ICE → Tomáš Vránek ukazuje špičku v průmyslové automatizaci

Když se vypravíte na Vysočinu a vezmete to přes Žďár nad Sázavou, na jedné z hlavních křižovatek na vás vyskočí velký náborový reklamní poutač vyvedený v superhrdinském stylu. Pověsila ho tam společnost ICE Industrial Services, která ve Žďáru sídlí a navazuje na tamní dlouholetou průmyslovou a strojírenskou tradici. ICE i díky firemní kultuře inspirované technologickými start-upy nemá o zájemce o práci nouzi. „Během koronakrize se k nám hlásily přes dva tisíce uchazečů,“ pochvaluje si zakladatel a výkonný ředitel ICE Tomáš Vránek.

Text: Jan Sedlák, foto: archiv ICE Industrial Services Ž ďárský podnik zaměřený na automatizaci a robotizaci se rozrostl do dalších devíti českých měst a díky odkupu ze strany Strojmetalu se stal součástí skupiny MTX Group. „ICE jsme zakládali s finančním investorem, kterého jsme poměrně rychle přerostli. Strojmetal nás pomáhal rozvíjet a mohli jsme se díky němu dostat do větších projektů. Když se Strojmetal stal součástí skupiny, od Petra Otavy přišly další impulzy k našemu růstu. Nyní spolupracujeme na tom, jak ICE propojit s celou skupinou a využít naše schopnosti v automatizaci a robotizaci,” přibližuje Vránek.

Strojmetal byl nejdříve vaším zákazníkem, kterému jste pomohli s automatizací. Jak daleko jste se dostali? Provoz Strojmetalu v Kamenici je postavený na automatizaci. Robotizovali jsme tam několik výrobních linek. Šlo o dlouhodobý proces, kdy se postupně nasazovali roboti do již existujících linek a nové investice už se dělají s plnou robotizací. Nyní můžeme tvrdit, že je Strojmetal jednou z nejmodernějších kováren na světě. Hlavním produktem Strojmetalu jsou hliníkové podvozkové díly pro segment luxusních automobilů. Strojmetal je v této oblasti jedním z největších globálních výrobců. Vstupním materiálem je tyčový hliník, který se automatizovaně nařeže, zahřeje, rozválcuje a následně putuje na sérii zpracování na lisech. Díky tomu se formuje do požadovaného tvaru podvozkového ramene. Strojmetal rozšířil výrobu o automatizované frézování a dodává tak i část montáže podvozků.

Jak dlouho takový přerod trvá a na kolik vyjde? Jádro Strojmetalu je založené na nových linkách. Automatizace větší linky trvá zhruba rok až rok a půl. Začíná se studií proveditelnosti, zpracuje se strategie automatizace, vytvoří technický koncept a pokračuje se vývojem, konstrukcí, výrobou jednotlivých částí, montováním, programováním a oživením. Investice do jedné takové linky se pohybuje kolem půl až jedné miliardy korun. Návratnost by měla být v řádech jednotek let.

Pracujete na podobných projektech v dalších firmách ve skupině MTX Group? Tak velké projekty, jaké jsme dělali pro Strojmetal, jsme do MTX Group ještě nedodávali. Se skupinou ale spolupracujeme. Dělali jsme například na aktivitách v AL INVEST v Břidličné či v závodě Měď Povrly a o dalších věcech se intenzivně bavíme. Řada továren skupiny prochází rekonstrukcí a my se jim snažíme pomoci s modernizací a zeštíhlováním výroby. Vidím to jako dlouhodobý proces a nepůjde o nárazové akce.

Ve výrobě zkoušíte najít prostor pro kooperativní roboty. Je už na jejich nasazování čas? Kooperativní roboti jsou stroje, které mohou pracovat v přítomnosti člověka. Za běžného stavu musí být roboti striktně od lidí odděleni, aby byla zachována bezpečnost práce. Jejich kooperativní verze jsou prozatím na počátku vývoje a nedosahují výkonů robotů klasických. Například ve Strojmetalu je těžký provoz, kde se manipuluje s horkými díly. Pro kooperativní roboty tak zde není prostor. Tento druh strojů jsme ale dělali pro jiné zákazníky. Firma Valeo je třeba používá pro skládání klimatizací.

Jaká jsou současná omezení těchto robotů? Jsou dražší, pomalejší a nemají takovou nosnost. Ke kooperativnosti robota je nutné přičíst předmět, který nese. Dělali jsme například stroj, který manipuloval s plechy. Pokud robot takový plech drží ve svém rameni, je to něco jako nůž. Získat bezpečnostní certifikaci na takové instalace je obtížné. Kooperativní roboti jsou obor budoucnosti posouvající se dopředu, ale prozatím je v plenkách.

Je to překážka v zavádění plně autonomních továren? Plně autonomní továrny v praxi lze vidět tam, kde jsou peníze. Daimler má linku na Mercedes-Benz třídy E, kde je míra automatizace DataICE zlepšuje řízení továren

Veškeré fungování továren je podle Tomáše Vránka založeno na datech. Vyvinuli proto vlastní software DataICE, který je nejen sbírá, ale rovněž vyhodnocuje. Díky tomu se mohou firmy také rozhodnout, zda budou, či nebudou automatizovat výrobu. „Ze starých i nových strojů (PLC), IT systémů a databází dokážeme získat informace a ty pak zobrazujeme přímo na lince, v cloudu nebo na mobilních telefonech. Umíme tak odhalovat trendy a podobně,“ říká Tomáš Vránek. V jeho společnosti ICE Industrial Service pracuje 70 programátorů, jde tedy o největší tým programátorů automatizace v Česku. „Máme také tým databázových specialistů, protože velká část výrobních linek je připojena na podnikové sítě. Data jsou na počátku veškerého řízení, takže skutečně půjde o novou ropu,“ dodává Vránek.

Co se týče ukládání a zpracování dat, většina zákazníků to podle Vránka stále řeší lokálně a o bezpečnosti dat uložených v cloudu řada lidí pochybuje. „Já si osobně myslím, že datová centra Googlu jsou násobně lépe zabezpečená než nejlépe zabezpečené serverovny v továrnách. Je to podobná diskuse jako ta, zda jsou moje peníze bezpečněji uloženy v bance, nebo pod polštářem. Vždy se každopádně snažíme respektovat přání zákazníků,“ popisuje Vránek. Nově se jeho společnost snaží rozjíždět oblast kybernetické bezpečnosti v průmyslu. Kyberútoky budou podle Vránka stále častější. „Vždy to přirovnávám ke zdraví. O něj se člověk moc nestará do doby, než mu přestane sloužit. Hrozby se podceňují, a když přijde kyberútok, investují se téměř neomezené prostředky do nápravy. V MTX Group se ale digitální hrozby berou velmi vážně a probíhají trvalé kroky k většímu zabezpečení,“ uzavírá Vránek.

velmi vysoká. Podobné je to u dalších automobilek. Udělat plně samostatnou továrnu je možné, a jak my říkáme, automatizovat lze vše. Záleží na tom za kolik. Plně automatizované továrny musí být ty, které mají velké množství produkce. Nevýhodou automatizace je to, že umí bez přestavby linky produkovat omezený počet výrobků. Když linka ve Strojmetalu vyrábí podvozkový díl, pro přepnutí na výrobu bloku motoru je potřeba půl dne na přestavbu součástek, ramen nebo přehrání softwaru. Mohli bychom mít roboty, kteří mění jiným robotům „chapadla“, ale finanční náročnost by značně převyšovala lidskou práci.

ICE představuje novou generaci českých průmyslových podniků s vysokou přidanou hodnotou. Jak si obecně tuzemský průmysl stojí v porovnání s Německem a vyspělou Evropou? Česká republika je na tom slušně a srovnatelně s okolními zeměmi. Držíme si rozumnou úroveň strojírenské výroby. Rozdíly lze vidět mezi velkými automobilkami, jejichž provoz se skutečně blíží autonomnímu chodu, a menšími subdodavateli. Co osobně vidím jako důležité téma, je sociální odpovědnost. Po koronakrizi se šetří, ale mělo by existovat jiné kritérium automatizace než čistě finanční návratnost. Jsou práce, které by lidé dělat neměli a měly by je dělat stroje. A to i přesto, že by práce člověka vyšla o pár korun levněji. Jde zejména o ochranu zdraví a bezpečí.

Zde určitě často narážíte na reakci, že stroje berou lidem práci. Jakou na to máte univerzální odpověď? Že bez automatizace budeme pouze levná montovna? Toto je moje oblíbené téma. Všichni naši zákazníci si stěžují, že mají nedostatek lidí, a musí je hledat i daleko za hranicemi. To, že místo nákupu robota za několik set tisíc někdo raději přes půlku planety přiveze několik lidí, nerozvíjí ani danou továrnu, ani náš národ. Slouží to jen ke krátkodobému zisku. Bojovat proti automatizaci je stejné jako

bojovat proti industrializaci před třemi stovkami let. Na začátku dvacátého století pracovaly desítky procent lidí v zemědělství. Neuměli si představit, že jednou to budou dvě procenta a budou existovat zcela nové profese, jako jsou programátoři. Vývoj vytváří nové pracovní pozice.

K tomu, aby lidé mohli dělat kvalifikovanější práci a tu horší nechat strojům, je potřeba vzdělání. Jak tuto oblast hodnotíte z pozice zaměstnavatele? Vzdělávání v Česku je na špatné úrovni a o podpoře technického školství se pouze mluví a nic se neděje. Proto to musely vzít do rukou i soukromé subjekty. My sami jsme pomáhali založit Základní školu Na Radosti, která vyučuje na základě projektů, a ne biflování údajů. Snažíme se zapojit už do základního vzdělávání. S univerzitami spolupracuje řada společností, protože v tom vidí rychlý přísun absolventů. My si myslíme, že je potřeba lidi k technice inspirovat a začínat s tím už dříve. Spolupracujeme také se středními školami a snažíme se je přiblížit realitě. Dále máme vlastní vzdělávací program Industrial Academy, kde učíme programování robotů. Mělo by se vyučovat kritické myšlení. Techniku dokážeme naučit kohokoliv, ale důležitá je rovněž schopnost poradit si s jakýmkoliv problémem, sebeprezentace, rétorika, schopnost říci si o pomoc a podobně. Tohle se musíme sami doučovat ve čtyřiceti letech.

V Česku se neučí takzvané soft skills. Je výsledkem to, že sice máme velice schopné technické mozky, kterým ale nejde obchod a marketing? Ve Spojených státech to často bývá naopak – produkt nemusí být tak dobrý, ale prodej jim jde. Během pobytu v USA jsem například viděl šestiletou holčičku, která byla sama schopná se zeptat číšníka, co by jí doporučil za jídlo. To je příklad výborných soft skills. S tím souvisí i odvaha Američanů pouštět se do velkých věcí a inovací. Technická

dokonalost automobilu Tesla zdaleka nedosahuje technické kvality evropských vozů, ale sebedůvěrou, odvahou a marketingem se tato firma dokázala dostat na špičku světového průmyslu. Mohu polemizovat, že Tesla není špičkové auto, ale má výsledky, určuje trendy a možná se Elon Musk díky tomu dostane na Mars. A my tady v roce 2032 začneme budovat rychlodráhu mezi Prahou a Kladnem.

Jak vy přistupujete k inovacím? Společně se skupinou MTX Group pracujeme na tom, abychom mohli realizovat inovace už na úrovni elementárního výzkumu a vývoje. Chceme se nebát vrhnout do něčeho, co se může nepovést. V Evropě nám jsou inspirací automatizované sklady. Stali jsme se exkluzivním dodavatelem automatizovaných skladových řešení od rakouské firmy TGW. Vyvíjíme pro ni část strojů určených do distribučních center Amazonu. Díky tomu jsou naši zákazníci – jako právě Amazon nebo Decathlon – schopni vytřídit 40 tisíc položek za hodinu. V tom je budoucnost. Pokud firmy chtějí dodávat zboží do tří hodin od objednání, jinak než automatizovaně to nepůjde. E-commerce a skladové hospodářství pro nás znamenají velkou šanci a možnost se rozrůst z tradičního průmyslu do dalších oblastí.

Obory kolem IT a pokročilého průmyslu mají dlouhodobě problémy se sháněním lidí. Jak je na tom ICE? Za posledních deset let jsme se stali prestižním zaměstnavatelem. Díky firemní kultuře založené na svobodě a volnosti v práci a moderních principech nemáme příliš velký problém získat nové lidi. Během koronakrize se k nám hlásily přes dva tisíce uchazečů. Sehnat špičkové lidi je ale vždy problém. Místo stěžování však raději systematicky pracujeme na náboru. Jak v případě automatizační společnosti vypadá volnost v práci? U IT je to poměrně běžná věc, programátoři mohou pracovat odkudkoliv, kdežto u vás je třeba být v kontaktu s výrobou a stroji. Volnost v našem případě znamená, že si lidé mohou určovat styl práce, a to do té míry, aby neohrozili práci ostatních či svůj projekt. Je to náročnější než v IT, naši programátoři musí být na montáži a oživovat roboty. Není to čistě pouze o fyzické svobodě, ale o možnosti zvolit si styl nebo čas práce. S tím souvisí značná zodpovědnost. Každý z našeho týmu ví, kde je jeho pozice v projektu a co musí udělat pro to, aby projekt dopadl dobře.

Takže se inspirujete například Netflixem? Jejich volnou pracovní kulturu hezky popisuje kniha Pravidlo žádných pravidel od spoluzakladatele této společnosti Reeda Hastingse. Ano, Hastings a Netflix jsou jednou z našich největších inspirací. Líbí se nám třeba kultura, ve které se okamžitě snažíme dávat rozvojovou zpětnou vazbu.

Jak zajišťujete, aby nedocházelo ke zneužívání takového přístupu? Zásadní je výběr lidí, snažíme se naše specifika vysvětlovat při náboru. ICE není práce pro každého. Pokud by někdo chtěl naší kultury zneužívat, neměl by jeho pobyt u nás dlouhého trvání. Tým, který má určitou výkonnost, by ho semlel. Když půjdete hrát fotbal a nebudete běhat, chvilku vám to bude procházet, ale brzy se spoluhráči začnou ozývat, že byste měli běhat s nimi.