem přišel třeba s návrhem stromu za dva miliony, bylo to hned smeteno ze stolu jako příliš drahé. Dnes už developeři chápou, že umění do veřejného prostoru patří, a jsou ochotni do něj investovat. Je vidět neuvěřitelný posun – od prvních projektů před 11 až 12 lety, kdy byly první poptávky, ale ceny byly pro developery neakceptovatelné, až po dnešek. V posledních osmi letech se už dopředu uvažuje o začlenění výtvarných prvků do urbanistického kontextu.

Pamatujete si svůj první developerský projekt?

Ano, bylo to v Horních Chabrech. Šlo o instalaci tří stromů, které navíc měly svítit. Už tam se ukázalo, kolik věcí musíte při práci ve veřejném prostoru řešit. Nejen technické věci jako kotvy a materiály, ale třeba i světelnou hygienu – nemůžete nechat sochy svítit naplno ve tři ráno. Musel se řešit časovač, intenzita světla… Byla to dobrá škola. Dva stromy byly umístěné na dětských hřištích, jeden ve veřejném prostoru.

Jak dnes vypadá typická spolupráce s developerem?

Většinou přijdou s tím, že by chtěli nějakou plastiku nebo vertikální prvek. To je zadání, které jsem schopný akceptovat. Ale nejsou to naštěstí striktní zadání typu „chceme přesně tohle“. Většinou mám určitou tvůrčí svobodu. Když někdo přijde a řekne „chci motýla“, tak mu odpovím, že dobře, ale bude to motýl, jak ho vidím já, budete na něj čekat tři roky a dost možná se stane, že to nakonec nebude motýl.

Liší se nějak práce pro různé developery?

Jsou developeři, kteří staví tři činžáky, a pak developeři, kteří staví celé čtvrti. U větších projektů se už automaticky řeší, aby výtvarný prvek byl ve veřejném prostoru vidět a aby zkrášlil daný prostor. Pozitivní je, že projekty už chodí včas, není to vždy na poslední chvíli jako dřív. Dřív se stávalo, že bylo všechno hotové a pak se teprve řešilo, kam umístit umění.

Máte mezi developery někoho, s kým se vám spolupracuje nejlépe?

Velmi dobrou zkušenost mám s Finepem. Jdou do toho odvážně a nechávají mi hodně volnou ruku. Třeba na Barrandově, kde teď vzniká reliéf na náměstí Olgy Scheinpflugové, to není jejich první projekt s uměním. Barrandov sám o sobě má krásnou výtvarnou linku –když se tam stavěly první domy, vznikala tam díla od Nepraše, Sušky nebo Rona. Je to zajímavý odkaz k lidem, kterých si člověk váží. Finep na tuhle tradici navazuje a chápe, že umění ve veřejném prostoru není jen dekorace, ale něco, co vytváří charakter místa.

Co je nejdůležitější při navrhování umění do veřejného prostoru?

Klíčové je měřítko. Všechno v ateliéru vypadá obrovské, ale jakmile to vyvezete ven, realita vás rychle probere. I ta nejmenší náletová břízka má šest metrů. V kontextu architektury se všechny věci

najednou zdají mnohem menší. Zároveň ale musíte zachovat lidské měřítko, aby to fungovalo pro lidi, kteří kolem chodí.

S jakými technickými výzvami se potýkáte?

Počítat musíte úplně se vším. U reliéfů se v určité chvíli a vzdálenosti světlo chová jinak, někdy se celý reliéf vizuálně „zasype“ a nefunguje. A pak je tu vandalismus – socha musí vydržet i tři úplně opilé lidi, kteří se na ní budou houpat. To není legrace, proto jsou tak důležité pevné kotvy a správné materiály. Proto hodně pracuji s nerezovou ocelí. Začal jsem s ní asi před 8 až 10 lety. Je to sice nákladný materiál, ale ideální pro veřejný prostor. I když je poškrábaná nebo poničená, v celkovém kontextu to není vidět. Je to chemická ocel připravená na kontakt s kyselinami, takže vydrží opravdu hodně.

Nejlepší zpětnou vazbu ale prý dostáváte od dětí...

To je pravda. Když nainstaluji sochy třeba na festival, vždycky jsou obsypané dětmi. To je pro mě takový lakmusový papírek, že se dílo povedlo. Děti totiž instinktivně poznají, co je dobré – na věci, které se jim nelíbí, prostě nelezou.

Pojďme k vašemu aktuálnímu projektu na Barrandově. O co přesně jde?

Na náměstí Olgy Scheinpflugové vytvářím reliéf o rozměrech 16 na 6 metrů. Je to vlastně největší reliéf za posledních sto let, i když o tom nikdo neví. A to je vlastně dobře – když je reliéf udělaný dobře, člověk si ho vlastně ani nevšimne, bere ho jako přirozenou součást prostoru. Technicky je to velmi náročné. Pracuji s černým železem a ušlechtilou ocelí, která se na slunci roztahuje – v srpnu o poledni až o dva centimetry. To žádný svar neudrží, takže se to musí řešit speciálními spoji a celá věc se musí po fasádě pohybovat podle toho, jak svítí slunce.

Děláte i jiné typy projektů kromě soch pro developery?

Ano, teď například pracuji na tvorbě hřiště pro děti, ale to je specifická kategorie. Dělat dětské hřiště je „peklo na Zemi“, protože všechny prvky musí být homologované, musí se to vyzkoušet. Když děláte atypické prvky, papírování a administrativa jsou natolik komplikované, že se do toho většina investorů ani nepouští a raději použijí už homologované věci.

Máte nějaké dílo, na které jste obzvlášť hrdý?

Vždycky jsem nejvíc zaujatý tím, na čem zrovna pracuji. Ale musím říct, že se mi ještě nikdy nepovedlo udělat věc na sto procent – kdybych toho dosáhl, mohl bych skončit. Vždycky vidím, co by šlo udělat jinak nebo lépe. U každého projektu se něco naučím, každý přináší nové výzvy a řešení.

Co plánujete do budoucna?

Aktuálně se těším na dokončení náměstí Olgy Scheinpflugové s orlojem, který by měl být realizován za dva roky. Kromě toho pracuji na několika projektech s developery v Ostravě a ve Velkém Újezdě u Prahy, kde vytvářím plastiky na fasádu. Každý projekt je jiný a přináší nové výzvy, což mě na této práci baví.

Text: redakce

Foto: archiv galerie Kvalitář

Alchymie spojuje vědu s mystikou v galerii Kvalitář

Galerie Kvalitář přichází s ambiciózní výstavou propojující současné umění, vzácné historické artefakty a exkluzivní naturálie. Pod názvem „Alchymia – the Secret Union of Astronomy and Astrology“ odhaluje fascinující souvislosti mezi astronomií, astrologií a alchymickým myšlením napříč tisíciletími. Galerie Kvalitář a kurátor Jan Dotřel se dlouhodobě věnují interdisciplinárnímu propojování přírodních věd a výtvarného umění.

Jejich nejnovější projekt Alchymia navazuje na předchozí úspěšné výstavy jako Space, Aetas Praehistorica či Geometria naturalis, jejichž tématem byl vesmír, vznik života nebo krystaly. Tentokrát se kurátorský tým zaměřil na fascinující svět alchymie a její přesahy do astronomie a astrologie.

Výstava představuje pozoruhodnou syntézu děl současných umělců a historických artefaktů. Mezi nejvýznamnější exponáty patří předměty ze sbírky Oldřicha Th. Uttendorfského, která patří k nejodvážnějším kolekcím svého druhu v Evropě. Vedle této sbírky stojí kolekce Patrika Šimona, která obsahuje nejen dobová díla z období rudolfinské Prahy, ale mnohem více unikátních sbírkových akvizic. Mezi sbírkami se poté pohybují dva umělci: sochař Vladimír Škoda přispívá díly zkoumajícími vztah mezi metalurgií a kosmologií, zatímco Jiří Matějů přináší vizuální objekty inspirované kabalistickou tradicí.

Skutečnou raritou je vystavený vzorek trinititu – nového prvku vzniklého při první jaderné explozi v Novém

Mexiku projektu Manhattan vedeného R. Oppenheimerem. Tento exponát, představený ve spolupráci s profesorem

Jiřím Podolským, symbolicky propojuje prastarou alchymickou touhu po transmutaci prvků s moderní jadernou fyzikou. Kapsuli na tento nově vzniklý minerál vytvořil umělec Jakub Berdych Karpelis.

Unikátní je i samotné architektonické řešení výstavy, které využívá jako základní materiál výhradně papír. Expozice se navíc v průběhu času proměňuje, čímž odráží jeden ze základních alchymických principů –že jediné, co je stálé, je změna sama.

Text: Tomáš Seko

Foto: archiv Jiřího Krejčiříka

Kontrasty a napětí: design podle Jiřího Krejčiříka

Designér Jiří Krejčiřík patří mezi nejvýraznější osobnosti české současné designérské scény. Jeho nábytek a svítidla balancující mezi uměním a funkcí můžete najít v prestižních světových galeriích i luxusních soukromých interiérech. V exkluzivním rozhovoru popisuje svou cestu od školních dílen až po vlastní showroom na pražských Vinohradech.

Vzpomenete si, kdy jste si poprvé řekl, že chcete dělat design?

Už na základce jsem hodně kreslil a bylo jasné, že chci na uměleckou školu. Rodiče nejsou z uměleckého prostředí, tak mě směrovali k něčemu praktičtějšímu. Nakonec jsem začal studovat na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově náměstí, což je škola inspirovaná Bauhausem. Má nádherně vybavené dílny, kde jsem studoval konstrukci a tvorbu nábytku a design interiéru.

A co bylo pak? Kam vedly vaše další kroky?

Na vysoké škole jsem studoval produktový design v Plzni. Pro produktový design jsem se rozhodl, protože jsem chtěl rozšířit svůj záběr mimo práci se dřevem. Pak jsem strávil půl roku v Kodani studiem světelného

designu, což mě přivedlo k navrhování svítidel. Po vysokoškolských studiích jsem vyhrál výběrové řízení na asistenta ve studiu Ronyho Plesla, díky čemuž jsem se dostal ke sklu. Během šesti let práce u Ronyho jsem nasbíral spoustu cenných zkušeností a postupně začal rozvíjel vlastní značku.

Co byl váš dosud nejnáročnější projekt?

Určitě to byla rekonstrukce mého vlastního studio–showroomu, která trvala skoro dva roky. Byl to nejkomplexnější projekt, od podlahy s vkládanými kameny až po návrhy úchytek a dveřních klik. Spolupracoval jsem s architektonickým studiem RDTH, které mi pomohlo se základní koncepcí prostoru a projektovou dokumentací, ale veškerý design jsem řešil sám. Navíc jsem souběžně navrhoval všechny produkty na míru do tohoto prostoru.

Pamatujete si moment, kdy se to celé zlomilo? Kdy přišel první větší úspěch?

V českém prostředí to byl jednoznačně Designblok 2019, kde jsem poprvé vyhrál cenu Designbloku a byl poprvé nominován v rámci cen Czech Grand Design v kategorii Designér roku. To přilákalo pozornost médií a zároveň si mě všimla italská sběratelka Rosana Orlandi a pozvala mě na milánský Design Week. Pak přišla nabídka od pařížské galerie BOON_ROOM a postupně se přidávaly další – z Melbourne, z Ameriky. Samozřejmě to však nebylo jediném momentu, ale o kontinuální, několikaleté práci.

Jaký typ produktů nejčastěji navrhujete?

Primárně se zaměřuji na nábytek, svítidla a autorské objekty a sklo. V rámci nábytku a svítidel si zákazníci mohou vybrat z kolekcí na mém webu, nebo mohu vytvořit věc na míru přímo pro jejich prostor.

Jaký je váš vztah k českému designu?

Vidíte v něm nějakou tradici, na kterou navazujete?

Vidím ji hodně například v českém skle. Měl jsem jeden takový projekt, kolekci Heritage Contemporary, kde pracuji se starými českými skleněnými kusy, které upcykluji. Kupuji je od sběratelů, různě je upravuji, brousím a kombinuji s novými prvky. Vznikla z toho kolekce asi šedesáti objektů, kde každý je unikát. Je to můj dialog s českou sklářskou tradicí, kterou považuji za neskutečně kvalitní. Snažím se ji přenést do současného kontextu tím, že na ni navážu a autorsky ji reinterpretuji.

x Annes Altar v YBK sculptural commode

Jak moc je pro vás důležitá spolupráce s architekty?

Je to velká část mé práce. Nedávno jsem například pracoval na projektu pro klientku, která chtěla návrh od architektů doplnit výraznými kusy nábytku. Navrhl jsem pro ni komodu YKB, svítidla a stůl. Baví mě dávat interiérům takovou „třešničku na dortu“ –něco, co vybočuje z jednotné estetiky návrhu, ale přitom s ním perfektně funguje.

Když za vámi přijde klient s představou, jak dlouho trvá, než dostane hotový kus?

Celý proces zabere čtyři měsíce až půl roku. První měsíc a půl probíhají schůzky a vytváření návrhu, pak následuje samotná výroba. Bavíme se o jejich představách o bydlení a já se snažím vymyslet něco, co bude v prostoru fungovat, zpříjemňovat jim bydlení a zároveň ponese můj autorský rukopis. Často jsou to klienti, kteří mají

architektem navržený byt, ale chtějí do něj nějaký unikátní kus nábytku nebo svítidlo.

Měl jste někdy problém s kopírováním vašich návrhů?

Je to dneska velké téma... To je bohužel realita současného světa. Před třemi lety mi napsala stážistka, že při průzkumu trhu našla na AliExpressu kopii mého stolu Kalokagathos. Používali dokonce moje vlastní fotografie k propagaci, jen ten stůl byl místo třešňového dřeva z plastu. S pomocí Českého centra v Hongkongu a právníků se nám nakonec podařilo prostřednictvím výzev donutit plagiátora produkt stáhnout. Je to samozřejmě nepříjemné, ale asi to k té práci dneska patří.

u Ultramarine

uu Rosette

Dneska se hodně řeší udržitelnost. Jak k tomu přistupujete vy?

Všechny mé produkty vyrábím s českými řemeslníky, a pokud to je možné, tak z lokálních materiálů. Mým velkým tématem je sběratelský nábytek. Dnes si lidé často kupují nekvalitní nábytek na pár let a pak ho vyhodí a koupí si nový. Můj nábytek je samozřejmě dražší než sériová výroba, ale je to unikát z kvalitních materiálů, který má uměleckou hodnotu a vydrží celý život nebo ho zdědí vaši potomci. I v tomto spatřuji udržitelnost.

Co máte teď rozdělaného? Na čem pracujete?

Momentálně připravuji spolupráci s holandskou firmou na kolekci konferenčních stolků a s firmou Modernista vyvíjíme novou kolekci svítidel. Zároveň dokončuji několik rezidenčních projektů, kde kombinuji autorský nábytek s architektonickým řešením prostoru. To jsou projekty, které mě opravdu naplňují.

v Cloudy Nocturne x Ladislava Vanity

Arnaud

Jiří Krejčiřík vytváří nové formy dekorativismu a jeho tvorba přehodnocuje evropské kulturní dědictví současnou optikou. Propojuje minulost a přítomnost svým charakteristickým vizuálním jazykem, jeho portfolio zahrnuje nábytek a osvětlení i skleněné umělecké objekty. Vzdává hold řemeslnému zpracování. Všechny jeho produkty jsou ručně vyráběny lokálně v České republice v limitovaných sériích a vystavovány pouze v pečlivě vybraných galeriích a designových showroomech v Evropě, Austrálii a USA. Svá díla dodává sběratelům a klientům v České republice i v zahraničí, včetně Německa, Velké Británie, USA, Francie, Itálie a Rakouska. V České republice jsou jeho díla součástí stálých expozic Národního technického muzea v Praze a Moravské galerie v Brně.

www.jirikrejcirik.com

Text: Tomáš Seko

Foto: Viktorie Macánová, Michal Ureš (portrét)

Když se pletená móda setkává s produktovým designem

Na pomezí módního a produktového designu se už více než desetiletí pohybuje značka Cockerel návrhářky Lenky Kohoutové. Její nejnovější kolekce, inspirovaná měnícím se světlem bretaňského pobřeží Atlantiku, potvrzuje dlouhodobou designérskou vizi, v níž se snoubí precizní řemeslné zpracování s důrazem na kvalitní přírodní materiály a originální barevná řešení.

u Lenka Kohoutová

Filozofie značky stojí na několika pevných pilířích. Tím základním je využití prvotřídní merino vlny Cashwool® od renomovaného italského výrobce Zegna Baruffa z regionu Piedmont. Tento exkluzivní materiál, vyvinutý v sedmdesátých letech, vzniká pečlivým výběrem nejjemnějších částí rouna. Výsledkem je mimořádně měkká a na dotek příjemná vlněná příze, která tvoří základ všech produktů značky.

Lenka Kohoutová přistupuje k tvorbě s jasnou vizí: „Naše pleteniny míří na klienta s vysokými nároky na řemeslné zpracování. Na klienta, který přestože ctí český výrobek, vyžaduje zároveň světovou kvalitu a estetickou krásu.“ Tento přístup se formoval během její osmileté zkušenosti s průmyslovou výrobou v pozici denim designérky pro významné módní řetězce v Praze, Paříži a Hong-Kongu. Právě kontrast s masovou produkcí ji přivedl k myšlence vytvářet limitované série pro náročnou klientelu. Co činí značku Cockerel výjimečnou, je její přesah do produktového designu. Vedle klasických oděvních kolekcí zahrnujících dámské a pánské svetry vytváří také interiérové doplňky. Od polštářů a plédů až po originální stínidla lamp a potahy na ručně foukané vázy. Tento holistický přístup k designu se projevil už při debutu značky v roce 2011, kdy v pražském DOX představila kolekci reagující na tendence současného českého skla a porcelánu.

Název Cockerel není náhodný. Odkazuje nejen k příjmení designérky, ale symbolizuje také výraznou barevnost, která je pro značku charakteristická. Zároveň připomíná prvorepublikový

přístup k řemeslu a rodinným tradicím, které jsou základem malosériové výroby. Kvalitní zpracování a odvážná barevná řešení si získaly uznání odborné veřejnosti – značka byla dvakrát nominována na Czech Grand Design Awards v kategorii Módní designér roku. Nejnovější kolekce inspirovaná Bretaní pokračuje v nastoleném kurzu. Využívá charakteristické geometrické dekory a precizní provedení, které jsou již poznávacím znamením značky. Kolekce vzniká za pomoci moderní japonské pletací technologie, ale stále s důrazem na ruční dokončovací práce a individuální přístup k zákazníkovi.

"Našim klientům nabízíme jistotu, že každý kus vznikl v limitované sérii, případně pouze pro ně," vysvětluje

Kohoutová filozofii značky, která klade důraz na udržitelnost a environmentálně odpovědný přístup k módě, což dokazuje transparentnost a doložená certifikace všech použitých přízí a materiálů.

Za třináct let existence si Cockerel vybudovala pozici značky, která úspěšně propojuje módní a produktový design, řemeslnou tradici s moderními technologiemi a lokální výrobu s mezinárodními standardy kvality. Přístup Lenky Kohoutové ukazuje, že i v době rychlé módy má své místo promyšlený design založený na kvalitních materiálech a pečlivém zpracování. store.cockerel.cz

Text: redakce

Foto: Mojmír Bureš (portrét), archiv Absolut Home

Absolut Home spojuje kreativitu, design a rodinné řemeslo

Český výrobce designových produktů Absolut Home představuje unikátní koncept, který propojuje nejmodernější technologie s tradiční ruční výrobou. Za značkou stojí Kateřina Šindelářová se svými syny Filipem a Matějem, kteří společně vytvářejí produkty kombinující estetickou hodnotu s praktickým využitím.

„Od začátku jsem toužila přinést na trh vlastní produkty,“ říká Kateřina Šindelářová, zakladatelka studia AbsolutDesign, které letos slaví 16 let existence. Její synové do projektu přinesli nezbytné technické know-how a řemeslnou zručnost. Filip a Matěj od počátku zajišťují kompletní proces od vývoje přes výrobu až po logistiku k zákazníkům.

Portfolio značky zahrnuje pečlivě navržené produkty pro moderní interiér. Ručně šité povlaky na polštáře nabízí variabilitu v aranžování, designové svíčky ze sójového vosku lze mezi sebou libovolně kombinovat. Zvláštní pozornost si zaslouží vázy vyráběné pomocí 3D tisku z bioplastu. Právě populární edici váz n° 1 nyní doplňuje limitovaná vánoční kolekce s možností personalizace pomocí monogramu, což z nich dělá ideální dárek.

Značka klade mimořádný důraz na udržitelnost a ekologii, což dokazuje důsledným používáním přírodních materiálů. „Každý produkt je vyráběn s maximální péčí o detail a kvalitu. Chceme, aby naše výrobky přinášely nejen estetickou hodnotu, ale i příběh,“ vysvětluje filozofii značky Kateřina Šindelářová.

Absolut Home však nepřináší jen designové produkty. Nedávno byla pokřtěna druhá kniha Kateřiny Šindelářové s názvem Rekonstrukce, která čtenáře provází procesem renovace interiéru krok za krokem. Propojuje v ní technické aspekty s estetikou a nabízí praktické tipy pro výběr stylů a materiálů.

Produkty Absolut Home jsou určeny pro náročné zákazníky, kteří hledají více než jen dekoraci – ocení především kvalitu, promyšlený design a smysl pro detail. Celou kolekci můžete objevovat na www.absoluthome.cz.

Text:

Představení novinek JAP FUTURE v Kunsthalle

Firma JAP FUTURE disponuje širokým portfoliem designových intenzivních prvků bydlení, které plně souzní s moderním trendem současného interiéru – MINIMALISMEM. Nadčasovost, funkčnost a precizní zpracování se plně odráží v úspěšných modelových řadách dveří MASTER a IDEA DOOR.

Značka JAP se chce profilovat nejen jako úspěšný výrobce, ale i jako kreativní tvůrce s jasnou vizí a přinášet interiérová řešení, která si lidé okamžitě zamilují. I z tohoto důvodu připravila pro rok 2025 novinky, které byly odprezentovány na přelomu října a listopadu na setkání s předními bytovými architekty a designéry v zajímavých prostorách bývalé Zengrovy trafostanice, dnes Kunsthalle Praha. Program a záměr prezentace přiblížil manažer expanze JAP FUTURE pan Petr Paksi ml.: „Naše výrobky jsou určeny hlavně do designových interiérů pro náročné zákazníky. Záměrem bylo nabídnout novinky, které inspirují tvůrce těchto interiérů ke kreativnímu využití v připravovaných projektech. Nové produkty posouvají výš laťku kvality i designu a odpovídají evropským estetickým trendům“.

Největší zájem mezi bezmála dvěma stovkami bytových architektů a projektantů vzbudily dveře DIVA s designově čistým vzhledem a odlehčenou konstrukcí z hliníkového rámu a kaleného skla. Perfektní funkčnost dveří zajišťuje pivotový pant, který umožňuje snadnou manipulaci při otevírání do obou směrů. Značka JAP touto novinkou opětovně potvrzuje silnou orientaci na minimalismus a funkcionalismus.

Základem modelové řady jsou dveře Diva s čirým, mléčným nebo kouřovým kaleným sklem. Pro model Divaline je charakteristické pohledové rozdělení skla subtilními svislými nebo vodorovnými hliníkovými profily v různých vzájemných uspořádáních. Dveře Divanet vycházejí ze základního modelu Diva, a jsou navíc obohacené zlatou nebo stříbrnou kovovou sítí zalaminovanou mezi dvěma kalenými skly. Všechny modely mohou být dvoukřídlé a doplněny o fixní boční světlíky. Pivotový pant se posouvá vždy podle výšky a šířky dveří. Barevnost je dána vzorníky RAL, NCS a JAP Metalic.

Stranou nezůstaly ani nové možnosti opláštění dveří MASTER, a to v provedení kůže, textilie, dýha Latho nebo lakované a pískované sklo Flutes. Tyto dveře jsou vlajkovou lodí firmy a parametry, kterými disponují, jen tak něco na trhu nepřekoná. Dveře MASTER a k nim skryté zárubně vyrobíme v jakékoli výšce po milimetrech bez příplatku až do maxima, což je 3 700 mm. Navíc výborně reprezentují klíčové hodnoty značky: vysoce kvalitní materiály, precizní zpracování, originální design a dnes i důraz na ekologii a udržitelnost. Setkání v Kunsthalle mělo atmosféru nabitou nejen architekturou a designem, ale i networkingem a pohodovou zábavou podpořenou nevšední gastronomií doporučovanou věhlasným The New York Times nebo elektrizujícím výhledem na Pražský hrad. Hosté měli možnost se prostřednictvím odborné komentované prohlídky seznámit s budovou, která obdržela Národní cenu za architekturu.

A jak setkání hodnotí jednatel společnosti JAP FUTURE pan Petr Paksi: „Zájmem i pozitivními ohlasy ze strany bytových architektů a designérů jsem nadšen. Ještě to úplně neuzrálo, ale myslím, že by tato akce mohla být inspirativním základem pro vznik nové tradice setkávání firmy JAP FUTURE s předními bytovými architekty a designéry.“

www.japcz.cz

Text: redakce

Foto: archiv STOPKA

Rimadesio: sedmdesát let italské elegance a inovací v designu

Spojení skla, hliníku a minimalismu –to je Rimadesio, italská značka, která již od roku 1956 udává trendy v interiérovém designu. Z malé sklářské dílny v Desiu u Milána se během sedmi desetiletí vypracovala na světového lídra v oblasti luxusních interiérových systémů.

„Minimalismus s důrazem na detail“ –tak zní filozofie značky, která dnes nabízí špičkové posuvné a otočné dveře, policové systémy, knihovny či šatní řešení. Za jejich designem stojí renomovaní designéři v čele s Giuseppem Bavusem, jehož rukopis je patrný v populárních kolekcích jako Modulor, Abacus či Zenit.

Ačkoliv se portfolio materiálů rozrostlo, sklo zůstává pro Rimadesio klíčovým prvkem. Kromě estetické hodnoty přináší i ekologický rozměr –firma klade velký důraz na udržitelnost výroby a minimalizaci dopadu na životní prostředí.

„ Rimadesio představuje dokonalou kombinaci italského designu, řemeslné preciznosti a moderních technologií,“

říká Miroslav Stopka ze společnosti STOPKA, která je exkluzivním zástupcem značky pro český a slovenský trh. Více informací o produktech Rimadesio najdete na www.stopka.cz.

Od českého výrobce k mezinárodnímu dodavateli prémiových krbů

Společnost Gazcom vstupuje do třetí dekády svého působení na trhu s luxusními krby a krbovými systémy. Za dvacet let své existence realizovala více než 2 500 projektů a stala se výhradním zástupcem několika prestižních zahraničních značek pro český trh.

Dvacet let zkušeností v oboru luxusních krbů dělá z firmy Gazcom jednoho z nejvýznamnějších hráčů na středoevropském trhu.

Gazcom se specializuje na komplexní řešení v oblasti krbů – od klasických dřevěných přes moderní plynové až po bioetanolové a elektrické varianty. Každý projekt je realizován na míru s důrazem na individuální potřeby klienta. Firma klade velký důraz na technologickou vyspělost a bezpečnost svých produktů. Všechny nabízené krby disponují nejvyššími certifikacemi a jsou vybaveny pokročilými funkcemi, jako je dálkové ovládání nebo propojení se smart home systémy.

„V současné době pozorujeme rostoucí zájem o ekologická řešení, především o plynové a bioetanolové krby,“ dodává zástupce společnosti. Tato řešení jsou populární zejména

ve městech, kde představují elegantní alternativu k tradičním krbům na dřevo.

Gazcom poskytuje kompletní služby od návrhu po realizaci, včetně záručního a pozáručního servisu. Firma si zakládá na individuálním přístupu ke každému projektu bez ohledu na jeho velikost. Díky své reputaci a schopnosti naplnit vysoké požadavky získala výhradní zastoupení několika prémiových značek pro český trh.

Za dvě desetiletí své existence si společnost vybudovala pověst spolehlivého partnera v oblasti luxusních interiérových prvků. O úspěchu firmy svědčí nejen množství realizovaných projektů, ale především vysoká míra návratnosti klientů, kteří se ke Gazcomu vracejí s dalšími zakázkami.

Text: Vitalhotel Gosau

Foto: archiv Vitalhotel Gosau

Zimní pohádka v srdci Dachsteinu

Šest hodin jízdy od Prahy leží malebná vesnička Gosau, kde Vitalhotel Gosau nabízí dokonalou kombinaci aktivního odpočinku a luxusního wellness. Hotel, zasazený do úchvatné krajiny Dachstein Salzkammergut, láká na špičkové služby, vynikající gastronomii a přímé spojení s největším lyžařským areálem Horního Rakouska.

V srdci regionu Dachstein Salzkammergut se nachází útulný Vitalhotel Gosau, který představuje ideální destinaci pro zimní dovolenou kombinující sport, relaxaci a gurmánské zážitky. Z balkónů prostorných pokojů a junior suite se otevírají panoramatické výhledy na zasněžené vrcholky hor, které přímo vybízejí k zimním radovánkám.

Pouhé tři minuty jízdy bezplatným skibusem dělí hosty od 160 kilometrů perfektně upravených sjezdovek včetně free-rideových zón v oblasti Freesports Arena Dachstein Krippenstein. Milovníci běžeckého lyžování ocení 40 kilometrů upravených stop. Pro ty, kteří preferují klidnější program, nabízí hotel romantické projížďky v kočáře taženém koňmi nebo večerní túry s pochodněmi.

Po aktivně stráveném dni čeká na hosty 500 m² wellness zóna s bazénovou jeskyní, saunami a masážemi. Sportovní vyžití doplňuje tenisová hala se dvěma kurty vhodnými také pro badminton, fitness

centrum vybavené nejmodernějšími stroji Technogym či možnost vyzkoušet si lukostřelbu nebo kulečník.

Gastronomické zážitky začínají bohatou snídaní, kterou si hosté mohou vychutnat bez spěchu. Večer pak patří gurmánským menu, která šéfkuchař připravuje z lokálních surovin a dokonale je slaďuje s víny z hotelového sklepa. Den lze zakončit u sklenky koňaku nebo koktejlu v útulném hotelovém baru. Hotel myslí i na jarní a letní sezónu. Region Solná komora nabízí více než 300 značených turistických tras a cyklostezek, které lze objevovat i na e-horských kolech, jež hotel půjčuje

zdarma v rámci balíčku „Bike & Hike“. Pouhých 45 minut chůze nebo krátká jízda bezplatným transferem dělí hotel od světoznámého Halštatu s jeho historickými solnými doly. Za kulturou lze vyrazit do půl hodiny vzdáleného Bad Ischlu, hlavního města kultury pro rok 2024.

Podle preferencí a délky pobytu si hosté mohou zvolit ubytování se snídaní, s polopenzí nebo all inclusive zahrnující kromě hlavních jídel také odpolední svačiny a nápojový balíček. V hotelovém parku pak mohou relaxovat na lehátkách nebo v houpací síti s výhledem na majestátní masiv Dachsteinu.

Alpine chic móda dorazila do Špindlerova Mlýna

SUMMIT-SPORT mění pohled na sportovní módu v českých horách. Z malebného rodinného boutique ve Špindlerově Mlýně vyrostla síť multibrand prodejen nabízející unikátní kombinaci špičkové funkčnosti a módního stylu.

„Naším cílem bylo propojit svět sportu a módy. Vytvořit jakousi synergii a přinést na český trh světové značky. a modely, které mají špičkovou kvalitu primárně z hlediska střihů a funkčnosti materiálů a zároveň se v nich člověk cítí a vypadá skvěle, a může tak vyrazit ze svahu například rovnou na Après-ski drink s přáteli nebo na casual pracovní meeting,“ vysvětluje Patrícia Krausová, Head of Brand & Marketing. Tento koncept se osvědčil natolik, že vedle původního boutique vznikly čtyři další prodejny a e-shop summit-sport.cz.

u Patrícia Krausová, Head of Brand & Marketing

SUMMIT-SPORT, Foto: Tereza Červinková

u Zimní kolekce Perfect Moment dostupná na SUMMIT-SPORT Foto: archiv Perfect Moment

SUMMIT-SPORT letos navíc přinesl exkluzivně do českých hor ikonické alpské značky jako Fusalp, JET SET, Perfect Moment a Parajumpers, které propojují lyžařskou tradici s Alpine chic módou. Portfolio doplňují stylové značky jako například OneMore, Martini,

Luis Trenker, Helly Hansen, On nebo udržitelné B-Corp značky jako dánská MINI-A-TURE pro děti. „V SUMMIT-SPORT neustále sledujeme poslední světové trendy v oblasti sportovní módy a na výběru značek nám velice záleží.

Z pravidla hledáme kousky, které bychom si sami koupili a na českém trhu nám chybí.“ dodává Patrícia.

Ve Špindlerově Mlýně provozuje SUMMIT-SPORT pět multibrand prodejen. V centru města najdete flagship boutique, v Hotelu Savoy exkluzivní showroom, dále pobočky ve Svatém Petru, Hromovce a Medvědíně. „Spokojenost a pohodlí našich klientů jsou vždy na prvním místě. Přejeme si, aby se u nás každý klient cítil vždy dobře a ,útulně jako u krbu na horské chatě‘. Náš první horský boutique se tak přirozeně stal nejen místem pro horské nakupování,

ale také lokací pro příjemné setkání přátel, místní tradice a pro lifestylovou inspiraci díky pečlivě vybraným kolekcím světových značek“, dodává Patrícia. Sortiment je koncipován tak, aby si zákazník mohl kvalitně a na jednom místě vybrat stylové kousky pro sebe nebo celou rodinu. V zimě portfolio zahrňuje primárně Après-ski a Alpine chic módu, doplňky a vybavení pro sjezdové lyžování, skialp, snowboard nebo běžky. Celoročně pak oblečení a obuv pro běhání, túry a procházky do hor. „Vybíráme pouze to nejlepší a nejvhodnější pro naše klienty. Nesnažíme se nabízet celé kolekce, ale skutečně výjimečné kousky,“ dodává Patrícia.

Dlouhodobou vizí značky je pozvednout úroveň oblékání na českých horách a přinášet nejnovější světové trendy v oblasti sportovní módy. SUMMIT-SPORT se tak stává nejen místem nákupů, ale i zdrojem inspirace a důvěryhodným rádcem pro všechny milovníky hor, módy a aktivního životního stylu. Více informací najdete na www.summit-sport.cz.

w SUMMIT-SPORT Boutique ve Špindlerově Mlýně Foto: Martin Tiso u Zimní kolekce Fusalp dostupná na SUMMIT-SPORT Foto: archiv FUSALP

sauna a zahrada ve vnitrobloku klientské změny jen do 12/2024 Praha - Vinohrady

Text: redakce

Foto: archiv THIMM

Díky technologiím nás čeká home office i ve výrobě

Jednatel společnosti THIMM Martin Hejl v rozhovoru vysvětluje, jak firma mění tradiční výrobu obalů pomocí digitalizace a umělé inteligence. Popisuje rostoucí důraz na udržitelnost i design obalů, využití vlnité lepenky v architektuře a svou vizi budoucnosti oboru.

v Martin Hejl

Vaše společnost je významným hráčem na trhu obalových materiálů. Představte nám prosím vaše stěžejní produkty a přístup k udržitelnosti.

Naše portfolio zahrnuje přepravní a prodejní obaly z vlnité lepenky, prodejní stojany, displeje a tiskové produkty. Stěžejní jsou obaly na míru pro optimální ochranu a vizuální atraktivitu. V udržitelnosti stavíme na ekologické vlnité lepence, přírodním lepidle a vodou ředitelných barvách. Materiál

lze recyklovat až 25krát, nové obaly obsahují 89 % recyklátu. Máme vlastní čističku vod, využíváme odpadní teplo a rozšiřujeme fotovoltaiku.

V čem je THIMM jiný než konkurence? Co vám pomáhá uspět na trhu?

Naše konkurenční výhoda spočívá v schopnosti propojit kreativitu, inovace a flexibilitu. Díky investicím do moderních technologií, jako je digitální tisk nebo digitální laserový výsek, dokážeme rychle reagovat na potřeby našich zákazníků. Klademe důraz na individuální přístup – každé řešení přizpůsobujeme požadavkům klienta.

Jak se mění požadavky zákazníků na obaly? Vnímáte rozdíl oproti minulosti?

Požadavky na obaly se výrazně mění. Zákazníci dnes kladou větší důraz na udržitelnost, design a funkčnost. Zatímco dříve šlo především o ochranu produktu, dnes zákazníci chtějí obaly, které komunikují hodnoty značky, přispívají k salesu, jsou ekologické a často i multifunkční.

Kartonáž prochází rychlým vývojem. Které nové materiály nebo technologie podle vás nejvíc promění tento obor?

Nové materiály musí splnit vysoké nároky na cenu, zpracování, ekologii i recyklovatelnost. V technologiích již máme automatizaci a robotizaci, nyní přichází digitalizace a umělá inteligence. Klíčové jsou technologie digitálního tisku, laserového výseku a chytré obaly propojené s digitálními platformami přes QR kódy.

Stále častěji vidíme využití kartonáže v architektuře a designu. Jak vnímáte tento trend?

Trend ukazuje univerzálnost vlnité lepenky jako materiálu. Vidíme potenciál v interiérové architektuře pro instalace, stánky, výstavy nebo nábytek. V designu

vytváříme umělecké objekty, kostýmy nebo dekorace. Vlnitá lepenka je lehká, pevná a recyklovatelná – lze z ní vytvořit prakticky cokoliv.

Spolupracujete s architekty nebo designéry na specifických projektech?

Máme vlastní tým designérů a vývojářů. Kromě obalů vytváříme různé projekty –loni interiérové prvky pro PULSE Praha, fotostěny pro časopis EURO, letos veletržní stánky pro Speedchain nebo oceněný Jogurtový bar pro Yoggies. Je to součást naší firemní DNA.

Inovace jsou pro vás klíčové. Jak podporujete nové nápady a kreativitu zaměstnanců?

Podporujeme otevřenou firemní kulturu a nápady každého zaměstnance.

Pořádáme brainstormingy o nových technologiích. Investice do digitálního tisku a laseru umožňují kreativní experimenty. Milujeme výzvy, testujeme nové postupy a dáváme prostor vlastním návrhům.

Jak si představujete obalový průmysl za deset let?

Očekávám transformaci díky technologiím, udržitelnosti a generační změně. Každý obal bude mít digitální pas s QR kódem pro propojení s virtuálním světem. AI a robotizace převezmou většinu výroby, umožní i práci na dálku. Zaměstnanci se přesunou ke kreativnějším činnostem s vyšší přidanou hodnotou. Klíčová bude cirkulární ekonomika a minimalizace odpadu.

Text: redakce

Foto: archiv Meadows

Meadows uvádí luxusní vánoční kolekci svíček s unikátními otáčivými kolotoči

Česká značka luxusních vonných svíček Meadows představuje exkluzivní vánoční kolekci pro rok 2024. Dva limitované modely – Mistletoe Kiss a Black Madonna – přicházejí s jedinečným designovým prvkem: otáčivým kolotočem, který rozpohybuje teplo stoupající ze zapálené svíčky.

Svíčka Mistletoe Kiss vzdává hold tradici vánočního polibku pod jmelím. V tmavě zeleném, ručně foukaném českém skle se ukrývá kompozice vůní jedle, borovice a jalovce, doplněná o akcent červeného rybízu. Design dárkového balení s motivy zimního lesa vytvořil uznávaný ilustrátor Michal Bačák.

Black Madonna zve na noční procházku starou Prahou. Vůně kombinuje kadidlo se skořicovou kůrou,

jedlí a jantarem. Modrý obal s jemnými zlatými detaily od grafika Jana Košátka evokuje kouzlo nočního města.

Oba modely zdobí precizně zpracovaný otáčivý kolotoč z dílny české designérky Terezy Hradilkové (Porigami).

U Mistletoe Kiss jej tvoří motivy šišek, u Black Madonna siluety domů Staroměstského náměstí.

„ Při vytváření vánoční vůně jsem vycházela z krásného zvyku vánočního polibku pod jmelím. Výsledkem je opojná vůně plná vzpomínek na zimní večery,“ říká Vladimíra Fremuthová, zakladatelka značky a kurátorka vůní. Svíčky Meadows jsou ručně vyráběny v Praze v malých sériích. Používají ekologický sójový vosk a knoty z přírodní egyptské bavlny.

Text: redakce

Foto: archiv Peugeot

Elektricky přes půl Evropy? Nový Peugeot E-3008 to zvládne!

Atraktivní elektrický SUV fastback Peugeot E-3008 se dlouhých cest nebojí. S dojezdem až 700 kilometrů na jedno nabití vás odveze kamkoli si budete přát. Jeho elektrická nabídka motorů zahrnuje varianty 210, 320 nebo 230 koní, dvě úrovně dojezdu a pohon dvou nebo čtyř kol. Velká baterie o kapacitě 98 kWh se přitom dobíjí mimořádně rychle. Její nabití z 20 na 80 % zabere s pomocí rychlodobíječky necelou půlhodinku.

Bez dobíjení, ale ekologicky

Plně elektrický pohon pro vás není to pravé ořechové? Nevadí. Na výběr máte i vysoce účinnou hybridní verzi, která se zcela obejde bez dobíjení. Vystačí si totiž s energií získanou rekuperací. Tu použije na snížení spotřeby benzínového motoru. Ve městě pak hybridní vůz dokáže jezdit až 50 procent času v plně elektrickém režimu s nulovými emisemi. Hybridní verze se sice nenabízí jako čtyřkolka, můžete si však přiobjednat účinný systém Advanced Grip Control umožňující tři režimy jízdy a Hill Assist Descent Control, se kterým s jistotou sjedete i zasněženou cestu. Náročných terénů se tak nemusíte bát.

Luxus spravedlivě všem

Ať už ale zvolíte jakýkoli pohon, vždy se vám dostane těch nejintenzivnějších zážitků z jízdy. Na vaši bezpečnost bude přitom dohlížet přes 40 asistenčních systémů. Kromě toho se budete každý den těšit, až se uvelebíte do komfortního ergonomického sedadla, které může být mimochodem odvětrávané, masážní i vyhřívané, uchopíte vyhřívaný volant z jemné kůže a naplno se ponoříte do ultramoderního prostředí panoramatického i-Cockpitu. Tento zcela nový systém vám otevře dveře do světa prémiových palubních technologií.

Cena od 749 000 Kč 5letá záruka v ceně (záruka na baterii 8 let)

Where Architecture Shapes Development

Where Development Shapes Architecture