design Studio Segers
Todus Showroom Na Zátorách 5 Praha 7 www.todus.cz
ČASOPIS
KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček
ART DIRECTOR Petra Roubalová
EDITORKA Tereza Finková REDAKTOR
ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch
REDAKTOR Václav Rybář
SOCIAL MEDIA Sandra Kisić
AUTOŘI
Eva Hlinovská
Ilona Mančíková
Vladan Šír
Eliška Vrbová
FOTOGRAFOVÉ
Filip Beránek
Mojmír Bureš
Jiří Královec
Michal Pudelka
Adam Štěch
Vojtěch Veškrna
ONLINE
dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz
VYDAVATEL
Miloš Štěpař
New Look Media, s. r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2
PRODEJNÍ CENA 150 Kč / 6,90 €
VYCHÁZÍ
ADRESA REDAKCE
Apolinářská 3
120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz
INZERCE
Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz
Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz
Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz
Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz
Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz
Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.
Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.
24
AGENDA
Nejžhavější novinky z kreativního světa
64
INTERIÉR
Na návštěvě u milánského designéra Piera Lissoniho
76
DESIGN
Co vidět na Salone del Mobile podle hvězd milánské scény
88
ARCHITEKTURA
Transformace
historie v mistrovském podání architekta Carla Scarpy
108
BACKSTAGE
Firma Urbania
vybaveuje
nábytkem naše města
ARCHITEKTURA
Velkorysý dům
Banánka nabízí bydlení v těsném sepětí s přírodou
70
ARCHITEKTURA
Modulární svět podle Fritze Hallera
98
ROZHOVOR
O architektuře s Jiřím
Weinzettlem z Atelieru 111
114 56
ANATOMIE
Dláta, která mění hmotu v umění
Kolekce ledniček SMEG ve stylu 50. let spojuje moderní design s pastelovými barvami a zaoblenými tvary. Dostupné v různých velikostech, od prostorných dvojdvéřových
modelů po minibary, upoutají každého milovníka kvalitního designu.
Jejich vzhled promění atmosféru místnosti na hravě barevnou, plnou oblých linií. Ideální pro ty, kdo ocení styl a funkčnost.
Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design
setkává se špičkovou světovou technologií.
Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz
DESIGN
Všechno má
svůj čas
126
MÓDA
Vizuální surrealismus fotografa Michala Pudelky
136
MÓDA
dolCevita a Pure
Model hledají nové tváře modelingu
154
CESTOVÁNÍ
Absolvovali jsme exkurzi po Grand Hotelu Bellevue London
170
SHOWROOM
Vychytávky pro váš
lehčí a estetičtější život
SBĚRATELÉ AUT
Grafický designér
Petr Babák
představuje svou
Alfu Romeo
164 120
CESTOVÁNÍ
S interiérovou designérkou Kelly Wearstler po jejích oblíbených místech v Los Angeles
176
DOLCE PEOPLE
Ja jsme slavili naše speciání vydání s Evou Eisler
Transformace jako proces postupné přeměny, přetváření stávajícího stavu objektů, domů, ale i mysli, transformace jako přijetí nových prvků…
Během práce na aktuálním vydání magazínu dolCevita jsme k velkému překvapení zjistili, co už možná všichni dávno vědí, že transformace je nezastavitelný, kontinuální proces, který se odehrává ve všech segmentech našeho života. Někdy je nevědomá, jindy velmi pečlivě řízená a občas nevyhnutelná. Změn, které ji doprovázejí, se lidé často bojí, ale jak mi během našeho rozhovoru řekl architekt Jiří Weinzettl z Atelieru 111, „lidé mají strach ze změny, ale ta je vždy k lepšímu.“ On sám si takových změn vyzkoušel několik, když se během své dosavadní kariéry dvakrát přeměnil z architekta drobných realizací na konstruktéra bioplynových stanic, aby se pak zase vrátil k domům, za které se svými kolegy z ateliéru sbírá významná architektonická ocenění. Také italský architekt Carlo Scarpa, o němž píše Adam Štěch v rozsáhlém profilovém textu, transformoval svými současnými intervencemi benátské renesanční paláce a posouval je do 20. století. Vladan Šír navštívil továrnu rodinné firmy Urbania, která svým venkovním mobiliářem pomalu proměňuje tvář českých měst. Švýcarský architekt Fritz Haller transformoval svůj vlastní modulární nábytkový systém USM Haller do většího měřítka a postavil z něj dnes již ikonický dům Buchli. Co stránka, to jiný příklad odvážné přeměny. Listujte dubnovou dolCevitou a nebojte se nesnesitelné lehkosti, kterou každá změna doprovází. ●
TEXT
Jan Králíček (JK), Adam Štěch 〔AŠ〕, Tereza Finková (TF)
Na oboru nezáleží, pokud jste odhodláni povýšit svou práci na úroveň umění. Novinky v architektuře, designu, módě a kultuře sledujeme bedlivě a společně vybíráme, co by nemělo uniknout pozornosti čtenáře dolCevity.
krása 〔JK〕
Všichni, kdo tajně doufali, se konečně dočkají. Řada dekorativní kosmetiky
La Beauté Louis Vuitton bude uvedena na trh letos na podzim a za jejím kreativním vývojem nestojí nikdo jiný než fenomenální vizážistka Pat McGrath. Téměř deset let po kolekci vůní (parfumér Jacques Cavallier-Belletrud, design Marc Newson) můžeme očekávat velkolepý vstup francouzské značky do segmentu krásy. Pro začátek to bude 55 rtěnek, 10 balzámů na rty a osm palet očních stínů. Pat, která už dvacet let líčí všechny přehlídky Louis Vuitton a pokaždé přichází s extrémně moderními a cool looky, dostala volný přístup do archivů značky a především k nejmodernějším technologiím a beauty inovacím. Cokoliv totiž LV uvádí na trh (ať se v minulosti jednalo o brýle, šperky, nebo parfémy), je podrobeno několikaletému výzkumu a pátrání po těch nejkvalitnějších řemeslech, technologiích a surovinách. Očekávají se tak přelomové textury (budou připomínat kůži nebo hedvábí?) a samozřejmě revoluční packaging. „Je to smyslné a nadčasové, s každým výrobkem se zachází jako s předmětem touhy,“ komentuje Pat.
Objekty mladé britské designérky Grace Prince jako by se rozpadaly v čase. Svými fragmentálními kompozicemi vizuálně popisují kontinuální zkázu hmotného světa. Grace, která neustále pendluje mezi Londýnem, Curychem a Milánem, kde dlouho pracovala pro designéra Vincenza De Cotiise, dnes patří mezi hvězdy experimentálního designu. V londýnské galerii Béton Brut nedávno představila novou kolekci křehkých existenciálních solitérů Held Absence, jež kromě nábytku obsahuje i drobnější svícny. Jasně definované geometrické kompozice narušila organickými detaily a napětím mezi rozličnými formami, mezi přírodním a technickým světem. Efektu Grace docílila díky použití odlévaného bronzu, skla a oceli. Je to zatím vůbec největší kolekce, na které pracovala a která je z velké části inspirovaná jejím pobytem v japonském Kjótu. Tam mimo jiné objevila techniku patinování bronzu.
móda 〔JK〕
Na začátku roku byl v Paříži otevřen už třetí obchod značky Alaïa, a to na ulici Faubourg Saint-Honoré, na Alaïově vysněné adrese. Sám designér zemřel v roce 2017 a do čela značky byl v roce 2021 jmenován Pieter Mulier, jenž jeho odkaz bravurně přenáší do současnosti. Pieter oslovil držitele Pritzkerovy ceny za architekturu Kazuyo Sejimu a Ryue Nishizawu ze studia SANAA, kteří vytvořili organický prostor v jemné barevné paletě s výraznými skleněnými prvky a centrálním schodištěm. Mulier je milovníkem designu a umění a k interiéru butiků přistupuje tak, „jako by zařizoval domov“ (jednu ze svých prvních show pro Alaïa dokonce uspořádal ve své antwerpské vile). A tak mezi unikátní detaily patří kovový stůl od Rona Arada, křesla Mollo od Philippa Malouina nebo série soch od americké umělkyně Diamond Stingily. Ale jaké je to největší tajemství? I tento butik v sobě ukrývá gurmánské překvapení. Azzedin Alaïa byl známý svými večeřemi, které pořádal ve studiu a které se staly intelektuálním a kreativním hotspotem Paříže konce minulého století. A tak je tento luxusní obchod zároveň novou pobočkou milánské restaurace Sant Ambroeus (najdete ji ukrytou v mezipatře). Alaïa, 15 rue du Faubourg Saint Honoré, 75008 Paris, maison-alaia.com
Na milánském design weeku představí český výrobce venkovního nábytku mmcité novou kolekci laviček Linfa, která vznikla „na dvou židlích“, ve dvou italských studií — AG&P greenspace a Cattaneo design. Toto spojení je jasným důkazem, že je spolupráce mezi zahradními a krajinářskými architekty, designéry a výrobci městského mobiliáře důležitá. „Lavičky působily subtilně a lehce, zároveň odolně a pěvně. To mě při prvním kontaktu s AG&P greenscape a Cattaneo design zaujalo nejvíce. Hned jsem věděl, že spojení kvalitních zahradních a krajinářských architektů a designérů přispěje k tomu, aby vznikl zajímavý produkt. Navrhování výrobku je totiž podloženo potřebou, v tomto případě i dlouholetým výzkumem, což nám dává při vývoji nových kolekcí obrovský smysl,“ vysvětluje David Karásek z mmcité. „Kolekce je navržena tak, aby se stala středobodem dění. Jejím cílem je umožnit lidem pozorovat okolí, vychutnávat si oběd, který bude příjemnější i díky přídavnému ocelovému stolku, a setkávat se s přáteli. Vlastně je poněkud inspirována naší italskou náturou a tím, jak si užíváme život venku, v ulicích a parcích,“ uvádějí svorně AG&P greenscape a Cattaneo design.
Charlotte Macaux Perelman a Alexis Fabry, umělečtí ředitelé Hermès Maison, vytvořili nový 33dílný jídelní servis z bílého porcelánu, který je tak hravý, že nabízí snad až nekonečné množství kombinací. Svůj název Hermès en Contrepoint ale určitě nedostal kvůli naznačenému matematickému paradoxu, ale spíš proto, že je založený na principu lemovaní a vlysů v jemných nebo jasných barvách, jež připomínají partytury. Zářivé geometrické motivy namaloval akvarelem architekt a malíř Nigel Peake. V kolekci najdete talíře, misky, šálky i konvičku. Každý kus má svůj vlastní dekor, vlastní rytmus, kde třicet různých odstínů rozehrává grafickou hru.
architektura 〔AŠ〕
Kde jinde než v Miami by mohlo vzniknout Muzeum sexu. Pod architektonickým projektem je podepsáno norské studio Snøhetta, které proměnilo bývalý sklad v interaktivní expozici. Zatímco jeho exteriér je jednoduchý s fasádou s šedivým nátěrem, uvnitř se odehrává divoký rej tvarů a barev. Aktuálně je tu k vidění stálá expozice Super Funland, která dokumentuje erotickou historii karnevalů, a první americká retrospektiva japonského výtvarníka Hajima Sorayamy, který je známý pro své futuristické erotické roboty. museumofsex.com
móda 〔JK〕
Letošní rok můžete jaro oslavit ve velmi radostném stylu. Přichází druhá část kolekce Louis Vuitton × Murakami. Reedice originální a dnes už ikonické spolupráce, která odstartovala před 20 lety, je poetickou oslavou období rozkvetlých třešní v Japonsku a přináší vice než 40 produktů s roztomilým motivem Cherry Blossom.
móda 〔JK〕
Designér Jakub Pollág usiluje v rámci tvorby svého studia Zeitgeist o návrhy robustních a časově stálých předmětů každodenní potřeby na straně jedné i unikátních řemeslných řešení, většinou pro interiéry, na straně druhé. K té první skupině patří jeho verze plátěné tašky přes rameno, která je vyrobena z prémiového přírodního plátna a může být opatřena personifikovanou hliníkovou destičkou s vaším jménem.
Kolekce pánských brýlí Bulgari, která právě přichází do obchodů po celém světě, oslavuje jedinečné šperkařské řemeslo a vytříbený smysl pro detail a styl. Svým designem vzdává hold jedinečnému architektonickému dědictví Říma, které u Bulgari bylo a je jedním ze základních inspiračních zdrojů pro kolekce šperků. Nám se nejvíce líbí signifikantní řada slunečních a dioptrických brýlí v klasické kolekci B.zero1 inspirovaná Koloseem, jež se nyní rozrůstá o další modely v ultramoderním looku. Brýle B.zero1 jsou defakto fúzí římské epigrafie (v podobě loga BVLGARI), industriálních linií skulpturální spirály Tubogas a klasických pilotek. Motiv Tubogas, pozapomenutá šperkařská technika, která symbolizuje italskou schopnost myslet nad rámec zažitého a hledat vždy a všude inovativní řešení, se ukrývá na vnitřní straně nožiček. Takže slavný motiv nekřičí, ale je prezentován sofistikovaně, především pro osobní potěchu nositele.
Módní dům Saint Laurent se v čele s kreativním ředitelem Anthonym Vaccarellem stává úctyhodnou interdisciplinární platformou. Filmová divize Saint Laurent získala za svůj debutový celovečerní muzikál Emilia Perez dva Oscary, vydavatelství Saint Laurent Editions vydává skvělé knihy (otevřelo si i vlastní knihkupectví Saint Laurent Babylone), hudební label SL Frequencies zase vydává vinyly a publikuje virtuální playlisty. A nově otevřený pařížský obchod Rive Droite na adrese 213 rue Saint-Honoré (ano, tuto adresu proslavil ikonický concept store Colette) si sáhl na zlatý grál — je vybaven reedicí nábytku vzniklé ve spolupráci s nadací Donalda Judda. A nejen to. V těsném partnerství s Donald Judd Furniture představují i dvě zcela nové povrchové úpravy v černé a bílé. Minimalistický nábytek vede dialog s precizní estetikou oděvů a doplňků od Anthonyho Vaccarella, a potvrzuje tak jeho vizi o tom, co je dnes luxus. „Představoval jsem si prostor, který bude vizuálně silný, ale zároveň flexibilní, aby se do něj vešly všechny naše umělecké a designérské spolupráce.“ Vacarello jistě píše novou kapitalu ve spojení umění a módy.
Ps. Jestli vás vizuální umění nebere, je tady i něco pro gurmány. V přízemí totiž byla otevřena první stálá pobočka fine-diningové restaurace Sushi Park z Los Angeles.
design 〔AŠ〕
Jeden z největších hráčů na poli špičkové italské výroby nábytku, značka Poltrona Frau, slaví 60 let od vzniku křesla Dezza, které pro ni navrhl Gio Ponti. Nízké křeslo vytvořil jako elegantní syntézu geometrického minimalismu a elegantních křivek, typických pro jeho poválečnou tvorbu plnou optimismu a radosti. U příležitosti svého výročí vychází křeslo znovu v limitované edici, kterou zdobí kožené čalounění Pelle Frau® Impact Less v barvách Panna a Iris a dosud nepublikovaná Pontiho ilustrace, díky níž je design ještě unikátnější a z pohledu investice mnohem vzácnější. Jedná se o elegantní kresby 26 stylizovaných rukou, z nichž každá má své jméno a vlastnosti. Každý kus křesla, individuálně očíslovaný a označený kovovým štítkem na zadní straně, je doprovázen podepsaným certifikátem pravosti. S Dezzou kupujete nejenom krásu a kvalitu, ale především jedinečný kus historie italského designu.
móda 〔JK〕
Café Beaubourg, které bylo otevřeno v roce 1987 naproti Centre Pompidou, se stalo lokací pro přehlídku izraelského návrháře Heda Maynera. Odvážný design architekta Christiana de Portzamparca, připomínající styl skupiny Memphis, se stal skvělou kulisou pro extravagantní modely — hrály si s klasikami pánského šatníku a přitom je hlasitě popíraly. Z pohledu krejčoviny byla tato kolekce především o dokonalé technice a precizním střihovém řešení. Jindy hodně sofistikovaná a intelektuální Maynerova móda získává na příští podzim a zimu odvážnější a hravější twist. Co zůstává, jsou velké formy a netradiční úpravy materiálů (sepírání, zásahy sádrou do struktury látky nebo tahy bílou barvou). Sledujte novinky na instagramu @hedmayner.
architektura 〔TF〕
Dům ve Vraném od ateliéru Mimosa architekti obydlel zdivočelou vzrostlou zahradu ve svahu klesajícím k jihu, kde se otevírá výhledům. Vnitřní prostor je rozehrán v návaznosti na klesající terén, zahradu a na proporce jednotlivých místností okolo velkorysé haly, jež důmyslně propojuje všech pět úrovní domu — od nejnižší s hlavním obytným prostorem, který je skrze terasu spojen se zelení, až po nejvyšší s pracovnou otevřenou do hřebene střechy. Garáž pro dva vozy je součástí domu, a tak namísto samostatné stavby vybočující z tradičního tvarosloví přispěla k podélné proporci typické pro vesnickou architekturu. „Po venkovsku“ jednoduchý je dům zvenku, jeho vnitřní prostorovou hru naznačuje jen umístění oken. Vnitřek a vnějšek pak scelují materiály vybrané pro svou jednoduchost, přírodní charakter a „opravdovost“ — nehoblované, povrchově neupravené dřevo zvenčí, olejované vevnitř, lokální kámen a černý kov. Zahradě byl záměrně ponechán její původní ráz. Při pohledu z ulice se dům ztrácí mezi stromy a keři, zevnitř zahrada nabízí překvapivé pohledy a průhledy. Sama o sobě vytváří tajuplná zákoutí.
design 〔TF〕
„GestGest je o výrazu, gestu věcí, ať už jde o sedačku, nebo malou sochu; jde o to, jak dělají radost ze života. To by měl být výsledek objektů, které dobře fungují v konkrétním kontextu,“ říká ve Francii žijící polská designérka Maria Jeglinska-Adamczewska o svém novém labelu GestGest, jehož první čtyři zástupce představila v březnu na pařížské přehlídce Matter & Shape. Křeslo Cabana, vyrobené ručně z masivního javorového dřeva, má složité spojovací detaily s područkami, které se plynule zasunují do zadních nohou. Portare je série hravých dřevěných objektů s výraznou siluetou, kombinující mísu (dole) a odkládací stolek (nahoře). Vysoká lidská socha s květinami místo vlasů, to je váza Visage ručně vyrobená z borosilikátového skla. Háčky na zeď Buste, jež nápadně připomínají ženská ňadra, jsou z masivního jasanu a prodávány, jak jinak než v páru. Všechny produkty jsou opatřeny certifikátem svého původu. Skleněné vázy se foukají v Česku nebo Rumunsku, dřevěné objekty vznikají v polských truhlářských dílnách.
móda 〔JK〕
O kom se nejvíce mluvilo po letošním kolotoči pařížských přehlídek? A koho jste možná zahlédli na svém Instagramu, ale přišlo vám to jen vtipné? Byl to jednoznačně holandský designér Duran Lantink a jeho fantastická kolekce Duranimal zkoumající hranice printů, genderu a nositelnosti. Přehlídku otevírala modelka oděná do atleticky vypracovaného pánského torza ze silikonu a jako protipól ji zavíral model s ženskými vnadami (pohupování prsou při chůzi byl právě ten nejvíce virální moment sezóny). Ale především další efekty stály za pozornost. Na mole se objevily zvířecí vzory malované přímo na kůži, naddimenzované siluety, super úzké skulpturální kabátky a kreativní pleteniny. Je vidět, že díky prestižní Karl Lagerfeld Prize od LVMH, kterou Duran vloni získal, si mohl dovolit mnohem víc a zajít ve své kreativitě a preciznosti ještě dále. Například využíval bohaté deadstocky s kůží z konglomerátu LVMH nebo navázal spolupráci se Sergio Rossi při navrhování přehlídkových bot. Show mu navíc poprvé produkovalo prestižní Bureau Betak. Zajímavá byla i lokace — nové kanceláře, kam se bude mladý designér nyní z Amsterdamu stěhovat. Mluví se i o tom, že se by se Duran Lantink měl stát příštím designérem u Jean Paul Gaultiera. Držime palce!
móda 〔JK〕
Soft-bag je nová kabelka od značky Ferragamo, o které všichni mluví. Je přímo inspirovaná archivním designem, ale přepracovaná do nové podoby kreativním ředitelem značky Maximilianem Davisem. První, co vás zaujme, je její měkkost a objem — oblý tvar a plisované boky vytvářejí jedinečnou texturu. Kovový detail v podobě piercingu, zakončený dvěma symboly Gancini, zase dodává kabelce charakteristický výraz. Soft-bag je k dispozici ve třech velikostech. Cena střední verze je 60 260 Kč.
móda 〔JK〕
Futuristické tenisky B35 NXXT od Dior Men si hrají hned s několika DNA kódy francouzského módního domu. Tím nějvýraznějším je určitě klasická cannage, jež je tentokrát převedená do robustní podrážky. Na špičce bot pak naleznete symbolické číslo „47“, které připomíná historické datum, kdy Christian Dior představil své první défilé v salonech na 30 Avenue Montaigne v Paříži — bylo to přesně 12. února 1947. Tenisky jsou k dispozici v paletě zajímavých odstínů, přes oranžovou, modrou nebo neonově žlutou až po černé a monochromaticky bílé. Pro milovníky klasiky a outdooru je připravená i více „režná“ verze v béžové rafii (na obrázku).
Značka Konsepti patří mezi lídry v obchodu s nábytkem a interiérovými doplňky nejenom u nás, ale také na Slovensku. Již sedm let působí v Bratislavě ve svém showroomu na Zochově ulici, který teď dostal zasloužený remake v podání architektonického studia TIE. DVE. Prostor je dnes pestřejší, velkorysejší a mnohem lépe přizpůsobený spolupráci s architekty. „Splácíme velký dluh našim slovenským klientům a architektům. V Zochově ulici jsme už řadu let a rozšíření do volné části v zadním traktu bylo logickým krokem. Chceme ukázat nové značky i služby a nabídnout prostředí plné kvalitního designu. Bratislava nám dala příležitost realizovat výjimečné zakázky, jako byla Slovenská národní galerie, a toto je náš způsob, jak jí to vrátit,“ vysvětluje David Řezníček, který Konsepti založil v roce 1995. Hlavními lákadly rozšířeného showroomu bude například ikonické křeslo One Page (Moroso) z dílny renomovaného designéra Rona Arada nebo špičkové kuchyně italské značky Boffi a jejich kolekce Sloane a Xila, které se na Slovensku objevují vůbec poprvé. Kromě nich se zde představí také časem ověřené značky jako Kartell, Vitra nebo Cassina, pro jejichž reprezentaci je obchod Konsepti známý.
architektura 〔AŠ〕
Paříž v rychlém tempu buduje svou novou dopravní infrastrukturu, která umožňuje lepší dostupnost z centra na periférii města. Zatím posledním zářezem je stanice metra Villejuif-Gustave Roussy, kterou architekt Dominique Perrault pojal jako obrácený mrakodrap. Místo toho, aby postavil na místě další novou budovu, rozhodl se prostory stanice zapustit do 50 metrů hluboké šachty, a vytvořit tak vůbec jednu z největších dopravních infrastruktur pod zemí ve Francii. Skrze obrovský prosklený světlík na úrovni terénu do stanice proniká denní světlo, které dopadá na soustavu eskalátorů pokrytých nerezovou ocelí. O podobu interiéru, jeho nasvícení a struktury se postaral Perraultův kolega, architekt Gaëlle Lauriot-Prévost. Součástí stavby je mimo jiné umělecká intervence z neonových světel od chilského výtvarníka Ivána Navarra. Stanice je umístěna na strategickém místě přímo ve vědeckém kampusu ZAC Campus Grand Parc a usnadňuje cestu k přední pařížské nemocnici Institut Gustave Roussy.
architektura 〔AŠ〕
Již dlouho se spekuluje o tom, jestli má architektonická obdoba filmových ocenění Oscar, Pritzkerova cena, stále svou váhu. Poté, co se jejími laureáty stávali v devadesátých let a po roce 2000 samí „star architekti“, byla podrobena kritice za svou jednostrannost a upřednostňování slavných tvůrců před oceňováním skutečného talentu. Na to instituce v minulých letech reagovala překvapivými vítězi, jako byli chilský Alejandro Aravena, irští Grafton Architects, španělští RCR Arquitectes a nebo Francis Kéré z Burkiny Faso. I poslední dva ročníky pokračují s vybíráním osobností mimo hlavní proudy. Loni to byl v Evropě a USA téměř neznámý japonský architekt Riken Yamamoto a letos ocenění získal Číňan Liu Jiakun. Stal se tak 54. laureátem této prestižní ceny, a to především díky své práci podporující každodenní život lokálních komunit. Každý svůj projekt pojímá rozdílně a pokaždé reaguje na specifika daného místa i problémů, které řeší. Jiakun diplomoval v roce 1982 a po mnoha letech práce pro státní kancelář založil v roce 1999 vlastní studio ve městě Chengdu. Kromě architektury se věnuje také poezii a psaní beletrie, což mu umožňuje lépe se vcítit do potřeb společnosti.
konference 〔TF〕
Třetí ročník a druhá ostravská konference mezinárodní platformy PULSE proběhne ve dnech 15. a 16. května opět v impozantních industriálních kulisách Dolních Vítkovic v hale Gong. PULSE je ambiciózní projekt, který propojuje profesionály, architekty, urbanisty a designéry z pěti zemí střední Evropy, Česka, Slovenska, Rakouska, Polska a Maďarska a tři kreativní obory –architekturu, interiérový design a produktový design. Během prvních dvou ročníků vzbudila akce obrovský ohlas a vyvolala nadšení u českých i zahraničních hvězd, které ocenily nový prostor pro diskuzi, best-practice sharing, vzájemnou inspiraci ale především zcela výjimečný networking, kdy se konečně propojují tvůrci, výrobci, developeři a zástupci politiky a akademické sféry napříč středoevropským regionem, a mohou tak vznikat nečekané spolupráce. Tématem letošního ročníku, který se promítne do přednášek a diskuzí, je Restart. A na koho se můžete v Ostravě mimo jiné těšit? Během dvou nabitých dnů se s vámi o své zkušenosti podělí český produktový designér Adam Kvaček ❶, architektka a spoluzakladatelka studia AI Design Eva Jiřičná ❷, produktová designérka rozkročená mezi Slovenskem a USA Kickie Chudíková ❸, česká architektka Lenka Míková ❹, hvězda francouzské designérské scény Patrick Norguet ❺, Natalie Olszewska, neurovědkyně a spoluzakladatelka IMPRONTA z Polska ❻, primátor Bratislavy a zároveň architekt Matúš Vallo ❼, slovenská urbanistka Milota Sidorová ❽, spoluzakladatel architektonické kanceláře Chybik + Krištof Ondřej Chybík ❾, Winy Maas z Nozizemska, architekt a spoluzakladatel kanceláře MVRDV nebo rakouský architekt Peter Saap z Querkraft Architekten Více info a vstupenky na pulse.archi/ostrava.
Dánská legenda modernistického nábytku, značka Fritz Hansen, slaví 70. výročí své ikonické židle Series 7 speciální limitovanou kolekcí v barvách slunce vycházejícího nad Kodaní přesně v 7.14 hodin. Klasiku skandinávského modernismu navrhl původně v roce 1955 otec dánského moderního designu a architektury Arne Jacobsen. Limitovaná edice s názvem 7.14 je k dostání v pěti barevných provedeních: modrá, fialová, růžová, béžová a zelená. Nové, duhově zbarvené ocelové nohy jsou pokryty zinkem a chromem, a tak odrážejí světlo a barvy skořepin a podtrhují celkově éterickou podobu židle.
móda 〔JK〕
Pro značku Balenciaga není nic svaté. Ani její slavné ambasadorky. Nyní přichází francouzský módní dům se sérií otrhaných triček inspirovanou vintage úlovky z fanklubů nebo rockových koncertů. Bavlněná trika, střižená v klasickém Balenciaga boxy zkráceném tvaru, zdobí old school grafika s velkým jménem jednotlivých ambasadorek (a jednoho ambasadora). Je otázka, zda tak Demna vzdává svým múzám hold, nebo se poťouchle vysmívá fanouškovské subkultuře... Na zadní straně je natištěný podpis konkrétní celebrity, který vypadá jako permanentní fixou ledabyle naškrábaný autogram. Jaký suvenýr z jedné z posledních Demnových kolekcí si vyberete vy? Isabelle Huppert, Kim Kardashian, Michelle Yeoh nebo Nicole Kidman?
Ať už otvíráte hotel v italských Alpách, nebo dětem pořádáte pizza párty.
Swim spa, lepší alternativa bazénu, nenáročná na spotřebu vody a energie, včetně té vaší. USSPA 30 let s vášní pro relaxaci.
objednat katalog
krása 〔JK〕
Slavná vůně Cartier Déclaration, kterou původně stvořil legendární nos Jean-Claude Ellena, dostává novou podobu. Její nový výraz namíchala hlavní parfumérka domu Cartier Mathilde Laurent, která ohnivé tóny zahalila do příjemného mléčného oblaku. Déclaration je kořeněná, dřevitá vůně inspirovaná lahodnou esencí chai latte. Najdete v ní výraznou vůni kardamomu a hřebíčku v kombinaci se skořicí a svěžestí zázvoru. Představuje se ve flakonu s jantarovou barvou. Parfémová voda Cartier Déclaration, 100 ml za 3 800 Kč
móda 〔JK〕
Nová kniha „Alaïa by Seklaoui“ je čtvrtým pokračováním série uměleckých a kulturních projektů vedených samotným návrhářem značky Alaïa Pieterem Mulierem. V nich se pařížský módní dům představuje očima různých tvůrců a institucí. Tato kniha, jak název napovídá, je výsledkem několikaleté spolupráce s francouzským fotografem Anthonym Seklaoui, jenž tři roky dokumentoval pracovní procesy stojící za Mulierovými prvními kolekcemi. Uvidíte tak fotografie z návrhářových schůzek, ukázky vývoje oděvů v ateliéru i konečné úpravy oděvů přímo na tělech modelek. Nechybí ani reportážní fotografie ze zákulisí samotných přehlídek. Je to jedinečný pohled na syrovou krásu tvůrčího procesu.
design 〔AŠ〕
V roce 1971 dokončil dánský architekt Jotn Utzon na ostrově Mallorca svůj vlastní prázdninový dům s názvem Can Lis. Od té doby tam autor slavné opery v Sydney a mnoha dalších významných staveb po celém světě trávil volné chvíle v těsném sepětí s přírodou. Ležérní způsob jeho prázdninových aktivit a otevřená středomořská architektura domu teď inspirovaly dánskou nábytkářskou značku Ferm Living k vytvoření komplexní kolekce nábytku a bytových doplňků Can Lis. Součástí speciální edice jsou současné návrhy vycházející z Utzonovy životní filozofie klidu a dušení rovnováhy. Všechny kousky, včetně nábytku, svítidel, textilií, keramiky i skla jsou inspirovány zdánlivou středomořskou obyčejností a teplou paletou barev a přírodních materiálů, které Utzon při stavbě svého domu použil. Například na polštářích Vuelo se objevují motivy Utzonových kreseb ptáků a na pohovkách Catena zase abstraktní struktury přírodních kreseb kamenů, které architekt při stavbě svého domu použil.
Slovenští architekti Martin Paulíny a Braňo Hovorka z ateliéru pha milují práci s krajinou. Domy, které navrhují, svým tvarem reagují na komplikovaný terén nebo vzrostlé stromy. Posledním příkladem takového pokorného přístupu k přírodě je rodinný dům Banánka.
Rodinný dům s exotickým názvem Banánka nestojí nikde uprostřed banánových plantáží, jak by mohl název nesprávně napovídat, ale na západním Slovensku na okraji obce Banka, kterou tok řeky Váh dělí od lázeňského města Piešťany. Banánka je označení pro místní ženy, mužům se říká Banánec.
Vila, která se tedy stala právoplatnou obyvatelkou této slovenské vesnice, „reaguje na přírodní kontext svou jednoznačnou, až surovou přírodní materialitou, umírněným horizontálním tvarem a jasnou funkcionalitou minimalistického designu,“ popisují architekti Paulíny a Hovorka. Zážitek z bydlení uvnitř i vně domu je postaven právě na těsném propojení obou těchto zón pomocí velkých prosklených stěn, jež ho lemují po celém jeho obvodu a jež lze v místě mezi centrální obytnou halou, terasou a částí zahrady s jezírkem zcela odsunout. „Tato možnost není jen ‚na oko‘ — během letní sezóny ji obyvatelé domu velmi často využívají. Do interiéru tak přirozeně proniká melancholická nálada skalní zahrady s protékajícím potokem a vzrostlými stromy,“ říkají spokojení architekti.
Pozemek se nachází v příjemném komorním prostředí na konci zeleného údolí. Celé toto území, které přechází do pohoří Považský Inovec, má relaxační atmosféru, která je urbanisticky dotvářena volnou zástavbou domů a chat. Hranici parcely tvoří potok a hustý listnatý les, sousední rodinné domy nejsou vůbec viditelné díky hustému zahradnímu porostu.
Klienti přišli do ateliéru pha s jasnými, konkrétními požadavky – navrhnout jednopodlažní dům s parkovacím přístřeškem. Maximálně ho propojit s okolní zelení. Orientace na relax a meditaci i oddělené soukromé prostory pro rodiče a děti. „Přáli si také umístit dům na pozemek tak, aby obytné prostory co nejvíce využily slunce a abychom mu dali takový tvar, aby se nemusely kácet žádné stromy. Dům tedy stojí na neobvyklém půdorysu roztažené trojcípé hvězdy, jejíž ramena se vyhýbají existujícím stromům, svírají úhel 120 stupňů a rozdělují pozemek okolo domu na více menších částí, několik samostatných menších zahrad. Obyvatelé domu tak mají u svých pokojů k dispozici vlastní, jedinečné výhledy,“ vysvětlují architekti, jak se s úkolem vypořádali.
Dům je masivní, s kartáčovanými deskami bednění otlačenými do monolitického betonového stropu, betonovými
Zážitek z bydlení uvnitř i vně domu je postaven právě na těsném propojení obou těchto zón pomocí velkých prosklených stěn, jež ho lemují po celém jeho obvodu.
❶ Velkou část zahrady tvoří skalka, kterou protéká potok. Jednopodlažní dům dokonale splývá s okolní přírodou.
❷ Hlavní obývací část domu velmi plynule a nenápadně přechází v terasu, jež ústí přímo do zahradní skalky.
❸ Vysunutá střecha chrání vchod do domu a dál pokračuje jako garážové stání.
❹ Velkoformátová okna jsou vybavena super subtilními rámečky s možností jejich úplného odsunutí do stěnových pouzder pro maximalizaci kontaktu se zahradou.
❺ Pracovna slouží zároveň jako místnost pro meditaci. Zakončuje jihovýchodní křídlo domu.
interiérovými stěnami a prefabrikovanými atikovými panely. Materiálový koncept je doplněn lomovým kamenem naskládaným v pozinkovaných roštech. Gabiony přecházejí z exteriéru do interiéru formou obkladu, který je doplněn dřevem na podlahách a terasách. Okna jsou vybavena super subtilními rámečky s možností jejich úplného odsunutí do stěnových pouzder pro maximalizaci vizuálního kontaktu se zahradou, „neviditelné“ dveře jsou zase integrovány přímo do obkladů a omítek. Interiér s minimem designových solitérů je vybaven nutným nábytek, postelemi nebo modulárním sofa na míru s možností libovolné změny uspořádání.
Vnitřní členění domu souvisí s rozdělením stavby na tři dispoziční křídla, každé v jednom cípu hvězdy, přičemž všechna jsou propojena dominantním denním obytným prostorem uprostřed domu. Tento koncept poskytuje větší míru soukromí částem s ložnicemi. Nejmenší severní křídlo je vstupní, zahrnuje skladový prostor a technické zázemí, jeho předsunutá střecha tvoří přístřešek pro auta i vchod do domu. Jihovýchodní křídlo obsahuje dva dětské pokoje a pokoj pro hosty se společnou koupelnou a víceúčelovou místností využívanou jako pracovna a meditační místnost. Jihozápadní cíp domu obývají rodiče — prostornou ložnici se samostatným šatníkem a velkorysou koupelnou doplňuje ještě sauna, z níž je přímý výstup na menší terasu s vířivým bazénem napojenou na část zahrady s potokem a ochlazovacím bazénem.
Centrální obytná hala s kuchyní a obývacím pokojem slouží jako přístup do dvou obytných dispozičních křídel stavby a také je propojena s venkovní obytnou terasou. Na jedné straně je kuchyň, na druhé obývací pokoj, uprostřed jídelna. Součástí obývací haly je chlazená místnost prezentační vinotéky oddělená od obývacího pokoje celoprosklenou stěnou. Prostoru dominuje krb s kamennou akumulační stěnou. Hala je přímo propojena s překrytou terasou velkoplošnými posuvnými prosklenými stěnami. A tam, na terase, s letní kuchyní s grilem a venkovním sezením orientovaným na zahradu, už nezbývá než meditovat s pohledem upřeným na jezero a les. →
Racionalistická budova navržená v padesátých letech architekty Alessandrem Pasqualim a Carlem Galimbertim stojí v tiché části milánského centra, prošpikované vnitroblokovými zahradami. Právě zde se nachází domov architekta a designéra Piera Lissoniho a jeho ženy, respektované fotografky Veroniky Gaido.
Fasáda z klinkerových cihel, zaoblené balkony a prostorné lodžie jsou charakteristickými znaky milánské poválečné architektury, která spojuje eleganci s funkčností. A ještě jeden detail, který dnes působí téměř neuvěřitelně: původní podzemní garáže z roku 1958 — v centru Milána vzácnost k nezaplacení. Velkorysý prostor o 250 m2 včetně obrovské terasy přetvořené v zahradu byl od začátku navržen tak, aby do něj vstupovalo maximum světla, aby vítal hosty a zrcadlil vášně svých obyvatel. Terasa se nezvykle nachází už ve 3. patře, kam vás přiveze opravdu malý výtah, typický pro budovy z té doby. Ještě než zazvoníte u dveří, ocitnete se tváří v tvář první ikoně. Zrcadlo Ultrafragola od Ettora Sottsasse se svou typickou neonovou září a vlnitým rámem se na příchozí ironicky usmívá. „Je to historický kousek, trochu pop, trochu ironie. Ale hlavně — stal se rituálem. Každý, kdo odchází, si tu udělá fotku. Je to způsob, jak si odnést suvenýr,“ říká Piero Lissoni. „Hledali jsme místo, které by nám bylo podobné. Prostor s duší. Když jsme poprvé uviděli obrovskou prázdnou terasu, okamžitě jsme si představili večeře venku, přátele, rostliny, život,“ vzpomíná. Dispozice bytu prošla kompletní proměnou — nosná konstrukce umožnila změny dispozic, zbytečné chodby zmizely. Vznikl plynule tekoucí prostor mezi kuchyní, jídelnou a velkorysým obývacím pokojem a terasou. Knihovna, sloužící zároveň jako pracovna, může být snadno přeměněna na pokoj pro hosty.
Vstupní část je jednoduchá, ale výmluvná. Úzká dřevěná chodba s výrazným uměleckým dílem na stěně vás navede rovnou do srdce domova. V centru obytné části se mezi dvěma nosnými sloupy nachází velká skleněná vitrína Porro — nenápadný, a přitom dominantní prvek. Uchovává autorské objekty a umělecké kousky nasbírané během let: originální vázy skupiny Memphis a Venini, orientální keramiku, skleněné sochy. Malé domácí muzeum, které se proměňuje v čase.
Piero je nejen architekt, ale také produktový designér věhlasných značek Flos, Cassina, B&B Italia, Kartell, Glas Italia a kreativní ředitel prestižních značek, jako je Boffi, Porro, Living Divani, Alpi, Lualdi, Sanlorenzo. Mnoho kusů nábytku i osvětlení tedy navrhl sám — ale prostor nikdy nepůsobí jako strohý showroom. „Když jsme se nastěhovali, měli jsme tady z počátku jen dvě křesla od Le Corbusiera a matraci na podlaze v ložnici. Říkal jsem
Pak ale přišla Veronica — a s ní praktická stránka věci. Žádná celonerezová kuchyně. Žádná betonová podlaha. Zvítězily dřevěné parkety pokládané klasickým způsobem.
❶❸ V obývacím pokoji se nachází pohovka
Floyd od Piera Lissoniho pro Living Divani a kožená křesla LC3 od Le Corbusiera a Charlotte Perriand (Cassina). Na čínském koberci stojí konferenční stolek Saarinen (Knoll) a odkládací stolky od Poula Kjærholma, které navrhl pro Fritz Hansen. Lampa Arco je od Achilla a Piera Giacoma Castiglioni (Flos).
❷ Úložný systém
Storage navržený Pierem Lissonim pro Porro byl vytvořen interiéru na míru.
❹ V jídelní části je umístěn stůl Hub navržený Pierem Lissonim pro Glas Italia, obklopený židlemi CH24 Wishbone od Hanse J. Wegnera pro Carl Hansen a MR10 od Miese van der Rohe pro Knoll.
❺ Piero Lissoni a jeho
žena Veronica Lissoni Gaido sedí na lenošce Barcellona od Ludwiga Miese van der Rohe (Knoll), Na stěně visí Veroničina fotografie Donne Senza Titolo, 2017, série Aphrodites.
❻ V hlavní koupelně jsou moduly Componibili od Anny Castelli Ferrieri pro Kartell, židle je od AG Fronzoniho pro Cappellini. Umyvadlový blok na míru a obklad s jemně leštěnou úpravou Tratti navrhla Elisa Ossino pro značku Salvatori.
❼ V hlavní ložnici se nachází postel Taiko, navržená Pierem Lissonim pro Porro a upravená na míru pro tento interiér, doplněná o stoličku z Mali.
❽ Rozlehlé terase dominuje mramorový stůl na míru a čalouněná křesla Cassis od Piera Lissoniho pro Bonacina 1889, které se však na snímek nevešly.
si — možná bych takhle mohl žít napořád.“ Pak ale přišla Veronica — a s ní praktická stránka. Žádná celonerezová kuchyně. Žádná betonová podlaha. Zvítězily dřevěné parkety pokládané klasickým způsobem. „A vyhrála moje žena,“ usmívá se Piero. „Ale když jsou kompromisy smysluplné, vedou vždy k lepším rozhodnutím.“
Kuchyně Boffi, oddělená, ale snadno přístupná, se otevírá na terasu a zároveň vizuálně komunikuje s jídelnou. „Vaření je pro mě forma relaxu. Rád vařím pro přátele, často jsou u toho se mnou,“ říká Piero. Na jedné straně jí dominuje již zmiňovaná skleněná vitrína Porro a pak jsou tu květiny. „Každý týden vybírám čerstvé květiny na trhu. Aranžuji je do jednoduchých skleněných válců nebo váz od Venini. Je to tichý rituál, který mě uklidňuje.“
U kulatého jídelního stolu najdete židle od dánské značky Carl Hansen, volně kombinované s dalšími kusy — typický projev Pierovy schopnosti míchat historický design s moderním skandinávským jazykem, a přitom vytvořit přirozenou harmonii. Občas jednu židli přidá, jinou odebere. Obývací pokoj, zalitý světlem z velkých oken, je zařízen ikonickými kusy: minimalistické židle od Donalda Judda jsou uměleckým dílem, pohovka Floyd navržená Pierem pro Living Divani, berberské koberce, orientální skříně, současné umění, na stěnách fotografie Veroniky. Nechybí lampy Arco a Toio od Achilla Castiglioniho, Pierova profesora z milánské Polytechniky.
Hlavní koupelna je zase poctou ušlechtilým materiálům: mramor Carrara, umyvadlový blok od toskánské firmy Salvatori, ikonické komody Componibili od Kartellu, sedák Fronzoni pro Cappellini a světla od Flosu. Nic zde nekřičí. Všechno má svou rovnováhu. „Někdy si napustím vanu, sedím tiše a jen sleduji, jak světlo klouže po červeném koberci. A to mi stačí,“ chválí si Piero.
„Po čtyřech letech bych ten byt udělal stejně. Až na jednu věc — větší šatnu pro mou ženu!“ směje se. A právě tahle upřímnost dělá z prostoru skutečný domov. Ne dokonalý. Ale opravdový. Jednoduchý ve své podstatě, ne ve stylizaci. Je to příběh dvou kreativců, kteří v tomto bytě žijí. Když odcházím, zůstává ve mně jediný pocit: že nejhlubší krása není ta, která zaujme na první pohled. Ale ta, která zůstane. ●
Fritz Haller.
Dům Buchli, pojmenovaný podle pastvin a luk, které ho obklopují, se nachází v obci Münsingen nedaleko Bernu, kde se mimo jiné vyrábí veškerá světová produkce nábytkářské značky USM, včetně geniálního modulárního systému USM Haller. Ten na konci šedesátých let transformoval jeho autor Fritz Haller také do podoby domu, a oblíbená interiérová skládačka tak v podstatě dostala svou architektonickou podobu.
Ocelová konstrukce založená na principu tzv. USM Haller MINI měla být testem prefabrikovaného systému pro architekturu. Nakonec byla však použita pouze na tři stavby a Haller se Schärerem se začali soustředit na výrobu a vývoj nábytku. Černé ocelové profily vytvářejí základní rámec domu, který nabízí transparentní a otevřený obytný prostor. Sestává se více méně pouze z jednoho hlavního obytného podlaží, které je vynesené na tenkých ocelových pilířích nad okolní terén. Dovnitř se dostanete skrze prosklenou vstupní část a po sytě zelených točitých schodech. Hlavní prostor tvoří volně plynoucí interiér definovaný pouze geometricky uměřeným nábytkem, jak jinak než značky USM, centrálním zavěšeným krbem a bílou kuchyní, do které obývací pokoj plynule přechází. Nic tu nechybí, ani tu nic nepřebývá.
Bílé, černé a šedivé odstíny dnes vesele doplňují sytě barevné kusy nábytku nebo abstraktní umělecká díla od Hallerových vrstevníků, například od malíře Richarda Paula Lohseho. Na stejném, hlavním podlaží se nachází také rohové ložnice, původně pro Schärera, jeho ženu a děti. Od sebe jsou pokoje odděleny pouze sytě oranžovými ocelovými posuvnými příčkami. Dům disponuje i suterénem, ve kterém se aktuálně nachází kancelářské prostory nebo pro Švýcarsko typický bunkr s masivními ocelovými dveřmi. Pod samotným domem je pak umístěn stejně elementární bazén a malý pavilonek. Síla radikálního modernismu, kterou společně vyvinuli Schärer a Haller, se zde při vašem pobytu trochu vytratí. Louky a pastviny kolem navodí pohodovou atmosféru venkova, a to i při pohledu na rozhlehlý areál továrny USM.
Dveře se ve fabrice USM netrhnou již mnoho dekád. Její historie se začala psát v roce 1885, kdy ji založil Ulrich Schärer. Byl to ale až jeho vnuk Paul, který přivedl během šedesátých let minulého století rodinnou značku na výsluní. Ta od té doby udivuje svět svými geniálními konstrukčními principy a logickými inovacemi v nábytkové produkci, která se stala oblíbenou →
Bílé, černé a šedivé odstíny dnes vesele doplňují sytě barevné kusy nábytku nebo abstraktní umělecká díla od Hallerových výtvarných vrstevníků, například malíře Richarda Paula Lohseho.
❶ Dům Buchli stojí v prudkém svahu s výhledem na areál ftovárny USM. Pokoje v nejvyšším patře jsou umístěny rovnoběžně se svahem a mají výhled na řeku Aare. Dům je přístupný seshora, z komunikace vede příjezdová cesta na kryté parkoviště v přízemí.
❷ Jednopodlažní zahradní a koupací pavilon postavený v roce 1986 také pomocí ocelového konstrukčního systému MINI USM sleduje stejný rastr jako dům a pozemek. Půdorys využívá čtvercový design, je napůl otevřený a vytváří krytou terasu před bazénem.
❸ Nábytkový systém USM Haller vznikl v roce 1963. Svému tvůrci Fritzi Hallerovi byl předlohou i pro design domu Buchli, který je samozřejmě kompletně vybaven modulárními kousky USM v nespočtu pestrých barev.
❹ Hlavní obytný prostor je volně propojen s jídelnou a kuchyňským koutem. Šedivý koberec vše sjednocuje a krb uprostřed vytváří majestátní solitér.
❺ Fritz Haller vyšel při svém návrhu z tvorby německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Během renovace dokončené v roce 2019 byla celá ocelová konstrukce odstraněna a sestavena nově. Pro zachování jejího jemného vzhledu byla většina stavebních součástí nahrazena kusy věrnými originálu. Úpravy byly nevyhnutelné, aby se předešlo budoucím škodám a aby budova odpovídala příslušným normám.
❻ V suterénu měl původně kancelář Paul Schärer. Dnes je vybaven úložným systémem USM Haller, který je založen na měděných pochromovaných kuličkách, do kterých se šroubují kovové tyčky.
❼ Stejně jako produkce USM nabízí řadu barevných variant, také interiér domu Buchli září barvami. Vstupnímu prostoru dominuje točité ocelové schodiště zelené barvy, skříňka USM v modré barvě a oranžová posuvná příčka.
a celosvětově známou pro obytná i kancelářská prostředí. Policové systémy, komody, knihovny a vlastně všechno další, co lze z univerzálního systému USM Haller poskládat, se stalo esencí pověstné švýcarské preciznosti, sofistikovaného inženýrství a důrazů na racionalistické designérské uvažování.
Vynálezcem této geniální skládačky byl architekt Fritz Haller, rodák ze Solothurnu, města, které dalo jméno celému architektonickému hnutí. Tzv. „škola ze Solothurnu“, do níž patřili například Alfons Barth, Hans Zaugg, Franz Füeg nebo Max Schlup, byla inspirována převážně minimalismem architektury Ludwiga Miese van der Rohe a dala vzniknout kompaktnímu proudu švýcarské architektonické racionality.
Paul Schärer pozval Hallera na začátku šedesátých let právě do Münsingenu, aby pro firmu vybudoval nový závod. Ze spolupráce byli oba tak nadšení, že se pustili do další výzvy — vymyslet univerzální nábytkový produkt, který zajistí továrně její budoucnost. A vyplatilo se. V roce 1963 vytvořili soběstačný systém USM Haller, jenž se v USM dodnes vyrábí.
Dům Buchli společně postavili hned za branami továrny. Bydlelo se v něm do roku 2000, později sloužil jako kanceláře a v roce 2019, kdy slavil půl století, se ho rozhodla firma opravit a ubytovávat v něm své návštěvy. I my jsem loni v létě mohli v tomto minimalistickém obytném chrámu švýcarského modernismu strávit jednu výjimečnou noc a plně pochopit konstrukční logiku, pro kterou je program USM natolik úspěšným již po mnoho dekád. ●
kreativní
tak
kurátorka a teoretička
Z jejího projektu Forgotten Architecture, zabývající se mapováním málo známé moderní architektury, se během pár let stal fenomén. Bianca Felicori je autorkou, kurátorkou a doktorandkou v oboru historie architektury na UC Louvain v Bruselu. Ve své doktorandské práci zkoumá vztah mezi uměním a architekturou v letech 1950 až 1970, kdy se umělecká hnutí první a druhé poloviny století stala výchozím bodem pro koncepci „nové architektury“. Bianca též vystudovala milánskou Polytechniku. Přednášela v institucích jako Triennale Milano, Design Academy Eindhoven, Civa Brussels, Mudac Lausanne, MAXXI a MACRO v Římě. Také píše pro mezinárodní časopisy jako Domus, Architectural Design či Elle Decor. Kurátorovala výstavy a kulturní programy v řadě institutucích a v roce 2021 založila v Miláně umělecké centrum DOPO.
SALONE DEL MOBILE MILANO
ATELIER DE TROUPE
Newyorská značka Atelier de Troupe se spojuje s výrobcem koberců cc-tapis pro výstavu Intermezzo.
MARTA SALA ÉDITIONS
Zcela nadčasový design, který vychází z tradic italského interiéru, představuje značka Marta Sala Éditions.
6:AM
Toto mladé studio a značka se zabývá zpracováním skla a své nové objekty představí v prostorách historického bazénu Piscina Cozzi.
NILUFAR DEPOT
Galerie Depot je místem, kde zaručeně uvidíte velké množství kvalitního současného designu, letos ve scénografii od studia Fosbury Architecture.
❶ Publikace Forgotten Architecture je stále v prodeji.
❷ Ken Isaacs a jeho Beach Matrix v Connecticutu. (Archivio Vittorio Giorgini, Camilla Messini, Giovanni Presutti)
❸ Hřbitov v Bustu Arsiziu od Luigiho Ciapparelliho. (Stefano Perego)
❹ Studio designéra Cesara Leonardiho v Modeně. (Archivio Cesare Leonardi Progetti
❺ Casa Saldarini od Vittoria Giorginiho v Piombu. (Archives Nice Côte d’Azur — Ville de Nice, fonds Guy Rottier)
interiéroví designéři
Zveme diváky na naši výstavní instalaci pro expozici Fondation Cartier pour l'art contemporain v Triennale di Milano.
Eligo Studio, které založili architekti Alberto Nespoli a Domenico Rocca, je kreativní agenturou složenou z interiérových designérů a architektů, kteří společně vyvíjejí na míru šité projekty obchodů, hotelů, restaurací, exkluzivních soukromých domů a výstavní scénografie. Jejich projekty vždy kombinují tradici italského řemesla a materiálů se současnými kreativními strategiemi. V roce 2015 získalo studio 1. cenu milánskéhp design weeku se scénografii „Il sentiero dei nidi di ragno“ pro obchod Antonia Marrase. Kromě toho byli zařazeni mezi nejlepší současné interiérové designéry podle časopisu AD. Alberto s Domenicem již spolupracovali s renomovanými značkami, jako jsou Dior Perfumes, Gucci, L'Eclaireur Paris, Loro Piana, Luisa Via Roma, Premiere Vision Paris, La Rinascente Milano, Roger Vivier, Yoox.
❶ Interiér golfového clubu v Arenzanu v Ligurii.
❷ Instalace Secret Garden se odehrála minulý rok v milánské vile Mozart.
architekt
Hannes Peer založil své studio v Miláně v roce 2009. Funguje jako multidisciplinární ateliér profilovaný důrazem k řemeslnému zpracování, kulturní hloubce a architektonické přísnosti. Studio pod vedením Hannese Peera spojuje jeho jihotyrolské kořeny s mezinárodními zkušenostmi získanými mimo jiné v ateliéru OMA v Rotterdamu. Jeho eklektický přístup spojuje historický kontext, kulturní příběhy a špičkové inovace. Hlavním tématem práce studia je bytový design, interiéry hotelů a restaurací. Nedávno se Peer blýskl interiérem newyorského hotelu The Manner, o kterém jsme v Dolce Vitě psali. Kromě architektury se zabývá i návrhy produktů a nábytku, spolupracuje s globálními lídry, jako jsou Minotti a Baxter a vytváří autoské solitéry pro galerie jako Nilufar v Miláně a Blend Gallery v Římě.
SALONE DEL MOBILE MILANO
PORTA VENEZIA - STAZIONE CENTRALE
Porta Venezia - Stazione Centrale je stále zajímavější čtvrtí. Je to přirozené, protože je to nejvíce multikulturní a inkluzivní čtvrť, kterou v Miláně máme. Za zmínku stojí nový výstavní prostor Piscina Cozzi v podzemním podlaží historického veřejného koupaliště z 30. let.
5 VIE
Ve čtvrti 5 Vie představíme velmi odvážnou výstavu CRASH, která zpochybňuje tradiční vnímání mramoru tím, že pracuje se zlomy a posuny — přemění jej ze symbolu Itálie na dynamický materiál, který nově definuje své vlastní paradigma.
NOLO
Jděte se podívat, co se děje ve čtvrti NOLO, kde si mohou dovolit prostor mladí designéři a umělci.
MÓDNÍ INSTALACE
Vyhněte se všem instalacím sponzorovaným módními značkami. Zdražují účast na Salone mladým designérům a nepřinášejí nic k debatě o současném designu.
↓ Instalaci Water Mirror vytvořil Hannes Peer loni v prostorách starých římských lázní Caracalla.
designér, kurátor
Čerpání inspirace z bohatého kulturního a průmyslového dědictví Milána je jednou z hodnot studia Spinzi, založeném Tommasem Spinzim. Ten se již dlouhodobě zabývá jak návrhy autorských kolekcí nábytku, tak koncepcí kompletních interiérů. Každý Spinziho projekt je jedinečný a šitý na míru klientovi. Jeho interiéry jsou komponované jako prostorové symfonie, zahranují umění, nábytek, interiérové rozložení, barevná schémata a celkový design, který vše sjednocuje. Vychází to z dlouhodobého zájmu Tommasa o svět umění, který dokáže bravurně do interiérů zapojit. Kromě Milána působil ve Švýcarsku, Austrálii i New Yorku. Tento mix mezinárodních vlivů formoval jeho kosmopolitní přístup k designu, který ale zároveň zůstává hluboce ovlivněn vzpomínkami na jezero Como, kde se narodil.
�
SALONE DEL MOBILE MILANO
MARCHESI 1824
Kavárna Marchesi 1824 byla založená před dvěma stoletími a dodnes je důležitou institucí a všichni ve městě ji milují. Dělají skvělé espresso a na místě je i výběr vynikajícího pečiva. Existují tři pobočky — jedna je na via Montenapoleone, druhá v pasáži Galleria Vittorio Emanuele a poslední na Corso Magenta. Ta má okouzlující interiér a je zdaleka nejautentičtější.
SANTA LUCIA
Pokud hledáte cestu zpět v čase, pak je pro vás Santa Lucia tím pravým místem. Je to trattorie, v podstatě nezměněná od 70. let, nabízí jednoduchou pravou italskou kuchyni. Kvalita a služby jsou naprosto bezvadné a stěny obložené starými obrazy historických klientů dotvářejí atmosféru.
RAVIZZA
Kavárnu Ravizza provozuje sicilská rodina: to je vše, co potřebujete vědět, abyste si byli jisti, že jejich pečivo bude skvělé. Nachází se mezi via Montenapoleone a Piazza Duomo a nabízí neuvěřitelně široký a atraktivní výběr sladkostí a velmi dobrou kávu. Je lepší tam jít brzy, protože jejich croissanty jsou ráno nejlepší.
❶ Loft, ve kterém sídlí studio Spinzi v Miláně, je vybaven historickým designem i automobilem Porsche.
❷ Některé příklady Spinziho autorské nábytkářské tvorby včetně věšáku Cactus a stolků Circus.
❸ Kovové stoličky Palladium.
❹ Pohled do prostorů milánského studia Tommasa Spinziho.
fotograf
Fotograf Roberto Conte bydlí v Monze. Začal fotit v roce 2006, nejprve objevoval opuštěná místa v Itálii i v zahraničí a v průběhu let se stále více soustředil na fotografování architektury 20. století, od racionalistických struktur přes poválečnou modernu až po současnou architekturu. Fotografuje pro architektonické ateliéry a instituce a je pravidelným spolupracovníkem Akademie architektury ve švýcarském Mendrisiu, kreativního studia Designlab Experience v Dubaji a výtvarných uměleců Edoarda Tresoldiho, Daana Roosegaarda nebo Gonzala Boronda. Před dvěma lety vydal se svým kolegou Stefanem Peregem knihu Brutalist Italy u nakladatelství FUEL, která se zaměřuje na brutalistní architekturu jeho rodné země a kterou Financial Times ohodnotil jako jednu z 10 nejlepších knih o architektuře a designu roku 2023. Se Stefanem Peregem také často pořádá výlety za architekturou do zemí bývalé sovětského bloku.
ARRIGO ARRIGHETTI
Kdo si chce trochu odpočinout od hektického shonu na Salone del Mobile, ať se vydá prozkoumat město trochu jinak. Doporučil bych fantastické stavby milánského architekta Arriga Arrighettiho, například kostel San Giovanni Bono nebo nové křídlo paláce Sormani.
novinářka
PRADA FRAMES
Opravdu se těším, až poprvé osobně navštívím zrestaurovaný vlak Arlecchino od Gia Pontiho. Vozy budou zaparkované na nástupišti na milánském hlavním nádraží, kde se bude mimo jiné konat část programu sympozia Prada Frames, které kurátoruje studio Formafantasma. Letošním tématem je On Transit. Zatímco exteriér Arlecchina navrhl architekt Giulio Minoletti, zmíněný Gio Ponti se postaral o interiéry. Vlak nabízí krásné posezení na zadních sedadlech, pečlivě zrestaurovaný barový vůz a vyhlídkové paluby na obou koncích. Bude to fascinující prostředí pro rozhovory a prezentace osobností designu, jako jsou Paola Antonelli a další.
Laura May Todd je aktuálně milánskou editorkou časopisu Wallpaper. Novinářka a publicistka se narodila v Kanadě, ale už řadu let žije právě v Miláně. Píše o designu, architektuře a životním stylu pro řadu mezinárodních publikací včetně T: The New York Times Style Magazine, Architectural Digest, Elle Decor, Azure a Sight Unseen.
Její nejnovější knihu Italian Interiors: Rooms With A View, vydalo loni britské nakladatelství Phaidon.
↓ Laura je autorka knihy o italských interiérech, kterou připravila pro nakladatelství Phaidon. Obsahuje ikonické i současné počiny.
designér
SALONE DEL MOBILE MILANO
DOPO SPACE
Určitě bych pozval návštěvníky do galerie
DOPO Space na výstavu Fuga dalla Città, kurátorsky připravenou Salvatorem Pelusem.
CONSCIOUS OBJECTS
Zajímavá bude také expozice s názvem Conscious Objects, kterou pro prostor Basic Village připravil kreativní ředitel distriktu Isola Elif Resitoglu.
↓ Pohled do instalace výstavy autorských solitérů Modernissimo ve Spazio Leone před dvěma lety.
Po absolvování Master of Contextual Design na Design Academy v Eindhovenu založil designér Francesco Pace své studio Tellurico, multidisciplinární designérský ateliér specializující se na návrhy interiérových objektů, interiérů a instalací. Centrálním tématem studia je zkoumání alternativních tvůrčích řešení prostřednictvím návratu k folklóru a vztahů mezi řemesly a životním prostředím. Kontext, ve kterém se projekty rodí, je pak zcela zásadní pro podobu výsledných projektů. To, co objekty váže k charakteristice místa samotného, se prolíná s historickými, geologickými a sociálními aspekty lidstva i s jedinečností a jednoduchostí každodenního života. V roce 2020 byl Francesco Pace alias Tellurico nominován časopisem Platform Magazine mezi nejlepší italské designéry do 40 let. I přesto, že žije a pracuje v Nizozemsku, v Miláně vyučuje produktový design na škole NABA.
designérka
❶ Svítidlo Luminora pro nizozemskou značku MOOOI.
CC-TAPIS
Značka cc-tapis prezentuje kolekci WAYS OF SEEING zkoumající vztah mezi řemeslem a technologií. Výstava s 11 designéry, z nichž každý představuje jeden koberec, zkoumá skryté vrstvy řemesel a materiality v éře digitálního přetížení. Já tam vystavuji nový koberec s názvem Rilievo.
MICHAEL ANASTASSIADES
❷ Keramické dlaždice
Araldica Ducato vznikly pro značku Fornace Brioni.
Cristina Celestino patří mezi nejviditelnější tvůrčí osobnosti Milána již několik let. Její charaktetisitcký eklektický přístup si již získal řadu značek, které s ní navázaly spolupráci v oblastech designu svítidel, nábytku nebo keramických obkladů. Cristina vystudovala architekturu v Benátkách a své studio založila v roce 2013 po několika letech zkušeností práce ve větších studiích. Je známá nejenom svými produkty, ale i návrhy celkových interiérů, jako obchod pro značku Sergio Rossi, Hotel Palazzo Avino v Ravellu a Experimental Cocktail Club v Benátkách. Naopak její produktové návrhy zdobí kolekce mezinárodní plejády značek, jako je Ames, Botteganove, Budri, CC-Tapis, Cedit, Diptyque, Experimental Group, Fendi, Fendi Casa, Fornace Brioni, Etel, Kaldewei, Maison Matisse, Gervasoni, Moooi nebo Gebrüder Thonet Vienna.
Michael Anastassiades představuje modulární kolekci osvětlení v prostorách nadace Jacqueline Vodoz a Bruna Daneseho.
Výstava vzdává hold neobyčejnému vlivu Bruna Daneseho a jeho eponymní značky.
RADAELLI FIORAIO
Vždy stojí za to znovu navštívit květinářství
Radaelli Fioraio na via Manzoni, jehož interiér navrhl Guglielmo Ulrich ve čtyřicátých letech. Před několika lety jsem pro tento skvostný interiér navrhla instalaci nazvanou Florilegio.
TEXT/FOTO
Adam Štěch
Žádný jiný architekt dvacátého století si nevytvořil tak blízký vztah k Benátkám jako právě Carlo Scarpa, který tomuto severoitalskému městu zasvětil téměř celou svou tvorbu. Jeho špičkové realizace rekonstrukcí a interiérů propojují svébytný modernismus s bohatou historií architektury.
Carlo Scarpa (1906—1978) se narodil v Benátkách a téměř celý svůj život zůstal tomuto městu věrný. Po dětství stráveném ve Vicenze se ve 13 letech vrátil zpět „na lagunu“, kde začal studovat na Akademii výtvarných umění. Přitahovala ho především architektura, ve které nakonec dosáhl titulu profesora a během svého nejproduktivnějšího tvůrčího období předával zkušenosti novým generacím. Ze Scarpy se od té doby stal kult. Jeho tvorba je skrz na skrz moderní, přesto hluboko zakotvena v italské historii. I proto je jeho dílo obdivované architekty z celého světa. Ve zlaté kleci benátské historie dokázal transformací tamních památek povýšit architekturu na umění, a tím se přiblížit takovým italským mistrům, jako byli Michelangelo, Borromini nebo Palladio.
I úplné začátky Scarpovy kariéry jsou spojené právě s Benátkami, a to zejména s jednou z jejich bytostně typických uměleckých a řemeslných disciplín. K designu skla se Scarpa dostal už kolem roku 1926, kdy začal pracovat v dílně MVM Cappellin. O šest let později přešel na pozvání Paola Veniniho na post kreativního konzultanta výroby v jeho slavné sklárně. Legendární sklo z ostrova Murano zpracovával architekt do mnoha nečekaných podob, rafinovaně využíval tradičních technik a navrhoval radikálně moderní formy, a to jak v souvislosti s tvarem, tak barvou. Vznikaly prosté a zároveň organické tvary, ztepilé architektonické formy, v nichž se podobně jako ve Scarpově pozdější architektuře spojil odkaz klasické italské kultury s novým výtvarným tvaroslovím. Spolupráce Paola Veniniho, Carla Scarpy a mistrů sklářů trvala až do roku 1947, kdy se pak architekt vrhl s veškerým svým nasazením výhradně na architekturu a příležitostně design nábytku.
Během čtyřicátých a padesátých let se Carlo Scarpa začal s neobyčejným citem pro historické prostředí Benátek, ale i jiných historických lokalit, v nichž tvořil, naplno věnovat architektuře. Žádný jiný moderní architekt to neuměl s takovou elegancí a bravurou jako on. Zaměřil se především na rekonstrukce historických paláců, které transformoval v nové, veřejnosti přístupné umělecké galerie, vzdělávací nadace i komerční prostory. Pokaždé pracoval s neobyčejným důrazem na detail, mistrovské řemeslné provedení a se specifickým citem propojit staré s novým. Mezi jeho klasické realizace, ve kterých moderním způsobem „adjustoval“ umělecké artefakty v historických prostorách, patří Museo Correr v Benátkách (1952—1960), Galleria dell‘Accademia tamtéž (1945—1959), Galleria Reginonale di Sicilia v Palermu (1953—1954), muzeum klasicistního sochaře Canovy v Possagnu (1955—1957) nebo Museo di Castelvecchio ve Veroně (1956—1964). Scarpa se v těchto realizacích stal mistrem muzeálních expozic a jejich historických adaptací. Jak už bylo řečeno, s historií pracoval ve většině svých projektů, především v dalších skvostných interiérech v Benátkách. Například v prostorách renesančního paláce Querini, v němž sídlí Fondazione Querini-Stampalia (1961—1963), zase využil mohutné kusy kamene a do historické schránky implementoval sochařsky formované interiérové objemy z tradičních materiálů — travertin, mramor nebo skleněnou benátskou mozaiku. V podobném duchu se nese také showroom pro značku Olivetti na náměstí Sv. Marka. Scarpa ho navrhl v roce 1958 jako jeden z mnoha originálních obchodů tohoto kultovního výrobce psacích strojů a počítačů. Dramatický dvoupatrový prostor je definovaný kombinací rozmanitých materiálů včetně mramoru, skleněné mozaiky, mosazných detailů →
❶ Bývalý obchod značky olivetti se nachází na náměstí sv. Marka v Benátkách.
❷ Vstup do univerzitní budovy Fakulty literatury a filozofie byl dokončen v roce 1978.
❸ Na tvorbě expozice Galleria dell‘accademia v Benátkách pracoval scarpa od poloviny 40. let do konce 50. let.
❹ Všechny poznatky o rekonstrukcích a tvorbě výstavních expozic zužitkoval při obnově Museo di castelvecchio ve Veroně.
❺ Jednou z jeho pozdějších prací je Banco popolare ve Veroně. Dokončena byla až po jeho smrti v roce 1981.
❻ projekt rekonstrukce Fondazione Querini-stampalia v Benátkách pochází z 60. let.
❼ Jedno z prvních muzeí, které scarpa v Benátkách vytvořil, bylo Museo correr.
❽ Méně známou scarpovou realizací je kemp Fusina nedaleko Benátek.
a mahagonového obložení. Dominantní centrální schodiště je ztvárněné jako monumentální sochařská plastika. Psací stroje Olivetti byly v tomto noblesním prostředí symbolicky povýšeny na umělecké artefakty, což jim jen přidalo na proslulosti.
Jedním z vůbec nejpozoruhodnějších Scarpových interiérů v Benátkách je ovšem slavnostní sál v budově univerzity Ca‘ Foscari. V roce 1936 byl univerzitou poprvé požádán, aby rekonstruoval některé části paláce, včetně hlavního reprezentativního sálu, do kterého vestavěl tribunu na sezení. O 20 let později oslovili Scarpu znovu, aby hlavní sál proměnil v přednáškovou místnost. Architekt odstranil svou vlastní studentskou tribunu a navrhl prosklenou stěnu, tzv. boiserie, s použitím části stejného dřeva, z jakého byla zkonstruována ve třicátých letech tribuna. Dokonalým způsobem tak transformoval svou vlastní dřívější realizaci a recykloval její materiál do zcela nové podoby, definované především pozoruhodnými dřevěnými pilíři tvořícími zmíněnou prosklenou stěnu. Součástí interiéru jsou také dřevěné židle z lepených profilů a fresky od malířů Maria Sironiho a Maria De Luigiho.
TRAGÉDIE I SKANDÁLY
S Carlem Scarpou se pojí také životní tragédie jeho kamaráda, studenta a výjimečného architekta Angela Masieriho. Ten byl stejně jako Scarpa obrovským fanouškem tvorby amerického architekta Franka Lloyda Wrighta, a tak se za ním rozhodl vydat do Spojených států. Masieriho sen o setkání s Wrightem se však v roce 1952 proměnil v tragédii. Masieri zemřel při automobilové nehodě a se slavnějším kolegou se setkat nestihl. Ale ještě před tím, než se do USA vypravil, začal v Udine pracovat na designu domu Casa Romanelli, který se stal jeho posledním nedokončeným projektem. Jedná se o mistrovské dílo
italského modernismu a ve své architektuře symbolicky připomíná Masieriho tragický příběh. Po jeho smrti ho v roce 1955 dokončili jeho přátelé Carlo Scarpa a Bruno Morasutti, a vznikla tak symbióza tří velkých italských architektů. Scarpa doplnil dům o rafinované detaily, včetně barevných zašupovacích dveří, mosazného kování i dalších výtvarných detailů. Morasutti navrhl vestavěný nábytek, který dodnes dominuje obývacímu pokoji.
Smutný příběh Angela Masieriho měl další dohru, která zdaleka přesahuje osobní rozměr této tragédie. Jeho manželka Savina a Carlo Scarpa totiž pověřili amerického architekta Wrighta, aby pro původní benátskou parcelu, kde měl stát navrhovaný dům pro Masieriho rodinu, postavil rezidenční a studijní středisko pro studenty architektury, tzv. Masieri Fondazione. Wright byl projektem velmi zaujat a okamžitě vytvořil několik náčrtů veskrze moderní městské stavby, která byla v detailech a dekoru inspirovaná historickou zástavbou Benátek, ale také neobyčejným citem Scarpovy architektury. Jeho návrh bohužel nebyl nikdy realizován a stal se důvodem k jednomu z největších sporů v debatě o zachování historického prostředí a architektury v Benátkách. Kritické ohlasy konzervativců, včetně historika umění Bernarda Berensona nebo dokonce amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, a také velký nátlak Benátské turistické komise se postaraly o to, aby byl Wrightův projekt zamítnut. O 14 let později se nakonec realizovala Scarpova verze projektu. Stavba, která patří mezi jeho pozdní díla, byla dokončena až pět let po jeho smrti v roce 1983.
Ještě před pár lety o Casa Tabarelli v Cornaianu nedaleko Bolzana téměř nikdo nevěděl. Tento zapomenutý klenot Carla Scarpy a jeho asistenta Sergia Lose byl teprve nedávno
znovuobjeven a publikován v některých časopisech a knihách. Scarpa ho naskicoval pro rodinu výrobce nábytku a distributora Gianniho Tabarelliho. Poté, co vytvořil hlavní myšlenku domu, musel odcestovat do Montrealu, aby navrhl instalaci pro EXPO 1967, a projekt zadal svému dlouholetému asistentovi Sergiu Losovi, který i po Scarpově smrti dokončoval některé jeho projekty.
Architekti se přímo inspirovali kaskádovými formami okolních vinic a navrhli jednopodlažní stavbu s řadou vzájemně propojených střešních plošin, které přirozeně zapadají do terénu. Diskrétní dům se skromným vchodem, který je nyní skrytý za kamennými zdmi a bujnou vegetací, se ve své velkorysosti otevírá v interiéru. Prostornému obývacímu pokoji dominuje krb a barevný abstraktní strop, který se zalamuje podobně jako okolní svahy. Celek i detaily představují inteligentní kreativní mistrovská díla Carla Scarpy, který se v některých jedinečných sochařských prvcích jeví spíše jako umělec a sochař než jako architekt. Barevná vstupní brána z ortogonálních kovových tyčí, ocelová abstraktní kinetická plastika nebo posuvná stěna s pohyblivými panely v geometrickém dekoru jsou jen některá z děl, která mistrně spojují funkci s jemnými uměleckými formami, jež jsou pro tento jedinečný dům charakteristické. Interiér byl po dokončení v roce 1969 zařízen manželi Tabarelliovými mnoha nábytkovými objekty, včetně modernistických židlí Marcela Breuera a unikátního uměleckého nábytku od Merreta Oppenheima, Man Raye nebo Giacoma Balla, jež v té době vyráběla značka SpA Dina Gaviny, který byl
Tabareliho přítelem. Kromě Gavinovy produkce byl interiér vybaven také dalšími unikáty, jako jsou nábytek od Alvara Aalta, výrobky legendární značky Brionvega, koberce od Sophie Taeuber-Arp, originální tapisérie od italského futuristy Giacoma Bally, sochy slavného španělského sochaře Miguela Ortize Berrocala
a další. Původní vybavení domu však vzalo za své před několika lety, kdy se ho rodina Tabarelli rozhodla prodat.
V roce 1978 se Scarpa vydal do svého oblíbeného Japonska. 28. listopadu při návštěvě města Sendai ale špatně došlápl na betonových schodech a pádem z nich se vážně zranil. Po deseti dnech strávených v nemocnici svým zraněním podlehl. Do své předčasné tragické smrti však vytvořil ještě řadu pozoruhodných realizací, které definovaly zcela nové hodnoty v pojímání prostoru, historie i detailu. Jeho ikonická hrobka pro rodinu Brion (1969—1978), která představuje svébytné architektonicko-krajinářské dílo, se dokonce nedávno objevila v nové filmové adaptaci románu Duna. Do terénu zapuštěná rezidence Ottolenghi (1974—1978) z konce sedmdesátých let u jezera Maggiore je obytným uměleckým dílem a architektura budovy Banco Popolare (1973—1981) ve Veroně již směřuje k novým architektonickým tendencím včetně postmoderny a high-techu.
Scarpa se do povědomí architektů zapsal jako bytostný výtvarník. Na rozdíl od svých současníků jen minimálním způsobem reflektoval sociální rozměr své disciplíny a i přesto, že se stejně jako jeho kolegové podílel na obnově druhou světovou válkou zničené země, zaměřil se především na rekonstrukce historických paláců a jen minimálně se zabýval bytovou výstavbou nebo působením architektury na tehdejší politické klima. A právě to mu je dnes někdy vyčítáno. Zůstal zcela apolitický a architekturu chápal jako řemeslo. Díky tomu se vyprofiloval jako mistr detailu a materiálového zpracování. Architektura se v jeho případě proměnila v čistou destilovanou formu výtvarného umění. Právě z tohoto důvodu jeho tvorbu tolik obdivujeme. ●
❶ Carlo Scarpa je také autorem několika návrhů rodinných domů, vil a bytů. Dům Zentner v Curychu je jeho jediným dílem mimo Itálii.
❷ Casa Tabarelli vznikl ve spolupráci se Sergiem Losem v italském Cornaianu.
❸ Interiér Casa Tabarelli byl původně vybaven unikátním výběrem nábytku a uměleckých děl.
❹ Jedním z prvních rezidenčních Scarpových projektů byla rekonstrukce bytu Casa Bellotto v roce 1946.
❺ Casa Romanelli v Udine byl navržen Angelem Masierim. Scarpa jej dokončoval po jeho tragické smrti.
❻ Především v interiéru Casa Romanelli jsou vidět typické Scarpovy detaily.
❼ V Udine architekt také realizoval Dům Veritti, který je inspirován tvorbou Franka Lloyda Wrighta.
❽ Uvnitř domu se nachází komplikovaně uspořádaný prostor členěný příčkami a vestavným nábytkem.
❾ Casa Veritti disponuje i prostornou zimní zahradou.
Jídelní hala Casa Veritti s původními vestavěnými prvky, především dřevěným podsvíceným podhledem.
Zadní přístavba Casa Veritti překvapí svou výraznou ostrou architekturou.
VEŘEJNĚ PŘÍSTUPNÉ BUDOVY, INTERIÉRY A PUBLIKACE:
■ NEGOZIO OLIVETTI
Otevřen veřejnosti od úterý do neděle.
Piazza San Marco, 101, Benátky
■ MUSEO CORRER
Otevřeno každý den od 10.00 do 17.00.
Piazza San Marco, 52, Benátky
■ FONDAZIONE QUERINI-STAMPALIA
Otevřeno každý den od 10.00 do 18.00 kromě pondělí.
Campo Santa Maria Formosa, 5252, Benátky
■ GALLERIA DELL‘ACCADEMIA
Otevřeno každý den od 8.30 do 19.30.
V pondělí pouze do 14.00.
Calle della Carità, 1050, Benátky
■ MUSEO DI CASTELVECCHIO
Otevřeno každý den od 10.00 do 18.00 kromě pondělí.
Corso Castelvecchio, 2, Verona
■ PALAZZO ABATELLIS
Otevřeno každý den od 9.00 do 18.30 kromě pondělí. V neděli pouze do 13.00. Via Alloro, 4, Palermo
■ GIPSOTECA CANOVIANA
Otevřeno každý den od 9.30 do 18.00 kromě pondělí. Canova 74, Possagno
■ TOMBA BRION
Otevřeno každý den od 10.00 do 18.00 kromě pondělí a úterý. Via Brioni, 31030 Altivole
◆ CARLO SCARPA: THE COMPLETE BUILDINGS
Zatím nejnovější publikace o tvorbě Carla Scarpy představuje kompletní výběr jeho realizací, které vyfotografoval Cemal Emden. Vydalo nakladatelství Prestel v roce 2024.
◆ CARLO SCARPA
Poslední monografickou publikaci připravil pro nakladatelství Phaidon americký profesor Robert McCarter. Scarpova tvorba se tak po letech představuje v komplexním díle, které vyzdvihuje její význam pro historii architektury i designu ve velkorysé obrazové formě a především nově zpracovaných historicko-kritických textech.
● @DUNCAN.GIBBS
Australský zahradní architekt Duncan Gibbs je jedním z největších znalců tvorby Carla Scarpy. Na jeho Instagramu můžete objevit řadu fotek, které pořídil během návštěv ikonických i měné známých Scarpových projektů.
▶ CENTRO CARLO SCARPA
Pro další informace o Scarpově tvorbě můžete navštívit stránku carloscarpa.it.
Během své kariéry se architekt Jiří Weinzettl, spoluzakladatel Atelieru 111, transformoval hned dvakrát. Drobné zakázky na jejím počátku vystřídalo desetileté období věnované projektování bioplynových stanic, po nich pak přišla architektura chat a domků, za něž
sklízí samý obdiv a vyhrává jednu architektonickou cenu za druhou.
Jeho snem je zaplnit „bílá místa“ na světě vlastními stavbami.
TF Práci vašeho ateliéru mapujeme v Dolce Vitě zhruba od roku 2016, kdy jsme publikovali článek o rodinném domě v Litvínovicích. Působilo to, že jste se najednou objevili na scéně jako architekti „bez minulosti“. Jaká je historie Atelieru 111?
JW Ateliér jsem založil v roce 2004 spolu s kamarádem Lukášem Smetanou, který je dnes majitelem Gočárových mlýnů, a to téměř „na chodbě“ na Strahovských kolejích. Studovali jsme spolu na Fakultě architektury ČVUT u profesorů Antonína Jeníčka a Vojtěcha Vojtěcha a sotva jsme dokončili školu, našli jsme si podnájem v suterénu v Přístavní ulici a tam jsme začali.
TF Jak se vám dařilo?
JW Lidi nám říkali, že jsme prošvihli devadesátky, že po revoluci se ještě daly zakládat ateliéry, ale teď už další vznikat nebudou. Mýlili se, šlo to a jde to i dnes, samozřejmě. Nicméně, Lukášův táta byl vedoucí stavebního úřadu v Pacově a občas nám dohodil nějaký „kšeftík“, jako například zvětšit garáž nebo vymyslet balkon k chatě, a my jsme se z toho pokoušeli vykřesat pořádnou architekturu. Ze začátku jsme se dost trápili, ale byli jsme urputní. Potají jsme bydleli v ateliéru, každý jsme tam měl jednu komůrku a před našimi prvními brigádníky jsme tajili, že za zamčenými dveřmi není archiv, ale dvě garsonky. Takhle to trvalo několik let.
TF A jak jste pocítili krizi, která se v roce 2008 hodně odrazila i ve stavebnictví?
JW O ní jsme vůbec nevěděli, protože jsme začali projektovat bioplynové stanice, což nebyla úplně ryzí architektura, ale bylo to něco, co u nás nikdo neuměl. Udělat z exkrementů elektřinu bylo velké know-how, velké tajemství německých dodavatelů technologie a my jsme jim mohli nahlédnout pod pokličku. Postavili jsme 120 elektráren a začalo se nám ekonomicky dařit. Na architekturu jsme vůbec neměli čas. Věnovali jsme se tomu do roku 2014, kdy v Česku skončila podpora obnovitelných zdrojů, a tak šel tento obor dolů. Kvůli fotovoltaice a dalším kauzám se obnovitelný zdroj stal téměř sprostým slovem.
TF Takže jste s tím skončili a začali jste projektovat domy?
JW Já jsem se chtěl vrátit k chatičkám, k architektuře a chtěl jsem u toho mít Lukáše, protože měl skvělé stavařské myšlení. On chtěl ale výš, stal se investorem a koupil Gočárovy mlýny v Pardubicích. Já jsem si zase sedl ke skicáku. Rok, dva, tři jsem nemusel řešit, jestli na projektech prodělávám nebo vydělávám. Pohráli jsme si s nimi tak, že se povedly a získaly nějaká ocenění (chaty u rybníka, RD v Litvínovicích, Dílny Opatov, RD v Jinonicích, vlastní Dům na Kozině…)
TF Jaký byl ten twist? Musel jste se poté, co jste opustil lukrativní obor bioplynek a vrátil jste se k domům, zase něco učit?
JW V něčem je to podobné. V bioplynu jsme byli úspěšní, protože je to pořád spojené s inženýringem, s projektováním staveb. Na besedách s lidmi v každé obci, kde jsme stavěli, jsme museli vysvětlovat, že jim ta stavba neznepříjemní život, že nebude zapáchat… Pravda je, že po těch letech jsem se musel vrátit k architektonickým časopisům nebo webům pro inspiraci. Podobně jako v prváku na fakultě. Měli jsme předmět Základy architektonického navrhování a na konci ročníku mi mí učitelé řekli, že by asi nebylo na škodu, kdybych se seznámil s tím, co to je moderní architektura, že bych měl začít listovat časopisy, abych dostal pod nehty, o čem to vlastně je. Na fakultě byla skvělá čítárna, kde byly časopisy o architektuře z celého světa. Když se mi nějaký dům líbil, udělal jsem si dvě A4 barevné kopie. A to samé jsem dělal po roce 2014, abych viděl, kam se architektonický svět za těch deset let posunul.
TF Kdo vás tedy nejen na stránkách časopisů nejvíce ovlivnil? Kteří architekti vás inspirovali?
JW Mám rád Švýcary. Muž číslo jedna je pro mne Peter Zumthor nebo ateliér Wespi de Meuron Romeo. Zajímavě rekonstruují stavby, umí kombinovat
staré s novým, umí při tom být odvážní a nebojí se do toho sáhnout. Vedle historické stopy docela radikálně zapojují současné materiály. Umí vystihnout podstatu, hrubost, opravdovost.
TF Cestujete za architekturou? Jsou místa na světě, která třeba ovlivnila vaše architektonické přemýšlení?
JW Jsou výlety, které směřují přímo za architekturou, ale nakonec jakýkoli náš výlet je plný architektonické inspirace. Práci člověk nehodí za hlavu. Zhruba před rokem, když jsem projížděl vesnicemi Afghánistánu, jsem ale měl skutečné mrazení z autentické architektury, která vychází z místních materiálů, z místa, možností a potřeb lidí. Takže hliněné domky s kopulemi z nepálených cihel, dřevěné domky v lesnatých horách, všechno zapadající do kontextu přírody, stavby splývající s okolím. Tomu říkám „bílá místa“, kde bych chtěl, aby stála moje stavba.
TF A kam se svět architektury posunul za těch právě uplynulých deset let, co se zase věnujete navrhování domů?
JW Jak se mění společnost, mění se i architektonická témata. Mizí takové to velikášství, designové stavby, které byly neopodstatněně drahými sochami. Nestaví už se v takové míře egoistická architektura zahleděná do sebe. Respektive nejsem jejím fanouškem. Více se řeší, co lidi opravdu potřebují. Posouváme se v ekologických trendech, nemůžeme plýtvat ani s energií, ani s materiálem, recyklujeme. Nemám slovo trendy rád, ale když se přizpůsobujeme nové legislativě, tématům, tak se vlastně přiblížíme trendům.
TF Vaším „největším“ dosavadním projektem je asi vlastní Dům na Kozině v Trhových Svinech, kde žijete s vaší manželkou a zároveň kolegyní Bárou a dvěma dcerami.
JW Objemově největší není, ale získali jsme za něj Českou cenu za architekturu, což je ocenění, o kterém jsem si myslel, že se ke mně nikdy nedostane, a tím spíš za dům, který navrhujeme sami pro sebe, v němž žijeme a který jsme svépomocí realizovali vlastníma rukama. S tátou jsem na stavbě trávil denně i deset hodin.
TF Čím váš dům mezinárodní porotu přesvědčil?
JW Nemůžu mluvit za ně, ale vzpomínám si, jak za námi přijeli mikrobusem a my jsme pro ně byli naprostí outsideři. Dům někde v pohraničí, v Sudetech, neměl jsem na sobě asi zrovna drahé oblečení a oni se mne ptali, jak jsem se vlastně vůbec o té ceně dozvěděl? Dům si obešli, strávili v něm hodně času a bylo vidět, že jim je v něm dobře, každý si prohlížel jiné detaily. A ač si myslíme, že nám dům Alex skvěle nafotila, porotci nebyli první, kdo říkali, že teprve osobní zážitek je přesvědčil a rozhodli se naši jednoduchou stavbu, rodinný dům v historickém kontextu, který pracuje s místem, ocenit.
TF Jaký je ten historický kontext v Trhových Svinech?
JW Trhové Sviny jsou starší než České Budějovice, jeho zvláštní název znamená buď, že se tu konaly trhy se sviněmi, nebo to bylo město z viny vzrostlé. Město je to s historií, která se však do dnešních dnů nepropsala v nějakém uceleném architektonickém centru. Požáry zapříčinily to, že se tam z gotiky a renesance zachovala hlavně struktura, síť uliček, což je nakonec to nejcennější. A tam stojí náš dům.
TF Máte ve vašem rodném městě i jiné realizace?
JW Více realizací máme v Praze a okolí, ale těší nás, že jsme v jižních Čechách stále více poptávaní. Jihočeská architektura je nám vlastní. Ale ještě před pěti lety jsem mudroval, že chci „dobývat svět“, poznávat bílá místa, o kterých jsem před chvílí mluvil, kde jsem nikdy nebyl, mít zakázky zejména v krajích, které neznám. Moje žena ale měla jiný názor. Říkala, že daleko lepší by bylo mít zakázky v okolí, které snadněji uhlídáme, a také je nám →
*1977 Český architekt se narodil v jihočeských
Trhových Svinech, kde také dnes po několikaletém pražském intermezzu žije se svou ženou a architektkou Barborou Weinzettlovou a jejich dvěma dcerami. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Českém Krumlově a poté Fakultu architektury na ČVUT u profesorů Antonína Jeníčka a Vojtěcha Vojtěcha. Atelier 111 založil se svým spolužákem Lukášem Smetanou, s nímž se brzy vrhli na projektování bioplynových stanic. V roce 2014 tento byznys opustil a vrátil se k chatám a domečkům, jak sám říká. Mezi nejúspěšnější projekty Atelieru 111 patří Dům v Jinonicích, Dům na Kozině v Trhových Svinech nebo Dílny Opatov.
❶ DÍLNY OPATOV
Dílny pro opravu zemědělské techniky vyrostly v roce 2019 v sousedství bioplynky, kterou pro klienta projektoval Winzettl a Smetana pár let předtím. Stavba se dostala do finále České ceny za architekturu 2020 a byla nominována na cenu Mies van der Rohe 2022.
❷❸ RODINNÝ DŮM V JINONICÍCH
Dům z roku 2016, stojící v úzké ulici s částečně dochovaným ospalým charakterem starých Jinonic, se stal absolutním vítězem v soutěži Interiér roku 2019. S původním tvaroslovím starých stavení lehce kontrastuje současné minimalistické pojetí.
❹ CHATA U RYBNÍKA
Autoři se inspirovali tradičními rybářskými boudami a navrhli na břehu rybníka, zasazeného v malebné krajině Vysočiny, malou chatu, s níž se dostali do finále České ceny za architekturu 2019. Objekt sestává ze čtyř drobných hmot, tří vzájemně propojených a čtvrté odtržené, stojící opodál.
❺❻ DŮM NA KOZINĚ
Grand Prix Architektů — vítěz kategorie Rodinný dům a Česká cena za architekturu 2022 — hlavní cena. To jsou dva velké úspěchy na české architektonické scéně, které Atelieru 111 vysloužil vlastní rodinný dům manželů Weinzettlových v historické části Trhových Svinů.
vlastní tvarosloví a názvosloví, v jakém jsme vyrůstali. Po letech se spíše vyplňuje Bářino přání.
TF Kdy se k vám do ateliéru vlastně vaše žena Bára připojila?
JW Tehdejší starosta Ledenic, který byl naším klientem, měl dceru na fakultě architektury. Zeptal se mě, jestli taky přijímáme brigádníky. Takže tak. Máme šesti- a osmiletou dceru, Bára je spíš v Trhových Svinech, do Prahy jezdím téměř výhradně já. Navzájem se ovlivňujeme, každý přinášíme do našich projektů něco nového.
TF Tématem našeho dubnového vydání je transformace. Upřednostňujete projekty, kdy máte možnost rekonstruovat, přeměňovat stávající stavby, nebo raději začínáte od nuly.
JW Nejde o to, zda rekonstrukce, nebo novostavba. Nejdůležitější je prostředí, v kterém dům vzniká. Jako obyvatelé malého města v jižních Čechách jsme přesvědčeni, že právě v centrech malých měst je ohromný potenciál. Historická struktura uliček je dobrým místem pro život — krátké docházkové vzdálenosti, klid v mikro světech dvorků, v létě je tam přirozený stín. Tam vidíme potenciál oproti suburbánní struktuře, která se rozrůstá kolem měst posledních sto let a šíří se jako mor v krajině. Tam se špatně dělá dobrá architektura. Když už jsem v centru, tak je skvělé, pokud se dům může uchovat, zůstane paměť, mohou být vedle sebe různé historické vrstvy. Jakmile připustím, že technický stav tomu neodpovídá, postavím novostavbu, ale pokud možno zase v tom historickém centru. Přál bych si, aby se v malých českých městech zase vrátil trend života v centru.
TF Věnujete se projektům od začátku do úplného konce, tedy navrhujete také interiéry domů?
JW Neradi končíme architekturou. Dotahujeme naše projekty až do konce, včetně interiéru. Tak jako obývák ve městě je to náměstí, tak v domě je to ten prostor pro žití. Chceme vybrat pohodlný ušák, zajímavou vodovodní baterii, která není jen o designu, ale je příjemná uživatelsky. Chtěli bychom dělat víc restaurací, kaváren, ale ještě jsme se k nim nedostali (kromě pizzerie Pepino v Pacově, která patří rodičům Lukáše Smetany), protože nemáme referenci. Zaškatulkovali jsme se díky Jinonicím a Kozině jako architekti rekonstrukcí, a tak za námi chodí klienti s podobnými projekty. Ale rádi bychom si portfolio rozšířili o další typy staveb, jako jsou menší bytové domy, proluky, interiéry veřejných institucí nebo kaváren a restaurací.
TF Co máte v ateliéru právě rozpracováno?
JW Vilu u Prahy, což je pro nás taková dražší realizace za 30 až 40 milionů, většinou pracujeme s menším rozpočtem. Opravujeme statek ve středních Čechách a chystáme se na rekonstrukci nádherného mlýna blízko Novohradských hor, projektujeme náměstí v Českém Brodě a začínáme projektovat rekonstrukci Steinbrenerovy tiskárny ve Vimperku. Koupili jsme starou chlapeckou školu v Trhových Svinech, bude tam 12 bytů. je to zajímavá zkušenost být developer a architekt v jedné osobě. Vždycky u nás ale zvítězí architekt. Vytváříme tak standard Karlína, ale chtělo by to za ceny Trhových Svinů.
TF Zmínil jste náměstí v Českém Brodě. Veřejný prostor je téma, které se teď docela hodně řeší. Na co se při projektu historického náměstí musíte soustředit?
JW Historické náměstí je hlavní obytnou místností v rámci celého města. Nejdůležitější tedy je, aby bylo obyvatelné, abychom ho zařídili tak, že v něm lidi budou rádi trávit volný čas. Nesmí to být například parkoviště. Ale zase úplně se auta vyhnat nemůžou, centrum nemá být jen místo pro procházky obyvatel, kteří bydlí na okraji. Najít rovnováhu, minimum, které máme zachovat, aby to tam fungovalo. V souladu s památkovou péčí, s potřebami lidí a v souladu s architektonickým smýšlením. Obyvatelé mají strach ze změny, ale ta je vždy k lepšímu. ●
Simona Sbordone je rodačka z Neapole a pro design se nadchla už v útlém věku. Pro český BROKIS nejdřív navrhla vlastní kolekci a nyní působí jako umělecká ředitelka divize BROKISGLASS. Zeptali jsme se jí, kam hodlá paprsek tuzemských svítidel nasměrovat do budoucna.
VR Když se u nás řekne „senza“, tak to ve slangu znamená, že je to „fajn“. Název vaší kolekce Senza Fine má tak mnoho přesahů. Co vás při jejím návrhu inspirovalo v první řadě?
ss Tenhle dvojsmysl jsem doposud vůbec netušila! Vlastně mě název napadnul uprostřed noci. Já obecně málo spím, protože se mi hlavou honí hrozně moc myšlenek. A vzpomněla jsem si úplně náhodně na šedesátkový písničkový hit Giana Paoliho. Ten se jmenuje Senza Fine, tj. Bez okraje = nekonečný. A to mi přišlo pro tu kolekci příznačné, protože jde o téma nekonečného využití materiálu, opakované recyklace.
VR SenzaFinebudemítpremiéru„u vásdoma“v MiláněnaEuroluce. Je to pro BROKISGLASS nejdůležitější dostaveníčko světla a designu v roce? Co patří k dalším milníkům v oboru? ss Euroluce je velká událost a k Milánu mám velmi osobní vztah, protože tam dlouhodobě žiji. Zároveň se těším i na další příležitosti naši kolekci ukázat, např. na třídenním design festivalu 3 Days of Design v Kodani, který se koná v červnu.
VR Vůbec poprvé proběhne v rámci Euroluce i tzv. International Lighting Forum. Půjde jen o výměnu názorů a zkušeností, nebo je to také součást osvěty? Máte pocit, že průměrný evropský zákazník vnímá roli světla v interiérovém designu citlivěji než dřív? ss Každá taková platforma je důležitá, stejně jako každá výstava nebo event, protože se tu potkávají lidé a nápady. Světlo v našem oboru má dvě funkce — osvětlovací a dekorační. Dřív zákazník sháněl lampu, lustr nebo jiná svítidla, protože nechtěl žít ve tmě. Postupem času začal věnovat čím dál tím větší pozornost designu svítidla a jeho roli ve vztahu k nábytku a architektuře. Tady je od vynálezu žárovky dodnes stále co vymýšlet a objevovat.
VR Ve vaší nové roli umělecké ředitelky značky BROKISGLASS budete moci zúročit zkušenosti z mnoha oborů. Mimo jiné jste byla i redaktorkou předních italských magazínů o designu. Jsou Italové ve výběru osvětlení do bytů a domů něčím specifičtí?
ss Tady nás, Italy, musím trochu pochválit. Čerpáme z několika staletí, možná i celého tisíciletí nádherného designu, vysoké řemeslné úrovně a nadčasových nápadů. Máme na co navazovat, odkud brát a v užitném designu jsme v padesátých a šedesátých letech minulého století patřili za vzor a nedostižnou špičku. O to víc si ale vážím soudobých designérů, ať už těch italských, nebo třeba českých, kteří se nespoléhají jenom na inspirace v oné zlaté éře, jakkoliv je to pohodlné, ale snaží se opustit svou komfortní zónu a přijít s něčím neotřelým. Případně mezi tím starým a novým stavět mosty.
VR Byla jste hybnou silou projektu Storyline, který ukazoval na krásných lokacích v Itálii a Francii využití BROKIS a BROKISGLASS v interiéru, aby si klienti mohli lépe představit, jak lze vaše výrobky využít. Máte nějakou historku z hledání vhodných míst? A bude mít tento projekt pokračování? Mimochodem, dvě z vil jsme představili také v Dolce Vitě. ss To byl srdcový projekt, za který musím poděkovat Janovi a Andrému Rabellovým. Dali mi zcela volnou ruku při realizaci úžasného focení. Pamatuji si ten poslední den, jako by to bylo včera. Jsme ve vile na břehu jezera v Evianu a pomalu se smráká. Mám v hlavě ještě jednu poslední fotku. Začíná pršet, ale všichni jako jeden muž popadnou lampu a křeslo, abychom měli magickou momentku na konci dlouhého mola, které se vypíná až k hladině jezera. Kabel od prodlužovačky nám tam málem nedosáhnul, ale nakonec jsme to stihli přesně v ten poslední možný okamžik. A je z toho přesně ta fotka a zážitek, na který se nezapomíná. Samozřejmě už mám rozmyšlené pokračování a těším se, jak se s ním můj tým popere.
VR Kromě nových kolekcí přichází BROKISGLASS pravidelně i s novými barvami a finiši. Dá se s trochou nadsázky říct, že ve střepech i po těch letech stále nacházíte nové nápady a inspirace?
ss Nové barvy, nové tvary, nové nápady. Každý den je svým způsobem nový a já se hrozně ráda procházím po sklárně a nechávám se inspirovat vším, co vidím. Každý střep je unikátní a může vám vnuknout základ zbrusu nové kolekce.
VR Dá se říct, kolik střepů se v rámci upcyklace spotřebuje na interiérový design? Nehrozí, že byste těch přirozených střepů měli málo a museli něco rozbíjet úmyslně? ss Hezky navazujete na to, že v BROKISGLASS využíváme odpadu při výrobě tradičních svítidel. Jejich odbyt utěšeně roste a s ním i množství střepů, které můžeme využít v interiérovém designu nebo jako obkladový materiál. S tím, jak ruku v ruce rostou oba segmenty, se nemusíme bát, že by nám ve sklárně Janštejn střepy došly.
VR Na závěr otázka mířící domů. Jak je to se světlem ve vašem bytě nebo domě. Kde potřebujete mít vše osvíceno, kde naopak dáváte přednost ambientní atmosféře?
ss Stěny v mém domě mají tmavší, zemitější barvy, takže na nich světlo tančí jinak než ve světlém interiéru. Mám ráda měkké zdroje — stolní lampy, jedno rozptýlené světlo nad kuchyňským stolem apod. Svítidla pro mě vždy byla alfou a omegou, protože vím, že nevhodně zvolené osvětlení zcela změní atmosféru interiéru. To správné naopak do vašeho domova vnáší harmonii a vyšší kvalitu života. Věřím, že i má práce k tomu v mnoha pokojích po celém světě přispívá. ●
Jihomoravská rodinná firma Urbania si za bezmála čtvrtstoletí své existence udělala jméno originálními kovovými stojany na jízdní kola, ale v desítkách českých měst narazíte i na její bytelné lavičky, autobusové přístřešky, odpadkové koše nebo informační stojany. A teď chce svým outdoorovým nábytkem dobýt také vaši zahradu.
Městský mobiliář musí něco vydržet. Na lavičky, piknikové stoly, přístřešky i popelníky venku prší, sněží, buší do nich kroupy nebo je rozpalují žhavé sluneční paprsky.
Za všech povětrnostních podmínek je jejich úkolem tiše sloužit. A navíc musí odolat i vandalům.
V rodinné firmě Urbania, která sídlí na okraji malebné obce Ořechov, jen dvacet minut od centra Brna, si zakládají na tom, že jejich městský nábytek přečká i to nejnáročnější zacházení, a tak jejich lavičky procházejí zevrubnými zatěžkávacími testy.
„Když navrhujeme novou lavičku, testujeme ji tady čtyři chlapi — skáčeme po ní a zkoušíme, co vydrží,“ říká Petr Starý, který je příslušníkem druhé generace ve firmě a dnes má v Urbanii na starosti design a vývoj nových výrobků.
Podnik zaměstnávající dvacet lidí založil v roce 2001 jeho otec Miroslav Starý. Zpočátku se zabýval výrobou dopravního značení, ale záhy se přeorientoval na prodej městského mobiliáře. Jenže na produkty dodavatelů se začaly hromadit reklamace, a tak se zakladatel firmy rozhodl pustit do výroby sám.
„Chtěli jsme to dělat lépe a taťku navíc lákalo mít vlastní výrobu,“ vysvětluje změnu syn Petr, který vystudoval brněnskou Střední školu umění a designu a poté pokračoval na zlínské Univerzitě Tomáše Bati. I když se chtěl vydat na vlastní designérskou dráhu, gravitace rodinné firmy byla příliš silná. Už na střední v rámci klauzurních prací roku 2017 vytvořil návrh na lavičku s ostře řezanými rysy kombinující ocel, beton a dřevo. Doma se líbila, a tak se pod názvem Spirit dostala do firemního portfolia, i když z něho vybočuje jak tvarem, tak materiály. „Ta lavička je hodně výstřední,“ hodnotí její autor. „Tehdy jsem si myslel, že bych měl přinést něco super originálního, ale nejprodávanější jsou ty nejméně nápadné prvky, které neruší okolní architekturu. Naučil jsem se, že kouzlo tkví v detailu.“
S vývojem každého nového kusu městského nábytku tak dnes začíná u potřeby zákazníků. Nejprve nakreslí skici, pak modeluje 3D návrh a ten předává firemnímu konstruktérovi a technologovi, s nimiž ladí podobu tak, aby lavička, květináč nebo cyklostojan šel snadno vyrobit a přitom něco vydržel. Jakmile si návrh spolu s otcem odsouhlasí, vytvoří v dílnách prototyp a testují funkčnost a odolnost. Všechny nové výrobky procházejí i vizuálními úpravami a pečlivým focením — teprve pak se dostanou na web, do katalogu a do výběrových řízení. Vývojový proces může trvat od dvou měsíců po více než rok.
V moravské firmě se opírají o dvě základní suroviny — ocel a akátové dřevo. Pro obojí je totiž charakteristická dlouhá životnost a odolnost. „Stojíme si za tím, že akát a ocel, která není žádným způsobem zinkovaná a lakovaná, vydrží klidně deset, dvacet let,“ říká Starý.
Zatímco kov si nechávají tvarovat a povrchově upravovat u externích firem, protože na to jsou potřeba nákladné stroje a zařízení, dřevo si upravují z fošen ve vlastní truhlárně. A není to jednoduché. Akát se vyznačuje řadou defektů a křivostí, s čímž tu musí počítat.
„Je těžké z něj něco vyrobit,“ vysvětluje designér, když procházíme dílnou, kde zjišťujeme další charakteristickou vlastnost tohoto rychle rostoucího listnáče — překvapivě tu není cítit dřevitou vůni, jak by člověk čekal.
V Urbanii by mohli zvolit exotické dřeviny stejné pevnosti a odolnosti jako akát, ale záměrně se jim vyhýbají a raději sáhnou po téměř plevelném stromu. →
„Je to dřevo, které neputuje přes půl světa — náš dodavatel ho těží v Maďarsku, kde má postavení národního stromu, nebo v Chorvatsku,“ říká Starý s tím, že ohled na životní prostředí berou „pro svůj pocit, nemáme na to žádný certifikát“.
Přes veškerý důraz na fyzikální vlastnosti laviček a stojanů v Ořechově neopomíjejí ani jejich vzhled a, jak se Starý od středoškolských let naučil, vyhrají si tu s detaily. Například se zaoblováním hran, které sice výrobu prodražuje, ale má podle designéra význam jak estetický, tak praktický: „Je to něco navíc, ale oblé tvary vytvářejí pocit, že jsou bezpečné. Když sedíte na polstrované židli, je pohodlná. U lavičky je těžší docílit pohodlnosti, ale rozhodně tomu nepůjdete naproti, když bude její přední strana ostrá.“
V portfoliu Urbanie najdete desítky výrobků — od městských laviček přes stojany s boxy na kola až po informační stojany nebo květináče. Některé jsou vyloženě praktické, jiné vyžadují více invencí, další zaujmou hlavně tím, jak přirozeně zapadnou do prostoru. Vývoj každého nového kusu přitom znamená nejen hledání formy, ale i přehodnocování toho, co už se vyrábí. Když třeba před lety přišli se svým bestsellerem, cyklostojanem s názvem IKS, jeho předchůdce ihned vyřadili. „Chceme, aby každý produkt měl svoji charakteristiku a přidanou hodnotu,“ říká designér.
Naopak příkladem výrobku, jenž obstál ve zkoušce času, je Tubo — jednoduchá, pohodlná a cenově dostupná lavička. „Je to jedna z prvních věcí, které jsme vyráběli, a dodnes ji děláme,“ říká Starý. „I ona samozřejmě prošla inovací a celkově se posunula na vyšší úroveň. Dřív byla ze smrkového dřeva, dnes je z akátu, ale pořád drží ten základ, který funguje.“
Konstrukčně i designově nejkomplikovanější jsou cykloboxy Storm X — robustní, uzamykatelné schránky na kola, které Urbania dodala například do Ostravy nebo Bohumína. Právě tam firma čelila nečekané výzvě: lidé si do boxů sami instalovali visací zámky nebo si je dokonce přestavovali na vlastní sklady. I to přimělo firmu k dalšímu vývoji a nová generace má mít integrovaný elektronický zámek. „Cyklistika je budoucnost,“ věří Starý.
Ačkoli většinu produktů Urbania navrhuje in-house, v posledních letech se otevřela i spolupráci s externími designéry. Nejvýrazněji se to zatím projevilo ve spojení s Adélou Bačovou, která pro firmu navrhla kolekci zahradního nábytku Bombshell.
První společný produkt vypadal na první pohled jednoduše — zahradní nábytek z akátového dřeva, ale výroba byla náročná. Latě musely být přesně frézované na CNC stroji, úhly dokonale sesazené, subtilnost udržená i při zachování pevnosti. „Byla to pro nás docela výzva. U městského mobiliáře jsme zvyklí pracovat s větší tloušťkou dřeva. Tohle bylo úplně něco jiného. Ale i na designu zahradního nábytku bude pořád cítit naše robustnost,“ popisuje Starý. Po úspěšném přijetí novinky, kterou Urbania představila během svého debutu na loňském Designbloku, tak ořechovská rodinná firma chystá s Adélou Bačovou i piknikový set a další kusy zahradního nábytku, s nimiž hodlá přijít na trh už letos. ●
❶ Zaměstnanec rodinné firmy Urbania svařuje kovový cyklostojan IKS, jeden z jejích bestsellerů.
❷ Jedním z hlavních materiálů, s nimiž v dílnách Urbanie pracují, je ocel, kterou upravují práškovým lakováním.
❸ Kromě vlastní kovodílny má ořechovská firma také truhlárnu, kde řemeslníci pracují s odolným akátovým dřevem.
❹ Designér Petr Starý s matkou a otcem, zakladatelem rodinné firmy Urbania.
❺ První kusy lavičky Lany byly určeny pro děti a učitelky v ořechovské školce.
❻❼
Nový zahradní nábytek Bombshell je první kolekcí, na níž firma spolupracovala s externí designérkou Adélou Bačovou.
urbania.cz
SØREN DAHLGAARD, JAKUB JANOVSKÝ: GAME OWNER
TELEGRAPH GALLERY 3 4 – 3 7 2025
Výstava Game Owner představuje dialog mezi uměleckými přístupy dánského umělce Sørena Dahlgaarda a českého umělce Jakuba Janovského. Díla obou autorů, ač odlišná v metodě a umělecké strategii, pojí obdobný zájem o hru a všechny její atributy. Oba často pracují s odkazy na dětství zpodobněné ve skákacím hradu či pozůstatcích sídlištního hřiště. Obličeje aktérů her bývají na jejich obrazech či fotografiích nezřetelné. V případě Janovského jde o archetypy osob, do kterých může autor či divák promítat svoji vlastní existenci založenou na pilířích kolektivní paměti a znovuprožívání vzpomínek, naopak v případě díla Dahlgaarda se jedná o konkrétní osoby, které jsou anonymizovány až při procesu tvorby díla. Společná výstava je hřištěm postaveným dětskou imaginací a hravostí. Kurátoři výstavy Erika Kovačičová, Mira Macík.
JUNGMANNOVA 3, OLOMOUC #TLGRPH WWW.TELEGRAPH.CZ
ÚT–ČT 9:00–19:00 PÁ 9:00–21:00 SO–NE 10:00–18:00
Tadeáš Podracký ve své dílně neobešel. Každý den s nimi proměňuje dřevo v malé umělecké zázraky.
Přestože Tadeáš Podracký začal svou kariéru jako student skla v ateliéru Ronyho Plesla na UMPRUM v Praze, svou tvorbu nakonec zasvětil jinému materiálu. „Pracuji se dřevem, protože je krásně tvárné. Nedávno jsem například použil javor, před tím to byl jasan a teď se budu chystat na břízu,“ popisuje Tadeáš svou zálibu ve zpracování dřeva. To se pod jeho rukama v prostorné dílně v budově bývalé telefonické ústředny na pražském Žižkově proměňuje ve fascinují svět organických a biologických tvarů, se kterými má autor v poslední době značné mezinárodní úspěchy. Aktuálně totiž spolupracuje s renomovanou londýnskou galerií Sarah Myerscough, která jeho dřevěné objekty představila například na přehlídce Design Miami, veletrhu TEFAF v Maastrichtu a nebo teprve minulý měsíc na veletrhu PAD v Paříži, kde vystavoval novou ebonizovanou lampu z javoru. Nic z toho by však nevzniklo bez přesných nástrojů, na které se designér, ale zároveň i řemeslník v jedné osobě musí při své pečlivé práci spolehnout.
„Dřevo si nevybírám podle toho, jak snadné je ho opracovat, ale především podle kresby a barvy. Například javor byl díky své tvrdosti na zpracování opravdu hodně těžký,“ zmiňuje Tadeáš. Podobně jako většina jeho kolegů zvolil pro tuto práci sadu dlát od švýcarské značky Pfeill. Tato dnes již kultovní společnost byla založena v roce 1902 ve městě
Lagenthal, kde dodnes sídlí, a soustředila se na výrobu řezných nástrojů. Zpočátku to byly především profesionální řezné nástroje a chirurgické náčiní. Produkci řezbářských dlát zahájila až v roce 1942. Od té doby si je truhláři po celém světě nemohou vynachválit. Vysoká kvalita nářadí Pfeill se během krátké doby stala populární mezi profesionálními řezbáři, ale i amatéry nebo průmyslovými a učňovskými školami ve Švýcarsku i v zahraničí. Ve svém katalogu dnes nabízí více jak 600 různých řezbářských nástrojů, které v sobě kombinují řemeslnou tradici i nejnovější průmyslové technologie. Díky nim dokáže Tadeáš Podracký vytvářet své charakteristické organické tvary připomínající často útvary mořských korálů nebo kosterních struktur. „Dláta používám zejména na dotváření finálních tvarů a na detaily. Když řežu dlátem, nemusím pak struktury tolik začišťovat smirkem, protože dláta krásně ubírají materiál po vrstvách. Při voskování a olejování pak na dřevě nejsou chlupy,“ popisuje autor, jehož tvorba je na precizních nástrojích závislá. „Musím na dláta dávat velký pozor. Snažím se na ně být velmi opatrný, protože kdyby se mi s nimi něco stalo, musel bych je poslat do specializovaného servisu, kde mi je opraví či nově nabrousí,“ zakončuje Tadeáš. ●
Až do letošního března by si málokdo vybavil model Monterey II od Louis Vuitton. Když Audemars Piguet představil svůj nejslavnější model Royal Oak, mnozí značce předpovídali brzký zánik.
A po loňském uvedení kolekce Cubitus byl zase Thierry Stern, prezident Patek Philippe, vyzýván k rezignaci. Jenže žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří.
TEXT Eva Hlinovská FOTO archiv značek a archiv Christie´s
V březnu uvedla značka Louis Vuitton dámskou kolekci pro podzim a zimu 2025. Módní show nebývají v hledáčku hodinářského světa, ale tentokrát tomu bylo jinak. Některé looky totiž doplňovaly hodinky. A to velmi neobvyklé hodinky.
V podobě sautoirů či v náramkové verzi spatřil znovu světlo světa model Monterey II (LVII) ❶. Byl představen v roce 1988 a navrhla jej italská designérka a architektka Gae Aulenti na přání majitele značky Bernarda Arnaulta. Hodinky vynikaly keramickým pouzdrem, na němž se podíleli inženýři z IWC Schaffhausen, a stejně jako zlatý model s ukazatelem světového času Monterey I měly quartzový strojek a korunku na 12. hodině. Někteří kritici je neváhali okamžitě poslat do „hodinářského pekla“. Bernard Arnault tak od vývoje novinek na dlouhá léta upustil a jal se území švýcarského hodinářství dobývat jinak — koupí tradičních značek jako Zenith nebo TAG Heuer.
Na výsluní se Monterey II vrátily před dvěma lety, díky raperovi jménem Tyler, the Creator, který je sběratelem netradičních modelů zejména od značky Cartier. Louis Vuitton hypu kolem své zdánlivě zapomenuté libůstky obratně využil a je jen otázkou času, kdy se hodinky objeví nejen coby doplněk módní kolekce.
OLD SUREHAND TO NECHTĚL
Američtí rapeři, jako právě Tyler, the Crator, Jay-Z či Kanye West stojí též za sháňkou po hodinkách Crash od Cartier. Ani ty nelze označit za běžný model, a to díky netradičnímu asymetrickému pouzdru a deformovaným římským číslicím. Hodinky Crash London vznikly v roce 1967 v londýnské pobočce značky vedené Jeanem-Jacquesem Cartierem. Jean-Jacques se rozhodl, že butik na Bond Street si zaslouží prodávat vlastní hodinky, nejen ty navržené v Paříži. A že jeho novinka by měla vyjadřovat rebelského ducha Londýna 60. let.
Už samotný vývoj pouzdra, ale i číselníku, kdy bylo nutné sladit ručky a asymetrické číslice, způsoboval prý Jeanu-Jacquesovi „bolesti hlavy“. Nakonec dal netradičnímu modelu zelenou a hodináři z Bond Street vyrobili několik desítek kusů Crash ❷. Koupil si je i herec Stewart Granger, známý díky roli Old Surehanda v západoněmeckých filmech podle knih Karla
Maye. Byť herec toužil po něčem, co nikdo nemá, a to dostal, hodinky za pár týdnů do obchodu vrátil. Udělal chybu. Dnes se ceny vintage modelů Crash London i Crash Paris z 90. let vyšplhaly do statisíců švýcarských franků.
VE ŠPATNÝ ČAS NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ
Některé hodinky se prostě narodí ve špatný čas, byť na správném (tedy švýcarském) místě. To je případ modelové řady Monaco od značky Heuer. Jack Heuer, velký milovník rychlých vozů, se v 60. letech zaměřil na vývoj chronografů potřebných právě pro automobilové závodníky.
A jaký že druh právě chyběl na trhu? Uživatelsky příjemný chronograf se samonátahem. Heuer se spolu s dalšími značkami zaměřil na jeho vývoj a v roce 1969 představil strojek Calibre 11. Jenže v té době s podobným kalibrem přišel Zenith a japonské Seiko. Aby se investice vyplatila, nechal Jack strojek uložit do čtvercového voděodolného pouzdra. Jeho vývoj podobně jako v případě Crash nebyl vůbec levnou a jednoduchou záležitostí.
Jack se snažil k novému modelu přitáhnout patřičnou pozornost. A díky Jo Siffertovi, švýcarskému automobilovému závodníkovi, si hodinky oblékl v roce 1971 Steve McQueen ve snímku Le Mans ❸. Jenže v té době už švýcarské mechanické hodinky získaly ohromnou konkurenci v podobě levných a přesných japonských quartzových modelů a značka produkci Monaka ukončila v roce 1975.
Návrat kolekce do katalogů přišel v roce 1997. Loni značka dokonce představila Monaco s velkou komplikací split-seconds ❹. Letos se TAG Heuer stal titulárním partnerem závodu Formule 1 Grand Prix de Monaco a chronograf, jemuž osud příliš nepřál, se znovu vyhřívá na výsluní popularity.
POMOHL AŽ MAJITEL FIATU
Quartzová krize donutila jednat i Georgese Golaye z Audemars Piguet. Jak získat nové zákazníky, když ti původní baží po hodinkách na baterku? Inu, uvést model, který do té doby nikdo neviděl. V roce 1972 značka představila Royal Oak z pera designéra Géralda Genty ❺. Šlo o ocelové hodinky s osmistěnnou lunetou
s viditelnými šroubky a číselníkem s dekorem malých pyramidek Clous de Paris. Zdvižené obočí vzbudil nejen materiál pouzdra a integrovaného tahu, tedy ocel dosud používaná pro vyloženě sportovní modely, ale i vysoká cena, stejná jako u zlatých hodinek. Traduje se, že na veletrhu Baselworld chodili do stánku AP zástupci jiných značek, aby Georgesi Golayovi pogratulovali k historickému úspěchu. A v kuloárech si mnuli ruce, že manufaktura z Le Brassus si novým modelem vykopala hrob. Sám Gérald Genta tehdy poznamenal: „Nebyla to zrovna demonstrace úspěchu…“
Značka navíc bojovala se složitou výrobou a během tří let se prodalo jen pár set kusů. Cestu k úspěchu hodinkám proklestil až v roce 1974 Gianni Agnelli, italský modeman a majitel Fiatu. Dnes už patří porodní bolesti royal oaků do kronik a hodinky, jejichž cena se na sekundárním trhu vyšplhala do nebes během covidové krize, právem platí za jedny z nejslavnějších modelů v historii.
NEBEZPEČÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
Audemars Piguet by o kontroverzních uvedeních mohl napsat celou knihu. Launch robustního pánského modelu Royal Oak Offshore ❻ v roce 1993 se též nesetkal s pozitivními reakcemi (hodinky dostaly přezdívku „Royal Oak na steroidech“) a musely si na svůj úspěch počkat až na rok 1999 a Arnolda Schwarzeneggera, jemuž masivní model přišel úžasný a proslavil jej filmem Konec světa (End of Days).
Když značka v roce 2019 uvedla kolekci Code 11.59 ❼, očekávání byla astronomická. Tehdejší CEO François-Henry Bennahmias se rozhodl dát nový model všanc na sociálních sítích ještě před tím, než jej oficiálně představil na veletrhu SIHH. A stalo se, co si nepředstavoval ani v nejdivočejších nočních můrách.
Hodinky s krásným pouzdrem, jehož střední část svým tvarem odkazuje k lunetě Royal Oak, byly označeny za „laciné“, některým připomínaly modely od Michael Kors (a to rozhodně nebylo míněno jako pochvala) a začalo se spekulovat, že
Audemars Piguet zkrátka neumí vyrobit nic jiného než Royal Oak. Management značky okamžitě stáhl ze všech tiskových materiálů fotografie hodinek zepředu, na nichž jinak povedený model vypadal poněkud ploše, a Françoise čekalo dlouhé vysvětlování, jaká že mravenčí práce se za vývojem Code 11.59 skrývá. Značka se však modelové řady nevzdala, původní arabské číslice nahradila elegantními štíhlými indexy, posunula okénko s datem na obvyklou 3. hodinu (původně se nacházelo mezi 4. a 5. hodinou) a zapracovala též na dekoru číselníků. Kolekce Code 11.59 se dnes prodává skvěle.
PREZIDENT NA ODPIS
Své si loni na podzim užil i Thierry Stern, prezident Patek Philippe. 30. října uvedl zcela novou kolekci Cubitus ❽, troje hodinky se čtvercovým pouzdrem. Sociální sítě opět předvedly svou sílu a nové hodinky někdo označil za „vtip“, někomu přišlo, že příliš (nebo naopak málo) vycházejí z ikonického modelu značky
Nautilus z roku 1976, jiní se ošklíbali už jen z principu.
Vše vygradovalo osobními útoky na Thierryho Sterna: je prý arogantní, na rozdíl od svého otce Philippa neschopný a žije v bublině obklopený patolízalskými sběrateli a přihlouplými celebritami. Sám Thierry Stern přilil oleje do ohně v interview pro list Bilanz, který uvedl, že Cubitus způsobily „Shitstorm“ a co že si o tom myslí. „Hateři jsou z velké části lidé, kteří nikdy žádné hodinky od Pateku neměli a mít nebudou,“ odpověděl upřímně Thierry Stern. O pár měsíců později jsou modely Cubitus beznadějně vyprodané a na zápěstí je nosí Mark Zuckerberg, Orlando Bloom, Jay-Z, Michael Jordan nebo Zlatan Ibrahimović. ●
Kdo by se za smyslnou šedesátkovou siluetou spajdra neohlédnul? Na dnešní poměry až legračně maličké auto, ovšem s velkým charakterem, dělá radost všem kolem silnice i na ní. „Alfisti se automaticky i zdraví, což mě vlastně baví, ale hlavně jde o to rozdávání radosti na druhou. Nejen že auto vykouzlí úsměv na tváři mně, vidím mávající a rozesmáté lidi i všude kolem. Musím říct, že je to pocit, který si člověk rád zopakuje,“ prozrazuje mi designér a pedagog UMPRUM Petr Babák, který Alfu díky jejímu tvaru rád přirovnává k lodi.
Jeho červená Alfa Romeo Spider je sice z osmdesátek, ale až na dva drobné facelifty (ten první uříznul zadek do sportovnější siluety, to je právě Petrova verze) se vyráběla beze změn od roku 1966 až do začátku devadesátých let. Nadčasový kukuč autu vtiskl sám Battista Pininfarina, zakladatel slavné karosářské dílny. První Spider vycházel z nádherné Alfy Romeo Giulietta Spider a v roce 1961 automobilka na autosalonu v Turíně představila prototyp Alfa Romeo Giulietta SS Spider Aerodinamica, který vycházel hned z několika karosářských experimentů padesátých let. To byla zlatá éra italského designu, a tak se nelze divit, že finální Spider byl odvážný a jednoduše nádherný. A proč to obyčejné jméno? Alfa vypsala na název sportovního vozu soutěž a vítěz měl získat jeden z prvních exemplářů jako odměnu. Vyhrálo Duetto, ale ukázalo se, že název si už o rok dříve zaregistroval výrobce cukrovinek (prodávají se dodnes). Proto Alfa Romeo na poslední chvíli uhnula k obyčejnému Spider. Jméno však klame, protože na tomhle lehoučkém a obratném voze není obyčejného vůbec nic.
„Já vlastně vůbec autový nejsem. Neměl jsem na záchodě Svět motorů, jak všichni rádi říkají. Táta měl krásnou bleděmodrou tisícovku a pak Fiata 125 v tabákové barvě. Ale hlavně měl motorku Nortona v modré metalíze se ‚sajdou‘. Krása! Psal se rok 1970. Nám po ní zbylo pár černobílých fotek. K autům jsem se dostal až přes syna, který vždycky žadonil o angličáky Ferrari. Pokaždé, když jsme stavěli na benzínce, tak jsme jednoho koupili. A skrz křivky těch italských rudých sporťáků jsem se dostal k Alfě,“ přibližuje Petr Babák genezi svého automobilového miláčka. Tak jako mnoho spřátelených designérů v této rubrice ho upoutal vnější vzhled ikonického vozu. A štěstíčko mu v tom šlo trochu naproti. „Znal jsem to auto už z dřívějška i díky filmu Absolvent s Dustinem Hoffmanem,
ale sám jsem aktivně neprojížděl inzeráty. Jenže se občas s kamarády z oboru sejdeme, oni mají svá auta, rádi o nich vyprávějí a já jsem na jedné takové sešlosti viděl zaparkovanou červenou Alfu. Černý interiér, dřevěný volant, esence jednoduchosti a skutečně designu, za kterým se ohlédnete. A co víc, byla na prodej. Tak mi začal v hlavě hlodat červíček. Auto s kompletní dokumentací, původně ze Švýcarska. Dvoulitr s italským rodokmenem, co vás už po nastartování láká. Kdo by odolal…,“ popsal nám Petr své první rande s Alfou.
Při pohledu na fotky se tentokrát dá snadno vysvětlit podobně impulzivní nákup. Auta, a veterány stonásob, stále ještě kupujeme skrz emoce a příslib zajímavých zážitků. Tohle je ovšem italská muší váha s omezeným prostorem pro posádku i zavazadla. „Alfu mám jako víkendovou hračku na okresky. Je to vůz, do kterého se těšíte, protože z odhlučněného velkého Volva přesedáte do malého autíčka, kde je všechno slyšet, cítit a jízdu si musíte zasloužit. Kroutit volantem bez posilovače, házet rychlosti a meziplyny, na benzínce odměřovat aditivum. Je to alchymie a cesta časem. Interiér kolem vás vrže, plechy drnčí, motor zpívá. Je to takový živý koncert a oproti moderním autům úplně jiný zážitek, po kterém se vám rychle začne stýskat,“ prozrazuje Petr kouzlo italských šedesátých.
Alfa Romeo Spider se skutečně během těch dekád moc nezměnila, a to bohužel platí i o její spolehlivosti. „Já mám štěstí, ale větší průšvihy se mi vyhnuly. Odstěhovali jsme se na vesnici a tady je servis plný mladých kluků, kteří mi ochotně se vším radí. Já jsem šikovný s rukama na úplně jiné věci, ale ten Spider dělá všem v dílně radost, takže mám jistotu, že dostává stoprocentní péči. Přiznávám ale, že na delší trasy jsem si dlouho netroufnul,“ říká Babák. „Jsem takovým pozorovatelem v komunitě kamarádů, co jezdí s veterány po vlastní ose třeba do Francie nebo do Itálie. Já se držím českých okresek. Na dálnici už to s tím větrem ve vlasech není tak horké a kamarádi mi vždycky vyprávěli, že mám mít v kapse dost peněz na vlak nebo letenku, kdybych zůstal s autem někde viset.“ Řada sběratelů říká, že osobáky byly dřív osobnější. Petr Babák na závěr našeho rozhovoru připustil, že se možná porozhlédne ještě po nějaké další italské krásce. Sběratel ale zatím není. Tak se nechme překvapit, jestli ho v téhle rubrice za pár let znovu nepotkáme. →
❶ Useknutá záď přišla s prvním faceliftem (Series 2) a přezdívalo se jí Coda Tronca. Vůz Petra Babáka je Series 3, která se vyráběla od roku 1983 s charakteristickým černým spoilerem.
❷ Series 3 Spider byl k dispozici se dvěma motorizacemi — benzínovou šestnáctistovkou a silnějším dvoulitrem. Evropská verze s karburátory Weber měla 128 koní na cca tunu váhy.
❸ Na dnešní poměry jde skutečně o maličký vůz. Na délku má Spider 4,2 metru, ale zaujme především jeho šířka pouhého 1,6 metru. Dnešní SUV mají dva metry bez zrcátek. S Alfou se parkuje o poznání snáz.
❹ Kontrast červeného laku a celočerného interiéru rozbíjí dřevěný tříramenný volant. Jeho větší průměr a tenký věnec oceníte při manévrování ve městě, protože auto nemá posilovač.
❺ Se staženou střechou máte dokonalý rozhled na všechny strany.
❻ Utopené světlomety jsou další designovou kudrlinkou, která odkazuje na aerodynamiku dobových závoďáků, ale především na silnici vystupuje z řady. Podobných aut už dnes potkáte málo.
❼ Hlavice řadicí páky je na středové konzole o něco výš, tak aby byla při sportovní jízdě rychle po ruce. Tenhle italský styl oceníte na úzkých českých okreskách.
❽ Za necelé tři dekády se prodalo přes 120 tisíc Spiderů.
TEXT Tereza Finková FOTO Michal Pudelka
TF Na následujících stranách přinášíme ukázky z vaší nejnovější série fotografií, která vznikla pro výstavu Izba s výhl'adom v bratislavské galerii FOG. Vy jste si v posledních letech ale dával od práce „pohov“. Co vás přimělo se zase vrátit?
MP Dušan Kochol, majitel galerie, mi poslal e-mail s tím, že by mi v Bratislavě rád uspořádal výstavu. Bylo to celkem překvapení, protože mne zastihl na konci tříletého období, kdy jsem se fotce vůbec nevěnoval. Dal jsem si od ní pauzu. Ze začátku jsem ho ignoroval (smích), týden jsem se rozmýšlel, vracely se mi staré pocity a vzpomínky související s focením, které už byly dávno někde zasunuté. A pak jsem mu odpověděl. Vždycky jsem se chtěl víc věnovat výstavním projektům, ale byl jsem pohlcený komerční prací, do které jsem skočil rovnýma nohama, a přišlo mi zcestné se ve volném čase věnovat ještě další verzi fotky. S Dušanem jsme se nicméně sešli, udělali jsme edit a já jsem nafotil novou sérii, aby byla v galerii FOG k vidění také moje nová práce (do 3. května).
TF Jak si vás vlastně Dušan našel? Znali jste se z dřívějška?
MP Dušan je fanoušek mé tvorby už od začátku. Znali jsme se z festivalu OFF Bratislava, kde jsou prezentováni mladí, nadějní fotografové z česko-slovenské scény. Toho jsem se účastnil v roce 2013, byl jsem tenkrát hlavní hvězdou, moje fotka byla okonce na plakátě.
TF Teď, když spolu mluvíme, jste zase zpátky v Bratislavě, ale ještě nedávno jste bydlel úplně někde jinde...
MP Ano, zpráva od Dušana Kochola mě zastihla ještě v Newcastlu, kde jsem žil se svým brzy již bývalým manželem. V Anglii jsem působil asi 13 let. Pět let jsem bydlel v Londýně a pak jsem se přesunul do Newcastlu, kde jsem měl zázemí a odkud jsem cestoval za prací.
TF Jak jste se k fotografii dostal?
MP Od dětství jsem věděl, že se chci věnovat nějaké kreativní činnosti. Měl jsem jako každý gay chlapec rád módu, ale každý si myslel, že mne to opustí. Když jsem se rozhodoval pro
střední školu, chtěl jsem studovat návrhářství. Rodiče to konzultovali s profesory z vysoké umělecké školy v Bratislavě a oni jim řekli, že neradi berou studenty ze středních odborných škol, protože je musí odnaučit spoustu špatných návyků a učit je nanovo. Takže nakonec zvítězilo gymnázium a pak Paříž.
TF A stále bylo vaším snem studovat módu, nebo už jste věděl, že se budete věnovat fotografii?
MP Rozhodl jsem se jít na pařížskou pobočku newyorské Parsons school of design. Dostal jsem se na tzv. foundation year, což je přípravný ročník na další obory. Museli jsme si koupit foťák, abychom mohli dokumentovat práci na školních projektech. A já jsem si okamžitě zamiloval koukat se na svět skrz objektiv, vyprávět tak své příběhy, dát tam všechny názory a myšlenky. Přišlo mi to jako super médium, které může skloubit malbu i módní design.
TF Jak se vám podařilo prorazit ve světě módní fotografie?
MP Venku je spousta fotografů a je velmi těžké se prosadit. Pomohla mi velká dávka naivity i jistá dávka sebezapření, odhodlání a možná teda i nějaký talent. Od začátku jsem ale věděl, že potřebuju vydělat peníze, což bude mnohem obtížnější, když se budu věnovat čistě umělecké tvorbě. Potřeboval jsem, aby moje fotka byla líbivá, aby se dostala mezi co nejvíce lidí a byla taky komerčně použitelná. Muselo to ale samozřejmě mít nějakou uměleckou hodnotu, nesměla z mého konceptu vypadnout potřeba vyjadřovat svými fotografiemi názory, pocity. Vymyslel jsem si koncept duplikátů, více děvčat najednou, což je inspirované komunismem, postkomunismem, kdy nebylo z čeho vybírat a všichni jsme se oblékali a teda i vypadali stejně. Taky jsem si trochu dělal legraci z módy obecně. Z toho, že se snažíme řídit trendy a myslíme si, že tím budeme výjimeční, ale nakonec všichni nosíme stejný béžový kabát. Toužíme patřit do společenských skupin, nebo být individualitami? Tím, že jsem si z toho dělal legraci, se mi možná podařilo prorazit. ●
Je autenticita nová krása?
→→ KAROLÍNA: Sako, Maison Margiela. Kravaty, vintage. Na vlasy se použil Intense Keratin šampon, před žehlením pak Intense Keratin sprej na ochranu před teplem, vše Syoss. Vůně: Parfémová voda Chance Eau Tendre, Chanel
↑ BARBORA: Kalhoty, Marie Adam-Leenaerdt. Tričko, vintage. Na vlasy se použilo Intense Curl pěnové tužidlo pro pružné kudrliny a přirozený look a Intense Curl Cream gel pro definici kudrlin, který zabraňuje krepatění, vše Syoss.
Vůně: Parfémová voda, Odeur du Theatre du Chatelet, Comme des Garçons Parfum (prodává The Room by Basmatee)
↓ TOMÁŠ: Bunda, Burberry. Na vlasy se použilo Intense Keratin pěnové tužidlo. Syoss. Vůně: Parfémová voda, Concrete, Comme des Garçons Parfum (prodává The Room by Basmatee)
žehlením pak Intense Keratin sprej na ochranu před teplem,
šampon, před
Keratin
↑ KAROLÍNA: Sako, Maison Margiela. Náušnice, modelky vlastní. Kravaty, vintage. Na vlasy se použil Intense
vše Syoss. Vůně: Parfémová voda Chance Eau Tendre, Chanel
(prodává The Room by Basmatee)
↓ TOMÁŠ: Bunda, Burberry. Na vlasy se použilo Intense Keratin pěnové tužidlo. Syoss. Vůně: Parfémová voda, Concrete, Comme des Garçons Parfum
Ačkoliv byl hotel ve viktoriánském domě v Londýně otevřen teprve nedávno, díky přesvědčivé kombinaci starého a nového působí, jako by na Norfolk Square stál odjakživa.
Vítejte v Grand Hotelu Bellevue London!
Představte si manželský pár: výstřední ženu světoběžnici a aristokratického Angličana. Jak by asi vypadalo jejich sídlo? Jaký by měli vkus? Čím by svůj domov vybavili a vyzdobili? Přesně nad tím se zamyslel Fabrizio Casiraghi, pařížský architekt původem z Milána, když majestátní, památkově chráněný viktoriánský dům ležící mezi londýnským nádražím Paddington a Hyde Parkem přetvářel na Grand Hotel Bellevue London. Fabrizio Casiraghi je známý svým uměním propojit historické interiéry se současnými i nadčasovými prvky. Mezi jeho nedávné projekty patří mimo jiné milánské podniky member’s club The Wilde nebo restaurace Sant Ambroeus či Hôtel des
Grands Voyageurs v Paříži. Právě na propojení minulosti se současností se soustředil i při navrhování interiérů pro Grand Hotel Bellevue London, kde se mísí na zakázku vyrobený nábytek, detaily připomínající tradičně zařízené anglické bydlení, modernistické prvky i současný design s vintage nádechem.
Okna pětipatrového butikového hotelu se šedesáti pokoji, který je první britskou vlaštovkou francouzské skupiny Lignée Hôtels, směřují do klidné zeleně parčíku Norfolk Square Garden. Kromě estetikého cítění jeho imaginárních obyvatel architekta při navrhování interiérů inspiroval i kontrast elegantní fasády a samotného
umístění domu v dynamické, neustále se rozvíjející oblasti Tyburnia v londýnské čtvrti Paddington.
Na první pohled je vidět přiklonění se ke klasičtějšímu pojetí designu v duchu britské elegance, a to díky použití tmavého lakovaného dřeva a tradičních dekorativních prvků. Při druhém, podrobnějším pohledu si ale hosté hned všimnou současnějších tendencí, jako je odvážnější barevná paleta a svérázné detaily, které zde zastupují kreativní identitu dámské poloviny zmíněného manželského páru.
Už hotelové lobby s oranžovými stěnami, pozlacenými zrcadly a tmavým dřevěným obložením prozrazuje, →
v jakém duchu se estetika hotelu ponese. Prostor recepce působí spíš jako salon v obytném domě než jako vstup do hotelu. Kombinace tradičních prvků se současnými způsobuje i jakýsi efekt filmových kulis, proto se do představy o možných obyvatelích domu pomalu ale jistě vkrádá i další možný příběh o tom, jak k manželskému páru přijel na návštěvu jejich starý přítel Hercule Poirot. Seděl by během čekání na kapitána Hastingse na pohovce a ocenil by zdejší mix nábytku a dekorací v podobě zakázkových kusů a starožitností? Nejspíš ano, bezpochyby by ale také zkoumal, jestli jsou linie kontrastní minimalistické kovové recepce vyvedeny s tou nejvyšší mírou preciznosti.
Téma vizuálních kontrastů pokračuje i v přilehlé jídelně, kterou společně tvoří sezení typu banquette v khaki odstínu, mahagonové stoly a nástěnná svítidla ve tvaru lastur v protikladu k modernistickým prvkům, jako jsou nástěnné panely v olivové barvě a krychlová stropní světla. V samotných hotelových pokojích se rovněž snoubí vintage atmosféra se současností. V každém pokoji doplňují zakázkový nábytek z tmavého dřeva koberce a závěsy v tlumených tónech, zatímco oranžovou, modrou a zelenou v sytějších odstínech architekt replikoval na obklady v koupelnách. Romantizující nádech pak pokojům dodávají štuky a ozdobné lišty v gotickém stylu. Různé typy pokojů spojuje obdobný styl, přirozené světlo a původní architektonické prvky. Nejkompaktnější jednolůžkové nebo dvoulůžkové pokoje z hotelové nabídky, takzvané cabin rooms, jsou inspirované lodními kajutami, jejich předností je tedy jednoduchost a funkčnost. Pokoje typu superior naopak charakterizují vysoké stropy coby pocta viktoriánské architektuře a luxusnímu odkazu celé budovy. Zvláštní pozornost si zaslouží dřevěná skříň precizně vyrobená opět ve vintage duchu. Další tradiční prvky anglického domova dostávají prostor v pokojích typu deluxe, kde nechybí typická výsuvná okna a super king-size postele. Pokoje executive, kde mohou spát až tři lidé, zahrnují na zakázku vyrobenou pohovku, velké zrcadlo a prostornou skříň. →
Excentrická nálada hotelu a estetika architekta Fabrizia Casiraghiho se nejvíce koncentruje v prostoru baru
Pondicherry, který tepe v orientálních rytmech.
Kombinaci britské tradice a eklektické nátury v tom nejlepším reprezentuje Grand Norfolk Suite s vysokými stropy, velkými francouzskými okny a výhledy na náměstí Norfolk Square s příjemným parkem. Tento nejvelkorysejší pokoj v sobě nese majestátnost dob dávno minulých, pochopitelně ale protkanou Casiraghiho soudobým pojetím interiérového designu.
Excentrická nálada hotelu a architektova estetika se nejvíce koncentruje v prostoru baru Pondicherry v přízemí naproti lobby. Nádech orientu se neodráží pouze v názvu zvoleném podle indického města Puduččéri, ale i v odvážné barevné paletě s jasně žlutými stěnami a ručně vyšívanými, temně modrými tapisériemi vytvořenými ve spolupráci s americkou módní návrhářkou Emily Bode. Jsou inspirované historickým koloniálním propojením Británie a Indie, proto je zdobí motivy slonů, tygrů i tradičně oblečených postav evokujících jižní Asii.
U tapisérií ale spolupráce Grand Hotelu Bellevue s Emily Bode nekončí, návrhářka pro něj vytvořila také kolekci baseballových čepic, zápisníků a dalších doplňků. I v nich se odráží koloniální tematika a i díky tomu, že Emily Bode s tématem nostalgie a dědictví pracuje často, vznikla kolekce plná živých odstínů a hravých detailů. Dárkové produkty tak navazují na ideu hotelu, kde každý předmět vypráví svůj příběh, a hostům tak umožňují si kousek imaginárního světa Grand Hotelu Bellevue London odnést s sebou do svých vlastních domovů.
V srdci Londýna tak vyrostl butikový hotel s osobitou atmosférou, díky níž ani na chvíli nezůstanete na pochybách, v jaké zemi a kultuře se na svých cestách tentokrát nacházíte. Britská esence je totiž v interiérovém designu tohoto hotelu doslova všudypřítomná. ●
❶ Prostor hotelové restaurace tvoří olivově zelené stěny, na nichž se vyjímají svítidla ve tvaru lastur.
❷ Pondicherry Bar je inspirovaný britskou koloniální minulostí. Vyšívané tapisérie vytvořila návrhářka Emily Bode.
❸ V pokojích architekt Fabrizio Casiraghi použil tmavé dřevo v kombinaci s barevnými koberci a závěsy. Historii viktoriánského domu připomínají ozdobné stropní štuky.
❹ Leitmotivem všech pokojů v Grand Hotelu Bellevue je propojení historických prvků se současnými detaily.
❺ Grand Hotel Bellevue leží v domě z viktoriánské éry na Norfolk Square v oblasti Tyburnia v londýnské čtvrti Paddington.
Grand Hotel Bellevue London, cena za dvoulůžkový pokoj a noc od 6 602 Kč, 26–27 Norfolk Square, Tyburnia, Londýn, grandhotelbellevuelondon.com
Výstava o kolejové dopravě 27/03–26/10
PŘIPRAVILA Kelly Wearstler TEXT Adam Štěch
FOTO archiv míst, Gerald Zugmann, Brian Guido, Erik Benjamins
Kalifornská metropole je od svého vzniku v neustálém pohybu. Kontinuální urbanistická transformace z ní činí unikátní živoucí organismus architektury, umění, designu, módy i vyhlášené gastronomie. Abychom vám představili výjimečná i méně známá místa, která v ní můžete navštívit, oslovili jsme ikonu současného amerického designu, interiérovou dekoratérku Kelly Wearstler. Projděte se s ní po západním Los Angeles.
Eklektické interiéry i jedinečné autorské solitéry proslavily Kelly Wearstler mezi odbornou i lackou veřejností. Ve svých návrzích navazuje na tradici kalifornského interiérového designu a svobodně promíchává jeho rozmanité tendence do barvitého koktejlu, který si oblíbila nejedna hollywoodská celebrita. Své studio Kelly Wearstler Interior Design (KWID) založila v polovině devadesátých let. Od té doby se zabývá především hotelovými interiéry, návrhy privátních rezidencí i veřejných prostor. Kromě toho navrhla nemovitosti pro klienty jako Gwen Stefani, Cameron Diaz nebo Stacey Snider. Wearstler je také autorkou pěti populárních knih včetně Modern Glamour: The Art of Unexpected Style, která byla v anketě Los Angeles Times v roce 2006 vyhlášena bestsellerem roku. Díky mnoha dalším projektům a spolupracím se její tvorba i vlastní osobní styl staly fenoménem a předmětem obrovské popularity. Dnes oslovuje své fanoušky nejenom prostřednictvím svého instagramového profilu, který sledují více jak dva miliony lidí.
makcenter.org
Jen málo architektů dosáhlo tak kultovního postavení jako Rudolph Schindler. Narodil se ve Vídni a po příchodu do USA byl průkopníkem kalifornského modernismu. Svůj dům na Kings Road, dokončený v roce 1922, si postavil jako svobodomyslné útočistě, jehož architektura již předpovídá prostorovou výjimečnost Schindlerovy následující tvorby. Obytný prostor je rozložen mezi dva otevřené pavilony ve tvaru písmene L s velkoformátovými okny a dřevěnými konstrukčními detaily. Svou otevřeností a japonskou citlivostí je dům pozoruhodným příkladem tehdejšího moderního hnutí. Dnes je otevřen veřejnosti jako muzeum a výtvarníkům jako rezidenční prostor, který provozuje vídeňské muzeum MAK.
thewindowla.com
Za vznikem galerie Marta v designem kypící čvrti Echo Park stojí grafický designér a typograf Benjamin Critton a jeho partnerka Heidi Korsavong. V roce 2019 se rozhodli otevřít prostor pro prezentování mezinárodně aktivních designérů a speciálních kurátorských projektů. Svými projekty chtějí nabourávat klasická vymezení jednotlivých disciplín a propojovat produktový design, grafiku a výtvarné umění. Aktuálně v galerii vystavuje nigerijský designér a vycházející hvězda současné scény Nifemi Marcus-Bello, který zde prezentuje kolekci experimentálního nábytku Oríkì (Act III): Whispers of a Trail. Kromě pravidelných výstav nabízí galerie na svém e-shopu limitované série bibliofilií, uměleckých tisků a multiplů.
Obchod a galerii s historickým nábytkem The Window najdete v industriálním artdecovém objektu, který kdysi sloužil jako showroom pro automobily Ford na slavné Melrose Avenue. Galerii založili v roce 2011 Lorca Cohen a Greg Wooten, kteří zároveň stojí za osobitým výběrem zboží. Díky originálnímu mixu artefaktů se jejich obchod stal předním zdrojem jak pro špičkové interiérové designéry, včetně Kelly Wearstler, tak pro sofistikované maloobchodní klienty. Svérázný výběr objektů, nábytku, svítidel, soch i obrazů vždy překvapí, najdete v něm vše od evropského poválečného modernismu přes řemeslný americký design až po italský Memphis a zvláštní kuriozity, řemeslné exponáty i díla současných designérů.
cucinaalba.com
Po velkém úspěchu italské restaurace Alba v newyorské čtvrti Chelsea otevřela svou druhou pobočku v Hollywoodu. Její interiér vznikl stejně jako na východním pobřeží pod taktovkou architektonického studia GRT z New Yorku. To vytvořilo za nenápadnou uliční fasádou pestrobarevný a pozitivně laděný interiér, který jako by se koupal v nikdy nekončících paprscích kalifornského slunce. Centrálním prostorem restaurace je vnitřní atrium, do kterého se pohodlně usadí až 80 hostů. Uvnitř se pak nachází další místnosti, jež působí jako útulnější sourozenci newyorské Alby. Bílé dubové obložení, kožené čalounění ve slonovinové barvě, pískové teraco, chromované ocelové židle Cescaod od Marcela Breuera a exkluzivně navržená hravá nástěnná svítidla — to vše dohromady tvoří dokonalou souhru. V prvním patře pak vše vrcholí tmavým barem bez oken, ideálním pro intimní setkání.
davidkordanskygallery.com
Galerie Davida Kordanského je jedním z nejdynamičtějších míst pro současné umění v Kalifornii. V roce 2003 ji založil jako součást rozvíjející se umělecké komunity v čínské čtvrti a okamžitě se stala líhní nových uměleckých talentů. V roce 2008 se přestěhovala do druhého domova v Culver City a rychle se o jejích výstavách a výtvarnících začalo mluvit i za hranicemi Los Angeles. Galerie v současné době obývá prostor o rozloze téměř 2000 m2 v Mid-City Los Angeles a asi čtvrtinový prostor v New Yorku. Jen kampus v L.A. zahrnuje tři výstavní sály ve dvou budovách s upraveným nádvořím, což umožňuje současně pořádání tří samostatných výstavních projektů a značnou volnost při sestavování programu, který zahrnuje také projekce a venkovní instalace.
maxfieldla.com
Multifunkční galerie a obchod nabízí současnou luxusní módu i vintage nábytkový design. Jeho majitel Tommy Perse založil svůj první obchod v sedmdesátých letech a již tehdy lákal na neotřelý módní výběr založený na jeho oblíbené rockové estetice. Ta přetrvala dodnes, rozšířil ji ale o nábytek, především od svých oblíbených tvůrců francouzské poválečné moderny, jako je Jean Prouvé, Mathieu Mategot, Serge Mouille a další. Unikátní módní kousky pak můžete vybírat z kolekcí značek Chanel, Dior, Balenciaga, Givenchy, Miu Miu, Vêtements, Moncler, Haider Ackermann, Off White, Palm Angels, Saint Laurent, Valentino, Dries Van Noten nebo Rick Owens.
petersen.org
Výrazná organická fasáda definuje automobilové muzeum Petersen, jehož sbírka automobilů patří mezi největší na světě. Založil ji Robert E. Petersen a jeho žena Margie v bývalé budově obchodního domu Seibu. V roce 2015 získal objekt nový design od studia Kohn Pedersen Fox, který sestává z výrazné pásové nerezové fasádní kompozice vyrobené ze 100 tun oceli upevněné 140 000, na zakázku vyrobenými nerezovými šrouby. Muzeum má ve svých 25 galeriích vystaveno více než 100 vozidel. Zbývající polovina je uložena ve speciálním trezoru v suterénu instituce. Aktuálně jsou v sálech muzea k vidění výstavy Best in Low, která představuje fenomén automobilových lowriderů, a People‘s Champ, odhalující vliv závodníka Kena Blocka na automobilovou kulturu.
bode.com
Sofistikovaný svět módní značky Bode můžete objevit v jejím vlajkovém butiku v Hollywoodu. Staromódní atmosféra definovaná výraznými dřevěnými vestavnými prvky vytváří příjemné nákupní prostředí. Za jeho návrhem stojí studio Green River Project LLC (GRP), které se značkou již léta kontinuálně spolupracuje. Za návrhy kolekcí Bode pak stojí designérka Bode Aujla, která byla za svou práci již několikrát oceněna, včetně Smithsonian Cooper Hewitt National Design Award, a to jak za své univerzálně nositelné nadčasové kolekce, tak za speciální sezónní oděvní soubory, vždy založené na silném příběhu. Obecně je tvorba Bode charakteristická historickými technikami a siluetami moderního workwearu a jeho adaptací v současném módním diskurzu.
❶ FEAR OF GOD
Luxusní bavlněné tepláky Eternal Sweatpants vyrábí značka Fear of God. K dostání na fearofgod.com, 16 100 Kč
❷ KNIHA JAMES TURRELL
Mistr světla a prostoru představuje svou restrospektivní publikaci. K dostání na shop.pacegallery.com, 1 997 Kč
❸ ŽIDLE POPO OD WILLETT
Odkazy k modernistickým pionýrům je charakterizován nábytek
značky Willett. K dostání na willettspace.com, 43 559 Kč
❹ HRNEK OD PETERA SHIRE
Peter Shire patří k doyenům kalifornské umělecké scény. Bývalý člen skupiny Memphis dnes vyrábí především keramiku. K dostání na thelacmastore.org, 2 085 Kč
❺ SKATEBOARD SANTA CRUZ
Legendární skateboardová značka je esencí vzniku streetové kultury v Los Angeles. K dostání na titus-shop.com, 2 870 Kč
lehké přikrývky · pohodlné polštáře · povlečení · osušky · dekorační polštáře scanquilt.cz ... pro luxusní spaní
M&T Nová klika ERA z dílny M&T je ztělesněním doby, kdy vznikla.
Její design byl zpracován prostřednictvím nejnovějších počíta -
čových programů a výroby zajištěné inovativními technologiemi.
Autorka návrhu Barbora Škorpilová se pro její vzhled inspirovala profilem lehce stočeného listu papíru. kliky-mt.cz
BAGUETTE Pokud jste si ikonickou kabelku Baguette nepořídili v devadesátkách, kdy ji proslavila památná věta
Carrie Bradshaw při přepadení na ulici „It’s not a bag, it’s a Baguette“, je na čase to udělat nyní. Fendi slaví 100 let od založení značky a přichází s řadou jedinečných limitek.
FRANTIŠEK JUNGVIRT Že umění a design nepatří jen do galerií, dokazuje český autor svými spolupracemi. S jeho tvorbou se můžete setkat v pekařství Bread Society, cukrářství Věnečky Janeček, hotelu Four Seasons, kosmetickém salonu Maison Sisley a nově také v kadeřnictví Red salon ve Vězeňské ulici. Kromě toho, že Jungvirtovy vázy zdobí jeho interiér, vznikla pro Red salon také limitovaná edice váziček Garden Basic Mini v třešňově červené barvě. frantisekjungvirt.com
VERSATILE PARIS Tři vůně, tři originální kreace plné slunce a závislosti v praktickém roll-on flakonu a koncentraci eau de parfum. To jsou tři novinky od Versatile Paris. Stejně jako všechny předchozí vůně značky neobsahují žádný alkohol a jsou formulovány na bázi 100% rostlinných olejů, směsi sladkého mandlového a pšeničného oleje. My vám představujeme Presser le Citron, kterou nejlépe vystihují slova jako svěží, sluneční, gurmánská, hladká, krémová, jiskřivá, marshmallow, cukr. K dostání v obchodech Myskino.
„Žluté stránky“ dolCevity vás elegantně provedou nepřeberným množstvím novinek ze světa módy, kosmetiky, interiérových doplňků i techniky. S námi vaše kroky naberou vždy ten správný směr.
OMOROWICZA Jedno sérum, deset benefitů. Tento Elixir je multifunkční revitalizační sérum s obsahem nejvyšší dávky patentovaného „hojivého koncentrátu“, který je hnacím motorem každého produktu značky Omorowicza a který vzniká procesem biofermentace maďarských termálních vod. Prodává Ingredients.
ENSO je víc než jen výrobník perlivé vody, je to mistrovské dílo, jehož autorem je japonský designér Naoto Fukusawa. Celé tělo výrobníku, včetně tlačítka pro sycení a karbonizační trysky, je z nerezové oceli, přičemž prémiový design přístroje dokonale ladí se špičkovou funkčností. Součástí balení je litrová lahev z odolného materiálu Tritan s odnímatelným nerezovým dnem a bombička se systémem Quick Connect. sodastream.cz
DIOR Sluneční brýle DiorPacific, které se objevily v ready-to-wear kolekci Dior pro jaro/léto 2025, jsou dokonalou finální tečkou každého fitu tohoto módního domu. Jejich moderní vzhled zdůrazňuje oči, které prodlužuje svou jemností a intenzitou. Elegantní silueta rámečků se objevuje ve variantě obdélníkové nebo oválné, v černé nebo želvovinové úpravě, s tmavými nebo barevnými čočkami. Jsou zdobené symbolickou pečetí „Christian Dior“, jež je vepsána na spáncích zlatým písmem a dodává sebevědomý půvab. K dostání v buticích Dior.
brýlí Jacques
JACQUES MARIE MAGE Limitovaná edice
Marie Mage: Stanley Kubrick je luxusní směsí nadčasových brýlí a filmového umění. Kolekce se svým jedinečným designem, kvalitními materiály a omezenou dostupností uspokojí filmové nadšence i sběratele, kteří si tento kalifornský brand díky Žilka Optik Studio zamilovali. Každý kus slouží nejen jako funkční doplněk, ale také představuje poctu vizionářské práci Stanleyho Kubricka, takže je nezbytností pro ty, kteří oceňují klasiku kinematografie a elegantní design. Prodává Žilka Optik Studio.
QUEEN BEE Dopřejte si královskou péči proti stárnutí a nechte vyniknout krásu zralé pleti. Prémiová řada Qeen Bee s mateří kašičkou a patentovanou technologií řízeného uvolňování, obohacená o silné rostlinné výtažky se postará o zpevnění kontur obličeje, intenzivní výživu a vyhlazení vrásek. Řadu Apivita Queen Bee zakoupíte ve vybraných lékárnách Dr. Max a na drmax.cz.
N°1 DE CHANEL REVITALIZING SERUM Koncentrovaný extrakt z červené kamélie, který aktivně zvyšuje buněčnou vitalitu a revitalizuje pleť do hloubky, je klíčovou složkou řady N°1 DE CHANEL. Sérum z této řady se rychle vstřebává a působí v boji proti vnějším nepříznivým vlivům, kterým jsme vystaveni v městském prostředí. Po aplikaci je pleť zdravější, lépe chráněná a plná energie. N°1 DE CHANEL je navíc ekologicky uvědomělá kosmetická řada. Její obaly jsou totiž šetrné k přírodě.
4 050 Kč
B&B ITALIA Kolekce Erica ’25 nabízí širokou škálu venkovního nábytku, který spojuje vytříbený design a maximální komfort pro exteriérové účely. Série pohovek a křesel zahrnuje modely v různých velikostech a hloubkách. Společným prvkem je práškově lakovaný hliníkový rám, který zajišťuje odolnost a lehkost, a opěrky z propletených polypropylenových pásků. Čalounění sedáků je zdobeno jemným dekorativním vzorem, který navozuje dojem pohodlí a zaujme na první pohled. Prodává Konsepti.
Nina Christen založila svou luxusní módní značku teprve vloni, ale její boty určitě nosíte už řadu let. Navrhovala pro Céline, Loewe, Bottegu Venetu nebo The Row. Ploché baleríny z luxusní elastické teletiny jsou z její první kolekce. Mají odstraněny všechny nepotřebné výztuhy, a tak se v nich cítíte jako v ponožce.
CHRISTEN
CARTIER Hodinky Santos de Cartier ve střední velikosti s mechanickým strojkem s automatickým nátahem jsou ideální volbou na jaro. Ocelové pouzdro, sedmiboká korunka se syntetickým modrým spinelem, zelený ciferník, ocelové ručičky ve tvaru meče s luminiscenčním materiálem a safírové sklíčko? Co víc si můžete přát! Snad jen, aby se vás někdo pořád ptal, kolik je hodin. 193 000 Kč
IQOS Nejpokročilejší řada bezdýmného zařízení se rozšiřuje o další novinku. IQOS ILUMA i vám zpříjemní každodenní užívání a zároveň šetří čas. Na nahřívači má nově dotykovou obrazovku, která umožňuje rychlý přístup ke klíčovým informacím a jako jediné zařízení na trhu disponuje novým režimem pauzy, který dává uživatelům možnost přerušit svůj bezdýmný moment, když potřebují. Stačí jediný pohyb prstem nahoru či dolů. Všechna zařízení této řady stejně jako ostatní modely IQOS produkují v průměru o 95 % méně škodlivých chemických látek ve srovnání s klasickými cigaretami. Modely IQOS ILUMA i budou v prodeji od 15. 4. v pěti barvách.
jsou proto dva hybridní pohony a dvě varianty plně elektrického pohonu. Sami si tak můžete vybrat, jak moc vykročíte vstříc zelené budoucnosti. Základní nabídka s třívalcovým hybridem má výkon 136 koní, silnější plug-in hybrid nabídne 195 koní. Hlavní hvězdou nové generace jsou ale modely e-3008 se dvěma různě velkými bateriemi — 73 a 97 kWh. S tou větší dojedete necelých 700 kilometrů a krotíte cca 230 koní. Zajímavostí je, že bez ohledu na zvolenou motorizaci má 3008 shodné vnitřní rozměry, včetně prostorného zavazadlového prostoru o objemu 520 litrů. I základní verze s cenou pod milion korun má praktický dojezd 528 kilometrů a u e-3008 nechybí rychlodobíjení. Nabíjecí zásuvka na levém zadním blatníku nabízí připojení typu Mode 2/3 (střídavý proud) a Mode 4 (stejnosměrný proud). Při dobíjení
Se třetí generací si Peugeot na trh přinesl všechny
klasické designové prvky francouzské automobilky –nepřehlédnutelné lví drápy, které přecházejí ze světlometů do nepřehlédnutelné masky chladiče, interiér s charakteristickým volantem a nově kreativně řešenou palubní deskou s ultraširokým 21palcovým displejem, u kterého si připadáte jako v kině, ale… něco je přesto jinak. Silueta vozu je úplně nová.
Do třetice všeho nejlepšího se Peugeot 3008 vydal módní cestou SUV kupé se svažující se střechou, kterou korunuje nepřehlédnutelný a sportovně vypadající tzv. plovoucí spoiler. Kompaktní 3008 je na první pohled líbivým a dynamickým vozem. Zaujme nejen aerodynamická šíje, ale i aerodynamická kola. To vše za účelem maximalizovat spotřebu a dojezd. Zbrusu nová generace vozu totiž spoléhá na elektřinu víc než kdykoliv v minulosti. V nabídce motorizací
Peugeot 3008 je bestseller, který si za posledních sedm let získal více než 1 320 000 zákazníků ve 130 zemích. Ten současný je významným krokem značky do světa elektromobility. S novou platformou
STLA Medium se soustředí na nejdůležitější parametry: dojezd (až 700 km), dobu nabíjení (30 minut) a potěšení z jízdy.
GT zahrnuje dvoubarevné provedení s černou střechou a čalouněním Alcantara, panoramatický palubní displej, vyhřívaný volant a přední sedadla nebo modernější světlomety Pixel LED. K dispozici je také bohatá příplatková výbava, např. vrstvená přední skla, která v kombinaci s elektrickým pohonem zajistí na palubě ticho jako v kostele. Tento příplatkový doplněk uživatelé ocení zejména v kombinaci s velmi kvalitním Hi-Fi systémem Focal® Premium, který je výsledkem několikaleté spolupráce designérů značky Peugeot s týmem renomované francouzské značky Focal®.
stejnosměrným proudem prostřednictvím rychlonabíjecích stanic lze zásuvku typu Mode 4 použít pro výkon až 160 kW, což umožňuje dobít baterii vozu E-3008 z 20 % na 80 %, a to u verze se standardním dojezdem za 30 minut a u verze s dlouhým dojezdem za méně než 30 minut. Interiéru vévodí již zmíněná obrazovka, na níž si můžete snadno nastavit „zkratky“ (i-Toggles), abyste se rychle a přehledně dostali k nejpoužívanějším funkcím. Samozřejmostí je kompletní konektivita a aplikace My Peugeot, s níž můžete vůz kontrolovat, vytopit nebo zamknout či rozsvítit na dálku z pohodlí domova na telefonu. Co se týče výbavy, nemůže to být jednodušší. 3008 a e-3008 se nabízejí ve stupních výbavch Allure a GT. Dražší
Kabina nového vozu 3008 nabízí 17 různých úložných přihrádek o celkovém objemu přibližně 34 litrů. Jedná se například o snadno přístupné bezdrátové nabíjení telefonu ve středové konzole, chladicí prostor pod
středovou loketní opěrkou, držák na brýle na stropní konzole, držáky na nápoje a schránka před sedadlem
spolujezdce.
V případě nového Peugeotu 3008 bylo v celém voze použito více než 500 kg ekologických materiálů (kovy + polymery). „Zelená“ ocel a hliník tvoří 60 % celkové hmotnosti
„zelených“ materiálů. Recyklovaný plast se používá v náraznících, spoilerech, odkládacích přihrádkách a koberečcích.
První březnovou středu jsme přivítali na svět již třetí umělecký speciál dolCevity, který vznikal pod kuratelou hostujícího šéfredaktora. Tentokrát se této role zhostila designérka a umělkyně Eva Eisler , jež své dílo pokřtila během slavnostního večera v prostorách showroomu Poliform v Praze. Naše pozvání přijali zástupci významných značek, architekti a designéři.
11 Miroslav Stopka (Stopka), Lucie Koldová (designérka, umělecká ředitelka Brokis)
12 Ilona Mančíková (spolupraccovnice Dolce Vity), Prokop Svoboda (Svoboda & Williams)
13 Jana Maříková (Stopka), Lukáš Loskot (MBPFW)
8 Jan Kasl (předseda České komory architektů), Terezie Kaslová (Galerie Kodl)
9 Pavel Staněk (Potten & Pannen)
4 Marcela Olmerová (Olmer ad), Petra Balvínová (Balvin Couture), Miloš Štěpař 5 Jiří Stopka (Stopka), Karel Vágner s manželkou (Dreambeds), Michaela Hromádková (Dolce Vita)
1 Miloš Štěpař (New Look Media, vydavatel Dolce Vity), André Rabell (Brokis), Jan Rabell (Brokis)
10 Světlana Pospíšilová (Aithér PR & ART Agency), Prokop Svoboda (Svoboda & Williams), Michaela Hromádková (Dolce Vita)
6 Kateřina Daňková (Carollinum)
7 Pavla Melková (architektka MCA atelier), Peter Požár (architekt)
2 Miloš Štěpař, Adam Štěch (Dolce Vita), Eva Eisler (hostující šéfredaktorka Dolce Vity), Jiří Stopka (Stopka), Tereza Finková (Dolce Vita), Petra Roubalová (Dolce Vita)
3 Eva Eisler, Alžběta Jungrová (fotografka)
Roční předplatné časopisu dolCevita — 10 čísel za cenu 1 290 Kč + FOREO LUNA play smart 2 v hodnotě 2 350 Kč.
FOREO LUNA PLAY SMART 2
LUNA play smart 2 je inteligentní zařízení na čištění pleti. Díky T-Sonic technologii odstraňuje až 99,5 % nečistot, kožního mazu, potu i zbytků make-upu. Současně připravuje pokožku na to, aby lépe vstřebávala aktivní složky z vašich oblíbených kosmetických produktů. Kompaktní a lehký design z ultrahygienického silikonu je ideální na cesty a umožňuje až 1000 opakovaných použití.
