Vzpomínka na Vladimíra Buberle – 100 let od narození výjimečné osobnosti

text Ivana Hay Tetauerová

foto archiv rodiny a ČUN Praha

Vladimír Buberle, zakladatel a první prezident České unie neslyšících, by 24. února 2025 oslavil 100. narozeniny. Do historie se nesmazatelně zapsal nejen jako vůdčí osobnost komunity Neslyšících, ale také jako zakladatel Českého automotoklubu neslyšících a Mezinárodní federace neslyšících motoristů FIAMS.

Ku příležitosti tohoto významného výročí se v sobotu 1. března 2025 konala velká vzpomínková akce – nejprve u jeho hrobu, kde mu vzdali hold přátelé a příznivci, a poté v sídle České unie neslyšících v Praze.

Setkání v ČUN Praha

Slavnostní vzpomínková akce k nedožitým 100. narozeninám Vladimíra Buberle se uskutečnila ve velkém sále ČUN v Dlouhé ulici. Program začal ve 14 hodin a trval až do pozdního večera. Organizace se ujala paní Blanka Štěpánková, která na akci přivítala bezmála 90 hostů – kamarády, přátele a pamětníky z řad neslyšících i rodinné příslušníky pana Buberle. Nechybělo promítání starých filmů z činnosti Automotoklubu, z cest a dovolených s neslyšícími přáteli či fotografií z rodinného i pracovního života.

„Pan Buberle pro nás neslyšící organizoval spoustu akcí – založil Automotoklub, Českou unii neslyšících, pořádal plesy a různé spole­čenské programy. Chtěla jsem, aby si na něj ti, kteří ho znali, mohli společně zavzpomínat,“ uvedla paní Štěpánková.

Akce se zúčastnila také dcera pana Buberle Gabriela Vladyková a z vnoučat Soňa Vladyková a Tomáš Havran. Zastavil se i Petr Vladyka, který mu v minulosti s prací pro ČUN vypomáhal. Manželka Ladislava Buberlová, známá neslyšící básnířka, která nedávno oslavila úctyhodných 90 let, nemohla ze zdravotních důvodů přijít. Potěšila ji alespoň vzpomínka všech přítomných a předaná gratulace.

Vzpomínkovou akci obohatil svým vystoupením také Miroslav Handl, bývalý předseda oblastní organizace ČUN Kroměříž, který s dojetím sdílel osobní vzpomínky na pana prezidenta.

Vladimír Buberle – první prezident ČUN

(narozen 24. 2. 1925 v Praze, zemřel 25. 1. 2009 ve věku nedožitých 84 let)

Vladimír Buberle byl od dětství nedoslýchavý. Po absolvování školy pro neslyšící na Smíchově se vyučil čalouníkem a dekoratérem. V roce 1945 dokončil mistrovskou školu bytové tvorby. Později nastoupil do školy pro mládež s vadami zraku jako dílenský učitel v oboru čalouník. Tomuto povolání zůstal po celý život věrný.

Vladimír měl rád sport, zejména fotbal, který mu ale kvůli oční vadě moc nešel. Proto už jako patnáctiletý začal ve Sportovním klubu neslyšících působit více jako tlumočník a funkcionář. Ve 40. letech byl jako dobrovolník zcela oddán práci pro I. PSKH (Pražský sportovní klub hluchoněmých). Měl rád také divadlo a v 50. letech stál u zrodu Divadla neslyšících v Praze. Později založil a vedl Český automotoklub neslyšících, jehož hlavním cílem bylo zdokonalovat řidičské schopnosti neslyšících, kterým byl dlouho upírán nárok na řidičský průkaz.

Vladimír Buberle celoživotně působil jako dobrovolný tlumočník znakového jazyka. Neúnavně zastupoval zájmy neslyšících a řešil nejrůznější situace v jejich zaměstnání, při jednání na soudech či úřadech. Dveře jeho domova byly neslyšícím vždy otevřené dokořán – chodili si k němu pro rady, pomoc v úředních a často i osobních věcech, ale i pro kamarádské popovídání.

V období totality, v roce 1967, si Vladimír Buberle splnil životní sen a založil Mezinárodní federaci neslyšících motoristů (FIAMS), která sdružovala národní organizace neslyšících z mnoha evropských i zámořských zemí. Zajistit fungování velké mezinárodní organizace a především to, aby se kongresů a akcí mohli účastnit i neslyšící ze socialistického Československa, vyžadovalo nejen výjimečné organizační schopnosti, ale hlavně urputný boj s totalitní mašinérií. Čestným prezidentem FIAMS zůstal Vladimír Buberle až do své smrti. Významným milníkem jeho života bylo založení

České unie neslyšících v roce 1990. Pro její činnost zajistil veškeré zázemí a nasadil mnoho sil. Podařilo se mu založit denní stacionář pro neslyšící, konaly se zde různé přednášky, kulturní a společenské akce. Za jeho působení měla ČUN přes 1100 členů a rozrostla se o krajské pobočky. V roce 1992 začal vycházet časopis UNIE, na jehož založení se podílela paní Věra Strnadová. V roce 1994 ČUN zahájila poskytování sociálních služeb pro neslyšící, později kurzy českého znakového jazyka pro veřejnost a v roce 1996 odstartovaly první kurzy českého znakového jazyka pro pedagogické pracovníky – tehdy zcela průkopnický krok. V roce 1997 vznikl projekt Mluvící ruce, přehlídka zaměřená na diva­delní tvorbu neslyšících umělců a umělecké projevy ve znakovém jazyce, kterou ČUN dosud každoročně pořádá.

Funkci prezidenta ČUN pan Vladimír Buberle vykonával až do roku 2000.

Dědictví, které žije dál

Vzpomínkový den ukázal, jak hluboký vliv měl Vladimír Buberle na život neslyšící komunity v České republice. Jeho přátelská povaha, vnímavost k potřebám sluchově postižených, dobrovolné celoživotní odhodlání hájit jejich zájmy, pracovitost, odvaha a nezdolnost, to vše ve spojení s osobním charismatem i sobě vlastním smyslem pro humor z něj učinilo výjimečnou osobnost, na kterou se nezapomíná. Jeho energie, nápady a odhodlání žijí dál – v práci České unie neslyšících, ve společenském životě komunity i ve vzpomínkách těch, kteří ho měli rádi či měli tu čest s ním spolupracovat.