BULLETIN ADVOKACIE 11/2020
články
Vydědění pro dědickou nezpůsobilost Následující článek se zabývá vzájemným vztahem dědické nezpůsobilosti a vydědění pro dědickou nezpůsobilost. Zejména se snaží o vysvětlení toho, proč v zákonné úpravě je upraveno obojí, ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že vydědění pro dědickou nezpůsobilost je nadbytečné. V následujících řádcích se zamýšlím i nad některými dalšími souvislostmi, které vydědění pro dědickou nezpůsobilost přináší. JUDr. Václav Bednář působí na Právnické fakultě UP v Olomouci.
O
bčanský zákoník rozšířil důvody, pro které může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice. Jedním z nových, spíše by mělo být řečeno staronových, důvodů pro vydědění je důvod uvedený v § 1646 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“. Jedná se o situaci, kdy zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen. Zařazení tohoto důvodu pro vydědění vyvolávalo a stále vyvolává celou řadu otázek, na které se tento článek pokusí odpovědět. Předně, zaznívalo mnoho hlasů, které poukazovaly na nadbytečnost takového ustanovení, jelikož snad není důvodu vyděďovat někoho, kdo již dědické právo nemá, jelikož je dědicky nezpůsobilý dle § 1481 o. z. Dědická nezpůsobilost založená na základě § 1482 o. z. je pro úvahy o vydědění bezpředmětná, jelikož na základě tohoto ustanovení se dědicky nezpůsobilým nemůže stát dědic nepominutelný, tedy ten, kdo jediný může být vyděděn. Tak tomu však není a potřebnost zakotvení možnosti vydědit i toho, kdo je dědicky nezpůsobilý, byla traktována i v prvorepublikové literatuře,1 která komentovala úpravu obecného zákoníku občanského, v němž byla možnost vydědit nepominutelného dědice i pro naplnění důvodu dědické nehodnosti také zakotvena. Důvodů, proč by měl mít zůstavitel možnost vydědit dědicky nezpůsobilého nepominutelného dědice, je více. Některé jsou zjevné a nebudou činit větších výkladových problémů, ale v případě jednoho z nich je potřeba se více zamyslet a pokusit se jej náležitě vysvětlit, jelikož zákonná úprava umožňuje dospět k různým závěrům.
Jednotlivé důvody pro zařazení vydědění z důvodu dědické nezpůsobilosti Prvním důvodem se zdá být odstranění pochybností a posílení důkazní pozice ostatních dědiců. Občanský zákoník v případě dědické nezpůsobilosti umožňuje zůstaviteli, aby dědici jeho jednání prominul dle § 1481 věty poslední o. z. Pak mohou vznikat pochybnosti, zda skutečně k prominutí došlo. Nově už přece jen občanský zákoník vyžaduje, na rozdíl WWW.CAK.CZ WWW W .CA .CAK.C CZ
od zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále „obč. zák. č. 40/1964 Sb.“, aby k prominutí došlo výslovně. Nepřipouští se tak prominutí konkludentní, které v minulosti působilo časté problémy, jelikož za konkludentní prominutí bylo bez dalšího považováno i povolání dědicky nezpůsobilého v závěti. Nebylo přitom vyžadováno, aby zůstavitel v závěti výslovně zmínil, že dědici promíjí to, co založilo jeho dědickou nezpůsobilost. I přesto mohou vznikat i dnes pochybnosti o tom, zda zůstavitel skutečně dědici prominul, jelikož lze prominout i jen ústním prohlášením učiněným před svědky. Takže pokud zůstavitel toho, kdo se dopustil činu, který jej z dědické způsobilosti vyloučil, následně vydědí, může tyto pochybnosti o prominutí vyloučit. Druhým důvodem, proč zůstavitel může vydědit potomka, který je dědicky nezpůsobilý, je to, že oba instituty mají odlišné důsledky pro potomky dědicky nezpůsobilého. Jestliže bude potomek „pouze“ dědicky nezpůsobilý, pak dle § 1483 věty první o. z. potomci dědicky nezpůsobilého mohou nastoupit na jeho místo a dědí, a to i tehdy, pokud dědicky nezpůsobilý zůstavitele přežije. Kdežto v případě vydědění platí obecné pravidlo § 1646 odst. 3 o. z., dle kterého, jestliže vyděděný potomek přežije zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného. Připuštěním možnosti vydědění dědicky nezpůsobilého tak zákon srovnává postavení potomků. Jeví se jako spravedlivé připustit zůstaviteli možnost dosáhnout toho, aby byli z dědického práva vyloučeni i potomci toho, kdo se dopustil některého ze skutků vedoucích k dědické nezpůsobilosti. Třetím důvodem, proč by měl mít zůstavitel možnost vydědit dědicky nezpůsobilého, má být snaha o naplnění vůle zůstavitele, jelikož na vůli zůstavitele a respektu k ní je postavena celá úprava dědického práva. V tomto případě již není situace tak zřejmá a jednoznačná jako v předchozích případech. Do jisté míry za to může i zákonná úprava, které na rozdíl od té, jež byla obsažena v obecném zákoníku občanském, je vyjádřena jinými slovy. Byť zde je samozřejmě možné se odvolat na obecnou úpravu § 2 odst. 2, podle která se nelze dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu a účelu. Dle § 770 OZO platilo „Vůbec může býti nepominutelnému dědici posledním pořízením odňat povinný díl také pro takové činy, které činí dědice podle § 540-542 nehodným dědického práva.“2 Z dikce stávající úpravy tak může vznikat několik otázek, kterými je třeba se zabývat. Předně, zda je možné, aby zůstavitel vydědil svého potomka pro futuro. Zde je třeba dojít k závěru, že stejně jako u ostatních vyděďovacích důvodů tomu 1 Např. F. Rouček in F. Rouček, J. Sedláček et al.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Komentář, díl III., 1. vydání, V. Linhart, Praha 1936, str. 440. 2 Srov. s § 1644 odst. 2 „Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.“
41
