Jbulletin 2015-03

Jbulletin .

.

.

.

.

.

Pravda Mistra Jana Husa 15. synod Jednoty bratrskĂŠ LibereckĂ˝ sbor oslavil 70 let

3/2015

Pravda Mistra Jana Husa Příběh Jana Husa je jedním z těch, které jsou v českém národě zapsány nejsilněji.

Mimo jiné víme, že je v něm zakódováno tajemství o Pravdě, a znervózňuje nás, že mu nerozumíme. Tušíme, že abychom Husově Pravdě porozuměli, museli bychom se vzdát té své.

Jaký byl Jan Hus? Pokud se podíváme na celý život Jana Husa, uvidíme, že to byl především člověk, který prošel velikou vnitřní proměnou. Na počátku to byl mladík plný bezstarostných a ambiciózních představ o svém životě.

Jak sám odhalil, původně chtěl nastoupit církevní dráhu proto, aby se mu dobře vedlo, nosil pěkná roucha a lidé k němu vzhlíželi.

Přiznával také, jak svůj studentský život trávil často v blízkosti žejdlíku piva, na opulentních univerzitních hostinách nebo při hře šachů, kde pouštěl ze řetězu svou soupeřivost a s oblibou provokoval své spoluhráče. Ale Jan Hus, který umírá v Kostnici, je úplně někdo jiný. Je to pokorný služebník Pravdy, kterému svět nemohl nabídnout nic, co by pro něj mělo větší hodnotu než Ježíš Kristus.

Carl Gustaf Hellqvist: Poprava Jana Husa, dřevoryt z konce 19. století

Jaká byla Husova doba?

Betlémská kaple v prospektu Prahy od Folperta van Ouden-Allena z roku 1687

Napjatá. S bouří na spadnutí.

Země byla v nepříjemné hospodářské i polické situaci – epidemie moru výrazně snížila počet obyvatelstva, přišla neúroda a pokles těžby v kutnohorských dolech způsobil devalvaci groše.

Zákonitě se zvedlo daňové zatížení a krom toho se začalo hroutit právní uspořádání, což se projevilo řáděním tlup lapků a loupeživých rytířů nebo nárůstem pogromů na Židech. Král Václav IV. nebyl na rozdíl od svého otce Karla IV. schopným vladařem, takže problémy nedokázal řešit. Krom toho měl „své vlastní” starosti: byl v ustavičné rozepři s arcibiskupem Janem z Jenštejna, s vyšší šlechtou a nakonec i se svým bratrem Zikmundem. Navíc mu přitížilo zabití generálního vikáře Johánka z Pomuku (Jana Nepomuckého), ke kterému došlo v důsledku mocenských sporů krále s arcibiskupem. Vnitřní nestabilita království časem Václava připravila i o prestižní korunu krále Svaté říše římské.

Král se uklidňoval při honech a ryze světských radovánkách, ale to mu rozhodně na oblibě nepřidávalo.

Doba Husova života byla tedy plná tísně a nejistoty. Lidé se ptali po příčinách situace a hledali, kdo jim dá odpovědi

a východisko. Správně by tuto roli měla naplnit církev, jenže ta byla v té době v hlubokém úpadku, byla plná korupce, nemorálního života kléru a svázaná svou vlastní politickou mocí, kterou mimo jiné posílil předchozí vladař Karel IV. a kterou teď církev nedokázala ustát. Rozkol se pak v roce 1378 viditelně projevil dvojpapežstvím (později 1409 dokonce trojpapežstvím).

Církev měla být sjednocující a pozitivní vůdčí silou celého západního křesťanského světa, místo toho ale selhávala a na potížích se ještě podílela.

Ve všeobecném chaosu se však objevili vnímaví duchovní, kteří začali usilovat o nápravu církve. Věděli, že zdravá církev má šanci společnost vyvést ze zmatku.

Jakou roli měla Betlémská kaple?

Betlémskou kapli nechal postavit v letech 1391–94 staroměstský kramář Kříž už od počátku se záměrem, aby se zde kázalo česky. Nešlo

Dům, ve kterém Jan Hus v Kostnici bydlel před svým zatčením

o žádné buřičství, v Praze žily různé národnosti a Betlémská kaple byla zbudována ve čtvrti s převahou českého obyvatelstva. Husovy myšlenky zde našly velkou odezvu také proto, že ve vedlejší ulici působil o něco dříve předreformační kazatel Jan Milíč z Kroměříže (†1374), který mimo jiné říkal, že krize společnosti je důsledkem opuštění Božích cest.

Tradice jeho zbožnosti tu stále žila. Podhoubí

reformace v Praze krom Milíče vyklíčilo také skrze Konráda Waldhauzera (†1369) nebo Matěje z Janova (†1394). Toho Hus v Praze zřejmě ještě zažil.

Mistr Jan Hus poznal Betlémskou kapli nejprve jako zbožný návštěvník a později, od roku 1402, již jako její duchovní správce a kazatel. S Betlémem začalo nové období jeho života.

Kaple byla úctyhodně veliká, pojala až 3 000 návštěvníků, což představovalo asi třináctinu obyvatel všech pražských měst! Umožňovala tedy značný vliv. Tím spíš, že složení návštěvníků zahrnovalo celkem kohokoli, od chudých až po šlechtu, a dokonce sem chodívala i samotná královna Žofie.

Husova kázání v Betlémě byla oblíbená proto, že se

dotýkala aktuálních témat.

Do jisté doby byl Hus dokonce vítaným kritikem i pro světskou a církevní vrchnost (z hlediska církve k onomu zlomu došlo v letech 1408–1410). Neboť jak král, tak arcibiskup usilovali, každý svým způsobem, o církevní i společenskou reformu.

Jaké myšlenky ovlivnily Jana Husa?

Na počátku 15. století celá Evropa diskutovala o názorech oxfordského reformátora Johna Wyclifa (†1384). Do Čech se jeho spisy dostávaly se studenty vracejícími se z Anglie. Dcera Karla IV., Anna Lucemburská, se totiž provdala za anglického krále Richarda II., takže mezi oběma zeměmi bylo živé spojení, a toto byl jeden z výsledků.

S Wyclifovými spisy se tak blíže seznámil i Jan Hus a ony výrazně ovlivnily jeho následný myšlenkový vývoj. Čím Wyclif oslovil Jana Husa? Třeba tím, že jasně zaútočil na církevní tradici, řekl, že není pramenem Božího zjevení, a popřel, že je normou pro víru. Za jediné měřítko pro církevní učení i praxi označil Bibli. Dále hlásal rovnost všech lidí ve víře, kritizoval, že církev přestala dbát o pastýřskou péči duší a začal rozlišovat církev jako instituci od pravé církve – duchovního společenství lidí

portrét Zikmunda Lucemburského z roku 1432 připisovaný malíři Antoniu Pisanellovi

Kostnice na mapě v Nuremberg Chronicle Hartmanna Schedela z roku 1493

vydaných Kristu. S tím se Hus mohl jedině ztotožnit.

Wyclif měl ještě další názory, které byly pro tehdejší církev vyloženě nebezpečné: otevřeně prohlašoval papeže za zbytečného, učil, že světští páni mohou v církvi nastolit pořádek tehdy, když v ní pořádek není, a provokoval i tezí, že kdo je v hříchu, nemůže vládnout.

Hus se sice ne ve všem s Wyclifem shodl, ale cíl – náprava církve, která se musí vrátit k původním východiskům, což je podmínkou ke zlepšení života společnosti – ten měli společný.

Jaký byl vývoj „Husovy kauzy”?

V roce 1403 došlo k důležité události, která měla fatální dopad na další Husův život.

Mistři cizích (víceméně německých) národů prosadili na univerzitě odsouzení Wyclifova učení a dožadovali se u nového arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazenburka, aby tento postoj vyhlásil také. Tady se již začaly rýsovat obě strany sporu, který nakonec Husa dovedl až na hranici. Po Václavově Dekretu kutnohorském z roku 1409, který způsobil, že na univerzitě převládl

český hlas proti ostatním cizincům, se spor rozhořel naplno: rozhněvaní cizí mistři a studenti opouštějí Čechy a prohlašují Prahu za semeniště kacířů kujících pikle, a to s podporou krále. Univerzita stojí za Husem, církev proti němu.

Církev nařídí odevzdání a spálení Wyclifových spisů, univerzita se brání stížností k papežské kurii, arcibiskup odpovídá klatbou na Husa, ten si stěžuje u papeže, arcibiskup také. V roce 1412 Hus ostře odsuzuje prodej odpustků (které mají navíc krýt výlohy na válku), čímž přichází o podporu Václava IV., protože ten jejich

prodej schválil, a vyslouží si papežův interdikt nad Prahou, což znamená zákaz konání bohoslužebných úkonů v místě, kde se Hus zdržuje.

Hus se odvolává ke Kristu…

Neslýchaný čin, který staví na hlavu pojetí autority, působí jako bomba. Události berou rychlý spád. Hus se uchyluje do Jižních Čech a po jistém zvažování odsud nakonec odjíždí do Kostnice, se zárukou bezpečnosti od nového římského krále Zikmunda.

Ne však od církevní moci – a v tom je právě ten háček…

Jak vypadal kostnický koncil?

Koncil v Kostnici (pod patronací krále Zikmunda) se sešel především proto, aby vyřešil dvojpapežství. Husův případ byl vedlejší, ale stal se hlavním, když se papež Jan XXIII. ukázal jako slabý,

nesesadil své dva protivníky a odmítl abdikovat. Nakonec po menších peripetiích s útěkem skončil v žaláři. Tehdy se Hus dostal před koncil, ale ne k rozpravě a obhajobě svých výroků (jak se mylně domníval), ale k soudu.

Koncil se sice sám sešel kvůli reformě církve, ale o způsobu nápravy chtěl rozhodnout sám a odsoudit podezřelé reformní snahy jednotlivců byl také jeden z jeho cílů.

U Husa měl jasno už během jeho věznění v Kostnici, a tak s ním ani diskutovat nehodlal, chtěl pouze slyšet Husovo „Odvolávám”. Církev si byla vědoma Husovy popularity i hrozících bouří v případě, že by se Mistr nevrátil, proto se jej opakovaně snažila přesvědčit, aby ustoupil. Jenže Husovo vnímání absolutní Pravdy se naprosto střetlo s pojetím pravdy nejvyššího církevního shromáždění. A tak Jan Hus z hloubi svého přesvědčení prostě odvolat nemohl…

Příprava Jana Husa k popravě. Nejstarší známé vyobrazení kostnických událostí v kronice tamního měšťana Ulricha Richenthala z 15. stol.

Jaká byla „Husova” Pravda?

Celý Husův konflikt sice začíná sporem o morální stav církve, kdy Husova touha byla, aby se církev navrátila ke svému původnímu poslání zvěstování Boží pravdy a odvrátila se od dosavadního hříšného jednání. Posléze se mu však, skrze zápas s církevní mašinerií a nepochopením, otevřela sama podstata Božího jednání. Jeho důraz na Pravdu je skutečně touhou, aby se TEN, KTERÝ JE PRAVDA, projevoval v životě křesťana.

Uchýlil se k autoritě Písma a jeho odvolání ke Kristu bylo postaveno na víře, že Kristus se projeví tam, kde i církevní moc nechce jít Jeho cestou.

Nešlo jen o jakousi objektivní pravdu, a už vůbec ne o osobní pravdu jednotlivce, ale o Ježíše Krista a život postavený na Něm. Tak, jak sám Ježíš to říká: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život.” Věříme, že i on se blížil onomu pavlovskému „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.” A to je zápas, který Hus podstoupil i za cenu života. My, zatím, kvůli tomu umírat fyzicky nemusíme, ale přesto chceme stejný zápas bojovat až do konce.

Jaké je spojení Jana Husa a Jednoty bratrské?

Jan Hus sice neovlivnil Jednotu bratrskou přímo, ale jeho případ dal v české společnosti do pohybu věci, které ji úplně změnily, a v podstatě umožnily vznik naší církve. Valná část Husových stoupenců reagovala v první řadě na jeho mučednickou smrt a kritiku církve, a tak protrhla stavidla revoluce. Jiná část ale reagovala na jeho výzvu usilovat o pravou církev a pravou víru projevující se životem v Pravdě (Ježíši Kristu), a tak byla z husitského násilí rozčarovaná. A tady již máme přímé „otce” Jednoty bratrské, Řehoře Krajčího a Petra Chelčického (který osobně znal představitele husitství a zřejmě i Jana Husa) a také malou skupinu upřímně hledajících. Rozbouřená atmosféra, která tak jako tak ponoukala ke svobodě myšlení a zároveň působila naléhavou potřebu najít ve všem zmatku skutečnou Pravdu, vlastně podnítila naše první bratry, aby se ji odvážili najít.

Ester Brožová, Jan Klas

Král Václav IV. na iluminaci ze své osobní bible

Zdroje informací:

Čornej, Petr a kolektiv. Kdy, kde, proč a jak se to stalo v Českých dějinách. 1. vydání. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2001. Čornej, Petr. Historie Českých zemí, edice Ilustrované dějiny. 1. vydání.

Praha: Fragment, 1999.

Jan Hus 600: http://janhus600.cz Dokumenty ČT: Mistr a Kazatel, Bratři, synové Karla IV. Foto: archiv Jednoty bratrské, www.badische-seiten.de, www.konstanz-tourismus.de

Smrt Jana Husa nás již nedělí U příležitosti upálení Mistra Jana Husa se 20. června 2015 konala v Chrámu Panny Marie před Týnem důležitá ekumenická bohoslužba. Byla nazvána bohoslužbou smíření, což je v souvislosti s Husovou smrtí něco opravdu zásadního.

Protestantské i katolické církve ji připravovaly společně se společnou

touhou vyznat vzájemně křivdy jedni vůči druhým, poprosit za odpuštění a také odpuštění dát. „Církve zde dělají beze sporu historický krok, který zřejmě nemá v našich dějinách obdoby a jehož dosah si, myslím, národ ani neuvědomuje,” řekl k celé atmosféře okolo 600. výročí smrti Jana Husa emeritní arcibiskup, pražský kardinál Miloslav Vlk. Na samotné bohoslužbě pak zazněla zásadní prosba katolíků za odpuštění smrti Jana Husa, a to jak

Představitelé církví po bohoslužbě smíření

přítomnými nejvyššími představiteli katolické církve, tak čtením dopisu současného papeže Františka a již dřívějšího vyjádření Jana Pavla II. Katolická církev tak s pokorou dovršila proces, který nastoupila v 60. letech na II. vatikánském koncilu, kdy „Husovu kauzu” poprvé otevřela. Nyní můžeme s vděčností říci, že nás smrt Jana Husa již nedělí.

Za Jednotu bratrskou se účastnil biskup Jan Klas.

Foto: Vojtěch Mátl

Současná Betlémská kaple. Od letoška navíc ozdobená uměleckou instalací na památku Jana Husa.

Více v článku Za pravdu! bude hlásat zeď Betlémské kaple. Ovšem jen při hezkém počasí

Pamětní deska na domě, kde Jan Hus v Kostnici bydlel do svého zatčení

Synod Jednoty bratrské: Nespoléhej se na svou sílu a moc Máme za sebou další synod Jednoty bratrské, jako obvykle už v rámci manželské pastorální konference, což přináší výhodu, že je na všechno dostatek času. Na jednání, vyučování i společný čas. V rámci zasedání synodu byla přednesena (a synodem schválena) zpráva Rady JB a revizní komise, proběhla volba delegátů pro synod Unitas Fratrum v roce 2016 nebo také ordinace nových služebníků – Tomáše Vágnera, Václava Čejky a Davida Justa. Během vyměřených tří dnů jsme se sdíleli o aktuálním životě JB v české provincii i ve světě, společně jsme se modlili. Zaznělo vyučování o roli manželky služebníka a vůbec biblickém pojetí ženy, také jsme se seznámili s novými směrnicemi a zákony, které se nějakým způsobem týkají praktického života sborů.

Nyní si můžete přečíst dopis synodu sborům a jako bonus příběh našich hostů na pastorálce, Jaroslawa a Iwony Pietrzakových z Poznaně.

Milí sourozenci na sborech Jednoty bratrské, zdravíme vás ze zasedání 15. synodu, kde jsme si opět připomínali, že náš Bůh je

Bohem generací. Na základě textu ze Zach 4/6,7 jsme mohli nahlédnout, jak Bůh vedl svůj lid dějinami a jak mnohé ze zkušeností izraelských

Řečníci: Jan Křivka, Jan Morávek, Petr Krásný

navrátilců z Babylonského zajetí zůstává do dnešních dnů.

Tenkrát pod vedením proroků poznali, jak život Božího lidu nemůže záviset na budování kultu, ale na společenství vyznavačů. To umožňuje církvi dodnes přežít staletí.

Stará Jednota bratrská navázala na toto prorocké uspořádání a vytvořila síť vzájemně vydaných a propojených skupin, které přežily 160 let pronásledování, a ve chvíli,

kdy se tento prorocký rozměr začal rozpadat, přišel konec v podobě Bílé hory.

Naši otcové v obnovené Jednotě bratrské procházeli také obdobími vzájemnosti i vychladlosti, ale Duch svatý znovu povolával věrné, pokorné a vydané muže, kteří se stali Božími nástroji obnovy po krizi na přelomu 18. a 19. století.

I my jsme v posledních letech procházeli klíčovým obdobím.

Od posledního výročí 555 let Jednoty bratrské v roce 2012 jsme dál vykročili vstříc Božím plánům na základě vize Jednoty bratrské budovat církev na apoštolském a prorockém základu v pokoře a poslušnosti Kristu. Tím sbory vstoupily do roku 2013 s odpovědností za svou ekonomickou soběstačnost.

Navazujeme tak na bohatou historii podnikatelské činnosti, která provází Jednotu po celý

čas jejího života.

Rok 2014 jsme z hlediska celého těla církve procházeli bolestnými ztrátami služebníků i členů, kteří již nechtěli pokračovat v nastoupené vizi.

Získávali jsme však i na poznání Ducha, protože ne ti, kdo jsou schopní, ale ti, kteří milují Otce, naplní Jeho vůli.

V našem synodním společenství jsme mohli prožít obnovu vzájemnosti při slibu Rady Jednoty bratrské a vidět s radostí růst nových služebníků při třech ordinacích.

Povzbuzujeme vás do dalšího boje víry o tento národ.

Radujeme se ze všech povstávajících aktivit, o nichž se dočítáme ze sborových zpráv. Žehnáme vám, abyste stále více opouštěli denně se hlásící sobectví starého Já a vrůstali do Ježíše a Jeho skutků.

“Nespoléhejte se na svou sílu a moc, ale na mého Ducha.

Vždyť jsem všemocný Hospodin. Proto, i kdyby se ti do cesty postavily překážky jako hory, já je před tebou srovnám se zemí.” Zach 4/6,7 Synod Jednoty bratrské, 8. 6. 2015 v Harrachově

Milena Dvořáková (nahoře) a Iva Horáková (dole) mluví o roli manželky služebníka

Nahoře: Nově ordinovaní diakoni. Zleva: Václav Čejka, Tomáš Vágner a David Just Dole: řečníci Martin Vlasák, Evald Rucký, Jan Klas

Jaroslaw a Iwona Pietrzakovi: Evangelium za všech okolností Abychom jako Češi dokázali úplně porozumět příběhu Jarka a Iwony, musíme nejdřív vědět něco víc o náboženské situaci v Polsku. Nejsilnější postavení v zemi má katolictví, ke kterému se hlásí přes 90 % lidí. Hned za ním je pravoslaví, na které zbývá něco okolo

3 %. V protestantské sféře působí víceméně jen tři církevní tradice – luteránská, kalvinistická a letniční. Pokud nechcete být katolíkem, ani pravoslavným, a pomineme-li Svědky Jehovovy, můžete se přidat v podstatě jen k těmto třem směrům. Jenže, co když

vnitřně víte, že nezapadáte ani do jednoho? Co uděláte?

Je to podobná situace, ve které se před pěti stoletími nacházeli i naši otcové. Ti to tehdy řešili nejprve několikaletou poctivou snahou najít již existující církev, kde by mohli s čistým svědomím spočinout, ale poté, když ji v celém tehdejším dosažitelném světě nenašli, poručili se samotnému Bohu a založili Jednotu bratrskou. Možná byste to nečekali, ale v Polsku je docela hodně takových křesťanů „mimo tabulky”. Jedněmi z nich jsou i Jarek s Iwonou Pietrzakovi a jejich přátelé.

V pohybu

Oba pocházejí z Velkopolska, z kraje známých měst Leszna a Poznaně. Oba vydali svůj život Kristu v euforické době okolo pádu komunismu. Iwona v roce 1989, Jarek 1991. Nově probuzených mladých lidí bylo tehdy hodně, podobně jako u nás. Jenže jejich nově objevená osobní víra se začala zásadně rozcházet s katolickou, ve které do té doby žili. Jarek popisuje jasnou výzvu jejich kněze, ke které dřív nebo později prostě muselo dojít – buď tu zůstanete po katolicku, nebo jděte pryč! Nezbývalo, než jít.

Následovalo něco, co si v našich podmínkách úplně neumíme představit. Rodiny těchto mladých lidí zuřily. Jarek, Iwona a další byli rodiči odmítáni, Budova, ve které krom dalších sídlí Škola krále Davida

Iwona a Jarek Pietrzakovi na letošní manželské pastorálce

vyháněni z domova, zapuzeni, biti a kamarád Przemek musel dokonce utéct oknem před vlastním otcem, který ho pronásledoval se sekerou v ruce… Nebylo kam jít, scházeli se v lesích a dál neúnavně (a úspěšně) evangelizovali ve městech, kde se ovšem stávali terčem nových a nových útoků. Zažili tehdy mnoho zázraků a i přes pronásledování byli nadšení. Mnoho dalších mladých lidí uvěřilo, zároveň se jich hodně zase vrátilo zpátky,

protože tlak rodin a veřejnosti neunesli. Ti, co vytrvali, si víru nesli dál, kamkoli je život zavál a všude dál zvěstovali evangelium a zakládali sbory.

Co bychom si neplánovali

V době, kdy už byli manželi se dvěma dětmi, odešli Jarek s Iwonou do Varšavy, kde měli v plánu misijní činnost a založení sboru. Místo toho je

ale Bůh skrze setkání s jedním bratrem nasměroval do něčeho úplně nového a pro Pietrzakovi nečekaného – zřízení školy.

Nejprve je Bůh „oťukal” pomáháním při otevírání křesťanské školy ve Varšavě a po nějaké době je vyslal, aby tuto vizi rozvinuli i jinde. A to jinde znamenalo město Poznaň – co by kamenem dohodil od míst, kde jejich nové životy kdysi začaly. A tak se Jarek, Iwona a několik přátel vrátili do rodného kraje.

Škola krále Davida Ježíšovo slovo „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim,” se pro ně stalo povoláním. Škola, kterou Pietrzakovi s přáteli založili, funguje dnes již 9 let. Začátky byly skromné (jak si jistě nejlépe umí představit ředitelé našich vlastních škol), Jarek s Iwonou je komentují slovy, že se „učili, jak učit”. S vizí, aby centrem školy byl Ježíš, protože (slovy apoštola Pavla) „v něm jsou všechny poklady moudrosti”, jim Bůh pod rukama vystavěl dílo, které dnes zahrnuje školku, základní školu včetně domácího vzdělávání, lyceum a gymnázium. Celý komplex se jmenuje Škola krále Davida.

A ministerstvo školství je už 5 let zkoumá, jelikož škola má tak dobré výsledky, že to úřednické tabulky jednoduše nepobírají. V začátcích musela škola čelit poměrně výrazné opozici ze strany katolické církve a obviňování ze sektářství. Bůh však dal svoji milost a dnes je toto nepřátelství již pryč. „U krále Davida” se staví na třech základních hodnotách – vztahy, moudrost a dokonalost. Hodnotu vztahů shrnují Pietrzakovi jednou větou: „Chceš-li naučit Honzíka matematiku, musíš znát matematiku i Honzíka”. Rozvíjeny jsou vztahy nejen mezi učiteli a žáky, ale také mezi spolužáky navzájem. Děti jsou

zapojeny do systému malých skupinek, které jsou věkově namíchané a jejichž cílem je zájem jeden o druhého, vzájemná pomoc, zastání se slabších a hlubší sdílení evangelia a každodenního života s Bohem. Moudrostí se rozumí naučit žáky, aby získané vědomosti dávali do souvislostí praktického života. A dokonalost odráží Boží výzvu dělat věci poctivě, do hloubky, zkrátka pořádně. „Není to ale perfekcionismus,” říká k tomu Jarek, „perfekcionismus zabíjí.” Krom tohoto díla v Polsku Pietrzakovi s přáteli založili také misijní školu v Ugandě se sirotčincem a domem pro matky s dětmi.

Polští učitelé ze Školy krále Davida do Ugandy jezdí školit místní učitele. Celé společenství má ještě jednu vizi, a to budovat v okolí Poznaně do vzdálenosti 100 km podobné skupiny jako jsou oni. Což se jim podařilo již v Jarkově rodném Śmigielu a v Przybrodě.

Bratrské stopy

A teď je čas vysvětlit, co vlastně s námi Pietrzakovi mají společného. Jak bylo popsáno před chvílí, Jarek, Iwona i jejich přátelé neměli v Polsku církev, ke které by se přidali. Nějakou dobu ji ani nehledali, jejich cílem byla škola a tu nechtěli vymezovat na protestantskou nebo katolickou. Společenství

Jaroslaw Pietrzak, ředitel ťkoly

okolo školy ale začalo narůstat, takže z něj přirozeně začal vznikat sbor, ať už o to stáli nebo ne. Má okolo 60 lidí a jak Pietrzakovi, tak jejich nejbližší spolupracovníci najednou vnímají potřebu hledat, jestli mají nebo nemají i dál zůstat samostatní. Z knih a vyprávění již dlouho znají Jednotu bratrskou. I Poznaň má v historii výrazné období bratrské přítomnosti a celé společenství si této prastaré víry velmi váží a v mnohém je jim vzorem. Hodně bratrských

Zahájení školního roku 2013/14

principů i Komenského pravidel se odráží v životě školy a způsob zbožnosti těchto bratří a sester má stejné důrazy jako Jednota bratrská.

Fakt, že Jednota existuje i dnes, zjistili díky ACSI, organizaci, která se věnuje křesťanským školám ve střední a východní Evropě. Tam se před šesti lety poprvé setkali s Tomášem Vágnerem. O dva roky později se seznámili s Evaldem Ruckým, kterého v únoru letošního roku vyhledali s otázkou, zda by bylo možné

navázat bližší kontakt. Proto také navštívili naši manželskou pastorálku a synod a nyní probíhají rozhovory, vzájemné poznávání a modlitby, zda mají naše cesty jít vedle sebe, nebo se jednou v budoucnu spojit. A my jsme otevření pro obě varianty, protože naši pátou hodnotou je nebudovat denominační impérium, ale nechat se vést Bohem k jeho plánům.

PS: Šťastný konec na konec: Jak rodiče Iwony, tak Jarka se s nimi usmířili a sami přijali Krista.

Koho z vás by zajímaly praktické podrobnosti ohledně Školy Krále Davida, může se podívat na webové stránky http://www.dobraszkola.org.pl Foto: Pavla Molnárová, archiv Školy krále Davida

Návštěva misionářů na škole (nahoře a dole)

Školní kapela

70 let sboru Jednoty bratrské v Liberci

V každém čísle Jbulletinu je obvykle prostor pro bližší seznámení s některým z našich sborů (postupně se všemi). Tentokrát věnujeme prostor Liberečanům, jako dárek k narozeninám, protože v květnu oslavili celých 70 let od založení svého sboru.

Současní potomci tohoto společenství prožili výročí doslova v duchu okřídleného termínu 3 v 1 – liberecké sbory jsou od letošního roku tři, ale protože mají společnou historii a plánují společně sdílet i budoucnost, nesla se oslava v atmosféře vzájemnosti a sounáležitosti. Pro pořádek, nynější společenství jsou: Liberec-Růžodol, Liberec-Ruprechtice a Vratislavice nad Nisou.

Kostel nám. Českých bratří, postavený v roce 1864–68

Na začátku bylo…

Liberecký sbor zahájil svou samostatnou činnost okamžitě po ukončení druhé světové války, na mírových smlouvách snad ještě ani nezaschnul inkoust.

Ustavující shromáždění se konalo 17. června 1945 v evangelickém kostele na náměstí Českých bratří (Kostel Jednotě nepatřil, měla v něm pouze toto první shromáždění. Byl zbourán roku 1976) za přítomnosti několika stovek lidí. Prvním správcem sboru se stal bratr Radim Kalfus, po kterém až do dnešních dnů následovalo šest dalších (Boris Uher, Josef Votrubec, Evald Rucký, Petr Krásný, Igor Maduda, Zdeněk Sůva).

Práce JB v Liberci však začala ještě o pár desítek let dříve.

Už za první republiky sem docházeli bratři z Ochranova a společenství bylo pod správou turnovského sboru.

Konec tomu učinil rok 1938, kdy Hitlerův režim v Sudetech zakázal česky kázat, modlit se i zpívat, takže práce Jednoty mohla jen těžko pokračovat. Jak je ale vidět z jejich okamžité reakce na ukončení války, bratři tu i přes oficiální zánik přežili.

Doba založení sboru byla jistě euforická, zároveň ale nebyla jednoduchá. Odsun

německého obyvatelstva, příchod nových osidlovatelů a celkový úbytek asi 50 000 lidí, to vše znamenalo jistý vnitřní zmatek v libereckém pohraničí, které se muselo vyrovnávat s úplně novým uspořádáním. A než se poměry vůbec stačily usadit, přišel rok 1948.

Nejlepší vklad do začátku sboru byly ale zcela určitě modlitby, kterými bratři žehnali celé dílo jak pro svou dobu, tak pro budoucnost.

Určitě díky nim jsme se dožili až letošního výročí.

Nahoru i dolů Za 70 let své existence sbor zažil chvíle krizí i požehnání: Těžkosti přišly hned s nástupem komunismu.

Ohromující počet lidí, kteří se dostavili na ono památné první shromáždění, se ztenčil na malou hrstku.

Hrozba zániku nastala nečekaně i v roce 1986, kdy sbor neměl kazatele, což úřadům posloužilo jako záminka k rozhodnutí zbourat sborovou budovu v ulici. V takovém případě by společenství nemělo kam jít. Díky Bohu přišel nový kazatel a vzápětí i rok 1989, což budovu zachránilo. Střet dosud neznámého charakteru přišel v roce 1990, kdy se proti sboru nenadále srotili liberečtí okultisté. Nelehká byla krize v církvi v roce 1998 i krize samotného sboru v roce 2014.

Bůh ale sbor přes to vše zachoval a mezi časy bojů dával i období duchovní obnovy a požehnání: Vzpruhou bylo duchovní obživení mezi vysokoškoláky v roce 1975. Sbor začal růst, v roce 1988 měl místo původních 35 členů 110. Rok 1989 přinesl svobodu, což byla velká věc. Sbor se mohl konečně nejen vnitřně, ale i fyzicky připojit k historii obnovené JB – začal se rozhlížet do svého okolí i dál, za otevřené hranice.

Založil společenství v Novém Městě pod Smrkem, Hejnicích, Frýdlantu, Chrastavě či Hrádku nad Nisou, krom toho působil ještě v Českém Dubu, Hodkovicích nad Mohelkou a Stráži pod Ralskem. Ze sboru začali vycházet misionáři, noví správcové sborů a služebníci do celé země, od té doby až dodnes jich bylo několik desítek. V den výročí bylo dojemné vidět je, jak se sjeli ze všech stran, aby svému domovskému společenství vyjádřili podporu a přinesli své požehnání. „Dětmi” Liberce jsou také Nadace Euronisa, Maják o. p. s., vnitřní vzdělávací ústav ústav Akademie Jana Blahoslava (dřívější Misijní škola M. L. Zinzendorfa) a v neposlední řadě bylo po dlouhých 370 letech navázáno na tradici bratrského školství založením ZŠ a MŠ J. A . Komenského.

Radost přinesl také vznik Euroregionu Nisa (dohoda spolupráce měst

Biskup Jan Klas zahajuje oslavu

Gratulace od dávného přítele libereckého sboru Daana Vegtera

v pohraničních oblastech Čech, Německa a Polska, které zde spolu sousedí). Bylo to viditelné potvrzení duchovní touhy libereckých bratrů po obnovení vztahů a otevření „cesty pokoje” mezi Čechy, Němci a Poláky (jaké bylo překvapení, když byla celnice mezi Českem a Polskem pojmenována „Cesta pokoje”…).

Sbor v 90. letech opět výrazně vyrostl, jeho součástí bylo okolo 300 lidí. Uvažovalo se o rozdělení společenství na více menších skupin, které by byly efektivnější jak v duchovním zrání, tak ve vzájemných vztazích i vztazích vůči společnosti. Doba však neuzrála, sbor měl plné ruce práce se vznikajícími díly (Maják, Euronisa, ZŠ), společenství nemělo ani jedno pořádné zázemí, natož víc, a chybělo také porozumění Kristovy mentality.

Povolání do pokory Každý sbor má také své povolání.

To liberecké je být plodnými v misii a zakládání dalších sborů, mít apoštolskou a prorockou mentalitu, budovat dlouhodobá a kvalitní díla a poslání k mladé generaci. K tomu všemu Bůh sbor povolal. Řekl ale, že to nepůjde bez ukřižování vlastního JÁ. Nejdříve ze všeho je člověk povoláván do pokory.

V roce 2003 sbor stejně jako celá církev vyjádřil svou věrnost Hospodinu, čímž cesta pokory začala. Sbor na ní za těch 12 let přirozeně zažíval momenty, kdy ochota nechat se vést se střídala s neochotou, porozumění Boží vůli bylo někdy hluboké a někdy

Pozdravy od bývalých členů libereckého sboru. Zde Tomáš Růžička, správce sboru JB v Praze

Autorky dortu Rut Rucká a Karin Novotná

zastřené vlastními představami, někomu tato cesta zachutnala a někomu zhořkla. Výzva odložit sami sebe na úkor plánů Ježíše Krista je tu ale pořád.

Vzájemně spojeni Na slavnostním shromáždění se všechny liberecké sbory vyjádřily, že tuto výzvu chtějí brát vážně. Být součástí Těla sboru i celé církve, umírat každý den sám sobě, být tu pro druhé, žít v pokoře a poslušnosti.

Kdo cítil, že se s těmito postoji ztotožňuje, vyjádřil to svým přihlášením se k některému z libereckých sborů. Odpověď od přítomných byla radostná a vítání staronových členů se správci a staršími sborů vypadalo, jako by přijela vzácná návštěva.

Oslavě byl přítomný také chrastavský sbor Jednoty bratrské a členové nově vznikajícího sboru v Hrádku nad Nisou, což vůbec nebyla náhoda. Liberec a Chrastava jsou si velmi blízko a v minulosti

na mnohém spolupracovali, mají stejné touhy, vize, povolání a území, na kterých působí, se prolínají. Třeba právě Hrádek nad Nisou je výsledkem práce obou těchto sborů. Být v budoucnosti propojeni ještě těsněji a opírat se o sebe navzájem, to je přání všech. Jako výraz tohoto partnerství sbory uzavřely pomyslný svazek jménem Osa Nisa (řeka Nisa všemi městy protéká), který byl na slavnosti symbolicky znázorněn dlouhým řetězem

Liberecké děti, hlídané symbolicky členy frýdlantského sboru, který vznikl jako jedno z “dětí” sboru v Liberci

utvořeným ze všech bratrů a sester stojících okolo celého sálu. Život samozřejmě není jen o oslavách, je to především boj, a stejně tak, jako svatbou manželství teprve začíná, tak i nově vzniklé liberecké sbory mají svoje společná léta teprve před sebou. Čeká je sžívání, řešení výzev denního křesťanského života, a především duchovní hledání a porozumění sobě, svému městu, kraji i toho, jakou konkrétní roli mají od Boha v daném čase na daném místě svěřenou.

Jak zakončit? Nejpříhodnější by snad bylo: Všechno nejlepší!

Ježíš Kristus to pro vás má už připraveno!

Foto: Pavla Molnárová a Jiří Fejfar

Pozdravy od bývalých členů sboru. Zde Daniel Dostrašil, správce sboru JB v Ústí n. Orlicí

Nová Sůl: Slavnostní prvomájová bohoslužba a pár aktualit navíc Před 70 lety skončila druhá světová válka, Polsko se rozhodnutím sovětských osvoboditelů posunulo na západ a město „Neu Salz” musela opustit drtivá většina obyvatel. Tak také skončilo 200 let historie obnovené Jednoty bratrské v Nové Soli. Město osídlili Poláci z východních oblastí Polska zabraných Sovětským svazem.

Z bratrské kaple se stala tělocvična a právě zde jsme 1. května uspořádali slavnostní bohoslužbu – historicky první po 70 letech. Začátkem roku jsme pro tento projekt objevili otevřené dveře, konkrétně u ředitelky školy, která budovu spravuje – představila se jako nadšená fanynka

historie a bývalou kapli pro akci poskytla zdarma včetně zapůjčení stolů a židlí.

Akce se zúčastnilo 25 Poláků, mezi nimi rodina, se kterou se přátelíme, několik seniorů z univerzity třetího věku (studentů sekce českého jazyka), kamarád běžec se svou rodinou, další účastníky přilákala historie bratří v Nové Soli, krátce představená v místním tisku.

Skvělou slavnostní atmosféru naladila kapela ve složení Ester Brožová a polovina The Neons, Pepa Šeda v kostce představil historii obnovené Jednoty bratrské ve Slezsku a Evald Rucký přinesl kázání na téma pravé služby Bohu – služby v Duchu (Fil 3,3). Účastníkům

Slavnostní bohoslužba na 1. máje

jsme pak představili práci Nadace Moravských bratří a pozvali je na otevření zrekonstruovaného sídla. Velký dík patří mnoha dobrovolníkům z českých sborů – z Čech na akci dorazilo 20 originálních bratrů a sester, další se zúčastnili v Duchu, mnozí přispěli k atmosféře večera podílem na přípravě malého rautu.

Dalším zajímavým momentem bylo, když jsme 25. 5. slavnostně otevřeli kancelář Nadace Moravských bratří – kromě stolních her a drobného pohoštění jsme účastníkům přinesli další kázání – jeho tématem se stal verš Gal 2, 20: „Nežiju už já, ale žije ve mně Kristus”, po kterém se

Setkání českých a polských seniorů v Nové Soli

rozvinul velmi dobrý rozhovor.

Naše další setkání už jsou komornější, přátelé přijímají zaseté slovo a my je na modlitbách zabíráme pro Boží království.

Ve středu 27. 5. navštívilo Novou Sůl 26 seniorů z Liberce, Chrastavy a Nového Města pod Smrkem – role hostitele se se ctí zhostili zástupci Novosolské univerzity třetího věku, kteří s námi prožili krásné odpoledne.

Začali jsme i končili u bohatého stolu hotelu Polonia, prošli historická místa, kde působili Moravští bratři, ale také zábavní park Krasnala, zrekonstruovaný přístav i novější zástavbu města. Navázala se nová přátelství, odkryly se společné kořeny a začali jsme plánovat výjezd do Čech.

V srpnu proběhne v místním parku Krasnala II pracovní tábor našich dobrovolníků z Prahy (nejen), aktivně tak podpoříme kulturní rozvoj města, v centru zábavního parku postavíme „moravský” altán ze dřeva. Naši dobrovolníci také budou moci ve volném čase vyzkoušet stále bohatší sportovní nabídku města a navázat nové známosti.

V září naváže již tradiční výroba draků, modlíme se za možnost uspořádat

Družný rozhovor v kanceláři Nadace Moravských bratří pro naše přátele výjezd „duchovní obnovy”, věříme ve start volnočasových klubů či obnovení „Miniklubu” pro rodiny s nejmenšími dětmi.

Hledáme nejrůznější způsoby,

Filipův obrázek pro tatínka

jak oslovit lidi kolem nás, hledáme, co nám Táta na nový školní rok otevírá.

Foto: archiv Josefa Šedy, Tomáš Růžička

Ze světa UNITAS FRATRUM

K nahlédnutí či stažení je aktuální mapa Unitas Fratrum se všemi jejími provinciemi, misijními provinciemi a oblastmi. Vydala ji misijní společnost Herrnhuter Mission Hilfe z Evropské kontinentální provincie. UF má v současnosti 23 plnoprávných provincií, 5 misijních provincií a 15 misijních oblastí.

BURUNDI

Deset let po ukončení občanské války v Burundi znovu vypukly nepokoje. V jejich důsledku zemi opustilo již přes 150 000 lidí. Je mezi nimi i několik stovek členů Jednoty bratrské, protože Burundi je naší misijní provincií pod správou západní Tanzanie.

Uprchlíci utíkají právě do sousední Tanzanie, do Rwandy

KARIBIK

a Demokratické republiky Kongo. Ve všech těchto zemích jsou provincie Jednoty bratrské, takže bratři jsou plně nasazeni v pomoci. Slouží v uprchlických táborech, ubytovávají ve svých školách i sborových budovách.

Mysleme na tento region ve svých modlitbách a buďme připraveni pomoci.

Karibská provincie Jednoty bratrské zvolila v červnu na svém 31. synodu Dr. Conrada Spencera za biskupa Unitas Fratrum (světové JB). Doktor Spencer pochází z ostrova Antiqua a momentálně působí jako pastor Faith Moravian Congregation na ostrovu St. Croix. V době svého zvolení právě oslavil 33 let od své ordinace. Dr. Conrad Spencer je v pořadí 296. biskupem od obnovení Jednoty bratrské v Herrnhutu a od 358. od jejího úplného počátku.

Conrad Spencer, nově zvolený biskup v Karibiku

MALAWI, ALBANIE

Malawi bylo na přelomu ledna a února zasaženo ničivými povodněmi. Zemřelo při nich dvě stě lidí, bez přístřeší se ocitlo na 225 000 lidí, voda zničila půdu i infrastrukturu. Malawi se stává bez nadsázky zemí přírodních katastrof, téměř každoročně čelí běsnícím živlům od zemětřesení přes hurikány až k povodním.

Postižena je též malawská Jednota bratrská. Přesto bratři nabízejí svoji pomoc komukoli, nejen svým členům. Statečně dávají k dispozici své síly i finance.

Ničivou silou vody byla ve stejném období zasažena také Albanie, kde silný déšť spojený s tajícím sněhem postihl značné území na jihu země. Stovky lidí byly evakuovány. I v této zemi se povodeň týká členů Jednoty bratrské. Provázejme je i jejich zemi svými modlitbami.

UNITAS FRATRUM

Světová Jednota bratrská má od 1. ledna tohoto roku novou provincii. Stala se jí východní Tanzanie. Tato misijní provincie pod správou jižní tanzanijské

Sbor JB v Paramaribo, Surinam

SURINAM

Volby v Surinamu proběhly poklidně bez projevů násilí, přesto tato země naše modlitby potřebuje. Zvítězila strana dosavadního prezidenta Desiré Bouterseho. Tento muž je bývalým velitelem armády, který úřad prezidenta již dvakrát zastával, ovšem v souvislostech násilného svržení předchozí vlády či poprav zástupců

provincie v posledních letech výrazně rostla, takže přirozeně došlo k jejímu osamostatnění a převzetí vlastní zodpovědnosti za své členy i díla. Sídlo provincie je ve městě Dar es Salaam, kde

opozice. Krom toho čelil v minulosti řadě obvinění a v Holandsku je pravomocně odsouzen za pašování drog.

Nyní byl poprvé regulérně zvolen. Je dobré svěřovat Surinam do autority Boží moci, ne lidské. Ať země udržuje demokratický směr a ať Bůh je tím, kdo bude rozhodovat o dění v této zemi, a ne jakákoli vláda.

je 25 bratrských sborů. Oficiální oslava vzniku je plánována na 3. května. Nyní se tedy Unitas Fratrum skládá ze 23 samosprávných provincií, z nichž 7 je přímo v Tanzanii.

JAMAIKA A KAYMANSKÉ OSTROVY

Jednota bratrská v provincii Jamaika a Kaymanské ostrovy zvolila na svém 74. synodu nového biskupa. Stal se jím Devon Anglin, který je v pořadí třetím rodilým jamaiským biskupem. Synod také zvolil sedmičlennou výkonnou radu, jejímž předsedou byl opětovně potvrzen Paul Gardner. Ten ve svém úvodním slovu kladl církvi na srdce její povolání být jiní, než je tento svět, a nezůstávat lhostejní vůči zlu, které nás obklopuje, ale pozvedat proti němu svůj hlas.

NEPÁL

Naši bratři a sestry v Nepálu se dále zotavují z ničivého zemětřesení.

JB má v místě dva sbory, které vedou manželé Nagendra a Shanti Pradhan. Ti potvrdili, že nikdo ze společenství nebyl zraněn. Mnoho lidí stále bydlí ve stanech na polích, mezi nimi i bratrské rodiny, které ztratily své domovy. Bratři tamtéž postavili i provizorní stanovou „modlitebnu”, kde se scházejí, protože budovy sborů jsou v tuto chvíli nepoužitelné. Někdy to není lehké, již dvakrát jim přístřešek odnesl monzunový déšť a vítr.

Na opravách se však již začalo pracovat, mezitím

chce společenství postavit odolnější dočasnou budovu sboru asi pro 200 lidí. Můžete se podívat na fotografie pořízené přímo členy Jednoty bratrské.

Zajímavé je, že těsně před zemětřesením se v Nepálu stupňovaly oficiální restrikce vůči křesťanství (včetně pálení biblí) ze strany hinduistické majority. A nyní naprostá většina lidí, která přijela ze zahraničí pomáhat do Nepálu, jsou křesťané.

Pro Nepálce to je dobré svědectví a klíčové období.

Děkujeme vám všem, kteří jste se připojili k vyhlášené sbírce.

S radostí oznamujeme, že bylo vybráno 123 640 Kč.

Foto: archivy provincií světové Jednoty bratrské Devon Anglin, nově zvolený biskup UF na Jamajce

v

Dobrovolníci v nepálském Kathmandu likvidují následky zemětřesení

JIŽNÍ AFRIKA

Ambasáda České republiky v JAR ve spolupráci s tamní Jednotou bratrskou a teologickou fakultou University of Pretoria pořádají výstavu k 600. výročí upálení Jana Husa, která bude k vidění v Kapském Městě, Pretorii, Genadendalu a Port Elisabeth.

Tento počin seznamuje občany JAR jednak s Husovou osobností a jednak také s působením Jednoty bratrské v Jižní Africe.

USA

Moravian Bookshop, knihkupectví Jednoty bratrské v Betlehemu, letos slaví 270 let od svého vzniku. Bylo založeno v roce 1745 Samuelem Powellem z pověření místního sboru. Na své nynější adrese je již nepřetržitě od roku 1781 a oficiálně je dnes nejstarším stále fungujícím knihkupectvím ve Spojených státech.

Symbolicky v roce svého jubilea otevírá novou pobočku ve městě Allentown.

DÁNSKO

Biskup UF Jacob Nelson

ALJAŠKA

V pátek 19. června v dopoledních hodinách odešel ve věku 68 let pokojně do Boží přítomnosti biskup Jacob Nelson z Aljašky. Na biskupa Unitas Fratrum byl konsekrován 13. března 1983 jakožto první Yup’ik (jedno z původních aljašských etnik) v tomto úřadě. Zde se můžete podívat na krátký film o aljašských Moravanech, kde je i Jacob Nelson.

Bývalá bratrská osada Christiansfeld v Dánsku byla v červnu zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Rozhodnutí je odůvodněno takto: Christiansfeld je neobyčejně dobře zachovaným příkladem typického bratrského osídlení po vzoru Herrnhutu. Byl založen roku 1773 a na jeho uspořádání jsou patrné ideály tohoto společenství. Neokázalý kostel odráží myšlenku rovnosti všech lidí i skromný životní styl Moravanů.

Podívejte se na fotografie.

Bratrské knihkupectví Moravian book shop v Bethlehemu

STALO SE REGIONÁLNÍ SETKÁNÍ VÝCHODOČESKÝCH SBORŮ

Proběhlo 3. května v Ústí nad Orlicí. Program byl jako obvykle sestaven ze slova povzbuzení, vzájemného sdílení, modliteb a také společného oběda, který tentokrát připravili Romové zaměstnávaní hostitelským ústeckým sborem. Každý také mohl ochutnat výrobky z Palačinkárny, kterou sbor provozuje u autobusového nádraží.

REGIONÁLNÍ SETKÁNÍ MORAVSKÝCH SBORŮ

Moravské sbory se sešly 17. května, jako obvykle v Holešově. Téma jejich letošního setkání bylo Troskyhradby-město a bylo postaveno na příběhu obnovy Jeruzaléma, jak ho popisují proroci Ezdráš a Nehemiáš. Šlo o to se vzájemně povzbudit v obnově všech rozbořených věcí a hodnot okolo nás. Sbory se také sdílely o svých konkrétních životech a po modlitbách za Česko, Evropu a svět a po vzájemném požehnání se rozjely do svých domovů.

Na titulní straně - Václav Brožík: Jan Hus na koncilu kostnickém, 1883

REGIONÁLNÍ SETKÁNÍ LIBERECKÝCH SBORŮ

Konalo se v sobotu 16. května, tentokrát v Novém Městě pod Smrkem. Zúčastnilo se na 100 členů všech severočeských sborů od České Lípy přes Chrastavu, sbory Frýdlantského výběžku, liberecké sbory i sbory z Turnovska, přítomni byli také zástupci nově vznikajících sborů v Hrádku nad Nisou a Sobotce. Modlitební okruhy se týkaly potřeb konkrétních společenství i současných výzev české společnosti.

VÝROČÍ 600 LET OD UPÁLENÍ MISTRA JANA HUSA

Bez nadsázky celý křesťanský svět si 6. července připomněl mučednickou smrt Jana Husa, jehož pokora a poddanost Bohu nás oslovují dodnes. V průběhu roku si církevní i laická veřejnost mohla tento důležitý moment českých dějin připomínat nejrůznějšími akcemi, debatami nebo televizními a rozhlasovými pořady či filmy. Jeden z mnoha zajímavých filmů je třeba dokument České televize Mistr a kazatel.

SBÍRKA NA NEPÁL

Děkujeme vám všem, kteří jste se připojili k vyhlášené sbírce pro naše bratry a sestry postižené zemětřesením v Nepálu. S radostí oznamujeme, že bylo vybráno 123 640 Kč.

Setkání moravských sborů JB

©2015 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, brozova@jbcr.info; sazba a grafická úprava: Father and Sons Vision, s. r. o.; korektury: Daniela Holasová. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.