Jeden svět 2025 – mezinárodní festival o lidských právech s důrazem na přístupnost pro všechny diváky

text Ivana Hay Tetauerová, Jan Semerád

foto Ivana Hay Tetauerová, archiv Jednoho světa pro neslyšící

Mezinárodní filmový festival Jeden svět letos probíhal od 12. března do 27. dubna v rekordních 57 městech po celé České republice. Festival, který se dlouhodobě zaměřuje na lidská práva, v roce 2025 vyslal silné poselství o odvaze, svobodě a lidských právech. Kromě kvalitní filmové produkce se věnoval také zajištění přístupnosti pro širokou veřejnost, včetně diváků se sluchovým postižením. V Praze se festival konal od 12. do 20. března, po něm následovaly Pražské ozvěny.

Zahájení festivalu v kostele Pražská křižovatka

Zahájení 27. ročníku festivalu proběhlo 12. března 2025 v impozantním prostoru kostela Pražská křižovatka, který pro tento významný okamžik poskytl slavnostní zázemí. Úvodního projevu se ujala bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která ve svém vystoupení vyzdvihla nejen odvahu oceněných osobností, ale i důležitost svobody slova, ochrany lidských práv a vytrvalé obhajoby práv člověka. Čaputová ocenila novináře a aktivisty, kteří riskují své životy při obraně těchto práv.

Během ceremoniálu byla udělena lidskoprávní cena Homo Homini za mimořádný přínos v obraně lidských práv. Cenu letos obdrželi novinář Philip Obaji z Nigérie a in memoriam ukrajinská novinářka Viktorija Rosčyna, která v roce 2024 zemřela v ruském zajetí. Cenu převzala její kolegyně, šéfredaktorka Ukrajinské Pravdy, Sevhil Musajeva.

Festival odstartoval projekcí filmu Vzpomínky plné přízraků, který dokumentuje situaci ve zničeném syrském městě Homs. Skrze vzpomínky obyvatel města, kteří byli nuceni ho opustit, film ukazuje trauma války a její dopad na jednotlivce a celý národ.

Festival pro všechny: přístupnost pro neslyšící a další znevýhodněné skupiny

Festival Jeden svět se pravidelně zaměřuje na zajištění přístupnosti pro všechny diváky, včetně těch se sluchovým a zrakovým postižením. Letos byly všechny filmy v hlavním pražském programu opatřeny českými a anglickými titulky, přičemž snímky označené zkratkou SDH byly vybaveny popisnými titulky. Popisné titulky pomáhaly divákům se sluchovým postižením rozlišit zvukové efekty a ruchy ve filmu a označovaly jednotlivé mluvčí. Pro diváky se zrakovým postižením byl připraven audiopopis, který byl k dispozici prostřednictvím sluchátek.

Vybrané debaty byly tlumočeny do českého znakového jazyka (ČZJ) a simultánně přepisovány do češtiny, čímž festival zajistil plnou přístupnost pro neslyšící i nedoslýchavé diváky. V regionech byly všechny projekce opatřeny českými titulky a některé měly popisné titulky nebo anglické titulky pro diváky, kteří preferují komunikaci v angličtině. Festival také nabídl relaxované projekce, které byly určeny pro osoby s mentálním postižením, epilepsií či problémy se soustředěním. Tyto projekce byly charakteristické tlumeným osvětlením, tišším zvukem a možností pohybovat se po sále nebo konzumovat vlastní občerstvení.

Jeden svět pro neslyšící: speciální sekce a podpora komunity

Festival se už několik let profiluje jako otevřený a přístupný komunitě Neslyšících, nejen díky titulkování, ale i tlumočení do ČZJ. Na webových stránkách festivalu byla vytvořena speciální sekce v ČZJ, která obsahovala nejen přehledný program, ale také videa, která divákům s tímto postižením pomohla orientovat se ve festivalové nabídce. Tento krok měl za cíl zajistit, aby žádný divák nepřišel o důležité informace a aby byl festival plně dostupný pro všechny.

Festival Jeden svět informuje neslyšící diváky na facebookové stránce Jeden svět pro neslyšící, kde jsou zveřejňovány informace a novinky, které souvisejí s programem pro neslyšící. Videa pro Jeden svět natáčí agentura Deaf Friendly, která také zajišťuje tlumočení debat do ČZJ.

Festival rovněž nabídl simultánní přepis vybraných debat do psané češtiny prostřednictvím online platformy Text on Tap. Tento přepis zajištěný firmou Pro Přepis byl k dispozici přímo na webových stránkách festivalu, což divákům poskytlo možnost sledovat debaty a filmové diskuze v textové podobě v reálném čase.

Imerzní filmy a přístupnost pro neslyšící

Festival nabídl také imerzní filmy, které přinesly divákům zážitek rozšířené reality. Celkem bylo k dispozici devět takových filmů, z nichž dva byly vhodné pro neslyšící. Film Perinatální snění byl jazykově bezbariérový, protože neobsahoval mluvený projev, a film Adresa neznámá: Fukušima dnes měl české titulky. Na jednu vstupenku bylo možné zhlédnout dva až tři filmy. Neslyšící měli na vstupenky 50% slevu, přičemž je bylo nutné zakoupit předem na konkrétní časový slot. Na místě jim dobrovolníci pomohli s nasazením speciálních brýlí a spuštěním filmu. Celý proces byl vysvětlen ve videu v ČZJ.

Naše redakce navštívila několik projekcí s následnými debatami tlumočenými do ČZJ.

Zurawski proti státu Texas (Zurawski v Texas)

Po projekci dokumentu Zurawski proti státu Texas v Městské knihovně v Praze probíhala debata, kterou moderovali Matěj Schneider, Anna Kotvalová a Eva Svatoňová. Online se k ní připojila i Amanda Zurawski, hlavní protagonistka filmu. Film vypráví příběh Amandy, která málem zemřela kvůli zákazu interrupcí v Texasu, když ze zdravotních důvodů nemohla donosit dítě a potřebovala lékařský zásah. Těhotné ženy ve filmu pochopily, že v některých případech je interrupce lepší volba než v sobě nosit mrtvé dítě. Debata se zaměřila na otázku, jak je možné, že v dnešní době není tento problém legislativně řešen.

Mnozí diváci byli v šoku, když zjistili, že v Texasu, kde je interrupce zakázána, ženy stále bojují o své právo na rozhodování o vlastním těhotenství. Amanda a její právní zástupkyně usilují o změnu zákonů, které ohrožují jejich životy a zdraví. Tento boj za svobodu rozhodování o těhotenství nadále pokračuje a dokument přinesl silnou výpověď o potřebě změny.

Poslední expedice

Film s názvem Poslední expedice divákům představil závěrečné roky života Wandy Rutkiewicz, polské horolezkyně a alpinistky, která zmizela 13. května 1992 při pokusu o zlezení Kančendžengy, třetí nejvyšší hory světa v Himalájích. Wanda byla první Evropankou a třetí ženou, která vylezla na Mount Everest, a první ženou, která vylezla na druhou nejvyšší horu světa K2, navíc bez podpory kyslíku. Její tělo se na svazích Kančendžengy nikdy nenašlo a mnohokrát kolovaly zkazky o tom, že Wanda ve skutečnosti nezemřela, ale zvládla přejít vrchol a došla do nepálského kláštera, kde se stala jeptiškou a pro lidstvo zmizela z povrchu zemského. K šíření této pověsti přispěla jedna z posledních vět, kterou řekla své matce před odjezdem na expedici: „Pokud se z třetí nejvyšší hory světa nevrátí, bude to proto, že se někde v nepálských horách stala jeptiškou.“

Projekce filmu proběhla v letenském kině Bio Oko a navázala na ni diskuze tlumočená do znakového jazyka. Té se účastnily moderátorka Lea Petříková a producentka filmu Monika Braid. Diskuzí zněla dvě hlavní témata, prvním z nich byla obtížnost hledání a sbírání podkladů pro natáčení filmu, protože Wanda měla ohromné množství archivů. Během hledání se ale podařilo najít „zlatý poklad“ v podobě Wandina zvukového deníku, který si sama nahrávala a který se stal hlavním zdrojem jejího hlasu, jenž diváky po velkou část filmu provázel. Druhé téma se točilo kolem žen a jejich role ve vysokohorském horolezectví a kolem předsudků, kterým čelí ze strany mužů. Je smutné, že ve vysokohorském horolezectví tyto předsudky stále přetrvávají a ženám ztěžují cestu k jejich cílům.