rozhovor Skull Studio architektura Nový skatepark v Bratislavě design nejlepší venkovní nábytek gastro Pikniky na míru auto Ferrari 400i profil BD Barcelona seriál
cestování Hotel César Lanzarote
LAVE GRIS
Collection
Kameninová série Lave gris německé značky Villeroy & Boch svými přirozenými tvary a nádechem severského designu vábí k použití. Je ideálním nádobím pro ty, kteří hledají funkční a ergonomické nádobí, které je ale výjimečné svým inovativním designem. Díky aplikaci reaktivní glazury, u níž dochází k míchání různých barevných pigmentů, se po vypálení projevuje barva na každém kousku nádobí různě, v trochu jiném odstínu a textuře. Proto je každý kousek originálem.
Villeroy&Boch zakoupíte u Potten&Pannen - Staněk Senovážné nám. 976/31, Praha 1 | Újezd 25, Praha 1 | Vodičkova 2, Praha 1 |Nový Smíchov, Praha 5 | Palladium, Praha 1 | Westfield Chodov, Praha 4 | Obchodní 110, Čestlice | Rumunská 43, Liberec | Šantovka, Olomouc | Vaňkovka, Brno nebo na www.pottenpannen.cz
Dongo modular sofa | design Studio Segers
22
AGENDA
Tenisové kurty v bývalé pekárně
ŠPERK
Sugestivní
tvorba Kláry
Marie Bliss
UMĚNÍ
Ikony kulturního i módního
světa podle Bruce Webera
48 50 62
ARCHITEKTURA
Útočiště uprostřed zahradní oázy
68 32 40 74
ROZHOVOR
Kreativní recepty
všestranného
Skull Studia
DESIGN
ARCHITEKTURA
Zapomenuté perly havířovského modernismu
82
ARCHITEKTURA
Kreativní skateboarding pod mostem
92
ARCHITEKTURA
Minimalistické koupání v Kyjově
Radikální objekty barcelonských legend
88
ARCHITEKTURA
Stavby, které zaznamenávaly sportovní rekordy
INTERIÉR
Humor i abstrakce v bytě římského architekta
100
DESIGN Čas připravit se na letní olympiádu
Solitérní vany v kurátorském výběru pěti atraktivních odstínů vnějšího opláštění.
104
INTERIÉR
Víkend v novém „Hotelu Budapešť“
112
GASTRO
Piknikujte
s nejmlsnějšími českými gurmány
132
MÓDA
Louis Vuitton ozdobou interiérové zahrady
150
INTERIÉR
Na návštěvě v barevné optice Kahotski
Eyewear
AUTO
V garáži designéra
Davida Karáska
118
DESIGN
Nejlepší venkovní nábytek sezóny
158
INTERIÉR
Útočiště turistů dychtících po nedotčeném Lanzarote
Apolinářská 3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz
INZERCE
Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz
Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz
Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz
Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz
Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz
Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.
Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.
by
www.konsepti.com www.baxter.it
photography
Andrea Ferrari
Jsme okouzleni pohybem. Už od května se v redakci vezeme na sportovní vlně, kterou odstartovalo mistrovství světa v hokeji následované evropským šampionátem v atletice, fotbale a jež dosáhne svého vrcholu o prázdninách během letních olympijských her v Paříži. Aktuální vydání dolCevity jsme proto zasvětili sportu a hrám, které k životu patří stejně jako chléb. Ano, také jídlo, a to ve velmi neobvyklé, experimentální podobě, má v tomto čísle své místo.
Adam Štěch vyzpovídal členy Skull Studia, které se mimo jiné zabývá návrhy herních prvků v městském prostředí a veřejným prostorem obecně. Sáhl také do svého bohatého fotografického archivu a v textu Architektura výkonu vám představí nejvýznamnější stadiony světa, za které by si jejich autoři zasloužili získat zlaté medaile stejně jako sportovci, kteří na nich dodnes poměřují své síly. Já jsem si pro změnu zajela do jihomoravského Kyjova, abych zhodnotila nový areál Aquavparku od ateliéru SENAA architekti, jenž se svými kvalitami zařadil po bok plaveckých areálů v Brně na Kraví hoře a v Litomyšli. Vyzkoušeli jsme si také pár triků na skatu pod mostem SNP v Bratislavě a ještě před zahájením Wimbledonu jsme se rozpinkali na tenisových kurtech, které jsou součástí revitalizace areálu Michelských pekáren. Ke sportu, i když trochu pasivnímu, patří také motorismus. Do své sbírky veteránů nás tentokrát nechal nahlédnout David Karásek.
Milujeme život venku. Kreativní ředitel Jan Králíček dokonce natolik, že nechal zahradu vstoupit do fotografického ateliéru. A pokud vaší skutečné zahradě nebo terase něco chybí, vyberte jí hot kousek z našeho přehledu outdoor nábytku. Něco k zakousnutí? Pozvěte si k sobě domů kuchaře, kteří se rozhodli opustit sterilní prostředí restauračních kuchyní a skvělé jídlo vám připraví pod širým nebem. Kdekoli, kde se budete během prázdnin zrovna nacházet. ●
editorka Tereza Finková
SHOWROOM Mánesova 78 Praha
latable.cz
Nekonečný příběh
TEXT
Adam Štěch 〔AŠ〕, Jan Králíček (JK), Tereza Finková 〔TF〕
Na oboru nezáleží, pokud jste odhodláni povýšit svou práci na úroveň umění. Novinky v architektuře, designu, módě a kultuře sledujeme bedlivě a společně vybíráme, co by nemělo uniknout pozornosti čtenáře dolCevity.
VYPEČENÝ TENIS
architektura 〔AŠ〕
Už od doby první republiky vynikaly stavby tenisových klubů jedinečnou architekturou. Na tuto tradici nyní návazalo studio A8000, které pro TK LTC 1927 Praha–Michle navrhlo nový sportovní areál v komplexu bývalých Michelských pekáren. Jeho urbanismus zahrnuje objekt tenisového klubu, sedm tenisových kurtů a jedno tréninkové hřiště. Lychoběžníkovitě tvarovanou budovu klubu s nakloněnou střechou umístili architekti do středu kompozice, kolem níž se rozvíjejí jednotlivé kurty — pět klasických antukových a tři s umělým modrým povrchem. „Sportovně rekreační charakter areálu se propisuje do celého přístupu k projektu, který reflektuje respekt k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí. Michelské pekárny nyní procházejí celkovou revitalizací a kurty jsou zatím prvním krokem postupné přeměny. Velmi rádi pracujeme na takto komplexních projektech, které se podílejí na rozvoji a redefinování funkcí celých lokalit,“ vysvětluje architekt Martin Krupauer z A8000.
HOROLEZENÍ
móda 〔JK〕
Slavná turistická bota Salomon X-Alp dostala novou a radikálnější podobu díky spolupráci s módním domem Maison Margiela a jejich linií MM6. Grafickou siluetu a aerodynamičnost podtrhují dvě barevná řešení — monochromatická černá i typičtější vanilková verze. Jako odkaz na horolezecké dědictví můžeme vnímat umístění loga na jazyku, kde se slavná značka MM6 objevuje v kontrastu s hi-tech grafikou Salomon.
SPOLEČNÝ VÝKOP
móda 〔AŠ〕
Dánská značka Hay se v oblasti produktového designu pomalu stává ekvivalentem módního labelu Supreme. Se svými nečekanými spolupracemi totiž obráží celý lifestylový svět. Minulý měsíc představila s Asics vlastní kolekci tenisek Skyhand OG, které původně vznikly v roce 1994. Designéři z Hay přizpůsobili obuv své skandinávské estetice jemnými odstíny zelené, modré a růžové. Do bot se můžete vybavit také ponožkami Everyday Socks nebo látkovou taškou s logem ASICS x HAY. K dostání jsou ve vybraných obchodech Hay.
ORANGE IS THE NEW BLACK design 〔TF〕
Ultimátní vzorník Pantone udává barevný tón našim životům, aniž bychom si to uvědomovali. Všichni designéři, návrháři i grafici, do jejichž rukou je svěřena vizuální identita světa kolem nás, sahají každý rok po aktualizované paletě barev a vybírají tu, která „ovládne“ následující sezónu.
Tak například letní kolekce kávy Nespresso, jež nese název Unforgettable Mediterranean Summer (Nezapomenutelné středomořské léto), vznikla celá ve spolupráci s Pantone. Hvězdou letošní sezóny se v jejich podání stala zářivá mandarinková oranžová, která v kolekci limitované edice káv a příslušenství nabízí pohlcující barevný zážitek na pomezí retro elegance a hravé modernosti.
Barevná letní kolekce se inspirovala luxusními destinacemi, jako jsou francouzská Riviéra, řecké ostrovy a Balkánský poloostrov, a jejím cílem je, aby voněla, chutnala a vypadala jako dovolená snů. Senzorická paleta odkazuje na ikonická středomořská pobřežní městečka a hlavní roli v ní hraje odstín Mandarin Orange, který doplňují Habanero Gold, Muskmelon, Aquarelle a Blue Iolite. S touto limitkou, která byla navržena pro přípravu na ledu, se stává každý doušek nezapomenutelnou cestou, ať už je jejím cílem osvěžující řecké Freddo Cappuccino, nebo nekonečně stylové italské Caffè Shakerato. Každé léto vytváří vlastní jedinečné vzpomínky a značka Nespresso je tu proto, aby byly nezapomenutelné.
TICHÝ LUXUS OD ADAMA
móda 〔JK〕
Americká móda může být extrémně sofistikovaná, i když často stojí na praktických a sportovních základech. Nebo možná právě proto? Adam Lippes začal svou návrhářskou kariéru v roce 1996 u Ralpha Laurena, pokračoval u Oscara de la Renty, až se v roce 2013 osamostatnil. Jeho největší inspirací jsou pohyb, luxusní materiály a komfort. Známý sběratel umění a znalec architektury je i skvělý krejčí, a tak kalhoty výborně padnou a mají hluboké kapsy, kašmírové kabáty pracují s objemem a přitom jsou křehké a šaty mají snížený pas pro lepší proporci a proštíhlení. Dokonalost v nadčasovosti.
SÍLA ČISTÉ PŘITAŽLIVOSTI
Poznejte přepracovaný a vylepšený model CUPRA Leon. Dynamické linie karoserie podtrhují sportovní charakter, interiér vozu je zaměřen na prožitek z jízdy.
CUPRA Leon komb. spotřeba 4,8–5,9
KOV NADE VŠE
design 〔AŠ〕
Již od loňska rozvíjí ikonická italská společnost Alessi svou dceřinou značku Il Tornitore Matto, která pod vedením Alberta Alessiho a designéra Giulia Iacchettiho demonstruje to nejlepší z kovozpracovatelského řemesla. Všechny její výrobky vznikají na stoletém stroji, na němž pracoval již Albertův dědeček Giovanni Alessi. Součástí aktuální kolekce jsou návrhy od Michaela Anastassiadese, Pierra Charpina, Michela De Lucchiho, Andrea Branziho, Naota Fukasawy nebo Niky Zupanc.
OBJECTIVE STUDIES
design 〔AŠ〕
Kodaňský festival 3 Days of Design letos zaznamenal zásadní nárůst popularity a zájmu napříč celosvětovou designérskou scénou. Bylo to vůbec poprvé, co se dánská přehlídka zaplnila vystavujícími i novináři opravdu z celého světa, až to na sociálních sítích vypadalo, že se Kodaň na chvíli stala novým Milánem. To jistě hrálo do karet nové značce a webové komerční platformě Objective Studies, kterou založil původem uruguayský designér žijící v Kodani Matteo Fogale. Několik mladých tvůrců pro něj navrhlo jednoduché a přírodně laděné interiérové objekty inspirované unikátním domem dánského modernistického architekta Erika Korshagena. Součástí nové kolekce je například i tato jednoduchá dřevěná židle od Maria Martineze.
PRIVÁTNÍ TOTEMY
móda 〔JK〕
Kam si uložíte vzpomínky na letošní léto? Šperkařka Klára Marie Bliss ve své značce Vona věří na symbolickou povahu šperků a domnívá se, že jejich opravdová hodnota je dána duchovním nábojem, který do nich sami vložíte. Její novinka Sweetribs je pomyslným pokračováním kolekce Banshee, kterou absolventka Královské akademie výtvarných umění v Antverpách (diplomový ročník 2022) představila vloni. Opět využívá techniky ručního pájení mušlí a perel i sochařsky tvarovaných polymerových květů. Ale inspirace tentokrát přichází z fluidnosti mořských řas, knih Johna Steinbecka, niterních sklonů k ritualismu, ezoterice a vybělených kostí posbíraných v letním, vyprahlém lese. Prý jsou v ní ukryty i toužebné pohledy z dobových dramat a archetypy z mytologie. Té slovanské i australské, kde Klára Marie trávila své dětství. Náladová až totemická mini kolekce připomíná dávné časy,
starověké vykopávky, ale i rave party s jejich podivnou posthippie estetikou a fascinující posedlostí patřit k jednomu kmeni. Šperky se vyrábějí ručně v antverpském ateliéru a vzhledem k organickému původu komponentů a komplikovaným technikám zpracování se každý kus od sebe trochu liší. Žádný přírodní tvar se totiž nedá zopakovat dvakrát. Objednávejte na shopvona.eu.
POVZNÁŠEJÍCÍ
Italská nábytkářská firma Lago představila na milánském design weeku novou kolekci kuchyní N.O.W. Do unikátního Lago showhousu Praha v Horních Počernicích ji přijel osobně představit její designér a pokračovatel rodinné tradice Daniel Lago. Kuchyňské skříňky definují skleněné panely, které vytvářejí nekonečné množství chromatických nálad — „Not Only White“. Díky nepravidelným skleněným panelům a souvislé povrchové úpravě po stranách skříňky se zdá, že na stěně téměř ani nejsou, a místo toho vzniká architektonický prvek. Jemné skleněné vitríny poskytují elegantní střídání úložného a výstavního prostoru.
kosmetika 〔AŠ〕
OČNÍ KONTAKT
Chanel představuje revitalizační oční sérum N°1 DE CHANEL s patentovaným rotačním aplikátorem. Příslib svěžího, čerstvějšího a viditelně mladšího vzhledu očního okolí.
design 〔AŠ〕
ÚRODA
Iittala uvádí kolekci nádobí a dekorativních předmětů Taika Sato s ilustracemi designéra Klause Haapaniemiho, který v nich zobrazil ovoce a zeleninu ze své vlastní zahrady. I proto dostala kolekce název Taika Sato (v češtině úroda).
DĚLÁ DOBŘE MNĚ I TOBĚ
móda 〔JK〕
Designérské duo Eneris Collective ve spolupráci s barcelonskou společností NaifactoryLAB, která se zabývá výrobou biomateriálů, vyrobilo hravý dětský nábytek ze speciálního kompozitního materiálu vzniklého rozdrcením olivových pecek ve směsi biologických pojiv.
Sex je základním kódem značky Saint Laurent od jejího založení. Pudová divokost je krocena formální krejčovskou dokonalostí. Když jsme seděli na nekonečných kožených sedačkách De Sede DS-600 a sledovali zimní kolekci celou vytvořenou z punčoch, sexuální napětí by se v kruhovém set-upu dalo krájet jako třípatrový čokoládový dort. Nebylo to poprvé, co si Anthony Vaccarello hrál s fetišem, ale na rozdíl od latexu potřebuje punčochovina velkou dávku kreativity, citlivosti a umu. 48 looků postavených na hře s transparentností si pohrávalo ještě s jednou, velice dekadentní myšlenkou — pomíjivostí. Když nejste opatrní, ujede vám oko dřív, než se nadějete. Takže jsme tak paradoxně všichni sledovali oblečení možná jen na jednu noc. Nebo na tu poslední? Móda vždy dokonale reflektuje svět, v němž žijeme.
Design: Dacid & Kamil
Ansorge
Spolupořadatelé
Hlavní partneři
Hlavní mediální partneři Partneři cen Czech Design Award Generální partner
SKLÁŘSKÁ ARISTOKRACIE
U příležitosti pasování mistra skláře Zdeňka Drobného do rytířského Řádu umění a literatury francouzskou ministryní kultury vytvořila jeho mateřská sklárna Moser novou vázu Era podle návrhu aktuálního kreativního ředitele Jana Plecháče. „Zdeněk byl první sklář, který mi po mém příchodu do Moseru nabídl tykání, a uvedl mě tak mezi dílenskou elitu. Proto jsem moc rád, že se i ve svém důchodu ještě na pár dní do Moseru vrátil a společně jsme mohli vytvořit speciální limitovanou kolekci vázy Era,“ hovoří o spolupráci s již druhým dekorovaným sklářem Moseru Plecháč. Jeho váza vznikla ve třech barevných variantách — čistý křišťál, křišťál vrstvený alexandritem a podjímaný křišťál s tříbarevným jádrem — a je vyrobena v limitované edici pouhých 77 kusů.
NA DOTEK
design 〔AŠ〕
Po téměř 20 letech v médiích se rozhodla americká editorka a spoluzakladatelka populárního magazínu SightUnseen Monica Khemsurov založit svou vlastní značku Petra. Chce s ní pomoci vyplnit mezeru na trhu s bytovými doplňky, na které se často zapomíná. Její specializací jsou kliky, kličky, úchytky, madla, držáky na ručníky nebo závěsy. Khemsurov byla léta fascinována pozoruhodnými detaily, které viděla na svých cestách — odvážně vyrobenými skleněnými a kovovými klikami dveří zdobící budovy 20. století v Itálii, Belgii, Portugalsku a Skandinávii. Napadlo ji oživit tuto tradici a začít je vyrábět v současném duchu. Pro svou debutovou kolekci angažovala neuvěřitelných 27 designérů, umělců, dekoratérů a značek (James Shaw, Fort Standard, Chris Wolston, Vonnegut Kraft či Cultivation Objects), s nimiž vytvořila objemnou sérii drobných šperků pro domácnost. Petra bude také zastupovat licencované reprodukce několika madel a klik od značky BD Barcelona navržených Antoniem Gaudím pro budovy, které postavil v letech 1902 až 1910, a také propracovanou dveřní kliku Salvadora Dalího Rinoceróntico z roku 1937.
Nejkrásnější zahrada v centru Prahy!
Sezónní a Michelinské menu | BBQ večeře | živá klavírní hudba
Výjimečné prostory pro společenské události, oslavy a konference Možnost zakoupení dárkových voucherů
Prožijte nezapomenutelné okamžiky přímo v srdci Prahy!
MY EDUCATION
umění 〔TF〕
Kulturní událostí pražského podzimu bude výstava amerického fotografa Bruce Webera: My Education. která je připravována pro prostory Domu U Kamenného zvonu a jejíž kurátorkou je Helena Musilová z Galerie hlavního města Prahy. „Bruce Weber představuje jednoho z posledních velkých žijících klasiků fotografie. Je fascinující spolupracovat s člověkem, který stál u zrodu vizuální kultury druhé poloviny osmdesátých let a který vytvořil velmi osobní portréty kultovních osobností z kultury, jako je Pedro Almodóvar nebo Leonardo DiCaprio a mnoho dalších,“ uvádí kurátorka.
NEOKULINARISMUS
Letních pop-up konceptů velkých módních značek se letos po Evropě opět vyrojilo několik. Ale jen některé stojí za to navštívit. Louis Vuitton se vrátil do Saint-Tropez k loni osvědčené spolupráci s šéfkuchařem Arnaudem Donckelem a šéfcukrářem Maximem Frédéricem, kteří v hotelu White 1921 servírují to nejlepší z jejich multisenzorického menu. Nezapomenutelná je dekonstruovaná malinová Pavlova, kdy maliny tvoří základnu a nahoře rozkvétají kvítky z loga LV z křupavého bezé. S návratem restaurace je spojena také nová kolekce pro stolování Louis Vuitton Art de la Table z porcelánu Limoges s motivy tropického ráje plného květin, korálů a mořských hvězdic, doplněná o prostírání (vše je k prodeji v limitované kolekci i v nedalekém butiku). Nábytek restaurace je čalouněný látkou s motivy Monogramu v elegantním oranžovém barevném schématu, inspirovaném resort kolekcí LV By the Pool. Arnaud Donckele & Maxime Frédéric at Louis Vuitton, Hotel White 1921, Place des Lices — 83990, Saint-Tropez, otevírací hodiny 12.30 — 22.30 (rezervace na oběd a večeři na www.louisvuitton.com)
design 〔AŠ〕
PROSTŘENO
Legenda italského designéra, grafika a výtvarného umělce Pierra Fornasettiho žije i nadále díky jeho synovi Barnabovi, který pokračuje ve vedení značky. V letošní kolekci se zaměřili na prostředí jídelny a představili 16 nových produktů, od barového kabinetu přes jídelní židle až po oblíbené tácy a talíře. Vše samozřejmě v charakteristických, neopakovatelných dekorech.
ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ
Absolutním symbolem značky Bulgari je již od 40. let minulého století Serpenti Tubogas. Šperk v podobě mytického hada, který je schopný neuvěřitelné metamorfózy, nyní přichází v podobě od japonského architekta Tadaa Anda. Na hodinky se podíval jako na objekt, který se mění z pohledu času a střídání ročních dob. První ze čtyř limitovaných edic, která byla odhalena při letním slunovratu, má název Natsu (léto) a zachycuje intenzitu slunce v lese prostřednictvím zeleného aventurinu s tmavými efekty na číselníku v kombinaci se žlutým zlatem. S nástupem podzimu přijde model Aki (podzim), kdy listy vzplanou symbolicky v tygřím oku usazeném v růžovém zlatě. Poté nastává Fuyu (zima), kde ledovou krásu přírody symbolizuje intarzie z bílé perleti a náramek z oceli. Jaro neboli Haru je spjato s pomíjivostí květu sakur a Serpenti dostává jemnou marketerii z růžové perleti. Součástí každé limitované edice je také speciální box, který navrhl sám architekt. Umělcova signatura je nejen na něm, ale nachází se také na dýnku každých hodinek.
min.
PRO RADOST I ZLOST, PRO PAMĚŤ
I ZAPOMNĚNÍ
TEXT Petr Volf
autor je kritik umění a spisovatel
Po soše ve veřejném prostoru touží každý sochař, který má nějaké ambice. Někdy se může se zlou potázat, jak nám v padesátých letech minulého století ukázal případ sochaře Otakara Švece (1892—1955). Poté, co dokončil Stalinův pomník na letenské pláni, spáchal sebevraždu a samotné gigantické sousoší bylo nakonec odstřeleno, aby nehyzdilo Prahu. Jednalo se o extrémní a nepřiměřené dílo, jež je nám výstrahou: vyhýbejme se sochám oslavujícím politické osobnosti. V zemi, kde nejsou dlouhodobé stabilní podmínky, k nimž Česko (a bývalé Československo či Rakousko-Uhersko) patří, jde o riskantní počínání. Když se změní poměry, jsou jako první strhávány pomníky. Sochy se chtějí stát součástí určitého místa a být lidem na očích, jako třeba barokní sochy na Karlově mostě, kde každá stojí za zastavení a není nikoho, koho by napadlo, že by tam být neměly, protože se tam nehodí. Jsou prověřeny třemi staletími, a to je dostatečně dlouhá doba umožňující získat patřičný odstup, který nám dnes chybí, máme-li posuzovat artefakty současných mistrů. Některé věci jsou však patrné už nyní, můžeme vysledovat trend.
Největší dosah i ohlas má tvorba Davida Černého (1966), který Prahu vysloveně zaplavil svými sochami. Jejich množství se pohybuje kolem třech desítek, čímž vysoce přesáhl dokonce v devadesátých letech protežovaného Olbrama Zoubka, tvůrce nakloněných figur. Nedá se jim vyhnout, ostatně, Černého černá Miminka šplhají po žižkovském televizním vysílači, nejvyšší pražské stavbě. Nejčerstvějším počinem někdejšího rebela jsou plastiky stíhaček z druhé světové války zmutované do motýlů na fasádě obchodního domu Máj, nemovité kulturní památce. Ta věru nepotřebovala vylepšit. Jsou ještě horší než nedaleká hlava Franze Kafky před Quadriem (něco takového si Kafka věru nezasloužil), sousedním nákupním střediskem, ale nikoliv tak nepatřičné jako lesklá Lilith opírající se o bytovku v Karlíně: neboť existuje naděje, že na Máji budou pouze po dobu jednoho roku. Proč ten zájem? Umělec vyhovuje vkusu vlivných developerů, kteří se domnívají, že když si ho najmou, získá jejich marketing sílu. Černý je však spíše než sochařem tvůrcem pohyblivých atrakcí pro lunapark, kde si je umím velmi dobře představit. Kupříkladu jeho dvoupatrový červený autobus dokáže dělat kliky, to se musí ocenit, protože autobusům něco takového není vlastní. Jako poutač před Českým domem na londýnských olympijských hrách měl určitě smysl, lákal potenciální návštěvníky a velmi dobře funguje i v areálu firmy Agrofert na Chodově, kde doplňuje prolézačky a pískoviště dětského hřiště.
Jakýmsi protipólem je Jaroslav Róna (1957), zastávající klasickou sochařskou pozici. Vůči veřejnému prostoru je mnohem citlivější. Jeho bronzový pomník Franze Kafky na Starém Městě pokládám za nejlepší soudobou pražskou sochu, protože vyjadřuje nejenom spisovatelova ducha, ale je také přesně umístěna do bezprostředního okolí. Způsob, jakým se to děje, je
jedním z kritérií kvality. Sochař spolupracoval s architektem Davidem Vávrou, který dobře pochopil genia loci. Róna má sochy v Liberci, na Ještědu, ale také v Bratislavě a vesměs jsou přijímány vstřícně. Výjimkou je socha Jošta Lucemburského v Brně na Moravském náměstí, která byly zpočátku kritizována kvůli předimenzovaným proporcím koně, nicméně zdá se, že prvotní odpor již vyprchal: na rozdíl od bizarního orloje od sochaře Oldřicha Rujbra (1948) ve tvaru připomínajícím ze všeho nejvíce penis, který od roku 2010 stojí na náměstí Svobody a jehož smysl (neukazuje hodiny) dosud málokdo pochopil. A bohužel nikdo nenašel sílu chybný krok za více než deset milionů odstranit.
Právě sochy na náměstích patří k nejprestižnějším výtvarnickým úkolům. Zásadním příspěvkem jsou v této souvislosti tři kašny architekta Ondřeje Císlera (1972) na monumentálním náměstí Republiky v Plzni. Autor jim dal podobu objektů vycházejících z heraldického znaku západočeské metropole (chrtice, velbloud, anděl), přičemž se skládají z pozlaceného bronzového chrliče, jehož výška se pohybuje kolem čtyř metrů, a z žulové mísy, do níž padá voda. Jsou důkazem spojení užitečnosti a krásy, ale slouží jako příklad smysluplného zapojení vodního prvku do prostranství a zároveň vyjádření identity města. Přesný opak nešťastného brněnského orloje.
Nesmíme zapomínat ani na sochy u cest nebo můstků. Několik se jich podařilo uskutečnit natolik pěkných, že dělají poutníkům opravdovou radost. Kupříkladu na dálničním obchvatu Olomouce bezmála dvacet let přeje posádkám automobilů úspěšnou jízdu čtyřmetrový svatý Kryštof, patron cestovatelů, jehož vytvořil Marius Kotrba (1950—2011). Je přesně tam, kde má být, opravdu vyvolává pocit klidu. Dalším podobně propracovaným konceptem se stala lávka vedoucí z pražských Holešovic do Karlína, kterou architekti Petr Tej (1978) a Marek Blank (1980) pojali jako tenké betonové koryto s odbočkou na ostrov Štvanici, kde byla usazena metaforická socha Vltavy od Jana Hendrycha (1936), doyena českého sochařství. Pozoruhodná jsou také ornamentální kovová madla zakončená soškami Aleše Hvízdala (1990). Minimalistická kompozice je oživená uměním natolik citlivě, že se chůze mění v zážitek, který si chcete zopakovat, protože se všechny prvky — město, řeka, ostrov a lidé — propojily v organický celek. A zrodil se nový veřejný prostor. ●
LETNÍ VÝBAVA
AŤ UŽ SE CHYSTÁTE NA FILMOVÝ FESTIVAL V KARLOVÝCH VARECH, NEBO NE, TYHLE
ZKRÁŠLUJÍCÍ VYCHYTÁVKY OCENÍTE V LÉTĚ PŘI VŠECH PŘÍLEŽITOSTECH A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ.
4. CHLADIVÁ MASKA
PROTI ÚNAVĚ DR.LEVY
1. RTĚNKA LE ROUGE ALIZARINE, ODSTÍN OPERA DE PARIS Tento nádherný zářivý odstín červené nesmí chybět žádné divě. Oslníte jí na červeném koberci, při procházkách kolonádou, ale snadno s ní zamaskujete i probdělou noc, když ji zkombinujete s oversize slunečními brýlemi. Zamilujete si ji pro její krémovou texturu balzámu. Zároveň obsahuje silné rostlinné pigmenty, díky nimž můžete odstín snadno vrstvit od přirozeného efektu až po výrazný.
ANTI – FATIGUE MASK Alpská i mořská pramenitá voda a ledovcové zdroje obsažené v masce mají silně osvěžující a revitalizační účinky. Je obohacena také o minerály a antioxidanty, díky kterým pomáhá pleť redermalizovat, detoxikovat, rychle ji vyhlazuje, omlazuje a odstraňuje známky únavy. Používejte ji kdykoli podle potřeby, výsledky uvidíte již za pár minut.
5. OČISTA ORGANISMU/ JATER D-LAB/BIRDIE
2. OČNÍ SÉRUM LIFTOX, CHRISTIAN BRETON
Únava, nevyspání či proflámovaná noc? Nevadí. Toto je první pomoc na kruhy, otoky i vrásky kolem očí. Lehké oční sérum obsahuje peptidy podobné hadímu jedu a extrakt kaviáru i kolagenu. Rychle zpevňuje pokožku, má liftingový fekt, zjemňuje otoky i tmavé kruhy. Oceníte i jeho chladivý aplikátor.
3. ROZJASŇUJÍCÍ A ENERGIZUJÍCÍ SÉRUM
CODAGE SERUM N˚03
Toto je skutečný energizující elixír pro mdlou a unavenou pleť. Sérum je obohaceno o detoxikační a rozjasňující látky, které posilují buněčnou energii, snižují známky únavy, korigují známky stárnutí a dodávají pleti zdravý a přirozený lesk.
COSMETICS DÉTOX FOIE Tento čistý fototerapeutický koncentrát přispívá ke správnému vylučování toxinů, bojuje v těle s těžkými kovy. Dále pomáhá k normální činnosti jater, žlučníku, kontrole tělesné hmotnosti a funguje také jako antioxidant. Doporučuje se užívat 2–3 tabletky denně v 2- až 3měsíční kúře.
6. OMLAZUJÍCÍ AMPULE PRAXIS CLASSICS 6 ks Zpevňující, zklidňující a hydratační formule tohoto séra v ampulích se hodí k ošetření obličeje, krku i dekoltu. Pokožku během chvíle rozjasní, vyplní, hydratuje a minimalizuje vrásky. Obsahuje proteoglykany, vitamin C a E a kyselinu linolovou. Díky okamžitému a viditelnému efektu patří mezi bestsellery a ve zkrášlující výbavě by vám neměly chybět.
FRAGILE!
design 〔TF〕
V malé sklárně Izaak Reich v Zikmundově se specializují na ručně foukané, tenkostěnné, bezolovnaté křišťálové sklo. Čistým ztělesněním těchto zásad je nová kolekce Linden čítající osm sklenic na různé nápoje, na jejímž vzniku se podílela řada profesionálů. Kromě designéra Ronyho Plesla, který si jako předobraz pro jejich tvar vybral lipový list, a grafického studia Najbrt, také například studio Činčera, jež navrhlo kartonové obaly evokující sklářské dřevěné formy.
SPIRÁLA
design 〔AŠ〕
Méně známé drobné výrobky od předních dánských architektů produkuje již několik let značka Architect Made. Aktuálně posílila své portfolio unikátním závěsným svícnem od Poula Kjærholma. S využitím průmyslových metod a technických materiálů vytvářel Kjærholm již v padesátých letech elegantní design, který známe především díky nábytku. Ale i svícen PK-101, navržený v roce 1956, vyniká jeho typickým rukopisem. Tvoří ho 33 horizontálních ramen uspořádaných do vertikální, odstupňované formace, přičemž každé rameno nese jednu svíčku. Tato lineární a geometrická kompozice je symbolem Kjærholmovy preference čistých linií a funkční jednoduchosti.
NALEZENEC
umění 〔AŠ〕
Od roku 2004 si jí nikdo nevšiml a unikátní kovová plastika Acquae od architekta Jana Kaplického chátrala schovaná za továrnou u jezera Como, kde byla vyrobena. Po dvaceti letech ji teď konečně mohou spatřit všichni, a to díky architektovi Normanu Fosterovi, který ji v Itálii zahlédl a nabídl Elišce Kaplický-Fuchsové, jestli by ji nechtěla zachránit a adekvátně prezentovat. Organická plastika, kterou autor navrhl jako vizi o budoucnosti konzumace balené vody ve veřejných prostorech a jež byla naposledy vystavena na bienále v Benátkách právě v roce 2004, se tak na začátku tohoto roku ocitla v dílně sochaře Lukáše Raise, který ji pečlivě zrestauroval a teď je k vidění v rámci sochařského festivalu Sculpture Line na pražském Bastionu.
Max Švabinský • Viktor Oliva • Georges Kars • František Kupka • Antonín Procházka • Emil Artur Pitterman-Longen • Eugen von Kahler • Vratislav Hugo Brunner • Václav Špála • Bohumil Kubišta • Otakar Nejedlý • Emil Filla • Alfréd Justitz • Rudolf Kremlička • Jan Zrzavý • Alois Wachsman • Josef Čapek • František Foltýn • Toyen • Maxim Kopf • Alois Bílek • Bedřich Piskač • Jaroslav Hněvkovský • Jaroslav Král • František Tichý • Jindřich Štyrský • František Muzika • František Zdeněk Eberl • Zdeněk Sklenář • Josef Šíma • Karel Černý • František Janoušek • Václav Tikal • Bohumír Matal • Květa Válová • Jan Koblasa • Mikuláš Medek
Mikuláš Medek • Akce I (Vajíčko), 1955–1956 The Goose in Kampa • the Collector Vladimír Železný
Partneři Musea Kampa
Mediální partneři Musea Kampa
mediální partner Musea Kampa
Zahrádkáři všech zemí,
inspirujte se!
TEXT Tereza Finková FOTO Alex Shoots Buildings
Mají byt v Praze, ale taky vzrostlou zahradu ve staré zahrádkářské kolonii nedaleko Vltavy, kam dojdou pěšky za deset minut. Ještě nedávno byli také majiteli malé, dřevěné, rozpadající se chatky. Pak se ale rozhodli, že si pobyt v zeleni na čerstvém vzduchu zpříjemní, pozvali na zahrádku Jana Holuba a Tomáše Hanuse z ateliéru Byró architekti a společně pak realizovali nápad, který obohatil tamní nahodilé uskupení skleníků, altánů a malých chatiček o zahradní pavilon. „Pokud jsou klienti na své zahradě, snaží se trávit maximum času venku. Za námi přišli se specifickým a možná lehce paradoxním zadáním. Na místě původní chatky chtěli novou stavbu, do které se však zároveň nechtěli před zahradou zavírat. Objekt měl nabízet pouze skromný prostor především při nepříznivém počasí a umožnit příležitostné přespání v letních měsících. Doplňkovou funkcí stavby pro zimní období pak mělo být místo pro uskladnění rostlin, tedy jakási obdoba zimní zahrady,“ vysvětlují Holub s Hanusem.
❶ Pavilon v zahrádkářské kolonii v Praze je inspirován klasickou lodžií.
❷ Konstrukce knihovny a patra jsou provedeny z dřevěných latí tak, aby interiér vyzníval subtilně a propouštěl denní světlo.
Díky oknům orientovaným na tři světové strany v kombinaci s polykarbonátovým panelem se světelná nálada uvnitř stavby během dne proměňuje a i v zavřeném stavu nepůsobí vnitřní prostor stísněně.
❸ Byró architekti přizpůsobili pavilon okolním drobným stavbám, a to například fasádou z opáleného dřeva nebo nepravidelnou strukturou.
Do zahradního pavilonu se architekti snažili propsat charakter okolních drobných staveb, které jsou povětšinou tmavé, téměř nemají okna a jsou až romanticky nedokonalé. „Navrhli jsme ho z tmavého opalovaného dřeva s přirozeně nepravidelnou strukturou. Ve stavu se zavřenými okenicemi koresponduje s tichými objekty v okolí,“ doplňují. Aby stavbu dle klientova přání co nejvíce propojili se zahradou, přišli s myšlenkou výklopného panelu, díky kterému se umí jedna strana domu kompletně otevřít. Interiér přechází ven a zahrada proniká dovnitř. „Objekt je jakousi parafrází na zahradní lodžii, která pro nás byla základní inspirací a předobrazem návrhu. V otevřené poloze navíc polykarbonátová stěna funguje jako venkovní střecha a rozšiřuje tak krytý prostor, kde lze pobývat při dešti. Mechanismus vyklápění panelu sestává z ocelových lanek, kladkových koleček a protizávaží, díky kterému zvládne celou fasádu snadno otevřít jeden člověk,“ popisují architekti, jak prozaický může být projekt, který klienty vyšel na jeden milion korun, ale připraví jim nekonečně mnoho radosti a relaxace. ●
❷
❸
Sochař a člen skupiny Ztohoven Matěj
Hájek, fotografka Bet Orten a obchodní stratég Pavel Krajčík tvoří již čtyři roky pravděpodobně nejrozmanitější uskupení na tuzemské designérské scéně. Skull Studio navrhuje interiéry, zabývá se kreativními koncepty pro komerční subjekty, tvoří dětská hřiště i plastiky do veřejného prostoru. S univerzální kreativní údernou jednotkou, která se jen těžko škatulkuje, jsme si povídali v ateliéru v bývalé poště u Masarykova nádraží.
Nastupujte, prosím, odjíždíme na exkurzi komplexním myšlením o prostředí kolem nás. TEXT Adam Štěch FOTO Bet Orten a Kristina Reznik
Skull Studio
AŠ Váš tým je na české poměry nezvykle multioborový. Jak jste se vlastně dali dohromady?
BO Myslím si, že největším základem je fakt, že spolu s Matějem již 12 let žijeme. To byla asi hlavní motivace. Sledovala jsem jeho práci téměř od úplného začátku a vždycky mě fascinovala. Zároveň jsem vnímala, že se nedokázal nějak více prezentovat, aby jeho tvorba rezonovala napříč výtvarnou scénou. On v podstatě bojkotoval jakoukoliv prezentaci, byl totiž studentem AVU, kde se osobní PR moc nenosí. Čas šel a Matěj se zabýval hlavně sochařstvím a krajinnými prvky a já jsem se zase věnovala fotografické kariéře. Postupně jsem začala dokumentovat i Matějovy projekty, například jeho hřiště Pecka, které realizoval ve spolupráci s Molo architekti ve Velké Úpě. Pak přišlo v roce 2020 pozvání na bienále v Benátkách, což byla další příležitost spojit síly. Zároveň jsem věděla, že Matěj musí mít své vlastní studio a prezentovat se autonomně bez závislosti na někom dalším.
AŠ Jak dlouho trvalo, než tě, Matěji, Bet přesvědčila, že to studio opravdu založíte?
BO To byla jedna láhev vína.
MH Bet mi již mnoho let říkala, že jednou budu mít studio s názvem Hájek & Skull. Reálně to ale začalo během realizace zmíněného hřiště Pecka. Spolupráce s architekty se mi osvědčila, ale lidé si často mysleli, že jsem součástí jejich ateliéru. To se odehrálo i v rámci našeho pozvání na bienále, které oficiálně přišlo právě jim. Byl to pro mě impuls založit vlastní platformu, do které bychom zahrnuli i architektonické a inženýrské práce, které pro mě do té doby dělali právě Molo. Než jsme Skull založili, spolupráce mezi námi se už odehrávala. Například jsme dělali prezentaci pro H&M na Designbloku nebo pro Preciosu v Miláně.
AŠ Nabízí se tedy, že byste do týmu přibrali spíše architekta, ale vy jste se rozhodli pro Pavla Krajčíka, který je z obchodní a marketingové sféry.
PK Já jsem přišel k hotovému. Seznámila nás naše společná kamarádka. Nejdříve jsem jim radil ohledně bienále, a tak jsme se pravidelně potkávali, až přišla od Bet a Matěje nabídka, jestli s nimi nechci jít do studia. Stalo se to ve správný moment, měl jsem ze vzájemné spolupráce velmi dobrý pocit.
AŠ Jaké zkušenosti jsi do studia přinesl?
PK Hned po vysoké škole jsem nastoupil do Lasvitu, kde jsem otevíral londýnskou pobočku. Velmi brzy jsem přičichl ke světu designu, protože v Londýně jsem měl možnost setkávat se se špičkovými architekty a designéry. I když jsem dělal obchod, tak jsem byl se světem designu hodně v kontaktu. Samozřejmě, že moje expertíza je primárně obchodní, ale myslím si, že pro umění a design mám určitý cit, takže ve studiu propojuji oba světy. Jsem rád, že naše spolupráce není striktně jen o obchodu, ale že se mnou Matěj a Bet řeší i kreativní otázky.
AŠ Berete to jako výhodu, že jste takto velmi rozmanitě založený tým?
Podobných propojení na české scéně moc není.
MH Já to vnímám jako zcela zásadní výhodu. I s odstupem se utvrzuji v tom, že takové rozhodnutí pro nás bylo velmi dobré. Myslím si, že v dnešním kreativním světě mají podobná spojení smysl a hrají čím dál tím větší roli. Architektura se propojuje s uměním, design zase s vědou a technologiemi. A právě taková atypická spojení mi přišla vždycky velmi atraktivní.
AŠ A nebudete přibírat do týmu ještě architekta? Ten by se vám hodil, ne?
BO Ano, zrovna včera jsme pověsili na internet inzerát.
MH My samozřejmě s architekty spolupracujeme. Ale je tu prostor i pro
vlastního, interního. Jsme rádi, že máme od řady kolegů velmi pozitivní reakce právě proto, že jsme jiní a že nezapadáme do přesných škatulek. Máme hodně mladých lidí, kteří s námi chtějí spolupracovat, za což jsme velmi vděční. V tomto ohledu je důležité, aby měly projekty dostatečně silnou myšlenku, aby se na ní mohli podílet různí odborníci a našli si v nich vlastní roli. Vzhledem k tomu, že se nebráníme žádnému měřítku, od městského prostředí a hřišť až k interiéru a sochařství, je opravdu důležité mít kolegy, kteří jsou schopni zvládnout jinou část toho pomyslného koláče našeho životního prostředí.
PK Vůbec se ale nebráníme ani externím spolupracím. Pracovali jsme například se studiem Perspektiv nebo architektem Jakubem Klaškou, který má ateliér vedle nás. Baví nás jít do takových aliancí, jež nám otevřou další možnosti.
AŠ Jakou roli hraje ve vašem týmu fotografie?
BO Určitě bych svou roli neomezovala pouze na fotografii, ale spíše bych to rozšířila na celkový proces a kreativní koncepce. Myslím si, že mám cit pro to dávat našim projektům, především v tomto ohledu interiérům, celkový život a cit. Zároveň jsem se také starala o produkci webu, prezentace nebo vizuální styl. Moje fotky jsou pak důležité pro komunikaci naší práce ven.
Dítě a jeho hra funguje jako určitý parametr definující, jakým způsobem pracovat s veřejným prostorem. Plastikou nebo hřištěm tak
lze ovlivňovat celou společnost, a to nám přijde velmi důležité.
AŠ Proč zrovna Skull? Není to trochu kontraproduktivní pracovat na dětských hřištích a pojmenovat studio Lebka?
MH Já jsem vždycky ve svých dílech používal značku lebky, pořád jsem ji kreslil. Ta kontraproduktivita je vlastně jádrem naší motivace. Naším naturelem je překračovat hranice komfortní zóny, a ta lebka to svým způsobem symbolizuje. Funguje jako takový signál, že se děje něco jiného než obvykle. Přijde nám to tedy jako přiléhavé označení. Sice máme lebku v názvu, ale s jejími symboly nepracujeme. Dětská hřiště jsou pro nás zajímavá a důležitá v ten moment, když jsou jiná a nějakým způsobem překračují hranice.
AŠ Pavle, jak je těžké prezentovat a prodávat tvorbu a služby takto rozmanitého a ve své podstatě neurčitého týmu, který nelze jasně definovat?
PK Ptáš se úplně správně. Museli jsme se nejdříve nějak pojmenovat a vymezit. Takže jsme se snažili jasně definovat naše cíle a vize. Měli jsme takové investory a klienty, kteří z naší prezentace vůbec neměli představu o tom, co vlastně děláme. Na druhou stranu, design je hodně o emocích a naší jinakostí je to, že povzbuzujeme a na lidí dobře působíme.
AŠ Setkali jste se někdy s nějakými předsudky? Architektonická scéna může být v něčem velmi striktní a nemusí plně pochopit vaše propojení. BO My se hlavně snažíme pracovat. Když jsme se ale o tom společně bavili, tak například vymyšlený termín „artchitekti“ jsme si zakázali ihned. V mém případě jsem stejné téma řešila už jako fotografka. V určité době mi přišlo, že jsem pro módní časopisy byla málo „fashion“ a pro umělecké galerie jsem zase byla „hodně fashion“ a málo „art“.
PK Myslím si, že naopak reakce od architektů byly velmi pozitivní a chtěli
s námi spolupracovat. Dostali jsme řadu nadšených reakcí, že na tom, co jsme udělali, je vidět, že to nedělal architekt.
MH Vnímám to tak, že v každém prostředí máme žolíka. V umělecké scéně jsme vnímaní více jako architekti a designéři a v architektuře jsme zase braní více jako umělci. Na tuto pozici jsem zvyklý již dlouhodobě, protože už od dob Ztohoven jsem dělal umění, které bylo spojené s politickým a společenským aktivismem. Mně je to ale všechno jedno. Právě tato pozice je naší výhodou. Jsme hodně svobodní.
AŠ Věnujete se různým měřítkům prostředí, v podstatě od urbanismu přes interiér až k objektům. Jedním z hlavních témat jsou pro vás dětská hřiště. Proč zrovna ta? Kde u vás začal zájem o kultivaci herních ploch? MH Je to něco, co mě zajímá hodně dlouho. Všechno se to snoubí už v tvorbě skupiny Ztohoven, ve které jsme vždy dělali různé intervence do veřejného prostoru. Tehdy jsem si ověřil princip, že když máte silnou myšlenku, tak na sebe stáhne další lidi, kteří jsou schopni se s tebou do něčeho pustit. V průběhu let jsem si zkusil téměř vše; nejdříve jsem chtěl být typografem, pak mě bavila nová média a nakonec jsem se dostal k fyzické soše. A zájem o veřejný prostor přišel úplně přirozeně. Vždycky mě zajímalo umělecké dílo ve veřejném prostoru, které umožňuje nějakou interakci, nějaký kontakt. Přišly mi atraktivní momenty, kdy můžeš do té sochy vlézt nebo se jí aspoň dotknout. Proto jsem se rozhodl zabývat se tzv. funkční plastikou. A přes realizaci takových soch jsem se dostal až k hřištím. Byl jsem hodně v kontaktu s architekty a urbanisty a jezdil jsem na konference, kde se tato témata řešila. Zjednodušeně řečeno, na základě hřišť a dětské hry se mohou budovat celá města. Dítě a jeho hra zde funguje jako určitý parametr definující, jakým způsobem pracovat s veřejným prostorem, jak od něj můžeme odvozovat kvalitu života. Plastikou nebo hřištěm tak lze ovlivňovat celou společnost, a to mi přijde velmi důležité.
AŠ Už jste několik realizací hracích prvků a hřišť, které vybočují ze standardu, udělali. Vždy se ale jednalo o ojedinělé projekty, většinou pro různé festivaly nebo bienále. Jak je těžké tato řešení dostat do reálného provozu? PK Je to téma, které tlačí odborná veřejnost, a co se týče dětských hřišť, je to problém velmi komplexní a složitý. Snažíme se vytvořit novou produktovou kategorii a jak my říkáme, je potřeba neustále „evangelizovat“, edukovat a vysvětlovat, co se tím vlastně myslí. S tím jde samozřejmě ruku v ruce složitost byrokracie a především bezpečnostních norem, kde se nachází různé „Hlavy 22“, které to dělají opravdu velmi složité. A když už se najde osvícený investor, který by mohl originální hrací plochy zakomponovat do svých projektů, tak se většinou potýká s nedostatkem financí a na naši práci mu peníze nevystačí. Naší úlohou je vysvětlovat jim, že i investice do dětského hřiště může být velmi smysluplná. Je to náš dlouhodobý úkol.
BO Myslím si, že dalším problémem je obecný pohled na to, co je vlastně herní plastika. Setkali jsme se s názory, že právě hra a interakce s uměním snižuje výtvarnou kvalitu určitého konkrétního objektu. Po vznešeném umění se přece neskáče. Na takový názor často narážíme.
MH Reaguji na to vždy úplně opačně a naopak se snažím lidi přesvědčit, že je čas, kdy bychom právě měli dělat sochy, po kterých se bude skákat, pomníky, které budou připomínat bolestné historické události, ale zároveň to budou hřiště pro další generaci. Vůbec to nechápeme jako znevažování, naopak se snažíme najít správnou a jinou polohu umění. Když chodíme na schůzky, snažíme se vysvětlovat, že vlastně neděláme jen dětská hřiště, ale kompletní balík veřejného prostoru včetně mobiliáře, košů, zeleně a dalších prvků. Většinou ale mají investoři tyto věci už dávno spočítané a my narážíme na to, že ceny se za tu dobu dost změnily. Chceme, aby byl náš projekt chápán jako celek, jako komplexní
urban design, a potom bude třeba možné najít i levnější způsob realizace. Nakonec to může být opravdu polyfunkční věc, která bude fungovat celá dohromady a vytvoří silnou identitu konkrétního místa. Setkáváme se s kladnými reakcemi. Problém ale je, že jsme většinou u těch projektů pozdě, až několik let poté, co byly naceněné. Takže do budoucna se k nim musíme dostat v dřívější fázi.
AŠ Teď mluvíte ale především o atypických, na míru šitých řešeních. Vy se ale zabýváte také typizací hřišť a prvků, které se budou moci vyrábět v podstatě průmyslově.
MH Ano, chceme vytvořit vkusnou alternativu plastovým prolézačkám na zahrady. Měl by to být takový menší herní prvek, který bude snadno sestavitelný, bude vkusný, abyste nemuseli mít za domem ošklivý plastový hrad. Další téma, které nás zajímá, je například spolupráce s lyžařskými areály a hledání alternativních způsobů zábavy bez sněhu. Zmíněná realizace herního areálu Pecka je takovou vlaštovkou pro tento segment.
AŠ Je tedy možné, že Skull jednou bude mít katalog herních prvků na objednávku?
PK Myslím si, že to říkáš dobře. Je to jedna z našich vizí. Momentálně jsme ale stále jen u prototypování.
AŠ Ty se, Matěji, vlastně zabýváš tímto tématem i ve své disertační práci, na které momentálně pracuješ.
MH Ano, zajímá mě herní prvek jako vitální fenomén městského prostoru. Stav dětského hřiště zrcadlí stav společnosti. A naopak optikou hratelnosti veřejného prostoru lze hodnotit i kvalitu života v našich městech. To je přístup, který se v současném urbanismu dostává do popředí. Já se ve svém výzkumu zaměřuji na potenciál spjatý s překonáváním komfortní zóny. Na akt adaptace, který je vlastní hře, učení i vnímání uměleckého díla. Výstupem mé práce bude funkční model plastiky, svého druhu trenažér testování hranic fyzické i mentální komfortní zóny.
AŠ Kdy si budeme moci zahrát na nějakém vašem novém hřišti?
MH Teď pracujeme na dalším hřišti do pražské zoo, u kterého ale stále čekáme na důležitou certifikaci. Bezpečnostní normy jsou obecně dost otravné. Jako na smilování čekáme na novou normu, která bude zahrnovat tzv. „Risk Benefit Assessment“, což je nová politika umožňující porušování norem kvůli dobrému důvodu. Pravděpodobně to změní naše prostředí směrem k větší kreativitě a otevřenosti.
AŠ Co vás v nejbližší době čeká?
MH Teď v červnu jsme se účastnili workshopu v rámci pop-upu tzv. Adventure Playgrounds od Child Friendly City na Praze 6. Je to dlouhodobá snaha o popularizaci dobrodružných herních zón, které jsou určeny jen dětem a které vznikaly již po válce v Dánsku. Jsou to autonomní zóny, kde vlastně vládnou děti a učí se tam pracovat třeba s kladivem nebo zakládat oheň atd. Sice jsou tam dospělí asistenti, ale ti pouze dozorují a nemohou dětem říkat, co mají dělat. Myslím si, že taková barvitost ve hře je důležitá.
PK S několika developery jsme ve fázi koncepčních řešení. Doufáme, že se některá z nich budou brzy realizovat. Také spolupracujeme s osvíceným investorem v Perninku v Krušných horách, kde vytváříme jakýsi naučný areál v přírodě, učebnu pod širým nebem spojenou s rekultivací krajiny. Pracujeme i na několika zajímavých interiérových projektech. Také jsem se vrátil do managementu Lasvitu.
BO Vzniká velká plastika z lehaného skla Vltava pro Vanguard. A na příští rok chystám vlastní výstavu fotografií v jízdárně Savarin. ●
SKULL STUDIO
*2020 Studio, které založili výtvarník Matěj Hájek, fotografka Bet Orten a marketér Pavel Krajčík, je laboratoří nápadů, konceptů a vizí mnoha měřítek a forem. Pod hravou taktovkou všech tří se pak zhmotňují v rozmanité celky, ať už to jsou umělecké instalace, plastiky, veřejné a rezidenční interiéry, drobná architektura nebo koncepce dětských hřišť. Socha se pro Skull stává herním prvkem, krajina se proměňuje v hřiště, interiéry se vyvíjejí v umělecká díla a fotografie přecházejí v obrazy. Multidisciplinarita je zakořeněna v DNA studia, jež spojuje odborníky z oblasti umění, nových technologií a dalších oborů.
OD HER K INTERIÉRŮM
❶ OFF FENCE
Instalace vznikla pro bienále architektury v Benátkách roce 2021 jako hydrid mezi prostorovým herním prvkem a společenskou i politickou alegorií na téma hranic a rozdělení.
❷ LOFT NG 903
Interiér loftu v developerském projektu Vanguard v pražských Modřanech komponovalo Skull
Studio jako tematický prostorový příběh, ve kterém jednotlivé prvky včetně nábytku, materiálů i drobných doplňků odkazovaly k historii motorismu i meziválečnému funkcionalismu.
❸ ÚHEL POHLEDU
Multimediální instalace Úhel pohledu zkoumá motiv predikční chyby. Byla vystavena v centru současného umění DOX v roce 2023.
❹ PECKA
Herní krajina Pecka ve Velké Úpě je koncipovaná jako imaginativní přírodní soubor rozmanitých prolézaček v podobě krkonošské fauny. Vznikla ve spolupráci s Molo architekti.
❺ PROTOTYP
Prototyp nového herního prvku byl představen v červnu. Skládá se z variabilních trojúhelníkovitých segmentů, které mezi sebou lze různými způsoby propojovat a vytvářet nekonečné prostorové možnosti pro hru.
❻ PRIOR
Instalace Prior, kterou vytvořilo studio pro festival Concéntrico, je atraktivním objektem ve veřejném prostoru, jehož cílem je přitáhnout pozornost a zvědavost dětí, ale také vytvořit zajímavou plastiku, která má své místo v městské krajině.
Olympijská záhada
Na dráhovém kole Favorit stejné série vyhrál český cyklista Jiří Daler na olympijských hrách v Tokiu v roce 1964 historicky první zlatou medaili
Ve sbírce Robina Fišera a Mikoláše Voverky z české značky na výrobu kol Repete se najde nejeden historický poklad. Jedním z nich je unikátní bicykl Favorit, který byl určen pro profesionální dráhařské závody a který byl součástí série kol, na nichž čeští cyklisté soutěžili na letních olympijských hrách v Tokiu v roce 1964. Dráhové Favority pro prestižní závody byly, na rozdíl od těch běžných, opatřeny závodní geometrií i špičkovými zahraničními komponenty. Český cyklista Jiří Daler na modře zbarveném exempláři vyhrál na tokijském velodromu zlatou medaili ve stíhacím závodě jednotlivců. A zatímco vítězný kousek se nachází ve sbírkách Národního technického muzea, s tímto konkrétním je to složitejší. Podle tehdejšího nejlepšího mechanika značky Favorit Františka Babického se některé závodní modely vyráběly tajně v Itálii, například ve firmě Massi, aby československý tým dohnal světovou konkurenci. Možná je to právě tento.
❶ Rám je opatřen insigniemi značky i proužky mistrovství světa, typickými pro závodní speciály.
❷ Expresivně tvarované spojky, tzv. mufny, spojují jednotlivé ocelové trubky rámu. Tento specifický detail byl vždy chloubou stavitelů.
❸ Nízké umístění řídítek je pro dráhovou cyklistiku, kde jde o aerodynamiku více než jinde, zcela zásadní.
❹ Kožené sedlo má klasický britský střih.
❺ Převodník a kliky se pyšní logem kultovní italské značky Campagnolo. Jedná se o její ikonický model Record.
❻ Kola jsou obutá do galusek. Převod má bicykl pouze jeden, tzv. furtošlap.
Aquavparku. Slovní hříč
ka dala název novému
Během 22leté historie časopisu Dolce Vita, který pečlivě mapuje současnou českou i mezinárodní architektonickou scénu, se na jeho stránkách objevily pouze dva tuzemské novodobé plavecké areály. Oba od ateliéru DRNH vedeného Antonínem Novákem a Petrem Valentou. V roce 2004 to byl relaxačně sportovní areál v Brně na Kraví hoře, který prošel rekonstrukcí a byl doplněn o novostavbu krytého bazénu. O šest let později se hned vedle prvorepublikové plovárny v Litomyšli, nádherného příkladu práce funkcionalistického architekta Václava Kolátora, zvlnila země a pod ní byl vybudován do terénu zasazený plavečák. Pro další příklad jsme si museli 14 let počkat, dokud v Kyjově, v místě venkovního městského koupaliště, jehož historie sahá do počátku 20. století, kdy zde vznikly říční lázně, nevyrostlo moderní, sportovně relaxační centrum od ateliéru SENAA architekti.
Aquavparku je citlivě zasazeno do rozhraní stávající městské struktury a parku v centru města a je ze tří stran obklopeno stoletými stromy, jež i v tom nejparnějším létě přinášejí dost stínu. Kyjované i Kyjovanky si lokaci pochvalují také proto, že jsou bazén i koupaliště maximálně dostupné pěšky nebo na kole. „Stavba zapadá do kontextu okolní zástavby a nikterak nenarušuje její celkový charakter. Lineární uspořádání jednotlivých objemů a jemná členitost se rozprostírá podél ulice Mezivodí a zároveň ji také ukončuje. Nový předprostor bazénu je umístěn na hlavní pěší a cyklistické trase, jež vedou do centra města. V rámci revitalizace okolí byla obnovena alej stromů, došlo k úpravě zpevněných ploch a doplnění mobiliáře. Návštěvníci bazénu i náhodní kolemjdoucí mohou kdykoliv vstoupit a vychutnat si kávu na jedné z venkovních teras přístupné ze vstupní haly,“ vyjmenovávají benefity nového areálu architekti Václav Navrátil a Jan Sedláček za ateliéru SENAA. →
areálu koupaliště a kry
tého bazénu v Kyjově.
Letní sezóna zahájena.
Právě přímé zasazení do centra jihomoravského města ovlivnilo podobu stavby, která svou uliční fasádou ani zdaleka nepřipomíná nudné, ba ošklivé haly plaveckých bazénů, jež sice přinášejí sportovní, nikoli však estetický zážitek. Architekti zvolili střídmou geometrickou formu zjemněnou obkladem fasády z cihelných pásků a zlatě zbarveného prolamovaného plechu. Průhledy skrze stavbu pak vizuálně propojují areál venkovního koupaliště s předprostorem bazénu. Hmota vnitřní bazénové haly je vůči celému objemu otočena o devadesát stupňů, vybíhá do zeleně venkovního areálu a její celoplošné zasklení umocňuje pocit propojení vnitřního a venkovního prostoru. Podobně tomu je také ve výše zmíněných příkladech z Brna, kde je z vnitřního bazénu nádherný výhled na panorama města, nebo v Litomyšli, kde travnatá plocha kolem plovárny přímo vtéká celoprosklenou stěnou do vnitřního bazénu. A naopak.
Budova s krytým bazénem je rozdělena na tři hlavní části — plavecký a zážitkový bazén a wellness s pěti saunami a ochlazovacím bazénkem, relaxační místností s hvězdným nebem z barrisolu a výstupem na tři venkovní terasy. V přízemí jsou umístěny také šatny, sprchy, převlékárny pro letní venkovní koupaliště a výdejní okénko Aqua baru, které slouží jak pro venkovní, tak vnitřní plaveckou část.
Dispoziční uspořádání venkovního areálu zůstalo z velké části zachováno, přičemž do stávajících bazénů byly vloženy nové nerezové vany. Vybavení je takové, jaké si moderní koupáliště zaslouží — masážní lavice, basketbalový koš, vodní prolézačky, velká skluzavka v zážitkovém bazénu, pro nejmenší nezbytné brouzdaliště a plavecká padesátka.
Letním radovánkám v Kyjově pod taktovkou zručných architektů z ateliéru SENAA už nic nebrání. Místní si na ně jistě udělají čas i během roku nabitého slavnostmi provázanými s tradičním slováckým folklórem. ●
❶ Uspořádání venkovních bazénů zůstalo nezměněné, jen do nich byly vloženy nerezové vany. Najdete tu zážitkový bazén, brouzdaliště i 50metrový plavecký bazén.
❷ Pohled na krytý bazén z venkovního areálu, kam prorůstá nepostradatelný vnitřní tobogán.
❸ Pro návštěvníky je zajištěno občerstvení v podobě venkovního baru v samém centru areálu v bezprostřední blízkosti bazénů.
❹ Hmotu stavby určují geometrické objemy odlišené dvěma různými obklady fasád — v přízemní části jsou to cihelné pásky, o patro výš použili architekti zlatě zbarvený prolamovaný plech.
❺ Fasáda, jež lemuje ulici Mezivodí téměř v centru města, dobře zapadá do okolního prostředí.
Skryté perly Havířova
TEXT Jan Bureš FOTO Adam Štěch
Sedmdesátá léta a s nimi nastupující normalizace originální architektuře rodinných domů a vil příliš nepřála, v kurzu byla především typizace. Přesto se najdou zajímavé příklady osobitého projevu, jako v případě dvou havířovských vil od pro mnohé neznámého architekta Oskara Chmiela.
„Otec během čtyřiceti let profesní činnosti vytvořil téměř tři stovky projektů rodinných domů. Stíhal to tak, že kreslil po nocích, ručně na rýsovacím prkně. Časem si vypracoval několik ověřených návrhů, které ale vždy upravoval pro konkrétní místo a požadavky stavitelů. Většina klientů tehdy neměla moc prostředků, vše se dělalo svépomocí a dostupnost stavebních materiálů byla strašná. Projekty si stavebníci bohužel často upravili tak, že ztratily původní velkorysost a funkčnost, jako například úpravami střech, oken i vnitřních prostor,“ vzpomíná na práci svého otce výtvarník Roman Chmiel.
Oskar Chmiel (1938—2022), původem z Bludovic, studoval v letech 1957—1963 na brněnské technice, kde ještě stihl jeden ročník u legendárního architekta funkcionalismu, profesora Bohuslava Fuchse. Po dokončení školy se vrátil do Slezska a nastoupil do Stavoprojektu v Ostravě, v rámci tzv. detašovaného pracoviště v Havířově, kde se věnoval výstavbě obytných sídlišť. Přesto vytvořil několik osobitých a cenných architektonických děl v duchu pozdního modernismu, jako Obchodní dům Permon v Havířově (1970—72) a víceúčelovou sportovní halu, jeden ze symbolů města Frýdek-Místek (1971—85), která bohužel v roce 2010 podlehla demolici. Kromě dalších staveb, za zmínku stojí ještě dvě smuteční síně v Těrlicku a Horní Suché, se Oskar Chmiel věnoval individuální tvorbě rodinných domů, nejvíce v 70. až 90. letech minulého století.
Z této kapitoly jeho tvorby vyčnívají dvě doposud neznámé vily na Bludovickém kopci v Havířově. Jejich architektura a vnitřní vybavení vyniká jak v tehdejším kontextu, tak dnes. První z nich je architektův vlastní dům, v němž mohl autorsky naplno realizovat své vize. Kompozičně je sestaven z několika protínajících se objemů, ploch a rovin teras a balkónů, tvořících kompaktní kvádr. Kombinuje dřevo tmavého odstínu a plochy šedé a olivově zelené břízolitové omítky, čímž harmonicky zapadá do zahrady. I když je navržen ve stylu pozdního modernismu s výrazovými prvky brutalismu, je zde jasná inspirace F. L. Wrightem, což potvrzuje také Roman Chmiel, který dům s rodinou obývá, a dodává: „Otec na něj vydělal díky nespočtu návrhů rodinných vil. Dokončen byl v roce 1974, i když nebyl zcela hotový, a stavělo se primárně svépomocí.“
Druhým příkladem Chmielova stavitelství je rodinná vila primáře havířovské
❶ Zádveří a schodišťovou halu s dřevěným obložením vlastního
Chmielova domu propojuje posuvná prosklená stěna a „polostěna“ z ocelových tyčí nesoucích schodiště.
❷ Chmiel chápal krb jako centrální motiv dispozice domu, ale také jako prvek až skulpturálního charakteru.
❸ Jeho vlastní dům se pyšní krbem, který charakterizují výrazné sochařské formy.
❹ Chmielův dům je kompozičně sestaven z několika protínajících se objemů, ploch a rovin teras a balkónů, tvořících kompaktní kvádr.
❺ Svah se promítá do interiéru Štěrbova domu tak, že vytváří tzv. raumplan, tedy prostorový plán s místnostmi s různou výškou a v různých úrovních.
❻ Koupelna Štěrbova domu kombinuje dřevěný podhled na šikmé rovině střechy a modré kachličky
na podlaze❼s nevšedními kachličkami italské výroby s růžovým vzorem na stěnách a vaně.
❼ Šikmá střecha s uskočením a zvolený objem usazují Štěrbův dům do svažitého pozemku.
❽ Knihovna s původním reliéfem, společně s dalšími uměleckými díly příjemně dotváří prostor bohatě prosvětleného obývacího pokoje s dřevěnými podhledy.
nemocnice MUDr. Štěrby. Tento dům má obdobné architektonické rysy, ale liší se tvarem, který určuje šikmá střecha s odskočením a který stavbu usazuje do svažitého pozemku tak, aby plně využila jeho potenciál. Svah vytváří v interiéru koncept raumplanu známého z děl Adolfa Loose. Interiéry obou domů jsou si podobné jak prostorovou koncepcí, tak použitými materiály a chytrými detaily v tlumených odstínech barev a dřeva. Jednotlivé části vstupního podlaží — zádveří, schodišťová hala a obývací pokoj s jídelnou a kuchyní ve dvou výškových úrovních — přirozeně splývají díky propojení posuvnými skleněnými dveřmi a prosvětlení velkorysými okny. Vybavení je intaktně zachovalé, odpovídá dobové estetice a nese si příjemnou dávku retra.
Dominantním prvkem obytného prostoru a srdcem obou domů je výrazný krb, další z „Wrightovských“ zásad, zde však výrazně skulpturální. „Otec chápal krb jako centrální prvek dispozice. Vycházel z konkrétní francouzské publikace o jejich návrzích a realizaci. Krby měly nejen silný výtvarný výraz, ale také důraz na pohodlné užívání a funkčnost, což si zachovaly dodnes,“ doplňuje Roman Chmiel.
Obě vily byly veřejnosti doposud neznámé. Jsou však velmi osobitými návrhy, které vznikly ve složité době, vyžadující větší úsilí při realizaci atypických architektonických řešení. V obou případech však jde o autentické a téměř intaktně zachovalé exempláře originální architektury rodinných domů z období socialismu, respektive normalizace, která na své komplexní zmapování dosud čeká. Je velmi pravděpodobné, že se brzy objeví další skryté perly. ●
Pět dekád trvající příběh i osobitá kreativní vize značky BD Barcelona pokračuje pod novou vlastnickou strukturou. Kromě impulsů od mladé generace nadšenců se ale nic nemění. Ikonický španělský label nadále vytváří neobyčejně rozmanitý svět nábytkového designu, ve kterém překlenuje historická období, styly a odlišné kulturní podněty.
Legendy z Barcelony
Na začátku všeho stála skupina mladých, neklidných a nespokojených architektů a designérů. Ve jménu hesla „Kdo, když ne my. Kdy, když ne teď.“ a pod vlivem velkých společenských změn chtěli dát najevo, že se jejich vize neslučují se zavedenou komerční produkcí nábytku. V roce 1972 založili Pep Bonet, Cristian Cirici, Lluís Clotet, Mireia Riera a Oscar Tusquets značku BD Barcelona (Bocaccio Design Barcelona), aby mohli realizovat své experimentální návrhy a odvážné kreativní vize, jež nebyli v komerčně orientovaném prostředí schopni prosadit. Jejich myšlenky byly ovlivněny zejména příklady z Itálie, kde byl na vrcholu tzv. radikální design. Chtěli tvořit takové objekty, jejichž významy skrývají odkazy na historii, společnost i politiku, objekty, které nemají jasný racionální základ, takové, jež zkrátka jen jsou a vytrhnou uživatele z každodenní rutiny. Právě to je dodnes pro značku BD Barcelona, která si za půl století své existence vydobyla na mezinárodní designérské scéně kultovní postavení, signifikantní.
Toho si byli dobře vědomi mladí kreativci z Barcelony, tým magazínu Apartamento a architektonická studia Bofill Taller de Arquitectura a Arquitectura-G, kteří se nedávno rozhodli do značky investovat a pokračovat v jejích smělých vizích, ovšem ve zcela současné podobě. Společně s jedním z původních zakladatelů, architektem Oscarem Tusquetsem, jí vracejí původní lesk, který se z ní v posledních letech trochu vytrácel. Pro značku samotnou se ale v podstatě nic nemění, převzala ji jenom další generace idealistů a snílků, které spojuje láska ke španělskému designérskému dědictví. Do něj BD Barcelona přispěla opravdu nemalým dílem.
Její kolekce byly vždy neobyčejně eklektickým a hravým souborem výrobků, typických výrazným individuálním přístupem. Kromě práce zakladatelů nechybí například unikátní reedice některých španělských ikon, včetně architekta Antonia Gaudího nebo malíře Salvadora Dalího. Právě zvláštní, až mysteriózní charakter jeho díla se do image BD Barcelona výrazně propsal. Již zmíněný Oscar Tusquets s ním v sedmdesátých letech spolupracoval a zařadil do portfolia značky hned několik jeho bizarních interiérových objektů, které jako by byly zhmotněním Dalího slavných malířských fantastických krajin.
V průběhu let ale nezůstalo pouze u lokálních výtvarníků a designérů. Do elitní společnosti byli přizváni Alfred →
Kolekce značky BD Barcelona byly vždy neobyčejně eklektickým a hravým souborem výrobků, typických výrazným individuálním přístupem.
Häberli, Stephen Burks, studio Doshi Levien i současná španělská hvězda Jaime Hayon. „Od roku 1972 přistupujeme k procesu navrhování prostřednictvím znalostí a intuice, abychom reagovali na budoucí potřeby. Každá fáze procesu směřuje k důslednému vytváření produktů z odpovědných zdrojů pro lidi, životní prostředí a naše území. Již více než 50 let spolupracujeme s rozsáhlou sítí výrobců, průmyslníků a řemeslníků, kteří se nacházejí v okruhu necelých 100 km od centrály v Barceloně. Náš závazek k místní výrobě má dvojí účel: zaprvé snížit emise CO2 z přepravy materiálů během výrobního procesu a zadruhé podporovat místní řemeslo a průmyslový ekosystém, a tím přispívat k zachování našeho kulturního dědictví a místní komunity,“ vysvětluje přístup společnosti jeden z jejích aktuálních majitelů a editor časopisu Apartamento Omar Sosa. Také díky němu je BD Barcelona opět na výsluní a navrací se k původnímu avantgardnímu myšlení. Pro aktuální kolekci oslovil tvůrce udávající tempo v současném evropském designu, a tak bylo na prezentaci značky v rámci prostoru Capsule během Salone del Mobile v Miláně neustále rušno. Návštěvníci obdivovali vůbec první židli, kterou ve své kariéře navrhla pro muzeum Stedelijk v Amsterdamu Sabine Marcelis. Naopak podobně úspěšné studio Muller Van Severen z Belgie předvedlo produkty rovnou dva: skříně Bridges a pohovku Pillow. Společně se sedacím systémem Masheb od studia Arquitectura-G a univerzálním systémem stojánků a držáků Baton od Ronana Bouroulleca tvoří nový debut značky hodnotnou substanci, na které mohou její noví majitelé opět vybudovat strhující kreativní příběh rebelie a nekonformních vizí. Ostatně to symbolizuje i další ikona v portfoliu BD Barcelona: keramická váza Shiva, které dal guru světového designu Ettore Sottsass Jr tvar penisu. ●
Skupina mladých, nespokojených a neklidných architektů a designérů založila na začátku sedmdesátých let vlastní značku, aby mohli realizovat své experimentální návrhy a odvážné kreativní vize, jež nebyli v komerčně orientovaném prostředí schopni prosadit.
❶ Pohovka ve tvaru rtů Dalilips vznikla v roce 1972 podle návrhu Salvadora Dalího a Oscara Tusquetse. Vychází ze slavného Dalího obrazu z roku 1937 zobrazující rty herečky Mae West.
❷ Univerzální kolekce interiérových prvků Baton od Ronana Bouroulleca zahrnuje paraván, vázu, svícen, stojan, zrcadlo a stolek.
❸ Dlouholetým spolupracovníkem značky je také španělský designér Jaime Hayon. Svůj osobitý smysl pro humor vdechl mimo jiné kolekci lakovaných stolků Explorer.
❹ Jednou z nejviditelnějších novinek letošní kolekce je soubor kabinetů Bridges od belgického dua Muller Van Severen.
❺ Devízou značky BD Barcelona je její otevřenost rozmanitým kreativním impulsům. Proto je její kolekce tolik pestrá a překvapující, ať už jde o návrhy architekta Antonia Gaudího, surrealistického malíře Salvadora Dalího, nebo současných designérů Jaimeho Hayona a Sabine Marcelis.
❻ Značku BD Barcelona založila v roce 1972 skupina mladých architektů a designérů, kteří
neměli jinou možnost, ❹ jak realizovat své smělé nápady.
❼ Pohovka Pillows od studia Muller Van Severen se skládá z barevných polstrovaných polštářů, které lze modulovat do různých seskupení od křesla až po několikametrové sofa.
❽ Původně nakreslil lampu Muletas Salvador Dalí pro interiér pařížského dekoratéra JeanaMichela Franka již ve třicátých letech. Architekt Oscar Tusquets ji zařadil do výroby o 40 let později.
Skoky pod bratislavským mostem
Tam, kde se sliduje, grinduje nebo se kopou kickflipy, nechybí mladé pražské U / U studio, které má na tuzemské architektonické scéně speciální postavení. Jeho zakladatelé, Jiří Kotal a Martin Hrouda, se totiž rozhodli věnovat velmi specifické stavební typologii skateparků. Oba k tomu mají ty nejlepší předpoklady. Od útlého mládí jsou vášnivými skateboardisty, kteří zároveň vystudovali stavitelství a architekturu na ČVUT. To jim dává náskok před ostatními a velkou výhodu navrhovat skateparky z pohledu samotných uživatelů. Naposledy svými betonovými rampami, „banky“ a rádii vyplnili dlouho nevyužívané místo pod ikonickým mostem SNP v Bratislavě. Velkoryse pojatý skatepark Janka Kráľa, nacházející se v bezprostřední blízkosti stejnojmenného parku, byl realizován mimo jiné díky osvícenému vedení města, v jehož čele stojí primátor, ale také architekt Matúš Vallo. Pražští architekti koncipovali sportoviště jako jednolitou betonovou krajinu, jako by při tom vzpomínali na kultovní světové skateparky, například ikonický betonový bazén Burnside umístěný pod podobným mostem v americkém Portlandu. Stejně jako jeho amatérští stavitelé na počátku devadesátých let, využili i architekti
TEXT Adam Štěch FOTO Kubo Krížo
❶ Dominantou skateparku Janka Kráľa je prostorný betonový „bank“, který kopíruje původní svah podpírající most. Samotné překážky, jež materiálově kombinují beton, ocel a oblíbenou hladkou žulu, jsou navrhovány pro všechny skupiny uživatelů kolečkových sportů a BMX.
❷ Nejvýznamnějším přínosem nového sportoviště pod mostem SNP je jeho samotné umístění.
Původně nevyužitá plocha pod konstrukcí mostu přirozeně vytváří podmínky pro celoroční využití přímo v centru města.
❸ Hlavním kompozičním principem návrhu jsou pilíře mostu, které vymezují plochy s hlavními překážkami, funkčně rozdělují skatepark na dva segmenty a zároveň se stávají jeho součástí.
stávající pilíře mostu, o které „opřeli“ masivní betonové vlny tvořící ideální rádius vymezující samotný areál. Jiří Kotal a Martin Hrouda se ale ve svých projektech sportovišť neomezují pouze na skateboarding a další příbuzné disciplíny. Zakomponovávají do nich také cvičební plochy, pobytové zóny, které v tomto konkrétním případě dostaly podobu dřevěných schodů, osvětlení, dbají na celkovou integraci areálu do veřejného prostoru společně s přístupovým chodníkem a cyklostezkou.
Bratislavský skatepark sjednotili výraznými barevnými plochami, které v abstraktní podobě pokrývají celou betonovou
plochu a tvoří optimisticky působící městský land art. V tomto ohledu má projekt podobný potenciál jako jejich úprava podchodů u stanice metra Vltavská v Praze. Doposud opomíjené lokality, kterým se většina kolemjdoucích spíše vyhýbala, se najednou proměnily v atraktivní veřejný prostor. „Čtyři měsíce trvající stavba v zahraničí pro nás přirozeně byla výzvou. Jsme velmi spokojeni s výsledkem a obrovské díky patří našemu týmu a spřáteleným stavitelům z Polska, Maďarska a Slovenska, kteří nám při projektu významně pomohli,“ hodnotí architekti svou první mezinárodní realizaci, která jistě nebude poslední. ●
Krásná a chytrá
Taková je domácnost ovládaná moderními technologiemi a produkty Xiaomi, doplněná objekty od designéra a sklářského výtvarníka Františka Jungvirta.
❶ XIAOMI ROBOT
VACUUM X10+ A X20+
Chytré vysavače ovládané telefonem Xiaomi 14 nabízejí bezpracný a spolehlivý úklid domácnosti. Vysají i vytřou, vyhnou se zapomenutým předmětům a to vše, i když zrovna nejste doma.
❷ XIAOMI WATCH S3
Chytré hodinky s elegantním designem. Monitorují zdraví, nabízejí více než 150 sportovních režimů, NFC placení a funkci hovorů. Váza Trdlík, design František Jungvirt.
❸ XIAOMI 14 ULTRA
Chytrý telefon a zároveň srdce chytré domácnosti. Aktuálně nejlepší fotomobil na trhu vybavený optikou a chytrými algoritmy na zpracování fotografií od legendární společnosti Leica. Váza, kolekce Plush Animals, design František Jungvirt; stolek, kolekce Candy Tables, design Mikolášková & Drobná.
Ve vile Époque na pražských Malvazinkách zachytila Anna Pleslová svým objektivem rozmanité možnosti, jak skloubit moderní technologie s nadčasovým designem. Xiaomi patří k lídrům na poli rozvoje a přístupnosti chytré domácnosti a dobře si uvědomuje, že pro pohodlný a útulný domov musí jít špičková technologie ruku v ruce s krásným designem. I proto se spojila s talentovaným výtvarníkem Františkem Jungvirtem, který je jejím dlouholetým fanouškem a je také autorem působivých skleněných váz. „Značku Xiaomi sleduji již několik let a líbí se mi design jejich produktů a přístup, s jakým přinášejí technologické novinky. Naše spojení vnímám také jako podporu lokálního designu a mladých tvůrců. Těším se, co vše společně vymyslíme,“ říká sklářský designér. ●
Zlaté ručičky
Ve slavné vesničce Le Brassus měli hodně práce, aby dali dohromady fantastické Code 11.59, které se třpytí ze všech možných úhlů. Diamanty a modré safíry jsou pečlivě zbroušené a naskládané tak, aby vytvořily úchvatnou mozaiku a aby se zákazníkům dostalo stejné symfonie. Není divu, že na téhle variantě chybí datumovka, která by stejně jen zakrývala pečlivost hodinářských mistrů. Diamanty zdobí i boky hodinek z osmnáctikarátového zlata, jež ukrývají čtyřmilimetrový strojek s rezervou chodu až 60 hodin. Pro každodenní provoz ideální hodnota, jakkoliv lze očekávat, že podobný šperk budou někteří vytahovat jen při zvláštních příležitostech.
Nové trio Mini Royal Oak, zmenšenina modelu, který před dvěma lety oslavil půl století na trhu i zápěstích báječných a bohatých, bude zcela jistě oblíbenou volbou pro běžné nošení. Třiadvacetimilimetrové hodinky ve žlutém, bílém a růžovém osmnáctikarátovém zlatě mají quartz strojek se sedmiletou baterkou, takže se zákazník může starat jen o jediné — kterým z trojice modelů ozdobí své zápěstí. Novinky doprovází samozřejmě i samotná vlajková loď, tradiční Royal Oak v rozměru 34 milimetrů, nově nejen s texturovaným povrchem Frosted Gold, ale také s krystalickým pozadím číselníku v bílém nebo žlutém osmnáctikarátovém zlatě, na němž paprsky světla tančí tak uhrančivě, že zapomenete odečíst polohu ručiček. To už se u rafinovaných šperků občas stává, že forma na krátký okamžik zastíní funkci. ●
Švýcarští mistři z Audemars Piguet mají co slavit. Letos vypouštějí do světa čarokrásnou edici
Code 11.59, ale prodejním tahákem zcela jistě budou také nové Mini Royal Oak.
Multietnická římská
čtvrť
Esquilino přivítala ve svých řadách nové obyvatele.
Ve druhém podlaží domu z 19. století tu našel svých 95 m2 architekt Matteo Soddu
Dům se nachází na via Giolitti, jež lemuje hlavní římské nádraží Termini. Tři francouzská okna z obývacího pokoje a studia mají v zorném poli travertinovou stěnu řídicí věže, kterou na počátku 20. století navrhl Angiolo Mazzoni. „Výhledy z balkónů nabízejí na jedné straně starověké ruiny chrámu Minerva Medica ze 4. století, na druhé vykukuje malý kostelík Santa Bibiana přestavěný v barokním stylu mladým Gianem Lorenzem Berninim a za ním se tyčí impozantní vodárenská věž. Zvukovou kulisu tohoto místa tvoří svištící vlaky a nervózní klaksony… Přesně tato atmosféra, mix chaosu a zázraků, jež je podstatou Říma, nás přiměla se sem přestěhovat,“ říká Matteo Soddu, spoluzakladatel ateliéru Studiotamat, které stojí za projektem rekonstrukce. Byt byl tmavý, stísněný, s úzkými chodbami a příliš nízkými podhledy. Návrh ateliéru Studiotamat vycházel z potřeby vytvořit centrální otevřený prostor s obývacím pokojem, obnovit původní strop s cihlovými klenbami a sjednotit místnosti neutrální podlahou bez textury. Použití výrazných barev v interiéru definuje plochy a funkční zóny, minimalizuje počet dveří a dává pocit velké otevřenosti a variability. Tepající srdce loftu vzniklo v místě, kde dříve bývaly ložnice. Na jednom konci je situována kuchyně, na niž navazuje velký vintage stůl s deskou s šachovnicovým vzorem. Druhá půlka této místnosti je vyhrazena obývací části. Černá kožená pohovka, konferenční stolek a kancelářská křesla z blešího trhu v Berlíně jsou doplněny otevřenou kovovou policí lemovanou repro soustavou, podél boční stěny je umístěna další kovová police v barvě třešně s mixážním pultem a se sbírkou vinylů. Hlavní obytný prostor vede z jedné strany do pracovny, kterou lze v případě potřeby proměnit v pokoj pro hosty. Místnost je definována odstínem modré, který připomíná moře na Sardinii, odkud pár pochází, a je vkusně a jednoduše vybavena psacím stolem, křeslem Wassily od Knoll nebo rozkládací pohovkou zasazenou do niky mezi servisní koupelnou a šatním prostorem. Dvě vintage světla, umístěná ve dvou protilehlých rozích, míří na klenutý strop, zde omítnutý neutrální barvou, která umocňuje sochařský efekt modré, jež doslova objímá celý prostor.
Ložnice, hořčicově zbravený objem, je pojata jako schránka k odpočinku a má výhled do tichého vnitřního dvora. Tady možná Řím není tolik hlasitý, ale rozhodně je patrný ve vybavení této intimní části bytu. ●
❶ Pracovna, která je úzkou chodbou spojena s obývacím prostorem, je mimo jiné zařízena ikonickým křeslem Wassily, které navrhl v l. 1925/26 Marcel Breuer pro firmu Knoll.
❷ Chodba, která propojuje vstup s obývací částí a studiem, je dekorována neonem, který odkazuje k plakátu k legendárnímu filmu Acid House z roku 1988.
❸ Součástí pracovny je tato půvabná nika s pohovkou, jež slouží také jako postel pro hosty a je umístěna mezi koupelničku a šatnu.
❹ Kuchyně na jednom konci centrálního prostoru je navržena čistě účelově a kombinuje dva kontrastní materiály: ocel a březovou dýhu.
❺ Čelo postele potažené látkou Vescom je návrh od Studiotamat, ke čtení svítí Lampe de Marseille od Nemo, kterou navrhl Le Corbusier pro svůj rezidenční projekt Unité d'Habitation de Marseille.
❻ Úzká chodbička prošpikovaná vzduchotechnikou.
❼ Majitelé bytu — Sergio Marras a Matteo Soddu.
ARCHI TEK TURA
TEXT / FOTO
Nejdelší, nejvyšší, největší. Takovými superlativy bychom mohli popsat fantastické výkony inženýrů a architektů při řešení konstrukcí sportovních staveb. I o ni, stejně jako atleti, totiž pomyslně soutěží o prvenství. Jejich disciplínami jsou ale beton, sklo nebo ocel. V souvislosti se supersportovním rokem, který přinesl mistrovství světa v hokeji v Česku, mistrovství Evropy ve fotbale v Německu a konečně
letní olympijské hry v Paříži, jsme se na šampiony v kategorii architektura podívali zblízka.
Na historii sportovišť a jejich architektury by se stejně jako na historii samotného sportu dalo nahlížet jako na permanentní překonávání výkonů. Nejen závodníci přepisují tabulky novými světovými rekordy a odnášejí si ze stupňů vítězů medaile. Také stavby stadionů, tribun, běžeckých drah nebo skokanských můstků bývají ověnčeny vavříny a rekordními parametry. A začalo to už hodně dávno — sportovní architektura je totiž skoro stejně stará jako samotné stavitelství. Vzpomeňme například na slavné římské Koloseum a jemu podobné arény, které patřily k významným společenským centrům a symbolům své doby. Krvavé sporty, jako byly gladiátorské hry, naštěstí v moderní společnosti zanikly, sportovní architektura se však nezměnila. Stejně jako fyzické výkony sportovců se v průběhu staletí vyvíjela a neustále posouvala k ultimátním vrcholům, a to i v průběhu druhé poloviny dvacátého století, na kterou se v našem textu zaměříme.
HIPODROM LA ZARZUELA
Zrození moderně pojatých sportovišť můžeme mimo jiné spojovat s projektem hipodromu La Zarzuela v Madridu (dokončeno 1941). Tato jedinečná stavba je zosobněním sportovního ideálu o překonávání vlastních možností. Její architekt Eduardo Torroja vstoupil do dějin jako jeden z pionýrů strukturálních betonových řešení. Již ve dvacátých letech začal pracovat pro společnost Hidrocivil, kde se věnoval především stavbám vodní infrastruktury. Zabýval se například projektováním mostů a viaduktů, jejichž betonové pilíře mu nabízely potenciál k rozvádění inovativních úvah o statických prvcích. V roce 1928 založil vlastní studio a začal spolupracovat s architektem Manuelem Sánchezem Arcasem. Společně začali realizovat stavby se skořepinovým zastřešením, například trh ve městě Algeciras z roku 1932. Torroja byl jedním z prvních, kdo objevil
Hipodrom La Zarzuela v Madridu je mistrovské dílo španělského architekta a inženýra Eduarda Torroji. Dokončil ho v roce 1941 a upoutá především svým konstrukčním řešením vykonzolované střechy.
Dominantou olympijského stadionu v Helsinkách je 73 metrů vysoká věž, která byla postavena podle návrhu architektů Yrjöho Lindegrena a Toivo Jänttiho již mezi léty 1934 a 1938.
Malá sportovní hala v Římě vznikla podle návrhu italského inženýra Piera Luigi Nerviho, který při její konstrukci použil prefabrikované moduly z předpjatého betonu.
Stadion Yoyogi od architekta Kenza Tangeho je symbolem moderního Japonska. Prohnutá střecha spočívající na dvou masivních betonových pilířích připomíná tradiční japonské pagody.
potenciál tenkých skořepinových železobetonových konstrukcí, jež jsou díky hyperbolickým zakřivením schopny zaklenout rozlehlé plochy bez podpůrných prvků. Jeho experimenty vyvrcholily ve druhé polovině třicátých let, během kterých spolupracoval s architekty Carlosem Arnichesem Moltó a Martínem Domínguezem Estebanem na podobě nového hipodromu La Zarzuela na předměstí Madridu. Torrojova práce na této stavbě spočívala především v pozoruhodném řešení vykonzolované střechy, zkonstruované z tenkého železobetonu, jejíž obrovský převis vyvažovala skrytá konstrukce v útrobách tribuny. Torroja svými výpočty a měřeními dovedl projekt až na hranice proveditelnosti, ale znalosti betonu a jeho konstrukčních vlastností vyústily v odvážnou a vizuálně poutavou tribunu dosahující dokonalé rovnováhy mezi estetikou a inženýrstvím.
POD OLYMPIJSKÝMI KRUHY
Věděli jste, že Mezinárodní olympijský výbor uděloval mezi lety 1912—1948 medaile také za architekturu, malbu, sochařství, literaturu a hudbu? Podle zakladatele novodobých olympijských her Pierra de Coubertina byly nedílnou součástí původních antických her umělecké obory, které harmonicky doplňovaly sportovní výkony a hlásily se ke společné vizi sounáležitosti a míru. Ve Stockholmu v roce 1912, v Amsterdamu v roce 1928 nebo v Berlíně v roce 1936 tak byly rozdány zlaté medaile některým realizovaným i nerealizovaným architektonickým projektům. Navzdory tomu, že se v roce 1948 od této specifické disciplíny opustilo, druhá polovina minulého století je pro spojení identity olympijských her s výraznou architekturou zcela zásadní. Právě sportovní stadiony se společně s maskoty, piktogramy, dresy či pochodněmi staly symboly konkrétních her, podle nichž si je všichni dodnes pamatujeme. →
Pozoruhodná sportoviště vznikala v průběhu minulého století i mimo tradiční sportovní centra pro v našich podmínkách nepříliš populární a známé sporty. Například kriketový stadion Sardar Vallabhbhai Patel v indickém Ahmedabadu navrhl v roce 1965 jeden z nejdůležitějších indických architektů 20. století Charles Correa. Jeho statiku vypočítal inženýr Mahendra Raj. Ještě před dvěma lety měl být stadion zbořen. Díky iniciativě památkářských organizací byl však zachráněn a měl by být zrekonstruován a eventuálně použit i při olympijských hrách v roce 2036, o jejichž organizování se Ahmedabad uchází.
1952
Hry, které se zapsaly do dějin našeho národa asi nejvýrazněji, se konaly v roce 1952 v Helsinkách. Vytrvalostní běžec Emil Zátopek si odvezl tři zlaté medaile, trochu v jeho stínu se se zlatou medailí vracela z olympiády také jeho žena, oštěpařka Dana Zátopková. Finsko tehdy využilo LOH jako prostředek propagace své nové identity. Země se prezentovala jako moderní společnost, ve které sport stejně jako kvalitní design a architektura mají své místo. Centrem letní olympiády v Helsinkách se stal stadion postavený podle návrhu architektů Yrjöho Lindegrena a Toivo Jänttiho mezi lety 1934 a 1938 s vizí pořádání přesunutých her z Tokia v roce 1940. Nakonec ani ty se v Helsinkách kvůli válce nekonaly a čistě bílý stadion, jedna z nejvýznamnějších staveb finského funkcionalismu, zazářil v plné kráse až v roce 1952. Pod jeho štíhlou, téměř 73 metrů vysokou věží tu zářil i Emil Zátopek, který si právě tady doběhl pro své tři cenné kovy. Ostatně zlatou medaili získal v roce 1948 i samotný architekt Yrjö Lindegren, a to v již zmíněné, později zrušené kategorii pro architekty. Divácká kapacita stadionu byla během LOH 1952 s více než 70 000 místy na maximu. V současné době se na tribuny stadionu vejde 36 251 diváků, během koncertů je jeho kapacita v závislosti na velikosti pódia 45 000 až 50 000 míst.
1960
Architektonickým hrdinou letních olympijských her v Římě v roce 1960 byl pro změnu italský inženýr a architekt Pier Luigi Nervi. Se svými koncepcemi betonových konstrukcí navázal na práci Eduarda Torroji a během padesátých a šedesátých let postavil po celé Itálii řadu dechberoucích staveb, které dodnes udivují svými rozsáhlými betonovými zastřešeními. Jedním z jeho nejvýznamnějších triumfů se stal tzv. Palazzetto dello Sport, stadion pro
sálové sporty, který navrhl společně s architektem Annibalem Vitellozzim. Hlavním prvkem projektu je kupole podepřená 48 radiálními pilíři ve tvaru písmene Y, které současně vytvářejí jakýsi dekorativní motiv celé stavby. Hlavní devízou Nerviho projektu byl tzv. předpjatý železobeton (beton s ocelovou konstrukcí uvnitř, který zvyšuje pevnost v tahu). Pro tvarování malty nebyly potřeba žádné dřevěné formy, což znamenalo, že Nerviho systém byl rychlý a ekonomický. Výsledkem je kupole o průměru téměř 80 metrů tvořená 1 620 prefabrikovanými předpjatými kosočtverci, které tvoří skořepinu, zpevněnou na vrchu kompaktní vrstvou hladkého betonu. Aby struktura překonala důsledky své nedostatečné tloušťky, je kupole na svém okraji zvlněná. Nervi, který postavil pro LOH v Římě celkem čtyři sportoviště, si tímto mistrovským kouskem vysloužil trvalé místo na pomyslném Olympu inovativních stavebních metod.
1964
Stadion jako symbol národní hrdosti a vyspělé společnosti byl postaven i pro účely letní olympiády v Tokiu v roce 1964. V té době procházelo Japonsko obrovskými společenskými a ekonomickými změnami. Olympijské hry měly světu ukázat, že se po staletích mezinárodní izolace stalo jedním z nejvyspělejších států tehdejšího světa, a to i přesto, že si stále zachovávalo své tradice. Přesně tímto způsobem koncipoval hlavní sportoviště her i architekt Kenzo Tange. Ovlivněn evropským modernismem v čele s Le Corbusierem, se podílel na emancipaci japonské moderní architektury. V tomto ohledu je jeho stadion Yoyogi nejzdařilejším dílem. Představuje totiž velmi svérázný hybrid západní moderní architektury a japonských tradic. Tange pracoval s inovativním strukturálním designem, pomocí něhož vytvořil dramatickou křivku stadionu založenou na dvou velkých středových
Mnichovský stadion pro letní olympijské hry 1972 patří vůbec k nejinovativnějším stavbám své éry. Jeho zastřešení tvoří ocelové kabely zavěšené na litinové nosníky.
kabely tvoří tahovou střešní konstrukci podobnou stanu; řada předpjatých kabelů je zavěšena na dvou hlavních kabelech, které nesou betonovou konstrukci tvořící základnu stadionu a zároveň poskytují nezbytnou konstrukci pro tribuny se sezením. Výsledkem je velmi elegantní organické řešení dynamických rádiů, které ale zároveň odkazují k podobě tradičních japonských pagod a ceremoniálních bran. Areál tvoří dvě sportoviště koncipované ve stejném duchu. Menší stadion s kapacitou 5 300 diváků hostí především míčové a sálové sporty, do větší plavecké arény se vejde až 10 500 diváků. Tange navrhl nejen ikonu sportovní architektury, ale především symbol veskrze japonské moderní identity nové éry, jakým je napříkad i vlak šinkansen, jehož provoz byl také zahájen u příležitosti tokijských her.
1972
Letní olympijské hry v Mnichově patří co do výtvarné koncepce k těm nejucelenějším.
nosných kabelech. Tange využil centrální konstrukční páteř tvořenou ocelovými lany, na nichž je zavěšena konstrukce střechy. Dvě velká ocelová lana jsou podepřena mezi dvěma konstrukčními věžemi a navíc jsou ukotvena do betonových podpěr na zemi. Zavěšené
Za jejich komplexním designem stojí jak slavný grafický designér Otl Aicher, který vytvořil geniální grafický manuál včetně plakátů a piktogramů jednotlivých sportů, tak architekt Günther Behnisch a inženýr Frei Otto, kteří si svým projektem vydobyli prvenství v použití originální zavěšené ocelové a plexisklové konstrukce použité v takových rozměrech vůbec poprvé. Tvůrci záměrně pracovali s lehkou ocelovou konstrukcí s transparentními výplněmi, aby se vymezili těžké a monumentální architektuře olympijského stadionu v Berlíně spojeného s propagandou nacistického režimu během her v roce 1936. Venkovní stadion přikryli „ocelovým stanem“, jenž svými ostrými formami připomíná nedaleké zasněžené vrcholky Alp. Přitom využili přirozené zvlněné topografie terénu a stadion pro 90 000 diváků částečně zakopali do krajiny. Nad tribunami posléze inženýr Frei Otto,
Novinářská tribuna ve Štrbském Plese vznikla v rámci mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1970. Jejím autorem je slovenský architekt Eugen Kramár.
mimochodem držitel Pritzkerovy ceny, vztyčil 58 stožárů z lité oceli, mezi kterými bylo navlečeno 436 kilometrů ocelových kabelů, jež podpíraly vlnitý baldachýn složený z 8 000 panelů z plexiskla. Obrovská stavba nakonec pokrývala téměř 75 000 metrů čtverečních, což z ní dělá jeden z nejambicióznějších stavebních projektů, jaké kdy Německo vidělo. Olympijský park v Mnichově je dodnes sportovním cílem obyvatel města, pravidelné vybíhání na vrchol centrálního pahorku je výzva, která se neodmítá.
POD TATRANSKÝMI VRCHOLY
Invence architektů se zdaleka neomezuje pouze na sportoviště pro letní sporty. Abychom se o tom přesvědčili, nemusíme jezdit daleko. Ve Štrbském Plese v Tatrách se v roce 1970 uskutečnilo mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách FIS. K tomuto účelu bylo v příkrých svazích vybudováno hned několik sportovních staveb, které i přes své značné dimenze zapadají do krajinného rázu nejvyšších slovenských hor. O jejich design se postaral architekt Eugen Kramár, který byl pověřen mimo jiné dvěma skokanskými můstky. Jejich architektura vyniká dynamickými šikmými tvary a je jedinečným příkladem pozdní slovenské moderny, která kontextuálním způsobem zapadá do unikátního krajinného rázu. Možná vůbec nejzajímavější stavbou je tribuna pro porotce skokanských soutěží, která je tvořena masivním betonovým pilířem se zavěšenými dřevěnými kabinami ve tvaru trojúhelníků. Její umístění v prudkém svahu dopadu skokanského můstku jí propůjčuje opravdu monumentální charakter. Pro své nadstandardní kvality označili tehdejší novináři komplex FIS jako „areál snů“. My se k nim přidáváme a těšíme se na strhující výkony jak sportovců, tak architektů na nadcházejících hrách v Paříži. ●
Čas na olympiádu
TEXT Eva Hlinovská, Lidové noviny FOTO archiv značek
Letní olympijské hry v Paříži začínají 26. července a ve francouzské metropoli se konají potřetí, po letech 1900 a 1924. Dnes už sice sportovci mechanické strojky pro měření času nepotřebují, ale nebylo tomu tak vždycky. Na jakých hodinkách se v minulosti odpočítávaly olympijské rekordy? Psal se rok 1904. Před čtyřmi lety se v Paříži konaly v rámci světové výstavy olympijské hry, jichž se poprvé mohly účastnit také ženy. Nové století s sebou přineslo nejen závan emancipace, ale také nový životní styl a zájem o sportování. Toho si byl moc dobře vědom Louis Cartier, vnuk zakladatele šperkařského domu. V leteckém klubu Aéro-Club de France (AéCF), v němž se sdružovali bohatí francouzští podnikatelé, se seznámil s extravagantním brazilským letcem Albertem Santosem-Dumontem. Aby Alberto nemusel při pilotování šátrat v kapse, aby věděl, kolik je hodin, vymyslel Louis Cartier zdánlivě jednoduché řešení, které změnilo způsob nošení hodinek: v roce 1904 je pomocí koženého řemínku připnul na zápěstí. První sportovní náramkové hodinky Santos začala značka vyrábět v malých sériích v roce 1911.
Díky své praktičnosti nabral po 1. světové válce tento vynález na popularitě a aby se odlišil od kapesních kulatých časomír, ukládaly manufaktury strojky do pouzder různých tvarů. Santosy mají čtvercové pouzdro se zakulacenými rohy, obdélníkové je zase charakteristické pro model značky Jaeger-LeCoultre Reverso, byť jeho tvar má i jiný důvod: hodinky z roku 1931, které byly původně určeny pro britské hráče koňského póla v Indii, díky němu lépe seděly na zápěstí. Pouzdro lze navíc otočit dýnkem navrch, aby bylo sklíčko ochráněno před rozbitím při dynamické hře. Historie olympijských meřičů času se začala psát v roce 1932 na hrách v Los Angeles, kam se vypravil jediný hodinář ze značky Omega, vybavený kapesními hodinkami schopnými měřit jednotlivé časové úseky — chronografy. V té době s přesností 1/10 sekundy. Dnes Omega, oficiální olympijská časomíra, cestuje s desítkami tun techniky.
Ještě o šest let starší je další z převratných hodinářských vynálezů: zakladatel Rolexu Hans Wilsdorf představil v roce
1926 první voděodolné a prachuvzdorné pouzdro Oyster. Na potápěčské hodinky od Rolexu si sportovci museli počkat až do roku 1953. První model Submariner měl pouzdro voděodolné do 100 metrů. Současné ocelové hodinky s otočnou lunetou a pouzdrem voděodolným do 300 merů jsou pro mnohé dodnes symbolem dokonalých náramkových hodinek.
Šedesátá léta patřila motoristickým chronografům. V roce 1964 Rolex uvedl Oyster Perpetual Cosmograph Daytona, Heuer chronograf Carrera. Roku 1968 Jack Heuer představil jachtařský Skipper s 15minutovým trojbarevným sčítačem na třetí hodině, který odpočítává nejdůležitější okamžik závodu: 15 minut do startu regaty. V roce 1969 značka Zenith předvedla poslední zásadní inovaci na poli chronografů: strojek El Primero se samonátahem, který je schopen měřit časové úseky s přesností na 1/10 sekundy.
Sedmdesátá léta se nesla ve znamení nových, sportovně-elegantních ocelových modelů pro mladou generaci. Dodnes populární kategorii nastartovaly hodinky
Audemars Piguet Royal Oak podle návrhu Géralda Genty z roku 1972. Model se dočkal designové úpravy v roce 1993 coby Royal Oak Offshore — tyto hodinky určily trend velkých masivních pouzder, jež dominovaly 90. i nultým letům.
S nástupem chytrých hodinek začaly ty mechanické ztrácet pro reálné měření sportovních výkonů na významu. Navíc přece jen váží v oceli zhruba 100 gramů a jejich strojek rozhodně nemiluje otřesy. Ale výjimky potvrzují pravidla: tenista Rafael Nadal hraje od roku 2010 s hodinkami značky Richard Mille RM 27-05 Flying Tourbillon. Letošní model váží i s páskem pouhých 11,5 gramu. ●
❶ TAG HEUER CARRERA CHRONOGRAPH SKIPPER regata chronograf, samonátah, 39mm, růžové zlato, voděodolnost do 100 m, látkový pásek
❷ CARTIER SANTOS DE CARTIER samonátah, 39,8 × 47,5 mm, ocel, voděodolnost do 100 m, ocelový tah
❸ JAEGER-LE COULTRE REVERSO TRIBUTE SMALL SECONDS ruční nátah, 45,6 × 27,4 mm, růžové zlato, kožený řemínek od Casa Fagliano (italský výrobce bot na míru pro koňské pólo)
❹ ZENITH CHRONOMASTER SPORT GREEN vysokofrekvenční chronograf, samonátah, 41 mm, ocel, voděodolnost do 100 m, kaučukový pásek
❺ AUDEMARS PIGUET ROYAL OAK OFFSHORE SELFWINDING samonátah, 43 mm, ocel, voděodolnost do 100 m, kaučukový pásek
❻ RICHARD MILLE RM 27-05 FLYING TOURBILLON RAFAEL NADAL ruční nátah, 37,25 mm × 47,25 mm, Carbon TPT B.4, textilní pásek, limitovaná edice 80 kusů
❼ ROLEX OYSTER PERPETUAL SUBMARINER samonátah, 41 mm, ocel, voděodolnost do 300 m, ocelový tah Oyster
❽ OMEGA kapesní split-seconds chronograf z roku 1932, LOH Los Angeles, vintage
❾ PATEK PHILIPPE REFERENCE 20176M001 PARIS OLYMPICS stolní hodiny ke 100. výročí pařížské olympiády, průměr 128 mm, výška 213,5 mm, Grand Feu smalt cloisonné, paillonné, miniaturní malba na smaltu, unikátní kus
Spojit
nespojitelné a přinést symbolickou zahradu klidu do rušného budapešťského
pátého distriktu měl za úkol italský architekt
a designér Piero Lissoni. Povedlo se.
Hledání rovnováhy v rekonstrukcích historických budov je dvousečný úkol. Speciálně když se jedná o hotelový komplex s důrazem na maximální luxus. Projekt hotelu Dorothea byl navíc úplně prvním ze sítě Marriott Bonvoy's Autograph Collection, která je pověstná svou precizností. Modernost a nároky na technický komfort versus zachování historických prvků, jež navíc hlídá památkový úřad, se stává noční můrou nejednoho architekta. Mistr italské elegance ale našel způsob, jak mluvit jednou řečí. Tři budovy v jednom uzavřeném bloku vznikly v různých obdobích: Weber je neorenesanční palác, Mahart secesní a Munnich je lehká modernistická budova s prvky art deca a Bauhausu. Piero Lissoni pochopil, že musí vytvořit především funkční střed — jakési piano nobile známé z italské renesance. Zastřešil tedy celé nádvoří a vytvořil zde velkorysý prostor pro restauraci a bar Pavilon, vzdušnou oázu se svěží zahradou, kde se pod vedením šéfkuchaře Carmina di Luggo servíruje nový pohled na stravování ve městě s pokrmy z místních farem.
Každý hotel Autograph Collection nabízí „The Mark“ zážitek, který je pro daný hotel jedinečný. V hotelu Dorothea je to stěna se šťavnatými bylinkami, která vzdává hold Josefu Habsbursko-Lotrinskému (byl fascinován botanikou a po jeho manželce je hotel pojmenován). Odkazy na maďarskou historii a řemeslo najdeme také na recepci, kde je celá jedna stěna vytvořena z keramických dlaždic ze slavné manufaktury Zsolnay, jejichž „olejová“ glazura zažila svůj boom v období secese. Na pokojích pak najdete třeba židle la Cesca B32 od Marcela Breuera, rodáka z města Pécs. Zdi hotelu zdobí portréty připomínající malby od maďarského uměleckého a módního fotografa Zoltána Tombora. Hravá umělecká díla žen představují tradiční oděv s moderním nádechem stejně nečekaně jako inovativní kosmetické a tělové procedury v místním spa. Nechybí ani bazén, což je základ v hledání harmonie.
Koncem roku hotel plánuje otevření další restaurace. Pod vedením šéfkuchaře Daniho Garcíi, držitele tří michelinských hvězdiček, by měla na střeše vzniknout BiBo, andaluská brasserie s úžasným panoramatickým výhledem na Budín. Další důvod k brzké návštěvě. ●
Osobní zorné pole
Do pestré mozaiky obchodů na pražské Letné přibyl nový přírůstek. Butiková optika Kahotski Eyewear na ulici Milady Horákové zaujme zvenku výraznou modrou výmalbou stěn i stropu, uvnitř pak nadchne nabídkou originálních brýlových obrub od dvojice Nastassia Aleinikava a Pavel Kahotski i od dalších nezávislých designérů.
Základem sortimentu jsou dnes již ikonické, ručně vyráběné modely značky Kahotski Eyewear, která vznikla osamostatněním od zavedeného studia Nastassia Aleinikava, samozřejmě vám tu ale s velkou radostí navrhnou a vyrobí brýle přímo na míru vašemu obličeji. „Vždy pracujeme s tváří a charakterem člověka. Lidé jsou často zvyklí na určitý styl brýlí, který si roky kupují pořád dokola. Někdy jim opravdu sedí, v opačných případech jsme tu my, abychom jim nabídli jiné možnosti,“ říká Pavel Kahotski, jenž se dokonce odvážně pustil do dálkového studia, aby získal licenci na výrobu brýlí od A do Z a mohl otevřít „opravdovou“ optiku, ne jen design shop s brýlemi.
Kromě brýlí z vlastní dílny přináší Kahotski Eyewear jako první do České republiky sofistikovanou francouzskou značku VUE DC, dánský label Skans Eyewear zaměřený na udržitelnost a berlínské modely Veronika Wildgruber Eyewear s inovativními designovými prvky. Mimochodem, jejich autorka Veronika Wildgruber je několikanásobnou držitelkou jednoho z nejprestižnějších ocenění brýlového designu Silmo d'Or Award. „V Kahotski Eyewear nabízíme náš prvotřídní výběr. Je to vlastně něco jako kurátorská sbírka brýlí,“ vysvětluje Pavel Kahotski a ukazuje mi brýle vystavené na unikátních policových stěnách z polystyrenu, které pro obchod navrhlo studio IHOR. Zrcadlo a světlo jsou zase od jiných letenských kamarádů, studia Dechem.
Pavel, který se designu brýlí věnuje od roku 2017, zastává názor, že nejsou jen korekční pomůcka, ale tvoří součást osobnosti. On a jeho žena Nasťa promítli ty své do nového projektu, s nímž směle vpluli do hustě obsazených vod očních optik. →
TEXT Tereza Finková FOTO Jan Kolský
❶ Nová optika Kahotski Eyewear se usídlila hned vedle spřáteleného obchodu Charaktery na ulici Milady Horákové v Praze na Letné.
❷ Mobiliář navrhlo studio IHOR, zrcadla a světlo jsou od Dechem, jen skleněné stínidlo dostalo barevný „posyp“, který odkazuje na barvy brýlových obrub.
❸ Pavel Kahotski a Nastassia Aleinikava.
„V Kahotski Eyewear nabízíme náš prvotřídní výběr. Je to vlastně něco jako kurátorská sbírka brýlí,“ vysvětluje designér a dnes již také optik Pavel Kahotski.
Fo r eve r !
– 6. 10. 24
Servírují menu jako v luxusní restauraci, jen si ho vychutnáváte třeba uprostřed lesa nebo na samotě u ohně. Vymanit se z nerezových kulis restauračních kuchyní je cesta, kterou se ubírá stále více šéfkuchařů, ale i barmanů. Jídlo nebo drinky připravují pod širým nebem, koncept vymýšlejí na míru eventu, soustředí se na lokální suroviny a když to navíc celé provází určitá obřadnost, nebo naopak vtip, všechny to baví o to víc. Spojuje je kreativita, touha dělat věci jinak, ale promyšlené do detailu a nehledě na občasné polní podmínky stále absolutně profesionálně. Klienty respektují, ale zároveň edukují. Představujeme vám kolektivy kuchařů i barmanů, kteří pohostí svatbu, oslavu, firemní akci, udělají brunch při openingu showroomu nebo večeři na tematickém eventu. Rauty s obligátními chlebíčky, řízky a gulášem jsou ty tam. Je čas na něco současnějšího, tentokrát v pop-up stylu.
Piknikon
Kreativní catering na téma cesta skla, piknik v duchu vzpomínek na dětství, lesní večírek nebo pohoštění v galerii inspirované jedním obrazem. V Piknikonu se fantazii meze nekladou a výjimkou tak nejsou ani pralinky servírované na plovoucím květu leknínu ve vaně, dezerty ve tvaru tenisových míčků nebo zadání cateringu na téma bizár. Gurmánská hostina od Piknikonu je vždy přizpůsobena danému brandu, tématu či produktu. „Na surovinách nešetříme. I na event pro 200 lidí je vybíráme jako pro váženou návštěvu,“ popisuje Dana Nerudová, která za konceptem Piknikonu stojí. „Volíme sezónní suroviny, čímž projevujeme obdiv a respekt k přírodě, ročním obdobím a proměnlivosti sezón.“ Pro Piknikon je také velmi důležitá rozmanitost. „Na vinici rodiny Lobkowicz jsme připravovali narozeninový piknik
pro hraběnku ve stylu italské a francouzské kuchyně, vařili jsme na plovoucím mole vedle Karlova mostu nebo uprostřed botanické zahrady,“ vyjmenovává Dana a dodává, že mít na místě profesionální kuchyň je opravdu výjimečná záležitost. „Ale právě i díky neotřelým místům jsou pak zážitky tak výjimečné. Limitující bývají praktické věci, jako je přístup k tekoucí vodě, stabilní elektřina nebo rozvernost počasí. Ale zatím jsme si vždycky poradili.“
A o jaké lokaci pro své kuchařské a kreativní umění tým Piknikonu do budoucna sní? „Stále se těšíme, až jednou prostřeme hostinu pod trigami Narodního divadla. A také bychom si někdy rádi užili naši gastronomii v roli hostů.“ Dolce Vita měla jedno odpoledne tu čest stát se hostem Piknikonu a byl to skvělý zážitek.
Kolagen
Otevřeli si kavárnu, ale kamarádi a štamgasti začali místo na ranní kávu chodit raději večer na drinky. Tak se Jiří Chladil, Jiří Jelínek a Vojtěch Filko po čase pustili do pop-up akcí — a vznikl Kolagen. „Společné záliby a zkušenosti jak za, tak před barem nás svedly dohromady nad pečené koleno v Brně na Bláhovce. Proto název Kolagen, kvůli kolagenu v koleni,“ vypráví Jiří Chladil. „Ze surovin jsme si hodně oblíbili například octy a vermuty od Utopie a sirupy a shruby od Vandy. Ty divnější věci si děláme často spíš sami.”
„Divnějšími“ věcmi myslí například tinkturu z čerstvého wasabi, kterou si vytvořili před dvěma lety a použili ji až nedávno do twistu na dirty martini. „Místo vermutu je v něm saké infuzované kokosem a jako dirty složka miso pasta. Wasabi tinkturu jsme pak na hotové martini jen rozprášili. I když to není náš nejprodávanější drink, rozhodně patří mezi nejlepší.“ Naopak asi nejoblíbenějším je Pornstar Spritz, což je twist na Aperol Spritz s trochou Campari a marakuji dolitý ciderem místo prosecca. Někdy chtějí dva Jirkové a Vojta jen zkusit, jestli funguje vtip, co je napadne, jindy je inspiruje jídlo — zachytí v drinku chuť štrůdlu nebo vymýšlejí, co se nejvíc hodí popíjet k řízku. „Nebo nás jen zajímá, jak by mohly klasické drinky chutnat jinak, kdybychom na nich něco změnili.“
ZE MĚ projekt
„Zvládneme uvařit kdekoliv a pro jakýkoliv počet hostů,“ říká o sobě kolektiv ZE MĚ projekt, v jehož čele stojí Vojtěch Nemrava. Venkovní kuchyni si vozí vždy s sebou a máloco je dokáže překvapit. „Nezáleží, jestli vaříme v eventovém prostoru v Praze, na dvorku firmy na Moravě nebo uprostřed lesů, hosté dostanou vždy stejnou nabídku,“ popisuje ZE MĚ projekt Aneta Macolová a dodává, že limitující je pro ně jen spánková deprivace. „Jinak nás nezastaví nic.“
Nejsilnější zážitek má kolektiv kuchařů aktuálně z vaření v Anglii. Dvoudenní soukromý catering připravovali v krásném rodinném domě s výhledem na moře a útesy. „Baví nás to vždycky a všude, ale do zahraničí bychom rádi jezdili častěji,“ přiznávají a vzpomínají také na únorové vaření na Fuerteventuře. Momentálně kolektiv
nejvíce žije přípravami vlastního ME ZE festivalu, dvoudenní akce plné jídla, hudby, workshopů a přednášek zaměřených nejen na gastronomii. Odehraje se 10. srpna na samotě mezi Táborem a Pelhřimovem. Raut je pod taktovkou ZE MĚ projektu vždy kombinovaný s roznášenými chody. „Chceme, aby se k lidem jídlo dostalo v té nejvyšší možné kvalitě. Burger nebo tatarák, který stojí hodinu na rautu, jíst nechcete,“ vysvětluje Aneta a dodává, že se kuchaři inspirují jak svými oblíbenými jídly, tak nedělním obědem u babičky, ale i stážemi v nejlepších restauracích světa. Jídlo navíc servírují na keramiku, kterou si sami vyrábějí a nechybí ani vlastní pečivo pod taktovkou Tomáše Urbana: chleba s žitnou záparou, focaccia, máslové houstičky na burgery nebo frgály přelité horkým máslem.
Camp Fuego
Snaha zůstat v gastronomii, ale nevařit konvenčním způsobem přivedla Marka Pavalu ke Campu Fuego. „Nechtěl jsem trávit svá ‚nejlepší léta‘ do noci zavřený v nerezové kuchyni pod umělým osvětlením a pracovat na snu někoho jiného. Vytvořil jsem si vlastní cestu inspirovanou tím, co mi v životě chybělo — příroda, klid, pobyt venku a vůně hořícího dřeva,“ vypráví kuchař, který původně vystudoval fotografii. Zaměřuje se na vaření na otevřeném ohni, přesto v kurzech, které v Campu Fuego pořádá, najdete jídla připomínající spíš menu luxusních restaurací. S tím rozdílem, že Marek Pavala vše připravuje se svými hosty. Ti si vyzkoušejí techniky, jako je pečení ryb na špalku, cílené pálení ovoce a zeleniny nebo opékání hovězích steaků na hromadě žhavého uhlí. „Rádi pálíme suroviny. Například spálená rajčata, ač to pro nezasvěcené může být lehce šokující, jsou absolutní lahůdka.“
Camp Fuego není restaurace, nýbrž škola vaření, a pro Marka dokonce až životní styl. „Vše začíná rozděláním ohňů. Vaří se, popíjí se napárované víno nebo koktejly z našeho baru, hosté mohou mezi chody využít střelnici a vyzkoušet si loveckou kuši na medvědy a další střelné zbraně. Naši klienti chtějí nechat starosti všedního života ve městě a utéct k nám zažít trochu dobrodružství.“
Fuego znamená ve španělštině oheň a právě ten je pro Markův přístup ke gastronomii stěžejní. „Oheň jen tak neovládnete. Můžete ho zkusit směřovat a pomáhat mu najít správnou cestu, ale je to živel, který si občas dělá, co chce. Nemáme praktickou kuchyni plnou robotů a kuchařů. Naší kuchyní je příroda, musíme ji respektovat a učit se s ní pracovat. Nedávno jsme například zjistili, že nejlepší steaky uděláte hned po dešti.“
Jídlo se odstěhovalo do Humpolce — a bydlí teď v Konzoomu. Přestěhoval ho tam Jan Kotrba s rodinou v období pandemie covidu, kdy v Praze nebylo dle jeho slov téměř do čeho píchnout. A tak se rozhodl posunout gastro v Humpolci a od té doby se Konzoom stále vyvíjí — z původního obchodu nyní vzniká bistro s obchodem a součástí jsou i cateringové služby. Zásadní tu je chuť, kvalita, férovost a původ surovin.
„Každý týden minimálně jednou jezdím do Prahy nakupovat vše, z čeho budu vařit. Tam začíná to, co nakonec hosté dostanou na talíři. Spoustu let jsem se učil vařit od těch nejlepších ze sítě Ambiente, snažím se na to stále myslet, a tím dosahovat kvality,“ vypráví šéfkuchař, který dříve působil také ve White Circus Catering a vyrazil na zkušenou i do Anglie, kde zjistil, že je všude dobře, ale doma nejlíp. „V Konzoomu vaříme necelé dva roky a jen pár jídel jsme dělali dvakrát. Rád ale používám zeleninu. Co se týče cateringu, tak často přemýšlím, co bylo nejoblíbenější na akcích s White Circus. A také si pravidelně dokupuju kuchařky,“ přiznává. Zatímco s White Circus Catering vařil Jan Kotrba na Pražském hradě, Britské ambasádě v Praze, České ambasádě v Paříži, ale i na slamníku s udusanou hlínou, s Konzoomem si ho lidé často zvou přímo k sobě domů, aby jim jídlo připravil v soukromí. „To bývá dost osobní a zajímavé. Tak v polovině případů pracujeme v poměrně polních podmínkách. Buď máme elektřinu, nebo oheň, a podle toho pak vzniká menu.“
Konzoom
Zahrady, parky a terasy už čekají na vaše pravidelné letní sedánky. Abyste se pod širým nebem cítili co nejpohodlněji, vybavte je tím nejlepším venkovním nábytkem, který je aktuálně hitem mezi českými i světovými nábytkářskými značkami.
URBANIA HOME
Také zlínská designérka Adéla Bačová zabrousila se svou novou kolekcí dřevěných židlí Bombshell do oblasti venkovního nábytku. Umožnila to spolupráce se specializovanou českou firmou Urbania Home.
VAARNII
Britská designérka Faye Toogood spojila síly s finskou značkou Vaarnii, aby společně vytvořily kolekci mohutného venkovního nábytku Peach.
FRATELLI GIUDICI
V roce 1935 vyrobila firma bratrů Giudiciových ve své továrně v Locarnu ikonické venkovní lehátko Lido, jehož plátěná opěrka se dá nastavit do dvou poloh.
Petite Friture, Dedon, Kave
KAVE HOME
Lehátka Dandara od značky Kave Home tvoří ocelová konstrukce, do sítě oblečený opěrák a sedák a nohy z akáciového dřeva.
DEDON
Nové křesílko Kida patří do stále se rozšiřující rodiny venkovního nábytku vzniklé podle návrhu amerického designéra Stephena Burkse.
PETITE FRITURE
Praktický pojízdný odkládací stolek Week-End z lakovaného hliníku pochází z dílny pařížských designérů Brichet-Ziegler.
Home, Urbania, Vaarnii
TODUS
V posledních letech o sobě dává značka Todus pořádně vědět. Letos například s konceptem nízkého venkovního stolování, které vám umožní např. sofa Dongo.
EMBRU
Během svého krátkého meziválečného pobytu ve Švýcarsku navrhl designér Marcel Breuer několik výrobků pro značku Embru, včetně tohoto hliníkového lehátka Liege 1096 z roku 1933. V katalogu Embru ho najdete dodnes.
EGOÉ
Modulární systém řady Y od Egoé posunuje dosavadní hranice využití venkovního prostoru. Základním prvkem jsou kostky, které lze jako stavebnici libovolně spojovat a osazovat doplňky a funkčním příslušenstvím.
Todus, Embru, Egoé,
MMCITÉ
David Karásek a Michael Tomalik představili novou vizi venkovní pobytové krajiny v podobě produktu Platform, který je jakýmsi ostrůvkem pro práci i relax.
TRIBÙ
Jednoduchá, jemně klenutá a skulpturální základna a hladká kruhová deska z teraca — to vše tvoří nadčasový odkládací stolek Dunes, který pro značku Tribù navrhlo americké studio Yabu Pushelberg.
VALERIE OBJECTS
Napůl galerie, napůl výrobce. Takovým chameleonem je belgický label Valerie Objects, který spolupracoval s Maartenem Baasem na kolekci židlí Aligned.
Valerie Objects, mmcité
NURT
Oka je keramický stolek se dvěma odkládacími plochami v různých výškách. Jeho jednoduchost z něj vytváří objekt, který je funkční i výtvarný zároveň.
BÓDA HORÁK
Lavice Zahrada patří k typickým romantizujícím dílům českého postmoderního designéra, pro jehož tvorbu jsou typické zelené ocelové konstrukce.
DANVER
V návaznosti na úspěšnou kolekci Cosmopolitan představila společnost Danver stejnojmennou venkovní kuchyni, kterou navrhl architekt a kreativní ředitel značky
Daniel Germani. Je patrné, že se nechal inspirovat uměleckým stylem De Stijl a jeho nejslavnějším zástupcem Pietem Mondrianem a vytvořil variabilní systém s přihrádkami v základních barvách.
Danver, Fritz Hansen,
FRITZ HANSEN
Společně s celou firmou
Skagerak koupila slavná nábytkářská značka i její portfolio venkovního nábytku, včetně lavice Lilium.
BOHINC STUDIO
Zcela umělecký přístup zaujala k venkovnímu nábytku designérka Lara Bohinc. Její korkové objekty Utopia byly nejdříve vystaveny na festivalu Design Miami, aby je mohla později vyrobit ve velmi limitované edici.
Nurt, Bóda Horák, Bohinc
Návštěva u Marieli
Trochu
netradičně, ve čtvrtém patře domu v Maiselově ulici v Praze, najdete showroom vystlaný prémiovým povlečením.
TEXT Tereza Finková FOTO archiv značky
Název Marieli sice evokuje italštinu, je ovšem odvozen od jména prababičky zakladatelky této původní české značky. Jmenovala se Marie Líkařová a za první republiky vedla obchod s ložním prádlem. Její pravnučka Terezie Täubelová se rozhodla v této započaté rodinné tradici pokračovat, vzdala se kariéry v diplomacii a pustila se do výroby kvalitního povlečení. Všechny kolekce značky bylo dosud možné zakoupit pouze na e-shopu. Opakované žádosti zákazníků, zda by se na použité materiály mohli podívat, a hlavně si na ně sáhnout, ale přesvědčily Terezii o nutnosti vlastního kamenného zázemí. Interiér designového apartmánu vznikal pod taktovkou Atelieru Monday. „K zadání jsme přistoupily s touhou vytvořit tzv. shoppable apartment. Tedy místo, které nebude jen obyčejným obchodem, ale prostorem plným inspirace, kde každý kousek ponese svůj vlastní příběh,“ vysvětlují interiérové designérky. Staré kousky nábytku, jakým je například vintage křeslo Alky Giancarla Pirettiho z roku 1970, citlivě začlenily do moderního designu, celkový dojem opravdového domova pak ještě prohlubují detaily, o něž se postarala stylistka Klára Tománková. Přijímací salon zdobí obraz malířky Lu Jindrák Skřivánkové a skleněné objekty Františka Jungvirta, v koupelně na návštěvníky kromě ručníků a rohoží značky Marieli čekají přípravky kosmetické značky Smyssly. Ústřední místností showroomu je ale přirozeně ložnice s dokonale ustlanou postelí, v níž zákazníci získají perfektní představu o tom, jak povlečení Marieli vypadá a jaký je na dotek kvalitní bavlněný satén, bavlněný perkál a hedvábí.
Minulý měsíc značka představila dvě nové kolekce z bavlněného saténu inspirované konkrétními místy ve Spojených státech. Šalvějově zelené povlečení Napa Valley připomíná léto na kalifornských vinicích, kdy dozrávají hrozny a vše se zelená. Druhá kolekce přenese spáče do státu Massachusetts, kde se nachází mlžný ostrov Nantucket. Temně modré povlečení s šedými podtóny má navodit představu hlubokého moře plného velryb, vanoucího větru a nekonečného klidu. Podobně vyklidnění budete ale odcházet i po návštěvě showroomu v Maiselově ulici 19. ●
Paprsek naděje pro budoucnost českého skla
TEXT Václav Rybář FOTO archiv značky
Lukáš Klimčák a jeho brand Klimchi si během pouhých pěti let podmanili fachmany z Křišťálového údolí a ukázali celému světu moderní tvář našeho tradičního vývozního artiklu.
VR České sklo má dlouholetou tradici, ale Klimchi vyniká spíš mladým elánem, i když vaše první krůčky rozhodně nevedly k brusu v Kamenickém Šenově. Popište nám trochu tu vaši cestu.
LK Po bakalářských studiích byznysu a marketingu v Rakousku a Finsku a studiích světelného designu na univerzitě UCL v Londýně jsem se rozhodl načerpat praktické znalosti v rodinné sklárně v Kamenickém Šenově, kde jsme vyráběli svítidla. Sklo mi hned učarovalo a propadnul jsem mu. Měl jsem najednou základnu pro své nápady, kde fungovalo řemeslo a stačilo pouze upustit uzdu představivosti a zužitkovat zkušenosti ze zahraničních trhů. Tak v roce 2019 vzniklo Klimchi — s cílem propojit dlouholetou tradici s mladistvými nápady a moderním designem. Naše ručně foukané výrobky rychle získaly uznání především ve Velké Británii a západní Evropě.
VR Procestoval jste kus světa, dovedete si ještě sama sebe představit s notebookem na pláži v Thajsku coby digitálního nomáda, nebo vám ten rukodělný svět skla už definitivně učaroval?
LK Svět skla a především produktového designu mě pohltil natolik, že už si nyní nedovedu představit život bez něj. Pocit, že dokážu přenést myšlenku na papír a poté až do finálního produktu přesně tak, jak jsem si představoval, je prostě kouzelný. Poznatky z cestování a objevování lokálních zvyků a chutí však byly a jsou pro úspěch firmy důležité — porozumění odlišným kulturám pomáhá budovat silné vztahy, díky kterým se pak na daných trzích rychleji etablujeme.
VR Jak na vás vlastně ze začátku v tom Křišťálovém údolí koukali, když jste to tam přišel provětrat?
LK Sklářství má v tomto regionu dlouhou tradici a místní na mě zpočátku pohlíželi s jistou dávkou skepse a zvědavosti. Objevil jsem se tam v pětadvaceti s ambicí přinést nové nápady do tradičního odvětví, kde se respektuje, když člověk sám umí s materiálem pracovat rukama. Po pár týdnech však skláři viděli, že to myslím vážně, že s nimi vstávám do práce v 5.30 a jdu taky pracovat rukama, i když na počítači. Domnívám se, že od určité doby mě začali respektovat a byli rádi, že se o jejich um zajímá někdo z mladé generace a chce ho posunout trochu dál.
VR Začínal jste jen pár měsíců před covidem a Brexitem, snesla se na vás energetická krize. Bral jste všechny tyhle překážky jako výzvu osudu, nebo jste měl občas chuť vzít „do zaječích“?
LK Pandemie nás naučila rychle se přizpůsobovat a inovovat. Když se tradiční trhy a kamenné obchody uzavřely, přesunuli jsme naši energii do online světa a začali jsme více komunikovat se zákazníky prostřednictvím digitálních kanálů. Brexit nám zase ukázal důležitost diverzifikace našich trhů a budování silných vztahů s partnery v dalších zemích. Rovněž jsme se naučili chodit v postbrexitové logistice, kde plno menších evropských výrobců zaspalo. Na britském trhu tak nakonec zůstalo víc prostoru pro nás.
VR Přinesl jste do oboru mladou vizi i design, ale vaše produkty vznikají ve slavné sklárně Jílek, jedné z nejstarších v Česku. Jakým způsobem si tam generačně rozumíte? Dá se ta „secret sauce“ vlastně popsat nebo alespoň naznačit?
LK Generační rozdíly mezi námi a zkušenými skláři ve sklárně Jílek jsme překonali díky vzájemnému respektu a otevřenosti. Starší generace sklářů přináší hluboké porozumění materiálu, technikám a postupům, které ráda předává dál. Na druhé straně my mladší máme čerstvý, často nezatížený úhel pohledu, kreativní návrhy a inovativní přístupy, které tradiční řemeslo obohacují. „Secret sauce“ tedy spočívá v harmonii mezi tradicí a inovací. Starší mistři skláři nás učí trpělivosti, preciznosti a úctě k řemeslu, my přinášíme odvahu experimentovat a posouvat hranice toho, co je možné.
VR Devadesát procent vašich výrobků jde na export. Je to dáno kupní silou zákazníků nebo je české sklo v zahraničí skutečně stále tak exkluzivní, exotické?
LK Je potřeba rozdělit naše přímé prodeje koncovým zákazníkům, kde Češi nakupují nyní nejvíce za historii naší firmy a válcují zahraniční trhy, a stabilní zahraniční prodeje skrze obchody, kde zkrátka velikost trhů určuje objem prodaného zboží. Mám radost, že zájem o české sklo a Klimchi na domácím trhu roste — zná ho už skutečně mnoho lidí, a pomalu se tak stává etablovanou značkou, kterou Češi rádi darují zahraničním návštěvám nebo svým přátelům a obchodním partnerům.
VR Jak moc vám na konci roku 2023 pomohlo zapsání tradiční české výroby skla na seznam UNESCO?
LK Myslím si, že je to důležitá proklamace, která snad i zahřála kdejaké vlastenecké srdce. Beru stále, že české sklářství je průmysl, pro který jsme byli v historii ve světě známí, takže toto uznání nejen potvrzuje hodnotu a význam sklářského řemesla, ale také zvyšuje prestiž a povědomí o naší práci na mezinárodní úrovni.
VR Dokázal byste vypíchnout jeden konkrétní výrobek, který byste ukázal člověku, když bude chtít vidět, co vy vlastně v tom Klimchi vyrábíte?
LK Určitě náš rosalinový Hobnail džbán, takzvaný buclák Ananas. Je to tradiční výrobek, který se vyráběl několik dekád a vystihuje vizuální identitu Klimchi a výrobků, jež vznikaly ve sklárně Jílek — tedy hutně tvarované stolní sklo foukané do optických forem, které vytvářejí na povrchu skla různé dekory. S tím se naši zákazníci mohou setkat napříč celou naší tvorbou.
VR Díky Klimchi jsme měli na letošních Oscarech české želízko, nebo vlastně sklíčko v ohni. Popište nám, o co šlo, a jak jste předávání slavných filmových cen prožíval?
LK Předávání Oscarů jsem nejen já, ale celý tým prožíval s velkým nadšením a napětím, protože právě zmíněné růžové Hobnail džbány byly součástí baru ve filmu Barbie. Byla to obrovská příležitost, jak ukázat naši práci a české sklářské řemeslo na globální scéně, a měl jsem radost, jaký mediální ohlas to způsobilo. Kontaktovala nás nejrůznější zahraniční média, takže jsem cítil hrdost, že jsme mohli reprezentovat naši zemi a přinést kousek české kultury mezi hvězdy světového filmu.
VR Klimchi už je bez nadsázky světové. Co je vlastně dlouhodobým cílem značky?
LK Chceme ukázat, že české sklo může být součástí každodenního života, ať už jde o stolování, nebo dekorace. Plánujeme otevřít kamenný obchod v Praze a ještě více se zaměřit na domácí klientelu. Dlouhodobým cílem značky je stát se předním světovým brandem stolního skla, který bude reprezentovat kvalitu a krásu českého sklářství po celém světě. ●
LUKÁŠ KLIMČÁK
V Rakousku a Finsku studoval byznys a marketing a poté londýnskou UCL, obor světelného designu. To už mu sklo v rodinné sklárně v Kamenickém Šenově začalo cinkat v uších, ačkoliv se jeho foukání nikdy nevěnoval. Ze světa se vrátil do Prahy a nakonec se přestěhoval do Šenova, kde vstává i usíná s myšlenkami na to, jak dát českému sklu moderní, kosmopolitní lesk. Dnes bestsellery od Klimchi plní české i britské kuchyně, ale třeba také pokojíček filmové Barbie.
Vůně jako léto, které nikdy nekončí. Vydali jsme se na francouzský venkov prozkoumat parfém Tilia od niche značky Marc-Antoine Barrois na vlastní oči a hlavně nos!
Dva muži
text Lenka Šubrtová foto archiv značky
„Vůně člověka zůstane v naší mysli daleko déle
než vzpomínka na to, co měl na sobě nebo jak vypadal,“ tvrdí jeden z nejtalentovanějších nosů současnosti, parfumér Quentin Bisch.
přístupem k tvorbě vůní a schopností vykouzlit jejich prostřednictvím živé, emotivní krajiny. Na kontě jich má více než 150, a to pro slavná jména jako Carolina Herrera, Mugler, Jean Paul Gaultier nebo Paco Rabanne. Jedny z nejodvážnějších a nejzajímavějších však vytvořil právě pro značku Marc-Antoine Barrois. Mají hloubku a schopnost rezonovat na osobní úrovni s nositeli po celém světě. Každá zcela odlišná, každá notně provokativní s velkou dávkou nadčasové elegance: B683, Ganimede, Encelade a nejnovější Tilia. Úspěšné asi tak pět minut po svém uvedení na trh. Jakkoli kýčovitý se může úvodní popis zdát, zcela vystihuje jedinečný styl Marca-Antoina – umění luxusu bez okázalosti, poselství noblesy, autenticity a srdečnosti. Barrois se narodil v textilní rodině v severní Francii a fascinován elegancí svého dědečka se rozhodl vydat cestou módy. Vystudoval textilní inženýrství, naučil se střihy a šití a než v roce 2006 v Lille navrhl svou první pánskou kolekci, nabral cenné zkušenosti u Dominiqua Siropa, bývalého asistenta Huberta de Givenchy. Následovaly stáže u Jeana Paula Gaultiera, Jean-Clauda Jitroise a Giambattisty Valliho a pak první butik Maison de Couture pro muže nesoucí jeho jméno na Rue de Budapest v Paříži v roce 2013.
Aleje kvetoucích stromů, vzduch prosycený vůní růží i bylinek, zpěv ptáků. Slunce opírající se za zurčení kamenné fontány do modrých okenic francouzského chateau z 18. století a jemné křupání písku pod nohama úhledně vysypaných cestiček. Takové byly kulisy našeho setkání s Marcem-Antoinem Barroisem a Quentinem Bischem. Do Domaine de Primard jsme se přijeli seznámit s nejnovějším počinem této sladěné dvojice, vůní Tilia. Má být zosobněním štěstí, které pro mnoho lidí představuje právě léto. Evokuje jemnou zeleň s tóny lipového a pomerančového květu, zvýrazněné svěžestí jasmínu sambac, podtržené dřevitou, vanilkovou nuancí ambroxu, cedru a heliotropu.
„Vůně člověka zůstane v naší mysli daleko déle než vzpomínka na to, co měl na sobě nebo jak vypadal,“ tvrdí jeden z nejtalentovanějších nosů současnosti, parfumér Quentin Bisch. Je známý svým poetickým
Setkání, které jej opět posunulo o umělecký kus dál, bylo to v roce 2015 s neméně talentovaným Quentinem Bischem. Vzpomínky na dětství, společné hodnoty, láska ke krásným materiálům a úcta k určité střízlivosti je svedly dohromady kolem výzvy nalézt a nově definovat nadčasovou eleganci a dokonalou krásu. První společný parfém spatřil světlo světa jen o rok později. Název B683 je inspirován planetkou z Malého prince a Barroisovým datem narození, pro něhož se stala vlastní imaginární planetou. Je to vůně, která v sobě snoubí kůži a koření v jemné, ale distingované rafinovanosti. To, že na zajímavá setkání má Marc-Antoine štěstí i nos, dokazuje historka s Robbie Williamsem na zkoušce nového obleku: jeho žena Ayda Field zachytila vůni B683 (tehdy ještě ve fázi vývoje) a odstartovala příliv obchodních příležitostí, díky nimž se značka dostala do hledáčku Colette, Harrods i slavné Anny Wintour. „Snažím se přinést naše parfémy na místa, kam lidé chodí jako do chrámu luxusu, kde opouštějí 21. století a přicházejí do světa, kde není čas,“ uzavírá Barrois naše letní setkání. V Čechách si vybrali pražský butik Ingredients. ●
Zahrada
← ← Denimová vesta s ruční výšivkou, top, turecké kalhoty a boty, vše Louis Vuitton
← Kabelka Loop, Louis Vuitton → Mohérový svetr s vycpávkami a kabelka Coussin BB, obojí Louis Vuitton
↑ Šusťáková bunda, top se šálovým límcem, asymetrická sukně a boty, vše Louis Vuitton
← Denimový top a šortky s ruční výšivkou, obojí Louis Vuitton
→ Crop top z neoprenu, denimové šortky s ruční výšivkou a boty, vše Louis Vuitton
↑ Tvídová kabelka Go-14 MM, Louis Vuitton
↓ Šusťáková bunda, top se šálovým límcem, asymetrická sukně a boty, vše Louis Vuitton
← Top, turecké kalhoty a boty, vše Louis Vuitton
→ Top s vnitřním korzetem, spodnička, boty a minisukně s potiskem od čínské umělkyně Sun Yitian, vše Louis Vuitton; ponožky, Falke
↑ Kabelka
Atlantis BB, Louis Vuitton ↓ Spodnička, boty a minišaty s potiskem od
Yitian, vše
Louis Vuitton
← Mohérový svetr, asymetrická sukně, boty a kabelka Coussin BB, vše Louis Vuitton
→ Áčkové šaty s potiskem od čínské umělkyně Sun Yitian a boty, obojí Louis Vuitton
fotograf
JINGXIONG QIAO
styling a creative direction
JAN KRÁLÍČEK
modelka
FEYA (ENTRO MODELS) make-up
EVE LITUS
vlasy
TOMOKO FUJIWARA
movement director
LEONARDO D’AQUINO
set design FLAVIA MANACORDA
set design assistent NICCOLO
asistent stylisty VIKTOR PLŽÍK
produkce
KSENIYA CHUDAROVA, PATRIK BUREŠ
(CASHONLY PRODUCTION)
← Asymetrický top a turecké kalhoty, obojí Louis Vuitton
→ Asymetrické šaty a boty, obojí Louis Vuitton
Ferrari 400i je pomyslným mostem mezi jednotlivými érami slavné italské automobilky a právě
osobitý kabátek od Pininfariny z něj dělá nadčasového elegána.
A právě taková auta zbožňuje David Karásek, který v roce 1994 založil studio mmcité a vrhnul se do soutěží o modernizaci městského mobiliáře. Lidé jeho nápady využívají, když čekají na autobus, letadlo, lanovku, do jeho stojanů si odkládají jízdní kola. Jen práce v automotive se mu vyhýbá, a to si přitom už jako malý kreslil do sešitu svá vlastní auta a kochal se kdykoliv kolem něho projel nějaký sporťák. Netušil, že mu jich jednou bude říkat pane hned několik. „Vlastně mě to nikdy nenapadlo, maminka neměla ani řidičák, ale vždy jsem auta silně vnímal z té estetické stránky a hrozně mě přitahovala,“ otevírá naše povídání o své sbírce, v níž má zvláštní místo třeba závodnička Aero Minor Sport z roku 1949, kterou prohání spolu s kamarádem designérem Michalem Froňkem, Zdeňkem Kašparem a Jaroslavem Práškem i ve slavném závodě veteránů Le Mans Classic. Ale to je na jiné povídání.
Dnešní automobilový klenot se narodil v době, kdy bylo Davidu Karáskovi pouhých deset let. Ferrari tehdy vyšlo z čtyřmístného modelu 365 GT4 2+2 a postavilo osobité dvanáctiválcové gétéčko, které jako vůbec první v historii automobilky nabízelo i automatickou převodovku. Velkorysý prostor, sametový chod motoru o objemu 4,8 litru a výkonu 340 koní a skvěle naladěný podvozek. S tímhle autem jste přejeli Evropu jako nic. Oproti třistapětašedesátce jste ho zvenku poznali hlavně podle zadních světlometů, pod kapotou bylo těch změn víc, zejména v modelu 400i, který vyměnil šestici karburátorů za moderní vstřikování od firmy Bosch. Koní sice ubylo, ale emise klesly a charakter motoru zůstal nedotčen. „Já jsem o tomhle autě věděl a docela mě fascinovalo, protože to byla ještě ta éra, kdy automobilka úzce spolupracovala s významnou karosárnou typu Pininfariny. Miluji Ferrari z padesátých let, kdy vznikla celá řada originálů a na zakázku vyráběných karoserií od mistrů svého řemesla, ale i ten konec sedmdesátých je ještě ve znamení exkluzivního vztahu právě s Pininfarinou,“ osvětluje David Karásek, co ho právě k tomuhle Ferrari zavedlo. „A na podzim roku 2016 jsem měl možnost ho vidět naživo. Načetl jsem o něm už dřív hodně materiálů, viděl jsem fotky, ale možnost si sáhnout definitivně rozhodla, že ho musím mít. Byl to velmi pokrokový vůz i z technického hlediska, ale zároveň jde o jedno z přehlížených Ferrari, navíc dobový dvanáctiválec, kterých se často
zákazníci kvůli údržbě bojí. I proto je tahle série 400/400i/412 relativně finančně dostupná,“ obhajuje Karásek svou volbu. „Někdy musím lidem vysvětlovat, co je to za auto. A vlastně mě to baví, protože jsou překvapení a chtějí vědět víc. Já z pozice designéra oceňuji, jak se povedlo postavit tak prostorný interiér. Leonardo Fioravanti tehdy navrhnul celou řadu ikonických modelů Ferrari a tady našel v kabině spoustu chytrých řešení, které jako člověk z branže dovedu ocenit. Zvlášť práce s hmotou v interiéru i exteriéru je mistrovská. Vůz má pod kapotou obrovský motor, ale působí atleticky, uvnitř je zachován ráz sportovního vozu, ačkoliv jde o čtyřsedadlovou koncepci,“ popisuje přednosti nepříliš známého modelu italské značky.
„Momentálně mám ve sbírce devět aut, takže s žádným z nich nejezdím tak často, jak bych sám chtěl. Ale jízda se čtyřstovkou je radost. Podniknul jsem s ní několik rodinných výletů po Itálii, ale dojela i do Le Mans, kam jezdíme po okreskách, cesta nám trvá tři, čtyři dny, protože se rádi kocháme a zastavujeme. A já takhle zaparkoval na silnici u malého hostince v severní Francii, abych o několik dní později našel fotku svého vozu v jedné facebookové skupině, věnované právě starým Ferrari,“ vypráví Karásek zážitky s italským elegánem. Během našeho rozhovoru jsem právě na krásné vozy, odvážně zaparkované na ulici, zavedl řeč. Mělo by jich být víc a měly by mít třeba parkování zdarma, aby je majitelé neschovávali tak moc v garážích? „Ano, třeba by jim pak městská policie nerozdávala tolik pokut (směje se). Ale vážně, když jsem zakládal své studio, bylo zlepšení tváře českých měst jedním z hlavních důvodů. Upřímně si myslím, že krásná auta jsou důležitá pro kultivaci estetického vnímání každého z nás. Stejně tak autobusy, tramvaje, tím spíš, že jde o věci, s nimiž se setkáváme ve veřejném prostoru každý den. Už proto nesmí být jejich design nudný, naopak má plnit osvětovou funkci. Takže ano, víc krásných aut v našich městech.“ Co víc krásných aut v garáži Davida Karáska? „Pár kandidátů bych ještě měl, ale raději je nebudu prozrazovat. Naštěstí jsem se nemusel žádného ze svých vozů zbavovat, mám jich momentálně devět, ale málokdy jsou všechny v provozuschopném stavu, takže mám ten výběr trochu jednodušší,“ předbíhá mou závěrečnou otázkou, zda některé z jeho vozů nejsou ve sbírce tzv. Černými Petry. Italským vozům jak známo dlouhé stání nesvědčí, jsou to
dostihoví koně, kteří chtějí běhat po prvotřídním asfaltu. To však hraje Ferrari 400i do karet, protože jeho pohodlný podvozek, automatická převodovka a touha jezdit z něj dělají ideální volbu na dlouhé cesty. Třeba ho někdy někde potkáte a zlepší se vám estetické cítění. Tak nezapomeňte zamávat na pozdrav! ●
Leonardo Fioravanti
navrhnul celou řadu
ikonických modelů
Ferrari
a tady našel v kabině spoustu chytrých řešení, které jako člověk z branže dovedu ocenit.
❶ Velké auto, ale tenké sloupky a dokonalý výhled ven přes dlouhou kapotu s dvanáctiválcem.
❷ Zadní kapota Ferrari 400i skrývá poměrně prostorný, ale mělký kufr. Pokud však cestujete ve dvou, můžete využít prostor na zadních sedačkách.
❸ V tomhle odstínu byste značku Ferrari asi na první dobrou nepoznali. Spolehlivým vodítkem jsou však kola z Testarossy s charakteristickým znakem automobilky.
❹ Řada 400 vycházela z modelu 365. Ten měl vzadu šest světel (tři a tři), kdežto modernější čtyřstovka už má jen dvě a dvě.
❺ Netradiční silueta, netradiční počet sedadel. Právě proto si tohle Ferrari zaslouží druhý pohled. Představte si rodinné výlety na autobahnu rychlostí 250 km/h za slastného ševelení dobového dvanáctiválce.
❻ Vůbec první Ferrari s automatickou převodovkou (třístupňová od GM). Povšimněte si také budíků na centrální konzoli, decentně nakloněných směrem k řidiči.
❺
❻
Voním, tedy jsem
Svými nadčasovými batohy, ledvinkami a dalšími doplňky si česká značka Alexmonhart vybudovala renomé a také okruh věrných zákazníků. A po sedmi letech své existence vstoupila do dosud neprobádaných vod beauty segmentu, a to velmi unikátním konceptem. The Lexicon of Eternity je kolekce šesti osobitých unisex parfémů, které fungují nejen samostatně, ale dají se i vzájemně vrstvit. Vzniká tím nekonečné spektrum vůní, jež plně vyjadřují jedinečnost svého nositele. Myšlenka The Lexicon of Eternity tak zapadá do celkové filozofie Alexmonhart, a tou je ambice stát se permanentní součástí vaší existence. „Každý produkt vytváříme s ohledem na potřeby našich zákazníků. V případě parfémů jsme se však dostali k něčemu osobnímu, až intimnímu. To krásně vystihuje i to, jak hluboce jsme se za ty roky stihli s našimi zákazníky sblížit,“ říká Daniel Steklík, který tvoří jednu polovinu tvůrčího a manželského dua. Tou druhou je Alexandra Steklík Monhart, zakladatelka a designérka, jež dodává: „Je jedno, jestli trávíte svůj čas v klubu, galerii, na jógamatce — nebo stíháte všechny tyto činnosti v jeden den. Je to právě konstelace vašich mnoha osobností, která vás dělá výjimečnými.“
Všech šest „kousků“ — The Raver, The Dreamer, The Thinker i The Ritualist, The Avantgardist a The Minimalist — je vyrobených z vonných olejů produkovaných ve Francii. Každá z vůní má naprosto odlišný charakter, od pudrového a jemně zastřeného parfému The Dreamer až po dřevitý The Avantgardist s tóny extra starého koňaku. Všechny vůně mají své ambasadory, kteří nejen zastupují komunitu značky Alexmonhart, ale také vyjadřují hloubku a mnohoznačnost každého z parfémů a jejich archetypů. Jsou to violoncellistka Terezie Kovalová, kadeřník Daniel Pašek, stylista Miro Romaniv, zpěvačka Katarzia, umělkyně Anna Ruth a designér Lukáš Novák. Kdo z nich je nenapravitelný snílek, myslitel a kdo minimalista? Vaši vlastní kombinaci parfémů The Lexicon of Eternity odhalíte pomocí testu osobností na webu značky. Výsledek pak můžete otestovat pomocí discovery setu, v němž najdete miniatury všech šesti vůní a který dá dobrý základ vaší vonné sbírce. ●
Luxusní hotel César na ostrově Lanzarote s vlastní vinicí, výhledem na oceán a s vyhaslými vulkány
za zády v sobě snoubí tradiční architekturu a moderní design.
Ave, Césare
TEXT Vladan Šír FOTO archiv hotelu
Navzdory působivé krajině s lávovými poli, jeskyněmi a průzračným oceánem stál Lanzarote, nejsevernější z Kanárských ostrovů, dlouho stranou zájmu cestovatelů a turistů. Ve srovnání s populárními španělskými destinacemi u Středozemního moře byl spíše zapomenutým místem. Jenže s tím, jak se Mallorca a Marbella plní k prasknutí, roste zájem také o vzdálenější ostrov v Atlantickém oceánu, který však nabízí jinde nepoznaný klid. A poté, co tam loni na podzim otevřeli nový stylový hotel César Lanzarote, je o důvod víc naplánovat si dobrodružnou výpravu spojující v sobě tradiční ostrovní architekturu, dramatickou krajinu a současnou estetiku.
Hotel stojí v jižní části Lanzarote, necelých dvacet minut jízdy od administrativního centra, města Arrecife. Nevelký komplex budov je zasazený do mírného svahu posetého bělostnými vilkami na černé vulkanické půdě, s výhledem na blankytnou mořskou hladinu. Záda mu kryje hřbet trojice oblých černých kopců.
Důvod, proč se nachází v řídké rezidenční zástavbě, je prostý: vznikl přestavbou historického domu Gumersinda Manriqueho, otce výtvarníka a architekta Césara Manriqueho (1919–1992), jenž zanechal výrazný otisk v místní krajině a prosadil pravidla urbanistického a krajinného rozvoje pro uchování jedinečné malebné
atmosféry Lanzarote. Právě díky němu tady narazíte na zachovalou tradiční architekturu — domy s bílou fasádou a zelenými nebo modrými okenními rámy — a naopak neuvidíte hotelové věžáky určené pro masovou turistiku jako v jiných španělských letoviscích. Na Lanzarote totiž už dávno ctí zásady udržitelné turistiky. César Manrique ve své tvorbě usiloval o dosažení harmonického vztahu mezi přírodou a architekturou. Jeho projekty často integrují přírodní prvky a vytvářejí ojedinělý styl. Třeba kulturní centrum Jameos del Agua ve městě Haría v severní části ostrova se může pochlubit uměle vytvořenou lagunou uvnitř lávové jeskyně →
Jak se Mallorca a Marbella plní k prasknutí, roste zájem o vzdálenější ostrov v Atlantickém oceánu, který zatím nabízí jinde nepoznaný klid.
a vyhlídková plošina Mirador del Río je zvenku téměř neviditelná, neboť je zasazena do kamenného masivu. Cílem mnoha návštěvníků se stal i Manriqueho vlastní dům, kde dnes sídlí muzeum věnované jeho životě a dílu.
Projekt hotelu César si vzal na starost architekt Antonio Zamora, který navrhl dvacet luxusních apartmánů, většinu s vlastní terasou, nabízejících veškeré moderní pohodlí a špičkové technologie zasazené do původní architektury. K hotelu, jejž obklopují zahrady s olivovníky i vlastní vinice, náleží velký bazén s výhledem na Atlantický oceán a působivou vulkanickou ostrovní krajinu. U bazénu mohou hoteloví hosté odpočívat v soukromí typických zocos, půlkruhových zástěn postavených z lávových kamenů, jež ostrované budují na ochranu mladé révy před silným větrem. Ostatně při přestavbě architekt kladl důraz na použití přírodních materiálů.
Interiér navrhla designérka Virginia Nieto, která nechala nábytek ručně vyrobit na zakázku. Prostory zdobí jeden z ostrovních symbolů — kaktusy — a keramika z místního ateliéru ve vsi Tinajo severně od hotelu. Během prací objevila Nieto v budově nádrž vytesanou do skalnatého podloží, v níž někdejší majitelé v předminulém století skladovali vodu, a navrhla v ní jídelnu se skleněnou podlahou dávající strávníkům pocit, že se vznášejí v prostoru. Kromě luxusního ubytování hotel César hostům nabízí kulinární zážitky ve vlastní stejnojmenné restauraci, kde mohou objevovat ostrovní kuchyni. Veškeré suroviny pocházejí od farmářů sdružených do projektu Finca Machinda, zahrnujícího sedm pěstitelských oblastí, které dodávají ostrovanům čerstvou zeleninu a ovoce, přičemž využívají tradiční ekologické a udržitelné metody pěstování, a tím pomáhají udržovat místní zemědělství a dosahovat co nejmenší produkce odpadu. S přípravou pokrmů z těchto surovin kuchařům hotelu radí Juanjo López, majitel a šéfkuchař vyhlášené madridské restaurace La Tasquita de Enfrente.
Hotel César Lanzarote vybudovala společnost Numa Signatures, která již provozuje podobně luxusní podniky Amagatay a Morvedra Nou na ostrově Menorca. ●
K hotelu, jejž obklopují zahrady s olivovníky i vlastní vinice, náleží velkorysý bazén s odpočinkovou zónou.
César Lanzarote, Camino del, Cam. Barranco Por la Vegueta, 24, 35572 La Asomada, Las Palmas, numasignature.com
Díky architektovi Manriquemu narazíte na Lanzarote na zachovalou tradiční architekturu, bílé fasády se zelenými nebo modrými okenními rámy a naopak neuvidíte hotelové věžáky.
❶ Srdcem hotelu je dvorana, jíž designérka Virginia Nieto přisoudila přírodní odstíny. Většinu nábytku nechala vyrobit na míru a do prostoru navrhla výrazné lampy.
❷ Hotelový bazén, jemuž dělají čestnou stráž vzrostlé palmy, připomíná spíš jezero s písečnou pláží.
❸ Hotel má dostatek společných vnitřních i venkovních prostor, kde se hosté mohou setkávat, ale nabízí také soukromí — většina z apartmánů má svou vlastní terasu.
❹ Barevné tóny pokojů odrážejí barvy typické pro ostrov Lanzarote, například červenohnědou okolní sopečné půdy.
❺ Přírodní charakter propůjčují interiéru nejen barevné odstíny, ale také textura stěn.
❻ Hotel César Lanzarote vznikl rekonstrukcí původního stavení, které patřilo otci známého výtvarníka Césara Manriqueho.
❼ Jedním z poznávacích znamení tradiční architektury Lanzarote jsou bílé omítky a zelené okenní rámy.
❽ Hotel nabízí hostům vysokou míru pohodlí, jaká dosud na ostrově nebyla obvyklá.
Inga Sempé
TEXT Tereza Finková FOTO archiv galerií a muzeí
Ora Ïto
Böhm & Franta
❶ INGA SEMPÉ: THE IMPERFECT HOME
Pro svou retrospektivu v Triennale Milano (do 15. 9.) zvolila francouzská designérka Inga Sempé velmi neobvyklou formu prezentace. V prostorách milánské galerie vytvořila ve spolupráci se studiem A/C model domácnosti ve skutečné velikosti, do níž vedle špinavého nádobí, rozvěšeného prádla a různých osobních předmětů zakomponovala svůj nábytek a interiérové doplňky. Téměř stovka objektů vznikala od roku 2001, kdy Sempé založila vlastní studio. „Chtěla jsem ‚postavit dům‘, protože nemám ráda výstavy, kde jsou předměty a nábytek vystaveny na soklech jako sochy, které vyžadují, aby se na ně dívalo jako na neocenitelná mistrovská díla,“ vysvětlila designérka.
❷ UMĚNÍ POHYBU: SPORT — POLITIKA — KULTURA V DÍLE ZDEŇKA NĚMEČKA Cyklistika, plavání, hokej, gymnastika, basketbal... Vášeň pro sport a nadšení pro olympijskou myšlenku prostupuje celoživotní dílo sochaře Zdeňka Němečka, které si můžete až do konce července připomenout na výstavě v Galerii Um na pražské UMPRUM.
Jan Zrzavý
❸ JAK SBÍRAT UMĚNÍ: PŘÍBĚH KARLA TUTSCHE Výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové (do 12. 10.) je pokusem o rekonstrukci Tutschovy cesty od amatérského sběratele drobné grafiky a exlibris k uznávanému znalci a majiteli jedné z nejvýznamnějších sbírek své doby u nás. Expozice mimo jiné představuje pravidla, kterými se při tvorbě své sbírky Tutsch řídil, jako například navštěvovat umělce v ateliérech a získávat díla přímo od nich. Jeho sbírka je subjektivní a tím i neopakovatelnou encyklopedií českého umění od poloviny 60. let do počátku milénia.
❹ ORA ï TO Francouzský designér představí v galerii Kolektiv Cité Radieuse v jedné z nejslavnějších modernistických budov světa, Le Corbusiérově Unité d'Habitation v Marseille, svůj první umělecký „impakt“. Vytvořil jakousi schematickou abecedu, oprostil se od předmětnosti, aby se lépe soustředil na literu a na podstatu svého díla — hledání nadčasovosti. Využívá přitom jednoduché linie stejně jako písmo. Od 18. 7. do 24. 8.
❺ ROGER BOLTSHAUSER: RESPONSE Použití hlíny jako stavebního materiálu je staré jako sama historie lidstva. Přesto je to velmi současné, a to nejen díky stavebně-fyzikálním, ale i ekologickým vlastnostem materiálu. A právě hlína je důležitým tématem také v tvorbě švýcarského architekta Rogera Boltshausera. Dům umění města České Budějovice, do 8. 9.
❻ ATLAS SBĚRATELSTVÍ SOUČASNÉHO UMĚNÍ je volným pokračováním katalogu Sbírky Marek z roku 2007, který se snažil postihnout charakter sbírky a to, co vypovídá o současném umění. Druhý katalog jde však dál. Fotodokumentaci děl umělců a umělkyň, kteří jsou zastoupeni ve sbírce, doplňují textové příspěvky autorů a autorek oslovených k napsání hesel. Redakční tým vykrystalizoval do sestavy Ivana Hrončeková, Marika Kupková a Silvie Šeborová, na formování konceptu katalogu jako atlasu se významně podílel také Jiří Ptáček.
❼ DAVID BÖHM & JIŘÍ FRANTA: FABULANT Schizofrenní povaha instalace v Domě fotografie (GHMP, do 29. 9.), zdánlivě se replikující v obou patrech, navozuje pocit rozostřeného vidění, zdvojeného vnímání a rozdělení diváckých perspektiv. Nabízí však i celou řadu otázek: Co když vidím něco zcela jiného než ostatní? Co je pozorované a co představované? Co je prožívané a co skutečné? A když propojím všechny části, uvidím celek?
❽ KDYBYCH JÁ BYL KRÁSNÝ JAKO DIONYSOS Jan Zrzavý býval samotářem uprostřed davu obdivovatelů a nesl si v sobě od dětství osten jinakosti. Zápasil se svým tělem a homosexuální orientací, hledal východiska ze svého určení a nacházel je v umění a duchovních světech. Zrzavý jako progresivní autor, jehož dílo vyrůstá z hlubokého poznání starého umění, navazuje dialog se spřízněnými autory a autorkami. Do 29. 9., 8smička, Humpolec.
Dokonalé řemeslo
text Lenka Šubrtová foto archiv značky
Vše je v názvu. Montblanc Meisterstück je uměleckým dílem, kouskem historie a i 100 let po svém prvním představení nejslavnějším psacím nástrojem na světě.
Ženská ruka ladně opisuje dlouhé štíhlé osmičky na čistý list papíru, jednu za druhou. V místnosti se zesílenými okny je absolutní ticho, nikdo ani nedutá. Žena píše a papír zůstává z pohledu pozorovatele stále bílý. Pečlivě poslouchá zvuk na papíře, dopisuje stránku a spokojeně pero odkládá. I tak vypadá jeden z nezbytných kroků výroby pera Montblanc Meisterstück — finální kontrola kvality. Kolik osmiček se průhledným inkoustem za úctyhodných 100 let jeho existence napsalo, kolik příběhů, milostných dopisů nebo obchodních smluv dvoubarevný zlatý hrot podepsal, nelze vůbec odhadnout. S jistotou ale můžeme říci, že Montblanc v rukách Ernesta Hemingwaye, královny Alžběty II. či prezidenta Kennedyho stojí za některými z nejvýznamnějších příběhů a podpisů tohoto století. Montblanc Meisterstück je umělecké dílo a stejně tak dokonalý technický předmět, jehož výroba vyžaduje velkou zručnost, trpělivost a čas. Číslo „4810“ odkazuje na výšku hory Mont Blanc, zatímco odvážný design klipu a uhlazený tvar ve velmi speciálním odlesku černé působí nadčasově a sofistikovaně. Pod tlakem až osmnácti tun je silueta hrotu ze 14karátového nebo 18karátového zlata vyražena a poté pečlivě vylisována do tvaru, načež je ručně testována, aby splňovala standard kvality, který nemá v tomto oboru obdoby. Meisterstück je pero, které vyzývá k příběhům a sdílení. Pero, jež přesáhlo svou původní funkci pouhého přenášení inkoustu na papír. Je láskou na první dotek. ●
SHOWROOM
PIGMENTARIUM Kolekce dekorativních uměleckých objektů, které pro Pigmentarium vytvořil respektovaný designér porcelánu Daniel Piršč, byla na sklonku roku 2023 rozšířena o pop up edici Platinum Wave. Úspěšný „incense altar“, originálně řešený stojánek pro vonné tyčinky kolekce Bon Voyage, přišel na trh v nejminimalističtějším provedení — jako chladný bezbarvý kov, který zrcadlí své okolí. Série vyprodaná za pouhé dva týdny a následný trvalý zájem klientů Pigmentaria vedly k nezbytnému zařazení tohoto výtvarného provedení do stálé kolekce porcelánových stojanů pro vonné tyčinky. V prodeji na pigmentarium.com a u vybraných prodejců.
FENDI Novým verzím kabelek Peekaboo, Baguette a Origami v dámské kolekci Fendi pro podzim/zimu 2024—25 přiřkla umě -
lecká ředitelka pro doplňky a pánskou módu Silvie Venturini Fendi přepychovou kůži v sytých přírodních barvách, střídmější zdobení a důraz na hmatový dojem a utilitárnost.
SPACULTURE Nová funkční kosmetika povyšuje kulturu relaxace na novou, čistší úroveň. Po tříletém vývoji v úzké spolupráci s výrobcem vířivek USSPA vznikla
čtyři funkční řešení, která zakládají zcela unikátní kategorii v péči o tělo. Umyjte se „Before i After“, tedy před i po vstupu do bazénu nebo do spa a uvidíte, že vám poděkuje nejen vaše tělo, ale také voda, kterou pak nebudete muset tak často čistit. Lze zakoupit na spaculture.cz nebo na rohlik.cz.
KLARA ROTT Značka přírodní bio kosmetiky přichází s revoluč -
ním řešením v dekorativní péči o pleť. Liftingový make-up Půvab s SPF 10 si dobarvíte sami podle vašeho aktuálního odstínu.
Vydrží po celý den a bojuje proti stárnutí pleti.
POTTEN & PANNEN Piknikové koše Les Jardins de la Comtesse jsou dokonalou hostinou ve stylu francouzské smyslnosti a klasické elegance. Připravte romantický piknik pro vaši drahou polovičku jako z obrazů Clauda Moneta! Tradiční piknikové koše, které jsou synonymem nadčasového vkusu, zakoupíte v prodejnách Potten & Pannen — Staněk a na e-shopu pottenpannen.cz. ALO DIAMONDS Ve stylu současných světových trendů vznikly v dílně ALO atraktivní unikátní šperky s barevně vystínovanými safíry. Jde o kombinace v barvách duhy nebo o jednu barvu vyskládanou od nejsvětlejších po nejtmavší. Prsteny doplňují i oblíbené tenisové náramky, to vše s barevnými safíry, rubíny a spinely. od
CUPRA Nekonvenční automobilová značka CUPRA představila na hudebním festivalu Primavera Sound 2024 v Barceloně svou jedinečnou módní kolekci pro sportování, festivaly a pláže inspirovanou energií katalánské metropole a pulzujícím životem plážových festivalů. Pilířem nabídky CUPRA Collection: Beachwear jsou výjimečné pánské a dámské plavky, které kombinují vytříbenou kvalitu a sofistikovanou krásu s inovativními detaily a jedinečným stylem ztělesňujícím rebelského ducha značky. Kolekce zahrnuje neoprenové plavky v technickém stylu, ikonické bikiny i jednodílné plavky. A nechybí v ní ani další doplňky pro příjemné chvíle na pláži, jako jsou měkké plážové ručníky nebo elegantní plážová taška. Použitá technická tkanina vytváří fascinující duhový efekt a připomíná určité detaily z vozů CUPRA.
Kč od
se 180° zorným polem, zadní senzory, diodové světlomety, dva displeje s 10” úhlopříčkou nebo automatickou dvouzónovou klimatizaci. Elektrická e-3008 se 400kW architekturou s rychlonabíječkou vyskočí z 20 % na 80 % kapacity za půl hodiny, má funkci chytrého nabíjení, která sama upraví čas a výkon nabíjení v závislosti na nízkém tarifu elektrické přípojky a baterii vozu bude možné využít i k pohonu elektrického nářadí či spotřebičů (až 16 A a výkon až 3 kW).
Nová generace úspěšného vozu je prvním sériovým
automobilem, který vznikl na platformě STLA Medium pod deštníkem koncernu Stellantis, kam francouzská automobilka patří. Vrcholem nabídky mezi
Nový Peugeot 3008 přiváží na český
Kdo chce ušetřit stovky kil i tisíc, ten se může zaměřit na mild-hybrid s tříválcovým benzínovým motorem o objemu 1,2 litru a výkonu soustavy 136 koní, kterou ovládá nově vyvinutá šestistupňová dvouspojka e-DSC6. Vůz má stejné rozměry i objem zavazadelníku jako elektrická verze, na stovku se dostane za deset sekund a díky pokročilé aerodynamice zvládne maximální rychlost 201 km/h. Ve stupni výbavy Allure je k dispozici od 749 tisíc Kč, elektrická verze e-3008 startuje na 1,1 milionu Kč.
3008 je verze s 320 koňskými silami, dvěma
novými
elektromotory a pohonem všech kol, ale největším prodejním tahákem by měl být elektrický základ, který nabízí na 4,5 metrech délky 210 koní, dojezd až 651 km v městském režimu a objem kufru praktických 520 litrů. Tato varianta má baterii o kapacitě 73 kWh, později bude k dispozici i silnější model s baterií 98 kWh, ale dynamika verze s 210 koňmi patří k nadprůměru — z nuly na sto zrychlíte za 8,8 sekundy, maximální rychlost je plně dostačujících 170 km/h.
Solidní spotřebě napomáhá splývavá karoserie typu fastback, jež spolu s moderním designovým jazykem francouzského lvíčka dělá z 3008 líbivé auto. Interiér nijak nezaostává a ve verzi GT nabídne i panoramatický 21” displej, čalounění s alcantarou a světlomety
Pixel LED. Základní výbava Allure je ovšem velkorysá a zahrnuje šestici airbagů, zadní parkovací kameru
trh zelený mainstream, ať už ve formě
benzínového mild-hybridu, nebo v čistě
elektrické verzi e-3008 s atraktivním
dojezdem a v praktickém balení.
LA TABLE Obchod, který miluje stolování, sdílení, přátele, dobré jídlo, pití, kvalitní inventář a krásný textil.
V La Table věří, že jídlo spojuje, že společné chvíle u stolu boří bariéry, vytváří kvalitní energii a přináší laskavé emoce. Je také největším showroomem české sklárny Rückl. Snad všechny produkty této krásné značky jsou zde k vidění a samozřejmě hned ke koupi. Což oceníte zejména v momentě, kdy sháníte dárek na poslední chvíli. La Table, Mánesova 1442/78, Praha 2-Vinohrady, latable.cz
DOLCE & GABBANA Tenisky DG Cushion od italského módního domu Dolce & Gabbana představují kombinaci svobody pohybu a sebevyjádření. Jsou vyrobené ze síťoviny s detaily z broušené kůže, mají vkusné logo DG na straně a ultra lehkou gumovou podrážku s protiskluzovou vlnkovou texturou, jež zajistí lehkost i všestrannost při každodenním nošení i speciálních příležitostech.
MASTER & MASTER Inspirována tajemstvím a nekonečnou krásou vesmíru, hranicí, odkud není návratu, portálem do neznáma. Event Horizon je nová kolekce zrcadel od studia Dechem, která uchvátí vaši pozornost a vytvoří v interiéru jedinečnou atmosféru. Tento originální doplněk vyrábí Master & Master ve dvou elegantních tvarech — kruhovém a oválném — a ve třech barevných variantách (klasická stříbrná, moderní kouřová a sofistikovaná s bronzovým nádechem). Zrcadlo ze série Event Horizon vám nejen pomůže s kontrolou vašeho dokonalého outfitu, ale zároveň opticky zvětší a prosvětlí váš interiér. Více info na e-shopu masterandmaster.eu.
„Křeslo
O Radosti jsem navrhla proto, že je to něco, co nám ženám často chybí. Ať už je to místo jen pro sebe, bezstarostnost, kterou jsme někde ztratily, nebo čas, který nám schází.“
HELENA DAŘBUJÁNOVÁ Křeslo O radosti navrhla architektka a designérka k 10. výročí založení jejího autorského showroomu v Praze. Součástí křesla je peřinka s vyšitou ilustrací od Evy Horské, zobrazující šťastné ženy poletující ve své každodenní radosti. K vyzkoušení v obchodě ve Veverkově ulici č. 1230 v Praze na Letné.
SISLEY O barevné zvýraznění rtů za horkých letních dnů se postará lesklá rtěnka s hydratačním účinkem Sisley Phyto Rouge Shine. Díky komplexu hydroboost, který obsahuje mikrokuličky konjaku, vyhladí rty, zanechá je hebké, dlouhodobě hydratované a zajistí jim ochranu před vnějšími vlivy.
RÝDL Šperkařská značka, která se specializuje na zásnubní a snubní prsteny, ale nejen na ně, otevřela svůj nový obchod v Bratislavě. Zastavte se minimálně pro inspiraci, najdete tu široké portfolio šperků, které jsou aktuálně „in“, jako jsou diamanty ve tvaru baguette a marquise. Interiér obchodu navrhl architekt Marek Hinke z ateliéru Hinke Novák. Rýdl, Suché Mýto 1, Bratislava, prsteny.cz
PŘEDPLATNÉ
VOUCHER
KLUB PŘÁTEL MUSEA KAMPA
• Roční neomezený vstup do Musea Kampa a Werichovy vily pro 2 dospělé + 3 děti do 15 let
• Neomezený vstup na doprovodné programy, přednášky a diskuze Musea Kampa pro 2 dospělé + 3 děti do 15 let
• Zdarma nebo zlevněný vstup na dětské programy a workshopy pro 3 děti do 15 let
• Pozvánky na vernisáže Musea Kampa
• Exkluzivní členské komentované prohlídky výstav
• Pravidelný newsletter ke všem výstavám a doprovodnému programu Musea Kampa a Werichovy vily
• 10% sleva na katalogy vydané Museem Kampa
Okouzleni pohybem
ILUSTRACE
Jakub Tytykalo
Minipivovar Trautenberk vznikl rekonstrukcí původní Tippeltovy boudy, později známé jako hotel Družba v Horní Malé Úpě. V exteriéru je tradiční dřevěný obklad s kamenným soklem doplněn v místě pozdější přístavby o fasádu z falcovaného plechu. V podzemním podlaží vznikl minipivovar, interiéru restaurace v přízemí dominují původní repasovaná svítidla z prvorepublikové éry, horní patra v praktickém standardu horské ubytovny nabízejí lůžka pro 130 hostů.
