DTK I / 2007 by Milan Barvík

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[1]

[1–2007] Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Fakulta humanitních studií UK

[2]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[3]

Obsah/Contents

1. Studie a eseje MICHAL KOPEČEK – Hledání „pamûti národa“. Politika dûjin, nostalgie a ãeské dûjepisectví komunismu

In Search of 'National Memory': The Politics of History, Nostalgia and the Historiography of Communism in the Czech Republic RAFAŁ STOBIECKI – Historici Historians and the Historical Policy

a historická politika

JIŘÍ HANUŠ – Zakopan˘

pes komunistického reÏimu. Pavel Kohout a moÏnosti memoárománového Ïánru

27 42

The Buried Dog of Communist Regime. Pavel Kohout and the Possibilities of Memoires

2. Diskuse a rozepﬁe MACIEJ GÓRNY – Nûkolik úvah o ãeské Remarks on Czech historiography since 1989

historiografii po roce 1989

Diskuse o knize Milo‰e Havelky Spor o smysl ãesk˘ch dûjin, díl 2: 1938–1989 Discussion of Milo‰ Havelka’s Book Spor o smysl ãesk˘ch dûjin, vol. 2: 1938–1989

– „Smysl dûjin“ – „národ“ – a priori. MoÏná past diskurzivních a my‰lenkov˘ch stereotypÛ?

JAN HORSKÝ

"The Meaning of History" – "Nation" – a priori: The Possible Trap of Discursive and Intellectual Stereotypes? MARTIN C. PUTNA – Poznámky na úpln˘ okraj druhého dílu Sporu o smyslu ãesk˘ch dûjin

Notes on the Complete Margin of the Second Volume of The Dispute over the Meaning of Czech History MILOŠ HAVELKA – Pﬁátelská odpovûì pﬁátelsk˘m A Friendly Response to the Friendly Reviewers and Critics

recenzentÛm i kritikÛm

[4]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

3. Recenze a reflexe ZDENĚK VAŠÍČEK

– Archeologie, historie, minulost (Jan Horsk˘)

JAN PATOČKA – Umûní a ãas; JAN PATOČKA – âe‰i (Milo‰ Havelka) JOACHIM RADKAU –

107 113

Max Weber. Die Leidenschaft des Denkens (Jiﬁí Knap)

120

– Die Offenbarungen der heiligen Birgitta von Schweden. Eine Untersuchung zur alttschechischen Übersetzung des Thomas von ·títné (um 1330–um 1409) (Franti‰ek ·mahel)

124

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

VALERIJ BORISOVIČ PERCHAVKO

– Torgovyj mir srednûvekovoj Rusi

128

(Jitka Komendová) JAROSLAV MILLER – Uzavfiená spoleãnost a její nepfiátelé. Mûsto stfiedov˘chodní Evropy (1500–1700) (Josef Hrdliãka)

132

MILOŠ SLÁDEK (ed.) –

142

Svût je podvodn˘ verbífi aneb v˘bor z ãesk˘ch jednotlivû vydan˘ch sváteãních a pfiíleÏitostn˘ch kázání konce 17. a prv˘ch dvou tfietin 18. století (Jan Horsk˘)

ČENĚK ZÍBRT

– Veselé chvíle v Ïivotû lidu ãeského (Veronika Stﬁedová)

JANA MALÍNSKÁ – Do politiky pr˘ Ïena nesmí – proã? Vzdûlání a postavení Ïen v ãeské spoleãnosti v 19. a na poãátku 20. století (Denisa Neãasová) PAVEL KOSATÍK

– „Ústnû více“. ·estatﬁicátníci. Román faktu (Milo‰ Havelka)

148 155

161

ZDENĚK DOSKOČIL

– Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu (Jan Mervart)

168

Upozornûní redakce

175

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[5]

STUDIE A ESEJE

[6]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

STUDIE A ESEJE

[7]

HLEDÁNÍ „PAMĚTI NÁRODA“ POLITIKA DĚJIN, NOSTALGIE A ČESKÉ DĚJEPISECTVÍ KOMUNISMU Michal Kopeček In Search of 'National Memory': The Politics of History, Nostalgia and the Historiography of Communism in the Czech Republic. Based on the discussions around the proposed establishment of the Institute of National Memory in the Czech Republic, the article aims to surpass the narrow political conflict and instead to analyze what does this mean for the historiography of recent history and the historical culture in general. It starts by examining the role and achievements of the historical profession vis-à-vis the societal and political dealing with the legacy of the communist dictatorship after 1989. In this period, the historiography was significantly determined by the rehabilitation of the nation-state in the political realm and by the process of democracy building, with the obvious need to legitimize the existence of both. The study focuses on how this is linked to the concept of national history and how it relates to the internal restructuring and development of the historiography of recent history as well as the “upsurge of memorialism” in the recent decades. After analyzing the new wave of politization of contemporary history in East Central Europe during the last few yeas, it concludes with a section concerning the role and potential implications of the institutes of national memory in the region. The study concentrates mainly on the Czech developments, attempting however to draw a broader picture and to base the conclusions on comparisons with other countries in the region, primarily Poland. Michal Kopeãek (1974) pÛsobí v Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR, kopecek@usd.cas.cz

Senátní návrh zákona na zfiízení tzv. Ústavu pamûti národa (ÚPN) vyvolal v posledních nûkolika mûsících mezi historiky a archiváfii mnoho diskusí. Debatovalo se o fiadû technick˘ch detailÛ, o smysluplnosti vynakládání znaãn˘ch finanãních prostfiedkÛ na instituci tohoto druhu apod. Tím se v‰ak v tomto ãlánku zab˘vat nechci. Hlavním pfiedmûtem mého zájmu byl od poãátku pojem pamûti národa. Nebyl jsem jedin˘, kdo spojení tohoto pojmu se specifickou institucí archivního charakteru povaÏoval nejen za nemístné, ale i za znepokojující. Na základû kritic-

[8]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

k˘ch hlasÛ zaznívajících z odborné i laické vefiejnosti nakonec do‰lo v zákonû pfiijatém Poslaneckou snûmovnou PâR ke zmûnû názvu na Ústav pro studium totalitních reÏimÛ. Vedle fiady technick˘ch a organizaãních zmûn, které byly ãi je‰tû budou do zákona vneseny, by to byl dal‰í pozitivní dÛsledek vefiejné debaty. Ta ale mûla návrhu zákona pfiedcházet. V ideálním pfiípadû by se zásadní návrhy tohoto druhu mûly nejdfiíve dÛkladnû projednávat na co nej‰ir‰ím vefiejném fóru, a teprve pak politicky prosazovat místo toho, aby úzká skupina politikÛ a jejich poradcÛ pfiedloÏila ‰patnû pfiipraven˘ návrh zákona, jehoÏ kritikÛm pak uÏ nezb˘vá, neÏ se snaÏit zabránit nejvût‰ím prÛ‰vihÛm. Pomohlo by to pfiecházet fiadû zbyteãn˘ch kontroverzí a snad i ponûkud napravit stávající situaci, kdy ãesk˘ právní fiád zaujímá jedno z pfiedních míst v poãtu novelizací jiÏ schválen˘ch norem. Vracím-li se tedy je‰tû jednou k tématu pamûti národa v návaznosti na svou argumentaci pfiedstavenou dfiíve v denním tisku, ãiním tak nikoli proto, Ïe bych usiloval o ovlivnûní vefiejné politické debaty. Hlavním cílem tohoto textu je upozornit, Ïe stfiedoevropské ústavy pamûti národa ãi jejich obdoby vypovídají nejen o momentálním politickém stfietu a jeho ideologickém pozadí, ale Ïe mají obecnûj‰í v˘povûdní hodnotu mimo jiné s ohledem na roli historiografie soudob˘ch dûjin a historick˘ch reprezentací v âesku a dal‰ích zemích, které spojuje dûjinn˘ proÏitek komunistické diktatury. âeská demokracie a dûdictví komunismu KaÏd˘ nov˘ politick˘ fiád se musí vyrovnávat s pfiedcházejícím star˘m reÏimem, neboÈ legitimita prvého do znaãné míry závisí na mífie a zpÛsobu odmítání druhého. Polistopadové âeskoslovensko a âesko nebyly v˘jimkou. KdyÏ Andrzej Paczkowski hodnotil prÛbûh mnohovrstevnatého procesu vyrovnávání se s komunistickou minulostí v Polsku, odli‰il pût hlavních rovin. První odpovídala pfiíslu‰n˘m zákonÛ a soudním postupÛm (tzv. transitional justice), druhá vefiejné politické debatû, která byla a je ãasto pfiímo spjata s justiãní rovinou, dále je to historiografie, symbolická organizace vefiejného prostoru a koneãnû relativnû abstraktní rovina hodnotového vztahu spoleãnosti k minulosti.1 Nejvût‰í pozornosti se dosud pochopitelnû dostávalo pfiíslu‰nému zákonodárství povaÏovanému za hlavní prostfiedek „politiky dekomunizace“, a to i proto, Ïe tento aspekt postkomunistické transformace pfiispûl v 90. letech k celosvûtovému zájmu o transitional justice. âeská republika se sv˘m dvakrát prodlouÏen˘m lustraãním zákonem, rehabilita-

1 ANDRZEJ PACZKOWSKI: Co dûlat s komunistickou minulostí? Polská zku‰enost, Soudobé dûjiny 1/2002, s. 27–41.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[9]

cemi a restitucemi, Úfiadem dokumentace a vy‰etfiování zloãinÛ komunismu ãi fiadou úprav t˘kajících se pfiístupu k archivním materiálÛm z komunistického období b˘vá nûkdy povaÏována za názorn˘ pfiíklad tohoto v˘voje. V‰echny tyto právní úpravy bez v˘jimky vzbuzovaly v ãeské spoleãnosti rozporuplné reakce a po celou dobu politické a spoleãenské transformace byly pfiedmûtem politick˘ch kontroverzí.2 âeská pfiíkladnost je ale znaãnû ru‰ena paradoxem legální existence politického subjektu s rodokmenem v totalitní státostranû. MoÏná i proto byla legitimizaãní strategie mladé ãeské demokracie o to v˘raznûji zaloÏená na odmítnutí komunistické minulosti jako celku. Tento politicko-právnû generovan˘ obraz komunismu, vycházející ze zjednodu‰eného v˘kladu teorie totalitarismu, má své kofieny hluboko v historii politick˘ch ideologií 20. století, bezprostfiednû je v‰ak urãován událostmi v roce 1989. Charakter úãtování s komunistickou minulostí v rovinû práva urãoval zpÛsob, jak˘m ve stfiední Evropû vznikaly nové liberálnû demokratické reÏimy. V Polsku a Maìarsku byla díky mechanismu jednání mezi mocí a opozicí u kulatého stolu zfietelnûj‰í „fikce legalistické revoluce“, tj. procedura zru‰ení komunistické diktatury na základû dohody mezi opozicí a stranick˘m vedením a postupná pfiestavba ústavního a právního fiádu za chodu. Av‰ak legalistická legitimizaãní strategie zaloÏená na prosazování principÛ právního státu a zachovávání mezinárodnû kodifikovan˘ch lidsk˘ch práv a svobod byla od uzavfiení Helsinského paktu v roce 1975 pfiirozenû stûÏejním prvkem politické filozofie a strategie demokratické opozice v‰ude ve stfiední Evropû.3 UÏ v tûchto principech je obsaÏeno napûtí mezi právnû pozitivistickou a pfiirozenoprávní dikcí, coÏ také tvofiilo spolu s problematick˘m principem retroaktivity nûkter˘ch dekomunizaãních právních norem jeden z centrálních rozporÛ v procesu rekonstrukce demokratického ústavnû-právního systému postkomunistick˘ch zemí. Jak na pfiípadu Ústavního soudu âeské republiky ukázal sociolog práva Jifií PfiibáÀ, snaha o provázání legální normativity s hodnotami a normami liberálnû demokratické politické morálky a vytvofiení jednotné legitimizaãní fikce jako základu loajality obãana vÛãi novému fiádu je vnitfinû velmi rozporuplná.4 Tato nová legitimizaãní fikce zaloÏená na odmítnutí komunistické minulosti en bloc je nejv˘raznûji ztûlesnûna Zákonem o protiprávnosti komunistického reÏimu

2 K nûkter˘m diskusím srov. napﬁíklad JACQUES RUPNIK, Politika vyrovnávání s komunistickou minulostí. âeská zku‰enost, Soudobé dûjiny 1/2002, s. 9–26; CHRISTIANE BRENNER, Vergangenheitspolitik und Vergangenheitsdiskurs in Tschechien 1989–1998, Vergangenheitsbewältigung am Ende des zwanzigsten Jahrhunderts 1998 (Sonderband 18: Leviathan) , s. 195–233. 3 Srov. DANIEL C. THOMAS, The Helsinki Effect. International Norms, Human Rights, And the Demise of Communism, Princeton – Oxford 2001. 4 JI¤Í P¤IBÁ≈, Disidenti práva. O revolucích roku 1989, fikcích legality a soudobé verzi spoleãenské smlouvy, Praha 2001.

[ 10 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

v âeskoslovensku a odporu proti nûmu pfiijat˘m ãesk˘m parlamentem v ãervenci 1993. Zákon vytváfií obraz minulosti sdílen˘ urãitou ãástí spoleãnosti, kter˘ vykresluje „totalitní“ období jako jeden nediferencovan˘ celek a chápe jej jako dûjinnou deformaci ãi mezidobí národních dûjin, import z „v˘chodu“. Terapeutickou v˘hodou „teorie mezidobí“, oblíbenou ve v‰ech post-komunistick˘ch zemích, je líãení komunistické epochy jako v˘sledku pfieváÏnû cizí vojensko-politické intervence, jeÏ pomáhá vyvázat prosté obãany a ãásteãnû i kulturní a politické elity ze spoluzodpovûdnosti za existenci a trvání komunistické diktatury.5 Vût‰ina ãesk˘ch historikÛ zpravidla zjednodu‰en˘ pohled na komunistické období coby nediferencovanou totalitu nesdílí, av‰ak zbûÏn˘ pohled na v˘sledky historického bádání v prvním desetiletí po Listopadu ukazuje, Ïe k nûmu zároveÀ bezdûky pfiispívali. Osvobození od ideologického dohledu a moÏnost studia dosud zapovûzen˘ch témat totiÏ neznamenalo totéÏ co otevfiení nov˘ch problémÛ ãi vypracování neotfiel˘ch metod. Nejdfiíve bylo potfieba zaplnit nejv˘raznûj‰í „bílá místa“ nedávné minulosti, kter˘ch bylo více neÏ dost. V dosavadním historickém v˘zkumu pováleãného období tak – ostatnû v souladu s tradicemi ãeské historiografie – pfievládly politické dûjiny soustfiedûné okolo klíãov˘ch okamÏikÛ politického v˘voje: kvûten 1945, únor 1948, srpen 1968, listopad 1989. Ústfiedními tématy jsou rozhodovací mechanismy komunistické strany, formování státní a stranické politiky, funkce a v˘voj represivního aparátu, politické procesy, potlaãování odporu a disentu atd. Je nepochybné, Ïe bez tûchto anal˘z nelze pochopit charakter ãeskoslovenské komunistické diktatury a Ïe v tomto smûru je‰tû zdaleka neznáme v‰echno. Av‰ak jednostranná pfievaha tûchto témat ãiní z období let 1948–1989 ponûkud dichotomick˘ obraz ústfiední komunistické moci ovládající pomocí represe a útlaku potenciálnû protestující spoleãnost, ãi dokonce národ. 6 Toto obecné konstatování neplatí bezezbytku. V˘razn˘m pfiíkladem, kter˘ je koriguje, je napfiíklad historická reprezentace PraÏského jara v ãeské historiografii a potaÏmo spoleãnosti. Charakteristick˘m strukturálním znakem ãeské historiografie komunismu hlavnû v 90. letech bylo její generaãní sloÏení. S urãitou dávkou zjednodu‰ení lze konstatovat, Ïe díky relativnû slab‰ímu zastoupení badatelÛ stfiední generace zdecimované podmínkami „normalizaãního“ vûdeckého provozu urãovala akademick˘ historick˘ diskurz 90. let generace narozená okolo roku 1930, která se z velké ãásti kryje s generací tzv. osma‰edesátníkÛ. Historická zku-

5 RUDOLF JAWORSKI, Geschichtsdenken im Umbruch. Osteuropäische Vergangenheitsdiskurse im Vergleich, in: Umbruch im östlichen Europa. Die nationale Wende und das kollektive Gedächtnis, hrsg. von Andrei Cobrea-Hosie, Rudolf Jaworski, Monika Sommer, Innsbruck 2004, s. 27–44. 6 Podrobnûji PAVEL KOLÁ¤, MICHAL KOPEâEK A Difficult Quest for New Paradigms: Czech Historiography after 1989. in: Narratives Unbound: Historical Studies in Post-Communist Eastern Europe, (edd.) Sorin Antohi, Péter Ápor, Balázs Trencsényi, Budapest 2007, s. 171–245.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 11 ]

‰enost a kolektivní pamûÈ této generace, která byla motorem komunistického reformního procesu v 60. letech, v dobû sovûtské okupace buì emigrovala, ãi tvofiila jeden z v˘razn˘ch segmentÛ disentu, se samozfiejmû odráÏí v celkové historiografické produkci a jednoznaãnû pfievaÏuje napfiíklad nad pamûtí pfiíslu‰níkÛ tzv. tfietího odboje ãi obûtí stalinsk˘ch represí konce 40. a 50. let.7 PraÏskému jaru tak byla od poãátku vûnována znaãná pozornost. Hned ze zaãátku 90. let byl iniciován základní archivní v˘zkum, kter˘ mûl fiadu vefiejn˘ch v˘stupÛ mimo jiné v podobû rozsáhlé pramenné edice, jeÏ dnes pfiedstavuje jeden z vÛbec nejvût‰ích ediãních poãinÛ ãeské historické vûdy.8 K dispozici jsou i monografie ãesk˘ch historikÛ, pfieváÏnû ãlenÛ vládní komise zfiízené koncem roku 1989, jejímÏ hlavním úãelem byla anal˘za událostí let 1967–1969.9 Na zaãátku 90. let byla diskuse o roce 1968 znaãnû zatíÏena aktuálními politick˘mi konotacemi, neboÈ podle nûkter˘ch politikÛ, ÏurnalistÛ i historikÛ byla interpretace PraÏského jara klíãová pro dal‰í smûfiování zemû a zpÛsob postkomunistické transformace. To se brzy ukázalo jako velmi iluzorní pfiedstava, av‰ak interpretace roku 1968 a pfiedchozího reformního v˘voje dodnes zÛstala politick˘m a zãásti téÏ generaãním stfietem mezi ãástí historikÛ úãastnících se pokusu o reformu a jejich kritiky, resp. mlad‰ími historiky bez bezprostfiedního záÏitku. Historici-pamûtníci jsou oponenty napadáni za zkreslující v˘klad, kter˘ má dokázat smysluplnost reformy a její krach zavinûn˘ vnûj‰ími okolnostmi, tj. sovûtsk˘m zásahem. Podle kritikÛ dokazují novû zpfiístupnûné dokumenty „nekompetentnost“ politikÛ PraÏského jara, jejich neochotu k hlub‰í reformû a naopak pfiipravenost vût‰iny z nich se jí za nepfiízniv˘ch okolností vzdát. Opfieni o dokumenty kritici shrnují, Ïe dosavadní v˘klad roku 1968 je více m˘tem neÏ reáln˘m obrazem, v nûmÏ ostatnû pfievaÏuje pohled stranick˘ch materiálÛ nad celkov˘m obrazem v˘voje ve spoleãnosti jako celku. Zastánci „proreformního“ v˘kladu naopak argumentují omezenou moÏností pochopit dûní pouze na základû dochovan˘ch dokumentÛ, které vznikaly jako kompromis mezi „reformisty“ a „konzervativci“, a poukazují spí‰e na jednotlivé

7 Srov. FRANÇOISE MAYEROVÁ, Vûzení jako minulost, odboj jako pamûÈ. Konfederace politick˘ch vûzÀÛ, Soudobé dûjiny 1/2002, s. 42–64. 8 Prameny k dûjinám ãeskoslovenské krize 1967–1970, dosud vy‰lo devatenáct svazkÛ zahrnující dokumenty spjaté s hlavními státními a stranick˘mi institucemi, regenerací obãanské spoleãnosti, mezinárodními souvislostmi atd. V nejbliÏ‰ích letech se plánuje vydání je‰tû dal‰ích tﬁí svazkÛ k ekonomické reformnû a v˘konné moci vãetnû dodatkÛ. 9 VÁCLAV KURAL (ed.), âeskoslovensko roku 1968, díl 1: Obrodn˘ proces. Praha 1993; VÁCLAV MENCL (ed.), âeskoslovensko roku 1968, díl 2: Poãátky normalizace, Praha 1993. Dále srov. na nov˘ch dokumentech zaloÏenou práci JANA PAUERA, Praha 1968. Vpád Var‰avské smlouvy. Pozadí, plánování, provedení, Praha 2004. Pro shrnutí a typologizaci rozsáhlé memoárové produkce srov. obsáhlou recenzi pamûtí âestmíra Císaﬁe – JI¤Í K¤ESËAN, V bludi‰ti chyb, omylÛ, tragédií – a nadûjí, Soudobé dûjiny 1–2/2006, s. 127–152.

[ 12 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

reformní kroky, bez ohledu na pfiípadnou opatrnou rétoriku, volenou k odvrácení sovûtského zásahu. Dosavadní debaty zatím bohuÏel nena‰ly v˘raz na úrovni reprezentativních syntéz, které by diskusi ze stránek odborn˘ch ãasopisÛ pfiedstavily vefiejnosti.10 Na tomto místû mi v‰ak nejde o posuzování jednotliv˘ch interpretací komunistického reformního hnutí v âeskoslovensku 60. let ani o jejich politicko-kulturní v˘znam v dobû demokratické transformace. Je naprosto nesporné, Ïe díky velkému úsilí historikÛ „osma‰edesátníkÛ“ a díky nesporn˘m kvalitám jejich prací mají budoucí historici PraÏského jara na ãem stavût, jakkoli mohou nesouhlasit s jist˘mi stereotypy, ãi dokonce základními badatelsk˘mi otázkami vypl˘vajícími z mentálního horizontu dané generace. Pro na‰e téma je podstatná skuteãnost, Ïe z povahy vûci bylo v historiografii 90. let dominantní „osma‰edesátnické“ pojetí dûjin reformních 60. let, a tím de facto i celého období ãeskoslovenského komunismu v rozporu s pfievládající legitimizaãní dikcí symbolizovanou v˘‰e zmiÀovan˘m zákonem. Nehledû na jejich vlastní politické ãi individuální zájmy – aÈ uÏ pfiiznané ãi nikoli – historici-pamûtníci pochopitelnû zaloÏili své interpretace a historické porozumûní na citlivé diferenciaci a dÛsledném odstínûní jednotliv˘ch dûjinn˘ch period komunistického reÏimu. Zatímco pro politickou rétoriku a legitimizaãní strategii novû se rodícího demokratického fiádu platí, Ïe mÛÏe, ãi pfiímo musí hovofiit jazykem protikladÛ demokracie a totality, svobody a útlaku, historiografie jako kritická vûda by se mûla snaÏit pfiedev‰ím o nestrannou a na politickém diskurzu nezávislou anal˘zu a o „hermeneutické“ porozumûní doby komunismu. Navzdory v‰em nedostatkÛm ãi problémÛm lze konstatovat, Ïe toto ãeská historiografie komunismu z ãásti i díky jejímu generaãnímu sloÏení od poãátku ãinila. Není zas tolik podstatné, zda to byl étos kritického vûdeckého pfiístupu, ãi vlastní politicko-generaãní identita „osma‰edesátníkÛ“, jeÏ vedla ke zdráhavosti mnoha ãesk˘ch historikÛ bez v˘hrad pfiijmout tradiãní slovník teorie totalitarismu, kter˘ naproti tomu dominoval v politickém diskurzu 90. let. A tak i kdyÏ ãeská historiografie soudob˘ch dûjin sv˘m celkov˘m v˘zkumn˘m zamûfiením v 90. letech pfiirozenû pfiispívala k delegitimizaci komunistické diktatury, rétorické postoje a interpretaãní schémata jednotliv˘ch historikÛ byly pomûrnû rezistentní vÛãi historickou skuteãnost znaãnû zjednodu‰ující legitimizaãní strategii nového politického fiádu.

10 Srov. JAROSLAV CUHRA, MICHAL KOPEâEK, L'historiographie tchèque du communisme depuis 1989, La Nouvelle Alternative 60–61/2004, s. 199–211; JITKA VONDROVÁ, PraÏské jaro 1968. in: Deset let soudob˘ch dûjin. Praha 2001, s. 110–116, a dále nûkolik diskusí, které se vedly v prÛbûhu let na stránkách ãasopisu Soudobé dûjiny.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 13 ]

Dûjiny národa jako norma Od pfielomu tisíciletí lze zaznamenat jist˘ posun smûrem k subtilnûj‰ím aspektÛm nejnovûj‰í minulosti. V sociálních dûjinách se vedle tradiãních pfiístupÛ orientujících se na v˘zkum klíãov˘ch institucí, napfiíklad církví ãi masov˘ch organizací a struktur sociální zmûny, objevují metodologicky inovativní pfiístupy tematizující problematiku socialistické kaÏdodennosti a konzumního Ïivota, sociální mobility ãi migrace v dobû státního socialismu. Znaãné oblibû se v posledních letech tû‰í v˘zkum orálních dûjin a stejnû tak bylo moÏné uÏ dfiíve zaznamenat vzestup zájmu o genderovou a environmentální perspektivu. V porovnání s vyspûlej‰ím dûjepisectvím, napfiíklad v Nûmecku, sice stále leccos chybí napfiíklad studie a v˘zkumné projekty zamûfiující se na v˘zkum mikrostruktur sociálního konsenzu, kter˘ udrÏoval komunistick˘ reÏim pfii Ïivotû, a obdobnû neexistují komparativní soudobé dûjiny pfiesahující hranice ãeskoslovenského státu, nemluvû napfiíklad o dûjinách mentalit. Mnohému by jistû napomohl hlub‰í mezioborov˘ dialog mezi historiky, sociology, kulturními antropology, literárními vûdci apod. V kaÏdém pfiípadû v‰ak lze konstatovat, Ïe ãeské dûjepisectví komunismu má ve svém vlastním rozvrhu ‰anci i potenciál pfiejít z fáze zaplÀování „bíl˘ch míst“ a potfieby „vyrovnání se“ s b˘val˘m reÏimem do fáze decentralizovaného, pluralitnû zaloÏeného, a tedy moderního historického v˘zkumu osvobozeného od pfiíli‰ jednoznaãné sociálnû-politické poptávky. Av‰ak teoreticky a metodicky inovativní projekty jsou zpravidla stále je‰tû záleÏitostí jednotliv˘ch badatelÛ a jejich vlastní iniciativy. Z celkového pohledu je takov˘to v˘zkum v men‰inû, coÏ platí zejména pro historiografii soudob˘ch dûjin. V âesku stejnû jako v dal‰ích zemích b˘valého v˘chodního bloku je patrná absence autonomních v˘zkumn˘ch institucí ãi nadací podporujících alternativní pfiístupy nezávisle na mainstreamu národních v˘zkumn˘ch center, zpravidla akademick˘ch ústavÛ. Navrhované zfiízení Ústavu pro studium totalitních reÏimÛ v Ïádném pfiípadû neslibuje zlep‰ení této situace, jak se pokusím dále ukázat. Nedostatek metodologické diskuse spolu s relativnû nehybnou strukturou financování v˘zkumu, která dává ‰anci spí‰e projektÛm „tradiãnû“ pojat˘m na úkor nestandardních, a proto zdánlivû nejist˘ch, mají za následek malou diverzitu, a tím patrnû i vût‰í zranitelnost odboru. To se pfiirozenû projeví v okamÏiku, kdy namísto subtilních expertních debat a standardního vûdeckého provozu pfiichází nikoli odeznûní pfiedcházejícího politicko-kulturního tlaku, ale naopak nová vlna ostré politizace pováleãn˘ch dûjin, která je pozorovatelná bez v˘jimky ve v‰ech postkomunistick˘ch zemích, zejména v‰ak ve stfiedov˘chodní Evropû. Mezi ãesk˘mi historiky soudob˘ch dûjin panuje vût‰inou nepsané pravidlo pfienechat metodologické otázky filozofÛm a teoretikÛm vûdy. Jedním z dÛvodÛ ãi prÛvodních jevÛ nedostatku teoretické a metodické debaty je zanedbaná reflexe

[ 14 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

marxistické minulosti oboru, tedy pfiedev‰ím v konceptuální, nikoli osobnû kádrovací rovinû. Pro historiky dûjin stfiedovûku ãi raného novovûku byl i v minulosti historick˘ materialismus seriózního marxistického dûjepisectví povaÏován za partnera k diskusi a fiada marxistick˘ch historick˘ch prací dodnes platí navzdory svému svûtonázorovému pozadí za základní referenãní díla. V oblasti soudob˘ch dûjin byly po roce 1989 marxistické práce povaÏovány za nelegitimní, coÏ v‰ak mnohdy nebrání jejich autorÛm ãi recipientÛm nadále pouÏívat stejné interpretaãní modely jen s odli‰nou terminologií. Volání mlad‰ích historikÛ po kritické sebereflexi ãeské historiografie na hradeckém sjezdu v roce 1999 bylo pochopeno jako osobní útok proti nûkter˘m funkcionáfiÛm ãeské historické vûdy. Nemnohé texty, které se o takovou sebereflexi pokusily, nabízejí ponûkud jednostrann˘ obraz oficiálního dûjepisectví jako nesvéprávné opory komunistické moci ãi znásilnûné vûdy, aniÏ by se podrobnûji zab˘valy odstínûním nejen jednotliv˘ch period, odvozen˘ch od obecné politické periodizace, ale téÏ rozborem konkrétních oblastí historické produkce ãi potenciálu, mezí a reálného vyuÏití vyjednávacího prostoru mezi mocí a aktéry historického diskurzu v rÛzn˘ch dobách státního socialismu.11 Díky nedostateãnému prom˘‰lení marxistického dûdictví v ãeské historiografii jsou pfiístupy nov˘ch kulturních a sociálních dûjin ãasto chápány jako jistá forma návratu marxismu, byÈ v jiné podobû, a tím pádem i revize ãi poru‰ení „správné“ interpretace komunistické „totality“. Namísto údajnû zbyteãného teoretizování dávají mnozí ãe‰tí historici pfiednost neopozitivistické rekonstrukci minulosti na základû pramenného studia. Není náhodou, Ïe se ãeské soudobé dûjiny, i zde ve shodû se situací v ostatních postkomunistick˘ch zemích, vykazují nápadnû vysok˘m poãtem popisn˘ch, událostnû orientovan˘ch prací zaloÏen˘ch zpravidla na nereflektovan˘ch narativních modelech. Nedostatek sebereflexe historiografie, pokud jde o její vlastní minulost, má pak za následek pfietrvávání interpretaãních modelÛ a zpÛsobÛ historického my‰lení pocházejících z úspû‰né syntézy marxistického historismu a národnû-historického paradigmatu. UÏ pfied rokem 1989 upozorÀovala napfiíklad Eva Hahnová na nápadnou podobnost interpretaãních modelÛ oficiálního marxistického dûjepisectví a velké ãásti nezávislého dûjepisectví disentu ústící v obou pfiípadech v národnû sebestfiedné, teleologické a monistické interpretace zaloÏené na extrémnû polarizovaném vidûní minulosti.12 V podobném duchu konstatoval nedávno Pavel Kováfi –

11 Srov. napﬁíklad JOSEF HANZAL, Cesty ãeské historiografie 1945–1989, Praha 1999; KAREL HRUB¯, První desetiletí âeskoslovenského ãasopisu historického (1953–1963), ââH 97/1999, s. 780–802. 12 EVA SCHMIDT-HARTMANN, Forty Years of Historiography under Socialism in Czechoslovakia. Continuity and Change in Patterns of Thought, Bohemia 1988, s. 300–324.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 15 ]

na základû rozboru velk˘ch syntetick˘ch prací k ãesk˘m dûjinám – pfiekvapivou stabilitu základní narativní struktury a pfietrvávání typick˘ch rétorick˘ch figur v ãeském národním dûjepisectví od 50. let 20. století aÏ do souãasnosti.13 Osvobození od ideologické ‰ablony marxismu-leninismu automaticky nevedlo k problematizaci pfietrvávajících národnû-historick˘ch narativÛ a uznání bytostné rÛznorodosti historické zku‰enosti pod povrchem zdánlivû jednolit˘ch národních dûjin. K této situaci samozfiejmû pfiispívá také politická rehabilitace národního státu a potfieba novû definovat jeho smysl v dobû integrace do nadnárodních struktur. Generální oprava tak ãi onak deformované národní historie a jejích tradic byla historiky v celé stfiední a v˘chodní Evropû po roce 1989 chápána jako prvofiad˘ úkol. Rekonstrukce a obhajoba národnû historické suverenity je tak dodnes nepsanou prioritou mnoha ãesk˘ch historikÛ, aÈ uÏ má podobu vûdomé snahy o kultivaci národního dûjinného vûdomí anebo jen bezdûãného pfiijetí národního státu, ãi dokonce etnicky definované národní komunity za nezpochybnitelné v˘chodisko v˘zkumu.14 Jen velmi málo historikÛ soudob˘ch dûjin je ochotno hlásit se k militantní obhajobû ãi vûdomému restaurování národního historického vûdomí, av‰ak druh˘ pfiípad, tj. nereflektované pfiijímání národocentrického paradigmatu, je obligátní. Dokládá to neexistence nadnárodní ãi transnacionální perspektivy v ãeském v˘zkumu nejnovûj‰ích dûjin. Prakticky neexistuje seriózní komparativní v˘zkum, pokud nepoãítáme nesãetné bilaterální ãi multilaterální projekty a konference, kde si kaÏd˘ úãastník pfiednese svÛj „národní pfiípad“. Tato situace je ponûkud absurdní v pfiípadû ãeskoslovensk˘ch dûjin, které jako celek prakticky neexistují, pokud kdy vÛbec existovaly. âe‰tí historici zpravidla ponechávají „slovenskou ãást“ stranou s odÛvodnûním, Ïe to je záleÏitost jejich slovensk˘ch kolegÛ, a naopak sloven‰tí historici, zamûfiení pov˘tce na dûjiny Slovenska, se spokojí s odkazem na práce ãesk˘ch kolegÛ, co se t˘ãe „ãeskoslovenského“ kontextu. Doba nostalgií Doba bezmála absolutistické nadvlády národnû historického rámce po pádu komunismu ve v˘chodní Evropû je v‰ak také dobou celosvûtové „konjunktury

13 PAVEL KOLÁ¤, Die nationalgeschichlichen Master narratives in der tschechischen Geschichtsschreibung der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts. in: Geschichtsschreibung zu den böhmischen Ländern im 20. Jahrhundert, hrsg. von Christiane Brenner, K. Erik Franzen, Peter Haslinger, Robert Luft, München 2006, s. 209–241. 14 Pojem národnû historické suverenity uÏívá RUDOLF JAWORSKI, Geschichtsdenken im Umbruch. Nejde samozﬁejmû o odmítnutí konceptu „národních dûjin“ en bloc, n˘brÏ o jeho kritické prom˘‰lení. Srov. v tomto ohledu MILO· ¤EZNÍK, Národní kategorie a souãasná historiografie, DTK 2006, s. 7–34

[ 16 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

memorialismu“, jak to nazval francouzsk˘ historik Pierre Nora, procesu vedoucího v posledních více neÏ dvou desetiletích k bezprecedentní demokratizaci a autonomizaci nejrÛznûj‰ích forem laicky vytváfiené historické pamûti ve spoleãnosti a ztrátû v˘luãného postavení historiografie jako jediné oprávnûné vykladaãky dûjin.15 Také v âesku jsou patrné demokratizaãní efekty bezpoãtu zdola vytváfien˘ch, Ïiveln˘ch iniciativ, které usilují o to dát hlas dosud mlãícím svûdkÛm historick˘ch událostí. Vefiejn˘ politick˘ diskurz a kulturní provoz odráÏejí bazální pluralitu nejrÛznûj‰ích forem a podob historické pamûti, odvíjejících se od plurality politick˘ch a sociálních identit v ãeské spoleãnosti, aãkoli je zfiejmé, Ïe ne v‰echny tyto formy jsou nutnû proporãnû vefiejnû reprezentovány.16 V kaÏdém pfiípadû rÛznorodosti kolektivní ãi individuální historické pamûti pfiítomné ve spoleãnosti ãasto neodpovídal politicky motivovan˘ legitimizaãní historick˘ narativ z poãátku 90. let. A na tomto sociálním pozadí je tfieba rozumût fenoménu ostalgie, aÈ uÏ ji definujeme jako nostalgii po b˘valém V˘chodu, po ztracené jistotû a zdánlivé jednoduchosti Ïivota v paternalistickém reÏimu pozdního státního socialismu, anebo jako pouh˘ ne‰kodn˘ feti‰ismus, pozitivnû zabarven˘ vztah k nûkter˘m pfiedmûtÛm ãi produktÛm, zpravidla konzumního charakteru, z doby pfied rokem 1989. Ostalgie je pojem, kter˘ pochází z b˘val˘ch zemí v˘chodního Nûmecka a pojmenovává mentální proces vznikl˘ ãásteãnû jako odpovûì na krizi identity v˘chodonûmeckého obyvatelstva po spojení se „spolkov˘m“ Nûmeckem. Jako zpÛsob vyjádfiení vnitronûmeck˘ch rozdílÛ byla ostalgie podstatnû podpofiena soudob˘mi pokroky v komunikaãních technologiích, zvlá‰tû pak internetu.17 Vrchol tohoto fenoménu dot˘kající se znaãné ãásti spoleãnosti b˘val˘ch v˘chodonûmeck˘ch zemí pfiichází na pfielomu tisíciletí a je navenek reprezentován umûleck˘mi díly jako tfieba bestsellerem Zonenkinder Jany Henselové ãi filmov˘m hitem Good Bye, Lenin! reÏiséra Wolfganga Beckera. Úspûch tûchto a dal‰ích dûl dokazuje, Ïe nostalgick˘ pohled na pozdnû socialistickou dobu s v˘razn˘m ironick˘m nábojem nalezl mnoho nad‰en˘ch fanou‰kÛ nejen na území b˘valé NDR, ale i v dal‰ích zemích b˘valého v˘chodního bloku. Jakkoli lze nalézt politické kofieny ostalgie v mnoha jejích formách, zcela jistû není moÏné ji interpretovat jako „poslední ba‰tu v˘chodonûmeckého ãi v˘chodoevropského protizápadního odporu“ ãi v˘raz

15 PIERRE NORA, Gedächtniskonjunktur, Transit 22/2001–2002, s. 18–31. 16 Srov. FRANÇOISE MAYER, Les Tchéques et leur communisme: Mémoire et identités politiques, Paris 2004. 17 PAUL COOKE, Surfing for Eastern Difference. Ostalgie, Identity and Cyberspace, Seminar – A Journal for Germanic Studies 3/2004, s. 207–220; MARTIN BLUM, Remaking the East German Past. Ostalgie, Identity and Material Culture, The Journal of Popular Culture 3/2000, s. 229–253.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 17 ]

nekritické touhy po návratu star˘ch pofiádkÛ.18 Ostalgii, zvlá‰tû mimo nûmeck˘ kulturní kontext, lze mnohem spí‰e rozumût jako jednomu z projevÛ postmoderní kulturní mystifikace a prvoplánovû ne‰kodné kontra-kulturní provokace, i kdyÏ zároveÀ platí, Ïe literární texty, filmy a jiná umûlecká díla stejnû jako sofistikovaná webová muzea ãi burzy s nostalgick˘mi pfiedmûty nelze nikdy zcela oddûlit ãi vyvázat ze vztahu od politické moci a jejího jazyka.19 Z tohoto pohledu v‰ak ostalgie odpovídá reflexivní nostalgii v terminologii literární historiãky Svûtlany Boymové. Z definice tesklivá, ironická a hravá, reflexivní nostalgie nesleduje Ïádné pfiímé politické cíle, ale má své místo v prostoru ambivalence a nejednoznaãnosti lidsk˘ch tuÏeb a pocitÛ pfiíslu‰nosti. Tím, Ïe otevírá pohled na bezpoãet historick˘ch modalit a potenciálÛ, se reflexivní nostalgie pokou‰í o zprostfiedkování mezi psanou historií a plynutím ãasu. Na rozdíl od restaurativní nostalgie reflexivní nostalgie podle Boymové neutíká pfied kontradikcemi modernity, av‰ak zpochybÀuje absolutní pravdy politick˘ch a ideologick˘ch programÛ. V tomto smyslu ostalgie jako literární ãi filmov˘ jev, aniÏ by sledovala nûjak˘ jasn˘ politick˘ cíl ãi jednoznaãn˘ pfiíbûh, usiluje o probádání moÏnosti ob˘vání více míst a pfiítomnosti ve vícero ãasov˘ch rovinách zároveÀ, distancuje se od pfiímoãar˘ch politick˘ch symbolÛ a namísto toho se úmyslnû zab˘vá detaily a zdánlivû bezv˘znamn˘mi materiálními pozÛstatky minulosti. Ve své nejlep‰í formû je reflexivní nostalgie eticky zaloÏen˘m, tvÛrãím zpÛsobem distance od pfievládajících politick˘ch ãi kulturních proudÛ.20 Takov˘ chápající a tolerantní pohled na ostalgii v‰ak zdaleka není pfievládajícím modem v âesku a stfiedov˘chodní Evropû, zvlá‰tû pak v politické sféfie. Úspû‰ná mezinárodní kariéra ostalgie spolu s návratem socialistického popkulturního k˘ãe vyvolává reakci nejen ze strany nûkter˘ch b˘val˘ch disidentÛ a politick˘ch vûzÀÛ, ale také fiady mlad˘ch lidí, ktefií cítí nutnost protestovat proti „mûkké“, zlidovûlé verzi pfiíbûhu o komunistickém panování. Podle sv˘ch kritikÛ tento pfiíbûh nabízí obraz témûfi idylického Ïivota v dobû pozdního státního socialismu, jakési pseudousmífiení zahalující skuteãnou odpovûdnost a podíl viny ãásti populace na kriminální podstatû minulého reÏimu. V âesku je tento trend Ïiven pfiedev‰ím pfiekvapivou Ïivotností a sebevûdomím nereformované komunistické strany se stabilnû vysok˘m poãtem „vûfiících“ i protestních voliãÛ. Její revizionistické chvalozpûvy na blahodárnost komunistického sociálního státu ãi pobufiující slovní podpory nej-

18 Srov. PAUL BETTS, The Twilights of the Idols. East German Memory and Material Culture, The Journal of Modern History 3/2000, s. 731–765. 19 FRIEDERIKE EIGLER, Jenseits von Ostalgie. Phantastische Züge in „DDR-Romanen“ der neunziger Jahre, Seminar – A Journal for Germanic Studies 3/2004 s. 191–206. 20 SVETLANA BOYM, The Future of Nostalgia, New York 2001.

[ 18 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

rÛznûj‰ím diktátorÛm od Castra po Luka‰enka jsou rud˘m ‰átkem nejen pro zavilé antikomunisty. Politická frustrace vypl˘vající z existence silné komunistické strany vede k ostré kritice ostalgie, jeÏ údajnû zatemÀuje rozdíl mezi minulostí a souãasností, zastírá hluboké morální provinûní b˘valého politického reÏimu a v dÛsledku hraje do karet souãasn˘m ãesk˘m komunistÛm. Z tohoto pohledu se ostalgie jeví jako nepfiijatelná forma historické relativizace bez ohledu na to, zda jsou její motivy politické povahy, ãi zda se spí‰e pfiiÏivují na populární retro-módû a touze provokovat nov˘ establishment.21 V posledních dvou, tfiech letech jsme tak svûdky nejen obnovené politizace historické reprezentace nejnovûj‰ích dûjin, ale v nûkter˘ch postkomunistick˘ch zemích také nové fáze diskusí o potfiebû politiky dûjin, jeÏ souvisí se sílícím antikomunistick˘m politick˘m resentimentem. Odkaz pokojn˘ch revolucí z roku 1989 vÏdy byl – alespoÀ potenciálnû – jablkem sváru mezi rÛzn˘mi politick˘mi silami, usilujícími o jejich pfiivlastnûní ãi kritiku, a obrazy nedávné minulosti hrály mnohoãetnou a velmi v˘znamnou roli v rodícím se vefiejném diskurzu nov˘ch demokracií.22 V nûkter˘ch pfiípadech, jako tfieba v âesku, se interpretace komunistické minulosti staly jedním z centrálních uzlÛ politické debaty, v jin˘ch, napfiíklad na Slovensku, mûly spí‰e sekundární v˘znam.23 Av‰ak s ustavením polské koaliãní vlády pod vedením strany Právo a spravedlnost v roce 2005 dosáhla politizace komunistické minulosti nového rozmûru. Vá‰nivé diskuse a spory o tzv. Tfietí republiku a tvrdá pravicová kritika kompromisu u kulatého stolu v roce 1989, kter˘ byl údajnû jen dohodou o rozdûlení moci a majetku mezi starou a novou elitou, symbolizují hloubku odcizení a intenzitu souãasné politizace pamûti komunismu v nov˘ch stfiedoevropsk˘ch demokraciích. Z pohledu boje o minulost zaujímá Polsko v postkomunistické Evropû zvlá‰tní postavení, coÏ do jisté míry odpovídá jeho specifické pozici uÏ v rámci b˘valého v˘chodního bloku, zejména v 80. letech. Díky ‰irokému sociálnímu pozadí a masovému charakteru hnutí Solidarita a roli fiímskokatolické církve v rámci

21 V˘razné argumenty v tomto smûru nabízejí napfiíklad ADAM DRDA, PETR DUDEK, Kdo ve stínu ãeká na moc. âe‰tí komunisté po listopadu 1989, Praha 2006, zejm. s. 149–167. 22 Srov. brilantní obsáhlou studii tohoto druhu pojednávající o roli obrazÛ minulosti v Maìarsku pfied i po roce 1989 – ISTVÁN RÉV, Retroactive Justice. Prehistory of Post-Communism, Stanford 2005. A dále srov. sborníky z poslední doby zahrnující více zemí stfiední a v˘chodní Evropy – HELMUT ALTRICHTER (Hg.), GegenErinnerung. Geschichte als politisches Argument im Transformationsprozeß Ost-, Ostmittel- und Südosteuropas, München 2006; BERND FAULENBACH, FRANZ-JOSEF JELICH (Hg.), „Transformationen“ der Erinnerungskulturen in Europa nach 1989, Essen 2006. 23 JAN PAUER, Geschichtsdiskurse und Vergangenheitspolitik in der Tschechischen und Slowakischen Republik nach 1989, in: Umbruch im östlichen Europa. Die nationale Wende und das kollektive Gedächtnis, s. 93–107.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 19 ]

demokratické opozice je dnes v Polsku nesãetné mnoÏství skupin a politick˘ch formací vãetnû hlavních politick˘ch stran, které si tak ãi onak nárokují dûdictví polského protikomunistického disentu a odporu. Diskuse o politice dûjin (polityka historyczna) se dnes vedou v prÛseãíku mnoha kulturních oblastí, jako je historick˘ v˘zkum a vûda, politické vzdûlávání, legitimita demokratického politického zfiízení a nikoli v poslední fiadû redefinice národní identity. Jejím jádrem je otázka, do jaké míry má stát intervenovat do sféry historické interpretace, resp. prosazování její urãité podoby. Jedna strana sporu, kterou reprezentují zejména pravicovû a konzervativnû orientovaní autofii, tvrdí, Ïe stát musí vzít svou povinnost vytváfiet politiku dûjin váÏnû a musí se aktivnû zasazovat o podporu pozitivního historického obrazu nejmlad‰í minulosti s jasn˘m morálním poselstvím. Podle nich faktická neexistence takové politiky po roce 1989 a skepticismus liberálních politick˘ch a akademick˘ch elit vÛãi kolektivní historické pamûti a národní identitû ve svém dÛsledku ohrozily projekt postkomunistické modernizace a legitimitu demokracie. Druhá strana sporu, zastupovaná pfieváÏnû liberálními a levicov˘mi publicisty a historiky soustfiedûn˘mi kolem listu Gazeta Wyborcza, varuje pfied tím, co pokládá za instrumentální chápání historie a její zneuÏívání jako nástroje budování ãi korekce kolektivní identity. ObviÀují zastánce aktivní politiky dûjin z návratu k nacionalistick˘m fantaziím pozdního 19. století a odmítají soubûÏnou zesilující moralizaci historického diskurzu.24 Nechci se pou‰tût do rozboru polsk˘ch diskusí, kter˘ pfiiná‰í ãlánek Rafa∏a Stobieckého v tomto ãísle ãasopisu, ale chci upozornit na v˘razné nostalgické tóny v projevech zastáncÛ aktivní politiky dûjin, ktefií jsou pfiesvûdãení, Ïe sebereflexe PolákÛ stejnû jako jejich obraz v zahraniãí jsou stále je‰tû znehodnoceny b˘valou komunistickou propagandou a následnou neteãností politick˘ch a kulturních elit po roce 1989. ¤e‰ením je podle nich rekonstrukce „národního historického dûdictví“ na základû „pravdivého a správného poznání minulosti“, zbaveného komunistick˘ch lÏí a polopravd. Cítí potfiebu hájit zneuznanou polskou romantickou tradici, zdÛraznit tradiãní národní loajalitu vÛãi fiímskému katolicismu a církvi a napomáhat prosazení image PolákÛ jako evropsk˘ch bojovníkÛ za svobodu (reprezentovan˘ch stalet˘m bojem za nezávislost, Armiou krajowou, pováleãnou emigrací a antikomunistick˘m hnutím odporu, demokra-

24 Srov. napﬁíklad DARIUSZ GAWIN, PAWEL KOWAL (edd.), Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, Warszawa 2005; ROBERT KOSTRO, TOMASZ MERTA (edd.), Pami´ç i odpowiedzialnoÊç, Kraków-Wroc∏aw 2005; PIOTR KOSIEWSKI (ed.), Pami´ç i polityka zagraniczna, Warszawa 2006; ADAM LESZCZY¡SKI, Polityka historyczna. Wielki strach, Gazeta Wyborcza ze 4. ãervence 2006; ANDRZEJ ROMANOWSKI, K∏amstwo i bana∏ polityki historycznej, Gazeta Wyborcza z 15. ãervence 2006.

[ 20 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

tick˘m disentem, Solidaritou a církví) proti despotismu a totalitarismu aÈ uÏ pravicovému ãi levicovému.25 Tyto motivy a s nimi spjatá rétorika stejnû jako hlavní zámûr programovû kultivovat „národní pamûÈ“ svûdãí o silné nostalgii po domnûle zlaté dobû národní existence, která zpravidla není pfiesnû specifikována, av‰ak z náznakÛ a jednotliv˘ch odkazÛ lze vyvodit, Ïe má jít o jakousi kombinaci ‰lechtické republiky z doby pfied jejím dûlením a meziváleãného státu. Konzervativními polsk˘mi politiky a publicisty propagovaná politika dûjin odpovídá druhé kategorii nostalgie v taxonomii Svûtlany Boymové, totiÏ restaurativní nostalgii usilující o transhistorickou rekonstrukci ztraceného domova ve jménu návratu k poãátkÛm. V protikladu k reflexivní nostalgii se restaurativní nostalgie chápe nikoli jako nostalgie, n˘brÏ jako pravdivé poznání a rekonstrukce jakési autentické tradice, jako zpÛsob ochrany absolutních historick˘ch pravd proti dezinterpretaci a zámûrnému zamlÏování. Spojujíce dohromady dva hlavní prvky, tzn. návrat k poãátkÛm a teorii konspirace, pojímá restaurativní nostalgie historii jako opakování stále téhoÏ pfiíbûhu o souboji dobra a zla, dává vzniknout historick˘m narativÛm, které nemají místo pro ambivalenci a komplexnost dûjinného v˘voje stejnû jako pro specifiãnost moderní spoleãnosti.26 Není náhodou, Ïe mnozí z polsk˘ch zastáncÛ aktivní státní politiky dûjin jsou téÏ pfiesvûdãení obránci více ãi ménû explicitní teorie mezidobí, jeÏ staví na bohaté tradici odmítání „polskosti“ komunismu, povaÏující dobu polského komunismu za anorganické, cizí zdeformování národních dûjin, jeÏ je tak tfieba napravit, znovu usadit do „správn˘ch“ kolejí. Podobné tendence nostalgick˘ch návratÛ k prav˘m poãátkÛm ãi podstatû národní pospolitosti jsou patrné nejen v Polsku, ale i dal‰ích zemích stfiední a v˘chodní Evropy. Jedním z v˘sledkÛ stfietávání a mísení silného politicky i kulturnû motivovaného antikomunismu, nereflektovaného národnû-historického paradigmatu a Ïivelné postmoderní memoralizaãní kultury je mediální úspûch pojmu národní pamûÈ ãi pamûÈ národa. Není zcela neznám˘, neboÈ jiÏ dfiíve jej pouÏívali nûktefií ãlenové protikomunistické demokratické opozice, ktefií v kultivaci „národní pamûti“ vidûli dÛleÏit˘ prostfiedek obrany vÛãi bezskrupulózní manipulaci státního socialismu s historick˘m

25 Srov. v˘razné formulace tûchto postojÛ v diskusi poﬁádané Institutem Pami´ci Narodowej v dubnu 2006, zejména projevy vedoucích pracovníkÛ IPN Janusze Kurtyky a Jana ˚aryna jakoÏ i historika a redaktora ãasopisu Arcana Andrzeje Nowaka – Czy Polsce potzrebna jest polityka historyczna? Biuletyn IPN 2006, ã. 64, s. 3–33. Pro kritiku srov. tamtéÏ stanoviska poslance Platformy Obywatelskiej Arkadiusze Rybického. 26 SVETLANA BOYM, The Future of Nostalgia, zejm. s. 8–62. Srov. téÏ klasické dílo o moderní fascinaci tradicí, resp. jejím vynalézání – ERIC HOBSBAWM, TERENCE RANGER, The Invention of Tradition, Cambridge 1983, zejm. s. 1–15.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 21 ]

vûdomím obyvatel a potaÏmo obranu pfied ideologickou indoktrinací. Av‰ak se vznikem ústavÛ národní pamûti v Polsku a na Slovensku a zam˘‰len˘m zfiízením podobné instituce u nás dostává tento pojem novou dimenzi. Na rozdíl od situace pfied rokem 1989, kdy byl morálnû silnû zabarven˘ pojem „národní pamûti“ s v˘razn˘mi konzervativními rysy vztyãen jako zástava v boji „bezmocn˘ch“ disidentÛ proti zvÛli diktatury, se dnes „pamûÈ národa“ stává záleÏitostí státem fiízené politiky dûjin. Jak institucionalizovat národní pamûÈ Hlavním úkolem ústavÛ národní pamûti je zpfiístupÀovat ohromné mnoÏství archivních materiálÛ pocházejících z produkce tajn˘ch sluÏeb a dal‰ích represivních sloÏek totalitního státu. V Polsku a na Slovensku spadá pod gesci ústavÛ téÏ období druhé svûtové války, které v pÛvodním ãeském návrhu zákona nebylo zahrnuto, v pozmûÀovacích doplÀcích uÏ je. SvÛj vzor nacházejí ústavy v tzv. Gauckovû úfiadu, kter˘ vznikl v Nûmecku v roce 1990, neboli Úfiadu spolkového zmocnûnce pro akta státní bezpeãnosti (BStU), jímÏ byl v prvních letech pastor a b˘val˘ disident Joachim Gauck. Hlavním úkolem úfiadu bylo organizovat a zpfiístupÀovat rozsáhlou dokumentaci vzniklou následkem ãinnosti Stasi, nejlépe organizované tajné policie b˘valého v˘chodního bloku. Zastánci a zfiizovatelé ústavÛ národní pamûti ve stfiední Evropû s oblibou k nûmeckému vzoru poukazují, mnohem ménû uÏ je od nich sly‰et také to, Ïe nûmecká vláda v poslední dobû uvaÏuje o jeho zru‰ení a pfievedení archivních fondÛ pod jeho správou do standardní archivní sítû. Vedle fiady podobn˘ch funkcí se navíc BStU od ústavÛ národní pamûti také v mnohém li‰í, coÏ je dáno jejich názvem, dobou vzniku a rolí, jakou úfiad a tyto ústavy hrají ve spoleãnosti. BStU se od poãátku své ãinnosti vymezoval jako primárnû archivní a dokumentaristická instituce, jeÏ kromû zpfiístupÀování archivních materiálÛ usiluje téÏ o zpracování dûjin Stasi, resp. o umoÏnûní takového v˘zkumu. V rámci sv˘ch sociálních a vzdûlávacích aktivit mûl úfiad hrát dÛleÏitou roli v Nûmecku dÛmyslnû organizovaném, liberálním politickém vzdûlávání, neboÈ objasnûní „struktury diktatury, toho, jak lidé Ïili v diktatufie a jak se sami mohli stát spoluviníky, je dÛleÏitou sloÏkou formování demokratick˘ch hodnot a kompetencí“.27 BStU je vládní úfiad s jasnû stanoven˘mi pravomocemi, kter˘ nikdy neaspiroval na to stát se samostatn˘m historick˘m v˘zkumn˘m pracovi‰tûm a je‰tû ménû ze své vÛle ãi iniciativy pomáhat prosazovat politickou agendu ãi specifickou politiku identity. To

27 Srov. oficiální webovou stránku http://www.bstu.bund.de/cln_042/DE/Home/homepage_node.html_nnn=true (staÏeno 7. prosince 2006).

[ 22 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

se v‰ak uÏ nedá fiíci o stfiedoevropsk˘ch ústavech pamûti národa. Polsk˘ ústav stejnû jako preambule ãeského návrhu zákona definují své poslání jako úsilí pomoci zachovat pamûÈ – a v polském pfiípadû i trestnû stíhat – „zloãiny proti národu“, komunistické a nacistické zloãiny, váleãné zloãiny a zloãiny proti lidskosti a zachovávat „vlasteneckou tradici boje proti okupantÛm, nacismu a komunismu“.28 Zarámování specifického a v kaÏdém ohledu potfiebného v˘zkumu komunistick˘ch bezpeãnostních sluÏeb a jejich mechanismÛ a s tím spjaté archivní reorganizace do emocionální národovecké rétoriky ãerno-bílého historického metanarativu poukazuje na rozdíly mezi ústavy pamûti národa a jejich nûmeck˘m vzorem. Bylo by jednoduché, av‰ak také zavádûjící odsoudit ústavy pamûti národa ve stfiední Evropû jako pouh˘ poslední v˘honek nacionalistické invence. Je potfieba od sebe odli‰it nûkolik rovin vefiejné debaty, která se rozproudila okolo sporn˘ch ústavÛ, aby bylo moÏné lépe pochopit zámûry, spoleãensk˘ dopad a hlavnû vliv, jak˘ ústavy a s nimi spjatá ãinnost mají anebo mohou mít na politick˘ a historick˘ diskurz. Úlohou ústavÛ pamûti národa je tedy shromáÏdit, elektronicky zpracovat a zpfiístupnit archivy bezpeãnostních sloÏek a represivního aparátu totalitního státu. V ãeském pfiípadû zastánci zfiízení ústavu oprávnûnû kritizují skuteãnost, Ïe doposud byla velká ãást tûchto dokumentÛ – pfieváÏnû ale nejen pod správou silov˘ch ministerstev – tûÏko dostupná, ne-li nepfiístupná. MnoÏství a komplexnost dochovan˘ch materiálÛ podle nich vyÏaduje zfiízení nové instituce s mimofiádnou státní subvencí, neboÈ dosud existující pracovi‰tû s jejich omezen˘mi finanãními a personálními moÏnostmi na tento úkol nestaãí. Je zfiejmé, Ïe v tomto ohledu skuteãnû jde o organizaãní a administrativní ãinnost takového druhu, jíÏ Ïádn˘ ze stávajících vûdeck˘ch ústavÛ neplní a ani plnit nemÛÏe.29 Dal‰ím morálnû politick˘m motivem, kter˘ byl mimo jiné vÛdãím principem práce Joachima Gaucka ãi zakladatele slovenského ÚPN Jána Lango‰e, je snaha pfievrátit logiku dosavadních postupÛ, které ãasto stigmatizovaly obûti, ale na skuteãné viníky, tj. fiídicí pracovníky tajn˘ch sluÏeb, nedosáhly.30 To bude údajnû moÏné aÏ po komplexním zpracování archivÛ a následné rekonstrukci zniãen˘ch svazkÛ, jiÏ si zastánci ÚPN, resp. ÚSTR v âesku vytyãili jako jeden z prvních úkolÛ a jehoÏ pfiípravná fáze jiÏ zaãala na pÛdû Archivu bezpeãnostních sloÏek ministerstva vnitra. Podle nich je tfieba jasnû definovat kriminální ma‰inerii komunistického leviatana a poukázat na konkrétní viníky. Maximální moÏné otevfiení a zpfiístupnûní archivÛ

28 Srov. http://www.ipn.gov.pl/index_eng.html (staÏeno 7. prosince 2006); ãesk˘ návrh zákona na http://www.psp.cz/forms/tmp_sqw/25cd006a.doc (staÏeno 26. bfiezna 2007). 29 Srov. webové stránky, které shromaÏìují, byÈ zdaleka ne kompletnû, pfiíspûvky ãeské diskuse o ÚPN: http://www.aktualne.usd.cas.cz/index.php, http://www.upn.cz/view.php?page=polemika. 30 Srov. poslední interview s Jánem Lángo‰em krátce pfied jeho tragickou smrtí, Chceme se zamûfiit na pachatele, A2 2006, ã. 24.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 23 ]

bezpeãnostního aparátu je z tohoto pohledu nepostradatelnou souãástí demokratizaãního procesu funkãnû ne nepodobnou jihoafrick˘m komisím pravdy po pádu apartheidu.31 V pojetí Joachima Gaucka je úsilí o pamûÈ minulého bezpráví terapeutick˘m procesem, kter˘ vede ke kolektivnímu poznání a v˘chovû zcela nezbytn˘ch pro konstituování obãanské demokratické zodpovûdnosti a dÛvûru ve spoleãnost jako morální komunitu. ZároveÀ v‰ak Gauck od poãátku zdÛrazÀoval, Ïe otevírání svazkÛ agendy tajné komunistické policie nesmí vést k nov˘m antikomunistick˘m ‰tvanicím a Ïe pfievyprávûní individuálních pfiíbûhÛ o spolupráci, zradû a spoluvinû ãi naopak odporu a odvaze neznamená koneãné nastolení „spravedlnosti a pravdy“, n˘brÏ pouhé úsilí „o trochu více spravedlnosti a trochu více pravdy o nedávné minulosti“.32 Zcela stranou nelze ponechat ani sociální pozadí celé problematiky, i kdyÏ zároveÀ není tfieba pfieceÀovat jeho vliv. V celé stfiední Evropû v posledních letech dorostla nová generace mlad˘ch historikÛ, ktefií dobu od pfiijetí na studia aÏ po doktorát strávili jiÏ v demokratick˘ch pomûrech. ¤ada z nich po absolvování usiluje zÛstat v oboru, a pokud moÏno pokraãovat ve v˘zkumu, kter˘ je zárukou odborného a kariérního rÛstu, av‰ak jen tûÏko nacházejí uplatnûní ve stávajících badatelsk˘ch institucích a na univerzitách. Vzniká tak latentní generaãní konflikt, kter˘ na sebe obãas bere zjednodu‰enou podobu protestu mlad˘ch rozhofiãen˘ch konzervativcÛ proti údajnû zkompromitovan˘m (ex-)komunistick˘m akademick˘m funkcionáfiÛm v rozhodovacích pozicích vûdeck˘ch a grantov˘ch institucí. Hlavním pfiedmûtem pozornosti této statû je v‰ak rovina konceptuální, která podstatnû zasahuje do historického diskurzu a potenciálnû i do v˘zkumného a pedagogického provozu a vzbuzuje mnoho nevole. Proã má b˘t pojem pamûti národa spjat s institucemi v podstatû archivního charakteru, pracujícími s velmi specifick˘mi dokumenty, které najmû tvofií jen jednu malou ãást pramenné základny celkového historického poznání doby komunistické diktatury? Z hlediska teorie demokracie je pfiedstava centrálnû organizované, státem fiízené instituce tohoto názvu znaãnû problematická. Liberální filozofové uÏ od dob

31 Srovnání komisí pravdy a usmífiení s ústavy národní pamûti pfiesahuje téma stávajícího ãlánku. AniÏ bych chtûl idealizovat v˘sledky komisí pravdy, jeÏ byly mnohokrát zpochybnûny, je zfiejmé, Ïe je pomûrnû zásadní rozdíl mezi snahou o vytváfiení nové formy sociální solidarity a pocitu spoleãenství na organizovaném a dialogickém „fiíkání si pravdy“ (truth-telling) a pokusem o spoleãenskou reflexi na bázi materiálÛ dokumentujících ãinnost represivního aparátu – srov. R. L. NYTAGODIEN, A. G. NEAL, Collective trauma, apologies, and the politics of memory, Journal of Human Rights 4/2004, s. 465–475, ãi tematické ãíslo pfiílohy t˘deníku Parlament nûmeckého spolkového snûmu srovnávající zpÛsoby úãtování s tyransk˘mi reÏimy v jiÏní Americe, Africe a stfiední Evropû, Aus Politik und Zeitgeschichte, 42/2006, z 16. fiíjna 2006. 32 JOACHIM GAUCK, Akten und Gerechtigkeit. Gedanken zum Umgang mit der Vergangenheit, in: Plädoyers für Gerechtigkeit, Rostock 1994, s. 17.

[ 24 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Johna Locka a Immanuela Kanta byli spí‰e nedÛvûfiiví k pojmu historické pamûti. Jak dodnes argumentují politiãtí teoretici této tradice, liberální demokracie jako pluralitní politick˘ fiád potfiebuje pro svou stabilitu jistou míru historické amnézie umoÏÀující kooperaci politick˘ch subjektÛ na úrovni polis, coÏ v‰ak zároveÀ neznamená odmítnutí kolektivní pamûti vÛbec. Historická pamûÈ se váÏe k identitám, a tudíÏ k základním Ïivotním hodnotám, a proto má b˘t pfiedev‰ím záleÏitostí skupin, politick˘ch hnutí a stran, obãansk˘ch iniciativ, rodin, jednotlivcÛ, co nejménû v‰ak státu ãi „národa“ jako celku. Vertikální konstrukce historické pamûti pfiirozenû smûfiuje k hierarchii hodnot, je striktnû normativní, a tudíÏ nemÛÏe b˘t ze své podstaty demokratická. Naproti tomu liberálnû demokratick˘ politick˘ fiád má horizontální charakter a jeho úlohou je zaji‰Èovat právo a spravedlnost, demokratické procedury a tedy i voln˘ prostor pro reprezentaci tûÏko sluãiteln˘ch historick˘ch pamûtí a dodrÏování pravidel jejich konfliktního souÏití.33 S teoretick˘m problémem místa a role ústavu pamûti národa v liberální demokracii úzce souvisí nebezpeãí moÏného zneuÏití takové instituce v zájmu momentální vládnoucí garnitury. Nûktefií zastánci ãeského ÚPN, resp. ÚSTR jsou pfiesvûdãeni, Ïe název ústavu je ãistû formální a neohroÏuje jeho neutrální, archivnû-badatelsk˘ charakter. Av‰ak pouh˘ fakt existence instituce tohoto jména s mimofiádn˘m finanãním i personálním zabezpeãením, jak tomu je napfiíklad v Polsku, se nutnû stává poku‰ením vyzdvihnout ji do role skuteãného arbitra pamûti národa a vyuÏít ji v politickém boji. Mnoho polsk˘ch levicov˘ch a liberálních intelektuálÛ opakovanû vyjádfiilo obavu, Ïe právû to se v souãasném Polsku dûje. Tamní IPN, dosud pfieváÏnû v˘zkumná instituce s fiadou akademick˘ch a pedagogick˘ch zásluh (napfiíklad v diskusi o protiÏidovském pogromu v Jedwabném), se podle nich po vzniku koaliãní vlády vedené národnû konzervativní stranou Právo a spravedlnost stává jedním z nástrojÛ eskalujícího Kulturkampfu. Na základû nového návrhu zákona pocházejícího z dílny mlad˘ch konzervativních poslancÛ se IPN k nemalému zdû‰ení mnoha sv˘ch pracovníkÛ stala navíc provádûjící institucí nového kola bezprecedentnû rozsáhl˘ch a právnû sporn˘ch lustrací. Zranitelnost takové instituce dokazuje i nedávné obsazení místa fieditele slovenského ÚPN, které pro sebe na základû koaliãních dohod získala nacionalistická a protimaìarská Slovenská národní strana. První politická objednávka na sebe nedala dlouho ãekat. Nov˘ fieditel, tfiicetilet˘ historik Ivan Petransk˘, jehoÏ snahou podle jeho vlastní mediální prezentace je mimo jiné ãásteãná rehabilitace Slovenského ‰tátu a jeho prezidenta Jozefa Tisa, jako první nov˘ v˘zkumn˘ úkol pod

33 Srov. napﬁíklad MARCIN KRÓL, Liberalizmus strachu a liberalizmus odvahy, Bratislava 1999, zejm. s. 158–177.

MICHAL KOPEČEK

STUDIE A ESEJE

[ 25 ]

sv˘m vedením pfiedstavil projekt dokumentace maìarské perzekuce a vyhánûní slovenského obyvatelstva v dobû po tzv. vídeÀské arbitráÏi v listopadu 1938. V kontrastu k tomuto v˘voji stojí snad za to zmínit maìarsk˘ pfiípad, kter˘ samozfiejmû nechci idealizovat. I zde je soudobá historie nedílnou souãástí ideologické rétoriky a politicko-kulturního boje. Jak bylo vidût nad nepokojích v budape‰Èsk˘ch ulicích na podzim 2006, soupefiení o dominanci nad historick˘m diskurzem a získání vlastenecké dÛvûryhodnosti zde má ostatnû v˘raznû vût‰í razanci neÏ napfiíklad v âesku.34 Av‰ak Historick˘ archiv státní policie se dosud nestal souãástí tohoto boje o minulost. Instituce, která „pamûÈ národa“ neuvádí ve svém názvu a ani ji nezmiÀuje ve svém poslání, má za úkol dohlíÏet a zprostfiedkovávat dokumenty komunistického bezpeãnostního aparátu a od svého zaloÏení slouÏí hlavnû úãelÛm historické a právní expertizy, zatímco „boj o minulost“ ponechává stranicko-politick˘m think-tankÛm, muzeím, bloggÛm a nakonec i nûkter˘m vûdeck˘m pracovi‰tím s v˘raznûj‰í politickou profilací. Naproti tomu ãesk˘ senátní návrh zákona o ÚPN, resp. ÚSTR odkazuje ve své preambuli k zákonu o protiprávnosti komunistického reÏimu, symbolu legitimizaãního diskurzu rodící se ãeské demokracie z poãátku 90. let. Má vzniknout instituce, která bude na základû vûdomí o „povinnosti vyrovnat se s komunistick˘m reÏimem“ napomáhat „zachování pamûti o ohromném mnoÏství obûtí, ztrát a ‰kod, které utrpûl ãesk˘ národ a dal‰í národy na území âeské republiky v dobû nesvobody pfied rokem 1990“.35 Návrh zákona a projevy nûkter˘ch jeho tvÛrcÛ i obhájcÛ jsou svûdectvím o návratu dichotomického jazyka protikladÛ demokracie a totality, svobody a útlaku, zloãinu a utrpení, jazyka morální povinnosti vÛãi národnímu spoleãenství chápanému na základû mytick˘ch pfiedstav o jednotû a integritû národa a jeho pamûti. S tím souvisí i pfiesvûdãení, Ïe je moÏné „vyrovnat se“ (nikoli vyrovnávat se) s komunistickou minulostí, coÏ snad povede k jakési oãistû vefiejného Ïivota. To v‰e vypovídá o tom, Ïe projekt ÚPN, resp. ÚSTR je z jedné ãásti motivován pfiedev‰ím politicky, z druhé se v jeho pozadí odráÏí nevyfiãená touha po ztracen˘ch v˘sadách historika b˘t povolan˘m soudcem nad dûjinami. Nemá mnoho spoleãného s historiografií jako (sebe-)kritickou vûdou, jejíÏ hlavní snahou je nestranná a na politick˘ch sporech pokud moÏno nezávislá anal˘za, úsilí o porozumûní – nikoli ospravedlnûní – historick˘ch událostí doby komunistické diktatury. Zda je potfieba v âesku vytváfiet novou instituci, která se bude jinak a lépe zab˘vat materiály komunistick˘ch represivních sloÏek, ãi by postaãilo posílit ty stávající, je víceménû technicko-organizaãní záleÏitost. Jako taková by se v‰ak nemûla zamûÀovat s potfiebou a snahou urãit˘ch skupin obyvatel zdÛraznit a zviditelnit

34 Srov. ISTVÁN RÉV, Retroactive Justice. 35 http://www.psp.cz/forms/tmp_sqw/25cd006a.doc (staÏeno 26. bﬁezna 2007).

[ 26 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

historickou pamûÈ obûtí komunistické diktatury, která je podle nich stále nedostateãnû zakotvená ve vefiejném obrazu nedávné minulosti a v politickém vzdûlávání. To totiÏ nelze ãinit shora, budováním oficiální, státem sponzorované „pamûti národa“. „Pouze pluralistická interpretace dûjin mÛÏe v nejlep‰ím pfiípadû dosáhnout sdílení historické pravdy, anebo naopak v tom hor‰ím posílit rozdûlení historické pamûti. Historii jako neustál˘ spor je v‰ak stále potfieba upfiednostÀovat pfied m˘totvorbou oficiálních kolektivních pamûtí.“36 ÚPN, resp. ÚSTR by se v pojetí, v jakém je navrhován, mohl velmi snadno stát souãástí neblahého trendu renacionalizace a legalizace historického diskurzu, tedy krokem smûrem od pluralitní historické kultury k normativnû strukturované a moralizující té ãi oné státem sponzorované tzv. národní historické pamûti. Legitimita liberálnû-demokratického politického fiádu se v souãasnosti nemÛÏe odvozovat od jedné uspokojující fikce, jakou byl v minulosti koncept spoleãenské smlouvy a s ní spjaté pfiedstavy o jednotû lidu a v‰eobecném spoleãenském konsenzu, a uÏ vÛbec ne od nacionálních fantazií a nesplniteln˘ch snÛ o jednotném a jednohlasém národû. Legitimizace soudob˘ch vyspûl˘ch demokracií se mnohem spí‰e odvíjí od principÛ plurality legitimizaãních strategií a systémovû zaruãené moÏnosti protestu v heterogenním spoleãensko-politickém prostfiedí. Namísto „politiky konsenzu“ by liberální demokracie mûly vytváfiet a budovat „politickou kulturu konverzace“.37 Stejnû tak v historiografii není moÏné se vracet do doby nadvlády velk˘ch historick˘ch metanarací, aÈ jiÏ byl jejich mimo dûjiny stojícím telosem národní celek, vize pokroku ãi koneãná emancipace ãlovûka.38 Historiografie jako jedna ze spoleãensk˘ch vûd má své místo v nikdy nekonãícím procesu konstruování sociální souvislosti smyslu. Spoleãenská závaÏnost té které historické narace je proto v posledku tvofiena nikoli intelektuální originalitou ãi inovací, n˘brÏ její hodnovûrností v daném sociálním kontextu. Ta se v‰ak nevytváfií shora fiízen˘mi ãi úfiednû organizovan˘mi postupy ãi populistickou snahou pfiedkládat lidu instantní a snadno stravitelné ãernobílé pfiíbûhy z minulosti, n˘brÏ vzniká v prostoru stfietávání heterogenních a nesourod˘ch historick˘ch interpretací oslovujících odbornou i ‰ir‰í vefiejnost.39

36 HERIBERT ADAM, Divided Memories: Reckoning with a Criminal Regime, Justice and the Politics of Memory – Religion & Public Life 33/2003, s. 8. 37 Srov. JI¤Í P¤IBÁ≈, Právo a politika konverzace, Praha 2001. 38 Srov. zajímav˘ pokus americko-nûmeck˘ch historikÛ o v˘hled do budoucna oboru z hlediska tradiãních v˘kladov˘ch linií nûmeck˘ch dûjin 20. století, resp. o moÏnostech jejich pfiekonání – KONRAD H. JARAUSCH, MICHAEL GEYER, Shattered Past. Reconstructing German Histories, Princeton-Oxford 2003. 39 âlánek byl dopsán je‰tû pfied hlasováním v PS PâR 2. kvûtna 2007, kdy byl návrh zákona pfiijat. Zaãátkem ãervna, kdy jsem drobn˘mi zmûnami pfii korekturách reagoval na nastalou situaci, zákon nebyl je‰tû schválen Senátem PâR ani odsouhlasen Prezidentem âR. Závûry ani hlavní argumenty studie, v jejímÏ centru jsou obecné trendy v˘voje soudobé historiografie a ‰ir‰í politicko-kulturní souvislosti vzniku ústavu v âR, koneãné potvrzení ãi pfiípadné dal‰í oddálení vzniku této instituce zásadnû neovlivÀuje.

STUDIE A ESEJE

[ 27 ]

HISTORICI A HISTORICKÁ POLITIKA Rafał Stobiecki Historians and the Historical Policy The main aims of the article are, first, to present the main issues of the recent Polish debate about the historical policy, second, to reconstruct the most important arguments in the discussion and, third, to answer the question of what this debate is saying about historians themselves. The study portrays the dispute over the very notion of ‘historical policy’ and the different perspectives on how such policy, if ever, should function. Further, it analyses how the lines of division between various groups of historians and politicians in contemporary Poland are strengthened by generational differences, political preferences and, last but not least, by different images of the historian and his social role in today’s society. The author points to the importance of the societal and political context, in particular the compelling question of how the Polish patriotism at the beginning of the 21st century should be shaped and what role history or historical policy should play in it. The study concludes with considerations on the merging of history and memory in recent years and its far-reaching consequences for both, the history as political and commercial tool as well as the historian, his social and academic position. Rafa∏ Stobiecki (1962) pÛsobí na katedﬁe dûjin dûjepisectví na univerzitû v LodÏi, rafalsto@uni.lodz.pl

Pojem historická politika Zaãnûme jasn˘m vymezením pfiedmûtu diskuse. JestliÏe pfiistoupíme na to, Ïe historická politika v nej‰ir‰ím slova smyslu je synonymem cílen˘ch a vûdom˘ch aktivit ‰iroce pojímané moci, smûfiujících k tomu, aby se ve spoleãnosti ustálila urãitá vize minulosti, pak mÛÏeme, tfiebaÏe s rizikem jistého zjednodu‰ení, rozli‰it dvû tradice. První z nich je v‰eobecnû spojována s totalitním státem. Jedná se o situaci, v níÏ se státní moc pomocí masové propagandy, nejrÛznûj‰ích represí a forem nátlaku snaÏí vnutit spoleãnosti svou vlastní verzi historie. Cílem se stává eliminace v‰ech ostatních konkurenãních diskurzÛ o minulosti. V takov˘ch podmínkách se „totalitarizace“ historie ãi historiografie stává souãástí plánu pfiipravit o vlastní vÛli spoleãnost jako celek. Historie je tak zbavována atributu mnohostrannosti, stává se jedním z nejdÛleÏitûj‰ích nástrojÛ v ideologickém totalitním

[ 28 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

instrumentáriu a plní legitimizující funkci ve vztahu k panujícímu spoleãensko-politickému Ïfiízení. Druhá tradice je spojena s demokratick˘m státem. V tomto pfiípadû je podle Michela Foucalta „historie diskurzem moci“, ale v jiném v˘znamu. Vztah mezi mocí a vûdou se stává pfiedmûtem specifické hry, která se odehrává v rámci kultury. Obû sféry zÛstávají vzájemnû trvale propojeny. V rámci této tradice se poukazuje na to, Ïe v‰echny spoleãenské skupiny mohou b˘t obûtí urãit˘ch názorov˘ch systémÛ, mystifikujících jejich postavení. Navíc zde dochází k rivalizaci, vzájemn˘m zápasÛm rÛzn˘ch diskurzÛ o minulosti. KdyÏ tedy v‰e shrneme, v prvním pfiípadû je historická politika synonymem jednostranné a nûkdy primitivní propagandy, která je zaloÏena na informaãním monopolu státu, ve druhém pfiípadû se pak jedná o neustále probíhající spor mezi rÛzn˘mi zájmov˘mi skupinami, jeÏ se pokou‰ejí navrhnout ãi pfiímo „vnutit“ spoleãnosti svou vizi minulosti. Z dne‰ní perspektivy se zdá b˘t samozfiejmé, Ïe historickou politiku období Polské lidové republiky jednoznaãnû fiadíme do té první tradice, zatímco v souãasné dobû probíhající spor o roli státu pfii vytváfiení té ãi oné vize minulosti je souãástí tradice druhé. To je podle mého názoru tfieba zdÛraznit, neboÈ mezi kritiky historické politiky, badatele z toho nevyjímaje, se nûkdy objevuje v˘tka, Ïe její nynûj‰í chápání více ãi ménû navazuje na praktiky z dob komunismu. *** V debatû o historické politice, která probíhá nûkolik let a v poslední dobû nabírá na intenzitû, se stále aktivnûji zaãínají vyslovovat ti, kdo by v ní mûli zcela pfiirozenû odehrávat dÛleÏitou roli, tedy sami historici. Na stránkách spoleãensko-politického tisku rÛzného zamûfiení jsou otiskována vyjádfiení pfiedních polsk˘ch vûdcÛ k této problematice, redakce ãasopisÛ pofiádají diskuse o historické politice, v nichÏ se stfietávají hlasy jejích pfiívrÏencÛ i kritikÛ.1 Cílem tohoto pfiíspûvku je: pfiedstavení hlavních sporn˘ch otázek, rekonstrukce nejv˘znamnûj‰ích zpÛsobÛ argumentace, které se v této diskusi vyskytují, a odpovûì na otázku, co tato debata vypovídá o nás, tedy historicích, ktefií se jí úãastní. V probíhající v˘mûnû názorÛ se spor t˘ká víceménû tfií otázek: pojmu „historické politiky“, obsahÛ, které ji doprovázejí, a funkcí, které by mûla plnit. ¤adu kontroverzí vyvolává jiÏ samo uÏívání termínu „historická politika“. Podle jejích zastáncÛ je to kategorie do znaãné míry neutrální, která se do polské vefiejné diskuse dostala pfies Nûmecko (Geschichtspolitik) a která vyjadfiuje jist˘ intencionální

1 Pﬁíkladem takov˘ch debat jsou diskuse publikované v ãasopise Mówià wieki 2006, ã. 8, Biuletynu IPN 2006, ã. 5, ãi v deníku Gazeta Wyborcza z 1.–2. ﬁíjna 2005.

RAFAŁ STOBIECKI

STUDIE A ESEJE

[ 29 ]

vztah k minulosti u ãásti polské intelektuální elity. Marek Cichocki, kter˘ je v‰eobecnû povaÏován nejen za hlavního propagátora polské historické politiky, ale v jistém ohledu i za autora samotného pojmu historická politika, prohla‰uje v jednom z rozhovorÛ: „TûÏko se dá o mnû hovofiit jako o autorovi pojmu ãi iniciátorovi diskuse. Historická politika pÛsobí v rÛzn˘ch zemích, a to dosti rozdílnû. [...] V polské situaci je pojem historická politika patrnû v˘slednicí hledání termínu, kter˘ by vystihoval urãit˘ dne‰ní jev. Z tohoto hlediska je jev dÛleÏitûj‰í neÏ pojem. Kdybych v‰ak mûl uvést definici (…) pak bych fiekl, Ïe v mém chápání je to zesílení vefiejné diskuse o minulosti, jak v rámci zemû, tak navenek, prostfiednictvím nejrÛznûj‰ích forem institucionalizace tohoto diskurzu. Tato institucionalizace se odehrává na úrovni centrálních, státních institucí, ale také na úrovni institucí lokálních, samosprávn˘ch, regionálních.“2 Podle zastáncÛ tohoto pojmu je vykonávání historické politiky nejen povinností státu a jeho orgánÛ, ale pfiirozenû vypl˘vá ze situace. Zastávají názor, Ïe separovat kolektivní pamûÈ spoleãnosti od politiky není moÏné, neboÈ kolektivní pamûÈ je fundamentem kaÏdého spoleãenství, jak státního, tak národního. Z tohoto hlediska historická politika pfiedstavuje soubor ãinností podobn˘ch tûm, které jsou obvyklé v rámci hospodáfiské ãi sociální politiky.3 Mûla by se uskuteãÀovat, aby do‰lo k posílení identifikace ‰irokého okruhu spoleãnosti se státem a jeho strukturou a k vût‰í integraci PolákÛ do velké vlasti v ideologickém smyslu, ale také ve smyslu spojení s mal˘mi lokálními vlastmi. Kromû toho je historická politika pojímána jako v˘zva, které „musí Polsko dostát, pakliÏe chce b˘t ve sjednocené Evropû nejen pfiíjemcem v˘hod plynoucích z pomoci partnerÛ, ale i aktivním úãastníkem budování spoleãné evropské identity“.4 Takto chápaná koncepce historické politiky je zaloÏena na explicitnû nebo implicitnû formulované diagnóze t˘kající se charakteru transformace systému z pfielomu 80. a 90. let a z let následujících. Podle propagátorÛ této koncepce, pocházejících pfiedev‰ím z okruhu historikÛ idejí, pfiistupoval polsk˘ stát po pádu komunismu s nedÛvûrou k otázkám kolektivní pamûti a historické identity. Ty byly podle nich hrozbou pro demokracii a liberární projekt modernizace Polska. Charakteristick˘m rysem tohoto období mûla b˘t „urãitá kolektivní amnézie“. Minulost, zvlá‰tû ta nedávná, byla obûtována na oltáfi budoucnosti (proslulé voleb-

2 Pﬁíspûvek k diskusi Polityka historyczna – za i przeciw, Mówià wieki 2006, ã. 8. A také srov. téÏ ãlánek téhoÏ autora Polityka pami´ci, Rzeczpospolita z 10.–11. ãervna 2006. 3 DARIUSZ GAWIN, PAWE¸ KOWAL, Polska polityka historyczna, in: Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, Warszawa 2005, s. 13. Jde o materiály z konference k tomuto tématu, která se uskuteãnila 15. prosince 2004. 4 D. GAWIN, P. KOWAL, Polska polityka historyczna, s. 13.

[ 30 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

ní heslo prezidenta Aleksandra KwaÊniewského „zvolme budoucnost“) a odsunuta na okraj vefiejné diskuse.5 V rámci takto pojímaného popisu spoleãensko-politické reality se historická politika stává celonárodní otázkou, symbolem nadûje na morální promûnu spoleãnosti a ‰ancí na vybudování nové, lep‰í historické identity PolákÛ. Není tedy pfiekvapivé, Ïe pfiíznivci tohoto projektu pociÈují vÛãi historikÛm jistou nedÛvûru. Marek Cichocki o tom pí‰e pfiímo: „Existují závaÏné dÛvody, proã historii nelze odevzdat do správy historikÛm, a pamûÈ musí zÛstat Ïivou substancí kaÏdé politiky.“6 PoloÏme si nyní otázku, jak kategorii „historické politiky“ chápou její kritici. Pfiedev‰ím odmítají neutrální charakter tohoto pojmu. Ve vefiejné diskusi je zdÛrazÀováno, Ïe se heslo historické politiky jaksi pfiirozenû stalo souãástí programu intelektuálÛ spojen˘ch se stranou Právo a spravedlnost, a tím se dostalo do aktuálního politického a ideologického kontextu. Marcin Kula uvedl tfii dÛvody, proã je vÛãi historické politice skeptick˘. Za prvé je podle nûho uÏ sám pojem nepfiíli‰ ‰Èastnû zvolen˘: v sémantické vrstvû staví vedle sebe historii a politiku. Implikuje nejen blízké spojení historiografie a politického Ïivota, ale také se ho pokou‰í pozitivnû hodnotit. Dále Marcin Kula upozorÀuje na skuteãnost, Ïe ve v˘rocích zastáncÛ vykonávání historické politiky je implicitnû ãi explicitnû pfiítomen urãit˘ „jedin˘ správn˘ obraz historie, kter˘ uvádíme v Ïivot, do pamûti, do vûdomí spoleãnosti“.7 A za tfietí podle tohoto var‰avského vûdce sám pojem historická politika zakládá úãelov˘ vztah k historii, vyrÛstá z touhy „pfiíli‰ného soustfiedûní na to, co je vlastní, a zastírání národních komplexÛ“.8 Podobné akcenty se vyskytly ve vyjádfieních dal‰ích diskutujících.9 Obecnû by se daly v˘tky protivníkÛ historické politiky vymezit takto: Historická politika je v˘razem afirmativního pfiístupu

5 MAREK CICHOCKI, Czas silnych to˝samoÊci, in: Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, s. 17. Dále srov. ROBERT KOSTRO, KAZIMIERZ MICHA¸ UJAZDOWSKI, Odzyskaç pami´ç, in: Pami´ç i odpowiedzialnoÊç, (edd.) Robert Kostro, Tomasz Merta, Kraków-Wroc∏aw 2005, s. 45. 6 R. KOSTRO, K. M. UJAZDOWSKI, Odzyskaç pami´ç, s. 15. Podobné hlasy zaznívají z úst politikÛ. Zde je charakteristick˘ v˘rok JANA M. ROKITY, G∏os w dyskusji, in: Pami´ç i polityka zagraniczna, (ed.) Piotr Kosiewski, Warszawa 2006, s. 135: „Historická pamûÈ není majetkem profesorÛ historie a univerzitních kateder, historická pamûÈ je pamûÈ kolektivní, nikoli privatizovan˘ majetek múzy Klió.“ 7 MARCIN KULA, Wypowiedê w dyskusji, in: Pami´ç i polityka zagraniczna, s. 1. 8 M. KULA, Wypowiedê w dyskusji, s. 2. 9 Srov. napfiíklad G∏osy w dyskusji A. Juzwenka a D. Na∏ćz ve sborníku Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, s. 45–46, 52–53; Kicz patriotyczny. Wywiad J. Kurskiego z R. Trabà, Gazeta Wyborcza, 7.–8. ledna 2006; ROBERT TRABA, Walka o kultur´. Przestrzeƒ dialogu w najnowszej debacie o polskiej historii i pamići. Przeglàd Polityczny 2006, ã. 75, s. 45–53; ANDRZEJ ROMANOWSKI, Historia, k∏amstwo i bana∏, Gazeta Wyborcza, 15.–16. ãervence 2006; Polityka k∏amstw historycznych, Gazeta Wyborcza, 7.–8. fiíjna 2006 (jde o zkrácen˘ záznam diskuse na Univerzitû Marie Curie-Sk∏odowské v Lublinu, které se zúãastnili K. Pomian, A. Michnik a arcibiskup J. ˚yciƒski).

RAFAŁ STOBIECKI

STUDIE A ESEJE

[ 31 ]

k národní minulosti, kter˘ tím pádem vyluãuje jak˘koli kritick˘ náhled, je náchyln˘ k manipulaci dûjinami a útoãí na jejich autonomii, a navíc stojí na stráÏi stranick˘ch zájmÛ. V této perspektivû se odráÏí znepokojení, Ïe se sám pojem stal dal‰ím aspektem pfiivlastÀování rÛzn˘ch oblastí Ïivota politikou, podobnû jako je tomu u médií ãi kultury. V argumentech protivníkÛ historické politiky je moÏné nalézt celou paletu názorÛ, od více ãi ménû zfietelnû vyjadfiovan˘ch obav o rozsah zásahÛ státu do historick˘ch v˘zkumÛ aÏ po rozhodn˘ odpor k jak˘mkoli politick˘m aktivitám, smûfiujícím k podpofie urãité vize minulosti. Jako dÛleÏitá se zde jeví otázka hranic historické politiky, které leÏí mezi odpovûdností státu za podobu na‰ich historick˘ch vûdomostí a zestátnûním historie. Kritici historické politiky rovnûÏ odmítají názor, Ïe Polsko se po pádu komunismu „odvrátilo od historie“ a neprovedlo symbolickou dekomunizaci ve sféfie kolektivní pamûti. Napfiíklad podle Paw∏a Machcewicze byla uÏ v poãátcích nezávislosti uãinûna fiada krokÛ, které lze zafiadit do rámce historické politiky v pravém slova smyslu. Tento badatel napfiíklad uvedl zmûnu názvu státu a státního znaku, likvidaci starého státního svátku spojeného se zaloÏením Polské lidové republiky (22. ãervence) a zavedení nov˘ch svátkÛ 3. kvûtna a 11. listopadu nebo zásadní zmûny v symbolické rovinû (názvy ulic a námûstí, odstranûní star˘ch pomníkÛ a vztyãování nov˘ch).10 Ve sporu o pojem historické politiky se tedy sváfiejí dva tábory, které se jen zfiídka snaÏí vydat za zákopovou linii, jeÏ vymezuje právoplatnost vlastní definice pfiedmûtu sporu. Vzniká dojem, Ïe na zmínûné dûlicí linie kladou je‰tû navíc, coÏ je samozfiejmé, generaãní odli‰nosti, politické sympatie a koneãnû i zakódovan˘ obraz historika a jeho spoleãenské úlohy. Proã k tomu dochází? Jak˘ je dÛvod toho, Ïe diskuse ohlednû uÏiteãnosti samého pojmu historická politika je vûcnû tak chudá a pfiipomíná spí‰e vzájemné osoãování neÏ seriózní rozhovor? Zdá se, Ïe velmi v˘stiÏnû se k tomuto tématu vyjádfiila Anna Wolff-Pow´ska, která uvádí dvû pfiíãiny této situace. V eseji s v˘mluvn˘m názvem Stát ruce pryã od historie mimo jiné upozorÀuje na to, Ïe „historická politika se nachází ve stálém napûtí mezi vûdou a politikou“.11 Tyto kategorie jsou nejen propojené navzájem, ale také se vztahují k dal‰ím sférám jednání a aktivit. MÛÏeme dodat, Ïe politika je ovládána po krátkou dobu, nûkdy zahrnující období od jednûch voleb k druh˘m, zatímco historie ãi historická kultura je, jak uvádí A. Wolff-Pow´ska, územím pomal˘ch zmûn, které jsou dÛsledkem dlouhodob˘ch du‰evních procesÛ. Dále je podle této poznaÀské badatelky „heslo historické politiky, které zavítalo do polsk˘ch salonÛ,

10 PAWEL MACHCEWICZ, Polityka historyczna to nic nowego, Gazeta Wyborcza z 20. dubna 2006. 11 ANNA WOLFF-POW¢SKA, Paƒstwo precz od historii, Gazeta Wyborcza ze 3.–4. ãervan 2006.

[ 32 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

uÏíváno v rÛzn˘ch kontextech: ãasto jako novináfisk˘ slogan, téma nejrÛznûj‰ích konferencí nebo se jím oznaãuje role historick˘ch vûd v dobách diktatury (…) stále v nûm ale chybí obsahy t˘kající se poznání, neboÈ jako vûdecké téma je je‰tû v plenkách“.12 Jeden z mála pokusÛ o konceptualizaci kategorie „historická politika“ lze nalézt v cyklu ãlánkÛ literárního historika Andrzeje Mencwela.13 Tento badatel rozli‰il tfii pojetí – tfii oblasti historické politiky. V prvním, úzce vymezeném smyslu se historická politika vztahuje k ãinnosti státní moci, administrace, a také dominuje v médiích. Své vyjádfiení nachází napfiíklad v rozhodnutích ohlednû udûlení fiádÛ a vyznamenání jednûm a lustrování jin˘ch. Ve druhém, jak pí‰e A. Mencwel, stfiedním rozsahu se historická politika stává doménou pÛsobení „ve sféfie hodnot a symbolÛ, konstruování a v˘bûru tradic, vytváfiení ãi znovuvytváfiení kolektivní identity vãetnû identity národní“. V tomto pfiípadû mohou b˘t pfiíkladem tfieba zmûny názvÛ ulic a námûstí. Jako tfietí pak zmínûn˘ vûdec vymezil dal‰í, „velk˘“ rozsah historické politiky, vÛãi kterému nemÛÏe nikdo z uvûdomûl˘ch obãanÛ zÛstat lhostejn˘. V tomto pfiípadû se jedná o jistou celostní vizi minulosti, která navrhuje interpretovat novû, z hlediska trval˘ch historick˘ch zmûn, smysl národních dûjin.14 Jak si snadno domyslíme, podle Mencwela by v centru vefiejné debaty mûl b˘t pfiedev‰ím tento poslední v˘znam historické politiky. Právû ten totiÏ rozhoduje, jako obraznû fieãeno „poslední instance“, o podobû kolektivní identity, zakládá nov˘ nebo dekonstruuje star˘ systém pamûti a tradic. Citovan˘ autor se také zfietelnû vyslovuje k tématu spoleãenského mechanismu jeho tvorby. Podle jeho názoru jsou odsouzeny k nezdaru v‰echny pokusy vydat dekret takového „spojitého vyprávûní o cel˘ch na‰ich dûjinách“. To se pfiirozenû utváfií metodou pokusu a omylu, „v individuálních ãinech i spoleãensk˘ch aktech, v místních iniciativách a regionálních sdruÏeních, v náboÏensk˘ch slavnostech i státních obfiadech, protoÏe v‰ichni cítíme, Ïe se mûníme, v Polsku, jaké dosud neexistovalo, a v Evropû, jaká rovnûÏ neexistovala“.15 Nyní pfiejdu k druhé linii v této diskusi, ke sporu ohlednû náplnû uplatÀování historické politiky. Zdá se, Ïe v této debatû jde pfiedev‰ím o to, jak˘ by mûl b˘t polsk˘ patriotismus na zaãátku 21. století. V symbolické rovinû pfiedmût sporu dobfie ilustrují dva názvy ãlánkÛ, které svého ãasu vy‰ly v deníku Rzeczpospolita bûhem diskuse o knize Jana T. Grosse Sàsiedzi. Historia zag∏ady ˝ydowskiego mias-

12 A. WOLFF-POW¢SKA, Paƒstwo precz od historii. 13 Mám zde na mysli tfiídíln˘ esej oti‰tûn˘ v deníku Rzeczpospolita: Tradycja do remontu, 16.–17. záfií 2006; Jak stwarza si´ naród, 23.–24. záfií 2006; Dwie trumny wiecznie ˝ywe, 30. záfií – 1. fiíjna 2006. 14 ANDRZEJ MENCWEL, Tradycja do remontu, Rzeczpospolita ze 16.–17. záfií 2006. 15 A. MENCWEL, Tradycja do remontu.

RAFAŁ STOBIECKI

STUDIE A ESEJE

[ 33 ]

teczka. Tehdy Andrzej Nowak publikoval text nazvan˘ Westerplatte czy Jedwabne?, na kter˘ odpovûdûl Pawe∏ Machcewicz textem Westerplatte i Jedwabne.16 Ve vûcné rovinû pak mÛÏe b˘t dobr˘m pfiíkladem polemika D. Gawina a D. Kar∏owicze se znám˘m esejem Jana Józefa Lipského z roku 1981 Dwie ojczyzny. Dwa patriotyzmy / Uwagi o megalomanii narodowej i ksenofobii Polaków. Podle prvního ze zmínûn˘ch badatelÛ spojoval Lipského model kritického patriotismu nepfiátelství ãi podezíravost vÛãi ve‰ker˘m formám megalomanie nebo xenofobie s pfiíkazem lásky a odpu‰tûní dle evangelia. Tím z diskuse vyfiadil jakoukoli moÏnost pouÏívat kategorii kolektivního zájmu, neboÈ ten je svou podstatou egoistick˘. Podle Gawina „historická politika v tomto pojetí podléhá naprosté nadvládû etiky, stává se oblastí, v níÏ se ani tak nebuduje identita spoleãenství, jako spí‰e v bolestné autopsychomachii zavrhuje potencialita hfiíchu, imanentnû pfiipisovaná spoleãenství a sféfie toho, co je politické“.17 Argumentace D. Kar∏owicze se ubírala jin˘m smûrem. Podle jeho názoru Lipského návrh a také návrhy pokraãovatelÛ tohoto zpÛsobu uvaÏování o polském patriotismu útoãí na to, ãemu autor fiíká „axiologická pamûÈ“. To je „záznam kánonu hodnot, které jsou oti‰tûny v kolektivní fantazii a jsou druhem duchovní konstituce spoleãenství“.18 Z tohoto hlediska nadmûrná kritiãnost vÛãi národní minulosti diskredituje onu axiologickou sféru, a je tak atentátem na fundamenty spoleãenství a vede k tribalizaci kolektivní pamûti. Koncepce nového chápání patriotismu, navrhovaná obûma historiky, se v‰ak nesetkala s vût‰ím ohlasem. Zastánci aktivního pÛsobení státu ve sféfie historické pamûti se totiÏ vût‰inou neodvolávají na zmínûné inspirace, n˘brÏ na vizi patriotismu, která sv˘mi kofieny sahá do 19. století. Ta je zaloÏena mimo jiné na zdÛrazÀování v˘jimeãnosti polské historické zku‰enosti na evropském pozadí. Ne náhodou se tedy v broÏurce propagující my‰lenku zaloÏení Muzea polské historie, druhého vlajkového poãinu v oblasti historické politiky po Muzeu var‰avského

16 Na v˘znam tohoto dilematu ve vztahu k historické politice upozornil A. Dudek ve svém diskusním pfiíspûvku – srov. Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, s. 104. 17 D. GAWIN, O po˝ytkach i szkodliwoÊci historycznego rewizjonizmu, in: Pami´ç i odpowiedzialnoÊç, s. 20. Na okraj bychom mûli poznamenat, Ïe Gawinova kritika nenapadá pfiímo J. J. Lipského, ale spí‰e kritizuje spoleãenské dopady jeho názorÛ. Na jiném místû tento autor podot˘ká (s. 28): „Postoj Jana Józefa Lipského mÛÏe b˘t vzorem patriotismu a obãansk˘ch postojÛ pro dal‰í generace PolákÛ. O vlastním patriotismu, o tom, co by mohlo b˘t dÛvodem hrdosti v národních dûjinách, chtûl jednodu‰e radûji mlãet. [...] Byl to postoj u‰lechtil˘ a eticky radikální. Nehrozily u nûj následky, které se v‰ak vrchovatou mûrou zaãaly dostavovat pozdûji. Tkvûlo v nûm totiÏ jisté riziko. Postoj heroického, radikálnû etického kriticismu zaãal vychovávat stále vût‰í zástupy inteligence k automatickému, bezdûãnému kriticismu. Radikální kriticismus se stal intelektuálním zlozvykem, mentální dispozicí, která pfiedcházela ve‰kerému my‰lení.“ 18 D. KAR¸OWICZ, Pami´ç aksjologiczna a historia, in: Pami´ç i odpowiedzialnoÊç, s. 35.

[ 34 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

povstání, doãteme: „V ãinnosti muzea musí b˘t kladen dÛraz na to, co je v polsk˘ch dûjinách v˘jimeãné, specifické, fascinující. VÏdyÈ Polsko je zemû, jejíÏ republikánská a parlamentní tradice patfií mezi nejdel‰í v Evropû, zemû, v níÏ se rozvinuly obãanské svobody, která dosáhla v období novovûku nevídané náboÏenské tolerance, zemû originální kultury a tradic.“19 Dále je tato vize patriotismu zaloÏena na akcentování spojitosti souãasného patriotismu s kfiesÈanstvím a katolickou církví. Jeden z badatelÛ publikujících v ãasopise Arcana v této souvislosti poznamenal: „JiÏ je nejvy‰‰í ãas uvûdomit si bod, v nûmÏ se nacházíme. Je ãas na dÛkladnou bilanci minulosti. Tato nutnost je pfiíkazem dne. V tomto ohledu nemÛÏeme v Ïádném pfiípadû spoléhat na pomoc Západu. Tam vûdí o souãasném stavu je‰tû ménû, a pokud jde o návrat k normální situaci a zásadám, jsou za námi znaãnû pozadu. Musíme odmítnout a radikálnû popfiít celou levicovou tradici, poãínaje jakobínstvím. Tato tradice a tato mentalita jsou totiÏ v rozporu s fundamenty na‰í identity: katolické, kfiesÈanské, polské národní, ale téÏ latinské, západní. Je to naléhav˘ a bezv˘hradn˘ imperativ. [...] Nikdy se intelektuálnû, morálnû, a tedy i politicky neosvobodíme, dokud si plnû neuvûdomíme, co nás ujafimuje. Bez dÛkladné orientace v ideov˘ch rozvalinách souãasnosti nenajdeme cestu k minulosti.“20 V neposlední fiadû se koncepce patriotismu prosazovaná zastánci historické politiky ve vût‰inû pfiípadÛ odvolává také na úzce pojíman˘ nacionalismus, zaloÏen˘ buì na jednoduché dichotomii „my – oni“ v krajním pfiípadû, nebo v mírnûj‰ím pfiípadû na specifickém paternalismu ve vztahu k „cizím“. Obecnû je cílem zastáncÛ historické politiky obnovení hrdosti na národní minulost a také, coÏ je stejnû dÛleÏité, reinterpretace vybran˘ch v˘seãí jak vzdálené minulosti, tak nejnovûj‰í historie. V prohlá‰eních zastáncÛ zmûn tedy sly‰íme o potfiebû odmítnutí stavu historického vûdomí, kter˘ jedna z autorek nazvala „,staƒczykovskou‘ ‰kolou v podání Polské lidové republiky“, o skoncování s negativním stereotypem dávného Polska, symbolizovan˘m napfiíklad syntetick˘m dílem Micha∏a Bobrzyƒského, a také o nutnosti ukázat „opravdové hrdiny, ktefií byli sedmdesát let na smeti‰ti dûjin a v posledních patnácti letech existovaly snahy je tam podrÏet“.21 Kritikové takto pojímaného „patriotismu zítfika“ upozorÀují na jeho nejrÛznûj‰í slabiny a omezení. Proti afirmativní koncepci národních dûjin se ãást historikÛ snaÏí postavit vizi kritického patriotismu (nikoli tedy antagonistického), respektu-

19 Odkryç histori´ – zrozumieç wolnoÊç. Muzeum Historii Polski, Warszawa 2006, s. 16. 20 TOMASZ WITUCH, Narodowy bilans XX wieku, Arcana 1999, ã. 2, s. 25. Dále srov. vyjádfiení T. Witucha a M. K. Kamiƒského, oti‰tûné jako odpovûì na anketu ãasopisu Arcana t˘kající se historick˘ch vzorÛ v souãasném Polsku – Arcana 1998, ã. 1, s. 20–25, a hlasy J. ˚aryna, A. Nowaka a M. Jurka v diskusi Polska polityka historiczna, Biuletyn IPN 2006, ã. 5, s. 2–3, 7–8, 11. 21 První citát je pfiíspûvkem J. Choiƒské-Miky z práce Polityka historyczna, s. 79–80, druh˘ citát je úryvkem vyjádfiení A. Nowaka v diskusi Polska polityka historyczna, Biuletyn IPN 2006, ã. 5, s. 28.

RAFAŁ STOBIECKI

STUDIE A ESEJE

[ 35 ]

jícího subjektivitu ostatních. Je to patriotismus, kter˘ o národu hovofií jako o kategorii politického, obãanského spoleãenství, a nikoli etnického. Podle Roberta Traby v programu historické politiky vÛbec není místo na to, co on oznaãuje jako „,ne na‰e‘ kulturní dûdictví“, a dodává: „Pokud tvÛrci nové historické politiky nezaujmou stanovisko k otázkám lokálního patriotismu a mnohonárodního dûdictví Polska, jejich projekt nikdy nebude dÛvûryhodn˘. ZÛstane krátkozrakou politickou akcí, která do na‰í historické reflexe nepfiiná‰í novou kvalitu.“ Je‰tû dále jde Andrzej Romanowski, kter˘ bije na poplach a varuje vefiejné mínûní, Ïe postulát formování národní hrdosti je spojen s „obrovskou dávkou pokrytectví a fal‰e“. Podle nûho bychom ho mûli zpochybÀovat ze dvou dÛvodÛ: nevyhnutelnû povede k odhalení polsk˘ch komplexÛ, a dále proto, Ïe není v souladu s pravdou a svou podstatou „musí hraniãit s propagandou“.22 V tomto kontextu se objevuje také idea liberálního nacionalismu, kterou svého ãasu formuloval Andrzej Walicki.23 S jist˘m zjednodu‰ením mÛÏeme konstatovat, Ïe tato idea vyrÛstá z kritiky etnického nacionalismu a na jeho místo navrhuje takovou formu národní ideologie, která chápe národ jako pluralitní spoleãenství. V takto interpretované vizi je pfiirozen˘m stavem existence mnoha pamûtí, které se vzájemnû doplÀují a tvofií spoleãnost o mnoha identitách. Walicki pí‰e: „Není to tedy národ, jehoÏ jménem lze vyÏadovat svûtonázorovou unifikaci, tím ménû institucionalizovat nûjak˘ pro v‰echny spoleãn˘, katechismov˘ druh pamûti. V takovém spoleãenství není vynucování jednotné pamûti ani vyuÏívání státních institucí k tomuto úãelu moÏné.“24 Mezi pokusy o pozitivní, aãkoli ne nekritickou interpretaci hesla „patriotismu zítfika“ a esejistiky M. A. Cichockého, D. Gawina a D. Kar∏owicze mÛÏeme zafiadit jiÏ zmiÀovan˘ cyklus ãlánkÛ Andrzeje Mencwela. Tento autor v rámci diskuse o obsahu historické politiky navázal na znám˘ v˘rok Jerzyho Giedroyce o dvou rakvích, v jejichÏ stínu se uÏ léta odehrávají polské spory o tradice. Podle jeho názoru by se v˘chozím bodem debaty o polské identitû a vizi patriotismu mûlo stát kritické a definitivní, dosud neuskuteãnûné vypofiádání s my‰lenkov˘m odkazem Józefa Pi∏sudského a Romana Dmowského, chápan˘m nikoli doslovnû, ale jako „soustfiedûní v˘znamÛ“, v nichÏ se odráÏejí dva hlavní vzory národa, spoleãnosti a státu.25 Nebudeme se zde pou‰tût do podrobného pfiedstavení Mencwelovy argumentace, uveìme jen, Ïe podle nûj byl pokraãováním a verifikací Dmowského modelu po roce 1945 program Boles∏awa Piaseckého, zatímco Pi∏sudského model

22 A. ROMANOWSKI, Historia, k∏amstwo i bana∏. 23 ANDRZEJ WALICKI, Czy mo˝liwy jest nacjonalizm liberalny? Znak 1997, ã. 3. 24 O liberalizmie, wspólnocie i historii. Rozmowa ¸ukasza Ga∏eckiego z Andrzejem Walickim, Przeglàd Polityczny 2006, ã. 75, s. 26. 25 A. MENCWEL, Dwie trumny wiecznie ˝ywe.

[ 36 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

kriticky rozvinul Jerzy Giedroyc. Mencwel se domnívá, Ïe tato první promûna byla „adaptaãní, totalitní a satelitní“, ta druhá pak „kreativní, demokratická a nezávislá“.26 Je samozfiejmé, Ïe obû tradice s sebou nesou protichÛdné vize polskosti a patriotismu, k nimÏ jsou pfiidruÏeny jiné kulturní kánony, vzdûlávací ideály i osvûtová praxe. Mencwelovy závûry moÏná nejsou pfiíli‰ objevné, zcela jistû jsou v‰ak jednoznaãné. V debatû o historické politice jsme byli postaveni pfied volbu – tertium non datur. Pfiejdu nyní k nûkolika poznámkám o funkci historické politiky. Na základû dosavadních vyjádfiení lze v zásadû hovofiit minimálnû o tfiech. První z nich je funkce legitimizující ãi ideologická. Z dne‰ního hlediska by mûla slouÏit podpofie demokratického pofiádku, svobodû vefiejné debaty, svobodû konfrontací rÛzn˘ch tradic. To je zvlá‰tû dÛleÏité v dobû objevujících se hrozeb ze strany státu. Pfiíkladem mÛÏe b˘t jak francouzská zku‰enost, kterou ilustruje jak petice O svobodû pro historii, zvefiejnûná 13. prosince 2005 (protestovala proti tzv. „zákonÛm o pamûti“), tak poslední usnesení jedné z komor francouzského parlamentu t˘kající se popírání turecké genocidy ArménÛ v roce 1915.27 Druhou funkcí historické politiky je funkce integraãnû-aktivistická. V tomto pfiípadû je zámûrem realizátorÛ historické politiky sjednocení PolákÛ kolem v‰eobecnû akceptované vize minulosti a podnûcování aprobativních a podpÛrn˘ch aktivit v její prospûch. Tfietí funkcí je funkce demaskující, která má urãit cizí, ‰kodlivé obsahy, definovat nepfiítele (nepfiátele) jak ve smyslu vnitfiní, tak zahraniãní politiky. V diskusi, kterou zde analyzujeme, nevyvolává rozpory pouze první z uveden˘ch funkcí.28 U druh˘ch dvou jsou názory odborníkÛ rozdûlené. Podle zastáncÛ politiky pamûti je její úlohou postavit se proti fale‰n˘m pfiedstavám o národní minulosti, které vznikly v období komunistického Polska, a odpovûdût na historickou politiku sousedÛ, která je nûkdy agresivní a nebere ohled na polskou stranu (zejména se jedná o Rusko).29 V tomto ohledu nûktefií z historikÛ neváhají hovofiit pfiímo o „kontrapropagandû“ jako o protiléku na nihilismus propagandistického pÛsobení z období Polské lidové republiky, ve kterém se pokraãovalo po roce 1989.30 Na tytéÏ

26 A. MENCWEL, Dwie trumny wiecznie ˝ywe. 27 Zákon, kter˘ povaÏuje za zloãin popírání tureckého vyvraÏìování ArménÛ, byl pfiijat dolní komorou francouzského parlamentu 17. fiíjna 2006. Více o obou tûchto otázkách napfiíklad E. BIE¡KOWSKA, Demokracja – historia – cenzura. Europa, Tygodnik Idei z 19. ãervence 2006; L. SONIK, Wojna o histori´, Rzeczpospolita z 11.–12. bfiezna 2006; T. G. ASH, Nie potrzebujemy nowych tabu, Gazeta Wyborcza z 21.–22. fiíjna 2006. 28 Srov. napfiíklad D. GAWIN, Polityka historyczna i demokratyczne paƒstwo, s. 22–27. 29 Srov. napfiíklad Polityka zagraniczna – polityka zagraniczna?, in: Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, s. 121–151. Zejména mám na mysli vyjádfiení A. Nowaka o polsko-rusk˘ch vztazích, s. 125–128. Dále srov. Pami´ç i polityka zagraniczna. 30 Vyjádfiení A. Nowaka v diskusi Polska polityka historyczna, s. 33.

RAFAŁ STOBIECKI

STUDIE A ESEJE

[ 37 ]

fráze, pouze s opaãn˘m hodnocením, se naopak odvolávají kritici politiky pamûti. Pro nû je souãasná forma historické politiky jak sv˘m programem, tak metodami návratem do komunistick˘ch dob.31 Pochybnosti u této ãásti historikÛ vyvolává také my‰lenka aplikace „tvrdé“ historické politiky v diplomatickém pÛsobení. ZdÛrazÀují, Ïe aktivity zaloÏené na akcentování pfiedev‰ím vzájemn˘ch konfliktÛ jsou neúãinné, poukazují na potfiebu empatie a nutnost nepodléhat poku‰ení polonocentrismu. V tomto ohledu je charakteristická v˘povûì A. Walického na téma polsko-rusk˘ch vztahÛ: „Oba národy, polsk˘ a rusk˘, jsou mimofiádnû citlivé v otázkách historické pamûti. V na‰ich vztazích ãasto dochází k hysterick˘m reakcím, Rusové se od nich také neoprostili. KdyÏ drásáme své vlastní rány, není to je‰tû tak hrozné. Opravdov˘ problém v‰ak zaãíná v okamÏiku, kdy Poláci drásají ruské rány a Rusové polské. Válka na poli historické pamûti PolákÛm nic dobrého nepfiinese. Proto bych doporuãoval utlumení tûchto otázek ve velké politice. Pfienechejme debaty o historické pamûti profesionálním historikÛm a intelektuálním hovorÛm.“32 Na spor kolem historické politiky bychom mûli podle mého názoru pohlédnout je‰tû z jednoho hlediska: Co nám fiíká o nás, historicích, ktefií se ho úãastníme? Pfied ãasem jsem psal o dvou podobách dûjepiscÛ, které dnes mezi historiky dominují:33 první z nich vychází z typu „neutrálního pozorovatele“, „nestranného hledaãe pravdy“, kter˘ jde pouze za poznáním. Druhá podoba se identifikuje s postavou „duchovního vÛdce a vychovatele národa“ ãi „stráÏce národních hodnot“, touÏí uãinit z historie pokladnici praktick˘ch vûdomostí a dÛleÏitou souãást v‰eobecného svûtonázoru. Nûkdy mÛÏe vzniknout dojem, Ïe ve sporu o historickou politiku se oba tyto typy specifick˘m zpÛsobem reaktualizují a nacházejí jakési své zdÛvodnûní. Lze snadno vysledovat, Ïe propagátofii historické politiky se nejãastûji identifikují s tou druhou pfiedstavou. Klíãov˘ v tomto ohledu zÛstává vztah mezi historiografií a Ïivotem spoleãnosti, a v jeho rámci pfiedev‰ím sférou politiky. Podobnû jako dfiíve se v˘chodiskem ãasto stává diagnóza toho, co se v Polsku stalo po roce 1989. Podle jednoho z diskutujících bylo pro toto období charakteristické, Ïe historikové uvûfiili, Ïe úloha badatele zastupuje úlohu soudce a obãana, a politici se rozhodli

31 Srov. napfiíklad A. ROMANOWSKI, Historia, k∏amstwo i bana∏. 32 O liberalizmie, wspólnocie i historii, s. 30. V podobném duchu se vyjadfiovali i dal‰í historici – srov. napfiíklad BRONIS¸AW GEREMEK, Pami´ç indywidualna a pami´ç zbiorowa, in: Pami´ç i polityka zagraniczna, s. 125. 33 RAFA¸ STOBIECKI, Historyk i jego rola we wspó∏czesnym Êwiecie, in: Gra i koniecznoÊç. Zbior rozpraw z historii historiografii i filozofii historii, (edd.) Grzegorz Dominiak, Janusz OstojaZagórski, Wojciech Wrzosek, Bydgoszcz 2005, s. 49–60.

[ 38 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

uskuteãÀovat historickou politiku s tvrzením, Ïe volí budoucnost bez jak˘chkoli vztahÛ a stanovisek k minulosti.34 Podle názoru stoupencÛ politiky pamûti je dûlení na vefiejnou sféru a sféru vûdy ze zásady fale‰né, umûlé a neudrÏitelné. Zde je typick˘ v˘rok na toto téma: „Ne zcela chápu, jak mÛÏe historik tvrdit, Ïe se ve skuteãnosti nachází mimo politickou sféru. VÏdyÈ pfiece nejde jen o stfiety historika s politikou, jeÏ pfiichází zvenãí v podobû politika, kter˘ mu nûco pfiikazuje nebo navrhuje, nebo chce jeho vûdu pojímat úãelovû. ·ífieji chápaná politika je pfiítomna uÏ v ãinnosti historika, v tak elementárních rozhodnutích, jako je tfieba v˘bûr badatelsk˘ch témat ãi zpÛsobu jejich prezentace. Tvrdím, Ïe politika není nûkde stranou. Je to imanentní souãást lidské ãinnosti, a tedy také ãinnosti historika. Jeho rozhodnutí jsou politická par excellence, a takto bychom je mûli brát.35 Z tohoto hlediska je kladen dÛraz na to, Ïe v˘sledky historick˘ch v˘zkumÛ obyãejnû neslouÏí v˘hradnû vûdû, ale mûly by mít také vzdûlávací hodnotu. Stoupenci historické politiky chtûjí urãit˘m zpÛsobem vymezit (z hlediska spoleãenské úlohy) pÛsobení dvou typÛ historického diskurzu: akademického a popularizaãního. PÛsobení historika je pro nû posláním, jak pí‰e jeden z badatelÛ: „Historie k nûãemu zavazuje. [...] Pouh˘mi upomínkami neoÏivíme pfiedstavivost mladé generace. Prostfiednictvím historie jí musíme ukazovat urãité úkoly, které musí splnit, pokud chce cítit hodnotu bytí Polákem.“36 Na druhém pólu se nacházejí hlasy tûch zástupcÛ z fiad historikÛ, ktefií se pfiiklánûjí k obranû druhého z v˘‰e nastínûn˘ch podob historika. Vyjadfiují obavy, Ïe zataÏení dûjepisce do bûÏné politiky, jeho pfiímé svûtonázorové deklarace a zvefiejÀování politick˘ch sympatií nejsou v souladu s my‰lenkou nezávislosti historiografie. Zde je pfiíklad takovéhoto vyjádfiení: „Sféra minulosti (…) by tedy mûla zÛstat sférou autonomní, doménou vûdcÛ, a nemûla by se pfiedávat prokuratufie, která vládne pamûti ve jménu státního zájmu.“37 Dal‰í vûdec poznamenává, Ïe historie se dá provozovat dvûma zpÛsoby: nezi‰tnû a zi‰tnû. V prvnû jmenovaném pfiípadû „nás i nejhor‰í pravda potû‰í víc neÏ leÏ“ a ve druhém stojí vûdec na stranû takové vûdy, která má v˘bûrov˘ a úãelov˘ charakter.38 Mezi protivníky historické

34 Pfiíspûvek Z. Krasnod´bského v diskusi na téma Polityka historyczna – rola historyków, in: Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, s. 90. 35 Pfiíspûvek Z. Merty v diskusi na téma Polityka historyczna – rola historyków, in: Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, s. 98. 36 Pfiíspûvek A. Nowaka v diskusi Polska polityka historyczna, Biuletyn IPN 2006, s. 8. 37 B. GEREMEK, Pami´ç indywidualna a pami´ç zbiorowa, s. 125. 38 Pfiíspûvek D. Grinberga k diskusi Czy paƒstwo ma rzàdziç historià? Gazeta Wyborcza ze 17.–18. ãervna 2006 (jedná se o zkrácen˘ záznam diskuse Temat ˝ydowski a polska polityka historyczna, která probûhla 24. kvûtna 2006 v rámci IX. DnÛ Ïidovské knihy, pofiádan˘ch sdruÏením a mûsíãníkem Midrasz, v nûmÏ má také vyjít její úplné znûní.

RAFAŁ STOBIECKI

STUDIE A ESEJE

[ 39 ]

politiky nechybí krajní názory. Oznaãení „historick˘ politik“ se nûkdy stává epitetem, personifikací ãlovûka, kter˘ „ví své, a ani se nenamáhá tím, aby své názory dokumentoval, a navíc chrlí uráÏky“, je to osoba, která se zpronevûfiuje ideálu práce historika – smûfiovat k pravdû – a pohrdá v‰eobecnû pfiijat˘mi zásadami historické práce.39 Ménû ãasté jsou umírnûné hlasy, vyz˘vající ke kompromisu mezi politickou sférou a historiky. V tomto duchu se vyjadfioval mimo jiné P. Machcewicz. Podle jeho mínûní musí obû strany prokázat „pfiedvídavost a odvahu“, „politici musí docenit v˘znam historie, podporovat v˘zkum a vzdûlávací ãinnost t˘kající se minulosti, ale vyvarovat se úãelového pfiístupu. Historici by si mûli uvûdomovat své obãanské povinnosti a fakt, Ïe v˘sledky jejich práce jsou dÛleÏité nejen pro nû, ale i pro celou spoleãnost. ZároveÀ by si mûli historici stfieÏit svou nezávislost jako oko v hlavû, vyh˘bat se ,dvorní historiografii‘ a v urãit˘ch situacích umût politikÛm fiíci ,ne‘. [...] Vûfiím, Ïe takov˘to model spolupráce je moÏn˘, i kdyÏ zcela jistû obtíÏn˘.“40 Bylo by zjednodu‰ující soudit, Ïe tato vrstva diskuse o historické politice ukazuje pouze zásadní konflikt mezi dvûma obrazy historika: „nezávislého vûdce“ a „historika zachváceného duchem spoleãnosti“. Je to také spor o pozici dûjepisu ve vefiejné diskusi a o odpovûdnosti historika. V souvislosti s tím jsou dÛleÏité dvû otázky. První z nich se t˘ká toho, zda by mûl badatel zachovávat odstup vÛãi tomu, jak je minulost prezentována a jak se toho vyuÏívá, nebo by naopak jeho role mûla spoãívat v aktivním utváfiení historické pamûti spoleãnosti. A za druhé, dá se zmiÀovan˘ problém odpovûdnosti omezit pouze na vûrnost pravdû v nejrozumnûj‰ím smyslu toho slova a zásadám vûdecké práce, nebo by odpovûdnost mûla smûfiovat i mimo úzce vûdeckou sféru a akcentovat závazky historika vÛãi spoleãenství – státnímu, národnímu ãi lokálnímu? Hlasy historikÛ v debatû o historické politice, které jsme zde pfiedstavili spí‰e s dÛrazem na názorové rozdílnosti neÏ podobnost, nás vedou k následujícím závûrÛm. Za prvé. Je mimo ve‰kerou pochybnost, Ïe spor, kter˘ probíhá jiÏ nûkolik let, zpÛsobil oÏivení nejen v okruhu badatelÛ, ale pouãil nás v‰echny o tom, Ïe minulost, vyvolávaná v souãasnosti, má velikou moc a je nedílnou souãástí na‰í kultury. Jedná se o tfietí velkou diskusi za úãasti polsk˘ch historikÛ – po polemikách o komunistickém Polsku a kauze Jedwabne. Atmosféra diskuse a její nûkdy silnû

39 A. ROMANOWSKI, Historia, k∏amstwo i bana∏. 40 Pﬁíspûvek P. Machcewicze v diskusi na téma Polityka historyczna – rola historyków, in: Polityka historyczna. Historycy – politycy – prasa, s. 95–96.

[ 40 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

emociální tón ukázaly, Ïe pfiesvûdãení o tvárné budoucnosti a málo omezující minulosti, které bylo typické pro 90. léta, uÏ pominulo. Nûjakou dobu se zdálo, Ïe v rámci minulosti nejsou Ïádné zásadní sporné otázky. Dnes dominuje názor zcela opaãn˘. V‰echny v˘‰e zmínûné diskuse ukázaly, Ïe v˘znam argumentu z minulosti zaãal vzrÛstat, a nic nenasvûdãuje tomu, Ïe by se jednalo o pfiechodnou módu. Nejnovûj‰í dûjiny se staly v Polsku na poãátku 21. století oblastí zásadního sporu, kter˘ rozdûluje rÛzné generace PolákÛ. Za druhé: Debata o historické politice odhalila rozpory kolem vztahu historie – kolektivní pamûÈ, které si historici dosud pfiíli‰ neuvûdomovali. Do‰lo k tomu z toho dÛvodu, Ïe se zároveÀ zmûnilo prostfiedí, v nûmÏ pÛsobí profesionální dûjepisectví. Jak v trochu jiném kontextu poznamenal Wojciech Wrzosek: „Historici ,d˘chají‘ stereotypy své profese a uvûdomují si fakt d˘chání tehdy, kdyÏ se podmínky d˘chání mûní.“41 V ãem tato zmûna spoãívá? Francouzsk˘ badatel Pierre Nora charakterizuje tuto novou situaci následovnû: „Celá historie (…) promûnûná v disciplínu s vûdeck˘mi ambicemi, byla doposud vystavûna na základech pamûti, ale proti pamûti, povaÏované za individuální, psychologickou, nespolehlivou, která je vyuÏitelná pouze v roli svûdectví. Historie byla doménou kolektivu, pamûÈ soukromé sféry. Historie byla jedna, a pamûÈ, jak vypl˘vá z její definice, rozmanitá – svou podstatou individuální. Idea osvobozující a posvûcené kolektivní pamûti pfiedpokládá úplné obrácení situace. Jednotlivci mûli pamûÈ, kolektivy mûly historii. My‰lenka, Ïe právû kolektivy mají pamûÈ, je pfiedpokladem hluboké promûny místa jednotlivcÛ ve spoleãnosti a jejich vztahÛ s kolektivem.“42 Toto ztotoÏÀování historie a pamûti má dva dÛsledky: prudk˘ nárÛst prospûchu získávaného z minulosti (politického, turistického ãi obchodního) a „zru‰ení tradiãního monopolu historikÛ na interpretaci minulosti. Dnes historik rozhodnû není jedin˘m producentem minulosti. Tuto roli sdílí se soudcem, svûdkem, médii a zákonodárcem.“43 Pfiirozenû se stírá hranice mezi bûÏnou debatou a vûdeckou diskusí. V obou figurují tytéÏ kategorie, které jsou v‰ak ãasto rozdílnû chápány. Pozorujeme jejich prolínání a nahrazování jednûch druh˘mi. Sám pojem historická politika je zde velmi v˘mluvn˘m pfiíkladem. V tomto ohledu spor o historickou politiku odráÏí napûtí a konflikty mezi tûmi, ktefií ji povaÏují za formu manipulace s kolektivní pamûtí, a tûmi, ktefií si pfiejí její obrodu jako plnoprávné souãásti historické zku‰enosti PolákÛ. V prvním pfiípadû se v˘raznû r˘suje opozice kolek-

41 WOJCIECH WRZOSEK, Historiograficzny status historii narodowej, in: Wielokulturowe Êrodowisko historyczne Lwowa w XIX i XX w., Lvov-Rzeszów 2006, s. 4. 42 PIERRE NORA, Czas pami´ci, Res Publica Nowa 2001, ã. 3, s. 41. 43 P. NORA, Czas pami´ci, s. 43.

RAFAŁ STOBIECKI

STUDIE A ESEJE

[ 41 ]

tivní pamûÈ – historiografie, ve druhém se sází na vztah vzájemného doplÀování obou kategorií.44 Za tfietí. V této diskusi je stále na pofiadu dne, zvlá‰tû ve vztahu k sousedÛm, otázka volby modelu historické politiky, kterou by mûl realizovat polsk˘ stát. Je nepochybné, Ïe kaÏdá historická politika se odvolává na nûjak˘ hodnotov˘ systém. V této situaci bychom si mûli poloÏit otázku, zda se má jednat o obãanské paradigma, zaloÏené na kategoriích lidsk˘ch práv, demokracii, pluralitû, nebo spí‰e o paradigma národní, akcentující suverenitu, zájmy národa a národního státu.45 Odpovûì není jednoduchá ze dvou dÛvodÛ. Na jedné stranû plynou obtíÏe z geopolitické polohy Polska. I kdyÏ budeme pfiedpokládat, Ïe se snáze shodneme s Nûmci vzhledem k obãanskému ãi multikulturnímu modelu, zb˘vá vyfie‰it problém spojen˘ s v˘zvou ze strany ruské historické politiky. Jak ukazují napfiíklad loÀské moskevské oslavy konce druhé svûtové války, jedná se zde o návrat nacionalistické a imperiální rétoriky. Na druhé stranû jsme tedy postaveni pfied dilema, na jaké axiologii zaloÏíme moderní program historické politiky. Jsme mentálnû schopni realizovat ji v podstatû na základû dvou hodnotov˘ch systémÛ? Je to vÛbec moÏné? Vyvolává to pfiece urãité dÛsledky spojené s eventuálním sladûním navzájem protichÛdn˘ch axiologií, uplatÀovan˘ch priorit a metod. Dosavadní diskuse ohlednû historické politiky vybízí ke kladení mnoha takov˘ch otázek. Jen ty nás v‰ak mohou vyvést z pohodln˘ch a ustálen˘ch my‰lenkov˘ch stezek a pfiímo vést k posílení obãanského principu v historii, a tím i chránit Poláky pfied vÏdy nebezpeãn˘mi pokusy o její pfiivlastÀování.

44 Pfiíkladem pfiístupu zcela odli‰ného, neÏ je názor P. Nory, je poslední kniha KRZYSZTOFA POMIANA, Historia. Nauka wobec pamići, Lublin 2006, zvlá‰tû s. 181–187. 45 Odkazuji zde na knihu KLAUSE BACHMANNA, D∏ugi cieƒ Trzeciej Rzeszy. Jak Niemcy zmieniali swój charakter narodowy, Wroc∏aw 2005, a na svou recenzi této práce, oti‰tûnou v ãasopise Dzieje Najnowsze 2006, ã. 2, s. 199–204.

[ 42 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

ZAKOPANÝ PES KOMUNISTICKÉHO REŽIMU PAVEL KOHOUT A MOŽNOSTI MEMOÁROMÁNOVÉHO ŽÁNRU Jiří Hanuš The Buried Dog of Communist Regime. Pavel Kohout and the Possibilities of Memoires Jifií Hanu‰ deals with „memoir-novels“ of a renowned Czech writer Pavel Kohout Z deníku kontrarevolucionáfie and Kde je zakopán pes. The author attempted at depicting Kohout’s way of expression, his treatment of history and his unique contribution to the Czech literature and historiography. He analysed Kohout as a writer who describes first of all the thinking of socialist intellectuals who were actively involved in building the Communist regime in Czechoslovakia and who later ended up as „children devoured by their own revolution“. Kohout’s novels, no matter how dramatically they are built and no matter how much they witness their author’s strong ego, offer quite a few interesting insights that can be employed by contemporary historians when analysing the history of socialist utopias and socialist everyday life, but also the paradoxes of Communist power. Jífií Hanu‰ (1963) pÛsobí na Filozofické fakultû Masarykovy univerzity v Brnû, jhanus@phil.muni.cz

Fenomén Kohout âíst prozaické dílo Pavla Kohouta je nebezpeãné. Kdo se zaãte, neodtrhne se. Jsou to osobní, sugestivní, a pfiitom velmi zábavné texty, kde je ãtivost zaruãena pfiedev‰ím tûm, kdo tfieba jen matnû pamatují dobu, v níÏ – fieãeno po kohoutovsku – na Hradû vládl dr. Gustáv Husák. Pfiihodilo se to i mnû. Smyslem tohoto textu je v‰ak ponûkud poodstoupit od pfiímého ãtenáfiského záÏitku a vystihnout urãité literární a historické souvislosti. Název mimofiádné knihy Pavla Kosatíka Fenomén Kohout1 je víc neÏ v˘stiÏn˘.

1 PAVEL KOSATÍK, Fenomén Kohout, Praha-Litomy‰l 2001. Tato kniha je velmi zdaﬁil˘m, i kdyÏ rovnûÏ mírnû „sugestivním“ vylíãením Kohoutova Ïivota a souãasnû pokusem o hledání „klíãe“ ke

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 43 ]

Kdo se byÈ jen letmo dotkl textÛ a vyjádfiení tohoto kontroverzního dramatika, prozaika, básníka a samozfiejmû téÏ politika, nemÛÏe nepfiiznat, Ïe se setkal s v˘jimeãn˘m intelektuálním fenoménem, kter˘ je pln˘ protikladÛ. Jeho v˘kony na nás pÛsobí tak, Ïe máme pocit, Ïe se nejedná o jedinou charismatickou osobnost, ale o celou instituci, která tvofií, bojuje a miluje hned na nûkolika frontách a mnoha zbranûmi. Kohout je sice jakoÏto ãlovûk jen jeden, ale po ãetbû jeho Ïivotopisn˘ch knih, zvlá‰tû jeho memoárománÛ, se zdá, Ïe jde o ãinnost nûkolika v˘konn˘ch manufaktur. To není dáno mnoÏstvím vût a kapitol, ale spí‰e pfiedkládan˘m zpÛsobem Ïivota. Îije a tvofií aktivním, ba aktivistick˘m zpÛsobem, v nûmÏ je mistrem nejen pfii zobrazování jin˘ch dramatick˘ch osudÛ, ale pfiedev‰ím v zobrazování sebe sama, sv˘ch omylÛ a jejich narovnávání, sv˘ch bojÛ se státními a stranick˘mi institucemi a posléze i s levicov˘mi západními intelektuály a hnutími, sv˘m nepfiekonateln˘m darem vystihnout ve zkratce sloÏité vûci, které se t˘kají jeho osoby v urãitém ãase a prostoru. V tomto smyslu je Kohout vnitfinû jednotn˘m fenoménem a nic na tom nezmûní skuteãnost, Ïe jednou pí‰e ãastu‰ky, u nichÏ dnes nechápeme, Ïe nemohly b˘t my‰leny ironicky („Já nemohu zpívat skromnû / radostí jsem bez sebe, / pfiedstavte si, Ïe se do mû / zamiloval SNB. / Pranic nedbám na starosti, / pranic nedbám na fieãi. / VÏdyÈ u ãlena bezpeãnosti / nejvíc budu v bezpeãí.),2 divadelní hry, o neÏ se ucházejí pfiední evropské scény, nebo celou sérii autobiografií. Jedná se o extroverta, pro nûhoÏ je dÛleÏité, Ïe je na barikádû a Ïe je v ãele „avantgardy“. V tomto smyslu je téÏ celkem lhostejné, pí‰e-li se rok 1950 nebo 1974. I kdyÏ Kohout ãasem „prohlédl“, nahlédl své mladistvé omyly, které sám nazval omyly intelektuálními, nikoli morálními,3 je sv˘m zpÛsobem stále stejn˘. Je bojovníkem, vÛdcem,

Kohoutovû neskladné osobnosti a jeho spoleãenskému angaÏmá. Kosatíkovi se podafiilo poloÏit ãtenáfii i Kohoutovi samotnému skuteãnû podstatné otázky t˘kající se spoleãenského v˘voje v âeskoslovensku, v˘voje komunistické strany i dramatikova Ïivota – a je typické, Ïe na tuto Kosatíkovu knihu Kohout reagoval vydáním svého Ïivotopisu, resp. jeho prvního dílu (srov. PAVEL KOHOUT, To byl mÛj Ïivot?? (První díl) 1928–1979, Praha-Litomy‰l 2005). I vzhledem k vydání tûchto dvou knih se v tomto ãlánku nevûnuji líãení znám˘ch skuteãností Kohoutova Ïivota, ale sleduji pouze své téma, jímÏ je pfiedev‰ím vztah memoárománÛ a historie. 2 PAVEL KOHOUT, âastu‰ky o znejmilej‰ích, in: Podivuhodní kouzelníci. âítanka ãeského stalinismu v fieãi vázané z let 1945–55, (ed.) Antonín Brousek, Surrey 1987, s. 133. 3 Toto Kohoutovo rozli‰ení z knihy Kde je zakopán pes, pro autora ostatnû typické, je více neÏ diskutabilní. Platilo by moÏná tehdy, kdyby byl Kohout na pfielomu 40. a 50. let 20. století neãinn˘ outsider, kter˘ se stravoval sv˘mi my‰lenkami v nûjaké poustevnû. Víme-li v‰ak, Ïe jeho typické vlastnosti jsou láska k dramatické akci a politicko-spoleãenská ãinnorodost, uvedené rozli‰ení je absurdní. Vypovídá o tom, Ïe Kohoutovy „omyly“ jsou omyly celé jeho bytosti, nikoli pouze její ãásti. Je ale moÏné nahlédnout Kohoutovy „omyly“ jako intelektuální v tom smyslu, Ïe jsou v˘sledkem pfiedbíhání ãinu pfied my‰lením, coÏ si Kohout v prÛbûhu 50. let uvûdomil jako svÛj problém a zaãal jej intenzivnû a rezolutnû fie‰it. NemÛÏe b˘t sebemen‰í pochybnosti o tom, Ïe jeho díla jsou od poloviny 50. let v˘slednicí vítûzného zápasu v tomto intelektuálním boji sama se sebou.

[ 44 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

urãujícím strategii, organizátorem i popularizátorem, muÏem, kter˘ zná svou cenu a nikdy nehodlá svou kÛÏi prodat lacino, osobností, jejíÏ ideály se sice promûÀovaly, zÛstaly v‰ak v ‰irokém fieãi‰ti socialistického hnutí, chápaného jako vûãn˘ lidsk˘ sen.4 Je souãasnû bojovníkem, kter˘ neválãí pouze za urãit˘ ideál (za stranu, za obrodu této strany, za socialismus), ale kter˘ válãí i „sám za sebe“, za v˘klad a legitimaci sv˘ch postojÛ a ãinÛ, za logiku svého lidského a my‰lenkového v˘voje, za sebeospravedlnûní. Jedná se o autora v tomto smyslu „sebestfiedného“, i kdyÏ toto slovo nemusíme chápat pouze negativnû. Konkrétnû se zdá, Ïe zpÛsobem bytí i zpÛsobem tvorby je pro tohoto „podivuhodného kouzelníka“ drama. Nemám zde na mysli jen jeho pÛvodní dramatickou tvorbu, ale zpÛsob sebeprezentace a ve‰keré dílo, jehoÏ stavba je vût‰inou promy‰lenû dramatická, coÏ je moÏné ukázat i na dvou memoárománech, které nám mají poslouÏit k anal˘ze Kohoutova vidûní komunismu, pfiedev‰ím jeho reálnûsocialistick˘ch a normalizaãních podob. Dramatické jsou látky, které zpracovává, volba témat i formální zpracování. V tomto smyslu mÛÏeme nazvat Kohouta „osma‰edesátníkem“ tedy nejen proto, Ïe kolem roku 1968 byl na vrcholu sv˘ch Ïivotních sil a své nadûje do urãité míry spojil se spoleãensk˘m obrodn˘m procesem, ale také v tom smyslu, Ïe národní vzepûtí oné doby, tuÏba po socialistickém ideálu, okupace, spoleãenská obrana i postupná normalizace pfiedstavují sociální drama par excellence a pro Kohouta základní události, k nimÏ se neustále vrací a z nichÏ ãerpá svÛj lidsk˘ potenciál i tvÛrãí náboj. S v˘razem drama je tûsnû spojeno slovo gesto. Velmi pfiípadná se v tomto kontextu jeví pfiísná recenze Milana Jungmanna s názvem Chvály i lamenta nad nov˘m Kohoutem (Kde je zakopán pes), která vy‰la na sklonku 80. let: „V‰echna gesta, aÈ mocná, aÈ platná, berou zápasu o zachování kontinuity ãeské kultury, o svobodu tvorby a my‰lení, o dÛstojnost ãlovûka jeho smysl a promûÀují vzdor v trucovitost, je to jako by se cíl zamûÀoval s prostfiedky, jako by ‰lo opravdu jen o to handrkování s mocn˘mi. Kohout je tak strhován tím, ãemu se fiíká hra, ,v které právû statuji‘, Ïe ani na chvíli nezapochybuje o zpÛsobech, jimiÏ projevuje svou nepoddajnost, o své taktice, nikdy není znejistûn, neklade si otázky, zda nejedná nepfiimûfienû a neohroÏuje tak nejen svou bezpeãnost, ale pfiedev‰ím vûc samu, podstatu, o niÏ jde. Je to zkrátka autor suverénnû osobnostní projekce, kter˘ nezná sebereflexi a skepsi a dává se strhovat svou bojovnickou vá‰ní, je ochoten se bít aÏ do sebezniãení, ale nemá vnitfiní dispozice pro existenciální zahloubání, pro bezohledné sebezpytování, pro vytrvalou a neúprosnou bdûlost nad vlastní lidskou

4 Srov. Venku se mû na srpen poﬁád ptají. Rozhovor Ladislava Vereckého s Pavlem Kohoutem, Magazín Dnes z 18. srpna 2005, ã. 33, s. 18.

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 45 ]

urãeností, neobává se o svou integritu, jako by mu byla dána jednou provÏdy a on ji uÏ nikdy nemohl promarnit.“5 Tento del‰í citát je natolik v˘stiÏn˘, Ïe jakékoli jeho drolení by bylo nesmyslné. I Jungmann v‰ak v citované recenzi pfiiznává, Ïe kdo dokáÏe pfiivfiít oãi nad kohoutovsk˘mi „v˘stfielky“, získá ãetbou plastick˘ obraz smutné devastace ãeské duchovní krajiny. Málokter˘ z ãesk˘ch autorÛ druhé poloviny 20. století zachytil jako Kohout atmosféru 60. a 70. let, protoÏe zvolená forma memoárománu do znaãné míry odpovídá deníkÛm, zápiskÛm a záznamÛm, které si Kohout pofiizoval v prÛbûhu konfrontací s komunistick˘m reÏimem, a do jisté míry tudíÏ pfiedstavuje „literaturu faktu“, resp. literaturu zaloÏenou na faktech, byÈ pfietavenou do prozaické formy. Je v‰ak zfiejmé, Ïe jedním z úmyslÛ samotného autora bylo podat explicitní v˘povûì o povaze politického reÏimu a o jeho rÛzn˘ch sloÏkách a Ïe dal‰í pfiíbûhové linie, napfiíklad v románu Kde je zakopán pes osudy jezevãíka a jeho potomkÛ, slouÏí tomuto základnímu autorskému zámûru. Kohout chce psát o reÏimu, o jeho absurditû ãi zvrhlosti, a o svém (neohroÏeném) boji s ním. To ho odli‰uje od jin˘ch autorÛ, ktefií sledují i jiné cíle a v˘povûì o politickém reÏimu a jeho povaze je buì jen jedním prvkem díla, nebo je v ménû ãast˘ch pfiípadech jeho nezam˘‰len˘m dÛsledkem. Pro vût‰inu autobiografick˘ch dûl Pavla Kohouta platí, Ïe jsou „optimistická“. Optimismem opût myslím zpÛsob vnímání Ïivota, kter˘ se dere stále vpfied pfies v‰echny tragédie, malosti, zloãiny, ba i pfies zánik Ïivota. Îivot jde dál v Kohoutovû pojetí díky paradoxu, kter˘ upfiednostÀuje vitalitu a Ïivotní energii pfied energiemi zániku. Díky tomuto vidûní „místa ãlovûka ve svûtû“ je Kohoutovi umoÏnûno obãas spatfiit v˘sledky paradoxu v budoucnosti, v pfiedstihu pfied ostatními. Napfiíklad v memoárománu Kde je zakopán pes je to opakované vûdomí o moÏnosti obratu mizérie, v níÏ jsou ponofieni zakázaní a perzekuovaní spisovatelé. Pavel Kohout je dÛkazem teze, Ïe nikoli celá ãeská elita byla v dobû normalizace bez nadûje na zmûnu pomûrÛ. Na druhé stranû nepochybnû platí, Ïe s nadûjí jsou spojovány pfiedev‰ím „silné“ a „inteligentní“ osobnosti, které jsou schopny ãelit zvÛli komunistick˘ch úfiadÛ, a dokonce jsou obãas schopny vyhrát kdyÏ ne celou válku, tak alespoÀ dílãí bitvu (Kohout ãasto zálibnû popisuje své dílãí vítûzství nad Gustávem Husákem v roce 1982, kdy autor neohroÏenû uãinil tématem západních médií nikoli náv‰tûvu prezidenta âSSR ve Vídni, n˘brÏ svou neãekanou a pfiekvapivou náv‰tûvu ruzyÀského leti‰tû). Je‰tû uvidíme, zda právû tento rys neznamená téÏ urãitou redukci obrazu ãesk˘ch dûjin v epo‰e komunismu, kterou se vyznaãují Kohoutova autobiografická díla.

5 MILAN JUNGMANN, Cesty a rozcestí. Kritické stati z let 1982–87, Lond˘n 1988, s. 364–365.

[ 46 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Z deníku kontrarevolucionáfie Tento první memoáromán6 je v˘jimeãn˘ tím, Ïe zachycuje hned nûkolik ãasov˘ch rovin „trojjediného“ vypravûãe v rÛzn˘ch Ïivotních obdobích. První ãasovou rovinou je stalinské revoluãní období s centrem kolem komunistického pfievratu v roce 1948 a událostí 50. let (reakce na smrt Stalina a Gottwalda apod.), druhou je období PraÏského jara s jeho rozmanit˘mi politick˘mi peripetiemi, tfietí pak tvofií perioda po srpnové okupaci âeskoslovenska armádami Var‰avské smlouvy. V‰echny tyto ãasové úrovnû spojuje vypravûã, jenÏ podává deníkovou formou nejen dûje a události, ale také své postfiehy, poznámky a dojmy. V první ãasové rovinû se umûlecky prolíná my‰lenkov˘, politick˘ i erotick˘ svût mladého komunisty, kter˘ je uchvácen komunistick˘mi idejemi a vizí nového spoleãenského uspofiádání, coÏ je do znaãné míry dáno kombinací jeho sociálního cítûní, potfiebou spravedlnosti i obrazotvorností, ale stejnû tak i zaujetím prvními dívkami jeho Ïivota. Typická je v tomto ohledu kapitola popisující únorov˘ pfievrat, v nûmÏ je KohoutÛv mlad˘ hrdina bezprostfiednû zapojen. Propojení konkrétních událostí a snov˘ch revoluãních vizí autor vyjádfiil na nûkolika místech, coÏ dává textu dramatick˘ spád a umoÏÀuje fantaskní „let ãasem“: „Zpráva o demisi mne zastihla na fakultû. OkamÏitû jsem letûl na ústfiední sekretariát strany. V ulicích se uÏ prodávala zvlá‰tní vydání pravicov˘ch novin. ReÏie byla dÛkladná. Zvolili si ãas. Mûli náskok. Ale my ho dohánûli. DÛm u Pra‰né brány se promûnil v obrovsk˘ mozek, kter˘ fiídil bitvu. Za Ïelezn˘mi mfiíÏemi stál kulomet. Na dvofie plály ohnû, u kter˘ch si ohfiívali ruce námofiníci, po schodi‰tích spûchali nahoru a dolÛ kur˘fii s telegrafními páskami. Usly‰el jsem boufii hlasÛ. Prodral jsem se do velkého sálu. Mlhou d˘mu stoupajícího z lacin˘ch cigaret jsem matnû spatfiil, jak k fieãnickému pultu pfiichází – Lenin! Ne, dnes to bylo, bohuÏel, mnohem stfiízlivûj‰í, ale pulzovala tu stejná revoluce, která se rozhodla odrazit útok a zvítûzit.“7 Propojení jino‰sk˘ch snÛ o „boji a lásce“ se odehrává téÏ pfii prvních milostn˘ch dobrodruÏstvích, které mlad˘ komunista proÏívá – i s burÏoazními dívkami: „PoloÏila mi hlavu na prsa a hladila mû po vlasech. Kde se v ní vzalo tolik nûhy? [...] – Nosí‰ masku, která se k tobû nehodí. Proã? – Jsem pfiece dcera sv˘ tfiídy, ne?Má‰ ji ráda? – Ty blbce, ochlasty a dûvkafie? Chce se mi z nich blít. Pfieju jim, Ïe

6 Tato kniha vznikla v letech 1968–1969 a vy‰la vzápûtí v nûkolika svûtov˘ch jazycích (nûmecky, anglicky, italsky a francouzsky), nikoli v‰ak ãesky. Tak se stalo z rozhodnutí autorova, kter˘ v pfiedmluvû k ãeskému vydání románu z 90. let napsal: „Tûsnû po ruské okupaci jsem nechtûl riskovat, Ïe nûktefií z tûÏce zasaÏen˘ch rodákÛ a krajanÛ nepochopí mÛj zámûr – napodobit vûrnû my‰lení i slovník ãtyfiicát˘ch a ‰edesát˘ch let.“ – srov. obálku ãeského vydání z roku 1997 v nakladatelství Mladá fronta. 7 P. KOHOUT, Z deníku kontrarevolucionáfie, s. 89.

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 47 ]

to dneska prosrali. JenomÏe já s nima. To nebylo divadlo. Cynická slova opravdu jen zakr˘vala pocit katastrofy. Nemohl jsem se dívat na cizí poÏár. Cizí? Byla mi najednou nesmírnû blízká. – Nemá‰ pravdu. Tvoje loì se potápí, ale právû my k ní posíláme záchranné ãluny. Komunismus znamená ‰tûstí ãlovûka. KaÏdého ãlovûka, pokud se sám nevylouãí ze spoleãnosti rovn˘ch! Má‰ pfiíleÏitost. Vystup z toho vraku. – Jak se to dûlá?“8 Kohout v‰ak své mladé a naivní „já“ postupnû nechává prozfiít, a to na mnoha frontách – pfii inscenovan˘ch politick˘ch procesech a pfiedev‰ím v armádní sluÏbû. Zde si mlad˘ hrdina zaãíná uvûdomovat sloÏitost Ïivota a rozdílnost, ba propastnosti ideálu a praxe komunismu. Stále v‰ak zÛstává vûrn˘ tomuto ideálu, kter˘ povaÏuje socialistickou revoluci za vrchol dûjin a svÛj podíl na ní za zásadní a nezmûnitelné rozhodnutí svého Ïivota. Ve druhé ãasové linii románu je vystiÏen „obrodn˘ proces“ strany a spoleãnosti na jafie 1968. Hlavní hrdina, zmoudfiel˘, pouãen˘ a souãasnû velmi znejistûn˘ ve svém pÛvodním mravnû-ideologickém zápalu, je ponofien do fieky nûkolikamûsíãních událostí – schÛzí, diskusí, zahraniãních pobytÛ, literárních prací a samozfiejmû opût sv˘ch lásek. Tato ãást je nejvíce „historická“. Kohout v ní nechává zaznít autentické dokumenty (Dva tisíce slov Ludvíka Vaculíka), pfiíspûvky na komunistick˘ch schÛzích (Josef Smrkovsk˘), zaznamenané schÛzky s politiky ÚV KSâ (dokonce se samotn˘m Alexandrem Dubãekem) apod. Jsou zde rovnûÏ, jako ve v‰ech ãástech, pfiítomny charakteristiky hlavních protagonistÛ PraÏského jara, pfiípadnû osobní reflexe jednotliv˘ch událostí i stranického a celospoleãenského v˘voje. Napfiíklad v partiích, v nichÏ Kohout uvaÏuje o moÏnostech kontrarevoluce v âeskoslovensku, pfiiãemÏ vystihuje specifiãnost ãeskoslovenské cesty k socialismu: „S NDR, Polskem, Maìarskem a Bulharskem nás spojily poãátky spoleãného socialistického rozvoje a pak dlouhé období stalinsk˘ch deformací, které zaãalo právû krutou exkomunikací Jugoslávie. Ale i v tûch letech se vytváfiely rozdíly, které musí zaznamenat kaÏd˘ spravedliv˘ soudce. âeskoslovensko na rozdíl od Maìarska a Polska témûfi úplnû kolektivizovalo zemûdûlství. âeskoslovensko na rozdíl od NDR úplnû zru‰ilo soukrom˘ sektor v prÛmyslu, obchodu a Ïivnostech. âeskoslovensko na rozdíl od Polska a Maìarska zbavilo církev jakéhokoli politického vlivu. âeskoslovensko na rozdíl od Polska nepfiijalo západní pÛjãku. âeskoslovensko na rozdíl od Bulharska neotevfielo dokofián dvefie západním turistÛm. âeskoslovensko na rozdíl od NDR neorientovalo podstatnou ãást zahraniãního obchodu na západní Nûmecko.“9

8 P. KOHOUT, Z deníku kontrarevolucionáﬁe, s. 100. 9 P. KOHOUT, Z deníku kontrarevolucionáﬁe, s. 183–184.

[ 48 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Zde i v podobn˘ch pasáÏích jsou vyjádfieny nejen autentické my‰lenky Kohoutovy socialistické generace, ale téÏ (s nejvût‰í pravdûpodobností nechtûnû) hlavní rysy ãeskoslovenské „destrukce“ a úspû‰ného napodobení, ba pfiekonání a umocnûní sovûtského stalinsko-totalitního modelu. Na tfietí rovinû je zachycen hlubok˘ proÏitek srpnové okupace âeskoslovenska armádami Var‰avské smlouvy a reflexe tehdej‰ích pfievratn˘ch událostí i my‰lenkov˘ch pochodÛ. Pro tuto ãást jsou mimo jiné charakteristické existenciální diskuse, které vede hlavní hrdina se svou partnerkou, se sv˘mi b˘val˘mi pfiáteli i se sebou sam˘m: „On Dovede‰ si pfiedstavit, jaká situace by nastala v Maìarsku, Polsku a NDR, kde socialismus zdaleka nestaãil zakofienit jako u nás a kde hrají nemalou roli i protisovûtské, dokonce je‰tû protiruské resentimenty? Já PaneboÏe, chce‰ snad fiíct, Ïe upfiímní socialisté a pfiátelé byli obûtováni ve jménu neupfiímn˘ch? On Ve jménu sil, kter˘ by se znovu zmûnil ve prospûch imperialismu. Já To je ale stra‰né! On Ale logické jako voln˘ pád. Neuvádím to na omluvu, jen na vysvûtlenou. Bez toho nemÛÏeme pochopit, jak na tom vlastnû jsme. A my to pochopit musíme, protoÏe jinak zafivem. SSSR potfieboval získat bázi, na které by mohl odmítnou ãínské obvinûní z revizionismu a usilovat znovu o pfieklenutí sporu. Já To je naivita! I kdyby odvolali cel˘ Dvacát˘ sjezd a poslali jim Chru‰ãova v bednû, âíÀané nanejv˘‰ fieknou – Dobfie, ale zafiaìte se! Osvûdãili jste svou nespolehlivost! Centrum hnutí bude napfií‰tû v Pekingu!“10 Z literárního hlediska je trojiãní ãasov˘ horizont románu je‰tû vylep‰ován dal‰ími Ïánry, jako je napfiíklad úryvek z filmového scénáfie ve druhé rovinû pfiíbûhu, kter˘ popisuje autorovu pracovní cestu do Hamburku a boj s ãeskoslovenskou úfiední ma‰inerií, ãi pomûrnû vûrn˘ záznam IV. sjezdu Svazu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ se znám˘mi projevy Ludvíka Vaculíka a Pavla Kohouta. Tento Ïánr umoÏÀuje ãtenáfii nahlédnout paradox komunistického reÏimu, kter˘ je mistrnû vyjádfien líãením prohlídky PK a Z (Jeleny Ma‰ínové) na ãeskoslovensk˘ch hranicích nebo popisem literátského setkání, kterému pfiedsedají straniãtí funkcionáfii. Smysl a vyznûní prvního memoárománu je stejnû literární jako pov˘tce historick˘. Pavel Kohout v nûm nûkolikrát zdÛrazÀuje, Ïe mu jde o prÛnik do my‰lení 40.60. let, coÏ má dvojí v˘znam. âtenáfiÛm to má umoÏnit hlub‰í poznání atmosféry minulosti, Kohoutovi samotnému to umoÏÀuje retrospektivní návrat k sobû samé-

10 P. KOHOUT, Z deníku kontrarevolucionáﬁe, s. 135.

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 49 ]

mu, ke sv˘m rozhodnutím a ãinÛm. Pfies znaãnou sebestylizaci je moÏné konstatovat, Ïe je tento román zdafiil˘ nejen v prvním, ale téÏ ve druhém naznaãeném (historicky relevantním) smyslu. Nejen pouÏité prameny, ale pfiedev‰ím pokus sestoupit do my‰lení a atmosféry minulosti ãiní z knihy literárnû-historick˘ opus. Pokud vypovídá nûco o „souãasnosti“ a o povaze autora, je to cosi, co lze tvrdit o kaÏdém historickém díle. Kde je zakopán pes Hlavním hrdinou tohoto memoárománu11 (dobrodruÏného, kriminálního románu, ãi jak je moÏné toto dílo oznaãit) je drsnosrst˘ jezevãík Edison, k nûmuÏ se autor obrací jako ke svûdkovi v‰ech dramatick˘ch událostí. Je to, jak jsme jiÏ uvedli, nikoli pouze literární ozvlá‰tnûní bez zásadní sdûlné funkce. Zásadní Kohoutovo sdûlení je toto: normalizaãní komunistick˘ reÏim se pfii své honbû na ty, kdo se „normalizovat“ bránili, ne‰títil pouÏít v‰echny prostfiedky. Mezi nimi nejsou nejhor‰í metody pfiímého nátlaku, n˘brÏ promy‰lené „psychologické“ nástrahy, pfii nichÏ trpí nejen disidenti, ale jejich bliÏ‰í i vzdálenûj‰í okolí, pfii nichÏ trpí nevinní. NeboÈ za co mÛÏe nevinné dítû ãi nevinné zvífie, které je bráno jako rukojmí? Aãkoli toto slovo v Kohoutovû románu ãasto nezazní, je nabíledni, Ïe metody komunistické moci jsou metodami teroristick˘mi, byÈ by byly posvûceny pseudostátními i pseudosoudními rozhodnutími. Celou strategii terorismu Kohout vystihl v nûkolika vûtách, v nichÏ popisuje, jak smrt nevinného psího prÛvodce zasáhla jeho manÏelku Jelenu Ma‰ínovou, o níÏ tentokrát pí‰e jako o „Zet“: „Objevili a zasáhli statick˘ stfied její osobnosti, a nebude uÏ dlouho trvat, aÏ pochopím, Ïe navíc v ní odhalili onen tajn˘ pevn˘ bod, o kter˘ jsem opfien já.“12 Anebo na jiném místû, v závûru románu, kdy je hlavní lidsk˘ hrdina rozhodnut uniknout svíravému obleÏení celé své rodiny policejními silami: „Náhle bezpeãnû vím, Ïe Edova smrt nezastupovala mou, Ïe Velk˘ Loutkoherec pfiikázal nezdrÏovat se dal‰ími koly se mnou, kter˘ jim se ‰tûstím uniká rychl˘mi sajdstepy, neboÈ koneãnû odhalil na‰e základní tajemství: Ïe já jsem ty, a proto jim staãí úãinnû zasáhnout tebe.“13 Tato teroristická destrukce nejhlub‰ího lidského jádra je mistrnû vystiÏena v Orwellovû románu 1984, kter˘ Kohout ve svém memoárománu téÏ cituje. Hlavní

11 Tento román napsal Pavel Kohout v letech 1984–1985 v Itálii a Rakousku, pﬁiãemÏ paralelnû s ãeskou vznikala ponûkud odli‰ná nûmecká verze. Ta vy‰la v roce 1987 je‰tû pﬁed verzí ãeskou. Ve svobodném âeskoslovensku vy‰la kniha poprvé v roce 1990 v brnûnském nakladatelství Atlantis v nákladu 50 000 v˘tiskÛ. 12 PAVEL KOHOUT, Kde je zakopán pes. Memoáromán, Praha-Litomy‰l 2002, s. 369. 13 P. KOHOUT, Kde je zakopán pes. Memoáromán, s. 411.

[ 50 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

vy‰etfiovatel O’Brien v nûm likviduje hlavní hrdiny Winstona a Julii pravû pomocí objevu nejniternûj‰ích lidsk˘ch povah s jejich slabostmi, ãehoÏ zneuÏije pfii v˘sle‰ích, a tím zlomí jakkoli silnou osobnost. Winston nakonec zradí Julii a Julie Winstona právû díky „antropologickému objevu“ státních teroristÛ, Ïe kaÏd˘ ãlovûk má svou Achillovu patu, kde je nejzranitelnûj‰í. V rámci ãeské literatury existuje jen málo dûl, v nichÏ by byla tato metoda tak v˘stiÏnû popsána jako v Kohoutovû díle. „Zakopan˘ pes“ ãeského normalizaãního reÏimu je v tom, Ïe byl reÏimem teroristick˘m. Jeho povahu lze nejlépe pochopit právû ze zpÛsobu, jak˘m láme lidské osobnosti, z forem psychického nátlaku a násilí, z metod destrukce lidské du‰e i ducha. Tento postfieh je v˘znamn˘ z historického hlediska pfii zkoumání rozdílÛ mezi reÏimem 50. a 70. let 20. století – je totiÏ zfiejmé, Ïe aãkoli existovala celá fiada rozdílÛ (v˘‰ka udílen˘ch trestÛ, rozdílná míra razance stranického vedení jako celku, mezinárodní atmosféra, moÏnosti obrany apod.), povaha tohoto reÏimu byla ve svém nejvnitfinûj‰ím základû táÏ. Tato nahlédnutá skuteãnost Pavlu Kohoutovi nezabránila, aby vyjádfiil i celou fiadu smû‰n˘ch paradoxÛ, které tento teroristick˘ reÏim provázely a byly pro nûj do urãité míry charakteristické. Uveìme dva typické pfiíklady, jeden takfiíkajíc „strukturální“, jeden „pfiípadkov˘“. Ke strukturálnímu typu patfií jedna ze základních zápletek románu, v nûmÏ jsou vy‰etfiovány „kriminální“ zloãiny a nevyjasnûné události kriminální policií pfii souãasném vy‰etfiování a pronásledování StB. Kohoutovi se podafiilo vystihnout vzájemnou provázanost obou institucí, i kdyÏ do konce textu není zcela zfiejmé, zda StB byla za v‰emi pokusy o diskreditaci a za v‰emi negativními událostmi, které provázely Ïivot Kohoutovy rodiny v letech 1969–1978, i kdyÏ se do konce textu nedozvíme, do jaké míry organizovala StB i kriminální policii a do jaké míry ji „vodila za nos“. A koneãnû naopak, do jaké míry byla kriminálka samostatn˘m policejním útvarem a do jaké míry jen slouÏila jako vûjiãka Státní bezpeãnosti. âtenáfi je zde nechán na pochybách, protoÏe není v autorov˘ch silách tento propletenec pochopit a rozplést. (Závûr románu vyznívá spí‰e v tom smyslu, Ïe kriminálka vûfií více sv˘m spolupracovníkÛm „odnaproti“, z povûstné Bartolomûjské, neÏ postiÏenému Kohoutovi.) V kaÏdém pfiípadû autor ukázal tento problém a vyzvedl jeho absurditu. Kohout dostateãnû naznaãil, Ïe bylo v 70. letech 20. století v socialistickém âeskoslovensku moÏné, aby jeden státní úfiad zkoumal a honil druh˘ a aby zfiejmû jen nûkolik zasvûcencÛ vûdûlo, o co vlastnû v této kauze jde, totiÏ o cíl zlomit spisovatele ke spolupráci, znemoÏnit mu „protistátní“ ãinnost a vyhostit ho do zahraniãí, resp. o v‰echny tyto alternativy souãasnû. Paradox „bezpeãnostního“ i „kriminálního“ vy‰etfiování, kter˘ se projevuje na mnoha konkrétních pfiíkladech, má znaãnou vypovídací hodnotu o tehdej‰ím reÏimu, neboÈ ukazuje, Ïe pfii v‰í provázanosti státních, stranick˘ch a policejních orgánÛ panoval neskuteãn˘ zmatek – tedy pfiinejmen‰ím v pfiípadû, Ïe jediná nepoddajná tvÛrãí osobnost dokázala „zamíchat kartami“ moci tak, Ïe tento

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 51 ]

zmatek vytvofiila a udrÏovala dlouho pfii Ïivotû. Rozdíl mezi jednotliv˘mi sloÏkami policie Kohoutovi téÏ umoÏÀuje rozli‰ovat jednotlivé typy osobností, které jsou sice vybarveny románovû, av‰ak jsou vytvofieny na základû skuteãn˘ch postav: „Náãelník KfiíÏ [z kriminální policie] musí b˘t pfiirozenû komunista, buì zatracenû skalní nebo zatracenû mazan˘, Ïe se mu podafiilo za tak krátkou dobu odãinit své omyly z roku 1968, jistû dosti podobné m˘m, na‰e obãanské dráhy se budou nejspí‰ li‰it jen druhem subordinace a zpÛsobem my‰lení, jeÏ dûlí muÏe v civilisty a vojáky, tfietí moÏnost, Ïe mu pomohly pfii kariéfie pouze odborné schopnosti, se dá v éfie dra Husáka s jistotou vylouãit. Ale aÈ uÏ vdûãí za svou hodnost a funkci ãemukoliv, sám zpÛsob, jak hovofií a jedná se mnou i se sv˘mi lidmi, ho fiadí do jiné kulturní sféry neÏ ty odnaproti, a kdyÏ zavolá podfiízeného, kterému chce ná‰ pfiípad osobnû svûfiit, dostane v‰echno, co cítím, je‰tû konkrétnûj‰í tváfi.“14 Kohoutovi se tedy podafiilo vystihnout nejen absurditu situace „policie kontra policie“, ale situace, do níÏ se dostal, vyuÏil pfiedev‰ím ke studiu konkrétních lidsk˘ch typÛ, které sice na jedné stranû spoluvytváfiely normalizaãní reÏim, na druhé stranû ho pfiece jen „zmûkãovaly“ do jakési lid‰tûj‰í podoby. Pro tuto schopnost vylíãit konkrétní osoby v jejich nezamûnitelné identitû a s jejich nezamûniteln˘m osobním rozhodováním mÛÏeme konstatovat, Ïe Kohoutovo uchopení normalizaãního reÏimu je pov˘tce osobní a konkrétní v tom smyslu, Ïe samotná existence a trvání tohoto reÏimu je podle nûj dána zejména na základû osobních a konkrétních rozhodnutí jednotlivcÛ, na základû jejich svobodné volby. Pro Kohouta je ãeskoslovensk˘ normalizaãní reÏim tedy pfiedev‰ím otázkou volby ãeskoslovensk˘ch obãanÛ samotn˘ch, jejich schopnosti trvat na poznané pravdû, koncentrované napfiíklad v prostém faktu, Ïe sovûtská „bratrská pomoc“ byla a jest vpravdû okupací a Ïe je tuto pravdu moÏné formulovat a „drÏet“, a je tudíÏ pfiedev‰ím na ãeskoslovensk˘ch obãanech, aby své obãanství vyjádfiili a celkovou spoleãenskou mizérii se pokusili zmûnit. „Pfiípadkovou“ absurditu normalizaãního reÏimu Kohout vyjádfiil na mnoha místech svého memoárománu. Zmíním zde jednu z nich. Pfii manÏelském v˘letû se autor dostane do situace, kdy obûdvá v nûjakém zahradním restaurantu zcela náhodnû s pfiedním reprezentantem reÏimu Karlem Hofmanem. Vzniklá situace dává posléze podnût k explicitní charakteristice reÏimu i k charakteristice ãeského komunistického funkcionáfiství: „K základním rysÛm byzantské politiky, která v âechách vystfiídala balkánskou a pangermánskou, patfií její nevypoãitatelnost stejnû jako bezohlednost k jejím oporám, káÏe-li to takzvan˘ vy‰‰í zájem, dûsí funkcionáfie tûchto reÏimÛ podobnû jako krvavého Makbetha duch mrtvého

14 P. KOHOUT, Kde je zakopán pes. Memoáromán, s. 55–56.

[ 52 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2006

Banka duchové tisícÛ pfiedchÛdcÛ zavraÏdûn˘ch stejnû krutû jako nepfiedvídatelnû. […] âlen politbyra malé strany, otfiásané navíc kaÏdou tektonickou poruchou matefiské velestrany, je tu stra‰livû opu‰tûn na lesním palouãku, bez sekretáfiÛ a horké linky, bez nejmen‰ího tu‰ení, kdo koho kde svrhl, sám s bezelstnû rozprávûjící manÏelkou, a já mám dokonce i v pistolnících palebnou pfievahu, jak˘ div, Ïe v zápûtí vstává, platí a kyne sv˘m dvojãatÛm, aby ho následovala, je to v‰echno jenom ne dobr˘ odchod ze scény, spí‰ pfiedobraz trapného odchodu celé jeho epochy, jak si ho naprogramovali sami.“15 KohoutÛv román obsahuje tedy i analytickou polohu, která mu umoÏÀuje pfiímou charakteristiku. Nedá se jí upfiít pronikavost postfiehu a vtip, i kdyÏ je ãasto z historického pohledu velmi obecná (zfiejmû jinak by na tuto situaci hledûl ãlen politbyra s jin˘mi povahov˘mi vlastnostmi neÏ Hofman). V kaÏdém pfiípadû se jedná o charakteristiku, která umoÏÀuje prohlédnout a demaskovat reÏim podobnû, jako tyto drobné situace umoÏÀovaly Kohoutovi alespoÀ obãasn˘ osvobodiv˘ smích. Historik normalizaãního období pravdûpodobnû nejvíce ocení pasáÏe, v nichÏ Kohout ob‰írnû a pfiitom v˘stiÏnû popsal události, jichÏ byl sám pfiítomen a které tvofií pátefi disidentsk˘ch aktivit 70. let. To platí zejména o dûjích, které vedly k ustavení obãanské iniciativy Charta 77, iniciativy, jeÏ mûla objektivnû nejvût‰í v˘znam pfii formulování opoziãního protireÏimního stanoviska, pfiiãemÏ svou základní ideou pouze dÛslednû pfiipomínala reÏimu to, co se sám na mezinárodním poli zavázal uskuteãÀovat a dodrÏovat (tzv. helsinsk˘ proces). My‰lenka základních lidsk˘ch práv, aplikovaná na ãeskoslovenskou situaci pfiedev‰ím akcentem solidarity umlãen˘ch a „otfiesen˘ch“ umûlcÛ, vûdcÛ, politikÛ a dal‰ích spoleãensk˘ch skupin, se stala v˘bu‰nou a velmi úãinnou zbraní opozice, které umûl normalizaãní reÏim Gustáva Husáka ãelit pouze tvrdou represí a „psychologick˘m“ tlakem. Podstatné je, Ïe se Kohout ve znaãné mífie vûnoval dûjinám vzniku Charty 77 a Ïe kapitoly, tomuto tématu vûnované, kvantitativnû pfiesahují kapitoly ostatní. Jakkoli je Kohoutovo líãení subjektivní (napfiíklad ocenûní vlastních zásluh pro formování prvního chartistického spoleãenství a formulování jeho prvního prohlá‰ení), pfiece jen reprezentuje rysy, po nichÏ se historikové pídí: hlavní osoby událostí, organizace tajn˘ch bytov˘ch schÛzek a forma vytváfiení a pfiedání petice, „zaspání“ reÏimu v prvních dnech a posléze jeho tvrd˘ protichartistick˘ úder, to v‰e, vãetnû mnoha dal‰ích detailÛ, v Kohoutové líãení nechybí. Podobnû historicky cenné jsou i dal‰í popisy – za v‰echny jmenujme popis pohfibu prvního signatáfie Charty 77 Jana Patoãky v bfieznu 1977, pfii nûmÏ se téÏ Kohoutovi poda-

15 P. KOHOUT, Kde je zakopán pes. Memoáromán, s. 331.

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 53 ]

fiilo vystihnout povahu komunistické represe: „Vzdor tuctÛm zadrÏen˘ch byl hfibitov pfieplnûn. Ohled na hroby z nás upletl husté lidské fietûzy, které se pravoúhle prot˘kaly v nesãetn˘ch bodech. […] KdyÏ nás rakev míjela, poloÏil na ni kdosi trnovou korunu; mezi trny se draly pupence nadcházejícího jara. MuÏ pfiede mnou hbitû vydupal na nejbliÏ‰í hrob a fotografoval pachatele. Nestydûli se hor‰ích vûcí. KdyÏ zaãal mluvit knûz, ozval se nervy drásající zvuk, jako by nahodila motorové pily parta dfievorubcÛ. To se na tûsnû pfiilehlém plochodráÏním stadionu postavilo do fiady závodní druÏstvo policejní sportovní jednoty Rudá hvûzda. S telecím úsmûvem chlapákÛ, kter˘m nic nehrozí, a proto si mohou dovolit cokoli, vydrÏeli naplno túrovat motory vysokoobrátkov˘ch strojÛ celou tu pÛlhodinu. KdyÏ povolily popruhy pod rakví, zavûsil se patrolující policejní vrtulník pfiímo nad hrob. A ten fiev a vichr byly tak ‰ílené, Ïe pfiekroãily tajemn˘ práh a promûnily se v stojaté ticho.“16 Tento text zfiejmû zÛstane – spoleãnû s jin˘mi – dÛkazem, Ïe se normalizaãní reÏim nezastavil ve své antidisidentské ãinnosti a obranû „antihodnot“, na nichÏ stát, pfied branami smrti. I to nám umoÏÀuje jej charakterizovat jako reÏim, kter˘ nerespektoval hranice lidství. Kohoutovo svûdectví je pfii v‰í expresivitû jasné. Politika 70. let v âeskoslovensku je politikou proti-lidskou, ba ne-lidskou. Historické imprese Je velmi zajímavou otázkou, co je vlastnû „memoáromán“ v kohoutovském pojetí za Ïánr. Je to jistû pfiedev‰ím literatura, která bytostnû vyhovuje autorovi, neboÈ mu umoÏÀuje osobní stylizaci v rámci celospoleãensk˘ch procesÛ, aniÏ by musel pfiísnû sledovat historické dûje a v‰e dokládat. UmoÏÀuje mu to vystihnout „snovou“ ãást reality, která sv˘m vlastním zpÛsobem do celku skuteãnosti patfií. ZÛstává v‰ak na individuální a v podstatû nedoloÏitelné úrovni, vázaná na svût idejí a pfiedstav. Není tfieba zastírat, Ïe historikovi je na druhé stranû tento Ïánr pfii v‰ech jeho individuálních rysech velmi blízk˘, protoÏe s dûjinn˘mi událostmi pracuje, i kdyÏ je v˘znamn˘m zpÛsobem pfietváfií. âetba tohoto Ïánru historikovi pfiedev‰ím umoÏÀuje nahlédnout do autorova vnitfiního svûta, kter˘ je zde tu pfiímo, tu nepfiímo zobrazován. Historik si klade u ãetby pfiedev‰ím otázku, do jaké míry je toto osobní svûdectví v˘razem nûjakého skupinového v˘vojového trendu nebo do jaké míry vyjadfiují autorovi hrdinové my‰lenky, které se v popisované dobû mohly skuteãnû ve spoleãensky relevantní mífie vyskytovat. Dále jej mÛÏe zajímat, jaká témata se v tomto specifickém Ïánru otevírají a zda tato témata a jejich inter-

16 P. KOHOUT, Kde je zakopán pes. Memoáromán, s. 373.

[ 54 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

pretace mají závaÏnou souvislost s tím, jak se na urãité historické události a jejich v˘klad dívají oni. Uveìme si nûkolik typick˘ch pfiíkladÛ. Velk˘m tématem vypl˘vajícím z Kohoutov˘ch prozaick˘ch dûl je „selhání intelektuálÛ“, resp. omámení znaãné ãásti intelektuálÛ komunistickou ideologií, jejich podíl a odpovûdnost na destrukci spoleãnosti a obecném marasmu 50. a 60. let (pfiípadnû pfiímo na politick˘ch procesech oné doby) a na pokusu o obrození spoleãnosti – a komunistick˘ch ideálÛ – v 60. letech a jejich dal‰í osobnostní v˘voj v normalizaãním období. Kohoutovy romány podávají velmi v˘stiÏnou charakteristiku tohoto selhání ãi selhávání, protoÏe otevfienû líãí nejen vnitfiní pocity hlavního hrdiny, jímÏ je sám autor, ale také vyjadfiují obecnûj‰í postoje a nálady levicov˘ch intelektuálÛ (pfiedev‰ím politikÛ a umûlcÛ) v prÛbûhu nûkolika desetiletí. Memoáromán Z deníku kontrarevolucionáfie je mimofiádnû sofistikovanou prezentací právû tohoto tématu, neboÈ autor v nûm vystihuje motivy sv˘ch rozhodování, pochybnosti o svém politickém angaÏmá, diskuse mezi postoji jednotlivcÛ, pokusy o ospravedlÀování chyb a selhání, naivitu i protfielost politikÛ a spisovatelÛ. Pfii ve‰keré umûlecké síle této prezentace jde o popis individuální a subjektivní (jak se na román slu‰í), ale zfiejmû do znaãné míry téÏ reduktivní. A sice v tom smyslu, Ïe si Kohout nikdy neklade otázky, které by se t˘kaly vnitfiního Ïivota, pohnutek a motivÛ nesocialisticky sm˘‰lející ãásti ãeské inteligence, té ãásti, která nesdílela ani jednu z vizí i pochyb Kohouta a jeho komunistick˘ch druhÛ, ãásti, která si podrÏela svÛj demokratick˘ pohled na svût, ãásti, která patfiila k „uraÏen˘m a poníÏen˘m“, pfiedev‰ím v 50. a 60. letech.17 Je zajímavé, Ïe ve sv˘ch memoárománech Kohout nikdy dÛslednû nepodrobil anal˘ze nesocialistické my‰lení, nesocialistické nauky, nesocialistick˘ pfiístup k Ïivotu, byÈ se napfiíklad v 70. letech mnoha nesocialisticky sm˘‰lejícím autorÛm osobnû pfiiblíÏil. Je jistû autorsk˘m právem

17 ZúÏen˘ KohoutÛv pohled na skuteãnost byl nesãetnûkrát kritizován, a to z mnoha úhlÛ pohledu. Zde jedinkrát cituji z Pavla Kosatíka, a to pasáÏ, která vyjadfiuje pohled známého publicisty Ferdinanda Peroutky, jehoÏ Ïivot a dílo Kosatík rovnûÏ zpracoval: „Ve dvou rozhlasov˘ch promluvách, 25. dubna a 2. kvûtna 1964, Peroutka dokonce zareagoval na KohoutÛv ãlánek âím jsem byl..., jenÏ ho zaujal zpÛsobem, jak nûkdej‰í básník na vlastní pom˘lení reagoval: minulou víru oznaãil za omyl, zároveÀ v‰ak dobu, kdy vûfiil, nazval nejlep‰í dobou svého Ïivota a recept do budoucna hledal – v nové vífie. Podle Peroutky v‰ak víra není tak vysokou hodnotou, jak Kohout pfiedpokládá; ãlovûk má právo vûfiit, av‰ak povinnost pochybovat. Peroutka Kohoutovi vytkl, Ïe schopnost kritického úsudku, do té doby základ v˘bavy dobrého spisovatele, vymûnil za podporu strany: ,Individuum, náchylné k omylÛm, se prostû podfiídilo organizované, velmi organizované ãásti spoleãnosti, která slavnostnû slíbila, Ïe nikdy nebude chybovat a bude mít vÏdy pravdu.‘ Stejn˘m zpÛsobem se ve tfiicát˘ch letech nûmeãtí intelektuálové podrobili Hitlerovi. Kohout je prostû ãlovûk, jenÏ pro své chování najde v kaÏdé dobû pfiijatelné vysvûtlení, psal Peroutka s ironií: ,Je vÏdy tím, ãím právû je, byl rád, kdyÏ nevûdûl o zlech stalinismu, a je rád teì, kdyÏ o nich ví. ·Èastn˘ to muÏ.‘“ – P. KOSATÍK, Fenomén Kohout, s. 218. Zdá se mi, Ïe se zde Peroutka (a po nûm Kosatík) dotkli jádra vûci, které vede i k popsanému reduktivnímu vidûní skuteãnosti.

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 55 ]

takovouto redukci pouÏít a ãtenáfii mohou b˘t jen vdûãni Pavlu Kohoutovi za jeho otevfienost pfii prezentaci levicové intelektuální galéry, i kdyÏ je dobré o této reduktivnosti vûdût. Mimofiádná sugestivnost a síla Kohoutov˘ch dûl je totiÏ témûfi s to vytvofiit dûjinn˘ obraz, kter˘ nebude obsahovat rozmanitost dûjinného spektra. Kniha Z deníku kontrarevolucionáfie se pohybuje v ãase „od tanku k tanku“, tzn. od osvobození ãásti âeskoslovenska Rudou armádou po okupaci téÏe zemû v podstatû touÏ armádou. Klíãov˘mi událostmi jsou za prvé státní pfievrat v roce 1948, pokus vymanit se ze sevfiení sovûtského mocenského systému a pokus o „ãeskoslovenskou cestu k socialismu“ v roce 1968. Co se t˘ãe první události, dne‰ní historiografie ji vidí nejen jako ojedinûlou událost, ale jako událost kontextuální, zasazenou do hlub‰í sociálnû-kulturní dimenze. Únor 1948 byl napfiíklad podle filozofujícího historika Jaroslava Krejãího nejen státním pfievratem proveden˘m ãeskoslovensk˘mi komunisty, ale i v˘sledkem a obrazem dvou základních antropologick˘ch a filozoficko-spoleãensk˘ch koncepcí, které se objevily v novovûké Evropû.18 Pro obû koncepce platí, Ïe byly prosazeny revoluãní cestou, jedna ve Francii, druhá v Rusku. Pro v˘voj té které revoluce s její ideologií bylo rozhodující kulturnû-spoleãenské milieu, celkov˘ stav spoleãnosti, úkoly, které pfied ní stály, mesiá‰sko-národní „náloÏ“, s níÏ revolucionáfii tûchto dvou revolucí prosazovali své ideje v zahraniãí, a samozfiejmû téÏ evropské kulturní tradice, které se v té ãi oné mífie v tûchto revolucích zobrazily a byly buì vyuÏity, ãi pfietvofieny a deformovány. Souãasná historiografie téÏ uvaÏuje o specifikách ãeského oslabení francouzské revoluãní tradice, jejímÏ dûdicem (mÛÏeme-li to tak zkratkovitû fiíci) bylo urãité pojetí lidsk˘ch práv a demokratického spoleãenského fiádu, a o pováleãném pfiíklonu k oné druhé, „exportní“ revoluãní cestû, zaloÏené na mocenské sféfie sovûtského vlivu. Diskutuje se o vlivu nûmecké okupace, o traumatu z mnichovské kapitulace, o vífie ve sliby o lep‰í budoucnosti a patosu komunistick˘ch ideálÛ, o sblíÏení komunismu s ãesk˘m, pfiípadnû slovensk˘m nacionalismem apod. Kohoutovo dílo zapadá právû do tohoto diskusního kontextu. Hrdinové memoárománu Z deníku kontrarevolucionáfie nepochybují o tom, Ïe jsou na pfielomu 40. a 50. let úãastníky jak revoluãní pfiemûny svûta a ãlovûka, tak polárního zápasu mezi dvûma ideologiemi, burÏoazní a socialistickou, a mezi dvûma „svûtov˘mi soustavami“, z nichÏ jedna staví svou sociální nauku na individuálních lidsk˘ch právech, zatímco druhá na kolektivních a „ideálnû-jednotících“ principech. Z tohoto pohledu se dá dokonce paradoxnû tvrdit, Ïe se tito hrdinové nem˘lí. Jsou

18 Srov. JAROSLAV KREJâÍ, Tfii diagnózy jednoho uchopení moci komunisty. Státní pfievrat, v˘voz revoluce, stfiet civilizací, Soudobé dûjiny 5/1998, s. 203–207.

[ 56 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

skuteãnû úãastni zásadního svûtového dûní, v nûmÏ hraje v˘znamnou úlohu zápas mezi dvûma novodob˘mi koncepcemi, které urãují (pfiípadnû destruují) kvalitu spoleãenského a osobního Ïivota. „Hraje se prakticky o v‰e“, mohl by klidnû fiíci v románu KohoutÛv hlavní hrdina, a byÈ by to fiekl v revoluãním opojení, z nûhoÏ pozdûji vystfiízliví, mûl by v podstatû pravdu. Co se t˘ãe roku 1968, zde je historiografie znaãnû rozrÛznûná, coÏ je samozfiejmé, neboÈ se jedná o interpretaci nejv˘znamnûj‰í události nejnovûj‰ích ãesk˘ch dûjin. Diskuse se na zásadní úrovni vede o cílech a podobû ãeskoslovenské reformy, o národních problémech ve vztahu k reformám, o povaze komunistick˘ch funkcionáfiÛ, o ekonomick˘ch reformách PraÏského jara, o mezinárodních souvislostech apod. Jsou to v‰echno témata, která literárnû zobrazuje i Pavel Kohout. Kohoutova práce Z deníku kontrarevolucionáfie je také v˘born˘m zdrojem k úvahám, do jaké míry bylo v âeskoslovensku Ïivé slovo „socialismus“ a jak˘ mûlo tehdy obsah. Z Deníku kontrarevolucionáfie vysvítá, Ïe mûlo ohromnou spoleãenskou rezonanci, Ïe to bylo de facto spoleãenské „tabu“, které bylo ochraÀováno jako „národní totem“. V dne‰ní debatû, a to nejen historické, ale téÏ publicistické, se ukazuje, Ïe pfiece jen obsah tohoto pojmu byl jiÏ v roce 1968 natolik rozvolnûn, Ïe i pro fiadu tehdej‰ích komunistÛ to byl spí‰e „pracovní pojem“, jehoÏ v˘znam se vytváfiel.19 JiÏ jsme uvedli, Ïe pro Kohouta nikoli. Pro nûj socialismus byl a zÛstal novovûk˘m, v podstatû humanistick˘m konceptem a smysluplnou cestou do budoucnosti. Kohoutovy memoáromány, pfiedev‰ím první z nich, doplÀují tuto historiografickou diskusi vûrn˘m vystiÏením subjektivních motivÛ revolucionáfiÛ ãi tûch, ktefií se k „sovûtské variantû“ revoluce pfiihlásili a pfiinejmen‰ím ji obdivnû sledovali. KohoutÛv hrdina je hrdinou revoluce, jejím vûrn˘m sluhou, posléze jejím stále ménû oddan˘m stoupencem a nakonec kritikem jejích deformací. Nikdy se zcela nevzdává humanitních socialistick˘ch ideálÛ, které tato forma revoluce podle nûj pfiinesla. Jeho Ïivotním cílem je tyto ideály oãistit, zbavit nánosÛ deformací jak na rovinû politické, tak na rovinû prostého lidského Ïivota. Je samozfiejmû na kaÏdém ãtenáfii, aby zváÏil, zda úsilí Kohoutov˘ch hrdinÛ (a dodejme, Kohouta samotného) není pfiece jen donquijotské a zda socialistick˘ ideál na své filozofické a antropologické rovinû uÏ v zárodcích neobsahuje antihumánní a souãasnû sebedestruktivní prvky. Z hlediska historika jsou v‰ak kohoutovské ponory do my‰lení hrdinÛ a jejich reflexe velmi cenné, protoÏe prozrazují nûco ze skuteãnosti doby, k níÏ se nelze propracovat pouze pomocí archivních dokumentÛ. Kohoutovy texty jsou vlastnû téÏ „dokumenty“ jistého druhu, které emotivnû

19 Srov. napﬁíklad internetovou recenzi Jana âulíka s názvem Zkreslen˘ pohled Borise Cveka na osma‰edesát˘ rok je alarmující, http://www.britske-listy.cz/2004/8/20/art19415.html.

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 57 ]

a literárními prostfiedky vystihují jisté generaãní pocity, spory, jistoty i nejistoty, a roz‰ifiují tak obraz na‰eho vûdomí o minulosti. To lze jistû tvrdit pfiedev‰ím o druhém „klíãovém bodu“ románu Z deníku kontrarevolucionáfie, totiÏ o proÏívání PraÏského jara a okupace, které je pÛsobiv˘m ztvárnûním jak reáln˘ch, tak pfiedev‰ím politicky naivních a pfiíli‰ idealistick˘ch snÛ ãeskoslovensk˘ch politikÛ a mnoha obãanÛ.20 Jak jsem jiÏ naznaãil, román Kde je zakopán pes je mimo jiné pfiíspûvkem o povaze normalizaãního reÏimu. V souãasné historické diskusi je tento problém fie‰en na stfiedoevropské úrovni, pfiiãemÏ do diskuse pfiispívají autofii rÛzn˘ch historick˘ch ‰kol a s rÛzn˘m v˘chozím pojetím.21 Obecnû se v‰ak dá fiíci, Ïe souãasná historiografie vût‰inou pracuje se ãtyfimi typy nedemokratick˘ch reÏimÛ (autoritarismus, totalitarismus, posttotalitarismus, popfiípadû sultanismus), u nichÏ se snaÏí o pfiesnûj‰í vymezení a aplikaci na jednotlivé v˘chodo- a stfiedoevropské zemû. V tomto rozli‰ení se napfiíklad socialistické Polsko ocitá spí‰e mezi autoritativními reÏimy, a to z toho dÛvodu, Ïe zde vÏdy zÛstávala rezidua urãitého spoleãenského pluralismu (církev, soukromí rolníci), zatímco Maìarsko, âeskoslovensko a Bulharsko pfiedstavují ponûkud odli‰né verze posttotalitarismu, pfiiãemÏ o tento typ reÏimu se v âeskoslovensku jednalo po roce 1968, kdy se pÛvodnû totalitární reÏim nebyl s to plnû rekonstituovat. Nûktefií autofii, napfiíklad Juan Linz a Alfred Stepan, mluví v pfiípadû âeskoslovenska o „frozen post-totalirianism by decay“, tedy o zamrzlém posttotalitním reÏimu ve stavu úpadku. Rumunsko pak mÛÏe b˘t pfiíkladem totalitárního reÏimu, kter˘ za Ceauçesca získal urãité rysy sultanismu, kde se v‰e odvíjí od osoby vÛdce a zákon i ideologie jsou pfiedmûtem svévoln˘ch, a tudíÏ nepfiedvídateln˘ch osobních despotick˘ch zásahÛ a manipulací. Historikové mohou s velk˘m uÏitkem ãíst i memoáromán Kde je zakopán pes právû s ohledem na tuto vlastní debatu. Kohout totiÏ obnaÏuje povahu reÏimu v celé fiadû konkrétních situací, z nichÏ jsem nûkteré jiÏ zmínil. Ukazuje napfiíklad,

20 Zde je tfieba podotknout, Ïe v rámci historiografického diskurzu v roce 1968 demokracie „nemûla ‰anci“, a to z tûchto dÛvodÛ: zaklínûní âeskoslovenska do sovûtského bloku, neschopnost komunistického vedení vzdát se marxismu-leninismu jako programového v˘chodiska, trvající nárok KSâ na urãující roli v dal‰ím v˘voji státu a spoleãnosti. Ústfiední v˘bor KSâ si ponechával právo rozhodovat v otázkách t˘kajících se práce komunistÛ i nekomunistÛ v institucích celostátního charakteru, úzkostlivû trval na spojenectví se Sovûtsk˘m svazem a mezinárodním komunistick˘m hnutím – srov. KAREL HRUB¯, Perspektivy „praÏského jara“, Soudobé dûjiny 10/2003, s. 620. Pavel Kohout pfies v‰echny své „demokratizaãní“ nábûhy bezesporu ÎIL v iluzích o moÏném v˘voji spoleãnosti a tyto iluze u nûho vyprchávaly aÏ v prÛbûhu dal‰ích „normalizaãních“ let, pfiípadnû v nedobrovolném exilu. 21 Srov. napfiíklad OLD¤ICH TÒMA, Poznámka k typologii komunistick˘ch reÏimÛ, Soudobé dûjiny 4/1997, s. 534–537.

[ 58 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Ïe fenomén teroru a násilí byl stále pfiítomen, i kdyÏ mûl spí‰e „nesystémovou“ a „náhodnou“ povahu (srov. líãení zat˘kání Kohoutovy manÏelky „Zet“, pfiípadnû surovou ránu u‰tûdfienou spisovateli do t˘la pfii pokusu zúãastnit se plesu Charty 77), Ïe ve spoleãnosti byla stále obãas aplikována totalitární zásada politické mobilizace spoleãnosti (srov. reakci reÏimu na vyhlá‰ení Charty 77 a úspû‰n˘ pokus aktivizovat „kulturní frontu“ tzv. Antichartou), Ïe role ideologie byla do znaãné míry sníÏena a Ïe se stávala spí‰e urãit˘m formálním rituálem, popfiípadû Ïe byla vyuÏívána pouze na osobní úrovni pfii ospravedlÀování podl˘ch ãinÛ (srov. napadání spisovatele jakoÏto zrádce, kter˘ „zradil“ své prvotiny, a tedy své pÛvodní ideály). PfiipomeÀme téÏ, Ïe o charakteristiku reÏimu se explicitnû pokou‰el i Václav Havel, jeden z nejbliÏ‰ích Kohoutov˘ch spolupracovníkÛ v dobû normalizace, popfiípadû jeden z „osma‰edesátníkÛ“, politik Zdenûk Mlynáfi, kdyÏ „mluvil o pfiechodu od násilí jako hlavního prostfiedku kontroly spoleãnosti ke smûsi ‰ikanování a poskytování v˘hod“.22 Ke smysluplnému kontaktu mezi historií a literaturou mÛÏe dojít právû na poli diskuse o rozmanit˘ch podobách ãeskoslovenského reÏimu v 50.–80. letech, pfiiãemÏ historikové by mûli b˘t dostateãnû citliví na mnoÏství konkrétnû vyjádfien˘ch Ïivotních osudÛ a dostateãnû kritiãtí k subjektivní formû literárního zpracování. V pfiípadû memoárománÛ Pavla Kohouta jde v‰ak z historického hlediska o cenné „prameny“ svého druhu, které mohou napomoci celkovûj‰ímu a v˘stiÏnûj‰ímu vidûní nejmodernûj‰ích ãesk˘ch dûjin, pfiedev‰ím atmosféry doby vidûné perspektivou levicového intelektuála, kter˘ se stal „kontrarevolucionáfiem“ a posléze disidentem. Kohoutovy memoáromány vydávají mimofiádné svûdectví téÏ o komunitû „otfiesen˘ch“, k níÏ patfiili pfiedev‰ím první signatáfii Charty 77, ale také ‰ir‰í spoleãenství spisovatelÛ, umûlcÛ a vûdcÛ, z nichÏ nûktefií patfiili od zaãátku nikoli do „komunistického“, n˘brÏ do „demokratického“ tábora. Jejich vzájemná setkání mûla bohat˘ program: politické a literární diskuse, pfiedãítání vlastních prací, setkávání se zahraniãními hosty (pfiedev‰ím s nûmeck˘mi, rakousk˘mi a ‰v˘carsk˘mi) a plánování opoziãní politické ãinnosti. Svûdectví Pavla Kohouta, zpracovaná literárnû, samozfiejmû doplÀují dal‰í vzpomínky a svûdectví úãastníkÛ tûchto setkání. K velmi v˘stiÏn˘m patfií napfiíklad vzpomínky spisovatele Alexandra Klimenta, kter˘ zpfiítomÀuje vzájemná pfiátelství ze 70. a 80. let ve své knize Praha – – Lucern: „Nebyli jsme Ïádn˘ uzavfien˘ klub. KaÏd˘ z nás mûl kolem sebe je‰tû jiné pfiátelské okruhy z dfiívûj‰ích i pozdûj‰ích dob podle osobní, kulturní ãi politické

22 O. TÒMA, Poznámka k typologii komunistick˘ch reÏimÛ, s. 536.

JIŘÍ HANUŠ

STUDIE A ESEJE

[ 59 ]

orientace. To platí pro ãeskou i ‰v˘carskou stranu. Bruno Leutholdovi a Jürgenu Braunschweigerovi pfiece neleÏela na srdci jen Praha. Ale jádro na‰í spoleãnosti tvofiilo na obou bfiezích Vltavy ‰est ãesk˘ch autorÛ, které popsal Pavel Kohout ve své veselohfie Sex.23 Spojil nás nouzov˘ stav, kter˘ trval dvacet rokÛ. Dost jsme pracovali, na svém i na panském, ale také jsme se tenkrát dost bavili. A hlavnû jsme mûli dost ãasu, i kdyÏ nûkdo sedûl ve vrátnici, v kotelnû nebo ve skladu. Nûktefií sedûli v kriminále a dost dlouho. […] Mûli jsme dost ãasu na nekoneãné rozhovory pfii nekoneãn˘ch procházkách. Nav‰tûvovali jsme se doma s dárky, z nichÏ nejvzácnûj‰í byl nov˘ rukopis nebo kníÏka ãi publikace ze zahraniãí.“24 Kohoutova prozaická díla dále roz‰ifiují charakteristiku tûchto pfiátelství, nûkteré stránky jeho dûl je moÏno nazvat „oslavou pfiátelství“, pfiedev‰ím ta, která vyzvedají obãanskou stateãnost lidí jako byli (a jsou) Jelena Ma‰ínová, Václav Havel, Pavel Landovsk˘, Marta Kubi‰ová, Jan Patoãka, Ludvík Vaculík, Stanislav Milota, Vlasta Chramostová, Waltr Jäggi a dal‰í. Pro historika mÛÏe b˘t rovnûÏ cenné vystiÏení atmosféry disidentsk˘ch setkání a popis konkrétních projevÛ solidarity, které v Kohoutov˘ch románech vyvaÏují popis konkrétních projevÛ nesná‰enlivosti, zbabûlosti ãi lidské slabosti. Na závûr je tfieba zdÛraznit, Ïe pfii v‰ech inspiracích zÛstává dílo Pavla Kohouta poãinem svrchovanû literárním. Nelze podle nûj „psát dûjiny“, lze jen doplÀovat a obohacovat vlastní vûdomí o urãitém a velmi jedineãném osudu, kter˘ v‰ak má sílu podávat obecnûj‰í charakteristiku pohnuté doby a jejího dûní. Jak jsem jiÏ fiekl, Kohoutovy memoáromány proto mají pro historika cenu „pramennou“, a moÏná víc neÏ to. ProtoÏe jsou po literární stránce velmi zdafiilé, umoÏÀují nahlédnout pod pokliãku dûní a setkat se se zobrazením „slávy a bídy“ ãlovûka, jehoÏ svobodná rozhodnutí (nebo spí‰e dramatick˘ svár mezi svobodn˘m rozhodnutím a osobními i spoleãensk˘mi determinanty) jakoukoli smysluplnou historiografii umoÏÀují, ba zakládají. ZároveÀ v‰ak umoÏÀují zvaÏovat problematiãnost nejen memoárománového Ïánru, ale i problematiãnost zkoumání a interpretace jakéhokoli „pramene“, o nûmÏ historikové jiÏ ví, Ïe k nûmu musí pfiistupovat s krajní kritiãností a podezfiívavostí.

23 Mezi nû patﬁili Pavel Kohout, Václav Havel, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Karel Kosík, Ludvík Vaculík. 24 ALEXANDER KLIMENT, Kronika jednoho pﬁátelství. Praha – Lucern 1968–1989, Praha 1996, s. 18.

[ 60 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

DISKUSE A ROZEPŘE

PAVLÍNA RYCHTEROVÁ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 63 ]

NĚKOLIK ÚVAH O ČESKÉ HISTORIOGRAFII PO ROCE 1989 Maciej Górny Remarks on Czech historiography since 1989 The article presents the state of historical research in Czechoslovakia (Czech Republic) since 1989 in comparative regional perspective. The first part of the text discusses the phenomenon of relatively delayed Czech debate on the impact of communist regime on historiography. The author of the summarized article is of the opinion that that due to this chronological shift the Czech historiography enjoys more sophisticated and developed methodological debates than analogical discussions led by Polish, German and Slovak historians in early 1990s. Second part of the article is devoted to the main research topics of contemporary Czech historiography, starting from the hussite movement, through the national awakening to the problem of expulsion of the German population of Czechoslovakia in 1945. The author’s stance is that the recent critical voices towards the traditional interpretation of an immanently democratic, peaceful and unique character of the interwar Czechoslovakia are in a way more convincingly proving the democratic and professional quality of the present Czech historical science than the ‘patriotic’ defence of the national values. Maciej Górny (1976) pÛsobí v Zentrum für Historische Forschung der Polnischen Akademie der Wissenschaften v Berlínû, gorny@panberlin.de Pohled na v˘voj historiografie v jiné zemi v jistém ohledu staví pozorovatele do privilegované pozice. Pfiemíra vûdomostí nezatûÏuje jeho uvaÏování, nevidí v˘roky „druhého dne“, protoÏe ví velmi málo, ãi dokonce vÛbec nic o konfliktech v prostfiedí, jehoÏ není souãástí. ZároveÀ v‰ak mÛÏe porovnávat to, co pozoruje, se stavem své domácí historiografie, coÏ mu umoÏÀuje ‰ir‰í úhel pohledu. Mé úvahy budou zcela jistû poznamenány vût‰inou nedostatkÛ, které plynou z postavení nezúãastnûného pozorovatele. Doufám v‰ak, Ïe tato pozice bude v jistém smyslu i prospû‰ná. Proto se budu snaÏit v‰ude tam, kde mi to mé znalosti dovolí, srovnávat ãeskou historiografii s jin˘mi historiografiemi na‰eho regionu, v nadûji, Ïe se mi tímto zpÛsobem podafií o ní fiíci více, neÏ vím.1 1 K lep‰í orientaci ve smûrech bádání a v nejboufilivûj‰ích historick˘ch diskusích mi pomohl nepublikovan˘ text Pavla Koláfie a Michala Kopeãka: http://www.ceu.hu/hist/antohi_phd.htm.

[ 64 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Zaãnu od problematiky vlivu politického zemûtfiesení na historické vûdy a sebereflexi historikÛ a poté se budu zab˘vat dle mého názoru klíãov˘mi otázkami, kter˘m se historici vûnují, ale i tûmi, kter˘m se nevûnují vÛbec ãi jen v malém rozsahu. Nakonec si dovolím nûkolik poznámek k samému srovnávání stavu ãeské historiografie s historiografiemi jin˘ch zemí. Zlomové události roku 1989 zpÛsobily, Ïe posouzení nedávné minulosti (vãetnû marxistick˘ch historiografií v˘chodního bloku) zaãalo b˘t nejen moÏné, ale podle mnoha badatelÛ i nezbytné. V Polsku se diskutovalo o „bíl˘ch místech“, „angaÏovan˘ch intelektuálech“, a úvahy o komunistické minulosti se nenápadnû promûÀovaly ve zcela nové politické konflikty, ãasto uvnitfi pÛvodní opozice. V upadající NDR do‰lo témûfi k revoluci, vyvolané ponûkud inkvizitorsk˘m entuziasmem mlad˘ch ãlenÛ Unabhängiger Historiker-Verband. Tón kritiky v˘chodonûmecké historiografie byl pfiedev‰ím moralizátorsk˘, a je charakteristické, Ïe asi nejãastûji se úãastníci tehdej‰ích diskusí odvolávali na autoritu Václava Havla.2 Základním pojmem byla pravda, ale na rozdíl od polsk˘ch kritikÛ historiografie se mladí v˘chodní Nûmci nesoustfieìovali na poÏadavek odhalování skryté pravdy, n˘brÏ spí‰e na odstranûní pfiekroucen˘ch informací, nepravdiv˘ch interpretací a manipulací s fakty, které se jiÏ v historick˘ch publikacích nacházely. Ne‰lo jim o „odhalování“, n˘brÏ o kritiku stavu a zpÛsobu provozování historie v NDR. Tato kritika byla ostrá a ‰iroká, zahrnovala i ty západonûmecké historiky, ktefií pfied rokem 1989 nebo bezprostfiednû po nûm navázali spolupráci s nûkter˘mi v˘chodonûmeck˘mi badateli (pfiedmûtem kritiky byl i Jürgen Kocka, tehdy povûfien˘ fiízením Zentrum für Zeithistorische Forschung v Postupimi). Na poãátku roku 1990 se vlna kritiky dosavadní historiografie dostala do âeskoslovenska. Je zajímavé, Ïe se prakticky úplnû vyhnula ãeské historické obci, aby se s vût‰í silou projevila na Slovensku. Mimofiádn˘ sjezd Slovenské historické spoleãnosti v Bratislavû zatím je‰tû nevyvolal vût‰í otfiesy a kritick˘ hlas ªubomíra Liptáka byl osamocen˘.3 Av‰ak jiÏ o rok pozdûji pfiinesl dal‰í sjezd komplexnûj‰í zúãtování s minulostí, nejen komunistickou, ale i „ãeskoslovenskou“. UÏ tehdy totiÏ nûktefií sloven‰tí historici hovofiili o ãeském útlaku, pro slovenskou vûdu a národní uvûdomûní pfiinejmen‰ím stejnû niãivém a nebezpeãném, jako byl útlak marxistick˘.4

2 Srov. ILKO-SASCHA KOWALCZUK, Der Unabhängige Historiker-Verband (UHV), in: Hure oder Muse? Klio in der DDR. Dokumente und Materialien des Unabhängigen Historiker-Verbandes, hrsg. von Rainer Eckert, Ilko-Sascha Kowalczuk, Isolde Stark, Berlin 1994, s. 75. 3 ªUBOMÍR LIPTÁK, Poznámky o historiografii nov‰ích dejín, Historick˘ ãasopis 38/1990, s. 690. 4 RICHARD MARSINA, Slovenská historiografia 1945–1990, Historick˘ ãasopis 39/1991, s. 371–377.

MACIEJ GÓRNY

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 65 ]

V tomto kontextu pÛsobí jak naãasování, tak charakter ãeské diskuse o minulosti oboru historie dosti originálnû. Pfiedev‰ím bije do oãí opoÏdûnost debaty historikÛ. Vyjádfiení Du‰ana Tfie‰tíka, Jifiího Kofialky a Jifiího Pokorného z roku 1990 byla ve srovnání s tím, co se dûlo v b˘valé NDR, ba i na Slovensku, rachitická. Dokonce i mnichovsk˘ ãasopis Bohemia tehdy vybízel ãeské kolegy, aby se do tohoto tématu pustili s vût‰í smûlostí.5 Místo toho debata témûfi na celé desetiletí utichla. Nedomnívám se, Ïe je na tomto místû nutné pfiipomínat prÛbûh VIII. sjezdu ãesk˘ch historikÛ v Hradci Králové, staãí zmínit, Ïe ãást motivÛ, které se v b˘valé NDR, v Polsku a na Slovensku objevily bezprostfiednû po roce 1989, ãe‰tí historici usly‰eli teprve ve vystoupení Martina Nodla.6 Soudím, Ïe tato dlouhá pfiestávka mûla dvû hlavní pfiíãiny „historické“ povahy. První pfiíãinou byla skuteãnost, Ïe âeskoslovensko, a zvlá‰tû jeho ãeská ãást, dosti rychle provedlo právní vypofiádání s komunistickou minulostí. Právo osvobodilo obãany od povinnosti zpytovat svûdomí, umoÏnilo (alespoÀ zdánlivû) zfietelnû oddûlit viníky od obûtí. Do takovéto logiky ‰patnû zapadají rÛzné odstíny souhlasu s reÏimem, jeho tolerování ãi spolupráce s ním. Druhou pfiíãinou je fakt, Ïe ãeská spoleãnost, a tedy i historici, je poznamenána událostmi roku 1968 je‰tû více neÏ souãasné západní liberálnû orientované kruhy. Poznamenala ji samozfiejmû pamûÈ zcela jiná, neÏ tomu bylo na Západû, ãásteãnû se jednalo o pamûÈ martyrologickou a veskrze národní. Tato pamûÈ je faktorem pro spoleãnost spí‰e stmelujícím – nerozdûlila ji na b˘valé disidenty a „normalizátory“. KoneckoncÛ âeskoslovensko bylo cílem vojenského napadení, kterého se dopustili blízcí i vzdálenûj‰í sousedé (a tedy cizinci), a spoleãnost se tomuto násilí stavûla na odpor „moderním“, mírov˘m zpÛsobem. Hrdinové tohoto odporu (a byli mezi nimi i historici), ktefií v 70. letech skonãili na stavbách a v pivovarech, si zasluhovali vrátit se na dfiíve zastávaná místa. Nezdá se v‰ak, Ïe by sebereflexe jejich kolegÛ, kter˘m se tento smutn˘ osud vyhnul, sahala pfiíli‰ daleko. OpoÏdûná ãeská debata o minulosti oboru historie se od dfiívûj‰ích podobn˘ch diskusí li‰í také prÛbûhem front mezi jednotliv˘mi stranami sporu. Obecnou tendencí postkomunistick˘ch historiografií (vãetnû ãeské) se stal útûk od metodologie. Tato skuteãnost se nejãastûji vysvûtluje tím, Ïe se historiografie odreagováva-

5 Srov. mj. ROBERT LUFT, „Als die Wachsamkeit des Regimes nachließ“. Zur Beschäftigung mit der Vergangenheit des eigenen Faches in der tschechischen Geschichtswissenschaft nach 1989, Bohemia 35/1994, ã. 1, s. 106. 6 Anal˘zu diskuse podal FRANTI·EK SVÁTEK, Pokus o bilanci prÛbûhu a v˘sledkÛ „sporu historikÛ“ v âeské republice na pfielomu tisíciletí, Soudobé dûjiny 8/2001, ã. 1, s. 78–94. Referáty a ãást sjezdov˘ch vystoupení vy‰ly ve sborniku VIII. Sjezd ãesk˘ch historikÛ: Hradec Králové 10.–12. záfií, (ed.) JI¤Í PE·EK, Praha 2000; diskusní pfiíspûvky jsou pfiístupné také na internetové stránce www.clavmon.cz.

[ 66 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

la od dfiívûj‰ího metodologického donucení. Spoleãnost se od historikÛ doÏadovala „pravdy“, nikoli intelektuální akrobacie. Dostávala tedy souhrny faktÛ bez hlub‰í interpretace, zato aÏ pfiíli‰ ãasto nasycené velmi nekomplikovan˘m antikomunismem, mnohdy i nacionalismem. Tato choroba v‰ak uÏ byla v‰ude odhalena a diagnostikována. Zaãala b˘t jasná skuteãnost, Ïe na Západû (zvlá‰tû v Nûmecku) se od metodologie neutíká, pfiiãemÏ fakt, Ïe existovala rovnûÏ metodologie marxisticko-leninská, neznamená, Ïe ta ãi ona jiná teorie je od základu podezfielá. Domnívám se, Ïe v ãeské diskusi o stavu historiografie pfied rokem 1989 se se‰ly dvû linie: potfieba vypofiádat se s minulostí oboru a potfieba metodologické modernizace. To zpÛsobuje, Ïe ãeská diskuse o stavu historick˘ch vûd je modernûj‰í, je v ní ménû revoluãního zápalu a trochu více konstruktivních nápadÛ k provozování historie.7 Sám fakt, Ïe souãasn˘ stav ãeské historiografie je pfiedmûtem zájmu nejen pfii pfiíleÏitosti mezinárodních badatelsk˘ch projektÛ, ale i z vlastní vÛle ãesk˘ch historikÛ, je neobyãejnû prospû‰n˘. Skuteãnost, Ïe se ãeská historiografie zajímá sama o sebe, o ní vypovídá pozitivnû, ale stûÏí by se dalo fiíci, Ïe by se historie historiografie stala dal‰ím „velk˘m tématem“ pro ãeské badatele (nestala se jím ostatnû ani v Nûmecku, ani v jin˘ch zemích s komunistickou minulostí). Pokud jde o témata, která dominují v historické produkci a reprezentují historii ve vefiejné sféfie, nûkolik z nich povaÏuji za zvlá‰tû dÛleÏitá, pfiiãemÏ zpÛsob, jak˘m jsou zpracovávána, mnoho vypovídá o stavu ãeské historiografie. Tématem s mimofiádnû dlouhou tradicí je husitství. Kdysi politicky nosné a „rotující“ téma, tzn. uÏívané rÛzn˘mi stranami politick˘ch sporÛ, proÏilo hlubok˘ úpadek v 50. letech, aby se obrodilo mimo jiné na stránkách Husitského Tábora. Dnes se husitství odideologizovalo, zanícen˘ch sporÛ je ménû, ale je to stále fascinující problematika nejen v rámci ãeské historie, ale i pro zahraniãní medievisty (napfiíklad souãasn˘ fieditel Historického ústavu Polské akademie vûd Stanis∏aw Bylina se specializuje na husitství). Na tomto poli pÛsobí vynikající historici, pfiedev‰ím Franti‰ek ·mahel. A aãkoli husité koneãnû pfiestali b˘t tématem ãíslo jedna, i nadále zÛstávají v centru ãeské identity. Je to téma, s jehoÏ pomocí se dá o âe‰ích fiíci velmi mnoho, tfieba odhalením jeho role v utváfiení národa, jak to uãinil ve své vynikající knize Petr âornej.8 Formování ãeského národa je dal‰ím „evergreenem“ ãeské historiografie. Zde ãe‰tí badatelé mají a mûli co fiíci (moÏná i více neÏ v pfiípadû husitství) nejen

7 Takov˘ konstruktivní program zkoumání historie historiografie vytyãil MARTIN NODL, MoÏné pﬁístupy ke studiu dûjin ãeské historické vûdy v letech 1945–2000, Soudobé dûjiny 8/2001, ã. 1, s. 9–22. 8 PETR âORNEJ, Lipanské ozvûny, Praha 1995.

MACIEJ GÓRNY

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 67 ]

v otázkách faktografick˘ch, ale i metodologick˘ch. Jako absolutní svûtov˘ hit se ukázala interpretace v˘vojového schématu národÛ, jak ji pfiedstavil Miroslav Hroch – teorie s v‰eobecn˘mi ambicemi, ale zakofienûná v „klasickém“ ãeském pfiípadû národního obrození. Zdá se mi, Ïe za ãesk˘mi hranicemi nejsou docenûny skvûlé sémiotické interpretace Vladimíra Macury (v Polsku jsou napfiíklad hojnû vydáváni sémiotikové z Tartu, ale po Macurovi ani vidu, ani slechu). Podobnû jako v pfiípadû husitství i zde historie vûnovala ãesk˘m historikÛm znamenit˘ materiál s nadnárodní v˘mluvností, a domnívám se, Ïe oni tento dar dobfie vyuÏívají. Moje kompetence nestaãí k tomu, abych jak˘mkoli zpÛsobem hodnotil to, co se v souãasnosti odehrává mezi ãesk˘mi badateli dûjin 17. století a 18. století, ale napfiíklad skvûlé pojednání Víta Vlnase o Janu Nepomuckém nebo rozsáhlé dílo Petra Mati napovídají, Ïe se najdou historici tohoto zfiejmû nejzanedbanûj‰ího úseku ãesk˘ch dûjin.9 V mnoha oblastech národních dûjin lze najít díla kdyÏ ne vynikající, tak pfiinejmen‰ím v˘znamná.10 Jako v kaÏdé postkomunistické zemi (a moÏná i v‰ude jinde) je nejvíce problémÛ a konfliktÛ spojeno s nejnovûj‰í historií. NejzávaÏnûj‰í z tûchto problémÛ je cel˘ komplex ãesko-nûmeck˘ch vztahÛ, pfiedev‰ím „sudetonûmecká otázka“. Spí‰e mám sklon ji vidût ‰ífieji a spojovat ji napfiíklad s problematikou hodnocení pfiedváleãného âeskoslovenska, odkazem filozofie a politick˘ch postojÛ T. G. Masaryka a koneãnû i se zásadní otázkou místa âeska v Evropû. Nebylo by pfiíli‰ smysluplné pfiedstavovat na tomto místû hlavní stanoviska v ãesk˘ch sporech t˘kajících se sudetsk˘ch NûmcÛ.11 MoÏná bychom mûli zdÛraznit, Ïe zpolitizování tohoto tématu má také pozitivní dÛsledky. Bez této problematiky by asi nedo‰lo k takov˘m projevÛm skuteãné obãanské iniciativy, jako je ãinnost sdruÏení Antikomplex a nevelké, ale zajímavé spoleãenské hnutí, které vyrostlo na základû v˘stavy a projektu Zmizelé Sudety.12 Za nepfiíli‰ zajímavé naopak povaÏuji diskuse o tzv. Bene‰ov˘ch dekretech, právním podkladu vysidlování, a urãování hranic mezi kroky vypl˘vajícími z tlaku mocností a iniciativami ãeskoslovenské spoleãnosti a státní moci. Domnívám se, Ïe vedení sporu s nevyléãitel-

9 VÍT VLNAS, Jan Nepomuck˘. âeská legenda, Praha 1993; PETR MAËA, Svût ãeské aristokracie (1500–1700), Praha 2004. 10 Napfiíklad nedávno vydaná práce DU·ANA T¤E·TÍKA, M˘ty kmene âechÛ (7.–10. století). Tfii studie ke „Star˘m povûstem ãesk˘m“, Praha 2003, která je dÛstojn˘m doplnûním vynikajících knih Jacka Banaszkiewicze. 11 To jiÏ ostatnû vynikajícím zpÛsobem uãinili MICHAL KOPEâEK, MIROSLAV KUN·TÁT, „Sudeonûmecká otázka“ v ãeské akademické debatû po roce 1989, Soudobé dûjiny 10/2003, ã. 3, s. 293–318. 12 Srov. Zmizelé Sudety. Das verschwundene Sudetenland. Roz‰ífiené vydání, DomaÏlice 2004 – www.zmizelesudety.cz.

[ 68 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

n˘mi nûmeck˘mi milovníky rodné vlasti není úkolem pfiedních ãesk˘ch historikÛ, neboÈ ani z nûmecké strany se tomu nevûnují pfiední historici. Pfii této pfiíleÏitosti se v‰ak projevil problém pravdûpodobnû závaÏnûj‰í: posouzení toho, kdo se mÛÏe zab˘vat historií. Proklamace SdruÏení historikÛ âeské republiky s názvem Historikové proti znásilÀování dûjin, vedená v dramatickém duchu, neudivuje ani tak sv˘m obsahem, jako spí‰e faktem a úãelem svého vzniku. Ne zcela pochopiteln˘ je pro mû také cíl zvefiejnûní této proklamace v polském pfiekladu v ãasopise Przeglàd Historyczny.13 Bez ohledu na to, Ïe program spoãívající v rezervování historie pro profesionální historiky je v zásadû nereáln˘, znamenalo by jeho naplnûní pravdûpodobnû je‰tû vût‰í pokles zájmu o historii v fiadách ãtenáfiské vefiejnosti, o coÏ by historici jistû usilovat nemûli. Jak jsem jiÏ zmiÀoval, soudím, Ïe problém sudetsk˘ch NûmcÛ je úzce spojen se specifick˘m hodnocením politického systému, T. G. Masaryka a národnostní politiky meziváleãného âeskoslovenska. Jak pí‰e Eva Broklová, která (asi nepfiíli‰ ‰Èastn˘m zpÛsobem) parafrázuje Masaryka, ãesko-nûmeck˘ konflikt nebyl stfietem dvou nacionalismÛ, n˘brÏ spí‰e dvou politick˘ch filozofií a dvou hodnotov˘ch systémÛ. Struãnû fieãeno: âe‰i byli demokratiãtí, Nûmci autoritáfi‰tí/totalitní.14 Takovéto pfienesení úvah z úrovnû národnostního konfliktu do sféry politick˘ch a morálních hodnot se mi v‰ak zdá pfiíli‰ povrchní. UÏ Josef Pekafi ve sv˘ch polemikách s Masarykem a (pfiedev‰ím) s Masarykov˘mi stoupenci upozorÀoval, Ïe pod heslem „humanity“ se nezfiídka skr˘vá nacionalismus. Je to jednoduch˘ vzorec. PakliÏe je demokracie nejvy‰‰í hodnotou, a ãeská spoleãnost má od pfiírody, nebo i fiízením osudu demokratick˘ charakter, pak je její pfievaha nad jin˘mi spoleãnostmi mimo ve‰kerou pochybnost. Takováto oklika vede na totéÏ místo, kam se znaãnû rychleji dostali bezosty‰ní nacionalisté. Myslím, Ïe tato teze souzní jak s tvrdo‰íjnou mantrou popularizaãních pfiíruãek o historii meziváleãného období a o „jediném demokratickém státû ve stfiední Evropû“, tak s roz‰ífienou pfiedstavou (v populární, ale i profesionální literatufie) o tom, Ïe âesko se ve stfiedov˘chodní Evropû ocitlo ãistû náhodou, neboÈ duchovnû a civilizaãnû hraniãí spí‰e s Nizozemskem. Není to postoj ojedinûl˘: oblasti jako napfiíklad stfiedov˘chodní Evropa a v mnohem vût‰í mífie i Balkán opl˘vají státy a národy, které dle názoru ãásti své

13 Historycy przeciw gwa∏ceniu historii (stanowisko Stowarzyszenia Historyków Republiki Czeskiej), Przeglàd Historyczny 94/2003, s. 59–63. V tomtéÏ ãísle ãasopisu vy‰el pﬁeklad vystoupení Jaroslava Pánka na Evropském kongresu uãitelÛ historie v Praze 13. bﬁezna 2002: JAROSLAV PÁNEK, MniejszoÊci narodowe i religijne w tysiàcletnich dziejach ziem czeskich, Przeglàd Historyczny 94/2003, s. 65–75. 14 EVA BROKLOVÁ, Politická kultura nûmeck˘ch aktivistick˘ch stran v âeskoslovensku 1918–1938, Praha 1999.

MACIEJ GÓRNY

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 69 ]

elity nepatfií do té divoãiny, která je obklopuje. MoÏná bychom si s trochou rizika mohli dovolit tvrdit, Ïe právû stud zpÛsoben˘ fyzickou existencí na tomto místû je charakteristick˘m rysem historick˘ch diskurzÛ v „hor‰ích“ regionech Evropy. Úporné pfiesvûdãování, Ïe právû ten jeden jedin˘ stát ãi národ netrpûl chorobou nacionalismu, paradoxnû pÛsobí naopak dojmem nacionalistické afirmace vlastního národa. Vnûj‰ímu pozorovateli (ãili jednodu‰e ãtenáfii ãeské historické literatury) se zdá nápadná také ostentativní nepfiítomnost Slovenska. Star‰í uãebnice obsahovaly obvykle krátké dodatky vûnované SlovákÛm, které byly umisÈovány v posledních odstavcích kapitol o ãesk˘ch dûjinách. Jejich odstranûní v nov˘ch vydáních (a skuteãnost, Ïe nejsou zafiazovány do nov˘ch publikací) nenaru‰uje tok vyprávûní. Nûkdy k tomu dochází postupnû, jako napfiíklad ve druhém vydání Pfiehledn˘ch dûjin ãeského a slovenského dûjepisectví Franti‰ka Kutnara a Jaroslava Marka, knize jinak vynikající.15 Tam jsou ãásti vûnované slovenské historiografii „zv˘raznûny“ drobn˘m tiskem. I kdyÏ uznáme, Ïe slovenská historiografie autory této publikace pfiíli‰ nezajímala, pfiesto se tento redaktorsk˘ zásah zdá b˘t podivn˘. Je zajímavé, Ïe tento trend nûkdy vypadá jako akt opoÏdûné dûjinné spravedlnosti, neboÈ více pozornosti (rovnûÏ u Kutnara a Marka) se vûnuje ãesk˘m NûmcÛm, kter˘ch bylo v meziváleãném âeskoslovensku více neÏ SlovákÛ. Zajímavû v tomto kontextu vyznívají pokusy o rehabilitaci koncepce „ãeskoslovenského národa“, do kter˘ch se pustila napfiíklad Eva Broklová v diskusi s Jaroslavem Kuãerou.16 KdyÏ uvaÏuji o tématech, která v zemích sousedících s âeskem plní podobnou funkci ve vefiejné diskusi, napadají mû polské diskuse kolem knihy Jana Tomasze Grosse o Jedwabném (Sàsiedzi) nebo (v trochu men‰í mífie) nûmecké diskuse o knize Hitlers Volksstaat Götze Alyho.17 Kritika této knihy se t˘kala pfiedev‰ím charakteru nûmeckého zapojení do nacismu. Aby autor toto téma zbavil démoniãnosti, zjednodu‰oval, coÏ vyvolalo odpor napfiíklad Hanse Ulricha Wehlera.18 V jeho polemice se jednalo o protest proti radikálnímu materialismu a podceÀování démonismu diktatury, té tajemné síly, která Nûmce omámila. Dalo by se zjednodu‰enû konstatovat, Ïe v jeho polemice ‰lo o to, Ïe motivem nejvût‰í tragédie

15 FRANTI·EK KUTNAR, JAROSLAV MAREK, Pfiehledné dûjiny ãeského a slovenského dûjepisectví. Od poãátkÛ národní kultury aÏ do sklonku tfiicát˘ch let 20. století, Praha 1997. 16 JAROSLAV KUâERA, Minderheit im Nationalstaat. Die Sprachenfrage in den tschechisch-deutschen Beziehungen 1918–1938, München 1999; T¯Î, Politick˘ ãi pfiirozen˘ národ?, ââH 99/2001, s. 550–568; EVA BROKLOVÁ, Politick˘ nebo etnick˘ národ?, ââH 100/2002, s. 379/394. 17 JAN TOMASZ GROSS, Sàsiedzi. Historia zag∏ady ˝ydowskiego miasteczka, Sejny 2000 (Neighbours. The Destruction of the Jewish Community in Jedwabne, Princeton-Oxford 2001); GÖTZ ALY, Hitlers Volksstaat. Raub, Rassenkrieg und nationaler Sozialismus, Frankfurt am Main 2005. 18 HANS-ULRICH WEHLER, Engstirniger Materialismus, Der Spiegel 14/2005.

[ 70 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

v dûjinách Nûmecka a svûta pfiece nemÛÏe b˘t pouhá loupeÏ. Podle m˘ch informací je velká ãást nûmeck˘ch historikÛ vÛãi Alyho knize znaãnû kritická, coÏ ale nebrání tomu, aby se dobfie prodávala a formovala nûmecké vefiejné mínûní. Polská debata o Jedwabném mûla (má) mnohem Ïivûj‰í prÛbûh, i kdyÏ motivy, které se v ní objevují, b˘vají podobné. Jan Tomasz Gross vûdomû zvolil nevûdeck˘ pfiístup k pramenÛm, jeÏ povaÏoval za nejcennûj‰í: ke vzpomínkám tûch ÎidÛ z Jedwabného, ktefií pfieÏili vraÏdûní. Dospûl k pfiesvûdãení, Ïe by se mûly brát nekriticky, a nevadí mu ani skuteãnost, Ïe jednotlivá svûdectví si nûkdy navzájem odporují. První reakcí velké ãásti polsk˘ch historikÛ byla kritika knihy, která se koncentrovala hlavnû právû na ony „ahistoriãnosti“. Pravicová ãást spektra pak varovala pfied neodvratiteln˘mi a hroziv˘mi následky, které tato kniha mÛÏe znamenat pro „polskou vûc“ v zahraniãí. Pozdûji na‰tûstí pfieváÏila snaha o objasnûní této záleÏitosti, a nikoli o její utlumení, které i tak nebylo zrovna moÏné vzhledem k jejímu mezinárodnímu dosahu. Polské orgány na celostátní úrovni si s touto otázkou poradily dobfie (znaãnû hor‰í je to v dne‰ním Jedwabnem), historici zkoumají jak kauzu Jedwabne, tak dal‰í podobné pfiípady, a nevynakládají zbyteãné úsilí na takové interpretace událostí, které by Poláky zbavovaly odpovûdnosti. Jak˘ mûla tato reakce vliv na obraz Polska? Piotr Wróbel pí‰e: „International public opinion appreciates Poland’s serious attitude toward her past. ,The Jedwabne affair‘ – contrary to numerous predictions of the ,patriots‘ – did not change the image of Poland for the worse, did not help the American-Jewish lawyers to take over any property, and did not close American airports to Polish airlines. The book did not negatively affect Jewish attitudes to Poles. In Poland, ,the affair‘ accelerated changes in educational programs and new research on the postwar fate of other national minorities. A broader audience has understood for the first time what happened to ethnic Germans who had survived World War II and who decided to stay in the Polish territories. Poland became an example for the other countries of the East Central European region that still do not want to face their past.“19 Pokud z polského pfiíkladu plyne nûjak˘ závûr pro ãeské badatele nejnovûj‰ích dûjin, pak pfiedev‰ím takov˘, Ïe chceme-li dokázat vlastní u‰lechtilost, je úãinnûj‰í serióznû a poctivû zváÏit a rozebrat svá provinûní neÏ se soustfieìovat na hledání cizí viny. Domnívám se, Ïe Gross vÛbec prokázal polsk˘m historikÛm a PolákÛm dobrou sluÏbu, neboÈ jim dal pfiíleÏitost prokázat schopnost sebekritiky.

19 PIOTR WRÓBEL, „Neighbours“ reconsidered, The Polish Review 2001, ã. 4, s. 421. 20 Anal˘zu zajímav˘ch tezí makedonské, ukrajinské a chorvatské historiografie provedl KRZYSZTOF WROC¸AWSKI, Croatian, Macedonian and Ukainian National Ideas of their Ethnogeny, in: The National Idea as a Research Problem, (ed.) Jolanta Sujecka, Warszawa 2002, s. 241–254.

MACIEJ GÓRNY

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 71 ]

Kdyby byly jeho teze ‰mahem odsouzeny a odmítnuty polsk˘mi odborníky i vefiejností, znamenalo by to, Ïe se toho v posledních letech v Polsku pfiíli‰ nezmûnilo. V˘hrady, vãetnû tûch pracovní povahy, by nemûly slouÏit ke skoncování s nepohodln˘mi záleÏitostmi, n˘brÏ k jejich lep‰ímu, úãinnûj‰ímu objasÀování. Mohu jen doufat, Ïe nová polská „historická politika“ nepfiinese zmûnu tûchto zvyklostí. Pfii tom v‰em se domnívám, Ïe kontroverzní témata nejnovûj‰ích dûjin nejsou dobr˘m mûfiítkem k posouzení stavu historiografie, protoÏe je to sféra svou povahou nejnáchylnûj‰í k ideologick˘m sporÛm. Opravdu znepokojivá by byla hypotetická situace, kdy by ãe‰tí historici zaãali uvaÏovat napfiíklad o nûjaké urãité etnogenezi svého národa nebo jeho zvlá‰tní zálibû ve velikosti, tzn. vrátili by se k tématÛm 19. století. Není to nebezpeãí smy‰lené, protoÏe pomûrnû nedaleko ãeské kotliny se takov˘to druh historiografie v souãasné dobû pûstuje. Nûktefií chorvat‰tí badatelé vynakládají energii na dokazování starovûkého a neslovanského pÛvodu ChorvatÛ a pfii této pfiíleÏitosti docházejí i k „pfiekvapujícím odhalením“ o pÛvodu SrbÛ. Zmínûní badatelé je situují mezi negroidní a protosemitské obyvatele Palestiny, známé svou morální ubohostí. V Makedonii je Ïivá teze o slovansko-makedonském charakteru civilizace starovûkého ¤ecka, nemluvû o ztotoÏÀování starovûk˘ch MakedoncÛ s Makedonci dne‰ními. Hranice smû‰nosti pfiekraãuje teze nûkter˘ch ukrajinsk˘ch historikÛ, ktefií ztotoÏÀují Ukrajince s Etrusky na základû rafinované lingvistické anal˘zy.20 âe‰tí historici jistû poznamenají, Ïe to není poprvé, co jsou tímto zpÛsobem do starovûké Itálie zasazováni Slované. Podobné archaické tóny zaznívaly v rumunsk˘ch polemikách kolem nov˘ch uãebnic historie, údajnû hanobících národní svátosti.21 Je pfiíznaãné, Ïe kniha Luciana Boia o ideách rumunského národního hnutí v 19. a 20. století také vyvolala vlnu kritiky.22 Zatím v‰ak jeho zámûr, aby se axiomy rumunské národní ideologie analyzovaly jako politicko-kulturní m˘ty, k nerozeznání pfiipomíná práce Vladimíra Macury a Jifiího Raka, jejichÏ vlastenecké cítûní, pokud je mi známo, nikdo nezpochybÀoval. Bojím se pomyslet, s jakou reakcí by se mohl setkat rumunsk˘ historik, kter˘ by pfiedstavil tezi podobnou tezím Jifiího Raka, Ïe totiÏ poãátky ãeského národního obrození a jeho arzenál historick˘ch symbolÛ se zrodily z potfieb habsburské váleãné propagandy napoleonského období a za rakouské peníze.23

21 RAZVAN PÂRÂIANU, National Prejudices, Mass Media and History Textbooks: The Mitu Controversy, in: Nation-Building and Contested Identities. Romanian & Hungarian Case Studies, (edd.) Balázs Trencsényi, Dragosc Petrescu, Cristina Petrescu, Constantin Iordachi, Zoltán Kántor, Budapest-Iasi c 2001, s. 93–120. 22 âerpám z polského vydání LUCIAN BOIA, Rumuni. ÂwiadomoÊç, mity, historia, Kraków 2003. 23 Srov. JI¤Í RAK, Napoleonské války a poãátky národního obrození, in: Napoleonské války a historická pamûÈ, (edd.) Luká‰ Fasora, Jifií Hanu‰, Jifií Malífi, Brno 2005, s. 193–207.

[ 72 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

âeská historiografie nenabízí pfiíli‰ mnoho „atrakcí“, je podobnû jako polská ãi maìarská „prÛmûrnou“ evropskou historiografií (samozfiejmû pokud pfiijmeme pfiedpoklad, Ïe Evropa nekonãí na hranicích Evropské unie). Neprodukuje (od doby prvních zahraniãních vydání Miroslava Hrocha) koncepce, na které by navazovali zahraniãní badatelé, a spí‰e pfiijímá ideje vytváfiené jinde. âást obce historikÛ se brání jakékoli teorii ve jménu „ãisté“ vûdy. âást se zapojuje do mezinárodního obûhu. Probíhají spory o to, jak „národní“ by mûla b˘t souãasná historiografie, a v tûchto sporech se vyskytují velmi rÛznorodé argumenty. Vznikají zajímavé knihy, historické ãasopisy jsou na velmi slu‰né úrovni. To znamená mnoho a alespoÀ zvnûj‰ku není patrná nûjaká zvlá‰tní hrozba pro dal‰í rozvoj ãeské historiografie. Jak jsem zmínil v úvodu, své nedostatky ve vûdomostech o ãesk˘ch historicích jsem se snaÏil dohnat pokusem o pohled na jejich práci v ‰ir‰ím evropském kontextu. Nakonec bych chtûl uãinit je‰tû jeden takov˘to pokus. Srovnávání vlastní situace se situací v zahraniãí je, jak známo, jednou z oblíben˘ch ãinností historikÛ a ãasto i zdrojem frustrace. Pfied nûkolika lety se na internetové stránce Kabinetu pro klasická studia AV âR vyskytla velmi zajímavá zpráva Pavlíny Rychterové, srovnávající dva národní kongresy historikÛ, probíhající tûsnû po sobû: ãesk˘ v Hradci Králové a polsk˘ ve Vratislavi.24 Podle autorky polsk˘ sjezd témûfi ve v‰ech ohledech pfiedãil kongres v Hradci Králové a shrnutí rozdílÛ, které autorka uvádí, by se dalo struãnû vyjádfiit opozicí svûtovost (na polské stranû) – provinãnost (na ãeské stranû). Navíc se ve Vratislavi objevilo pouze nûkolik ãesk˘ch historikÛ, coÏ autorku vedlo ke skeptickému pohledu na budoucnost spolupráce mezi obûma historiografiemi. Kdo neãetl text Pavlíny Rychterové a chtûl by se seznámit s podobnou anal˘zou rozdílÛ mezi více a ménû pokroãilou historiografií, mÛÏe nahlédnout do ãasopisu Przeglàd Historyczny, kde vy‰la zpráva Macieje Janowského ze 45. sjezdu nûmeck˘ch historikÛ a historiãek v Kielu v roce 2004.25 Ne‰Èastn˘m fiízením osudu se pfiesnû v tomto termínu konal kongres polsk˘ch historikÛ v Krakovû, coÏ zdecimovalo na‰i úãast v Kielu. Je to tím smutnûj‰í, Ïe právû Polsko a pobaltské státy byly „partnersk˘m regionem“ nûmeckého sjezdu. Tam v‰ak dorazilo jen nûkolik PolákÛ, vãetnû ãestného hosta, jímÏ byl Tadeusz Mazowiecki. Janowski konãí svou zprávu rozumnou poznámkou: „A pfiece je zfiejmé, která z obou historick˘ch vûd mÛÏe vzájemn˘mi kontakty více získat a která více ztratí v pfiípadû jejich nedostatku.“26

24 Srov. www.clavmon.cz/archiv/polemiky/prispevky/rychterova.html. 25 MACIEJ JANOWSKI, Poza sporami o pami´ç narodowà (45. Zjazd Historyków Niemieckich, Kilonia, 14–17 wrzeÊnia 2004), Przeglàd Historyczny 96/2005, s. 481–485. 26 M. JANOWSKI, Poza sporami o pami´ç narodowà, s. 485.

MACIEJ GÓRNY

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 73 ]

Co vypl˘vá z obou textÛ? Nic víc, neÏ Ïe ãeská i polská historiografie jsou stále více „západní“. Jednou ze známek tohoto procesu je skuteãnost, Ïe „vlastenecké povinnosti“ historick˘ch vûd jsou podrobovány diskusi a také (coÏ s tím souvisí) dochází ke stále Ïivûj‰ím kontaktÛm se Západem, kter˘ uÏ má alespoÀ ve srovnání s na‰í ãástí Evropy tuto lekci nejspí‰ za sebou. Není to proces jednoduch˘ a nevede nutnû k v˘‰e uvedenému konci, tzn. nelze pfiedpokládat, Ïe ãasem v‰echny historiografie na‰eho regionu budou ménû nacionalistické, neÏ jsou nyní. Zvlá‰tû nejnovûj‰í dûjiny jsou provázány s kaÏdodenní politikou. Chceme-li v‰ak vymezit místo na‰ich historiografií na evropské scénû, nemûli bychom se srovnávat v˘hradnû s Nûmeckem, Francií ãi Velkou Británií, neboÈ velká ãást na‰ich kolegÛ z jin˘ch zemí na‰eho kontinentu by jistû mohla napsat (nebo moÏná uÏ napsala) zprávu o královéhradeckém sjezdu historikÛ s je‰tû vût‰ím obdivem, neÏ jak vyznívají Janowského úvahy o nûmeckém a Rychterové o polském sjezdu. Domnívám se, Ïe vûdomí skuteãnosti, Ïe ãeská (nebo polská) historiografie nejen teritoriálnû, ale i duchovnû náleÏí do stfiedov˘chodní Evropy, by pro nás bylo dobrou vizitkou, pÛsobilo by také jako snaha o pfiekonání vlastní provinãnosti a zároveÀ by paradoxnû prokázalo na‰i „západnost“. Opu‰tûní úzkého rámce národní historie, ‰ir‰í, srovnávací anal˘zy regionu, do nûjÏ zl˘ osud umístil ãeskou kotlinu, a komparatistika vÛbec jsou dle mého názoru asi nejdÛleÏitûj‰í potfiebou souãasné ãeské historiografie.

[ 74 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

DISKUSE O KNIZE MILOŠE HAVELKY SPOR O SMYSL ČESKÝCH DĚJIN, díl 2: 1938–1989 V následující ãásti rubriky Diskuse a rozepfie pfiedkládáme ãtenáfiÛm blok pfiíspûvkÛ vûnovan˘ch diskusi o druhém dílu knihy Milo‰e Havelky Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1938–1989, Praha 2006. Discussion of Milo‰ Havelka’s Book Spor o smysl ãesk˘ch dûjin, díl 2: 1938–1989 [The Dispute over the Meaning of Czech History, vol. 2 1938–1989] Jan Horsk˘'s reflections are not intended as a direct polemic with Milo‰ Havelka's introductory essay to his anthology of texts The Dispute over the Meaning of Czech History, vol. 2 1938–1989, but focuses on some noetic and methodological problems associated with the concepts of "meaning of history" and "nation", that as it were oscillate both in Havelka's texts and in those which as editor he has included in the anthology. Horsk˘'s emphasis is on texts written in the 1970s in connection with reactions provoked by the Charter 77 document The Right to History. In addition, Horsk˘ gives a detailed analysis of Havelka's concept of the "symbolic centre" and excavates its influence on the formation of very various and often contradictory pictures of history. Martin Putna's contribution to the discussion distinguishes three ideologically defined positions in consideration of the question of the "meaning of Czech history". These are the Catholic, the Protestant-Masarykian-democratic, and the (post)Marxist. Putna argues that the closest to Havelka's position is the (Protestant)-Masarykiandemocratic, and that Havelka tends to consider the Catholic view "from the outside", and with perceptible distance. He considers Havelka's choice of texts by Catholic authors to be not entirely representative and suggests that more characteristic texts could have been chosen in the case of Konstantin Miklík and Franti‰ek Schwarzenberg, for example, and that in the case of Josef Bezdíãek the text does not actually belong in the anthology. Conversely he argues that texts by such Catholic authors as Jaroslav Durych, Jan Scheinost, Rudolf Ina Mal˘ or Adolf Kajpr should have been included. Milo‰ Havelka responds above all the the criticisms from Martin Putna and argues that his starting point for the study of the genesis of the dispute on the meaning of Czech history was not meta-ideological but based on the sociology of knowledge. He also gives the reasons why he did not include in the anthology texts replicating Kundera's essay of 1969, The Czech Fate, and why he also did not include texts reflecting the Marxist, primarily Nejedl˘'s. Reacting to Putna's criticisms relating to the unrepresentative character of the texts by Catholic authors, Havelka defends his choice and refers to the preface to the anthology, which explains in detail why he did not include texts by Zdenûk Kalista and Bohdan Chudoba.

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 75 ]

„Smysl dějin“ – „národ“ – a priori. Možná past diskurzivních a myšlenkových stereotypů? Několik úvah a poznámek u příležitosti vydání druhého dílu Havelkovy edice Spor o smysl českých dějin Jan Horský Na sklonku minulého roku vy‰el druh˘ díl edice zejména filozofick˘ch, historiografick˘ch, ale svého druhu i politologick˘ch, sociologick˘ch a metodologick˘ch textÛ, které se nûjak váÏou k tzv. „sporu o smysl ãesk˘ch dûjin“ ãi k „ãeské otázce“. Milo‰ Havelka v návaznosti na prv˘ díl (Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895–1938), vydan˘ v roce 1995, vybral do tohoto svazku texty, které vznikly v letech 1938–1989. Podobû jako prv˘ díl i tento opatfiil úvodní studií, jeÏ obsahuje charakteristiku základních v˘vojov˘ch linií diskusí o ãeské otázce, vysvûtlení zafiazení textÛ do jednotliv˘ch my‰lenkov˘ch proudÛ a náãrt jejich rozboru a moÏností hodnocení. Podrobnûj‰í rozbory vût‰iny textÛ z obou dílÛ edice jiÏ Milo‰ Havelka pfiedstavil v práci Dûjiny a smysl vydané roku 2001. V rámci této úvahy se pfiednû zamûfiím na nûkteré noetické a metodologické problémy. Spí‰e stranou zámûrnû nechávám vlastní téma „ãeské otázky“ a vzájemného soupefiení hlavních linií v˘kladu ãesk˘ch dûjin. Budu se pfii tom vûnovat jak Havelkovû vstupní studii, tak nûkter˘m ze zde editovan˘ch textÛ. Havelkova úvodní studie, symbolická centra, v˘bûr editovan˘ch textÛ Havelka fiíká, Ïe na rozdíl od období 1895–1938, v nûmÏ mûla diskuse o smyslu ãesk˘ch dûjin vedle svého filozoficko-dûjinného proudu také proud metodologick˘ch úvah o povaze dûjepisného poznání, vykazují texty ze zde sledované doby vût‰í sklon i k politologick˘m a ideologick˘m úvahám. Smûfiují k fie‰ení otázky povahy ãe‰ství, k pojetí národa, popfiípadû k debatám o adekvátnosti té které koncepce ãesk˘ch dûjin. Tyto otázky byly v dobû druhé republiky a protektorátu fie‰eny v podmínkách v˘razné nacionalizace ãeského my‰lení (s. 13). Havelka z domácích textÛ této doby vyzvedává jen úvahy J. L. Fischera a Jana Patoãky (s. 15). Léta 1945–1948 se pak vyznaãovala nedostatkem „demokratické mentality“ (s. 22), coÏ se napfiíklad projevovalo snahami o nekritickou socializaci Masarykov˘ch koncepcí

[ 76 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

(pfiíkladem J. L. Hromádka). Nástup komunistického totalitního reÏimu ukonãil pluralitu my‰lenkov˘ch proudÛ (v dûjepisectví reprezentovanou ‰kálou jmen od Václava Husy, Jana Slavíka, pfies Franti‰ka Kutnara aÏ po ZdeÀka Kalistu a Bohdana Chudobu). Pfiesto ani v 50. letech nelze shledat ryze jednotn˘ názorov˘ blok (napfiíklad rozdíly mezi nacionalisticky ladûn˘m ZdeÀkem Nejedl˘m na jedné a Václavem Husou na druhé stranû). Po uvolnûní 60. let (se zajímav˘mi koncepty ãeské otázky jako otázky stfiedoevropské – Karel Kosík, s. 36) pfiichází nová „emocionalizace ãeské otázky“ od pfielomu 60. a 70. let (s. 37). V diskusích sklonku 70. a 80. let pak zaãínají znovu vystupovat základní koncepce ãesk˘ch dûjin (s. 39): evangelicko-demokratická, pfiecházející v nûkter˘ch pfiípadech ve zvlá‰tní proud národnû sociální ãi národnû pokrokáfisk˘, a koncepce katolicko-konzervativní. I v tomto období se ukáÏe, Ïe je jen málo tûch, kdo by se pokusili mezi tûmito koncepcemi prostfiedkovat (zajímavou v˘jimkou pfiedstavoval jiÏ ve 40. letech Konstantin Miklík, jenÏ z katolického pohledu vstfiícnû nahlíÏel Masaryka, s. 17–18). Pfievahu si v dûjepisném prostfiedí uchovalo evangelicko-demokratické a národnû sociální pojetí (s. 50–51 a 58). ZároveÀ konec 60. let a následující desetiletí pfiinesly v Patoãkovû filozofii nové moÏnosti, jak nahlédnout „smysl dûjin“. Milo‰ Havelka nabízí v úvodní studii jako jeden z analytick˘ch nástrojÛ pro ãetbu a interpretaci nejen do edice zafiazen˘ch textÛ pojem „symbolického centra“.1 V souvislosti s tímto pojmem mluví o „nûkolika relativnû stabilních, historicky argumentovan˘ch obrazech ãeské identity, nûkolika stále znovu se navracejících seskupeních idejí, pfiípadnû zjednodu‰ujících perspektivách pro v˘klad politick˘ch a kulturních dûjin národa“ (s. 10). Tato symbolická centra jsou „zvlá‰tním zpÛsobem disponovaná strukturovat porozumûní minul˘m a pfiítomn˘m událostem“ (s. 10). Mají „meta-historick˘“ charakter, „proto jsou zachytitelné a vysvûtlitelné spí‰e prostfiedky disciplín, jako jsou dûjiny idejí ãi sociologie vûdûní, neÏ ãistû historiograficky“ (s. 10). PÛsobí v rÛzn˘ch situacích s odli‰nou intenzitou a mohou b˘t rÛznû akcentována (s. 11, 24). Jde kupfiíkladu o pfiíslu‰né obrazy husitství ãi bûlohorské poráÏky/vítûzství v jejich patfiiãném zaãlenûní do urãité koncepce ãesk˘ch dûjin. Z hlediska teorie a metodologie historick˘ch vûd je moÏné si klást otázku, nakolik mohou b˘t jednotlivá „symbolická centra“ jejich kriticko-analytickou reflexi eliminována? Popfiípadû, zda je moÏné je eliminovat absolutnû, nebo jen co do

1 K teorii a vymezení „symbolického centra“ srov. MILO· HAVELKA, Dûjiny a smysl. Obsahy, akcenty a posuny „ãeské otázky“ 1895–1989, Praha 2001, zejména s. 12–18; T¯Î, Symbol – centrum – typus. Tfii perspektivy fie‰ení vztahu pfiípadu a zobecnûní ve vûdách o ãlovûku, Acta Universitatis Carolinae 1999 (Philosophica et historica 4, Studia philosophica 14), s. 247–256.

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 77 ]

stupnû jejich ingerence do v˘sledného obrazu dûjin? Na tyto otázky moÏná zazní rozdílné odpovûdi, pokud je budeme klást v rámci sociologie vûdûní (k ãemuÏ se kloní Milo‰ Havelka), nebo pokud budou souãástí noetického ãi metodologického rozboru. Symbolická centra jsou „kulturnû a politicky konstruované obrazy“ (s. 10), jsou ãasto mimovûdního pÛvodu, ale do vûdy zasahují. „Obrazy“ jejich rázu jsou moÏn˘mi nástroji nutné „redukce komplexity“, jeÏ je pro poznání i jednání nevyhnuteln˘m zpfiehlednûním sociálního systému. Pokud bychom fiekli, Ïe k redukci komplexity dostaãují operace, jako je napfiíklad Weberovo „vztaÏení k hodnotám“ a definice „ideálních typÛ“, pak bychom jistû mohli v rámci sociologie vûdûní a dûjin idejí popisovat povahu a funkci jednotliv˘ch symbolick˘ch center, av‰ak z noetického hlediska by ‰lo usilovat o jejich úplnou eliminaci. Havelka sám fiíká, Ïe zpÛsob, jímÏ zavádí pojem symbolického centra, má „upozornit na zvlá‰tní ,vnímání‘ historick˘ch událostí, totiÏ Ïe mohou b˘t (a ãasto jsou) naplnûny symbolick˘mi v˘znamy, které jim historicky neodpovídají“.2 Z toho plyne, Ïe by „symbolická centra“ mohla b˘t kritikou zcela odstranitelná. Sám v‰ak v této otázce neumím plnû rozhodnout. Stála by jistû za dal‰í diskusi. V diskusích o ãeské otázce jsou, jak ukazuje Havelka, ve hfie v zásadû dvû základní pojetí „národa“. Prvé z nich oznaãuje jako „substancionalizované“. Je to pojetí národa „jako nûãeho biologicky existujícího, historicky samozfiejmého, politicky samostatného a kulturnû jednotného“ (s. 13). Jako druhé se r˘suje „masarykovské, v zásadû etické (a v tomto smyslu nikoli pouze etnické) obãanské pojetí ãe‰ství a ãeské politiky“ ãi, chcete-li, „národa“ (s. 13). Prvé pojetí, jeÏ zaãíná pfievládat jiÏ v období 1938–1945, nakonec (byÈ se kdysi konstituovalo spí‰e v pekafiovské linii) vítûzí i u evangelicko-demokratického proudu dûjepisného my‰lení a podílí se i na pfierÛstání ãásti tohoto proudu v linii národnû sociální. Sdílejí je také autofii kfiídla katolicko-konzervativního. Druhé pojetí je propagované napfiíklad Otakarem OdloÏilíkem v roce 1945 (s. 164) a je – co do dÛrazu na vûdom˘ a etick˘ rozmûr národního Ïivota – nadále v 70. a 80. letech vlastní ãásti filozofÛ, ktefií by zároveÀ spadali do evangelicko-demokratického kfiídla. Pfiíkladem budiÏ zejména Erazim Kohák (s. 331–336) a BoÏena Komárková (s. 482–508). Jan Patoãka, kterého Havelka pro „nûkteré rysy“ jeho „pÛsobení“ fiadí ke kfiídlu katolicko-konzervativnímu (s. 39), by se hledáním rovnováhy mezi Jungmannov˘m a Bolzanov˘m pojetím národa (s. 183–186) a kritikou zpÛsobu, jímÏ s pojmem „národ“ nakládají historikové (s. 189), pfiiklánûl spí‰e k druhému, „etickému“ pojetí ãe‰ství/národa. Pozornost zasluhuje, Ïe si toho mnozí z tûch historikÛ ãi historizujících autorÛ,

2 M. HAVELKA, Dûjiny a smysl, s. 12, 17.

[ 78 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

ktefií se k Patoãkovi pfiihla‰ují, nepov‰imli (alespoÀ co do diskurzivních praktik, které uÏívají). Nûkterá zafiazená historiografická pojednání z 80. let pak jiÏ vykazují pomûrnû znaãn˘ smysl pro komplikovanost a variabilitu historick˘ch pojetí národa (zejména texty Jana Kfiena a Bedfiicha Loewensteina). Milo‰ Havelka mûl nelehk˘ úkol vybrat texty, které zafiadí do tohoto dílu své edice. Co do poãtu textÛ, z nichÏ muselo b˘t vybíráno, to byla úloha urãitû sloÏitûj‰í neÏ v pfiípadû prvého svazku. S v˘bûrem textÛ lze nespornû v zásadû souhlasit.3 Pfiesto by v‰ak bylo moÏné poskytnout ãtenáfii urãitou protiváhu katolicky orientovaného textu Bezdíãkova v podobû nûjaké té „nacionalisticko-bol‰evické perliãky“ z pera ZdeÀka Nejedlého. Je plnû srozumitelné, Ïe bylo nutné ponechat stranou v˘bûru texty, které se „ãeské otázky“ ãi „pojetí ãesk˘ch dûjin“ explicitnû net˘kají. Pfiece zde v‰ak mám za vhodné upozornit na nûkteré diskuse z âeskoslovenského ãasopisu historického z druhé poloviny 50. let. V nich kupfiíkladu Václav Husa hájil vûdeckost ãásti postupÛ „burÏoazního dûjepisectví“ proti levicovému a dogmatickému radikalismu Franti‰ka Grause, jenÏ prosazoval jako jedinou vûdeckou metodu marxismus-leninismus. Zajímavûj‰í z hlediska pojetí ãesk˘ch dûjin pak byla kupfiíkladu diskuse mezi Aloisem Míkou, jenÏ chtûl na ãeské pomûry 16. století uplatnit jako interpretaãní schéma MarxÛv v˘klad pÛvodní akumulace kapitálu v Anglii, a Josefem Válkou, kter˘ velmi nezávisle na dobovû Ïádan˘ch marxistick˘ch schématech poukazoval na neuplatnitelnost tûchto tezí na ãeské poddanské pomûry 16.–18. století (podobnû Josef Janáãek diskutoval o roli kupeckého kapitálu v ãesk˘ch zemích téÏ na marxismu nezávisle). V tûchto diskusích ‰lo o „ãeskou otázku“ implicitnû: Jsou ãeské dûjiny jen jedním z pfiípadÛ obecného v˘voje? Právû fieãené v‰ak nic nemûní na tom, Ïe Milo‰ Havelka nabízí sou-

3 Zafiazeny jsou texty Jana Patoãky (âeská vzdûlanost v Evropû, Filosofie ãesk˘ch dûjin a Mají dûjiny smysl?), Josefa Lukla Hromádky (Masaryk mezi vãerej‰kem a zítfikem), Konstantina Miklíka (Theologie dûjin), Otakara OdloÏilíka (Tfii stati o ãeské otázce), Jaroslava Marka (O velkém tématu: Smysl dûjin a Hledání smyslu), Franti‰ka Schwarzenberga (O smyslu na‰ich dûjin), Matthewa Spinky (Smysl na‰ich dûjin), Ivana Svitáka (Národ a dûjiny a Smysl dûjin), Josefa Bezdíãka (Na‰i historikové o pojetí ãesk˘ch dûjin), Rio Preisnera (K fenomenologii sporu o smysl ãesk˘ch dûjin), Karla Skalického (Prolegomena k budoucí filosofii ãesk˘ch dûjin), Jaroslava Krejãího (Za novou orientaci filosofie ãesk˘ch dûjin), Erazima Koháka (Tfii teze o Masarykovi), Václava âerného (Podstata Masarykovy osobnosti a ãím nám TGM zÛstává), texty Charty 77 (Právo na dûjiny, Stanovisko ãtyfi historikÛ k Právu na dûjiny a Dûjiny a dûjepisectví jako kulturní fenomény), Jaroslava Mezníka (Kritick˘ komentáfi k dokumentu Charty 77 ã.11/84 – Právo na dûjiny a Podruhé a naposled o dokumentu Právo na dûjiny), Lubo‰e Kohouta (Odpovûdnost historikÛ vÛãi dûjinám), Jana Kfiena (K právu na dûjiny, Historické promûny ãe‰ství a K diskusi o pojetí ãesk˘ch dûjin), Radomíra Malého (K diskusi o dokumentu Charty 77 nazvaném Právo na dûjiny), Ladislava Jehliãky (Je‰tû k polemice o Právu na dûjiny), Petra Pitharta (·etfime své dûjiny! a Dûjiny, kampanû a národní sebevûdomí), Milana Otáhala (O ãeské specifice), Karla Kuãery (O v˘klad na‰ich nejnovûj‰ích dûjin), BoÏeny Komárkové (âeská otázka v prÛbûhu století), Josefa Petránû (Spor o smysl dûjin a dûjepisectví), Mirko Nováka (Nûkolik ukázek moderní ãeské sebereflexe) a Bedfiicha Loewensteina (âeské dûjiny a národní identita).

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 79 ]

bor textÛ, kter˘ je reprezentativním vzorkem jak z hlediska sociologie vûdûní ãi dûjin idejí, tak z hlediska studia v˘voje filozofického, politologického, dûjepisného ãi sociologického my‰lení. Ze zafiazen˘ch textÛ lze zároveÀ i vyãíst, jak se promûÀovaly pfiedstavy o adekvátních (historiografick˘ch, filozofick˘ch atd.) metodách. Pfiíklady rozborÛ zafiazen˘ch textÛ Uvádím proto nûkolik pfiíkladÛ, jak by bylo mimo jiné moÏné nûkteré zde editované texty rozebírat. Zamûfiuji se na texty vze‰lé z diskuse 70. a hlavnû 80. let (dokumenty Charty 77 ã. 11/84 a ã. 16/84 a text z okruhu Charty 77 s názvem Dûjiny a dûjepisectví jako kulturní fenomény, dále texty Jaroslava Mezníka, Lubo‰e Kohouta, Jana Kfiena, Radomíra Malého, Ladislava Jehliãky, Petra Pitharta, Milana Otáhala, Karla Kuãery a BoÏeny Komárkové). Jde o texty pomûrnû velmi rÛznorodé. Proto pfii rozboru vycházím z toho – fieãeno v intencích teorie Michela Foucaulta –, Ïe stran debat o povaze dûjepisu, ãeské otázce a smyslu dûjin v nich byl obecnû pfiekroãen „práh epistemologizace“. V nûkter˘ch z nich byl pfiekroãen i „práh vûdeckosti“ a snad i „práh formalizace“, av‰ak to mne zde nebude prvotnû pfiíli‰ zajímat.4 V tûchto textech budu tedy pfiedev‰ím sledovat nûkteré diskurzivní praktiky. Zamûfiím se pfiedev‰ím na zacházení s pojmem „smysl dûjin“ a s pojmem „národ“. Pozornost budu vûnovat i tomu, nakolik se v nich explicitnû objevuje volání po oddûlení vûdecké debaty od debaty ideologické. Koneãnû si podrobnûji v‰imnu nûkolika zajímav˘ch metodick˘ch úvah. „Smysl dûjin“ Ve sledovaném okruhu textu se objevuje tradiãní téma „smyslu (ãesk˘ch) dûjin“. Je nastoleno v Právu na dûjiny mimo jiné slovy: „Dûjiny bez ãlovûka a bez Boha pfiirozenû nemohou mít Ïádn˘ smysl – nesmíme se tedy divit, Ïe tradiãní spor o smysl ãesk˘ch dûjin na‰í historiografii nic nefiíká (…) dne‰ní historici v Akademii vÛbec nevûdí, Ïe by se na nûjak˘ smysl dûjin mûli ptát.“ (s. 369) Na toto tvrzení reagoval Jaroslav Mezník prvotnû tak, Ïe tato vûta se v prohlá‰ení Charty 77 nemûla vÛbec objevit (s. 381). Tím si vyslouÏil od autorÛ Práva na dûjiny nespravedlivû dehonestující kritickou odpovûì (s. 410), jeÏ se nesla v duchu jejich „stranicky katolického zamûfiení“ (termín Jana Kfiena, s. 395; v témÏe smyslu mluvila patrnû

4 MICHEL FOUCAULT, Archeologie vûdûní, Praha 2002, s. 278–279.

[ 80 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

i BoÏena Komárková snad trochu pfiíkfie, av‰ak ne neadekvátnû o „agresivitû katolick˘ch intelektuálÛ“, s. 505). Mezník odpovûdûl podrobnûji (s. 419–420), ale obhajobu svého stanoviska pfienesl spí‰e do roviny politické (právo na pluralitu názorÛ) neÏ metodologické. Na poli metodologie vedl diskusi Lubo‰ Kohout, kter˘ proti hledání smyslu dûjin stavûl jako rovnocenné hledání „pfiíãinn˘ch souvislostí, determinant nebo i zákonitostí dûjinného v˘voje“ (s. 393). Otázky „smyslu ãesk˘ch dûjin“ se pak dotkli i dal‰í historici. Milan Otáhal kupfiíkladu fiíká, Ïe jeho nalezení „nebude asi moÏné“ (s. 458), Karel Kuãera jej nehledá, pfiece se ho v‰ak dotkne (s. 473). Celou záleÏitost lze povaÏovat za instruktivní pfiíklad toho, jak do diskuse z 80. let 20. století mÛÏe vstoupit téma, jeÏ je z hlediska metodologie a teorie historick˘ch vûd v té dobû jiÏ znaãnû antikvované. Autofii Práva na dûjiny (podepsáni jsou mluvãí Charty 77 Václav Benda, Jifií Ruml a Jana Sternová) jako by si vÛbec neuvûdomili, Ïe z hlediska tehdy aktuálních filozofick˘ch teorií (v ãeském prostfiedí a v tomto v˘boru reprezentovan˘ch pfiedev‰ím Janem Patoãkou, s. 189–191, 197, 270–277; téÏ odkaz Ladislava Hejdánka na koncepci smyslu dûjin u Emanuela Rádla, s. 193–194) není v moci jakéhokoli „empiricko-historického“5 bádání fie‰it otázku „smyslu dûjin“. Jeho vykazování (srov. zde HavelkÛv v˘klad, s. 40–43) se nedûje prostfiedky, jimiÏ by disponovala historická vûda. ZároveÀ je zajímavé, Ïe ze strany historikÛ (Jaroslav Mezník, Milan Otáhal, Jan Kfien, Karel Kuãera a dal‰í) v tomto smyslu nezaznûla jasná reakce, Ïe poÏadavek, aby si kladla otázku smyslu ãesk˘ch dûjin, je vÛãi empirické historiografii prostû nelegitimní a nesmysln˘. NejblíÏe k takovému stanovisku mûl snad jen Lubo‰ Kohout (s. 393–394). Jinak v‰ak jako by tu (podprahovû) pÛsobila hegeliánsko-marxistická rezidua, jejichÏ projevem mÛÏe b˘t samozfiejmé ztotoÏnûní „filozofie dûjin“ s jejich „koncepcí“ ãi „smyslem“ (Jan Kfien, s. 605). V okruhu podrobnûji rozebíran˘ch textÛ nalezneme jedinû u BoÏeny Komárkové jasnû pfiítomné vûdomí toho, Ïe „smysl dûjin“ není vûcí dûjepisného poznání, n˘brÏ pfiíslu‰í do oblasti „morálních apelÛ“. „Hodnoty lidskosti,“ soudí Komárková v souvislosti se „,smyslem‘ na‰ich dûjin“, „je nutno dob˘vat vÏdy znovu. Je nutno nalézt pro nû konkrétní formulace a uvádût je v Ïivot v fiádech svûta tak rozporuplného, jako je ná‰“ (s. 507). Z kontextu jejího v˘kladu plyne, Ïe ono dob˘vání a nalézání nov˘ch formulací mÛÏe jen stûÏí pfiíslu‰et do kompetence empirické historické vûdy.

5 UÏitím tohoto v˘razu („empiricko-historického“) nikterak nepopírám, Ïe historické vûdy jsou schopny konstruovat fakta pouze mûkké povahy. UvaÏuji o nich pﬁibliÏnû ve smyslu v˘kladu ROGERA CHARTIERA, Au bord de la falaise. L'histoire entre certitudes et inquiétude, Paris 1998, s. 250–253.

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 81 ]

Soudí-li Milo‰ Havelka, Ïe znalost textÛ, vze‰l˘ch z debat 80. let, nám poskytuje „zároveÀ i v˘raznou folii pro porozumûní i nûkter˘m stanoviskÛm pozdûj‰ím“ (s. 50), pak je nutno dodat, Ïe s pojmem „smysl dûjin“ se v ãeském prostfiedí zacházelo i znaãnû analyticko-kritiãtûji, neÏ je tomu v mnou svrchu vytãeném okruhu textu, jimiÏ se podrobnûji zab˘vám. Vedle jiÏ pfiipomenut˘ch Patoãkov˘ch úvah tuto vût‰í kritiãnost a obezfietnost v této edici reprezentují napfiíklad texty Ivana Svitáka a z historikÛ pak Josefa Petránû (s. 509–542) a Jaroslava Marka (s. 613–615), v nichÏ jiÏ „smysl dûjin“ vystupuje jako pojem, k nûmuÏ se vztahujeme v rámci dûjin dûjepisectví ãi v rámci dûjin my‰lení obecnû. „Národ“ Jinou z charakteristick˘ch diskurzivních praktik, jeÏ se se znaãnou pravidelnosti vyskytuje v nejednom z rozebíran˘ch textÛ, je zpÛsob zacházení s pojmem „národ“. O „národu“ se mluví jako o vnitfinû nerozrÛznûné, kolektivní, homogenní entitû, které se dají pfiipisovat vlastnosti stejnû jako jedinci.6 Za v‰e uveìme úvodní pasáÏ z textu Milana Otáhala: „V novodobém Ïivotû ãeského národa hraje dÛleÏitou roli otázka po ,smyslu dûjin‘, zamy‰lení se nad tím, jaké poslání má tento národ. V tom se odli‰uje od fiady ostatních národÛ stfiední Evropy. Intenzita, s jakou ãesk˘ národ proÏívá nikoli svou existenci, n˘brÏ pátrání po jejím smyslu, souvisí podle na‰eho názoru se vznikem novodobého ãeského národa“ (s. 450). Obdobnû i pojednání Mirko Nováka zaãíná vûtou: „Sotva jin˘ mal˘ národ v Evropû vûnoval za posledních sto let tolik metodického úsilí úvahám o sobû samém jako âe‰i.“ (s. 543) Obdobn˘ch pfiíkladÛ z Havelkou zafiazen˘ch textÛ z 80. let by bylo moÏné uvést více. Po v‰em tom, co bylo bûhem 19. a 20. století vykonáno v sociologii, antropologii a v historick˘ch sociálních vûdách stran teorie národa, bych v textech, které si ãinily vût‰í ãi men‰í nárok na svou vûdeckost, oãekával formulace jiné. Kupfiíkladu takovou, Ïe v socio-kulturním poli (ãi prostoru) ãeské spoleãnosti byla, popfiípadû je urãit˘mi skupinami ãi jednotlivci akcentována otázka smyslu národní existence více, neÏ tomu bylo u srovnateln˘ch skupin ãi jedincÛ v ostatních stfiedoevropsk˘ch spoleãnostech...

6 Obdobnû jako zde s pojmem „národ“ nakládalo dûjepisectví Gollovy ‰koly napﬁíklad s pojmem „lid“ – podrobnûji JAN HORSK¯ (ed.), Kulturní a sociální skuteãnost v dûjezpytném my‰lení. Pﬁíspûvky k dûjinám ãeského dûjepisectví doby Gollovy ‰koly, Ústí nad Labem 1999, s. 248–267, ãi „doba“ a „duch doby“ – JAN HORSK¯, EVA PAVLÍKOVÁ, Pojmoslovn˘ aparát ãeského dûjepisectví mezi „francouzsk˘m“ a „nûmeck˘m“ stylem dûjezpytného my‰lení, in: Francouzská inspirace pro spoleãenské vûdy v ãesk˘ch zemích, (edd.) Pavla Horská, Martin Nodl, Praha 2003 (Cahiers du Cefres 29), s. 205–225. I zde spoléhání na to, Ïe se tûmito pojmy oznaãuje urãitá kolektivní, nerozrÛznûná kvalita, zabraÀovalo tomu, aby bylo moÏné tyto koncepty uÏít jako úãinné analytické kategorie.

[ 82 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Nejde totiÏ jen o otázku, kde má (ãi tehdy mûl) Otáhal nûjakou empiricko-historickou7 ãi empiricko-sociologickou oporu pro tvrzení, Ïe národ pátrá ãi pátral po smyslu své existence? Mûl ãi má snad k dispozici nûjak˘ sociologick˘ ãi sociálnû-antropologick˘ rozbor (ankety, rozbory beletrie ãi písÀov˘ch textÛ populární ãi folkové hudby apod.), kter˘ by dominanci tohoto tématu a homogenní rozvrstvení této dominance v celém socio-kulturním poli dokládal? Obávám se, Ïe ne. A obávám se také, Ïe kdyby takov˘ prÛzkum byl, ukázal by, Ïe sebetr˘znivé hledání smyslu ãesk˘ch dûjin a ãeské národní existence ãi etické a nûkdy psychoanalyzující nytí ãi naopak hofiekování nad povahou a osudem ãeského národa je zastoupeno pouze u urãité ãásti intelektuálÛ coby jakási stereotypizovaná diskurzivní praktika nebo aÏ umanutost. Jde v‰ak pfiednû o to, Ïe uveden˘ zpÛsob zacházení s pojmem „národ“ ukazuje absenci teoretické reflexe toho, co to je národ, národní vûdomí apod. Pomineme-li zahraniãní literaturu, byla pfiece v ãeské historiografii v této dobû k dispozici pfiinejmen‰ím Hrochova komparativní studie utváfiení mal˘ch evropsk˘ch národÛ. Práce pravda marxisticky zaloÏená, coÏ by v‰ak nejednomu z autorÛ zde editovan˘ch textÛ nemuselo vadit, pfiece v˘raznû analytiãtûj‰í (pfiinejmen‰í smyslem pro sociální a geografickou skladbu národního hnutí, snahou stanovit si indikátory pfiítomnosti národního vûdomí v sociálním prostoru) neÏ text OtáhalÛv ãi tfieba PithartÛv.8 Jde pfiece o to odli‰it „národní vûdomí“ od „národního cítûní“ (v tomto bodû nutno pochvalnû odkázat na text Mirko Nováka, s. 553), tázat se, zda (popfiípadû kdo a kdy) se pokusil toto cítûní pfievést na úroveÀ národního (sebe)vûdomí, v jak˘ch vrstvách, skupinách bylo více a v jak˘ch ménû zastoupeno, jakou hrálo roli ve vûdeckém, náboÏenském, politickém, kulturním, hospodáfiském a sociálním Ïivotû, v jakém pomûru byly národní hodnoty vÛãi hodnotám jin˘m (vystupovaly jako prioritní, jako podruÏné atd.)? K takovému tázání mimo zahraniãní literatury vytvofiil v ãeské historiografii teoretické základy pfiinejmen‰ím jiÏ Franti‰ek Kutnar, byÈ jeho teoretick˘ text o struktufie historického pojmosloví zÛstal nepublikován aÏ do 90. let.9 Uznávám, Ïe OtáhalÛv v˘klad v citovaném textu posléze zmiÀuje urãité rozrÛzÀování „národa“. Pfiece v‰ak i v tûchto pfiíkladech jakoby pro

7 NezpochybÀuji, Ïe existuje mnoÏství studií k ãeské národní politice a k pronikání ãeské národní tematiky do oblastí umûleckého ãi hospodáfiského Ïivota v 19. a 20. století. Za v‰echny jde jmenovat tehdy právû vy‰lou âeskou spoleãnost 1848–1918 Otto Urbana. Jsem v‰ak velmi skeptick˘ k tomu, Ïe by tyto studie vskutku mohly pro v‰echny pfiíslu‰níky ãeské spoleãnosti doloÏit jejich ustaviãné pfiem˘‰lení o „poslání“ ãeského národa. 8 MIROSLAV HROCH, Evropská národní hnutí v 19. století, Praha 1986. 9 FRANTI·EK KUTNAR, Základní otázky historického pojmosloví, in: Antonín Kostlán (ed.), Druh˘ sjezd ãeskoslovensk˘ch historikÛ (5.–11. fiíjna 1947) a jeho místo ve v˘voji ãeského dûjepisectví v letech 1935–1948, Praha 1993, s. 229–235.

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 83 ]

Otáhala nebyl rozdíl mezi diferenciací „národa“ a diferenciací ãeské politické reprezentace. Symptomatická v tomto smyslu je kupfiíkladu formulace: „Se vstupem do politiky se ãesk˘ národ diferencoval. [...] Vytvofiily se dvû strany, liberálové a radikální demokraté, pfiiãemÏ konfesionální otázky nehrály Ïádnou roli.“ (s. 457) Kde je nûjaká snaha teoreticky o‰etfiit vztah mezi „národem“, „spoleãnosti“, „ekonomickou strukturou“, „tfiídní a stavovskou skladbou“, „vefiejnosti“, „církvemi“ atd. Ve srovnání s v˘vojem teorií a pojmosloví francouzsk˘ch, nûmeck˘ch a anglosask˘ch historick˘ch vûd zde mÛÏeme pozorovat nápadn˘ deficit práce s pojmy, jako je „kultura“, popfiípadû „subkultura“ ãi „kontrakultura“, ãi „civilizace“ (v˘jimku ve sledovaném okruhu textÛ pfiedstavuje Radomír Mal˘, s. 399, z dal‰ích textÛ této edice pak pfiedev‰ím Bedfiich Loewenstein, s. 595–602).10 Takové kladení otázek v‰ak v rozebíraném souboru textÛ nenacházíme, naopak zde kupfiíkladu u Petra Pitharta nalezneme formulace následujícího typu: „A ãlovûk, stejnû jako národ, neschopn˘ nûco uctívat, není nakonec mocen ani sebeúcty. NeváÏí si sám sebe, spí‰e sebou pohrdá.“ (s. 441) Snahu analyzovat „du‰i národa“ stejn˘mi postupy jako du‰i jednotlivce nalezneme, pravda, explicitnû proklamovanou v 90. letech 19. století u Masaryka. JiÏ tenkrát ale zcela nekorespondovala s rodícími se metodami vznikající sociologie. Uznávám v‰ak, Ïe by se tehdy v nûmecké, francouzské ãi anglosaské literatufie daly nalézt i obdoby tohoto Masarykova postupu. V 80. letech 20. století byl ale takov˘ postup v rámci sociologické ãi historiografické literatury znaãnû antikvovan˘. Metodické ztotoÏÀování studia proÏitkÛ jedince a proÏitkÛ „národa“ souvisí i s tím, jak Pithart zachází s „my“ ãi „u nás“. „Patrnû od dob, kdy jsme se vystoupením husitÛ postavili celé tehdy je‰tû jednotné Evropû, trvá u nás jakási duchovní obãanská válka“ (s. 444). „My“, homogenní a kolektivní národní bytost 20. století, jsme se v 15. století zachovali tak a tak. Proãítáme-li si texty Otáhalovy ãi Pithratovy, musíme pak s úlevou a sympatiemi ãíst v odpovûdi Jaroslava Mezníka na text Charty 77 Právo na dûjiny kupfiíkladu formulaci, Ïe rÛzná pojetí dûjin jsou „nezbytnou souãástí kulturního Ïivota kterékoli spoleãnosti“ (s. 380), ne tedy, dodejme, kteréhokoli „národa“. Podobnû nevymezenû a jako oznaãení pro kolektivní subjekt dûjinného jednání

10 Tento deficit vynikne jak ve srovnání s v˘vojem kulturního dûjepisu (PETER BURKE, Variety kulturních dûjin, Brno 2006, s. 190–218), tak rovnûÏ kupfiíkladu s v˘vojem diskuse o pfiíãinách holocaustu (ENZO TRAVERSO, Trhlina v dûjinách. Esej o Osvûtimi a intelektuálech, Praha 2006). Uveden˘ zpÛsob zacházení s pojmem „národ“ a nezájem o jiné pojmy v‰ak zaostával i za teoretick˘mi moÏnostmi vytvofien˘mi tehdy jiÏ i v ãeském dûjepisectví, srov. napfiíklad JOSEF PETRÁ≈, Dûjiny hmotné kultury, Praha díl 1/1, 1985, s. 11–107. Vedle právû citované PetráÀovy práce pak vypovídá o – v dokumentech Charty 77 zcela pfiehlíÏené – zpÛsobilosti ãeské historiografie té doby kupfiíkladu ráz periodik, jako Husitsk˘ Tábor ãi Studia comeniana et historica, nebo úroveÀ, jíÏ u nás dosáhly kupfiíkladu dûjiny pfiírodních vûd ãi historická demografie. Zajímavé je, Ïe na tyto okolnosti vût‰inou neupozornili ani ti, co ãeské dûjepisectví proti kritice Práva na dûjiny hájili.

[ 84 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

místy uÏívá pojmu „národ“ i BoÏena Komárková. VyvaÏuje jej v‰ak alespoÀ také ne teoreticky pfiíli‰ o‰etfien˘m pojmem „kultury“ a konfesijních proudÛ (s. 482–508). Svrchu uveden˘ zpÛsob zacházení s pojmem „národ“ má svou paralelu i v diskurzivní praktice, spoãívající v tom, Ïe se mluví o „ãesk˘ch dûjinách“, aniÏ by se explicitnû uvedl subjekt tûchto dûjin. Implicitnû se jím patrnû v nejednom textu míní právû onen jednolit˘, nediferencovan˘ a snad i nadãasov˘ „národ“. V rámci tûchto diskurzivních regularit pak mÛÏe zaznít kupfiíkladu Pithartovo tvrzení: „âeské dûjiny nejsou dnes bohuÏel ani zdaleka jen odborn˘m problémem; proÏíváme je jako trauma.“ (s. 438) I zde se ne‰Èastnû prostupuje deskriptivní a normativní rovina, teorie a ideologie, noetick˘ a etick˘ postoj (Pithart kupfiíkladu mluví o selekci pfii utváfiení pamûti jako o nûãem negativním a nebezpeãném, zároveÀ v‰ak z hlediska teorie historické pamûti je jasné, Ïe ta se tûÏko mÛÏe utváfiet jinak neÏ právû cestou selekce, jak pí‰e jiÏ roku 1874 Nietzsche – PithartÛv text, s. 445). Porovnání s tehdy soudob˘mi teoretick˘mi a metodologick˘mi úvahami ukáÏe, Ïe zde chybí pfiinejmen‰ím zpÛsobilost analyticky rozli‰ovat, fieãeno s Reinhartem Koselleckem, mezi dûjinami jako prostorem vûdomí a dûjinami jako prostorem jednání.11 Nereflektované zacházení s pojmem „národ“ coby kolektivní, homogenní entity, jejíÏ vnitfiní diferenciace se nijak teoreticky nepojednává, vede k tomu, Ïe se „národ“ v pracích a úvahách tûch historikÛ, ktefií s jeho pojmem takto nakládají, stává – fieãeno terminologií Chrise Lorenze – spí‰e „holisticky“ neÏ „analyticky“ pojat˘m objektem studia a pfiípadné komparace.12 Porovnávání situace ãeského národa se situací národÛ jin˘ch se pak dûje spí‰e na bázi intuitivní, tu‰ením rozdílÛ, neÏ soustavnou analytickou komparací. Stálo by za posouzení (a podnût by k tomu dávaly právû i nûkteré texty zde recenzované edice), nakolik se ãeské dûjepisectví samo podílí na udrÏování diskurzivních praktik, v nichÏ je pfiípustné takto nereflektovanû nakládat s pojmem „národ“. Dûje se to tím, Ïe nejedna práce namnoze prostû jen (po základní vnûj‰í a vnitfiní textové kritice pramene) pfietlumoãuje ãi pfiímo reprodukuje národní ãi aÏ nacionalistick˘ diskurz 19. a 20. století, a pfiená‰í tak tehdej‰í diskurzivní praktiky do souãasnosti. To se mÛÏe dít právû proto, Ïe autofii takov˘ch studií pfiistupují k pramenn˘m textÛm teoreticky nevybaveni, to znamená mj. bez toho, Ïe by mûli ambice uÏít pro jejich interpretaci nynûj‰ích pojmov˘ch analytick˘ch nástrojÛ. V této souvislosti zasluhuje pov‰imnutí to, jak Hans-Ulrich Wehler zdÛrazÀuje, Ïe teorie, uÏívané v historick˘ch

11 REINHART KOSELLECK, Vergangene Zukunft. Zur Semantik geschichtlicher Zeiten, Frankfurt am Main 2000, s. 130. 12 CHRIS LORENZ, Konstruktion der Vergangenheit. Eine Einführung in der Geschichtstheorie, Köln-Weimar-Wien 1997, s. 238.

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 85 ]

sociálních vûdách, jsou explicitními a konzistentními pojmov˘mi systémy, které nejsou odvoditelné z pramenÛ.13 MÛÏeme tak pozorovat, jak se utváfií to, co by v terminologii Reinharta Kosellecka ãi ZdeÀka Va‰íãka bylo oznaãitelné jako „nesouãasná souãasnost“.14 Urãité diskurzivní praktiky, jeÏ se ustálily jako kulturní sedimenty nûkdy v hloubi 19. století, se tak mohou, umocÀovány na stránkách ãásti historiografické literatury (a tím domnûle „vûdecky“ posvûceny) stávat souãástí dne‰ního „prostoru zku‰enosti“ a „horizontu oãekávání“ i v ‰ir‰ím socio-kulturním poli (pfiíkladem jsou Pithartovy texty z této edice, ale i ne‰Èastné „národovecké“ ladûní nûkter˘ch diskutujících ze sporÛ z roku 2002). Tímto udrÏováním pfii Ïivotû nacionalistické diskurzivní vete‰e, jeÏ mohla b˘t ‰Èastnû zavrstvena, se ãást dûjepisectví podílí na opra‰ování a obsluhování „symbolick˘ch center“ namísto toho, aby se pokou‰ela o jejich eliminaci kritickou anal˘zou. Nutno v‰ak uznat, Ïe ne v‰echny texty v této edici zacházejí s pojmem „národ“ tímto zpÛsobem. Pfiíkladem budiÏ vedle filozofick˘ch kritik Patoãkov˘ch ãi textu Kohákova nebo Loewensteinova snaha Mirko Nováka uchopit koncept národa v jeho v˘voji (s. 542–556) ãi Karla Kuãery pfiedstavit debatu o ãeské otázce zãásti jako problém promûny stanovisek jednotliv˘ch badatelsk˘ch generací druhé poloviny 20. století (s. 470–481). Teoretické a metodologické obrané prostfiedky vÛãi uvedenému zacházení s pojmem „národ“ byly v ãeském dûjepisectví v druhé polovinû 20. století vytváfieny kupfiíkladu v rámci Hrochov˘ch komparativních studií ãi PetráÀova nebo Mackova propagování historicko-sémantick˘ch metod. Diskuse o vhodn˘ch dûjepisn˘ch metodách, problém marxismu V textu Dûjiny a dûjepisectví jako kulturní fenomény, k nûmuÏ se jako autofii hlásí tytéÏ osoby, které napsaly dokument Charty 77 Právo na dûjiny, jsou pomûrnû zajímavû nastoleny také obecnûj‰í metodologické otázky dûjepisné vûdy (s. 402–403). „Minulost“ nelze podle nich „plnû rekonstruovat jako nûjak˘ pfiedmût vûdeckého objektivního poznání“. Proti takovému pojetí dûjepisectví se vymezují slovy: „Pro nás jsou dûjiny rozhovorem, dialogem s lidmi minul˘ch epoch, se svûdectvím, která nám pfiedali ve formû textÛ, zpráv o událostech, které proÏívali a rÛznû vykládali, vÏdy z hlediska své konkrétní sepjatosti se svou dobou.“ O kus dál se motiv rozhovoru je‰tû znovu vrací ve formulaci: „Právo na dûjiny v nej-

13 HANS-ULRICH WEHLER, Anwendung von Theorien in der Geschichtswissenschaft, in: Theorie und Erzählung in der Geschichte, hrsg. von Jürgen Kocka, Thomas Nipperdey, München 1979, s. 17–18. 14 R. KOSELLECK, Vergangene Zukunft, s. 130–143, 349–375; ZDENùK VA·ÍâEK, Archeologie, historie, minulost, Praha 2006, zejména s. 116–117.

[ 86 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

‰ir‰ím slova smyslu si tedy pfiedstavujeme jako právo dne‰ních lidí vést rozhovor s minulostí z hlediska jejich zájmÛ, vést jej na základû pravdiv˘ch informací ãi faktÛ a z hlediska dne‰ní spoleãenské situace.“ S tím souvisí i to, Ïe „historik by mûl vycházet z akceptace zcela nezbytné subjektivity historického poznání, subjektivity, které se nelze zbavit, kterou je spí‰e tfieba vûdomû kultivovat z hlediska humanistick˘ch ideálÛ evropské kultury“ (s. 402–403). Pojetím dûjepisného poznávání jako rozhovoru, smyslem pro historikovu konstruktivnost pfii utváfiení obrazu doby a zohlednûním (subjektivních) badatelov˘ch zájmÛ jako souãásti jeho poznávání pfiedstavuje toto stanovisko autorÛ Práva na dûjiny sympatick˘ protiklad vÛãi tehdej‰ímu marxisticko-leninskému doktrináfiství, odvolávajícímu se na nespornou objektivitu sociálnû-ekonomick˘ch vztahÛ, doktrináfiství, která v‰ak bylo vlastní spí‰e nejrÛznûj‰ím broÏurkám úvodÛ do vûdeckého komunismu ãi politické ekonomie, neÏ aby ovládalo celou historiografickou produkci. V tomto smyslu toto stanovisko chválí i Jaroslav Mezník (s. 414). Lze se jen dohadovat o inspiraãních zdrojích tohoto pojetí (Patoãka, Gadamer, Kalista ãi Chudoba),15 pfiece zde v‰ak chci upozornit na nûkteré nejasnosti ãi vnitfiní rozpory metodologického stanoviska Práva na dûjiny a Dûjin a dûjepisectví jako kulturních fenoménÛ. Pfiednû nutno fiíci, Ïe z metodologického hlediska není zcela jedno, zda dûjepisné poznávání koncipujeme jako rozhovor s dûjinn˘m aktérem (moÏná ve smyslu Simmelov˘ch úvah, nebo spí‰e ve smyslu geertzovského „zhu‰tûného popisu“ a „zúãastnûného pozorování“), nebo s pramenn˘m textem (moÏná ve smyslu Gadamerovû, v duchu Derridova textualismu ãi s ohledem na Koselleckovo „veto pramenÛ“?) ãi koneãnû s minulostí (ze v‰ech moÏností nejménû jasné). Dále pak dÛraz na rozhovor budí dojem upfiednostÀování intencionalistického pojetí dûjepisného v˘kladu. Av‰ak jako jeho v rámci dûjepisectví stejnû uznávaná paralela se zejména v druhé polovinû minulého století zaÏil v˘kladov˘ model, jenÏ kupfiíkladu Zdenûk Va‰íãek oznaãuje jako symptom „archeologizace historie“ (s prameny se nezachází jako se „svûdky“, ktefií vypovídají a nûco nám sdûlují, n˘brÏ jako s „indikátory“ procesÛ a struktur).16 To se ostatnû t˘ká i dûjin mentalit (na nûÏ se Právo na dûjiny odvolává – s. 369–371) v rámci ‰koly Annales.

15 Nespornû by se zde daly nalézt analogie Dûjin a dûjepisectví jako kulturních fenoménÛ s pfiedstavami autorÛ, které Zdenûk Bene‰ fiadí do toho ze dvou hlavních proudÛ v˘voje ãeského dûjepisectví v prvé polovinû 20. století, kter˘ akcentoval postupy rozumûjícího dûjepisu – ZDENùK BENE·, Pojmy jako pfiedmût historiografického studia. (Pfiíklad: Gollova historická ‰kola a její zakladatel), ââH 93/1995, s. 359–395; ZDENùK BENE·, Zdenûk Kalista v kontextu rozumûjící historiografie, in: Zdenûk Kalista a kulturní historie, Semily 2000 (Z âeského ráje a Podkrkono‰í, Suplementum 6), s. 13–24. 16 Z. VA·ÍâEK, Archeologie, historie, minulost, zejména s. 66–73.

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 87 ]

Dále pak vymezení se vÛãi objektivitû pfiírodních a exaktních vûd (s. 402) není nutnû opozicí proti dogmatickému marxismu (ten pfiece odli‰oval dialektick˘ materialismus od historického materialismu), n˘brÏ spí‰e (ale to patrnû nevûdomû a nezámûrnû) vÛãi empiricko-pozitivistickému stanovisku, které zastával ale tfieba právû i Pekafi, k nûmuÏ se autofii Práva na dûjiny patrnû pfiihla‰ují (s. 369). I Lubo‰ Kohout, jenÏ proti Právu na dûjiny marxistickou metodologii hájí (s. 387), sdílí s textem Dûjiny a dûjepisectví jako kulturní fenomény nutnost odli‰it metodiku historie od metod exaktních a pfiírodních vûd (s. 392–393). Texty vydané jako stanovisko Charty 77 vyvolaly také diskusi o marxismu. Zatímco Milan Hájek, Hana Mejdrová, Jan Opat a Milan Otáhal (s. 373–375) ostrost kritiky marxismu nesdílejí a Jan Kfien (s. 394–395) marxismus hájí (obdobnû jako jiÏ svrchu zmínûn˘ Lubo‰ Kohout), av‰ak odli‰uje „autentick˘ marxismus“ od jeho tehdy aktuálního provozování v Akademii vûd, jsou Radomír Mal˘ a Ladislav Jehliãka vzhledem ke svému my‰lenkovému zaloÏení k této otázce spí‰e lhostejní nebo kritiku marxismu sdílejí. Z historikÛ se pak marxismu v˘slovnû nezastává Jaroslav Mezník (s. 380) a kritizuje jej Karel Kuãera (mluví o nûm jako o „atavismu“ mládí nûkter˘ch autorÛ – s. 477). K otázce povahy a vhodnosti marxismu se vyjadfiuje i BoÏena Komárková, kdyÏ referuje a hodnotí debaty v evangelickém intelektuálním tábofie ve druhé polovinû 40. let 20. století. „Pomûr k marxismu,“ fiíká, „nebyl jednoduch˘. Metodologicky byl pfiínosem, pokud zÛstal jednou z anal˘z sociálního pohybu. Pov˘‰en na poslední instanci správnosti a pravdy stával se novou intolerantní religiozitou.“ (s. 501) Její stanovisko tak souzní s nûkdej‰ím postojem Georga Simmela a je znaãnû blízké tomu, jak s marxismem nakládal Ernst Troeltsch.17 Havelkova edice tak mÛÏe napomoci i pfii hledání odpovûdi na otázku: Jak˘ byl v˘znam marxistického období pro v˘voj ãeského dûjepisectví? AniÏ bych na tomto místû chtûl jakkoli naãrtávat obrysy nûjaké definitivní odpovûdi a aniÏ bych chtûl jakkoli zpochybÀovat oprávnûnost kritik marxismu (z textÛ zde editovan˘ch bych se patrnû pfiiklánûl nejen k postoji BoÏeny Komárkové, ale také k pohledu Erazima Koháka, zejména s. 333–334), povaÏuji za moÏné vyslovit stran této vûci tfii teze.

17 Srov. HORST-JÜRGEN HELLE, Simmel o Marxovi. Spor o metodu makrosociologie, Sociologick˘ ãasopis 28/1992, s. 22–37; ERNST TROELTSCH, Die Soziallehren der christlichen Kirchen und Gruppen, Tübingen 1912, 19942, s. 975–977. Ostatnû vliv Troeltsche i v jin˘ch otázkách, kupfiíkladu jeho vliv na interpretaci ãeské reformace (alespoÀ v rámci evangelicko-demokratické koncepce ãesk˘ch dûjin, jak tvrdí Havelka na s. 39), by patrnû zasluhoval je‰tû podrobnûj‰í posouzení. Jakési pfiiblíÏení k Treoltschovu pohledu lze vidût i ve v˘voji Rádlov˘ch názorÛ – podrobnûji JAN HORSK¯, Problém dûjinného vûdomí u Emanuela Rádla, in: Emanuel Rádl – vûdec a filosof. Sborník z mezinárodní konference konané u pfiíleÏitosti 130. v˘roãí narození a 60. v˘roãí úmrtí Emanuela Rádla (Praha 9.–12. února 2003), (edd.) Tomá‰ Hermann, Anton Marko‰, Praha 2004, s. 428–450, a urãitou blízkost s Troeltschov˘m vidûním modernizaãních faktorÛ v evropské reformaci lze nalézt také právû u BoÏeny Komárkové (s. 489–490, 495–497).

[ 88 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Odmyslíme-li v‰echen ideologicko-doktrináfisk˘ nános a pokusíme-li se marxismus myslet oddûlenû od demagogie marxismu-leninismu, lze za prvé fiíci, Ïe marxismus (ten „nenejedlovsk˘“, existoval-li v‰ak vÛbec nûjak˘ „nejedlovsk˘“ marxismus) pfiispûl k denacionalizaci ãeského dûjepisectví (ãi k jejímu prohloubení, nutno dodat s ohledem na to, co v této vûci vykonala jiÏ zãásti Gollova ‰kola). Tuto tezi by mohlo ãásteãnû podpofiit i Havelkovo hodnocení periodizaãních úvah Václava Husy (s. 27–28). Za druhé marxismus, tam kde byl uÏit vskutku nedogmaticky (ve smyslu onoho Kfienova „autentického marxismu“), poprvé v˘znamnûji konfrontoval ãeské dûjepisectví s potfiebou pomûfiovat empiricko-historické bádání pomocí kategorií, jeÏ jsou souãástí nûjaké obecné sociální teorie. Pokud (by) se s tûmito kategoriemi zacházelo nedoktrináfisky, pak (by) se mohly promûnit v analytické kategorie. Obé (by) mohlo pfiispût k posílení vrstvy historick˘ch vûd v rámci ãeského dûjepisectví. DluÏno dodat, Ïe pokud by se ukázalo, Ïe jsou tyto teze obhajitelné, neprokazovalo by to ani tak kvality marxismu samotného, jako spí‰e bytostnû neteoretické, ba nûkdy aÏ programovû antiteoretické zaloÏení znaãné ãásti ãeského dûjepisectví (nejen doby) Gollovy ‰koly. Koneãnû za tfietí v‰ak marxistické období posílilo u nejednoho dûjepisce implicitní pfiítomnost Marxem nesené Hegelovy „filozofie identity“. Koneãnû, vrátíme-li se k Dûjinám a dûjepisectví jako kulturním fenoménÛm, pak zdÛraznûní subjektivity historického bádání a poÏadavek její kultivace je v rozporu s v˘tkou, kterou Právo na dûjiny vzná‰í vÛãi „oficiální historiografii“, Ïe „nemá dnes Ïádnou jednotnou koncepci“ dûjin (s. 369). ZpÛsob, jímÏ následnû titíÏ autofii reagují (s. 409–410) na kritiku Jaroslava Mezníka – „moÏné diskuse mezi zastánci rÛzn˘ch pojetí dûjin (…) jsou (…) nezbytnou souãástí kulturního Ïivota“ (s. 380), je z hlediska odborné debaty nepfiesvûdãiv˘ a pfiipomíná spí‰e demagogické chytristiky politického diskurzu. Pozornost zasluhují rovnûÏ úvahy Karla Kuãery o uplatnitelnosti fenomenologické metody v dûjepisectví (s. 475). „Problém nastává,“ soudí, „usiluje-li filozofie sv˘mi poznatky ostatní vûdy odpovûdnû vést,“ a dodává, Ïe „fenomenologie má pfiitom ambice je‰tû vût‰í.“ Samo uãení, „Ïe kaÏd˘ fakt lze vyloÏit rÛzn˘m zpÛsobem“, by Kuãera nemûl je‰tû samo o sobû za ne‰Èastné, neboÈ se mÛÏe „stát historikovi vnitfiním varovn˘m signálem, nabádajícím k vût‰í obezfietnosti jeho práce“. DÛsledné uplatÀování takového poznatku „v‰ak zvrátí v‰echny heuristické zásady a zdÛvodní libovolnost hodnotících mûfiítek i zpÛsobÛ interpretace. Ústup od jakékoli odbornosti a spoléhání na instinkt se stane základem pfii tvorbû kaÏdého historického obrazu.“ Kuãera následnû kritizuje „instinktivní volnost pfii utváfiení nov˘ch koncepcí“, jeÏ byla podle nûj „teoreticky akcentovaná“ v okruhu Patoãkova semináfie, a upozorÀuje na její vliv v konkrétních pfiípadech (s. 475–481). Kuãerova snaha kritizovat bezprostfiední pfievádûní závûrÛ fenomenologické anal˘zy do dûjepisectví je o to cennûj‰í, Ïe nemalá ãást intelektuálních kruhÛ se k ní v této dobû (70.–80. let) pfiiklánûla spí‰e pod vlivem Patoãkovy mravní auto-

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 89 ]

rity a jeho osudu pfii stfietu s komunistickou totalitní mocí neÏ na základû hlub‰ího porozumûní. Ke Kuãerov˘m slovÛm je v‰ak tfieba dodat, Ïe problém uplatnûní fenomenologické anal˘zy v historiografii nespoãívá ani tak ve svrchu zmínûném opou‰tûní odbornosti ve jménu instinktu (to je vûcí odborné ukáznûnosti kaÏdého jednotlivého badatele), n˘brÏ v tom, Ïe zpÛsoby vykazování platnosti závûrÛ fenomenologického rozboru prostû nejsou pfievoditelné do oblasti empiricko-historického nebo empiricko-sociologického bádání (to není útok ani proti fenomenologii, ani proti historiografii ãi sociologii, to je pouhé upozornûní na paralelnost rÛzn˘ch metod a axiomatick˘ch v˘chodisek oborÛ). Jan Patoãka o tom ostatnû sám mluví (s. 197). Také u autorÛ Patoãkovi my‰lenkovû blízk˘ch nacházíme úvahy, Ïe kategorie, jako je „zpÛsob ,existence‘“ ãi „zpÛsob ,pobytu‘“, jsou „svázány s anal˘zou, opfienou pouze o vnitfiní zku‰enost“ (Jan Sokol), neÏ aby je bylo moÏné bez dal‰ího pfienést do historiografick˘ch rozborÛ.18 A priori v dûjepisném bádání Zajímavé také je, jaké místo je ve sledovaném okruhu textÛ vûnováno otázce apriorních sloÏek dûjepisného poznávání/rozumûní. S tím, jak dochází v ãeském prostfiedí stran uvaÏování o dûjinách a spoleãnosti ãasto k „nahrazování teorie ideologií, nebo dokonce jen politick˘mi doktrínami“,19 bylo a snad stále je‰tû je v ãeském dûjepisectví smû‰ováno jednak hodnocení historikovo s tím, jak hodnotil dûjinn˘ aktér, a jednak hodnocení ve smyslu Weberova „vztaÏení k hodnotám“ s hodnocením coby pfiitakáním ãi odmítnutím, které Weber v rámci poÏadavku „hodnotové neutrality“ socio-kulturních vûd zavrhoval.20 Navíc ãím více znûl z oficiálních kruhÛ komunistického reÏimu poÏadavek „stranickosti“ spoleãensko-vûdního poznání a ãím více nad to na místo marxistické teorie vystupovalo coby povinné a priori marxisticko-leninské doktrináfiství a namnoze aÏ prost˘ ideologick˘ Ïvást, tím více se upevÀovalo u nemalé ãásti ãesk˘ch historikÛ pfiesvûdãení, Ïe nejlep‰í obranou bude popírání jak˘chkoli apriorních sloÏek dûjepisného poznávání. Vûdeckost ãi odbornost historie ãi uchování urãitého prostoru pro historické vûdy v rámci dûjepisectví se v‰ak nedá zajistit odmítnutím apriorismu ãi vlivu filozofie, n˘brÏ naopak tím, Ïe se ono a priori v historickém poznávání/rozumûní bude reflektovat a soustavnû pojednávat. Historická vûda si pfii tom zároveÀ uvûdomí, Ïe v rámci její „kultury oboru“ (diskurzu, paradigmatu) se jako legitimní uznávají jiné

18 JAN SOKOL, Malá filosofie ãlovûka a slovník filosofick˘ch pojmÛ, Praha 1998, s. 149n. 19 M. HAVELKA, Dûjiny a smysl, s. 9. 20 MAX WEBER, Metodologie, sociologie a politika, Praha 1998, s. 7–108.

[ 90 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

zpÛsoby vykazování platnosti uãinûn˘ch tvrzení a závûrÛ neÏ v „oborové kultufie“ (diskurzu, paradigmatu) filozofie. Pfiitom tyto „oborové kultury“ se mohou navzájem mohou v mnohém inspirovat, nejsou v‰ak na sebe navzájem pfievoditelné, nebo alespoÀ nejsou pfievoditelné ve svém plném rozsahu. Tyto „oborové kultury“ si v‰ak zároveÀ kupfiíkladu od sebe vypÛjãují pojmy. Tím v‰ak mÛÏe docházet k nereflektovanému pfienosu „modelÛ z jiné reality“, jak upozorÀuje Jan Patoãka (s. 197), jejichÏ platnost ãi neplatnost je v‰ak v té disciplínû, která si je od druhé vypÛjãila, nevykazatelná, nebo není vykazatelná plnû. Karel Kuãera, a to pfii kritice nikoli marxismu, n˘brÏ vlivu Patoãkov˘ch názorÛ a teorií na nûkteré ãeské historiky 70. a 80. let, odmítavû poznamenává, Ïe nûkter˘m závûrÛm „ustupuje i váÏná vûda (…) zvlá‰tû kdyÏ do boje proti konkrétním faktÛm lze úspû‰nû zapojit i celé filozofické soustavy“ (s. 478). Pfii ve‰kerém uznání, které KuãerÛv text zasluhuje, je jen tûÏké se ubránit pocitu, jako by zde stále je‰tû pfietrvávaly stopy kdysi gollovského (a nutno fiíci, Ïe ne‰Èastného) tvrzení, Ïe dûjiny je nejprve nutno poznat a teprve poté hodnotit. Bylo-li by tomu tak, byl by to ústup od toho, co v rámci noetické reflexe dûjepisectví ve 20. a 30. letech uãinili Emanuel Rádl, Bedfiich Mendl, Jan Slavík ãi Karel Kupka nebo pozdûji Zdenûk Kalista a Bohdan Chudoba (s. 26–27). KuãerÛv v˘rok v‰ak nelze bez dal‰ího vytrhávat z kontextu kritiky konkrétních tezí o povaze ãeského, resp. ãeskonûmeckého národa, a podsouvat mu zev‰eobecÀující obsah. V diskusi navazující na Právo na dûjiny navíc nalezneme i soustavnûj‰í snahy vyslovit se k otázce apriorních sloÏek dûjepisného poznání/rozumûní. Lubo‰ Kohout v tomto smyslu uznává v˘znam „svûtového názoru“ badatele a nadto se snaÏí odli‰ovat vûdu a teorii od ideologie (s. 387, 392), byÈ se sám nevyhne reliktÛm ideologického nálepkování (srov. termín „regresivní tradice“, s. 388). Sami autofii Práva na dûjiny se k tûmto otázkám podrobnûji vyslovují v Dûjinách a dûjepisectví jako kulturních fenoménech. Odmítají sice „ideologick˘ apriorismus“, ale zároveÀ uznávají badatelÛv spoleãností podmínûn˘ „zájem“ coby sloÏku dûjepisného „rozhovoru“ s minulostí (s. 402–403). Nefie‰í v‰ak, jak odli‰it tento zájem od ideologického apriorismu. Samozfiejmé uznání apriorních sloÏek dûjepisného poznávání nalezneme rovnûÏ u BoÏeny Komárkové. „KaÏdá doba pí‰e své dûjiny znovu, protoÏe pohled na nû se mûní podle hodnot, které nová doba pfiinesla. A zmûna hodnot pfiiná‰í zmûnu pohledÛ na stejná fakta“ (s. 495). Pfiímo se nabízí vidût v tom analogii se stanoviskem Jana Slavíka, opfien˘m o Maxe Webera, Ïe „nové kulturní ideje“ („hodnotící ideje“ ãi „kulturní hodnoty“) povedou k tomu, Ïe „v témÏe mnoÏství historického materiálu bude moÏné postfiehnouti nové zjevy“.21 Text BoÏeny Komárkové

21 MILO· HAVELKA (ed.), Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895–1938, Praha 1995, s. 599–672, 739–747.

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 91 ]

zároveÀ dokládá, jak se v protestantismu naklonûné linii filozofické reflexe ãesk˘ch dûjin pfieci jen prosazovala urãitá historizující metoda. Vynikne to, pokud v˘klad Komárkové pomûfiíme s postupy Masaryka a Rádla. Rádl (1925) hájil Masarykovo pojetí smyslu ãesk˘ch dûjin vãetnû toho, Ïe urãité hodnoty (reformaãní ideály), které bychom mûli dnes sdílet, jsou zároveÀ v zásadû shodné s tûmi, kter˘ch si byla vûdoma reformace sama (tehdej‰í aktéfii, fiekli bychom nynûj‰í terminologií). Av‰ak Rádl byl jiÏ ve svém postupu trochu historiãtûj‰í neÏ pÛvodnû Masaryk, neboÈ kupfiíkladu rozli‰oval mezi „formálním právem“ a „právem vûcn˘m“ vymezit urãité pojmy (napfiíklad „reformace“). ZároveÀ i pfiipou‰tí, Ïe pfii studiu vûdomého rozhodování na‰ich pfiedkÛ za nû mÛÏeme „domyslet“ a „formulovat pfiesnûji“ ty jejich my‰lenky, o nûÏ jde zároveÀ i nám. Tomuto filozofickému a badatelskému zacházení s hodnotami se sv˘m zpÛsobem pokusil dát hlub‰í teoretick˘ základ Mirko Novák. V souladu se svou koncepcí „historické skuteãnosti“ Novák uvaÏuje o „hodnotách“ jakoÏto o „uvûdomûlém lidském baÏení“. I kdyÏ pomine jeho vûdomost, „pÛsobí [tzn. hodnoty] v celku historické skuteãnosti dál (…) i kdyÏ baÏení po nich a uÏívání jich je zautomatisováno“. Av‰ak i zautomatizovaná hodnota „opût se hodnotou historickou stane, jakmile [vûdomé] baÏení po ní nabude takové úãinnosti, Ïe nov˘m zpÛsobem pronikne v skladbu historické skuteãnosti“.22 Komárkové jiÏ nejde o to prokázat, Ïe se ve vûdomí (v aktérské intencionalitû) lidí 15. století objevují tytéÏ hodnoty jako dnes. Dokládá jen, jak se v ãeské reformaci 15.–17. století objevuje motiv „svobody svûdomí“, jenÏ je v˘znamn˘ i pro moderní koncept lidsk˘ch práv. Pfiitom jí v pfiípadû nûkter˘ch pramenn˘ch textÛ nejde o to doloÏit pfiímé rozvíjení tohoto motivu, ale postaãuje jí, kdyÏ v tomto smyslu interpretuje jejich „podtext“ (s. 495–496). Její postup ãásteãnû pfiipomíná metodické stanovisko Karla Stloukala. Ten ve snaze propojit „idealisticko-teleologické stanovisko“ se „stanoviskem empiricko-pozitivistick˘m“, tedy postup filozofie dûjin s pfiístupem dûjepisectví, nahlíÏel „hodnoty“, kter˘ch se lidstvo snaÏí dosáhnout a spatfiuje v nich „smysl dûjin“, jako „ideje“, jejichÏ dûjinné pÛsobení lze dokládat v podobû „motivÛ“ v pramenn˘ch textech.23 Míra, s níÏ Komárková „historizuje“ hledání hodnot, které mohou propojovat dne‰ek s minulostí, nedosahuje ale zpÛsobÛ, jimiÏ byla v 80. letech 20. století v ãeském dûjepisectví dûjinnû kontextualizována husitská tematika.24

22 MILO· HAVELKA (ed.), Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895–1938, s. 435–469; MIRKO NOVÁK, Hodnoty a dûjiny, Praha 1947, s. 122. 23 MILO· HAVELKA (ed.), Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895–1938, s. 766–776. 24 Srov. FRANTI·EK ·MAHEL, Husitská revoluce, díl 1: Doba vymknutá z kloubÛ, Praha 1993; T¯Î, Husitská revoluce, díl 2: Koﬁeny ãeské reformace, Praha 1993.

[ 92 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Podprahová pfiítomnost „filozofie identity“? Milo‰ Havelka soudí, Ïe diskuse kolem Práva na dûjiny dokládá, „jak silnû zakotvené byly (a jsou dosud) v hlavním proudu ãeské historiografie evangelicko-demokratické a národnû sociální obrazy ãesk˘ch dûjin“ – oproti pohledu katolicko-konzervativnímu – „a jak malá je ochota k ãistû badatelskému pojetí jejich kontinuit i k pluralistickému pojetí jejich v˘kladu, nemluvû o toleranci k pojetím svûtonázorovû odli‰n˘m“ (s. 50, obdobnû i závûry na s. 58). AniÏ bych chtûl toto hodnocení jakkoli zpochybÀovat, domnívám se, Ïe pfii rozboru jednotliv˘ch symbolick˘ch center, která jsou v rámci uveden˘ch pojetí dûjin uÏívána, by mohlo b˘t zajímavé vedle porovnávání tûchto pojetí dûjin jako ucelen˘ch tradic zároveÀ uváÏit i jejich jednotlivé roviny ãi vrstvy. Lze (ideálnû-typicky) rozli‰it pfiinejmen‰ím – fieknûme – vrstvu „empiricko-historickou“, popfiípadû „empiricko-sociologickou“, která je spí‰e deskriptivní, analytická ãi zãásti i syntetizující (zároveÀ zaloÏena urãit˘mi apriorními v˘chodisky), od vrstvy „filozofické“, mínûno ve smyslu dûjin filozofie nebo jako filozofické anal˘zy my‰lenkov˘ch systémÛ; koneãnû pak shledáváme vrstvu „eticko-normativní“, v níÏ se jiÏ (tolik) nebádá, neanalyzuje, ale naopak se kladou hodnoty, které mají platit. Jedním z rysÛ ãeského my‰lení o dûjinách a spoleãnosti je pomûrnû ãastá, zejména implicitní pfiítomnost toho, co u Hegela kritizuje Popper jako „filozofii identity“, tedy pfiesvûdãení, Ïe co je skuteãné, je také rozumné, a co je rozumné, je dobré.25 Nemusí to b˘t pfiímo vliv HegelÛv, ale v˘sledek vlivu marxismu. „Filozofie identity“ vede k pfiesvûdãení, shodnému i s durkheimovskou sociologií, Ïe dûjinn˘m, sociologick˘m ãi kulturnû-antropologick˘m poznáním lze ospravedlÀovat, Ïe ony tfii vrstvy by mûly b˘t plnû propojeny. Tomu je v‰ak oponováno napfiíklad u Maxe Webera tím, Ïe sociální vûdy mohou ãlovûku sice fiíci, was er will a was er kann, ne v‰ak, was er soll.26 Weberovo stanovisko, lze dodat v souladu s Milo‰em Havelkou, je nespornû z noetického i metodologického hlediska konsekventnûj‰í. Závûry historick˘ch, kulturních ãi sociálních vûd tak nemohou porazit etick˘ ideál. Na druhé stranû etick˘ ideál nesmí b˘t dÛvodem k voluntaristickému v˘bûru dat a faktÛ, která se „smûjí“ ve vûdû vzít v potaz. ZároveÀ je nutné vzít na vûdomí, Ïe historická kontextualizace vzniku urãitého ideálu je prostû odli‰ná od filozofického v˘kladu jeho zaãlenûní do ‰ir‰ích my‰lenkov˘ch celkÛ. Snad by se právû podprahovou pfiítomností „filozofie identity“ dalo vysvûtlit, proã nejeden odpÛrce

25 KARL R. POPPER, Otevﬁená spoleãnost a její nepﬁátelé, Praha 1994, díl 2, s. 40–43. 26 M. WEBER, Metodologie, sociologie a politika, s. 9–10.

JAN HORSKÝ

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 93 ]

Patoãkova akcentování Bolzanova pojetí národa, právû tak ale i nejeden zastánce této jeho koncepce, Patoãkovi de facto neporozumûl (v tomto smyslu by bylo moÏné ãíst i kritiky Karla Kuãery, s. 478). S tím souvisí i „snaha odpojit od sebe Masarykovo evangelicko-demokratické a Patoãkovo existencialistické pojetí dûjin“, o níÏ Havelka mluví ve spojitosti s diskusí o Podivenovi (s. 51). V tomto smyslu je i zcela na místû Havelkova otázka, zda „lze je‰tû stále, po strukturalistick˘ch a systémov˘ch v˘kladech historického procesu, hovofiit o historické kauzalitû, jak se to u nás ãasto dûje v obranách odsunu“ (s. 58). Tak se mnozí historikové pfiidrÏují evangelicko-demokratického a z nûj zãásti vycházejícího národnû sociálního pojetí dûjin, protoÏe se, namnoze nereflektovanû, v rámci dûjepisectví chtûjí vyslovovat o platnosti ideálÛ. Uvedené rozli‰ení rÛzn˘ch vrstev nevyluãuje socio-kulturní kontextualizaci (formulace ãi nynûj‰ího pÛsobení) ideálu (napfiíklad Otakar OdloÏilík, s. 139–165, Bedfiich Loewenstein, s. 595–602). Z hlediska metodologie sociálních vûd je v‰ak nutno v socio-kulturním prostoru i s ideály zacházet jen jako s ideálními typy, jak zdÛrazÀuje Max Weber. To platí i o tezi Erazima Koháka, Ïe MasarykÛv ideál humanitní je pro nás „sdílenou pravdou“ (s. 331–336). Mohu sice – vidûno v rovinû svrchu oznaãované jako tfietí – takov˘ ideál sdílet, av‰ak jako „empirick˘“ historik ãi sociolog nemohu bez dal‰ího spoléhat na jeho pfiítomnost ve spoleãnosti. ZároveÀ se musím ptát, co se s tímto ideálem dûje pod vlivem modernizaãních dûjinn˘ch procesÛ typu byrokratizace, industrializace apod. Pohlédneme-li na zafiazené texty Josefa Lukla Hromádky, Erazima Koháka ãi BoÏeny Komárkové, ukáÏe se, Ïe v porovnání s postupy Alfreda Webera ãi autorÛ, ktefií reflektovali holocaust (jak ukazuje Enzo Traverso) je v nich men‰í zpÛsobilost ptát se, co se dûje s kolem ideálu humanity a svobody integrovan˘m pojetím ãlovûka pod tlakem procesÛ socio-kulturní zmûny, které vykazují vlastní vnitfiní logiku.27 Jako by i zde chybûla jistota, Ïe socio-kulturní a procesuální rozbor podmínek, v nichÏ má etick˘ ideál pÛsobit, jej neznehodnocuje, n˘brÏ nám dává zpÛsobilost lépe pfiedpokládat moÏná napûtí a konflikty. „V‰emi tûmito diskusemi 80. let zvífien˘ prach ãeského dûjepisectví se ale bohuÏel zaãal znovu usazovat na staré police archivních krabic,“ fiíká závûrem svého vstupního textu Milo‰ Havelka (s. 57). Recenzovaná publikace zásluÏnû poskytuje zafiazen˘mi texty a zpÛsobem, jímÏ je k nim ãtenáfi uveden, pfiíleÏitosti jak v teoretick˘ch a metodologick˘ch debatách tento prach znovu vzedmout. Ne proto, abychom dosáhli dusivého ka‰le kolegÛ, n˘brÏ proto, abychom kriticko-analytickou

27 ALFRED WEBER, Der dritte oder der vierte Mensch. Vom Sinn des geschichtlichen Daseins, München 1953, s. 29–98; E. TRAVERSO, Trhlina v dûjinách. Esej o Osvûtimi a intelektuálech.

[ 94 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

úvahou dovedli identifikovat a demontovat „symbolická centra“ ãesk˘ch dûjin v jejich vazbû na pﬁíslu‰nou v˘kladovou tradici a abychom posílili na‰i schopnost reflektovanû zacházet s pojmy, vnímat meze moÏností empiricko-historického pﬁístupu a rozli‰ovat nutná a priori historického poznání od jeho ideologického znásilÀování.28 Jan Horsk˘ (1963) pÛsobí na Fakultû humanitních studií UK, honza.horsky@seznam.cz

28 Tato recenzní úvaha je souãástí ﬁe‰ení V˘zkumného zámûru MSM 0021620827 âeské zemû uprostﬁed Evropy v minulosti a dnes, jehoÏ nositelem je Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 95 ]

Poznámky na úplný okraj druhého dílu Sporu o smyslu českých dějin Martin C. Putna Autor této recenze nejprve pfiipomíná, Ïe si uvûdomuje problematiãnost Ïánru recenze. Své metodologické poznámky uloÏil do textÛ Obnovení Zápisníku, vyhlazení recenzentÛ (Souvislosti 2004, ã. 1) a Vyhlazení recenzentÛ II (Souvislosti 2004, ã. 2). Jádrem tûchto reflexí je poÏadavek, aby recenzent pfiedem jak˘chkoli soudÛ definoval svou vlastní názorovou a osobní pozici vzhledem k tématu i Ïánru knihy i k osobû autorovû – jinak budou jakékoli jeho soudy nepoctivé, neboÈ zamlãující pfiedporozumûní, které je vûdomû nebo nevûdomû spoluutváfielo. Kniha Milo‰e Havelky Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1938–1989 je dílem, které má dvû roviny – ideovou a metaideovou. Autorem vybrané texty reflektují otázku „smyslu ãesk˘ch dûjin“ v podstatû ze tfií ideovû dosti jasnû definovan˘ch pozic: katolické, evangelicko-masarykovsko-demokratické a (post)marxistické. Takovéto pozice se mohou rÛznû promûÀovat (a toto promûÀování je jedním z nejzajímavûj‰ích aspektÛ Havelkova v˘bûru), av‰ak zachovávají si své konstanty a své základní pfiedporozumûní. Autor pak v˘bûrem a úvodní studií usiluje poskytnout co nejobjektivnûj‰í a nejnezaujatûj‰í – fieknûme metaideové – pfiedstavení problému pro ãtenáfie. Práce, kterou autor vykonal shromáÏdûním a komentováním tak rÛznorodého materiálu, je hodna maximálního respektu a uznání. Respektu a uznání je hodna i obsáhlá recenze Jana Horského. V‰echny dal‰í poznámky nechÈ jsou vnímány na pozadí tohoto zásadního respektu a uznání k práci autora i prvotního recenzenta. Vzhledem k tématu práce autor této recenze pokládá za tím více nezbytné, aby definoval svou vlastní pozici k tématu i k osobám. Pokud jde o téma, autor této recenze se s tématem sporu o smysl ãesk˘ch dûjin setkal mnohokrát ve své vlastní odborné práci, zvlá‰tû pfii pfiípravû prvního (1848–1918) a nyní i druhého (1918–1945) dílu âeské katolické literatury, kde je rovnûÏ pojednáváno dílo a názory mnoha osobností, zastoupen˘ch v antologii Milo‰e Havelky (T. G. Masaryk, J. Pekafi, F. X. ·alda, E. Rádl, K. Miklík, J. B. âapek a dal‰í). Autor této recenze se názorovû deklaruje jako katolík a antikomunista. Pokud jde o osoby: s autorem i s prvotním recenzentem se osobnû zná, pracuje s nimi na jedné fakultû, nemá v‰ak vÛãi jednomu ani druhému jiné neÏ profesionální vazby. Nespolupracoval s nimi na Ïádném konkrétním projektu ani s nimi nevedl Ïádn˘ druh sporu. Teprve vzhledem k takto vymezené pozici recenzenta je moÏné zaujmout stanovisko ke knize Milo‰e Havelky. Z ní plyne, Ïe jeho následující poznámky budou ovlivnûny názorovû, nikoli osobnû. Z ní pak musí zaznít jedna zásadní námitka.

[ 96 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Tato námitka zní: úsilí autora knihy postavit se do pozice „metaideové“, do pozice objektivního historika sporu, je sice od autora práce podobného druhu jakoby automaticky oãekáváno, av‰ak v praxi není moÏné tuto pozici stoprocentnû dodrÏet. Nikoli z deklarace autora knihy, ale z jeho v˘bûru textÛ do antologie a z nûkter˘ch formulací v úvodní studii vypl˘vá, Ïe ze tfií v˘‰e jmenovan˘ch názorov˘ch proudÛ je mu nejbliÏ‰í proud (evangelicko)-masarykovsko-demokratick˘, zatímco proud katolick˘ hodnotí spí‰e „zvnûj‰ku“ a se zfietelnou distancí. To je jeho legitimní volba, stejnû oprávnûná, jako by byla volba opaãná: kaÏd˘ interpret rozdíln˘ch historick˘ch tradic (autora této recenze nevyjímaje) by si v‰ak mûl v takovém pfiípadû b˘t o to více vûdom rizika pfii svém posuzování „svého“ a „toho druhého“. Postoj Milo‰e Havelky rozhodnû nelze oznaãit za „protikatolick˘“, ba autor dûlá v‰e pro to, aby takov˘ nebyl. Nelze v‰ak nevidût, Ïe se i pfii v‰í své erudici pohybuje v systému katolick˘ch ideologémat a na katolické kulturní scénû ménû suverénnû neÏ v prostoru masarykovské tradice, coÏ pak nutnû ovlivÀuje jeho v˘bûr a hodnocení. Ve v˘bûru autorÛ se to ukazuje napfiíklad takto: zatímco v˘bûr autorÛ evangelické a/nebo masarykovské obedience je velmi reprezentativní (J. L. Hromádka, O. OdloÏilík, E. Kohák, V. âern˘, B. Komárková atd.) – pokud to autor recenze mÛÏe posoudit! –, v˘bûr katolick˘ch autorÛ za takov˘ prohlásit nelze. Katolické autory, které do antologie Milo‰ Havelka vybral, hodnotí víceménû na základû tûchto vybran˘ch jednotliv˘ch textÛ, nikoli v‰ak na základû kontextu jejich díla. V dÛsledku toho pak mÛÏe b˘t zkreslen jejich profil. To se ukázalo v pfiípadû Konstantina Miklíka. Ten je v obou svazcích pfiedstaven jako bezmála svûtlá v˘jimka mezi katolíky proto, Ïe se ve sporu Masaryk-Pekafi postavil na stranu Pekafiovu, av‰ak není brán v potaz celek jeho díla, z nûhoÏ Miklík naopak vystupuje jako bytostn˘ antidemokrat (Kniha o dobrém zfiízení státu), v oboru literární kritiky antiumûleck˘, úzkoprs˘ moralista (Klíã k dobré literatufie) a obecnû jedna z nejproblematiãtûj‰ích postav katolické scény první a druhé republiky. Zafiazení textu Franti‰ka Schwarzenberga je jistû chvályhodné, av‰ak Franti‰ek Schwarzenberg se otázkou ãesk˘ch dûjin jinak témûfi nezab˘val, vÛbec nebyl historik a témûfi vÛbec neÏil ve Vídni (jak tvrdí biografická poznámka). Místo nûho tu mûl b˘t jeho bratr Karel VI. Schwarzenberg, kter˘ byl historik a Ïil ãást Ïivota ve Vídni, pro kterého byla naopak otázka smyslu ãesk˘ch dûjin celoÏivotním zájmem a kter˘ tradiãní katolicko-konzervativní pozici velmi zajímav˘m zpÛsobem posunul. Josef Bezdíãek, zafiazen˘ do antologie, nemá v dûjinách ãeské katolické kultury Ïádné v˘znamné místo. Vãlenûní jeho textu jakoÏto pfiíkladu „pokleslé podoby katolicko-konzervativního pojetí ãesk˘ch dûjin a jeho bezradnosti vÛãi realitû“ (s. 40) je zcela zbyteãné. Nejde o to, Ïe by nemûly b˘t pfiipomínány pozice kato-

MARTIN C. PUTNA

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 97 ]

lick˘ch autorÛ, které se jeví jako problematické, jak se o to naopak snaÏí nûktefií katoliãtí interpreti, naopak. Mûly by v‰ak b˘t pfiipomínány ty, které jsou pfii v‰í problematiãnosti nûjak originální nebo v˘razné. Místo Bezdíãka mohl b˘t z katolick˘ch exulantÛ zafiazen kupfiíkladu Bohdan Chudoba, kter˘ v exilu dospûl na pozoruhodné, byÈ krajnû kontroverzní názorové pozice. Z dal‰ích pfiedstavitelÛ katolického my‰lení o ãesk˘ch dûjinách scházejí v prvním i v druhém díle tak v˘razné a individuální osobnosti „pravicové“ jako Jaroslav Durych, Jan Scheinost ãi Rudolf Ina Mal˘, nebo naopak „levicové“ jako Adolf Kajpr. Autor recenze si velmi dobfie uvûdomuje, Ïe je vÛãi autorovi knihy ve v˘hodû, neboÈ on se katolickou scénou systematicky zab˘vá. RovnûÏ si uvûdomuje, Ïe v podobné pozici by se ocitl sám, kdyby sestavoval podobnou antologii – jen by námitka zaznûla z opaãné strany. Autor recenze v‰ak znovu zdÛrazÀuje, Ïe jeho námitka zaznûla na pozadí zásadního respektu k vykonané práci, která bude pro pfií‰tí léta jednou z orientujících knih v tomto oboru. Mûl-li by autor recenze – po vzoru recenzenta prvotního – vyzvednout jeden text, kter˘ je jeho vlastnímu stanovisku k problému nejbliÏ‰í, „hlasoval“ by pro text katolického exilového teologa Karla Skalického, kter˘ se pokou‰í vnímat jednotlivé tradice jako vrstvy dûjinnû národního vûdomí, které rÛzn˘m zpÛsobem prorÛstají do na‰í souãasnosti a které nemusejí nutnû stát proti sobû. V tomto ohledu editor podle na‰eho soudu v˘znam Skalického nedocenil. Skalick˘ totiÏ tradiãní kontradikci katolick˘ch a evangelick˘ch postojÛ svou koncepcí „vrstev“ nejen pfiekonává, ale pfiímo pfiedjímá stanovisko velmi typické pro dne‰ní, nikoli metaideov˘, ale postideologick˘ stav. Stav, v nûmÏ se stále fiidãeji vyskytují katolické, masarykovské ãi evangelicko-masarykovské postoje v ãisté podobû a stále více jsou nahrazovány individuální percepcí, kombinací a interpretací prvkÛ ze v‰ech tûchto vrstev. Jen jedno stanovisko by mûlo b˘t nadále ve slu‰né spoleãnosti nepfiijatelné, jen k jednomu stanovisku není moÏné pfiistupovat s metaideovou neutralitou ãi postideologickou lhostejností: ke komunismu ve v‰ech jeho variantách. Problém komunismu totiÏ nebyl je‰tû dostateãnû posouzen z hlediska morálního. I k tomu poskytuje Havelkova antologie pfiíleÏitost. Texty z pera disidentsk˘ch (post)komunistick˘ch autorÛ, nejnápadnûji z pera Lubo‰e Kohouta, totiÏ vykazují tak tvrdo‰íjné odmítání jakékoli sebereflexe („pozitivní geneze marxistické historiografie od roku 1945 do období normalizace“, „plnokrevn˘ vstup na‰í marxistické historiografické formující se ‰koly“ – s. 387), Ïe vedou ãtenáfie spontánnû k postoji právû opaãnému, coÏ mÛÏe recenzenta antikomunistu jenom tû‰it. Martin Putna (1968) pÛsobí na Fakultû humanitních studií UK, 11933@fhs.cuni.cz

[ 98 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Přátelská odpověď přátelským recenzentům i kritikům Miloš Havelka Riziko pro autora kaÏdého textu a pro editora kaÏdého v˘boru statí spoãívá v tom, Ïe ãtenáfi jejich v˘konu z mnoha pfiirozen˘ch dÛvodÛ (sociálních, historick˘ch, kulturních a také svûtonázorov˘ch a generaãních) vlastnû rozumí lépe neÏ sám autor, resp. editor. Tak by se asi dal zjednodu‰it jeden z fatálních principÛ tzv. dûjin pÛsobení (Wirkungsgeschichte) v Gadamerovû hermeneutice. Nejen proto, Ïe je prakticky nemoÏné plnû a vûrnû rekonstruovat pÛvodní autorÛv zámûr, neboÈ ten je pfiístupn˘ pouze prostfiednictvím toho, co bylo nûjak zformulováno a pfiedloÏeno, ale zejména proto, ponûvadÏ promûnami doby i kaÏd˘m v˘kladem se text nutnû dostává do nov˘ch v˘znamov˘ch kontextÛ. A ãtenáfi (a samozfiejmû i recenzent) k cizímu textu pfiistupuje vÏdy z pÛdy jiné Ïivotní i intelektuální (a v nûkter˘ch sloÏkách potenciálnû i rozsáhlej‰í) zku‰enosti, ãasto s jin˘m zájmem a vût‰inou i s odli‰nou vnímavostí.1 Proto mÛÏe cizím textÛm rozumût pln˘m právem jinak a hlavnû z nich vyãíst i to, o ãem jejich autor sám tfieba nevûdûl, anebo co sám (a zase z dÛvodÛ kulturních, svûtonázorov˘ch ãi generaãních) nebyl s to zachytit nebo zformulovat.2 Nehledû na historické promûny funkcí, norem a hodnot ve v˘voji svûtonázorov˘ch struktur, coÏ je dÛleÏité zejména pfii v˘kladu textÛ historicky star‰ích. Tomu by se v‰ak nemûlo rozumût zjednodu‰ujícím zpÛsobem jako nûjakému relativizaãnímu principu, nebo dokonce jako postmoderní hodnotové neutralizaci, a nemá to znamenat ani sebeomlouvání autora, ani zlehãování recenzních a kritick˘ch ãinností, ale spí‰e jen upfiesÀovat jejich vzájemnosti, pfiípadnû jejich moÏné míjení se.

1 Jen na okraj a jako pfiíklad nejednoznaãnosti dûjin pÛsobení mého v˘bûru i argumentace je zde moÏné uvést, Ïe zatímco pro kolegu Putnu mám spontánnû a podvûdomû nejblíÏe ke stanoviskÛm proudu (evangelicko) masarykovsko-demokratického, tfieba pro francouzského Masarykova biografa Alaina Soubigou jsem historik a sociolog blízk˘ katolick˘m kruhÛm – srov. ALAIN SOUBIGOU, Tomá‰ Garrigue Masaryk, Praha-Litomy‰l, 2004, s. 78–79. A ve vefiejn˘ch diskusích s Jaroslavem Opatem jsem v souvislosti s formulací z prvního dílu, Ïe uÏ „pfied první svûtovou válkou bylo zfiejmé, Ïe vûdecky a hlavnû metodologicky ze sporu vy‰la vítûznû Gollova ‰kola, Ïe se její metodologick˘ historismus ukázal silnûj‰í neÏ MasarykÛv realismus smyslu“ – srov. MILO· HAVELKA, Spor o smysl ãesk˘ch dûjin 1895–1938, Praha 1995, s. 27 – byl nûkolikrát oznaãen za souãasného hlavního Masarykova kritika a dezinterpreta. Dokonce se objevila nepravdivá denunciace, Ïe je to tím, Ïe jsem pfiíbuzn˘ s protektorátním Jifiím Havelkou. 2 Z tohoto hlediska je tedy ãetba cizích textÛ vÏdycky zároveÀ v˘zvou k propátrávání vlastních stanovisek (a pfiedsudkÛ).

MILOŠ HAVELKA

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 99 ]

V pfiípadû vydání druhého dílu Sporu o smysl ãesk˘ch dûjin 1938–1989 podobn˘ princip interpretaãní otevfienosti platí vícenásobnû: na stranû autora a editora moÏná silnûji s ohledem na formulace v textu pfiedmluvy a na specifika v˘bûru do knihy zafiazen˘ch (i nezafiazen˘ch) pfiíspûvkÛ, vznikl˘ch v promûnách let 1938–1989, a samozfiejmû také na stranû ãtenáfie, pfiípadnû recenzenta, s ohledem na rozdíly, dané potenciálnû odli‰n˘m porozumûním jednotliv˘m textÛm (a jejich kontextÛm), a také tím, jak (ze své pozice) hodnotí dûjiny jejich pÛsobení. Je proto tfieba zdÛraznit, Ïe to, co Martin C. Putna ukazuje jako vnitfinû spornou snahu o zaujetí „metaideové“ pozice objektivního historika sporu, nebylo, a s ohledem na shora konstatované ani nemohlo b˘t m˘m v˘chodiskem, natoÏ m˘m cílem. Vybrané texty mají pfiiblíÏit rÛzné pozice, z nichÏ se argumentovalo, a zároveÀ i ukazovat (a pokud moÏno dokládat) zvlá‰tní, v jednotliv˘ch textech a fázích sporu se prosazující „heterogonii úãelÛ“, tzn. navazování jeho témat a obsahÛ na dal‰í motivy, které tato základní témata a obsahy ze své strany více ãi ménû posouvaly nebo reformulovaly, coÏ samozfiejmû neznamená, Ïe by se o jednotliv˘ch poloÏkách v˘boru nemûlo diskutovat. Ménû v˘raznou se pfiitom ve druhém svazku ukazovala problematika metodologická. V Ïádném pfiípadû tedy nemûlo b˘t v˘sledkem pfiitakání jednomu ze zformulovan˘ch pfiesvûdãení. Nepominutelnou funkcí jednotliv˘ch, ke sporu se vyjadfiujících a ve druhém díle prezentovan˘ch autorÛ byla totiÏ od poãátku snaha, nacházet a potvrzovat, moÏná dokonce pfiímo simulovat národní a kulturní hodnoty, vytváfiet k nim „historické obrazy“ a události pfiedkládat jako „reprezentace“ rÛzn˘ch, v nich skryt˘ch hodnot, a tak pfiímo i nepfiímo stabilizovat národní spoleãenství, potvrzovat hodnoty, konstruovat jeho perspektivy a akumulovat jeho symbolick˘ kapitál. Nej‰ir‰í folií m˘ch úvah byly tedy pfiístupy rozumûjící „sociologie vûdûní“, zdÛrazÀující historicky konkrétní i zvlá‰tní ideové a nikoli „metaideové“ pozice, a to nejen proto, Ïe metaideovost lze sice podle mne proklamovat, ale v praxi není moÏné ãestnû dodrÏovat, ale také proto, Ïe z mého hlediska metaideovost pfiedstavuje jen snahu o jinou formulaci ideálÛ sporného, jen deskriptivního a enumerativního „pozitivismu“, kter˘ se mi pro dan˘ pfiípad zdá stejnû málo produktivní, jak o‰idné b˘vá z druhé strany i hledisko pfietûÏované svûtonázorem. Cel˘ spor o smysl ãesk˘ch dûjin, jak se vyvíjel a promûÀoval od konce 19. století dodnes, je pro mne pfiedev‰ím zvlá‰tním druhem kulturnû politického diskurzu moderního ãe‰ství, na jehoÏ utváfiení se spoleãnû – vzdor v knize ukazovan˘m (i neukázan˘m) rozdílÛm – podíleli a podílejí aktéfii, obhajující rÛzné ideové a doktrinální pozice, ãasto s tendencí si dûjiny pfiisvojovat a politicky hierarchizovat. Management dûjin se mi pfiitom v pfiíspûvcích druhého dílu zdál mnohem silnûj‰í neÏ v pfiípadû dílu prvního, nemluvû o pov˘‰enû kritickém zamlãování jeho jednotliv˘ch faset v oficiálním marxismu.

[ 100 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Produktivnûj‰í neÏ moÏné aktualizace jednotliv˘ch stanovisek, nebo dokonce moÏné pfiitakávání tûmto stanoviskÛm se mi proto ukazoval pfiístup z pozic „dûjin idejí“ nebo pfiímo kritiky ideologií. To znamená, Ïe alespoÀ v intencích a podtextech jsem se orientoval podle vazby jednotliv˘ch vybran˘ch statí k ‰ir‰ím politick˘m a kulturnû civilizaãním realitám, pfiípadnû s ohledem na jejich legitimizaãní potenciál. PfiehlíÏet jsem samozfiejmû nemohl ani to, Ïe fiada textÛ vznikala takfiíkajíc ve vzájemném ãasovém nebo i v˘znamovém kontaktu. Základní odli‰ení dvou podob ãeského dûjepisectví, které jsem v knize pouÏil, totiÏ evangelicko-pokrokáfiské a katolicko-konzervativní, pochází v zásadû od F. X. ·aldy. Na rozdíl od nûho v‰ak bylo mínûno ménû esenciálnû, spí‰e je jen dodateãnou badatelskou konstrukcí za úãelem elementárního rozãlenûní látky a její reifikace, a mûlo by slouÏit jen k naznaãení intence, nikoli jako nejvy‰‰í hledisko kritiky. To znamená, Ïe vybrané texty mají b˘t vidûny také ve svém zasazení do jin˘ch my‰lenkov˘ch kontextÛ, neÏ jsou historiografické, totiÏ právû do kontextÛ svûtonázorov˘ch, doktrinálních, hodnotov˘ch, nacionálních atd. Pfiedstavují rÛzné pokusy o fie‰ení „ãeské otázky“ z pfiedpokladu její vnitfiní nejistoty a moÏná i z pocitu slabosti skupinové identity, jiÏ jednotliví autofii reprezentují, coÏ se v urãitém okamÏiku mÛÏe zdát zajímavûj‰í neÏ jednotlivé konkrétní pokusy o odpovûì. Ne náhodou Masarykova âeská otázka, s jejímiÏ v˘klady je vznik sporu pfiirozenû spojován, vznikla jako pokus o vyplnûní kulturního a politického hodnotového vakua po rukopisné krizi. Tvrzení, Ïe „v˘bûr autorÛ evangelické a/nebo masarykovské obedience“ je reprezentativnûj‰í neÏ v˘bûr autorÛ katolick˘ch, je moÏná optick˘ klam, pocházející z faktu, Ïe oni prvnû zmínûní mûli z vûrouãn˘ch, pfiípadnû i politicko legitimizaãních dÛvodÛ mnohem vût‰í zájem na obhajobû jedné z hlavních Masarykov˘ch (ve skuteãnosti od Palackého pocházejících) tezí sporu o v˘znamu husitství a reformace pro ãeské dûjiny vÛbec a národní Ïivot zvlá‰È. V nej‰ir‰ím, pfiípadnû v ideálnû typickém smyslu slova „autokefální“ církve (a jejich „mluvãí“) nepochybnû potfiebují z legitimizaãních dÛvodÛ více dûjin a více historické pamûti neÏ tfieba „mluvãí“ církve ve stejnû ideálnû typickém smyslu „transmontání“. Zdálo se mi rovnûÏ dÛleÏité naznaãovat i moÏná skrytá pfiíbuzenství: marxistické pojetí ãesk˘ch dûjin má spontánnû blíÏe k evangelicko-pokrokáfiskému neÏ konzervativnû-katolickému, i kdyÏ tfieba Petr âornej poukazoval na filiace mezi Tomkov˘m ÎiÏkou a marxistick˘mi v˘klady husitismu. To v‰echno pro mne také znamenalo, Ïe niãemu nemÛÏe pomoci upfiednostÀování jedné pozice na úkor druhé, ale Ïe obû nejzákladnûj‰í stanoviska je tfieba vidût a ukazovat jako v urãité dobû vznikl˘, historicky jedineãn˘ (a v jin˘ch národních kulturách neznám˘) celek, kter˘ má z odbornû badatelského hlediska vût‰inou charakter „fale‰ného vûdomí“, pfiinejmen‰ím charakter tezí, jeÏ není moÏné vûdec-

MILOŠ HAVELKA

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 101 ]

ky ani vyvrátit, ani potvrdit. Jejich „nefalzifikovatelnost“ v popperovském smyslu obsah tûchto tezí sice vyfiazuje z postupÛ vûdeckého-historiografického bádání, coÏ ale rozhodnû neznamená, Ïe by jejich anal˘za mûla b˘t nedÛleÏitá, nebo dokonce nezajímavá. Pouze vypovídá o nûãem jiném, neÏ ãlovûk na první pohled oãekává. Odtud by se mûlo rozumût tfieba zafiazení, resp. nezafiazení jednotliv˘ch textÛ. Otázek, které jejich v˘bûr navozuje, je více. Tfieba o dÛvodech absence eseje Milana Kundery o âeském údûlu, kter˘ inicioval známou diskusi s Václavem Havlem (a dal‰ími) na pfielomu roku 1968/1969, proti jehoÏ publikaci autor protestoval. I kdyÏ mne Kunderovo odmítnutí souhlasu k publikaci s ohledem na zam˘‰len˘ celek mrzelo, nakonec absenci této diskuse nepovaÏuji za tak fatální, protoÏe její klíãové texty byly témûfi kompletnû publikovány v poznámkách k Sebran˘m spisÛm Václava Havla v nakladatelství Torst, a jsou tedy dostupné. Jejich struãné komentování v pfiedmluvû se mi proto zdálo dostaãující. Zásadnûj‰í otázka (upozornil na ni také Martin Nodl)3 smûfiuje k nepfiítomnosti „hlasatelÛ revoluãních tradic“ a k minimu pfiíspûvkÛ marxistick˘ch. DÛvodem v tomto pfiípadû bylo, Ïe u nich, resp. v nich do‰lo k odmítnutí masarykovské otázky po mravní závaznosti nalezeného humanitnû náboÏenského smyslu, a sice pomocí pfiedstavy o zvlá‰tních materiálních silách dûjin, a k údajnému naprostému vyfie‰ení otázky prostfiednictvím pfiátelství se Sovûtsk˘m svazem na vûãné ãasy. Politická doktrinalizace, apologetick˘ ráz formulací, opakování argumentÛ, nûkdy aÏ komick˘ prezentismus,4 nebo pfiímo zákazy jak smûrem k bádání o „sporu“ samém, tak o jeho star‰ích interpretech, ãiní – aÏ na v˘jimky – tuto ideologickou pozici intelektuálnû málo zajímavou. Její zaujetí kauzálnû i logicky znemoÏnilo zab˘vat se teoretick˘mi i obsahov˘mi otázkami smyslu dûjin, a v˘kony jejich stoupencÛ by se spí‰e mûly stát pfiedmûtem kritik promûn a v˘voje moderní ãeské historiografie, jiÏ – vzdor mínûní nûkter˘ch – prezentace rÛzn˘ch stanovisek ke sporu o smysl ãesk˘ch dûjin nemÛÏe nahradit. Naopak úvahy nad kontroverzním dokumentem Charty Právo na dûjiny, i pfies jeho tûÏi‰tû v kritice normalizaãní historiografie, podle mne s diskusemi o smyslu dûjin souvisejí sv˘m dÛrazem na morální rozmûr jak historick˘ch událostí, tak historiografické práce samé, a také diskusními kontexty, které to navozovaly. Na jednotlivé problémy zafiazen˘ch textÛ poukazuje také Martin C. Putna. Tfieba v pfiípadû Josefa Bezdíãka ale nebyla zámûrem kompromitace katolick˘ch kritik

3 MARTIN NODL, Glosy historické XXIII, Souvislosti 2007, ã. 1, s. 288–290. 4 Jen pro ilustraci pﬁipomeÀme Nejedlého oznaãování Jana ÎiÏky za komunistu a císaﬁe Zikmunda za fa‰istu.

[ 102 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Masaryka, ale poukaz na pfieÏívání urãitého druhu konzervativní argumentace. V této souvislosti se mi zdál Bezdíãek „reprezentativnûj‰í“ neÏ tfieba Rudolf Vofií‰ek, z jehoÏ formulací, vznikl˘ch na poãátku okupace, zaznívají emoce naprosto nezvládnuté. Podobnû nemá b˘t Konstantin Miklík dokladem vydavatelov˘ch sympatií k masarykovskému, resp. protipekafiovskému táboru, ale pfiíkladem „disipativní pozice“, ze které si Miklík, podobnû jako tfieba E. Rádl, mohl v Masarykovû my‰lení pov‰imnout nûkter˘ch antiliberalistick˘ch tónÛ, a naopak v postojích Pekafiov˘ch pfiedpokladÛ liberalistick˘ch, coÏ se mi i dnes zdá zajímavé nejen s ohledem na mezitím vytvofiené názorové stereotypy. „Antiumûleckost“ a „moralismus“, které kolega Putna u Miklíka zdÛrazÀuje, pro mne ãiní toto stanovisko srozumitelnûj‰ím, i kdyÏ jeho podrobnûj‰í anal˘za by patfiila spí‰e do diskuse o síle a slabostech ãeského konzervatismu. Souhlasím v‰ak s Martinem C. Putnou, Ïe nejpronikavûj‰í my‰lenky ke sporu z „katolického tábora“ pfiedstavuje do druhého dílu zafiazen˘ text Karla Skalického, jakkoli si nejsem jist, Ïe odhalování jednotliv˘ch tradic jako „vrstev dûjinnû národního vûdomí“, zdÛrazÀovan˘ch také Chudobou, a mimochodem diskutované nezávisle na vytvofien˘ch pozicích „sporu“ uÏ v polovinû 20. let,5 mÛÏe b˘t pro pojetí smyslu tak plodné, mimo jiné proto, Ïe dovoluje pfiedpokládat metahistorické kauzality a zdÛrazÀuje obsahovou komponentu filozofie dûjin, zakládající stereotypy orientací a chování, na úkor její komponenty metodologické. Skalického paradox se mi zdá spoãívat v tom, Ïe jeho – Putnou vyzvednuté – pfiekonání „tradiãní kontradikce katolick˘ch a evangelick˘ch“ pozic v „postideologickém“ smûru lze zároveÀ chápat jako pfiekonání filozofie dûjin vÛbec a její elementární touhy po univerzalizujícím v˘kladu zvlá‰tû. Proto se mi zde otázka tradic pfiesouvá ze sféry filozofie dûjin do roviny problémÛ utváfiení historické pamûti (a historického zapomínání), ba dokonce do s tím spojené oblasti „politiky s dûjinami“. Pokud jde o ostatní osobnosti z katolického tábora, nad nûkter˘mi Martinem C. Putnou jmenovan˘mi, zejména nad Jaroslavem Durychem, jsem opravdu uvaÏoval, ale nakonec, vût‰inou z dÛvodu rozsahu antologie, nikoho z nich nezafiadil, mimo jiné také proto, Ïe nikdo z nich – pokud vím – samostatnou a koncentrovanou staÈ k hlavnímu tématu knihy prostû nenapsal. Durchovo Bloudûní pro mne ale i tak zÛstává nejpfiesvûdãivûj‰í literární reprezentací konzervativnû-katolického pojetí ãesk˘ch dûjin a pfiedstavuje rozhodující pendant k Jiráskovu Temnu jakoÏto reprezentaci v˘kladu pokrokáfisko-evangelického.

5 Napfiíklad Milan HodÏa je‰tû jako ministr ‰kolství vyz˘val historiky k rozvíjení cyrilometodûjsk˘ch tradic jako potfiebného duchovního základu „ãechoslovakismu“. Na to pak také navazovala produkce úvah o rÛznosti a koexistenci národních tradic: husitsk˘ch, obrozensk˘ch, legionáfisk˘ch atd.

MILOŠ HAVELKA

DISKUSE A ROZEPŘE

[ 103 ]

Velkou v˘zvou byl pro mne Bohdan Chudoba, kter˘ problematice smyslu a obrazu ãesk˘ch dûjin vûnoval teoreticky zajímavou první kapitolu své knihy Jindy a nyní z roku 1946, kde byly – mimo jiné – formulace tradic zdÛraznûny jako hlavní v˘sledek historického poznání. K Chudobovi jsem se ale, podobnû jako k absenci ZdeÀka Kalisty, vyjádfiil v pfiedmluvû. Pokud jde o pozdûj‰í v˘voj Chudobov˘ch stanovisek, musím jen litovat, Ïe s jejich ãásteãnou prezentací v ãasopise Souvislosti jsem se mohl seznámit aÏ po odevzdání mého rukopisu do nakladatelství v roce 2002. Text Franti‰ka Schwarzenberga O smysl na‰ich dûjin vy‰el v roce 1969 v periodiku âeskoslovenské spoleãnosti pro vûdy a umûní Promûny a pfiímo souvisí s tématem, a to na rozdíl od jeho textu Masaryk a na‰e státnost, kter˘ vznikl pro masarykovskou konferenci ve ‰v˘carském Interlakenu, konanou na jafie roku 1980, a rovnûÏ vy‰el v Promûnách. Byl pak znovu oti‰tûn v samizdatovém vydání Masarykova sborníku VII, pfiipraveném ke 130. v˘roãí Masarykova narození. V prostfiedí ãeského disentu, tehdy diskutujícího o problémech smyslu ãesk˘ch dûjin dost intenzivnû, pÛsobil tedy zfietelnûji Franti‰ek neÏ Karel Schwarzenberg, vzdor tomu, Ïe nebyl historik, ale diplomat a politolog. Je ale moÏná opravdu chybou, Ïe vÛbec nebylo zafiazeno alespoÀ nûco z historika a heraldika Karla Schwarzenberga, tfieba jeho men‰í text z roku 1937 Politická my‰lenka Josefa Pekafie, kter˘ v‰ak mífiil jinam a nadto by patfiil do prvního dílu v˘boru, kde ale problémy s rozsahem knihy byly je‰tû vût‰í neÏ v dílu druhém. Toto ãistû pragmatické hledisko rozsahu, jakkoli dÛleÏité, v‰ak nemíním jako omluvu mého v˘bûru, a to ani pro pfiípad prvního svazku, ani svazku druhého. Jistû je pravda, Ïe pfiíspûvky, vybrané do druhého dílu, nemusí b˘t pro nûkoho celkovû tak v˘razné a co do svého v˘znamu tak jednoznaãné, jako tomu bylo v pfiípadû dílu prvního, za coÏ ale jejich editor nemÛÏe. Pfiesto se domnívám, Ïe zejména texty Jana Patoãky, Mirko Nováka, Karla Skalického, Bedfiicha Loewensteina, BoÏeny Komárkové, Jana Kfiena ãi Otakara OdloÏilíka stojí za víc neÏ jen pfieãtení (a pouhou registraci), aÈ uÏ o sobû, anebo i v ‰ir‰ím kontextu témûfi sto let trvajících diskusí. Milo‰ Havelka (1994) pÛsobí na Fakultû humanitních studií UK, Milos.Havelka@fhs.cuni.cz

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 105 ]

RECENZE A REFLEXE

[ 106 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

RECENZE A REFLEXE

[ 107 ]

Zdeněk Vašíček, Archeologie, historie, minulost, Praha 2006, Karolinum, 158 s., ISBN 80-246-1161-9

Recenzovaná práce je upraven˘m autorsk˘m pfiekladem jiÏ klasické knihy ZdeÀka Va‰íãka L'archéologie, l'histoire, le passé. Chapitres sur la présentation, l'épistémologie et l'ontologie du temps perdu, jeÏ vy‰la v PafiíÏi roku 1994. âeskému ãtenáfii byla její ãást (3. kapitola) zpfiístupnûna jiÏ v roce 1996 v práci Obrazy (minulosti). O bytí, poznání a podání minulého ãasu. Jedná se, alespoÀ se domnívám, o jedno z patnácti ãi dvaceti základních epistemologick˘ch pojednání povahy historie (propojení rozboru historie a archeologie je pak je‰tû originálnûj‰í), která vy‰la ve svûtové literatufie za poslední ãtvrtstoletí. Vzhledem k vût‰ímu ãasovému odstupu od pÛvodního vydání nechci na tomto místû podávat souhrnnou recenzi této knihy. Navíc nejsem ani kompetentní se k ní vyslovit v plném rozsahu jejího zábûru. Chtûl bych pouze vyuÏít ãeského vydání této práce k tomu, abych z dûjepisného hlediska (ãi lépe z hlediska teorie a metodologie historick˘ch vûd) jednak upozornil na nûkteré momenty Va‰íãkova v˘kladu, které mám za zajímavé a aktuální i pro nynûj‰í debaty, jeÏ se u nás stran dûjepisectví vedou, jednak se pokusil naãrtnout nûkteré otázky, které povaÏuji za zajímavé dále diskutovat. Zdenûk Va‰íãek patfií k tûm autorÛm, ktefií vidí v˘znam „podání“ historie i pro na‰i zpÛsobilost historii poznávat ãi jí porozumût. To v‰ak neznamená, Ïe by souhlasil s redukcí dûjepisectví na pouhou narativní strukturu. „Vezmeme-li za specifikum historiografie pfievládající zpÛsob podání, zejména narativitu, není to,“ soudí, „kritérium jednoznaãné. Jednak se narativita zdaleka neomezuje na historiografii, jednak se na ni nemusí omezovat historické podání. Stejnû tak se historiografie neomezuje na hermeneutické a idiografické pfiístupy. Zdá se, Ïe není kritéria, které by jednoznaãnû rozhodovalo o pfiíslu‰nosti jednotliv˘ch v˘povûdí k ní; je to spí‰e celek jejích pravidel a metod, kter˘ ji identifikuje, aniÏ by ji definoval.“ (s. 89–90) Ve Va‰íãkovû pojetí „vysvûtlení pfiíbûhem nepostaãuje“ (s. 82; podobnû ani soustava obecnûj‰ích pojmÛ nemusí b˘t vÏdy „vysvûtlením“, n˘brÏ tfieba jen „popisem“ – s. 85). Tím je pojetí recenzované práce podstatnû odli‰né od striktního narativismu Ankersmitova ãi Whiteova raÏení, v nûmÏ vyprávûní samo má vysvûtlující sílu, neboÈ konstituuje souvislost jevÛ, a v nûmÏ se popírá, Ïe by ‰lo nalézt nûjaké epistemologické dÛvody, jimiÏ by bylo moÏné vypravování oprávnit (narace je v tomto striktním pohledu autoreferenãní). Nejen v ãeském dûjepisectví, dodejme, se zaÏilo jakési – s dovolením – „pfiíbûháfiství“, pfiesvûdãení (teoreticky zdánlivû oprávnûné striktním narativismem), Ïe dûjepis je totoÏn˘ s vyprávûním a Ïe tudíÏ lze prostû jen vyprávût a volnû fabulovat.

[ 108 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Proti tomuto „pfiíbûháfiství“ nelze klást jiÏ dávno antikvované stanovisko hájící nespornou objektivitu dûjepisného poznání. Historické vûdy jsou konstruktivistické, dûjepisectví obsahuje z velké ãásti narativní struktury, coÏ v‰ak neznamená, jak ukazuje Va‰íãkova práce, Ïe by bylo dûjepisectví redukovatelné na pouhé autoreferenãní narace. V tomto smyslu nabízí Va‰íãek velmi produktivní kritické stanovisko jak vÛãi bájivému pfiíbûháfiství, tak vÛãi naivnímu objektivismu. Zdenûk Va‰íãek v rámci své argumentace jednak upozorÀuje, Ïe historiografie se jiÏ dávno neomezuje jen na události a téÏ fiíká, Ïe „diskurz pfiíbûhu“ postaãuje snad jen pfii zachycování jednoduch˘ch diachronií. V archeologii i v historii v‰ak máme co do ãinûní se „situacemi“, které jsou synchroniemi. Nelze je tudíÏ uchopit pomocí pfiíbûhu, n˘brÏ v rámci „diskurzu obrazu“. Pro konstituování vrstvy historick˘ch vûd v rámci dûjepisectví byla v˘znamná promûna, kterou Zdenûk Va‰íãek pojednává jako „,archeologizaci‘ historie“ (napfiíklad s. 46, 52 a zejména 69–72). Archeologizace historie je sv˘m zpÛsobem promûnou vztahu mezi archeologií a historiografií. Star‰í, jiÏ v 19. století kofienící, je historizace archeologie (napfiíklad s. 42, 69–70). Archeologizaci historie pfiinesly dûjiny struktur, seriální historie, historie dlouhého trvání, historische Sozialwissenschaft, foucaultovská histoire vûdy (archeologie vûdûní) atd. Postupy této historie jsou sluãitelné s archeologick˘m pfiístupem k pramenÛm, a tudíÏ se nemusí ani pfiíli‰ odli‰ovat „podání“ této historie od archeologie (s. 70). Pro archeologizaci historie je charakteristické „povaÏování jednotliv˘ch pfiípadÛ individuálního chování za indikátory, a to ve vût‰ím poãtu za úãelem jejich srovnávání a zji‰Èování tendencí“ (s. 70). „Historiografie takto provozovaná má pak za svÛj pfiedmût struktury a procesy málo uvûdomované, obvykle tedy dlouhodobé ãi vyskytující se ve velkém prostoru.“ (s. 70–71) Archeologizace historie souvisí s ústupem v˘znamu dûjepisecké orientace na intencionální události, a tudíÏ i s tím, Ïe diskurz pfiíbûhu jiÏ nepostaãuje. „S ,hrnci‘ nenakládáme jako se svûdky, ale jako s indikátory. Jednak mohou svûdkové lhát, ale pfiedev‰ím vyprávûjí jen to, co vyprávût chtûjí – na‰e otázky je nezajímají. ,Hrnce‘ se o nás nezajímají také, ale lze se jich ptát bezmála na v‰e, spokojíme-li se s jejich jednoduch˘m jazykem, omezen˘m na ano a ne. Na‰tûstí lze za indikátory povaÏovat i svûdky.“ (s. 50) Archeologizace historie v‰ak ve Va‰íãkovû pojetí neznamená nûjakou její promûnu v tvrdou, nespornû objektivní vûdu. „KaÏd˘ popis“, tedy i ten archeologick˘, „je popisem orientovan˘m“ (s. 51) a Ïádná metoda „není nevinná“. V tomto smyslu by ‰lo Va‰íãkova v˘kladu pouÏít kupfiíkladu i jako v˘chozího bodu pro kritiku Foucaultovy „archeologie vûdûní“ potud, pokud Foucault tvrdí, Ïe jeho popis diskurzu není interpretací.1

1 MICHEL FOUCAULT, Archeologie vûdûní, Praha 2002, s. 211.

JAN HORSKÝ

RECENZE A REFLEXE

[ 109 ]

Zmínku zasluhuje i Va‰íãkovo upozorÀování na nekontrolované zacházení se slovy jak v archeologii, tak v historii (s. 67–68). Se slovy a pojmy je nutno nakládat reflektovanû, byÈ pojmosloví v tûchto disciplínách nebude mít nikdy povahu pfiesnû definovan˘ch konceptuálních soustav. „Historické pojmy“ jsou podle Va‰íãkova v˘kladu „polytetické a difusní (tj. pfiekr˘vající se a neohraniãené; neuráÏlivé v˘razy pro vágnost). Proto se musejí uvádût jejich rÛzné v˘znamy, rÛzné kontexty, rÛzná pouÏití a jejich v˘voj. Proto mohou b˘t rÛznû interpretovány. Nebyly jiné a nemohou b˘t jiné, a historiografii zb˘vá jen jejich kontrolované uÏití.“ (s. 95) Historik se totiÏ pohybuje nûkde mezi uÏíváním „komplexÛ“, tzn. v˘razy bûÏného jazyka, jeÏ se vztahují k bezprostfiední praktické ãinnosti, a uÏíváním (obecn˘ch) pojmÛ, soustavnû vymezen˘ch v rámci urãité (vûdní) nauky (s. 94). „Proto také musí historik podávat obraz minulosti – obraz a nikoli schéma v˘voje ãi abstraktní systém podléhající obecnému vysvûtlení.“ (s. 95) Va‰íãkÛv „obraz“ tak není Weberovou „ideálnû-typickou konstrukcí“ potud, pokud Weber trvá na tom, Ïe právû racionalita na‰ich rozumiv˘ch konstrukcí jedinû zaruãuje jejich (plnou) komunikovatelnost a komunikovatelnost je jeden ze základních znakÛ vûdeckosti.2 Ve Va‰íãkovû pojetí nemÛÏe, vzhledem k povaze historick˘ch pojmÛ, ideálnû-typická konstrukce nikdy dÛslednû naplnit oãekávání, která s ní spojuje Weber. ByÈ se netajím svojí weberiánskou „umanutostí“, domnívám se, Ïe je nutné tuto implicitní kritiku Weberova poÏadavku racionality konstrukcí rozumûjící sociologie v zásadû uznat za oprávnûnou (racionalita badatelova ideálnû-typického konstruktu je v rámci metodologie vlastnû zase jen ideálnû-typick˘m pfiedpokladem). To v‰ak neznamená, jak Va‰íãek ukazuje, Ïe bychom proto mûli rezignovat na „kontrolované uÏívání“ pojmÛ, právû naopak. V úvodu své knihy Zdenûk Va‰íãek odkazuje na Reinharta Kosellecka s tím, Ïe ten „poÏaduje dvû nové teorie, totiÏ teorii historick˘ch ãasÛ a teorii moÏné historie“. Va‰íãek dodává, Ïe ve své práci vysvûtluje obojí, ale, jak fiíká, „v˘sledek zdaleka teorií není. Nejsem si zcela jist, Ïe je to jen moje chyba. Co kdyÏ poÏadavek teorie je v tûchto pfiípadech ex definitione nesplniteln˘?“ (s. 11). Teorie „moÏné historie“ souvisí s Koselleckovou tezí, Ïe „mají prameny sice právo veta, ale samy se k niãemu nevyslovují. To, co dûlá dûjiny dûjinami, není samo z pramenÛ odvo-

2 Tak kupfiíkladu Webera vykládá GUNTER SCHOLTZ, Zum Strukturwandel in den Grundlagen kulturwissenschaftlichen Denkens (1880–1945), in: Geschichtsdiskurs, Band 4: Krisenbewußtsein, Katastrophenerfahrungen und Innovationen 1880–1945, hrsg. von W. Küttler, J. Rüsen, Ernst Schulin, Frankfurt am Main 1997, s. 40; GEORG G. IGGERS, Dûjepisectví ve 20. století. Od vûdecké objektivity k postmoderní v˘zvû, Praha 2002, s. 42–47, 115–117. Weber má tuto racionalitu za metodick˘ pfiedpoklad, kter˘m se nijak nepopírá (moÏn˘) odstup mezi racionalitou ideálního typu a (pfiípadnou) iracionalitou „empirického“, tzn. vlastního „historického“ – srov. MAX WEBER, Wirtschaft und Gesellschaft. Grundriss der verstehende Soziologie, Tübingen 19725, s. 3.

[ 110 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

ditelné,“ argumentuje, ,je zapotfiebí teorie moÏn˘ch dûjin, abychom vÛbec pfiivedli prameny k fieãi.‘“ (s. 63. K teorii moÏn˘ch dûjin srov. napfiíklad je‰tû s. 85 a 94–95.) Otázkou je, zda se teorie „moÏn˘ch dûjin“ uplatÀuje stejnou mûrou v diskurzu obrazu i v diskurzu pfiíbûhu. Vût‰í prostor neÏ teorii moÏné historie Zdenûk Va‰íãek ve své knize vûnuje teorii historick˘ch ãasÛ (zejména v˘klad na s. 111–127). Pfiitom se dostává i k tématu „nesouãasnosti souãasného“ (s. 116–117), které je rovnûÏ v˘znamné pro Kosellecka.3 Jde jak kupfiíkladu o to, Ïe se ve stejné kulturní vrstvû mohou vyskytovat produkty (artefakty) rÛzného data vzniku, tak o soubûh faktorÛ s rÛzn˘m ãasov˘m horizontem svého pÛsobení v jedné dûjinné situaci. Myslím, Ïe jak vzhledem k Va‰íãkovu, tak ke Koselleckovu v˘kladu stojí za to poloÏit si otázku, zda je nûjak˘ podstatn˘ rozdíl, pracujeme-li s teorií (obsaÏn˘ch, kvalitu nesoucích) ãasÛ, které vytváfiejí sv˘m spolupÛsobením konkrétní dûjinné situace, nebo uvaÏujeme-li ãas pouze jako neutrální rozmûr a v jeho rámci sledujeme rÛzné vrstvy kulturních sedimentÛ? Sám nejsem s to tuto otázku jednoznaãnû zodpovûdût. Nutno v‰ak uznat, Ïe kupfiíkladu Koselleck dokázal ve spojitosti s pojmy „prostor zku‰enosti“ a „horizont oãekávání“ promûnit teorii nesouãasnosti souãasného v pomûrnû produktivní analytick˘ nástroj. Jak jiÏ bylo svrchu fieãeno, pro ZdeÀka Va‰íãka pfiedstavuje jeho teorie „obrazu“ podstatnou souãást kritiky jednostranného zdÛrazÀování pfiíbûhovosti dûjepisectví. Nechci zde pfietlumoãovat celé Va‰íãkovo pojetí „obrazu“ (srov. zejména s. 91–98), n˘brÏ jen ty jeho rysy, které mne vedou k níÏe uveden˘m otázkám. „Obraz“ souvisí s nutností „podat“ dûjepisnû ãi archeologicky „situace“, jeÏ jsou „synchroniemi“, a jeÏ proto nelze popsat „diskurzem pfiíbûhu“. Obraz se vztahuje k celku. Je zde v‰ak „jisté napûtí mezi totalitou minulosti a inteligibilností historické reprezentace; napûtí konstitutivní pro pomûr zobrazovaného a zobrazení ve v‰ech sférách lidského snaÏení“ (s. 91). Obraz se skládá z „dílãích obrazÛ“ (s. 97). Jde v nûm v‰ak o zaãlenûní událostí do celku (s. 97). „Obraz má holistick˘, globální charakter, protoÏe mÛÏe b˘t ãten v rÛzn˘ch pofiadích, která se mohou stfiídat – jsou aleatorická.“ (s. 97) „Aleatoriãnost je pro obraz konstitiutivní, je to technick˘ prostfiedek, jak dosáhnout globálnosti, která je v tomto pfiípadû dána jako mnohost interpretací.“ (s. 97) V doslovu knihy fiíká Miroslav Petfiíãek, Ïe obraz „není nikdy vûc sama ve své singularitû, kaÏd˘ obraz je uÏ obecnina, a právû proto je mezi obrazem a tím, co obraz zobrazuje, diskontinuita, neboÈ, a to je podstatné, jak Va‰íãek ukazuje,

3 REINHART KOSELLECK, Vergangene Zukunft. Zur Semantik geschichtlicher Zeiten, Frankfurt am Main 2000, s. 130–143, 349–375.

JAN HORSKÝ

RECENZE A REFLEXE

[ 111 ]

„obraz má vÏdy svou vlastní, jinou organizaci, která je nezávislá na reprezentovaném“ (s. 142). Nejsem si v‰ak jist, zda tím Petfiíãek nepodsouvá Va‰íãkovi aÏ v˘luãnû konstruktivistické stanovisko. Obraz má svá vlastní pravidla, coÏ v‰ak neznamená, Ïe by Va‰íãek vyluãoval jakoukoli jeho verifikaci ãi falzifikaci. Zdenûk Va‰íãek pfiímo fiíká, Ïe „v˘znamové souvislosti vyjádfiené obrazem musejí v zásadû odpovídat struktufie zpodobÀovaného, ta v‰ak nemÛÏe nahradit pravidla vlastní obrazu“ (s. 96). Za v˘znamn˘ krom právû uvedeného mám v‰ak problém vztahu obrazu k celku, o nûmÏ Va‰íãek sám ví. Na jedné stranû je zde globalizující ambice obrazu a na stranû druhé to, Ïe „celek“ je badatelsky („obraz“ je ve Va‰íãkovû pojetí nejen „podání“, ale i nástrojem uchopení) ve své totalitû nedostupn˘. Lze si pak klást i dal‰í otázky: Co ale, kdyÏ vytváfiíme „fiady fiad“, jak fiíká Foucault, „tabulky“, nebo kdyÏ si po vzoru nûmecké historické sociologie vymezujeme pfiedmût na‰eho bádání jako „historické individuum“?4 Kupfiíkladu v rámci historické demografie, jeÏ by byla rovnûÏ hezk˘m pfiíkladem archeologizace historie, mÛÏeme sledovat korelace fiad, pfiedstavovan˘ch jednak v˘vojem kojenecké a dûtské úmrtnosti, jednak promûnami míry specifické manÏelské plodnosti. K tomu bereme je‰tû v potaz závislost tûchto jevÛ na tom, zda porod (ãi koncepce) byl manÏelsk˘ ãi nemanÏelsk˘, a uvaÏujeme k tomu tfieba navíc konfesijní pfiíslu‰nost rodiãovského páru. ByÈ studujeme korelace fiad, pfiece se jejich rozborem snaÏíme vztáhnout k urãit˘m (pravda abstraktnû a priori konstruovan˘m) situacím, jeÏ jsou synchroniemi. Nelze je tudíÏ postihnout pomocí „diskurzu pfiíbûhu“. ZároveÀ se v‰ak tyto situace chápou jako ãásti, segmenty sociokulturního celku. Tam, kde je metoda dostateãnû reflektována, jsou explicitnû oznaãovány, jako vyÀaté z ‰ir‰ího celku. ·lo by ale v jejich pfiípadû o „obrazy“? Necítím se b˘t zpÛsobil˘ na tomto místû naãrtnout jednoznaãnou odpovûì. Snad by ‰lo fiíci, Ïe rozli‰ení „pfiíbûhu“ a „obrazu“ je pouze jakousi ideálnû-typickou (ostatnû jiÏ svrchu jsem se doznal ke své weberiánské „umanutosti“) polarizací

4 M. FOUCAULT, Archeologie vûdûní, s. 16–17; VOLKER KRUSE, „Geschichts- und Sozialphilosophie“ oder „Wirklichkeitswissenschaft“? Die deutsche historische Soziologie und die logischen Kategorien Rene Königs und Max Webers, Frankfurt am Main 1999, s. 112–116. WeberÛv pojem „historického individua“ (historisches Individuum – kupfiíkladu evropsk˘ moderní kapitalismus, západní racionalita apod.) se v této sociologii stal analytickou kategorií. Její pomocí se pfii vztahování k hodnotám konstruuje objekt historicko-sociologického studia. Kupfiíkladu v pfiípadû sociologie náboÏenství Maxe Webera je komplexita jevÛ redukována vztaÏením náboÏenství k hospodáfiskému sm˘‰lení. Nejde o individuum, jednotlivinu, tak, jak by ji nazírali historikové, soudí kupfiíkladu Karl Mannheim, n˘brÏ o objekt studia, jenÏ je v nûkter˘ch, badatelem zvolen˘ch znacích ideálnû-typicky vyhrocen pro úãely anal˘zy. Mnohdy se jedná o jakési „historické makro-individuum“. Na v˘sledné konstrukci „historického individua“ se podílejí jak badatelovy v˘chozí hodnoty, k nimÏ je vztahováno (ve smyslu Weberovy teorie Wertbeziehung), tak ãásti, vrstvy ãi komponenty studované skuteãnosti.

[ 112 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

dvou mezních situací archeologického a dûjepisného podání, mezi nimiÏ se nachází ‰kála jak˘chsi „pfiechodov˘ch stavÛ“. MoÏná by se nabízela je‰tû jednodu‰‰í odpovûì: Zdenûk Va‰íãek mluví v pfiíslu‰né ãásti své knihy o archeologické ãi dûjepisné „syntéze“. „Tabulky“ ãi „historická individua“ právû pro svou segmentárnost nejsou pro takovou syntézu dostaãující. Mohly by pfiedstavovat jen ony „dílãí obrazy“, které musejí b˘t zaãlenûny do celkového obrazu. Pak se v‰ak vynofiuje dal‰í otázka. Pokud bychom chtûli rozbory Foucaultov˘ch „tabulek“ ãi „historick˘ch individuí“ nûmecké historické sociologie spojit s kauzálním v˘kladem, mohli bychom se setkat s problémem, kter˘ Lorenz pojednává jako otázku „konkurující kauzality“.5 Otázkou by pak mohlo b˘t, zda v rámci jednoho „obrazu“ mohou vÛãi sobû jednotlivé, jím obsaÏené „dílãi obrazy“ vystupovat jako tyto „konkurující kauzality“, nebo zda si povaha „obrazu“ vyÏaduje odstranûní jejich konkurence. Znamená-li aleatoriãnost obrazu i mnohost moÏn˘ch interpretací, pak by mohl „obraz“ vzájemnû si „konkurující kauzality“ unést. Nadhození uveden˘ch otázek rozhodnû neznamená, Ïe by Va‰íãkÛv text byl nepfiesn˘. Právû naopak, jeho text je hutn˘, analytick˘, pregnantní, tûÏko opomenuteln˘ pfii metodologick˘ch a epistemologick˘ch úvahách. Uvedené otázky ukazují na podnûtnost recenzované práce a snaÏí se, moÏná trochu neobratnû, naznaãit moÏnosti jejího vyuÏití. Jan Horsk˘

5 CHRIS LORENZ, Konstruktion der Vergangenheit. Eine Einführung in der Geschichtstheorie, KölnWeimar-Wien 1997, s. 270–277. „Tabulky“ ãi „individua“ jako pfiedmûty na‰eho bádání vznikly na‰í selekcí. Pokud v jejich rámci urãit˘ rys (nûjaké x v rámci A) vykládám kauzálnû, tfieba i na komparativním základû, korelací s jejich jin˘m rysem (v‰ude, kde je x v rámci A, je v rámci A i y), nemÛÏeme si b˘t nikdy jist tím, Ïe jsme odkryli skuteãnou pfiíãinu. Mimo zábûr na‰í selekce (dan˘ v˘chozími definicemi sledovan˘ch „fiad“ a jejich „tabulek“ ãi „individua“) mohly zÛstat faktory (nûjaké z v rámci nûjakého B), které mohly b˘t v˘znamnûj‰ími pfiíãinami sledovaného rysu (x v A), jenÏ nás na „tabulkách“ ãi „individuích“ zaujal (kde je v rámci A x, tam je v rámci B ono z). JiÏ z povahy na‰eho postupu jsem (ãi jsme pÛvodnû byli) v‰ak vÛãi tûmto faktorÛm (z v B) slepí. To oznaãuje Lorenz jako „konkurující kauzalitu“.

RECENZE A REFLEXE

[ 113 ]

Jan Patočka, Umění a čas, svazek 1–2, Praha 2004, Oikoymenh, 543 s., 451 s., ISBN 80-7298-114-5

Jan Patočka, Češi, svazek 1–2, Praha 2006-2007, Oikoymenh, 901 s., 415 s., ISBN 80-7298-181-1 Posoudit celek dosud vydan˘ch svazkÛ Sebran˘ch spisÛ Jana Patoãky, jejich obsah i organizaci by vyÏadovalo vût‰í prostor, neÏ jak˘ mÛÏe mít tato recenze. V kaÏdém pfiípadû je ale tfieba zdÛraznit, Ïe se jedná se o projekt, jehoÏ v˘znam se zatím v na‰í odborné i ‰ir‰í kulturní vefiejnosti nezdá b˘t dostateãnû ocenûn. Nejen s ohledem na vzdûlanost, integrovanost a pronikavost Patoãkova my‰lení a na jeho neprovinciální a v mnohém „neãeskou“ otevfienost Evropû, svûtu a univerzálním dûjinám, ale zároveÀ i s ohledem na jeho vnímavost pro boãní a opomíjené linie ãesk˘ch dûjin a kultury,1 na jejich spodní proudy i intelektuální osamûlce. Zatím ménû analyzovan˘ zÛstal vliv, jak˘ mûl Patoãka zejména od poãátku 60. let na ãeskou filozofii a na domácí „duchovûdy“ vÛbec, a vedle toho také na ãeské umûní slovesné, dramatické i v˘tvarné, jakkoli onen vliv, zejména po roce 1948, asi vedl spí‰e pfies osoby (Václav Richter, Bedfiich Loewenstein, Otomar Krejãa, Marie Bayerová, Irena Schneebergová, Milan Sobotka, Ladislav Major, Ivan Vyskoãil, Radim Palou‰, Jifií Nûmec, Václav Havel, Ilja ·rubafi, Jan Sokol, Václav Bûlohradsk˘, Petr Rezek a mnoho dal‰ích) neÏ bezprostfiednû pfies vefiejn˘ diskurz. Zatím nezpracovan˘ zÛstal také ohlas, kter˘ od poãátku 70. let mûlo jeho my‰lení ve Francii (Gluxmann, Derrida, Ricoeur) a uÏ pfiedtím v Nûmecku (Funke, Fink, Ort, Gadamer). Je pfiirozené, Ïe Patoãkovo domácí pÛsobení nebylo vnímáno jednoznaãnû. Po roce 1948 a zejména po roce 1969 nejen z dÛvodÛ ideologick˘ch, coÏ zároveÀ mohlo vést a ãasto i vedlo k jeho kompenzaãnû aÏ nekritickému pfiijímání, ale i koncepãnû. V tábofie historikÛ napfiíklad, zejména u stoupencÛ národního a politického dûjepisectví, byly Patoãkovy reflexe kritizovány jako jen svévolná problematizace badatelsky ustáleného v˘kladu národních dûjin a vlastnû i tradiãních

1 Ve zmínûn˘ch svazcích Patoãkov˘ch Sebran˘ch spisÛ to mÛÏe doloÏit napﬁíklad samotn˘ v˘bûr prací, jimÏ Patoãka vûnoval svou recenzní pozornost, a také v˘bûr témat jeho prací dosud nepublikovan˘ch, obsaÏen˘ch ve druh˘ch dílech k obûma hlavním tématÛm, v Umûní a ãas a âe‰i.

[ 114 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

heuristick˘ch zásad historiografie, nejen ãeské, fatálnû pozitivistické, ale metodologick˘ch jistot historiografie vÛbec. Patoãkova údajnû prezentistická aktualizace zdánlivû nezpochybniteln˘ch historick˘ch linií a zejména jeho poukazování na napûtí mezi dvûma programy národního obrození, „jazykov˘m“ a „mravním“, byly oznaãeny za nezdafien˘ pokus, kter˘ mûl mimo jiné otevfiít a vyklidit prostor pro nespravedlivé a nepouãené kritiky T. G. Masaryka, pro historické moralizování a pro stfiedoevropsky temperované upravování ãeské historie.2 A právû s ohledem na tento vliv a na dûjiny pÛsobení jednotliv˘ch Patoãkov˘ch textÛ, které byly v Sebran˘ch spisech zatím vydány, je uÏ zde, hned v úvodu, moÏné poloÏit otázku, která smûfiuje k rozhodnutí vydavatelÛ, postupovat pfii ãlenûní spisÛ tematicky, nikoli chronologicky. ·irok˘ v˘klad nadpisÛ jednotliv˘ch, zatím editovan˘ch svazkÛ (to se net˘ká ani tak Komeniologick˘ch studií a DopisÛ Václavu Richterovi jako zejména Péãe o du‰i, Umûní a ãasu a âechÛ) do urãité míry dovolil nejen svévoli v pfiifiazování jednotliv˘ch textÛ ke konkrétním nadpisÛm, resp. „tématÛm“, ale moÏná zpÛsobil i jisté zkreslení jejich v˘znamu (ãasového i systematického). Jinak fieãeno, znûní Patoãkov˘ch my‰lenek se vydavatelÛm zdálo b˘t dÛleÏitûj‰í neÏ moÏnost ukazovat vnitfiní logiku jejich vzniku a promûn. Editofii v‰ak zvolili svou vlastní cestu a nyní uÏ asi nezb˘vá, neÏ ji respektovat. Je jistû pravdou, jak se praví v ediãním komentáfii k dvoudílnému souboru Umûní a ãas, Ïe Patoãkova „témata a motivy vyrÛstají ze spoleãného zdroje a zÛstávají navzájem spojeny, tfieba volnû, po celou dobu, jak v paralelních liniích, tak ve vzájemném kfiíÏení a prostupování“.3 Zvlá‰tní kombinace prvotního ‰irokého (a obsahovû volného) tematického uspofiádání s následn˘m chronologick˘m fiazením jednotliv˘ch k tématu pfiifiazen˘ch textÛ podle doby vzniku v‰ak ony vnitfiní souvislosti spí‰e zatemÀuje a komplikuje. Deficity tohoto pfiístupu se ukazují zejména v pfiípadû Patoãkov˘ch „zdvojen˘ch“, pfiípadnû „vícenásobn˘ch“ statí z rÛzn˘ch dob (k Palackému, Hegelovi apod.), roztrou‰en˘ch do rÛzn˘ch svazkÛ. Nejenom Ïe se tak naru‰uje ãistota tematického uspofiádání, ale hlavnû se zastírá Patoãkova centralizace nûkter˘ch problémÛ i jeho tendence se k nim opakovanû vracet nebo je v rÛzn˘ch souvislostech nechat cirkulovat. Nejen detailní „filologická“ znalost hotov˘ch textÛ, fragmentÛ a rukopisÛ, ale také filozofická vstfiícnost

2 K tomu srov. zejména KAREL KUâERA, O v˘klad na‰ich nejnovûj‰ích dûjin, in: Spor o smysl ãesk˘ch dûjin, díl 2: 1938–1989. Posuny a akcenty ãeské otázky, (ed.) Milo‰ Havelka, Praha, 2006, s. 470–481, zde s. 476–478, 480. A vedle toho stojí zatím zcela v pozadí, do jaké míry pﬁispûl Patoãka k neesenciálnímu pojetí ãeského národa a zásadní diskontinuity národního v˘voje, které Du‰an Tﬁe‰tík rozvinul do my‰lenky jeho obrozenecké konstrukce. 3 JAN PATOâKA, Umûní a ãas, díl 2, s. 369.

MILOŠ HAVELKA

RECENZE A REFLEXE

[ 115 ]

k jejich obsahu a teoretick˘m implikacím editorÛm jako by obãas znemoÏnila odstup a moÏná i oslabila podobu prezentace celku. DÛslednû chronologické hledisko, odhalující vnitfiní souvislosti a textové návaznosti, by naproti tomu nejen umoÏnilo nacházet jednoznaãnûji ‰ir‰í kontexty my‰lenkové, ale pfiípadnû i kulturnû historické. Tfieba v tom smyslu, Ïe by se také mohla ukázat souvislost vzniku nûkter˘ch vût‰ích prací s Patoãkov˘mi pfiedná‰kami na bytov˘ch a polooficiálních semináfiích, pfiípadnû i s jeho bûÏn˘mi badatelsk˘mi úkoly na pracovi‰ti, a tak je historizovat – ostatnû v tom smyslu, jak se na to obãas poukazuje v bibliografick˘ch poznámkách. Samozfiejmû Ïe nejde, jak zdÛrazÀují editofii, pouze a jen o pfiíleÏitosti, jichÏ se filozof rád chopil, aby ho vedly „ke zvlá‰tní konkretizaci my‰lenky, která je mnohdy dále zhodnocena ve statích a knihách, pojednávajících filozofické problémy systematicky ãi historicky“,4 ale také o cosi samostatného a nezávislého. V˘znam a dÛleÏitost Patoãkov˘ch anal˘z kulturnû a historicky konkrétního je totiÏ tfieba hledat právû tak s ohledem na pfiípadnou pfiítomnost jejich v˘sledkÛ v potomních syntézách, v dominujících kontextech i boãních liniích díla, poukazujících k povaze doby, z níÏ vznikaly, a k oãekáváním i iluzím, které ji charakterizovaly, jak to tfieba navozuje soubor studií z druhé poloviny 60. let O smyslu dne‰ka, znovu publikovan˘ v âe‰ích. Nejde mi tedy jen o poukaz na moÏnosti v˘kladu Patoãkovy tvorby z hlediska „rozumûjící sociologie vûdûní“, ale také o otázky koexistence jeho my‰lenek v urãit˘ch historicko-politick˘ch konstelacích. Skuteãnost, Ïe Patoãkovy „men‰í“ texty „vznikaly pfii rÛzn˘ch pfiíleÏitostech, ãasto jen jako momentální odpovûì na v˘zvu pfiicházející odjinud neÏ z centra Patoãkovy filozofické práce“,5 Ïe se vztahují k dobû a ãasto k aktuálním kontextÛm, zbavuje jeho my‰lení akademiãnosti, poukazuje na jeho jiné zdroje a otevírá i jiné moÏnosti rozumûní. Právû dÛslednû chronologické hledisko by proto umoÏnilo lépe rekonstruovat to, co není samozfiejmé a co se jinak musí pfiedpokládat. Za zvolen˘m zpÛsobem vydávání Sebran˘ch spisÛ lze cítit vcelku pochopiteln˘ i kdyÏ vnitfinû moÏná sporn˘ zájem editorÛ vyjít vstfiíc ‰ir‰ímu okruhu ãtenáfiÛ. Ten ale nakonec bude vÏdy spí‰e studijní a intelektuálsk˘. Vydání Patoãkov˘ch prací tím nakonec dostává ráz jen akademick˘ (a nikoli kritick˘), coÏ je na druhé stranû ‰koda, aÈ uÏ s ohledem na historiky ãesk˘ch idejí vÛbec a na patoãkovské badatele zvlá‰tû, ktefií následnosti a genetické souvislosti musí pracnû dohledávat a rekonstruovat.

4 J. PATOâKA, Umûní a ãas, díl 2, s. 369. 5 J. PATOâKA, Umûní a ãas, díl 2, s. 369.

[ 116 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Do urãité míry sporné je i dÛsledné oddûlování publikovan˘ch a nepublikovan˘ch textÛ, aÈ uÏ dokonãen˘ch nebo zachovan˘ch v podobû poznámek a textov˘ch fragmentÛ, a to jak s ohledem na umûlost shora zmiÀovan˘ch tématick˘ch okruhÛ, tak na rekonstrukci zpÛsobu a vedení Patoãkovy argumentace samé. Prezentace v‰ech textÛ, fragmentÛ a rukopisÛ v následnosti vzniku by jistû napomohla odhalovat to, co jinak mÛÏe zÛstávat skryto, totiÏ pohyb a genetické souvislosti Patoãkova my‰lení, a také jeho obsahovou hloubku a v˘znamov˘ dosah. Jinak fieãeno, nestranná chronologie by posílila spontánní nalézání zajímav˘ch tematick˘ch obloukÛ, jak na to v souvislosti s masarykovskou problematikou ti‰e upozorÀuje spolueditor âechÛ Karel Palek.6. Pfiehlednosti nenapomáhá ani to, Ïe nûkde je v souvislosti s titulem uvedeno vroãení, a také, o jak˘ Ïánr se jedná, napfiíklad spis Filosofie ãesk˘ch dûjin je v prvním svazku âechÛ v poznámce pod ãarou (s. 188) urãen místem i datem a charakterizován jako pfiedná‰ka), zatímco jinde tyto údaje chybí, napfiíklad v pfiípadû Spoleãenské funkce literatury z téhoÏ svazku (s. 175), kde je uveden jen pfiekladatel z nûmãiny, nikoli v‰ak místo a doba, chybí zde i charakteristika textu, aãkoli z oslovení publika na jeho poãátku je jasné, Ïe se rovnûÏ jednalo o pfiedná‰ku. Tematická „konkordance“, poukazující k jin˘m Patoãkov˘m pracím, jiÏ vydavatelé pfiipojili k bibliografick˘m poloÏkám na konec obou svazkÛ, jakkoli sv˘m zpracováním zásluÏná a obsahovû zajímavá a dÛleÏitá, není pfiíli‰ praktická. Problémem navíc zÛstává, Ïe se zvolen˘ zpÛsob kombinace tematického uspofiádání s následnou chronologií nepodafiilo realizovat dÛslednû a také ne zcela pfiesnû. V souvislosti s pochybnostmi o upofiádání se lze napfiíklad ptát proã jsou jednotlivé poloÏky Patoãkovy dÛleÏité triády z pomnichovské doby, totiÏ âeská vzdûlanost v Evropû, Dvojí rozum a pfiíroda v nûmeckém osvícenství a Symbol zemû u Karla Hynka Máchy (a s nimi související texty My‰lenka vzdûlanosti a její dne‰ní aktuálnost a J. G. Herder a jeho filosofie humanity) vydány pohromadû ve svazcích Umûní a ãas, aãkoli svou intencí, dobou vzniku, sv˘m obsahem i argumentací nepochybnû patfií jinam, nejspí‰e do svazkÛ âe‰i, kam byla napfiíklad zafiazena k âeské vzdûlanosti v Evropû komplementární staÈ âechy v duchovním dûní Evropy a také tzv. „lovaÀské pfiedná‰ky“, Pfiíspûvek ãesk˘ch zemí k ideálu moderní vûdy, jdoucí v mnohém podobn˘m smûrem jako âeská vzdûlanost v Evropû, anebo dokonce se ptát, zda by statû âeská vzdûlanost v Evropû a My‰lenka vzdûlanosti a její dne‰ní aktuálnost kvÛli svému obecnûj‰ímu historiozoficky kritickému zaloÏení konceptu

6 J. PATOâKA, âe‰i, díl 2, s. 11.

MILOŠ HAVELKA

RECENZE A REFLEXE

[ 117 ]

„vzdûlanosti“7 nemûly b˘t vÛbec pfiesunuty do „filozofiãtûj‰ích“ svazkÛ Patoãkov˘ch spisÛ Péãe o du‰i, nehledû na moÏné vytvofiení dal‰ího v˘znamového oblouku k pozdní stati Duchovní ãlovûk a intelektuál. Nakonec totiÏ moÏná nejde ani tak o to, Ïe Patoãka koncept vzdûlanosti pouÏíval úãinnû pro kritiku její ãeské historické podoby vÛbec, pfiípadnû pro kritiku nûkter˘ch konkrétních podob ãeské kulturní a politické produktivity za první republiky, ale pfiedev‰ím o to, Ïe Patoãka s tímto pojmem pracuje ve v˘raznû filozofickém, tzn. nepedagogickém a jen málo umûnovûdném smyslu. Mimo jiné ho silnûji spojuje s motivem humanity, pÛvodnû sice rozpracovan˘m Herderem, ale v okupaãní dobû zároveÀ poukazujícím k humanitnû demokratické tradici masarykovské. V této souvislosti by pak bylo tfieba diskutovat také otázku, kam vlastnû patfií Patoãkova diskuse v âeské mysli se ZdeÀkem Smetáãkem z poãátku 30. let ohlednû ãeského vydání v oné dobû dost vlivné knihy Juliena Bendy Zrada vzdûlancÛ, která se zdá b˘t pro Patoãku pÛvodnû dost dÛleÏitá. Otevfiené proto také zÛstává, jakou roli v Patoãkovû koncipování pojmu vzdûlanosti hrálo tradiãní nûmecké odli‰ování „kultury“ a „civilizace“, které se u jin˘ch autorÛ oné doby opakovanû stávalo pfiedmûtem kritik jako moÏn˘ zdroj ideologie o zvlá‰tní nûmecké cestû dûjinami. Koncept kolektivní vzdûlanosti jako prostfiedku emancipace totiÏ slouÏil v nûmecké klasice a romantice pro kompenzaãní, pfieváÏnû historicko-individuálnû a ãistû duchovnû pojaté v˘klady v˘voje a pokroku, jimiÏ mûly b˘t v Nûmecku v 19. století (ale i pozdûji) nahrazovány jinde v Evropû se uÏ prosazující sociálnû integraãní ideologií liberalismu, socialismu i nacionalismu. V dal‰ím v˘voji (od „pfiedbfieznové doby“) byl pojem navíc stylizován jako substance nûmeckého národního sebeurãení („národ GoethÛv a BeethovenÛv“) a posléze i jako garant zvlá‰tní nûmecké národní identity, coÏ, jak ukázal Ernst Gombrich ve sv˘ch anal˘zách nûmecké propagandy za první svûtové války jako boje kultury proti civilizaci, nebo Norbert Elias v Procesu civilizace, dlouho pfieÏívalo. Pojem „vzdûlanost“, jehoÏ osvícensko-emancipaãní potenciál se v Nûmeckou spojil s mysticko-pietistick˘mi koncepty 18. století,8 oním integraãním smûrem

7 Jedná se o pojem, kter˘ – mimochodem fieãeno – vzbudil na konci minulého století pozornost díky pronikavé monografii GEORGA BOLLENBECKA, Bildung und Kultur. Glanz und Elend eines deutschen Deutungsmusters Frankfurt am Main-Leipzig 1994. V návaznosti na Norberta Eliase zde Bollenbeck kritizoval umûlou kontrapozici civilizace a kultury, dominující v Nûmecku v 19. a v první polovinû 20. století, pfiiãemÏ poukázal na jejich znehodnocování prakticko-spoleãensk˘ch zájmÛ i demokratické politiky a vysvûtlil, jak se utváfielo pfiesvûdãení, Ïe vzdûlání a kultura potvrzují organizaci spoleãensk˘ch vztahÛ a kolektivnû zpevÀují sociální identitu nosn˘ch vrstev spoleãnosti (a elit vÛbec) tím, Ïe potvrzují a zpevÀují pofiadí i rozdûlování sloÏek vûdûní a spoleãenského vûdomí. Kultura a vzdûlání se tak podle Bollenbecka staly typicky nûmeck˘mi v˘kladov˘mi vzorci skuteãnosti, interpretacemi reality takfiíkajíc more germanico (s. 19–20). 8 K tomu srov. napfiíklad první kapitolu shora Bollenbeckovy knihy.

[ 118 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

exponoval na rÛzn˘ch místech svého díla zejména G. W. F. Hegel (pouÏil ho napfiíklad pro pfiekonání údajného Kantova fatálního „rozdvojení ãlovûka a svûta“, a pozdûji také pro charakteristiku jedné historické figury „sebev˘voje ducha“).9. Také pro Patoãku – v intenci nûmecké romantiky a klasiky – vzdûlání znamenalo nejen ospravedlnûní (individuální, skupinové a národní) identity a základ svébytnosti národní tvorby, pfiípadnû moÏnost kritiky jejich nedostateãn˘ch podob, zároveÀ ale poukazovalo i na zvlá‰tní zpÛsoby a moÏnosti faktického i symbolického zespoleãen‰tûní, které jsou dokonce s to generovat spoleãenskou skuteãnost, a tak dávat koneãnou podobu historick˘m realizacím prakticko-spoleãensk˘ch a nacionálnû kulturních snah a zájmÛ. V dobû svého exponování v pfied- a pomnichovské dobû koncept vzdûlanosti Patoãkov˘m poukazem na jeho osvícensk˘ pÛvod a evropsky univerzální nárok navíc získával konotace, v romantice pÛvodnû neobsaÏené. V situaci opakujícího se ohroÏení existence národa bez státu by ho dokonce bylo moÏné ãíst jako kriticky proãi‰tûn˘ a pov˘‰en˘ obsah tehdy obnovovaného konceptu Masarykovy „nepolitické politiky“, jejíÏ souãástí ostatnû byl poÏadavek „vzdûlávání národa“ uÏ od dob Havlíãkov˘ch. Obsahovû bohat˘ ediãní komentáfi (s. 381–385) k âeské vzdûlanosti v Evropû sv˘mi poukazy na pfiijetí textu i dûjiny jeho pÛsobení tuto my‰lenku (dobovû kompenzaãní intence vzdûlanosti místo politiky) mimodûk potvrzuje. Zámûr editorÛ odkazovat „vzdûlanost“ jen do kontextu umûní váÏe ve sv˘ch dÛsledcích cel˘ koncept ponûkud jednostrannû na nûmeckou klasiku (tfieba jejíÏ ideál „Bildungsrománu“ je bez obecnûj‰ího pojetí „vzdûlání ducha“ nesrozumiteln˘), by v‰ak vyÏadoval zvlá‰tní v˘klad, nehledû na to, Ïe jejich prezentace tohoto tématu v dvojsvazku Umûní a ãas zastírá dobovou aktuálnost obou (shora zmínûn˘ch) Patoãkov˘ch textÛ i jejich orientaci na problematiku moderního ãe‰ství a otázky národní a politické identity. Je‰tû silnûj‰í pochyby je asi moÏné pociÈovat v souvislosti se zafiazením eseje Dvojí rozum a pfiíroda v nûmeckém osvícenství, kter˘ se ponûkud vymyká z celku Patoãkova díla a je v˘raznû historicko filozofick˘. Naznaãuje to obezfietnûj‰í pfiístup k tradicím nûmeckého my‰lení a nûmeckého nazírání na svût, ve kter˘ch podle Patoãky bylo tehdy cosi zvlá‰tního a svérázného, ãímÏ se odli‰ují od kaÏdého jiného moderního my‰lenkového snaÏení,10 a také vût‰í dÛraz na evropské osví-

9 V Základech filosofie práva se shrnuje: „forma obecnosti, k níÏ se zvlá‰tnost propracovala a vzdûlala (…) [tvoﬁí] (…) tu schopnost rozvaÏování, Ïe se zvlá‰tnost stává pro jedineãnost opravdov˘m bytím pro sebe a tím, Ïe dává obecnosti naplÀující obsah a její nekoneãné sebeurãení, je sama v mravnosti jakoÏto nekoneãnû pro sebe jsoucí, svobodná subjektivita. To je stanovisko, které prokazuje vzdûlání jako imanentní moment absolutna a jeho nekoneãnou hodnotu.“ – G. W. F. HEGEL, Základy filosofie práva, Praha 1992, s. 224. 10 J. PATOâKA, Umûní a ãas, díl 1, s. 81.

MILOŠ HAVELKA

RECENZE A REFLEXE

[ 119 ]

cenství a racionalitu moderní vûdy, pfiípadnû i na nenahraditelnou svébytnost národního. Nehledû na dobovû kritick˘ podtext celé argumentace o soupatfiiãnosti mezi pojmy rozum, pravda, jsoucno a svût, nutnû distancovan˘ od kultivací iracionálna v nacionálnû-socialistické ideologii i od malodu‰nû oportunních postojÛ pfievaÏujících doma. Zafiazení tohoto eseje mezi statû o umûní proto rozhodnû není ani pfiesvûdãivé, ani srozumitelné. Dá se tedy konstatovat, Ïe pfiíli‰ ‰iroké a obsahovû neurãité pojetí tématu Umûní a ãas nevyhnutelnû a zároveÀ nekoncepãnû oslabilo obsah následujících obou svazkÛ âechÛ (a moÏná i nûkter˘ch dal‰ích pfiipravovan˘ch svazkÛ), dÛleÏit˘ch a zajímav˘ch zejména pro ãeské historiky a literární vûdce. Vedle Patoãkov˘ch inspirativních recenzí ãeské duchovní produkce z nûkolika desetiletí, teoreticky zakotven˘ch v jeho dodnes zajímavé úvaze Nûco o filosofickém referentství, je z obsahu obou svazkÛ „âe‰i“ navíc tfieba pfiipomenout zejména kompletní edici Patoãkov˘ch textÛ k Chartû 77, dÛleÏitou nejen pro politology, a také v ãe‰tinû poprvé zpfiístupnûné, shora zmiÀované tzv. „lovaÀské pfiedná‰ky“ Pfiíspûvek ãesk˘ch zemí k ideálu moderní vûdy, dále pfiedná‰ku z roku 1969 k filozofii ãesk˘ch dûjin a jejich smyslu, která se zdá zÛstávat ponûkud ve stínu Patoãkova chápání dûjin z Kacífisk˘ch esejÛ, a také jeho statû o Masarykovi, Rádlovi a Bolzanovi, o ãeském obrození, národním programu a tradicích ãeského my‰lení. Záfií z nich nejen stálice Patoãkova chápání moderního ãe‰ství, ale také jeho hledání alternativ a nakonec i jeho vlastní, stále v˘raznûj‰í smûfiování do oblasti praktické filozofie. Milo‰ Havelka

[ 120 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Joachim Radkau, Max Weber. Die Leidenschaft des Denkens, München 2005, Carl Hanser Verlag, 1008 s., ISBN 3-446-20675-2

Postava Maxe Webera, jednoho ze zakladatelÛ moderní sociologické terminologie, je ãasto zkouman˘m fenoménem klíãového období pfielomu 19. a 20. století. Vedle Karla Jasperse, Wolfganga Mommsena, Reinharda Bendixe, Eduarda Baumgartena a Günthera Rotha zaujímá v˘jimeãnou roli mezi biografiemi dílo Weberovy Ïeny Marianny, jeÏ dokázala vzpomínky na svého druha umnû skloubit s „politikou vzpomínání“.1 Max Weber se stává intenzivním objektem vûdeckého zájmu aÏ po své smrti. V roce 1920 zaujala zpráva o jeho skonu pouze omezen˘ okruh nûmecké sociologické odborné obce. NárÛst Weberovy popularity i mimo rámec intelektuálÛ v˘marské republiky je spojen pfiedev‰ím se jménem Talcota Parsonse, kter˘ v roce 1930 pfievedl do angliãtiny Weberovo dílo o protestantské etice a selektivnû uÏil Webera k vytvofiení vlastní teorie strukturálního funkcionalismu. Weberova osoba a dílo nepfiestává ani sto let po smrti pfiitahovat vûdce mnoha oborÛ. Dal‰ím produktem tohoto zájmu je objemná biografie od Maxe Radkaua, jeÏ rozpoutala velmi Ïivou diskusi mezi sociology a historiky nûkolika kontinentÛ. Max Radkau, historik moderní doby a autor prací s tematick˘m zamûfiením na období 19. a raného 20. století, podobnû jako jeho pfiedchÛdci vychází z osobního proÏitku Maxe Webera, kter˘ je podle jeho slov uzavfien úzce specializovanému odborníkovi, protoÏe jen málokterá osobnost se pohybovala na hranicích tolika oborÛ jako on. Osobnost a dílo velkého sociologa autor pfiipodobÀuje k jeskyni, do níÏ vedou mnohé stopy, ale Ïádné nevedou ven (s. 9). Ke stopování Radkau vyuÏil pozoruhodného mnoÏství pramenného materiálu sestávajícího pfiedev‰ím z osobní korespondence. Nûkteré z dopisÛ pocházejí dokonce z bûÏnû nedostupn˘ch fondÛ, Ïárlivû stfieÏen˘ch majiteli Weberovy pozÛstalosti. Autor biografie se pokusil o novou dimenzi chápání Maxe Webera, pfiiãemÏ poukazuje i na práci se souborn˘m vydáním Weberova díla na CD, jeÏ umoÏÀuje preciznûj‰í vyhledávání pojmÛ ve Weberov˘ch dílech. Max Radkau rozdûlil své dílo do tfií ãástí. V záhlaví kaÏdé z nich stojí ‰iroce chápan˘ pojem Natur, pfiirozenost ãi pfiíroda, jeÏ má v‰ak v jeho smyslu i zcela jiné

1 Srov. recenzi Reinharda Mehringa – http://hsozkult.geschichte.hu-berlin.de/rezensionen/2005-4-152.

JIŘÍ KNAP

RECENZE A REFLEXE

[ 121 ]

kontexty, ãasto i potlaãované sexuality. V první ãásti se Ïivotopisec zab˘vá fází Weberova Ïivota, jíÏ oznaãuje za znásilnûní pfiirozenosti (Vergewaltigung der Natur) a jeÏ sahá od dûtsk˘ch let aÏ do prvního Weberova zhroucení na konci 19. století. Toto zhroucení je Radkauem na rozdíl od klasického zdÛvodnûní konfliktem otce se synem vysvûtlováno pfiedev‰ím tvÛrãí krizí. V druhé ãástí Radkau líãí pomstu pfiirozenosti (Rache der Natur) a dostává se aÏ na konec prvního desetiletí 20. století. Pfiedmûtem vyprávûní jsou Weberovy pokusy ukonãit krizi, vysvûtlovanou nenaplnûn˘mi pfiedstavami v pohlavním Ïivotû, cestováním, pfiekonáním sebe sama a náboÏenskou askezí. Obsah tfietího aktu nazvaného Spasení a osvícení glosovala v˘stiÏnû ve své recenzi Uta Gerhardt závûrem: „Weberovo erotické masochistické vyÏití v posledních letech Ïivota je zku‰enostním horizontem, jeÏ pfiispívá k porozumûní jeho nejvy‰‰ích intelektuálních v˘konÛ.“2 Îivot Maxe Webera je zároveÀ nazírán prizmatem jeho milostn˘ch vztahÛ, potlaãovaná sexualita Radkauovi ãasto slouÏí jako vysvûtlující berliãka. Webera chápe jako zatíÏeného muÏe stíhaného vlastními pfiízraky, démony a vá‰nûmi, které se pokou‰í krotit svou heroickou vûdeckou ãinností, zároveÀ je Weber pojímán jako myslitel vilémovského a ran˘ch fází v˘marského Nûmecka. Centrální pojem jiÏ vícekrát zmínûné pfiirozenosti mÛÏeme v Radkauovû pojetí chápat jako jakékoli myslitelné limity, aÈ jiÏ vnitfiní ãi vnûj‰í, jeÏ omezují jednotlivce, a nikoli jako pouh˘ protiklad v‰eho umûle vytvofieného a pfiírody.3 AutorÛv zpÛsob psaní biografie zfietelnû ukazuje v˘razné slabiny, jeÏ jsou obecnû problémem biografie osobností Weberova typu. Pfiípadn˘ badatel se ocitá na kfiiÏovatce mezi pokusem zachytit dílo velikána v kontextu synchronního a diachronního v˘voje vûdecké disciplíny, kterou velmi v˘raznû ovlivnil, a pokusem nahlédnout do osobního Ïivota zkoumaného ãlovûka. Smû‰ování obou tûchto pfiístupÛ pak vede k podobnému efektu, jak˘ vyvolaly nûkteré pasáÏe z Radkaua. Dirk Kaesler, autor jedné z nejnesmlouvavûj‰ích recenzí na toto dílo, oznaãuje fenomén ve své recenzi do nûmeckého magazínu Spiegel termínem zatemnûní odhalením (Verdunkelung durch Bloßstellung). Kaeslerova kritika mífií pfiímo k centrálnímu bodu celé koncepce nové weberovské biografie. Max Radkau se totiÏ pokou‰el pfiedev‰ím postavit most mezi Ïivotem a dílem Maxe Webera. Volba témat zamûfien˘ch spí‰e k ‰ir‰ímu ãtenáfiskému publiku neÏ k vûdecké obci je znát na první pohled. Weber démonizovan˘ aÏ do karikaturní formy „uzlíãku nervÛ“ a dosti jednoduchá vysvûtlení Weberova zhroucení a krize osobnosti v‰ak k vysvûtlení tohoto vztahu pfiispívají pouze minimálnû.

2 Srov. recenzi Ute Gerhardtové – http://www.sehepunkte.de/2006/02/9170.html. 3 Srov. recenzi Petera Thomase – http://newleftreview.org/?page=article&view=2641.

[ 122 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Reinhard Mehring poukázal na to, Ïe Weber má jistû podstatnû více spoleãného se Sokratem neÏ s indick˘m guru generace 60. let.4 Pozitivního pfiijetí se práci dostalo pfiedev‰ím v nûmeckém tisku bezprostfiednû po jejím vydání. Pfies v‰echny v˘tky ze strany sociologÛ a historikÛ pÛsobících na univerzitách od Tokia aÏ po Berkeley v‰ak zÛstane práce Maxe Radkaua jednou z nejdiskutovanûj‰ích odborn˘ch prací k Weberovi. Pfiedev‰ím rozsah zpracovaného materiálu je obdivuhodn˘. Za velmi pfiínosn˘ povaÏuji i v˘slovn˘ odkaz na práci se souborn˘m vydáním na CD, jeÏ umoÏÀuje velmi pfiesné stanovení v˘skytu jednotliv˘ch frází a slov v mohutném Weberovû díle. Ostfie formulované námitky vÛãi Radkauovi svûdãí o zaujatém ãtení celého díla, jeÏ nepostrádá jazykovou originalitu, která v‰ak v nûkter˘ch místech pfiechází aÏ k patetiãnosti. Tím se ostatnû Max Radkau pfiíli‰ neli‰í od pÛsobivé biografie Marianny Weberové z roku 1926. Sám Radkau v‰ak ve své práci uvádí, Ïe Ïivá diskuse o Maxi Weberovi je pfiedev‰ím produktem monumentální my‰lenkové originality zemfielého génia. Nijak si nezastírá, Ïe konstrukce jeho práce padne pod tíhou spoleãenskovûdn˘ch interpretací. Webera je podle Maxe Radkaua tfieba chápat v celé ‰ífii jeho v˘znamu, která nemÛÏe b˘t zkrocena ani na 1008 stranách hutného textu. Právû odhalení nad Weberov˘mi tfieba i nehotov˘mi texty b˘vají badatelÛm vodítkem pfii tvorbû vlastních originálních my‰lenkov˘ch postupÛ. Jedním z klíãov˘ch termínÛ Weberova díla je charisma. Tento pojem, jak uvádí Max Radkau, získal urãité charisma (s. 601) a je jedním z Weberov˘ch nejdiskutovanûj‰ích. Vznik tohoto pojmu Radkau spojuje s Weberovou zku‰eností milosti a vûdomí o spasení. Do pozadí Weberova konceptu charismatu pak staví osobní zku‰enost (s. 604). Podle Radkau Weber povaÏoval koncept charismatu za pfiirozen˘ lidsk˘ prakoncept. DÛleÏit˘m znakem charismatické obce sestávající z charismatika a jeho „vûfiících“ je pfiírodní emocionální pouto; pÛvod charismatu je tedy tfieba hledat v archaick˘ch vzorech. Max Radkau dále dokazuje, Ïe charisma má i svou divokou a animální stránku. K tomuto konceptu weberovského charismatu by bylo moÏné namítnout, Ïe charisma je ve Weberovû pojetí tzv. ideálním typem, je tedy pouze pfiirozené, Ïe Weber si vybírá pfiíklady z rÛzn˘ch dob a rÛzn˘ch oblastí. Je otázkou, zda lze jednodu‰e spojovat vznik tohoto konceptu s osobními proÏitky a zku‰enostmi Maxe Webera. Pfiírodní emocionální pouto, archaické vzory a s erosem spfiíznûná aura (s. 608) v Radkauovû díle pÛsobí ponûkud fantastick˘m dojmem, jeÏ by patfiil spí‰e do duchovního prostfiedí 60. let 20. století. Max Radkau nabídl odbornému i laickému publiku biografii jednoho z nejvût‰ích myslitelÛ pfielomu 19. a 20. století, jeÏ se stala pfiedmûtem dodnes doznívají-

4 Srov. recenzi Reinharda Mehringa – http://hsozkult.geschichte.hu-berlin.de/rezensionen/2005-4-152.

JIŘÍ KNAP

RECENZE A REFLEXE

[ 123 ]

cí kontroverze v badatelském svûtû. Pfiípadnému, na tûchto kontroverzích nezúãastnûnému ãtenáfii v‰ak mÛÏe tato kniha nabídnout velmi plodn˘ pohled do zpÛsobu diskuse ve spoleãensk˘ch vûdách, jejichÏ kritické ostfií se brousí právû v polemické rovinû. Kniha je v‰ak i nûãím více, je originálním a velmi subjektivním pohledem souãasného moderního historika na Maxe Webera, na jejímÏ základû je moÏné uvaÏovat nad vlastními fie‰eními citovan˘ch pasáÏí z intimní korespondence, nad smyslem biografie vÛbec ãi nad duchovním horizontem Maxe Radkaua ovlivnûného prostfiedím moderního diskurzu a pohybujícího se na hranici nûkolika vûdních oborÛ. Jifií Knap

[ 124 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Pavlína Rychterová, Die Offenbarungen der heiligen Birgitta von Schweden. Eine Untersuchung zur alttschechischen Übersetzung des Thomas von Štítné (um 1330–um1409), Köln-Weimar-Wien 2004, Böhlau Verlag (Beihefte zum Archiv für Kulturgeschichte 58), 290 s., ISBN 3-412-11304-2

Nerad se smifiuji s tím, Ïe i monografie vyznaãující se invenãní pfiínosností nenaleznou v odborném tisku náleÏitou pozornost. âím více publikací vychází, tím více je zapotfiebí rozli‰ovat zrna rÛzné kvality, o plevách nemluvû. Dobrá kniha zpravidla zcela nezapadne, badatelé si ji dfiíve nebo pozdûji objeví. Jistû by tomu tak bylo i s monografií Pavlíny Rychterové, jejíÏ zrození jsem z povzdálí mohl sledovat. Právû proto jsem se o ní ost˘chal napsat, abych jiné, zvlá‰tû povolanûj‰í, neochudil o tuto pfiíleÏitost. Podle podtitulu by se mohlo zdát, Ïe práce takfika v˘luãnû náleÏí k doménû staroãeské filologie a literární historie. Ve skuteãnosti v‰ak pfiesahuje, jak je to jiÏ v medievalistice obvyklé, do více pfiilehl˘ch oblastí. Dokládá to hned první kapitola pojednávající o ‰védské svûtici a jejímu poselství soudobému západokfiesÈanskému svûtu. Autorka se neomezila na pouhé shrnutí dosavadního rozko‰atûlého bádání. Pouãena na jedné stranû podnûty „gender studies“ (zejména Caroline W. Bynum) a na stranû druhé pfiístupy svého ‰kolitele Alexandra Patschovskyho rozpoznala v Brigitin˘ch vizích novou formu star‰í Ïenské náboÏensky vzdûlavatelské v˘povûdi. Také Brigita se podobnû jako její pfiedchÛdkynû legitimovala pfied slídiv˘m zrakem církevního dohledu charismatick˘m darem shÛry svûfieného vizionáfiství. Bylo to v‰ak jiÏ v dobû pokroãilé druhé christianizace se vzrÛstajícím poãtem náboÏensky probuzen˘ch laikÛ, zejména Ïen, a se stále se roz‰ifiujícím okruhem ãtenáfiÛ literatury v národních jazycích. Své prorocké ozvlá‰tûní Brigita objevila, jak pfiíznaãné, aÏ po skonu svého manÏela, kdyÏ v ústraní cisterciáckého opatství v Alvastra zahofiela touhou zaloÏit svÛj vlastní fiád. Jakmile zaãala své vize v rodném jazyce diktovat zpovûdníkovi, kter˘ je spolu s jin˘mi pfiekládal do latiny, bezdûky se stala nástrojem v rukou exegetÛ. Pavlínû Rychterové se podafiilo objevnû doloÏit vznik celého rozsáhlého korpusu Brigitin˘ch revelací jako kolektivního díla, v nûmÏ se zprvu nad jiné uplatnil teolog Mathias z Linköpingu a po Brigitinû odchodu do ¤íma ‰panûlsk˘ biskup Alfonso von Jaén, jenÏ redigoval tzv. papeÏské vize. V˘sledkem spoleãného úsilí

FRANTIŠEK ŠMAHEL

RECENZE A REFLEXE

[ 125 ]

byl neobyãejnû pÛsobiv˘, aktuálnû pfiitaÏliv˘ soubor revelací, kter˘ se nabízel k pfiekladÛm v‰ude tam, kde se vyskytovalo jiÏ pfiipravené spoleãenství laikÛ obojího pohlaví. Ozvuãnost nabádav˘ch Brigitin˘ch proroctví se zv˘‰ila v období schizmatu, kdy se kdekdo z vysok˘ch církevních kruhÛ obával zaujmout k nim jednoznaãné stanovisko. Ani kostnick˘ koncil se toho neodváÏil. Podle Jeana Gersona bylo jiÏ pozdû. Oficiálnû je uznat by bylo nemoudré, vÏdyÈ se mohly ãasem ukázat jako fale‰né a nedÛvûryhodné. Odmítnout je poté, co získaly ‰irok˘ vûhlas, by v‰ak podle Gersona bylo je‰tû hor‰í. Recepci Brigitin˘ch proroctví v pozdnû stfiedovûk˘ch âechách objasÀuje druhá kapitola. Na rozdíl od vût‰iny zemí, kde se o ‰ífiení spisÛ rychle kanonizované svûtice (1391) postaraly mnoÏící se konventy jejího fiádu, v lucembursk˘ch âechách recepce probíhala ve dvou soubûÏn˘ch proudech. První z nich pramenil v církevní politice Karla IV., jemuÏ konvenovalo Brigitino úsilí o návrat papeÏského stolce do ¤íma. Zatímco císafi se v záfií 1377 zasazoval o brzkou Brigitinu kanonizaci, jeho syn Václav, a to pro mne bylo opravdu pfiekvapivé, údajnû dával ãetbû Bible a revelací pfiednost pfied jin˘mi knihami. Tato záliba se v‰ak v královû prostfiedí nijak neprojevila. O to více Brigita zapÛsobila na Jana z Jen‰tejna, jenÏ se jejími vizemi inspiroval ve svém vizionáfisky ladûném spisku propagujícím zavádûn˘ svátek Nav‰tívení Panny Marie. Role prostfiedníka v této druhé linii recepce pfiipadla mistru Matou‰ovi z Krakova, kter˘ se bûhem svého fiímského pobytu v roce 1379 stal ãlenem papeÏské komise jednající o kanonizaci nedávno zemfielé (1373) ‰védské vizionáfiky. Jakkoli autorka nalezla v Matou‰ovi z Krakova v˘raznou osobnost pro sledování moÏn˘ch spojnic smûfiujících k vlastnímu ústfiednímu tématu, odolala poku‰ení a vûcnû vylouãila vliv Brigitin˘ch revelací na církevnû kritické spisy tohoto vlivného teologa. Mohla tak uãinit tím spí‰e, Ïe Matou‰ vûnoval Brigitû dva samostatné traktáty. Zda to byl on, kdo v praÏském chrámu Panny Marie pfied T˘nem zaloÏil oltáfi k poctû ‰védské svûtice, je dosti pravdûpodobné, není to v‰ak jisté. Zcela nepochybné pfiitom je, Ïe hluboce zapÛsobil na Tomá‰e ze ·títného, kter˘ zásluhy tohoto „‰lechetného mistra“ vyzdvihl v úvodu svého staroãeského zpracování Brigitin˘ch proroctví. Brigitiny spisy, které si Matou‰ v ¤ímû nebo jinde opatfiil, vytvofiily spolu s poãetn˘mi opisy pomûrnû samostatnou vûtev tzv. praÏské redakce. Podle vlastnick˘ch poznámek je zfiejmé, Ïe o Brigitu byl v praÏském univerzitním prostfiedí znaãn˘ zájem. Pro poãáteãní, národnostnû je‰tû pomûrnû indiferentní etapu praÏského reformního snaÏení je pfiíznaãné, Ïe vedle cizích mistrÛ pÛsobících v Praze Brigitiny revelace získaly znaãn˘ ohlas i v okruhu Matûje z Janova. Aktuální odezva Brigitin˘ch revelací v Praze je vskutku pozoruhodná, a to jak v linii uãenecky teologické, tak náboÏensky vzdûlavatelné. Za zvlá‰È cenn˘ pfiínos druhé kapitoly povaÏuji evidenci poãetn˘ch pfiekladÛ Brigitin˘ch revelací i modliteb do staroãe‰tiny. Ukázky ãi

[ 126 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

drobné edice v poznámkách tu vítanû doplÀují antologii staroãeského písemnictví, které, jak se ukazuje, nemûlo jen Tomá‰e ze ·títného. Pokud se nem˘lím, pouze ·védsko v tomto pfiekladatelském snaÏení pfiedstihlo âechy. Díky praÏskému pÛsobení mistra Jindfiicha z Bitterfeldu snad vznikl i staropolsk˘ pfieklad pro královnu Hedviku. O to více mne zaskoãilo, Ïe zatím není povûdomí o soubûÏn˘ch pfiekladech do praÏské stfiedohornonûmecké nûmãiny. Z pozdûj‰ích pfiekladÛ a parafrází apokryfních Brigitin˘ch textÛ autorka vûnovala oprávnûnou pozornost hojnû opisovanému dílku Onus mundi – Bürde der Welt lipského profesora Jana Tortsche, jehoÏ nûkteré redakce obsahuji protihusitské v˘pady. V tfietí kapitole vstupuje na scénu, pro mezinárodní odbornou vefiejnost poprvé v tak ob‰írném v˘kladu, samotn˘ Tomá‰ ze ·títného. Nedalo se oãekávat, Ïe by se autorce podafiilo sporé doklady o jeho Ïivotû rozmnoÏit. Pokud jde o jeho studium na novû zaloÏené praÏské univerzitû, oprávnûnû ho povaÏuje za nedoloÏené. V letech pfied rokem 1355, kdy ·títn˘ pob˘val v Praze, v˘uka totiÏ probíhala jen v zanedbatelném rozsahu. Pfiesto Tomá‰ova znalost latiny univerzitní úrovnû dosahovala. O jeho nadání pro jazyky svûdãí i to, Ïe byl schopen porozumût nûmeck˘m kázáním Konráda Waldhausera, neboÈ jinak by jimi sotva mohl b˘t silnûji ovlivnûn. Kritick˘ rozbor Tomá‰ovy literární pozÛstalosti Pavlína Rychterová uzavfiela zdÛvodnûnou korekcí star‰ích pfiedstav o mimofiádnû ‰irokém intelektuálním horizontu tohoto pí‰ícího zemana. ·títn˘ nemusel a ani nemohl vysedávat v kolejních knihovnách, neboÈ postaãující v˘bûr pfiedloh nalezl ve sbornících teologického a kontemplativního obsahu, které postupem ãasu vytvofiily jak˘si náboÏensky vzdûlavatelsk˘ kánon praÏské univerzity. Tomá‰ ze ·títného mûl sice blízko k reformnímu okruhu, pokornû se v‰ak snaÏil vûfiit tak, „jakÏ obecnû kostel vûfií“. Tím se odli‰oval mimo jiné od tûch negraduovan˘ch vzdûlancÛ, ktefií po svém vykládali Písmo svaté. To mu v‰ak nebránilo b˘t zdrÏenliv˘ vÛãi odpustkÛm a hájit právo laikÛ navzájem rozmlouvat o vûcech víry. Neváhal také hájit Milíãe z KromûfiíÏe, kter˘ podle nûho neupadl do bludÛ, kdyÏ ponoukal s dobr˘m úmyslem lidi k ãastému pfiijímání svátostí. Právû v dÛrazu, kter˘ kladl na vzdûlávací náboÏenskou literaturu pro laiky, mûl Tomá‰ blízko k devotio moderna. Nepfiekládal v‰ak jen pro pouãení vlastní rodiny, n˘brÏ pro ‰ir‰í okruh jepti‰ek a fiádov˘ch laick˘ch bratfií neznal˘ch latiny. Po v˘stiÏné charakteristice Tomá‰ova literárního úsilí Pavlína Rychterová pfiechází ve ãtvrté kapitole k rozboru dvou verzí jeho pfiekladu Brigitin˘ch revelací. Vstupní v˘klad o staroãeském zpracování 66. kapitoly traktátu Davida z Augsburgu De septem processibus religiosorum rozhodnû nedoporuãuji pfieskoãit, neboÈ mimo jiné poodkr˘vá Tomá‰ovu skepsi k snov˘m vizím. AlespoÀ jedno místo si tu zaslouÏí zmínky: „A mnozí snové jsú tak jen podlé pfiirozenie a úmyslóv lidsk˘ch. A takÏ zdraví lidé a veselé mysli mievají sny chutné, a nezdravé krve lidé tûÏké a hrozné.“ To je rozhodnû názor uváÏlivého muÏe, a proto se mÛÏeme tázat,

FRANTIŠEK ŠMAHEL

RECENZE A REFLEXE

[ 127 ]

proã vûnoval tolik svého vzácného ãasu vidûním ‰védské svûtice. Autorka spatfiuje vysvûtlení v Tomá‰ovû snaze o propojení katechizaãního úãelu s encyklopedickou systematiãnosti. Obojí v hojné mífie v umnû zredigovan˘ch Brigitin˘ch textech nalezl. PfiestoÏe star‰í ãeské bádání vûnovalo spisÛm Tomá‰e ze ·títného mimofiádnou pozornost, jeho zpracování Zjevení svaté Brigity zÛstalo stranou zájmu. A protoÏe slabinou bezmála v‰ech dosavadních edic Tomá‰ov˘ch dûl bylo nedostateãné nebo mizivé pfiihlíÏení k latinsk˘m pfiedlohám, autorka se pfii rozboru del‰ího i krat‰ího v˘boru z Brigitin˘ch revelací zamûfiila na vysledování a porovnání v úvahu pfiicházejících vydan˘ch i nevydan˘ch textÛ. Obdobnû postupovala i v ‰esté kapitole vûnované srovnání anonymnû dochovaného soubûÏného pfiekladu Brigitiny revelace O matce boÏí s Tomá‰ov˘m zpracováním. Závûreãn˘ epilog pfiiná‰í nejen shrnutí dosaÏen˘ch poznatkÛ, ale i zastfie‰ující úvahu, v níÏ se nûkolikrát vyskytuje ponûkud matoucí a snad i nadbyteãn˘ v˘raz „konstrukt“. Shrnuji: ãeskou medievistiku obohatila práce, která domácí látku zapojila do ‰irok˘ch mezinárodních souvislostí, a to nikoli jen pov‰echn˘mi formulacemi, n˘brÏ prÛkazn˘mi, novû objeven˘mi nebo alespoÀ novû vyuÏit˘mi pramenn˘mi doklady. OpoÏdûnû, ale pfiece se z ãeské strany dostalo vnímavé pozornosti nûmecky mluvícímu reformnû naladûnému okruhu teologÛ na praÏské univerzitû, jmenovitû Matou‰ovi z Krakova. V neposlední fiadû pak dizertace Pavlíny Rychterové ‰iroce otevfiela cestu k ediãnímu zpfiístupnûní ãeského zpracování Brigitin˘ch revelací a dal‰ích dûl z literární pozÛstalosti Tomá‰e ze ·títného. Franti‰ek ·mahel

[ 128 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Valerij Borisovič Perchavko, Torgovyj mir sredněvekovoj Rusi, Moskva 2006, Academia, 608 s., ISBN 5-87444-240-5

Zatímco v sovûtském období pfiedstavovaly hospodáfiské dûjiny jednu z dominantních vûtví ruské medievistiky, v posledních dvou desetiletích se problémy ekonomick˘ch dûjin ocitly ve stínu kulturnûhistorick˘ch témat a rozsáhlá monografie V. B. Perchavka pfiestavuje jednu z nemnoha souãasn˘ch rusk˘ch prací o hospodáfisk˘ch aspektech v˘chodoslovanského stfiedovûku. Kniha mapující období 9.–16. století není koncipována jako pfiehled dûjin ruského obchodu, ale spí‰e jako sled hlub‰ích sond do vybran˘ch problémÛ, zatímco jiné, zvlá‰tû ty, kter˘m jiÏ byla vûnována rozsáhlá literatura, jsou zpracovány v základním nárysu. Autor se v úvodu hlásí k metodû oznaãované jako „kompleksnoje istoãnikovedûnije“, kterou v Rusku zformuloval a na novgorodsk˘ materiál dÛslednû aplikoval V. L. Janin. Základním principem této metody je maximální propojení pramenÛ archeologick˘ch, pomocnû historick˘ch a historick˘ch, vãetnû v˘razného zapojení nápisÛ na bfiezové kÛfie. MnoÏství a pestrost pramenÛ, s nimiÏ Valerij Perchavko pracuje a pfiedkládá je jak ve vlastním textu, tak v tabulkách, mapách a dal‰ích pfiílohách, jsou skuteãnû úctyhodné. RÛzná témata si pochopitelnû vyÏadují preferenci toho ãi onoho typu pramenÛ, ale celkovû autor metodologick˘m v˘chodiskÛm vymezen˘m v úvodu dostál. První ãást monografie se pokou‰í rozkr˘t formování se kupectva na Rusi a mezinárodní obchod v oblasti Podunají (i s nûkter˘mi odkazy na ãeské zemû). Perchavko spojuje vznik profesionálního kupectva na Rusi s prostfiedím kníÏecí druÏiny, neboÈ právû druÏiníci, v jejichÏ rukou se kumulovalo znaãné mnoÏství produktÛ lesního hospodáfiství a zemûdûlství, usilovali o pfiemûnu tûchto zdrojÛ v luxusní zboÏí nebo stfiíbrné mince. Autor se pokou‰í doloÏit, jak se z bojovníkÛ, neoddûlitelnû spojujících obchod s loupeÏemi, v prÛbûhu raného stfiedovûku vyãlenili profesionální kupci. Druhá ãást práce nese oznaãení Objekty a doklady trÏní smûny. Na vnitfiním trhu stfiedovûké Rusi pfiestavovalo klíãovou komoditu obilí a zásahy do obchodu s obilím (napfiíklad blokády dovozu obilí do Novgorodu vladimirsko-suzdalsk˘mi kníÏaty) b˘valy uÏívány i jako prostfiedek politického boje. V mezinárodním obchodu hrály zásadní roli koÏe‰iny, tû‰ící se proslulosti nejen na evropsk˘ch, ale i orientálních trzích. Potfieba nestálého pfiísunu koÏe‰in vedla Rusy k pronikání do nejsevernûj‰ích oblastí Evropy i Sibifie, kde od místního, pfieváÏnû ugrofinského oby-

JITKA KOMENDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 129 ]

vatelstva získávali v podstatû zadarmo (jako „daÀ“) zboÏí, jeÏ pak s obrovsk˘m ziskem uplatÀovali na mezinárodních trzích. Nesmírná v˘nosnost obchodu s koÏe‰inami byla jednou z podstatn˘ch pfiíãin skuteãnosti, Ïe v˘chodoevrop‰tí kupci po cel˘ stfiedovûk takfika nevyváÏeli z Rusi fiemeslné v˘robky. Vedle toho, Ïe koÏe‰iny pfiedstavovaly nejv˘znamnûj‰í artikl zahraniãního obchodu stfiedovûké Rusi, slouÏily po celá staletí také jako zboÏové peníze, neboÈ Rusové nerazili vlastní mince a pfii neexistenci bank samozfiejmû nebyl moÏn˘ ani bezhotovostní platební styk, uplatnûn˘ v soudobé západní Evropû. Od jednotliv˘ch druhÛ koÏe‰in byly odvozeny názvy rusk˘ch penûÏních jednotek („veverky“, „kuny“) a slovo „kuny“ mohlo oznaãovat rovnûÏ peníze jako takové. UÏití koÏe‰in jako zboÏov˘ch penûz dokládají arabské prameny, nápisy na bfiezové kÛfie i archeologie (nálezy plomb, jimiÏ se svazky koÏek peãetily). ZboÏové peníze, budící podiv cizích kupcÛ, slouÏily pochopitelnû pouze na vnitfiním trhu, kdeÏto v mezinárodním styku Rusové pouÏívali napfiíklad slitky stfiíbrného kovu. Komplikace spjaté s manipulací se slitky stfiíbra a jejich pfievozem na velké vzdálenosti podle Perchavkova názoru zapfiíãinily, Ïe Rusové v mezinárodním obchodu preferovali systém naturální smûny. Perchavko ve své anal˘ze mezinárodního obchodu bohuÏel nevûnuje detailnûj‰í pozornost jazykov˘m aspektÛm. Pfiitom právû jazykové kompetence v mnohém spoluurãovaly, na ãí stranû bude pfievaha v mezinárodní smûnû, coÏ se zvlá‰tû zfietelnû ukázalo ve vztahu NovgoroìanÛ a hanzy. Tfietí kapitola knihy pfiiná‰í téma, jeÏ dosud zÛstávalo ruskou medievistikou takfika nedotãeno – vztah ruské církve k obchodu a vztahu klá‰terÛ k trhu. Církev neovlivÀovala obchod zdaleka jen tím, Ïe spolu s christianizací vznikla potfieba dováÏet na Rus celou fiadu nov˘ch komodit: kultovní pfiedmûty, víno, kfiiÏmo ãi látky na fiízy duchovních. Církvi plynula ãást pfiíjmÛ z cel a na severov˘chodû Rusi církev ve 13. století dosáhla velmi v˘nosného privilegia uchování a kontroly etalonÛ mûr a vah. V Novgorodû, Pskovû a Smolensku se nejvy‰‰í církevní hierarchové rovnûÏ podíleli na uzavírání mezinárodních obchodních smluv. Klá‰tery naproti tomu omezovaly své obchodní aktivity pfiedev‰ím na vnitfiní trh. V 15.–16. století prudce narostlo pozemkové vlastnictví klá‰terÛ (ãinilo desítky procent ve‰keré orné pÛdy Moskevské Rusi), a klá‰tery, osvobozené od povinnosti platit cla a m˘ta, získaly nesmírnû silnou pozici v obchodu s obilím, solí a dal‰ími produkty. U moskevsk˘ch vládcÛ zaãal tento prudk˘ nárÛst ekonomické moci církve budit nelibost a klá‰tery byly postupnû sv˘ch obchodních privilegií zbavovány. Valerij Perchavko rovnûÏ hovofií o lichvû provozované samotn˘mi duchovními a o kritice, jiÏ tato praxe vyvolávala, ale zÛstává u pouhého konstatování rozporu mezi nafiízeními a realitou. Jak je v‰ak moÏné, Ïe pfiedstavitelé církve nerespektovali stanoviska arcibiskupÛ, metropolitÛ ãi Stohlavého snûmu? Existovaly nûjaké

[ 130 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

pokusy obhájit lichvu a obchodní aktivity duchovních? âím byly motivovány promûny stanoviska církve k obchodu? Jak se vyvíjel pohled ruské pravoslavné církve na peníze? JestliÏe se novgorodsk˘ arcibiskup jako jeden z nejvy‰‰ích politick˘ch reprezentantÛ Novgorodu podílel na záleÏitostech mezinárodního obchodu, vyvolávalo to v církvi potfiebu obhájit tyto aktivity i argumenty ryze církevního rázu? Jak je moÏné, Ïe je‰tû ve 12.-13. století na Rusi existoval obchod s otroky a církev mu nedokázala zabránit? V‰echny tyto otázky zÛstávají mimo rámec Perchavkovy práce, coÏ podstatnû sniÏuje v˘povûdní hodnotu mnoha zji‰tûní, k nimÏ badatel v otázce vztahu církve k obchodu dospûl. âtvrtá ãást monografie, U zdrojÛ ruského podnikání, sleduje vztah fiemesel a obchodu 11.–16. století a nastiÀuje specifika ruského kupectva ve srovnání se soudob˘mi západoevropsk˘mi obchodníky. Mûsto stfiedovûké Rusi bylo fenoménem zásadnû odli‰n˘m od mûst západní ãi stfiední Evropy, na Rusi se po celou epochu stfiedovûku nevytvofiilo mû‰Èanstvo jako stav a mûsta zÛstávala plnû v moci kníÏat a aristokracie. Dokonce i v Novgorodû se rozhodující politická moc soustfiedila v rukou bojarÛ jako velk˘ch pozemkov˘ch vlastníkÛ. Kupecké korporace existovaly pouze jako profesní sdruÏení bez politick˘ch aspirací a kupci nezformulovali vlastní politické koncepce, jeÏ by mohly pfiedstavovat protiváhu moci panovníka ãi aristokracie. Zejména na Moskevské Rusi se obchod dostal pod velmi tvrdou kontrolu panovníkÛ a na nejlukrativnûj‰í odvûtví obchodu byl uvalen státní monopol. Extrémním zpÛsobem do sféry obchodu zasáhly masové deportace obyvatelstva po dobytí Novgorodu, Smolenska ãi Pskova: tamní bojafii a zámoÏní kupci byli pfiinuceni k odchodu do provinãních mûst severov˘chodní Rusi a jejich místo zaujali moskev‰tí aristokraté a kupci. Tím se samozfiejmû zpfietrhaly dosavadní mezinárodní obchodní vztahy a teprve postupnû, kdyÏ se kupci sÏili s prostfiedím, v nûmÏ se panovníkov˘m zásahem ocitli, se zaãaly zahraniãní obchodní kontakty obnovovat. Historici zab˘vající se stfiedovûkou Rusí mají k dispozici pouze minimum pramenÛ, z nichÏ by mohli poznat Ïivot konkrétních lidí mimo duchovenstvo a svûtskou elitu. Obecné soudy o v˘voji ruského obchodu a promûnách ruského kupectva tak v podstatû nelze konfrontovat s reáln˘mi Ïivotními osudy jednotliv˘ch kupcÛ ãi generací kupeck˘ch rodin. Také Perchavkova monografie se „zalidÀuje“ aÏ v pasáÏích vûnovan˘ch období Moskevské Rusi. Je‰tû vzácnûj‰í jsou v ruském prostfiedí texty, díky nimÏ by bylo moÏné poznat, jak stfiedovûcí kupci reflektovali svût, v nûmÏ Ïili. Perchavko sice zmiÀuje cestovní zápisky dvou kupcÛ ze druhé poloviny 15. století, Afanasije Nikitina (ãesky vy‰ly pod názvem Putování ruského kupce Afanasije Nikitina pfies tfii mofie) a Vasilije, ani jeden z tûchto pramenÛ v‰ak nevyuÏívá k nahlédnutí do mentality rusk˘ch kupcÛ ãi do my‰lení konkrétního ãlovûka. NevytûÏení tûchto pramenÛ není pouh˘m opomenutím. Vypl˘vá z celkového autorova dÛrazu na konstatování „objektivních“ faktÛ a nedocenûní interpretace

JITKA KOMENDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 131 ]

popisovan˘ch jevÛ v tehdej‰í spoleãnosti, jak je zfiejmé napfiíklad z v˘‰e naznaãené otázky církve a penûz. I kdyÏ autor místy zaznamenává v˘roky vzdûlancÛ ãi církevních hierarchÛ o obchodu, neptá se, z ãeho tyto postoje pramenily, jak je moÏné, Ïe mûly, ãi právû naopak nemûly rezonanci v soudobé spoleãnosti apod. Kniha Torgovyj mir srednûvekovoj Rusi tím postrádá jeden, podle mého názoru velmi podstatn˘ rozmûr. Valerij Perchavko se sice brání ahistorick˘m analogiím, ale otevfienû proklamuje, Ïe jeho zkoumání kupectva stfiedovûké Rusi je vedeno snahou o poznání kofienÛ, z nichÏ vy‰li Morozovovi, TreÈjakovové, Rjabu‰in‰tí a dal‰í velké podnikatelské rodiny pfielomu 19. a 20. století. Tomu odpovídá i uÏívaná terminologie – „predprinimatûº“, „predprinimatûºstvo“, módní slovo ru‰tiny 90. let „kommersant“. S touto lexikální vrstvou a s ní souvisejícím zpÛsobem uvaÏování se podivnû stfietávají nûkteré relikty marxistické historiografie („období vojenské demokracie“, „formování tfiídních vztahÛ ve v˘chodoslovanské spoleãnosti“, „ideologické pÛsobení církve na lidové masy“, „feudální v˘robní zpÛsob“ apod.), jeÏ prozrazují, Ïe Perchavkovo tak „aktuální“ zkoumání „prehistorie ruského podnikání“ se zcela neoprostilo od kli‰é sovûtské vûdy. Tento mal˘ pfiíklad je dal‰í dokladem, Ïe historiografie zemí nûkdej‰ího v˘chodního bloku (navzdory v‰em proklamacím a laãnému pfiebírání terminologie západních ‰kol) se zbavuje nûkdej‰ích ideologick˘ch stereotypÛ jen tûÏce a pozvolna. Faktograficky mimofiádnû bohatá monografie Valerije Perchavka, rekonstruující svût obchodu stfiedovûké Rusi, zfietelnû ukazuje, jak odli‰né byly principy fungování tamního obchodu ve srovnání se soudobou západní Evropou. Na Rusi mûstsk˘ vzduch vskutku neosvobozoval. Je v‰ak diskutabilní, zda je moÏné odli‰nost ruského obchodu pokládat spolu s Perchavkem za „zaostalost“. Takov˘ pohled totiÏ podle mého názoru aÏ pfiíli‰ sugeruje pfiedstavu jediné moÏné cesty dûjin, na níÏ rÛzné národy ãi kultury postupují sice rÛznou rychlostí, ale koneckoncÛ v‰echny musí urazit tutéÏ trasu. Jitka Komendová

[ 132 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Jaroslav Miller, Uzavřená společnost a její nepřátelé. Město středovýchodní Evropy (1500–1700), Praha 2006, Nakladatelství Lidové noviny, 464 s., ISBN 80-7106-805-5 âeské historiografii ranû novovûk˘ch mûst je v poslední dobû vyt˘káno mnoÏství neduhÛ, zejména fragmentace bádání projevující se v mnoÏství lokálních ãi regionálních anal˘z psan˘ch bez vzájemné komparace, dÛraz na analytickou formu sdûlení, která jen málokdy dospûje k ‰ífieji koncipované syntéze, a v neposlední fiadû také malá snaha publikovat své v˘zkumy v zahraniãí a vejít tak do ‰ir‰í (stfiedo)evropské diskuse.1 Jeden z kritikÛ tohoto jistû nedobrého stavu urbánního dûjepisectví, olomouck˘ historik Jaroslav Miller, zpfiístupnil ãeskému ãtenáfii text své disertace obhájené roku 2004 na stfiedoevropské univerzitû v Budape‰ti, která je vûnována právû ranû novovûk˘m urbánním dûjinám. V pfiedmluvû objasÀující motivaci k napsání knihy Jaroslav Miller uvedl dva argumenty pfiedstavující v˘chodiska svého v˘kladu. Budu jim zámûrnû vûnovat pozornost v obráceném pofiadí, neÏ ãiní autor. Základním a v mnohém podnûtn˘m v˘chodiskem Millerov˘ch úvah je obraz ranû novovûkého mûsta jako nepfiíli‰ poãetné a navíc vnitfinû kulturnû, sociálnû, jazykovû ãi konfesijnû fragmentované urbánní jednotky. Mûsto tak vymezuje jako sociálnû strukturovanou komunitu, vnitfinû velmi dynamickou a protkanou hustou sítí sociálních, hospodáfisk˘ch a jin˘ch vztahÛ, která v‰ak byla velice ostraÏitá vÛãi zvenãí pfiicházejícím impulsÛm naru‰ujícím její konzervativní, tradicionalistick˘, kolektivistick˘, komunitní, a tedy uzavfien˘ charakter. Oporu pro konstrukci ranû novovûkého mûsta jako uzavfiené spoleãnosti Miller nalezl v knize sociologa Karla Poppera Otevfiená spoleãnost a její nepfiátelé, jejíÏ parafrázi také nese jeho kniha. Stejnû jako uvedená sociální teorie je i jeho teze konstrukcí, sice velice podnûtnou, na druhé stranû leckdy svÛdnou aÏ zrádnou, v kaÏdém pfiípadû ale hodnou pozornosti.

1 Zejména JAROSLAV MILLER, PETR âERNIKOVSK¯, Urbánní historie (raného novovûku) ve stfiedov˘chodní Evropû: Struãná úvaha o minulosti, souãasném stavu a perspektivách oboru, ââH 103/2005, s. 861–884, zejména s. 875–883. V komparativním stfiedoevropském pohledu, ale s kritiãtûj‰ím akcentem VACLAV BÒÎEK, KATRIN KELLER, EVA KOWALSKA, GEZA PALFFY, Spoleãnost zemí habsburské monarchie 1526–1740 v ãeské, maìarské, rakouské a slovenské historické vûdû posledního desetiletí, ââH 104/2006, s. 485–526, zejména s. 509–517; VACLAV BÒÎEK, Der Weg zur Synthese. Die Gesellschaft der böhmischen Länder 1526–1740 in der Historiographie des letzten Jahrzehnts, in: Spoleãnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech (1526–1740), (edd.) Václav BÛÏek, Pavel Král, âeské Budûjovice 2006, s. 5–36, pfiedev‰ím s. 23–29.

JOSEF HRDLIČKA

RECENZE A REFLEXE

[ 133 ]

Podle dal‰ího argumentu pfiedstavují Jaroslavu Millerovi mûsta „v jistém smyslu“ reprezentativní vzorek dobové spoleãnosti a mentality (s. 5). Uvnitfi mûstského prostoru se totiÏ podle autora mûla odehrávat „vût‰ina konfliktÛ, rozporÛ, transferÛ a komunikací“, jimiÏ byla zasaÏena celá dobová spoleãnost; jednalo se napfiíklad o reformaci, projevy stavovsk˘ch rozdílÛ, rozvoj renesanãní a humanistické kultury nebo vzrÛstající tlak zvolna se byrokratizujícího ranû moderního státu (s. 6). V tomto obecném pfiehledu není moÏné neÏ s autorem souhlasit, neboÈ tyto procesy s rÛznou intenzitou prostupovaly celou ranû novovûkou spoleãností, mûsta nevyjímaje. ·koda ale je, Ïe tezi o reprezentativnosti mûstské spoleãnosti konstruující sebe sama jako konzervativní a uzavírající se komunitu autor dále nerozvedl a nesrovnával tuto konstrukci s v˘zkumy sociálnû odli‰n˘ch prostfiedí. Nejde pouze o to, Ïe by pak mûsta leccos ze své reprezentativnosti moÏná ztratila, ale spí‰e o otázku, nakolik by bylo moÏné nûkteré z autorov˘ch inspirativních úvah sledovat napfiíã jednotliv˘mi sociálními skupinami ranû novovûké spoleãnosti, napfiíklad v˘zkumy vytváfiení a v˘znamu tradice, vztahu k pÛdû, rÛzn˘ch forem (sebe)prezentace nebo role rituálÛ v udrÏování a vizualizaci sociálních a mocensk˘ch vztahÛ. Teze o vnûj‰ími okolnostmi vynucené promûnû mûstské pospolitosti v prvních dvou staletích raného novovûku se Jaroslav Miller rozhodl demonstrovat v geografickém horizontu stfiedov˘chodní Evropy, k níÏ fiadí zemû Koruny ãeské, Uhry a polsko-litevsk˘ stát. K tomuto vymezení ho podle vlastních slov motivovala skuteãnost, Ïe právû tato území zÛstávají v moderních syntézách vûnujících pozornost ranû novovûk˘m urbánním strukturám zpravidla stranou pozornosti jejich autorÛ. I s tímto tvrzením je moÏné souhlasit, byÈ mnohem více platí pro syntézy z per anglo-americk˘ch nebo francouzsk˘ch historikÛ neÏ nûmeck˘ch ãi rakousk˘ch autorÛ (Heinz Schilling, Herbert Knittler). Teritorium v˘chodnû od Labe tak podle autora stojí ve stínu zájmu projevovaného naopak anglick˘m, francouzsk˘m, italsk˘m ãi nizozemsk˘m mûstÛm. Po tomto konstatování ale nezb˘vá neÏ se Jaroslava Millera zeptat, proã – a obzvlá‰tû, chce-li komparovat – do svého v˘kladu nezafiadil také rakouská mûsta (struãnû na s. 300). Jejich v˘voj také zrovna nestojí v centru pozornosti anglo-americk˘ch ãi francouzsk˘ch syntéz urbánního v˘voje (ranû novovûké) Evropy a navíc ãeské a uherské zemû s rakousk˘mi zemûmi po celou dobu udrÏovaly velmi tûsné obchodní, politické, kulturní a dal‰í kontakty. Tyto zemû s nimi také po vût‰inu z jím zvoleného období tvofiily jeden útvar, habsburskou monarchii. Je pfiitom zfiejmé, Ïe právû motivace po zaplnûní tohoto „bílého místa“, tedy dosud neexistující komparativní anal˘zy urbánního v˘voje stfiedov˘chodní Evropy, byla autorovi siln˘m hnacím motorem. Metodou Millerova v˘kladu je komparace a makroanal˘za (s. 6, 329), jejímÏ prostfiednictvím na pfiíkladu mûst usiluje o analytick˘ v˘zkum celospoleãensk˘ch transformací v raném novovûku (s. 6), pfiesnûji v 16. a 17. století. Navzdory zvo-

[ 134 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

lenému názvu knihy autor podle sv˘ch slov nechtûl psát dûjiny mûst ve stfiedov˘chodní Evropû, ale usiloval o anal˘zu jevÛ, které stály za pfierodem stfiedovûké mûstské komunity v protomoderní mûstskou spoleãnost (s. 6). Nemáme tak pfied sebou pokus o syntézu v˘voje mûst ve stfiedov˘chodní Evropû, jak se pokou‰í naznaãit podtitul knihy, ale anal˘zu urãit˘ch „modernizaãních“ procesÛ, kter˘mi si pro‰la mûstská spoleãnost v 16. a 17. vûku. MoÏná v˘stiÏnûj‰í neÏ název recenzované monografie je tak originální titul autorovy anglicky psané dizertace (Between Middle Age and Modernity: Urban Societies in East-Central Europe), z níÏ ãeská verze vychází a oproti níÏ si také o padesát let protáhla svÛj ãasov˘ rámec: zatímco dizertace je vymezena léty 1500–1650, ãesk˘ titul jiÏ zahrnuje i druhou polovinu 17. století.2 Argumentaci mající doloÏit tezi o pÛvodnû tradicionalistické a uzavfiené mûstské pospolitosti zaloÏené na hodnotách solidarity, svornosti a fiádu, promûÀující se pod vlivem vnûj‰ích okolností ohroÏujících její vnitfiní integritu, k nimÏ fiadí zejména urbanizaci, migraci, reformaci a strukturální ekonomické promûny, autor rozvrhl do pûti kapitol, jimÏ pfiedeslal je‰tû kompilativní v˘klad o podobû urbanizace a charakteru urbánní krajiny ve stfiedov˘chodní Evropû. Pfii sledování promûn poãetnosti mûstského obyvatelstva v pfiedstatistickém období musel vycházet z jen velmi hrub˘ch odhadÛ, coÏ na fiadû míst dûlá z textu pouze hru s nepfiesn˘mi ãísly (povahu tûchto ãíseln˘ch údajÛ dobfie odhaluje pozn. 23 na s. 339). V komparativním pohledu tak mohl konstatovat, Ïe nejvíce urbánnû zalidnûn˘m územím ve stfiedov˘chodní Evropû byly âechy, Královské Prusy a Horní LuÏice, naopak nejménû obyvatel Ïilo ve mûstech v Královsk˘ch Uhrách, Mazovsku, Litvû a âervené Rusi (srov. tabulku na s. 33), pfiiãemÏ naprostá vût‰ina mûst byla tvofiena sídly s ménû neÏ 5 000 obyvateli. Právû informace o v˘voji obyvatelstva konkrétních mûst vyznívají problematiãtûji neÏ údaje o jednotliv˘ch zemích (jedná se pfiedev‰ím o tabulku s údaji o v˘voji poãtu obyvatelstva z témûfi 100 mûst na s. 37–41, v níÏ je v‰ak hned 16 lokalit, u nichÏ je údaj o poãtu obyvatel uveden pouze k jednomu období, a nelze z nûho tedy vysledovat Ïádn˘ pohyb). I v této kapitole, obdobnû jako v dal‰ím textu, také autor pfiedloÏil nûkteré spí‰e obecnû formulované a jen málo podloÏené teze, napfiíklad tvrzení o stírání rozdílu ve velikosti populace královsk˘ch a vrchnostensk˘ch mûst. Demografické údaje o vût‰inû mûst uvádûn˘ch jako pfiíklady tohoto tvrzení pfiitom chybí v poznámkách ãi v jiÏ zmiÀované obsáhlé tabulce. JestliÏe kapitola o urbanizaci stfiedov˘chodoevropsk˘ch mûst v raném novovûku vyznívá ponûkud (pfied)statisticky, tak naopak druhá kapitola vûnovaná fenoménu

2 Millerovu dizertaci jsem bohuÏel nemûl k dispozici, takÏe nemohu posoudit, nakolik se od ní ãeská verze odli‰uje.

JOSEF HRDLIČKA

RECENZE A REFLEXE

[ 135 ]

imigrace patfií v knize k nejlep‰ím. V mnoha ohledech je v ní dokonce v˘jimeãná. Jako na jedinou ãást textu se na ni autor v uplynul˘ch deseti letech, kdy se podle sv˘ch slov vûnoval v˘zkumu mûst (s. 7, 329), pfiipravil vlastním analytick˘m v˘zkumem.3 V jeho rámci také neváhal podniknout cesty do archivÛ, jak dokládá poznámkov˘ aparát této kapitoly, v nûmÏ – na rozdíl od poznámek k ostatním ãástem knihy – nejsou uvedeny pouze odkazy na literaturu, edice ãi staré tisky, ale i na nevydané prameny. Autor v ní také velmi peãlivû objasnil dÛvody svého v˘zkumu, mezi nimiÏ nejdÛleÏitûj‰í byla demografická nesobûstaãnost mûst, stejnû jako limity takového bádání. K nim zafiadil v˘povûdní hodnotu pramenÛ, kvalitu dosavadních v˘zkumÛ i limity samotného pfiistûhovalectví. Právû jimi se dostal k regulaãním opatfiením mûstsk˘ch rad, kter˘mi se snaÏila bránit ãi znesnadÀovat pfiístup uchazeãÛ k udûlení mûstského práva. V opatrné imigraãní politice mûst Jaroslav Miller spatfiuje jeden z pilífiÛ obhajoby „principu jednoty a fiádu“ (s. 55), kterému v souvislosti s hledáním nepfiátel mûsta jako „uzavfiené spoleãnosti“ vûnoval pozornost. Opût se v‰ak zamûfiil spí‰e na model migrace, tedy poãty pfiijíman˘ch mû‰ÈanÛ, jejich geografick˘ horizont vãetnû zahraniãních migrací ãi vliv vnûj‰ích okolností na strukturu a v˘kyvy migrací (váleãné ohroÏení, ekonomická pozice mûst). V jejich stínu ponûkud zÛstala samotná praxe (ne)udûlení mû‰Èanství, z níÏ se podrobnûj‰í pozornosti dostalo konfesijnímu a jazykovému hledisku. Nejobsáhlej‰í tfietí kapitola knihy pojednává o tfiech skupinách neasimilovaného obyvatelstva ranû novovûk˘ch mûst, tedy o cizincích, Ïidech a ‰lechtû. V jejím úvodu se Miller opût vrátil k my‰lence, která pfiedstavuje základní osu celého jeho v˘kladu, totiÏ k obrazu mûsta jako sociálnû soudrÏné komunity udrÏované ideály svornosti, pokoje a míru. Jak správnû postfiehl, tento ideál se zrcadlil nejen v dobov˘ch mûstsk˘ch kronikách a oslavn˘ch tiscích, ale také v mûstsk˘ch rituálech a slavnostech, zejména v obnovách mûstsk˘ch rad. Princip konsenzu se ale projevoval ve více ãástech jejich ceremoniálu neÏ pouze v autorem zmiÀovan˘ch pfiísahách. Evidentní byl napfiíklad v nûkolikrát opakovan˘ch otázkách, které se rady i obce ptaly na vzájemnou dÛvûru a respekt. Metodickou oporou této ãásti v˘kladu se Jaroslavu Millerovi staly v˘zkumy konstruování obrazÛ sebe sama a „tûch druh˘ch“, tedy zpÛsoby vytváfiení obrazÛ a stereotypÛ o lidech pfiicházejících do mûst zvenãí a naru‰ujících pÛvodní konsenzuální podstatu stfiedovûké mûstské spoleãnosti (zejména s. 80–81). V prologu k v˘kladu o vnímání cizincÛ se je‰tû krátce vrátil k problematice imigrace ze zahraniãí, zejména z odli‰ného konfesijního a jazykového prostfiedí, do mûst ve stfiedo-

3 Srov. JAROSLAV MILLER, Ranû novovûká mûstská migrace – ãeské zemû, královské Uhry, polsko-litevsk˘ stát: Pokus o základní komparaci, ââH 100/2002, s. 522–554.

[ 136 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

v˘chodní Evropû, neboÈ právû míra jejich „konfesijní a kulturní kompatibility s místním prostfiedím“ (s. 85) mûla pro úspû‰nou integraci cizincÛ do mûst klíãov˘ v˘znam. Tuto tezi autor následnû podnûtn˘m zpÛsobem doloÏil na pfiíkladu vnímání SkotÛ v Polsku a ItalÛ v ãeské, zejména praÏské, pfiedbûlohorské spoleãnosti. Druhou skupinou, která se doãkala Millerovy pozornosti, byli Ïidé, neboÈ právû ve mûstech se „protiÏidovsk˘ sentiment projevoval nejostfieji“ (s. 116), coÏ je ale vzhledem k ãetnosti v˘skytu ÏidÛ právû ve mûstech celkem logické. Pfii interpretaci vzájemného souÏití kfiesÈanského a Ïidovského obyvatelstva dokázal docenit nejen snahy ÏidÛ o zámûrnou separaci a samosprávu, které byly projevem jejich niÏ‰ího integraãního potenciálu (s. 147), ale také individuální motivy nûkter˘ch mû‰ÈanÛ ãi jejich uskupení k protiÏidovsk˘m v˘stupÛm, které byly spí‰e neÏ náboÏensk˘mi pfiedsudky motivovány zadluÏením obyvatel mûst u ÏidÛ ãi konkurencí, kterou Ïidé pfiedstavovali pro kfiesÈanské obchodníky a fiemeslníky. V poslední ãásti tfietí kapitoly Jaroslav Miller vûnoval pozornost vlivu ‰lechty na destrukci ideálÛ mûstského Ïivota. Oproti pfiedchozím dvûma ãástem tfietí kapitoly ale tato ãást vyznívá nejproblematiãtûji. Diskutabilní je jiÏ samotné hledání v˘chodisek následného v˘kladu, tedy vzájemného vnímání ‰lechty a mû‰ÈanÛ. Zatímco na s. 147 autor tvrdí, Ïe poté, co byli „ovlivnûni pompou aristokratické kultury a uneseni rozsahem ‰lechtick˘ch privilegií“, se bohatí mû‰Èané snaÏili „imitovat ‰lechtick˘ styl Ïivota“, jiÏ o tfii stránky dále se ãtenáfi dozví, Ïe „mûstské spoleãnosti (…) mûly tendenci vymezovat se antiteticky k ‰lechtickému svûtu“. Uveden˘ rozpor pfiitom nemusí nutnû vycházet z rozdílného vidûní, vnímání a (pfiípadného) zájmu o recepci kultury „tûch druh˘ch“, tedy ‰lechticÛ, u jednotliv˘ch mû‰ÈanÛ, ale souvisí také s v˘‰e uvedenou v˘tkou, tedy se sledováním urãit˘ch jevÛ napfiíã sociálními skupinami/vrstvami dobové spoleãnosti. Millerem uvádûná (sebe)prezentace mû‰ÈanÛ prostfiednictvím náhrobkÛ, oslavn˘ch tiskÛ, drÏby zemsk˘ch statkÛ ãi studia v zahraniãí nemusela b˘t pouze v˘sledkem snahy o nápodobu ‰lechty, byÈ i v tomto ohledu panovaly zfiejmû velké rozdíly napfiíklad mezi Polskem a ãesk˘mi zemûmi, ale svou roli v ní mohly sehrát i rodinná tradice, ekonomická pozice ãi konfesijní pfiíslu‰nost. Stálo by rovnûÏ za úvahu, zda by ve v˘kladu o poãtech ‰lechtick˘ch staveb na pÛdû mûst nemûly b˘t více rozli‰ovány nemovitosti vy‰‰í a urbanizované niÏ‰í ‰lechty, jejichÏ vztah k mûstskému prostfiedí mohl b˘t zcela odli‰n˘. Bylo by tak moÏné se vyvarovat takov˘ch tvrzení, jako Ïe „sociální vzestup mû‰Èana se (…) odehrával na pozadí opaãného procesu – sociálního sestupu ‰lechtice“ (s. 164). JestliÏe tento v˘rok mohl platit pro nûkteré zchudlé rytífiské rody, pak napfiíklad na ãeskou a moravskou vy‰‰í ‰lechtu bych si ho vztáhnout nedovolil. JestliÏe v pfiedchozí obsáhlé kapitole se Jaroslav Miller vûnoval tfiem neasimilovan˘m skupinám obyvatelstva ranû novovûk˘ch mûst, které se podle jeho slov podílely na „národnostní, náboÏenské i kulturní fragmentaci obyvatelstva“ (s. 168),

JOSEF HRDLIČKA

RECENZE A REFLEXE

[ 137 ]

v následující ãásti svého v˘kladu napfiel pozornost ke konfliktÛm odehrávajícím se uvnitfi mûstské pospolitosti. Ze ‰irokého spektra konfliktních situací si pro svÛj v˘klad vybral konflikty mezi mûstsk˘mi radami jako reprezentanty obecní samosprávy a mûstsk˘mi obcemi, jejichÏ charakter sledoval v souvislosti s nastupující evropskou reformací. Jeho pohled se mu tak zúÏil nejen v pfiedmûtu studia (jiné konflikty uvnitfi mûstské pospolitosti neanalyzoval), ale také chronologicky na první tfietinu 16. století. Ve svém v˘kladu tentokrát vycházel z inspirativních studií Heinze Schillinga o povaze mûstského politického zfiízení. Jako nejãastûj‰í konfliktní pole pfiitom tematizoval spory rady a obce o kontrolu nad finanãním hospodafiením a o vzájemnou rovnováhu politické moci obou sloÏek lokální politiky (proti sobû tu staví oligarchick˘ charakter vlády rady a republikánskou/demokratickou povahu mûstské ústavy). V tomto kontextu zkoumal povahu mûstské samosprávy, mûstského republikanismu, kter˘ nalezl silnûj‰í ve vût‰ích mûstech, i mûstské autonomie stejnû jako vztah mûstsk˘ch reprezentací k evangelick˘m duchovním. Zatímco reformace podle jeho tvrzení pfiinesla mûstÛm roz‰ífiení jejich pravomocí, tak naopak (re-)katolizace je o nû pfiipravila ve prospûch katolické církve, panovnické moci i pozemkov˘ch vrchností. Inspirativní MillerÛv v˘klad pfiesto opût doprovázejí nûkteré nejasnosti ãi blíÏe neobjasnûná tvrzení. Jedná se zejména o absenci údajÛ o sociální struktufie mûstské obce, která není blíÏe vymezena a vyznívá spí‰e jako anonymní masa, i kdyÏ i „my‰lení“ obce bylo jistû ovládáno a usmûrÀováno konkrétními mû‰Èany. Nesouhlasil bych také s oznaãením drÏitelÛ mnoha úfiadÛ ve mûstech jako byrokracie (s. 186), neboÈ povaha jejich práce, vykonávané ãasto jako doplnûk vlastního obchodu nebo fiemesla, se od „profesionálních“ byrokratÛ ve dvorské, „státní“ ãi vrchnostenské sluÏbû podstatnû li‰ila. Problematické je také pouÏívání zpochybÀovaného novoutrakvismu (s. 202)4 a za pfiinejmen‰ím sporné rovnûÏ povaÏuji v˘klad o ranû novovûkém vnímání revoluce (s. 196), neboÈ vÛbec nevíme, zda ranû novovûk˘ mû‰Èan toto slovo znal.5 Zajímavé by mohlo b˘t také srovnání konfliktÛ vyvolan˘ch reformací se situací, která v ãesk˘ch zemích nastala po roce 1620, kdy zaãalo docházet k návratu katolické víry do mûst. Je ale zfiejmé, Ïe dosavadní v˘zkumy to je‰tû neumoÏÀují. V dal‰í, v pofiadí páté kapitole se Jaroslav Miller vûnoval vztahu mûst a pozvolna narÛstající moci ranû moderního (ãi protomoderního) státu. Opût se zamûfiil pfiedev‰ím na královská mûsta, která byla formálnû podfiízena pfiímo panovníkovi.

4 ZDENùK V. DAVID, Celistvost církve pod obojí a otázka novoutrakvismu, ââH 101/2003, s. 882–910. 5 Josef Jungmann, Slovník ãesko-nûmeck˘, 3. díl, (ed.) JAN PETR, Praha 1990, s. 821.

[ 138 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Postupnû tak sledoval velmi pozvoln˘ proces rÛstu zprvu slabé státní moci, která pozvolna posilovala svÛj v˘znam v politické, administrativní i konfesijní rovinû. TûÏi‰tû vcelku tradiãního v˘kladu o roli mûst ve stavovském státu leÏí opût v pfiedbûlohorském období, zatímco v˘voji v 17. století autor vûnoval o poznání ménû pozornosti. Stejné konstatování platí i pro stfietávání vrchnostensk˘ch mûst s jejich pozemkov˘mi vrchnostmi. BohuÏel jen málo prostoru autor vûnoval také jinak zajímav˘m úvahám o tom, jak se úpadek politické moci podílel na písemném velebení minulé slávy mûst. V poslední ãásti svého v˘kladu se Jaroslav Miller zab˘val mûstskou ekonomikou. V této kapitole se do jeho zorného pole opût vrátila vrchnostenská mûsta, jimÏ byla pfiedev‰ím v souvislosti s v˘zkumy hospodafiení ‰lechtického velkostatku vûnována pozornost zejména od 80. let minulého století. Chtûl pfiitom dokázat, Ïe stfiedov˘chodní Evropa nebyla ekonomicky jednolit˘m útvarem, ale Ïe naopak mezi jednotliv˘mi územními celky panovaly znaãné rozdíly. Velkou pozornost pfiitom soustfiedil na zahraniãní, zejména textilní obchod i na roli cechÛ v organizaci mûstského fiemesla, pfiedev‰ím v autorství (auto)regulaãních a ochranáfisk˘ch opatfiení, která podvazovala konkurenceschopnost mûstsk˘ch ekonomik (v˘rok o „rigidním cechovním socialismu“ – s. 328 – by pfiesto vyÏadoval bliÏ‰í vysvûtlení). Naopak nûkteré necechovní formy podnikání zÛstaly stranou jeho pozornosti. Zajímavé úvahy Miller také vûnoval vlastnictví obecního pozemkového majetku, kter˘m se mohla pochlubit královská mûsta i mnoho mûst vrchnostensk˘ch. Pfiedstavoval pro nû nejen zdroj financí, ale také symbolick˘ kapitál, neboÈ jeho prostfiednictvím se tato mûsta sama stávala pozemkov˘mi vrchnosti s vlastními poddan˘mi. Nic se ale bohuÏel nedozvídáme o tom, Ïe správa vlastních poddan˘ch byla zajímav˘m konfliktním polem mezi mû‰Èany a jejich poddan˘mi.6 Obdobnû jako v pfiedchozích kapitolách i v této je moÏné najít fiadu vûcnû sporn˘ch tvrzení. K nim patfií teze o konkurenci mû‰Èanského a vrchnostenského podnikání v rámci panství (s. 285), pfiiãemÏ mezi obûma ekonomikami mnohdy panovala oboustrannû v˘hodná kooperace.7 V˘klad o protekcionistick˘ch opatfieních královsk˘ch mûst ãi cechÛ by bylo moÏné doplnit o obdobné tendence ze strany pozemkov˘ch vrchností, které se také snaÏily omezovat pfiíliv „cizího“ zboÏí na svá

6 Zejména PETR âERNIKOVSK¯, Ranû novovûké poddanské mûsto jako vrchnost. Náchod a jeho venkovské zázemí v 15.–17. století, in: Celostátní studentská vûdecká konference Historie 2003, Pardubice 2004, s. 55–87; T¯Î, Mûsta severov˘chodních âech jako vrchnosti ve svûtle konfliktÛ se sv˘mi poddan˘mi (2. polovina 17. a poãátek 18. století), in: Miscellanea ze semináﬁe star‰ích dûjin, (edd.) Radmila Pavlíãková, Martin Elbel, Olomouc 2005, s. 37–57. 7 Pﬁehlednû PETR VOREL, Rezidenãní vrchnostenská mûsta v âechách a na Moravû v 15.–17. století, Pardubice 2001, zejména s. 173–181.

JOSEF HRDLIČKA

RECENZE A REFLEXE

[ 139 ]

panství. Otázkou samozfiejmû je, nakolik bylo toto úsilí ve skuteãnosti úspû‰né. Jinak zajímav˘m úvahám o vnímání pÛdy ponûkud ‰kodí apriorní zdÛrazÀování efektivnosti mûstského hospodáfiství, o nûmÏ toho zatím mnoho nevíme. Kromû uveden˘ch tvrzení ãtenáfi v této kapitole nalezne také nûkteré zavádûjící termíny, jejichÏ pouÏívání snad souvisí se snahou o originální vyjadfiování: patfií k nim napfiíklad nijak nevysvûtlen˘ pojem marketing (s. 299, 311, 312), kter˘ je ale v ekonomice tradiãnû pouÏíván aÏ pro poãátek minulého století. Jaroslav Miller chtûl ve své knize sledovat promûnu mûstského spoleãenství mezi léty 1500–1700, na níÏ se podílely ekonomické, náboÏenské a politicko-administrativní procesy odehrávající se v raném novovûku, byÈ, jak sám ví, tyto zmûny byly prohloubeny aÏ zejména v 18. století (s. 11–12, 329). V tomto smyslu pfiedstavuje jádro Millerovy rozpravy text o imigraci do mûst a také dvû kapitoly nazvané shodnû Problém integrity, v nichÏ mnohdy zajímavû analyzoval stfietávání mû‰ÈanÛ s „jin˘mi“ ãi „cizími“ skupinami a vlivy. K jeho komparativní makroanal˘ze lze mít fiadu v˘hrad, z nichÏ nûkteré konkrétní jsem jiÏ uvedl v˘‰e. Pfiipomínky spí‰e obecnûj‰ího charakteru se pokusím zformulovat do tfií okruhÛ. První z nich podle mého názoru souvisí s nedostateãnou anal˘zou stavu, v nûmÏ se Millerem uvádûné ideje Ïivota mûstské pospolitosti nacházely na sklonku stfiedovûku, tedy právû v momentû, kdy svÛj v˘klad zahájil. Více kontinuální pohled by mu moÏná ukázal, Ïe i ve stfiedovûku byly nûkteré ideály stejnû virtuální jako o století pozdûji. Je ponûkud zaráÏející, Ïe nikde necituje monografii Franti‰ka Hoffmanna zab˘vající se ãesk˘mi mûsty ve stfiedovûku, která se vûnuje fiadû témat, jimiÏ se zab˘vá i Jaroslav Miller, napfiíklad vztahu mû‰ÈanÛ k ÏidÛm a k ‰lechticÛm, sporÛm mûstsk˘ch rad s obcemi ãi podobû mûstské samosprávy.8 Druhá v˘hrada souvisí se zdÛrazÀovan˘m makropohledem, kter˘ se nûkdy spí‰e podobá snaze o zobecÀování tezí, pro nûÏ ale dosud mnohdy neexistuje základní v˘zkum. O tom, Ïe i sám autor zná slabiny takového pfiístupu, svûdãí obãasná snaha upozornit na nutnost studia podmínek ãi specifik v konkrétní lokalitû ãi volání po individuálním lidském pfiíbûhu, kter˘ umoÏÀuje pochopit zmiÀované procesy a dát jim konkrétní obsah (s. 102). Poslední tfietí v˘tka souvisí s hledáním vnûj‰ích okolností, které se mûly rozhodujícím zpÛsobem podílet na promûnû mûstské pospolitosti v raném novovûku. Bylo by zajímavé se ptát, jak se na této promûnû podíleli sami mû‰Èané, jak˘m zpÛsobem jejich postoje, názory a Ïivotní kroky ovlivÀovalo jejich vzdûlání, ãetba, rodinné vztahy, osobní konflikty a materiální podmínky, tedy okolnosti, jimÏ v knize

8 FRANTI·EK HOFFMANN, âeské mûsto ve stﬁedovûku, Praha 1992, pﬁedev‰ím s. 237–246, 257–266, 302–309.

[ 140 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

nebyla vûnována pozornost. Jak vnímali hodnoty rodinné tradice, cti a dobrého jména ãi naopak jak se stavûli k moÏnostem, které jejich kariéfie pfiiná‰ela vrchnostenská, státní nebo vojenská sluÏba? Jak se na oslabování pout drÏících pohromadû „uzavfienou“ mûstskou spoleãnost podílely témûfi kaÏdodenní konflikty a spory fie‰ené pfied mûstsk˘mi soudy? MillerÛv zajímav˘ text lze ãíst nûkolika zpÛsoby. Autorova metoda srovnávacího pfiístupu se opírá o mimofiádnou znalost literatury k dûjinám mûst v ãeské, polské a maìarské historiografii, v ãeském prostfiedí ojedinûlou, a v tomto smyslu otevírá moÏnosti dal‰ím komparativním studiím. Jeho komparativní studie ale také vypovídá o stavu historiografie ranû novovûk˘ch urbánních dûjin tûch zemí, jimÏ se v˘klad vûnuje. V tomto srovnání pfiitom nedopadá ãeské a moravské dûjepisectví nejlépe. Jeho neduhy byly v posledních letech nûkolikrát pojmenovány a velmi struãnû jsem se je snaÏil shrnout také v úvodních slovech této recenze. Ze vzájemné komparace ãeského, maìarského a polského dûjepisectví tak vycházejí nejlépe polské v˘zkumy zastoupené zejména pracemi Marie Bogucké, Henryka Samsonowicze a dal‰ími. A za tfietí je moÏné Millerovu rozpravu ãíst také jako zprávu o stavu základního v˘zkumu k dûjinám mûst v ãesk˘ch zemích, ãi spí‰e o autorovû povûdomí o nûm. Je moÏná zaráÏející, Ïe nejcitovanûj‰ím ãesk˘m autorem je Josef Janáãek, kter˘ pfiitom své na pramenech zaloÏené v˘zkumy (prakticky pouze velk˘ch královsk˘ch) mûst publikoval mezi první polovinou 60. a 80. let. PfiestoÏe Jaroslav Miller na jiném místû prokázal znalost v˘voje ãeského urbánního dûjepisectví,9 je otázkou, proã ve vût‰í mífie nepracuje s novûj‰í ãeskou a moravskou literaturou k tématu, napfiíklad se studiemi Ivany Ebelové, Olgy Fejtové, ZdeÀka Hojdy, Ireny Korbeláfiové, Jifiího Pe‰ka, Petra Vorla a dal‰ích. Samozfiejmû Ïe ta se ne vÏdy t˘ká otázek zpracovávan˘ch v Millerovû knize, ale pfiesto by mu nûkteré z nich o obyvatelích ranû novovûk˘ch mûst dokázaly prozradit více a moÏná by mu jeho konstrukci ukázaly v jiném svûtle, neÏ je tomu na jejích stránkách. Na Millerovu obranu je ale nutné fiíci, Ïe v˘zkumy ranû novovûk˘ch mûst si podobné otázky, jaké se sám snaÏí zodpovûdût, v posledních letech pfiíli‰ ãasto nepokládaly. Sám si je toho vûdom, a proto na mnoha místech odkazuje na absenci ãi budoucí potfiebu takového v˘zkumu (napfi. s. 50, 61, 74, 80, 82, 122, 135, 166, 167, 199, 226, 251, 300, 334). Jak je patrné, odkazÛ na potfiebn˘ analytick˘ v˘zkum v knize ãtenáfi nalezne tolik, Ïe vyvolávají otázku, zda nûkter˘ z nich nemûl také podniknout sám autor. Je totiÏ otázkou, zda se Jaroslav Miller sv˘m pfiístupem nechytil do vlastní pasti. I on totiÏ, chce-li kritizovat pfiedchozí kom-

9 J. MILLER, P. âERNIKOVSK¯, Urbánní historie, zejména s. 866–877.

JOSEF HRDLIČKA

RECENZE A REFLEXE

[ 141 ]

parativnû pojaté monografie evropsk˘ch mûst, tvrdí, Ïe jsou vysoce selektivní, znaãnû zjednodu‰ující a nepfiedcházel jim systematick˘ v˘zkum, napfiíklad u Herberta Knittlera (s. 10). Bude pfiitom zajímavé sledovat, jak se Jaroslav Miller s mnohokrát verbalizovanou potfiebou základního v˘zkumu vyrovná. Pokud by tomu tak bylo, pak bychom se mohli doãkat dal‰í zajímavé studie o ranû novovûk˘ch mûstech. Josef Hrdliãka

[ 142 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Miloš Sládek (ed.), Svět je podvodný verbíř aneb výbor z českých jednotlivě vydaných svátečních a příležitostných kázání konce 17. a prvých dvou třetin 18. století, Praha 2005, Argo, 533 s., ISBN 80-7203-709-9

Po dvou antologiích ãeské barokní literatury (Mal˘ svût jest ãlovûk a Vítr jest Ïivot ãlovûka) pfiedstavil nedávno Milo‰ Sládek dal‰í rozsáhl˘ v˘bor z ãesk˘ch barokních kázání. Do této edice jsou zafiazena kázání, jeÏ byla vydána samostatnû (tzn. nikoli v postilách). Editována jsou kázání vzniklá mezi léty 1695–1764, jejichÏ autory jsou Bohumír Hynek Josef Bílovsk˘, Petr ·tûpán z T˘nce, Jifií Franti‰ek Procházka de Lauro, Kolman Hendl, Franti‰ek Ignác Gregor, Augustin Jan Václav Soukup, Ferdinand Karel Reisman z Reisenperka, Kry‰tof Hubatius, Basilides Studniãka, Vojtûch od sv. Tobiá‰e, Jan Sikora, Antonín Ferdinand Dubravius, Franti‰ek Rafael Koliandr, Ubaldus Lechner a Jan Nepomuk Václav Steydl z Greifenwehru. Edici tûchto textÛ uvozuje Milo‰ Sládek jednak soustavn˘m obecnûj‰ím v˘kladem (s. 9–48), jednak zvlá‰tním úvodním textem ke kaÏdému zafiazenému kázání. V tûchto sv˘ch textech se mimo jiné (zãásti níÏe uvedené) snaÏí jednotlivá kázání prostorovû a dûjovû inscenovat. V nûkter˘ch pasáÏích svého v˘kladu se tak pokou‰í takfiíkajíc kalistovsky prostfiedkovat ãtenáfii barokní atmosféru. SládkÛv v˘klad a jím zafiazené texty jsou zajímavé nejen z úzce literárnû-dûjinného hlediska, ale i z hlediksa kulturních dûjin, dûjin rekatolizace apod. V následujících odstavcích chci proto pouze upozornit na nûkolik vybran˘ch otázek z mnoha, k jejichÏ fie‰ení mÛÏe tato publikace pfiispût. V souvislosti s v˘bûrem textÛ Sládek upozorÀuje na soupefiení dvou kazatelsk˘ch smûrÛ, „humanistického“ (téÏ klasického ãi ciceronského) a „konceptuálního“. Do této edice pfiitom „vybral vût‰inu takov˘ch kázání, která je moÏné oznaãit jako konceptuální nebo ostrovtipná, u zb˘vajících textÛ v této knize mÛÏeme uvaÏovat alespoÀ o ovlivnûní konceptuálním pfiístupem“ (s. 30). Mimo jiné také v souvislosti s prÛnikem tohoto konceptuálního kázání do ãeského prostfiedí Milo‰ Sládek nastiÀuje „provizorní rozdûlení“ ãeského pobûlohorského kazatelství do tfií období: 20.–80. leta 17. století (s. 30–34), v nûmÏ homiletika je‰tû nebyla vÛdãím prozaick˘m Ïánrem, zastiÀovala ji spí‰e hagiografie. V období 90. let 17. a prv˘ch dvou desetiletí 18. století (s. 34–37) se homiletika jednak stala vÛdãím prozaick˘m Ïánrem ãeské literatury a jednak do ni v˘raznû vstoupil konceptuální proud.

JAN HORSKÝ

RECENZE A REFLEXE

[ 143 ]

V období 20. aÏ 60. let 18. století se „kazatelství (…) stalo jednoznaãnû nejv˘znamnûj‰ím ãesk˘m literárním Ïánrem“ (s. 37), konceptuální kázání v nûm vrcholilo a toto období konãí postupn˘m nástupem osvícenské kritiky konceptuálního kázání (s. 37–41). „Konceptuálními kázáními“ jsou naz˘vána ta, která souãasníci oznaãovali jako „novou rétoriku“ ãi „nové umûní ostrovtipu“. „Vznik kazatelského konceptu (z italského concetto – pfiekvapiv˘ nápad) v˘raznû ovlivnila italská milostná lyrika 14. a 15. století. Z ní byl v 16. století ve ·panûlsku pfienesen koncept do duchovní poezie a do náboÏenské rétoriky“ (s. 27). Kazatelská podoba konceptu sklonku 17. a 18. století „vznikla v souvislosti se zálibou kazatelÛ v metaforách a alegoriích, souznûla s jejich touhou po originalitû projevu i s dávnou snahou po udrÏení pozornosti posluchaãÛ“ (s. 28). Za prvé ãeské konceptuální kázání Milo‰ Sládek povaÏuje do edice zafiazen˘ Bílovského text z roku 1695 (v˘klad na s. 35, 59–63 a edice textu na s. 67–87). Milo‰ Sládek sám upozorÀuje na nûkteré zajímavé souvislosti vstupu a pÛsobení konceptuálních kázání do ãeského prostfiedí. Jednak se v souvislosti s nimi vyslovuje k otázce, odkdy lze mluvit o barokní literatufie v âechách (v prvém z v˘‰e uveden˘ch období pfievaÏovalo kázání humanistické ‰koly, takÏe by se zdálo, Ïe bylo-li by konceptuální kázání podstatn˘m znakem baroknosti, dalo by se o baroku mluvit aÏ od 90. let 17. století, s. 33–34), jednak upozorÀuje i na kritiky konceptuálního kázání z vlastního 18. století, je‰tû z doby pfied jeho osvícensk˘m odmítnutím (s. 40–41). Z hlediska ãesk˘ch náboÏensk˘ch dûjin 17. a 18. století je zajímavá kritika katolického konceptuálního kázání stran jeho moÏné neúãinnosti v soupefiení s pa‰ovanou nekatolickou knihou. „V návrhu na postup proti tajn˘m nekatolíkÛm z 30. let 18. století zmiÀuje Koniá‰Ûv kolega z misií, jezuita Jakub Firmus, Ïe by se mûlo kazatelÛm nafiídit, aby byli ve sv˘ch kázáních struãnûj‰í a do nich obãas pfiimísili uÏiteãnûj‰í jasné slovo o správné vífie“ (s. 40). Tím se dostáváme k obecnûj‰ím kulturnû-dûjinn˘m souvislostem postojÛ ke konceptuálnímu kázání. Domnívám se, Ïe je jednak vhodné upozornit, Ïe takováto vlna záliby v mataforách a alegorick˘ch hrátkách z konce 17. a prv˘ch dvou tfietin 18. století má své star‰í obdoby. Pfiíkladem mÛÏe b˘t „symbolismus“ a jeho krize, tak jak o nûm v Podzimu stfiedovûku uvaÏuje Johan Huizinga, nebo textové ãi ikonografické alegorické hfiíãky z pfielomu 16. a 17. století v okruhu textÛ, které Frances A. Yatesová v Rosenkruciánském osvícenství povaÏuje za typické znaky ustanovující se rosenkruciánské literatury. Pokud bychom pak chtûli kupfiíkladu diskutovat tezi o „odkouzlení svûta“, mÛÏe se nám stát, Ïe se nûkteré texty barokních konceptuálních kázání, stejnû tak jako nûkteré projevy „symbolismu“ 16. století (v Huizingovû smyslu) budou jevit jako projevy buì je‰tû „neodkouzelného“, pfiípadnû „znovuzaãarovaného obrazu svûta“. SládkÛv v˘klad a texty jím vybrané nám pak umoÏÀují b˘t pfii fie‰ení tûchto otázek opatrnûj‰ími a kritiãtûj‰ími, neÏ

[ 144 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

abychom z textu kázání, jeÏ bylo nabízeno ‰ir‰ímu okruhu posluchaãÛ, ãinili ihned závûry o tom, jak asi muselo v tomto okruhu zapÛsobit (tj. text lidové kultufie nabízen˘ bychom povaÏovali ihned za v˘povûì o tom, jak asi byla tato kultura strukturována). Jak fieãeno v˘‰e i v následujícím textu, jednak vidíme jasné vûdomí umûlosti metaforick˘ch a alegorick˘ch her, jednak i to, Ïe se patrnû alespoÀ z ãásti míjely s vnímavostí lidové kultury. S kázáními (prosloven˘mi i ti‰tûn˘mi) je tradiãnû spojována otázka jejich vlivu na ‰ir‰í sociální vrstvy. Pro ãeské prostfiedí 17. a 18. století jde nejen o to, Ïe – jak upozorÀuje v obecn˘ch souvislostech Carlo Ginzbutg – kázání patfií k faktorÛm, které pfiispívaly k homogenizaci lidové kultury, n˘brÏ také o otázku v˘znamu kázání pfii rekatolizaci a katolickém soupefiení s tajn˘m nekatolictvím. Z tohoto hlediska je pak zajímavá pfiedev‰ím otázka vlastní ãetby katazelské literatury v ‰ir‰ích lidov˘ch vrstvách. Dot˘ká se jí i Milo‰ Sládek. Homiletika se po roce 1690 „stala vÛdãím prozaick˘m Ïánrem“, fiíká Sládek a dodává: „Její v˘znam zaãal narÛstat (…) díky (…) sbírkám kázání, které se zároveÀ staly oblíbenou lidovou ãetbou. Ohmatanost vût‰iny dochovan˘ch v˘tiskÛ tradiãnû, humanisticky pojaté ·teyerovy Postily i její dal‰í vydání z 18. století naznaãují, Ïe lidov˘ ãtenáfi podobn˘ druh kázání zfiejmû vyÏadoval. Tím by se potvrzovala teze Franti‰ka Nûmce, podle níÏ byl klidnû vyprávûn˘ biblick˘ pfiíbûh lidovému posluchaãi bliÏ‰í neÏ komplikované struktury konceptuálních kázání.“ (s. 34) Necháme-li nyní stranou otázku rekatolizaãní úãinnosti konceptuálních kázání, zasluhuje pozornost, alespoÀ se domnívám, je‰tû otázka dal‰í. Jak to vlastnû bylo s ãetbou v katolickém lidovém prostfiedí? Máme pfiece ãetné zprávy, na nûÏ pfied ãasem upozornila Marie-Elizabeth Ducreux, Ïe ãe‰tí tajní nekatolíci 18. století se sami ãasto náboÏensky vymezovali tím, Ïe oni jsou ãtenáfii. Mohli bychom doloÏit i jejich explicitní rozli‰ování typu: neãtenáfi = katolík; ãtenáfi = nekatolík/evangelík. Jak dosvûdãují seznamy zabaven˘ch knih z procesÛ s tajn˘mi nekatolíky, ãetba tajn˘ch nekatolíkÛ se pfiitom namnoze skládala z protestantské literatury (vãetnû kazatelské), ti‰tûné v zahraniãí a dochované z pfiedbûlohorské doby. SládkÛv v˘klad a celá tato jeho edice, právû tak jako studie M.-E. Ducreux nás tak nutnû nabádají k dal‰ímu bádání, jeÏ by mûlo smûfiovat k tomu, nakolik nekatolické vymezování se ãetbou bylo do urãité míry sebeklamem, nebo nakolik zde opravdu byl rozdíl mezi tajn˘mi nekatolíky a katolickou vût‰inou, pokud ‰lo o ãetnost vlastní náboÏenské ãetby? Kázání editovaná Milo‰em Sládkem mimo jiné poskytují ãetné pfiíleÏitosti pro kulturnû-dûjinné a historicko-antropologické rozbory. Na dvou pfiíkladech bych na tomto místû chtûl poukázat na moÏnosti, jak vydané texty vztáhnout k diskusím o procesu konfesionalizace a ranû novovûk˘ch konfesních kulturách, o utváfiení pojetí moderního individua ãi o protestantizaci katolictví v jeho osvícensk˘ch kritikách (abych zbyteãnû neopakoval jiÏ na stránkách tohoto ãasopisu napsané, odkazuji stran tûchto diskusí na práce Ulriky Gleixnerové, Thomase Kaufmanna

JAN HORSKÝ

RECENZE A REFLEXE

[ 145 ]

ãi Anny Ohlídalové, na nûÏ jsem reagoval v minulém roãníku v recenzích prací Franka Fätkenheuera a ZdeÀka R. Ne‰pora). Kolem náboÏenského (auto)biografického a sebezpytného psaní (zejména protestantského) a ãtení (zde jiÏ evangelického i katolického) lze vést diskuse, jakou mûrou se v nûm mimo jiné prosazoval nov˘ koncept individuality, niternosti, nová zpÛsobilost sebereflexe apod. Nechám-li na tomto místû stranou, zda tyto otázky lze fie‰it pouze foucaultovskou archeologickou metodou na bázi anal˘zy diskurzu, nebo zda lze pfiece jen interpretativními metodami pronikat do (dûjinnû se ustanovujících) nov˘ch entit lidské duchovnosti, a nebudu-li si zde ãinit jakékoli ambice na soustavnost, mohu snad poukázat na následující pfiíklad, t˘kající se zavádûní metafor a alegorií. Milo‰ Sládek upozorÀuje v souvislosti s textem kázání Ferdinanda Karla Reismana (z roku 1724) na „jiÏ od antiky oblíbenou metaforu ,oãí du‰e‘“. V ní se „vidûní, atribut tûlesného oka (…) pfiená‰í na intelektuální schopnosti nebo etické hodnoty ãlovûka“ (s. 232). Zajímavé pak je, a to nejen z hlediska soupefiení humanistické a konceptuální kazatelské ‰koly, jakou mûrou ten kter˘ text ãi diskurz umoÏÀuje nahlédnout metafory a alegorie právû jen (nebo pfieváÏnû) jako takové, tzn. jak velká je zpÛsobilost odli‰it metaforick˘ obraz od toho, co zobrazuje. „V Reismanovû pojetí“, fiíká Sládek ve v˘kladu uvozujícím Reismanova svatomartinská kázání, „je lidské oko jednou vnímané jako nespolehlivé, snadno podléhající klamu krásy a pfietváfiky, jindy vykreslené jako symbol prostoty a duchovní ãistoty“ (s. 232). ReismanÛv text v‰ak nabízí z velké ãásti metaforu oka právû jako metaforu. Varuje pfied pfiím˘m propojováním oka a povahy ãlovûka. „Nelze tedy, ach nelze z obliãeje, z oãích ãlovûka poznati, co v jeho srdci pfieb˘vá a vûzí, ba jistû ne, obvzlá‰tnû v tyto ãasy, kdyÏto jiÏ mnozí kfiesÈané za upfiímnost a sprostnost se velice stydí, a kdo prej nezná fale‰nou svûta politiku, slova jeho nemají Ïádného k‰iku,“ pí‰e Reisman (s. 238). O kus dál pak vykládá, Ïe „okem“ „rozumí se vûrná mysl na‰e“ (s. 239). To, Ïe se zde pfii ve‰keré mífie alegorické obraznosti metafora prezentuje právû jen jako symbol, vynikne, pokud ReismanÛv text srovnáme kupfiíkladu s jednou pasáÏí z bratrského textu Nápravy ãili napomenutí z 50. let 16. století, nedávno editovaného Jindfiichem Halamou. MÛÏeme zde ãíst: „Oãi od lakomství, pejchy a smilnosti oãi‰tûné, aby napraveny byly k ãistému, pfiímému, k spravedlivému, váÏnému, poctivému i pokornému a stydlivému hledûní, ba i k pláãi v pokání nad sebou a nad hfií‰ností svou.“1 Tedy jako by mezi smyslov˘m vjemem a du‰evním postojem nebyl Ïádn˘ prostor k moÏnému niternému odstu-

1 JIND¤ICH HALAMA, Sociální uãení ãesk˘ch bratﬁí 1464–1618, Brno 2003, s. 234.

[ 146 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

pu, jakoby obraz a zobrazované takfika spyl˘valo. Dne‰ní ãtenáfi by se mohl ptát: je to metafora, nebo je to mínûno doslovnû? Bylo by velmi laciné a naivní chtít z tohoto letmého srovnání textÛ z 16. a 18. století vyvozovat nûjaké závûry o v˘vojové promûnû lidské duchovnosti. Mohli bychom spí‰e pouÏít tohoto srovnání jako v˘strahy pfied pfiíli‰ zjednodu‰ujícím zacházením s ahistoricky pojednan˘mi kategoriemi konfesijn˘ch kultur – té katolické, iracionální, k metaforické obraznosti se klonící, a té evangelické, racionální, odkr˘vající kaÏd˘ obraz právû jen jako symbol. Jak vidno v pfiípadû tohoto, ryze pracovního porovnání by tomu bylo spí‰e naopak. Av‰ak zároveÀ (a to je onen druh˘ pfiíklad, kter˘ chci uvést) v editovan˘ch kázáních nalezneme nejedno místo, které nám uãiní srozumiteln˘m, proã je v rámci osvícenské racionalistické kritiky i na pÛdû samotného katolictví pfiedchozí barokní kazatelství ãi hagiografická literatura kritizována z pozic shodn˘ch s protestantismem. Pfiíkladem mÛÏe b˘t, fieknûme, legendisticko-kazatelská konstrukce m˘tu, propojujícího nepomucenskou a mariánskou úctu. V nepomucenském kázání Kry‰tofa Hubatia mÛÏeme kupfiíkladu ãíst: „Chtûl BÛh, abychom niãeho nemûli, co by prv skrze ruce Marie nebylo pro‰lo. Pro‰el i skrze ruce Marie Jan Nepomuck˘, neÏli dán byl rodiãÛm pfiirozen˘m, totiÏ rodiãové jeho bohabojní, vûkem se‰lí, a protoÏ neplodn˘ od Marie Panny pfii klá‰tefie cistercienském blíÏ Zelené hory Ïádnou rodinu a svého manÏelstva potû‰ení prostfiedkem horlivé stálé poboÏnosti a uãinûného slibu obdrÏeli, synáãka utû‰eného spatfiili, a tak jistû dal BÛh nejprv Marii a Maria dala rodiãÛm Jana.“ (s. 275) Závûrem své úvodní studie Milo‰ Sládek fiíká, Ïe se pfii pfiípravû této edice nûkolikát zam˘‰lel „nad tím, co nás s na‰imi pfiedky spojuje. UvaÏovali jsme o lidském hfiíchu, o lidsk˘ch ctnostech a nefiestech, o pocitu viny. Lidské svûdomí je jistû vystavûno na stejném principu jako pfied stoletími, ale moÏnosti pfiehlu‰it jej jsou dnes moÏná ponûkud ‰ir‰í; i tradiãní velké hfiíchy spoleãnost vnímá jinak neÏ kdysi“ (s. 42). Následnû se zmiÀuje o tématech smrti a schopnosti lásky jako o prvcích, které na jedné stranû sice pfiedstavují ono pojivo mezi barokními ãasy a dne‰kem, na stranû druhé jsou v‰ak nápadnû jinak pojednány. Tyto závûreãné úvahy ladí se svrchu zmínûn˘m zpÛsobem Sládkovy prezentace tématu. ZároveÀ se tím dot˘ká otázek, jeÏ jsou v˘znamné z hlediska kulturních dûjin. V jejich rámci je namnoze vûcí na‰eho apriorního rozhodnutí, zda budeme urãit˘ pfiedmût studovat (spí‰e) jako stál˘, v zásadû (alespoÀ v urãitém ãasovém úseku) nedûjinn˘, nebo naopak (spí‰e) jako dûjinnû promûnliv˘. Milo‰ Sládek tím, jak jednotlivá kázání „inscenuje“, spoléhá spí‰e na stálost entit, jako je svûdomí. Pokud bychom dali pfiednost perspektivû pfiedpokládající prvotnû promûnlivost, mohli bychom se ptát, zda jiÏ tfieba jen promûna diskurzivních praktik (kupfiíkladu zmûna frekvence v˘razÛ, jimiÏ teologické, kazatelské, mravokárné ãi filozofické texty oznaãují lidskou niternost a její sloÏky, kupfiíkladu „srdce“, „svûdomí“, „du‰e“, „mysl“,

JAN HORSKÝ

RECENZE A REFLEXE

[ 147 ]

„rozum“ ãi „vÛle“, není indikátorem promûny samotné lidské niternosti ãi restrukturace lidské psychiky. Odpovûì na tuto otázku bude zajisté odli‰ná, jak po metodické, tak po obsahové stránce, v závislosti na tom, co zvolíme jako v˘chozí pfiedpoklady – napfiíklad Freudovo, Cassirerovo, Eliasovo ãi Foucaultovo v˘chodisko. JiÏ jen proto nemÛÏeme oãekávat odpovûì jakkoli jednoznaãnou. UpozorÀuji-li zde na jiné pfiístupy k editovan˘m textÛm, neÏ které uplatÀuje sám editor, pak tím rozhodnû nechci tvrdit, Ïe by ty mnou uvedené byly nûjak správnûj‰í ãi oprávnûnûj‰í. Chtûl bych jen poukázat na moÏnost roz‰ífiení mezioborového studia tûchto textÛ nad rámec, o nûmÏ mluví Milo‰ Sládek, tzn. spolupráce literární historie, folkloristiky a teologie (s. 11). Sládkovy studie a jím zafiazené texty jsou – vidûno z tohoto hlediska – velmi v˘znamn˘m a pfiínosn˘m pfiíspûvkem k moÏnostem na‰eho studia kulturních a náboÏensk˘ch dûjin raného novovûku. Jan Horsk˘

[ 148 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Čeněk Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého, Praha, Vyšehrad 2006, 638 s., ISBN 80-7021-624-7

V kontextu ãeské historiografie spojujeme osobnost âeÀka Zíbrta (1864–1932) pfiedev‰ím s pfiedstavou zakladatele ãeské kulturní historie, utváfiející se v na‰em vûdeckém prostfiedí na konci 19. století v opozici k pozitivistickému dûjepisectví, které se orientovalo v˘hradnû na dûjiny politické, vojenské a diplomatické, neboÈ právû jejich pfiedmût a povaha dochovan˘ch pramenÛ nejlépe vyhovovaly noetice pozitivismu. JelikoÏ kulturní historie obracela zájem historikÛ k „faktÛm ze v‰ech oborÛ lidské a spoleãenské aktivity, pfiedev‰ím k faktÛm t˘kajícím se hromadn˘ch a zdánlivû banálních projevÛ v‰edního Ïivota lidu, které ve svém souhrnu dávají pfiedstavu o vlastním jádru historického procesu“,1 mûla se stát plnohodnotnou alternativou v˘zkumu jedineãn˘ch a neopakovateln˘ch faktÛ a zároveÀ mûla pfiispût k celistvému poznání lidské minulosti. Aãkoli Zíbrtova ãinnost byla velmi bohatá, pÛsobil rovnûÏ jako editor star˘ch textÛ, bibliograf a organizátor v˘zkumu v oblasti folkloristiky a etnografie, ve‰keré jeho aktivity nakonec smûfiovaly k v‰eobecné kulturní historii, byl jejím neúnavn˘m badatelem, ale i teoretikem, stal se jejím docentem a posléze i profesorem. Roku 1892 publikoval Zíbrt zásadní programovou studii Kulturní historie, její vznik, rozvoj a posavadní literatura, kde se pokusil pfiehlednû vyloÏit pfiedmût, cíle i metody novû se ustavující historické disciplíny.2 Publikovaná práce vyznûla v‰ak v mnohém pfiedev‰ím jako apologie kulturní historie, jeÏ se setkávala s mnoh˘mi obvinûními, nejãastûji z nedostateãného odbornictví, nedotvofiené metodologie a nesystematického v˘zkumu. Zíbrt upozornil, Ïe nafiãení z planého odbornictví, orientovaného na „nesãíslné mnoÏství drobounk˘ch detailÛ, jeÏ nemohou b˘t srovnány a sefiadûny v pûkn˘ obraz“, je v podstatû útokem kritikÛ do vlastních fiad, neboÈ s podobn˘mi, ne-li identick˘mi projevy se lze setkat i u politické historie: „historie politická beze studia detailního a specializované práce vûdecké také by neobstála. V‰ímá-li si kdo tfieba jen povrchnû obrovsky vzrÛstající literatury historie politické, pozná, do jak˘ch detailÛ v rÛzn˘ch monografiích látka historie politické je zpracována, a pfiece ve v‰ech

1 FRANTI·EK KUTNAR, JAROSLAV MAREK, Pﬁehledné dûjiny ãeského a slovenského dûjepisectví, Praha 1997, s. 410. 2 âENùK ZÍBRT, Kulturní historie, její vznik, rozvoj a posavadní literatura. Praha 1892.

VERONIKA STŘEDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 149 ]

detailních studiích tûch vûda sama nezaniká, neutone, ba naopak z monografického bádání ãerpá a tûÏí ve svÛj prospûch.“ Pfiipomíná dále, Ïe politick˘m dûjinám ve srovnání s dûjinami kulturními se historikové vûnují mnohem déle, coÏ jim ale nebrání, aby jednotlivé otázky svého oboru neustále zpfiesÀovaly a prohlubovaly dal‰ím studiem. Pfiedmûtem kulturních dûjin jsou pak podle Zíbrta „Ïivot a pomûry nepolitické, pfiesnû nesouvisící se vznikem a politick˘m rozvojem skupin státních, pomûry a zjevy v urãit˘ch pfiípadech pro dûje politické snad i bezv˘znamné, ale pro dûjinn˘ rozvoj vzdûlanosti a osvûty národÛ, lidstva dÛleÏité jako Ïivot politick˘, nûkdy také je‰tû dÛleÏitûj‰í“. Ukazuje dále, Ïe jde sice o nauku mladou, která doposud není pevnû ukotvena v systému vûd, nemá dotvofiené metody a pevnû stanoven˘ pojem, úkol a meze, která se v‰ak niãím neli‰í od sociologie, antropologie a etnologie, mlad˘ch posud nehotov˘ch vûd. Zíbrt vyslovil rovnûÏ definici kulturní historie, jeÏ ve své podstatû dokazuje, Ïe nejde o konkurenãní model, jímÏ by byla ohroÏena historie politická: „Kulturní historie líãí dûjiny kultury: s pfiíslu‰n˘m zfiením na pÛsobení pfiírody vykládá vznik, rozvoj a zároveÀ obapolné styky i svazky v‰elidsk˘ch du‰evních i hmotn˘ch jevÛ Ïivota spoleãenského – mimo vznik a pragmaticky vysvûtlovan˘ rozvoj spoleãensk˘ch celkÛ, organizujících se v státy, ãímÏ se obírá historie politická.“ Takto naznaãená kulturní historie se zab˘vá v˘hradnû nepolitick˘mi sloÏkami dûjinného v˘voje, jeÏ jsou vysvûtlovány z hlediska sociálního, proto ãerpají kulturní historikové mnohé poznatky ze sociologie, a pfiírodního: proto se ãasto obracejí rovnûÏ ke geografii. Zkoumají pak v˘hradnû „du‰evní jevy, napfi. bájesloví (spojené s ním starodávné obyãeje, obfiady, hry, slavnosti, povûry a také pfieÏitky toho v‰eho v dobû moderní), rozvoj náboÏensk˘ch názorÛ, vûdy, umûní, ‰kolství, stav mravní apod.“, a hmotné jevy, tzn. „zevnûj‰í stránku kultury, tedy: obydlí, jeho úpravu, domácnost, její zafiízení, náfiadí, Ïivot v domácnosti, jídla a pití, kroj a stroj, v˘robky fiemeslné apod.“. Aãkoli byla kulturní historie disciplínou skuteãnû mladou a doposud nedotvofienou, jak Zíbrt sám pfiiznává, neubránil se tomu, aby naznaãil její jistou vnitfiní diferenciaci, kdyÏ provedl rozdûlení na kulturní dûjiny v‰eobecné, tzn. dûjiny svûtové kultury vÛbec, a kulturní dûjiny speciální, tzn. „líãení rozvoje ve‰keré kultury u nûkterého národa nebo kultury v nûkteré dobû nebo na monografické líãení dûjinného rozvoje nûkteré skupiny jevÛ kulturních vÛbec, napfi. dûjiny povûry, dûjiny ‰kolství, dûjiny kroje, dûjiny lidov˘ch obyãejÛ, zvykÛ, zábav, obfiadÛ apod.“. Je tfieba poznamenat, Ïe právû v˘zkum a shromaÏìování materiálu k poslednû uvedenému vymezení kulturních dûjin speciálních se stalo Zíbrtovi celoÏivotním badatelsk˘m úkolem. JestliÏe podal Zíbrt ve svém teoretickém spise Kulturní historie, její vznik, rozvoj a posavadní literatura pomûrnû obstojné dÛkazy o vûdeckosti oboru a jeho opodstatnûní, a dokázal jej tak obhájit proti kritick˘m pfiipomínkám ze strany historikÛ

[ 150 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

dûjin politick˘ch, ponûkud ménû zdafiilá byla jeho argumentace vedená ve prospûch jejich metodologické v˘bavy. UpozorÀuje, Ïe nelze vytvofiit obecné schéma, podle nûhoÏ by mohl postupovat kaÏd˘ kulturní historik: „Látka kulturnû historická je pfiíli‰ pruÏná, neÏ aby mohla b˘t naráÏena od kaÏdého na stejné brdo a strnulou tutéÏ formu. […] Pokud se t˘ãe postupu v bádání kulturnû historickém, zdá se mi, je nesnadno a snad i nemoÏno urãiti in theoria pevnou nûjakou normu, od které nebylo by kulturnímu historikovi dovoleno uch˘liti se napravo ani nalevo.“ ZdÛrazÀuje pfiedev‰ím nemoÏnost stanovit pevn˘ postup, jehoÏ by mohli uÏívat historikové kulturních dûjin speciálních, které zahrnují v sobû takfika nekoneãné mnoÏství rozmanité dûjinné látky: „Jak má postupovati v jednotliv˘ch pfiípadech praktick˘ch, není moÏná teoretick˘m v˘mûrem pfiesné koleje vymeziti a urãitou dráhu pfiedepisovati, zejména kulturním historikÛm, ktefií se obírají dûjinami speciálními. Cesty, jimiÏ docházejí cíle, neb˘vají tytéÏ. âasto jednotlivé, rÛzné látky nesnesly by nikterak nehybné teoreticky zosnované formy, do níÏ by v‰echny mûly b˘t vpraveny a vtûsnány.“ Navzdory tûmto omezením v‰ak vyjadfiuje pfiedstavu jednotného pfiirozeného postupu, kter˘ by respektoval povahu materiálu, s nímÏ historik pracuje. KaÏdému abstraktnímu v˘kladu tak pfiedchází dÛsledná heuristika, „neÏ se pokusí historik kulturní vylíãiti, nakresliti úpln˘, soumûrn˘, ladn˘ obraz rozvoje kulturního v nûkteré dobû nebo kulturního rozvoje vÛbec, musí napfied shromaÏìovati potfiebn˘, dÛleÏit˘ materiál, zrnko po zrnku (aã-li jiÏ není sebrán) a jednotlivé detaily peãlivû prostudovati, musí konati studie pfiípravné k té ãi oné skupinû na onom obrazu. Detailní studie ty ukládá napfied do odborn˘ch monografií, kde mÛÏe studovati v‰ecky rozvláãné podrobnosti sebraného materiálu, podrobnosti, jeÏ by na obrazu onom celkovém zbÛhdarma ru‰ily svou kvantitou a pfiitom ãasto svou nepatrností, ba nûkdy zbyteãnou malicherností soulad jednotliv˘ch skupin. ZastiÀovaly by zlatou niÈ, která z celistvého pásma líãení celkového vyniknouti má jasnû, totiÏ postup rozvoje kulturního.“ Z této pfiedstavy pfiirozeného postupu kulturního historika vypl˘vá jasnû Zíbrtovo pojetí soudobé kulturní historie. Nachází se teprve ve fázi, jeÏ má budoucím badatelÛm pfiipravit materiál, na jehoÏ základû by bylo moÏné vybudovat abstraktní v˘klady kulturního v˘voje, aÈ uÏ v‰eobecného nebo speciálního. Zíbrt hovofií o skupinách, jeÏ jsou umístûny na obraze z kulturních dûjin. Nejde mu v‰ak jen o jejich mechanické spojení, poÏaduje, aby postiÏeny byly jejich vnitfiní souvislosti: „vzájemné styky, vztahy pfiíãinné svazy jednotliv˘ch jevÛ kulturnû-historick˘ch aÈ du‰evních nebo hmotn˘ch, aby jednotliv˘ jev nebyl zdánlivû osamocen, aby náhle se tu nevyskytoval beze v‰í vysvûtlitelné pfiíãiny a pochopitelné souvislosti s jin˘mi souvûk˘mi jevy“. Dále je tfieba brát v úvahu i zapojení do vztahÛ tzv. vnûj‰ích. KaÏd˘ jev musí b˘t vztaÏen ke kulturnímu proudu své zemû a ten zase ke kulturním proudÛm zemí vedlej‰ích atd. „Zemû spolu sousedící nejsou

VERONIKA STŘEDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 151 ]

ostrovy, izolované ‰ir˘m oceánem od souvûkého svûta, izolované od vlivu a proudÛ kulturních pomûrÛ souãasn˘ch.“ Z toho vypl˘vá základní povinnost kulturního historika zab˘vajícího se kulturními dûjinami speciálními: alespoÀ zevrubnû se seznámit s kulturními dûjinami v‰eobecn˘mi. Zde je, myslím, tfieba ocenit kvalitu Zíbrtova historického my‰lení, neboÈ naznaãen˘ postup dokazuje jeho schopnost pojímat zkoumané jevy v co moÏná nej‰ir‰ím kontextu v‰eobecn˘ch dûjin, ãímÏ v˘raznû pfiesahuje tradiãní rámec domácí historiografie, jeÏ v té dobû zÛstávala takfika v˘hradnû omezena na dûjiny národní, coÏ vedlo nejednou k jejich pfieceÀování. „Teprve potom zosnuje [historik kulturních dûjin speciálních] vhodné, vysvûtlující pozadí k svému obrazu rozvoje kulturního; teprve potom naváÏe vhodnû a pfiipoãte, co vlivem cizím, kulturními proudy z ciziny, aÈ ze sousedstva pfiímo ãi odjinud, z dáli bylo zaneseno, na vrub cizích vlivÛ – ale zato pak tím úãinnûji a dÛraznûji vytkne a smûle pfied kaÏd˘m a spravedlivû obhájí, co naproti tomu v kultufie cizího nikterak nebylo, co bylo v˘tûÏkem snah a ãinnosti samostatné, v˘sledkem rázovitého rozvoje domácího. Toliko pfiehlednou aspoÀ znalostí v‰eobecn˘ch cizích pomûrÛ kulturních, jejichÏ vliv moÏná pfiedpokládati, pfiirovnávacím studiem a pak rozli‰ením budou náleÏitû vy‰etfieny, objasnûny a pfied soudnou stolicí kritiky vûdecké docela bezpeãnû zji‰tûny kulturní zjevy pÛvodu ryze domácího.“ Zíbrtova ‰iroce pojatá pfiedstava kulturních dûjin se v‰ak otevfienû hlásila jen k jediné vûdecké metodû. Tou byla metoda srovnávací, na jejíÏ úspû‰né vyuÏití v jin˘ch oborech Zíbrt odkazuje. Vidí v ní první a nezbytn˘ pfiedpoklad kulturnû-historického studia, neboÈ „historik jsa obrnûn metodou pfiirovnávací, mÛÏe pravdivû a jedinû s jistotou lu‰titi záhady v dûjinách kulturních“. Naznaãenému metodologickému konceptu se dokázal Zíbrt pfiiblíÏit v nûkter˘ch sv˘ch pracích, napfi. Staroãeské v˘roãní obyãeje, povûry, slavnosti a zábavy prostonárodní, pokud o nich vypravují písemné památky aÏ po ná‰ vûk (1889), Dûjiny kroje v ãesk˘ch zemích do válek husitsk˘ch (1892) nebo Seznam povûr a zvyklostí pohansk˘ch z 8. století (1894), které jsou srovnávacími studiemi sledovan˘ch jevÛ. Zkoumanou problematiku v nich autor zaãleÀuje do ‰ir‰ího kontextu, ukazuje, jak dílãí momenty kulturního v˘voje jsou sloÏkou vy‰‰ího celku – systému. Tyto práce vznikaly s cílem vytvofiit vûdecké monografie, v nichÏ by zkoumané jevy byly poznávány a vysvûtleny z hlediska vzájemn˘ch vztahÛ, vnitfiních i vnûj‰ích vazeb. Ponûkud jin˘ charakter má rozsáhlé dílo Veselé chvíle v Ïivotû lidu ãeského, v nûmÏ autor zpfiístupnil ãtenáfiÛm bohat˘ materiál t˘kající se zpÛsobÛ a projevÛ zábavy, oslav a her venkovského lidu v âechách a na Moravû. PÛvodnû devût samostatn˘ch svazkÛ s touto tematikou publikoval Zíbrt v letech 1910–1911 v rámci edice Veselé chvíle v Ïivotû lidu ãeského. My‰lenkou na jejich souborné vydání se zaãala je‰tû v prvorepublikovém znaãnû pluralitním kulturním ovzdu‰í zab˘vat Zdena Hochová-BroÏíková, nûkdej‰í Zíbrtova spolupracovnice, která provedla

[ 152 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

nezbytné redakãní úpravy a dílo pfiipravila k publikování, jeÏ v‰ak znemoÏnila sloÏitá protektorátní situace. Teprve roku 1950 pfiistoupilo nakladatelství Vy‰ehrad k jeho realizaci. „Pfii bliÏ‰ím srovnání redakce Hochové-BroÏíkové s pÛvodními svazky neunikne, Ïe ZíbrtÛv text zpfiehlednila a aktualizovala. S ohledem na dobové pomûry jej pfiedev‰ím jazykovû upravila: zastaralé v˘razy a vazby nahradila novûj‰ími, nûkteré formulace vynechala nebo drobnû upravila (…) a vyfiadila údaje ãi pasáÏe, které podle ní zfiejmû ponûkud naru‰ovaly jednotn˘ ráz v˘kladu. […] Pro vût‰í pfiehlednost také pfierozdûlila kapitoly a podkapitoly, popfiípadû zestruãnila jejich názvy. […] Nûkter˘mi sv˘mi zásahy se redaktorka snaÏila prohloubit ZíbrtÛv text, obohatit o cenné záznamy písní nebo doplnit o nûkteré údaje, napfi. o lokalitu, z níÏ pochází urãitá píseÀ. […] V‰echny tyto úpravy nemûní koncepci a kulturu Zíbrtovy práce a jen zv˘razÀují provázanost jednotliv˘ch obyãejov˘ch projevÛ.“3 Uvedené redakãní zásahy Zdeny Hochové-BroÏíkové respektuje i druhé vydání Zíbrtovy pozoruhodné práce, které pro Vy‰ehrad opatfiila pfiedmluvou Alexandra Navrátilová. V ní zafiadila Zíbrta do kontextu ãeské historiografie a upozornila na hluboké osobní pfiedpoklady, jeÏ ho pfiedurãily k vûdeckému zájmu o kulturnû-historick˘ v˘voj ãeského národa a vynesly do role neúnavného sbûratele materiálu, v nûmÏ tento v˘voj jednou provÏdy zanechal své stopy. Sama pak povaÏuje Zíbrtovy Veselé chvíle v Ïivotû lidu ãeského za vrcholné dílo v kontextu ãeské etnologie: „V badatelském úsilí, orientovaném na obfiadní kulturu, se v ãeské etnologii nesetkáme s tak bohatû dokumentovan˘m dílem ‰irokého tematického a regionálního zábûru. Zíbrt zachoval sdûln˘, barvit˘ a pÛsobiv˘ obraz rituálÛ, které prostupovaly Ïivot minul˘ch pokolení, a zároveÀ zpfiístupnil ãtenáfiÛm pramenn˘ materiál, kter˘ podává svûdectví o konturách ãeské národní kultury v minulosti, o jejich zdrojích i o ‰ir‰ích, zejména evropsk˘ch a slovansk˘ch souvislostech.“4 Publikace je pfiínosem nejen pro odborníky a specialisty z kulturní historie, etnografie, folkloristiky a historické antropologie, ale vzhledem k popularizaãní formû, kterou autor zvolil, systematickému a pfiehlednému zachycení dílãích momentÛ lidové zábavy a k citlivé kompozici, která respektuje jednotlivé fáze roku, kolobûh pfiírody i lidského Ïivota, systém církevních svátkÛ, ale také systém polních prací a domácích ãinností, je pfiístupná i nej‰ir‰ímu ãtenáfiskému publiku. Nenásilnû totiÏ zohledÀuje pradávnou lidskou pfiirozenost, jakou je i v dne‰ní dobû potfieba souznít s pfiírodou a Ïít podle jistého harmonického fiádu, b˘t jeho nedílnou souãástí.

3 ALEXANDRA NAVRÁTILOVÁ, Pﬁedmluva, in: âenûk Zíbrt, Veselé chvíle v Ïivotû lidu ãeského, Praha 2006, s. 9–10. 4 A. NAVRÁTILOVÁ, Pﬁedmluva, s. 10.

VERONIKA STŘEDOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 153 ]

ZíbrtÛv podrobn˘ v˘klad nejrÛznûj‰ích zvykÛ, obyãejÛ, zpÛsobÛ zábavy a lidov˘ch her reflektuje chování venkovského lidu spojené s proÏíváním pfiástek, masopustu, Velikonoc, letnic, obÏínek, podzimu a Vánoc. Poslední oddíl Na tom na‰em dvofie je vûnován obfiadÛm a zvykÛm spojen˘m se slavnostními popravami kohouta, housera, kaãera, beránka, kozla a vepfika. KaÏdá z uveden˘ch ãástí knihy je samostatn˘m celkem, kter˘ v‰ak ve spojení s ostatními ãástmi nab˘vá vy‰‰ího v˘znamu právû onou pfiináleÏitostí k harmonickému fiádu pfiírody, k vy‰‰ímu fiádu boÏímu, ale i k celku Ïivota venkovského lidu a jeho kultury, v nichÏ pfietrvávají pozÛstatky dávn˘ch pohansk˘ch rituálÛ a magick˘ch pfiedstav, jeÏ byly kultivovány kfiesÈanstvím a pfietaveny rolnick˘mi aktivitami venkovského lidu. Liturgick˘ rok se tak odehrával v souladu s rokem zemûdûlsk˘m, coÏ umoÏÀovalo lidov˘m vrstvám uspokojit potfiebu dÛstojného slavení i dravého veselí. Souãástí publikace jsou ukázky písní, koled, fiíkanek i ãetná vyobrazení, která dotváfiejí celkov˘ Zíbrtem rekonstruovan˘ obraz venkovské zábavy od dob nejstar‰ích aÏ do doby vzniku díla. âetné pasáÏe mohou slouÏit rovnûÏ jako návod k oÏivení polozapomenutého nebo docela zapomenutého zvyku. Na mnoha místech autor zachytil i krajové varianty. Bohatství prezentovaného materiálu pak mÛÏe mnohé ãtenáfie pfiivést k úvaze nad permanentním základem, kter˘ v dûjinách pfiechází po celá staletí z generace na generaci v takfika nezmûnûné podobû. Jde o zpÛsoby my‰lení, chování, proÏívání, jimiÏ lidé reagují v analogick˘ch situacích, jimiÏ zaujímají svÛj vztah ke stále stejn˘m vûcem, k nimÏ sahají jaksi nevûdomû, neboÈ jsou souãástí jejich kolektivního vûdomí. Zíbrt tak ve svém díle zachytil nepochybnû onu ãást lidské minulosti, jeÏ se mûla stát pfiedmûtem kulturních dûjin: jevy hromadné, opakující se, spoleãné velk˘m kolektivÛm, jak˘m nepochybnû venkovská spoleãnost byla. Av‰ak v souladu se sv˘m programov˘m spisem nedospûl ani zde k nûjakému abstraktnímu v˘kladu. Peãlivû nasbíran˘ materiál utfiídil, systematicky uspofiádal a srozumitelnou formou vyloÏil. Obecnûj‰í souvislosti pouze struãnû naznaãil, napfi. ve v˘kladu o zábavách spojen˘ch s oslavou letnic upozorÀuje, Ïe „donedávna udrÏoval se v lidovém podání evropském starodávn˘ obyãej (…) Ïe chasa pfiestrojí se za krále a královnu, ovine se stromovou kÛrou, okrá‰lí kvûtinami. Královská druÏina napodobuje zvlá‰tními obfiady svatbu krále s královnou. Hledají Ïenicha ,krále‘ pro králku a naopak. Chodívají s prÛvodem po domech, prosí o dárky, chválí i haní hospodáfie, jeho rodinu, ãeleì. Slavnost b˘vá ukonãena stíháním prchajícího krále, koÀsk˘mi závody a hozením samotného krále do vody nebo alespoÀ ,utopením‘ vycpaného hastro‰e. To je asi základ lidové slavnosti prastaré a v‰eevropské o letnicích.“ (s. 273) Pak jiÏ pfiistupuje k v˘kladu jednotliv˘ch zpÛsobÛ zábavy, zvykÛ a obyãejÛ, které byly v souvislosti s oslavou letnic po staletí realizovány obyvatelstvem âech a Moravy. Obvykle se nezab˘vá hledáním jejich pÛvodu a omezuje se pouze na konstatování, Ïe je to hodnû star˘ zvyk, popfi. pradávn˘ obyãej. SvÛj v˘klad dopl-

[ 154 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Àuje rovnûÏ citacemi z pramenÛ, které dokládají provozování sledovan˘ch zvykÛ a obyãejÛ. Autentiãnost textu posiluje rovnûÏ dÛsledné zachovávání dialektu v místech, kde autor vyuÏívá v literatufie dochované záznamy ústní lidové slovesnosti nebo vychází z vlastního terénního sbûru. Rozsáhlá publikace Veselé chvíle v Ïivotû lidu ãeského je tak barvit˘m a podrobn˘m obrazem speciálních kulturních dûjin, jak je Zíbrt vymezil ve své teoretické studii o kulturní historii. Stále udivuje nejen mnoÏstvím nasbíraného materiálu, ale pfiedev‰ím jeho rozmanitostí, kterou v‰ak lze ukáznit a uspofiádat v duchu vy‰‰ího harmonického fiádu: boÏího, pfiírodního, sociálního atp. Autor tak nejlépe právû ve svém díle dokazuje onen zásadní, av‰ak na konci 19. století sporn˘ moment kulturní historie, Ïe totiÏ tato disciplína má nejen svÛj pfiedmût, dohledateln˘ v pramenech, jeÏ pozitivistickou historií zÛstávaly opomíjeny, ale pfiedev‰ím i svÛj smysl, neboÈ pfiispívá k poznání dûjin v jejich celistvosti, neboÈ odkr˘vá vlastní jádro historického procesu. Vydání Zíbrtovy práce Veselé chvíle v Ïivotû lidu ãeského pak velmi dobfie zapadá do kontextu souãasné ãeské historiografie, která se vyznaãuje nejen zájmem o kulturní historii a jejím systematick˘m rozvíjením, ale rovnûÏ zájmem o osobnost âeÀka Zíbrta jako jejího zakladatele v ãeském vûdeckém prostfiedí, jak ukazuje nedávn˘ poãin jihoãesk˘ch historikÛ v podobû vûdeckého sympozia a následnû i sborníku âenûk Zíbrt a kulturní historie.5 Veronika Stfiedová

5 âenûk Zíbrt a kulturní historie, (ed.) DAGMAR BLÜMLOVÁ, âeské Budûjovice 2003.

RECENZE A REFLEXE

[ 155 ]

Jana Malínská, Do politiky prý žena nesmí – proč? Vzdělání a postavení žen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století, Praha 2005, Slon – Libri, 173 s., ISBN 80-7277-295-3 (Libri) – ISBN 80-86429-42-3 (Slon) Velká vlna zájmu o tematiku dûjin Ïen, vzedmutá v západoevropsk˘ch zemích a Spojen˘ch státech v 60. letech, dorazila s jist˘m zpoÏdûním i na ãeskou historickou scénu. V posledních letech se zde jiÏ objevují také pÛvodní ãeské práce zab˘vající se spoleãensk˘m postavením Ïen v minulosti. Vût‰ina z nich preferuje období 19. století1 a dokazuje rÛznorodost moÏn˘ch metodologick˘ch pfiístupÛ. Na okraji badatelského zájmu stále stojí století následující, kde je tato problematika v podobû samostatné publikace2 pouze ãásteãnû zmapována v rámci meziváleãného období a kde ostatní etapy na své zpracování stále ãekají. Publikace Jany Malínské sv˘m chronologick˘m vymezením doplÀuje pfievaÏující fiadu prací zasazen˘ch do 19. století a novû se orientuje také na poãátek dal‰ího století. Tematick˘ zábûr publikace se jeví znaãnû problematiãtûji. Titul práce Do politiky pr˘ Ïena nesmí – proã? zcela jednoznaãnû odkazuje k otázce politick˘ch práv Ïen, popfiípadû jejich úãasti ve vefiejné sféfie, av‰ak jiÏ podtitul na ãelní stranû knihy Vzdûlání a postavení Ïen v ãeské spoleãnosti v 19. a na poãátku 20. století slibuje prÛnik do jin˘ch oblastí. JiÏ tak znejistûná ãtenáfika ãi ãtenáfi oãekávající spí‰e práci vûnovanou dosud ménû zpracovanému tématu politick˘ch aspirací Ïen a jejich reflexi budou zklamáni. Faktick˘ obsah i samotná proklamace autorky v úvodním slovû naopak sleduje linii edukace Ïen, a tudíÏ je nezvykle podtitul publikace pfiesnûj‰í a v˘stiÏnûj‰í: „Cílem této práce je ukázat sloÏitost problematiky ‰kolství v ‰ir‰ích souvislostech snah Ïen získat rovnoprávnost ve spoleãnosti.“ (s. 7) Postavení Ïen v politickém Ïivotû tvofií námût aÏ závûreãného „pouhého“ exkurzu, a to jen na nûkolika stranách. Samotná práce se dûlí do dvou relativnû samostatn˘ch sekcí, dále ãlenûn˘ch na kapitoly, a závûreãného exkurzu. V první ãásti s názvem Demokratické a nedemo-

1 MARIE BAHENSKÁ, Poãátky emancipace Ïen v âechách. Dívãí vzdûlávání a Ïenské spolky v Praze v 19. století, Praha 2005; PAVLA HORSKÁ, Na‰e prababiãky feministky, Praha 1999; MILENA LENDEROVÁ, K hﬁíchu i k modlitbû. Îena v minulém století, Praha 1999; MARIE L. NEUDORFLOVÁ, âeské Ïeny v 19. století. Úsilí a sny, úspûchy i zklamání na cestû k emancipaci, Praha 1999. 2 JANA BURE·OVÁ, Promûny spoleãenského postavení ãesk˘ch Ïen v první polovinû 20. století, Olomouc 2001.

[ 156 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

kratické názory na vzdûlávání Ïen se Malínská nejdfiíve pokou‰í o struãné pfiedstavení hlavních osvícensk˘ch myslitelÛ ovlivÀujících v pozitivní ãi negativní rovinû dobové názory na spoleãenské postavení Ïen. Vedle Rousseaua je zde zmiÀován také Hegel ãi Mill, naopak zcela chybí pfiipomínka zásadní práce Mary Wollstonecraftové. Nejvíce prostoru je vûnováno Bernardu Bolzanovi, kter˘ „zdÛrazÀoval rovnocennost a rovnoprávnost obou pohlaví v rodinû a ve spoleãnosti a stejnû kvalitní vzdûlání pro chlapce a dívky “ (s. 15). Aãkoli Bolzanovy názory v tomto smûru na samém poãátku 19. století jistû znûly velmi netradiãnû, dochází zde k jisté dezinterpretaci. Bolzano ve sv˘ch ¤eãech vzdûlávacích akademické mládeÏi, mimo jiné citované také Malínskou, má jednoznaãnû na mysli „témûfi rovná práva a poÏadavky, neboÈ úplnû rovného práva nemají a nemohou Ïádati obû pohlaví, dokud Ïijí na zemi“,3 coÏ potvrzují i dal‰í citace a celkové vyznûní díla. Bolzano byl sice zastáncem stejného vzdûlání pro dívky a chlapce, ale pouze v obecní a nedûlní ‰kole. Ve vy‰‰ích ‰kolách s dívkami ve studijních osnovách rozhodnû nepoãítal.4 Po vykreslení ideového základu osvícenství ve vztahu k Ïenám následuje v˘ãet jmen a ãinností jednotliv˘ch osobností, Magdalenou Dobromilou Rettigovou poãínaje a Eli‰kou Krásnohorskou konãe, které se v˘znamnû podílely na rozvoji dívãího vzdûlávání v 19. století. V pomûrnû struãném pfiehledu tûchto aktivit se v‰ak vyskytují drobné nepfiesnosti. Roku 1865 sice do‰lo k zaloÏení dívãí prÛmyslové ‰koly v Praze, fundátorem byl ale Spolek sv. Ludmily, nikoli âesk˘ v˘robní spolek. Americk˘ klub dam se po svém zákazu roku 1870 sice pfiejmenoval, ale jeho aktivity rozhodnû nenabyly „mnohem men‰ího rozsahu“ (s. 27). Diskutabilní se také jeví tvrzení, Ïe Petr MuÏák mûl pochopení pro aktivity své manÏelky Karoliny Svûtlé v rámci Ïenského hnutí ãi Ïe Vojtûch Náprstek povaÏoval Ïeny za opravdu rovnocenné. V rámci první kapitoly se autorka také pokou‰í o nástin dobového ideologického diskurzu konzervatismu, liberalismu a socialismu ve vztahu k Ïenám. Jedná se o pomûrnû ambiciózní poãin, zvlá‰tû pak, kdyÏ je uskuteãnûn pouze na dvaadvaceti stranách. Hlavní kofieny konzervativních názorÛ na Ïenskou populaci Malínská spatfiuje v katolické církvi, jejímuÏ my‰lenkovému v˘voji zde vûnuje naprostou vût‰inu svého textu. Jasnû odli‰uje pÛvodní rovnostáfiství JeÏí‰e a jeho následnou deformaci, která se objevuje jiÏ v epi‰tolách. Aãkoli katolictví bylo „státním“ náboÏenstvím, a tudíÏ pÛsobilo na sm˘‰lení obyvatel mnohem v˘raznûji, ani v protestantsk˘ch církvích nebyla Ïena vnímána jako rovnocenná a rovnoprávná bytost, coÏ zde uÏ pfiipomínáno není. Konzervativní hlasy se v‰ak neoz˘valy jen z církev-

3 BERNARD BOLZANO, ¤eãi vzdûlávací akademické mládeÏi, díl 2, Praha 1884, s. 64. 4 BERNARD BOLZANO, O nejlep‰ím státû, Praha 1981, s. 50–56.

DENISA NEČASOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 157 ]

ních kruhÛ, ale i z filozofick˘ch dûl. Aãkoli jsou zde zmínûni vedle Kanta také nejznámûj‰í misogyni 19. století Nietzsche a Schopenhauer, v úhrnu je jim, podle mého názoru neadekvátnû, vûnován pouze jeden krat‰í odstavec, a navíc jeho vût‰í polovinu tvofií citace. Ani liberalismus podle autorky fakticky neposkytl dostateãn˘ základ pro zrovnoprávnûní postavení Ïeny ve spoleãnosti a i pfies své dominantní teze o rozvoji svobody a úctû k individuu se nedokázal v tomto kontextu odfiíznout od tradiãních pfiedsudkÛ, s ãímÏ lze samozfiejmû jen souhlasit. Malínská se v‰ak v této ãásti aÏ zbyteãnû vûnuje pfieváÏnû obecnému pfiedstavení liberalismu, bez vût‰ího sepûtí s pfiedmûtem knihy. Krátké seznámení s Millov˘m Poddanstvím Ïen v‰ak ãtenáfice ãi ãtenáfii neodepfie. Lehce matoucí se zde v‰ak mÛÏe jevit zmínka o Franti‰ku Riegrovi, díky nûmuÏ „náleÏelo ãeské liberální my‰lení k nejvyzrálej‰ím v celé Evropû“ (s. 54), pfiiãemÏ na pfiedchozí stranû je paradoxnû pfiedstavován jako jedna z „vedoucích osobností ãeského politického Ïivota, která schvalovala konzervativní názory katolické církve“ (s. 52). V závûru první ãásti knihy pfiijde na fiadu i velmi struãn˘ nástin ideov˘ch v˘chodisek utopick˘ch socialistÛ, Bedfiicha Engelse a Augusta Bebela, ktefií mûli v˘razn˘ vliv zejména na sociálnûdemokratické a dûlnické Ïeny. Druhou ãástí publikace Jana Malínská nezapfie své pÛsobení v Masarykovû ústavu a zejména hlavní náplÀ své badatelské práce posledních let, kdy vedla t˘m zab˘vající se zpracováním dobov˘ch pramenÛ pojednávajících o T. G. Masarykovi. Jeho kritika negativních postojÛ k sociálnímu statutu Ïeny v rodinû a spoleãnosti tvofií dal‰í ãást knihy. Úctyhodná znalost jeho základních dûl, projevÛ z fií‰ské rady, ãlánkÛ a pfiedná‰ek tak vytváfií pomûrnû komplexní bázi pro objasnûní Masarykov˘ch postojÛ k v˘‰e zmiÀovan˘m ideov˘m koncepcím i problematice postavení Ïeny vÛbec. âtenáfika ãi ãtenáfi se tak mohou seznámit s jeho názory na v˘chovu a vzdûlání Ïen, jejich postavení v manÏelství spolu s nespravedliv˘m „dvojím metrem“ v sexuální rovinû apod. Masaryk také polemizoval s marxistick˘mi teoriemi, zejména v otázce rodinného Ïivota, soustavnû kritizoval jak katolickou církev, tak ve‰keré tradiãní náhledy na schopnosti a „pfiirozenost“ Ïen. Tím bezesporu ovlivnil nejen tehdej‰í diskurz, ale stal se oprávnûnû také oslavovanou ikonou pfiedev‰ím prvorepublikového Ïenského hnutí. Aãkoli se jeho názory objevují jiÏ v pfiedchozích pracích autorek zab˘vajících se postavením Ïen, zejména u Marie Neudorflové, Malínská je pfiiná‰í v lehce roz‰ífienûj‰í verzi. Ani zde se v‰ak nevyhne moÏná zbyteãnû ‰irokému prostoru vûnovanému Masarykov˘m názorÛm t˘kajícím se obecnûj‰ích témat. Poslední samostatnou ãást publikace tvofií exkurz Vzdûlané Ïeny v profesi a v politickém Ïivotû. Autorka zde nastiÀuje peripetie stfiedo‰kolsk˘ch a vysoko‰kolsk˘ch studentek, vãetnû jejich problematického pfiijetí akademickou obcí. Seznamuje nás také s nûkter˘mi konkrétními absolventkami univerzitních oborÛ

[ 158 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

a jejich dal‰ím pÛsobením. V tomto oddíle se také koneãnû dostává na pofiad stále oãekávané téma politického pÛsobení Ïen, jemuÏ je kromû drobn˘ch zmínek v pfiedchozím textu souvisle vûnováno pouh˘ch ‰est stran. Líãení se omezuje na snahy o získání volebního práva Ïen, první kandidatury poslankyÀ v doplÀujících volbách do zemského snûmu, které zavr‰uje úspû‰né zvolení BoÏeny Vikové-Kunûtické roku 1912. Zcela zde ale chybí pfiímé odpovûdi na otázku, jeÏ stojí v názvu této práce – Îena do politiky nesmí – proã?, tedy konkrétní dobové argumenty uÏívané odpÛrci volebního práva Ïen ãi politické aktivity Ïen vÛbec. OdvaÏovala bych se zde polemizovat také s tvrzením autorky, Ïe Marie TÛmová ve volbách roku 1908 „získala velmi málo hlasÛ“ (s. 114). JelikoÏ se jednalo o vÛbec první kandidatury Ïen, nepovaÏuji zisk témûfi 20 % hlasÛ za nízk˘ (Marie TÛmová získala 199 hlasÛ z 1195 platn˘ch hlasovacích lístkÛ). Debata o spoleãenském postavení Ïen je v naprosté vût‰inû zcela adekvátnû vedena prostfiednictvím pojmÛ feminismus, emancipace, Ïenská otázka apod. Vzhledem k historické podmínûnosti jejich obsahÛ, vãetnû pomûrnû rÛznorodého souãasného spektra v˘znamÛ, povaÏuji za nutné pokusit se tyto jednotlivé kategorie definovat ãi je alespoÀ nûjak˘m zpÛsobem vymezit. Terminologická nejasnost v tomto smûru a pfiedev‰ím absence jakéhokoli pokusu to zmûnit se mi jeví jako jeden z v˘razn˘ch nedostatkÛ pfiedkládané práce. Obsahová variabilita zejména pojmu feminismus tak mÛÏe v ãtenáfice ãi ãtenáfii evokovat znaãnû odli‰né souvislosti a i zavádûjící závûry. Sama autorka na tuto nedÛslednost doplácí. Magdalenu Dobromilu Rettigovou napfiíklad pfiedstavuje jako jednu z prvních ãesk˘ch Ïen, „které za sebou zanechaly v˘znamnou feministickou stopu“ (s. 16), a ve stejném odstavci bez potíÏí tvrdí, Ïe „lpûla na konzervativní orientaci jak ve vztahu k muÏÛm, v nûmÏ zdÛrazÀovala imperativ Ïenské podfiízenosti, tak ve vztahu k manÏelství“ (s. 16). Velmi problematické se jeví také tvrzení, Ïe „ãesk˘ feminismus (…) neohroÏoval muÏe a nechtûl se nad nû vyvy‰ovat“ (s. 12). Feminismus obecnû si klade za cíl, zjednodu‰enû fieãeno, odstranit privilegované postavení muÏÛ ve spoleãnosti, a tudíÏ je pro nûkteré muÏe jiÏ z tohoto principu ohroÏující, nehledû na tehdej‰í pomûrnû roz‰ífiené chápání Ïen-pracovnic jako konkurentek. Otázka vyvy‰ování také není zcela jednoznaãná, neboÈ dodnes uÏívaná tehdej‰í argumentace, Ïe Ïeny jsou ménû agresivní a tvofií jak˘si zjemÀující prvek spoleãnosti, osobnû nepovaÏuji za hodnotovû neutrální. Aãkoli je moÏné nalézt dal‰í pfiíklady, uvedu je‰tû alespoÀ poslední související jiÏ s nûkter˘mi v˘hradami uveden˘mi shora: „âeské feministky (…) vycházely z principu rovnocennosti Ïen a usilovaly nejen o jejich rovnoprávnost“ (s. 60). K nevyjasnûnosti pojmu feminismus, potaÏmo feministky, se zde druÏí stejn˘ neduh ve spojitosti s termíny rovnocennost a rovnoprávnost. JiÏ fakt, Ïe politická práva Ïen byla ‰ífieji vnímána samotn˘mi pfiedstavitelkami ãeského Ïenského hnutí jako regulérní poÏadavek aÏ na pfielomu století, jasnû napovídá, Ïe chápání rovnoprávnosti po témûfi celé 19. sto-

DENISA NEČASOVÁ

RECENZE A REFLEXE

[ 159 ]

letí bylo ponûkud odli‰né od souãasného v˘znamu daného pojmu. Navíc se nikdy nejednalo o monolitick˘ ideov˘ blok, v rámci ãeského Ïenského hnutí existoval také v˘znamn˘ konzervativnûj‰í proud spatfiující hlavní místo Ïeny v rodinû a domácnosti. Název publikace i jejích jednotliv˘ch kapitol sliboval, moÏná jen v m˘ch oãích, struãnou anal˘zu teorií negativnû ãi pozitivnû se vztahujících k problematice postavení Ïeny ve spoleãnosti. Mé oãekávání v‰ak nebylo naplnûno, neboÈ práce spí‰e pouze v˘bûrovû tlumoãí dobové názory, aniÏ by je rozsáhleji reflektovala ãi hloubûji analyzovala, coÏ samozfiejmû mÛÏe b˘t dáno pomûrnû jejím nevelk˘m rozsahem. Autorka se také v naprosté vût‰inû pfiípadÛ vystfiíhá vlastních závûrÛ. Obdobnû nenaplnûné oãekávání se váÏe také k edici Gender sondy, v níÏ je kniha vydána. Naprostá absence genderov˘ch anal˘z omezující se v zásadû na „popis“ spoleãenského postavení Ïen v urãité ãasové periodû nebo sociální sféfie v‰ak povaÏuji za slabé místo nejen této práce (nutno podotknout, Ïe autorka si tyto ambice v˘slovnû neklade), ale souãasného ãeského historického bádání vÛbec. Vzhledem k ãastému zamûÀování gender history s dûjinami Ïen a dosud miziv˘m vyuÏitím genderového pfiístupu si „neodpustím“ drobn˘ exkurz. Dûjiny Ïen se jako women’s history etablovaly v 70. letech v západní Evropû a ve Spojen˘ch státech pfiedev‰ím jako souãást sociálních dûjin, dûjin kaÏdodennosti a mentalit. Vycházely z pfiesvûdãení, Ïe Ïeny jakoÏto sociální skupina (napfiíklad vedle minorit etnick˘ch, náboÏensk˘ch ãi pfiíslu‰níkÛ niÏ‰ích sociálních vrstev) byly dosavadní historiografií, která preferovala politické dûjiny, opomíjeny a ve v˘kladu historie jaksi „zneviditelnûny“. Záhy tento diskurz zaãal vykazovat v˘razné slabiny, neudrÏiteln˘m se stalo dosavadní totalizující esenciální pojetí kategorie Ïeny, která vytváfiela iluzi o existenci unifikované sociální skupiny bez ohledu na její tfiídní, rasové, vûkové zafiazení apod. Pfiesun tûÏi‰tû na gender history, tedy na dûjiny rodu, k nûmuÏ dochází v 80. letech, je pokusem o komplexnûj‰í pfiístup k dané problematice. JiÏ ze samotného pojmu gender history vypl˘vá, Ïe takto smûrovan˘ v˘zkum se nepokou‰í mapovat spoleãenské postavení pouze jak˘chsi „abstrahovan˘ch“ Ïen, ale vÏdy adekvátnû pfiihlíÏí ke spoleãenskému postavení muÏÛ. Pfiínosnou se zde jeví také artikulace diference mezi pojmy pohlaví a gender, tj. mezi biologicky danou skuteãností a genderem/rodem jako kulturnû a sociálnû vytvofien˘m konstruktem, a to i pfies její souãasnou kritiku pfiedev‰ím z poststrukturalistick˘ch pozic. Pro historické bádání se jeví samozfiejmû nejzajímavûj‰ím faktor ãasové promûnlivosti kategorie genderu, tedy jeho historická variabilita. Kategorie genderu je v rámci gender history pojímána jako jeden ze základních prvkÛ urãujících podobu sociálních vztahÛ. Normativní koncept genderu je zakódován ve v‰ech sférách spoleãnosti (sociální, politické, náboÏenské, právní, sexuální apod.) v nejãastûj‰í podobû binární opozice. Gender se tak stává analytickou kategorií, skrze niÏ je

[ 160 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

moÏné nahlíÏet na jakoukoli oblast spoleãnosti, ale i na spoleãnost jako celek. UmoÏÀuje nám tak nejen rekonstrukci pojetí feminity a maskulinity v historii, s vûdomím její dobové podmínûnosti, ale zároveÀ nám dovoluje poukázat na procesy a mechanismy, které tato pojetí produkují. A to nejen v rovinû sociální, ale i v rovinû kulturní, symbolické. Díky gender history se nám nask˘tá nejen komplexnûj‰í pfiístup k bádání o spoleãenském postavení Ïen a muÏÛ, ale naopak také urãité spoleãnosti jako celku v dané historické epo‰e. KniÏní prvotina Jany Malínské dokládá peãlivou heuristickou práci pfiedev‰ím dobov˘ch periodik a Masarykov˘ch textÛ. Inspirativní se jeví zejména souvislej‰í zpracování Masarykova názorového spektra t˘kajícího se postavení Ïen vãetnû kritiky tezí stojících na opaãném bfiehu. V˘‰e zmiÀované nepfiesnosti a nedostatky, spolu se zavádûjícím názvem práce, v‰ak podle mého názoru celkov˘ pfiínos uvedené publikace do znaãné míry znehodnocují. Denisa Neãasová

RECENZE A REFLEXE

[ 161 ]

Pavel Kosatík, „Ústně více“. Šestatřicátníci. Román faktu, Brno 2006, Host, 318 s., ISBN 80-7294-192-5

Václav Havel „vyjadfiuje pocity své generace (…) velice pfiesnû, napfiíã politickou ãi jinou pfiíslu‰ností. Ba dokonce i té generace za ním. Kdo to nepochopí, prohrál v této zemi v‰echno a jednou provÏdycky“, psal v roce 1968 publicista a pfiekladatel Antonín J. Liehm,1 a upozorÀoval tak na nûco, co tehdy ostatní spí‰e podceÀovali, nechtûli vidût nebo pfiímo odmítali. V distanci od tehdy vládnoucích pfiesvûdãení reformních komunistÛ (i jejich v zásadû neostalinsk˘ch odpÛrcÛ) tak Liehm poukazoval na v˘razné, uÏ víceménû zformované generaãní seskupení,2 rostoucí z jiného biografického zakotvení.3 V pfiedmluvû ke Kosatíkovû knize, která se mimo jiné

1 ANTONÍN J. LIEHM, Generace, Praha 1990, s. 320. 2 Historick˘ a sociologick˘ pohled na dûjiny a politiku prizmatem generaãních seskupení a jejich stfiídání, jejich v˘konÛ i selhání, generaãních zku‰eností i pfiesvûdãení, iluzí i pfiedsudkÛ je zajímav˘ z více dÛvodÛ a má pomûrnû dlouhou tradici. Ukazuje se jako prostfiedek zejména pro porozumûní tomu, jak a proã ve spoleãensk˘ch a kulturních systémech dochází k vykofieÀování star˘ch politick˘ch, hodnotov˘ch a estetick˘ch pfiesvûdãení a k zakofieÀování nov˘ch, ãasto protikladn˘ch ãi reaktivních, vût‰inou v‰ak radikálnû odli‰n˘ch. To dokládají nejen práce z dûjin moderního umûní, kde se generaãní hledisko povaÏuje za víceménû samozfiejmé, ale také z oblasti soudob˘ch dûjin, kde ohled na stfiídání generací, jejich povahu a konflikty umoÏÀuje dÛleÏitou svûtonázorovou a mentální charakteristiku subjektÛ a aktérÛ v˘vojov˘ch zmûn a také od nich se odvíjejících individualizovan˘ch kauzalit. „Generacionalita“ jako zvlá‰tní úhel pohledu na kulturní, pfiípadnû na soudobé dûjiny má pomûrnû dlouhou tradici i u nás. Systematicky se této problematice pokusili vûnovat napfiíklad FEDOR SOLDAN, Tfii generace, Praha 1940; JI¤Í HÁJEK, Generace na rozhraní, Praha 1946; ANTONÍN J. LIEHM, Generace, Praha 1968; Generace 35–45, (ed.) KAREL HVÍÎëALA, München 1986. Zfietelná je tato perspektiva také napfiíklad v rozhovorech JI¤ÍHO LEDERERA, âeské rozhovory, Köln 1979. Z poslední doby je tfieba vyzvednout sborník ãesko-polské komise historikÛ Zku‰enost tfií generací PolákÛ, âechÛ a SlovákÛ. 1918–1998, (edd.) MICHAL PU¸ASKI, JAROSLAV VALENTA, Wroc∏aw 1998, a zde zejména staÈ FRANTI·KA SVÁTKA Zku‰enost tfií generací s totalitarismy, s. 155–177. 3 Biografick˘ vedle „demografického“, „genealogického“ a „sociálnû historického“ pfiístup k problematice generací vychází z pfieváÏnû kvantitativního zkoumání Ïivotních fází pfiíslu‰níkÛ urãit˘ch vûkem urãen˘ch kohort a soustfieìuje se na podobnosti jejich Ïivota, vznikající na základû rÛzn˘ch (cyklick˘ch) událostí, jako jsou ukonãení ‰kolní docházky, doba nástupu do zamûstnání a v˘‰e platu, vûk uzavírání manÏelství a jejich hustota apod. ZároveÀ si ale, a to je dÛleÏitûj‰í, v mikrosociologické perspektivû v‰ímá kvalitativních rozdílÛ v prÛbûhu Ïivota pfiíslu‰níkÛ jedné generace i mezigeneraãnû (rozdíly pÛvodu, vzdûlání a forem „vstupu do Ïivota“, moÏnosti vzestupu a dosahování jednotliv˘ch stupÀÛ kariéry, struktura hodnotov˘ch preferencí apod.), které se také mohou projevovat jako rÛzn˘m zpÛsobem motivovaná nespokojenost mládeÏe s Ïivotním zpÛsobem rodiãÛ, se spoleãensko-politick˘mi bariérami vzestupu, s moÏností prosazovat vlastní pfiedstavy o Ïivotû, politice a kultufie. Zde se „generaãnost“ obecnû ukazuje jako otázka zakotvení urãit˘ch skupin individuí v dané dobû a spoleãnosti prostfiednictvím jejich biografií. Jako „generace“ se pak oznaãuje „soubor (Ïivotních) zpÛsobÛ, které jsou specifikovány vûkem a jimiÏ se událostem pfiipisují urãité v˘znamy. Jejich pomocí se

[ 162 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

snaÏí dodateãnû otevfiít porozumûní pro tuto odli‰nost, to Václav Havel sám vyslovil následovnû: „Tito ·estafiicátníci, k nimÏ jsem mûl tu ãest patfiit, byli (…) pfiíslu‰níky první neideologické ãi do dobov˘ch politick˘ch doktrín a bojÛ nevtaÏené generace. Válku, dobu pováleãnou a únor 48 zaÏili spí‰ je‰tû jako dût‰tí pozorovatelé neÏ jako pfiímí úãastníci, coÏ mûlo vliv na cel˘ jejich vztah ke svûtu.“ (s. 5). Havlova slova se mi zdají zajímavá z dvojího dÛvodu. Jednak pro svÛj dÛraz na nepolitickou mentalitu, protiideologickou orientaci a nezávislou angaÏovanost této generace, jejímÏ paradoxním efektem bylo, Ïe cokoli ze ‰estatfiicátnick˘ch aktivit mohlo a nakonec muselo b˘t v totalitárnû autoritáfiském reÏimu vnímáno vlastnû jako „protireÏimní“, coÏ zároveÀ znamená jako politické. To, co pozdûji tak silnû iritovalo, totiÏ tzv. nepolitická politika, se ve své zárodeãné podobû ukazovalo jako funkce kulturní situace a politické organizace tehdej‰í spoleãnosti, a co tedy bylo zcela neprogramovû dáno samotnou její povahou. Pro poÏadavky totální politické kontroly a pouze centralisticky schválen˘ch aktivit musí b˘t cokoli disipativního a spontánního vnímáno jako politické a v zásadû jako nepfiátelské. Poãáteãní programová neurãitost ‰estatfiicátníkÛ, jakkoli intenzivnû diskutovaná, byla ukotvena v zabstraktnûlém dûdictví prvorepublikového humanismu a pfies pojem „amalgamizace“ obecnû v˘vojov˘ch pozitiv si pohrávala s (v zásadû bene‰ovskou) pfiedstavou moÏné konvergence politick˘ch systémÛ. AÏ pozdûji byla nahrazena poÏadavky konkrétního aktivismu (ve smyslu „posouvání hranic moÏného a Ïádoucího“ prostfiednictvím zodpovûdného Ïivota a tvorby – s. 79), jehoÏ základní pfiedstava pocházela od J. L. Fischera. Jen na okraj zde lze pfiipomenout, Ïe s podobn˘m pojetím nepolitického aktivismu se u Václava Havla setkáme napfiíklad i v 60. letech. Ten v souvislosti s diskusemi kolem ãasopisu Tváfi napsal: „Pfiedvedli jsme nov˘ model chování (…) bojovat ,právû jen‘ za (…) konkrétní vûci.“4 V uvedeném citátu Václav Havel zároveÀ intuitivnû poukázal na to, ãemu sociologové fiíkají historicky jedineãn˘ horizont generaãní zku‰enosti,5 odli‰n˘ od hori-

lidé zabydlují ve své dobû a jsou jí více ãi ménû vyhrocenû formulováni.“ – UTE DANIEL, Kompendium Kulturgeschichte, Frankfurt am Main 2001, s. 331. V tomto smyslu pouÏíval pojem generace napfiíklad teoretik a historik vûdy Thomas S. Kuhn, kdyÏ v kapitole o Vyústûní vûdeck˘ch revolucí své knihy o struktufie vûdeck˘ch revolucí poukazoval na souvislost mezi zmûnou vûdeckého paradigmatu a stfiídáním generací – Struktura vûdeck˘ch revolucí, Praha 1997, s. 144–159, obzvlá‰tû s. 150, kde Kuhn cituje slova Maxe Plancka: „Nûjaká nová vûdecká pravda nevítûzí proto, ponûvadÏ pfiesvûdãila své odpÛrce a otevfiela jim oãi, n˘brÏ proto, Ïe její odpÛrci vymfieli a vyrostla nová generace, která tuto pravdu akceptuje jako vlastní.“ 4 HAVEL, Václav, Dálkov˘ v˘slech, Praha: Melantrich, 1990, str. 76, podobnû str. 77. 5 Pojem pochází ze sociologie vûdûní Karla Mannheima a poprvé byl pouÏit v jeho recenzní studii z roku 1928 nazvané Das Problem der Generationen – srov. KARL MANNHEIM, Wissenssoziologie, hrsg. von Kurt H. Wolff, Neuwied-Berlin 1964, s. 509–565. Koncept „horizontu generaãní zku‰enosti“ zde pouÏívám jako souhrnn˘ pojem, kter˘ se váÏe na urãité konkrétní historicko-politické,

MILOŠ HAVELKA

RECENZE A REFLEXE

[ 163 ]

zontÛ ostatních generací, které se tehdy zdály dominovat. Obecnû byl vyznaãen proÏíváním „totalitárních“ intervencí do sociální struktury ãeské spoleãnosti po roce 1948 a jejich doprovodn˘mi fenomény: emigrací, vzestupem nov˘ch sociálních vrstev, pfiesuny profesí, rozbitím venkovsk˘ch pospolitostí i malomûstsk˘ch struktur, politick˘mi procesy, vzájemnou nedÛvûrou lidí a propastí mezi vefiejn˘m a soukrom˘m, kulturním i sociálním zmasovûním spoleãnosti, a zejména ideologick˘m „gleich‰altováním“ kulturní sféry. Navíc se do popfiedí dostali noví aktéfii národního i politického Ïivota, zmûnily se hodnotové hierarchie i estetické funkce a normy a zaãaly se prosazovat nové mentality. Co se nabízelo, pfiípadnû co zb˘valo, to byla moÏnost „zÛstat stranou a zaãít tvofiit ghetta; rodinná, zájmová, kamarádská“ (s. 53). V takto historicky vzniklé a mocensky determinované situaci zaÏívali pfiíslu‰níci „generace 35–45“6 stalinismus ãasto jako „nepohodlné dûti“ (s. 15), jen jako objekt jeho revoluãních opatfiení (jako zmûny v sociální situaci a postavení rodiãÛ, jako omezení moÏností studia a vlastnû také jako kaÏdodenní zaÏívání sporn˘ch „úspûchÛ socialistického budování“). Obecn˘m dÛsledkem byl vût‰inou diferencovan˘ vztah k socialismu vÛbec a k ãeské socialistické skuteãnosti zvlá‰tû, a zejména citlivost na neautentiãnost, umûleckou prázdnotu a ideologiãnost tehdej‰ího oficiálního umûní. Pozdûji pfiistupovala také snaha o problematizaci nûkter˘ch novû vznikl˘ch, ale i tradiãních, silnû zakofienûn˘ch ãesk˘ch národních m˘tÛ a stereotypÛ.

sociální a kulturní události, kter˘ odpovídá jedineãn˘m kulturním a vûdecko-technick˘m zmûnám a kter˘ je v rÛzn˘ch kontextech s to, aby aktualizoval rÛzné fasety tûchto událostí a zmûn (jejich hodnotovou ãi strukturní vázanost, jejich diferenciaãní potenciál, jejich paradigmatickou sílu i schopnost „osmyslování“ událostí a zároveÀ i meze pfiedstavivosti), které se pak v hodnotov˘ch hierarchiích, orientacích a zejména v jednání jednotliv˘ch generaãních seskupení projevují specifick˘m zpÛsobem (vlastní hierarchií hodnot, odli‰nû zaloÏen˘mi matricemi vnímání a v˘kladu svûta, specifick˘mi schopnostmi formovat situace, rÛzností vzorcÛ jednání, vlastním zpÛsobem zpracování proÏitkÛ a emocí apod.). Poukaz na jednotící sílu „horizontu generaãní zku‰enosti“ a její inter-generaãní svébytnost ale nemá rozhodnû znamenat vylouãení intra-generaãních konfliktÛ, názorov˘ v˘voj jednotlivcÛ, nebo dokonce existenci generaãních solitérÛ. 6 Toto oznaãení pouÏil publicista Karel HvíÏìala pro název sborníku Generace 35–45, kter˘ je moÏné povaÏovat za dodateãn˘ manifest této generace, jejíÏ poãáteãní formování Kosatík ukazuje pars pro toto na ·estatfiicátnících. Do HvíÏìalova sborníku pfiispûli spisovatelé Jifií Gru‰a, Petr Král, Markéta Brousková, Antonín Brousek, Ivan Binar, Karel Sidon, Petr Kabe‰, Eda Kriseová, Andrej Stankoviã, Vûra Jirousová, Pavel ·rut, Petr Podhrázsk˘, Jaroslav Vejvoda, Sylvie Richterová a Tomá‰ Fr˘bort, písniãkáfii Jaroslav Hutka a Karel Kryl, filozof Václav Bûlohradsk˘ a publicista Karel HvíÏìala. Vedle uveden˘ch, pfieváÏnû exilov˘ch autorÛ je k této generaci ale tfieba pfiipoãíst celou fiadu spisovatelÛ a publicistÛ domácích, ktefií z rÛzn˘ch dÛvodÛ nepfiispûli, nebo pfiispût nemohli, jako je Václav Havel, Milan Uhde, Vûra Linhartová, Franti‰ek ·mejkal, Jifií Kubûna, Viola Fischerová, Milan Petrusek, Ivo MoÏn˘, Jan Sokol, Petr Pithart, Václav Klaus, Jan Bene‰, Jaroslav Kofián, Bohumil DoleÏal, Jifiina ·iklová, Jan Lopatka, Emanuel Mandler, Ivan Wernisch, Alena Wagnerová, Jaroslav Stfiíteck˘, Pavel ·vanda, Ilja ·rubafi, Zdenûk Pinc a také nûktefií dal‰í z tzv. „‰edé zóny normalizace“, ktefií se intelektuálnû zaãali prosazovat aÏ po „sametové revoluci“.

[ 164 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Sartrova maxima, Ïe „existence pfiedchází esenci“, zde tak byla oproti pfiedchozí „Kohoutovû generaci“,7 a vlastnû vÛbec proti existenciální atmosféfie jejich doby obrácena takfiíkajíc naruby. Pfiinejmen‰ím na ãas. Skupina ‰estatfiicátníkÛ (a nûkter˘ch dal‰ích z jejich nejbliÏ‰ího okolí) vznikla víceménû spontánnû kolem roku 1953 a dále se udrÏovala zejména díky organizaãní práci Václava Havla. Tvofiili ji v Praze Ivan Hartmann, Stanislav Macháãek, Radim Kopeck˘, Ivan Koreãek, Milo‰ Dus, Jan ·koda, Petr Stránsk˘, Jifií Frágner, Franti‰ek Pecák, Ludûk Radosta, Petr Dydek a také „kavárnou pfiidruÏení“ Václav Pfeffer, A. J. Strnad, Jifií Kladiva a Igor Czesan˘, abychom uvedli ty, které Pavel Kosatík zmiÀuje. Soupatfiiãná brnûnská „‰estka“ – Jifií Paukert (Jifií Kubûna), Pavel ·vanda, Alena Wagnerová, Viola Fischerová, Marie L. Langerová a Petr Wurm – byla o nûco kompaktnûj‰í a názorovû vyprofilovanûj‰í. Co se Kosatíkovu vylíãení poãátkÛ ‰estatfiicátníkÛ nepochybnû a jednoznaãnû podafiilo, to je rekonstrukce oné zvlá‰tní a jedineãné emocionality, která utváfiela jejich formování. Nepochybnû k ní patfiil pocit vylouãenosti a jistého vzdoru, potfieba sebezodpovûdné kultivace a nezávislé niternosti. „Zvlá‰tním rysem skupiny bylo vûdomé rozhodnutí navázat na práci otcÛ. To pfiedchozí generace neznaly,“ pí‰e Pavel Kosatík. „Dfiív, kdyÏ o sobû nûkdo nov˘ chtûl dát vûdût, uãinil to nejãastûji zavrÏením pfiedchÛdcÛ. Tuto ãást obrazoborecké práce v‰ak za ·estatfiicátníky odvedla komunistická strana: zlikvidovala jim otce dÛkladnûji, neÏ to bylo moÏné v rámci jakékoli protirodiãovské revolty.“ (s. 20.) S tím pak také souviselo pátrání po jin˘ch hodnotách: v knihovnách rodiãÛ a pfiátel, v antikvariátech, v zahraniãním vysílání. V pfiípadû Kosatíkovy skupiny ·estatfiicátníkÛ také v opakovan˘ch náv‰tûvách u Edvarda Valenty, Kamila Bednáfie, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana, prostfiednictvím kontaktÛ s J. L. Fischerem, v komunikaci s Jifiím Koláfiem, ve spolupráci s Janem Grossmanem, a zejména v respektu k my‰lenkám brnûnského Josefa ·afafiíka atd. Nemûl by se podce-

7 Jméno Pavla Kohouta se pro reprezentaci této generace zdá b˘t vhodné zejména proto, Ïe Pavel Kohout více neÏ kdo jin˘ symbolizuje názorovou promûnu její velké ãásti z nad‰en˘ch budovatelÛ socialismu v jeho reformátory a nakonec i kritiky. Její horizont generaãní zku‰enosti byl profilován okupací, totálním nasazením a euforií osvobození. S pfiedchozí „fuãíkovskou“ generací pfiíslu‰níky Kohoutovy generace zpoãátku spojoval ‰ok z Mnichova, víra v novou v˘chodní politickou orientaci a pfiesvûdãení o moÏnostech socialistického budování. Na jedné stranû sem patfiili lidé jako Jan Fojtík, Ivan Skála, Vítûzslav Rzounek, Ladislav Hrzal, Josef MuÏík, ·tûpán Vla‰ín, Jan Otãená‰ek, Karel Ptáãník, Jindfiich Zelen˘, Jifií Hájek, Jindfiich Filipec ãi Vladimír Pazourek, na stranû druhé to byli vedle jiÏ zmínûného Pavla Kohouta Milan Kundera, Karel Kosík, Antonín J. Liehm, Radovan Richta, Jifií Pelikán, Sergej Machonin, Lubomír Sochor, Pavel Machonin, Jan Procházka, Ivan Klíma, Milan Jungmann, Alexander Kliment, Jan Skácel, Oleg Sus, Jifií Brabec, Josef Zumr, Kvûtoslav Chvatík, Ludvík Vaculík, Vratislav BlaÏek, Ivo MoÏn˘, Jaroslav ·abata, Jan Trefulka, Karel ·iktanc a mnoho dal‰ích.

MILOŠ HAVELKA

RECENZE A REFLEXE

[ 165 ]

Àovat ani vliv – jakkoli moÏná opoÏdûn˘ – Jana Patoãky, kterému v‰ak Kosatík vûnuje pfiekvapivû men‰í pozornost. Za zamy‰lení by asi také stál neãekanû slab˘ kontakt ‰estatfiicátníkÛ s Václavem âern˘m a také men‰í pochopení pro meziváleãnou avantgardu a strukturalismus, které naopak hrály dÛleÏitou roli v pfiedchozí „generaci Pavla Kohouta“ a jejichÏ levicovost se zdála pfiirozenû pfiedcházet reformními pokusy 60. let. Naproti tomu se „generace 35–46“ orientovala na jiné umûlecké v˘kony z meziváleãné kultury, napfiíklad na ãeskou katolickou modernu, a zejména na estetické, resp. myslitelské „samotáfie“, jako byli Ladislav Klíma, Richard Weiner, Josef Florian, Jakub Deml ãi uÏ zmiÀovan˘ Josef ·afafiík. Na jevi‰tû kulturnû-politick˘ch zápasÛ nastoupili reprezentanti „generace 35–38“ s jist˘m zpoÏdûním, aÏ v polovinû 60. let, to znamená v dobû zfietelného hospodáfiského i ideologického drolení politického systému a zároveÀ v situaci celosvûtov˘ch revoluãních kulturních a politick˘ch zmûn 60. let. Tehdej‰í vznik ãasopisÛ Tváfi a Se‰ity pro mladou literaturu, jejich profilace a jejich svûtonázorová orientace byly politicky a publicisticky ãinn˘mi aktéry pfiedchozích dvou generací, „fuãíkovské“8 a ji následující „Kohoutovy generace“ pozorovány s nedÛvûrou a kriticky komentovány aÈ uÏ jako nezodpovûdné ru‰ení reformních konceptÛ socialismu9 nebo jako pozice „antisocialistické“. Tehdy se mimo jiné vlastnû jednalo o první vefiejn˘ mezigeneraãní spor „generace 35–45“ a odtud také pramenila opakovaná vzájemná nedÛvûra obou seskupení v pozdûj‰í dobû.10 Na tomto nej‰ir‰ím kulturnû a politicky historickém pozadí je Kosatíkovu knihu o ‰estatfiicátních moÏné ãíst jako vyprávûní o vzniku a mladistvém intelektuálním zrání jedné z prvních vnitrogeneraãních skupin, základními intencemi podobné tûm, které se pak z rÛzn˘ch míst slévaly do stále zfietelnûj‰ího a sebevûdomého generaãního seskupení, které se, jak uÏ bylo naznaãeno, intelektuálnû i politicky plnû prosadilo po listopadu 1989.

8 Její rozhodující generaãní zku‰eností byla svûtová hospodáfiská krize, iluze o Sovûtském svazu a v˘razná levicovost prvorepublikové kulturní scény. Vedle Fuãíkov˘ch soudruhÛ (Jan ·verma, Eduard Urx) byli jejími reprezentanty po válce zejména Gustav Bare‰, F. J. Kollár, Ladislav ·toll, Jifií Taufer a Gusta Fuãíková, a dále k ní patfiili kupfiíkladu Václav ¤ezáã, Josef Kainar a Milan Jari‰, Jan Drda, Jan Kozák, Vladimír Pazourek, ale pfiipoãítat je moÏné i Bohumila Hrabala, Franti‰ka Hrubína, Jifiího Koláfie ãi Jindfiicha Chalupeckého s jejich nejednoznaãn˘m vztahem k socialismu a jejichÏ jména vedou k otázce po intrageneraãních skupinách i po generaãních solitérech, ktefií spí‰e neÏ v˘jimkou potvrzující pravidlo dokládají nejednoznaãnosti a rozdíly vnitrogeneraãních pfiesvûdãení. 9 K tomu srov. polemiku o ãasopise Tváfi v Literárních novinách z roku 1965, zahájenou v˘padem jejich tehdej‰ího faktického ‰éfredaktora (nominálnû v‰ak jen zástupce ‰éfredaktora) Jifiího ·otoly – MILAN JUNGMANN, Literárky – mÛj osud, Brno 1999, s. 116–132. Ne v‰ichni z Kohoutovy generace ale byli tak odmítaví. Mlad‰ích kolegÛ se zastal Milan Kundera a zejména publicista a pfiekladatel Antonín J. Liehm. 10 K dal‰ímu v˘raznému mezigeneraãnímu konfliktu pak do‰lo koncem roku 1968 v diskusi Milana Kundery a Václava Havla o tzv. „ãeském údûlu“ – k tomu srov. MILO· HAVELKA, První diskuse o tzv. normalizaci: Polemika Milana Kundery a Václava Havla 1968–1969, in: Vûda v âeskoslovensku v období normalizace (1970–1975), (ed.) Antonín Kostlán, Praha 2002, s. 35–55.

[ 166 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Lze proto bezpochyby litovat, Ïe se Kosatík ve svém líãení v˘voje skupiny omezil jen na zobrazení jejích hlavních a snad i profilujících ãlenÛ a Ïe se nepokusil zachytit a srovnat osudy v‰ech, ktefií k ní, byÈ tfieba jen na ãas, patfiili. Jednotlivé „ãasové vrstvy“ (R. Koselleck) „‰estatfiicátníck˘ch“ událostí a ãasové fiady jejich pÛsobení, které nabízí srovnání, a nûkdy dokonce pfiedstavu pravidelnosti, jsou ponechány stranou. Pfiíli‰ná pozornost není vûnována ani kontinuitám, které by poukazovaly na vzájemné vztahy a integraci jednotliv˘ch vnitrogeneraãních skupin v souvislosti s obecnûj‰ím v˘vojem tehdej‰í ãeské spoleãnosti, kultury a politiky, pfiípadnû v souvislosti s promûnami jejich institucí. A v pozadí zÛstává i to, jak se ‰estatfiicátnické názory a pfiesvûdãení prosazovaly, pfiípadnû opakovaly v rÛzn˘ch událostech. Kosatík to v‰e cítí jen jako jedineãné konstelace a vûnuje jim svou plnou pozornost. Zajímají ho pfiedev‰ím osobní a jedineãné, pfiípadnû individuální podoby zápasÛ o vlastní sebevyjádfiení, coÏ ale z druhé strany mÛÏe vyvolávat zdání jisté exkluzivity a moÏná i zámûrné literárnosti. Kosatíkovo „sémantické gesto“ (J. Mukafiovsk˘), kter˘m je materiál strukturován, lze pfiijmout a teprve s ohledem na nû hodnotit, do jaké míry se autorovo usilování o celek podafiilo. Ale i kdyÏ ãtenáfi musí respektovat zvolen˘ Ïánr a i kdyÏ mÛÏe pfiijmout autorÛv nevysloven˘ zámûr ukázat na ‰estatfiicátnících zvlá‰tní pokus o fie‰ení vztahu svobody, Ïivota a tvorby (snad i proto se v knize aÏ jednostranná pozornost vûnuje Jifiímu Kubûnovi, moÏná dokonce vût‰í neÏ Václavu Havlovi),11 pro porozumûní základní situovanosti „Havlovy generace“, pfiípadnû jejímu postupnému slévání do celku, ale zejména pro pochopení její „skuteãnosti svobody“ by ukázání osudÛ „tûch ostatních“ nepochybnû prospûlo.12 Nepochybnû také proto, ponûvadÏ vztah svobody, Ïivota a tvorby je v urãitém smyslu pro kaÏdou skupinu vnitrogeneraãní v˘zvou. Roz‰ífiením pohledu by se KosatíkÛv „román faktu“ pravdûpodobnû promûnil v generaãní „bildungsroman“, pfiípadnû v obraz „citové v˘chovy“ za socialismu, a to moÏná nikoli na ‰kodu vûci.

11 Jakkoli mÛÏe b˘t toto soustfiedûní pozornosti mechanicky vykládáno povahou Kosatíkov˘ch pramenÛ, totiÏ faktem, Ïe jejich nejrozsáhlej‰í a asi i nejuspofiádanûj‰í konvolut mu dal k dispozici právû Jifií Kubûna, pfiesto se zdá, Ïe „sémantická centralizace“ Jifiího Kubûny má u Kosatíka v˘znam symbolick˘. 12 Vlastnû aÏ po rozpadu onoho pÛvodního, v mnohém intenzivnû korespondenãního seskupení – „Skuteãn˘m pfiedûlem a vlastnû uÏ epilogem té krátké a krásné epizody ‰estatfiicátnické byly prázdniny následujícího roku (po nich jsme se uÏ rozlétli kaÏd˘ svou cestou). Setkání v‰ech ‰estatfiicátníkÛ na Havlovû v druhém srpnovém t˘dnu roku 1954 bylo nápadem Va‰kov˘m – uskuteãnûn˘m v‰ak jen dík nevídané velkorysosti obou jeho rodiãÛ (…) Havlov je dnes právem legenda.“ – srov. JI¤Í KUBùNA, PamûÈ básníka. Z mého orloje, Brno 2006, s. 118.) – se k ‰estatfiicátníkÛm volnû „pfiidruÏili“ Josef Topol a také Jan Zábrana. Zvlá‰tní otázkou pak je, proã se Kosatík nepokusil zjistit, jak jednotlivé ‰estatfiicátníky vnímali jejich bezprostfiední souãasníci, v pfiípadû brnûnské skupiny tfieba jejich kolegové na fakultû nebo v potomním Ïivotû spolupracovníci apod.

MILOŠ HAVELKA

RECENZE A REFLEXE

[ 167 ]

„Román faktu“ ale není „literatura faktu“ a obojí se samozfiejmû li‰í od vûdeckého zpracování a v˘kladu fakt, tfieba v historiografii nebo sociologii, jakkoli sama povaha „fakticity“ opfiené o korespondence, deníky, tvorbu ãi vzpomínky se ve v‰ech tfiech pfiípadech li‰it nemusí. âasto se neli‰í ani samotn˘ „zpÛsob vyprávûní“, kter˘ se sám uÏ vût‰inou stává zároveÀ i v˘kladem (ve smyslu Hydena Whitea). Rozdíly jsou pak dány nejen hustotou dat a ovûfien˘ch informací, ale zejména hodnotov˘mi filtry, jin˘m rozloÏením dÛrazÛ a samozfiejmû odli‰n˘mi funkcemi textu. Zatímco historiografie, zejména ãeská, má tendenci konãit u hledání nov˘ch faktÛ, a to zfietelnû na úkor snahy nacházet nové souvislosti ãi nové my‰lenky, literatura faktu se události (vãetnû v˘sledkÛ speciálních vûd) snaÏí ‰ir‰í vefiejnosti pfiibliÏovat, interpretovat i hodnotit a také aktualizovat prostfiednictvím vlastních, ãasto i badatelsk˘ch hledisek a zji‰tûní. KosatíkÛv román faktu jde v mnohém z toho je‰tû dál. Také proto stojí za pfieãtení. Milo‰ Havelka

[ 168 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Zdeněk Doskočil, Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu, Brno 2006, Doplněk – Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 412 s., ISBN 80-7239-204-2 (Doplněk); ISBN 80-7285-080-6 (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR) Jen málokdo si alespoÀ jednou v duchu nepoloÏil otázku, jak je moÏné, Ïe po politickém uvolnûní na konci 60. let, které bylo v porovnání s ostatními zemûmi socialistického bloku provázeno neb˘valou spoleãenskou aktivizací, mohlo dojít k tak rychlému zvratu v rámci politick˘ch elit i my‰lení spoleãnosti. Autor z nejmlad‰í badatelské generace Zdenûk Doskoãil se ve svém debutu na poli historick˘ch monografií vûnuje problematice tohoto fenoménu, nástupu tzv. normalizace, pfiesnûji fieãeno pfiibliÏuje nástup Gustáva Husáka, patrnû nejvût‰ího symbolu pfiedlistopadového reÏimu, do ãela ÚV KSâ a sleduje jeho první kroky v této funkci, jeÏ vedly k upevÀování vlastních mocensk˘ch pozic. âiní tak za pomoci detailní historické anal˘zy, která je zaloÏena na podrobné heuristice dostupn˘ch pramenÛ, odborné literatury, vzpomínek pamûtníkÛ a domácího, z ãásti i zahraniãního tisku. Na tomto místû stojí za pfiipomenutí, Ïe se jeho úsilí opírá pfiedev‰ím o práci Komise vlády âSFR pro anal˘zu událostí let 1967–1970 (pfiedev‰ím o její podkladové studie) a její stejnojmennou archivní sbírku, která je uloÏena v Ústavu pro soudobé dûjiny AV âR. V nemalé mífie vyuÏívá také dnes jiÏ sedmnáct vy‰l˘ch svazkÛ ediãní fiady Prameny k dûjinám ãeskoslovenské krize v letech 1967–1970. Doskoãilova práce na znaãnû rozsáhlém prostoru popisuje pomûrnû krátké období od ledna 1969 do kvûtna stejného roku. Tedy období, kdy v pfiedsednictvu ÚV KSâ probíhal permanentní boj mezi jednotliv˘mi politick˘mi kfiídly ve vztahu k polednové reformní politice z roku 1968 na jedné stranû a ve vztahu k politice a postojÛm pfiedstavitelÛ sovûtského politického i armádního vedení na stranû druhé. ProtoÏe je pro autora tato linie dûjinn˘ch událostí v podstatû alfou i omegou celého v˘kladu, snaÏí se na poãátku knihy tyto skupiny uvnitfi KSâ vymezit. UpozorÀuje v‰ak na úskalí, jeÏ s sebou jakákoli pfiísná definice tehdej‰ích politick˘ch kfiídel pfiiná‰í. Ani jedna skupina totiÏ nemûla pfiesnû vyprofilovan˘ program, coÏ znamenalo, Ïe se více ménû jednalo o názorovû nekompaktní shluky funkcionáfiÛ a vefiejn˘ch ãinitelÛ, ktefií navíc pod vlivem dynamick˘ch událostí pfiestupovali z jednoho kfiídla do druhého a naopak. Sám potom funkci podobného rozdûlení vidí spí‰e v modelov˘ch konturách neÏ ve striktním vymezení: „Jejich oznaãení b˘vají v literatufie rÛzná a o jejich povaze se vedou spory, proto zde zvolené termíny i klasifikace jsou do jisté míry orientaãní.“ (s. 59)

JAN MERVART

RECENZE A REFLEXE

[ 169 ]

Autor jednotlivé proudy uvnitfi KSâ rozdûluje do ãtyfi základních skupin, pfiiãemÏ jako první pojednává o okruhu tzv. radikálních reformistÛ, ktefií byli zãásti tvofieni radikalizujícími se (vût‰inou pod vlivem srpnov˘ch událostí roku 1968) politick˘mi pfiedstaviteli (Franti‰ek Kriegel, Jifií Hájek, Ota ·ik) polednové politiky a z ãásti intelektuály kooptovan˘mi po tzv. vysoãanském sjezdu (Karel Kosík, Franti‰ek Pavlíãek) do ústfiedního v˘boru KSâ. Pfiedstavitele druhé skupiny potom v návaznosti na MlynáfiÛv Mráz pfiichází z Kremlu1 oznaãuje za umírnûné reformátory neboli centristy (âestmír Císafi, Josef Smrkovsk˘, Zdenûk Mlynáfi), ktefií se v rámci umûní moÏného snaÏili operovat v neustále se zmen‰ujícím prostoru vytváfien˘m tlakem Moskvy a domácími dogmatiky, jeÏ v ãele s Vasilem Biºakem, Aloisem Indrou, Drahomírem Kolderem a jin˘mi tvofiili dal‰í, nejvíce homogenní politické uskupení. Za nejvlivnûj‰í a zároveÀ nejhÛfie vymezitelné v‰ak oprávnûnû povaÏuje tzv. realistické kfiídlo sloÏené z osobností, které si o pokraãovaní reforem v dan˘ch podmínkách nedûlaly velké iluze (Lubomír ·trougal, Gustáv Husák), byÈ se verbálnû hlásili k Akãnímu programu KSâ. „V motivech jejich jednání se prolínal kariérismus a snaha udrÏet se u moci s pfiesvûdãením, Ïe oni sami, pokud zÛstanou na sv˘ch místech, jsou pofiád lep‰í variantou neÏ zkompromitovaní konzervativci.“ (s. 64) Jednou z klíãov˘ch otázek, jeÏ ve svém v˘kladu Doskoãil sleduje a na nûÏ se snaÏí odpovûdût, jsou okolnosti Husákova zvolení do ãela ÚV KSâ. Zde se soustfiedí pfiedev‰ím na osudovou a v tuto dobu jiÏ nevyhnutelnou souvislost domácí politické scény s pfiítomností okupaãních vojsk. Sovûtskému vedení bylo totiÏ jasné, Ïe má-li se situace v âeskoslovensku pacifikovat do té míry, aby se z nûj opût stal moskevské vrchnosti poslu‰n˘ a v zahraniãní i vnitfiní politice podfiízen˘ satelit, musí dojít k v˘mûnû Alexandra Dubãeka a postupnému nahrazování jeho stoupencÛ v nejvy‰‰ích orgánech komunistické strany. Nesporn˘m katalyzátorem v tomto procesu se podle autora staly tzv. hokejové události na konci bfiezna 1969, kdy ãeskoslovensk˘ hokejov˘ t˘m nejprve 21. bfiezna zvítûzil nad sovûtskou sbornou 2:0 a o t˘den pozdûji 28. bfiezna zopakoval své vítûzství v pomûru 4:3, naãeÏ se rozpoutaly spontánní oslavy po celé republice, které na mnoha místech pfiecházely ve volné národní manifestace. Této situace vyuÏila StB, která cílen˘mi provokacemi dosáhla napfiíklad toho, Ïe byla na Václavském námûstí zdemolována kanceláfi Aeroflotu. Následná a pfiedem neohlá‰ená mise mar‰ála Greãka do âeskoslovenska poté nemûla zajistit nic jiného neÏ okamÏité splnûní nutn˘ch podmínek pro normalizaci2 opûtovné „kontrarevoluãní“ situace (zavedení ostré

1 ZDENùK MLYNÁ¤, Mráz pﬁichází z Kremlu, Praha 1990. 2 Autor také zajímav˘m zpÛsobem vysvûtluje pouÏívání pojmu „normalizace“, kter˘ byl pÛvodnû po srpnové vojenské intervenci pouÏíván v souvislosti s obnovením bûÏného Ïivota spoleãnosti a s návra-

[ 170 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

pfiedbûÏné cenzury apod.) a v˘hledové Dubãekovo odstoupení. Prostfiednictvím ministra národní obrany gen. Martina Dzúra byl na nejvy‰‰í orgán KSâ vyvinut nátlak, Ïe pokud okamÏitû nepfiijme poÏadovaná opatfiení a neodvrátí hrozbu opakované vojenské intervence, nemÛÏe armáda nadále politickému vedení zaruãit patfiiãnou loajalitu: „V dûjinách âeskoslovenska do‰lo k v˘jimeãné, dá se fiíci ojedinûlé situaci. Je‰tû Ïádn˘ pfiedstavitel armády se od fiíjna 1918 nedopustil pfiímého politického nátlaku na politické vedení vlastního státu, nehrozil vojensk˘m puãem, dokonce ve prospûch cizí mocnosti.“ (s. 120) Na autorovû zpÛsobu práce je nutné vyzdvihnout, Ïe pfiestoÏe se v popisu tûchto událostí dostává do jistého pramenného vakua, neboÈ nebyly doposud zvefiejnûny materiály sovûtsk˘ch archivÛ, a nûkteré jeho v˘vody jsou tak zaloÏeny na drobn˘ch indiciích (vût‰inou vzpomínkového charakteru), je si této skuteãnosti vûdom a v celkovém hodnocení zÛstává nanejv˘‰ stfiízliv˘. Kandidáti na politick˘ trÛn byli podle Doskoãila minimálnû tfii: pfiedseda vlády Oldfiich âerník, ‰éf byra ÚV KSâ pro fiízení stranické práce v ãesk˘ch zemích Lubomír ·trougal a první tajemník ÚV KSS Gustáv Husák. Odpovûì na otázku, proã se jím stal právû b˘val˘ „burÏoazní nacionalista“ Husák, kter˘ je‰tû nedávno budil kvÛli své minulosti u moskevsk˘ch pfiedstavitelÛ krajní nedÛvûru, autor spatfiuje hned v nûkolika skuteãnostech. Aãkoli se vyh˘bá psychologizujícím profilÛm jednotliv˘ch aktérÛ, vûnuje v tomto ohledu vût‰í pozornost právû slovenskému politikovi a snaÏí se alespoÀ rámcovû odkr˘t zpÛsob jeho my‰lení a charakterové rysy, jeÏ byly rozhodující na jeho cestû k moci: „Dokázal si vytyãit jasnou koncepci a cílevûdomû za ni bojovat. Miloval moc a touÏil po ní. Byl jí ochoten obûtovat témûfi v‰echno, svou ãest, pfiátele i váÏnost, jíÏ se tû‰il. Nikdy nebyl zcela vûrn˘ sv˘m zásadám, neãinilo mu obtíÏe je ve správn˘ moment odhodit a nahradit jin˘mi. V jeho chování se mísil pragmatismus s oportunismem.“ (s. 178–179) Pfiesto autor konstatuje, Ïe se tento muÏ po svém propu‰tûní a stranické rehabilitaci v roce 1963 tû‰il mezi slovensk˘mi intelektuály a postupnû i ve stranické vefiejnosti mimofiádné autoritû, která nab˘vala na síle spolu s rostoucími antipatiemi vÛãi novotnovskému reÏimu (zejména jeho ãesko-slovenské politice) a nakonec vedla k jeho zvolení do nejvy‰‰í slovenské stranické funkce na konci srpna 1968. Moskvû ov‰em navzdory tomu podle Doskoãila vyhovovalo, Ïe Husák zÛstal v skrytu dogmatick˘m politikem, jenÏ nepfiekroãil stín svého schematického uva-

tem k tolerované reformní politice. Postupem doby, zejména po hokejov˘ch událostech, v‰ak tento pojem zaãínal b˘t pouÏíván v sovûtsk˘ch v˘kladov˘ch konotacích a tak byl také postupnû zaÏit pozdûj‰ími pﬁedstaviteli Husákova vedení.

JAN MERVART

RECENZE A REFLEXE

[ 171 ]

Ïování z poãátku 50. let a bezv˘hradnû uznával vedoucí postavení Sovûtského svazu v mezinárodním komunistickém hnutí. Navíc kolem sebe nemûl v pfiedsednictvu ÚV KSâ kromû nûkolika SlovákÛ vybudován mocensk˘ klan a jeho reformní minulost mohla b˘t kdykoli vÛãi nûmu pouÏita jako jeden z nátlakov˘ch prostfiedkÛ na jeho usmûrnûní nebo pfiípadné odstranûní. Elegance, s jakou zvládl uklidnit (ve prospûch Moskvy) situaci na Slovensku, navíc ukazovala, Ïe je schopen nemal˘ch politick˘ch v˘konÛ (s. 195–196). Husákovi konkurenti oproti tomu zjevnû nemûli o funkci prvního tajemníka takov˘ zájem. Na svou stranu se mu tedy nakonec podafiilo naklonit jak sovûtské vedení, tak vût‰inu ãlenÛ ÚV KSâ (od konzervativcÛ po radikální reformisty), ktefií ho na dubnovém plénu pfiijali bez vût‰ích v˘hrad. Pfii této pfiíleÏitosti autor objasÀuje roli Milana Hübla, jemuÏ se ostatní radikální reformisty podafiilo pfiesvûdãit o tom, Ïe Husák je jedin˘m v˘chodiskem z komplikované situace a Ïe navzdory sovûtskému dohledu dokáÏe udrÏet reformní politickou linii (s. 220–221). Autor dále na rozboru reakcí domácí i zahraniãní vefiejnosti na Husákovo zvolení ukazuje, Ïe zatímco v západních státech byl pfiijat s neurãit˘m oãekáváním dal‰ího postupu, v domácích podmínkách, zejména v ãesk˘ch zemích, se bezprostfiednû po nástupu do funkce dostal do spoleãenské izolace. Podrobnû potom objasÀuje úspû‰né úsilí nového mocenského vedení o zaji‰tûní vlastních mocensk˘ch pozic pomocí odstranûní proreformních politikÛ z v˘znamn˘ch funkcí, v˘mûny ãásti aparátu ÚV KSâ a redakcí stranického tisku, pozastavováním ãasopisÛ a v neposlední fiadû postupnou pacifikací obãanské spoleãnosti. ZdÛrazÀuje pfiitom paradoxní jev, Ïe pfiestoÏe se tak dûlo s neustál˘m odkazováním na Akãní program KSâ, ve‰keré rysy reformní politiky se z vefiejného Ïivota vytrácely – nebyla schválena zpráva tzv. Pillerovy rehabilitaãní komise, ekonomická reforma byla pozastavena a cenzura nepovolovala ani to, co procházelo v období vlády A. Novotného. Vedle detailní a pfiitom komplexní historické anal˘zy jednotliv˘ch pramenÛ spatfiuji nejvût‰í pfiínos Doskoãilovy práce pfiedev‰ím ve snaze o zasazení vnitropolitického dûní do obecného mezinárodního kontextu, která provází cel˘ text knihy a odvádí ãtenáfie od podrobného popisu domácích událostí k problematice soupefiení svûtov˘ch velmocensk˘ch blokÛ.3 Vûrnû tak ilustruje postavení, ve kterém se âeskoslovensko v tehdej‰í mezinárodní situaci nacházelo, a podot˘ká, Ïe se reformní pfiedstavitelé státu nesnaÏili uvnitfi socialistického bloku navázat

3 Za tímto pojetím se patrnû skr˘vá vliv osobnosti profesora Roberta Kvaãka, kterému autor v úvodu dedikuje zvlá‰tní podûkování a pod jehoÏ vedením vznikal základ této knihy v podobû diplomové práce.

[ 172 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

jakékoliv spojenectví. Z hlediska kremelsk˘ch vládcÛ byl ãeskoslovensk˘ problém podle Doskoãila pfiedev‰ím strategickou otázkou. V pfiípadném jaderném konfliktu s USA mûlo území republiky slouÏit jako nárazníkové pásmo a její armáda spolu se sovûtsk˘mi jednotkami v NDR mûla plnit úlohu tzv. prvosledov˘ch jednotek, jeÏ by po nukleárním ochromení nepfiítele zaútoãily na oblast jiÏního Nûmecka. V této souvislosti neváhal BreÏnûv vyuÏít jak˘chkoli prostfiedkÛ k zaji‰tûní potfiebné vojensko-strategické stability v ãeskoslovenském prostoru (s. 77–78). Pfiípadn˘ druh˘ neúspûch v otázce definitivního vyfie‰ení politické krize v KSâ (první pfii‰el bezprostfiednû po invazi) by totiÏ pod nátlakem sovûtské generality mohl vést k jeho politickému pádu (s. 196). Autor vedle toho velmi trefnû poukazuje na skuteãnost, Ïe se sovûtské vedení dostalo do jisté ãasové tísnû vzhledem k blíÏící se mezinárodní konferenci komunistick˘ch a dûlnick˘ch stran v Moskvû, kde Sovûti chtûli upevnit své postavení a oslabit destabilizaãní tendence, jeÏ v rámci komunistického hnutí vyvolávala âína a uvnitfi bloku Rumunsko. Z tohoto hlediska pro ni bylo „nepfiedstavitelné, aby ãeskoslovenskou delegaci vedl na ãervnov˘ch jednáních Dubãek“ (s. 76), protoÏe by to znamenalo rehabilitaci „praÏského jara“ v oãích svûtové vefiejnosti. JestliÏe Doskoãil dále podrobnû rozebírá pomûr ostatních socialistick˘ch státÛ (vût‰inou negativní) k ãeskoslovenské reformû, neopomene pfiitom zmínit, Ïe podobné snahy nebyly pfiíli‰ vítány ani na Západû, neboÈ v období zaãínající politiky uvolÀování nebezpeãnû naru‰ovaly status quo mezi V˘chodem a Západem. Z pohledu Spojen˘ch státÛ, které byly zamûstnány sv˘m angaÏmá ve Vietnamu a na Blízkém v˘chodû, navíc „praÏské jaro“ vytváfielo nebezpeãn˘ modelov˘ vzor pro nûkteré státy Latinské Ameriky. Pro USA tedy nebylo pfiíli‰ bolestné zaujmout ke stfiedoevropskému dûní „nanejv˘‰ pozici sympatizujícího pozorovatele“ (s. 90) a pfienechat tento prostor SSSR. Vedle v‰ech zmínûn˘ch kladÛ Doskoãilovy práce lze urãit˘ nedostatek chápat v ponûkud nevyrovnané anal˘ze ãeské a slovenské pramenné základny, která autora dle mého názoru pfiivádí k nevûdomému pfiebírání nûkter˘ch kli‰é, jichÏ pouÏívá ãeská historiografie. Jedná se zejména o hodnocení slovenského v˘voje po srpnu 1968, kde se situace z pohledu sovûtÛ stabilizovala mnohem rychleji neÏ v âechách. Tvrzení, Ïe „normalizace probíhala na Slovenku do dubna 1969 s vût‰í intenzitou a men‰ím odporem“ (s. 57) je bezesporu pravdivé. Problematická se ale pfii bliÏ‰ím pohledu zdají b˘t jeho v˘chodiska, kde se autor opírá o to, Ïe zde obãanská spoleãnost nebyla tolik rozvinutá jako v ãesk˘ch zemích a ani KSS nedoznala vÛãi ãeskému stranickému pohybu srovnateln˘ch zmûn. Skuteãnost, Ïe na místo A. Dubãeka v ãele KSS v lednu 1968 nastoupil V. Biºak, kter˘ pÛvodnû pfiispûl k Novotného pádu, ale jinak zastával konzervativní pozice, v‰ak je‰tû dostateãnû nevypovídá o tom, Ïe by uvnitfi KSS neexistovaly proreformní tendence. O tlaku slovenské stranické základny ve smyslu dÛsledného reformis-

JAN MERVART

RECENZE A REFLEXE

[ 173 ]

mu na vlastní vedení svûdãí nûkteré materiály Komisie vlády SR pre anal˘zu historick˘ch událostí z rokov 1967–1970, jejichÏ dÛkladné zváÏení by jistû mnohé pomohla objasnit.4 Stejnû tak nelze jednoznaãnû hodnotit otázku „federalizace“ a „demokratizace“ ve prospûch urovnání národních vztahÛ. Autor ve shodû s odbornou literaturou uvádí (s. 56), Ïe pro slovenskou vefiejnost, tedy víceménû i pro snahy vznikající obãanské spoleãnosti, skonãilo „praÏské jaro“ s vyhlá‰ením federálního státu (k 1. lednu 1969) a demokraté mezi slovenskou inteligencí nikdy nevydobyli silnûj‰ích pozic. Toto hledisko ponûkud relativizuje slovensk˘ kulturní v˘voj 60. let, kter˘, pfiestoÏe vykazuje jistá národní specifika,5 probíhal obdobn˘m zpÛsobem jako v âechách. Problematika, která byla v tomto období fie‰ena na stránkách kulturních ãasopisÛ nebo nastupující filmovou generací, nese shodné rysy s ãesk˘m dûním, které je oprávnûnû pokládáno za jeden z nosn˘ch pilífiÛ demokratizace.6 ZÛstává tedy otázkou, nakolik problém „federalizace“ a „demokratizace“ skuteãnû ve slovenské spoleãnosti rezonoval a nakolik je moÏné vliv na normalizaãní v˘voj pfiiãítat jin˘m faktorÛm. Jen z ãásti lze tak souhlasit s hodnocením, které je postaveno na men‰í socioekonomické vyspûlosti v˘chodní ãásti republiky („V rámci âSSR mûlo Slovensko do jisté míry postavení periferie, bylo hospodáfisky i kulturnû zaostalej‰í.“ – s. 57) a které by podle mého názoru mûlo pozvolna ustupovat v˘sledkÛm komplexnûj‰ích v˘zkumÛ. V˘‰e nastínûná negativa je v‰ak tfieba spí‰e chápat jako v˘zvu budoucímu historickému bádání neÏ jako kritiku recenzované knihy. Doskoãilova práce totiÏ navzdory nejrÛznûj‰ím módním historiografick˘m trendÛm ãiní zfiejmou jednu podstatnou vûc: ukazuje, Ïe politické dûjiny mají smysl a Ïe na jejich základû lze stále je‰tû hodnovûrnû odkr˘vat spoleãenské dûní, které se mÛÏe stát pevn˘m základem pro hlub‰í historické poznání daného období. Potfiebnost podobn˘ch prací navíc podtrhuje spoleãenská poptávka, která je kvÛli absenci ‰ir‰í odborné literatury o období tzv. normalizace vût‰inou uspokojována jen pomocí mediálnû zkreslen˘ch obrazÛ. Jan Mervart

4 Zde má ale urãit˘ dluh slovenská historiografie, neboÈ oproti ãesk˘m sedmnácti a dal‰ím pﬁipravovan˘m svazkÛm pramenné edice k událostem let 1967–1970 existuje pouze jeden svazek slovensk˘ – MICHAL ·TEFANSK¯ (ed.), Slovensko v rokoch 1967–1970. V˘ber dokumentov, Bratislava 1992. 5 Snaha po zhodnocení Slovenského národního povstání atd. 6 Srovnej MIROSLAV LONDÁK, STANISLAV SIKORA, ELENA LONDÁKOVÁ, Predjarie. Politick˘, ekonomick˘ a kultúrny v˘voj na Slovensku v rokoch 1960–1967, Bratislava 2002.

[ 174 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 175 ]

Upozornění redakce

âasopis Dûjiny – Teorie – Kritika je otevfien pluralitû názorÛ. Pfiijímá proto v‰echny tematicky se vztahující pfiíspûvky. Rukopisy jsou anonymnû posuzovány dvûma recenzenty, z jejichÏ hodnocení vychází redakãní rada pfii pfiijímání rukopisÛ. S v˘sledky recenzního fiízení je autor redakcí seznámen v nejkrat‰ím moÏném termínu. NevyÏádané rukopisy redakce nevrací. Rukopisy jsou pfiijímány na disketách v textovém editoru Word. Rozsah ãlánku vãetnû poznámkového aparátu by nemûl pfiesáhnout 40 normostran, rozsah diskusního pfiíspûvku 15 normostran a rozsah recenzí nejménû 3 normostrany. Souãástí dodaného ãlánku ãi diskusního pfiíspûvku musí b˘t 15 fiádkov˘ abstrakt, jehoÏ pfieklad do angliãtiny zaji‰Èuje redakce. Redakce si vyhrazuje právo jazykové úpravy textÛ, ve‰keré stylistické a jiné úpravy má autor moÏnost posoudit pfii korektufie. Pfii citacích archivního materiálu je tfieba nejprve uvést název a místo archivu, název fondu a bliÏ‰í urãení pramene. Pfii citacích literatury je tfieba se fiídit následujícím vzorem. JAN KŘEN, Konfliktní společenství Češi a Němci 1780–1918, Praha 1990, s. 20. NATALIE ZEMON DAVIS, History’s Two Bodies, American Historical Review 94/1989, s. 1–10. Marc Bloch, Lucien Febvre et les Annales d’histoire économique et sociale: correspondance, díl 3: 1938–1943, Les Annales en crises, (ed.) BERTRAND MÜLLER, Paris 2003. La France des années noires, (edd.) JEAN-PIERRE AZÉMA, FRANÇOIS BÉDARIDA, Paris 1993; LUCIEN FEBVRE, Ni Histoire? Thése ni Histoire-

[ 176 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

1/2007

Manuel, Entre Benda et Seignobos, in: TÝŽ, Combats pour l’histoire, Paris 1953, s. 96–97. HENRY LYON, Marc Bloch, in: The Annales School – Critical Assessments, (ed.) Stuart Clark, London-New York 1999, díl 4, s. 163. JOHANNES FRIED, Erinnerung und Vergessen. Die Gegenwart stiftet die Einheit der Vergangenheit, Historische Zeitschrift 273/2001, s. 561–593; TÝŽ, Geschichte und Gehirn. Irritationen der Geschichtswissenschaft durch Gedächtniskritik, Stuttgart 2003. Pfii opakování citací staãí uvést pouze iniciálu kfiestního jména autorÛ a vydavatelÛ a zkrácen˘ název jiÏ v˘‰e citované knihy nebo studie. Zkratkou pro oznaãení strany nebo stran je s., roãníky ãasopisÛ a sborníky se uvádûjí arabsk˘mi ãíslicemi, stejnû jako díly vícesvazkov˘ch zpracování a edic. Pokud jsou dokumenty v edicích ãíslovány, je tfieba uvádût vedle stran i ãíslo dokumentu. VRATISLAV DOUBEK, MARTIN KUČERA (edd.), Korespondence T. G. Masaryk – Bedřich Hlaváč, Praha 2001, T. G. Masaryk B. Hlaváčovi 15. 2. 1899, s. 15, č. 1. Îádáme pfiípadné pfiispûvatele, aby laskavû dodrÏovali zpÛsob citací a zkracování, kter˘ musí b˘t v celém rukopise jednotn˘, pfiiãemÏ je tfieba v úplnosti pfiihlédnout ke vzoru citací v pfiíspûvcích v ãísle 1/2004.

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 177 ]

DĚJINY – TEORIE – KRITIKA

ARGO

[ 178 ]

1/2007

ARNON JAKOVLEJEVIâ GUREVIâ Historikova historie PﬁeloÏila Jitka Komendová, ISBN 80-7203-840-0, 398 Kã

Kniha je autobiografií nejv˘znamnûj‰ího ruského medievalisty 20. století, v níÏ autor velmi kritick˘m zpÛsobem mapuje ovzdu‰í intelektuálního Ïivota v sovûtském Rusku, vyhrocenû hodnotí úroveÀ ruské medievalistiky a pﬁiná‰í velmi subjektivní, pﬁitom v‰ak velmi cenné svûdectví o dobû, v níÏ psal, a o tom, jak se tato doba promítla do (nejen) jeho vûdecké práce.

JACQUES LE GOFF PamûÈ a dûjiny PﬁeloÏila Irena Kozelská, ISBN 978-80-7203-862-6, 259 Kã

Le Goffova teoreticky zaloÏená kniha stála pfied dvûma desetiletími u poãátkÛ dnes módního tématu utváfiení se sociokulturní pamûti. V nûkolika navzájem provázan˘ch esejích se zde Le Goff zam˘‰lí jak nad mechanismy konstruování individuální a kolektivní pamûti, tak nad psaním dûjin jako takov˘ch. V‰estrann˘m zpÛsobem si od pozdní antiky aÏ po souãasnost v‰ímá vlivÛ náboÏensk˘ch a politick˘ch pfiedstav na my‰lení a psaní o dûjinách a zpÛsobÛ vyuÏívání obrazÛ dûjin pro prosazování mocensk˘ch zájmÛ minulosti vzdálené a v duchu historismu uvaÏující pfiítomnosti. Pfiedností této knihy je autorÛv fundovan˘ rozhled pro evropsk˘ch historiografiích, jenÏ pfiekonává tak typickou francouzskou izolovanost a zahledûní do sebe sama. ALAIN CORBIN Na stopû neznámému PfieloÏila Lenka Koláfiová, ISBN 80-7203-710-2, 269 Kã

První mikrohistorická práce o dûjinách 19. století. Autor v ní rekonstruuje svût obyãejného venkovana, Ïijícího na pafiíÏské periferii, jenÏ nijak nezasáhl do velk˘ch dûjin a jehoÏ Ïivot je sv˘m zpÛsobem typick˘m pro anonymní masy milionÛ lidí z niÏ‰ích sociálních vrstev. Corbin si hrdinu pro tuto „ideální biografii“ vyvolil náhodnû, a tomu odpovídá i obsah knihy. PinagotÛv osobní Ïivot, zdokumentovan˘ úfiedními zápisy, je detailnû konfrontován se Ïivotem svûta, do nûhoÏ Pinagot patfiil a kter˘ ovlivÀoval jeho kaÏdodenní konání a my‰lení.

Z nov˘ch publikací nakladatelství Argo, Milíãova 13, Praha 3

ARGO

ZDENĚK R. NEŠPOR

RECENZE A REFLEXE

[ 179 ]

NORBERT ELIAS O procesu civilizace PﬁeloÏil Josef Boãek, ISBN 80-7203-838-9, 398 Kã

První díl Eliasova „civilizaãního procesu“ pfiedstavuje zásadní text o formování moderní spoleãnosti. Aãkoli byla tato kniha napsána jiÏ na konci 30. let 20. století, dodnes patfií k fundamentálním knihám sociokulturního dûjepisu. Autor v ní stopuje nesnadn˘ proces civilizace, jehoÏ genezi zachybuje na základû promûn zpÛsobÛ stolování, hygienick˘ch návykÛ, sexuálních praktik, galantního chování ãi zpÛsobÛ sociálnû odli‰ného oblékání se. Ústfiedním tématem knihy jsou dlouhodobé procesy transformace spoleãensk˘ch a osobnostních struktur, jeÏ vedly ke vzniku z na‰eho úhlu pohledu civilizovaného chování.

MEYER SCHAPIRO Dílo a styl PﬁeloÏili Diana Kösslerová a Jan Vale‰ka, ISBN 80-7203-821-4, 548 Kã

VÛbec první pfieklad statí jednoho z nejv˘znamnûj‰ích americk˘ch historikÛ a teoretikÛ umûní ve 20. století. Studie o star‰ím umûní obsahují vedle ikonologick˘ch úvah z oblasti románského umûní kritickou reinterpretaci knihy S. Freuda Vzpomínka z dûtství Leonarda da Vinci. V ãásti vûnované novûj‰ímu umûní jsou zahrnuty studie o Courbetovi, Seuratovi a o Cézannov˘ch jablkách, zatímco ve stati o díle Pieta Mondriana se autor vûnuje expresivním a intelektuálním kvalitám abstraktního stylu. V posledním oddílu lze nalézt práce metodologické, mezi nimiÏ obzvlá‰tû v˘znamné místo zaujímá studie lakoncky nazvaná Styl. GEORGES DUBY Rok tisíc PfieloÏila Veronika Stfiedová, ISBN 80-7203-819-2, 179 Kã

Autor v této knize mapuje kolektivní pfiedstavy a mentalitu v dobû kolem roku 1000 s dÛrazem na milenaristické pfiedstavy o konci svûta a na soudobé pojetí zázraãna a tajemna. Rok 1000 v‰ak pfiedstavuje mezi Dubyho pracemi práci v˘jimeãnou. Hlavní dÛraz totiÏ poloÏil na narativní prameny a na jejich barvitou, pfiitom v‰ak metodologicky propracovanou interpretaci, jeÏ se pokou‰í odhalit pfiedev‰ím uãenecké pfiedstavy o svûtû a univerzu na poãátku 11. století.