Dolce Vita Pulse Selection

NOVÁ TŘÍDA S.

Nová Třída S a průlomová technologie DIGITAL LIGHT.* Zažijte intenzivní sílu více jak milionu pixelů v jednom světlometu. Sílu, která bude stát při vás, at už budete čelit jakýmkoli výzvám. Vždy precizní a přesná.

Zaměřeno na to podstatné.

COLLECTION MÉTIERS D’ART 2022/23

Nové BMW i7 xDrive60: Kombinovaná spotřeba elektřiny dle WLTP: 19,6–18,4 kWh/100 km. Elektrický dojezd dle WLTP: 590–625 km.

2023 Collection Debuts:

The spark of human spirit conveyed through touch

UMĚNÍ ŽÍT. V NÁJMU.

140 designových bytů pro každou etapu života.

Žijte!

Ostatní nechte na nás.

frgmnt.cz

Exkluzivní zastoupení

028—pulse

debut nové kreativní platformy pro design a architekturu střední Evropy časopisu Dolce Vita

030—Daniel Libeskind s hlavní hvězdou červnového čísla jsme hovořili v jeho berlínském bytě

040—Česko

české best of s autorským designem s přesahem do zahraničí, pohádkovým interiérem městského spa i špičkovou veřejnou architekturou

056—Slovensko

co rezonuje v oblasti architektury, designu a interiérů u našich východních sousedů

072—Polsko

polská kreativní emancipace vyniká díky svým veřejným budovám i sofistikovaným bytovým interiérům nejenom v regionu střední Evropy

086—Rakousko

závan alpské přírody, vídeňská řemeslná tradice i nekompromisní high-tech současné rakouské scény

100—Maďarsko

beton i dřevo, klasika i inovace, maďarský současný design a architektura na cestě ke kosmopolitnímu umění

Architektonické experimenty od našich jižních sousedů.

Prvotřídní interiéry současných slovenských tvůrců.

wear explore

114—poslední z velkých Karl Lagerfeld v celé své kráse na největší retrospektivní výstavě

134—snídaně i večeře u Tiffanyho Tiffany & Co. se vrací na Manhattan ve velkém stylu

138—news co si pořídíte do šatníků tento měsíc

140—schnitzel, knödel & strudl berlínská restaurace Trio nabízí svatou trojici středoevropské kuchyně

144—ze semínka plodem váš nový oblíbený obchůdek v Praze

146—news vydejte se na cesty podle našich cestovatelských a gurmánských aktualit

Praha očima nejslavnějšího světového fotografa.

150—šílený arnaldo Fendi představuje v Římě Velké divadlo civilizací sochaře Arnalda Pomodora

154—příběh nezastavíš bod zlomu Antonína Tomáška

162—mix vaše měsíční dávka kulturních zážitků

170—must-read jaký byl vliv regionu střední Evropy ve světě, se dozvíte v nové publikaci

Dior ve své nové kolekci vzpomíná na Indii.

DOJEM

REDAKCE

šéfredaktorka Lenka Šubrtová

art director Róbert Kováč

editorka Tereza Finková

vedoucí redaktor architektura & design Adam Štěch

redaktoři

Petr Jansa, Václav Rybář

FASHION

fashion supervize

Petra Balvínová

DOLCEVITA.CZ

sociální sítě @dolcevitacz

PŘEDPLATNÉ V ČR

SEND, spol. s. r. o.;

Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00

Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz

SPOLUPRÁCE

autoři

Vladan Šír, Klára Tománková, Eva Slunečková, Vojtěch Velický, Klara Czerniewska-Andryszczyk, Judit Horváth, Tatiana Kollarová, Alice Stori Liechtenstein

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 436/3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

fotografové

Matúš Tóth, Vladimír KIVA Novotný, Julius Filip

VYDAVATEL

Miloš Štěpař New Look Media, s. r. o.; Apolinářská 3, 120 00 Praha 2

TISK

Tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, jméno.příjmení@dolcevita.cz

DISTRIBUCE

PNS a.s.

REGISTRACE

MK ČR E 13511, ISSN 1213 -7502

Podávání novinových zásilek povolila Česká

pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96

obchodní ředitelka Michaela Hromádková michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

manažerka distribuce, výroby a logistiky

Monika Matějková monika.matejkova@newlookmedia.cz

prodejní cena 120 Kč / 5 eur

vychází 5. 6. 2023

„Architektura zpřítomňuje minulost.“

Daniel Libeskind, architekt

foto na obálce Matúš Tóth

styling Lenka Kermes modelka Kamila F. / Agents model management modelka má na sobě Dior, kolekce ready-to-wear fall 2023

pulse selection

O tom, že naše redakce miluje design a architekturu, není pochyb. Naše láska je jako srdeční tep – zdánlivě tichá, svěřená bílému listu papíru, ale neutuchající, všudypřítomná.

Již více než 20 let Dolce Vita inspiruje, rozšiřuje obzory, vzdělává a přináší radost.Výsledkem této srdeční záležitosti jsou také nová propojení a spojení. Cítíme potřebu oceňovat, uznávat a setkávat se. Stali jsme se iniciátory unikátní platformy. Má jméno PULSE a bude dlouhodobě mapovat kreativní prostředí pestrého regionu střední Evropy. Konkrétně se zaměřuje na Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Rakousko, tedy státy, které společně vytvářejí tlukoucí srdce Evropy. To nejzajímavější z těchto zemí v oblasti architektury, interiérů a designu za poslední rok jsme pro vás zachytili v aktuálním červnovém vydání. Poprvé v historii časopisu se toto mediální propojení přelévá z tištěné formy také do společenské události –konference a udílení cen.

Zvláštní pozornost bude v PULSE věnována ceně za celoživotní přínos s názvem Jan Kaplicky Award, kterou do Prahy přijede tento měsíc osobně převzít ikona světové architektury, Daniel Libeskind. Rozhovor s tímto vizionářem, humanistou a životním optimistou přináší náš redaktor Adam Štěch. Možnost osobního setkání máte i vy, registraci na konferenci a více informací najdete na pulse.archi.

Užijte si spolu s námi nejlepší středoevropskou tvorbu, která dodává našim městům, krajině, interiérům i dění kolem nás originální charakter.

Probouzí chuť žít krásně a přemýšlet nad tím, čím se obklopujeme.

Kolekci keramických

závěsných umyvadel

s odkládací plochou

najdete na ravak.cz

Vrtiška & Žák

Architekt a designér Jan Kaplický byl známý svou neutuchající touhou objevovat krásy našeho světa, které dokázal bravurně přenést do svých organických futuristických návrhů domů i předmětů. Jedním z nich je i jeho elegantní skleněná mísa na chlazení šampaňského, kterou aktuálně ve své kolekci nabízí značka Lasvit.

modrá laguna

Oblíbená kolekce zlatých a stříbrných šperků Lumo, která prostřednictvím motivu plápolajícího ohně symbolizuje světlo v temnotě, byla představena vloni. Teď ji Janja Prokić rozšiřuje o nové kousky – výraznější náušnice a dlouhý náhrdelník. Ten zdobí barevné kameny i drobné diamanty.

Jako orosená sklenka ginu s osvěžujícími citrusy u bazénu na středomořském pobřeží voní parfém Paradiso od značky Pigmentarium. Letos v létě přichází na trh v limitované edici, která vznikla ve spolupráci s vizuální básnířkou Michaelou Fenkl. Ta své verše vepsala jak na akón, tak na papírovou krabičku.

Bulgari uspořádalo v Dóžecím paláci v Benátkách přehlídku čtyř stovek kreací vysokého šperkařství z kolekce Mediterranea. Statickou výstavu v historických prostorách navíc doplnila umělá inteligence pod kurátorským vedením Giuseppa Lo Schiavy, která hosty přizvala k vytváření šperků.

tak voní ráj

benátská mozaika

Na klidné mořské hladině se zrcadlí blankytná obloha bez jediného mráčku. S příchodem noci na ní však začínají jako hvězdy zářit luxusní novinky, které by vám neměly uniknout.

text Petr Jansa, foto archiv značek

Praktické verze kosmetických akónů nabídla Gabrielle Chanel svým zákaznicím už v roce 1927, takže o převratné novince nemůže být řeč. Nová je však letní limitka v podobě miniatur akónů naplněných dekorativní kosmetikou Les Beiges. Nechybí make-up, krémové bronzery, ale ani rtěnky a balzámy na rty.

K období dovolených neodmyslitelně patří slaměný klobouk a plážová taška. Že se letos k moři nechystáte? Nevadí. U Gucci se rozhodli dopřát dovolenkový pocit i těm, kteří léto tráví ve městě. Jak? Ikonickými kabelkami Jackie a Horsebit v provedení z ra e.

Kniha Louis Vui on Skin je věnována interiérům i exteriérům butiků francouzské značky, které jsou rozesety po celém světě a mají je na svědomí slavní architekti – mimo jiné Frank Gehry, Jun Aoki či Peter Marino. Vydává Assouline a na výběr je ze šesti coverů.

léto jak má být

Nezáleží na tom, v jakém jste se narodili znamení či ascendentu. Nová astrologická minikolekce od Fendi je určena pro každého. Kousky inspirované letními kolekcemi módního domu z let 1990 a 1993 jsou doplněny prvky, které navrhl současný umělecký ředitel Kim Jones.

Designéři značky Fornase i se ponořili do bohatých archivů a vytvořili novou kolekci nábytku a bytových doplňků s motivy Giardino Se ecentesco. Ty jsou kombinací překrásné zahrady plné vzrostlých stromů a antických ruin. Na výběr ve třech barevných variantách.

Elegantní hodinky Breitling Premier slaví osmdesátiny. Švýcarská manufaktura jejich redesignovanou verzi z roku 2021 nově vybavila in-house strojkem B09 a nabízí ji ve 42 mm velkém pouzdře z červeného zlata nebo oceli. Vybírat můžete i z pěti variant číselníků.

Nestbox / Nestboard

Jako zavazadlo, jen trošku větší. Naložit vestavbu je snadné. Usadit, upevnit popruhy v kufru, připojit čerpadlo do zásuvky a vyrazit. A když máte výlet za sebou, stejně jednoduše lze zase vyložit. Obyčejné auto může být cestou k neobyčejným zážitkům…

egoe.eu

Ochrana před slunečními paprsky začíná být každodenním letním standardem. Otázkou není zda, ale čím svou pleť ošetřit. Značka přírodní kosmetiky Dr. Hauschka nabízí hned tři pečující produkty, které se starají o okamžitou ochranu obličeje, těla, ale i následnou hydrataci po slunění.

Pražský obchod s přírodní kosmetikou Greenwave nově nabízí tělové oleje a mýdla od francouzské značky Refeel Naturals. Kombinují holistický zážitek z pleťové péče se smyslovým potěšením a čistým přístupem k životnímu prostředí. Vybírat můžete hned ze tří originálních vůní. vonný

Letní limitka Dipqtyque Ilio se na trh vrací již potřetí. Tentokrát ji zdobí poetické ilustrace Erika Winkowského, který je umístil nejen na etikety vůní a svíček, ale i na parfémovaný vějíř. Ten vznikl ve spolupráci s pařížskou manufakturou Duvelleroy, která je vyrábí už od roku 1827.

CLAIRE A JOHN SI NAVRHLI SVOU VYSNĚNOU KOUPELNU

CLAIRE A JOHN SI NAVRHLI SVOU VYSNĚNOU KOUPELNU

NAŠI PROFESIONÁLNÍ

NAŠI PROFESIONÁLNÍ

PARTNEŘI JI REALIZOVALI

PARTNEŘI JI REALIZOVALI

GROHE ESSENCE WARM SUNSET

GROHE ESSENCE WARM SUNSET

NAJDĚTE SVÉHO PROFESIONÁLNÍHO PARTNERA GROHE PRO BEZPROBLÉMOVOU INSTALACI.

NAJDĚTE SVÉHO PROFESIONÁLNÍHO PARTNERA GROHE PRO BEZPROBLÉMOVOU INSTALACI.

S kompletními koupelnovými řešeními GROHE můžete popustit uzdu své kreativitě. Zaručují vám nadčasový design, dlouhou životnost a interiér dokonale přizpůsobený vašim potřebám. colors.grohe.com

S kompletními koupelnovými řešeními GROHE můžete popustit uzdu své kreativitě. Zaručují vám nadčasový design, dlouhou životnost a interiér dokonale přizpůsobený vašim potřebám. colors.grohe.com

K dispozici také v následujících barvách:

K dispozici také v následujících barvách:

S výběrem nejlepších počinů za období 2022/2023

v Česku, Slovensku, Polsku, Rakousku a Maďarsku

pomohly redakci tyto expertky, kurátorky a teoreti

ky: Klara Czerniewska-Andryszczyk (nezávislá kurátorka z Varšavy), Judit Horváth (kurátorka Muzea užitého

umění v Budapešti), Tatiana Kollarová (organizátorka festivalu DAAD v Bratislavě), Eva Slunečková (nezávislá publicistka z Prahy) a Alice Stori Liechtenstein (kurátorka ve Schloss Hollenegg u Štýrského Hradce).

Ceny se udílejí, ceny se přijímají, počet cen je nekonečný a neexistuje pravidlo, které jejich množství omezuje. Může tedy platit, že počet ocenění je in ační a že Pulse awards bude jednou z mnoha cen, které se každý rok vyhlašují v Evropě a které časem upadnou do zapomnění. Možné to je, ale udílením ceny nevzniká pouze pouto mezi předávajícími a oceňovanými. Záleží i na tom, kde a proč se cena uděluje.

Například letos bude v rámci našeho nového projektu PULSE rozdána pouze jedna cena – Jan Kaplicky Award za celoživotní přínos designu a architektuře. Osobně si ji převezme rodák z polské Lodže, americký architekt židovského původu Daniel Libeskind.

Daniel Libeskind ale od nás žádné peníze nedostane a nepotřebuje si ani díky ní „naleštit“ svou pověst. Přesto ji převezme, a to ze stejného důvodu, pro který jsme se rozhodli vytvořit ocenění PULSE v kategoriích architektura, design a interiérový design, jež budou od příštího roku získávat tvůrci z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Rakouska. Protože tyto země vytvářejí nejen fyzický střed Evropy, ale v přeneseném smyslu i pulsující srdce Evropy.

A my, kteří jsme se narodili stejně jako Daniel Libeskind v této části starého kontinentu, víme nebo tušíme, že nepatříme ke kultuře Skandinávie, že se lišíme od Středomoří, že je nám vzdálený evropský Východ a lišíme se i od Západu svými dějinami, estetikou, stylem, pohledem na život i pravidly společenského styku a chování.

Těchto pět zemí je osudově provázáno tolika historickými i přítomnými pouty, že je nelze přetnout. Vznik PULSE, středoevropské platformy pro architekturu a design, je tedy logickým a přirozeným krokem, a nikoliv rozmarem. Vzájemné pozitivní stýkání a potýkání je pro nás přínosné a porovnávání také nutné k tomu, abychom dohlédli dál než za plot naší myšlenkové zahrady. A doufáme, že PULSE bude dlouho v našich hlavách kreativně pulsovat. 028—113

Slavný tvůrce Židovského muzea v Berlíně, autor vítězného projektu památníku Ground Zero v New Yorku nebo budovy Muzea umění Denver přijede v červnu do Prahy a jeho motivace k převzetí ceny je odlišná od důvodů, proč další slavný Středoevropan, rakouský dramatik a ironik Thomas Bernhard, ceny přijímal. Ten se ve svém kouzelném spisku Moje ceny sarkasticky vysmál bezduchým o cialitám a společenským rituálům. Obyčejně pohrdal danou cenou – a její porotou zvláště –, nenáviděl město, kde byla udělena a převzal ji jen proto, že byla spojena s určitou nanční injekcí.

DANIEL LIBESKIND

Ve svém berlínském bytě nás přijal jeden z největších představitelů současné architektury a laureát Ceny Jana Kaplického za celoživotní dílo Daniel Libeskind. S úsměvem na tváři a pozitivní energií se s námi podělil o strastiplné příběhy, které často předcházely realizacím jeho neobvyklých staveb i o scény z manželského života.

Narodil jste se v Polsku. Co pro vás znamenají polské kořeny?

Nikdy se svého původu nemůžete zbavit.

Jsem Polák a nikdy na to nezapomenu.

Vyrůstal jsem v Polsku, mí rodiče přežili holocaust a já jsem jako malý zažil v padesátých letech komunismus.

Mluvil jsem polsky a zemi jsme opouštěli, když mi bylo 11 let. Myslím, že to pro mě mělo velmi formující vliv – poznal jsem stalinismus, ale i krásy průmyslové

Lodže. Bylo to město, které vyrostlo téměř z ničeho a stalo se druhým největším v Polsku. Po letech jsem zjistil, že jsem se dostal k té pravé profesi. Vyrostl jsem totiž s rodiči v přístřešku pro bezdomovce.

Cítil jste jako dítě po válce určitý příliv optimismu?

Neřekl bych, že to byl obecný optimismus, ale spíše naděje, kterou jsem cítil v rodinném kruhu. V té době nastupoval v Polsku komunismus a jako Židé jsme i po válce žili ve velmi složitém antisemitském prostředí.

Jako malý jste hrál na akordeon. Jak jste se k tomu dostal a jak vás to ovlivnilo?

To je moc zajímavý příběh. Chtěl jsem odmalička hrát na piáno. Ale rodiče mi ho odmítali koupit, takže mi jednou

přinesli „piano v kufru“. Účastnil jsem se různých soutěží a byl jsem v tom velmi dobrý. Když jsem jednou byl na takové soutěži již v USA, tak jsem se ocitl mezi dětmi, které hrály na klasické hudební nástroje. Akordeon nikdo neměl. By jsem spíše za exota.

A co zůstalo z vaší hudební dráhy ve vaší architektuře?

Samozřejmě mnoho. Akordeon je často spojován s cikány, je to takový kočovný instrument. Zajímavé na něm je to, že je to jediný nástroj, do kterého se v podstatě promítá celý orchestr. Je to nástroj plný života. Hraní na něj vyžaduje komplexní fyzickou aktivitu, což je vlastně proti standardním kvalitám klasické hudby, ale já jsem na něj hrál právě především klasickou hudbu. A to mě naučilo mnoho věcí. Hrát na něco jiného, ale v klasickém duchu. Moje architektura je v tomto smyslu podobná.

Jak jste se s rodiči dostal do USA?

Měli jsme tehdy víza do Izraele, takže cesta z Polska nebyla v roce 1957 naštěstí tak složitá. Dlouho jsme tam ale nevydrželi. Můj otec měl jedinou sestru, co přežila holocaust, a ta žila v New Yorku. Tak jsme se vydali tam.

To musel být asi dost velký kulturní šok přijít z komunistického Polska do svobodné a natolik vyspělé země. Byl to velký šok. To si ani neumíte představit. Byli jsme jedni z posledních imigrantů, kteří přijeli do USA lodí, a už jen na ten pohled na sochu Svobody v New Yorku nikdy nezapomenu. Máma mě vzbudila někdy v pět hodin ráno, šli jsme na palubu a dívali se na to úžasné panorama. Najednou jsme stáli před branami nového světa plného možností. Bylo to fascinující.

Bylo ale asi velmi těžké ty možnosti využít?

Ano, bylo to složité. Žili jsme v Bronxu, moji rodiče museli tvrdě pracovat v továrně. Začínali jsme úplně od nuly, stejně jako všichni imigranti.

Kdy jste se poprvé začal zajímat o architekturu?

Vždycky mě zajímalo umění. Něco jsem si pořád maloval a kreslil. Chtěl jsem jít na školu Cooper Union a mohl jsem si vybrat, jestli budu studovat umění nebo architekturu. Chtěl jsem být ale spíše výtvarníkem. Ale potom mi moje maminka řekla, že pokud budu umělcem, budu pořád chudý a ani si nebudu ⟶

text Adam Štěch, foto Vladimír KIVA Novotný

1 Skica k projektu Židovského muzea v Berlíně ukazuje princip rozlámaných, ostře tvarovaných struktur inspirovaných Davidovou hvězdou.

2 Urbanistický koncept Ground Zero v New Yorku je komplexním uvažováním nad tragédií zasaženým místem v srdci Manhattanu. 4 Finální podoba Ground Zero je podle Libeskinda téměř totožná s jeho prvotním záměrem.

moci dovolit koupit si tužku. Takže jsem její rady nakonec vyslyšel a šel studovat architekturu. Uvědomil jsem si, že to bylo nejlepší rozhodnutí. Mohl jsem dělat umění, ale být stále v bezprostředním kontaktu s každodenním světem.

To bylo na konci šedesátých let, což byla pro architekturu doba plná změn. Kritizoval se modernismus a nastupovala postmoderna. Jak jste to vnímal? Tehdy vás mimo jiné učili členové slavné skupiny The New York Five, kteří se podíleli na formování postmoderny.

Byli to skvělí učitelé. Sice kritizovali pozdní modernismus, ale naopak všichni znovuobjevovali ty pravé pionýry moderny dvacátých let, především Le Corbusiera. Na Cooper Union učilo tehdy mnoho imigrantů z Bauhausu. Hannes Beckmann například učil teorii barev z původních zápisků Vasilije Kandinského. Měl jsem v podstatě evropské vzdělání spojené s novými tendencemi architektů

ze skupiny The New York Five, kteří usilovali o proměny a odmítali především nudnou korporátní architekturu, jež byla hlavním tématem pozdního modernismu. Chtěli z nás vychovat rebely, kteří by šli svou vlastní cestou. Tak se jim to asi se mnou podařilo.

Na škole jste se také seznámil s architektem Johnem Hejdukem, který pocházel z Československa. Jaký byl?

On se v té době stále považoval za Čechoslováka. Měl velmi silný vztah k regionu střední Evropy. Ale nikdy jsme si o tom moc nepovídali. Bylo to samozřejmé a nepotřebovali jsme to zdůrazňovat.

Jak vypadaly vaše tehdejší projekty?

Je to zvláštní, ale já celou školu udělal bez toho, aniž bych navrhoval domy. Rebeloval jsem a chtěl jsem dělat teoretickou architekturu. Pokud nemáte klienta, peníze a jiné možnosti, tak proč navrhovat domy? Projektovat hypotetickou radnici nebo obytný dům je vlastně vtip. Takže jsem byl tolerován, když jsem dělal různé abstraktní studie a spekulativní architekturu na papíře. Byl to průzkum zcela nových témat

a podstaty našeho oboru jako takového. Pracoval jsem, jak tomu sám říkám, s „čistými architektonickými ideami“. Byly to například kresby, které jsem později vystavoval v MoMA v New Yorku a ve kterých jsem dekonstruoval klasická pojetí například sloupů, fasády nebo oken. Výsledkem byly jakési hieroglyfické záznamy, návrhy, které nešly uskutečnit, ale zároveň podněcovaly nějakou debatu o architektuře. A takto jsem vlastně pracoval po dlouhou dobu svého života. K prvnímu reálnému projektu jsem se dostal až na konci osmdesátých let.

Také jste studoval historii a teorii architektury. O co jste se konkrétně zajímal?

Ano, to je pravda. Bylo to ve Velké Británii na University of Essex. Setkal jsem se tam s dalším úžasným Čechem, Daliborem Veselým, který napsal celou řadu fantastických pojednání o architektuře. Tehdy jsem se dostal do zcela nového světa historie architektury, začal jsem hodně studovat a číst, nejenom o architektuře, ale také o historii a filozofii. Poznal jsem, že architektura není jen formálním systémem, ale že má mnohem větší hloubku. Byly to zcela esenciální otázky o podstatě architektury, které jsem si od té doby začal klást.

škole Architecture Association, kde jsem mimo jiné potkal poprvé Jana Kaplického.

Vaší první vyhranou soutěží byl ještě před pádem Berlínské zdi návrh Židovského muzea v Berlíně

Byla to moje vůbec první soutěž a hned jsem ji vyhrál. Před tím jsem ale ani neuvažoval o tom, že bych se do nějaké takové soutěže přihlásil. Lidé si totiž mysleli, že jsem spíše akademik a papírový architekt, ale pro mě byla kresba klasickým nástrojem k tomu, jak se dostat k novým možnostem a řešením.

Když si tak povídáme o vašem životě, tak člověk zjistí, že vaše kariéra byla do značné míry definována architektonickou teorií a pedagogikou než praxí. Myslíte si, že kdybyste nevyhrál soutěž na Židovské muzeum v Berlíně, tak byste se spíše stal akademikem a ne praktikujícím architektem?

Moje žena to tvrdí s tím, že bychom pořád měli krásný život. V té době jsem byl v Miláně, kde jsem si založil svou vlastní školu architektury. Měl jsem pár kurzistů, kteří mi byli schopní platit za mé lekce u mě doma. Bylo to jak někde ve středověku, ale pomáhalo mi to uživit se. Chtěl jsem vytvořit zcela

„Poznal jsem, že architektura není jen formálním systémem, ale že má mnohem větší hloubku. Byly to zcela esenciální otázky o podstatě architektury, které jsem si od té doby začal klást.“

V osmdesátých letech se také objevil nový architektonický fenomén dekontruktivismu. Vaše tvorba je k tomuto směru často přiřazována. Jak se na to ale díváte vy?

Od začátku jsem si nemyslel, že je to správné označení. Myslím si, že to byl akademicky naroubovaný termín, který přesně neodpovídal podstatě té tvorby. Vzhledem k tomu, že architektura je především o konstrukci, je poměrně zavádějící tento termín používat.

V té době jsem také učil na londýnské

alternativní způsob výuky architektury. Současně jsem byl vybrán nadací Getty pro stipendium na vlastní výzkum. Znamenalo to, že dostanete bydlení na pláži v Los Angeles a dostatek peněz na cestování a výzkum. Byl to sen. Ale mezitím jsem se dozvěděl, že jsme vyhráli soutěž na Židovské muzeum. Tím se vše změnilo a nasměřovalo mě to úplně někam jinam. Tehdy jsem se pustil do reálné architektury. Problém byl ale s tím, že pro řadu politiků byl můj návrh pouze cestou ke zviditelnění. Neměli zájem ⟶

budovu reálně postavit. I naši známí nás od toho odrazovali. Všichni tvrdili, že je to bláznivý nápad pokoušet se realizovat něco takového. A po nějaké době jsem se dozvěděl z televize, že parlament ten projekt kvůli finanční situaci a problémům se sjednocením země stopl. Soutěž jsem vyhrál ještě před pádem zdi v březnu 1989. Poté se svět změnil. A díky tomu se změnili i preference oficiálních úřadů. Nastala diskuze, jestli vůbec Berlín Židovské muzeum potřebuje. Všude se to řešilo, v televizi, rádiu i novinách. Diskutovali jsme s mnoha odborníky a politiky. A nakonec po několika měsících vláda své stanovisko změnila a dala projektu zelenou.

To pro vás asi byla velká satisfakce. Ne úplně. Proces vzniku té budovy byl velmi komplikovaný a tímto momentem všechno teprve začalo. Někteří lidé na vysoce postavených místech neustále prohlašovali, že taková budova bude postavena jen přes jejich mrtvoly.

A bylo to kvůli designu nebo kvůli tématu muzea?

Samozřejmě, že kvůli designu, který byl pro řadu lidí zcela nepřijatelný. Původní myšlenka byla vytvořit Židovské muzeum ve staré barokní budově. Tak si asi umíte představit, co můj návrh dělal s konzervativní společností.

Když jste tuto soutěž vyhrál, tak jste musel kompletně proměnit svou pracovní i životní dynamiku.

Ano, od základů. Zeptal jsem se tehdy své ženy, jestli se stane mým partnerem i v práci a bude mi s projektem pomáhat. Ona mi odpověděla, že nikdy v životě nebyla v žádné architektonické kanceláři a já jí na to opáčil, že já taky ne. A tak jsme začali ve dvou. Pak se mě lidé začali ptát, jestli nepotřebuji nějaké mladé zkušené architekty, kteří by mi s tím pomohli. Ale já jsem si stál za svým. Chtěl jsem spolupracovat pouze s architekty, kteří ještě nikdy nic nepostavili. Chtěl jsem totiž udělat něco, co tady ještě nikdy nebylo. Nehledal jsem lidi, kteří umí dělat okna. Chtěl jsem takové spolupracovníky, kteří je udělají úplně jinak.

Musel to být jeden dlouhý a neustálý experiment. Budovu jste dokončil až v roce 2001, kdy se stala nešťastná událost, která vám ale později také přinesla velký projekt. Ano, muzeum se otevřelo v roce 2001. Je to dost zajímavý příběh. Mělo být slavnostně otevřeno přesně 11. 9. 2001, tedy na den přesně, kdy byl spáchán útok na newyorská dvojčata. Všichni z mé rodiny byli tehdy v Berlíně a těšili se na oficiální zahájení, ale kvůli této strašlivé tragédii k tomu ten den samozřejmě nedošlo. O pár let později se ale projekt, který dvojčata nahradil, stal mým vlastním. Není to ironie osudu? Ale tím to nekončí. Když jsem byl na Benátském bienále v roce 2002, dostal jsem telefonát, jestli nechci být součástí poroty, která bude vybírat nový projekt pro Ground Zero. Samozřejmě jsem to přijal, byl jsem velmi poctěn. Kvůli jiným pracovním povinnostem jsem se ale nakonec nemohl dostavit na zasedání poroty včas a musel jsem odstoupit. Volal jsem jim a bylo mi velmi trapně, že se tam nemohu dostavit. A i když šlo jen o dvě hodiny zpoždění, z poroty mě museli vyloučit. Když jsem pak pokládal telefon, tak ještě hlas na druhé straně dodal: „Pokud nemůžete být v porotě, tak byste se ale mohl do soutěže přihlásit.“ A to jsem také udělal.

Jak těžké bylo navrhnout a postavit mrakodrap, jako je Ground Zero?

Ground Zero není pouze mrakodrapem. Je to masterplan na prostředí celé čtvrtě o výměře 16 akrů, které má obrovskou hustotu zalidnění. Museli jsme přemýšlet především o tom, jak takové místo navrhnout, aby bylo ekologické, aby fungovalo pro lidi, aby se chtěli na takové místo podívat. A myslím, že se to povedlo. Dnes je to nejnavštěvovanější místo v USA. Je to komplexní umělecké dílo, podobně jako skvělá báseň nebo taneční vystoupení. Samotná konstrukce mrakodrapu je to poslední.

Podle vašeho vyprávění měly vaše projekty vždy velké problémy, aby vůbec mohly být realizovány. Proč? Ano. Jedním z nich byla i realizace muzea malíře Felixe Nussbauma také v Německu. Vyhrál jsem tehdy soutěž, ⟶

ale již na první tiskové konferenci za mnou přišel starosta, potřásl mi rukou a řekl mi, že tu budovu tady nikdy nepostavím. Bylo to stejné jako s Židovským muzeem. Lidé na takový typ architektury nebyli připraveni. Nakonec se toto muzeum stalo mou první realizovanou stavbou. Následovaly další soutěže, ve kterých jsem byl úspěšný. Mimochodem, většina z nich byla anonymních. Myslím si, že kdyby porota věděla, že vybrané návrhy jsou od architekta, který nerealizoval žádnou stavbu, asi bych nevyhrál.

Jaké fundamentální myšlenky stály za těmito revolučními návrhy?

Chtěl jsem architekturou zpřítomnit minulost. Vznikl zcela nový koncept, jakým může architektura ve spojení se světlem vytvořit bezprecedentní atmosféru a prostorovou zkušenost. Když jsem vyhrál soutěž na Židovské muzeum, tak v německém magazínu Bauwelt vyšel dlouhý článek s řadou názorů expertů a všichni se shodovali na tom, že taková architektura nemůže být vůbec postavena. Myslím si, že někdy je dobré tyto expertízy nedělat a nebo je alespoň nečíst. Jediné moje omezení dnes je, že už mám v hlavě tolik informací a znalostí, že při každém novém návrhu bych se jich chtěl raději zbavit, abych začínal vždy zcela nanovo.

Vaše projekty jsou velmi komplexní

a začínají vždy nějakou poměrně výraznou skicou. Jak hodně se jejich design mění v procesu navrhování a realizace?

Použiji tady formuli italského renesančního architekta Brunelleschiho. Když dáte jako architekti do projektu všechno, tak i v případě, že se realizuje v okleštěné a změněné podobě, tak je to stále skvělý projekt. I když se projekty

dost proměňují během procesu, měla by v nich zůstat ta prvotní esenciální myšlenka. A myslím, že to skvěle ukazuje i Ground Zero. To byl tak obrovský projekt, do kterého se zapojily tisíce lidí. I tak je ale výsledek v podstatě stejný jako moje první skica. Je určitým motivem ve vaší architektuře i disharmonie, která reflektuje komplikovanost celého našeho světa?

Určitě. Není možné reflektovat svět, aniž bychom ho viděli takový, jaký je. Není možné stavět Židovské muzeum, aniž bychom zapomněli na hrůzy holocaustu.

Mnoho vašich projektů je spojených s lidským utrpením. Jak to vnímáte v souvislosti s dnešní dobou, která se opět vydává směrem k válečným konfliktům, diktaturám a omezování občanských svobod?

Je velmi důležité si takové věci připomínat. A není to pouze o Židech, ale obecně o válkách. Při práci přemýšlím nad tím, jak můžeme tyto strašlivé vzpomínky a naši paměť zachovat, abychom podpořili demokracii.

V současnosti vidíme vzestup neonacismu, rasismu, autokracie, antisemitismu a dalších negativních projevů ve společnosti všude ve světě. Stále si ale myslím, že bychom neměli podceňovat v tomto smyslu sílu architektury a veřejného prostoru.

To je něco, co jednoduše nevymažete z počítače nebo nezakážete. Jsou to monumenty, které nám to připomínají svou reálnou přítomností a jsou součástí našeho každodenního života ve městech. Tím je architektura jedním z nejmocnějších umění vůbec. Podobné budovy mohou udělat mnohem více a více působit na lidi, vzdělávat je více než všechny politické projevy dohromady.

Také se věnujete designu předmětů. Chtěl jste to dělat od začátku, nebo to přišlo jaksi samo? Spolupracoval jste také s českou značkou Lasvit. Jaké to bylo?

Přišlo to samo. Ale navrhnout židli není nic jednoduchého. Frank Lloyd Wright jednou prohlásil, že vytvořit židli je složitější než navrhnout celý dům. A myslím si, že měl pravdu. Mám to ale velmi rád, především kvůli času. Velké architektonické projekty se realizují dlouhá léta. Židli nebo konvici na čaj navrhnete a realizujete mnohem rychleji. S Lasvitem to byl skvělý projekt. Moc jsem si to užil, protože jsem fanouškem českého skla již dlouho. Měli jsme ho doma ještě v Polsku.

Co si myslíte o budoucnosti architektury? Jaká bude? Jak nazíráte na nastupující generaci architektů? Co byste jim poradil?

Studenti musí být více radikální. Dnes jde každý primárně za úspěchem, především tím finančním, ale zapomíná na pravé ideály a podstatné myšlenky. Mladí lidé obecně jsou zajati v diktátu technologií a chtějí všechno hrozně rychle. Ale v obecné rovině jsem velmi pozitivní. Myslím si, že mladá generace si svou cestu najde.

Máte stále nějaký velký sen, který byste si chtěl splnit? Postavit nějakou určitou typologii domu, kterou jste třeba ještě nikdy nerealizoval?

Vždycky přemýšlím nad tím, že bych chtěl navrhnout letiště, protože hodně cestuji a moc dobrých letišť na tom světě nemáme. Chtěl bych udělat letiště úplně jinak, než je to obvyklé. Třeba jako nějakou dřevěnou chýši, která by byla bližší našemu lidskému měřítku. Také jsem nedávno realizoval několik menších rodinných domů, což jsem před tím nikdy moc nedělal.

V Connecticutu jsem navrhl pro umělecky založený pár jeden dům. Jednou nám s mou ženou Ninou dali klíče, abychom tam strávili pár dní. A když jsme tam byli, tak mi manželka řekla, proč jsem ještě nenavrhl takový dům pro nás. Tak snad někdy.

„Chtěl jsem architekturou zpřítomnit minulost. Vznikl zcela nový koncept, jakým může architektura ve spojení se světlem vytvořit bezprecedentní atmosféru a prostorovou zkušenost.“

Rozšíření Royal Ontario Musea (ROM), nyní pojmenovaného jako Michael LeeChin Crystal, se nachází na jedné z nejvýznamnějších křižovatek v centru Toronta. Je to největší muzeum v Kanadě a ročně přiláká více než milion návštěvníků. Pět protínajících se objemů připomíná krystaly z mineralogických sbírek instituce.

2003

STUDIO WEIL

Na projektu uměleckého studia a galerie v Port d’Andratx na Mallorce spolupracoval Libeskind velmi úzce s klientem, malířkou a sochařkou Barbarou Weil. S ní vytvořil geometricky dynamický a abstraktně pojatými otvory perforovaný objekt odrážející v sobě nejenom okolní krajinu, ale i uměleckou práci Barbary Weil.

1998

DŮM FELIXE

Svůj vůbec první dokončený projekt postavil Daniel Libeskind v německém městě Osnabrück. Jedná se o muzeum sbírky výtvarných děl malíře Felixe Nussbauma, který se v tomto městě narodil a v roce 1944 zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Již zde Libeskind uplatnil své typické tvarosloví rozložených ostrých forem.

VOJENSKÉ MUZEUM

DŮM 18.36.54

Daniel Libeskind za svou kariéru realizoval jen omezený počet obytných domů. Jedním z nich je dům ve státě Connecticut, který byl navržen jako jedna plocha ohýbaná v prostoru a svůj název získal podle počtu rovin (18), bodů (36) a čar (54), jež spirálovitá stuha vytváří a de nuje obytný prostor.

MUZEUM UMĚNÍ DENVER

Přístavba Muzea umění v Denveru ve státě Colorado, tzv. křídlo Frederica C. Hamiltona, byla první dokončenou Libeskindovou realizací na americké půdě. Jeho design na majestátním pozadí Skalistých hor sestává z řady geometrických objemů inspirovaných vrcholky, údolími, pohořími i dynamickou formou nedalekého původního muzea od italského designéra Gia Pontiho.

ŽIDOVSKÉ MUZEUM

Výrazný kontrast historické zbrojnice a expresivně pojatých novotvarů z kovu, skla a betonu radikálně protínajících původní stavbu tvoří základní motiv Vojenského muzea v Drážďanech. Více jak 10 000 m2 výstavní plochy ho řadí mezi největší kulturní instituce v Německu. Ikonická forma z něj vytvořila významnou národní památku a oživila okolní veřejný prostor.

Vůbec nejznámějším dílem Daniela Libeskinda je jeho Židovské muzeum v Berlíně, dokončené v roce 2001 po víe jak dekádě politického vyjednávání i řešení technologických výzev. Libeskind v budově vytvořil určitý nový archetyp demokratického muzea, které k divákům nepromlouvá jen svou expozicí, ale také sugestivní architekturou symbolizující utrpení židovského národa.

1 Architekt Karel Hubáček, designér Otakar Binar a statik Zdeněk Patrman spojili své síly a během šedesátých let společně navrhli a zrealizovali možná vůbec nejznámější příklad československé poválečné architektury. Televizní věž a hotel s restaurací a vyhlídkou Ještěd je prvotřídním příkladem totálního uměleckého díla, ve kterém se architektura harmonicky snoubí s designem, výtvarným uměním i krajinou. 2 Ikonická vstupní brána do plzeňského pivovaru připomíná slávu a úspěch místního ležáku, který se ve světě proslavil jako Pilsner Urquell.

Světově oblíbený mok se v Plzni vaří od roku 1842. 3 V roce 1996 byla na pražském Rašínově nábřeží dokončena stavba Tančícího domu, která se stala

symbolem velkých změn v české politice a kultuře na počátku devadesátých let. O realizaci, již nancovala nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, se zasloužili kromě autora Franka Gehryho také architekt Vlado Milunić a prezident Václav Havel. 4 Komplex hotelu Thermal v lázeňském centru Karlových Varů je považován za mimořádný počin československé architektury 60. let. Jeho autoři, architekti a manželé Machoninovi, ho koncipovali jako městu otevřené centrum slavného Mezinárodního lmového festivalu. 5 Jeden z vrcholů modernistické architektury, vila postavená pro Gretu a Fritze Tugendhatovy, je světově proslulým dílem Ludwiga Miese van der Roheho.

text Adam Štěch, Lenka Šubrtová ilustrace Vojtěch Velický

sportovní hala, Nový Hrozenkov

Cílem architektů ze studia Consequence forma bylo přinést do Nového

Hrozenkova současnou architekturu, která zapadne, ale také přijde s něčím neotřelým. Nová sportovní hala slouží jako tělocvična místní základní školy i pro akce široké veřejnosti. Interiér je z velké části obložen dřevěnými lamelami, které dotvářejí atmosféru a akustickou pohodu. Stavba je ovlivněna vnitřní lezeckou stěnou, která vystupuje nad podhled hrací plochy a tvoří dominantní horní světlík, který je zrcadlen i na druhé straně.

Světlý byt v novostavbě s velkými terasami a výhledem na Prahu. Tam, kde se vaří, stoluje, pracuje, kde si hrají děti, sleduje se televize, čte se a tvoří, spí a obléká. Zadání rekonstrukce interiéru pro studio No Architects bylo detailní a také do posledního detailu splněno. Vznikl citlivě vyladěný, barevně hravý a velmi praktický prostor s nábytkem navrženým na míru bytu i jeho uživatelům, který nezaostává ani po technické stránce.

kolekce nápojového skla Symboll

Sadu skla foukaného do forem z mycelia vytvořilo studio Llev (Eva a Marcel Mochalovi) ve spolupráci se značkou Lasvit. Design řady Symboll je dílem přírody a lidské zručnosti využívající procesů růstu mycelia na bukových pilinách, které jsou vedlejším produktem výroby nábytku. Jedná se o skutečný unikát s technologickým prvenstvím použití mycelia při výrobě skla. Každý kus je díky prorůstání mycelia neopakovatelným originálem.

architektura

ATAKARCHITEKTI

IGI Vratislavice

Chátrající budova uprostřed Vratislavic, jež v minulosti sloužila mimo jiné jako sirotčinec, školka nebo fara, se dočkala nejen rekonstrukce, ale také moderní přístavby. Nové zázemí zde našla knihovna, občanské spolky, mateřské centrum a sociální poradenství. Studio Atakaarchitekti odstranilo nánosy necitlivých úprav, kterými si za sto let své existence stavba prošla, a navrátilo historické prvky a detaily. Odstraněním terénu je dnes objekt lépe přístupný a navazuje na venkovní náměstíčko s posezením.

ZEITGEIST.LIMITED

Bolt chair

Designér Jakub Pollág, tvořící pod vlastní značkou zeitgeist.limited, představil svou interpretaci klasické židle. Jeho Bolt chair je vyrobena z masivního jasanového dřeva a navržena tak, aby ji bylo možné speci kovat podle individuálních preferencí. Detaily, které mechanicky spojují čtyři jednotlivé části židle, jsou zároveň výrazným designovým prvkem prozrazujícím konstrukci výrobku. Jakub se ve své tvorbě odpoutává od momentálních trendů a zaměřuje se na surovost materiálů a charakter produktu. Výsledkem je detailní práce, která vyniká materiálovou různorodostí a kvalitou lokální výroby.

TYPO

Jeden z prvních sériově vyráběných květináčů na světě vyrobených technologií 3D tisku betonu určených primárně do veřejného prostoru.

Design: David Karásek, Michael Tomalik

VYTIŠTĚN PRO ROSTLINY VE VEŘEJNÉM PROSTORU

We make cities smart and beautiful www.mmcite.com

Architekti z pražského ateliéru RDTH dosáhli v Opatové na okraji západoslovenského Trenčína symbiózy budovy historického mlýna s moderním objektem. Jednotlivé stavby mají rozmanitý charakter i účel, což architekti zohlednili i v jejich estetickém pojetí. Všem je sice společná střecha z pálených tašek, ale jinak se jejich formy odlišují. Fasáda mlýna z vápenocementové malty svou strukturou prozrazuje, jak ji místní zednický mistr nahazoval fankou, rodinný dům a přístřešek jsou oproti tomu obloženy modřínem. Ve výsledném soužití se tak stará a nová zástavba harmonicky doplňují, aniž by však splývaly v jednu masu.

design

JIŘÍ KREJČIŘÍK

Anne's Altar, kolekce Root

Designér Jiří Krejčiřík se pro svou novou kolekci nábytku spojil s českou značkou Futuro. Jejich spolupráce představuje jedinečné spojení řemeslné zručnosti, propojení autorské estetiky a unikátní výrobní know-how lokálního řemesla. Kolekce Roots zahrnuje řadu nábytkových solitérů od komod až po regály a jejími charakteristickými rysy

NORA SOPKOVÁ

obchod Byssine

Originální koncept beauty concierge

české značky Byssine se dočkal vlastního kamenného butiku v pražském Karlíně. O jeho podobu se postarala výtvarnice a  lmová set dekoratérka Nora Sopková, která si na pomoc přizvala architekty Martina Petříka, Tomáše Kotrče a celou řadu zkušených umělců a řemeslníků. Středobodem hlavní místnosti je masivní dřevěný stůl, původně používaný při svatebních obřadech. Za ním má své místo modro-zlatý kabinet se skládacími dvířky, který prostoru na míru vytvořila Aneta Soukupová.

jsou jemné truhlářské detaily a užití neobvyklých dřevin, stejně jako syntéza tradičních a progresivních řemeslných technologií. Sběratelský kabinet Anne's Altar v sobě skrývá vzpomínku z dětství na kabinet matky, která Krejčiříka inspirovala k návrhu památky jako nábytku. Jeho srdcem je zásuvková jednotka, jež se skládá z patnácti zásuvek čalouněných sametem.

design architektura

MCDJ

pohovka Cheers

Designéři Matěj Janský a Cyril Dunděra ve svém studiu na pražské Letné navrhují nábytek pod labelem MCDJ. Sedačka Cheers z kolekce A itude značky Kler se stane útulným a bezpečným koutem v malém pokoji, je možné ji využít také v prostornějším veřejném interiéru jako soubor složený z několika modulů. Její základ tvoří trvanlivé čalounění, kvalitní pěna a bytelná konstrukce. Samotný vzhled má na první pohled působit pohodlně a měkce.

MJÖLK ARCHITEKTI

Skleněná chalupa, Jizerské hory

Chalupa stojící na louce v Jizerských horách dostala po sto letech zcela nový svěží interiér pod taktovkou libereckého studia Mjölk architekti. Středem dispozice domu se stala pec a kamna ve světnici. Lehká, transparentní konstrukce vyplněná skleněnými tabulemi vymezuje lehce utopený velkorysý obývák spojující moderní kuchyň a spoustu volného prostoru. Neobvyklé uspořádání fascinuje množstvím nálad a atmosfér. Lesklý strop obložený mosazí odráží každou změnu venkovní atmosféry.

Kocanda Kravsko

Konverze areálu bývalé keramičky v unikátní destinaci pro zážitkovou turistiku a společenské akce má za sebou druhou etapu dle návrhu architektů ze studia ORA. Celý bývalý průmyslový areál se skládá z objektů z různých dob a různých funkcí. Ke každému z nich proto architekti přistoupili jinak, s primárním cílem očistit je od výrazně rušivých zásahů, vytvořit harmonický celek a zároveň se vyhnout efektu přílišné novosti. Interiér je záměrně spartánský, nechybí mu ale přívětivost. Kocanda Kravsko je zase o trochu větší a zábavnější.

13

FORMAFATAL

Spa Cellularium, Praha 12

TADEÁŠ PODRACKÝ

zrcadlo Lost in Between

Tadeáš Podracký vytvořil pro rakouský zámek Schloss Hollenegg jedinečné zrcadlo Lost in Between. Vzniklo z uložených rozbitých kousků inventáře, které, místo aby vrátil do původního celku, čímž by jim upřel individualitu získanou odlomením, zasadil do nového prostředí. Rám kolem nich je chrání a pohlcuje. Rostlinný motiv zrcadla se odvíjí od symboliky fragmentů jako heraldický motiv růže, akantový list, malina. Rozbité fragmenty se tak nově zařazují mezi zámecké poklady.

Originální interiér Institutu přírodní medicíny vytvořilo architektonické studio Formafatal. Složitě tvarovaný prostor v novostavbě MPP v Praze na Pankráci, vertikálně protkaný šikmými nosnými sloupy s absencí rovných stěn, architektky Dagmar Štěpánová a Martina Homolková naplnily kruhy a hrou světel a stínů s rastrem svislých pásků. Tmavé tóny a hladké stěrkované povrchy společně s denním světlem výrazně podtrhují hravě modelovaný prostor, zatímco

sesterna a ordinace lékaře je ponechána v jemných světlých odstínech, které návštěvníka nerozptylují. Vnější plášť ordinace je obložen ocelovými pláty, které se postupně sklápí až po rovný hladký obklad s integrovanými dveřmi. Princip vertikálního rastru pokračuje v části SPA, kde je každá ze tří hlavních místností obložena skleněnými čirými tyčemi. Samotná barevnost de nuje náplň: sauna jako oheň (červená), kryosauna jako led (modrá) a proudění vzduchu jako vítr (šedá).

interiér

0,5 STUDIO

Edukační centrum České filharmonie

různorodost umožňuje jak soustředěné vnímání hudby a sdělovaných informací, tak nerušenou relaxaci. Povedlo se vytvořit současné prostředí jako autonomní svět, který re ektuje architekturu budovy, kontext České lharmonie a především fenomén hudby. Návrh odráží současný pohled na hudební svět a cílí ještě dál, svým estetickým působením vtáhne všechny návštěvníky do právě probíhajícího programu.

15

MJÖLK ARCHITEKTI

mateřská škola Montessori

Školky jsou stavby, ve kterých si malé dítě formuje základní vztahy s okolním světem. Na rozdíl od domova je to místo, kde je člověk poprvé sám mimo bezpečí tvořené rodinou a kde uzavírá samostatné vztahy s „cizími“ lidmi, často poprvé v životě. To je vize studia Mjölk architekti, kteří navrhli dvoupodlažní železobetonovou přístavbu mateřské školy Montessori v Jablonci nad Nisou. Navazuje na historickou budovu školky a svou formou a materiálem s touto větší stavbou kontrastuje. Jedná se o jednoduchý hranol s několika výstupky, celý obalený do nerezové sítě. Uvnitř je stavba vertikálně rozčleněna na přízemí a tři mezipatra uspořádaná okolo schodiště a zrcadla, nad kterým je ve střeše velký světlík. Na mezipatrech jsou prostory pro pobyt dětí, každé má jinou atmosféru a tvar, aby bylo pro děti různými způsoby podnětné. Hlavní kritérium, kterým se architekti řídili, byla zábava pro děti.

Úžasné foťáky. Za parádní cenu.

Třetinka za 7 330 Kč

Více informací získáš na našich prodejnách nebo na www.iWant.cz

IKONA

V typologii rodinných domů, které navrhoval především pro své přátele, se mu podařilo propojit vlivy mezinárodního stylu s vernakulárními prvky tradičního beskydského stavitelství. Díky tomu je dílo velmi originální a autentické. Některé domy ve Valašském Meziříčí či v Rožnově pod Radhoštěm (6) sám autor označoval za experimentální skulpturální stavby (jeden z nich údajně posloužil i jako předobraz šumperáku). Zároveň jsou tyto abstraktní hmoty zpracovány rustikálními materiály, jako je kámen a dřevo, charakteristickými pro region. Pozoruhodný soubor Kalivodových staveb najdeme například v Jablůnce nedaleko Vsetína. V roce 1979 zde navrhl smuteční síň (4), která

BESKYDSKÁ MODERNA

Vladimír Kalivoda byl jedním z nejvýraznějších poválečných architektů působících na severní Moravě. V jeho stavbách se nezapře inspirace meziválečnou avantgardou, kterou získal díky studiu u Antonína Kuriala na Fakultě architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické v Brně, zároveň u něj najdeme zřetelný vliv tehdejší kosmopolitní západní architektury, kterou otiskl do svých staveb v regionu Valašska. Tam se de nitivně usadil v šedesátých letech, kdy zrealizoval výjimečné počiny československé poválečné rezidenční architektury.

je nápadná svou kuželovitou střechou pokrytou šindelem. Kromě ní postavil v Jablůnce dva rodinné domy pro rodinu

Gabryšových (1, 2, 3, 5). Jan Gabryš byl Kalivodovým spolupracovníkem a projektoval s ním některé interiérové prvky, především skulpturální krby. Není divu, že Kalivodovy domy zcela vybočovaly z tehdejší produkce a staly se unikátními příklady rezidenční architektury v období socialismu, kdy byla tato typologie zcela potlačena.

Gabryšovy domy patří k méně známých

příkladům Kalivodovy tvorby, která

zahrnuje také rekreační horské chaty (7)

nebo známé salaše Ebeka a Kordulka.

ČESKO

1 V roce 1944 se slovenský lid vzbouřil proti fašistickému státu. K uctění hrdinského Slovenského národního povstání byl v roce 1969 dokončen v Bánské Bystrici monumentální brutalistický památník podle návrhu architekta Dušana Kuzmy. 2 Tatry se staly během 20. století vyhledávanou turistickou destinací. Rekreační boom zesílil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se mimo jiné odehrálo na Štrbském plese mistrovství světa v lyžování. Při té příležitosti byla postavena masivní sportovní infrastruktura včetně monumentálních skokanských můstků, porotcovských věží i hotelů Panorama a Patria. 3 Tzv. Bratislavské UFO se tyčí nad Dunajem

v centru města jako posel z dob budoucích již od roku 1972. Most slovenského národního povstání s kruhovou restaurací ve výšce 80 metrů a o délce 430 metrů bylo projektován kolektivem architektů pod vedením Josefa Lacka a Arpáda

Tesára. 4 Obrácená pyramida Slovenského rozhlasu fascinuje fanoušky architektury dodnes. V letech 1967–1983 ji realizovali

Štefan Svetko, Štefan Ďurkovič a Barnabáš Kissling. 5 Fascinující dřevěné kostely Slovenských Karpat jsou často několik staletí staré. Například cerkev svatého

Basila byla postavena v roce 1750. 6 Těsně po začátku nového milénia byla na Dunaji otevřena galerie umění Danubiana, kterou společně založili Nizozemec Gerard Meulensteen a Slovák Vincent Polakovič.

GRAU ARCHITECTS

Čajový pavilon, Český Těšín

Mladé slovenské architektonické studio Grau, které má za sebou již několik realizací interiérů i drobné architektury, si získalo mezinárodní pozornost svým drobným projektem čajového pavilonu na břehu rybníka Hrabinka v Českém Těšíně. Meditativní dřevěná struktura, inspirovaná tradiční japonskoz architekturou, představuje nečekaný prvek veřejné infrastruktury v přírodním prostředí. Jednoduchá geometrická konstrukce z dřevěných latí a překližky je doplněna o textilní stříšku, která se dá v noci prosvítit, aby vznikl efekt japonského lampionu. Architekti svou drobnou stavbou o výměře 9 m2, do které se vejde jen několik návštěvníků, zásadním způsobem ovlivnili kvalitu veřejného prostoru oblíbeného přírodního areálu.

D415

SOM Store, Bratislava

Slovenské interiéry restaurací či obchodů jsou v posledních letech na velmi vysoké úrovni. Svědčí o tom také tato špičková realizace minimalistického módního butiku SOM v Bratislavě, který nabízí výběr od českých a slovenských designérů. Je dílem architektů ze studia D415, kteří celý prostor obložili ocelovými pro ly používanými běžně při stavbě sádrokartonových stěn. Autoři pracovali s tématem introvert versus extrovert tak, že natočili stěny, které při procházení prostorem postupně odkrývají oděvní kolekce.

interiér

architektura

Nadčasová kuchyně

v hřejivých denních tónech

s kanelurovaným dekorem

a prostorným „T“ barem.

SAND GREY & EUKALYPTUS

Ne často se stává, že by současní slovenští architekti pracovali na prestižních projektech v zahraničí. Ateliér Archekta takovou příležitost dostal. Ve spolupráci se slovensko-belgickým studiem Ark-Shelter vytvořil návrh na komunitní zdravotnické centrum Warm Nest nedaleko belgického města Brugy. Tvůrci se inspirovali étosem zdravotnických zařízení pro boj s rakovinou Maggie's a navrhli intimní až domácky působící prostor zkonstruovaný z prefabrikovaných modulů.

O velmi kvalitní tvorbě Alana Prekopa jsme nedávno psali. A tak nemůže jeho dílo chybět ani v našem výběru nejlepších slovenských interiérů. Mezi jeho několik vynikajících komerčních projektů patří také prostor kavárny Grao, kterou navrhl jako surovou koláž industriálních materiálů a skulpturálně výrazných forem. Neprojevují se zde pouze v podobě baru nebo sedacího mobiliáře, ale i v 16 metrů dlouhém trubicovém osvětlení měnícím barvy.

Designérka a řemeslnice Aneta Kurta začala své výrobky zprvu vytvářet na základě svých vlastních každodenních potřeb. Nejdříve to byl betonový stolek, pak následovala celá řada sádrových drobných objektů v minimalistických bílých, šedivých a tělových odstínech. Kurta pracuje jako sochařka a své objekty sama ručně modeluje ze směsi sádry a polymerů. Její hladké a skulpturálně oblé formy vás upoutají nejenom vizuálně, ale též hapticky. Kromě mís a nízkých stolků se autorka v poslední době pustila do tvorby svítidel.

architektura

Soutěž na stavbu městského úřadu a knihovny v Leopoldově byla vyhlášena již v roce 2014. Po osmi letech soustavné práce byl vítězný návrh architektů ze studia Zerozero konečně minulý rok realizován. Autoři koncipovali budovu jako důležitý městotvorný prvek, který se zdaleka neomezuje pouze na samotné budovy, ale podle jejich vlastních slov tvoří především demokraticky otevřený prostor pro setkávání a komunikaci občanů s vedením. Je místem, kde se

odehrává běžná agenda, ale i speciální společenské a kulturní události. Celý areál je tvořen dvěma odlišnými objekty. Zatímco knihovna s kavárnou se nacházejí ve zrekonstruované budově z konce 20. století, druhá část s městským úřadem je zbrusu nová. Zcelením do střídmé bílé barevnosti a formální jednoduchosti docílili architekti jednotného dojmu, který je ještě zesílen promyšleným provázáním budov s centrálním nádvořím.

design

CRAFTING PLASTICS

Sensbiom 2

Bratislavské studio Cra ing Plastics, které tvoří Vlasta Kubušová a Miroslav Král, zdaleka přesahuje hranice střední Evropy. Letos se jejich nový projekt objevil v rámci Alcovy, jedné z nejprestižnějších výstavních platforem milánského design weeku. Ve spolupráci s DumoLab Research vytvořili autoři prostorovou instalaci Sensbiom 2 tvořenou biopolymerovými komponenty, jejichž barva se mění na základě intenzity ultra alového záření a indikuje tak jeho přítomnost.

MIKULAJ & MIKULAJOVA

cihlový dům, Bratislava

Na celkové ploše 358 m2 se rozprostírá rodinný dům, který letos dokončilo architektonické studio Mikulaj & Mikulajova v Záhorských Sadech na okraji Bratislavy pro velkou rodinu. Kvůli dynamickému rozvoji v oblasti a rychlé výstavbě dalších domů se architekti rozhodli navrhnout masivní cihlovou stavbu, složenou v podstatě ze tří nezávislých objektů vzájemně pospojovaných lehkými a průhlednými krčky. Tak se denní světlo může jednoduše dostat do všech místností.

Zároveň ale obyvatelům poskytuje toto řešení dostatek soukromí, i když dům stojí v hustě zastavěném území. Architekti v exteriéru zkušeně pracovali s páleným cihlovým zdivem. V konstrastu k přírodní struktuře cihel stojí hladké povrchy zrcadlícího se skla a kovu. Perforované cihlové stěny zase dodávají mohutným objemům vizuální lehkost. Uvnitř obydlí je cihla zkombinovaná s přírodním dřevem schodiště a vestavěného mobiliáře či betonovým podhledem chodby.

8.

www.arthousehejtmanek.cz

09

JRKVC

rekonstrukce bytu, Bratislava

Vizuální nenápadnost a přesto prostorová a myšlenková ra novanost a inovace. To jsou hlavní kvality skvělých rezidenčních projektů a rekonstrukcí architekta Petera Jurkoviče z ateliéru JRKVC. Obzvláště s byty má autor již řadu zkušeností, které stále zdokonaluje. Svědčí o tom i další realizace dokončená v loňském roce. Rekonstruovaný byt se nachází v modernistickém domě s prvky kubismu v centru Bratislavy. Stavba, kterou navrhl vídeňský architekt Ludwig Baumann ve 20. letech 20. století, byla přestavěna českým architektem Klementem Šilingerem. Ve svém citlivém projektu Jurkovič upravil původní dispozici a detaily interiéru, aby jeho provozní potenciál posunul do 21. století. Díky vybourání jedné nosné stěny vznikl velký centrální prostor. Interiér doplnil v duchu hesla „méně je více“ so stikovaným výběrem minimalistického současného designu či jednoduchým kuchyňským modulem.

design

ŠTEFAN SEKÁČ

vázy Signature

Mladý designér Štefan Sekáč, který vystupuje pod názvem S.E.X.Á.Č, se zabývá především keramikou a porcelánem. Kolekce váz Signature se skládá z kolážovitě vrstvených forem vizuálně zkoumajících současné socio-kulturní fenomény, které často polarizují společnost. Jsou to provokativní skleněné koláže organických nabobtnalých tvarů s perleťovými povrchy inspirovanými nafouknutými balónky.

10 11

2021

Buňky Jelšava

architektura

12

BENKOBENKOVA

ateliér režiséra, Strekov

Pod názvem benkobenkova vystupuje autorská architektonická dvojice Jana Benková a Juraj Benko. Mezi lety 2019–2022 realizovali výjimečný interiér pro svého kamaráda režiséra ve Strekově na Slovensku. Dům zvenčí působí nenápadně, fasádu autoři řešili jen minimálně. Stávající strukturu břízolitu zcelili jemným nátěrem. V zásadě zůstala fasáda zcela původní, až na nové perforace a opravy po starých otvorech do dvora. K výraznějším změnám autoři

přistoupili v zadní části domu. Pokoje otevřeli velkými okny směrem do zahrady, kde také vznikla nová pergola. Nejzajímavější změny však proběhly v interiéru. Architekti neodolali otevření části střechy do krovů v centrálním prostoru, který je zároveň zajímavě výškově členěn prvky betonových kamen a modrého ocelového schodiště. Ostatně netypická modrá barva se opakuje i na oelových nosnících a okenních rámech.

068

PATRIK ILLO

váza Iná

13 14

VIKTOR TABIŠ

projekt Originál

15

KILO HONČ

loft, Bratislava

interiér

Mladý tvůrce porcelánu Viktor Tabiš se se svými projekty pouští do procesuálních dobrudužství nových možností výroby. Samotný proces vzniku se totiž stává zásadní proměnou ve nální podobě objektů.

Projekt s názvem Originál připomíná výrobní linku a nabízí pohled na autorskou technologii odlévání porcelánu. Zatímco 3D tiskárna neustále vyrábí polotovary na odlévání sádry, hydraulický lis v další fázi láme sádrové dílce formy, čímž do procesu zapojuje prvek náhody. Zákazník se podílí na individualizaci formy volbou pořadí jednotlivých prvků a činí ji originální.

ODSTÍNY BRATISLAVSKÉ POSTMODERNY

Slovenská, respektive bratislavská architektura přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dosáhla neobyčejně vysoké kvality. Stavba velkých státních projektů, jako byl výstavní palác Istropolis, přístavba Slovenské národní galerie nebo Slovenský rozhlas, se sice protahovala od šedesátých až do počátku osmdesátých let, jejich výtvarná a technologická stránka byla však na velmi vysoké úrovni. Slovensko v této době produkovalo odvážnější a smělejší architekturu než tomu bylo v české části společné republiky. Kromě velkých 1

IKONA

staveb se v Bratislavě realizovaly také návrhy interiérových úprav a rekonstrukcí. Ve všech těchto projektech se projevuje svébytná forma postmoderního jazyka se stále přežívajícími prvky pozdního modernismu. Například interiéry Slovenského rozhlasu (2) jsou vybaveny monumentálními nábytkovými solitéry připomínajícími nabobtnalý postmoderní design. Osobitá slovenská postmoderna se pak projevila ještě později v celé své kráse v interiérech kolejí Družba, divadla Pavla Országha Hviezdoslava z let 1981–1983, nebo v rekonstrukci Zichyho paláce. Koleje Družba (1) tvoří rozsáhlý komplex obytných a veřejných budov, které vznikly v sedmdesátých letech podle návrhu architekta Józsefa Finty. Šedivý brutalismus prefabrikovaných

betonových modulů je zde osvěžen výraznými barvami některých detailů a konstrukčních prvků, evokujících v té době nastupující styl High-Tech. Naopak styl space-age šedesátých let se ještě ozývá v dodnes zachovaných interiérech divadla Pavla Országha Hviezdoslava (3) od kolektivu architektů Dušan Boháč, Ján Gallo, Boris Kančev, Štefan Lukačovič, Ivan Slameň a Ferdinand Zbuško. Foyer dominuje kruhový bar se stropním osvětlením organických tvarů. Teprve až Zichyho palác (4), jehož interiér byl dokončen po sametové revoluci v roce 1990, ale dospěl k plnohodnotné slovenské postmoderně. Kolektiv autorů pod vedením architekta Rastislava Janáka získal v roce 1991 za svou originální rekonstrukci cenu Dušana Jurkoviče.

SLOVENSKO

1 Současná polská stavební produkce je na velmi vysoké úrovni. Jsou to nejenom stavby skvělých domácích architektů, ale i mezinárodní projekty, které Polsko zvýraznily na světové mapě architektury. Jednou z nejpublikovanějších realizací je v tomto smyslu budova lharmonie ve Štětíně, za kterou získalo španělské studio Barozzi Veiga cenu Miese van der Roheho.

2 Vlastní dům významného polského architekta Roberta Koniecznyho ze studia KWK Promes je založen na výrazném kontrastu idylické louky a jasně artikulovaného betonového objektu se sedlovou střechou a polygonální podstavou. 3 Nelehkou dobu stalinismu připomíná ve Varšavě monumentální Palác kultury a vědy, který byl v době

svého otevření v roce 1955 nejvyšší stavbou ve městě. Součástí paláce, který vznikl podle sovětských vzorů v návrhu architekta Lva Rudněva, je dnes několik muzeí a kongresový sál. 4 Návštěvníci severopolského města Gdyně mohou obdivovat bohaté modernistické dědictví meziválečné éry. Kromě skvělých činžovních domů a veřejných budov je výjimečnou také budova Městské tržnice, kterou v letech 1935–1938 realizovali architekti Jerzy Müller a Stefan Reychman. 5 Téměř 200 metrů vysoká věž s názvem Złota 44 se tyčí nad centrem Varšavy od roku 2016. S jejím projektem se do Polska symbolicky vrátil polsko-americký architekt Daniel Libeskind, největší hvězda tohoto čísla DV.

text Tereza Finková, Adam Štěch, ilustrace Vojtěch Velický

Výchozí situace pro architekty nebyla úplně „růžová“. Parcela v průmyslovém areálu, na níž mělo vyrůst nové zázemí rmy, byla obklopena výrobnou, parkovištěm, nádvořím pro kamiony a starou kancelářskou budovou. Holt, sousedy si nevybíráme. Architekti z polsko-španělského ateliéru využili jako odrazový můstek svého projektu malý březový háječek, který zachovali a který posloužil jako fyzická předsíň přízemní novostavby, jež se vůči okolí vymezuje silnými cihlovými zdmi. Výrazným prvkem jsou vysoké vertikální žaluzie.

Designérka Maria Jeglinska-Adamczewska žije a pracuje ve Varšavě. Dvanáct let navrhuje pod svou vlastní značkou nábytek a produktový design, půspbí také jako kurátorka. Nás zaujala její stále se rozšiřující kolekce Series 3 pro mladou polskou nábytkářskou značku Plato, v níž zpracovává téma univerzálního nábytku. Od klasické šatní skříně v ložnici přes komodu až po knihovnu, jež dotvoří obývák, to vše by měla suplovat tato variabilní kolekce z hliníkových pro lů a vlnitého skla.

Kaligra cké formy, výrazné barvy, jemné materiály a řemeslné techniky jsou typické pro kolekci závěsných lamp, zrcadela a stolků TRN značky Pani Jurek, kterou založila výtvarnice a designérka Magda Jurek. Vytvořila ji jako poctu polskému malíři Jana Tarasina, jehož tvorba se stala výchozím bodem pro vznik série, do níž přibývají stále nové kusy navržené na míru konkrétním interiérům.

NOKE ARCHITECTS

Na sídlišti Marszalkowska, které je varšavskou obdobou ostravské Poruby, byl otevřen půvabný bar, který nejen svým interiérem, ale také konceptem připomíná Benátky. Cicche i je italská verze španělského tapas baru, kdy ke každému drinku dostanete malý talířek s vybranými pochoutkami. Klenutý vstup je lemován starožitnými „benátskými“ zrcadly, obrovský červený travertinový pult má integrovaný chladič nápojů vyhloubený z velkého kusu kamene. Většina interiéru je vyvedena v odstínech červené a zlaté, jež upomínají na benátskou vlajku, podlaha a vše až do výšky asi 20 centimetrů je dokončeno v mořské zelené, což naznačuje vysoké vody regionu Veneto, známého jako acqua alta.

bar Va Bene Cicchetti, Varšava

design

MARCIN RUSAK

komoda Tephra Credenza 197

Řadu let se designér Marcin Rusak zabývá zpracováním botanického materiálu, z něhož navrhuje a vyrábí běžné předměty. Před pár lety například zalil květiny do černé a světlé pryskyřice a z tohoto materiálu pak vytvořil desky stolů. Ty přijel představit také na pražský Designblok. Pro výrobu komody

Tephra Credenza 197 využil techniku

Tephra, kdy se květiny upevní na ploché formy z oceli a juty a zalijí se proudem tekutého zinku. Po zatuhnutí se nechají nenaleštěné, aby působily, jako by byly pokryty sopečným prachem.

MEDUSA GROUP

výškový komplex .KTW, Katovice

Mrakodrap a kancelářský komplex se stal novou dominantou kulturní zóny Katovic. Kompozice a architektonické gesto v sobě odráží postupnou a úspěšnou transformaci průmyslového města v dynamickou metropoli. Komplex .KTW se nachází na pozemku, kde dříve stála 90 metrů vysoká administrativní budova Okresního ředitelství státních drah, projekt z 60. let od polského architekta Jerzy Go frieda. „Chtěli jsme vytvořit architekturu, která bude mít střídmou formu, nikoliv ohromující umělecké dílo. Novým věžím jsme dali rysy, které měly zvěčnit charakteristiku našeho vnímání Slezska, z něhož pocházíme. Budovy jsou jednoduché a snadno se přizpůsobují svému okolí, přesto nepostrádají určitou energii a dynamiku,“ vysvětlují architekti Łukasz Zagała a Przemo Łukasik.

architektura

Nejkrásnější zahrada v centru Prahy!

Sezónní a Michelinské menu | BBQ večeře | živá klavírní hudba

Výjimečné prostor y pro společenské události, oslavy a konference

Možnost zakoupení dárkových voucherů

Prožijte nezapomenutelné okamžiky přímo v srdci Prahy!

07

PROJEKT PRAGA / MAMASTUDIO

restaurace Syrena Irena, Varšava

Koncept podniku v centru města stojí na kombinaci ručně vyráběných pirohů a současného designu. Na projektu se podílely dva týmy: gra cké Mamastudio a architektonická kancelář Projekt Praga. Jako patronku nového místa si tvůrci vybrali varšavský symbol – mořskou pannu (polsky syrena) a spolu s ilustrátorkou Olou Sadownik vytvořili gra ci vynikající a eklektický branding. „Byli jsme ovlivněni estetikou jazzové Varšavy 60. let, kdy byla tato část města plná barů a klubů. Všude svítily neonové cedule a barevné umělecké nápisy. Proto jsme se rozhodli, že by logo mořské panny mělo připomínat retro výřez. Typogra e je expresivní a záměrně lehce neohrabaná,“ říkají designéři, kteří se nechali inspirovat Polskou školou plakátu. Díky jejich nápadu se Syrena Irena stala vtipnou bohyní dne, kdy se podávají chutné pirohy, a noci, kdy vodka teče proudem jako voda.

architektura

08

ALEKSANDRA WASILKOWSKA

park a tržnice, Błonie 09

Architektka se více než 15 let věnuje tzv. shadow architecture, tedy neformálním pouličním obchodům a bazarům. Její poslední projekt, zrekonstruovaná otevřená tržnice, se nachází v Błonie nedaleko Varšavy. Místní komunita tu po staletí pěstuje tradici jarmarků i prodeje kvalitních potravin přímo od výrobců a farmářů. Hlavním rysem projektu je biodiverzita – kolem zastřešení byly navrženy zelené ostrůvky s borovicemi, habry, buky a olšemi.

GRUPA 5 ARCHITEKCI

architektura

studentské koleje BaseCamp, Wroclaw

Krásný příklad konverze jsme našli v samotném centru města, v obrovském areálu, který v minulosti obýval podnik Zakłady PiekarskoCiastkarskie. Projekt vznikl ve dvou budovách, bývalém skladu mouky (směrem do ulice) a pekárny (ve dvoře), které jsou obě památkově chráněné. Historické budovy jsou doplněny souborem nově navržených křídel, tvořících stavební zástavbu celé městské čtvrti. V původní architektuře se nacházejí studentské pokoje i široké spektrum společných prostor pro různé účely. Nová křídla mají sedm nadzemních podlaží využívaných jako studentské a hotelové pokoje a jedno až dvě podzemní podlaží s garáží.

11

KWK PROMES

galerie Plato, Ostrava 10

ACOS

byt, Gdaňsk

V hustě zastavěném historickém centru Gdaňska stojí dům s tímto nenápadným, leč velmi elegantně řešeným bytem. Díky množství vestavěných funkčních prvků ze dřeva co nejlépe využívá 70 metrů čtverečních, které má rodina k dispozici. Jednu polovinu bytu zaujímá otevřený obývací, kuchyňský a jídelní prostor, druhou pak ložnice a koupelny. Designéři použili bloky ze dřeva, kamene, betonu a povrch zvaný microscreed k vymezení různých prostorů, interiér změkčili tkaninami a mosaznými akcenty.

Rekonstrukce městských jatek podle projektu polské architektonické kanceláře KWK Promes Roberta Koniecznyho trvala sedm let. Tým architektů ponechal cenný historický ráz režného zdiva i další původní prvky, aby budově zůstal její genius loci. Nebylo to zrovna snadné vzhledem k tomu, v jakém byla jatka z roku 1881 stavu. „Připomínala mi cihlový palác,“ vzpomíná na svůj první dojem z budovy Konieczny. Charakter zvětralých cihel zůstal zachován a velké díry ve stěnách byly

zaplněny současným materiálem. Pomocí pohyblivé architektury udělali architekti z otevřených míst zkratky, které spojují interiér galerie s městem. Umění tak může doslova vyjít ven a rozprostřít se kolem budovy. Konieczny totiž přišel s unikátním řešením výstavních sálů, jež fungují samostatně i při vzájemném propojení, a to díky systému šesti originálních otočných stěn. O pohyb se stará strojní mechanismus, který těžkými konstrukcemi otáčí a zvenku otevírá výstavní prostory.

VĚDĚLI JSTE, ŽE?

12

KATARZYNA BAUMILLER

byt, Varšava

Architektura Varšavy si během druhé světové války vytrpěla své, takže pro architekty a designéry je vždy potěšením pracovat na několika málo předválečných budovách, které přežily. To je případ tohoto bytu ve stoletém činžáku v centru města. Interiérová designérka Katarzyna Baumiller ho zrekonstruovala pro mladou rodinu, která se nedávno přestěhovala z New Yorku zpět do Polska. „Záměrně jsem vedle sebe postavila bohaté sádrové štuky, klasické parkety a tradiční dřevěné dveře s re exními obklady a barevně lakovanou ocelí a sklem, abych buržoazní charakter budovy trochu zkomplikovala,“ vysvětluje. A „komplikuje“ to v neposlední řadě také tím, že spoustu nábytku navrhla bytu na míru, použila přitom abstraktní geometrické tvary a snové barvy, jako je levandulová, růžová a indigo.

083

design

JULIA SULIKOWSKA

projekt Urban Coolspot

Modulární systém Urban Coolspot je inspirován tradičními egyptskými a středovýchodními vynálezy odpařovacího chlazení a zkoumá potenciál keramiky v městském prostředí k vytvoření chladnějšího mikroklimatu. Keramické válce o délce 30 až 40 cm, které je možné sestavovat do různých kompozic, zachycují odtékající vodu, díky své porézní struktuře ji absorbují a v horkých letních dnech ji posílají zpět do „oběhu“. Ochlazený vzduch pak nese vítr přes rozpálenou městskou krajinu.

13 14

ZUZANNA SPALTABAKA

kolekce Capsule

15

BUCK STUDIO

hotel Belmonte, Krynica Zdrój

interiér

Ve své diplomové práci se Zuzanna

Spaltabaka pokusila reinterpretovat tradiční řemeslné techniky, jež jsou pro svou složitost mnohdy důležitější než samotné výrobky. Vytvořené předměty vznikly ve spolupráci 14 řemeslníků: truhlářů, zámečníků, keramičky, tkadleny, přadleny a sklenáře. Každý z nich je příběhem o tom, jak byl vytvořen – pečlivě promyšlené spoje a ručně vyrobené mechanismy se neskrývají. Náročný proces vzniku objektů se odráží ve způsobu jejich použití, založeném na haptice, všímavosti a vyzdvihnutí stop, které na nich uživatelé zanechávají.

IKONA

strukturalistických koncepcí, založených na aplikaci proměnlivých modulárních prvků, které se mohou přizpůsobovat aktuálním funkčním a prostorovým požadavkům. Z jeho jen málo realizací vyniká právě jeho vlastní rekreační dům, který se dodnes zachoval bez větších změn. Obydlí je de nováno cihlovým zdivem, betonovými prvky a lehkou dřevěnou konstrukcí zakončenou klasickou sedlovou střechou. Pod ní se rozprostírá proměnlivý program obytného prostoru, který není nějak výrazněji členěn a volně se propojuje s okolní zahradou. Podomácku vyrobené a přesto so stikované a funkčně inovativní prvky mobiliáře doplňují tento intuitivní příklad polské experimentální architektury odrážející Hansenovy myšlenky tzv. otevřené formy. V rámci

OTEVŘENÝ SYSTÉM

Dům polských modernistických architektů Oskara a Zo e Hansenových v malé rekreační osadě Szumin, asi hodinu a půl cesty autem od Varšavy, je založený na inovativním, exibilním systému konstrukce a využití prostoru. Oskar Hansen se narodil v Helsinkách, později žil ve Vilniusu a nakonec se po válce usadil v Polsku. Tehdy si vytvořil vazby na některé významné představitele západního umění, jako byli Pablo Picasso, Henry Moore či Le Corbusier. Od šedesátých let byl také předním aktérem polské poválečné architektury a designu. Jako člen mezinárodní skupiny Team X byl stoupencem nových

této teorie zpochybňoval tradiční kvality architektury, jako je stálost a statičnost. Zcela odmítl tezi, že umělecké dílo je hotový artefakt a vybízel k vytváření kontinuálních kreativních procesů, které vycházejí z bezprostředních potřeb člověka. Jeho dům, vybudovaný mezi lety 1968–1970, je toho nejvýznamnějším příkladem. Dnes je součástí sítě Iconic Houses, slouží jako muzeum i rezidenční prostor pro výtvarníky.

POLSKO

QUERKRAFT ARCHITEKTEN | JULIA KOERNER | STUDIO KARASINSKI | PPAG

ARCHITECTS | JABORNEGG & PÁLFFY | MISCHER‘TRAXLER | STOLL.WAGNER

+PARTNER | PRECHT BAUMBAU | DELUGAN MEISSL | URSULA FUTURA GHEORGHE

JULIA SCHWARZ | STUDIO F. A. PORSCHE | ALLESWIRDGUT | JOYJOY

rakousko

086—099

1 Do výšky 2995 m n. m. se tyčí nejvyšší vrchol horského masivu Dachstein s pohádkovými přírodními scenériemi a s úžasným výhledem na horské vrcholky Rakouska i Česka. 2 Futuristická silueta skokanského můstku Bergisel v Innsbrucku je nepřehlédnutelná. Od roku 2002, kdy ho zde dokončila architektka Zaha Hadid, se stal nedílnou součástí panoramatu Tyrolska. 3 Vesnice Hallsta v Solné komoře na břehu idylického jezera má kořeny v hluboké historii. Přes nehostinnost horské krajiny byla oblast vyhledávána nejspíše již v neolitu. Důvodem byl bohatý výskyt solných ložisek, z nichž se těžilo již v období 5000 let př. n. l. 4 Svérazný britský architekt, člen legendární skupiny

Archigram a autor vizionářských urbanistických návrhů Peter Cook realizoval budovu Kunsthausu ve Štýrském Hradci v roce 2003. Jedná se o unikátní příklad tzv. bionické architektury, ve které se propojuje biologická inspirace s inovativními technologiemi. 5 Budova Muzea moderního umění (mumok) ve Vídni je srdcem populárního souboru galerií a muzeí MuseumsQuartier. Ve sbírce má asi 10 000 uměleckých předmětů včetně obrazů Andyho Warhola, Pabla Picassa a Josepha Beuyse. 6 Fasádu obchodního domu Goldman & Salatsch z roku 1909 posměšně označovali jako dekl od kanálu. Adolf Loos v ní však vytyčil zcela nové pojetí architektury.

text Adam Štěch, Lenka Šubrtová ilustrace Vojtěch Velický

design

JULIA KOERNER

kolekce váz Crystal Lamellas

Projektem Crystal Lamellas propojuje Julia přírodu, technologie a materiálové inovace. Křišťálové lamely vzniklé formou 3D tisku jsou inspirovány strukturou a barvami žáber hub. Jsou vytištěny spirálovitě jako jedna skořápka s cílem minimální spotřeby materiálu. Crystal Lamellas zdůrazňují jedinečnost přírody, kde neexistují dva stejné objekty. Koerner tvoří pod značkou JK3D založenou v Los Angeles. Firmu nové generace zaměřenou na 3D tištěné, udržitelné a inovativní módní a dekorační výrobky vlastní pouze ženy.

01

QUERKRAFT ARCHITEKTEN

IKEA, Vídeň

architektura

Mřížkovaná fasáda posetá stromy poutá pozornost k nejnovějšímu obchodnímu domu IKEA v centru Vídně. Je dílem studia Querkra Architekten, které jej záměrně navrhlo bez parkovacích míst. Sedmipodlažní budova je reakcí na radikálně změněné chování zákazníků v oblasti mobility a má ambici vytvořit udržitelný zážitek z nakupování.

Přibližně dvě třetiny Vídeňanů totiž nemají auto, jezdí veřejnou dopravou, chodí pěšky, jezdí na kole nebo na skútru. Inspirací pro netradičně členěnou fasádu, kterou lze snadno přizpůsobit měnícím se potřebám nábytkářské značky, se stal regál na knihy. Je vyrobená z oceli a betonu, obepíná budovu a zahrnuje terasy, otevřené prostory a místnosti, do nichž se rozšiřuje obchod a služby.

Při každém mytí vlasů pronikají do vlasového vlákna kovové částice.

[Metal Detox]

Zastavte lámání vlasů a nežádoucí změnu barvy.

O 97 % menší riziko lámání.*

Dlouhotrvající barva věrná tónu.**

NOVINKA

Zeptejte se svého kadeřníka.

STUDIO KARASINSKI

Úspěšní vídeňští restauratéři Manuel

Köpf a Andreas Knünz vytvořili gastronomickou oázu u Štýrského

Hradce, která má lákat k útěku z města. Na místě starého hostince u jezera

Thalersee, kde mimochodem kdysi

Arnold Schwarzenegger pracoval jako plavčík, vyrostla restaurace s kavárnou a boutique hotelem. Waldcafé, tvořené převážně stupňovitými terasami vybíhajícími do jezera, navrhl tým architektů Pi ino & Ortner a o barevný

interiér s prvky 60. let se postarali Archiguards a Atelier Karasinski vedený Laurou Karasinski. Dvoupodlažní podlouhlá stavba nové budovy stojí na břehu jezera Thalersee. Dynamický posun prvního patra vůči suterénu zajišťuje, že plně prosklené vnitřní prostory obrácené k jezeru jsou zastíněny, když je letní slunce vysoko na obloze. Bezbariérová budova je díky využití jezerní vody v kombinaci s fotovoltaikou téměř energeticky soběstačná.

restaurace Waldcafe, Thalersee 04

PPAG ARCHITECTS

restaurace Steirereck, Pogusch

Gurmánská restaurace Steirereck v rakouských Alpách spojuje vysokou gastronomii, udržitelné zemědělství a luxusní hotelnictví. Navýšení kapacity a modernizace historických stavení se ujalo studio PPAG, kterému se podařilo udržet novou podobu statku v měřítku venkovské zástavby. Organické kliky dveří, umyvadla vytištěná ve 3D a dřevěné lamelové závěsy dávají projektu rozměr jakéhosi ultramoderního gesamtkunstwerku a přenášejí návštěvníky do bujného horského světa.

JABORNEGG & PÁLFFY

Renomovaná architektonická kancelář Jabornegg & Pál y se ujala nelehkého úkolu rekonstrukce 140 let staré budovy Rakouského parlamentu. Od demoličních prací až po promyšlenou renovaci památkově chráněných prvků se nešetřilo na modernizaci stavby, její historická hodnota přitom zůstala zachována. Ocelový orel opět visí v sále Národní rady a sněmovna samotná je dnes zaplavena přirozeným denním světlem, a to díky odstranění staré měděné střechy a jejím nahrazením novou obří skleněnou kopulí.

design

MISCHER‘TRAXLER

Designérské studio mischer’traxler sadou šesti skleniček Access konfrontuje stolující s celosvětovou distribucí čisté pitné vody. Každá sklenice představuje konkrétní region a jeho situaci s vodou. Průhledná část znamená podíl bezpečně dostupné pitné vody, barevný podstavec pak omezený přístup. Jména regionů jsou vyryta v horní části skleniček.

architektura

STOLL.WAGNER+PARTNER

čerpací stanice + zkušebna

Klangkörper Wilten, Innsbruck

Innsbruck má nejen zlatou, ale nově také měděnou stavbu: čerpací stanice

Gutmann byla zrekonstruována a na jejím vrcholu trůní nová zkušebna wiltenského chlapeckého sboru. Netradičního nápadu postavit kulturní budovu na střeše čerpací stanice se ujalo architektonické studio Stoll.Wagner+partner. Výsledkem je z velké části uzavřená stavba, která přesahuje přes tankovací ostrůvek na uliční straně a působí sebevědomě díky svému souvislému vnějšímu plášti z měděného plechu.

PRECHT, BAUMBAU

chaty Bert Steirereck, Pogusch

Restaurace Steirereck ve vesnici Pogusch je jednou z nejznámějších kulinářských adres v Rakousku (viz výše). Aby svým hostům nabídli také něco výjimečného, pokud jde o ubytování, postavila hostitelská rodina Reitbauerů v pěší vzdálenosti od hostince několik originálních chat. Čtyři z nich jsou domky na stromech, které nabízejí místo pro dvě nebo tři osoby. Jsou kulaté jako poleno, opláštěné dřevem a mají vyhlídky připomínající periskop. Obývací a spací část, toaleta a sprcha se rozkládají na třech patrech spojených točitým schodištěm. Spací část nabízí skvělé přírodní kino: z postele se hosté dívají přímo do lesa a na louku. Tato nová modulární ubytovací zařízení s názvem Bert navrhla architektonická studia Precht a Baumbau a vyrobeny byly z ohýbaného, křížem lepeného dřeva pro minimální dopad na životní prostředí. architektura

design

URSULA FUTURA

kolekce skla Phenomena

Posláním první kolekce studia Ursula Futura je upozornit na každodenní okamžiky úžasu a změnit pohled na (zdánlivě) obyčejné věci. Duha, ranní mlha, barevné záblesky vytvořené slunečním světlem, praskající mýdlová bublina, odrazy na obloze – přírodní jevy, které vyvolávají emoce. Phenomena tyto smyslové zážitky obnovuje, zachycuje jejich křehkost a vyzývá diváka, aby vědomě vnímal okamžiky zázraku prostřednictvím skleněných objektů, souhry materiálu a světla.

Po několika přestavbách v posledních desetiletích je třípatrová vila z konce 19. století opět využívána jako obytný dům. Za citlivou rekonstrukcí stojí studio Delugan Meissl Associated Architects. Dekonstrukcí severní fasády orientované do zahrady získala vila zcela moderní podobu. Nový vizuální styl domu charakterizují dřevěné lamely, vystupující výklenky a balkony. Ve stejné geometrii byla

přebudována také střecha využívající velkorysého prosklení a nově vzniklý venkovní prostor.

11

GHEORGHE

byt Puzzle Link, Vídeň 12

Architektonické studio Gheorghe vložilo v rámci rekonstrukce do podkrovního bytu ve Vídni dvě trojúhelníkové konstrukce ze dřeva lepeného křížem. Horní patro, které se nachází v historické budově ve 13. vídeňském obvodu, bylo navrženo tak, aby podporovalo interakci mezi dospělými a dětmi. Konstrukce jsou vyrobeny z 698 prken a obsahují police, úložné prostory, místa k sezení a stoly s přístupností po dřevěných schodech. Při proměně prostor byly zachovány i původní historické prvky, jako například vídeňské dlaždice ze schodiště budovy. Ty klient zachránil a uschoval, byly vyčištěny a znovu použity na podlahu vyvýšené plošiny, která zevnitř lemuje terasu.

JULIA SCHWARZ

design

nápojová kolekce pro značku Simiaen

Simiaen je objevitelská značka s odvážným a puristickým přístupem. Její niche produkty vznikají z hluboké oddanosti potravinám a touhy vytvářet nové perspektivy v otázce co a jak bychom mohli jíst v budoucnosti. Designérka Julia Schwarz zkoumá symbiózu jedlých a nejedlých organismů. Její kolekce zachycuje nejasnou chuť lišejníků coby neviditelné jedlé rostliny s velkým potenciálem jako zdroj výživy. Mimořádně krásný a často s mechem zaměňovaný lišejník označuje Julia za superpotravinu.

13

STUDIO F. A. PORSCHE

střešní taška Tondach V11

design

Také střešní krytina je produkt, který musí někdo navrhnout. Luxusní plochá taška v jedinečném designu studia F. A. Porsche s působivou hrou světel a stínů na unikátně tvarovaném V pro lu vznikla pro tradiční rakouskou značku Tondach. Dokonale vyjadřuje nadčasový design, aniž by slevila z předností tak obyčejného stavebního prvku, jakou je pálená taška.

15

JOYJOY

nájemní byt, Košice

14

ALLESWIRDGUT

interiér

architektura

OBJEVUJTE KAMKOLI JDETE

Bezrcadlovka EOS R10 je ideálním společníkem na cesty a dokonalým nástrojem pro tvorbu obsahu. Díky systému APS-C je fotoaparát menší, ale stále rychlý a výkonný s funkcemi poloprofesionálních fotoaparátů. Umožňuje sledování a zaostřování na auta, zvířata a lidi, s přesnou detekcí hlavy, obličeje a očí. Fotoaparát je tak všestranný, že zvládne prakticky cokoli.

Více infomací naleznete na canon.cz

PĚT GENERACÍ ŘEMESLNÍKŮ

Zapomenutá legenda vídeňského designu a uměleckého řemesla se po více jak půl století dočkala pozornosti. Tvorba designéra a řemeslníka Carla Auböcka, který byl členem druhé z pěti generací řemeslníků, designérů a architektů rodiny Auböck, se v posledních letech stala vyhledávanou sběratelskou raritou. Na dekorativní a zároveň přísně geometrický přístup k designu předmětů vídeňské secese navázal již ve dvacátých letech Carl Auböck, zakladatel rodinné tradice. Byl to však až jeho syn, absolvent Bauhausu Carl Auböck II.,

IKONA

kdo během třicátých let změnil produkci artdecových předmětů svého otce a rodinné značce vytyčil avantgardní směr. Ten se měl ve své celistvé kráse prosadit až v době poválečné. Dobový optimismus a principy mezinárodního modernismu přijal ve své tvorbě dekorativních předmětů právě i Carl Auböck II. a jeho značka začala prosperovat a prodávat vše od užitných předmětů, jako byly stojánky na knihy, misky či vázy, až po svítidla a drobný experimentální nábytek. Sofistikovaný dekorativní přístup se v těchto dílech propojuje s precizním zpracováním materiálů, především ušlechtilých kovů, formální pitoreskností a nakonec ojedinělým smyslem pro humor. To zosobňují například ikonický otvírák na pivo v podobě ryby, kdy je tvar

rybího trupu vyříznutý do ocelového plechu a je opatřen proutěnou rukojetí, nebo nízké stolky ze surových kusů dřeva, které designér často sbíral na březích Dunaje. Na tvorbu svého otce navázal i další Carl v řadě v šedesátých a sedmdesátých letech. Poté se na dílnu dlouho zapomnělo a její kouzlo objevili až sběratelé. Zatímco se o historické artefakty rozběhl neúprosný boj, čtvrtý z rodu Auböcků, jak jinak než s křestním jménem Carl, se rozhodl sumarizovat odkaz rodinné tradice. V původních prostorách firmy začal uspořádávat archiv a obnovil produkci některých objektů. Navázal spolupráci se současnými designéry a řemeslné mistrovství rodiny Auböcků oživil. Pokračovat v ní bude i jeho syn Carl – pátý v řadě.

RAKOUSKO

1 Maďarsko bylo během 20. století doslova líhní světových výtvarných talentů. Kromě mistrů z Bauhausu Marcela Breuera či výtvarníka Laszla Moholy-Nagye pochází z Maďarska také nejvýznamnější pionýr kinetického umění a op-artu Victor Vasarely, jehož muzeum můžete v Budapešti navštívit. 2 Ostrov Lupa na Dunaji nedaleko Budapešti se stal před válkou víkendovým rájem maďarské elity. Domek Lajose Kozmy z roku 1935 je symbolem maďarského modernistického hnutí a objevil se v řadě mezinárodních publikací. 3 Nepřehlédnutelnou dominantou hlavního města na širém Dunaji je novogotická budova parlamentu, nebo-li Országház, která byla vystavěna v letech 1885–1904 architektem Imrem

Steindlem. 4 K výjimečným počinům současné maďarské architektury patří bezesporu špičková podoba budapešťského metra. Betonové stanice nepostrádají velkorysost a silné umělecké gesto. Architekti ze studia Spora Architects se například postarali o zastávky na nové lince M4. 5 Na Balaton nedají Maďaři dopustit. Současný rekreační ruch jezera vyžaduje i moderní infrastrukturu, ke které patří vydařený multifunkční pavilon od studia A4. 6 Nejslavnějším maďarským architektem 20. století je Imre Makovecz, který ve svých dřevěných stavbách spojil inspiraci lidovým stavitelstvím s organickou a postmoderní tvorbou. Svědčí o tom také jeho kostel v Siofoku vysvěcený v roce 1990.

text Tereza Finková, Adam Štěch, ilustrace Vojtěch Velický

MISTUDIO

byt 31b, Budapešť

Klasický i moderní, velkorysý, přesto čistý. Takový je úchvatný interiér bytu v secesním domě z roku 1909 ve II. budapešťském obvodu. Architekti z Mistudia dosáhli silného účinku, aniž by zásadně měnili původní dispozici, která se přirozeně přizpůsobila současnému způsobu života. Výběr materiálů a barev připomíná 10. léta minulého století a je založen na jemných kontrastech. Italské terazzo Alfalux dobře ladí s velkými modrými a béžovými obklady koupelen a vestavěným, na míru řešeným dubovým nábytkem. Jako artefakt působí granitový pult kuchyně. Design italských svítidel značky Artemide se zase skvěle hodí k současné malbě a gra ce zavěšené na stěnách.

KETTŐPERA STUDIO

vila A15, Budapešť

Loni byla tato cihlová stavba oceněna jako nejlepší rodinný dům v prestižní maďarské soutěži Dům roku. Stojí v západní části Budapešti, v původním Budíně, v místě, které je poseté historickými vilami. Dům zv. A15 díky použití ušlechtilých materiálů a čistému vzhledu do tohoto prostředí dobře zapadá. Do monolitické architektury, která kopíruje složitou topogra i parcely, jsou vyříznuty geometrické otvory, jež ji rozbíjejí a vpouštějí světlo do místností. Ačkoli je dům dost exponovaný, je před okolím chráněný.

NAPUR ARCHITECT

Etnografické muzeum, Budapešť

Od svého otevření loni v květnu nasbírala stavba Etnogra ckého muzea již několik zasloužených ocenění. Stojí v Budapešťském městském parku a je součástí největšího evropského urbanisticko-kulturního projektu Liget Budapest. Ateliér Naput Architect porazilo v mezinárodní soutěži i takové veličiny jako Zaha Hadid nebo dánské BIG. Vítězný projekt se vyznačuje dynamickým a přitom

jednoduchým designem. Harmonizuje s prostředím parku a zároveň komunikuje s urbanistickou texturou jeho okolí. Jemně zakřivené linie umožňují budově fungovat jako brána a průchod spojující město s parkem. Šedesát procent stavby je pod úrovní terénu a díky upravené střeše a transparentnosti částí nad terénem je přizpůsobena okolí i měřítkem. Zatravněná střecha se stala příjemným komunitním prostorem.

04

KONKRÉT STUDIO

Mindszentyneum, Zalaegerszeg

V řecké mytologii je smrt ekvivalentem zapomnění. Umění se tomuto předpokladu snaží čelit tím, že různými prostředky uchovává činy výjimečných jednotlivců a hrdinů. Památník a poutní místo, které připomíná legendárního kardinála Józsefa Mindszentyho, byl otevřen ve městě Zalaegerszeg. Tzv. Mindszentyneum stojí v bezprostřední blízkosti zrekonstruovaného bloku muzea Göcs a organicky zapadá do městského kulturního prostoru. Logika fasády současné budovy sleduje logiku architektonické historické tradice využitím potenciálu moderních materiálů, v tomto případě speciálně potaženého hliníku. Vnitřní uspořádání Mindszentynea připomíná kláštery: tvoří uzavřený posvátný prostor, který nabízí možnost ponořit se do sebe a jehož význam ještě umocňuje strom zasazený na malém nádvoří. Dispozice kláštera ale také evokuje blízkost, intimitu a rovnost komunitního života.

interiér

design interérový design

SARAKELE

venkovní nábytek Cotangens

Designérka Sara Kele představila svou „postcovidovou“ kolekci venkovního nábytku Cotangens na letošním milánském design weeku. Elegantní a nevtíravé geometrické tvary ve spojení se stíny, které vrhají, vytvářejí její moderní gra cký charakter. Vzrušující průhledná konstrukce ustupuje do pozadí a uvolňuje místo pro krásu přírody, díky čemuž se nábytek hodí na každé místo, aniž by zkazil jeho atmosféru. Jednotlivým kouskům sluší také vyladěná barevná paleta zemitých odstínů a strukturální vzory látek.

07

STUDIO ARKITEKTER

bistro Poke bowl, Budapešť

GOBI DESIGN

lampa Torch

interiér

Architekt Viktor Czap založil své studio teprve nedávno, ale docela válí. Má za sebou interiéry budapešťských hotelů SmartApart a Neptun, vinotéky Veritas, baru AnyTime či michelinské restaurace 42restaurant & bar v Ostřihomi. Jeho rukopis je lehce rozpoznatelný, nicméně v každém návrhu se umí přizpůsobit potřebám klienta. Zatímco opulentní restaurace je jako vystřižená z Velkého Gatsbyho, v poke bistru v centru města si hraje s velkými barevnými plochami i s odrazem nevelkého prostoru v masivním zrcadlovém barovém pultu.

Předměty, které vytváří Gabor Gobi, jsou součástí přírodního cyklu, inspirovány upcyclingem, hygge, wabi-sabi, slow living a pod. V jeho podání nic nemizí, ale nové věci vznikají ze starých různými silami. Stolní lampa Torch patří do jeho širší kolekce Erosion: jednou již použité materiály jsou znovu použity, přepracovány, zachráněny z vrakovišť, nechtěného nábytku, demolic. „Vytváření nových věcí z těchto materiálů je skutečnou výzvou a radostí. Zkoumání možností a limitů znovu použitých materiálů je cestou vpřed pro udržitelný život,“ vysvětluje designér.

architektura

BALÁZS MIHÁLY / STUDIO DMB

Řeckokatolické muzeum, Nyíregyháza

Autoři budovy Řeckokatolického muzea, architekt Balázs Mihály a studio dmb, navrhli muzeum s výrazným architektonickým programem. Ani výstavní prostor není bílá krabice, je matně osvětlen přirozeným světlem, které dovnitř proniká devíti výklenky pravidelně rozmístěnými na čelní fasádě. Bohatý interiér církevního historického muzea velmi sluší vystaveným artefaktům.

STUDIO FRAGMENT

Fakulta zdravotnických věd, Semmelweisova univerzita, Budapešť

Nová přístavba Hültlova domu s mistrovskou lehkostí vyplňuje téměř 120 let starou proluku: dotváří chybějící nároží komplexu budov, uzavírá dvůr jednotnou čtvercovou zdí a vytváří tak svou novou užitnou a estetickou kvalitu. Prostory instituce lze procházet, což usnadňuje její užívání a upevňuje identitu místa. I přes hustou okolní zástavbu panuje uvnitř veselá atmosféra překvapivě světlých a prostorných prostor, jež je umocněna použitím

neutrálně upravených přírodních materiálů na obvodových zdech. Zvenku jemný beton a perforované kovové povrchy se smyslem pro ušlechtilou trvanlivost bez ozdůbek, uvnitř leštěné terazzo, pohledový beton a dřevěné krytiny, stejně jako krásně upravený nábytek, který s originálním barevným rámem dotváří celkový harmonický obraz nové, alternativní vzdělávací a výzkumné instituce, jež je na míru ušita univerzitní komunitě.

architektura

10

SARAKELE / CONCRAZY

kolekce Repeta

Kolekce Repeta nabízí řadu objektů využitelných v pohostinství, jejichž hlavní devízou je udržitelnost jak po materiální, tak ideové stránce. Repeta, která už v samotném názvu odkazuje k cirkulaci, je nový společný projekt studia Sarakele a producenta Concrazy, vyvinutý v rámci inkubačního programu HFDA DesignLab. Autorská dvojice designérů a výrobců kladla při práci na projektu velký důraz na materiálové

experimenty. Hlavní myšlenkou kolekce je dát nový život takzvaným odpadním materiálům, jako jsou stavební suť nebo organický odpad, vytvořením jejich nové kombinace. Vrstvení různých mixů a střídání leštěných a surových povrchů dodává objektům jedinečný charakter. Díky této technice se podstavec pro zrcadlo nebo žlab na vodu postavené z geometrických tvarů stávají abstraktními artefakty.

design

11

LINE & ROUND

sedací nábytek do veřejného prostoru Dedas 12

Kolekce Dedas je zástupcem široké rodiny produktů Burnt Geometry a je to zároveň první produkt, který si u studia Line & Round můžete objednat. Jeho design evokuje umělecká díla maďarské architektonické skupiny Enamel Art Camp, jež působila v 70. letech, a oživuje mentalitu hnutí Bauhaus. Opěradlo a sedací panely jsou modulární, takže z nich můžete vytvořit více kon gurací. Neobvykle vysoké boční opěradlo poskytuje soukromí v otevřeném prostoru a jeho dvojitá tloušťka má akustickou funkci. Čalouněné prvky lze díky struktuře podobné legu snadno vyměnit, což zvyšuje životnost produktu. Nábytek usiluje o udržitelnost prostřednictvím tkaniny, pěnové výplně a povrchové úpravy nohou.

GUBAHÁMORI

rodinný dům, Remeteszölös

Dům, který vyrostl na úpatí Budínských vrchů, se snaží čelit současným stavebním trendům a předměstským potřebám v této oblasti: měřítko, hmota i materiály jsou zdrženlivější a vytvářejí intimní vztah s okolím. Hlavním motivem kompozice domu je, že rozděluje pozemek na dvě nádvoří různých velikostí a vlastností: na menší uzavřený dvůr u vstupu a otevřený zadní dvůr, do nějž se vstupuje z pokojů a obytné místnosti a který je skrytý před ulicí. K dosažení cíle pomohl architektům jednoduchý design a zakřivení.

MINUSPLUS

kanceláře stavební firmy, Budapešť

V projektu přestavby průmyslové haly z 60. let na kancelářské prostory byl citlivě překlenut nesoulad mezi zachováním historické hodnoty a současnými potřebami. Jak esteticky, tak energeticky. Lze jej interpretovat jako vícenásobné opětovné využití, které povýšilo budovu do kategorie „recyklace zachovávající hodnotu“. Architekti nejdříve zbourali přístavby z 80. let a interiér haly „zbavili podstaty“. Doprostřed umístili novou budovu, skleník, čímž původně projekt interiérového designu posunuli směrem k interiérové architektuře.

ARCHIKON ARCHITECTS

komunitní centrum PannKa, Budapešť

Herní a komunitní centrum vzniklo v rezidenční budově z roku 1911, v níž jsou extrémní výšky stropů, obrovské vstupní portály i výhledy na Dunaj a Markétin ostrov. Bylo otevřeno v červnu 2022. Má dvě místnosti, kde probíhají různé aktivity vedené učiteli (zpěv, tanec, řemesla atd.), v srdci centra je volná hrací plocha. Klíčovým aspektem konceptu bylo vytvořit zajímavé vizuální a fyzické propojení mezi jednotlivými prostory.

Lampa, která svítí jako svíčka. To bylo cílem maďarské designérky, která svůj objekt představila na konci května na festivalu designu v polské Lodži. Tvar svítidla umocňuje jemné světlo a díky LED zdroji ho rozptyluje do prostoru. V lampě je přitom přítomno přirozené i umělé světlo, která se vzájemně doplňují a podporují. Plamen svíčky poskytuje teplý efekt, LED zdroj dodá větší intenzitu a jas.

ELEGANCE MEZIVÁLEČNÉHO BYDLENÍ

Budapešť zažívala během meziválečné éry dynamický urbanistický rozvoj. Po celém městě probíhala výstavba především činžovních domů, které měly uspokojit tíživou poválečnou bytovou krizi. Uplatnila se tak celá řada architektů propagujících nový styl bydlení. Jestliže ve dvacátých letech byli tvůrci spíše ovlivňováni západními trendy art deca, v další dekádě se v Budapešti prosadil ryzí funkcionalismus. Nezávislost a hledání nové národní identity stimulovaly architekty propojovat art

IKONA

deco s prvky lokálních tradic a folkloru. Stejně jako u nás vznikl tzv. národní styl v podobě rondokubismu Pavla Janáka a Josefa Gočára, bylo maďarské art deco ovlivněno tradičními národními prvky. I přesto však některé stavby z tohoto období působí v Budapešti kosmopolitnějším charakterem než u nás. Skvostné bytové domy pro střední a vyšší třídu dnes můžeme nalézt ve většině rezidenčních čtvrtích. Za pozornost stojí především jejich reprezentativní vstupní interiéry a prostorná lobby. Elegantně zakroucená zábradlí a kryty na radiátory, například v domech od architektů Istvána Medgyaszaye (1) či Józsefa Málika (6), jsou dokonalým zhmotněním artdecové Francie. Funkcionalistické realizace z třicátých let pocházejí naopak od progresivních

architektů se znalostí soudobé avantgardy, jako byli Farkas Molnár, Lájos Kozma, Béla Hofstä er či Ferenc Domány (2). Právě poslední dva jmenovaní navrhli několik monumentálních obytných komplexů, nápadných zakulacenými nárožími, dlouhými pásy oken a masivních hranatých objemů. Růžový mramor a chromové prvky zábradlí, svítidel nebo zvonků (3) jen dotváří elegantní prostory vstupních lobby, která by svou elegancí jistě okouzlila i detektiva Herculese Poirota. Ještě výraznějších a odvážnějších detailů dosahuje ve svých činžovních domech Farkas Molnár (5), jehož abstraktní obrazce složené z různě barevných opaxitových skel připomínají například malířské kompozice Lászla Moholy-Nagye (4).

MAĎARSKO

poslední z velkých

Letos v září by se módní návrhář Karl Lagerfeld dožil devadesáti let. K oslavě jeho kulatin uspořádalo newyorské Metropolitní muzeum retrospektivní výstavu, na které defiluje více než 150 modelů a originálních skic.

Právě skici neodmyslitelně patří k jeho tvorbě. Ať už to byla kabelka, haute couture svatební šaty, přívěsek na klíče, nebo třeba lahvička Coca-Coly, Lagerfeld nikdy neudělal nic, aniž by si to předtím nenakreslil. „Zůstávám věrný ručnímu skicování svých návrhů, protože je v něm něco citlivého. Návrhy které vznikají v počítači, vypadají všechny stejně. A i když podle nich nakonec ušijí hezké šaty, mně se líbí ty drobné detaily z mých skic, které se do šatů promítnou,“ tvrdil.

Při pohledu na dnešní generaci kreativních ředitelů luxusních módních značek pak člověka napadne, že Lagerfeld byl možná jedním z posledních velikánů, kteří dokonale ovládali kreativní stránku i řemeslo. Zároveň razil myšlenku, že

návrháři nejsou umělci a jejich modely nejsou uměleckými díly, ale čistě praktickou a komerční záležitostí. Staré dobré časy, napadá mne. Nabízí se říci, že dnes by se Karlito asi divil, že módní značky mohou vést zpěváci, celebrity a influenceři, kteří spíše než kreativní vizí a řemeslnými znalostmi disponují tučným seznamem followerů na sociálních sítích. To bychom však Lagerfelda podcenili. Sám by jistě reagoval jedním ze svých legendárních bonmotů: „Když lidé mluví o starých dobrých časech, říkám jim, že nejsou staré časy, ale oni sami. Nesnáším staré dobré časy. Důležité je, aby byla dobrá současnost.“ Otázkou zůstává, jestli je dnešní módní svět bez Lagerfelda skutečně dobrým. ⟶

Karl Lagerfeld založil značku nesoucí jeho jméno v roce 1984. Růžovo-modré šaty s červeným lemem a bohatou zlatou výšivkou představil ve své kolekci pro podzim a zimu 1985/86. Na rozdíl od ostatních modelů, které jasně ilustrují styl 80. let, překvapují svou nadčasovostí.

text Petr Jansa, foto Julia Herta

Odpověď můžeme hledat právě na velkolepě pojaté výstavě, která bude v Metropolitním muzeu v New Yorku k vidění až do 16. července. Představuje se na ní neuvěřitelných 150 modelů, které Lagerfeld vytvořil během své 65 let trvající kariéry pro módní domy Balmain, Patou, Chloé, Chanel, Fendi, svou vlastní značku, nebo třeba pro řetězec H&M. Ten společnou kolekcí s Lagerfeldem započal éru návrhářských spoluprací. Lagerfeldova tvorba je na výstavě rozdělena do několika sekcí – ornamentální, strukturální, explosivní, florální, geometrické, figurální, abstraktní a satirické. Všechny výše zmíněné aspekty Lagerfeldovy práce přitom mají jednu věc společnou. Vždy je doprovází skici, které byly pro jeho

spolupracovníky jasným vodítkem a manuálem, podle nějž zhmotnili mistrovu myšlenku v reálné dílo. Blízký vztah se zručnými řemeslníky, kteří dávali jeho vizím reálnou podobu, byl při jeho práci zásadní. Na výstavě je možné si všimnout nenápadných nuancí a opravdu drobných detailů, jež se podařilo ze skic přenést do reálného kusu oděvu. Byť jejich zhmotnění mnohdy určitě nebylo snadné a švadleny musely nad jednotlivými kusy strávit dlouhé hodiny práce, je vidět, že právě tyto drobnosti byly zásadní.

Jedna z místností je věnována také Lagerfeldově pracovnímu stolu, na kterém vznikala většina jeho návrhů. Typicky zavalený hromadou knih, časopisů, ale především pastelek, fixek a očních stínů,

Zleva: kabát Fendi f/w 2000–2001, šaty Fendi s/s 1997, kabát Chanel Haute Couture f/w 2017–2018.

1 Francouz s německými kořeny byl skutečně renesanční osobností. Krom dalších disciplín zvládal pracovat pro několik módních značek, aniž by se jeho návrhy navzájem kreativně vykrádaly.

které rád používal k finálnímu doladění kreseb. Za stolem je pak prostřednictvím

videoprojekce možné pozorovat mistra

při práci. Nejde o jediné video, které je součástí výstavy a které návštěvníkům dává možnost užít si chvilku v jeho společnosti, byť jen virtuálně. Je otázkou, zda budou cítit podobnou vlnu euforie, jakou zažívali lidé v jeho přítomnosti. Mluvím z vlastní zkušenosti. Měl jsem totiž to štěstí, že jsem Lagerfelda několikrát osobně potkal za „starých dobrých časů“ v zákulisí jeho přehlídek pro Fendi. Vždy byl maximálně profesionální a i když byl obklopený bodyguardy, osobně kontroloval každý detail na oblečení, než vypustil modelky na molo. Jeho legendární bílý culík nesl stopy pudru, černý oblek

dokonale seděl a na bílé kravatě bylo vidět, že rozhodně není z levného hedvábí. Jediné, co nebylo vidět, byl jeho pohled, skrytý za černými brýlemi. Nejen jeho kolekce byly propracované do nejmenších detailů. Slavné jsou také kulisy, které navrhoval pro přehlídky Chanel. V pařížském Grand Palais vytvářel nejrůznější světy, od Chanel supermarketu přes horskou vesnici až po vesmír či les. Na show Fendi zase nikdy nezapomněl hostům do desek uložit skici s klíčovými návrhy. Po jeho smrti v roce 2019 se vše změnilo. Nikdo už neuvažuje jako Lagerfeld, nikdo si nedovolí to, co on. Byl jedinečný a newyorská výstava je jednou z možností, jak si jeho velikost připomenout

2 Elegantní černý oblek s kravatou se stal jeho poznávacím znamením, černý dámský kostým zase ikonickým modelem jeho kolekcí. Tento pochází ze sezóny f/w 2004–2005. 3 Lagerfeld patřil ke staré gardě návrhářů, kteří pro každý model ručně kreslili skicu. Každou sezónu jich vytvořil stovky, tato zobrazuje návrh svatebních šatů pro kolekci Chanel Haute Couture f/w 2005–2006.

servis Karl Lagerfeld: A Line of Beauty, do 16. července, The Met, New York, metmuseum.org

„Zůstávám věrný ručnímu skicování svých návrhů, protože je v něm něco citlivého. Návrhy, které vznikají v počítači, vypadají všechny stejně. A i když podle nich nakonec ušijí hezké šaty, mně se líbí ty drobné detaily z mých skic, které se do šatů promítnou.“

snídaně i večeře u Tiffanyho

Znovuotevření vlajkového butiku Ti any & Co. na newyorské 5. Avenue přineslo řadu novinek. Mimo jiné byla představena kolekce bytových doplňků a spolu s ní i umělecká ředitelka Lauren Santo Domingo.

Americká značka Ti any platí už od svého založení v roce 1837 za ambasadora dobrého vkusu i kvality a to nejen ve světě luxusních šperků. Nejinak je tomu v kolekci bytových doplňků, kterým kraluje legendární muránské sklo a limogeský porcelán. O novinky, které byly představeny během otevření zrekonstruovaného newyorského butiku, se postarala nastupující umělecká ředitelka pro kolekce Home – Lauren Santo Domingo. Někdejší editorka amerického Vogue a spoluzakladatelka luxusního internetového obchodu Moda Operandi si pro zákazníky připravila kompletní

výbavu na jídelní stůl včetně nových porcelánových dekorů, jež re ektují významné symboly šperkařského domu.

text Petr Jansa, foto archiv značky

kolekce Home Lauren Santo Domingo.

set Tiffany Toille. 4 Oddělení bytových doplňků v newyorském butiku.

3

5

porcelánové kelímky s logem Tiffany & Co. jsou nově k dispozici v nových barevných odstínech. 6 Vlajkový butik značky sídlí v budově staré 82 let. Ta v uplynulých letech prošla kompletní rekonstrukcí, pod níž se podepsal slavný architekt Peter Marino. V interiéru, kde nově najdete i muzeum či restauraci, zanechala nesmazatelnou stopu i česká značka Lasvit.

1 Talíř z kolekce Tiffany Berries. 2 Nová umělecká ředitelka

Porcelánový

Legendární

vzpomínky

Kabát, košile, kalhoty a mokasíny, vše Dior

foto Matuš Tóth, styling Lenka Kermes

na indii

Jako poctu indickým ručním

výšivkám, jež vznikají v tradičním ateliéru Chanayaka v Bombaji, pojala Maria Gracia Chiuri kolekci

Dior ready-to-wear fall 2023.

Zároveň se tak poklonila návrháři

Marcu Bohanovi, který jako první propojil francouzský módní dům s indickým folklórem a zahájil dialog mezi oběma kulturami.

Košile, náhrdelník a prsteny, vše Dior

Sukně, košile a náhrdelník, vše Dior

Košile, sukně, boty a náhrdelník, vše Dior

Kalhoty, vesta, mokasíny a náhrdelník, vše Dior

Košile, vesta a náhrdelník, vše Dior

Košile, sukně, náhrdelník a prsteny, vše Dior

Kalhoty, vesta, boty a náhrdelník, vše Dior

supervize Petra Balvínová light assistant Šimon Gut

asistentka stylingu Josefína Joštová

make-up Michaela Ohemová

vlasy Martin Tyl / newyou.cz

modelka Kamila F. / Agents model management produkce Patrik Bureš / CASHonly production

zručně ručně

Šťastná to žena, chce se mi zvolat při pohledu na Ivanu Kocmanovou, která svůj textilní projekt BRO. postavila na svých vyšívacích skills a je s ním nadmíru úspěšná.

Ovšem hned úvodní věta mailu, který nám Ivana poslala do redakce, mou představu usmívající se ženy s jehlou, nití a rámečkem s napnutou látkou bortí. „Poslední půlrok jsem pracovala na nové kolekci sedmi výšivek pro Czechdesign – oči i záda mám na odpis, ale je to hotové –, kde budou taky od 1. června až do 31. července vystavené v rámci projektu Pop Up Shop Window,“ dozvídáme se. Nová kolekce sedmi ručních výšivek BRO. nazvaná You Are My Good Days za trocha utrpení ale stála. Zachycuje několik momentů blízkosti vytržených z kontextu reality, ohraničených pomíjivostí a přikrášlených představivostí, výběrem barev i hravých detailů. Ivana tak pokračuje ve své vytýčené cestě, kdy na motivy fotogra í pomocí výšivky s nadsázkou a lehkostí analyzuje současnost a vytváří obrazy i dekorativní interiérové nebo módní doplňky.

text Tereza Finková, foto archiv Bro.

Jemná struktura podkladového hedvábí Eri a Muga umožnila vyšívat i nejjemnější linky ručně barvenými hedvábnými nitěmi. Větší plochy jsou vyšité niche matnými hedvábnými nitěmi, které se v několika stovkách barevných odstínů vyrábí už od roku 1820 v malé pařížské manufaktuře. Okraje všech výšivek jsou začištěné ručně háčkovaným hevábným lemem.

Návrhářka Petra Balvínová uvádí pod značkou BALVIN kolekci šifonových šatů. V nabídce jsou tři střihy v mid-lenght a tři střihy v dlouhém večerním provedení. Více na balvin.store/shop.

královnina favoritka

Vůní růže, kterou milovala Marie Antoine a, je inspirována nová limitovaná kolekce Tuileries, již francouzská značka Trudon uvádí k oslavě 380 let od svého založení. Krom různých velikostí vonných svíček (2350 Kč / 270 g, prodává Ingredients) v ní najdete třeba i elegantní difuzér, který interiér zaplaví směsí tónů růže, růžového pepře, pačuli a pižma.

prostě sexy

Niche parfémová kolekce od legendární značky spodního prádla La Perla byla představena již před dvěma lety, ale až nyní vstupuje na náš trh. Z unisexových vůní (od 2500 Kč / 30 ml, exkluzivně prodává Sephora) si vyberou snad všichni, protože každá z osmi kompozic odpovídá jinému olfaktorickému typu – od gurmánské přes svěží až po ambrovou.

Pestrou paletu letních odstínů doplňuje i černá klasika. Na podzim pak značka rozšíří nabídku ještě o další odstíny. Volit můžete také materiál – klasické hedvábí nebo luxusní italský polyester.

text Petr Jansa, foto archiv kosmetických značek a Lucie Robinson pro Balvin, modelka Pavlína Němcová / Pure Model Management

účinná bariéra

Šaty jsou dvouvrstvé, ušité precizním hedvábným švem bez použití obnitky, mají kapsy, olemovaný zip a jsou vybaveny vazačkou, kterou lze nosit jako pásek. Ceny začínají na 28 900 Kč.

vlastní pravidla

Nenechte se svazovat módními trendy a určete si sami, jaká barva vám letos v létě bude dělat radost. Minimálně co se laku na nehty týče.

Ať už fandíte klasice, odvážným pastelům, nebo šokujícím neonům, z 12 letních odstínů od americké značky OPI si vyberete. Každý pak najdete ve třech variantách včetně gelového. (od 335 Kč, prodává opishop.cz).

Střihy jsou vyřešeny tak, aby zeštíhlovaly horní partie. Snížené průramky eliminují diskomfort při pocení.

Produkty britské značky Byoma mají minimalistické a přesto účinné složení, které si klade za cíl posilovat oslabenou kožní bariéru.

Stejný úkol má lehký a mimořádně hydratační regenerační olej Hydrating Recovery Oil (395 Kč / 30 ml, prodává Sephora), který pleť navíc vypne a vyživí. Stará se o to směs lipidů obohacených o devět rostlinných olejů.

božské roucho

přísně limitovaná edice plavek

Česká designérka Pavlína Miklasová připravila pro fanoušky své značky Plove unikátní limitovanou edici 14 kusů jednodílných plavek Midnight Sky. Inspirovala se přitom egyptskou bohyní Nut, jejíž tělo dle legend zdobí hvězdy. Také plavky září jako hvězdná obloha, a to díky aplikaci křišťálů Preciosa. plove.cz

modrý mauricius

značce Chanel se při výběru nové tváře podařil husarský kousek

Vůně Bleu de Chanel od Jacquese Polgeho se od svého uvedení v roce 2010 stále drží na předních příčkách popularity. Po tragickém úmrtí Gasparda Ulliela, který byl tváří parfému řadu let, teď Chanel představil nového ambasadora. Sedmadvacetiletý americko-francouzský herec Timothée Chalamet je jedním z nejobsazovanějších a kritiky nejoceňovanějších mladíků současnosti. Zároveň jde o jeho vůbec první spolupráci s luxusní kosmetickou značkou, což se cení. chanel.com

dva v jednom

další příjemné dilema

V našich zeměpisných šířkách a délkách máme ten luxus řešit malichernosti. Třeba na jakém číselníku budeme sledovat, jak utíká čas. V případě nových hodinek

Reverso Tribute Chronograph od Jeager-LeCoultre je to buď klasický, nebo skeletonizovaný chronograf. Na výběr je zlato či ocel. carollinum.cz

nová etapa

spojení dvou mistrů v limitované edici

Český parfémář J. F. Hiermann, který ještě nedávno stál za vůněmi Pigmentarium, se osamostatnil a založil vlastní značku. Zaměřit se chce na tvorbu parfémů na míru a každý rok představit jednu přísně limitovanou edici. Začíná vůní Amulet, kterou uložil do osmi 25 let starých akónů od Ronyho Plesla.

@hiermann_parfums

druhá šance

zbytkové látky se mění v umělecké dílo

Designérka Jessica Ogden vytvořila udržitelnou kolekci ložního povlečení ze zbytkových látek značek A.P.C a Sacai. Její patchworkové vzory našly inspiraci v nejrůznějších architektonických detailech schodišť. Mimo jiné třeba tom bazénovém, které pro hotel Parco dei Principi v Sorrentu navrhl Gio Ponti. apc-us.com

schnitzel, knödel & strudl

Svatou trojici středoevropské gastronomie nabízí

berlínská restaurace Trio teprve od března, ale i za tak krátkou dobu si stihla vybudovat základnu spokojených

strávníků. Dobře jim dělá nejen kulinářské umění

šéfkuchaře Vadima Otto Ursuse, ale také nenáročný, přesto elegantní interiér od vídeňského studia Joyjoy.

Kříženec mezi útulným bistrem a neokázalou jídelnou je společným dítětem tří přátel, Evy Alken, Clemense Roesche a Vadima Otto Ursuse, kteří se potkali v restauraci Otto. Podnik, kde se místní mohou stýkat u domácího jídla a vína, se zařadil po bok hipsterské nálevny Bar 3 a japonské restaurace San a doplnil trojici nezávislých

gastronomických spotů sídlících ve stejném bloku v berlínském Mitte (název Trio má tak hned dvojí opodstatnění).

Interiér restaurace je inspirován modernistickým charakterem činžovního domu z 20. let 20. století, v jehož přízemí sídlí. Asymetrický barový pult rozděluje jinak otevřený prostor na několik zón s různou konfigurací sezení, ať jde o řadu stolů spojenou vestavěnou lavicí pod oknem, útulné jídelní boxy, nebo vyvýšené pódium s klavírem. Příjemné melodie, které tu zní do pozdních nočních hodin, vkusně dokreslují atmosféru předválečných let. ⟶

Vídeňský guláš z telecích drobů se dvěma poctivými knedlíky je stálicí na jídlením lístku restaurace Trio.

text Tereza Finková, foto Robert Rieger

nesmí v restauraci zaměřené na středoevropskou kuchyni chybět. 2 Olivově zelené stěny, jednoduché dřevěné židle a stolky s deskami s červeným linoleem. To jsou základní prvky interiéru. 3 Pstruh po mlynářsku podle jihoněmecké receptury. 4 Tři majitelé Tria (zleva):

Minimalistická elegance, kterou studio Joyjoy z Vídně propsalo do interiéru, se odráží také v jednoduché středoevropské kuchyni. Clemens Roesch pochází ze severního Rakouska, Eva Alken z jihozápadního Německa a Vadim Otto Ursus je zase rodilý Berlíňan. Společně vybrali žebříček top domácích pokrmů, z nichž Ursus sestavil menu zahrnující segedínský guláš, klasické maďarské jídlo, beuschel, tradiční vídeňský guláš z telecích drobů, pstruha po mlynářsku (Müllerin) z jižního Německa a královecké klopsy (Königsberger Klopse), berlínský pokrm s masovými kuličkami ve smetanové kaparové omáčce. V nabídce jsou také vegetariánské varianty, jako je guláš z čočky Alb, což je tradiční recept ze Švábska, nebo hořčičná vejce.

servis Trio , 13 Linienstrasse, Berlín, trioberlin.net

1 Klasický vídeňský schnitzel

Clemens Roesch, Eva Alken a Vadim Otto Ursus.

ze semínka plodem

Jen pár kroků od pražských Havlíčkových sadů najdete váš nový oblíbený obchůdek. Seženete tu drobný dárek pro kamarády nebo něco dobrého při cestě na návštěvu. Přivítejte krámek Pecka, který si v Rybalkově ulici otevřela máma Ola a dcera Oli Ivanchenko.

Děvčata Ivanchenko byla vždy tvůrčí. Mamka Ola zavařovala džemy, jejichž sláva se brzy rozšířila mezi kamarády, a oblíbené byly i keramické doplňky dcery Oli, která původně vystudovala marketing na Ukrajině a gra cký design v Itálii a Praze. Minulý rok obě dospěly do bodu, kdy chtěly zkusit vlastní tvorbu profesionalizovat a z koníčku vytvořit seriózní zdroj obživy. Slovo dalo slovo a pak už to šlo rychle – na podzim minulého roku otevřely vlastní kamenný obchod v Rybalkově ulici 21. „Design, který vytváříme, je zároveň to, čím se obklopujeme. Hodně nás motivuje dělat věci, které chceme mít samy doma a které nám vnáší do života něco pěkného,“ říká o společném projektu Oli. Podle nátury portfolia, které vyrostlo ze semínka vášně

pro řemeslo a signature džemů mámy Oly ho také pojmenovaly – nese název Pecka. „Na naše džemy nedáme dopustit. Nejen, že je samy ve velkém konzumujeme, taky je z nich vždycky každý nadšený. Jsou skvělé jako dárek, nebo když nechcete přijít na večírek s prázdnou,“ láká a zmiňuje množství exotických slaných a sladkých variant, až smysly přecházejí –mimo ty klasické také třeba citronové želé s ginem, mrkev a pomeranč se šafránem, tkemali nebo adjika, které se výborně párují s vínem a sýry. Etikety, ostatně jako celou gra ckou identitu Pecky, vytvořila právě Oli, jež si od gra ky pravidelně odskakuje k výrobě keramiky. V obchůdku v bezprostřední blízkosti populárního parku Havlíčkovy sady na Praze 2 od ní proto najdete vlastnoručně vysochané ⟶

text Eva Slunečková, foto archiv Pecka

svícny a misky. V aktuální kolekci se inspirovala atmosférou slaného ovzduší, vůní citrusů a olivového oleje Sicílie. „Mnoho let jsem pracovala jako finanční ředitelka a účetní, ale vždycky jsem chtěla dělat něco kreativního. Když začala válka, byla to příležitost změnit svůj dosavadní život. Přestěhovala jsem se za dcerou do Prahy, absolvovala rychlokurz češtiny a začala se konečně věnovat své vášni –ruční tvorbě,“ říká multinadaná Ola, která také drhá závěsné květináče, hračky pro děti nebo navrhuje kožené kabelky.

V Pecce ale nenajdete jen výrobky od zakladatelek, součástí jsou i díla dalších spřízněných designérů, umělců a značek, často původem z Ukrajiny. Patří mezi ně

kabelky yskoskos a šperky Roksolany Hudoby, od lokálů mají například malby od Barbory Sika, doplňky od Piha Atelier, mýdla od Jelinkoic či svíčky ze Senso atelier. Do Pecky pečlivě vybírají drobné tvůrce a nezávislé autory, kteří tvoří v malém a jejich nadšení pro řemeslo je na výsledku znát. V obchůdku s nimi též pravidelně pořádají workshopy a kurzy – nedávno třeba pletení jarního věnce nebo výroby keramiky. Až zase jednou zamíříte do Grébovky, nezapomeňte se v Pecce zastavit. Stačí málo a pod pevným obalem objevíte hned několik unikátních semínek, které vás svou krásou budou těšit několik následujících sezon.

1 Výběr džemů vás mile překvapí. Ochutnat je můžete na některé z pravidelných akcí.

2 V závěsu za džemy hraje v Pecce prim keramika – především mísy a vázy. 3 Pokud nevíte, s čím tkemali nebo adžiku kombinovat, vždy vám v obchodě poradí. 4 Máma Ola a dcera Oli Ivanchenko pocházejí z ukrajinského Kyjeva.

5 Všechny kusy v obchodě jsou originální a vyráběné zásadně v malých sériích.

servis Pecka, út – pá 12–19, so 12–16, ne a po zavřeno, Rybalkova 21, Praha 2

s karlem v posteli

Okázalý hotel s 271 pokoji navržený výhradně Lagerfeldem bude otevřen v červenci 2023. Vstupní hala je plná leštěného zlata a černého mramoru, stěny jsou od podlahy až po strop pokryté knihami a všude samozřejmě visí návrhářovy skici, o nichž se dočtete o pár stránek dál. sjmresorts.com

dej více

pekárna Zrno zrnko na Dejvické

Zrno zrnko našlo prostor v Dejvické ulici 33, na místě, kde sídlila prodejna Sklizeno. Díky vzájemné dohodě obou stran jsou nyní v dejvickém Zrno zrnku k mání také některé produkty ze sortimentu Sklizeno, třeba farmářská vejce. Vlastní espresso směs je zase výsledek spolupráce s českou pražírnou Dos Mundos. zrnozrnko.cz

rooftop

Kavárna, uspořádaná ve třech podlažích včetně střechy, byla navržena architektonickým studiem Sukchulmok ze Soulu tak, aby připomínala evropská veřejná náměstí s odkazem na Itálii. Majitel podniku v ní totiž strávil mládí a naprosto se do této jihoevropské země zamiloval.

Na úrovni střechy a terasy jsou venkovní prostory rytmicky děleny sloupy z cihel s obloukovými spoji a stěnami s otvory ve tvaru písmene U. sukchulmok.com

californication

Nespresso zahajuje sezónu osvěžujícím kávovým zážitkem inspirovaným kalifornským snem. Nabízí celou paletu lahodných káv pro přípravu na ledu, designové příslušenství v letních barvách a originální receptury pro dokonalé osvěžení. V centru dění stojí Barista Creations Juicy Watermelon Flavour Over Ice pro Vertuo. nespresso.cz

roztříštěný

ledové tříště bez barviv a chemie

letní kolekce California Dream Nespresso Nabídka u Cukráře Skály se na letní sezónu rozšíří o novinkou – ledovou tříšť. „Chci, aby tříšť byla brána jako všechny naše produkty, to znamená žádná chemie a poctivé suroviny, proto v ní bude jen voda, cukr a ovocné pyré s přidáním citrusového freshe,“ prozrazuje složení Lukáš Skála. cukrarskala.cz

The Karl Legerfeld Macau hotel, Čína

Parocindo Bakery Cafe, studio Sukchulmok

Kde dřevo, sklo a měď protíná architekturu s přírodou

Na ty nejkrásnější věci se vyplatí počkat a stejně tomu tak bylo při rekonstrukci a dostavbě luxusního wellness hotelu Zochova chata, který začal psát svoji historii již v roce 1933. Dnes tento hotel vyhledávají ti, kteří ocení dotek nostalgie, výjimečné wellness, prvotřídní gastronomii a přírodu, která celý objekt doslova drží ve své náruči. Není se čemu divit, tento hotelový unikát se nachází v nádherném prostředí malokarpatských bukových lesů, ve vinařské obci Modra, pouhých 34 kilometrů od Bratislavy a necelé čtyři hodiny z Prahy. Struktura stavby, ojedinělá lokace i punc historie prolínající se do současností.

JJak už bylo výše zmíněno, původní Zochova chata (která byla pojmenovaná podle evangelického kněze Samuela Zocha) přivítala své první hosty už v roce 1933 a poté se těšila velkému zájmu až do devadesátých let, kdy začal postupně zájem upadat a chata postupně chátrala. V roce 2007 se začalo s rekonstrukcí původního objektu a k tomu byl přistaven nový hotel zařízený podle zásad feng šuej. “Zochova chata byla postavena jako místo, kde by se lidé měli spolu setkávat, být víc propojeni s přírodou, trávit zde svůj volný čas. Podpořit tuto myšlenku byl náš záměr. Vytvořit místo, kde je klid a pohoda”, vysvětluje spolumajitelka Zochovy chaty Iveta Machačová. “Původně jsme chtěli Chatu pouze zrekonstruovat, bohužel stav objektu nám to nedovolil. Nechali jsme proto vyrobit věrnou repliku původní stavby, zachovali pár kamenů ze základů a zvenčí vypadá Zochova chata, resp. její část stejně jako ve 30. letech”, doplňuje spolumajitelka rozhodnutí pokračovat v udržení původního vzhledu a materiály dřevo, měď a sklo, které souzní s okolím a perfektně dominují interiéru i exteriéru budov.

ak už bylo výše zmíněno, původní Zochova chata (která byla pojmenovaná podle evangelického kněze Samuela Zocha) přivítala své první hosty už v roce 1933 a poté se těšila velkému zájmu až do devadesátých let, kdy začal postupně zájem upadat a chata postupně chátrala. V roce 2007 se začalo s rekonstrukcí původního objektu a k tomu byl přistaven nový hotel zařízený podle zásad feng šuej. “Zochova chata byla postavena jako místo, kde by se lidé měli spolu setkávat, být víc propojeni s přírodou, trávit zde svůj volný čas. Podpořit tuto myšlenku byl náš záměr. Vytvořit místo, kde je klid a pohoda”, vysvětluje spolumajitelka Zochovy chaty Iveta Machačová. “Původně jsme chtěli Chatu pouze zrekonstruovat, bohužel stav objektu nám to nedovolil. Nechali jsme proto vyrobit věrnou repliku původní stavby, zachovali pár kamenů ze základů a zvenčí vypadá Zochova chata, resp. její část stejně jako ve 30. letech”, doplňuje spolumajitelka rozhodnutí pokračovat v udržení původního vzhledu a materiály dřevo, měď a sklo, které souzní s okolím a perfektně dominují interiéru i exteriéru budov.

Hotel navíc disponuje 64 pokoji i apartmány, výběr v typu ubytování je zde veliký. Raritní jsou pokoje ve srubové části hotelu v původní architektuře kopírující originál chaty. Pokoje a apartmá v moderní části hotelu disponují širokými skleněnými plochami pro přirozené světlo pronikající skrze stromy okolo objektu. Pro imobilní hosty je zde také speciálně vybavený bezbariérový pokoj.

Hotel navíc disponuje 64 pokoji i apartmány, výběr v typu ubytování je zde veliký. Raritní jsou pokoje ve srubové části hotelu v původní architektuře kopírující originál chaty. Pokoje a apartmá v moderní části hotelu disponují širokými skleněnými plochami pro přirozené světlo pronikající skrze stromy okolo objektu. Pro imobilní hosty je zde také speciálně vybavený bezbariérový pokoj.

Zochova chata se pyšní certifikátem vyjímečnosti od TripAdvisor, který hotel dostal v roce 2016 a od roku 2018 do roku 2020 patřila Zochova chata do TOP 10 všech hotelů na Slovensku možná právě i díky jejímu souladu s přírodou. Ať už se jedná o vstup do foyer hotelu, který znázorňuje koruna bukového stromu a v kombinaci s širokými prosklenými

Zochova chata se pyšní certifikátem vyjímečnosti od TripAdvisor, který hotel dostal v roce 2016 a od roku 2018 do roku 2020 patřila Zochova chata do TOP 10 všech hotelů na Slovensku možná právě i díky jejímu souladu s přírodou. Ať už se jedná o vstup do foyer hotelu, který znázorňuje koruna bukového stromu a v kombinaci s širokými prosklenými

plochami budova citlivě propojuje s okolními lesy a poskytuje tak hostům ojedinělý výhled a neopakovatelnou atmosféru, až po luxusní wellness, které je skutečně obklopené zelení a tak není divu, že i sami zaměstnanci hotelu tvrdí, že “příroda se stěhuje dovnitř”. Ostatně, i sama spolumajitelka dává těmto výrokům za pravdu. “Asi druhý rok po otevření k nám začaly chodit srnky, hlavním vchodem až k welnesovému jezírku. Bylo to v zimě, dávali jsme jim jablka, ovšem nebyl to dobrý nápad, nakonec začaly okusovat okrasné stromky a dodnes je vidět, které byly jejich oblíbené. Takže srnky už nekrmíme, ale občas se nějaká přijde podívat a nedávno si u nás moje kamarádka vyfotila stádo malých divočáků”, uvádí výrok týmu na pravou míru Iveta Machačová. Tudíž až se ve wellness budete kochat výhledem z bazénu či vířivky směrem do přírody, možná spatříte i zvířecí hosty. Otisk lesa je zde zkrátka vidět téměř všude. Ve Wellness & Spa komplexu vás u vchodu přivítá mohutná koruna stromu a vkročíte sem přes speciální chodbu spojenou s masáží chodidel vyzdobenou stromy, které jsou zatřeny včelím voskem. Citlivě zvolené interiérové prvky tak podtrhují záměr majitelů přiblížit se přírodě tzv. na dotek.

plochami budova citlivě propojuje s okolními lesy a poskytuje tak hostům ojedinělý výhled a neopakovatelnou atmosféru, až po luxusní wellness, které je skutečně obklopené zelení a tak není divu, že i sami zaměstnanci hotelu tvrdí, že “příroda se stěhuje dovnitř”. Ostatně, i sama spolumajitelka dává těmto výrokům za pravdu. “Asi druhý rok po otevření k nám začaly chodit srnky, hlavním vchodem až k welnesovému jezírku. Bylo to v zimě, dávali jsme jim jablka, ovšem nebyl to dobrý nápad, nakonec začaly okusovat okrasné stromky a dodnes je vidět, které byly jejich oblíbené. Takže srnky už nekrmíme, ale občas se nějaká přijde podívat a nedávno si u nás moje kamarádka vyfotila stádo malých divočáků”, uvádí výrok týmu na pravou míru Iveta Machačová. Tudíž až se ve wellness budete kochat výhledem z bazénu či vířivky směrem do přírody, možná spatříte i zvířecí hosty. Otisk lesa je zde zkrátka vidět téměř všude. Ve Wellness & Spa komplexu vás u vchodu přivítá mohutná koruna stromu a vkročíte sem přes speciální chodbu spojenou s masáží chodidel vyzdobenou stromy, které jsou zatřeny včelím voskem. Citlivě zvolené interiérové prvky tak podtrhují záměr majitelů přiblížit se přírodě tzv. na dotek.

Tým Zochovy chaty si stanovil za cíl mířit na všechny smysly svých hostů. Každý předmět má své přesné místo a orientaci. Svým návštěvníkům nabízí unikátní výhled a atmosféru přímo v srdci přírody a navíc v hotelovém komplexu se svými plány potěšit hosty zdaleka nekončí. “Momentálně připravujeme rozšíření wellnesové části,” prozrazuje Iveta Machačová. Můžete se tak těšit na suchou bylinkovou saunu, solnou jeskyni anebo zážitkové sprchy. Tak stačí přijet, vypnout telefon, zaklapnout počítač a Zochova chata a její pohotový personál vás okamžitě uvedou do zenového stavu.

Tým Zochovy chaty si stanovil za cíl mířit na všechny smysly svých hostů. Každý předmět má své přesné místo a orientaci. Svým návštěvníkům nabízí unikátní výhled a atmosféru přímo v srdci přírody a navíc v hotelovém komplexu se svými plány potěšit hosty zdaleka nekončí. “Momentálně připravujeme rozšíření wellnesové části,” prozrazuje Iveta Machačová. Můžete se tak těšit na suchou bylinkovou saunu, solnou jeskyni anebo zážitkové sprchy. Tak stačí přijet, vypnout telefon, zaklapnout počítač a Zochova chata a její pohotový personál vás okamžitě uvedou do zenového stavu.

šílený Arnaldo

Dávná minulost i temně fantazijní vize se mísí v díle významného italského umělce Arnalda Pomodora, jehož výstava Il Grande Teatro delle Civiltà (Velké divadlo civilizací) je právě k vidění v římském sídle módního domu Fendi.

Sochař a scénograf Arnaldo Pomodoro je mimořádná postava italského umění. Na jeho monumentální díla narazíte ve městech v Itálii podobně často jako na sochy Olbrama Zoubka v těch českých. Až budete nakupovat v milánském

Zlatém trojúhelníku módních butiků kousek od katedrály, všimněte si podivného objektu na náměstí Piazza

Filippo Meda – vypadá jako jakási součást z Darth Vaderovy Hvězdy smrti, anebo jako kus starobylého soustrojí, na němž se podepsal zub času. Typický

Pomodoro, jenž ve svých objektech mísí

collect

odkazy na minulost s fantazijními vizemi budoucnosti.

Letos v červnu slaví umělec 79. narozeniny a módní dům Fendi mu ve svém sídle Palazzo della Civiltà Italiana ve čtvrti Esposizione Universale Roma (EUR) uspořádal retrospektivní výstavu, „autobiografické divadlo“ čítající na třicet významných děl, jež doplňují dosud neviděné fotografie, dokumenty, skici a kresby. Zdarma přístupná expozice začíná už na prostranství obklopující slavnou ikonu italského racionalismu a fašistické architektury, kam sochař ⟶

Jeden za čtyř objektů Forme del mito z roku 1985, které jsou umístěny v nárožích budovy Palazzo della Civiltà Italiana.

text Vladan Šír, foto archiv Fendi

dolcevita

umístil čtyři objekty Forme del mito z roku 1983 vytvořené pro divadelní hry dramatika Emilia Isgròa. Pomodorovou práci pro divadlo představuje výstava i uvnitř v podobě dvou kostýmů z druhé poloviny 80. let. Vrcholem přehlídky jsou dva monumentální, symetricky umístěné objekty: černý Le battaglie (Bitvy, 1995) a bílý Movimento in piena aria e nel profundo (Pohyb ve vzduchu a v hloubce, 1996–1997). Jako výraz partnerství s Fendi přetvořil Pomodoro také jednu z nejpopulárnějších kabelek módního domu, Peekaboo, které přidal ostré kužele připomínající rohy. Výsledný efekt je opět typický Pomodoro – kabelka vypadá jako štít bojovníka z dávné minulosti nebo postapokalyptické budoucnosti ve stylu filmové série Šílený Max.

servis Il grande teatro delle civiltà , do 1. 10., Palazzo della Civiltà Italiana, Řím, fondazionearnaldopomodoro.it

Jan Kaplicky Lifetime Achievement Award

joined by esteemed guest, Daniel Libeskind.

powered by

příběh nezastavíš

V ateliéru ve Školské ulici na Praze 1 jsme se ještě před zahájením festivalu

Křehký Mikulov sešli s designérem, výtvarníkem a pedagogem Antonínem

Tomáškem. Povídali jsme si o tom, jak vznikala jeho kolekce pro Křehký, a drželi jsme palce Charlesi Bronsonovi, aby se z porcelánky Dubí vrátil pěkně vypečený.

V malebném dvorku schovaném před ruchem Vodičkovy ulice má Antonín Tomášek ateliér už řadu let. Původně sdílel prostor s vydavatelstvím ArtMap, to ale po čase přesídlilo, a tak si k sobě nastěhoval svou ženu, sochařku Jimenu Mendoza, která působí jako vedoucí pedagog ateliéru Socha 2 na AVU. Mimochodem, Antonín, autor dnes již legendární porcelánové sošky Surikata, která vznikla v roce 2005 jako diplomová práce, je vedoucím ateliéru Design keramiky na FUD UJEP v Ústí nad Labem. V ryze pracovním prostředí plném vzpomínek i rozpracovaných projektů, kde vládl příjemný kreativní chaos, jsme se usadili ke stolu, popíjeli jsme čaj z porcelánového servisu SOLO, který Antonín spolu s Davidem Sílou

navrhl pro manufakturu Rudolf Kämpf, a začali jsme si povídat. O porcelánu jako náročném materiálu, který má paměť a který vám nic neodpustí, i o jeho fascinujícím příběhu na evropském kontinentě. „Porcelán je v evropském kontextu jeden z nejmladších materiálů. Jeho receptura byla vynalezena teprve v roce 1710 a mě fascinuje, jak rychle, jakou akcelerací vstoupil do našich životů. Je to nádherný, ušlechtilý materiál a dnes vůči němu panuje jakási apatie,“ vysvětluje Antonín Tomášek.

Stejně jako ho fascinuje příběh porcelánu, sleduje a vnímá celý svůj život mikropříběhy, které se odehrávají kolem něj, a to i příběhy neživých objektů. „Pro práci designéra je zásadní všímavost, pozorovat věci kolem sebe. ⟶

text Tereza Finková, foto Julius Filip, archiv Antonína Tomáška

1 Výrobě sošky Charlese Bronsona předcházela studie jeho výrazu na fotografiích z filmu Tenkrát na západě. Antonín Tomášek ve dveřích svého ateliéru.

Mě zajímají určité situace, v nichž se ocitají předměty a lidé, jejich vzájemný vztah. Když například vstoupím do déemka, představuju si, co vše se skrývá za tou přehlídkou tvarů a barev, jaká propletená síť výzkumu, výroby, marketingu… Přirovnávám to k houbaření. V lese vidíme jen houbu na povrchu, ale vše, z čeho vychází, podhoubí, nám zůstává skryto,“ říká. Na druhou stranu ale dodává, že se snaží najít otevřený formát. Příběh je sice pro jeho práci důležitý, ale není nutné vždy mít klíč k pochopení. Přece jen volná tvorba není novinová zpráva. Například za jeho kolekcí porcelánových soch, kterou představil v Miláně na výstavě Made By Fire a které přezdívá jednoduše Ryby, stojí

vzpomínka z dětství na porcelánové sochy ryb z Duchcova umístěných ve vitrínce v obývacím pokoji u jeho tety. Vrtal mu hlavou ten paradox, proč někoho napadlo vytáhnout vodního živočicha „na souš“ a umístit ho na podstavec. Použil tedy duchcovské expresivní podstavce a na ně položil jiné „úlovky“ – porcelánové plastové lahve apod. I bez výše uvedeného vysvětlení ovšem divák objekt pochopí.

To už jsme se pomalu dostali do přítomnosti a náš hovor se mohl stočit k festivalu uměleckého designu Křehký Mikulov. Antonín Tomášek byl Janou Zielinski a Jiřím Mackem vyzván, aby originálním způsobem pojal Gajdošův sál na mikulovském zámku, barokní prostor s nástropní freskou z 50. let. Svůj koncept

pojmenoval Příběh nezastavíš a vytvořil čtyři objekty, o jejichž působivou instalaci se postaral Josef Tomšej z Qubus Design Studia. „Jsem netrpělivý a často chci vědět hned, jak věci dopadnou, přestože vím, že naslouchat je stejně tak důležité jako umět dobře vyprávět. Sám jsem se nyní ocitl v roli vypravěče. Nabízím čtyři cesty, ale upozorňuji, slova jsem vynechal, děj zmrazil, čas smazal. Navzdory tomu i tak vidím, že příběh nezastavíš,“ napsal Tomášek k instalaci devíti Černých vln, které byly rozmístěny na podlaze jako obří šachové figury. Jejich siluety se odrážely na protější stěně a vytvářely obraz rozbouřeného moře, jaký známe třeba z loutkových filmů Jiřího Trnky. Autor zhmotnil hraniční moment, ⟶

2–5 Jednotlivé fáze výroby instalace Silence of Charles Bronson. 6 Velké finále – porcelánové sošky vypálené v porcelánce Dubí byly umístěny do Gajdošova sálu mikulovského zámku. V popředí soubor Černých vln.

bod zlomu, kdy je další souběh událostí nevyhnutelný. A ačkoli byla celá instalace jakoby zastavená v čase, působila velmi dramaticky.

Ve vypjaté situaci zachytil Tomášek také dvě figurky Charlese Bronsona –dívá se na svůj odraz v zrcadle, bedra má omotaná ručníkem a chystá se tasit zbraň. „Fenomén italského westernu není třeba představovat. Fascinuje mě dějový vrchol, kde obvykle nastává moment ‚slyšitelného ticha‘. Intuitivně se cosi očekává. Přichází ono buď a nebo, kdo s koho,“ popisuje Tomášek instalaci Silence of Charles Bronson. Jsou to dvojníci s gestem pistolníků, nebo s prázdnýma rukama? Budoucnost je stejně nejistá jako v bodu zlomu Černých vln.

V další části Gajdošova sálu návštěvníci zvědavě nakukovali do skleněné vitrínky se zdánlivě obyčejnými šálky a podšálky z již zmiňované kolekce SOLO pro Rudolf Kämpf. „Přemýšlel jsem, jak pomocí obyčejného hrnku sdělit uživateli ambiciózní zprávu ve smyslu ‚No one is coming, jsi to ty a tvůj příběh už začal‘,“ popisuje designér objekt Šapo. V tenké porcelánové stěně u dna hrnečku materiál ještě ubral, až vznikla průsvitná „dírka“, jakási informační kontrolka, která na vás blikne, když dopíjíte svou ranní kávu či odpolední čaj.

Za poslední instalací stojí opět příběh z dětství, vzpomínka na nekonečnou fontánku, již obdivoval v obchodu v Plzni, kam jezdil za svou babičkou.

7 Antonín Tomášek představuje Šapo, neboli šálek s podšálkem ve verzi Unplugg. 8 Křeslo po babičce dominuje vstupní místnosti ateliéru.

9 Ukázka variabilní porcelánové kolekce SOLO, která vznikla pro manufakturu Rudolf Kämpf ve spolupráci s Davidem Sílou.

servis krehky.cz

Před několika měsíci jsme zastihli aktuálně nejslavnějšího fotografa architektury, Nizozemce a světoběžníka Iwana Baana, při jeho první návštěvě Prahy. Tehdy tu realizoval sérii fotografií dokumentujících naše hlavní město na pozadí několika tematických okruhů. Chodil po březích Vltavy, nahlížel do skrytých zákoutí naší metropole a z vrtulníku zachycoval panoramatické pohledy na historické centrum. Teď je jeho pražská pouť u konce. Výsledek můžete vidět v CAMPu.

„Iwan Baan se na svých fotografiích z Prahy neomezuje na notoricky známé a vyhledávané lokality, ale i na ty opomíjené. Mapuje také důležité brownfieldy jako Nákladové nádraží

Špičková světová fotografie architektury v lokálním balení. Iwan Baan vystavuje v CAMPu svůj fotografický diář Prahy, který vytvořil loni v létě.

text Adam Štěch, foto Iwan Baan, Jan Malý

Žižkov nebo okolí metra Vltavská a zachycuje je v jejich syrovém stavu. Zaměřuje se na zástavbu v blízkosti řeky, průmyslové objekty, dopravní infrastrukturu, ostrovy, krajinu a rušný i tichý život kolem ní. Z protikladů vytváří mozaiku, z níž poskládal městský portrét, který si mohou návštěvníci prohlédnout na právě probíhající výstavě,“ říká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Baan je fotografem zvídavým, který se pouští do nečekaných dobrodružství po celém světě. Ať už fotí vertikální slum v Caracasu, obří projekty slavných architektonických hvězd v Asii, nebo moderní rurální školu uprostřed pouště ve střední Africe, snaží se svým

objektivem zachytit autenticitu místa s hlubokou výpovědní hodnotou, která se zdaleka neomezuje pouze na architekturu, ale ukazuje i společenské vazby a historický kontext.

Projekt s názvem Prague Diary představuje Baanův vlastní pohled na naše hlavní město. Výsledkem je jakási subjektivní koláž urbanismu a architektury města, kde se objevují nepříliš lichotivá zákoutí i ikonické stavby. Baan na ně nahlíží jako nezávislý pozorovatel, kterého zajímá přijít věcem na kloub a zachytit jejich pravdivost.

Expozice je koncipována jako pomyslná městská pouť, kterou prostupují čtyři tematické roviny – první kontakt s městem, centrum, periferie a přírodní

1 Památník Vítkov zachytil Iwan Baan s dominantním detailem Žižkovy jezdecké sochy. 2 Barrandovský most s betonovou plastikou Rovnováha sochaře Josefa Klimeše. 3 Velkoformátová projekce výstavního sálu je věnována Baanovým leteckým snímkům – návštěvníci tak mají jedinečnou možnost spatřit Prahu z nezvyklých úhlů pohledu a v netušených souvislostech. 4 Život kolem architektury Baana fascinuje. Takto ho zachytil před hlavním nádražím v Praze. 5 Expozice v CAMPu představuje výsledek Baanova prvního loňského pobytu v Praze. 6 Iwan Baan má své studio v Amsterdamu, téměř celý rok ale tráví na cestách za architekturou.

scenérie. Návštěvník jimi může libovolně procházet a pomyslně se ztrácet v různých zákoutích.

„Poetický obraz města v podání Iwana Baana nese neutěšenost a zanedbanost. Nezakládá se na malebně podbízivé líbivosti ale realitě, se kterou je třeba se konfrontovat. Sedm dní s fotoaparátem v ruce, pěšky, na kole, z výšky – tak, jak je pro něj typické. Na cestách, v neustálém pohybu, přesto se zdá, že se na jeho fotkách zastavil čas. Miniaturní lidské postavy ve strnulých pózách si říkají o pozornost. Architektura v jejich blízkosti je zachycena jakoby mimochodem,“ lákají autoři z CAMPu na aktuální pražskou výstavu špičkového fotografa a mistra zobrazení reality Iwana Baana.

servis Iwan Baan: Prague Diary, do 20. 8., CAMP, Praha, praha.camp

Loewe Foundation Craft Prize

do 18. 6., Isamu Noguchi Studio, Noguchi Museum, Queens, New York

Španělský módní dům představuje na výstavě v muzeu Isamu Noguchiho na 30 tvůrců z celého světa, kteří se věnují uměleckému řemeslu. Kromě laureátky 6. ročníku Loewe Foundation Craft Prize, japonské keramičky Eriko Inazaki, je k vidění Jaiik Lee, Keeryong Choi a dvojice Aranda/Lasch (na obr.). noguchi.org

Imagine: Cesta do nové reality do 10. 9.., MAK, Vídeň

Představte si... vlastně cokoli chcete. Ve virtuálním prostoru mohou být vizionářské návrhy a fiktivní architektonické a urbanistické scénáře zobrazovány bez omezování skutečným světem. Proto jsou zbrusu nové procesní techniky designování, jako je renderování nebo algoritmy

AI, dnes stále populárnější. Výstava ve vídeňskému Muzeu užitých umění nabízí přehled designérských strategií tzv. nové virtuality a spojuje úžasné projekty mnoha architektů, návrhářů a umělců, kteří se různými způsoby vyrovnávají s výzvami a nekonečným potenciálem virtuálního prostředí. mak.at

od 21. 6. do 1. 10., Galerie výtvarného umění Ostrava

Vizuální básník, malíř, fotograf a nejradikálnější konceptualista Jan Wojnar vytvářel mřížkové básně, autofotogramy i autorské knihy. Jeho důraz na estetickou kvalitu a pečlivé provedení uměleckých děl má velmi blízko k dnešnímu designovému myšlení. gvuo.cz

Ukázat fenomén polského nezávislého kulturního hnutí 80. let, jehož představitelé se ztotožňovali se společenskou aktivizací v boji za svobodu, to je cílem přehlídky v bývalé kutnohorské jezuitské koleji. Sedm tematických okruhů

je označeno názvy nezávislých výstav nebo důležitých umělecký děl z této doby

Strange Things

Pomyslnou červenou nití, která „lemuje“ tvorbu všech prezentovaných umělců z české i zahraniční scény, jsou akcentované principy spontánního gesta, neurčitosti, chaosu, grotesknosti, expresivního výrazu i politicky angažovaného projevu. Fenomén divnosti však není zastoupen vizualitou, divnost je skrze umělecká díla nabízena pouze jako úhel pohledu na svět. ajg.cz

(Dusno, Oranžová alternativa, Kufrová výstava, Večeřadlo, Dřina, Květinový kříž, Proti zlu, proti násilí, Znamení kříže, Vězeňský obrázek, Vzteklý pes na zeleném pozadí). Součástí výstavy jsou také fotografie, plakáty a dokumenty z happeningů, kufrové výstavy, nezávislé divadlo ad. gask.cz

Zřejmě největší retrospektivní přehlídka tvorby britského architekta Normana Fostera byla nedávno otevřena v pařížském Centre Pompidou. Kresby i původní modely jeho projektů jsou doplněny o díla Aj Wejweje, Fernanda Légera nebo Constantina Brancusiho. centrepompidou.fr

do 7. 10., Alšova jihočeská galerie, Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou

Norman Foster do 7. 8., Centre Pompidou, Paříž

čas na kafe

Svět luxusních hodinek láká na čím dál tím bláznivější marketingová spojení. V případě Hublot a Nespresso však nejde jen o snahu oslovit milovníky kávy a fanynky George Clooneyho. Zelené

Big Bang Unico nabízí mnohem víc.

Možná jste Nespresso nikdy nepili, ale zaručeně jste ho zahlédli. Ať už v reklamě s Georgem Clooneym, nebo při bloumání skrz obchodní centrum, kdy na některém z nákupních ostrůvků vždycky stojí kávovar Nespresso s pestrobarevnými kapslemi vyrovnanými do komínků. A právě o kapsle dneska půjde, protože jsou vyrobené z hliníku a některé z nich mají zářivé barvy. Hublot Big Bang Unico jim není nepodobný. Osvědčený stroj má pouzdro, lunetu a korunku vyrobenou z 28 % z hliníku recyklovaného přímo ze zmíněných kapslí, zatímco pásek hodinek obsahuje přes pět procent recyklovaných kávových zrnek (věřte nevěřte…). Káva patří k nezbytným součástem ranní hygieny, na svůj šálek máme vyhrazený čas, takže spojení s hodinkami není úplnou minelou. Tady navíc vyhrávají všichni. Hublot překvapuje a může se tvářit zeleně a Nespresso si připíše další ekologickou výhru.

Big Bang Unico Nespresso rozhodně není pro každého. Kdo chce být vidět, sladit hodinky s výrazným oblečením, nebo je použít jako tzv. conversation starter, ten možná našel hezký kousek do sbírky. Tenhle šálek kávy je ovšem nepatrně dražší než případná kolekce G-Shocků ve všech barvách duhy. Za limitku a zelené svědomí si zkrátka musíte připlatit.

nezaujalo Nespresso za 24 tisíc dolarů (pouhých 200 kusů), možná si najděte Big Bang Saxem s otevřeným strojkem a tourbillonem. Pohybujeme se v jiné cenové kategorii, ale z hodinek, které vypadají jako citrónový bonbon a jsou vyrobené z raritního žlutého safíru, vám budou oči jen přecházet.

Hublot Big Bang kolekce je plná extrémně zajímavých a barevných hodinek. Jestli vás

text Václav Rybář, foto archiv značky

dvanáctiválec do šuplíku

Už jenom rok zbývá ikonickému W12 pod kapotou luxusních vozů značky Bentley. Vyrobilo se jich přes sto tisíc, ale v rámci limitované rozlučkové edice se z nich bude moci těšit pouhých 480 zákazníků.

Zájemci o limitovanou Speed Edition 12 se v konfigurátoru mohou skutečně vyřádit. K dispozici jsou exkluzivní odstíny karoserie i interiéru, samozřejmostí jsou speciální odznáčky a plakety. Modýlek motoru W12 je vyrobený z hliníku jednoho z bloků opravdového W12. Slovy klasika: Na ničem se nešetřilo.

Krom výjimečnosti se budou moci opájet i zmenšeným modelem dvanáctiválcového motoru, který je součástí speciální Speed Edition 12. Stylové rozloučení se týká vozů Bentayga, Flying Spur, Continental GT a Continental GTC. Od každého vznikne 120 kusů. Dvanáctiválce o objemu mezi pěti a šesti litry se staly v sedmdesátých letech exkluzivní ingrediencí luxusních sedanů značek Bentley, Rolls-Royce, Jaguar apod. Tuto prémiovou přísadu však z jejího trůnu vytlačuje elektromobilita.

Už dnes Bentley nabízí i svou vlajkovou loď Flying Spur na přání s agilním osmiválcem nebo hybridním šestiválcem. Oba mají díky turbům výkonu na rozdávání, ale masivní dvanáctiválec

tzv. odděluje plebs od šlechty. Jeho plynulý nástup výkonu v těžké limuzíně je velkolepým zážitkem. Nejnovější verze z roku 2015 nabízí 660 koňských sil, ale také úsporné technologie jako vypínání válců. Ani tak to nestačí a na cestě ke kompletní elektri kaci je nutné přinášet oběti. Osobně bych pro tryznu nad slavným motorem doporučil Flying Spur Speed. Kdo by si chtěl počkat na něco sportovnějšího, ten může vynechat Continental v limitce a počkat ještě pár měsíců na poslední gong. Bentley Mulliner Batur nabídne ze stejného motoru 750 koní v ostrém kupé. Půjde o velkolepé dvanáctiválcové nále v počtu 18 kusů.

text Václav Rybář, foto archiv značky

svítící káča

Tro ola by Federico Peri, Brokis

Nová kolekce závěsných a stolních světel tvarem připomíná káču, kterou někteří z nás honili jako děti. Elegantní křivky přivádí k životu LED zdroj, jehož intenzitu a teplotu můžete měnit otočným ovladačem. Stolní lampička disponuje patentovaným konektorem, který usnadňuje manipulaci i údržbu. brokis.cz

futuretro

TP-7 Recorder, Teenage Engineering

Řeklo by se obyčejný záznamník, ale TP7 od Teenage Engineering umí záznam v kvalitě 96/24, obslouží až tři externí mikrofony, podporuje so ware pro automatický přepis audia do textu, ale hlavně skvěle vypadá. Rotující disk je nejen vizuální připomínkou toho, že se nahrává, ale s jeho pomocí lze přetáčet či pauzovat záznam a intuitivně tak převzít kontrolu nad celým zařízením. teenage.engineering

tak do toho šlápni…

YSL Super73-S2 elektrokolo

Zákazníci YSL si vždy zaslouží něco extra. Značka na tomhle stylovém elektrokole, které evokuje spíš dobovou motorku, spolupracovala s osvědčeným výrobcem Super73. YSL verze se od jeho modelu liší uložením baterie a samozřejmě i mnoha stylovými detaily. V obou případech můžete uhánět až 25 km/h s dojezdem až 120 km. ysl.com

challenge

Škoda Enyaq iV Laurin & Klement

Vrcholná verze vlajkového modelu je výzvou pro všechny, kdo se poohlížejí po elektromobilu a zároveň chtějí zůstat věrní domácí značce. Modernizovaný Enyaq láká větší dynamikou, dojezdem (až 550 km) a rychlejší křivkou dobíjení, Laurin & Klement pak na nejvyšší výbavu včetně ventilovaných masážních sedadel. skoda-auto.cz

mít kliku

M&T Minimal 2.0

Revoluční přístup k tradičnímu funkčnímu prvku. V minimalistickém celku se ukrývá maximální funkčnost v podobě integrovaného systému komfortního zamykání a zároveň

skrytého nouzového otevření. Celkem deset povrchových úprav, včetně broušeného černého chromu, který připomíná drásané dřevo. kliky-mt.cz

Nové číslo právě v prodeji

energie ze synergie

Sedm hodin v nočním kupé, dvě housky v igelitu a k nim roztomile malinkatý džem stačily, abych se tetelila blažeností. Z Prahy jsem totiž právě přijížděla do Budapešti a zatímco jsem snídala, za oknem se míhal Dunaj se stromy obsypanými barevným listím. I když byl sychravý říjen, nejela jsem se máčet do lázní, ale porovnat, jak si stojí český design ve středoevropské konkurenci. Aktivity

Maďarské agentury pro módu a design jsem sledovala už pár let a na papíře vypadaly fantasticky. Jednou z akcí, kterou organizace a její hlavní kurátoři

Gáspár Bonta a Arpad Keresztury tři roky zastřešují, je festival 360 Design Budapest. Přehlídka má podobné ambice jako pražský Designblok, a totiž propojit lokální design s mezinárodním děním

a ukázat, že hranice na mapách jsou už překonanou kategorií. Často tak v Praze

vedle českých designérů vystavují slovenští, němečtí, rakouští, ale také britští nebo řečtí umělci a umělkyně

V budově Bálna od nizozemského architekta Kase Oostehuise ze studia ONL mě čekalo překvapení hned z několika důvodů. K výstavě tu kurátoři přistoupili jako k jednomu celku – díla pocházející ze zemí napříč Evropou zasadili do pěti témat a interpretovali je po svém. Umělci tu neměli vliv na instalaci, jen na výběr produktů. Výstavní koncepce slibovala zahraniční účast, bohatý doprovodný program i progresivní architekturu instalace. Přestože byly všechny body splněné a výstava vizuálně působivá, rozsah byl tak malý, že jsem viděla všechno, do posledního detailu, za necelou hodinu. V hlavě mi ale utkvělo několik trendů, ze kterých se pár měsíců nato staly fenomény – třeba multifunkčnost slovenských skříněk Variedo, které si sestavíte sami z několika dílů, nebo donekonečna upcyklovatelný kovový nábytek od legendy polského designu Oskara Ziety. Z Budapešti jsem si odnesla následující lekci: dohromady to produktům z různých zemí sluší a doplňují se. Jen mi neříkejte, že toho ve střední Evropě vzniká tak málo? V pátrání po konkurenceschopnosti českého designu jsem pokračovala do Vídně. Tady zrovna probíhal Blickfang Designmesse v MAKu. Po inspirujících instalacích tu však nebyla ani stopa, tady se dělal tvrdý byznys! Máte to

360 Design Budapest – Master & Master, zeitgeist.limited nebo Fleysen.

Krom našinců mě ve vídeňském muzeu zaujala rakouská značka skleněných doplňků Ursula Futura. Po pár větách jsem zjistila, že také jejich svícny, vázy a nádobí vyrábí v Novém Boru. Připomnělo mi to skleněný totem The Mama, který pro Designblok před čtyřmi roky v severočeských sklárnách vytvořila polská designérka Malwina Konopacka. Pro polskou značku Kler zase navrhovali designéři Janský a Dunděra – jejich sofa Cheers si nedávno vysloužilo ocenění na bruselském nábytkovém veletrhu i od German Design Council. A to je jen pár středoevropských spoluprací, ke kterým došlo díky Designbloku. Zavedené značky tu často loví začínající talenty, kteří tvoří výrazný podíl na počtu vystavujících i díky mezinárodní soutěži absolventských prací Diploma Selection. Do Prahy se totiž jezdí za inspirací a mladou tvorbou.

a podobně je to i v maďarské metropoli.

Tady se zaměřují především na tvůrce ze zemí Visegrádské čtyřky, tedy Maďarska, Polska, Slovenska a Česka, najdete tu ale i zástupce Ukrajiny nebo Litvy. Takový princip umožňuje podívat se na mezinárodní kontext skrze díla místních tvůrců a udělat si komplexnější obrázek o jejich úrovni, škále a specifikách v přímém porovnání s vybranými zahraničními projekty. A během tohoto design tripu vyplavaly na povrch především odlišnosti.

i v jiné barvě? Kolik to stojí? Kde to vyrábíte? Kolik jich dokážete udělat za měsíc? Tyto a podobné otázky lítaly výstavními sály jedna za druhou, zatímco tazatelé na vlastní kůži zkoušeli pevnost židlí, strukturu stolních desek nebo si potěžkávali vázy. Vystavující se šikovali do úhledně zorganizovaných linií, poslušně odpovídali a rozdávali vizitky. Do Vídně se jezdí obchodovat! Na tom jsme se shodli i s několika českými zástupci, jejichž kousky jsem před pár dny zahlédla o tři sta kilometrů vedle na Designbloku či

Pražský spolu s polským týdnem designu Warsaw Home & Contract patří k největším ve střední Evropě. Festival ve Varšavě má asi nejblíže k pojetí milánského týdne designu, tedy aspoň jeho oficiální části ve výstavních halách na kraji města. Také tady jsem narazila na stánek Oskara Ziety, kromě něj tu však byli osobně i zakladatel Dezeenu Marcus Fairs, stardesignér Tom Dixon, renomovaný italský umělec Matteo Cibic nebo italská firma Moroso, která mimo domovinu a pár vybraných festivalů zásadně nevyjíždí. A přesto byly přednášky těchto hvězd poloprázdné. Verdikt proto zní: Polsko dokáže přitáhnout velká jména i vystavující, ale obecenstvo na ně ještě není připravené. A to je něco, co máme ve střední Evropě společné – obrovský potenciál a zásobárnu talentů. Nedaří se nám ale edukace, veřejnost nepovažuje design za běžnou součást svého života a veletrhům se spíš vyhýbá. Tahle okružní jízda mi ale potvrdila, že umění a design střední Evropy nezná hranic. Státních, ani mentálních. A že estetika národů bývalé rakousko-uherské monarchie si je extrémně blízká. Pojďme na jejím propojování pracovat společně a vytěžme ze synergie maximum! Třeba z ní jednou vytvoříme podobně silné pojmy, jako jsou severský nebo italský design.

text Eva Slunečková

„Střední Evropa disponuje velkým podílem autorského designu – vázy Štefana Sekáče jste mohli vidět na pražském Designbloku, ale i na design weeku v Bratislavě nebo Budapešti.“

must–read No 05

přesuny

Region střední Evropy sehrál ve vývoji moderního designu a architektury velmi důležitou úlohu. Mnoho tvůrců, kteří se ve státech bývalé rakousko-uherské monarchie narodilo, se během prvních dekád minulého století dostalo na základě různých historických okolností do zcela odlišných zeměpisných šířek, ve kterých mohli inovativně uplatnit své zkušenosti z avantgardní Evropy. Jedním z takových méně známých

pionýrů je také architekt Alfred Preis, který se ze své rodné Vídně, kde byl ovlivněn především tvorbou Adolfa Loose, dostal až na Havaj. Nová publikace Displaced vůbec poprvé shrnuje život a dílo tohoto významného představitele havajského modernismu s kořeny ve střední Evropě, mimo jiné autora poválečného památníku USS Arizona připomínající tragédii u Pearl Harbour.

Knihu vydalo nakladatelství Doppel House, doppelhouse.com.

Roční předplatné časopisu Dolce Vita

dva kroky pro dobrou noc vaší pleti

Probuďte se s vyhlazenou, obnovenou a zjemněnou pletí díky MEDIK8 H.E.O. Mask, noční hydratační masce, která se ve dvou krocích postará nejen o zvlhčení pleti, ale také o vyhlazení jemných linek a vrásek. Maska obsahuje ty nejlepší klinicky ověřené složky a zanechá vaši pokožku hydratovanou, vyhlazenou a intenzivně vyživenou.

annabrandejs.cz

10 čísel za 990 Kč + dárek v hodnotě 1780 Kč

Objednávejte na send.cz a dolcevita.cz.