Page 1

Jbulletin .

.

.

.

.

.

Jbulletin speciál: Unitas Fratrum – světová Jednota bratrská


provincie UF další působiště UF

Grónsko – Nuuk

Texas – Ocker

Aljaška

Aljaška

Velká Británie

Evropská kontinentální pro Česká provincie

Americká severní provincie Americká jižní provincie Jamajka a Kajmanské ostrovy Honduras

Východní Karibik

Nikaragua

Tanzanie Jezero Tanganyika Kongo

Kostarika Surinam

Tanzanie Rukwa Tanzanie jižní prov. Zambie Jižní Afrika

Severní Karolina – Winston Salem

Honduras – Wampusirpi

Jamajka – Kingston

Barbados


Velká Británie – Fulneck Německo – Berthelsdorf

ovincie

Indie

Tanzanie severní prov. Tanzanie západní prov. Tanzanie jihozápadní prov. Malawi

Unitas Fratrum – pestrá a naše Milí čtenáři, tentokrát na vás čeká královská porce čtení o Jednotě bratrské, jelikož jsme pro vás připravili číslo o všech jejích provinciích po celém světě i o tom, jak v nich dílo Jednoty začalo. Jednota bratrská za 555 let svého trvání ušla opravdu dlouhou cestu. Z malé vesničky v podhůří Orlických hor se rozšířila do více než 40 zemí na 5 kontinentech; skupinka, která se vešla do jedné chalupy, se rozrostla až k více než milionhlavému zástupu lidí všech barev, jazyků i národností.

Jižní Afrika – Genadendal Tanzanie – Sikonge

Moravská církev se do světa dostala nejprve nuceným útěkem z vlasti a poté obětavou misií v nekonečných dálkách. Bratři sloužili lidem bez rozdílu, zejména


těm nejubožejším. Jejich cílem však nikdy nebyly velké počty členů, ale opravdová víra. Před povrchním a zbrklým obrácením důsledně varovali. I proto je navzdory své nevídané misijní aktivitě Jednota bratrská dodnes relativně malou církví. Její služba však zanechává nesmazatelné stopy. Moravané nikdy nepotírali kulturu národů, mezi které přišli. Naopak toho po celém světě udělali mnoho záslužného pro rozvoj a zachování původních jazyků a zvyků. Žili mezi domorodci a stávali se jedněmi z nich, nebo o ně pečovali a ochraňovali je (přístup k americkým indiánům je v tom příkladný). Často byli první, kdo do neznámých jazyků přeložil bibli, mnohde se přičinili o to, že zůstaly zachovány zprávy o způsobu života či historii původních etnik. Jednota bratrská dnes pracuje v Severní, Střední i Jižní Americe, v Africe, Evropě a má svá díla v Palestině, Indii a Nepálu. Má 22 samostatných provincií, 5 misijních provincií a 13 misijních oblastí. Celosvětově se k ní hlásí přes milion členů, současným trendem je neustálý pokles jejich počtu v západním světě a oproti tomu nebývalý růst v chudých oblastech.

Křest delawareských indiánů v Betlehemu, 18. století.

Počátek moravské misie Historickým dnem pro Jednotu bratrskou se stal 21. srpen 1732. Tehdy hrabě Zinzendorf dovezl dva první moravské misionáře svým osobním povozem z Ochranova (Herrnhutu) do Budyšína. Tam jim dal po jednom dukátu a oni se s prázdnýma rukama a několika osobními věcmi vydali pěšky na cestu do Kodaně, odkud se chystali plavit do Karibiku na Ostrov svatého Tomáše (St. Thomas) zachraňovat pro Ježíše místní otroky a námezdní dělníky. Co tomu klíčovému dni, který se stal startem jedné z nejpodivuhodnějších misií v dějinách církve, vlastně předcházelo? Mikuláš Ludvík Zinzendorf se zabýval myšlenkou misie již od dětství. Později, při studiu Komenského spisu De regula fidei judicium duplex z roku 1644, si tuto ideu oživil. Během sborového dne 10. 2. 1728 v Ochranově se pak naši otcové rozhodovali, že učiní něco významného pro Boží věc v souvislosti s Tureckem, Afrikou, Grónskem a Laponskem. Když tam


Slovníček pojmů Unitas Fratrum (UF) Pro celosvětové používání zvolila Jednota bratrská latinský překlad svého jména kvůli jeho nadnárodnímu charakteru. Jinak se po světě používají i jiné jazykové verze: kupříkladu Moravian Church, BrüderUnität, Unity of the Brethern, Moravané či Herrnhuťané. UF se skládá z provincií (Unity Province), misijních provincií (Mission Province), misijních oblastí (Mission Area) a misijních míst, která jsou pod

správou UF jako celku (Unity Undertaking). Seznam všech působišť UF najdete zde: http://bit.ly/1yk2tFw. The Unity Synod Synod celé UF, kterého se účastní zástupci všech světových provincií. Reprezentuje Jednotu bratrskou jako celosvětový celek, ustanovuje obecné principy, spravuje společné fondy a nadace. Setkává se každých 7 let. UF je jedna z mála církví, která má takový orgán v mezinárodní rovině. The Unity Board (UB) Rada světové Jednoty, výkonný orgán světové UF.

Ulice ve slumu v peruánské Limě, kde působí americká Jednota bratrská.

Skládá se z jednoho člena každé provinční rady (úzké rady, podle naší terminologie). UB se schází několikrát během 7letého cyklu konání Unity Synod, aby plnil úkoly, které mu synod uložil. Biskupové Unitas Fratrum Všech biskupů JB je od jejího počátku 350. Z toho současných, žijících, je 49. Nejstaršího i nejmladšího žijícího biskupa najdete v jihoafrické provincii: Nejstarším je Sigurd Nielsen a nejmladším, v pouhých 40 letech, Sithembiso Ngqakayi. http://bit.ly/1wtw2os


tehdy kdosi poznamenal, že je nemožné, aby se kdokoli z nich dostal do Grónska, řekl hrabě, že „věří, že Pán může dát milost i sílu k tomu“. Grónsko však nakonec nebylo prvním cílem misie, tím se staly „ostrovy smaragdového růžence“, jak český spisovatel Zdeněk Němeček poeticky nazval souostroví v Karibiku. Vše začalo účastí hraběte Zinzendorfa na korunovaci dánského krále Kristiána VI. Tehdy ho do Kodaně doprovázeli někteří bratři, např. David Nitschmann, moravský exulant. V Kodani se seznámili s černým komorníkem hraběte Laurviga, Antonínem. Ten jim vyprávěl o životě černých otroků na ostrovech v Západní Indii, z nichž on sám osobně pocházel. Bratři jej pak pozvali do Ochranova, kam Antonín 22. července 1731 dorazil. Během jeho vyprávění v některých z nich uzrálo rozhodnutí odejít k těmto vzdáleným lidem a sdílet s nimi dobrou zprávu – evangelium, a to bez ohledu na rasové a třídní rozdíly, jež tehdy byly považovány za dané a správné. Po modlitbách a zápasech byli nakonec vysláni dva: Leonard Dober, hrnčíř, a David Nitschmann, tesař (později první biskup obnovené Jednoty po J. A. Komenském). V Kodani se jim však všichni vysmáli. Oba byli totiž prostí řemeslníci, kteří neměli žádné

teologické vzdělání. Oba byli bez peněz a bez znalosti jazyka. Nakonec je od jejich úmyslu zrazoval i Antonín. Říkal jim, že nikdo z místních otroků na ostrově o evangelium nestojí a vysmíval se jim, že jsou blázni. Přesto oba bratři vytrvale hledali nějakého lodního kapitána, který by je přijal jako pomocné dělníky na loď za pouhou přepravu. Původní úmysl stát se otroky, což chápali jako jedinou možnost ke svědectví o Kristu otrokům na plantážích, se nenaplnil, úřady jim to nedovolily. Situace byla zvláštní. Ostrov patřil Dánsku, taková byla jeho správa, majitelé plantáží však byli Francouzi a ti byli vlastníky otroků. A tamní otroci, i když s nimi nebylo nakládáno tak krutě, jak líčil Antonín, byli bezprávným majetkem pánů. Oba bratři ale nakonec opravdu vypluli! Loď zvedla v Kodani kotvy 8. října a 13. prosince dorazila na Ostrov svatého Tomáše. Tam bratři našli práci u bílých plantážníků a hledali cesty k navázání kontaktů s černými otroky, což nebylo nijak snadné. Ale dnes již víme, že se to podařilo…

v úmyslu pro tento čas vydati se na cesty, nýbrž ustaviti se pevněji ve svém Pánu; když však se pan hrabě vrátil z cesty do Dánska a vypravoval o těch otrocích, tu mne to tak popadlo, že jsem se toho nemohl zbaviti. Tu jsem se rozhodl, kdyby ještě jeden bratr šel se mnou, že bych se sám dal do otroctví a vyprávěl jim o tom, co jsem sám zažil se svým Spasitelem. Věřím pevně, že slovo kříže prokazuje svou zvláštní moc nad lidskou duší i v nízkosti. Také jsem si u sebe myslil: I kdybych nemohl býti nikomu užitečný, jen když bych tím mohl dosvědčiti svou poslušnost našemu Spasiteli!

Zde je výpověď, kterou napsal Leonard Dober před cestou onoho 21. 8. 1732 ochranovskému sboru:

1: Čajová plantáž v Tanzanii.

„Poněvadž ode mne žádá, abych uvedl důvod, proč chci jíti na ostrov sv. Tomáše, tedy mohu říci, že jsem neměl

Přenechávám tu věc dobrému zdání sboru; nemám žádného jiného důvodu pro své rozhodnutí než ten, že na ostrově jsou duše, které nemohou věřiti, protože jim nikdo nesvědčil. Divím se sám, když na svoje rozhodnutí myslím; nemohu však jinak, než prostě uposlechnouti své nutkání a posloužiti, jak věřím, vůli Boží.“ Evald Rucký

Fotky na této straně: 2: Domorodá žena přináší druhým bratrským misionářům bibli, kterou před 40 lety dostala od Georga Schmidta. 3: Festival moravských dechových kapel v Jižní Africe.


1 Nechte se nyní pozvat do jednotlivých provincií UF, co jich jen po světě je. Unitas Fratrum je rozdělena do čyř hlavních regionů – afrického, karibského, amerického a evropského. Projdeme je tedy také tak:

AFRICKÝ REGION Historie Jednoty bratrské v Africe začíná v roce 1737 jménem Georga Schmidta, který byl z Herrnhutu poslán do Jižní Afriky na misii mezi Khoi-Khoi. Přestože byl již v roce 1744 vykázán zpět kvůli nelibosti dánské vlády, kterou netěšilo jeho vzdělávání Khoi-Khoiů ani to, že několik domorodců pokřtil, zanechal po sobě i tak klíčovou stopu. Když o čtyři desítky let později přišli z Herrnhutu další bratři, byli ohromeni – domorodí Moravané tam stále byli… Jihoafrická misie byla oficiálně uznána v roce 1793, zhruba o sto let později založila Jednota bratrská práci v Tanzanii a tato dvě místa úplně postačila k tomu, aby se práce bratří v Africe rozmohla, jako když kvásek prokvasí těsto. Všechny africké provincie Jednoty se potýkají víceméně se stejnými problémy: s chudo-

2

3


bou, nezaměstnaností, epidemií AIDS, hladomory, válkami, drogami, politickou nestabilitou, kriminalitou, korupcí státních aparátů, nefunkčností zdravotnictví, úplnou absencí sociálních systémů, špatnou infrastrukturou… Nadto Afriku nezřídka sužují živelné katastrofy od sucha přes ničivá zemětřesení až k rozsáhlým povodním. Výsledkem jsou zástupy zničených lidí, kterým se africká Jednota snaží sloužit – a jednoduché to rozhodně není. Církev v Africe roste tempem, které jednoznačně přesahuje možnosti naší představivosti. Plných 70 % všech Moravanů je právě zde, sbory mají běžně několik set členů a stále přibývají další. Byl by ale velký omyl, kdybychom se na takové počty dívali západníma očima (tj. dostatek lidí = všechno je jednodušší). Vzhledem k africké realitě jde především o obrovský počet těch nejchudších, sirotků, vdov, nemocných a umírajících, církev tedy na svých bedrech nese ohromné finanční břemeno, které je nad její síly. Africká Jednota nemá dost prostředků pro svůj chod, péči o své členy i další potřebné. Chybí dopravní prostředky (jedna provincie kupříkladu vlastní pouze jediné auto), zázemí, peníze na platy, vlastně téměř na cokoli. Všechny africké provincie jsou proto z velké části závislé na podpoře z Evropy a Ameriky.

Doslova obdivuhodné ale je, že africké provincie mají v plánu se finančně zcela osamostatnit. Každá se snaží najít projekty, které by byly časem schopny veškeré potřeby pokrýt. Objevuje se mnoho zajímavých nápadů, jako třeba pěstování stromů, avokád, kešu oříšků nebo koupě autobusu. Velkou potřebou africké církve jsou muži. Značnou část společenského i církevního života v tuto chvíli nesou na bedrech ženy. Jsou místa v provinciích Jednoty, kde je více žen než mužů i více služebnic. Pokud budeme mít tedy Afriku na modlitbách, mějme na paměti i tento problém a povolávejme muže do Božího domu.

JIHOAFRICKÁ PROVINCIE Po oficiálním uznání moravské misie v roce 1793 začala práce expandovat na západ i východ, až bylo v roce 1868 na synodu v Herrnhutu rozhodnuto dílo rozdělit na dvě provincie – západní a východní. Po nástupu apartheidu pod taktovkou jihoafrické nacionalistické vlády v roce 1948 však členové církve začali rozdělení do dvou autonomních oblastí vnímat jako neslučitelné s myšlenkami Jednoty i s biblickými pravdami, protože každá provincie měla odlišné rasové složení (podobně, jako když předválečná Jednota měla české i německé sbory). Přestože

Ženy se scházejí k práci v provincii Jezero Ta tehdejší rozhodnutí o rozdělení bylo opodstatněné, apartheid vypůsobil podezřívání, pocit odcizení a rozdělení, který v církvi hluboce zakořenil a přinesl dlouhodobé problémy. Od roku 1969 tedy rady obou provincií vytýčily plán jednoty. V roce 1986 byla jmenována komise a v roce 1991 synody přijaly rezoluci o „jediné Moravské církvi v Jižní Africe“


Projekty: Moravian Theological Seminary – vzdělávací institut pro přípravu služebníků Plány: zaměřit se na budování služebníků, učit se správnému hospodaření, správcovství, jak na sborech, tak celkově; učit se rozmnožovat finanční prostředky, ještě více rozvinout sociální službu, pokračovat v podpoře vzdělávání a církevních aktivit.

TANZANIE Druhou hlavní africkou oblastí z hlediska Unitas Fratrum je Tanzanie, která je dnes rozdělena na šest plnoprávných provincií a další misijní díla.

anganyika. a provincie byly opět spojeny. Zápas rasového rozdělení však přesto není zcela minulostí. Starostí má tato provincie víc než dost. Výše popsané potíže Afriky se JAR samozřejmě týkají, jakkoli je ze všech afrických států nejvyspělejší. Politickou situaci v zemi se nedaří příliš stabilizovat a teď, po smrti morální autority Nelsona

Mandely, se to daří o to méně. Nezaměstnanost je oficiálně na 25 %, neoficiálně mnohem výše, střední třída chudne. I tak se ale podařilo renovovat mnoho sborových budov, a to obětavostí samotných členů. Zprávy z provincie mluví o všeobecném povzbuzení, které jejich společná píle a sjednocení vyvolaly na sborech.

Všechny provincie mají mnoho projektů i zájmů. Krom všeobecných potíží, které se týkají Afriky jako celku, se Jednota v Tanzanii potýká ještě s těmito specifickými problémy: s nedostatkem pastorů, útoky ze strany muslimů (39 % populace vyznává islám) a podobně jako u nás i s potížemi při navracení majetku, který byl církvi zabaven komunistickým režimem. Jednota v Tanzanii rozvíjí své aktivity podle potřeb konkrétního regionu a roste závratným tempem. Působí také v dalších zemích, z nichž Malawi a Zambie již byly přijaty za plnoprávné provincie Unitas Fratrum. Již


teď je velmi pravděpodobné, že počet provincií v Tanzanii nezůstane na stávajícím číslu.

TANZANIE JIH Jižní provincie vznikla jako první dílo JB v Tanzanii. Bratři sem dorazili na konci 19. století, nedlouho poté, co nad územím převzalo kontrolu Německo, a na jihu země založili roku 1891 misijní stanici. Zároveň s ní fungovalo na západě země také dílo Londýnské misijní společnosti, které bylo radě v Herrnhutu o šest let později předáno. Obě tyto sesterské stanice rostly a staly se velkými církvemi, které zasahovaly celé oblasti na jihu i západě Tanzanie. Od počátku obě provincie čile spolupracovaly, od roku 1965 mají společnou radu, kde se zabývají otázkami týkajícími se celé země. V roce 1968 společně otevřely biblickou školu Moravian Theological College, dnešní Teofilo Kisanji University (TEKU), kterou dnes tanzanijské provincie sdílí společně a která je druhou největší teologickou školou světové Jednoty bratrské. Roku 1976 se jižní provincie rozdělila na dvě části, z čehož vzešla provincie jihozápadní. Jižní provincie působí také v Zanzibaru a Ruvumě i Njombe. V touze postavit se na vlastní nohy začala nedávno rozvíjet vlastní zajímavé podnikání: pěstování avokád. K tomuto účelu nyní Tanzanie, západní provincie: děti v nových školních lavicích.

slouží 49 hektarů, což přináší zhruba 700 milionů kusů za rok (!). Do budoucna by Moravané chtěli zvětšit plochu na 140 ha a výnos ještě zvýšit. Jak již bylo řečeno: v Africe všechno roste… Další projekty: učiliště na 5 místech, 3 dívčí internáty; nemocnice Isoko – jedna z nejlepších v regionu, která pokrývá hned tři distrikty i část regionu Chitipa v Malawi. Sedm klinik, jedno zdravotní středisko.

TANZANIE ZÁPAD Druhá mateřská provincie (zal. 1897) má ve svých řadách kromě obrácených nevěřících také hodně bývalých muslimů, a to i přesto, že bratři zde mají zřejmě bohaté zkušenosti s projevy nepřátelství ze strany tohoto náboženství. Také tady práci ztěžuje nedostatek finančních prostředků, chybí peníze na platy služebníků a hlavně na cestovní výdaje, což je vzhledem k rozloze území docela problém. V tomto bodě přispěchal s alespoň částečnou pomocí Výbor světové misie Jednoty bratrské, od kterého provincie dostala 16 motocyklů, aby se pastoři snáze dostali do nepřístupných míst, a peníze na několik solárních systémů pro vlastní výrobu elektřiny. Provincie pracuje ještě v oblastech Burundi, Rwanda, Keňa a Uganda.


Rozdělením západní provincie v roce 1986 přibyla provincie Tanzanie Rukwa. Další projekty: programy sociálního rozvoje, dívčí střední škola, biblický seminář, mládežnický seminář, ubytovna, nemocnice a šest ambulancí, nově také domov Jana Husa pro opuštěné děti.

TANZANIE JIHOZÁPAD Dcera jižní provincie, která vzešla z jejího rozdělení v roce

1976, je jednou z těch, které rostou nejrychleji. Ve zprávě pro Radu Unitas Fratrum uvádějí jako počet svých členů 530 000 lidí! A buďme si jisti, že teď, po čtvrt roce, toto číslo už neplatí. Provincie byla v roce svého vzniku (1976) z 80 % závislá na podpoře odjinud. To trvalo 20 let, ale v roce 1996 bratři vyhlásili vizi finanční soběstačnosti. Už v roce 2001 tvořila podpora zvnějšku jen 45 % a v současnosti provincie pokrývá svůj rozpočet z 97 % ze svých vlastních

Tanzanie, jižní provincie: pomoc sirotkům v Rungwe.

zdrojů a podpora činí pouhé 3 %. Jako vhodný způsob výdělku se zde ukázal prodej stromů, které jsou pěstovány v lesní stanici o současné rozloze 90 akrů. Provincie se stala soběstačnou nejen podnikáním, ale také výchovou jednotlivců i sborů k dobrému správcovství, disciplínou v nakládání s penězi a tím, že členové začali platit desátky. Dosti zajímavé je i to, že provincie provozuje tiskárnu


nebo lokální rádio, které má dosah do 3 regionů. Další projekty: Bratrská pedagogická škola, učiliště, nižší střední škola, škola pro ošetřovatele, bratrská nemocnice, tiskárna, regionální rádio Baraka, sirotčinec, tři denní centra sociální služby.

středisek, škola Mlimani Bibel College, která připravuje evangelisty. Dvě truhlářská učiliště, konferenční centrum, hostel a několik dalších podobných menších projektů na venkově. Nově se podařilo postavit dvě školní budovy, dívčí internát, jídelnu, tři budovy sirotčince a další budovy pro učiliště. Plány:

TANZANIE RUKWA Také Moravané v Rukwě (zal. 1986), původní součásti západní provincie, jsou velice aktivní ve vlastním podnikání. Jejich projekt má název Efforts in Trees a jde o pěstování stromů všeho druhu – od ovocných, přes lesní výsadbu, až po stromy na stavební materiál. V tuto chvíli je takto využívána plocha o rozloze 200 akrů. Krom toho začali v Rukwě ještě chovat včely. Další projekty: klinika Mumba Health Centre a několik dalších zdravotních

Ženy z provincie Rukwa v Tanzanii.

rozšířit biblickou školu, nabídnout nově pedagogické vzdělání pro lidi mimo církev. Umožnit vzdělání všem svým členům a přizvat je k již zmíněné výsadbě stromů, aby každá rodina i sbor v církvi měly svůj akr půdy, díky kterému by mohly vydělávat jak na živobytí jednotlivců, tak na potřeby sborů. Odhadem by tak zisk mohl stoupnout o 80–100 % vůči dnešku, což by znamenalo pokrytí všech nákladů z 63 % z vlastních zdrojů.

TANZANIE SEVER Misijní práce zde začala v roce 1984 pod dohledem jihozápadní provincie. Severní provincie je samostatnou teprve dva roky (od roku 2012) a zatím je na africké poměry malá, má jen necelé 4 tisíce členů. Možná i proto je jedinou africkou provincií, která svůj provoz dokáže pokrýt z vlastních zdrojů. Na výraznější rozvoj dalších služeb to však již nestačí. Církev má kupříkladu všehovšudy jedno auto, kterým obstarává celou oblast. Dalším problémem je malá církevní budova, kde jsou kanceláře, ubytování pro služebníky, návštěvy i byt předsedy a jeho rodiny namačkány pohromadě. Bratři jsou však aktivní a podnikaví: mají v plánu koupit autobus, který by byl zdrojem příjmů, a také chtějí postavit vlastní budovu ústředí církve, což vyřeší problém s prostory a ještě ušetří za nájem. Půdu již na to mají. Další projekty: 2 sociální centra.

Nemocnice v Mbozi, v jihozápadní provincii.


Děti běží pro vodu v jihozápadní provincii.

TANZANIE JEZERO TANGANYIKA Nejmladší tanzanijská provincie byla ustanovena v roce 2012 a většinu členů církve zde tvoří ženy. Cíle provincie jsou v afrických souvislostech jasné: pomoci co nejvíce v řešení problémů své země. Výzvou je však i chudoba vlastních členů církve, přičemž Moravané vkládají naděje do zemědělských projektů. I zde probíhá misie, často mezi muslimy, a zpráva této provincie s potěšením

uvádí, že v jejich území se s příslušníky tohoto náboženství daří vycházet dobře. Plány místních bratří jsou kupříkladu založit s pomocí Unitas Fratrum další střední školu (jedna již funguje), postavit ubytovnu jako zdroj příjmů nebo zřídit centrum pro sirotky a mobilní kliniku. Projekty: osvěta ohledně HIV/AIDS, výuka náboženství na školách, misie

mezi muslimy, péče o uprchlíky z Konga a Burundi, péče o sirotky, návštěvy ve věznicích, pomoc nemocným. Funguje zde jedna střední škola, zemědělské učiliště, biblická škola pro služebníky a dále dvě ambulance, které by se časem měly stát zdravotními středisky.

KONGO Jednota bratrská začala svoji práci v Kongu na konci 80. let. Její práci ale surově narušilo


desetiletí občanských válek, které tuto zemi obraly o miliony životů. Přesto se i v těchto drastických podmínkách Jednota na konci 90. let začala znovu formovat. V roce 2004 sem byl Dánskou bratrskou misijní společností vyslán bratr Bert Muizebelt, aby zjistil, jak mohou zdejší Moravané v poválečném státě fungovat, a pomohl jim v zakládání zdravotní a misijní služby. Později se Kongo stalo misijní oblastí Unitas Fratrum a správy nad ním se ujala provincie Tanzanie Rukwa. Dánská Jednota bratrská je stále hlavním podporovatelem. Dnes má Jednota v Kongu několik desítek tisíc členů, v roce 2010 se oblast stala samostatnou provincií Unitas Fratrum a nadále pokračuje jak v obnově válkou zničené republiky, tak v obnově samotné církve. Konkrétní výzvou je zde naléhavá potřeba mužů. V církvi jich slouží jen okolo stovky (z toho pastorů je 37). Na objem členů, kterých je přes dvacet tisíc, to není mnoho. Plány: ustanovit východní Kongo jako misijní oblast Unitas Fratrum a požádat, aby ji spravovali bratři z provincie Tanzanie Jezero Tanganyika. Důvod je logistický – region je natolik vzdálený, že jej není možné obhospodařovat. Bratři z Tanzanie k němu mají blíž – z druhého břehu jezera.

Pokračovat v misii v Angole, kde je zhruba 700 Moravanů v 5 sborech.

MALAWI Provincie Malawi, která se samostatnou stala v roce 2012, je také výsledkem práce Jednoty bratrské v Tanzanii. Malawi je neklidná oblast. Mimo jiné byla v předešlých letech zasažena mnoha přírodními katastrofami: suchem, sérií těžkých zemětřesení, rozsáhlými záplavami. Pokaždé se to citelně dotklo i JB, která se pak snažila sehnat pomoc nejen pro své členy, ale i pro ostatní poškozené. Z prostředků Nadace světové Jednoty bratrské (Moravian Church Foundation), Herrnhutské misijní společnosti (Herrnhuter Missionshilfe) a také díky dalším dárcům se pořídily potraviny, osivo, stany a přikrývky, byla poskytnuta lékařská pomoc a zřízeny nové domy pro lidi bez střechy nad hlavou. Toto upřímné bratrské nasazení přirozeně podnítilo vznik a růst dalších společenství JB v Malawi. Výzvy ale neustávají – provincii výrazně chybí služebníci, mnohé sbory svého kazatele ani nemají. Protože chybí peníze pro vedoucí i správní personál, předseda i jeho spolupracovníci dělají potřebnou správní a administrativní práci sami. Finance se církev snaží získávat v zemědělství, kupříkladu chovem prasat

nebo pěstováním kešu ořechů. Podporuje také ženy v domácnosti tím, že jim nabízí různé možnosti finančních příjmů. Malawská Jednota také slouží lidem v uprchlickém táboře Dzaleka. Jde o ohromný prostor s mnoha tisíci uprchlíky z Konga, Rwandy, Somálska a dalších zemí (na fotografie se můžete podívat třeba zde: http://bit.ly/1wk9y8D). Naši Moravané v táboře slouží praktickou pomocí, shánějí jídlo, zdravotní péči a oblečení, dokonce tu otevřeli školu. Během své práce v táboře narazili také na skupinu asi 250 uprchlíků z Konga (100 z nich byly děti), kteří si říkali Moravané. Neměli tušení, že v Malawi Jednota je, ale po sdílení a rozhovorech se k ní radostně připojili. Další projekty: péče o sirotky po rodičích zemřelých na AIDS. Semináře pro vedoucí mládeže, rozvoj strategií proti HIV/AIDS, vzdělávání kazatelů, podpora žen. Pořízení auta na transport osob a pro převoz humanitární pomoci. Vydávání hesel v místním jazyce chichewa.

ZAMBIE Nejmladší plnoprávné provincii Unitas Fratrum ještě není ani rok. Byla ustanovena letos. Je výsledkem misie bratrů z jihozápadní tanzanijské provincie.


KARIBSKÝ REGION Cesta do karibského regionu je historickým začátkem bratrské světové misie. Ta začala roku 1732 na ostrovech známých jako Malé Antily, o sto let později zahrnula i opačné pobřeží karibského moře a dnes Jednota bratrská působí bezmála na celém tomto území včetně středoamerických i jihoamerických států, Jamajky nebo Kuby. Je zde šest provincií Unitas Fratrum: Karibská, Nikaragua, Honduras, Kostarika, Jamajka a Surinam, dvě misijní provincie a mnoho misijních oblastí, kde bratři dále působí. Žije tu celých 21 % členů světové Unitas Fratrum, což z Karibiku činí po Africe druhý nejpočetnější region. Moravané zde, věrni své tradici, mají školy, nemocnice i další sociální zařízení, z nichž některé sdílejí společně (hlavní teologická škola pro Karibik má sídlo na Jamajce). Oproti Africe je v Karibiku relativně klidno, přesto tu každá provincie JB žije sociálně, finančně i politicky v docela rozdílných podmínkách. Zatímco Surinam je dnes již vcelku stabilní demokratický stát, v Hondurasu či na Kubě je situace o poznání horší. Karibské ostrovy či Nikaragua se potýkají

Péče o rodiny zasažené AIDS v Malawi.

David Nitschmann, první misionář v Karibiku.


Synod provincie Východní Karibik. s chudobou i s problémem AIDS, Haiti zase s přírodními katastrofami. Dostatek peněz na vše potřebné tu nemá nikdo. I tak je ale vizí afrických provincií se jednou zcela finančně osamostatnit. V závislosti na problémech dané země jsou k tomu někde blíž, jinde dál. Velkým pomocníkem v těchto končinách je Výbor světové misie Jednoty bratrské, který pokrývá potřeby financemi i silami dobrovolnických služebníků. Život v Karibiku má také jedno zajímavé specifikum, a tím je opravdu bohatá multirasová společnost. Historie zde svedla dohromady obrovské množství nejrůznějších etnik a promíchala je jako v obrovském hrnci: najdete tu potomky mnoha domorodých kmenů, nejrůznějších Evropanů (od kolonistů po piráty), uprchlíků z Jižní Ameriky na sever či obráceně, otroků ze všech částí Afriky (dovezených s kolonisty, uprchlých i ztroskotaných v karibském moři), potomky indiánů a dokonce i Asiatů, Židů, Syřanů či Arménů… Není tedy divu, že místní Jednota používá hned několik různých jazyků, musí mít neustále po ruce několik překladů bible nebo řeší, který jazyk zvolit jako svůj oficiální, aby zůstala přístupná pro všechny. Každopádně má práce v karibských provinciích za sebou historii utěšeného růstu a šíření do dalších míst, a to navzdory mnoha politickým zemětřesením.

VÝCHODNÍ KARIBIK V angličtině má tato provincie docela záhadný název – Eastern West Indies (doslova Východní Západní Indie). Jde o historickou kuriozitu, která nechtěně vznikla ve chvíli, kdy Kryštof Kolumbus zakotvil po nekonečné plavbě přes Atlantik na neznámém území a mylně je označil jako Indii. Ve skutečnosti, jak již dnes víme, se vylodil kdesi na Bahamách, a když se pak omyl provalil, pojmenovalo se nové území jako Západní Indie. Oblast (dnes pod souhrnnými názvy Bahamy a Antily, někdy také Západoindické souostroví) je složena z množství různě velkých ostrovů a v její východní části leží karibská provincie Jednoty bratrské. Právě tam, jmenovitě na Ostrov svatého Tomáše, se Moravští bratři roku 1732 vydali na svou první zámořskou misii, aby bez nároku na návrat do vlasti sloužili tamním otrokům. Tato provincie Jednoty bratrské dnes zahrnuje devět ostrovů: Antigua, Barbados, Tobago, St. Kitts, Trinidad, takzvané panenské ostrovy St. Croix, St. John, St. Thomas a Tortuga. Na desátém ostrově, v Granadě, bratři misijně působí. Celkem je zde 51 bratrských sborů s 15 400 členy. Ženy a muži se o pastorské pozice dělí téměř půl na půl. I v této části světa bojuje Jednota bratrská s chudo-


bou. Proto je také jedním z jejích současných hlavních témat cesta k finanční soběstačnosti, která začíná u aktivního přístupu k životu i práci a u správného hospodaření. Peníze místní Jednoty směřují zejména na podporu zaměstnanosti, péči o chudé, zakládání škol a vzdělávání vlastních služebníků. Provincie hodně pracuje s mládeží. Stranou nezůstává ani misie na dalších ostrovech v oblasti.

SURINAM První zemí na kontinentu Jižní Ameriky, kde Jednota bratrská začala své dílo, byl Surinam. Stalo se to již tři roky po první bratrské misijní výpravě (r. 1732 na Karibské ostrovy). Moravané se zde pustili do služby indiánům, africkým otrokům i uprchlým otrokům, kteří se skrývali v buši a postupně i všem dalším přítomným etnikům, jichž je v zemi požehnaně.

Domorodí bratři v Surinamu na počátku 20. století.

Roku 1928 převzali od herrnhutských správu nad surinamskou misií Moravané v Nizozemí. Poté, co část surinamských bratrů po druhé světové válce emigrovala na nizozemské Antily, začala JB svou práci také tam. V roce 1963 se Surinam stal samostatnou provincií Unitas Fratrum. Podobně jako v celém světě, i v Surinamu je cítit rozmělnění dosa-


vadních hodnot a celková změna společnosti. Následky jsou znát na mladé generaci, v politice, v ekonomice i mezilidských vztazích. Velkým problémem jsou obrovské čínské supermarkety, které vyrostly po celém státě a které jsou pouhou zástěrkou pro prostituci a novodobé otrokářství. V duchovní oblasti velmi tlačí pohanské kulty, některé jsou již dokonce uznány vládou. Mezi mladými nabývá na oblibě okultismus a satanismus, objevují se různé démonické projevy. Potíží Surinamu je také znečištění životního prostředí v důsledku těžby kovů i výstavby a také kriminalita a gamblerství. Aktuální potřebou církve jsou mladí pastoři, většina těch stávajících již přesáhla šedesát let věku. Dále obslužnost sborů, některé jsou dokonce dosažitelné jen letadlem. Surinamská Jednota také bojuje o své školství. Vládní politika ji před dvěma lety donutila k vybírání školného, takže mnoho rodičů dalo pochopitelně své děti jinam. Projekty: 70 základních a nižších středních škol, sirotčince, domy pro seniory, nemocnice ve spolupráci s reformovanou a luteránskou církví, polikliniky společně s římskokatolickou církví, projekty na podporu zemědělství, misie v Djoemoe a Francouzské Guayaně.

NIKARAGUA V roce 1849 přišli do Nikaraguy bratři z Herrnhutu a začali svoji práci na východním pobřeží země, v Bluefields, bývalém centru bukanýrů – karibských pirátů. Dodnes je naprostá většina sborů právě zde. Stejně jako jinde i zde začali kázat evangelium, zakládat školy a sloužit nemocným. V roce 1899 byl ordinován první nikaragujský pastor. Během první světové války se komunikace s domovským Herrnhutem stala obtížnou, bylo tedy rozhodnuto, že péči o region převezme Jednota bratrská v USA. V roce 1958 se církev dostala také na západní pobřeží země a v roce 1974 byla uznána státem a také se stala samostatnou provincií Unitas Fratrum. Protože je Nikaragua chudou zemí, rozběhla Jednota ve stejném roce program sociálního rozvoje zaměřený na aktivity v zemědělství, rybářství, na rozvoj společenstev, vzájemnou spolupráci, zdravotnickou pomoc a podobně. Církev se dále zaměřuje na vzdělávání, podporu žen, věnuje se mládeži, dětem i seniorům nebo pečuje o své pastory v penzi a vdovy po služebnících. Aktuálně pomáhá zásobovat potravinami oběti loňských povodní na severovýchodě země. Letošní dobrou zprávou je, že se policii podařilo zatknout jednu z hlav místní mafie a několik zkorumpovaných úředníků.

V roce 1999, na výročí 150 let od založení misie, vydala provincie kompletní překlad bible v domorodých jazycích miskito a sumu. Jak již víme, Jednota tu pracuje na multirasovém a multikulturním poli, není tedy s podivem, že zde byl v roce 2005 vydán miskitskošpanělsko-anglický slovník a později zpěvník bratrských písni v jazyce sumu. Moravanů v Nikaragui je na 100 tisíc. Projekty: Institut sociálního rozvoje, Moravský teologický seminář, Moravské univerzitní centrum.

Fotky na této straně: 1: Honduras: Sbor v Las Marias. 2: Shromáždění v garáži na Kubě. 3: Sbor v Bluefields, v bývalém bukanýrském přístavu v Nikaragui.

HONDURAS Život Jednoty bratrské v Hondurasu začal v roce 1930, když se sem vypravil misionář Howard Storts. Místo bylo obydlené stejnou domorodou populací jako Nikaragua, kde už Jednota působila, takže


1 cesta do Hondurasu byla docela přirozeným krokem. Kraj, kde se Moravané rozhodli zůstat, byl vládou přehlížen a kvůli své odlehlosti byl odříznut od zbytku země, hlavním směrem služby se tedy okamžitě stala sociální péče, vzdělání a zdravotnictví. Už v roce 1946 zde byla založena klinika v městečku Ahuas, kde je ročně ošetřeno mnoho tisíc lidí, převážně chudých a sociálně vyloučených. Jistě si pamatujete na sbírku, kterou jsme v našich mateřských a rodinných centrech pořádali na zdejší porodnici. Tato klinika vykonává svou práci velmi dobře, díky správné diagnóze se tu podařilo kupříkladu podchytit případ tuberkulózy a zachránit nejen pacienta a jeho rodinu, ale díky včasnému informování úřadů bylo také zabráněno propuknutí této nemoci v dané oblasti. Provincie založila ještě další dvě zdravotní střediska. Tato služba je podporována Nadací Unitas Fratrum a Výborem světové misie Jednoty jak finančně, tak skrze dobrovolníky, kteří sem jezdí sloužit z jiných provincií Unitas Fratrum. Zajímavý je projekt pro studenty teologického institutu, kteří si na pěti akrech půdy sami pěstují nejrůznější druhy rostlin (banány, fazole atd.) pro potřeby školy. Dalším zdrojem příjmů provincie je chov slepic. Jednota bratrská v Hondurasu prošla na konci 90. let krizí, která vyústila v rozdělení. Došlo ke sporům mezi „tradiční“ a „obnovenou“ skupinou

2

3


Moravanů, přičemž synodem byla uznána druhá jmenovaná, která je dnes právoplatnou provincií Unitas Fratrum. Obě skupiny však pokračují v procesu usmíření. „Tradiční“ část byla Radou světové Jednoty bratrské přijata za misijní provincii pod správou provincie Nikaragua. Mezitím se vyčlenila ještě třetí skupina, která však funguje nezávisle a není uznána ani světovou ani honduraskou Jednotou. Honduraská Jednota působí v misijních oblastech Garifuna a Belize. Projekty: Teologický vzdělávací institut, klinika a porodnice Clinica Evangelica Morava a dvě satelitní zdravotní střediska, služba lidem závislým na drogách a postižených obchodem s nimi, chov slepic (společně s reformovanou církví).

KOSTARIKA Kostarika je plodem misijního úsilí provincie Nikaragua za přispění služebníků z Výboru světové misie JB, samostatnou se stala v roce 1980. V oblasti jsou tři sbory s poměrně početnou skupinou mladých. V Kostarice se používá hned několik řečí – některé skupiny obyvatel mluví anglicky, jiné domorodými jazyky a další samozřejmě španělsky, jelikož Kostarika je bývalá Jamajka na počátku 20. století.

španělská kolonie. Místní Jednota používala jako svůj oficiální jazyk angličtinu, letos se ale rozhodla vyměnit ji za španělštinu. Bratři vnímali, že právě tento jazyk bude jejich okolí nejbližší. Kostarika je jinak země, která si uprostřed nestability, vojenských vlád či občanských válek ve středoamerickém regionu během 2. poloviny 20. století dokázala uchovat demokracii, takže dnes žije ve vyrovnané politické i hospodářské situaci. Projekty: School of Music and Worship. Tuto školu plánují obohatit o multifunkční centrum ztišení.

JAMAJKA A KAJMANSKÉ OSTROVY Misie Jednoty na Jamajce, která letos slaví 260 let od svého počátku, byla dalším ovocem bratrské práce v Karibiku. Během první poloviny své historie byla pod správou Moravanů v Británii. Do roku 1840 již církev stihla založit na 40 škol po celé Jamajce. Jamajská provincie je zhruba stejně početná jako naše a v posledních letech vnímá jako své hlavní téma nové povolání do misie. Pořádají proto nejrůznější semináře a vyučování a povzbuzují členy i vedení sborů. Jamajská Jednota se od roku


1997 podílela na misijní práci na Kubě, která byla ke konci loňského roku korunována skvělým úspěchem – Jednota bratrská tu byla uznána za státem povolenou církev! Jamajka také od roku 2011 spravuje misijní oblast Unitas Fratrum Haiti. Vzhledem k tomu, že potřeby Haiťanů ale výrazně převyšují možnosti jamajských sborů, žádá nyní provincie, zda by se ke správě Haiti nepřipojili ještě bratři z Karibiku. Zajímavý je podnikatelský záměr, který by měl sloužit jako jeden ze zdrojů

příjmů na Jamajce a Kajmanských ostrovech – podnikání v pohřebnictví. Projekty: školství všech kategorií, včetně vzdělávání dospělých; rozvoj zemědělství, a to jak pěstitelství, tak chovu dobytka; odborné vzdělávání v zemědělské i urbanistické oblasti, zdravotnická péče na klinikách, práce s mládeží a seniory, provoz rozhlasového vysílání.

Děti ve sboru Jednoty bratrské v Kostarice.


AMERICKÝ REGION SEVERNÍ a JIŽNÍ AMERICKÁ PROVINCIE Moravané přišli na území dnešního USA v roce 1735 s filantropickým programem britského generála Jamese Oglethorpa, který se kolonizací Ameriky snažil ve své vlasti vyřešit otázku chudých a bývalých vězňů bez budoucnosti. Tak byl založen stát Georgia. Již první cesta bratří přes oceán se zapsala do historie – na stejné lodi cestoval i mladý John Wesley procházející právě osobní krizí. Víra Moravanů jej hluboce zasáhla, takže prožil obrácení a později se stal zásadním reformátorem anglické církve. V Georgii se misii založit nezdařilo a Moravané se nakonec roku 1741 usadili v Pensylvánii. Založili dvě osady, Bethlehem a Nazareth, které prospívaly duchovně i hospodářsky a dodnes jsou velkými centry americké Jednoty. Jednota byla charakteristická svým upřímným zájmem o domorodé obyvatelstvo bez nuceného vykořeňování jejich kultury. V Americe byl jejich láskyplný přístup k indiánům skutečným protikladem vůči nelítostnému přístupu většiny

kolonistů a příběhy té doby by vydaly na pořádně tlustou knihu. Prostor tohoto speciálu je značně omezený, zmíníme však alespoň Davida Zeisbergera, rodáka ze Suchdolu nad Odrou, apoštola indiánů, o kterém si něco málo můžete přečíst kupříkladu zde: http://bit.ly/1tbAcBV V roce 1753 přišli Moravané také do Severní Karoliny. Biskup Augustus Spangenberg sem přivedl skupinu bratří, aby osídlila území pojmenované Wachau po rakouském panství hraběte Zinzendorfa. Jak počet amerických sborů narůstal, bylo dílo roku 1857 rozděleno na dvě samostatné provincie, severní a jižní. Centrem jižní provincie se stalo město Salem (dnešní Winston–Salem, kde se vyrábějí legendární cigarety Camel) a další sbory jsou ve státech Severní Karolina, Virginie, Georgie a Florida. Severní provincie zasahuje 16 států a dvě provincie v Kanadě. Mezi oběma americkými provinciemi funguje čilá spolupráce, hodně věcí je společných. Bratři slouží ve všech sférách veřejného života, misijně působí v dalších amerických státech, pracují mezi Latinoameričany, finančně pomáhají chudým provinciím Unitas Fratrum buď přímo, nebo prostřednictvím Výboru světové misie Unitas Fratrum (členem tohoto výboru je také nám dobře známý biskup jižní provincie

Sam Gray, který se podílel na konsekraci našich biskupů), Nadace Unitas Fratrum atd., přispívají na archivy Unitas Fratrum, výbor žen a další a další. V roce 2012 jižní provincie převzala od jamajských bratří misii na Kubě. Podle vlastních slov stojí americká Jednota bratrská před výzvou, zda dokáže reagovat na změny v globalizované společnosti. Oproti africkému či karibskému regionu počet Moravanů v západním světě klesá. O mnohých tématech se vedou dlouhodobé rozhovory a hledá se řešení, jak se lidem okolo sebe neodcizit. Modleme se v tom za tyto naše bratry! Ne se vším můžeme souhlasit. Severní americká provincie na svém letošním synodu schválila ordinace homosexuálních duchovních, k čemuž jsme se kromě jiných provincií vyjádřili i my (odkaz zde: http://bit.ly/1sFaHF9). Jižní provincie v diskuzích na toto téma dále pokračuje.

Fotky na této straně: 1: David Zeisberger mluví k indiánům. 2: Staré versus nové: bratrské město Old Salem a současná metropole Winston Salem v pozadí. 3: Sbor Jednoty bratrské na Aljašce.


1

ALJAŠKA Aljašská provincie Jednoty bratrské byla ustanovena v roce 1843. V roce 1885 přišel na jihozápad země bratrský misionář John Henry Kilbuck, po předcích delawarský indián, který se stal prvním služebníkem této národnosti v Jednotě bratrské. Společně se svojí ženou (dcerou a vnučkou bratrských misionářů v Kansasu) začali sloužit mezi aljašskými kmeny Yup’iků. Naučili se jejich jazyk, což jim zásadním způsobem pomohlo se k domorodcům přiblížit. Jazyk yup’ik se díky nim stal hlavní řečí Moravanů na Aljašce a manželé Kilbuckovi do něj začali překládat části bible. Vzhledem k tomu, že jedním z pěti yup’ických nářečí dodnes mluví více než 75 % těchto domorodých lidí, můžeme říci, že to nebyla marná práce. Současná aljašská Jednota v překladu pokračuje. Jinak se provincie hodně věnuje mladým, má samozřejmě biblický seminář a teologický program, Moravskou knihovnu a také zde mají opravdu rádi hudbu (paralelně vzpomeňme na pravidelná setkávání ke chvalozpěvům v Herrnhutu) – hojně se pořádají večery chval, také festivaly písní, workshopy, semináře, dokonce i muzikály. Také aljašská provincie procházela v nedávné minulosti vnitřním napětím, které se doposud zcela nezaho-

2

3


jilo. Nadto zde funguje ještě oddělená skupina Moravanů, která se snaží o obnovu církve s důrazem na chvály, modlitby a projevy Boží moci. Žádají, aby byli uznáni jako misijní provincie. Každá provincie Unitas Fratrum řeší nějaké potíže charakteristické pro danou oblast. Na Aljašce jsou to problémy s rybolovem: významná část ekonomiky země je přímo závislá na lovu lososů, jenže poslední roky počet těchto ryb výrazně klesá… Dotýká se to přímo i mnoha rodin ve sborech. Na Aljašce je dost míst, hlavně na vesnicích, kde je obtížné sehnat práci. Kromě toho jsou tu velmi drahé pohonné hmoty, církev nadto obstarává i lokality, kam se musí létat. Dobrou zprávou je, že místní aerolinky nabízejí speciální program pro pastory s poloviční cenou letenek. Jedna historická zajímavost navrch: v 18. století byli aljašští a sibiřští Yup’ici jedinými domorodci v oblasti, kteří měli svůj systém psaného projevu (zanikl po smrti jeho tvůrců). Odvodili jej z písma, které vyvinuli okolo roku 1760 v Grónsku právě moravští misionáři.

Fotka vlevo: Moravská kavárna v severní Indii. Indickou Jednotu podporují bratři z Británie.

EVROPSKÝ REGION BRITSKÁ PROVINCIE Původně vlastně nebylo v plánu zakládat práci Jednoty bratrské na britských ostrovech. Byl tam dostatek jiných církví, již zavedených, a pro bratrské misionáře byl Londýn jakousi přestupní stanicí, chcete-li čekárnou při cestě do Ameriky či Karibiku. Jak tam však bratři čekali na odjezdy svých lodí, scházeli se mezitím spolu a postupně se k nim přidávali také další londýnští křesťané, kterým se způsob jejich zbožnosti líbil. Přirozeně se tedy stalo, že skupinka Moravanů začala najednou v Londýně fungovat stabilně, ať už misionáři přijížděli, nebo odjížděli, a rozrostla se natolik, že si bratři museli pronajmout kapli. To bylo roku 1740. O pouhých devět let později už byla Jednota bratrská britským parlamentem oficiálně povolena jakožto nejstarší protestantská církev. Povahu „základny“ pro zámořskou misii si tato provincie v sobě nesla i nadále. Až do poloviny 20. století byla její hlavní pozornost obrácena k bratrské práci ve světě, a dokonce i poté, co už se všechny bývalé misie staly samostatnými provinciemi, vztahy stále přetrvávají a britská Jednota


se finančně podílí na podpoře chudých provincií. Členů Jednoty v Británii je asi 1500, ale v kontaktu s církví je dalších 10 000 lidí. Ne každý sbor má však svého pastora. Britská provincie zahrnuje také Severní Irsko. Je tu zhruba 320 Moravanů v pěti sborech, které věnují svůj čas mladým lidem, rodinám i seniorům v podobě nejrůznějších klubů. Mají kupříkladu i klub kung-fu. Další projekty: Dvě školy (jedna z nich je ve městě Fulneck, zkuste hádat, odkud to jméno asi je), projekty Café Church and Messy

Church, což je snaha přiblížit se lidem, kteří neradi chodí do církve.

EVROPSKÁ KONTINENTÁLNÍ PROVINCIE Pod tímto označením jsou sdruženi v podstatě všichni evropští Moravané kromě českých. Česká provincie je otcovská, proto je samostatná. Po bitvě na Bílé hoře našli bratři azyl v klidnějších místech Evropy, z nichž hlavní roli sehrál malý kousek země v Sasku. Kromě Německa, svého domova z 18. století, a Holandska, svého posledního přístavu před cestou za oceán,

Děti z bratrské školy ve Fulnecku v Británii.

má dnes Jednota bratrská na starém kontinentu svá společenství ještě ve Švýcarsku, Švédsku, Dánsku, Estonsku, Litvě a Albánii. Vzhledem k tomu, že Evropa je po staletí formována množstvím myšlenek a filosofií, odlišnými přístupy ke zbožnosti a navíc má každý národ svou vlastní historii, vlastní mentalitu i kulturní pozadí, je evropská provincie společenstvím specifickým svou růzností. Najít společný pohled na věc není vždy úplně snadné a představuje to jednu z výzev této


provincie. Další výzvou je pokles počtu členů, který je současným trendem celého „západního světa“. Kontinentální provincie tráví svůj čas v nejrůznějším setkávání, a to jak vnitrocírkevním, tak společenském. Pořádají

konference, semináře, kluby, provozují spoustu sociálních zařízení, škol, setkávají se s lidmi v jakékoli formě, která vás napadne. Funguje zde také množství církevních nadací, které jsou velkými donátory chudých provincií.

Losují se zde a také se zde publikují Hesla Jednoty bratrské, v Herrnhutu je spravován nejdůležitější archiv z doby obnovené Jednoty. Evropská provincie se stará o misie v Albánii, Litvě a Estonsku.

Zdroje informací: • www.oikoumene.org, • http://bdm-dk.dk/english/international/mctrp-sumbawanga/ • www.unitasfratrum.org • www.rhmoravian.org/missionary.html • http://mcsp.org/wp-content/uploads/2013/10/BWM-Report-to-Southern-Province-Synod-2014.pdf • Wikipedia • www.moravian.org • http://bdm-dk.dk/english/international/dr-congo

Zdroje fotografií: • achiv JB • archivy provincií a sborů UF • archiv Jiřiny Čančíkové • www.mission-21.org • www.moravianbrass.co.za • http://moravianmission.org • www.herrnhuter-missionshilfe.de • www.lancasterfarming.com • www.visitwinstonsalem.com • www.mission-21.org • www.zzg.nl • www.oikoumene.org/en

Projekt Světlo pro Tanzanii, který funguje za podpory Jednoty bratrské v Dánsku.

©2014 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, brozova@jbcr.info; grafická šablona: Father & Sons Vision; sazba a grafická úprava: Zdena Zoreníková; korektury: Aneta Mladějovská. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno

Jbulletin 2014 special  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you