Jbulletin 2015-02

Jbulletin .

.

.

.

.

.

Konference služebníků komunitních center JB S. M. Smith: hybatel průmyslové revoluce Náš sbor: Rychnov nad Kněžnou

2/2015

Konference vedoucích mateřských a rodinných center Proběhla letos již pošesté, v termínu 23.–24. ledna, tradičně v Liberci a za hojné účasti.

Jejím tématem byly zaprvé mezigenerační vztahy. Ne mezi generacemi věkovými, ale mezi generacemi duchovních rodičů a dětí – vedoucích a jejich učedníků, těch ve víře dospělejších a těch mladších. Jako ilustrace posloužil vztah apoštola Pavla a jeho duchovních synů Timotea (především) a Tita. Druhým důrazem, který z životů těchto biblických služebníků vyplynul, byla zvěst, že nejde ani o naše slabé ani o naše silné stránky, naše založení, temperament nebo zkušenosti, ale že služba, která se líbí Bohu, tkví v pokoře a vydanosti Jemu.

Krom hutného vyučování zaznělo mnoho a mnoho příběhů ze životů jednotlivých center, osobních svědectví služebníků, povzbuzení z Písma a samozřejmě modliteb.

Zde je několik autentických dojmů: Hodně ke mně mluvilo svědectví Ály Janouškové z Benešova, která mimo jiné vyprávěla o tom, jak se proměňuje chod jejich mateřského centra. Mnoho maminek odešlo do práce, nové nepřicházejí a samy sborové děti jsou již také odrostlé. Zcela přirozeně ale začala přicházet jiná skupina lidí, a tak se mnohem víc rozvinuly aktivity, které na ni reagují. Kupříkladu kroužek tance, kam začínají chodit spolužačky sborových holek.

Je na tom vidět přirozeně pulzující Kristův život, a ne pasování se do některých aktivit za každou cenu, nebo protože je to v módě či že to tak dělají ostatní. Klub pro maminky pořád funguje, ale sbor má svobodu ho ukončit, když nebude dál potřeba.

U Ivy Horákové z Dobrušky mě zase nadchlo, že navzdory velkému množství lidí, které dobrušští zasahují, nenechávají se tou „masou“ pohltit, ale pořád v pokoře vidí jednotlivé životy, mají do nich zjevení a nechávají se vést Duchem.

Lucka

Letošní konference pro mě byla opět velkým povzbuzením. Hlavní téma, vztah mezi nesmělým introvertním Timoteem a jeho zkušenějším bratrem, odvážným bojovníkem v Kristu Pavlem, přineslo mnoho užitečných impulsů nejen do naší služby v jednotlivých centrech, ale i do našich osobních životů. Opět jsem obdivovala schopnost našich řečníků vypátrat v Bibli pro mě dosud skrytá tajemství, tentokrát zejména o Timoteovi. Jeho ostýchavost, vnitřní nejistota, obavy z vlastní neschopnosti

jsou jistě blízké mnohým z nás.

A i přes to si Bůh Timotea kvůli jeho pokoře a ochotě nechat se měnit Kristem mocně používal pro svoje dílo.

Snad nejcennějším impulsem, který si denně připomínám, pro mě bylo slovo, které přinesla Rút Rucká. Byl to verš z 1. Tim. 4/14: „Nezanedbávej schopnosti, které ti daroval Bůh...”. Podobně jako Rút jsem ty „darované schopnosti” vždycky vnímala jako ty, které nám byly dány při narození – jako naše osobní silné stránky. Bůh zde ale mluví o schopnostech, které nám dává ve chvíli, kdy mu

vydáme svůj život. Hurá, takže když jsem přirozeně nejistá, mám strach, nevěřím si, Bůh mi dává jistotu, odvahu a důvěru v to, že Ježíš ve mně zvládne to, k čemu mě Bůh povolává. To mě moc povzbuzuje a dodává sílu do každodenních bojů, kdekoli jsem.

Za konference mateřských a rodinných center jsem moc vděčná, každoročně nám vdechnou čerstvý vítr do plachet a ani ta letošní nebyla výjimkou.

Děkujeme!

Vladimíra

Letošní konferenci jsem vnímala jako nejuvolněnější a nejsvobodnější zatím ze všech konferencí. Líbilo se mi, že jsme se všichni mohli podílet na tom, co Duch říká skrze Písmo i jinak, a sdílet se navzájem. Bylo to moc povzbudivé. Hodně mě zaujalo od Rút Rucké, když mluvila o Timoteovi a o tom, že Bůh i introverty vede do extrovertního typu služby, přestože se v tom necítí jako ryby ve vodě. Povzbudilo mě to do mých osobních bojů.

Jana

Na konferenci byla zase fajn atmosféra, bylo to veselé a zároveň hluboké, opět jsme dostali mnoho impulsů ze slova i osobního života.

Líbilo se mi, že povzbuzení nezaznívalo jen z úst vedoucích, ale i od ostatních.

Taky modlitby za naši zem, dění v Evropě i ve světě jsou vždycky skvělé. Díky, těším se na další rok.

Petra

Konference mateřských a rodinných center je pro mne každoročním povzbuzením a také radostí být součástí toho, co Bůh dělá v naší církvi i zemi. Zazněla zde slova povzbuzení z Pavlova listu Timoteovi, zjevení, milé zprávy a modlitební potřeby jednotlivých sborů a jejich děl. Pro mě samotnou bylo jedno z povzbuzení žít stále v hloubce Slova. Jako každodenní výzva mi stále zní motto konference: „Kristus přišel na svět v lidském těle, veden Božím Duchem, zvítězil nad hříchem, jako vítěz představen v nebesích, zvěstován všem národům, vírou uznán na světě, korunován věčnou slávou.“ Tato jedinečná pravda, kterou nám Bůh o svém Synu odhalil, platí i pro nás – stejně i my, když se necháme vést Božím Duchem, vítězíme nad hříchem.

Daniela

A nakonec, krátké video pro všechny účastníky, také pro účastníky, co s námi letos nemohli být i pro ty, co účastníky nejsou. Jde o pohybové ztvárnění písně Shake skupiny Mercy Me. Video: http://youtu.be/LOIyAn-6uhw

Foto: Pavla Molnárová

Stephen Morgan Smith: Z pole na kazatelnu, do války i do továrny Stephen Morgan Smith je jméno, které jste zřejmě nikdy neslyšeli. Přesto je to postava, která k nám patří, což je skvělé, a která rozhodně stojí za povšimnutí.

Narodil se 1. února 1839 v okresu Davie v Severní Karolíně jako druhý syn do farmářské rodiny anglicko-francouzského původu.

Většinu svého dětství strávil prací na pozemcích a do školy mohl odejít pouze, když pršelo, protože tehdy jeho pomoci nebylo tolik potřeba. Malý Stephen však dokázal zužitkovat všechno.

Fyzická námaha mu nečinila potíže, byl svědomitý a zručný, zároveň v něm pracovala přirozená zvídavost a touha objevovat nové, a tak mnohé večery trávil u svíčky učením a četbou knih. Rostl z něj mladík jak pracovitý, tak vzdělaný.

V dospívání navštívil setkání Jednoty bratrské v Advance, vydal tam svůj život Kristu a stal se členem naší církve. Nebyl jediným v rodině, Moravanem byla také jeho matka.

Kazatel S věkem přicházela i otázka, kam bude vlastně v životě směřovat. Po modlitbách a rozhovorech se svým pastorem se rozhodl odejít do tehdejšího centra americké Jednoty bratrské, pensylvánského Betlehemu, aby se tam na Moravian College připravil na službu kazatele Jednoty bratrské.

Díky laskavému vedení školy mohl dostudovat, přestože v tu dobu vypukla občanská válka – všem studentům z jihu bylo nabídnuto, aby na severu zůstali a svá studia dokončili.

Stephen za to byl velmi vděčný. I kvůli jižanskému otrokářskému systému, který se mu z duše protivil.

Areál společnosti S. Morgan Smith C a dvacet mechaniků. Stephen Smith důvěry se zákazníky. Společnost byl

V roce 1861 byl ordinován na kazatele Jednoty bratrské a věrně tuto službu vykonával následujících deset let na sborech v Yorku (Pensylvánie) a v Canal Doveru (Ohio).

Během toho se stihl oženit, a dokonce se i zapojit do války coby vojenský kaplan ve 200. pluku pensylvánských

Co. na počátku 20. století. Původní továrna za Smithova života měla pouze jednu budovu, pár strojů h si nepotrpěl na velikášství, jeho cílem bylo především vyrábět kvalitní výrobky a vytvářet blízký vztah la proto dlouhá léta poměrně nenápadná.

dobrovolníků. Jako správce sboru byl zapálený, radikální, nebál se pojmenovat hřích přímo z kazatelny, zároveň byl laskavý, pokorný a opravdový, lidé si ho vážili, měli ho rádi a těžko v tu dobu někoho napadlo, že by život Smithových mohl nabrat jiný směr.

Co teď?

Po pěti letech v Ohiu se však najednou ukázalo, že Stephen Smith trpí vážným onemocněním hrtanu, které jeho práci správce sboru znemožňuje. Zpráva přišla náhle a nezbylo, než ji přijmout.

Rodina se rozhodla vrátit do Yorku, do místa jejich prvního

sboru, ovšem budoucnost se zdála neutěšená… Smith neměl ani peníze, ani znalosti nějakého specifického řemesla, které by mu zabezpečilo živobytí, a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Rodina, která už tehdy měla šest dětí, se ocitla v bídě a přežívala jen díky pomoci druhých.

Pan Továrník Boží naděje je ovšem přítomná v každé situaci a nejraději tam, kde by ji člověk vůbec nečekal: Stephen Smith se snažil své manželce nelehkou situaci všemožně ulehčit, a protože byl technicky nadaný, sestrojil pro ni mechanickou pračku.

Nejen manželka, ale i sousedé byli jeho výrobkem nadšeni.

A Stephen Smith se rozhodl: výrobek si dal patentovat a začal jej vyrábět ve větším množství. Zájem byl ohromný.

Zaskočilo ho to, ale také znovu vzpružilo a postavilo na nohy. Byla 70. léta 19. století a Smithovi se stali součástí průmyslové revoluce.

Během následujících desetiletí se pod rukama Stephena Smithe zrodilo množství dalších novinek, vynálezů a patentů, zbrusu nových i vylepšených strojů.

Vyvinul kupříkladu vodní turbínu, která vešla ve známost pod jménem Success (Úspěch) a stala se jednou z nejprodávanějších v zemi. V 90. letech pak jeho společnost S. Morgan Smith Co. zkombinovala turbínu s elektrickým generátorem a začala dodávat elektriku nejen širokému okolí, ale i do více než tuctu amerických států.

Smith se stal průkopníkem hydroenergetiky v Pensylvánii, továrníkem a zakladatelem prosperujících společností.

Krom toho byl prezidentem společnosti Atlanta Water and Electrical Co., byl v radách dalších podniků tohoto oboru, investoval v několika zlatých dolech.

Společnost S. Morgan Smith Co. přestála i období finanční krize na konci 19. století.

Smith nikdy neztratil svou víru i lásku ke Kristu a své církvi. Přes všechnu svou vytíženost zůstával aktivním členem sboru v Yorku.

Byl věrným pomocníkem svého pastora a občas i sám kázával, v Jednotě bratrské byl uznávaným vedoucím. Třicet let vedl nedělní školu a byl předsedou asociace vedoucích nedělních škol.

V jeho aktivitách bychom našli opravdu velké množství členství i předsednictví v nejrůznějších spolcích i radách, od škol po ochranáře zvířat. Byl také velkým přítelem afroameričanů, protože byl svědkem mnoha násilí a nespravedlnosti vůči nim. Stal se jejich zastáncem a pomáhal jim, kdekoli mohl.

Tohle není americký sen Bylo by však povrchní popsat život Stephena Morgana Smithe jako jednoduchý americký sen. V jeho příběhu jsou i momenty krizí a špatných rozhodnutí. Hned v první firmě (York Manufacturing Co.), kterou spoluzakládal, se jeho společníci ukázali jako bezcharakterní lidé, které nakonec znechucen opustil, čímž ovšem přišel o veškeré jmění do společnosti vložené. Ve zlatých dolech zase díky nepoctivým správcům přišel o mnoho tisíc dolarů.

Zažil i období, kdy byl dokonce ještě Fotografie vlevo nahoře: Stephen Morgan Smith Vlevo dole: Smithův první úspěch – mechanická pračka Vpravo nahoře: Smithův patent vodní turbíny – dokončený a vylepšený návrh, kterým se zaobíral ještě se společníky z York Manufacturing Co. Práva na vynález mu naštěstí zůstala i po rozchodu s nimi.

Vpravo dole: Hrdé oznámení o startu výroby Kaplanovy turbíny v bulletinu S. Morgan Smith Co. Ke spolupráci s Dr Kaplanem a společností J. M. Voith Co., která turbínu již několik let úspěšně testovala, došlo v roce 1928. S Voithovými byla Smithova společnost propojena ještě z dob jeho života, kdy jej členové této německé rodiny navštívili, protože je zajímala Smithova práce.

Společnost Voithových se později stala výrazným evropským výrobcem vodních turbín a dnes je právě Voith Hydro vlastníkem Smithovy továrny.

chudší než na počátku svého podnikání. Nečestnost lidí ho velmi trápila, zdá se ale, že ji nedokázal včas prohlédnout.

Potíží bylo také jeho obrovské pracovní nasazení, které mělo samozřejmě dopad na jeho zdraví. Trpěl stresem, nemohl spát a přetíženost zřejmě nakonec zkrátila i jeho pozemský život. O Stephenovi Smithovi víme příliš málo, než abychom mohli posoudit jeho přístup, jistě se ale můžeme nechat inspirovat k tomu, abychom umožňovali Božímu Duchu neustále posuzovat náš přístup ke každému okamžiku v našich příbězích.

Na shledanou Stephen Morgan Smith se nakonec na radu lékařů rozhodl své pravomoci

rozdělit mezi své děti, aby ulehčil svým nervům a aby firma mohla pokračovat bez závislosti na jeho osobě. Což se podařilo a Smith odešel na zasloužený odpočinek.

Tady na zemi jej nakonec příliš neužil, o to víc si jistě vychutnává ten nebeský, kam odešel v roce 1903. Zemřel během návštěvy svého syna v Kalifornii, daleko od domova.

A přestože mu bylo velmi líto, že se s některými členy rodiny již nerozloučí, pokorně řekl, že i v tomto se chce podřídit Bohu, protože Jeho vůle je pro něj nejdůležitější. Odešel s těmito vděčnými slovy na rtech: „Podívejte, milost a radost a světlo Boží slávy!“ Yorské noviny k jeho úmrtí napsaly: „Byl muž vřelosti, laskavé povahy a šlechetný v každém smyslu.”

Zisky ze společnosti S. Morgan Smith Co. udělaly z jeho dědiců boháče a staly se zdrojem prostředků nespočetných filantropických projektů.

Nejen Stephen Smith, ale také jeho synové a po nich i vnuci přispívali nemalými částkami na rozvoj díla Jednoty bratrské.

V roce 1959 rodina prodala společnost firmě Allis-Chalmers.

Dnes podnik pokračuje pod hlavičkou nadnárodní firmy Voith Hydro, která si Smithova odkazu stále hluboce váží (http://www.prnewswire.com/ news-releases/voith-celebrates135-years-of-americanhydropower-manufacturing-inyork-pennsylvania-170073506. html).

Zdroje informací i fotografií: www.moravian.org http://www.frenchriverland.com/ smith_turbines_bulletin_105.htm http://www.pcc-york.com/pdfs/ morgansmith.pdf: http://www.yorkblog.com

Fotografie vlevo dole: Smithův hrob v Los Angeles. Foto Dennis Brandt Ostatní fotografie: Nákresy produktů společnosti S. Morgan Smith Co. v jednom z jejích bulletinů na počátku 20. století

Náš sbor: Rychnov nad Kněžnou Rychnovský sbor Jednoty bratrské vznikl v roce 2001 ze sboru Jednoty bratrské v Potštejně. Tehdejší správce Dan Heřman udělal nelehké rozhodnutí: opustil Potštejn i zázemí historického kostelíku a sborovou práci přesunul do blízkého Rychnova nad Kněžnou, který měl oproti Potštejnu asi 10x tolik obyvatel a byl okresním městem.

V Rychnově nový sbor sílil.

Založil občanské sdružení

Sbor v roce 2013

Agapé, které začalo poskytovat registrované sociální služby – občanskou poradnu. Velkou část sboru tvořili lidé žijící mimo Rychnov samotný, mnozí dojížděli kupříkladu z Dobrušky.

V roce 2005 byl z misijní stanice v Dobrušce ustanoven plnoprávný sbor, čímž počet lidí v rychnovském společenství klesl z cca 40 na 20 členů. O rok později došlo za smutných okolností k rezignaci správce sboru Dana Heřmana a na jeho

místo nastoupil Jiří Bárta.

Ten rozvinul zejména práci s mládeží, když v roce 2007 začal s městem spolupracovat na vytvoření preventivního volnočasového Centra 5KA pro neorganizovanou mládež.

K tomu vzniklo občanské sdružení OD5K10. Bůh si Jirku použil, aby sbor tímto získal pro dalších téměř 10 let výborné zázemí za skvělých finančních podmínek. Pro sdružení se otevřely úžasné možnosti

Křty v romské komunitě

spolupráce s městem Rychnov i Královéhradeckým krajem.

Centrum 5KA se později stalo nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež a bylo možné v této službě zaměstnat několik lidí. Jirkova žena Jitka také stála u zrodu rodinného centra Rybka. Sbor však i přes růst vnějších aktivit duchovně stagnoval – mnozí žili jen

Momentka z Rodinného centra Rybka

nedělemi nebo pár akcemi za rok, chyběla rodinná atmosféra, v mnoha životech bujel hřích a s ním spojené pokrytectví, a především velká povrchnost, rezignace a otupělost. Po auditu na podzim roku 2010 Jirka přiznal dlouhodobou nevěru své ženě. Sbor se po několikáté otřásl v základech a nebylo jasné, zda vůbec přežije. Někteří

odešli. Bártovi se odstěhovali do Turnova a Jitka zkusila Jirkovi odpustit a najít pro jejich manželství obnovu u Ježíše na novém místě a v novém sboru.

Od úzké rady jsem dostal výzvu, abych sbor dočasně převzal já. V Rychnově jsem byl v době krize něco přes dva roky a poměrně čerstvě jsem chodil s mojí nynější

ženou Terezou. Najednou se nám ze dne na den úplně změnil život. Terka se během pár týdnů přestěhovala do Rychnova a začala pracovat v našem nízkoprahu. Ve svých dvaadvaceti letech se také bez jakýchkoli mateřských zkušeností naráz stala vedoucí rodinného centra, kam chodily někdy i o deset nebo patnáct let starší ženy. Byla (je) moc statečná a vydaná Ježíši.

Bůh nás v tehdejší situaci neopustil, vedl nás, varoval i povzbuzoval. I já sám jsem musel vyřešit otázku nečistoty a povrchnosti. Musel jsem se přestat chovat jako chlapec a místo hraní počítačových her jsem se každý den chodil aspoň na hodinu modlit.

Bůh mi zjevil, že mám vzít službu správce sboru i dál.

Během roku povstal pracovní tým paradoxně složený z lidí, kteří se do Rychnova přestěhovali až v posledních letech. Ve sboru se mnozí začali probouzet z letargie.

O prázdninách 2011 jsme společně vstoupili do jednoduché smlouvy, ve které jsme se závazně vyslovili pro život s Kristem jako Pánem a pro život v Těle církve.

Od té doby tuto smlouvu potvrzujeme každou sborovou dovolenou. Ona velká krize nám ukázala, že nestačí být „hodný křesťanský kluk“, ale že jediné, co obstojí, je zakořenit do pravdivého vztahu s Kristem – znát Ho a učit se slyšet a poslouchat Jeho hlas.

Dnešní sbor Dnes má sbor 19 sloužících členů a okolo sboru je dalších cca 10–15 dospívajících a dospělých, kteří Krista poznali a účastní se aktivit sboru. Letos budou další dva lidé do sboru vstupovat. Jsme sbor všech generací i sociálního postavení, což je skvělé.

Vedle fungující občanské poradny, nízkoprahového zařízení a rodinného centra se věnujeme taky místním Romům, zabýváme se podnikáním (výroba triček a grafické práce), děláme semináře primární prevence na školách (oslovíme cca 1 000 studentů ročně), streetwork v blízkém Vamberku, s městem Rychnov připravujeme už pátým rokem tábor pro děti ze sociálně slabých rodin a pořádáme kurzy Alfa (vždy na jaře už třetím rokem) a nově manželské večery (na podzim).

Máme rádi také další sbory a díla: nedělní sbírky děláme na projekty mimo Rychnov – třeba ZŠ Brána je oblíbená.

Na rychnovském sboru si cením věrnosti mnohých lidí.

Navzdory různým zklamáním a tlakům z tohoto místního těla neodešli. Líbí se mi upřímnost lidí ze sboru. Líbí se mi, že mezi sebe pomalu přijímají naše místní Romy.

Mám radost z prohlubující se rodinné atmosféry. Jsem hrdý, že během různých velkých akcí se většina sboru zapojí a fungujeme jako společné

tělo. Taky jsem rád, že většina lidí někdy finančně podporuje sbor nad rámec očekávání obvyklých desátků. Radost mi dělá, když vidím lidi, kteří se vydají dobrovolně do Božích služeb, když mezi námi rostou osobnosti víry. Třeba Standa Musil, který ve sboru zažil různá zklamání a prohry pastorů, se stejně rozhodl vydat Bohu naplno a prožil vnitřní povolání přestěhovat se do Nowé Soli. Měl by tam odcházet během léta. Nebo Láďa Džobák: když byl sbor bez chval, začal se učit na kytaru a i přes neúspěchy to nevzdal, dnes vede náš chválící band, a i když to na turné po ČR nevypadá, sboru to slouží skvěle.

Rychnovští jsou družní

Jaký je Rychnov Rychnov nad Kněžnou je relativně pokojné město, bohaté a náš sbor ochotně a štědře podporující. Jako rodák z Liberce oceňuju daleko větší vstřícnost a vřelost. Jsme malé město a já si to moc užívám: je tu daleko méně anonymity, téměř pokaždé, když jdu městem, potkávám známé lidi, často se s nimi zastavím a prostě sdílíme život. To je pro mě neskutečně vzácné.

Jako každé město má samozřejmě své duchovní výzvy. Hned z úvodního vyprávění je asi jasné, že u nás je to duch nečistoty, který jde po krku všem párům. Má prostor zejména

skrze povrchnost a spolehnutí na vnější příznivé podmínky nebo příležitosti. Příznivé podmínky jsou také něčím, co je nutné vydávat Bohu: tento týden mi kupříkladu volali z vedlejšího města, ať jim uděláme tábor, ať pro ně děláme streetwork, že vše zaplatí. Úředníci z města nás vytrvale prosí, ať pracujeme s pěstouny, a nabízejí statisíce na rozjezd. Jenže my musíme mít jistotu, že je ten čas a že to skutečně máme dělat. Hluboký vztah s Ním a život z Jeho přijetí je nezbytný, abychom nežili povrchně z lidského ocenění a nabídek, byť jsou upřímně míněné.

Výzvou je určitě i pýcha, která staví na vnějších věcech. My víme, že pokud nejsme zakořenění do Něj, tak všechny projekty, ocenění i úspěchy jsou k malému užitku. Jen to, co je z Ježíše, může skutečně změnit lidské životy. Celkem silný boj zažíváme ve zdejším zdravotnictví. Je tu pýcha, úplatky, necitlivost a někdy vyslovená arogance. Modlíme se a podporujeme místní křesťanský hospic, který s lékaři komunikuje, a hlavně pomáhá lidem setkat se s Kristem na poslední chvíli.

Věřím, že mnozí lidé jsou tu otevření. Jde o to je najít a přiblížit se jim přirozenými cestami. Tyhle řádky píšu z naší Alfy, kde právě sedí deset hledajících lidí, na některé kurzy chodí i přes 40 návštěvníků. Příští týden máme Alfa víkend a i tam s námi natěšeně jedou.

Chybí ale služebníci, kteří by se těmto lidem s láskou a hlubokým zjevením věnovali nejen k obrácení, ale i dál.

Lidé, kteří by do druhých investovali tuny času, modliteb a lásky. Samozřejmě do těch hladových.

Vlasákovi

V čem jít dál, za co se modlit V současné době nám dobře funguje Alfa, máme tu velmi otevřené mladé lidi, kteří pravidelně chodí a o Bohu uvažují a začínají se modlit.

Jedna dívka jezdí kupříkladu každý čtvrtek asi 40 km z intru a po Alfě zase zpět. Kdysi zažila naši přednášku primární prevence a pak viděla pozvánku na Facebooku. Kéž by se jí Bůh nadpřirozeně dotknul a dalších také. Jeden kamarád se teď k nám stěhuje z Liberce, i když ještě není znovuzrozený. Kéž by zažil Boží moc a lásku.

Další velká věc je koupě sborové budovy. Naše aktivity se rozšiřují a prostory, které si pronajímáme, pomalu přestávají stačit. Přemýšleli jsme o kinu, ale nakonec nám padla do oka a do srdce budova bývalé hasičské zbrojnice. Jde o dva slepené domy z 19. století dvě minuty chůze od náměstí.

Všechny aktivity bychom měli pod jednou střechu. Cena není vysoká, i když nutná rekonstrukce nebude levná.

Na březnové radě se sbor téměř jednohlasně rozhodl, že tento krok udělá, a co víc,

ukázalo se, že výše darů, pro které se jednotliví členové rozhodli, v podstatě pokryje měsíční splátky. Dojalo mě, že mezi těmi, kdo chtějí přispívat pravidelně, jsou i dvě naše romské sestry. Obě už mezi nás přes rok věrně chodí, jsou pokřtěné, staly se naší součástí, a já věřím, že toto je další potvrzení.

Poslední věcí je nápad podat grant na dobročinný obchod a kavárnu, který by nám umožnil zaměstnat mladé Romy z nízkoprahu a částečně zafinancoval provoz nové budovy. Tak jestli to je od Něj, ať to vyjde!

Martin Vlasák, správce sboru Foto: archiv Sboru JB v Rychnově nad Kněžnou

Kurzy Alfa

Přestavba současných sborových prostor, rok 2013

Softbalový zápas mezi kluby 5ka a Vješák z Dobrušky

Žijeme jen jednou a potom bude soud V sobotu 21. března se v Liberci na Konopné konalo třetí setkání pracovníků seniorských center a klubů Jednoty bratrské. Uvítal nás Petr Krásný slovy o tom, že služba potřebným, tedy i seniorům, k církvi patří a je v Božím srdci. Připomněl, že populace v Evropě stárne a stát si s tím neví rady. Bůh nás chce už teď připravit na věci, které přijdou.

Martin Bukovský nás vedl k zamyšlení nad postojem k naší vlastní smrtelnosti. Nemůžeme sloužit lidem, jestliže sami máme ze smrti strach.

Podrobněji rozebral 15. kapitolu v prvním listu do Korintu, která ukazuje, že v Bibli se smrtí nemíní okamžik umírání, ale oddělení od Boha. Smrt nebyla v původním Božím plánu – přišla

do světa skrze hřích prvního člověka (Adama), ale skrze Krista, který také přišel v lidském těle, je přemožena. A až se Ježíš vrátí na konci lidských dějin, bude i ona zcela zahlazena.

Evald Rucký mluvil o tom, jak se seniory o smrti komunikovat.

Je třeba se modlit a očekávat

na Ducha, který ví, kde je skulinka, kterou je možné se dostat k jejich srdci. Důležité je navázat upřímný vztah a jít na hloubku. Člověk, dokonce i na konci svého života, nerad připouští, že je hříšný a bez Boha nemožný. Proto staří lidé často říkají, že nic špatného neudělali, že žili dobrý život. I Evald Rucký zdůrazňoval, že Smrt není stav, ale nepřátelská osoba, která nás chce pohltit. Jestliže jsme však „pohlceni“ Ježíšem, Smrt na nás nemá nárok a my projdeme umíráním pohlceni v Kristu.

Jan Klas poté otevřel diskuzi o zkušenostech ze seniorských klubů.

Lidem můžeme sloužit jen tehdy, pokud k nám mají důvěru. A budování důvěry chce čas. Sdílení mezi námi bylo upřímné a obohacující, plné dobrých impulsů. Mluvilo se kupříkladu o tom, že Bůh nám dává seniory za přátele a že je to zápas mluvit s nimi o hlubších věcech. Zmíněna byla i důležitá potřeba svazovat duchovní mocnosti, které lidi ovládají, a uvolňovat lidská srdce a mysli.

Dnešní starší generace je vlastně generací, která Boha během svého života odmítla. Mnozí staří lidé jsou plni hořkosti

a neodpuštění, může se tedy stát, že bude třeba se vyhranit a říci Boží pohled na tyto věci.

Byli jsme též povzbuzováni, abychom se scházeli jako tým a modlili se.

Dalším bodem programu byly základní informace o paliativní péči. Tato péče nemá za cíl uzdravení, ale zmírnění bolesti, tělesného a duševního strádání, zachování pacientovy

důstojnosti a poskytnutí podpory jeho blízkým.

Všichni jsme pak vyjádřili vděčnost Ježíši ve společných modlitbách a i ve skupinách kolem stolů.

Důležité slovo přinesl Martin Bukovský na závěr: Bojíme se s lidmi mluvit o Kristu, protože se bojíme odmítnutí. Musíme si však uvědomit, že můžeme ovlivnit, kde tito lidé budou

na věčnosti. My jim nabízíme možnost volby. Je na nich, jak se rozhodnou.

Toto setkání bylo pro mě velkým povzbuzením, mnoho zásadních věcí jsem si uvědomila. Moc děkuji všem, kteří sloužili slovem, i mládeži ruprechtického sboru, která se o nás celou dobu skvěle starala.

Anna Šachová Foto: Pavla Molnárová

Ze světa NIKARAGUA

V noci z 22. na 23. ledna zaútočili na sbor Jednoty bratrské v nikaragujském Betlehemu ozbrojenci ze západu země. Důvodem jsou etnické spory, které se v multinárodní a multikulturní Nikaragui již po staletí projevují boji o půdu, občanskými válkami a revolucemi a které dodnes nejsou zcela dořešeny.

V případě betlehemského sboru jde konkrétně o nenávist vůči členům menšinového domorodého etnika Mayangna.

Vedoucí sboru potřebují nyní dobře promyslet strategii na ochranu proti možným dalším útokům. Státní systém v tomto zatím není příliš funkční. Modleme se za naše bratry, aby měli Boží zjevení do modliteb i praktických kroků a mohli tak ukončovat destruktivní dědictví své země.

TANZANIE

Tanzanii letos čekají dva momenty, které určí další směřování země: na jaře rozhodnutí o nové ústavě a na podzim parlamentní volby.

Tanzanie je zemí s umírněným komunistickým režimem, který již delší dobu slibuje změnit ústavu do podoby více demokratické. V procesu však stále nastávají obstrukce.

Přestože Tanzanie platí za stabilizační prvek celé této části Afriky, narůstá v ní vnitřní nestabilita pramenící z nespokojenosti se sociální, hospodářskou i politickou situací. Křesťanští vůdci včetně zástupců Jednoty bratrské vyzývají politiky, aby se vyhnuli jakémukoli uplácení voleb a aby ve svých kampaních nezneužívali náboženská témata. Generální tajemník východní provincie Jednoty bratrské také připomíná, že církve mají za volby velkou zodpovědnost. Jejich povinností je se za situaci v zemi modlit a upevňovat mezi svými členy vědomí důležitosti voleb.

Národní mír je zásadní a volby nesmějí přinést žádné násilí.

SIERRA LEONE

Po dlouhých měsících odloučení se na začátku března vrátili domů misionáři Mohamed a Safiatu Braima, kteří slouží bratrským sborům v Sierra Leone. Manželé odjeli loni v červnu do USA kvůli promoci svého syna, mezitím však

Sierra Leone, misionáři Mohamed a Saifatu Braimovi se zástupci Výboru světové misie

v regionu propukla epidemie eboly. Proto jim Radou misie pro Sierra Leone, Výborem světové misie i jejich sborem bylo doporučeno, aby prozatím zůstali, kde jsou. Přestože virus v zemi stále není pod kontrolou a přestože okolí moravských

vesnic je také zasaženo, Braimovi věří, že je Bůh již volá k návratu. Díky ohromné Boží milosti jsou v bratrských vesnicích stále všichni zdrávi.

V těchto článcích si můžete přečíst více o misii v Sierra Leone a aktuální situaci,

kde jsou také informace o možnostech finanční podpory, která je používána k nákupu potravin, zdravotnických pomůcek a denních nezbytností pro ty, kteří jsou kvůli viru odříznuti od světa. Podporu dlouhodobě posílá také Výbor světové misie.

VÝCHODNÍ KARBIK

Tři členové karibské provincie Jednoty bratrské se stali ministry ve vládě ostrovního státu St. Kitts a Nevis. Stát se skládá ze dvou ostrovů, na kterých žije něco přes 54 000 obyvatel.

Bratry, kteří nastoupí do úřadu, jsou: Dr. Timothy Harris jako premiér, dále Eugene Hamilton jako ministr se zodpovědností za zemědělství, zdravotnictví, místní rozvoj, sociální služby či genderové otázky a Ian “Patches” Liburd jako ministr pro dopravu, infrastrukturu, poštu a rozvoj urbanistiky. Předseda karibské provincie Cortroy Jarvis píše: „Pamatujme na tyto bratry ve svých modlitbách, žehnejme jim na jejich nové cestě. Kéž je Bůh vede v každém momentu této služby, kterou je povolal vykonávat.”

JIŽNÍ AMERICKÁ PROVINCIE

Ženy ze sborů Jednoty bratrské v Kernersville a Bethanii (Severní Karolína) připravily společnou zásilku pro ženy v Hondurasu.

Dar obsahuje několik nových šicích strojů, které pro honduraské ženy představují možnost práce a obživy.

Přidány byly take desítky balíčků s dalšími vhodnými věcmi, kupříkladu potřebami pro čerstvé matky a jejich novorozence, které zároveň posloužily jako ochranná vycpávka proti poničení šicích strojů během přepravy.

MALAWI, ALBANIE

Malawi bylo na přelomu ledna a února zasaženo ničivými povodněmi. Zemřelo při nich dvě stě lidí, bez přístřeší se ocitlo na 225 000 lidí, voda zničila půdu i infrastrukturu.

Malawi se stává bez nadsázky zemí přírodních katastrof, téměř každoročně čelí běsnícím živlům od zemětřesení přes hurikány až k povodním.

Postižena je též malawská Jednota bratrská. Přesto bratři nabízejí svoji pomoc komukoli, nejen svým členům. Statečně dávají k dispozici své síly i finance.

Ničivou silou vody byla ve stejném období zasažena také Albanie, kde silný déšť spojený s tajícím sněhem postihl značné území na jihu země. Stovky lidí byly evakuovány. I v této zemi se povodeň týká členů Jednoty bratrské. Provázejme je i jejich zemi svými modlitbami.

UNITAS FRATRUM

Světová Jednota bratrská má od 1. ledna tohoto roku novou provincii. Stala se jí východní Tanzanie. Tato misijní provincie pod správou jižní tanzanijské provincie v posledních letech výrazně rostla, takže přirozeně došlo k jejímu osamostatnění

a převzetí vlastní zodpovědnosti za své členy i díla. Sídlo provincie je ve městě Dar es Salaam, kde je 25 bratrských sborů. Oficiální oslava vzniku je plánována na 3. května. Nyní se tedy Unitas Fratrum skládá ze 23 samosprávných provincií, z nichž 7 je přímo v Tanzanii.

Povodně v Malawi, foto Shiraaz Mohamed

EGYPT, SEVERNÍ INDIE

Letos vyšlo první vydání Hesel Jednoty bratrské pro egyptskou církev. V této zemi se mluví speciálním arabským nářečím, což znamená, že klasická arabská Hesla nebyla pro křesťany v Egyptě použitelná. Nyní však mohou vytvořit svou vlastní

tradici četby denních veršů.

Téměř u konce je také dlouho očekávaný překlad Bible do jazyka Ladakhi, kterým se mluví v oblastech severní Indie.

Překladatelé se shodují, že práce byla extrémně náročná, ovšem tři bratrské sbory v Indii teď budou mít Písmo ve svém

vlastním jazyce, což je pro ně skvělá zpráva. Projekt byl podporován Výborem světové misie (o této organizaci jsme psali v minulém Jbulletinu).

Foto: archiv Board of World Mission, Shiraaz Mohamad

Krátké zprávy z Nové Soli Rodina: Jakub už pěkně

vyrostl (6 kg), Filip řádí s kamarády ve školce a pořád by je zval na návštěvu – s rodiči jeho nejlepších kamarádů se tak vidíme celkem často. Anička už chce taky do školky, maminka krom dětí povídá s maminkami, večer s tatínkem, který stále něco zařizuje. Tolik v kostce :-)

Přednáška v knihovně: 11. 2. jsme v rámci Týdne manželství zorganizovali přednášku na téma „Pět jazyků lásky“ (kniha G. Chapmana). Otevřely se nám nové dveře v městské knihovně, která poskytla zázemí a akci propagovala jako spolupořadatel.

Místní týdeník „Krąg“ přijal

mediální patronát. Samotná akce byla komornější – mezi 14 posluchači však byly zastoupeny dvě ze tří nám nejbližších rodin. Martin Bukovský přijal roli experta, spolu s manželkou přinesli osobní svědectví i několik praktických rad „jak na to“.

Já (Pepa) jsem si pak střihnul první veřejnou přednášku

Vyhlašování vítězů běžeckého závodu, kategorie duchovních, Pepa skončil druhý

v polštině. V dalším týdnu se přítomná novinářka ukázala velmi pozornou posluchačkou a pro celé město přednášku v týdeníku „Krąg“ detailně sepsala. Jeden náš známý knihu své ženě koupil, druhá si v novinách posteskla, že se nemohl zúčastnit i její manžel. Manželský seminář (N. a S. Lee) se otevřít nepodařilo, ale je na co navazovat – jak v osobních rozhovorech tak v nabídce veřejnosti.

Setkání v kapli na 1. máje:

Přednáška pro manželské páry, foto týdeník Krąg

další nápad také nachází nové příznivé přijetí – bývalou kapli místního sboru naší církve užívá místní průmyslová škola „Nitka“ jako tělocvičnu. Ukázalo se, že paní ředitelka má zálibu v historii a pro naši akci tak má porozumění i přesto, že jsem ji rovnou nazval jako „bohoslužba“. Jedná se možná o historickou událost – kázání v naší bývalé modlitebně po 70 letech! Což je také příležitost přinést našim přátelům obraz církve jako těla. Jde zároveň o duchovní zápas o každého pozvaného.

Vzducholoď Graf Zeppelin ve 30. letech nad Novou Solí. Jeden z domů dole je současné bydliště Šedových

Kancelář: sen se pomalu

stává skutečností – před 1 a půl rokem jsme koupili maličký rohový byt v přízemí zchátralého domu. Město však má okolí Odry jako svoji prioritní rozvojovou oblast, a tak se například rozpadající se stodola naproti pomalu mění v muzeum Odry. „Náš dům“ má také novou fasádu se zateplením, kancelář má již nová okna, dveře přímo z ulice. Rekonstrukce se vleče, ale po Velikonocích už, věřím, otevřeme prostory veřejnosti.

Kromě kanceláře se prostor stane také místem pro klub stolních her a pravděpodobně i výdejnou pomoci potravinové banky – sociálního programu EU, vypadá to, že bude živo.

V mezičase už také vyhlížíme prostory větší, stěhovat se v příštím roce bude ale i naše rodina (končí nám pronájem).

Pracovní výjezd z Prahy:

otevřené dveře jsme s Tomem Růžičkou našli u šéfa místních veřejných prací – v srpnu společně zorganizujeme týdenní výjezd týmu z Prahy, během kterého postavíme altán v novém zábavním parku. Město pak nabídne obědy, zázemí pro ubytování a nejrůznější volnočasové aktivity zdarma.

Jedná se o pilotní projekt spolupráce, na který se možná v příštím roce podaří najít více prostředků (grantů) – město Nowa Sól je v celém Polsku největším příjemcem evropských dotací (počítáno na obyvatele) a investované peníze tu opravdu jdou vidět.

Výlet miniklubu

Rodiny, manželství:

se třemi dětmi jsou rodiny naším přirozeným prostředím.

Většina našich přátel má podobně staré děti, snažíme se proto reagovat na jejich potřeby – klub pro maminky s malými dětmi, přednáška na téma manželství, v lednu jsem také ve Varšavě navštívil konferenci „manželských

večerů“ (od „Kurzů Alfa”), kterými chceme oslovit naše přátele. Na konferenci i mimo ni jsem měl setkání, kde jsem vysvětloval vizi „Týdne manželství“. V Polsku začíná vznikat základna pro národní kampaň v roce 2016, kromě naší akce v Nové Soli kampaň letos rozjeli i „křesťanští psychologové“ v Gdyni.

Výstava ve Varšavě:

v červnu pravděpodobně naše výstava o práci Jednoty bratrské v Polsku poputuje do Varšavy, kde bude představena široké veřejnosti v rámci tzv.

Archivního pikniku v akademii věd. Jedná se o první ovoce spolupráce s Českým centrem ve Varšavě, které výstavu aktivně nabízí svým partnerům.

Historie JB v Polsku:

v Polsku je stále poměrně aktivní badatelská práce historiků nad osudy naší církve na území Polska. V posledních týdnech jsem se začetl do publikací J. Dworzaczkowe „Bracia Czescy v Wielkopolsce

v 16. a 17. století“ a H. Karczyńskiej „Obnovená Jednota bratrská v 18.–20. století“, které dohromady dávají poměrně dobrý obraz o celé historii našich duchovních otců na území dnešního Polska. Zájemcům z řad českých sborů tak mohu nabídnout zajímavou přednášku o druhém domově Jednoty bratrské.

Josef Šeda Foto: archiv Josefa Šedy a FB stránky skupiny Nowa Sól dawniej

Běžecká skupina “Nowosolska grupa biegowa”, Pepa je 3. zleva nahoře

Granty: ministerstvo zahraničí

rozhodlo nepodpořit naše (dvě) grantové žádosti. Podobně dopadla i snaha o přímou dotační podporu našich festivalů ze strany města – to však poslalo dopis s poděkováním za naši práci pro integraci místní společnosti. Město se netají tím, že se snaží pouze zachovat podporu žadatelům z let dřívějších.

CO NÁS ČEKÁ 25. 4. 2015 Konference vedoucích mládeží v Liberci

17. 5. 2015 Výročí 70. let libereckého sboru

3. 5. 2015 Východočeská regionální konference

17. 5. 2015 Moravská regionální konference

16. 5. 2015 Liberecká regionální modlitební konference

7.–10. 6. 2015 Synod JB a manželská pastorálka

Na titulní straně: Výlet rychnovského klubu 5KA. Foto: Archiv Sboru JB v Rycnově nad Kněžnou

Křesťanská škola BRÁNA v Nové Pace hledá pro školní rok 2015/16 kvalifikovaného učitele ČJ pro 2. stupeň, který žije Krista.

Možnost ubytování.

Kontakt: zsbrana@gmail.com

©2015 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, brozova@jbcr.info; sazba a grafická úprava: Father and Sons Vision, s. r. o.; korektury: Daniela Holasová. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.