SILNĚJŠÍ ENVIRONMENTÁLNÍ REGULACE VEDOU K EKONOMICKÉMU ÚSPĚCHU U mnoha ekonomů a politiků stále přetrvává názor, že environmentální regulace, které určují mantinely pro průmysl, zemědělství i obchod, pokud jde o životní prostředí, jsou ve své podstatě škodlivé. Už slovo „regulace“ u řady z nich vyvolá poplach. Autor: Stanislav Mihulka | Zdroj: University of Melbourne
Dosavadní studie na toto téma se podle Yanga obvykle soustředily na okamžité dopady environmentálních regulací a obvykle v jednotlivých zemích. Yangův tým se snažil o dlouhodobé srovnání mezi řadou států. K výzkumu použili data do roku 2007, což je nejmladší rok, k němuž OECD poskytuje volný přístup ke všem informacím, jaké badatelé potřebovali. Environmentální politiku studovaných zemí vyjádřili pomocí indexu OECD „Environmental Policy Stringency Index“. Tento index v jediné hodnotě spojuje míru politiky v oblasti znečištění vody a ovzduší, emisí uhlíku, podpory obnovitelné energetiky, a dalších. U všech 22 zemí ten-
to index přitom mezi lety 1990 a 2007 vzrostl. Následně pak zkoumali, jak souvisí míra environmentální politiky s ekonomickou produktivitou, a to jak krátkodobě, za 1 rok, tak i dlouhodobě, tedy po 3 letech. V krátkodobém výhledu opravdu došlo k tomu, že zavádění environmentálních regulací zvyšuje náklady výroby. Například uhlíková daň pochopitelně zdraží uhlí, což zase následně vede k zdražení oceli, při jejíž výrobě se spotřebuje mnoho uhlí. Dlouhodobý pohled ale ukazuje, že výraznější environmentální regulace přinášejí naopak vyšší ekonomickou produktivitu. Premiantem je v tomto ohledu Německo, které dosahuje velmi vysokého indexu Environmental Policy Stringency Index, a zároveň se ve sledovaném období pyšní nejvyšším průměrným růstem ekonomické produktivity. Podle Yanga by vysvětlením mohla být těsná souvislost mezi kvalitnějším životním prostředím a zvyšováním kvality „vstupů do produkce“, což je například lepší zdraví a kondice dělníků či zaměstnanců. Další motivací by mohlo být, že environmentální regulace regulace nutí společnosti soustředit se na efektivitu výroby, což pak dále zvyšuje ekonomickou produktivitu.
Zdroj: Adobe Stock
Ekonom Ou Yang z australské University of Melbourne tvrdí, že ve skutečnosti je to přesně naopak. S kolegy provedli výzkum, jehož cílem bylo vyhodnotit dopady environmentální politiky na ekonomiku, na základě dat z celkem 22 členských zemí Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD), pokrývajících období mezi lety 1990 a 2007. Nakonec dospěli k závěru, že v dlouhodobém výhledu regulace ve jménu životního prostředí ekonomiku nedusí, ale naopak stimulují.
DEJ TO DÁL | příloha časopisu EkonTech.cz 19
