e-Bulletin KDP 11/2024

Komory daňových poradců ČR

11/2024

/ROZHOVOR: Do oblasti daní stále více pronikají prvky práva trestního

/DAŇOVÉ ŘÍZENÍ: OFŘ a odvolání v roce 2023

/ROZHOVOR: Novela zákona o DPH jde správným směrem

/OSOBNÍ ROZVOJ: Daňová kancelář budoucnosti je spojená s digitalizací

Ilustrační foto: MF ČR

Provedeme vás světem daní.

Legislativní aktivity v posledním roce volebního období

Ukazuje se, že čtyřleté volební období je poměrně krátká doba na zásadnější či koncepční legislativní změny. Pokud vláda chce reformovat některou oblast, jako například provést větší změny v daňových zákonech, dostává se do úzkých. Větší či menší změny v daních jsou obvykle jen vedlejším produktem úsilí schválit rozpočet odpovídající představám vlády.

t u y

Je celkem jedno, zda se jedná o levicovou vládu, která chce zvýšit příjmy rozpočtu, aby mohla být štědřejší na výdajové stránce, nebo o pravicovou, která jako cíl deklaruje snahu snížit deficit státního rozpočtu. V obou případech dochází k tomu, že se hledají příjmy, rozuměj změny v daních a pojistných tak, aby se pokryla chybějící částka.

Definičně pak nemůže jít o koncepční přístup již proto, že se to celé děje pod praporem, aby se příjmy projevily již v nejbližším fiskálním roce. S ohledem na to, že některé daně se vyúčtovávají až po skončení roku, s ohledem na rozpočtová pravidla, která znamenají, že ne všechny inkasované daně jdou výhradně do státního rozpočtu, je tu velmi mnoho omezujících faktorů, které koncepčnější přístup vylučují. A navíc se to celé děje ve velkém časovém stresu, který obvykle vede k tomu, že je následně třeba opravovat schválené znění, aby úprava byla uplatnitelná a spravovatelná.

V obecné rovině již několik desetiletí panuje shoda, že by měla být méně daněna práce vykonávaná jako závislá činnost. Pokud počítáme daňovou zátěž včetně pojistných, dostáváme se k poměrně vysokému zatížení, které vynikne o to více, pokud je srovnáváme s kontrakty v režimu dodávek služeb od OSVČ. Z tohoto hlediska bylo zrušení superhrubé mzdy před několika lety koncepčně správným krokem. I když bylo motivováno ryze předvolebně. A tím se dostáváme k úskalí předvolebních daňových balíčků či ad hoc pozměňovacích návrhů. Jejich zásadním problémem je, že řeší pouze příjmovou stranu rozpočtu a chybí odpovídající opatření na výdajové straně rozpočtu.

Nebylo tedy chybou zrušení superhrubé mzdy samo o sobě, ale chybou je, že se chybějící peníze nepodařilo uspořit ve výdajích. Ovšem je třeba připomenout, že peníze nemají mašličku. A svádět zítřejší deficit na tuto předvčerejší daňovou změnu je už dnes absurdní. Od té doby se toho v daních tolik událo…

Skutečným problémem úprav daňového systému je, že každé snížení jedné daně, kompenzované zvýšením jiné daně, dopadá na různé sociální skupiny různě. A nestane se v jeden okamžik. Dopady mohou být časově posunuté. Každý by měl vědět, že nelze uspokojit všechny. Že ideální řešení neexistuje. Jediné, co může existovat, je politické řešení, které by s minimálními parametrickými změnami (sazby, výše odpočtů či osvobození) bylo schopné obstát po několik volebních období i přes střídání politických reprezentací.

To je ovšem úkol vpravdě gigantický. Vyžadoval by elementární politický konsensus. Pokud se podíváme na podobně složitý příběh důchodové reformy, vidíme, že se ho zatím nikomu nepovedlo najít. A tak se zdá, že jsme a budeme odkázáni na řadu dílčích novel, které nesledují žádný konzistentní přístup.

Lze najít něco optimistického na závěr? Z pohledu daňových poplatníků asi ne. Snad jen daňoví poradci nemusejí mít obavu, že by je roky vzývané zjednodušování daňového systému připravilo o práci. Myslím, že s nástrahami českého daňového systému si neporadí ani umělá inteligence.

Pěkný den Vám přeje Michal Frankl

moje .kdpcr.cz

Mgr. Michal Frankl, daňový poradce, č. o. 1197, člen Prezidia KDP ČR

v kostce

Sněmovna schválila úlevu u záloh na sociální pojištění pro nové podnikatele

Zaplavené firmy budou moci v listopadu začít žádat o příspěvky na mzdy od státu

Stát dá na podporu obnovitelných zdrojů příští rok 8,5 miliardy

Slovenský konsolidační balíček 5

Konec kolků ušetří stamiliony ročně, ale při převodu nemovitostí je ve hře ztráta času i peněz 6

Zprostředkovatelem pojištění se rázem stane více firem, Soudní dvůr EU totiž rozšířil definici ..................................................... 7

Zahraniční pracovníci se mohou od ledna firmám prodražit až o miliony měsíčně .................................................................................. 8

Novela zákoníku práce přináší změny v rodičovské dovolené 9

Aktuálně z Finanční správy a účetnictví 18

Jana Jáčová v podcastu Women in Finance 43

Judikatura

Je dobíjení elektrických vozidel dodáním zboží?

(Tomáš Brandejs) 10

Účelnost mezinárodního dožádání je klíčová pro posouzení jeho vlivu na běh lhůty pro stanovení daně 12 Příjem z prodeje nemovitosti je osvobozen u takového poplatníka, který v nemovitosti fakticky bydlel a měl zde bydliště, tedy centrum svých osobních a rodinných zájmů....... 14

Elektronický měsíčník

Komora daňových poradců České republiky

Kozí 4, 602 00 Brno, tel.: +420 542 422 311

IČO: 44995059 moje.kdpcr.cz www.kdpcr.cz

e-mail: kdp@kdpcr.cz Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 22060

ISSN 1211-9946

Toto číslo vyšlo 6. 11. 2024, datum uzávěrky: 4. 11. 2024 Nakladatelsky a redakčně zajišťuje společnost , spol. s r. o.

Nejvyšší správní soud se zabýval posouzením plateb „świadczenia“ při zprostředkování práce polských horníků 15

Komentář

Zneužití práva a tvorba holdingu – svítá na lepší časy?

(Jana Šejnohová) 17

Rozhovor

Ondřej Trubač & Patrik Koželuha: Do oblasti daní stále více pronikají prvky práva trestního 22

Tomáš Vlk & Veronika Hejhalová: Novela zákona o DPH jde správným směrem .....................................................................................35

Ostatní

Nařídí-li zaměstnavatel práci ve státní svátek, zaměstnancům pak náleží náhradní volno, případně příplatek .............................. 25

Změny ve zdanění a odvodu pojistného u zaměstnaneckých akcií (Ivan Macháček) ..................................... 26

Umělá inteligence z pohledu pracovního práva (Filip Hron, Karolína Mládková) 33 Novinky z oblasti české a evropské regulace finančních institucí (Ondřej Havlíček, Kristýna Tupá, Martin Svoboda) 44

Daňové řízení

OFŘ a odvolání v roce 2023 – jsou podaná odvolání čím dál tím úspěšnější? (Zuzana Tregnerová, Anh Duc Nguyen) 38

Osobní rozvoj

Daňová kancelář budoucnosti je spojená s digitalizací (Radek Neužil) ............................................................................................ 50

Vedoucí redaktor: Mgr. Jaroslav Kramer

Redakce: Eliška Voplakalová, David Mařík, Sára Labajová Články neprocházejí recenzním řízením. Články obsahují názory autorů, které se nemusejí shodovat se stanovisky KDP ČR. Udělení souhlasu: Autor poskytnutím rukopisu dává redakci souhlas s rozmnožováním, rozšiřováním a sdělováním příspěvku na webových stránkách KDP ČR, v právních informačních systémech a na internetových portálech spolupracujících s KDP ČR.

Ilustrační fotografie Shutterstock.com, není-li uvedeno jinak. Objednávky inzerce na inzerce@impax.cz nebo tel. +420 606 404 953. Mediakit a další informace na www.impax.cz

Měsíc v kostce

Soutěž o nejlepší diplomovou práci má své vítěze

V letošním roce má soutěž o nejlepší diplomovou práci na daňové téma, pořádaná Komorou daňových poradců ČR, již 7. ročník. Autorky a autoři přihlásili velmi kvalitní diplomové práce a hodnotící komise neměla jednoduchou práci. Z 10 diplomových prací, které reprezentovaly 7 vysokých škol, byly oceněny tři nejlepší práce. Na prvním místě se umístila Michaela Gibiecová (VUT v Brně, Fakulta podnikatelská) s tématem Dopady pilíře 2 BEPS 2.0 na vybranou společnost. Druhý skončil Petr Rambousek (Univerzita Karlova, Právnická fakulta) s tématem Prokazování splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH v judikatuře NSS. Třetí místo patří Oskaru Součkovi (VŠE v Praze, Fakulta financí a účetnictví) s tématem Uplatňování DPH obecním úřadem.

Sněmovna

schválila základní

údaje rozpočtu se schodkem 241 miliard

Sněmovna v úvodním kole schválila příjmy, výdaje a schodek státního rozpočtu na příští rok. Schválený schodek se má proti novelizovanému rozpočtu na letošní rok snížit o 41 miliard korun na 241 miliard korun. Příjmy se proti letošnímu rozpočtu zvyšují o 146 miliard korun a výdaje se proti upravenému rozpočtu zvyšují o 105 miliard korun. Převážnou část schodku pokryje zvýšení státního dluhu o 248 miliard korun.

Jana Fuksová v podcastu naDANĚ

Nová epizoda podcastu naDANĚ přináší rozhovor s Janou Fuksovou, daňovou poradkyní a advokátkou. V této epizodě se dozvíte, co obnáší role vedoucí Redakční rady čtvrtletníku Bulletin KDP ČR, kterou Jana zastává. Prozradí, jak vznikají jednotlivá čísla a co všechno to obnáší. Rozhovor se také věnoval tématu zneužití práva – co to znamená a jak probíhá. Jana jako příklad uvedla problematiku korunových dluhopisů či holdingových struktur. A co se stane, když na vás přijdou? Rozhovor, který vedl Matěj Nešleha, si můžete poslechnout ZDE.

Návrh vyhlášky

o formátu a struktuře některých podání FAU

Komora daňových poradců odeslala na Ministerstvo financí ČR připomínky k Návrhu vyhlášky o formátu a struktuře některých podání Finančnímu analytickému úřadu. Připomínky zpracoval Ing. Pavel Říha, člen Sekce IT, Sekce pro profesní otázky a Sekce správy daní při Odborném kolegiu KDP ČR. Připomínky, stejně jako informace k legislativnímu procesu, si můžete projít na odkazu ZDE

 Smuteční oznámení

S lítostí Vám oznamujeme, že zemřel pan Ing. Milan Tichý, daňový poradce č. 1463, ve věku 67 let. Dovolujeme si tímto vyjádřit všem pozůstalým a přátelům upřímnou soustrast.

Sněmovna schválila úlevu u záloh na sociální pojištění

pro nové podnikatele

Začínající podnikatelé zřejmě nebudou muset po určitou dobu od zahájení samostatné výdělečné činnosti platit zálohy na sociální pojištění. Pojistné uhradí až při jeho řádném ročním zúčtování. Předpokládá to poslanecká novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení, kterou schválila Sněmovna.

Příjmy podnikatelů po zahájení činnosti mohou být podle autorů novely nízké a přiměřené výše mohou dosáhnout až po několika měsících. Navzdory tomu musejí tito lidé hradit zálohy na sociální odvody. „To odčerpává již tak nedostatečné finanční zdroje pro start podnikání a je překážkou v začátcích podnikání,“ napsali předkladatelé v čele s Vojtěchem Munzarem (ODS) v důvodové zprávě.

Předloha podle něj zavádí princip „platím, až vydělám“. Začínající podnikatelé by podle novely nemuseli hradit zálohy na sociální pojištění v roce zahájení činnosti a v následujícím roce. Celou částku by odvedli při ročním zúčtování. Odpadlo by zároveň

penále z případného dluhu na zálohách. Za začínající podnikatele by se podle novely považovali i ti bývalí, kteří neprovozovali samostatnou výdělečnou činnost nejméně pět předchozích let. Opatření by se nevztahovalo na podnikatele, kteří se přihlásili u finančního úřadu ke vstupu do paušálního režimu.

Výpadek příjmů státního rozpočtu v prvním roce účinnosti nynější novely předkladatelé odhadli na 1,3 miliardy korun a v druhém roce na 2,5 miliardy korun. „Od třetího roku nebude mít opatření dopady na příjmy státního rozpočtu. Jedná se o posun příjmů v čase,“ podotkli. Záloh na zdravotní pojištění se předloha netýká.

Zaplavené fi rmy budou moci v listopadu začít žádat o příspěvky na mzdy od státu

Firmy, které musely kvůli nedávným povodním přerušit práci, budou moct v listopadu začít žádat o příspěvky od státu na mzdy. Úřad práce jim z programu Povodeň 2024 nahradí polovinu vyplacených částek zaměstnancům či dohodářům za dobu, kdy nemohli kvůli záplavám pracovat.

Na pracovníka bude možné získat včetně odvodů nejvýš 18 400 korun měsíčně, řekl generální ředitel Úřadu práce

Daniel Krištof. Vláda program na podporu zaplavených podniků s mzdovými příspěvky schválila začátkem října. Počítá s výdaji kolem miliardy korun. „Firmy nás teď kontaktují. Vysvětlujeme jim, jaké podklady si mají připravit. Žádosti začneme reálně technicky přijímat v listopadu, až budou náhrady (pracovníkům) vyplacené,“ uvedl Krištof. Zaplavené firmy, které musely přerušit práci, mají podle zákoníku práce platit zaměstnancům nejméně 60 procent jejich průměrného výdělku. Pokud nemohou lidé pracovat kvůli výpadku energií, surovin či jiných dodávek, činí částka aspoň 80 procent mzdy. Zaměstnavatelé mohou získat od úřadu

práce příspěvky na náhrady zaměstnancům či dohodářům za dobu od začátku povodně, a to od 13. září. Podpora má směřovat do firem, jejichž sídlo či provozovna je v zasažené oblasti. Týká se to celé republiky kromě Prahy a tří krajů, a to Karlovarského, Plzeňského a Středočeského. Úřad žadatelům poskytne polovinu vyplacených náhrad včetně odvodů, nejvýš ale do 18 400 korun na pracovníka. Stát příspěvky na výdělky vyplácel zaměstnavatelům už v minulých letech. Z kurzarbeitového programu Antivirus poskytl přes 51 miliard korun v době covidové epidemie. Z programu Tornádo před třemi lety získaly asi 15 milionů korun podniky z jihu Moravy a Lounska. Obě podpory tehdejší vláda nastavila podle zákona o zaměstnanosti. Stejně teď postupoval i Fialův kabinet.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Stát dá na podporu obnovitelných zdrojů příští

rok 8,5 miliardy

Na podporu obnovitelných zdrojů energie v příštím roce vláda vyčlení ze státního rozpočtu 8,5 miliardy korun. Dotace tak bude stejná jako v letošním roce. Pokud se během roku ukáže, že částka není dostatečná, přijde Ministerstvo financí s úsporami výdajů v jiných oblastech, řekl novinářům ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Náklady státu na podporu obnovitelných zdrojů by se podle něj měly snížit díky lepšímu vyhodnocování výnosnosti jejich provozu.

Jak uvedl ministr financí, vláda chce přesněji a individuálně vyhodnocovat výnosnost provozu solárních elektráren, zejména těch uvedených do provozu v letech 2009 a 2010. Teprve na základě toho vyhodnocení bude poskytovat dotace. V rámci omezení vyplácených dotací by měli provozovatelé podporovaných elektráren předkládat údaje o výnosnosti svých zařízení, zatímco dosud se posuzoval sektor daného typu elektráren jako celek. Takzvané vnitřní výnosové procento elektráren se navíc bude posuzovat i se zohledněním provozu po ukončení státní podpory. Vláda bude také podporu vyplácet na nižší úrovni než dosud, aby byla v souladu s tím, jakou veřejnou podporu Česku schválila Evropská komise. Od roku 2026 se také na starší obnovitelné zdroje energie bude vztahovat pravidlo, že v době

záporných cen elektřiny na trhu se provozní podpora nevyplácí.

Vláda bude také podporu vyplácet na nižší úrovni než dosud, aby byla v souladu s tím, jakou veřejnou podporu Česku schválila Evropská komise. V současnosti je vnitřní výnosové procento pro solární elektrárny uvedené do provozu v letech 2006 a 2012 stanoveno na 8,4 procenta, podle Ministerstva financí je to ale horní hranice a vnitřní výnosové procento může v souladu s evropskými pravidly klesnout až na 6,3 procenta.

V příštím roce tak na Slovensku stoupne základní sazba daně z přidané hodnoty (DPH) na 23 z nynějších 20 procent. Současně na pět z deseti procent klesne DPH na některé potraviny, jejichž zbytek bude zatížen novou 19procentní sazbou DPH. V nejnižší sazbě DPH budou nově také ubytovací služby, knihy a tisk.

Slovenský konsolidační balíček

Slovenský parlament schválil konsolidační balíček, který předpokládá zejména zvýšení některých daní a zavedení nové daně z finančních transakcí. Vládní návrhy opatření v hodnotě 2,7 miliardy eur (68 miliard korun) poslanci podle očekávání upravili.

Po podpisu prezidenta Petera Pellegriniho v příštím roce na Slovensku stoupne základní sazba daně z přidané hodnoty (DPH) na 23 z nynějších 20 procent. Současně na pět z deseti procent klesne DPH na některé potraviny, jejichž zbytek bude zatížen novou 19procentní sazbou DPH. Oproti původnímu návrhu budou v nejnižší sazbě DPH také ubytovací služby, knihy a tisk.

Na 24 z nynějších 21 % stoupne sazba daně z příjmů pro právnické osoby s příjmy nad pět milionů eur (126 milionů Kč) ročně. Naopak malým firmám míra zdanění zisků klesne. Stovky milionů eur ročně chce slovenská vláda vybrat na nové dani z finančních transakcí, jež zatíží podnikatele a další právnické osoby, mezi kte-

moje .kdpcr.cz

ré patří také různé nevládní organizace. Této dani budou na Slovensku podléhat například až na výjimky všechny odcházející platby z bankovních účtů právnických osob.

Konsolidační balíček, který ve slovenské sněmovně na začátku října prosadila vládní koalice, počítal původně také například se škrty v růstu platů zdravotníků. Kvůli tomu rezignovala ministryně zdravotnictví Zuzana Dolinková. Její nástupce v úřadu Kamil Šaško společně s prezidentem Pellegrinim oznámili, že vláda navrhne v porovnání s konsolidačním balíčkem vyčlenit na platy zdravotnického personálu dodatečných více než 100 milionů eur (2,5 miliardy korun).

Konec kolků ušetří stamiliony ročně, ale při převodu nemovitostí je ve hře ztráta času i peněz

Od Nového roku bude používání kolků v Česku minulostí. Veškeré soudní a správní poplatky budou od 1. ledna nově hrazeny pouze elektronickými nebo hotovostními způsoby. Zrušení této zastaralé platební metody by mělo státu ušetřit desítky milionů korun ročně. Advokát Jakub Zámyslický z kanceláře ROWAN LEGAL však varuje před riziky, která tato změna přinese při nemovitostních transakcích. Podle něj hrozí, že kvůli nesprávnému hrazení poplatků bude docházet k prodlužování, v extrémních případech dokonce k zastavování vkladových řízení.

Kolky se v České republice definitivně přestanou používat s koncem roku 2024. Od 1. ledna 2025 tedy tímto způsobem nebude možné platit soudní ani správní poplatky. Stát tuto změnu realizuje v rámci modernizace a digitalizace státní správy s cílem minimalizovat zbytečné náklady. Oficiální data totiž ukazují, že jen na samotný tisk a distribuci kolků bylo v letech 2014 až 2021 vynaloženo více než půl miliardy korun. Zrušení kolků by mělo generovat úspory a zároveň přispět k větší transparentnosti a bezpečnosti platebního styku.

V souvislosti s koncem kolků se však objevují i oprávněné obavy. „Kolky představovaly efektivní nástroj zajištění při nemovitostních transakcích a garantovaly, že správní poplatek bude katastrálnímu úřadu uhrazen, čímž se eliminovalo riziko zastavení vkladového řízení kvůli neuhrazení poplatku. S jejich zrušením však zmizí praxe, kdy smluvní strany při podpisu smlouvy rovnou podepisují i návrh na vklad práva do katastru nemovitostí a na něj přilepí příslušné kolky. To zajišťovalo, že poplatek byl uhrazen okamžitě při podání návrhu, a nebylo nutné dodatečně kontrolovat jeho zaplacení,“ vysvětluje Jakub Zámyslický, advokát z kanceláře ROWAN LEGAL.

Další způsoby úhrady poplatků zůstávají nadále beze změn. Do budoucna bude možné využít platby kartou, v hotovosti na katastrálních pracovištích nebo bezhotovostním převodem. Všechny tyto způsoby ale znamenají, že strany přijdou o možnost uhradit poplatek současně s uzavřením smlouvy. Advokát ROWAN LEGAL se domnívá, že tím vzniká riziko, že návrh na vklad bude podán bez úhrady příslušného poplatku. V takové situaci se může snadno stát, že podávající strana záměrně či nedopatřením opomene poplatek uhradit, nebo, pokud se jedná o třetí stranu, nebude mít povinnost poplatek uhradit vůbec.

„V případě, že poplatek nebude uhrazen včas, vystavují se strany riziku prodloužení nebo dokonce zastavení celého vkladového řízení. Katastrální úřad sice v takovém případě zašle účastníkům řízení výzvy k úhradě, pokud ale strany i přesto poplatek nezaplatí, může dojít ke zpoždění, a v extrémních případech i ke zrušení celé transakce,“ varuje advokát Zámyslický s tím, že rychlý zápis vkladu je často nutný pro čerpání úvěru nebo plnění závazků vůči třetím stranám.

Absence kolků tak bude znamenat větší nároky na katastrální úřady i na strany vkladového řízení. Úřad bude muset v případě nezaplacení poplatku vyzývat k jeho úhradě. Smluvní strany by pak měly věnovat více času a úsilí kontrole toho, zda řízení probíhá opravdu tak, jak má. „Smluvní strany by měly pečlivě sledovat stav řízení online a v případě potřeby poplatek uhradit, i když to podle dohody měla provést druhá strana,“ doporučuje advokát Jakub Zámyslický z ROWAN LEGAL.

Zprostředkovatelem pojištění se rázem stane více firem,

Soudní dvůr EU totiž rozšířil definici

Poskytovatelé zboží a služeb, kteří budou svým zákazníkům nabízet možnost pojištění, mohou nově podléhat zákonu o distribuci pojištění a zajištění. Soudní dvůr Evropské unie totiž v rozhodnutí ve věci C 633/20 uvedl, že pod pojem „zprostředkovatel pojištění“ spadá právnická osoba, která svým zákazníkům nabízí, aby se účastnili skupinového pojištění, které předem uzavřela s pojišťovnou, přičemž tato účast zakládá na straně zákazníků nárok na pojistná plnění. A za tuto činnost právnická osoba obdrží odměnu, zpravidla od zákazníka nebo pojišťovny. Co to bude nově pro poskytovatele příslušných služeb či zboží znamenat?

Na základě tohoto rozhodnutí je projednávána novela zákona o distribuci pojištění a zajištění (ZDPZ), která by měla být účinná do šesti měsíců od vyhlášení zákona. Dle dostupných informací byl návrh zákona schválen Poslaneckou sněmovnou 18. září 2024 a nyní pokračuje v dalším legislativním procesu. „Nově se tak práva a povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů budou týkat i těch, kteří (jako pojistník) svým zákazníkům nabízí účast na pojištění, které předem uzavřeli s pojišťovnou. Tedy i například mnohých zasilatelů, dopravců či rejdařů, kteří vedle přepravy samotné nabízí svým zákazníkům i možnost se pojistit zpravidla z titulu takzvaného zbožového pojištění nebo mnohých leasingových společností, které současně, za určitých podmínek, nabízejí takzvané pojištění povinného ručení vozidel či prodejců zboží nabízejících pojištění prodloužené záruky elektroniky a podobně (často označováno jako takzvané skupinové pojištění, flotilové pojištění a podobně),“ uvádí Alice Kubová Bártková z poradenské společnosti Rödl & Partner. V souladu se shora uvedeným rozsudkem navrhovaná úprava stanoví, že pojistníci provádějící tuto činnost musí dodržovat pravidla uvedená v příslušné směrnici EU a příslušném zákoně. Budou tedy muset získat patřičné povolení, dodržovat interní pravidla, mít odbornou způsobilost a splňovat povinnosti týkající se informací a jednání. Tito pojistníci budou evidováni v registru vedeném Českou národní bankou, která bude v dané oblasti ve vztahu k nim také dohledovým orgánem.

Bude tedy třeba, aby u podnikatelů, kteří tímto způsobem budou pojištění zprostředkovávat, příslušní zaměstnanci a odpovědné osoby splňovali podmínky odborné způsobilosti podle ZDPZ. Těmi jsou kromě dosažení určité úrovně vzdělání také získání odborných znalostí a dovedností pro distribuci pojištění do-

ložené osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky nebo osvědčením o absolvování vhodného vzdělávání nebo vhodné praxe. Tuto zkoušku zajišťuje Česká národní banka ve spolupráci s Ministerstvem financí. Podnikatelé si také budou muset obstarat povolení pro výkon dané činnosti a registraci u ČNB.

„Co se týče subjektů již v daném odvětví pojištění činných, budou mít podle důvodové zprávy možnost si do dvou let od účinnosti novely vzdělání a další podmínky doplnit. Mimo odpovědnosti za pečlivé sjednání pojištění a za škodu vzniklou jeho nepečlivým sjednáním pak zákon stanoví i veřejnoprávní sankce za nedodržení těch závažnějších povinností. Zde hrozí pokuta až do výše 10 milionů korun,“ uzavírá Alice Kubová Bártková z poradenské společnosti Rödl & Partner.

Zahraniční pracovníci se mohou od ledna

firmám prodražit až o miliony měsíčně

Od ledna 2025 se změní pravidla pro mzdy zahraničních pracovníků v Česku. Zodpovědná ministerstva se již předběžně dohodla na úpravě mzdového kritéria v Programu kvalifikovaný zaměstnanec, a to nahrazení minima ve výši 1,2násobku zaručené mzdy, která bude od 1. ledna zrušena, novým kritériem ve výši 1,4násobku minimální mzdy. Od ledna se navíc minimální mzda výrazně navýší o 1 900 Kč.

Pro splnění podmínek Programu by tak firmy musely nabídnout cizincům mzdu od 29 120 Kč hrubého (bez příplatků např. za směnný provoz), což je výrazný nárůst oproti současným mzdám. Firmy pak také musí samozřejmě navýšit mzdy i českým zaměstnancům. Tento krok může mít negativní dopad na podniky, protože s těmito náklady navíc od ledna vůbec nepočítají, jak upozorňuje personální agentura Hofmann Personal. „Většina výrobních firem se v současné době pohybuje v garantovaných základech mezd mezi 23 000 a 26 000 Kč, a pokud by se základy měly skokově dostat na 29 120 Kč, bylo by to pro ně naprosto likvidační. Navíc s tím vůbec nepočítají, nemají toto navýšení v budgetech, ani o tom nevědí. Týkalo by se to samozřejmě všech jejich zaměstnanců,“ říká Gabriela Hrbáčková, ředitelka Hofmann Personal.

Aktuálně chystaná změna se týká pravidel vládního Programu kvalifikovaný zaměstnanec, přes který do Česka za prací míří tisíce cizinců. Ti zde pracují například jako řidiči, skladníci nebo obsluhují stroje v průmyslových závodech. Na trhu je dlouhodobě nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, ale i další pracovní síly, kterou výrobní, logistické, potravinářské, subdodavatelské řetězce v automotive, zpracovatelské společnosti a další nahrazují právě zahraničními pracovníky. Pro provoz, výrobu a celkový chod firmy jsou tito zaměstnanci naprosto klíčoví. Gabriela Hrbáčková dále dodává: „Pokud by se opravdu takto radikálně navýšilo mzdové kritérium pro pracující cizince, bude to z velké míry znamenat konec Programu kvalifikovaný zaměstnanec. Přitom program je nyní pro firmu jediná možnost nabírat větší počet zahraničních pracovníků a dodržovat všechny legální postupy.“

Novela zákoníku práce přináší změny v rodičovské dovolené

jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele

Novela zákoníku práce, která pravděpodobně nabude účinnosti počátkem roku 2025, přináší mimo jiné některé novinky v rodičovských dovolených. Podívejme se na dopady, které bude pro zaměstnance a zaměstnavatele v této oblasti mít, a na možnosti, kterých mohou zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé využít.

„Za zásadní považuji zvlášť povinnost zaměstnavatele garantovat zaměstnanci na rodičovské dovolené návrat na stejnou pracovní pozici do dvou let věku dítěte,“ uvádí řídící partnerka kanceláře Valíček & Valíčková Irena Valíčková. „Stávající právní úprava se totiž vztahovala pouze na mateřskou dovolenou, po skončení rodičovské dovolené neměli zaměstnanci, v tomto případě obvykle matky, na návrat na původní místo zákonný nárok.“

Podle novely zákoníku práce budou moci zaměstnanci v průběhu rodičovské dovolené také vykonávat pro původního zaměstnavatele na základě DPP či DPČ stejnou práci jako předtím, než mateřskou dovolenou nastoupili. „Současná úprava to neumožňovala, což zaměstnavatelé obcházeli tím, že dohody uzavírali na papírově jiný druh práce, ačkoli náplň zůstala stejná,“ vysvětluje Irena Valíčková. „Teď mohou postupovat zcela legálně, přičemž zaměstnankyně určitě přivítají, že i při rodičovské dovolené budou mít možnost přivýdělku z činnosti, kterou ovládají, a udrží si během ní pracovní kvalifikaci, stejně jako sociální kontakt s kolegy na pracovišti.“

Zaměstnavatelům poskytuje novela větší flexibilitu při sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou s pracovníky, kteří jejich zaměstnance na mateřské nebo rodičovské dovolené dočasně zastupují. Dosud platilo, že takovou smlouvu mohli s každým pracovníkem uzavřít pouze třikrát, zatímco nové ustanovení omezení týkající se počtu pracovních poměrů na dobu určitou a jejich opakování ruší.

„Zaměstnavatelé tak budou moci pružněji reagovat na aktuální situaci podniku a krátkodobé smlouvy na zástup zaměstnanců na rodičovské dovolené uzavírat tak často, jak potřebují, s celkovou limitací devíti let,“ dodává Irena Valíčková. „Na druhé straně ani novela neodstranila nejčastější pochybení zaměstnavatelů, kdy smlouvy na dobu určitou překračovaly v součtu povolené tři roky. Toto omezení v zákoně zůstalo, ačkoli je zřejmé, že zástup za zaměstnankyni, která před porodem čerpala mateřskou dovolenou a po porodu bude rodičovskou dovolenou čerpat v plném rozsahu, maximální tříletý limit pro sjednání pracovního poměru překročí.“

V mateřské dovolené, určené primárně na přípravu matky před porodem a následné zotavení, novela zákoníku práce pro zaměstnance ani zaměstnavatele zásadní změny nepřináší. Novinky se vztahují k rodičovské dovolené, určené pro výchovu dětí do tří let, a zahrnují výhody jak pro zaměstnance (garantovaný návrat na původní pracovní místo, možnost pokračovat v práci u stejného zaměstnavatele na základě DPP či DPČ), tak pro podniky (řetězení pracovních poměrů na dobu určitou). „Zaměstnavatelé by měli změny v zákoníku práce zohlednit v personální praxi podniku tak, aby počítala s návratem po rodičovské dovolené, stejně jako s dohodami, které budou uzavírat se zaměstnankyněmi, které ji čerpají, a s pracovníky, kteří je na základě smluv na dobu určitou zastupují,“ uzavírá advokátka Irena Valíčková, řídící partnerka kanceláře Valíček & Valíčková.

Je dobíjení elektrických vozidel dodáním zboží?

SDEU ve svém nedávném rozhodnutí vyjasnil trend v aplikaci DPH u čerpání pohonných hmot hrazených petrokartami a blíže popisuje fungování komisionářských struktur.

Tomáš Brandejs

Daňový poradce, č. o. 3191, Deloitte

„Podle rozhodnutí Soudního dvora EU (dále též jen „Soudní dvůr“) ze dne 17. října 2024 ve věci  C-60/23 Digital Charging Solutions GmbH, generální advokát T. Ćapeta, musí být článek 14 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění pozdějších předpisů, vykládán v tom smyslu, že dodávka elektřiny za účelem dobití elektrického vo-

zidla na dobíjecím bodě, který je součástí veřejné sítě takových bodů, představuje dodání zboží ve smyslu prvního z těchto ustanovení.

Článek 14 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2009/162, ve spojení s čl. 15 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění pozdějších předpisů, musí být vykládán v tom smyslu, že dobíjení elektrického vozidla v síti veřejných dobíjecích bodů, k níž má uživatel přístup prostřednictvím předplatného sjednaného s jinou společností, než je provozovatel této sítě, znamená, že spotřebovaná elektřina se považuje za dodanou nejprve provozovatelem uvedené sítě společnosti, která nabízí přístup k této síti, a následně uvedenou společností tomuto uživateli, byť si množství, čas a místo dobíjení, jakož i způsob využití elektřiny zvolí uživatel, pokud tato společnost jedná vlastním jménem, ale na účet uživatele v rámci komisionářské smlouvy ve smyslu čl. 14 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/112, ve znění pozdějších předpisů.“

Rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-60/23 Digital Charging Solutions (DCS) se týká určení, zda dobíjení elektrických vozidel je dodáním zboží, a pokud ano, kdo ho z pohledu DPH provozovateli vozu dodává. Společnost DCS svým zákazníkům dávala

k dispozici mobilní aplikaci umožňující získat aktuální informace o dostupnosti dobíjecích míst, vyhledávání vhodných dobíjecích míst apod. Za tím účelem DCS uzavřela smlouvy s provozovateli dobíjecích míst, kteří dodávali elektřinu. Pokud došlo k čerpání elektřiny, DCS ji provozovateli dobíjecí stanice uhradila a uživateli vozu pak na měsíční bázi vyfakturovala. Kromě toho uživateli DCS fakturovala měsíční paušální odměnu za mobilní aplikaci, a to i kdyby nebylo v daném měsíci uživatelem vozidlo nabíjeno. Soudní dvůr nejprve připomenul, že dobíjení elektromobilu dodáním zboží je. To již jasně vyplývá ze staršího judikátu C-282/22 Dyrektor Krajowej Informacji Skarbowej.

Následně přišel s tvrzením, že původní judikatura Soudního dvora, která se týká dodání pohonných hmot hrazených petrokartami, se na společnost Digital Charging Solutions neaplikuje. Důvodem je to, že DCS za své služby nefakturuje úrok. Soud tak o zásadní odlišnosti oproti judikatuře na dodání PHM přesvědčila neexistence úvěrového mechanismu, respektive faktické účtování pevného poplatku, který nezávisí na množství elektřiny dodané uživateli nebo na počtu procesů dobíjení.

Pro určení hospodářské reality Soudní dvůr vyšel z předpokladu, že společnost DCS vystupovala jako zprostředkovatel. Tedy dle Soudního dvora jako osoba jednající svým jménem na účet jiného. Přezkoumal, zda jsou splněny potřebné parametry a neshledal, že by aplikaci komisionářské struktury něco bránilo. Dle jeho názoru uplatnění fikcí dvou plnění v případě komisionářských struktur nebrání ani to, kdyby služby DCS, za které účtuje paušální poplatek, představovaly vedlejší plnění ke zprostředkované elektřině. Soud nicméně tyto služby považuje za samostatné plnění, velmi trefně určil, proč tomu tak je: jejich zahrnutí k elektřině bylo umělé například proto, že by se musela hodnota poplatku poměrně členit dle toho, v jakých členských státech bylo v daném měsíci dobíjeno.

Rozhodnutí ve věci C-60/23 Digital Charging Solutions je zásadní mimo jiné proto, že vyjasňuje trend v aplikaci DPH u čerpání PHM hrazených petrokartami a blíže popisuje fungování komisionářských struktur.

Soud u dobíjení elektromobilů vnímá zásadní odlišnost oproti judikatuře na dodání PHM v neexistenci úvěrového mechanismu.

Rozhodnutí Soudního dvora EU (dále též jen „Soudní dvůr“) ze dne 17. října 2024 ve věci  C-60/23 Digital Charging Solutions GmbH, generální advokát T. Ćapeta, http://eur-lex.europa.eu

„Směrnice 2006/112/ES – Články 14 a 15 – Dobíjení elektrických vozidel – Dobíjení prostřednictvím zařízení, které poskytuje společnost a umožňuje přístup k síti dobíjecích bodů provozovaných různými provozovateli – Kvalifikace plnění pro účely DPH – Dodání zboží – Převod na základě komisionářských smluv“

Související ustanovení:

§ 14 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“)

Související rozhodnutí:

C-185/01 Auto Lease Holland C-235/18 Vega International

Účelnost mezinárodního dožádání je klíčová pro posouzení jeho vlivu na běh lhůty pro stanovení daně

Nejvyšší správní soud se zabýval případem dodržení zákonných lhůt, kdy správce daně může stanovit nebo přezkoumat daň. Tato otázka se stala jádrem sporu mezi daňovým subjektem a správcem daně v případě, kdy v březnu roku 2019 zahájil správce daně u daňového subjektu daňovou kontrolu zaměřenou na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017.

Během této kontroly bylo zjištěno, že daňový subjekt zahrnul do nákladů částku za pronájem závitové brusky, kterou si pronajímal od britské společnosti a která byla vyrobena v Německu. Správce daně ověřil, že úhrady nájemného byly prováděny na účet zprostředkovatele a nikoli přímo britské společnosti. Tento fakt vyvolal podezření ohledně skutečné povahy obchodního vztahu mezi daňovým subjektem a dalšími společnostmi.

Aby správce daně ověřil pravost nájemního vztahu a další okolnosti týkající se pronájmu brusky, obrátil se v průběhu daňové kontroly na zahraniční správce daně, konkrétně na německé a britské daňové orgány. V rámci této mezinárodní spolupráce žádal o potvrzení, zda britská společnost evidovala závitovou brusku v majetku, jakým způsobem ji využívala a zda byly případné výnosy z tohoto majetku řádně zdaněny. Tato žádost o mezinárodní spolupráci byla odeslána před uplynutím lhůty pro stanovení daně. To mělo klíčový význam, protože podle daňového řádu staví mezinárodní dožádání běh lhůty

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

pro stanovení daně. Daňový subjekt se však bránil tím, že žádost o výměnu informací byla zjevně nadbytečná a účelová, a proto by neměla mít vliv na běh lhůty. Jedním z hlavních argumentů bylo, že pro stavění běhu lhůty musí být splněny dvě podmínky. Za prvé musí existovat objektivní potřeba mezinárodní spolupráce, tedy situace, kdy správce daně nemůže potřebné informace získat vlastní činností. Za druhé musí být požadované informace relevantní a nesmí být zjevně nadbytečné.

Krajský soud později dospěl k závěru, že správce daně první podmínku splnil, tedy že existovala objektivní potřeba mezinárodního dožádání. Správce daně se pokoušel získat informace, které by nemohl zjistit vlastní činností, například o tom, zda britská společnost evidovala brusku ve svém majetku nebo zda z tohoto majetku generovala zdanitelné výnosy. Krajský soud nevyhověl ani námitkám, které se týkaly druhé podmínky pro stavění lhůty – tedy že informace požadované mezinárodním dožádáním nesměly být nadbytečné.

Daňový subjekt však tyto závěry soudu rozporoval. Soud se podle něj nevypořádal s otázkou nadbytečnosti a podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ve své stížnosti uvedl, že krajský soud opomněl odpovědět na klíčovou otázku, zda byla druhá podmínka splněna, a že tak nebylo možné ověřit, proč soud považoval dotazy správce daně za relevantní. Další námitky směřovaly k tomu, že správce daně měl nejprve použít jiné prostředky, například provést výslech svědka, a až následně se obrátit na britského správce daně, pokud by informace nemohl získat jiným způsobem. Podle daňového subjektu je opačný postup nesprávný a znamenal by, že mezinárodní dožádání nemohlo stavět běh lhůty pro stanovení daně.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Daňový subjekt namítal, že mezinárodní dožádání nesplňovalo zákonné podmínky pro přerušení běhu lhůty pro stanovení daně. NSS se shodl na tom, že zákonnost daňové kontroly závisí na tom, zda byla zahájena před uplynutím lhůty pro stanovení daně. Pokud lhůta uplynula, jakékoliv následné úkony správce daně, včetně zahájení daňové kontroly, postrádají právní základ.

Připomněl, že podle daňového řádu „ daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.“ Na běh lhůty pro stanovení daně ovšem mohou mít vliv skutečnosti, s nimiž zákon spojuje její přerušení nebo stavění. K přerušení dochází mimo jiné zahájením daňové kontroly. Daňový řád také udává, že „ byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn “. Stavění lhůty má zase za následek také mezinárodní

moje .kdpcr.cz

dožádání. Podle daňového řádu „ lhůta pro stanovení daně neběží po dobu ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci “. Zároveň platí omezení, že lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku dle prvního odstavce. Podle daňového řádu je tak mezinárodní dožádání způsobilé ovlivnit běh lhůty pouze tehdy, pokud je splněna objektivní potřeba získání informací z cizího zdroje, které nelze získat vlastní činností správce daně. Zároveň musí být tyto informace nezbytné pro zjištění skutkového stavu.

V projednávaném případě daňový subjekt tvrdil, že tyto podmínky splněny nebyly, což Nejvyšší správní soud považoval za klíčovou otázku. Krajský soud se však podle NSS dopustil chyby tím, že neřešil dostatečně námitky daňového subjektu týkající se objektivní potřeby mezinárodního dožádání. Soud sice v rozsudku popsal dotazy, které správce daně zaslal britskému správci, a uvedl, že tyto dotazy nebylo možné nahradit pouze výslechem svědka, ale nepřezkoumal, zda byla tato mezinárodní spolupráce skutečně nezbytná v daném okamžiku. NSS ve svém rozhodnutí zdůraznil, že krajský soud opomenul posoudit námitku daňového subjektu, že výslech svědka proběhl až po několika týdnech od mezinárodního dožádání, což podle daňového subjektu zpochybňuje potřebu mezinárodní spolupráce v té době.

Významným bodem byla podle NSS absence úvah o účelnosti informací, které byly požadovány prostřednictvím mezinárodního dožádání. NSS uvedl, že účelnost těchto úkonů je klíčová pro posouzení jejich vlivu na běh lhůty pro stanovení daně. Soudní praxe zdůrazňuje, že žádný úkon správce daně, včetně mezinárodního dožádání, nesmí být činěn formálně jen za účelem prodloužení daňového řízení. Úkony musí být činěny s cílem objasnění věci a nesmí vést ke zbytečným průtahům. NSS odkázal na několik předchozích rozsudků, které stanoví, že je třeba posoudit, zda daný úkon skutečně přispívá k dosažení cíle daňového řízení, tj. správného stanovení daňové povinnosti. NSS proto konstatoval, že krajský soud neposoudil účelnost mezinárodního dožádání, přestože to bylo zásadní pro posouzení jeho vlivu na běh lhůty. Proto rozhodnutí krajského soudu označil za nepřezkoumatelné a vrátil mu věc zpět k dalšímu řízení.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 9 Afs 122/2024, dostupné na www.nssoud.cz

a rodinných zájmů

Příjem z prodeje nemovitosti je osvobozen u takového poplatníka, který v nemovitosti fakticky bydlel a měl zde bydliště, tedy centrum svých osobních

Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda příjmy z prodeje rodinného dvojdomku, který byl vlastněn daňovým subjektem, byly osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, jak stanovuje zákon o daních z příjmů.

Včervnu roku 2019 podal daňový subjekt řádné daňové přiznání za rok 2018, kde neuvedl příjmy z prodeje dvojdomku. Dvojdomek se skládal ze dvou částí a daňový subjekt věřil, že příjem z jeho prodeje byl osvobozen od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Toto ustanovení stanoví, že příjmy z prodeje nemovitostí mohou být osvobozeny od daně za určitých podmínek, zejména pokud prodávající v nemovitosti bezprostředně před prodejem bydlel. Správce daně však zahájil řízení k odstranění pochybností, protože pochyboval, zda daňový subjekt skutečně splnil podmínku osvobození příjmů od daně, zejména zda měl v prodávané nemovitosti bydliště. Postupně se ukázalo, že neobýval celou nemovitost, konkrétně jednu část dvojdomku. Na základě těchto zjištění podal daňový subjekt dodatečné daňové přiznání, ve kterém zdanil polovinu příjmu z prodeje dvojdomku. Nadále však trval na tom, že druhá část dvojdomku byla obývána, a tudíž splnil podmínku pro osvobození od daně. Toto však správce daně nepřijal. Daňový subjekt v průběhu daňového řízení argumentoval tím, že dvojdomek byl postaven za účelem bydlení pro něj a jeho rodinu, přičemž měl v úmyslu jednu část dvojdomku obývat s partnerem a druhou část měl v úmyslu poskytnout svým dětem. Když se však děti rozhodly zůstat ve svých vlastních bydlištích, rozhodl se prodat pravou část dvojdomku. Zájemce o koupi však projevil zájem koupit dvojdomek jako celek, což vedlo daňový subjekt k rozhodnutí prodat i levý dům, ve kterém údajně doposud bydlel. Případ tak posunul ke krajskému soudu.

Krajský soud však žalobu daňového subjektu zamítl. Ztotožnil se s názorem správce daně, že daňový subjekt neprokázal splnění podmínky, kdy měl v prodávané nemovitosti bydliště bezprostředně před jejím prodejem. Soud se zabýval také pojmem bydliště, který je v tomto kontextu klíčový. Bydliště podle něj znamená stálé obývání nemovitosti, nikoliv pouze možnost ji obývat. Soud rovněž podrobně zkoumal svědecké výpovědi a další důkazy předložené daňovým subjektem a dospěl k závěru, že tyto výpovědi nebyly věrohodné a svědky nelze považovat za nezávislé, neboť měli k stěžovatelce osobní vztah. Současně zdůraznil, že důkazy týkající se spotřeby energií a vody v prodávané nemovitosti podporovaly závěr, že daňový subjekt nemovitost ve skutečnosti neobýval. Například spotřeba vody po údajném nastěhování daňového subjektu byla dokonce nižší než před tím, což podle soudu ukazovalo na to, že nemovitost nebyla trvale obývána.

Proti rozsudku krajského soudu podal daňový subjekt kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten označil za klíčové posouzení právního pojmu bydliště. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pro účely daní z příjmů je bydlištěm místo, kde má poplatník stálý byt a kde lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Nejedná se tedy pouze o fyzickou přítomnost v bytě, ale o dlouhodobý úmysl poplatníka toto bydlení využívat. Pojem „bydliště“ užitý například v § 2 odst. 4 zákona o daních z příjmů je nutno vykládat v souvislostech daného ustanovení. Toto ustanovení řeší otázku rezidenta a nerezidenta České republiky, tj. jeho vztah k České republice a rozsah jeho daňových povinností. Neřeší tedy pouhý pojem bydliště, ale výhradně pojem bydliště na území České republiky – tím se rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Stálým bytem se v kontextu zákona o daních z příjmů rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoli k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastní nebo pronajatý. Tento byt přitom může být poplatníkem pronajat (dočasně) jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka jej opět bez prodlevy používat. Úmysl poplatníka zdržovat se v tomto stálém bytě trvale se podle NSS posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu (žije-li v něm např. s manželkou, dětmi, rodiči či zda je byt využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity).

NSS zmínil také svou předchozí judikaturu, kde mimo jiné kon-

statoval: „ Podstatné pro posouzení „stálosti“ bytu je tedy možnost stěžovatele daný byt užívat bez jakéhokoliv omezení. Je třeba zdůraznit, že možnost byt užívat neznamená povinnost nepřetržité fyzické přítomnosti v tomto bytě. Jedná se pouze o možnost využívání bytu podle vlastního uvážení. Jak vyplývá ze správního spisu, správce daně zjistil, že stěžovatel je hlášen jako osoba bydlící v bytě (…), přičemž práva a povinnosti k uvedenému bytu měli jeho rodiče. Podle údajů v centrální evidenci obyvatel má stěžovatel na této adrese hlášen trvalý pobyt. Podle výpovědi svědka Z. B. (…) není stěžovatel nijak omezován v užívání bytu svých rodičů, kde má hlášen trvalý pobyt. Z těchto skutečností podle Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že stěžovatel měl možnost byt svých rodičů užívat ve výše uvedeném smyslu, ačkoliv se převážnou část zdaňovacího období roku 2011 zdržoval ve Spojených arabských emirátech.“

Celou definici stálého bytu, resp. bydliště v ČR, však podle NSS nelze bez dalšího automaticky převzít pro aplikaci pojmu bydliště v § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Je třeba vycházet ze smyslu daného ustanovení. V rozsudku NSS z roku 2014 například „Účelem osvobození od daně z příjmů v případě ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů je, jak již ostatně uvedl též odvolací orgán, zejména umožnění mobility občanů, tj. umožnění rychlejšího uspokojení bytové potřeby při přestěhování, jak z důvodu změny zaměstnání, tak z jiných např. sociálních či osobních důvodů. Lze tedy dovodit, že důvodem tohoto osvobození je podpora možnosti jednoduššího stěhování za prací (a tím i zaměstnanosti) při současné eliminaci spekulativního prodeje.“

Smyslem osvobození příjmu z prodeje je osvobodit takového poplatníka, který v rodinném domě či bytě skutečně fakticky bydlel, tzn. měl zde bydliště – centrum svých osobních a rodinných zájmů. Využíval-li tuto nemovitost k jinému účelu, osvobození dle uvedeného ustanovení nelze uplatnit a je třeba u příjmů z prodeje uplatnit obecný časový test (5 let) pro osvobození dle zákona o daních z příjmů. Nejvyšší správní soud také dodal, že skutečnost, že je někdo v určité nemovitosti úředně přihlášen k trvalému pobytu, automaticky neznamená, že zde skutečně bydlí. Stejně tak naopak, poplatník, který v určité nemovitosti přihlášen k trvalému pobytu není, může prokázat, že v ní skutečně bydlel, a prokázat tak splnění podmínek pro osvobození od daně. To se však v projednávaném případě prokázat nepodařilo.

Nejvyšší správní soud tak uzavřel, že krajský soud i správní orgán postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a že výpovědi svědků byly hodnoceny objektivně. Z hlediska právního postavení daňového subjektu současně nebylo prokázáno, že by v nemovitosti skutečně bydlel způsobem, který by umožnil osvobození od daně. Na základě uvedených úvah tak došel k závěru, že námitky daňového subjektu nebyly důvodné a krajský soud rozhodl správně.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 220/2023, dostupné na www.nssoud.cz

Nejvyšší správní soud se zabýval posouzením plateb „świadczenia“ při zprostředkování práce polských horníků

V roce 2015 se daňový subjekt rozhodl zaměstnat polské horníky pro práci na svých zakázkách. Tito zaměstnanci byli placeni sjednanou mzdou, přičemž jejich zaměstnání zprostředkovala polská společnost. Tato společnost poskytovala horníkům určité platby nazývané „świadczenia“, které byly kompenzací za náklady spojené s jejich vysláním do zahraničí. Celý tento systém fungoval na základě občanskoprávního vztahu mezi horníky a polskou společností, která tyto platby zajišťovala.

Na základě provedené daňové kontroly však finanční úřad dospěl k závěru, že zmíněné „świadczenia“ představují zdanitelný příjem horníků ve smyslu českého zákona o daních z příjmů. Podle zákona měly být tyto příjmy zdaněny. Správce daně proto vydal v roce 2020 dodatečný platební výměr, ve kterém daňovému subjektu přikázal uhradit daň z příjmů fyzických osob za rok 2015 ve výši přes 12,5 milionu Kč včetně penále.

Daňový subjekt proto podal žalobu ke krajskému soudu. Ten se však přiklonil na stranu daňových orgánů a žalobu zamítl. Soud ve svém rozsudku mimo jiné odkázal na obdobnou kauzu z let 2013 a 2014, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl ve prospěch daňových orgánů. V obou případech se řešila stejná otázka – zdanění „świadczeń“ vyplácených polským horníkům.

V rozhodnutí Krajského soudu bylo klíčové zjištění, že platby označované jako „świadczenia“ byly ve skutečnosti vypláceny z prostředků daňového subjektu prostřednictvím polské společnosti. Přestože polská společnost byla formálně uváděna jako plátce těchto kompenzací, soud zjistil, že ve skutečnosti tyto platby byly nedílnou součástí mzdy vyplácené daňovým subjektem. Podle soudu tak šlo o příjmy, které měly být zdaněny v souladu s českými daňovými předpisy.

Dalším důležitým bodem byla otázka smluvní volnosti. Daňový subjekt argumentoval, že smlouva mezi ním a polskou společností stanovovala odlišná pravidla pro vyplácení kompenzací a že tak mohl jednat v rámci smluvní volnosti. Krajský soud však tento argument odmítl s tím, že daňové předpisy jsou kogentní povahy a nelze se od nich smluvně odchýlit. Jinými slovy, smluvní volnost nemůže překonat povinnosti, které vyplývají z daňových zákonů.

Daňový subjekt se také odvolával na princip legitimního očekávání. Tvrdil, že v minulosti, konkrétně při daňové kontrole v roce 2001, byla jeho praxe schválena správními orgány, a tudíž očekával, že bude v budoucnosti postupovat stejným způsobem. Krajský soud však tento argument zamítl s tím, že jedna daňová kontrola z roku 2001 nemůže založit dlouhodobou správní praxi, na kterou by bylo možné legitimně spoléhat. Navíc byla dokumentace k této kontrole v roce 2021 skartována, což znemožnilo její podrobné přezkoumání.

Po tomto rozsudku daňový subjekt podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud však potvrdil závěry krajského soudu, že faktickým plátcem „świadczeń“

byl daňový subjekt, který je vyplácel prostřednictvím polské společnosti. Polští zaměstnanci vykonávali práci pouze pro daňový subjekt, který prostředky na výplatu „świadczeń“ poskytoval na český účet polské společnosti. Správní soud také potvrdil, že výše „świadczeń“ byla vázána na druh vykonané práce a počet odpracovaných směn, což nasvědčuje tomu, že měla povahu odměny za práci.

Nejvyšší správní soud se rovněž vypořádal s argumenty daňového subjektu ohledně odlišností mezi platbami polské společnosti a vyplácenými „świadczeń“. Tyto platby se mohly lišit, jelikož mohly obsahovat i odměnu za poskytované služby polské společnosti. Důležitým závěrem soudu bylo, že formální vyplácení „świadczeń“ z účtu jiné společnosti nemění fakt, že jejich plátcem byl daňový subjekt.

Daňový subjekt také zpochybňoval určení plátce daně ve vztahu k těmto plněním. Tvrdil, že plátcem daně by měla být jiná osoba než on, protože „świadczeń“ měla podle něj povahu příjmu souvisejícího s výkonem závislé činnosti pro jinou osobu. Nejvyšší správní soud však tuto argumentaci odmítl s tím, že daňový subjekt byl faktickým plátcem těchto plnění, a proto i plátcem daně.

Další námitka se týkala otázky legitimního očekávání na základě dřívější daňové kontroly. Nejvyšší správní soud ovšem potvrdil, že jediná daňová kontrola z roku 2001, na kterou se subjekt odvolával, nemohla založit ustálenou správní praxi, a tudíž ani legitimní očekávání. Dále soud upozornil na to, že nebylo možné ověřit předmět této kontroly, jelikož příslušný spis byl skartován. Soud zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně existence ustálené správní praxe tíží daňový subjekt, který však neprokázal, že správce daně v roce 2001 prověřoval tyto skutečnosti. Důkazy, které předložil, tedy podle NSS nedokládaly legitimní očekávání ohledně způsobu zdanění „świadczeń“. Na základě výše uvedených zjištění a argumentů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl ji.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 3 Afs 238/2023, dostupné na www.nssoud.cz

Zdroj: www.nssoud.cz

Sledujte Komoru daňových poradců

na sociální síti Linkedin

e-Bulletin

Zneužití práva a tvorba holdingu – svítá na lepší časy?

Na rozhodovací stůl Nejvyššímu správnímu soudu přistál další případ tzv. zneužití práva při tvorbě holdingové struktury. Dosavadní judikaturu bylo možné vnímat spíše negativně, a tak odborná veřejnost s napětím očekávala, jak dopadne další kauza. Tématu se v komentáři věnuje Jana Šejnohová, advokátní koncipientka ze společnosti BDO Legal.

NJana Šejnohová

Advokátní koncipientka, BDO Legal

ejvyšší správní soud ve věci žalobkyně FPPV s.r.o. přináší nový pozitivně laděný pohled na otázku vytváření holdingových struktur a zneužití práva. Dle našeho názoru tím dává poměrně jasně najevo, že nelze bez zkoumání konkrétních okolností házet všechny holdingové struktury do jednoho „pytle“ s názvem zneužití práva a automaticky doměřovat poplatníkům vysoké daně. Soud se v předmětném rozsudku zabýval případem společnosti, která byla správcem daně nařčena, že založila holdingovou strukturu výhradně za účelem získání daňové výhody. S názorem správce daně se však neztotožnil a uvedl, že společnost již v daňovém řízení dostatečným způsobem objasnila legitimní ekonomický účel založeného holdingu – nemohlo se tak jednat o zneužití práva. Nicméně soud dále zdůraznil, že je podstatné, aby

moje .kdpcr.cz

každý subjekt, který zakládá holdingovou strukturu, byl schopen prokázat, že tato slouží k dosažení ekonomických cílů, jako je například restrukturalizace, příprava na budoucí akvizice, centralizace správy majetku, vstup na nové trhy nebo ochrana rodinného majetku a nejde tak pouze o zastírání skutečného stavu ve snaze vyhnout se daňové povinnosti.

Tento rozsudek tak přináší podnikatelům větší jistotu při vytváření komplexních holdingových struktur. Zároveň však klade vyšší nároky na kvalitní dokumentaci jednotlivých kroků vedoucích k založení holdingové struktury.

Vzhledem k výše uvedenému vnímáme, že rozsudek Nejvyššího správního soudu představuje významný milník. Potvrzuje, že holdingové struktury mohou mít své legitimní opodstatnění a nemohou být automaticky považovány pouze za nástroje daňové optimalizace. Nelze taktéž opomenout skutečnost, že se jedná o jedno z prvních „pozitivních“ rozhodnutí v tomto směru. Závěrem dodáváme, že i když tento rozsudek představuje významný krok kupředu, je důležité si uvědomit, že každý případ je specifický a správce daně může nadále zkoumat jednotlivé případy zakládání holdingových struktur. Současně při jejich tvorbě doporučujeme nepodcenit „přípravnou“ fázi holdingu, v rámci níž zpravidla dochází ke genezi cílů, představ a myšlenek fungování samotné struktury. Není pak nic jednoduššího, než takto na papír zhmotněné myšlenky předložit při kontrole finančnímu úřadu a dát mu tak jasně najevo, že byl vytvořením holdingu od počátku sledován legitimní ekonomický cíl.

e Bulletin Komory daňov ých poradců ČR

Aktuálně z Finanční správy a účetnictví

Ministr fi nancí rozhodl o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení v zákonem stanovené lhůtě

Prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení v zákonem stanovené lhůtě se týká plátců DPH, kteří byli zasaženi povodněmi nebo záplavami v době od 12. září 2024, nebo těch, kterým kontrolní hlášení zpracovává osoba zasažená těmito událostmi. Promíjí se pokuta ve výši 1 000 Kč za opožděné podání kontrolního hlášení, pokud toto hlášení plátce podá dodatečně bez výzvy správce daně.

Správci daně v zasažených oblastech nebudou vydávat výzvy k podání kontrolního hlášení. Plátcům zasaženým povodněmi nebo záplavami tedy nevznikne povinnost uhradit pokutu ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč nebo 50 000 Kč, pokud kontrolní hlášení podají dodatečně v níže stanovené době. Na ostatní plátce se vztahují standardní povinnosti podle zákona o DPH včetně příslušných sankcí.

Plátce daně musí splnit dvě podmínky. Musí podat kontrolní hlášení nejpozději do 25. listopadu 2024 a dále informovat správce daně, že byl zasažen mimořádnou událostí, také nejpozději do 25. listopadu 2024. Prominutí pokuty se týká plátců, jejichž lhůta pro podání kontrolního hlášení spadá do období od 12. září 2024 do 31. října 2024. Prominutí se vztahuje i na plátce, kteří nebyli přímo zasaženi povodněmi, ale jejich kontrolní hlášení zpracovávala osoba (například externí účetní nebo daňový poradce), která povodněmi zasažena byla.

Oznámení lze správci daně zaslat buď datovou schránkou, prostřednictvím portálu www.mojedane.cz jako přílohu formuláře „Obecná písemnost“, nebo v listinné podobě poštou, nebo osobně na podatelně finančního úřadu. Oznámení nemá předepsanou formu. Finanční správa však nabízí vzor oznámení na svých webových stránkách, který mohou plátci využít. Pokud např. externí účetní nebo daňový poradce zpracovává kontrolní hlášení pro více plátců, může oznámení o zasažení mimořádnou událostí poslat buď jednotlivým místně příslušným správcům daně, nebo jen svému správci daně s tím, že přiloží seznam zastupovaných plátců.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

O prominutí dalších pokut ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč nebo 50 000 Kč mohou plátci požádat správce daně individuálně podle § 101k zákona o DPH. Zasažení plátce či jeho zmocněného zástupce povodněmi nebo záplavami je okolností, která je způsobilá ospravedlnit opožděné podání kontrolního hlášení. Správce daně tedy může podle konkrétní situace tyto pokuty zcela nebo zčásti prominout. S ohledem na odklad vydávání výzev by se mělo jednat o výjimečné případy, kdy povinnost hradit pokutu plátci vznikne a bude ted y o její prominutí svého správce individuálně žádat.

O prominutí lze podle podmínek stanovených v daňovém řádu žádat i u jiných sankcí, například u pokuty za opožděné podání daňového přiznání, úroku z posečkané platby daně či zálohy a podobně. Podání žádosti osobou postiženou povodněmi či záplavami je osvobozeno od správního poplatku.

V září proběhla akce „KRYŠTOF“

Podle Finanční správy se jednalo o úspěšnou kontrolně exekuční akci, na které se společně podílely Finanční úřad pro hlavní město Prahu a Celní úřad Praha Ruzyně. V rámci této akce bylo zajištěno zboží v hodnotě téměř čtyř milionů korun. Jednat se mělo převážně o spotřební elektroniku, u které nebyla přiznána daň z realizovaných dovozů, což vedlo k neoprávněnému zkrácení příjmů státního rozpočtu.

Ředitel Sekce výkonu daní GFŘ uvedl, že spolupráce mezi finanční a celní správou je klíčová pro ochranu ekonomických zájmů České republiky a zajištění spravedlivého daňového prostředí. Díky těmto opatřením je dle něj možné efektivně zasahovat proti subjektům, které se snaží vyhýbat daňovým povinnostem. Tím se mají nejen zvýšit příjmy státního rozpočtu, ale přispět také k rovnováze na trhu a spravedlivé soutěži pro podnikatele.

Akce byla podle Finanční správy výsledkem dlouhodobé spolupráce a je jednou z mnoha společných akcí, při jejichž realizaci byly do státní kasy odvedeny částky v řádu desítek milionů korun. Efektivita vymáhání dlužných částek se má zvyšovat z důvodu důsledného využívání výstupů z elektronické analýzy rizik, kdy se jedná nejen o vyhodnocování dat právnických osob v oblasti celního řízení v letecké nákladní přepravě, ale také o záchyty dlužníků na cestovním styku mezi cestujícími.

Potřebnou analýzu provedly oba úřady. Cílem bylo vytipovat rizikové subjekty, které pravidelně dovážely spotřební elektroniku v objemech dosahujících jednotek až desítek milionů korun za měsíc, ale neodváděly příslušné daně. Na základě informací poskytnutých celním úřadem byl vydán zajišťovací a následně exekuční příkaz, který vedl k zabavení spotřební elektroniky v hodnotě 3 965 676 Kč. Pokud subjekt neuhradí svůj daňový nedoplatek, zabavené zboží bude nabídnuto k prodeji v elektronické dražbě a výtěžek bude použit k pokrytí nedoplatků do státního rozpočtu.

Padlo obvinění za miliardové krácení daní

Finanční správa informovala o vyšetřování policistů Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a v yšetřování (NCOZ) rozsáhlého případu nelegálního dovozu zboží z Číny s daňovými úniky přesahujícími miliardu Kč. Vyšetřování, které probíhalo několik měsíců a bylo do jednoho roku ukončeno, vedlo k odhalení organizované skupiny osob zapojených do dovozu nezdaněného zboží, především elektroniky a oděvů, bez řádného odvedení daní.

Trestná činnost byla podle policie odhalena díky úzké spolupráci mezi ní, Celní správou a zahraničními partnery v rámci tzv. Daňové kobry. Ze zboží, které mělo být v rámci Evropské unie nelegálně distribuováno, nebyla dle jejích závěrů hrazena DPH, čímž měla vzniknout finanční škoda ve výši cca 1,2 miliardy Kč.

Ukončení tohoto případu má být důkazem efektivní spolupráce bezpečnostních složek na národní i mezinárodní úrovni, včetně spolupráce s evropským žalobcem. Organizovaná skupina, která měla stát za nelegálním dovozem, čelí obvinění z daňových úniků a účasti na organizované zločinecké skupině. Vyšetřování ukázalo, že nelegální aktivity měly zahrnovat systematické falšování f aktur a dalších dokumentů, které měly zakrýt skutečný původ a hodnotu dováženého zboží.

Na podzim roku 2023 byly v rámci akce s krycím názvem REJDAŘ zajištěny finanční prostředky na bankovních účtech (cca 17 milionů Kč) a v hotovosti (cca 2,5 milionu Kč), motorová vozidla, hodinky a více než 500 palet zboží různé povahy určeného k přímému prodeji v e-shopech.

Sedm fyzických osob je podle policie obviněno z trestných činů účasti na organizované zločinecké skupině a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Tři právnické osoby jsou stíhány pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny.

Spisový materiál s návrhem na podání obžaloby byl již předán evropské pověřené žalobkyni Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO). V případě pravomocného rozsudku hrozí obviněným fyzickým osobám tresty odnětí svobody až na 13 let.

19 moje .kdpcr.cz

ČSSZ upozornila zaměstnavatele na nejčastější chyby při podávání hlášení o dohodách o provedení

práce

Od 1. července 2024 je nově zaměstnavatel povinen předložit každý měsíc příslušné územní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu údaje o svých zaměstnancích pracujících na základě DPP. Těmito údaji jsou jméno a příjmení, rodné číslo, název zdravotní pojišťovny zaměstnance, datum nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání, datum skončení zaměstnání a výše příjmů, které těmto zaměstnancům za příslušný kalendářní měsíc zúčtoval. Tento výkaz musí být podáván elektronicky prostřednictvím formuláře „Výkaz příjmů zúčtovaných zaměstnavatelem zaměstnancům činným na základě DPP“. Zaměstnavatelé bez personálního a mzdového SW mohou využívat bezplatný formulář na ePortálu ČSSZ. Při vyplňování údajů však podle ČSSZ dochází k opakovaným chybám, které mohou vést k zamítnutí podání nebo zdržení jejich zpracování. K nejčastějším chybám v údajích o zaměstnancích patří chybná rodná čísla, například podání výkazů za více osob s jedním (stejným) rodným číslem nebo použití slovenského rodného čísla místo českého, ačkoliv má daný zaměstnanec přiděleno české číslo. Dále nesprávné vyplnění jména a příjmení, zejména časté je prohození jména a příjmení, uvedení neúplných nebo chybných údajů (např. „Nevím“, „Neuvedeno“, „Jméno“) nebo vyplnění shodných údajů v kolonkách pro jméno i příjmení.

Také rodné příjmení je v některých případech uvedeno nesprávně, zejména u provdaných žen. Běžně není třeba ho uvádět vůbec, povinným údajem k vyplnění je jen při přihlašování nového zaměstnance na DPP, není-li k dispozici rodné číslo. Mezi chyby týkaj ící se jmen patří přechýlení příjmení, například když je místo přechýleného příjmení uveden mužský tvar. Podání často obsahují zdrobněliny jmen, což znemožňuje automatické ztotožnění, nebo proložení písmen jmenných údajů mezerami.

Podle ČSSZ je potřeba dbát také na zvýšenou pozornost u více jmen či více příjmení, zde často bývá na podání DPP uvedeno pouze jedno z těchto jmen nebo jsou uvedena v prohozeném pořadí. Ve jmenných údajích DPP jsou doplněny nadbytečné výrazy, např. vysokoškolské a jiné tituly, slova jako „ml.“, „st.“, „DPP“, „dohoda“ apod., nemůže tedy dojít k automatizovanému ztotožnění.

Dochází také k uvedení nesprávného data nástupu do zaměstnání nebo chybné kódy DPP na e-Podání VPDPP u akce 1 (výkaz příjmů), akce 3 (skončení DPP s výkazem) nebo u akce 5 (storno), kdy zaměstnavatel uvede odlišné údaje oproti těm, se kterými DPP nahlásil a s nimiž je evidována v systémech ČSSZ. Dochází také k chybnému podání výkazu příjmů (akce 1) bez předchozího zaregis trování zaměstnance na DPP (prostřednictvím akce 2 – nástup na DPP s výkazem příjmů), kdy v systémech ČSSZ není nalezena žádná zaznamenaná DPP pro daného zaměstnance.

Zaměstnavatelé mohou správnost evidovaných údajů o pojistném vztahu a rodném čísle nebo evidenčním čísle pojištěnce zkontrolovat prostřednictvím služby „Seznam zaměstnanců účastných pojištění“ na ePortálu ČSSZ. Aby se předešlo problémům, doporučuje ČSSZ zaměstnavatelům, aby při podávání DPP věnovali zvýšenou pozornost vyplnění správných údajů. Pokud si nejsou jistí, doporučuje údaje kontrolovat například podle průkazu totožnosti zaměstnance. Vše podstatné má být shrnuto na stránkách webu ČSSZ, kde lze nalézt i odpovědi na nejčastější dotazy. V případě ostatních dotazů lze kontaktovat kteroukoliv správu sociálního zabezpečení nebo call centrum ČSSZ.

Zdroj: www.financnisprava.cz, www.cssz.cz

zvýhodněná cena pro DP 1633 Kč běžná cena 1814 Kč

Transferové ceny obsáhlý, komplexní a přehledný obraz o transferových cenách z pohledu OECD, EU, ČR i SR, nová kapitola o finančních transakcích

Z novinek vybíráme:

zvýhodněná cena pro DP 998 Kč běžná cena 1099 Kč

Daně z příjmů s komentářem aktuální znění zákonů o daních z příjmů a o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů pro zdaňovací období roku 2024 s komentáři, odkazy na judikaturu, zejména NSS a ÚS, heslovitý seznam pojmů zákona

Využijte možnosti doplnit si svoji odbornou knihovnu za zvýhodněné ceny pro daňové poradce.* Nakupujte v e-shopu KDP ČR .

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR Rozhovor e lletin Komor y daňov ých poradců ČR Komory daňových 11 /2024

zvýhodněná cena pro DP 333 Kč běžná cena 370 Kč ,ý pj na pracovním trhu

Postavení zaměstnance v měnícím se světě závislé práce se zaměřením na digitální platformy komplexní pojednání o závislé práci v souvislosti s rozšířením moderních technologií na pracovním trhu

zvýhodněná cena pro DP 531 Kč běžná cena 590 Kč

Nečinnost v řízení před správními orgány terminologické vymezení nečinnosti správních orgánů, její formy, projevy a příčiny, analýza systému ochrany před nečinností zavedené v platné a účinné právní úpravě

zvýhodněná cena pro DP 215 Kč běžná cena 239 Kč

Angličtina Business English osobní a písemná komunikace, telefonování, porady, vyjednávání, prezentace

cena pro DP 531 Kč

Finanční a daňové právo 3. přepracované, rozšířené a aktualizované vydání, nově zařazena kapitola o bezhotovostních penězích a dani z hazardních her, přepracovány kapitoly o finančních institucích, rozpočtovém právu a pojišťovnictví

zvýhodněná cena pro DP 449 Kč běžná cena 499 Kč

Daňová politika v Evropské unii nové návrhy BEPS 2.0 – Pilíř I a II, zavedená minimální korporátní daň v EU, doplněno systémem, který přijaly USA, publikace se rovněž zabývá aktuálním návrhem na vytvoření společného rámce pro zdaňování korporací v EU (tzv. BEFIT) p p (

Daňňo ý vý řád. K Kome t ntář 5. v y zvýhodněná cena pro DP 2061 Kč běžná cena 2290 Kč moje.kdpcr.cz

.kdpcr

moje j .kkdp p crr.c c z

Daňový řád. Komentář 5. vydání komentář obsahující výklad daňového řádu, ale též aktualizovanou judikaturu vztahující se k DŘ

cena 590 Kč zvýhodněná cena pro DP 1007 Kč

cena 1119 Kč

Daňový řád. Praktický komentář. 3. vydání aktuální legislativní a judikaturní vývoj daňového řádu podle stavu k 1. 5. 2024, komentář k jednotlivým institutům ve vzájemných souvislostech z pohledu aplikační praxe i aktuální judikatury

* zvýhodněné ceny jsou podmíněny přihlášením do profilu daňového poradce kontakt: publikace@kdpcr.cz, tel. 542 422 318

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Dvojrozhovor

Ondřej

Trubač & Patrik Koželuha

Do oblasti daní stále více pronikají prvky práva trestního

Podvody na DPH jsou pod drobnohledem Úřadu evropského veřejného žalobce. Využívání dohody o vině a trestu u právnických osob v praxi roste, a to v kombinaci se strategií směřující k usilování o mimořádné snížení trestu. Bylo by prospěšné, aby vznikala akademická pracoviště, která se budou zabývat otázkami prolínání daňového a trestního práva. Říjnová konference na téma trestní právo daňové probírala řadu zajímavých témat a závěrečná diskuze nabídla jejich zásobu pro ročník příští. V rozhovoru pro e-Bulletin Komory daňových poradců obsah přiblížili Ondřej Trubač a  Patrik Koželuha z advokátní kanceláře Bříza & Trubač, která akci spolupořádá.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Koncem října pořádalo epravo.cz ve spolupráci s vaší advokátní kanceláří a za podpory Komory daňových poradců ČR sedmý ročník konference o trestním právu daňovém. Je to již tradiční akce, nicméně byla letos v něčem jiná?

Ondřej Trubač: Letošní ročník byl specifický tím, že mezi přednášejícími byl také zástupce finanční správy a poskytl tak perspektivu z pohledu správce daně, která nám doposud na konferenci trochu chyběla, byť zástupci finanční správy jsou tradičně v hojném počtu jednou ze skupin účastníků. Konference tak byla unikátní tím, že propojila perspektivy pohledu na trestní právo daňové ze všech úhlů – tedy z pohledu správce daně, státního zástupce, soudce, obhájce, daňového poradce.

Jak vnímáte za těch sedm let daňovou kriminalitu jako téma? Mění se pohled na ni?

Patrik Koželuha: Jsem přesvědčen, že se jedná o téma, které se proměňuje neustále. Co má stejnou trajektorii, je to, že se zvětšuje na jedné straně povědomí podnikatelů. Být stále ve střehu se vyplatí ale i z toho důvodu, že se mění i trendy toho, co správce daně kontroluje a co se následně případně i stíhá trestně.

Dá se nějak shrnout, kam se ubírá daňová kriminalita jako taková? Daří se ji efektivně potírat?

PK: Jak se zvyšuje povědomí podnikatelů, tak se i na druhé straně profesionalizují ve své činnosti v této oblasti orgány činné v trestním řízení i správce daně. Kromě neustále rostoucí profesionalizace je druhým trendem hledání rozumněji vyvážené formy trestání v současné společnosti. To se projevilo již před několika málo lety rozšířením možnosti sjednání dohody o vině a trestu i na případy té nejzávažnější kriminality v kombinaci s možností ucházet se o mimořádné snížení trestu. V současné době se projednává též návrh na snížení dolní hranice trestní sazby rovněž i u té nejzávažnější daňové kriminality.

Zástupce Úřadu evropského veřejného žalobce hovořil o vyšetřování podvodů na DPH. Jaký byl jeho pohled z unijní perspektivy?

OT: Evropský pověřený žalobce nejprve představil působnost Úřadu, která mohla být možná pro někoho nová, respektive se s ní ještě nemusel setkat. Velmi zajímavé pak bylo i seznámení s tím, jak probíhá vyšetřování v případě přeshraničního vyšetřování, pokud se vede v rámci jednoho řízení. Pozoruhodný byl následně i popis kauz, které Úřad vede. Z uvedené přednášky vyplynulo, že trestní právo daňové, respektive podvody na DPH jsou oblastí, která je z pohledu Úřadu evropského veřejného žalobce pod drobnohledem.

moje .kdpcr.cz

Událostí roku v trestním

právu daňovém bude projednávaná novela trestního zákoníku, u níž se navrhuje snížení dolní hranice trestní sazby u nejzávažnější daňové kriminality

a klade se i větší důraz na peněžitý trest.

Úvodního slova se ujala šéfka Generálního fi nančního ředitelství Simona Hornochová. Odkryla nějaké z vašeho pohledu zajímavé plány či záměry instituce, kterou vede?

OT: Paní ředitelka nejprve vyjádřila přesvědčení, že je přínosné tyto odborné konference pořádat, a zároveň zmínila pozitivní ohlasy na zapojení zástupců finanční správy do diskuzí v rámci loňského ročníku této konference. Zároveň zmínila, že z pohledu daňového práva máme přelomové období, jelikož do této oblasti stále více a více pronikají prvky práva trestního. Dále hovořila o tom, a s tím určitě také souhlasím, že by bylo vhodné, aby vznikala akademická pracoviště, která se budou otázkami prolínání daňového a trestního práva zabývat.

Jedno z vystoupení se věnovalo i již zmíněné dohodě o vině a trestu u právnických osob. Nakolik je tento institut využíván, co jsou jeho přednosti a naopak slabiny?

PK: V naší praxi jej využíváme postupně více, a to v kombinaci se strategií směřující k usilování o mimořádné snížení trestu. Je to praktické zejména u těch případů, kdy obhajoba nesměřuje k popření trestní odpovědnosti, ale ke zmírnění sankce. Předností je jednoznačně možnost dosáhnout mírnějšího trestu a do jisté míry i zmírnění důsledků řízení pro podnikatele. Jde třeba o vyhnutí se veřejnému procesu, výslechů svědků a po-

dobně. Určitý slabší moment je v tom, že motivace k jejímu uzavření stále není až tak dostačující, neboť někteří klienti mají často chuť vyčkávat se zahájením jednání až do fáze soudního řízení. Nechtějí se totiž až do poslední chvíle zbavit naděje, že by řízení mohlo skončit i lépe.

Vaše kancelář se věnovala aktuální případové studii. Pokud byste měl daňové poradce navnadit malou ochutnávkou, čemu se věnovala?

OT: V obecné rovině se věnovala tomu, co je na tématu nejzajímavější, tedy zda se může stát, že daň správce daně v daňovém řízení nedoměří, ale trestní soud pachatele odsoudí. V konkrétní rovině jsme pak na případové studii vytyčili specifi cké momenty a situace, které se dle naší zkušenosti pravidelně objevují i v jiných případech, a dáváme doporučení, jak v ten moment jednat.

Letos jste také pro úspěch v minulých letech rozšířili panelovou diskuzi. Co ve větším formátu přinesla zajímavého?

OT: Panelová diskuze se každý rok těší velkému zájmu účastníků a nejinak tomu bylo i letos. V diskuzi se například probírala judikatura týkající se ručení statutárních orgánů za daňové nedoplatky nebo v jakých daňových řízeních nejčastěji padají trestní oznámení. Tím, že se diskuze zúčastnil i zástupce finanční správy, bylo velmi zajímavé slyšet i názor z „druhé strany“. Zároveň se v rámci diskuze objevila spousta dalších zajímavých témat, takže jich máme na příští ročníky poměrně hodně „do foroty“.

Chováte už po dosavadních zkušenostech nějakou představu, kam by se konference mohla ubírat v příštím ročníku?

OT: Určitě bychom chtěli udržovat propojení pohledů ze všech dotčených profesí, které s trestním právem daňovým přicházejí do styku. Také bychom chtěli udržovat a možná i rozšířit diskuzní panely, protože tam často dochází k těm nejzajímavějším, a i odvážnějším postřehům a otevírání nových témat. S tím souvisí i to, že bychom se rádi vrátili ke konferenci v prezenčním/ hybridním formátu, aby mohla být diskuze ještě více obohacena o podněty z řad účastníků.

Co byla nebo ještě bude v trestním právu daňovém událost tohoto roku?

PK: Myslím, že to bude projednávaná novela trestního zákoníku, u níž se navrhuje snížení dolní hranice trestní sazby u nejzávažnější daňové kriminality a klade se i větší důraz na peněžitý trest.

Trestní právo daňové je rozvíjejícím se oborem trestního práva, a to nejen v ČR, ale i v ostatních evropských státech, kde jsou k této problematice pořádány např. i odborné konference. V Rakousku tak letos proběhl již 28. ročník. To bylo inspirací i Ondřejovi Trubačovi, který v roce 2018 uspořádal ve spolupráci se společností epravo a za podpory KDP ČR tuto konferenci také u nás. Od té doby proběhlo již sedm ročníků. Konference se těší velkému zájmu odborné veřejnosti, která má možnost si jednak vyslechnout příspěvky např. soudců Nejvyššího správního či Ústavního soudu, ale své zkušenosti v této oblasti sdílet i s kolegy.

Ondřej Trubač

Je spoluzakladatelem advokátní kanceláře Bříza & Trubač. Ve své praxi se věnuje zejména komplexní problematice daňového práva, především zastupování klientů ve sporech se správcem daně, ať už v daňovém řízení nebo ve správním a ústavním soudnictví. Dále se zaměřuje na trestní právo daňové. Pravidelně přednáší posluchačům univerzit i praktikům, publikuje v odborných periodikách a spolupořádá konference (např. Trestní právo daňové). Je spoluautorem komentářů k zákonu o finanční správě ČR, zákonu o prokazování původu majetku či občanskému zákoníku a též úspěšné publikace Obrana před daňovou kontrolou. Zastává také funkci místopředsedy České advokátní komory.

Patrik Koželuha

Advokát a partner advokátní kanceláře Bříza & Trubač se specializuje zejména na korporátní právo a transakce, daňové právo procesní, trestní právo daňové, závazkové právo a pracovní právo. Kromě každodenního poradenství zastupuje klienty i v rámci soudních řízení, a to zejména pokud jde o správní žaloby před správními soudy a obhajobu v trestním řízení. O otázkách souvisejících s daňovým řízením a trestním právem daňovým přednášel například pro C. H. Beck, Justiční akademii či epravo.cz. Rovněž pravidelně vede semináře pro Českou advokátní komoru a je členem kontrolní rady České advokátní komory.

Nařídí-li zaměstnavatel práci ve státní svátek, zaměstnancům

pak náleží náhradní volno, případně příplatek.

Jinak ale nic neproplácí

Zaměstnavatelé mohou ve vybraných profesích svým podřízeným nařídit práci i v den státního svátku. Za to jim musí poskytnout náhradní volno v jiný den, nebo případně příplatek. Pokud kvůli tomu ovšem zaměstnanec bude muset zrušit své plány a propadne mu třeba zakoupená jízdenka nebo bude muset stornovat rezervované ubytování, zaměstnavatel nemá povinnost mu náklady proplatit.

„V praxi se práce ve státní svátek nejvíce týká zaměstnanců v dopravě, obchodu, gastronomii, hotelnictví a samozřejmě také práce v nepřetržitém provozu. Nejde-li o případ, kdy je zaměstnavatel ze zákona oprávněn práci ve svátek nařídit, záleží na zaměstnanci, zda žádosti zaměstnavatele, aby pracoval ve svátek, vyhoví,“ komentuje advokát Václav Vlk z Rödl & Partner.

Jestliže zaměstnanec ve státní svátek skutečně pracovat musí, náleží mu vedle běžné mzdy za daný den navíc buď placené náhradní volno, nebo příplatek, a to minimálně ve výši 100 % průměrného výdělku.

Prací ve svátek by si tak vydělal – zjednodušeně řečeno – minimálně dvojnásobný obnos než obvykle. „Zaměstnavatel má ze zákona dvě možnosti, jak zaměstnanci za povinnost práce ve svátek kompenzovat. Buď mu nabídne placené náhradní volno, které musí poskytnout nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek. Nebo mu kromě této možnosti dá vybrat ještě druhou, kterou je příplatek. Pak už je rozhodnutí na zaměstnanci,“ shrnuje Václav Vlk.

Zaměstnavatel se nicméně nabídnutí náhradního volna nemůže vyhnout, jelikož to má ze zákona přednost před penězi. „Zároveň se zaměstnanec nemůže domoci příplatku, pokud mu nebyl nabídnut, a je tak nucen přistoupit na náhradní volno,“ doplňuje advokát z Rödl & Partner. Volno má stejný rozsah jako odvedená práce.

Propadlé výdaje si musí zaměstnanec uhradit sám

Zaměstnanci, kterému je v souladu se zákoníkem práce sděleno, že bude muset pracovat ve státní svátek, nevzniká nárok na úhradu výdajů, které mu v důsledku toho vzniknou. Pokud by měl například v tento den zabookované ubytování v penzionu či hotelu, zaměstnavatel nemá povinnost mu případný storno poplatek za zrušení uhradit.

„O takové náhradě by bylo možné uvažovat jen tehdy, pokud by šlo o dovolenou a zaměstnavatel zaměstnanci změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené, nebo ho z dovolené odvolal. Dále také v případech, pokud by se ze strany zaměstnavatele jednalo o šikanózní jednání, zneužití práva či jednání v rozporu s dobrými mravy,“ říká advokát Václav Vlk ze společnosti Rödl & Partner.

Někteří

zaměstnanci oceňují, když státní svátek připadne na víkend

Zatímco většina lidí si pochvaluje, když státní svátek připadne na pondělí či pátek, díky čemuž si mohou užít prodlouženého víkendu, pro vybrané zaměstnance může být pozitivní zprávou, když svátek připadne na víkend. „Někteří zaměstnanci, kteří se domluvili se svým zaměstnavatelem na příplatku, mohou vnímat pozitivně, když státní svátek vyjde na víkend, jelikož obdrží k dosažené mzdě hned dva příplatky najednou – jak ten za práci v sobotu či v neděli, tak ten za práci ve svátek,“ doplňuje Václav Vlk. Záleží tedy na prioritách konkrétních zaměstnanců.

Ostatní

Změny

ve zdanění

a odvodu pojistného u zaměstnaneckých akcií

U akciových společností se můžeme setkat se dvěma druhy specifických zaměstnaneckých benefitů. Jednak jde o možnost poskytnutí akcií společnosti jejím zaměstnancům za zvýhodněných podmínek, a dále o možnost sjednání práva v budoucnosti odkoupit určitý počet akcií společnosti za předem stanovenou cenu (sjednání opce). Ukážeme si, k jakým změnám došlo ve zdanění nabytí zaměstnaneckých akcií v roce 2024 na základě zákona č. 462/2023 Sb. a v řešení pojistného na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění dle zákona č. 163/2024 Sb. Poznamenáváme, že otázkou zdanění nabytí zaměstnaneckých akcií se již zabývala Ing. Jana Osecká v Bulletinu KDP č. 1/2024.

Ivan Macháček

Daňový poradce, č. o. 787

Pokud jde o vymezení zaměstnaneckých akcií v zákonu o obchodních korporacích, v ustanovení § 258 odst. 1 ZOK (zákon č. 90/2012 Sb.) se uvádí, že stanovy akciové společnosti mohou určit, že zaměstnanci akciové společnosti mohou nabývat její akcie nebo akcie společností s ní propojených za zvýhodněných podmínek uvedených v odstavci 2. V odstavci 2 ustanovení se pak uvádí, že stanovy nebo rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu mohou určit, že zaměstnanci nemusí splatit celý emisní kurs upsaných akcií nebo je mohou nabývat za jiných zvýhod-

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

něných podmínek, pokud bude případný rozdíl mezi splacenou částí emisního kursu a cenou nebo emisním kursem a cenou pokryt z vlastních zdrojů společnosti. Zaměstnanecké akcie mohou získat i zaměstnanci společnosti, kteří odešli do důchodu.

Daňové řešení nabytí zaměstnaneckých akcií dle zákona o daních z příjmů

Pokud získá zaměstnanec akcie společnosti za zvýhodněnou cenu, je nutno postupovat u zaměstnance podle znění § 6 odst. 3 písm. a) ZDP. Zde se uvádí, že u zaměstnance se příjmem ze závislé činnosti rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší, než je cena určená podle zákona o oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám. Příjmem zaměstnance se tedy stává rozdíl mezi zvýhodněnou cenou nabývané akcie společnosti, kterou hradí zaměstnanec, a aktuální cenou akcie stanovenou dle zákona o oceňování majetku nebo cenou, za kterou je akcie nabízena jiným osobám (např. u veřejně obchodovatelných akcií aktuální cena na burze).

V pokynu GFŘ D-59 se v bodu 1 k § 6 odst. 3 ZDP uvádí, že při bezúplatném poskytnuti práva opce na koupi akcií za předem sjednanou cenu se za příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) a odst. 3 ZDP považuje majetkový prospěch, který zaměstnanci plyne až v okamžiku uplatněni opce, nikoliv při jejím poskytnutí výše přijmu se stanoví jako rozdíl mezi vyšší obvyklou cenou akcií v okamžiku uplatněni opce a jejich nižší sjednanou kupní cenou.

Daňové řešení do 31. 12. 2023

Cenové zvýhodnění nabytých akcií (nepeněžní příjem zaměstnance) se stává předmětem zdanění u zaměstnance v okamžiku jeho uplatnění, tj. při vlastním nabytí akcií zaměstnancem za nižší cenu. V tomto měsíci se tento nepeněžní příjem přičte ke zdanitelným příjmům zaměstnance ze závislé činnosti a zdaní se s tím, že nepeněžní příjem se rovněž zahrne do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance.

Příklad 1

V souladu se stanovami akciové společnosti získal zaměstnanec v roce 2023 od svého zaměstnavatele za sníženou cenu 500 Kč celkem 400 zaměstnaneckých akcií této společnosti. V den nabytí těchto akcií zaměstnancem činila jejich obchodovatelná cena na Pražské burze 780 Kč. Při koupi akcií společnosti za zvýhodněnou cenu byl u zaměstnance rozdíl mezi touto zvýhodněnou cenou nabývané akcie společnosti, kterou hradí zaměstnanec, a tržní cenou akcie, zdaněn jako příjem ze závislé činnosti, a to v měsíci nabytí těchto akcií zaměstnancem – jedná se o nepeněžní pří-

moje .kdpcr.cz

Rozdíl mezi tržní cenou

zaměstnaneckých akcií a cenou zaplacenou zaměstnancem je příjmem zaměstnance dle § 6 odst. 3 ZDP, ale od 1. 1. 2024 přináší § 6 odst. 14 ZDP odklad zdanění příjmů do uskutečnění prvního z definovaných okamžiků v písmenu a) až g) tohoto odstavce.

jem (780 Kč – 500 Kč) x 400 akcií = 112 000 Kč. Tento příjem byl v měsíci nabytí akcií připočten ke mzdě zaměstnance a zdaněn měsíční zálohou na daň. Tento nepeněžní příjem podléhal rovněž odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Zejména u tzv. startupových společností však mohlo dojít k tomu, že v následném období po získání možnosti odkoupit zaměstnancem akcie těchto společností za zvýhodněnou cenu oproti jejich tržní hodnotě v době nákupu akcií došlo k poklesu tržní ceny akcie. Přitom u zaměstnance byl zdaněn rozdíl mezi cenou nabývané akcie společnosti, kterou hradí zaměstnanec, a tržní cenou akcie v době jejího nabytí zaměstnancem. Následný pokles tržní ceny akcií společností měl tedy značný psychický i daňový dopad na zaměstnance, který při držení klesajících akcií společnosti věřil v jejich obrat k lepšímu, anebo při zvolení prodeje klesajících akcií společnosti byl prodej ve ztrátě.

Příklad 2

V souladu se stanovami nově založené akciové společnosti získal zaměstnanec v rámci zaměstnaneckého benefi tu v roce 2022 od svého zaměstnavatele za sní-

ženou cenu 500 Kč celkem 300 zaměstnaneckých akcií společnosti. V den nabytí těchto akcií činila jejich tržní cena 800 Kč. Společnosti se však v roce 2024 přestalo dařit, její tržby výrazně poklesly a současně došlo ke značnému poklesu tržní ceny akcií na pouhou výši 400 Kč.

Při koupi akcií společnosti za zvýhodněnou cenu byl u zaměstnance v roce 2022 rozdíl mezi touto zvýhodněnou cenou nabývané akcie společnosti, kterou hradí zaměstnanec, a tržní cenou akcie, zdaněn jako příjem ze závislé činnosti, a to v měsíci nabytí těchto akcií zaměstnancem – jedná se o nepeněžní příjem (800 Kč – 500 Kč) x 300 akcií = 90 000 Kč. Tento příjem byl v měsíci nabytí akcií připočten ke mzdě zaměstnance a zdaněn měsíční zálohou na daň. Tento nepeněžní příjem podléhal odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Pokud se zaměstnanec rozhodne stále držet získané akcie společnosti, musí věřit, že společnost se dostane opět do rozvoje s následným růstem ceny akcií. Vždyť zaplatil získáním těchto akcií již v roce 2022 na dani z příjmů 90 000 Kč x 15 % = 13 500 Kč a rovněž mu bylo sraženo pojistné z tohoto příjmu ve výši 90 000 Kč x 0,11 = 9 900 Kč. Celkem ho nabytí těchto zaměstnaneckých akcií stálo v měsíci jejich získání na odvodech 23 400 Kč. Pokud by se zaměstnanec rozhodl „pro jistotu“ tyto akcie prodat, prodej by byl se ztrátou oproti ceně, za kterou zaměstnanec akcie získal (400 Kč – 500 Kč) x 300 akcií = – 30 000 Kč, přičemž odvedenou daň a pojistné 23 400 Kč by mu nikdo nevrátil.

Daňové řešení od 1. 1. 2024

Zákonem č. 462/2023 Sb. došlo k výrazné úpravě ve zdanění zaměstnaneckých akcií s účinností od 1. 1. 2024. Znění § 6 odst. 3 písm. a) ZDP pro účely zdanění zaměstnaneckých akcií zůstává ve stejném znění, jako tomu bylo do 31. 12. 2023. Tedy u zaměstnance se i nadále příjmem ze závislé činnosti rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší, než je cena určená podle zákona o oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám. Dochází však k doplnění ustanovení § 6 ZDP o znění odstavce 14, 15 a 16.

Ve smyslu nového znění § 6 odst. 14 ZDP příjem zaměstnance podle odstavce 3 věty třetí se v případě nabytí podílu v obchodní korporaci, která je zaměstnavatelem, u něhož vykonává činnost, ze které mu plynou příjmy podle § 6 odst. 1 písm. a) až c) ZDP, nebo nabytí podílu v obchodní korporaci, která je mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou tohoto zaměstnavatele, nebo opce na nabytí tohoto podílu považuje za zúčtovaný příjem v kalendářním měsíci nebo za příjem ve zdaňovacím období, ve kterých nastane první z okamžiků, kterými jsou

a) okamžik, ke kterému zaměstnanec přestane vykonávat činnost, ze které mu plynou příjmy podle odstavce 1 písm. a) až c) u tohoto zaměstnavatele , jeho mateřské nebo dceřiné společnosti nebo kapitálově spojené osoby nebo u jeho právního nástupce,

b) okamžik vstupu tohoto zaměstnavatele do likvidace,

c) okamžik, ke kterému tento zaměstnavatel nebo zaměstnanec přestanou být daňovými rezidenty České republiky,

d) okamžik převodu nebo přechodu tohoto podílu nebo této opce, e) okamžik uplatnění opce, f) okamžik výměny podílu, při které se mění celková jmenovitá hodnota podílů zaměstnance, g) okamžik uplynutí 10 let ode dne nabytí podílu nebo opce.

Na rozdíl od situace platné do 31. 12. 2023 dochází dle znění nového § 6 odst. 14 ZDP s účinností od 1. 1. 2024 k odložení okamžiku zdanění příjmu zaměstnance (rozdílu mezi tržní cenou nabyté zaměstnanecké akcie a cenou zaplacenou zaměstnancem k okamžiku nabytí těchto zaměstnaneckých akcií).

Dle nového znění § 6 odst. 15 příjem podle odstavce 14 lze snížit o kladný rozdíl mezi hodnotou podílu v obchodní korporaci, která je zaměstnavatelem, u něhož poplatník vykonává činnost, ze které mu plynou příjmy podle odstavce 1 písm. a) až c), podílu v obchodní korporaci, která je mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou tohoto zaměstnavatele, nebo hodnotou opce na nabytí tohoto podílu určenou podle zákona upravujícího oceňování majetku k okamžiku nabytí tohoto podílu nebo opce a hodnotou tohoto podílu nebo opce určenou podle zákona upravujícího oceňování majetku k prvnímu z okamžiků podle odstavce 14 písm. a) až g) zvýšenou o úhrn příjmů z podílu na zisku , vypořádacího podílu, vrácení emisního ážia, vrácení příplatku mimo základní kapitál a z plnění obdobných těmto plněním vyplaceným na základě tohoto podílu, snížených o daň z těchto příjmů

Pro poplatníka vzniká dle § 6 odst. 16 ZDP povinnost oznámení plátci daně okamžik podle odstavce 14 písm. d) (okamžik převodu nebo přechodu tohoto podílu nebo této opce), do posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém tento okamžik nastal.

Ve smyslu znění § 38j odst. 1 ZDP jsou povinni plátci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vést pro poplatníky s příjmy podle § 6 ZDP mzdové listy, rekapitulaci o sražených zálohách a dani srážené podle zvláštní sazby daně za každý kalendářní měsíc i za celé zdaňovací období. Nově je zákonem č. 462/2023 Sb. v § 38j odst. 2 písm. f) ZDP, obsahující náležitosti, které musí plátce daně do mzdového listu zaznamenat

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

za každý kalendářní měsíc, doplněn bod 8, stanovující povinnost plátce daně uvést ve mzdovém listu za každý kalendářní měsíc:

částku podle § 6 odst. 3 věty třetí, jedná-li se o nabytí podílu v obchodní korporaci, která je zaměstnavatelem, u něhož poplatník vykonává činnost, ze které mu plynou příjmy podle § 6 odst. 1 písm. a) až c), nebo v obchodní korporaci, která je mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou tohoto zaměstnavatele, nebo opce na nabytí tohoto podílu, a den nabytí tohoto podílu nebo této opce.

Shrnutí daňového řešení poskytnutí zaměstnaneckého benefitu ve formě zaměstnaneckých akcií od 1. 1. 2024:

nadále je dle § 6 odst. 3 ZDP zaměstnaneckým příjmem rozdíl mezi tržní cenou zaměstnaneckých akcií a cenou za ně zaplacenou zaměstnancem k okamžiku nabytí zaměstnaneckých akcií;

znění § 6 odst. 14 ZDP přináší odklad okamžiku zdanění nepeněžních příjmů z nabytí zaměstnaneckých akcií (podílů na obchodní korporaci) do prvního okamžiku z definovaných okamžiků v písmenu a) až písm. g) tohoto odstavce 14;

znění § 6 odst. 15 ZDP umožňuje zdanitelný příjem snížit o kladný rozdíl mezi hodnotou akcií či podílů k okamžiku jejich nabytí zaměstnanci a hodnotou těchto akcií či podílů k okamžiku jejich odloženého zdanění, přičemž hodnotu akcií či podílů v odloženém okamžiku zdanění je však pro účely výpočtu rozdílu třeba zvýšit o úhrn příjmů z podílu na zisku vyplacených na základě držby těchto akcií či podílů snížených o daň z těchto příjmů.

Vazba daňového řešení na stanovení vyměřovacího základu pro odvod pojistného

Pojistné na sociální zabezpečení

V ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se uvádí, že vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocen-

Zákonem č. 349/2023 Sb. došlo k posunutí termínu zdanění vzniku nepeněžního příjmu u zaměstnance z titulu nabytí zaměstnaneckých akcií s účinností od 1. 1. 2024, ale ke změně termínu odvodu pojistného z tohoto příjmu došlo až zákonem č. 163/2024

Sb. s účinností od 1. 7. 2024.

ském pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Zákonem č. 163/2024 Sb. došlo v § 5 zákona č. 589/1992 Sb. k doplnění o odstavec 7, který zní: Plnění podle odstavce 1 věty druhé, které bylo zaměstnavatelem zaměstnanci připsáno k dobru v případě nabytí podílu v obchodní korporaci, která je jeho zaměstnavatelem nebo která je ve vztahu k tomuto zaměstnavateli mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou podle zákona o daních z příjmů, nebo opce na nabytí tohoto podílu, se považuje za zúčtovaný příjem v tom kalendářním měsíci, v němž se považuje za zúčtovaný příjem podle § 6 odst. 14 zákona o daních z příjmů; byl-li zaměstnavatelem tento příjem snížen podle § 6 odst. 15 zákona o daních z příjmů, pova žuje se za zúčtovaný příjem tento snížený příjem. Účinnost této změny je prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona č. 163/2024 Sb., tedy od 1. 7. 2024.

Pojistné na zdravotní pojištění

V ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění se uvádí, že vyměřovacím Ostatní

29 moje .kdpcr.cz

základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Zákonem č. 163/2024 Sb. došlo v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. k doplnění o odstavec 14 , který zní: Plnění podle odstavce 1 věty druhé, které bylo zaměstnavatelem zaměstnanci připsáno k dobru v případě nabytí podílu v obchodní korporaci, která je jeho zaměstnavatelem nebo která je ve vztahu k tomuto zaměstnavateli mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou podle zákona o daních z příjmů, nebo opce na nabytí tohoto podílu, se považuje za zúčtovaný příjem v tom kalendářním měsíci, v němž se považuje za zúčtovaný příjem podle § 6 odst. 14 zákona o daních z příjmů; byl-li zaměstnavatelem tento příjem snížen podle § 6 odst. 15 zákona o daních z příjmů, považuje se za zúčtovaný příjem tento snížený příjem Účinnost této změny je prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona č. 163/2024 Sb., tedy od 1. 7. 2024.

Co z výše uvedeného vyplývá?

Zákonem č. 349/2023 Sb. došlo k posunutí zdanění vzniku nepeněžního příjmu u zaměstnance z titulu nabytí zaměstnaneckých akcií s účinností od 1. 1. 2024 dle nových ustanovení § 6 odst. 14 a odst. 15 ZDP, ale bohužel nedošlo ke shodné úpravě i v zákonu č. 589/1992 Sb. a č. 592/1992 Sb.

Stanovení vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení podle § 5 zákona č. 589/1992 Sb. a pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění podle § 3 zákona č. 592/1992 Sb. zůstalo bohužel k 1. 1. 2024 beze změny. Tím došlo v rámci nabytí zaměstnaneckých akcií zaměstnancem za zvýhodněnou cenu k rozdílnému okamžiku zdanění pro daň z příjmů fyzických osob a okamžiku pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnavatel v pozici plátce příjmů ze závislé činnosti měl tak od 1. 1. 2024 i nadále povinnost odvést pojistné na sociální a zdravotní pojištění již při nabytí zaměstnaneckých akcií zaměstnancem (tak jak tomu bylo před účinností novely ZDP provedené zákonem č. 349/2023 Sb.), ale daň by však odváděl

zaměstnanec až v okamžiku odloženého zdanění tohoto nepeněžního benefitu dle § 6 odst. 14 a odst. 15 ZDP ve znění zákona č. 349/2023 Sb.

Tento nesoulad mezi termínem zdanění zaměstnaneckých akcií a odvodem pojistného napravuje až úprava v zákonu č. 589/1992 Sb. a č. 592/1992 Sb. provedená zákonem č. 163/2024 Sb. s účinností od 1. 7. 2024. Od tohoto data se úprava obsažená v § 6 odst. 14 a odst. 15 ZDP použije i pro účely vyměřovacího základu pro pojistné na sociální pojištění a pro pojistné na zdravotní pojištění.

Prodej zaměstnaneckých akcií z hlediska zákona o daních z příjmů

Pokud dochází k prodeji akcií získaných zaměstnancem v rámci poskytnutého zaměstnaneckého benefitu, postupuje poplatník ve smyslu znění § 4 odst. 1 písm. t) a písm. u) ZDP (podmínky pro možné uplatnění osvobození příjmů z úplatného převodu cenných papírů od daně z příjmů) a dle § 10 odst. 1 písm. b) bod 2 a dalších ustanovení § 10 ZDP (v případě nedodržení podmínek pro osvobození příjmů z úplatného převodu cenných papírů a z toho důvodu zdanění těchto příjmů jako tzv. ostatní příjmy dle § 10 ZDP).

Dle § 4 odst. 1 písm. t) ZDP jsou od daně z příjmů fyzických osob osvobozeny příjmy z úplatného převodu cenných papírů, pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč, a příjem z podílů připadajících na podílové listy při zrušení podílového fondu, pokud výše tohoto příjmu nepřesáhne 100 000 Kč. Toto osvobození se nevztahuje na příjmy z kapitálového majetku a na příjmy z úplatného převodu cenných papírů nebo z podílů připadajících na podílové listy při zrušení podílového fondu, které jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do 3 let od ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

Dle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen příjem z úplatného převodu cenného papíru, přesáhne-li doba mezi nabytím a úplatným převodem tohoto cenného papíru při jeho úplatném převodu dobu 3 let, a dále příjem z podílu připadající na podílový list při zrušení podílového fondu, přesáhne-li doba mezi nabytím podílového listu a dnem vyplacení podílu dobu 3 let. Doba 3 let se zkracuje o dobu, po kterou byl tento cenný papír nebo podíl připadající na podílový list při zrušení podílového fondu ve vlastnictví zůstavitele, v případě, že jde o úplatný převod cenného papíru nebo podílu připadajícího na podílový list při zrušení podílového fondu nabytého děděním od zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem.

Přitom se testuje nikoliv jednotlivý úplatný převod cenného papíru v průběhu zdaňovacího období, ale celkový součet příjmů z úplatného převodu cenných papírů za zdaňovací období.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Pokud se na příjmy z úplatného převodu těchto akcií nevztahuje osvobození od daně z příjmů dle § 4 ZDP, podléhají tyto příjmy zdanění jako ostatní příjem podle § 10 odst. 1 písm. b) bod 2 ZDP. Základem daně dle § 10 ZDP (dílčím základem daně) je příjem snížený o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. Jsou-li výdaje spojené s jednotlivým druhem příjmu vyšší než příjem, k rozdílu se nepřihlíží.

Jako výdaj lze v souvislosti s úplatným převodem zaměstnaneckých akcií uplatnit: nabývací cenu akcií, za kterou zaměstnanec akcie zakoupil, zvýšenou o slevu poskytnutou zaměstnavatelem při pořízení akcií, kterou zaměstnanec jako nepeněžní příjem zdanil v souladu se zněním § 6 odst. 14 a 15 ZDP; výdaje související s uskutečněním úplatného převodu (na příklad odměnu finančnímu poradci, odměnu za zprostředkování prodeje cenného papíru, výdaje na spoje v souvislosti s uskutečněním prodeje cenného papíru, provize obchodníkovi s cennými papíry, poplatek za provedení převodu, výdaj za sepsání smlouvy o převodu cenného papíru apod).

Příklad 3

V září 2024 zaměstnanec nabyl v rámci zaměstnaneckého benefi tu 250 ks zaměstnaneckých akcií svého zaměstnavatele za sníženou cenu 400 Kč/akcii, přičemž tržní cena k datu nabytí akcie činí 700 Kč/akcii. Zaměstnanec k 28. únoru 2025 na základě dohody ukončuje pracovní poměr u zaměstnavatele a odchází dnem 1. března 2025 k jinému zaměstnavateli z důvodu stěhování s rodinou do jiné lokality. Akcie prvního zaměstnavatele si ponechává.

Zaměstnanci při zvýhodněném pořízení zaměstnaneckých akcií v září 2024 nevzniká zdanitelný příjem ani nedochází ke zvýšení vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Zdanitelný příjem z titulu zvýhodněného nákupu zaměstnaneckých akcií vzniká zaměstnanci ve smyslu znění § 6 odst. 14 písm. a) ZDP ke dni 28. února 2025, kdy dochází ke zdanění rozdílu mezi tržní cenou nakoupených akcií a zaplacenou cenou zaměstnancem ve výši (700 Kč – 400 Kč) x 250 ks = 75 000 Kč. Tato výše zdanitelných příjmů vchází současně do vyměřovacího základu za měsíc únor 2025 pro stanovení odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

moje .kdpcr.cz

Příklad 4

V červenci 2024 zaměstnanec nabyl v rámci zaměstnaneckého benefi tu 250 ks zaměstnaneckých akcií svého zaměstnavatele za sníženou cenu 400 Kč/akcii, přičemž tržní cena k datu nabytí akcie činí 600 Kč/akcii. Zaměstnanec po celou dobu až do odchodu do starobního důchodu v roce 2035 zůstává u téhož zaměstnavatele a vlastní stále získané zaměstnanecké akcie, ze kterých každoročně pobírá dividendy.

Zaměstnanci při zvýhodněném pořízení zaměstnaneckých akcií v červenci 2024 nevzniká zdanitelný příjem ani nedochází ke zvýšení vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Zdanitelný příjem z titulu zvýhodněného nákupu zaměstnaneckých akcií vzniká zaměstnanci ve smyslu znění § 6 odst. 14 písm. g) ZDP až okamžikem uplynutí 10 let ode dne nabytí podílu (akcií společnosti), kdy dochází ke zdanění rozdílu mezi tržní cenou nakoupených akcií a zaplacenou cenou zaměstnancem ve výši (600 Kč – 400 Kč) x 250 ks = 50 000 Kč.

Příklad 5

V souladu se stanovami akciové společnosti získá zaměstnanec v říjnu 2024 od svého zaměstnavatele za sníženou cenu 680 Kč celkem 1 000 zaměstnaneckých akcií společnosti. V den nabytí těchto akcií činila jejich obchodovatelná cena na Pražské burze 920 Kč. Zaměstnanec v červnu 2025 polovinu těchto akcií výhodně prodá prostřednictvím obchodníka s cennými papíry za cenu 1 150 Kč/akcii. Zbývající počet akcií prodá zaměstnanec v roce 2030 (zaměstnanec stále pracuje u téhož zaměstnavatele).

V souladu se zněním § 6 odst. 14 písm. d) ZDP dojde ke zdanění (jako příjem ze závislé činnosti u zaměstnance) rozdílu mezi zvýhodněnou cenou nabývané akcií společnosti, kterou hradí zaměstnanec, a tržní cenou akcií v době jejich nabytí, a to vždy ke dni prodeje akcií.

Znamená to, že v červnu 2025 přichází ke zdanění jako příjem ze závislé činnosti u zaměstnance částka (920 Kč – 680 Kč) x 500 akcií = 120 000 Kč. Tento příjem je v červnu 2025 připočten ke mzdě zaměstnance a bude zdaněn měsíční zálohou na daň z příjmů ze závislé činnosti. Nepeněžní příjem podléhá v červnu 2025 odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Obdobně se bude postupovat při prodeji zbývajícího počtu akcií v roce 2030.

Příjem z následného úplatného převodu poloviny akcií v roce 2025 činí 1 150 Kč x 500 akcií = 575 000 Kč. Výše tohoto příjmu je vyšší než limit pro osvobození od daně z příjmů

dle § 4 odst. 1 písm. t) ZDP, proto nastupuje test pro osvobození od daně dle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Vzhledem k tomu, že úplatný převod akcií se uskuteční do 3 let po jejich nabytí, podléhá příjem z úplatného převodu akcií zdanění jako ostatní příjem dle § 10 ZDP. Jako výdaj lze uplatnit nabývací cenu akcií, tj. částku, kterou zaměstnanec zaplatil zaměstnavateli při poskytnutí zaměstnaneckých akcií (680 Kč/akcii), a dále hodnotu zdaněného nepeněžního příjmu v souvislosti s nabytím zaměstnaneckých akcií (240 Kč/akcii).

Základem daně dle § 10 ZDP z titulu úplatného převodu akcií tak bude v roce 2025 částka: 575 000 Kč – (680 Kč + 240 Kč) x 500 akcií = 115 000 Kč. Zaměstnanec si jako další výdaj může uplatnit rovněž výdaje související s uskutečněním úplatného převodu akcií.

Příklad 6

V souladu se stanovami akciové společnosti získá zaměstnanec v září 2024 od svého zaměstnavatele za sníženou cenu 660 Kč celkem 600 zaměstnaneckých akcií společnosti. V den nabytí těchto akcií činila jejich tržní cena 920 Kč/akcii. Zaměstnanec po dvou letech v září 2026 prodá nabyté akcie za tržní cenu 800 Kč/akcii. Za dobu držby akcií neobdrží zaměstnanec žádné dividendy.

Znění § 6 odst. 15 ZDP umožňuje zdanitelný příjem zaměstnance snížit o kladný rozdíl mezi hodnotou akcií či podílů k okamžiku jejich nabytí zaměstnanci a hodnotou těchto akcií či podílů k okamžiku jejich odloženého zdanění, přičemž hodnotu akcií či podílů v odloženém okamžiku zdanění je však pro účely výpočtu rozdílu třeba zvýšit o úhrn příjmů z podílu na zisku vyplacených na základě držby těchto akcií či podílů snížených o daň z těchto příjmů. V našem případě bude postup zdanění nepeněžního příjmu u zaměstnance z titulu nabytí zaměstnaneckých akcií v září 2024 při jejich prodeji po dvou letech v září 2026 následující:

V měsíci prodeje zaměstnaneckých akcií zaměstnavatel zdaní jako příjem ze závislé činnosti zaměstnanci částku [(920 Kč – 660 Kč) – (920 Kč – 800 Kč)] x 600 akcií = 84 000 Kč. Tento příjem je v září 2026 připočten ke mzdě zaměstnance a bude zdaněn měsíční zálohou na daň z příjmů ze závislé činnosti. Nepeněžní příjem podléhá v tomto měsíci odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Příjem z následného úplatného převodu akcií v roce 2026 činí 800 Kč x 600 akcií = 480 000 Kč. Výše tohoto příjmu je vyšší než limit pro osvobození od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 písm. t) ZDP, proto nastupuje test pro osvobození od daně dle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Vzhledem k tomu, že úplatný převod akcií se uskuteční do 3 let po jejich nabytí, podléhá pří-

jem z úplatného převodu akcií zdanění jako ostatní příjem dle § 10 ZDP. Jako výdaj lze uplatnit nabývací cenu akcií, tj. částku, kterou zaměstnanec zaplatil zaměstnavateli při poskytnutí zaměstnaneckých akcií (660 Kč/akcii), a dále hodnotu zdaněného nepeněžního příjmu v souvislosti s nabytím zaměstnaneckých akcií (140 Kč/akcii).

Základem daně dle § 10 ZDP z titulu úplatného převodu akcií tak bude v roce 2026 částka: 480 000 Kč – (660 Kč + 140 Kč) x 600 akcií = 0 Kč.

Příklad 7

V souladu se stanovami akciové společnosti získá zaměstnanec v listopadu 2024 od svého zaměstnavatele za sníženou cenu 300 Kč celkem 500 zaměstnaneckých akcií společnosti. V den nabytí těchto akcií činila jejich tržní cena 600 Kč/akcii. Zaměstnanec v červnu 2025 prodá nabyté akcie za tržní cenu 500 Kč/akcii, přičemž získal za rok 2024 dividendu po zdanění ve výši 20 Kč na akcii.

Znění § 6 odst. 15 ZDP umožňuje zdanitelný příjem snížit o kladný rozdíl mezi hodnotou akcií či podílů k okamžiku jejich nabytí zaměstnanci a hodnotou těchto akcií či podílů k okamžiku jejich odloženého zdanění, přičemž hodnotu akcií či podílů v odloženém okamžiku zdanění je však pro účely výpočtu rozdílu třeba zvýšit o úhrn příjmů z podílu na zisku vyplacených na základě držby těchto akcií či podílů snížených o daň z těchto příjmů. V našem případě bude postup zdanění nepeněžního příjmu u zaměstnance z titulu nabytí zaměstnaneckých akcií v září s jejich prodejem po dvou letech následující:

V měsíci prodeje zaměstnaneckých akcií plátce zdaní jako příjem ze závislé činnosti zaměstnanci částku [(600 Kč + 20 Kč – 300 Kč) – (600 Kč – 500 Kč)] x 500 akcií = 110 000 Kč. Tento příjem bude v červnu 2025 připočten ke mzdě zaměstnance a bude zdaněn měsíční zálohou na daň z příjmů ze závislé činnosti. Nepeněžní příjem podléhá v tomto měsíci odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Umělá inteligence

z pohledu pracovního práva

Málokteré téma si v posledním roce vyžádalo tolik pozornosti jako právě umělá inteligence. V současnosti jde o jednu z nejvíce diskutovaných otázek napříč obory a profesemi. Debata o implementaci umělé inteligence do našeho každodenního života se nevyhýbá ani pracovnímu prostředí. Jak se s touto výzvou vypořádává české pracovní právo a jaké jsou aktuální poznatky z praxe?

Filip Hron

Advokát, Bird & Bird

Většina zaměstnanců již běžně používá nástroje umělé inteligence při plnění pracovních úkolů. Jedná se typicky o textové generátory, chytré chaty, otevřené jazykové modely a podobně. Podstatná skupina zaměstnanců nicméně stále neví, jak s těmito nástroji správně zacházet.

Karolína Mládková

Advokátní koncipientka, Bird & Bird

Je třeba mít na paměti, že využívání nástrojů umělé inteligence bez bližšího porozumění ze strany zaměstnanců může mít negativní konsekvence pro společnost a její podnikání. Společnostem můžou hrozit reputační či bezpečnostní rizika a ohroženo může být jejich obchodní tajemství, práva duševního vlastnictví či osobní údaje jejich zaměstnanců, obchodních partnerů nebo dodavatelů.

Pracovní právo a AI

Český zákonodárce na otázky spojené s umělou inteligencí zatím nijak nereagoval. Je tedy na společnostech samých, aby používání AI v rámci svých organizací upravily a podrobily kontrole. V tomto ohledu se lze v praxi setkat s různými přístupy zaměstna-

vatelů – od úplného zákazu až po naprosté rozvolnění pravidel. Jaké nástroje a opatření se tedy zaměstnavatelům nabízí?

V první řadě by společnosti měly zajistit školení zaměstnanců o bezpečném užívání AI nástrojů a o souvisejících rizicích, a to bez ohledu na to, zda zavádí nástroje AI do pracovních procesů či nikoli. Společnosti by rovněž měly zvážit přijetí odpovídajících technických a bezpečnostních opatření. Časově náročnější variantou je pravidelný monitoring výstupů z AI či jejich ověření nadřízeným zaměstnancem. V neposlední řadě je doporučeným a vhodným řešením přijetí interního předpisu, který užívání nástrojů AI při plnění pracovních úkolů upraví, to jest stanoví nejen obecné principy, ale také konkrétní pravidla, interní schvalovací procesy či pravidla vedení záznamů.

Může mít užívání nástrojů AI pracovněprávní důsledky pro zaměstnance?

Podle zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni se při výkonu práce řídit právními předpisy, vnitřními předpisy zaměstnavatele, pracovní smlouvou či jinou dohodou uzavřenou se zaměstnavatelem a pokyny nadřízeného. Porušení pracovní povinnosti může být při splnění dalších zákonných předpokladů výpovědním důvodem podle § 52 písm. g) zákoníku práce a v závažných případech může vést k okamžitému zrušení pracovního poměru.

Jak již bylo naznačeno výše, v českém pracovním právu dosud chybí ucelená právní regulace zacházení s nástroji AI při výkonu

práce. Proto ve společnostech, které se otázce umělé inteligence dosud nevěnovaly, typicky závadné jednání zaměstnance při používání AI nástrojů nebude mít pro zaměstnance žádné pracovněprávní důsledky. Výjimkou budou případy, kdy zaměstnanec současně poruší jiná pravidla vztahující se k výkonu jeho práce, například mlčenlivost.

Naopak ve společnostech, které zakotvily pravidla užívání umělé inteligence ve vnitřním předpisu, případně je sjednaly v pracovní smlouvě, je situace zcela odlišná. Porušení vnitřního předpisu zaměstnavatele nebo pracovní smlouvy může v závislosti na dalších okolnostech vést i ke skončení pracovního poměru zaměstnance.

Doporučení na závěr

Praxe zatím potvrzuje, že v otázce AI na pracovišti je rozhodující prevence. Při implementaci AI nástrojů do pracovních procesů je klíčové řádně poučit a proškolit zaměstnance o bezpečném užívání AI a souvisejících technologií, jakož i o bezpečnostních pravidlech a postupech společnosti.

Podcast NADANĚ

Společnostem (nejen) v IT sektoru lze rovněž doporučit přijetí interní směrnice, která zacházení s AI nástroji upraví. Interní směrnice má zejména tu výhodu, že je závazná pro všechny zaměstnance a lze ji kdykoli jednostranně změnit na základě rozhodnutí zaměstnavatele. Dovoluje tedy flexibilně reagovat na potřeby praxe a novinky na trhu. Podcast můžete sledovat nejen na Komorovém YouTube kanále, ale také na svých oblíbených platformách Apple Podcast, Spotify, Google Podcast.

Dvojrozhovor

Tomáš Vlk & Veronika Hejhalová

Novela zákona o DPH jde správným směrem. Měla ale víc zohlednit digitalizaci, kterou přinese nová evropská legislativa

Výběr daně z přidané hodnoty se v Česku zlepšuje. Zatímco ještě v roce 2016 zaostával za teoretickým maximem o 16 procent, předloni už tento rozdíl činil jen něco málo přes pět procent. Poslanecká sněmovna nyní schválila velkou novelu zákona o DPH, která v téměř 500 bodech přináší řadu změn. Měly by reagovat na poznatky praxe a judikaturu. „Obecně lze říci, že novela představuje krok k lepšímu,“ říkají v rozhovoru Tomáš Vlk a Veronika Hejhalová, daňoví experti z poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers. K nejvýznamnějším řadí změny jednotlivých lhůt. Zejména na ně by si měli plátci daně dávat pozor. Už totiž nevystačí s pravidlem, že hlídat je třeba lhůtu tři roky.

Od příštího roku má začít platit takzvaná velká novela zákona o DPH, která podle Ministerstva financí obsahuje kromě přenosu unijního práva řadu drobných technických změn, jež reagují na vývoj judikatury a poznatky z praxe. Zohledňuje norma praxi a judikaturu správným způsobem a půjde tak z vašeho pohledu celkově o posun k lepšímu?

Ano, novela se snaží reagovat zejména na rozsudky Soudního dvora Evropské unie, i když s časovou prodlevou. Současně konečně přináší pravidla pro virtuální akce, která nám tu v období covi-

du scházela. Obecně lze říci, že novela představuje krok k lepšímu. V mnohém přináší modernizaci a zjednodušení pravidel, což by mělo být přínosné jak pro samotné plátce, tak i pro finanční správu. Jako příklady bychom mohli uvést zavedení režimu pro malé podniky, který malým českým podnikatelům zjednoduší podnikání v evropských zemích, nebo možnost odepsání malých nedobytných pohledávek za občany bez nutnosti zahájit zdlouhavé vymáhací řízení. Nicméně, jako u každé legislativní změny bude důležité sledovat, jak se zavedené změny osvědčí v praxi a zda skutečně přinesou očekávané zlepšení.

Přízvisko velká si novela vysloužila proto, že obsahuje bezmála 500 bodů. Není to až příliš? Nebo naopak zůstávají některé problematické záležitosti z dosavadní praxe nedořešené?

Řada změn, nebo spíše bodů novely, je jen kosmetických ve smyslu přeskupení ustanovení, jejich zjednodušení nebo úpravy terminologie, kdy nedochází k žádným věcným změnám. Novela by ovšem měla dle našeho názoru více reflektovat nutnost digitalizace, kterou s sebou přinese implementace plánované Směrnice ViDA (VAT in Digital Age) a kterou již nyní v různých úrovních zavádí ostatní státy EU. Digitalizace je klíčovým trendem současnosti a její postupné a promyšlené zohlednění v legislativě o DPH by mohlo přinést větší efektivitu i pro finanční správu, modernizaci procesů a především by dalo českým plátcům dostatek času na vstřebání souvisejících změn.

Kdy naposledy se pravidla pro DPH měnila tak výrazným způsobem?

Poslední významná novela proběhla v září 2020 v rámci implementace takzvaných Quick fixes. Byla tedy zaměřena především na přeshraniční a řetězové transakce v rámci Evropské unie. Poslední zásadní novela, která by upravovala vykazování, proběhla v roce 2016, kdy bylo zavedeno kontrolní hlášení.

Je už takovým domácím pravidlem, že k projednávání normy v parlamentu dochází v závěru roku, přitom má nabýt účinnosti hned v roce následujícím. Stihne se praxe včas připravit, nebo by bylo z expertního pohledu lepší účinnost normy o něco odložit?

Některé novelizované části budou účinné až s odstupem půl roku jako oblast nemovitostí, některé dokonce až od ledna 2026 – například zrušení osvobození u některých finančních činností nebo pravidla pro vracení DPH.

Drtivá většina změn ale bude účinná hned od 1. ledna 2025. Novela, která systémově mění několik velkých oblastí, by měla být známá ve svém finálním znění alespoň půl roku dopředu, aby se s ní široká veřejnost mohla včas a řádně seznámit a přijmout nezbytná opatření. Tím by se zároveň vytvořil dostatečný prostor na to, aby Generální finanční ředitelství mohlo vydat připravované Informace, které u některých oblastí ozřejmí aplikační praxi a postupy očekávané finanční správou. Z hlediska stálosti a předvídatelnosti podnikatelského prostředí je špatně, že zákon bude schválen velmi krátce před jeho plánovanou účinností a doprovodné, avšak důležité materiály budou finanční správou vydány až následně.

Které změny považujete za nejdůležitější?

Z pohledu plátců jsou rozhodně významné změny jednotlivých lhůt, ať už jde o prodloužení lhůty pro opravu základu daně

ze tří let na sedm nebo naopak zkrácení lhůty pro uplatnění nároku na odpočet na 2 roky. Dále je to pro DPH doposud neznámý koncept vazby uplatnění nároku na odpočet na platbu za dané plnění, rozšíření možnosti opravy základu daně u nedobytných pohledávek a neméně důležitá je pro developerskou praxi i změna lhůty v případě osvobození u dodání nemovitostí.

Co v praxi přinesou nová pravidla pro povinnou registraci k DPH?

V první řadě dojde k určitému zjednodušení v případě hlídání obratu pro povinnou registraci, který se bude nově počítat za kalendářní rok, nikoli za 12 po sobě následujících kalendářních měsíců. Současně zmizí skoro dvouměsíční období po překročení obratu, kdy se plátce po překročení obratu mohl stále chovat jako neplátce. V rámci této lhůty, kdy se osoba povinná k dani, která překročila obrat, stala plátcem až od prvního dne měsíce následujícího po dni překročení obratu, mohla tato osoba ještě uskutečňovat plnění na výstupu bez ohledu na jejich hodnotu, aniž by byla povinna z nich odvádět DPH.

Novela zavádí limity dva a s nimi i různá data účinnosti registrace. První limit, dva miliony korun, udělá z osoby povinné k dani plátce až od ledna následujícího kalendářního roku. Pokud by ale tato osoba během roku překročila druhý limit, který je stanoven na 2 536 500 korun (ekvivalent 100 tisíc eur), stala by se plátcem již ode dne následujícího po překročení tohoto vyššího obratu, tedy „od zítra“. Tato úprava, kromě harmonizace s evropským režimem pro malé podniky, směřuje k tomu, aby osoba povinná k dani neměla k dispozici dodatečný čas, kdy by mohla uskutečňovat dodávky s vysokou hodnotou bez povinnosti odvést DPH.

Novela prodlužuje lhůtu pro opravu základu daně na sedm let. Co je důvodem této změny?

Uvedeným důvodem je především obchodní praxe. V některých situacích, například ve stavebnictví, může být tříletá lhůta příliš krátká. Nová úprava v podobě prodloužení lhůty pro opravu daně na sedm let má zohlednit delší reklamační období daná smlouvami a zajistit dostatečný čas na jejich řešení, včetně soudních sporů a dalších potenciálních komplikací. Novela ale také ruší dosavadní zastavení této lhůty po dobu soudního sporu, takže v některých případech nebude reálné prodloužení nijak významné.

Zkracuje se naopak lhůta pro uplatnění nároku na odpočet DPH ze současných tří let na dva roky. Vidíte to zkrácení jako opodstatněné?

Dle důvodové zprávy si převážná část plátců uplatňuje nárok na odpočet okamžitě po obdržení daňového dokladu. Současně nedochází k faktickému zkrácení na dva roky, to se bude týkat pouze přijatých plnění z prosince daného roku. Lhůta je počítána jako dva roky od konce kalendářního roku, ve kterém se plně-

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

ní uskutečnilo, proto bude lhůta ve většině případů dva roky stále přesahovat. Pro praxi by se nemělo jednat o zásadní problém. Mění se rovněž režim odvodu DPH při dodání nemovitosti. Na jaké poznatky či problémy z praxe tato úprava reaguje?

Zkrácení lhůty pro zdanění dodání nemovité věci je vázáno na výklad Evropského soudního dvora, že dlouhodobější vlastnictví nemovitosti a její další dodání představují pasivní činnost, kdy nevzniká přidaná hodnota, která by tedy zdanění DPH podléhat neměla. Podle navrhované novely tak bude zdanitelný pouze první převod nemovitosti, pokud se uskuteční do dvou let od dokončení stavby.

Další změnou je úprava definice stavebního pozemku v užším smyslu, než je tomu aktuálně. Nově se bude za stavební pozemek považovat takový pozemek, na kterém je možné umístit stavbu na základě územně plánovací dokumentace vydané obcí, vymezení zastavěného území nebo rozhodnutí stavebního úřadu podle stavebního zákona. S ohledem na charakter nemovitostního trhu ale budou změny v oblasti nemovitostí platit až od července 2025.

Novinkou je i nová definice místa plnění při virtuální účasti na akcích. Našla zajímavá otázka, kterou přináší přesun ekonomiky do online světa, uspokojivé řešení?

Virtuální akce se začaly masivně objevovat během covidové pandemie, což už je skoro pět let zpátky. Odpověď na to, jak tato plnění zdaňovat přichází tedy s poměrně značným časovým odstupem. Nejedná se o žádná specifická pravidla, která by do této oblasti novela přinášela, použije se základní princip DPH, tedy zdanění ve státě spotřeby.

Jsou podle vás v zákoně ukryty změny, které na první pohled nemusí vzbudit příliš pozornosti, ale toto přehlédnutí by mohlo plátcům daně přinést problémy?

Nejde o ukryté změny, ale možná to není patrné na první pohled. Aktuálně je pro nás lhůta tři roky jedinou lhůtou, kterou musíme hlídat, a to jak pro uplatnění nároku na odpočet, tak i pro opravu základu daně, respektive opravu nároku na odpočet. Také počátek lhůty bude v některých případech od počátku následujícího roku – jako třeba oprava základu daně u poskytnutých plnění – a v jiných případech od počátku následujícího měsíce. Tady lze uvést opravu základu daně u přijaté zálohy. Spolu s různou délkou lhůt by tak mohly v praxi nastat drobné komplikace.

Další oblastí může být povinnost sledovat úhradu přijatých faktur a hlídat, zda neuplynula lhůta šesti měsíců od splatnosti, po jejímž uplynutí je potřeba vrátit uplatněný nárok na odpočet. Za zmínku stojí i nenápadná změna v oblasti definice dodání zboží, kdy díky odstranění jednoho ustanovení přestane být předání dovezeného zboží vlastníkovi považováno za dodání zboží za úplatu. Toto ustanovení bude odstraněno v návaznosti na evropskou judika-

moje .kdpcr.cz

turu a ve svém důsledku bude znamenat, že dovozce již nebude moci automaticky uplatnit nárok na odpočet dovozní DPH u zboží, které nevlastní, ale například pouze přepracovává či opravuje pro jeho vlastníka.

Jak celkově hodnotíte způsob výběru DPH v Česku? Kde má největší slabiny?

Z pohledu vývoje hlavní metriky VAT gap můžeme usuzovat, že způsob výběru DPH se v Česku neustále zlepšuje. Tento ukazatel značí, kolik DPH nebylo vybráno z teoretické výše DPH, která by měla být vybrána, pokud by si všichni plnili své povinnosti. Hodnota VAT gap byla ještě v roce 2016 ve výši 16 procent, v roce 2021 už sedm procent a pro rok 2022 se odhaduje 5,3 procenta. Tento trend můžeme rozhodně dát do souvislosti se zavedením kontrolního hlášení a s cílenými kontrolami finančních úřadů.

Jaké významné změny lze v DPH očekávat do budoucna, například i s ohledem na vývoj na úrovni EU?

Jednoznačně velkým zásahem bude balíček opatření Směrnice ViDA (VAT in the Digital Age), který má ovšem velké zpoždění, neboť stále nebylo dosaženo úplné shody na úrovni EU. Smyslem této změny je přizpůsobit systém DPH novým obchodním modelům, digitalizovat výkaznictví, posílit elektronickou fakturaci a zavést jednotnou registraci k DPH.

V některých státech EU již některé prvky této Směrnice, zejména z oblasti elektronické fakturace, zavádějí, což by do jisté míry mohlo pomoci byznysu lépe se připravit na přicházející změny v rámci celé EU. Finanční správy v těchto zemích se díky tomu také dostanou k dalším datům v reálném čase a mohou je rychleji vyhodnocovat a používat pro kontrolní činnost. Dle veřejně dostupných zdrojů se v ČR v této oblasti bohužel zatím nic nechystá. S ohledem na množství změn, které Směrnice ViDA přinese, je to škoda, protože jejich zavádění bude pro české plátce velkou změnou a bylo by dobré s přípravou začít co nejdříve.

Tomáš Vlk

Je ředitelem a tax technology lídrem v daňovém a právním oddělení společnosti PricewaterhouseCoopers. Specializuje se na daň z přidané hodnoty a aplikaci technologií v daních.

Veronika Hejhalová

Je senior konzultantka v daňovém a právním oddělení společnosti PricewaterhouseCoopers. Specializuje se na daň z přidané hodnoty a spotřební daně.

OFŘ a odvolání v roce 2023 – jsou podaná odvolání čím dál tím úspěšnější?

Po přibližně jednom roce bychom vás opět rádi informovali o tom, jakou úspěšnost lze očekávat při podaném odvolání v rámci daňového řízení. Z předchozích let víme na základě statistik o tom, že v letech 2018–2022 úspěšnost podaných odvolání rostla, a to z původních 26 % v roce 2018 až na 42 % v roce 2022. Na začátku srpna 2024 vydalo Generální finanční ředitelství novou výroční zprávu o činnosti Finanční správy za rok 2023. Navázal rok 2023 na předchozí roky?

Zuzana Tregnerová

Manažer, daňový poradce, č. o. 4151, EKP Advisory, s.r.o.

Tabulka 1 – Počet odvolání podaných v minulých letech a nevyřízených k počátku daných let a podaných ve sledovaných letech1

Odvolání\Rok20192020202120222023

Podaná v minulých letech a nevyřízená

Podaná ve sledovaném roce

KAnh Duc Nguyen

Daňový poradce, č. o. 5956, EKP Advisory, s.r.o.

Graf 1 – Počet odvolání podaných v minulých letech a nevyřízených k počátku daných let a podaných ve sledovaných letech**

počátku roku 2023 činil počet nevyřízených (a zároveň podaných v minulých letech) odvolání 4 296. Nově bylo v roce 2023 podáno dalších 4 994 odvolání proti rozhodnutí o stanovení daně (jinými slovy, proti platebním výměrům). Jaké byly jejich počty v minulých letech? Přehled uvádíme v tabulce níže:

* Zdroj: Vlastní zpracování; Výroční zpráva o činnosti Finanční správy za rok 2019, 2020, 2021, 2022, 2023

** Zdroj: viz pozn. č. 1

Podaná v minulých letech a nevyřízená Podaná ve sledovaném období

Z tabulky a grafu je patrné, že počet odvolaní, která byla podána v minulých letech a byla k počátku sledovaných let nevyřízena, se postupně snižuje. To samé lze říci i o počtu odvolání, která byla v jednotlivých letech podána nově, kdy v roce 2019 bylo podáno až 6 134 odvolání oproti 4 994 odvoláním v roce 2023.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Finanční úřady a odvolání

Stejně jako v článku „OFŘ a odvolání – co se během roku 2022 změnilo? “ vydaném v e-bulletinu Komory daňových poradců 10/2023 bychom se chtěli podívat na odvolání, která byla rozhodnuta již na úrovni finančních úřadů.

Odvolání, která byla rozhodnuta na úrovni finančních úřadů,

byla úspěšná v roce 2023 v podstatě ve dvou třetinách projednávaných případů, přesněji řečeno 988 odvolání z 1 490 bylo rozhodnuto ve prospěch daňového subjektu. Finanční úřady zamítly podané odvolání ve 168 případech a v 334 případech bylo řízení o odvolání zastaveno z důvodu jeho nepřípustnosti či z důvodu, že bylo podáno po lhůtě, a to dle § 113 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

Tabulka 2 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni finančního úřadu v letech 2019–2023 (v absolutních číslech a procentech)** Rok\

Graf 2 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni finančního úřadu v letech 2019–2023**

Data za rok 2023 jsou v podstatě totožná s daty za rok 2021 a 2022, tedy nedošlo k výrazným změnám, ať už bychom se zaměřili na počet odvolání kladně či záporně rozhodnutých, příp. zastavených finančním úřadem. Počet rozhodnutých odvolání za roky 2021 až 2023 se pohybuje v rozmezí 1 400 až 1 600 ročně, přičemž cca 1 000 odvolání končí úspěchem daňového subjektu, 140 až 200 naopak končí nezdarem daňového subjektu a 280 až 390 odvolání je zastaveno.

Odvolací fi nanční ředitelství a odvolání

Z níže uvedené tabulky je patrné, že úspěšnost odvolání rozhodovaného na úrovni Odvolacího finančního ředitelství („OFŘ“) je přibližně 40 %, což je v podstatě srovnatelné s rokem 2022. Co je však zajímavé, je počet vyřízených odvolání OFŘ, který se od roku 2019 jen zmenšuje, a to z původních 5 685 vyřízených rozhodnutí v roce 2019 na 4 471 v roce 2023.

Tabulka 3 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni OFŘ v letech 2019–2023 (v absolutních číslech a procentech)**

Daňové řízení

Graf 3 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni OFŘ v letech 2019–2023**

Kladně rozhodnutých Záporně rozhodnutých

Na základě výše uvedených dat lze shrnout, že úspěšnost odvolání rozhodnutých na úrovni OFŘ činila 39 %, což je druhé nejvyšší procento úspěšnost za sledovaných 5 let . OFŘ vyhovělo ve prospěch daňovému subjektu v 1 749 případech. Oproti roku 2022 však došlo k mírnému poklesu, a to o 3 %.

Nejčastěji kontrolované daně

Jak jsme uvedli v minulém článku, podíl odvolání na DPH mezi roky 2021 a 2022 se snížil ze 76 % na 71 %. Na základě níže uvedené tabulky lze konstatovat, že rozložení odvolání dle jednotlivých druhů daní se mezi roky 2022 a 2023 nikterak nezměnilo. Nejčastěji jsou tedy podána v souvislosti s DPH, poté DPPO a pak DPFO (jde o fyzické osoby, které podávají přiznání) (Data z výroční zprávy o činnosti Finanční správy za rok 2023 uvádějí, že DPH je nejčastěji kontrolovanou daní, kdy na DPH bylo provedeno až 5 082 daňových kontrol, cca 48 % veškerých provedených daňových kontrol za rok 2023. Druhou nejčastěji kontrolovanou daní byla DPPO s 1 936 provedenými daňovými kontrolami a poté DPFO u osob podávajících daňové přiznání s 1 538).

Tabulka 4 – Počet odvolání na jednotlivých daních a jejich podíl na celkovém počtu odvolání rozhodnutých na úrovni OFŘ**

Graf 4 – Rozložení podaných odvolání dle druhů daní za roky 2019–2023**

DPFO podávající přiznání Ostatní

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Správní žaloby a daně

Data z výroční zprávy o činnosti Finanční správy za rok 2023 potvrdila trend minulých let, kterým je, že:

1. se počet vyřízených žalob od roku 2020 snižuje a že

2. procentuální podíl kladně vyřízených žalob je pod 20 %.

Tabulka 5 – Počet kladně a záporně vyřízených správních žalob v letech 2019–2023**

Tabulka 6 – Počet kladně vyřízených správních žalob dle druhů daní v letech 2019–2023**

Graf 5 – Rozložení kladně vyřízených

7 – Počet záporně

Tabulka

Daňové řízení

Graf 6 – Rozložení záporně vyřízených správních žalob dle druhů daní za roky 2019–202314

Počet kladně vyřízených správní žalob týkajících se daní činil pouze 144 ze 742 celkově vyřízených žalob, což činí procentuální úspěšnost 19 %. Trend postupně klesající úspěšnosti správních žalob tedy nadále pokračuje.

Doba trvání soudního řízení

Správní žaloby jsou podávány na krajské soudy, a to dle sídla správního orgánu, který vydal rozhodnutí, proti kterému směřuje správní žaloba. Jak dlouho krajskému soudu trvá vyřídit podanou správní žalobu?

Tabulka 8 – Doba vyřízení správní žaloby vybraných krajských soudů ve dnech***

Dle výše uvedené tabulky vyřídit správní žalobu průměrně nejdéle trvá Krajskému soudu v Brně, poté Městskému soudu v Praze, na třetí pozici je Krajský soud v Ústí nad Labem. Dle výroční statistické zprávy českého soudnictví za rok 2023 se však dob a pro vyřízení správní žaloby zkrátila a je vidět – za nás správně – klesající trend.***

Závěr

Na závěr uvádíme stručně ještě jednou výsledky naší analýzy:

1. Podíl úspěšně vyřízených odvolání za rok 2023 se pohyboval okolo 39 %, což je pouze o 3 % horší než v roce 2022.

2. Odvolání nejčastěji míří na DPH, poté na DPPO a pak na DPFO týkající se osob podávajících daňové přiznání.

3. Úspěšnost správních žalob týkajících se daní klesla pod 20 % , přesněji řečeno za rok 2023 činí pouhých 19 %.

Trend jejich úspěšnosti je bohužel celkově klesající.

4. Vyřídit správní žalobu průměrně nejdéle trvá Krajskému soudu v Brně, poté Městskému soudu v Praze a pak Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Doba vyřízení správních žalob však klesá, což je určitě potěšující správa.

*** Zdroj: České soudnictví 2023: Výroční statistická zpráva, strana 123

*** Viz pozn. č. 17

DPH DPPO DPFO Ostatní

Jana Jáčová v podcastu Women in Finance

Jak se z asistentky v IT firmě stane majitelka velké účetní firmy? Jak se rodil nápad na využití postaviček Pat a Mat v reklamě? A jak překonat strach lidí z účetních? Hosty další epizody podcastové série Women in Finance, která vzniká ve spolupráci s projektem #FinŽeny, byla Jana Jáčová, majitelka společnosti UOL Účetnictví. Spolu s ní do studia zavítala Jolana Kolaříková, ředitelka marketingu a PR České podnikatelské pojišťovny.

Janě Jáčové se podařilo vybudovat jednu z aktuálně nejviditelnějších účetních firem v Česku. V začátcích přitom mnohé nenasvědčovalo tomu, že by měla prorazit právě v tomto oboru. „Začínala jsem jako asistentka v IT firmě, která pak prošla restrukturalizací a já jsem se tak trochu omylem stala personální a finanční ředitelkou. O financích jsem přitom nevěděla nic. A to, že jsem se pustila do účetnictví, byla také náhoda. Oslovil mě kamarád, že potřebuje účetní pro klienta, tak jsem si řekla, že to snad nemůže být nic těžkého. Zakoupila jsem brožurku a měla prvního klienta,“ popisuje s lehkostí start svého byznysu. V té době ani neměla ambici vybudovat něco velkého, protože podnikání si „jen“ přibrala k zaměstnání.

„Pak jsem zjistila, že nám klienti přibývají a že mě neskutečně baví budování firmy. Že byla zrovna účetní, je shoda okolností. Kdybych začala s pěstováním rajčat, tak jsme dnes asi firma na rajčata,“ dodává.

Efektivní videa

UOL Účetnictví využívá do jisté míry i hravý marketing. Jelikož je „cifršpiónství“ v myslích lidí spojeno spíše se strohostí a seriózností, považovala Jana Jáčová za důležité vyslat signál, že se lidé, potenciální klienti, nemusí účetních bát. „Grafiky s barevnými obrázky a postavičkami používáme už dlouho a spousta lidí mi potvrdilo, že to pomáhá odbourat prvotní strach. Pak jsem natočila

jedno testovací video o tom, jak lze dát víno do nákladů, a najednou mi začaly chodit děkovné zprávy od klientů, že už chápou jak na to. To je sen každé účetní, aby klienti začali její poznatky uvádět do praxe. Ukázalo se, že forma třicetivteřinových videí je ideální a má to neuvěřitelné výsledky nejen pro nás a naše klienty, ale i pro ostatní, protože videa jsou veřejná a mohou zvyšovat účetní gramotnost,“ pochvaluje si Jana.

Tah na branku

Není pochyb o tom, že jak Jana Jáčová, tak Jolana Kolaříková mají velmi úspěšné kariéry. Kde jsou podle nich samých základy tohoto úspěchu, co považují za své nejsilnější stránky? Jana Jáčová je přesvědčena, že její nejsilnější zbraní je tah na branku. „To mi říká hodně lidí. A pak bych řekla, že dokážu nadchnout lidi kolem sebe. Já jsem sice vidět na videích, ale tu práci pro klienty dělají moji lidé a v počátcích budování pobočkové sítě nebylo vždy jednoduché je přesvědčit, že ta vize je správná,“ uvádí Jana Jáčová s tím, že za velkou výhodu považuje také svou výbornou paměť.

Jak se v práci vyhnout rutině? Jak předejít přepracování? A jakou roli ve fungování UOL Účetnictví hraje manžel Jany Jáčové? I to se dozvíte v podcastu Women in Finance, který si můžete poslechnout ZDE.

Novinky z oblasti české a evropské regulace

fi nančních institucí

Projděte si další ucelený přehled novinek z české a evropské regulace finančních institucí. Věnuje se například chystanému zákonu o digitalizaci finančního trhu, který obsahuje především úpravu kategorizace přestupků, a také pravomoci České národní banky, která bude licencovat poskytovatele služeb souvisejících s kryptoaktivy, dohlížet na dodržování stanovených povinností a řešit případné přestupky.

Ondřej Havlíček Schönherr

EVROPSKÁ UNIE

Regulace napříč odvětvími

Kristýna Tupá Schönherr

Martin Svoboda Schönherr

27/09: LMA – USA: Fed zakládá Výbor pro používání referenčních sazeb po skončení platnosti sazby LIBOR – LMA vydala článek, v němž oznamuje, že 27. září 2024 Federální rezervní systém v New Yorku zahájil činnost Výboru pro používání referenčních sazeb (Reference Rate Use Committee – RRUC), což je nově vytvořená skupina soukromých účastníků trhu, jejímž úkolem je podporovat integritu, účinnost a odolnost referenčních úrokových sazeb na finančních trzích. RRUC se zaměřuje především na řešení významných otázek souvisejících s referenčními sazbami v prostředí po ukončení platnosti sazby LIBOR. Bude sledovat, jak se používání těchto sazeb vyvíjí, a posuzovat případné změny na základních trzích, které je podporují. Cílem výboru je prosazovat osvědčené postupy pro používání referenčních sazeb v souladu s doporučeními Výboru pro alternativní referenční sazby (ARRC), který hrál ústřední roli při řízení přechodu od sazby LIBOR k alternativním referenčním sazbám, jako je například sazba pro zajištěné financování přes noc (SOFR). S úplným přechodem finančního odvětví od sazby LIBOR bude RRUC důležitou platformou pro řešení vznikajících problémů a zajištění vhodného a efektivního používání referenčních sazeb. Bude také sloužit jako prostředník pro vypracování pokynů a rámců, které pomohou účastníkům trhu orientovat se ve vyvíjejícím se prostředí referenčních úrokových sazeb.

05/09: LMA – Syntetický LIBOR v amerických dolarech: FCA zveřejňuje upomínku (1 měsíc do konce) – Dne 5. září 2024 vydala FCA upomínku o blížícím se ukončení používání syntetické sazby LIBOR v amerických dolarech (USD) a potvrdila, že po uplynutí lhůty na konci září 2024 již nebude docházet k žádným dalším prodloužením. Zbývající syntetické nastave-

moje .kdpcr.cz

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

ní USD LIBOR bude trvale ukončeno po jejich konečném zveřejněním dne 30. září 2024. Toto oznámení následuje po společném dopise, který v červenci 2024 vydaly FCA a Asociace asijsko-pacifického úvěrového trhu (APLMA), v němž vyzvaly všechny účastníky trhu, aby urychlili své přípravy na prostředí po zavedení LIBOR. S blížícím se termínem přechodu LMA připomíná všem subjektům zapojeným do finančních trhů, aby přijaly několik klíčových opatření k zajištění připravenosti. Zaprvé by měly přezkoumat všechny zbývající expozice, které se stále spoléhají na syntetický USD LIBOR, a zajistit, aby tyto smlouvy byly zaúčtovány. Zadruhé, účastníci musí prověřit záložní ustanovení v rámci smluv, která určují alternativní sazby, jež se použijí po ukončení platnosti syntetické sazby USD LIBOR, a předejít tak nejasnostem nebo případným sporům. Zatřetí je nezbytné posoudit procesy a úrovně souhlasu potřebné ke změně ustanovení o úrokových sazbách ve smlouvách. A konečně, organizace by měly prozkoumat načasování dostupných možností, včetně možnosti přenastavení úrokových sazeb k 30. září 2024, aby zajistily hladký přechod a předešly komplikacím.

Pojišťovny

24/09: EIOPA – Aktualizovaná technická RFR dokumentace platná od 1. ledna 2025 – EIOPA zveřejnila aktualizovanou technickou dokumentaci pro výpočet časových struktur bezrizikových úrokových sazeb (RFR), která vstoupí v platnost 1. ledna 2025, neboť tato dokumentace je nezbytná pro výpočet technických rezerv na pojistné a zajistné závazky podle směrnice Solventnost II. Klíčovou změnou je, že EIOPA již nebude poskytovat technické informace pro 11 měn mimo EHP, včetně brazilského realu (BRL), chilského pesa (CLP), indické rupie (INR), jihokorejského wonu (KRW), malajského ringgitu (MYR), mexického pesa (MXN), novozélandského dolaru (NZD), singapurského dolaru (SGD), jihoafrického randu (ZAR), thajského bahtu (THB) a turecké liry (TRY). Toto rozhodnutí vychází z hodnocení podle článku 5.2 technické RFR dokumentace, které dospělo k závěru, že tyto měny nejsou pro pojišťovací sektor EU významné. V důsledku toho nebudou tyto měny od roku 2025 pro výpočty RFR podporovány.

ČESKÁ REPUBLIKA

Regulace napříč odvětvími

Investiční společnosti a investiční fondy

13/08: Vláda České republiky – Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 267/2020 Sb., o oznamování údajů obhospodařovatelem a administrátorem investičního fondu a zahraničního investičního fondu České národní bance – Vláda nyní projednává návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 267/2020 Sb., o vykazování údajů obhospodařovatelem a administrátorem investičního fondu a zahraničního investičního fondu České národní bance, který byl připraven v souvislosti s novelou zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Novela reaguje především na změny pro správce majetku stanovené v § 15 odst. 1 zákona. Kromě sladění s novelou zákona řeší také technické nedostatky v případě vykazování ESMA, kdy bude vykazování závislé na typu povolení, nikoliv na překročení limitu. Novela obsahuje dvě hlavní změny. První z nich je zavedení vnitrostátního výkaznictví pro správce majetku, konkrétně povinnost předkládat potvrzení auditora o počtu investorů, což je nový vnitrostátní požadavek ve vztahu k § 15 odst. 6 a 7 zákona. Druhou změnou je úprava výkladu požadavků ze strany ESMA tak, aby bylo zřejmé, že výkazy závisí na licenci správce majetku, a nikoli na skutečném překročení příslušného limitu.

Banky

27/09: ČNB – ČNB přistupuje k rámci TIBER-EU – Česká národní banka (ČNB) se rozhodla připojit k evropskému standardu TIBER-EU, který se zaměřuje na pokročilé penetrační testování kybernetické odolnosti, a to v rámci přípravy na implementaci nařízení DORA . TIBER-EU (Threat Intelligencebased Ethical Red Teaming) je rámec vyvinutý Evropskou centrální bankou (ECB) pro testování kybernetické odolnosti finančních subjektů. Jeho účelem je simulovat reálné kybernetické útoky, což umožňuje testovat kritické systémy finančních institucí v reálných podmínkách. Testy jsou založeny na analýzách skutečných kybernetických hrozeb a provádějí se s využitím „červeného týmu“, který napodobuje taktiku skutečných útočníků. Pro ČNB to znamená přístup k nejnovějším technikám a metodám kybernetické bezpečnosti, které jí umožní zlepšit dohled nad finančními subjekty v České republice. Tento krok má pro banky a další finanční instituce zásadní význam, neboť ČNB zajistí, že všechny příslušné subjekty budou muset pravidelně, nejméně jednou za tři roky, absolvovat pokročilé penetrační testy. Tyto testy budou prováděny za běžného provozu klíčových systémů, což povede ke zvýšení digitální odolnosti. Banky se tak budou muset připravit na zvýšený tlak na kybernetickou bez-

18/09: Ministerstvo financí – Zákon o digitalizaci finančního trhu podpořila Poslanecká sněmovna ve druhém čtení – Poslanecká sněmovna projednala návrh zákona o digitalizaci finančního trhu ve druhém čtení. Návrh obsahuje především úpravu kategorizace přestupků a také pravomoci České národní banky, která bude licencovat poskytovatele služeb souvisejících s kryptoaktivy, dohlížet na dodržování stanovených povinností a řešit případné přestupky. Zákon je implementací předpisů Evropské unie v oblasti digitálních financí, konkrétně tzv. DORA a MiCA .

45 moje .kdpcr.cz

Ostatní e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

pečnost a pravidelné testování, které zvýší jejich povědomí o aktuálních hrozbách a schopnostech jim čelit.

AML

18/09: Finanční analytický úřad – aktualizace metodického pokynu č. 9 ke kontrole klienta – Finanční analytický úřad (FAÚ) aktualizoval metodický pokyn č. 9 ke kontrole klienta. Pokyn je určen všem povinným osobám podle českého AML zákona, tedy nejen úvěrovým a finančním institucím, a je k dispozici zde. Nejvýznamnější změny se týkají opatření „Neprovedení kontroly klienta“ a Zesílené kontroly klienta, které povinným osobám (bankám, pojišťovnám a dalším finančním institucím) a FAÚ poskytují lepší nástroje pro efektivní řízení rizik. Zavedení opatření „Neprovedení kontroly klienta“ umožňuje povinným osobám upustit od provedení kontroly klienta v určitých případech, kdy by její provedení mohlo klienta varovat, a ohrozit tak probíhající vyšetřování podezřelého obchodu. Toto opatření je zakotveno v § 9b AML zákona a lze jej uplatnit dvěma způsoby. První možností je, že povinná osoba sama rozhodne, že kontrolu neprovede, pokud má podezření na praní peněz nebo financování terorismu a existuje riziko, že by kontrola mohla dát klientovi tip (tipping-off ). Povinná osoba pak musí tuto situaci neprodle-

ně oznámit FAÚ a zároveň poskytnout podrobné informace o tom, proč kontrolu neprovedla. Případně FAÚ dá povinné osobě pokyn, aby kontrolu neprováděla, pokud existuje riziko, že by provedení kontroly mohlo ohrozit vyšetřování. Pokyn může být dán telefonicky, ale musí být následně zdokumentován a povinná osoba je povinna pokyny FAÚ přesně dodržet. Obě možnosti kladou velký důraz na dokumentaci a možnost zpětné rekonstrukce, aby bylo možné posoudit, zda byl postup správný a v souladu se zákonem. Další klíčovou změnou je aktualizace opatření zesílené kontroly klienta. Nejedná se o samostatný institut, ale o specifické doplnění standardní identifikace a kontroly klienta. Povinné osoby musí uplatňovat zesílenou kontrolu zejména v případech klientů z rizikových zemí, kde existuje zvýšené riziko praní špinavých peněz nebo financování terorismu. Při uplatňování zesílené kontroly je kladen důraz na tzv. kontrolu ex ante, tj. získávání informací o transakcích před jejich uskutečněním. Povinné osoby by měly předem získat podrobnosti o účelu transakcí, příjemci a částkách, a pokud transakce odpovídají očekávanému chování klienta, není nutné uplatňovat zesílenou kontrolu u každé jednotlivé transakce. Následná kontrola se pak provádí po provedení transakcí s cílem zkontrolovat, zda provedené transakce odpovídají získaným informacím o klientovi a neobsahují žádné nesrovnalosti.

Bulletin: DO HLOUBKY TÉMATU

Tematické zaměření každého čísla

Vysoce odborné články

Recenzovaný obsah

Odborný garant každého čísla

Stavovská společenská rubrika

Ústavní soud udělal jasno

v otázce valorizace vnosů

při vypořádání společného

jmění manželů

Nedávný nález pléna Ústavního soudu představuje důležitý milník v českém právním prostředí, zejména v oblasti vypořádání společného jmění manželů.

Nejenže přináší jasnější pravidla pro aplikaci valorizace vnosů do společného majetku, ale také reflektuje zásadní principy demokratického právního státu, včetně respektování vůle zákonodárce a právní jistoty. Následující článek vysvětluje, jaký má nález význam, jak ovlivňuje soudní praxi a jaké širší důsledky může mít pro český právní systém.

NNikola Frýdlová

Právník, Advokátní kancelář

Petráš Rezek

ález sp. zn. Pl. ÚS 23/24 ze dne 11. 9. 2024 vychází z právního sporu o vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství. Hlavním problémem bylo, jakým způsobem se má vypořádat vnos jednoho z manželů do společného majetku, konkrétně do rodinného domu, na který jeden z manželů vynaložil

vlastní prostředky v průběhu manželství. Předmětem sporu byla otázka, zda mají být tyto vklady valorizovány, tedy zda má být při jejich návratnosti zohledněna změna hodnoty majetku (napřiklad inflace, změna tržní hodnoty), pokud nedošlo k výslovné dohodě mezi manželi.

Nejvyšší soud dříve rozhodl, že valorizace vnosů do společného jmění manželů může být provedena pouze na základě dohody mezi manželi. Tento postoj se opíral o takzvanou teleologickou redukci právního pravidla, která stavěla na výkladu, že zákon počítá s valorizací pouze tehdy, pokud se manželé dohodnou. V opačném případě by byla aplikace valorizace nepovinná.

Ústavní soud odmítl interpretaci

Nejvyššího soudu

Klíčovou otázkou, kterou musel Ústavní soud vyřešit, bylo, zda má být valorizace vnosů ze strany jednoho z manželů auto-

Ostatní

maticky aplikována na základě zákona, nebo zda je nutná předchozí dohoda mezi manželi. Tento problém vyplýval z rozdílného výkladu ustanovení § 742 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, že pokud jeden z manželů vynaloží vlastní prostředky na společný majetek, má právo na jejich vrácení při vypořádání společného jmění. Nejvyšší soud však tuto povinnost valorizace interpretoval jako volitelnou a podmíněnou dohodou mezi manželi.

Ústavní soud tuto interpretaci odmítl. Zdůraznil, že zákonodárce zavedl pravidlo valorizace jako obecné a jeho aplikace nemůže být podmíněna dohodou. Cílem zákona bylo zajištění spravedlivého vypořádání společného jmění manželů, včetně ochrany investic jednoho z nich do společného majetku. Pokud by valorizace nebyla automaticky aplikována, mohlo by dojít k nespravedlivému znehodnocení těchto investic.

Ústavní soud rovněž zdůraznil, že soudy nesmějí nahrazovat vůli zákonodárce svými vlastními úvahami. V tomto konkrétním případě šlo o to, že právní jistota nemůže být vždy absolutní hodnotou a musí být v některých případech podřízena spravedlnosti, což se týká i ochrany majetkových práv manželů.

Ústavní soud se v rozhodnutí zaměřil na několik klíčových bodů:

1. Interpretace zákonů musí respektovat vůli zákonodárce Podle Ústavního soudu je nepřípustné, aby soudy měnily výchozí pravidla stanovená zákonodárcem a přetvářely je na základě svých úvah. Nejvyšší soud v tomto případě změnil obecné pravidlo na výjimku, což podle Ústavního soudu není přijatelné v demokratickém právním státě.

2. Valorizace majetku je automatická Zákon výslovně předpokládá, že při vypořádání společného jmění manželů má být zohledněna změna hodnoty majetku. Tato změna může být buď pozitivní (zhodnocení), nebo negativní (znehodnocení) a musí být promítnuta do vypořádání, aniž by k tomu byla nutná předchozí dohoda mezi manželi.

3. Omezení teleologické redukce Nejvyšší soud aplikoval tzv. teleologickou redukci, což je metoda výkladu zákona, která zohledňuje účel právního předpisu. Ústavní soud však upozornil, že tato metoda nesmí být používána k tomu, aby soudy vytvářely nová pravidla nebo měnily smysl zákonů, pokud k tomu nemají dostatečný právní základ.

Dopad na soudní praxi

Tento nález bude mít významný dopad na soudní praxi, zejména pokud jde o vypořádání společného jmění manželů. Soudy nyní budou muset automaticky aplikovat pravidlo valorizace vnosů do společného majetku, pokud nedojde k výslovné dohodě o jiném postupu. Tento přístup napravuje dřívější rozhodovací praxi, kdy soudy valorizaci vnosů omezovaly.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Rozhodnutí Ústavního soudu zároveň přispívá ke zvýšení právní jistoty pro manžele, kteří vynakládají vlastní prostředky na společný majetek. Tito manželé nyní mohou počítat s tím, že jejich investice budou při vypořádání náležitě zohledněny, a to včetně změn hodnoty majetku v průběhu času. Tím se zajistí spravedlivější rozdělení společného majetku po rozvodu, což je důležitý prvek ochrany majetkových práv.

Širší právní a společenský kontext

Jedním z klíčových principů, které tento nález potvrzuje, je respektování vůle zákonodárce. Ústavní soud zřetelně stanovil, že soudy nemají pravomoc měnit základní pravidla stanovená zákonem na základě vlastních úvah o vhodnosti či nevhodnosti určitých opatření. Tento přístup posiluje důvěru v právní systém a zajišťuje větší stabilitu v aplikaci práva.

Dalším důležitým aspektem tohoto nálezu je ochrana majetkových práv manželů, kteří investovali do společného majetku. V praxi se často stává, že vnos jednoho z manželů do společného majetku zůstává při rozvodu nezohledněn v plné míře, což vede k nespravedlivému rozdělení majetku. Automatická valorizace těchto vnosů zajistí, že každý z manželů dostane odpovídající kompenzaci za své investice.

Tento nález rovněž ovlivní budoucí spory týkající se vypořádání společného jmění. Soudy nyní budou mít jasné vodítko, jak přistupovat k otázkám valorizace vnosů, což může vést k rychlejšímu a spravedlivějšímu rozhodování. Navíc tento nález bude sloužit jako precedent, který sjednotí dosavadní nejednotnou praxi soudů.

Odborné reakce a komentáře

Rozhodnutí Ústavního soudu vyvolalo širokou debatu mezi právníky a akademickou obcí, přičemž většina odborníků hodnotí nález pozitivně. Advokáti, kteří se specializují na rodinné a majetkové právo, oceňují zejména to, že rozhodnutí přináší větší právní jistotu a spravedlnost v otázkách vypořádání společného majetku. Podle nich zavedení automatické valorizace vnosů přispívá k férovějšímu rozdělení majetku a ochraně majetkových práv manželů.

Mnozí odborníci rovněž zdůrazňují, že tento nález posiluje ochranu investic jednoho z manželů do společného majetku, což bylo dříve často opomíjeno. Zákon sice valorizaci vnosů umožňoval, ale nejasnosti v praxi soudů vedly k nerovným rozhodnutím. Tento nález tudíž pomáhá napravit nesrovnalosti a sjednocuje rozhodovací praxi.

Navzdory převážně pozitivnímu ohlasu se objevily i ty kritické. Někteří právníci upozorňují na možné problémy spojené s valorizací vnosů. Například může být obtížné určit přesnou hodnotu majetku v době vkladu, zejména pokud došlo k výrazným změnám na trhu s nemovitostmi nebo pokud se jedná o majetek, jehož hodnota kolísá. Tato otázka může vést k prodlužování soudních řízení a komplikacím při stanovení spravedlivého vypořádání.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Další kritici se domnívají, že rozhodnutí může vést k problémům v případech, kdy se manželé nejsou schopni dohodnout na základních aspektech rozdělení majetku. Zavedení automatické valorizace by v těchto případech mohlo vytvářet další třecí plochy a komplikovat již tak složité spory.

Dopady na konkrétní případy

Jedním z konkrétních případů, který ilustruje důležitost nálezu Pl. ÚS 23/24, je spor o rodinný dům, do kterého jeden z manželů vynaložil své výhradní prostředky získané před uzavřením manželství. Po rozvodu bylo nutné vypořádat společné jmění a manžel, který investoval, požadoval, aby jeho vnos byl valorizován. Civilní soudy se přiklonily k tomu, že valorizace je možná jen na základě dohody, což vedlo k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud rozhodl, že valorizace musí být provedena automaticky a nedohoda mezi manžely nemůže být překážkou.

Tento případ ilustruje, jakým způsobem nález Ústavního soudu mění přístup soudů k vypořádání majetku. Bez automatické valorizace by mohlo dojít k výraznému znevýhodnění jednoho z manželů, který investoval větší finanční prostředky do společného majetku, zatímco druhý manžel by z této investice profitoval nepřiměřeně.

V dalším příkladu soudní praxe se jednalo o vypořádání hodnoty podílu na podnikání, kdy jeden z manželů během manželství založil úspěšnou firmu. Po rozvodu druhý manžel požadoval, aby jeho podíl byl vyplacen na základě tržní hodnoty firmy v době vypořádání, nikoli v době jejího vzniku. Tento případ vedl k dlouhým soudním sporům, kde byla otázka valorizace klíčovým bodem. Rozhodnutí Ústavního soudu by mohlo výrazně zkrátit dobu řešení takových sporů tím, že valorizace bude nyní automatická, pokud neexistuje dohoda o opaku.

Závěr

Nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/24 představuje významný krok směrem k spravedlivějšímu a předvídatelnějšímu vypořádání společného jmění manželů. Automatická aplikace valorizace investic do společného majetku zajistí, že vklady jednoho z manželů nebudou nespravedlivě znehodnoceny v důsledku inflace nebo jiných ekonomických vlivů. Rozhodnutí Ústavního soudu navíc posiluje ochranu majetkových práv a přispívá k větší stabilitě právní praxe.

Tento nález bude mít významný dopad na soudní praxi, zejména pokud jde o vypořádání společného jmění manželů. Soudy nyní budou muset automaticky aplikovat pravidlo valorizace vnosů do společného majetku, pokud nedojde k výslovné dohodě o jiném postupu.

Tento nález bude mít dlouhodobý dopad nejen na rodinné právo, ale také na širší právní prostředí v České republice. Jeho hlavní přínos spočívá v tom, že sjednocuje nejednotnou praxi soudů a zajišťuje, že pravidla stanovená zákonodárcem budou respektována a správně aplikována. Pro právníky specializující se na rodinné právo je tento nález důležitým vodítkem pro budoucí řešení majetkových sporů.

Nález zároveň přispívá k upevnění právní kultury v České republice a slouží jako precedent pro budoucí případy, kdy soudy budou čelit otázce, jak daleko mohou zajít při dotváření práva. Ústavní soud tímto nálezem posílil princip demokratického právního státu a zdůraznil nutnost respektovat vůli zákonodárce.

moje .kdpcr.cz

Daňová kancelář budoucnosti je spojená s digitalizací

Radek Neužil

Tajemník KDP ČR

Nabízím malé ohlédnutí za úspěšným workshopem Komory s názvem „Daňová kancelář budoucnosti“.

Včásti technologických a digitálních dopadů na činnost daňových poradců mimo jiné zaznělo, že schopnost adaptace na nové výzvy a ochota podpořit inovace v daňově poradenské praxi jsou klíčovým předpokladem k udržení vysoké prestiže a obchodního růstu daňově poradenských kanceláří.

Ale po pořádku. Nejvíce skloňovaným pojmem současnosti je umělá inteligence neboli AI (Artificial Inteligence). Všichni o ní mluví, mnoho kolegů s ní i pracuje, pro řadu kolegů je to ale stále neuchopitelná věc, která je uvádí do nejistoty. AI se často vytrhává z kontextu širšího pojmu digitalizace a to je škoda. Digitalizace, respektive automatizace a robotizace je právě to, co může výrazně zvýšit efektivitu práce a ziskovost, zejména tam, kde se zpracovává účetnictví. Nástroje umělé inteligence pak mohou výrazně pomoci v klasickém daňovém poradenství, postaveném na odborných stanoviscích a zastupování klientů.

Daňové poradenství se mění, potřeby, chování a očekávání daňových poplatníků se mění, postupy a přístupy Finanční správy se mění. Z pohledu daňových poradců se dá věc rozdělit na dvě oblasti. Řízení vlastních kanceláří, komunikace s klienty a marketing na straně jedné a vedle toho změna formátu a obsahu vlastní daňově poradenské služby, která je zásadně ovlivněna potřebami klientů a do značné míry i nastavením a chováním finanční správy. Úlohou daňových poradců v běžném fungování není ří-

zení procesů na straně klientů a rozhodování o jejich konkrétních daňových nebo podnikatelských postupech, základní úlohou daňových poradců je provést klienta jeho daňovými povinnostmi a zajistit to, aby daňová řešení byla v souladu se zákonem, jeho potřebami a případně přístupem k riziku. Podstatnou součástí práce daňového poradce je také zastupování klientů v jednáních s Finanční správou nebo případně u soudu. No a k tomu je dnes možné připočítat i očekávání dobré ceny za poskytnuté služby a rychlé a kvalifikované reakce, jejichž předpokladem je digitalizace procesů na obou stranách, často vynucená i požadavky státních institucí.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 11/2024

Doba nastavení ceníků za zaúčtování účetní položky, obsahující pokrytí nákladů na osobní převzetí papírového dokumentu, který se ručně přepíše do účetního programu a ručně zaúčtuje, skončila. Toto je typickým příkladem postupu, který není obhajitelný ani z hlediska ceny, ani z hlediska postupu. Stručně řečeno, za tohle není a nebude nikdo ochoten platit. Nejsem si jistý, zda to je výhoda nebo nevýhoda, ale specifikum České republiky je v tom, že je na trhu velké množství různých programů na účetnictví, výkaznictví, vytěžování a oběh dokladů a podobně. Dnes už to přitom není o tom, zda s takovými nástroji pracovat nebo ne, ale o tom, který je vhodný pro práci vybrat a jaké konkrétní nasadím ve své praxi. Reference, zkušenosti kolegů a zákaznická podpora se znalostí potřeb daňových poradců jsou klíčem k výběru konkrétních produktů. A pozor, nové technologické nástroje nejsou dobré jen k tomu, že budu efektivní, technologie je neopakovatelnou příležitostí k rozšíření nabídky a zvýšení výnosnosti i u stávajících klientů.

Tradiční forma účetního a daňového poradenství jako služby, která pasivně pracuje s historickými daty a plní daňové a účetní povinnosti zejména kvůli zákonným povinnostem, uloženým státem, bez další přidané hodnoty pro podnikání klienta, nebude stačit.

Daňový poradce budoucnosti je poradce pro podnikání, poradce se znalostí trendů v legislativě, poradce dodávající reporty z účetních systémů, které pomáhá interpretovat, poradce, který pracuje s moderními technologiemi. Právě tímto se dnes daňový poradce budoucnosti odliší od ostatních, bude atraktivní pro nové kolegy a udrží dlouhodobě úspěšný model podnikání.

Daňová kancelář budoucnosti: Seminář o trendech a inovacích v daňovém poradenství

Ve dnech 23.–24. října 2024 se v Brně konal již pátý ročník semináře „Daňová kancelář budoucnosti“. Během dvou dnů měli účastníci možnost diskutovat o současných trendech v podnikání a hledat nové způsoby, jak posílit a inovovat své podnikání. Seminář se zaměřil i na dovednosti potřebné pro budoucnost, jako jsou analytické myšlení a schopnost adaptace, které budou nezbytné pro úspěch v oboru.

Účastníci byli také seznámeni s metodami lean a kata koučink, jež slouží jako účinné nástroje pro zlepšení efektivity a inovací v oblasti daňového poradenství. Strategickou část semináře vedly Hana Vykoupilová a Lenka Mrázová.

Seminář zahrnoval také prezentaci na téma moderních technologií v práci daňového poradce, kterou připravil Radek Neužil. V druhé části proběhla diskuse s Robertem Jurkou, zaměřená na předání nebo prodej firmy, s důrazem na osobní a obchodní vize.

moje .kdpcr.cz Osobní

moje.kdpcr.cz