Slavná hudební skladatelka a jedna z nejvýraznějších osobností současné vážné hudby se narodila v hlavním městě severského státu Finsko – v Helsinkách.
Už jako malá hrála na hudební nástroje a poslouchala, jak zní svět kolem ní – třeba kapky deště na střeše nebo vítr v korunách stromů – a rozhodla se, že z těchto a dalších zvuků bude tvořit svá díla.
Hudbu studovala v Helsinkách, Německu a pak v Paříži. Ráda propojovala tradiční hudební nástroje s elektronickou a počítačovou hudbou. Vytvářela tak zvláštní, neobvyklé
a kouzelné zvuky doplněné světelnými efekty.
Její hudba byla plná emocí, někdy radostná, jindy tajemná. Dodnes se hraje po celém světě a v jejích operách si zazpívaly i české operní pěvkyně Dagmar Pecková a Magdaléna Kožená. Její operu Láska na dálku, za kterou obdržela cenu Grammy, uvedlo i Janáčkovo divadlo v Brně.
Za svoji hudbu získala mnoho ocenění a ukázala nám, že když má člověk fantazii a odvahu tvořit, může svět kolem sebe rozzářit, třeba i jen jedním tónem.
2 Hudební skladatelky Kaia Anneli Saariaho
3 Úvodník S větrem o závod
4–5 Téma Vítr
6 7 U krajánků Máš z něčeho/někoho vítr?
8–9 Volnočasovky Křížovky a rébusy
10 11 Krajánci na cestách Kaupinojan sauna
12–13 Putování za chutěmi Krémová lososová polévka
14 Víte, že? Zajímavosti a výročí z Finska
15 Co mě baví – rozhovor Jasmin Rutaten
16 Putování českou Rozhledna Bára II krajinou – rozhledny
17 Obrázkové čtení Vítr
18 19 Krajánkova knihovna Přípravy na prázdninové dobrodružství
20 21 Čtení s porozuměním Všechno lítá
22 23 Svět kolem nás Vítr
24 27 Komiks Knedlík a letní kino
28 29 Živá řemesla Šití a vyšívání krojů
30 31 Krajánkova laboratoř Chromatografie na křídě
32 33 Krajánkovo tvoření Anemometr
34 35 Mojráček Prázdniny u prarodičů
36 Omalovánka Kam se schoval Krajánek?
Pokud jste v časopise našli chybu nebo překlep, napište nám prosím na krajanek@krajanekvesvete.cz.
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Vychází 1. 6. 2025, červen 2025 měsíčník, ročník 12 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz
Editorky: Denisa Žáková, Stanislava Boudová
Korektury: Anna Karamantzani, Ivana Bilošová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová
Titulní strana: Zdeňka Strigaro
Finální sazba: Ivana Kaçmaz krajanek@krajanekvesvete.cz
Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré IČO: 07369522 spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s.
Česka, čeká vás povídání o krojích – o tom, jak se šijí, vyšívají a co všechno se do nich dá „zapsat“ nití a jehlou. I takový kroj totiž může vyprávět příběh – o kraji, lidech i snech. Povíme si, kdo je šije a vyšívá a proč je každý steh jako malý kousek historie. Možná vás překvapí, kolik trpělivosti i odvahy se do takového kroje schová!
Tak se pohodlně usaďte, nechte se větrem zavát na stránku, která vás zaujme – a vydejte se s námi na výpravu plnou poznávání, příběhů a nápadů!
Hezké čtení a přiměřeně větrný červen přeje Ivana Kaçmaz
„No to jsem teda ani nemusela chodit k holiči,“ úpí nešťastně a naštvaně paní, které poryv větru právě dramaticky pročísnul čerstvě vyfoukané a načesané kadeře.
„Já to budu muset snad všechno shrabat znovu,“ vzdychá strejda na zahradě, odevzdaně se opíraje o hrábě a sleduje listí, kterak se z hromady rozlétá vysoko a daleko, hnáno náhlým závanem větru.
Avšak ve stejnou dobu na přibližně stejném místě…
„Tatí, tatí, pojď honem, zvedá se vítr, dneska bude báječně létat!“ volá natěšeně chlapeček vybíhající na kopec s papírovým drakem v náručí následován funícím tatínkem.
„Honem všichni sem! Naskočte, uvolněte lodní smyčky a hurá na jezero, zdvihá se vítr!“ volá nadšeně po mnoha dnech bezvětří jachtař na své kamarády.
Stejné místo, stejná chvíle, ale různé reakce na větrnou situaci! Pro někoho je v daný okamžik vítr nepřítelem číslo jedna, pro jiného zdrojem neskutečné radosti.
Abychom ale vykročili do tématu čísla – jak se tak říká – správnou nohou, raději si nejprve vysvětlíme, co to vlastně vítr je. Jde o pohyb vzduchu. Vzniká proto, že je zemský povrch a od něj také okolní vzduch nerovnoměrně ohříván slunečními paprsky. Lehčí teplý vzduch stoupá vzhůru a v místě se snižuje atmosférický tlak. Teplý vzduch tak uvolňuje místo těžšímu, chladnějšímu vzduchu, a tedy i vyššímu tlaku. Ve snaze tlaky vyrovnat dochází potom k proudění vzduchu z tlakové výše do tlakové níže. Tak vzniká vítr. Čím větší rozdíl v tlaku, tím je vítr silnější.
A že vítr dokáže být pěkně silný, o tom jste určitě už někdy četli nebo slyšeli ve zprávách. Vichr, vichřice, nebo dokonce orkán dokáží napáchat mnoho škod v přírodě i na majetku lidí! Přespříliš vysuší, naruší povrchy materiálů, polámou rostliny i stromy, smetou rozlehlé lesy, jako by kmeny nebyly kmeny, ale sirky, odnesou střechu domu i celá stavení a poničí vše, co jim stojí v cestě.
Naproti tomu takový jarní vánek nebo letní větřík, to je přímo pohlazení, ten snad každý musí milovat! Usuší a navoní prádlo, pročistí vzduch od nečistot, donese k nosu omamné vůně, napomůže opylování rostlin, roznáší semínka nebo příjemně ochladí. I trochu silnější vítr je někdy někde potřebný a člověk ho může využít ve svůj prospěch –plachetnice se díky němu dostanou do cíle, jeho silou se roztáčejí lopatky větrných elektráren, aby čile a k přírodě šetrně vyráběly energii.
Inu, vítr. Nespoutaný a nezkrotitelný živel, který je na jednu stranu velkým pomocníkem, ale může být i nepřítelem.
Miroslav, 7 let, Milán
Mám vítr z naší učitelky matematiky, protože je moc přísná.
Anežka, 11 let, Istanbul
Ne, já se ničeho nebojím.
Artemis, 7 let, Athény
Já se bojím, když jsem někde vysoko a padám. A když mám na sobě pavouky a ještě hady. To je všechno.
David, 12 let, St. Pölten
Mám vítr z Trumpa, Muska a Putina!
Luky, 9 let, Madrid
Mám vítr z Cassandry.
Sami, 7 let, Madrid
Já taky. Z Cassandry. To je takový seriál o strašidelném robotovi, co nám jednou pouštěl náš strýc.
Pavlík, 7 let, Brighton
Nemám moc rád hady, hlavně velké hady. Pak už mě nic nenapadá.
Manuel, 11 let, Sevilla
Když je něco černý, třeba když jdu spát. A taky ze zlých lidí. Nebo když dělám něco špatně a zjistí to maminka a já nechtěl, aby to věděla.
Violka, 12 let, Eggenstein-Leopoldshafen
Z některých písemek ve škole, jinak je to asi v pohodě.
Sofie, 9 let, Sevilla
Mám vítr z lidí, kteří jsou od krve. Ve třídě má kluk na koleni krev a já mám strach. Taky když je tma.
Věruška, 8 let, Castelletto Sopra Ticino
Mám vítr, když jde moje kočka Palačinka ven a já nevím, kde je.
Franík, 4 roky, Castelletto Sopra Ticino
Mám vítr z pavouků a Hulka.
Mónica, 7 let, Sevilla
Já nemám vítr ani z myší, ani ze švábů, ale hrozně se bojím pavouků a hadů. Těch velkých, tlustých, ale i těch malinkých. Vždy začnu utíkat.
Básnička
Vítr vane, fučí, skučí, píská, fouká, burácí a potichu si brouká. Zpívá stromům písničku, pocuchá jim hlavičku.
Vymalujte obrázek podle čísel.
Vítr napíná plachty lodí, točí větrníky i pouští draky.
Spojte obrázky draků s jejich stíny.
V přesmyčkách je ukryto několik druhů větru, dokážete je rozluštit?
NEVÁK KÁRESEV NUZELÍMA CECHŘIVI NORÁK
KÁRIHUN LIMÁTRS PÁSYTA TŘÍBEZVĚ
Řešení: VÁNEK, SEVERÁK, ZÍNA,MELU VICHŘICE, ORKÁN, HURIKÁN, MISTRÁL, PASÁTY, BEZVĚTŘ
Zkuste poskládat lodě.
Doplňte chybějící čísla.
Pomozte ptáčkovi najít cestu do hnízda.
Spojením teček dokreslete obrázek a pak ho vymalujte.
Co bude následovat?
Najděte chybějící části hradu.
Sauna je místnost, kde je vysoká teplota vzduchu (60–120 °C) a kam si lidé chodí sednout a pořádně se vypotit. Sauna se vyhřívá kamny, na kterých jsou kameny, které pak sálají teplo do místnosti. Kamna mohou být elektrická anebo tradiční na dřevo. Kameny se naběračkou polévají vodou, čímž se zvyšuje vlhkost a zároveň pocitová teplota v sauně.
Sauna má blahodárné účinky na zdraví a ve Finsku do ní chodí rodiče, prarodiče i děti. Ve Finsku jsou asi 3 miliony saun – více než osobních automobilů. Každý Fin se chodí saunovat průměrně čtyřicetkrát za rok, saunování je ve Finsku prostě běžnou součástí života. Sauna je součástí většiny koupelen, a to i v bytových domech. Dříve, když koupelny ještě nebyly, se rodiny saunovaly dvakrát týdně. Sauna se roztopila dřevem a zároveň se tak ohřála i voda na umytí. Nyní se chodí do sauny doma s rodinou, třeba po zimním výletu, aby se tělo prohřálo. Sportovci, ale i staromilci chodí do veřejných saun s cílem rozproudit krev v úplně celém těle. Často se lidé po sauně chodí
zchladit do sprchy, do sněhu anebo nejlépe do jezera, které může v zimě mít jen 4 °C. Zkušení uživatelé sauny si chodí nejdříve zaplavat a teprve pak jdou do sauny. Do sauny se chodí i s kamarády a kamarádkami popovídat, ale to bývá při nižších teplotách. Na klábosení stačí 50–70 °C.
Tampere je hlavním městem saunování. Je tady několik desítek veřejných saun a z nich nejznámější je Kaupinoja sauna. Sauna se nachází na břehu jezera Näsijärvi a na svém místě stojí již od roku 1977. Do této sauny se vejde až 60 návštěvníků najednou a během roku ji vyznavači saun navštíví více než 80 000krát. Tato sauna se vytápí dřevem (spotřeba je 1 m3 nebo kubík dřeva denně) a pojme 600 kg kamenů, které obměňují každý měsíc dobrovolníci, kteří se starají o její údržbu, provoz, ale také o přípravu kulatin. Ze sauny vede vyhřívaný chodníček do jezera. V zimě je jezero zcela zamrzlé, ale u sauny je zapnutá pumpa, která vodu víří tak, aby nezamrzla.
Už jsi někdy byl/a v sauně?
Náročnost: snadné
Doba přípravy: 40 minut
Krémová lososová polévka
Tradiční lososová polévka se podává s žitným chlebem a slaným máslem. Můžete si ji dát jako hlavní jídlo skoro všude ve Finsku.
Budeme potřebovat:
• 6 velkých nebo 8 menších brambor
• 2 velké mrkve
• 2 cibule
• 8 dl vody
• ½ lžíce nového koření (celého)
• 1 bobkový list
• 400 g lososa (filé může být čerstvé nebo uzené)
• 2 dl smetany
• 1½ lžičky soli nebo 2 bujónové kostky s rybí příchutí
• snítku kopru (zhruba 6 lžic nasekaného kopru)
Umyjeme, oloupeme a nakrájíme brambory, mrkev a cibuli.
Vaříme v hrnci s vodou zeleninu spolu s novým kořením, bobkovým listem a solí (nebo rybím bujónem) téměř do měkka.
Odstraníme kůži a kosti z lososového filetu. Nakrájíme rybu na větší kostky.
Do hrnce přidáme smetanu, sůl a nakrájeného lososa. Vaříme na mírném ohni asi 5 minut, dokud ryba není hotová. Nakonec přidáme nasekaný kopr.
Víte, že největší sauna je na ostrově Suomenlinna v Helsinkách? Sauna námořní akademie má rozlohu malého domku (65 m2) a pojme až 180 lidí najednou.
Víte, že Finsko je ideální země pro běžkování a najdete zde tisíce kilometrů běžkařských tras? Vedou lesy, přes zamrzlá jezera i pláně a díky dlouhé zimě se na severu dá často běžkovat od listopadu až do jara.
Víte, že každou zimu se v Botnickém zálivu tvoří přírodní ledové koule, které vypadají jako tisíce plovoucích vajíček? Vznikají působením vln a mrazu, které tvarují desky ledu do kulovitých útvarů.
Víte, že ve Finsku najdete Hiidenkirnut – ďáblovy kotle? Vznikly při tání ledovců. Vířící voda a kameny vyhloubily velké kulaté prohlubně ve skále. Okolní lesy a jezera jsou ideální pro turistiku.
Věk: 18
Bydliště: Jämsä, Finsko
Rozhovor
Kdo tě přivedl k hokeji a jak dlouho se mu věnuješ? Můj mladší brácha. Chodila jsem na jeho tréninky a líbilo se mi to. Od té doby už hraju hokej 8 let. Začala jsem jako hráčka a pak jako brankářka.
Proč sis vybrala zrovna pozici brankářky?
V roce 2019 mě při MS v hokeji zaujaly zásahy brankáře Kevina Lankinena a chtěla jsem si to také zkusit. Trénuju 4× týdně a o víkendu hrajeme zápasy. V týmu Pelicans Akatemia U16 jsem jediná holka.
Jsou ve Finsku i dívčí hokejové týmy?
Ve větších městech je alespoň jeden. V těch menších hrají většinou holky a kluci dohromady.
Sleduješ hokejové zápasy a fandíš při mistrovství světa Čechům?
No jasně. Když dojde na zápas Česko–Finsko, tak je to doma sranda. Máma Češka fandí Čechům, táta Fin Finům a my s bráchou taky Čechům.
Je někdo, kdo je tvým sportovním vzorem? A co bys mu při setkání řekla?
Noora Räty, Kevin Lankinen a první NHL trenérka
Jessica Campbell. Asi bych byla v šoku a nevypadlo by ze mě nic.
Co považuješ za svůj dosavadní největší sportovní úspěch?
To, že jsem se dostala do týmu Lahti Pelicans.
Kdybys byla světově známá hokejistka, jak by vypadal tvůj den?
Nijak významně, asi stejně jako teď: pořádně se vyspat, dobře se najíst a hlavně hodně trénovat. Možná bych i trénovala malé hokejisty.
Kdybys měla za úkol přivést k hokeji jednoho kamaráda, jak bys ho přesvědčila, že je to ten nejlepší sport?
Během zápasu prožijete spoustu emocí, pocítíte adrenalin i nabití energií. V kabinách panuje slovy nepopsatelná soudržnost. Kdo to nezažije, nepochopí!
Ve východních Čechách nedaleko města Chrudim stojí atypická a unikátní rozhledna, která je příkladem moderní ekologické architektury zapadající harmonicky do okolní přírody. Má tvar trojbokého jehlanu a podle slov jejího autora, architekta Martina Rajniše, je ojedinělou stavbou nejen v Evropě, ale pravděpodobně i na celém světě.
Lehká a vzdušná konstrukce rozhledny je vyrobena z modřínového a dubového dřeva, které pochází z chrudimských městských lesů. Rozhledna má jednu vyhlídkovou plošinu, která je ve výši 14,8 m a má tvar rovnostranného trojúhelníku 5 × 5 × 5 m. Celková výška rozhledny je pak 25,7 m a na jejím vrcholu je větrná korouhev a signální světlo. Uvnitř stavby je točité dřevěné schodiště se 65 schody.
Z rozhledny je krásný výhled na města Chrudim a Pardubice, Železné hory, Orlické hory a za dobrého počasí až na Krkonoše. Původní rozhledna Bára byla slavnostně otevřena v červnu roku 2008, ale už čtyři dny po otevření ji zničena silná vichřice. Město Chrudim se však rozhodlo, že rozhlednu postaví znovu. O rok později tak na stejném místě vyrostla Bára II, doplněna o další zpevňující prvky. Nyní by měla odolat větru o rychlosti až 200 kilometrů v hodině.
Audionahrávka
Pozor, děti, tři obrázky v textu nedávají smysl. Vyberte správné z těch, které se rozutekly po stránce.
Horko, vedro, k tomu naprosté bezvětří, tak vypadá parné , které nás nešetří.
Když začne v létě v pofukovat vánek, dokořán zajistí příjemnější spánek.
Když je v předpovědi počasí ohlášen větřík, radíme do přibalit si tenký .
A co takový vítr? Ani malý, ani velký, zkrátka vítr akorát: papírových , surfařů, a elektráren je kamarád.
Když ohlášeno je, že bude foukat pořádně silný vítr, zvaný vichr, že poletovat bude prach, smetí, i velké věci, to je sichr!
Pokud je aktivní výstraha a na obzoru vichřice, raději nevycházíme, nepomohla by totiž ani pletená !
Když varují nás masmédia – jako , rozhlas, , že se blíží orkán, včas postaráme se o zvířectvo, obydlí, a hlavně ať je každý člen rodiny schován!
Tereza Kopecká: Berta puberta (CPress, 2022), 7+ let
Máte sestru a má pubertu? Apolenka to tak má. Mít starší sestru, která se najednou začne podivně měnit, je možná pěkná otrava. Protivná Albertýna chytla pubertu a naštvaná Apolenka je přesvědčená, že hůř už být nemůže… Jak se asi za takovýchto doslova bojových podmínek vydaří letošní pobyt ve stařičké Vile Augustě, kam obě odjíždí s rodiči na prázdniny? Rozhodně si jedna od druhé nenechá nic líbit…
Tereza Kopecká, Tomáš Kopecký: Naprostá šílenost (Paseka, 2021), 12+ let
Anna už týden nevyšla z pokoje. Když to zkusila, srdce jí začalo bušit jako o závod. Co teď? Má diagnózu úzkosti, která jí doslova leze na nervy – je to boj jen dojít do školy nebo se mačkat v autobusu mezi ostatními lidmi. A k tomu ještě ustarané pohledy rodičů. Ale pak se v jejím životě objeví kluk, který každý den chodí do školy stejnou cestou. I když neví, jak se jmenuje, Anna cítí okamžité spojení. A když jednoho dne během prázdnin zastaví před jejím domem jeho dodávka, vyrazí na úplně nečekanou výpravu. Vydejte se s nimi
„Milí krajánci, přeji vám šťastnou ruku při výběru příběhů, protože v knížkách vždycky najdete něco, co vám bude v životě k užitku. A prožívání problémů spolu s postavami, hledání vhodných řešení a cest vám dá podobnou zkušenost, jako bychom ty situace sami prožili, takže když se něco podobného objeví ve vašem životě, už tak trochu víte, jak si s tím poradit.“
Tereza Kopecká
Tereza Kopecká: Ještěrky (Paseka, 2023), 9+ let
Agnes, Kiki a Klára – tři holky, které mají na letní prázdniny velké plány. Hlavně Kiki, která je odhodlaná prožít prázdniny na louce za městem. Stanování, nekonečná svoboda –to je její sen! Ale Klára? Ta by raději zůstala v pohodlí domova se sprchou. A Agnes? Ta se naopak těší, že se konečně zbaví otravného mladšího bráchy a zažije pořádné dobrodružství – i když s cukrovkou, což vůbec nebrání její odvaze! Jenže… věci se začnou komplikovat. Na scénu přichází nevrlý soused Pačes, který je proti jejich stanování, a kolem táboří podivní trampové. A jak se o holčičím táboře dozvěděli kluci ze třídy? Když holky najdou svůj stan zničený, nezbývá než se pustit do pátrání…
Vítr…
Jenže pak najednou začalo foukat.
„Kdo jsi? Kde jsi? Ukaž se mi!“ A dívala jsem se na všechny strany.
Marně.
Jenom ten hlas se ozval znova: „To nejde,“ povídal, „já jsem totiž neviditelný! Nebo jsi už někdy viděla vítr?“
„Cože?“ vykřikla jsem. „Ty jsi vítr, větře?“
„Větře!“ zavolala jsem pak ven dírou v boudě. „Tady nefoukáš! Kde jsi? Co tam děláš?“
„Tady jsem!“ zasípal ten hlas. „Vířím listí!“
„Aha,“ řekla jsem. „A co ještě umíš?“ A protože jsem měla ty vlasy tak děsně zapletené, tak jsem ještě zakřičela: „Jsi ty vůbec k něčemu? Proč jsi, větře?“
Když jsem to řekla, tak se ten vítr zasmál, ale spíš to vypadalo jako hvízdnutí.
A pak povídal děsně pyšně: „Já vanu, já foukám, já se i zvedám. Taky se obracím, případně stáčím. Posloucháš mě, Míšo? Já jenom abych nemluvil do větru. Já taky čechrám vlasy, čeřím zrcadlovou vodní hladinu, ba dokonce pohrávám osením, abych nezapomněl. Jak vidíš, je toho dost, a tak není divu, že se kolikrát i strhnu!“
„To je stejně divné,“ řekla jsem, „s někým mluvit, a přitom ho nevidět.“
„Tak se mi zdá, že máš ze mě vítr, co?“ povídal zase ten udýchaný hlas a zase se tak hvízdavě zasmál.
„To teda ne!“ řekla jsem rychle. A aby si ten vítr opravdu nemyslel, že se ho bojím, tak jsem ještě povídala: „Stejně se mně zdá, že ses už nějak unavil.“
A najednou jsem si na něco vzpomněla…
„Větře!“ vykřikla jsem a rychle jsem se zeptala: „Jestlipak ty si taky někdy odpočineš?“
„Copak ty děláš, když nefoukáš?“
A děsně napínavě jsem čekala, co mně poví.
Ten hlas se ale jenom slabounce zasmál. „Ty to nevíš?“ zeptal se. A hnedka mluvil dál: „Přece bonbóny, Míšo. Když se moc uhoním, tak se jdu natáhnout do takového velikého voňavého domu, co mu lidi říkají továrna na cukrovinky. A jak tak v tom voňavém domě odpočívám a dřímu, tak závany mého dechu přitom vlezou všude, kam se dá. Rozumíš tomu?“ zeptal se hlas a pak ještě řekl: „Znáš přece větrové bonbóny, ne? Znáš přece to příjemné profukování v puse? Tak to já.“
Dokážeš po přečtení ukázky zodpovědět tyto otázky?
• Jak se jmenuje holčička?
• Co zrovna dělal vítr, když byla holčička schovaná v boudě?
• Jaká by mohla být synonyma ke slovu děsně (ve větách A protože jsem měla ty vlasy tak děsně zapletené… A pak povídal děsně pyšně… A děsně napínavě jsem čekala…)?
• Jakými slovesy popisuje vítr své činnosti?
Z úryvku vyplývá, že...
a. vítr dokázal vyrábět větrové bonbóny.
b. … vítr nikdy neodpočíval.
c. … vítr byl neviditelný.
d. … holčička byla pečlivě učesána.
e. … holčičku vítr odnesl do osení.
f. … uvnitř v boudě vítr nefoukal.
g. … holčička se ztratila a vítr jí ukázal cestu domů do továrny.
Co to znamená mluvit do větru?
a. Někomu jako telefonovat.
b. Prosit rodiče o koupi větrových bonbónů.
c. Mluvit zbytečně, naplano, marně. Mít z někoho vítr znamená:
a. Hezky se kvůli někomu načesat, navzdory větrnému počasí.
b. Bát se někoho.
c. Cítit něčí svěží dech.
Jak bys popsal/a cukrovinky bez použití slova cukr?
Zkus vyhledat, z jakého jazyka pochází slovo bonbón/ bonbon.
Zajímavost:
Víš, že slovo bonbón/bonbon má i další význam? Označuje klobouk kulatého tvaru.
Povrch Země, a tedy i vzduch kolem se neustále nestejnoměrně působením slunečních paprsků ohřívá, nebo ochlazuje. Lehký teplý vzduch stoupá vzhůru, zatímco těžší studený sesedá.
Tlaková níže vzniká tam, kde teplý vzduch stoupá. Tlaková výše vzniká tam, kde studený vzduch klesá.
Jenže atmosféra se snaží tlak vyrovnávat. Vzduch se dává do pohybu, směrem z výše do níže. A tak vzniká náš vítr!
e) … rychlost.
Pohyb vzduchu není vždy a všude stejný, vyrovnávané tlaky jsou různě velké, působí i otáčení Země a tření o povrch.
Vyber na základě výše uvedeného, co asi určujeme u větru. Jeho…
a) … chuť.
b) … směr.
c) … vůni.
d) … náladu.
Řešení: b), e)
Směr větru určujeme podle toho, odkud vane. Může být například západní, severovýchodní apod. Rychlost větru se udává v metrech za sekundu nebo v kilometrech za hodinu. Obojí je možno symbolicky zakreslit – čarou a šikmou čárkou a trojúhelníkem (rychlost, síla větru) na straně, ze které fouká.
Směr větru poznáme podle větrných korouhví, které se umisťují na vyvýšené místo, třeba na věže a věžičky. Na dálnici nebo na letištích jste se mohli setkat také s větrným rukávem (pytlem). Podle něj můžeme určit také sílu větru.
K přesnému měření rychlosti větru se používá přístroj zvaný anemometr.
K odhadu rychlosti větru si pomůžeme tzv. Beaufortovou stupnicí, která popisuje, co se děje v přírodě, na souši, nebo na moři.
Stupnice začíná bezvětřím, kdy se ani lístek nepohne a hladina moře je hladká jako zrcadlo. Následuje vánek, který vychyluje třeba kouř stoupající z komína a začíná se čeřit mořská hladina. Následuje sedm stupňů větru: od slabého, který cítíme na tváři a způsobuje šustění listí na stromech a na moři tvoří malé vlny, až po bouřlivý, jenž láme větve jako sirky, znemožňuje vzpřímenou chůzi a na moři vyvolává vysoké vlny s dlouhatánskými hřebeny. Vichřice, další stupeň, už strhává i komíny a shazuje tašky ze střech, na vysokých vlnách na moři se tvoří pěna a ledová tříšť vylétá do vzduchu. Přes další dva stupně se z vichřice stává orkán, a to už zatrne každému. Orkán pustoší vše, co se mu dostane do cesty, odnese třeba i celý dům, moře je zcela bílé a vzduch nad ním je plný pěny a vodní tříště a je minimální viditelnost.
stupeň rychlost větru km/h slovní označení
0 0–1 bezvětří
1 1–5 vánek
2 6–11 slabý vítr
3 12–19 mírný vítr
4 20–28 dosti čerstvý vítr
5 29–38 čerstvý vítr
6 39–49 silný vítr
7 50–61 prudký vítr
8 62–74 bouřlivý vítr
9 75–88 vichřice
10 89–102 silná vichřice
11 103–117 mohutná vichřice
12 118 a více orkán
Zajímavost: Věděli jste, že vítr typický pro nějakou oblast, který má určitou charakteristiku (směr, sílu, teplotu…), dostává místní jména? Třeba blizard, bóra, bríza, fén, jugo, mistrál, monzun, tramontana, tornádo, uragán Nefouká některý z nich zrovna tam, kde žijete vy?
Nitě plné historie
Kroj není jen hezký obleček z dávných dob. Je to kousek živé historie, který dokáže vyprávět. Podle výšivky, barev nebo střihu lidé kdysi poznali, odkud kdo pochází, jestli je svobodný, vdaný, kolik má dětí nebo jak je rodina bohatá. Každý kraj měl své vlastní zvyklosti – a někdy se lišily i od vesnice k vesnici!
Vyšívání a šití krojů byla práce velmi pečlivá a často trvala celé týdny, někdy i měsíce. Kromě zručnosti bylo potřeba i hodně trpělivosti a cit pro krásu. Kroj se předával z generace na generaci a byl opravdovým pokladem. Ženy si samy vyšívaly zástěry, rukávce i šátky, a používaly při tom různé stehy, nitě, perličky nebo stužky. Některé výšivky připomínají malované obrázky a jsou tak propracované, že se jim říká „malba jehlou“.
Kroj jako živá paměť
V dnešní době se kroje nejčastěji oblékají při slavnostních příležitostech – třeba na hody, svatby nebo folklorní festivaly. Také existují lidé, kteří se starají o to, aby se šití a vyšívání krojů nezapomnělo. Využívají staré střihy, zachovávají původní techniky a často hledají inspiraci v muzeích nebo starých fotografiích. Jejich práce je nejen krásná, ale hlavně důležitá –díky nim naše kroje stále žijí.
Části ženského kroje
Rukávce – bílé, často bohatě vyšívané halenky s nabíranými rukávy. Živůtek – přiléhavá vestička nebo korzet, často zdobený. Sukně (nebo více sukní přes sebe) – barevné, široké, někdy s krajkou. Fěrtoch/zástěra – zástěra přes sukni, často s výšivkou nebo krajkou. Spodničky – nařasené, pod sukněmi, dodávají objem. Šátek – na hlavu (vdané ženy), někdy i přes ramena.
Části mužského kroje
Košile – bílá, lněná nebo bavlněná, často s výšivkou. Vestec/vesta – krátká, někdy zdobená nebo vyšívaná. Kordulka/kazajka – kabátek. Nohavice/gatě/traslavice –většinou úzké, z plátna nebo sukna. Opasek/ šerpa – často barevný nebo vyšívaný.
Lidový kroj není jen oblečení. Je to obraz kraje, kde vznikl. Aby krása krojů nezmizela, věnují se jejich obnově a výrobě ženy, které mají nejen šikovné ruce, ale i hluboký respekt k tradici. Mezi ně patří také Dagmar Raušová – ředitelka obecně prospěšné společnosti Lidové tradice a řemesla z Uherského Ostrohu, kde se šijí kroje pro folklorní soubory i jednotlivce, a Zuzana Vaverková ze Strážnice, která se věnuje ručnímu vyšívání krojů. Obě se dívají na kroj jako na něco živého – jako na příběh, který má cenu zachovat.
