Americká skladatelka, textařka, zpěvačka, ale také herečka a režisérka, se narodila v roce 1989 a patří k nejúspěšnějším umělkyním 21. století. Je také filantropkou a své finance pravidelně daruje na charitativní účely.
O hudbu se zajímala již jako malé dítě a brzy se naučila hrát na několik hudebních nástrojů. Při svých koncertních vystoupeních tak běžně střídá piano, banjo, ukulele nebo kytaru, a to i tu elektrickou.
Začínala jako country zpěvačka, ale během své kariéry začala postupně míchat i další
hudební styly, například pop a rock. Její skladby jsou často emotivní a osobní. Inspirací jí jsou mezilidské vztahy, společenská témata, ale i její vlastní vzpomínky a zkušenosti. Například píseň „Marjorie“ napsala o své babičce Marjorie Finlay, která byla operní pěvkyně a prý ji v hudbě velmi inspirovala.
Je držitelkou několika desítek hudebních ocenění, a dokonce i několika Guinnessových světových rekordů.
Obsah
2 Hudební skladatelky Taylor Swift
3 Úvodník Vítejte na EXPO 2025!
4–5 Téma EXPO
6 7 U krajánků Co by měla mít výstava, aby tě
6 7 U krajánků bavila? Jaká byla nejzajímavější
6 7 U krajánků výstava, na které jsi byl/a?
8–9 Volnočasovky Křížovky a rébusy
10 11 Krajánci na cestách Arizona
12–13 Putování za chutěmi Párečky v županu
14 Víte, že? Zajímavosti a výročí ze Spojených států amerických
15 Co mě baví – rozhovor Mateo Crocker
16 Putování českou Velký Javorník krajinou – rozhledny
17 Obrázkové čtení EXPO
18 19 Krajánkova knihovna Gamebook
20 21 Čtení s porozuměním Ředitel Novák se diví
22 23 Svět kolem nás EXPO
24 27 Komiks Knedlík a jiný kraj
28 29 Živá řemesla Zdobení kraslic
30 31 Krajánkova laboratoř Mléčný plast
32 33 Krajánkovo tvoření Koinobori
34 35 Mojráček Hádka na tréninku
36 Omalovánka Kam se schoval Krajánek?
Pokud jste v časopise našli chybu nebo překlep, napište nám prosím na krajanek@krajanekvesvete.cz.
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Vychází 1. 4. 2025, duben 2025 měsíčník, ročník 12 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz
Editorky: Denisa Žáková, Stanislava Boudová
Korektury: Anna Karamantzani, Ivana Bilošová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová
Titulní strana: Eliška Zahradnik
Finální sazba: Ivana Kaçmaz krajanek@krajanekvesvete.cz
Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré IČO: 07369522 spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s.
Eiffelova věž vznikla právě kvůli EXPO? Malé české EXPO se vám snažíme připravovat i my – každý měsíc představujeme české vynálezy, značky, tradice či řemesla. Tentokrát o velikonočních kraslicích – zkuste je ozdobit voskem! A kdyby vám to moc nešlo, udělejte si alespoň japonské koinobori z papírových ruliček. Můžou se vám hodit na den dětí nebo vám jen hezky dozdobí pokojíček.
Další měsíc plný zábavného čtení přeje
Ivana Kaçmaz
Slovo expo vychází ze slova expozice, což znamená výstava. EXPO ale není jen tak ledajaká výstava. Je skutečně veliká a významná a trvá poměrně dlouho, dokonce i šest měsíců. Pro svůj význam a rozsah se jí říká také světová nebo univerzální. Je mezi výstavami takovou královnou. Bývá to totiž opravdu velkolepá přehlídka toho nejlepšího z kultury a průmyslu jednotlivých států, které se jí jako vystavovatelé účastní. Na EXPO se také sjíždějí návštěvníci z celého světa, kteří o ní budou vyprávět a sdílet zážitky a dojmy zpět ve své domovině. A stejně jako královna, je i EXPO poměrně vzácná –nepotkáváme ji každý den: koná se vždy nejdříve jednou za pět let.
Historie konání světové neboli univerzální výstavy je předlouhá, pořádá se v podstatě od poloviny 19. století, téměř dvě stě let. Oficiální čtyřpísmenný název EXPO, který byl zvolen jako téma celého čísla, se používá ale až od roku 2000.
Světová výstava za dobu své existence přilákala návštěvníky do měst, která bychom směle mohli nazvat kolébkami světové kultury i průmyslu. Několikrát ji pořádal Londýn i Paříž, opakovaně se konala v Bruselu, více než jednou v Barceloně, Miláně či Chicagu. Mezi jejími posledními hostiteli byly například Dubaj, Šanghaj, Aiči, Hannover, Sevilla, Ósaka (tam míří i EXPO 2025). Samá zajímavá místa, co říkáte?
V České republice ani v Československu se sice EXPO nikdy nekonalo, zato se obě země (i pod Rakouskem-Uherskem) účastnily mnoha ročníků. A mnohdy se dočkaly uznání, obdivu a ocenění! Stojí za to zabrousit do historie a připomenout si –v očekávání nadcházejících ročníků, čím malá země v srdci Evropy překvapila svět.
Připravit zázemí pro takovou výstavu je náročné, organizátoři mají plné ruce práce dlouho před zahájením (i po něm – je třeba přeci smysluplně využít prostor poté, co vystavovatelé odjedou, ne?). Musí klapnout organizace a pak už je na tvůrčích a technických týmech jednotlivých zemí, jakou podívanou si pro návštěvníky připraví.
I když už vlastně dávno nejde jen o podívanou! EXPO, stejně jako další úspěšné výstavy, působí na všechny smysly – od zraku (světla, projekce, barvy) přes sluch (zvuky, hudba) až po hmat (dotek, interakce), chuť (ochutnávka typických národních pokrmů a nápojů) a čich (vůně). Bezpochyby každý, kdo EXPO navštíví, odchází plný jedinečných dojmů. Proto, pokud budete mít, milí čtenáři, příležitost a EXPO bude hostit místo pro vás dosažitelné, určitě zařaďte návštěvu do svých plánů!
Arianka, 5 let, Madrid Nedávno jsme byli s rodiči a kamarády na výstavě umělce Banksyho. Líbily se mi jeho obrazy nastříkané přímo na zeď a taky to, že jsem mohla všude běhat, schovávat se za sloupy a skákat na tátu.
Pavlík, 7 let, Brighton
Nejvíce se mi líbilo v Muzeu kreativity v Brightonu, kde mají výstavu pohyblivých dřevěných hraček.
Viktor, 8 let, 's-Hertogenbosch Chtěl bych vidět výstavu o planetách i s jejich modely. Nejlepší výstava byla loni „Space Mission v Brně.
Anička, 11 let, Washington Tak by měla mít něco slavného, zajímavého nebo zábavného. nejzajímavější byla
Anežka, 10 let, Istanbul
Aby mě výstava bavila, potřebuju, aby tam bylo hodně věcí, které můžu sama zkoušet. Nebaví mě jen se procházet nějakou výstavou a dívat se na panely. Moc se mi líbila výstava „Úžasný svět fyziky“, na kterou jsme jeli, když jsem byla na táboře Harry Potter. Byla tam spousta skvělých pokusů. Líbilo se mi to tak moc, že jsem pak ukecala babičku a dědu, abychom tam jeli ještě jednou.
Miroslav, 7 let, Milán
Měla by být něčím zajímavá, neobvyklá. Byli jsme se školou na výstavě obrazů, ale nebyly to jen obyčejné, namalované obrazy, byly na nich třeba vršky z lahví, knoflíky, provázky a tak. To se mi líbilo.
Sami, 7 let, Madrid
Jednou jsme byli na výstavě letadel, ale to bylo vlastně muzeum.
Violka, 12 let, Eggenstein-Leopoldshafen
Určitě interaktivní. Nechci jen někde chodit a koukat. Nejvíc se mi líbí, když se to hýbe a je tam hudba a třeba i nějaké úkoly. Nejzajímavější výstava byla „Mucha“ na Pražském hradě. Jeho obrazy se promítaly a točily, hrála hudba. Ráda vzpomínám na
David, 12 let, St. Pölten
Měla by být jako výstava o Pompejích, na které jsme byli včera – interaktivní a s efekty a ne moc textu. Byly tam i VR
„Schlosslichtspiele“ – světelnou show na zdi zámku v Karlsruhe. Světlo tam vypráví příběh. Loni o historii lidstva. Mikeš, 4 roky, Milán
Luky, 9 let, Madrid
Výstava by měla mít lego nebo letadla, aby mě bavila. Nejlepší výstava byla výstava lega,
Líbí se mi, když můžu na něco sahat, něco mačkat. Byli jsme na výstavě „Titanic“ a mohli jsme si vyzkoušet ho řídit nebo jsme seděli v záchranném člunu. A hrála tam hudba a promítali
Vašek, 12 let, Istanbul Baví mě výstavy, které jsou spojené s přírodními vědami, světem kolem nás a tak. Umění je fajn, ale tak moc mě nebere. Výstava by měla mít hodně interaktivních prvků a audioprůvodce, protože mě nebaví číst všechny popisky. Dobré jsou také různé plánky s úkoly, sbírání bodů, soutěže a podobné. Zatím se mi líbily všechny výstavy, které si pamatuju, např. dinosauři ve Vyškově, „Harry Potter“ ve Vídni, „Bílé Karpaty“ ve Veselí nad Moravou, „Space Mission“ v Brně, Digitální muzeum v Istanbulu…
Pokuste se rozluštit otočenou hádanku.
AKASÓ ĚTSĚM MÉKSNOPAJ V ÁNOK SOTEL ES OPXE AVATSÝV ÍNDORÁNIZEM.
Doplňte velikonoční koledu.
Hody, _ _ _ _ doprovody, dejte _ _ _ _ _ malovaný!
Nedáte-li _ _ _ _ _ _ _ _, dejte aspoň _ _ _ _, _ _ _ _ _ _ _ _ vám snese jiný.
Doplňte obrázkové sudoku.
Doplňte chybějící čísla.
Řešení: hody, vejce, malovaný, bílý, slepička
Spojte tečky, vybarvěte obrázek a spočítejte jednotlivé geometrické tvary.
Najděte na obrázcích 10 rozdílů.
Indiáni ti se mají, s oštěpem si rádi hrají.
Bydlí v tee-pee barevném, modrém, žlutém, červeném. Bizona si večer dají, někdy ho i posnídají.
Který obrázek nemá dvojníka?
Když se řekne Arizona, skoro každý si představí kaktusy, poušť a Grand Canyon. Tento americký stát, který na jihu hraničí se státem Mexiko a na jehož území se rozkládá poušť Sonora, ale také jižní Skalisté hory, toho nabízí mnohem víc. Z hlavního města jménem Phoenix se dá za pouhé dvě hodiny cesty autem dostat do města Flagstaff, kde je velké lyžařské středisko a také nejvyšší vrchol Arizony Humphreys Peak, kam lze vyjet lanovkou. V zimě si tedy můžeme z pouště jet zalyžovat a večer být zpět ve 25 °C.
Na jihu a ve středu státu se rozkládá poušť, kde rostou světoznámé kaktusy Saguaro. Mohou dosahovat výšky až 18 metrů. Nejlépe jsou vidět v národním parku Saguaro u města Tucson. Když budeme pokračovat na sever, krajina se změní a poušť vystřídají zalesněné hory. Mezi místa, která určitě stojí za návštěvu, patří městečko Sedona. Je známé svými červenými skálami, útvary a kaňony. Mezi nejnavštěvovanější místa patří Cathedral Rock, Bell Rock a Devil‘s Bridge. Je tu spousta značených cest pro pěší túry a místa v řece, kde se dá v letním horku vykoupat. Jakmile vystoupáme z kaňonu Sedony, ocitneme se u města Flagstaff. Zde se nachází známá Lowellova observatoř, kde byla v roce 1930 objevena trpasličí planeta Pluto. Do observatoře se dají zakoupit vstupenky. Za asi 45 minut jízdy z Flagstaffu přijedeme k Meteor Crater. Je to největší kráter, jaký byl v USA objeven. Vznikl po dopadu meteoritu, v průměru má zhruba 1 200 metrů, hluboký je 170 metrů. Dolů se sejít nedá, ale u okraje se nachází vyhlídka. Od 60. let minulého století v něm trénují kosmonauti NASA, povrch kráteru je totiž podobný povrchu Měsíce.
V okolí kráteru se nachází národní park Petrified Forest, kde jsou k vidění ohromné zkamenělé kusy dřeva a kmeny pravěkých dřevin. Parkem vede vyhlídková silnice a je zde neuvěřitelná krajina – budete si připadat jako na jiné planetě! Pokud se vydáme na východ, přijedeme k Apačské rezervaci, na které se rozkládají White Mountains. Ty svým porostem a podnebím připomínají českou Šumavu. Zde můžeme ve volné přírodě potkat jeleny, kojoty, vlky, ale i medvědy!
„Pigs in a Blanket“ jsou v USA oblíbenou pochoutkou, která je ideální na párty, piknik nebo rychlou svačinu.
Jedná se o malé párky zabalené do těsta a upečené dozlatova. Tento recept je snadný, zábavný a velmi oblíbený. Můžete si ho přizpůsobit – přidat sýr, posypat těsto sezamem nebo podávat s oblíbenou omáčkou.
Náročnost: snadné
Doba přípravy: 30 minut
Budeme potřebovat:
• 1 balení listového těsta
• trochu mouky
• párky
• 1 vejce
• sezam, mák nebo hrubozrnnou sůl (volitelné)
• kečup, hořčici nebo jinou omáčku (volitelné)
Nachystáme si párky a pokud jsou dlouhé, překrojíme je, aby byly kratší a lépe se balily do těsta.
Rozbalíme listové těsto a položíme ho na pracovní plochu, kterou můžeme posypat trochou mouky, aby se těsto nelepilo. Těsto rozválíme na obdélník asi 3 mm silný. Nebo použijeme již připravené rozválené těsto.
Vezmeme párek, položíme ho na širší část trojúhelníku a rolujeme směrem ke špičce. Okraje lehce přimáčkneme, aby se těsto neotevřelo při pečení, a položíme na plech s pečicím papírem.
Rozšleháme vejce a potřeme jím zabalené párečky, aby měly po upečení zlatavou barvu. Můžeme posypat sezamem, mákem nebo solí.
Předehřejeme troubu na 200 °C a pečeme 15–20 minut, dokud těsto nezezlátne.
Necháme trochu vychladnout a můžeme servírovat. Dobrou chuť!
Enjoy your meal!
Těsto rozkrájíme na čtverce nebo obdélníky o délce přibližně 8 cm a každý pak diagonálně rozřízneme, aby vznikly trojúhelníky.
Víte, že ve Washingtonu, D.C., platí zákon zakazující stavět budovy vyšší než Kapitol, budova schůzí amerického Kongresu? Proto zde nenajdete mrakodrapy a nejvyšší budova měří maximálně 88 metrů.
Víte, že v americkém Texasu najdeme město nazvané Nameless? Když úřady zamítly všechna jména, která obyvatelé navrhli, rozhodli se město pojmenovat Bezejmenné, což je jeho oficiální název dodnes.
Víte, že Four Corners (Čtyři rohy) je jediné místo v USA, kde se setkávají hranice čtyř států – Arizony, Nového Mexika, Utahu a Colorada? Značka, která je zde od roku 1912, vám umožní stát na čtyřech místech zároveň.
Víte, že Area 51 je tajná americká základna v Nevadě, kde se testují špionážní letadla a provádí tajné experimenty? Je přísně střežená a veřejnosti nepřístupná. Mnozí ji spojují s UFO a mimozemšťany.
Věk: 14
Bydliště: Florida, USA
Rozhovor
Mateo, kdo anebo co tě přivedlo ke hraní na klavír a jak dlouho se tomu věnuješ?
Začal jsem hrát ve druhé třídě, teď jsem již v osmé. Moje starší sestra Zara hraje na piano a mně se to moc líbilo, tak jsem chtěl taky hrát.
Jak v Americe probíhá výuka na hudební nástroje?
V našem městě nemáme žádnou hudební školu, a tak musím chodit k soukromému učiteli. Každý den cvičím asi dvě hodiny. A ještě k tomu denně hraji ve školní kapele a jednou týdně v jazzové.
Hraješ raději klasické skladby nebo ty současné?
A máš nějaký hudební vzor?
Nejraději hraji klasické skladby. Mám rád Debussyho, Chopina, Mozarta, Beethovena a Kuhlaua. Pak mám rád Eltona Johna, Queen nebo Whitney Huston. Také se mi moc líbil muzikál Fantom opery, který jsem viděl na Broadwayi.
Koho z nich bys rád potkal a co by sis s ním zahrál?
Rád bych potkal Eltona Johna a rád bych si s ním zahrál Goodbye yellow brick road.
Hraješ ještě na nějaký jiný hudební nástroj?
Ano, od páté třídy hraji také na saxofon.
Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?
Každý rok se účastním státních i národních soutěží, kde se výborně umísťuji.
Kdybys byl světově známý klavírista, jak by asi vypadal tvůj den?
To bych bydlel v pěkném domě na vodě a hodně bych rybařil. Ale já chci být architekt.
Kdybys měl za úkol přivést ke hraní jednoho kamaráda, jak bys ho přesvědčil, že klavír je ten nejlepší nástroj?
Já bych naučil hrát mého nejlepšího kamaráda, aby měl větší vzpomínku na svého tátu, který byl výborný pianista.
V Moravskoslezských Beskydech, na nejvyšší hoře Veřovických vrchů – Velkém Javorníku (918 m n.m.), je dřevěná rozhledna, která patří k oblíbeným turistickým cílům tohoto regionu. Současná originální dřevěná rozhledna architektonicky navazuje na typickou místní valašskou architekturu, kdy přízemí je obloženo dřevem v duchu valašských roubených staveb. Vyrostla na místě, kde kdysi stála její o polovinu nižší předchůdkyně z roku 1935, která musela být z bezpečnostních důvodů v roce 1967 zbourána.
Měří téměř 26 metrů, má 102 schodů, devět podlaží a dvě vyhlídkové plošiny, ze kterých můžete z ptačí perspektivy pozorovat nejen Beskydské vrcholy, ale i Jeseníky nebo Strážovské vrchy a Ostravsko. Při dobré viditelnosti dohlédnete až na Slovensko.
Rozhlednu otevřeli v roce 2013, stavba stála 3 600 000 korun a zafinancovala ji společnost Lesy České republiky. V blízkosti rozhledny pak stojí chata Velký Javorník, kterou postavili již v roce 1935. Tady si návštěvníci mohou odpočinout a občerstvit se. Lokalita je také oblíbená mezi paraglidisty, kteří zde mají startovací místo. Jedna zajímavost na závěr – z nedalekých Veřovic pochází i smrkové dřevo, které putovalo až do japonského města Ósaka a ze kterého je postaven český pavilon na letošní světové výstavě Expo 2025.
Audionahrávka
EXPO – to je velikánská výstava světová; událost, která každých let nastává.
Tolik zemí, tolik řečí, je to tu jak Babylon, každý stát má své místo, stává na něm .
Pozor, děti, tři obrázky v textu nedávají smysl. Vyberte správné z těch, které se rozutekly po stránce.
Každá země chce se před zablýsknout, to nejlepší ze sebe všem hrdě ukázat a nabídnout.
Nejrůznějšími zkouší, jak návštěvníky zaujmout, jak k jejich a nezapomenutelně proniknout.
Láká na originály a , na , na technologie, světelné show i na dobroty.
Návštěvník objevuje země, jejich kulturu, um, národní zvyky, kroje, tance, tradice, za odpoledne jako by překročil ne jedny, ale hned několikery !
Poznat skutečným cestováním tolik zemí, , specialit – na to by potřeboval léta. Však návrat domů z EXPO je zkrátka jako návrat z kouzelné rychlé kolem .
Kdo neví, co je GAMEBOOK? Je to knížka, která má hlavní začátek a potom je na tobě, jak má příběh pokračovat, klidně skočíš doprostřed knížky, pak se zase třeba o něco vrátíš. Má krátké číslované odstavce a nečte se od začátku do konce jako běžná knížka. Je to taková napůl knížka, napůl hra.
Petula Bendula: Vítek, křupadlo a kostižrout nakladatelství Pisten pilku hutomerki, 2024 pro děti 9+
A o čem tento gamebook vypráví? 13letý Vítek přijíždí k babičce na prázdniny a dozvídá se tu o záhadném zmizení svého praprapradědečka, který byl badatel. Vítek chce o praprapradědečkovi a o jeho badatelské práci vědět více, a tak se pouští do pátrání, které se rychle zvrtne v největší dobrodružství jeho života. A je hlavně na tobě, milý čtenáři, jestli bude mít Vítek ty nejúžasnější, nebo naopak nejhorší prázdniny. Ty totiž budeš rozhodovat, jak si Vítek bude počínat.
Více už o ději nenapíšu, ani nemůžu, protože u každého z vás bude děj trochu jiný. Někdo se může propadnout do středu Země, někdo může skončit v Hnisově, obývaném obrovskými pavouky, anebo jiný může být lapen hladovým kostižroutem.
Tenhle gamebook je úžasný v tom, že je zde 313 hádanek a šifer. Ve většině gamebooků se třeba jen rozhoduješ, jestli hlavní hrdina pojede vlakem, nebo autobusem. Tady je to mnohem zábavnější. Někdy budeš muset řešit šifry pomocí šifrovacího stroje nebo sáhnout po kalkulačce. Každopádně doporučuji také záložku, papír a tužku… a smysl pro humor.
Tak např.: Chceš-li se dozvědět, co praprapradědeček do deníku napsal, běž na pozici, kterou získáš ciferací slova ZÁMEK. (Mrkni na obrázek se šifrovacím strojem, a pokud nevíš, řešení je na konci článku.)
Celkem je 65 konců a jen prozradím, že tři jsou dobré. Tak schválně, budeš to právě ty, kdo k jednomu z těch tří dobrých konců dojde?
„Když jsem knížku začínala psát, chtěla jsem stvořit příběh, v kterém budu moct popustit uzdu fantazii. Po letech kancelářské práce mi totiž právě vymýšlení „nesmyslů“ dělalo moc dobře. Tak vznikl svět, ve kterém je možné úplně všechno.“
Petula Bendula
Ale Telecí si věděla rady. Stoupla si na špičky a zamávala batůžkem, ve kterém měla mýdlo. „Prosím vás, pane, my jdeme za dědečkem,“ povídá přísnému vrátnému. Vrátný se zamračil svým hustým obočím a povídá: „To by mohl říct každý,“ a dodal, „jak se váš dědeček jmenuje?" „A jsme v ultra háji,“ pomyslel si Kosprd, ale Telecí jen zamžikala očima. „Náš dědeček se jmenuje Novák.“ Chvíli bylo hrobové ticho. Už si mysleli, že jim to neprojde. Kosprd si strašně přál, aby aspoň jeden z tisíců Nováků, co jich po světě chodí, byl zaměstnancem Domu modelářů. Nedělo se však nic, jen vrátný těžce oddychoval, ale pak – najednou – se pousmál: „Ale jistě, vnoučci pana ředitele,“ povídá a úslužně jim otevírá dveře, „jen račte dál."
Kosprd s Telecí už na nic nečekali a vběhli dovnitř. A starý vrátný si pod vousy zabručel: „Takoví malí a už nosí dědovi svačinu. No jo, jsou to ředitelský dětičky.“ A dál trhal lístky návštěvníkům velké modelářské výstavy. Uvnitř totiž byla spousta modelářských pokladů, což si nikdo nemůže nechat ujít! Kosprd měl oči navrch hlavy, ale Telecí ho pořád tahala za rukáv, aby hledali červenou vzducholoď Kosprd Jedna. Už měli nohy celé otlapkané a ochozené, když najednou na konci sálu na vyvýšeném zlatém podiu se objevila vzducholoď v celé své červené kráse. „Tady jsi!“ vykřikl Kosprd a vrhl se na podium a bylo mu jedno, že se lidé kolem diví. Popadl Kosprda Jedna a utíká s ním z podia dolů. V tu chvíli se mu ale do cesty postavil pán s knírem a povídá: „Moment, chlapečku, kdepak máš tatínka? To ti neřekl, že na vystavené exponáty se nesahá?"
Kdo je to vrátný?
a. Pán, co tě vrátí zpátky.
b. Pán, co hlídá u dveří.
Kdo je to modelář?
a. Hezký člověk, který je zároveň bordelář.
b. Někdo, kdo staví modely lodí, vlaků, budov a dalších věcí.
Co je to knír?
a. Vousy pod nosem.
b. Zbraň.
Co je to vzducholoď?
a. Předchůdce letadla.
b. Loď, pod kterou zmizela voda.
Dokážeš po přečtení ukázky odpově-
dět na otázky?
Jdou děti opravdu za dědečkem nebo
mají v plánu něco jiného?
Jak se jmenuje ředitel Domu modelářů?
Co je to Kosprd Jedna?
Pan vrátný říká „Jen račte dál...“
Jak jinak se dá ještě vítat návštěva?
Vyber všechny správné možnosti:
Pojďte dál!
Na shledanou!
Vítejte!
Udělejte si pohodlí.
Rádo se stalo!
Konečně jste tady! Jaká byla cesta?
Těší mě.
Co všechno se může vystavovat na výstavě?
Co vyplývá z ukázky?
Děti jménem Kosprd a Telecí zalhaly vrátnému, že jdou za dědečkem, protože…
a. … se ho bály.
b. … se potřebovaly dostat na modelářskou výstavu.
c. … si chtěly vevnitř sníst svačinu.
Co nebo kdo je to exponát?
a. Věc nebo umělecké dílo, vystavené v muzeu, galerii nebo na výstavě.
b. Někdo, kdo něco hodně dobře umí.
c. Exotický saponát – mycí prostředek s vůní manga.
Jak probíhá návštěva muzea nebo výstavy?
1. Koupíme si v_ _ _ _ _ _ _ _ – doma online nebo na místě u pokladny.
2. Ukážeme ji v_ _ _ _ _ _ _ nebo ji naskenujeme na čtečce u vchodu.
3. Prohlédneme si všechny e_ _ _ _ _ _ _ a přečteme si k nim popisky.
4. Na vystavené exponáty ne_ _ _ _ _ _ .
5. Na konci si v obchůdku můžeme koupit s_ _ _ _ _ _ .
Byl/a jsi někdy na výstavě? O čem byla?
Ukázka je z knihy Kosprd a Telecí o dvou dětech ze školky. Vymysli pokračování… Musel Kosprd vrátit vzducholoď zpátky na místo? Nebo se mu s ní podařilo utéct? Zavolal někdo policii? Představ si, že v dalším ději hraje roli i batůžek, který měla Telecí s sebou. Jakou roli by mohl hrát? Kde jsou rodiče dětí? Byly děti za svoje dobrodružství nějak potrestány?
Pro inspiraci: Kosprd vzducholoď nevrátil, protože ji nutně potřeboval, asi byla jeho a nechtěl, aby tam byla vystavená. Zkusil s ní utéct, ale zakopnul a spadl. Telecí odhodila batůžek, popadla vzducholoď a utíkala. Na batůžku ale bylo napsáno její jméno. Děti utíkaly dál a vrátný za nimi volal, ať zastaví, že jinak zavolá policii...
Věříme, že každý z našich čtenářů už někdy v životě navštívil nějakou výstavu. Mohl/a jsi třeba obdivovat sochy, obrazy, nástroje pravěkých lidí, kostru velryby, stavby z LEGO kostiček, domečky pro panenky, kousek meteoritu, nebo dokonce letadlo či ponorku. Tematických či jinak specializovaných krátkodobých i stálých menších výstav jsou spousty.
EXPO je také výstava, jen svým rozsahem, nákladností a vystavovateli – jednotlivými státy – tak trochu překonává ostatní expozice. Představují se na ní celé země. Některé vsázejí na inovaci, technologii, jiné na tradice, umělecké skvosty, na kulinářské kreace a další na všechna možná odvětví najednou. Společné jim je ale to, že chtějí návštěvníkům ukázat ve svém pavilonu jen to nejlepší.
Kde jinde se můžeš setkat s pojmem pavilon?
Čím by se podle tebe mohla a měla země, ve které žiješ, pochlubit návštěvníkům? V čem vyniká? V jakém odvětví? A víš nebo dokážeš dohledat, čím skutečně okouzlila na posledních EXPO – třeba v Německu v Hannoveru v roce 2000, v Japonsku v Aiči v roce 2005, v Číně v Šanghaji v roce 2010, v Itálii v Miláně v roce 2015 či ve Spojených arabských emirátech v Dubaji na přelomu let 2021 a 2022?
Například Česká republika byla v Šanghaji oceněna medailí za kreativitu, dále si tu každý pětistý návštěvník mohl nechat namíchat kapku osobní vůně z vlastních emocí, v Miláně zaujala kompaktním pavilonem montovaným z modulů a v Dubaji ohromila systémem výroby vody ze vzduchu, lázeňstvím a Laternou Magikou.
Co bys ale chtěl/a jako návštěvník/návštěvnice na takové výjimečné výstavě najít nebo zažít ty? Prohlédnout si všechny slavné obrazy světa v miniatuře? Skočit padákem? Projet se skutečným vozítkem, které cestovalo po Marsu? Můžeš popustit uzdu fantazii, jak jen chceš!
Co je kraslice?
Velikonoční kraslice je ozdobené vejce, které může být natvrdo uvařené nebo prázdné vyfouknuté. Lidé je zdobí už dlouhá staletí různými technikami.
Proč se vejce zdobí?
Vejce bylo vždy symbolem nového života. Už naši dávní předkové je malovali a barvili. Ve starém Egyptě nebo Persii se na oslavu jara barvila vejce červeně. Někdy se dokonce pokládala do hrobů zemřelých, aby jim přinesla štěstí. Zlaté vejce se našlo i v královské hrobce ve starověkém Sumeru! A proč si lidé začali vajíčka barvit? Dříve se během půstu 40 dní nesmělo jíst maso ani vejce. Aby se vejce nezkazila, hospodyňky je uvařily a obarvily, aby poznaly, která jsou čerstvá.
Kde se vzalo slovo kraslice?
Existují dvě teorie. Podle jedné kraslice znamenají okrášlená, tedy ozdobená vajíčka. Druhá teorie říká, že pochází ze starého významu slova „krásný“, což tehdy znamenalo „zářivý, lesklý“.
České pověry a zvyky
Na Velikonoce dávají dívky a ženy kraslice chlapcům jako odměnu za pomlázku. Dříve lidé věřili, že vajíčka mají kouzelnou moc a malovali na ně magické vzory. Postupem času se na kouzla zapomnělo, ale nádherné ornamenty zůstaly. Nejčastější barva byla červená, protože symbolizuje život a lásku.
Velikonoce, vajíčka a zajíčci…
V angličtině se Velikonoce řeknou Easter podle bohyně jara Eostre. Podle legendy tato bohyně zachránila malého ptáčka před umrznutím a proměnila ho v zajíčka. Na památku této proměny pak zajíček kladl barevná vajíčka.
Víte, že…
V České republice existuje Asociace malířek a malířů kraslic České republiky? Cílem asociace je sdružovat malíře a malířky kraslic i jejich příznivce, chránit a udržovat tradiční způsoby této tvorby. Snaží se vychovávat mladé tvůrce, aby tradice pokračovala i v budoucnu. Proto pořádá výstavy, vydává propagační materiály a seznamuje veřejnost s důležitostí zachování této jedinečné součásti české národní kultury.
Existuje mnoho metod zdobení kraslic. Některé jsou jednoduché a jiné vyžadují více zručnosti. Nejjednodušší je kreslení horkým voskem nebo batikování. Batikování rostlinami je technika, při níž se na vejce přiloží lístek nebo květina, obalí se v kousku silonové punčochy a ponoří do barvy. Po zaschnutí barvy se rostlina odstraní, čímž vznikne světlý otisk na barevném pozadí. Trochu složitější je škrábání vzorů do barvy nebo lepení slámy, kdy se na obarvené vejce lepí drobné kousky slámy vytvářející složité geometrické vzory. Tato technika vyžaduje trpělivost a preciznost. Nejvíc trpělivosti vyžaduje drátování a prořezávání skořápky – to jsou moderní techniky, které dělají z kraslic skutečná umělecká díla. Třeba krajková vajíčka, tzv. madeirové kraslice se vyznačují vyvrtanými otvory, které připomínají krajku. Po vyvrtání vzoru se
ZDOBENÍ KRASLIC VOSKEM
Jak jste se ke zdobení vajíček voskem dostala? Náhodou. Nikdo v naší rodině vajíčka nemaluje, ale tatínek maloval krásné obrazy a od mala mě vodil na různé výstavy. Jednou mě přivedl na velikonoční výstavu, kde předváděli zdobení kraslic jezerní sítinou. Mně se to strašně líbilo, ale jezerní sítinu jsme nesehnali, tak jsem zkusila druhou pro mě nejzajímavější metodu – voskový reliéf, který na zmíněné výstavě předváděl pan Kubišta, zakladatel Asociace malířek a malířů kraslic České republiky.
Co ke zdobení potřebujete? Vystačíme si s tím, co máme doma?
Určitě. Rozlámete si nějakou voskovku, dáte ji do lžíce a zahříváte nad plamenem. Způsoby, jak zahřívat vosk si najdete na internetu. Dá se zahřívat čajovou svíčkou, ale také žárovkou. Ta ale tak dobře vosk nerozpouští. Je totiž důležité, aby vosk „psal“ na vajíčku co nejdelší čárku. Dál do nějakého dřívka nebo tužky si zapíchnete špendlík, a to je všechno. Já mám jedno „malovátko“ od svých sedmi let a pořád slouží. Jen měním špendlíky, kterým používáním a teplem odpadne časem hlavička. Na dlouhé čárky jsou dobré jehly, protože vosk se zachytí v uchu jehly, a tak máte větší zásobu vosku na delší čárku.
Jak víte, co budete kreslit? Máte vzorníky?
První inspirace jsem sice hledala na pohlednicích, ale já si už od mala ornamenty strašně ráda vymýšlím sama, takže mi stačí moje vlastní fantazie. Já vlastně nikdy na začátku přesně nevím, co na tom vajíčku nakonec bude. Pro ty, co takovou fantazii nemají, jsem připravila vzorové náměty od jednodušších až po složitější květinové vzory.
Jak si připravujete vajíčka na malování?
Polymerizace je proces, při kterém se malé molekuly (monomery) spojují do dlouhých řetězců. Tyto řetězce mohou být pevné nebo pružné, v závislosti na typu monomerů a podmínkách, za kterých vznikají. Polymery najdeme v mnoha věcech kolem nás, například v plastech, textiliích nebo i v přírodních materiálech, jako je dřevo.
Budeme potřebovat:
• 1 sklenici mléka (nejlépe plnotučného)
• ocet (kuchyňský)
• mísu
• lžičku
• sítko nebo jemnou tkaninu
• formičku
Postup:
Nalijeme sklenici teplého mléka (cca 50 °C) do mísy.
Přidáme 4 lžičky octa a asi minutu promícháváme.
Mléko bude postupně ztrácet bílou barvu a začnou se tvořit hrudky.
Použijeme sítko nebo jemnou tkaninu k přecezení
tekutiny od pevných částí. Necháme hrudky pořádně okapat a vychladnout.
Vychladlou hmotu můžeme různě tvarovat a pozorujeme, jak se stává pružnou. Hmotu dáme do formy nebo jen vytvarujeme a necháme pár dní ztuhnout.
Jaké změny můžeme pozorovat v mléku po přidání octa?
Když přidáme ocet do mléka, kyselina octová reaguje s mléčnou bílkovinou kaseinem a vytvoří bílé hrudky. Kaseinové částice se začnou spojovat do dlouhých řetězců – tento proces nazýváme polymerace.
Vznikne měkká hmota, kterou lze tvarovat. Po několika hodinách až dnech hmota ztuhne, protože se z ní odpaří voda. Výsledkem je pevný materiál podobný plastu, který se dříve používal například na knoflíky nebo šperky. I když je tento mléčný plast pevný, není voděodolný – pokud se namočí, může opět změknout.
Koinobori se tradičně v Japonsku vyvěšují 5. května, kdy se slaví den dětí, který však patří spíše chlapcům (dívky mají svůj svátek v březnu). Látkoví kapři vlají ve větru nad každým domem, kde žije rodina mající syny. Tito kapři symbolizují životní sílu a naději, že děti budou silné a zdravé. Kapry, které si dnes vyrobíme, sice nemůžete věšet do větru nad dům, ale určitě s nimi můžete mávat a užívat si jejich krásně barevné vlající ploutve.
Budeme potřebovat:
• ruličky od toaletního papíru
• barevný hedvábný papír (dá se nahradit balícím papírem a dárkovými stužkami nebo krepovým papírem)
• lepidlo
• provázek
• bílou čtvrtku
• černou fixu
• nůžky
• dřevěnou tyčku nebo větvičku
• lepicí pásku nebo tavnou pistoli
• kružítko nebo sklenici
Vybereme tři nebo čtyři barvy hedvábného nebo balicího papíru a nastříháme z nich kolečka o průměru asi 4 cm. Pak kolečka rozstřihneme napůl.
Polepíme papírovou roličku barevnými půlkolečky. Začneme od spodního okraje, kde bude mít kapr ocas. Na tomto spodním okraji budou papírové šupiny obloučkem přesahovat. Každá další vrstva šupin by měla částečně překrývat tu předchozí. Nakonec skončíme na horním okraji ruličky poslední vrstvou šupin zarovnanou s okrajem.
Vystřihneme dvě kolečka z bílého papíru a fixou nakreslíme uprostřed černé kolečko – to budou oči. Nalepíme každé oko z jedné strany našeho kapříka.
Nastříháme delší proužky barevného papíru ve stejných barvách jako šupiny. Nalepíme je po celém vnitřním obvodu spodní strany papírové ruličky.
Z vnitřní strany naproti očím pak připevníme pomocí lepicí pásky nebo tavné pistole provázek na zavěšení.
Vyrobíme další dva kapříky v různých jiných barvách a všechny pak zavěsíme na tyčku nebo větvičku.
Když maminka vyzvedávala Mojráčka z tenisového tréninku, všimla si, že dnes je na hřišti rušněji než obvykle. Děti stály v hloučku kolem trenéra a překřikovaly se jedno přes druhé. Bylo jasné, že něco není v pořádku. V autě se maminka Mojráčka zeptala: „Stalo se něco na tréninku, Mojráčku? Dneska jste se tam nějak dohadovali.“ Mojráček si povzdechl a začal vyprávět: „Byli jsme rozděleni na dva týmy a hráli různé soutěže. Já byl v týmu s Adamem, Filipem, Tomem a Lukášem. Druhý tým vedla Klárka. Každý člen týmu měl za úkol zahrát určitý úder. Šlo to docela dobře, ale když přišel na řadu Tom, jeho údery nebyly tak silné jako u ostatních. Nakonec jsme prohráli.“
Maminka poslouchala a Mojráček pokračoval: „A náš kapitán Filip se na Toma hrozně rozkřičel, že jsme prohráli kvůli němu. Říkal, že je pomalý, neumí techniky a že kvůli němu nemáme žádný bod.“ „To asi pro Toma nebylo moc příjemné,“ poznamenala maminka. „Hlavně to nebyla pravda,“ řekl Mojráček rozhodně. „Lukáš se Toma zastal. Řekl, že Filip špatně rozestavil pořadí hráčů a sám taky nezahrál všechny údery nejlépe. A pak se začali hádat všichni. Každý měl svůj názor, někdo se zlobil, někdo bránil Filipa, někdo Toma...“
„A co na to říkal trenér? To se na tu hádku jen tak díval?“ zeptala se maminka. „Ne,“ odpověděl mamince Mojráček, „trenér nás všechny posadil do kruhu a řekl, že si o tom musíme popovídat. Každý měl říct, jak se v týmu cítil a co bychom příště mohli zlepšit. A taky se
ptal, jestli se na nás někdy někdo zlobil nebo na nás křičel a jak jsme se při tom cítili.“ „To je moc hezké,“ pochválila trenéra maminka. Mojráček pokračoval: „Všichni se shodli, že když na ně někdo křičí, tak je jim to nepříjemné. A že trénink má být hlavně zábava a možnost se něco naučit. No a taky jsme si řekli, že prohra ke sportu patří a že je důležitější se snažit a hrát férově. Nakonec jsme si všichni podali ruce a slíbili si, že příště se budeme víc podporovat a nebudeme se hádat.“ Maminka se na Mojráčka usmála. „To zní jako moc užitečná lekce.“
Na dalším tréninku si Mojráček všiml, že Filip přišel za Tomem a řekl mu: „Promiň, minule jsem to opravdu přehnal. Nechtěl jsem, abys měl pocit, že nemáš patřit do týmu. Nemohl jsi za to, že jsme prohráli. A hlavní není výhra, ale to, že jsme se snažili.“ Tom se na něj usmál. „Díky. A víš co? Příště se fakt pokusím zahrát ty údery lépe!“ „A já příště vymyslím lepší taktiku,“ dodal Filip. Nakonec se kluci poplácali po rameni a smáli se na celé kolo. Mojráček spokojeně přikývl, protože tentokrát trénink nezačal ani neskončil hádkou. Trenér se jich zeptal, jestli si chtějí soutěž zopakovat a všechny děti souhlasily. A víte co? Tentokrát vyhrál Mojráčkův tým s Filipem a Tomem. Děti si užily spoustu zábavy, naučily se spolupracovat a taky to, že prohra ke sportu prostě patří.
Tipy pro rodiče:
• Vždy si vyslechněte všechny strany. I když se zdá, že je viník jasný, je důležité znát pohled všech zúčastněných.
• Nepředjímejte závěry. Křivé obvinění může dítěti velmi ublížit a narušit jeho důvěru ve vás.
• Některé spory je dobré nechat na dětech, ať si je vyřeší samy. Poté s nimi můžete situaci rozebrat.
• Nepřehlížejte vážné konflikty. Fyzická agrese nebo vulgarismy by nikdy neměly zůstat bez povšimnutí.
• Veďte dítě k omluvě. Pokud je jasné, že pochybilo, mělo by se naučit převzít odpovědnost a omluvit se.
• Dejte dítěti čas. Někdy je dítě příliš plné emocí a není schopné se omluvit hned. Nechte ho nejdříve uklidnit a pak na omluvě trvejte.
• Učte děti respektu. Odmala je veďte k tomu, aby si vážily jiných názorů, uměly poděkovat, poprosit a omluvit se.
• Vraťte se k situaci zpětně. Po čase s dítětem proberte, jak se mohlo zachovat jinak, a pomozte mu pochopit důsledky jeho jednání.
