Významná italská skladatelka, která patří mezi klíčové osobnosti současné hudební scény. Narodila se v roce 1963 v Římě, kde také začala se svým hudebním vzděláváním. V tom pak pokračovala v Paříži. Její hudba propojuje tradici s moderními hudebními technikami. Často čerpá z literatury, historie a divadla. Skládá opery, komorní hudbu, orchestrální skladby a další. Její skladby jsou pravidelně hrány i na významných hudebních festivalech po celém světě. Mezi její významná díla patří např. opera Inferno, inspirovaná Dantovou
Božskou komedií, a Les aventures de Pinocchio, která čerpá ze známého italského příběhu o panáčkovi s dlouhým nosem. V roce 2021 byla jmenována uměleckou ředitelkou hudební sekce Benátského bienále, které je jednou z nejznámějších a nejvýznamnějších kulturních akcí na světě. Je také aktivní pedagožkou a pravidelně přednáší na významných mezinárodních hudebních institucích. Za svoji práci byla oceněna řadou prestižních cen.
Obsah
2 Hudební skladatelky Lucia Ronchetti
3 Úvodník Noc s Andersenem
4–5 Téma Česká poezie
6 9 Krajánkova knihovna Česká poezie pro děti
10 11 U krajánků Lavička, tabule, hodinky Vymyslíš rým/y?
12–13 Volnočasovky Křížovky a rébusy
14 15 Krajánci na cestách Florencie
16–17 Putování za chutěmi Pappa al pomodoro
18 Víte, že? Zajímavosti a výročí z Itálie
19 Co mě baví – rozhovor Jan Moscardino
20 Putování českou Goethova vyhlídka krajinou – rozhledny
21 Obrázkové čtení Česká poezie
22 23 Krajánkova knihovna Rodinné vztahy
24 25 Čtení s porozuměním Aprílová škola
26 27 Svět kolem nás Česká poezie
28 31 Komiks Knedlík sám doma
32 33 Živá řemesla Modrotisk
34 35 Krajánkova laboratoř Déšť ve sklenici
36 37 Krajánkovo tvoření Poetická koláž
38 39 Mojráček Kouzelný rozpis
40 Omalovánka Kam se schoval Krajánek?
Pokud jste v časopise našli chybu nebo překlep, napište nám prosím na krajanek@krajanekvesvete.cz.
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Vychází 1. 3. 2025, březen 2025 měsíčník, ročník 12 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz
Editorky: Denisa Žáková, Stanislava Boudová
Korektury: Anna Karamantzani, Ivana Bilošová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová
Titulní strana: Lenka Šeráková
Finální sazba: Ivana Kaçmaz krajanek@krajanekvesvete.cz
Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré IČO: 07369522 spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s.
Milí krajánci,
koncem března nebo začátkem dubna se již víc jak dvě desetiletí koná akce Noc s Andersenem. Věřím, že většina z vás tuto akci zná a ví, proč se právě v tomto období koná. Ano, je to na počest dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena, který se narodil 2. dubna.
Časopis Krajánek se v roce 2019 stal partnerem Noci s Andersenem a svým obsahem podporuje některé z navrhovaných témat. Letos jsme se rozhodli věnovat dětské poezii, samozřejmě především té české. Česká poezie pro děti prý zaznamenala dvě „zlatá období“ – období, kdy tvořily velké básnické osobnosti. Prvními „zlatými léty“ byl konec 19. století, kdy zazářili klasikové Josef Václav Sládek, Karel Václav Rais, František Kožíšek a František Serafínský Procházka. Druhým takovým plodným obdobím byla 40. léta 20. století, kdy vedle sebe současně tvořily výrazné osobnosti různých poetik – především Vítězslav Nezval a František Halas.
Uvnitř čísla najdete na celých čtyřech stranách speciál Krajánkovy knihovny věnovaný tipům na knihy básní spíše současných autorů. Možná některé poznáte, máte je v knihovničce. A jestli ne, možná vás některé tituly osloví a inspirují k tomu, abyste si nějakou sbírku básní pořídili při příští návštěvě Česka. Věříme, že starší tvorbu si pro vás v knihovničkách ze svých dětských let schovávají vaši rodiče.
Mezitím se můžete do veršování a rýmování pustit sami jako ti z vás, kteří šli s kůží na trh v naší pravidelné anketě. Nebo jako Mateo a Zara, kteří vám v Krajánkově tvoření ukáží, jak na poetickou koláž. To je ideální zábava pro ty, kterým se nechce psát – stačí vystřihovat a lepit.
Poetický březen přeje Ivana Kaçmaz
Česká poezie – to je výjimečné téma, dokonce na druhou výjimečné! Proč? Protože číst poezii, to není jen tak. To není rychlá četba, pokud tedy chceme dobře rozumět tomu, co autor, básník, chce říci. To chce čas na procítění, dvojí, trojí přečtení, i správné náladové rozpoložení. Zejména pak na poezii lyrickou, která vyjadřuje pocity, nálady, kde není děj, nebo je nepodstatný.
A druhou výjimečností je přívlastek česká. Čeština je, jak obecně známo a jak víme my všichni, kdo se češtině stále učíme a zdokonalujeme si ji, jazyk velmi obtížný. Má tolik odstínů výrazů, košatých úsloví a pestrých obratů. Srdce jazykozpytce nad tím jásá, zatímco srdce žáčka, který se má naučit všem jejím zákonitostem, pravidlům a hlavně výjimkám, spíše hlesá. Ale když ji opravdu někdo zvládne na výbornou, může si s ní hrát i složitě veršovat!
Oni sice jsou dobří překladatelé, kteří zvládnou převést do jiného jazyka i básně, ale co si budeme povídat, originál je originál, překlad přeci jen něco upraví, pozmění, nenajde-li se v cílovém jazyce úplně stejný obrat nebo slovo.
Jistě jako čeští krajánci už znáte nějaké české básně, říkadla pro děti malé i větší. Čtou nebo četli vám je rodiče, prarodiče, tety nebo paní učitelky. Od Kuřátka a obilí přes Polámal se mraveneček, Princezničku na bále až po Lesní studánku… Že je poznáváte?
Poezie, její četba a především její tvorba, to je umění a čeština do jisté míry také. Pokud se v člověku sejde dar básnictví a skvělý cit pro jazyk, mohou vznikat vskutku mistrovská díla! A vy, milí čtenáři, kteří náš časopis čtete, jste na dobré cestě nejen české básně číst a rozumět jim, ale také je tvořit!
Jestlipak jste zkoušeli někdy sami napsat básničku?
Krátkou, dlouhou?
A dali ji někomu přečíst, nebo ji napsali, jak se tak říká, jen tak do šuplíku?
Pokud jste se pokoušeli básnit, víte, že to není jen tak, nejde jen o to najít rým. Hora – nora, pustý – hustý, kousek –fousek, rychle – krychle, trousit –brousit, fičí – kvičí, chrastí – chrastí.
Rýmování samo ale nestačí, chtělo by to ještě přidat slova, věty, sloky, možná i příběh, trochu vtipu nebo hlubokou myšlenku. Aby báseň vyvolala ve čtenáři to, co má, pocity, aby zaujala, rozveselila, rozesmutnila či donutila k přemýšlení.
Není nutné hned na začátku básnické kariéry, při první tvorbě poezie, zvládnout toto všechno naráz. Ke startu postačí třeba právě jeden rým a verš, co říkáte? Tak hurá do toho! Třeba právě jako krajánci v naší anketě!
Autor: Radek Malý
Ilustrace: Andrea Tachezy
Běžíliška 2024
Pro čtenáře od 6 let
Editor: Radek Štěpánek
Ilustrace: Veronika Zubíková
Host 2024
Pro starší děti i dospělé
Ztratili jste klíče, míč či deštník? Nebo spíš nervy, hlavu anebo rovnou zájem chodit do školy? Obrázková knížka s mile zatuchlou atmosférou zaprášených emocí a odžitých příběhů roztodivných věcí nabízí veršovanou výpravu do tajemné úřadovny Ztrát a nálezů, ve které je vedle pytle blech uskladněna ztracená hlava, sušené larvy nebo formičky na vánoční cukroví. K opakovanému prolistování vyzývá kabinet kuriozit na závěrečné dvoustraně a předsádkách, který podněcuje fantazii, touhu najít vyobrazené nálezy i na jiných místech v knize a ty nejodvážnější čtenáře dokonce k vyluštění šifry ukryté v evidenčních číslech exponátů.
Nekonečný diář s básněmi a obrazy pro libovolný rok. Svorníkem je ptačí svět, pro každého z nás tak blízký i nedosažitelný, zároveň však vzrušující a přitažlivý. Výpravné ilustrace výtvarnice Veroniky Zubíkové, krásné tematické verše žijících českých klasiků (Wernisch, Krchovský, Hruška, Kolmačka, Borkovec, Malý) i básníků mladší generace (Gažiová, Mikulášková), které sestavil a komentáři opatřil editor Radek Štěpánek. Zapomeňte na všechny jiné diáře a zápisníky, teď tu máme toto diárium na libovolný rok, které vám po zaplnění vaším vlastním obsahem zůstane jako jedinečná osobní památka.
Autor: Petr Borkovec
Ilustrace: Martin Krkošek, Filip Pošivač, Andrea Tachezy
Běžíliška 2024
Pro děti i dospělé
Souborné vydání sbírek básní pro děti Všechno je to na zahradě (2013), O čem sní (2016) a Každá věc má něco společného se štěstím (2019), doplněné o nový text Benjamin Murka.
Autor: Jaroslav Seifert
Ilustrace: Pavel Sukdolák
Vyšehrad 2018
Pro děti 12+
„Dejte mi, chlapci, trochu hlíny, chtěl bych si s vámi stavět hráz a nedívat se na hodiny a neslyšet, jak míjí čas“
Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek českého básníka Jaroslava
Seiferta, jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu, jež hluboce ovlivnily zejména mladé čtenáře. Jaroslav Seifert se narodil v roce 1901 do nuzných poměrů a podstatnou část života prožil na pražském Žižkově, kde také studoval na gymnáziu. Ve dvacátých létech už byl považován za jednoho z význačných představitelů československé umělecké avantgardy. Posléze se kromě vlastní tvorby věnoval i novinařině, přičemž pracoval v nejrůznějších listech a časopisech, ovšem po roce 1949 se začal věnovat výhradně literatuře.
Dlouhý bílý vous a vlas sepnutý do culíku. Na nose brejličky. Prsty mu střelhbitě běhají po klávesách piana. Ano, to je charismatický muzikant Jiří Svěrák, zvaný Šlupka. Namísto tónů nechal teď bezuzdně řádit svoji fantazii a výsledkem je knížka Šlo kopyto do světa a potkalo koně. Součástí knihy je rovněž zpěvník a autorem zhudebněné básně.
Autor: Jiří Šlupka Svěrák
Ilustrace: Jakub Grec
Meander 2022
Pro děti od 6 let
Autor: Petr Váša
Ilustrace: Magdalena Rutová
Host 2023
Pro děti od 9 let
Jsou slova kouzelná? A dá se s nimi zažít napínavé dobrodružství? Takové prázdniny ještě Káj nezažil. Ano, Káj. Teď už žádný Kájík. A taky Metéte, Kája a Zrz. Čtyři kamarádi, kteří si říkají Strážci ráje. Setkávají se v zahradě a to, co společně zaslechnou, je trochu zvláštní. Jako by celý svět kolem nich volal svými zvuky k jednomu velkému dobrodružství. A když se do prázdninových zážitků připlete kocour Felíny, který je možná trochu kouzelný (nebo kouzelnický?), určitě to bude stát za to. Celou tuhle skvělou partu navíc čeká důležitý souboj s bandou Banánů, kteří rapují, stříhají videa a jsou vůbec děsně „cool“. Pomůžou ta správná slova, zvuky, gesta a pohyby Strážcům ráje velký boj vyhrát?
Že jsou slovníky nudné? A že básním nemůžeš nikdy rozumět? Slovník básniček tě přesvědčí, že tomu tak rozhodně není. V Poetickém slovníčku dětem v příkladech objevíš, co je sonet, kaligram nebo limerick a co se skrývá za tajemnými názvy jako eufonie nebo absolutní báseň. A navíc nakonec zvládneš mnoho z toho, co se ti v této knížce představuje, také vytvořit! Kéž se ti takto naservírované poetické lahůdky rozplývají na jazyku.
Autor: Radek Malý
Ilustrace: Daniel Michalík
Meander 2023 (dotisk)
Pro děti od 9 let
Editor: Ondřej Müller
Ilustrace: Sylva Francová
Albatros 2019
Pro děti od 6 let i pro dospělé
Amur, blešivec, cvrčilka, daněk... Každé zvíře si zaslouží svou báseň! A nezáleží na tom, jestli je to jepice, pijavice nebo tasemnice. V básních zkrátka můžou vystupovat i divní tvorové. A pěkně od A do Z. Co písmeno, to jedno zvíře, které žije nebo žilo na našem území. A to i na Q, W, X a Y! Nevěříte? Přesvědčte se sami! Básník Ondřej Hrabal sestavil spolu s ilustrátorkou Alžbětou Zatloukalovou Göbelovou pestrobarevnou sbírku inspirovanou slam poetry, pro kterou je typická rytmizovaná úsečnost, rapová dikce, performativnost, nekomplikovaný jazyk, humor a vtip. Sbírka rozpustilých, vtipných i drzých básniček, které se do čítanek nejspíš nedostanou. Naštěstí! Tyhle básničky je totiž lepší hulákat na lesy než na paní učitelku.
Jedinečná antologie veršů pro děti obsahuje původní, dosud nevydané strašidelné básně od našich předních básníků a písničkářů.
„Strašidelné verše pro statečné děti“, jak zní podtitul knížky, potěší děti i dospělé, protože každý má své tajné „strachy“ a obavy, a každý si připomene, čeho se bojí či čeho se bál. Petr Borkovec, Jaroslav Hutka, Radek Malý, Ewald Murrer, Jana Štroblová a půl tuctu dalších – ti všichni překvapí originálními verši na téma strach a strašení.
Autor: Ondřej Hrabal
Ilustrace: Alžběta Zatloukalová Göbelová
Host 2022
Pro děti od 7 let
Mikeš, 4 roky, Milán
V parku je lavička, sedí tam babička.
Luky, 9 let a Sami, 7 let, Madrid
Byla jedna lavička, sedla si na ni babička.
Pak šla k tabuli, nakreslila tam cibuli.
Pak šla koupit hodinky, nedali jí tam pružinky.
David, 12 let, St. Pölten
Venku stojí lavička, na ní sedí babička.
Babička má holinky a na ruce hodinky.
A mně praskne kebule, jak zrýmovat tabule?
Viktor, 8 let, 's-Hertogenbosch
Viki sedí na lavičce, nese kytky holčičce.
Sharayu se jmenuje, hezky se to rýmuje.
Koukají se na hodinky, budou spolu dělat blbinky.
Julie, 17 let, Eggenstein-Leopoldshafen
Sedím na lavičce u stolu, vepředu je tabule.
Jsme tu spolu, stejně jako minule.
Dívám se na hodinky, kdy už půjdeme. Škoda, ale ještě nemůžeme, ještě tu musíme být, tak zase začnu snít.
Anička, 11 let, Washington
Violka, 12 let, Eggenstein-Leopoldshafen
Ve škole stojí lavička, na ní leží krabička.
Právě jsme probrali bobule, myjeme všechny tabule.
Až zazvoní hodiny, budem dělat blbiny.
Hodinky měří pravidelně vteřinky, v lavici čekám na Alici, až na tabuli napíše rovnici.
Miroslav, 7 let, Milán
Dělal jsem blbinky, zapomněl jsem hodinky.
Anežka, 10 let, Istanbul
Koukám na tabuli, je tam matika. Mrknu na hodinky, zbývá čtvrthodinka. Podívám se z okna, je tam lavička.
A na ní sedí kočka. Závidím jí.
Který kousek pizzy chybí?
Přečti básničku a uhádni, co to je.
Sýr se roztéká, těsto se do……………….., sbíhaj se sliny.
Zelenina, ……………….., velká rozkoš před námi, každý kousek jiný!
12. března má svátek Řehoř. Na svatého Řehoře čáp letí přes _ _ _ _ .
Vyber slovo, které se rýmuje: moře střechu Kačenku
Kamarádka maxipsa Fíka:
Hejno včel: Moje milé zlatíčko, venku svítí sluníčko.
Párkrát se jen vyspinkáme, pak už _ _ _ _ přivítáme. _ _ _ _ plné květinek, dám Ti tisíc pusinek!
Honzík je alergický na houby a Majda na mořské plody. Kterou pizzu si upečou společně? A kterou máš rád/a ty?
Pět Angličanů přijelo v Audi Quattro na italskou celnici. Zastavil je italský celník: „Jede vás pět v Audi Quattro a to je nezákonné.“ „Jak nezákonné?“ diví se Angličan u volantu.
„Quattro znamená čtyři.“ Angličan nevěřícně namítl: „Quattro je název automobilu! Podívejte se do papíru, tady je to napsáno, automobil je určen pro pět cestujících!“
„Tohle na mě nezkoušejte,“ trval na svém celník. „Quattro znamená čtyři. Je vás v autě pět, a to znamená, že porušujete zákon.“
„Zavolejte mi svého nadřízeného,“ zuřil Angličan. „Chci mluvit s někým inteligentnějším!“
„Teď nemůže,“ krčí rameny celník. „Má práci se třemi chlapíky, kteří přijeli ve Fiatu Uno!“
Kolik vidíš italských vlajek?
Projdi všechny místnosti a exponáty v galerii. Cestu zakonči u slavné sochy Davida od Michelangela.
Florencie je jedno z nejznámějších a nejkrásnějších měst Itálie. Původní název byl Florentia, což znamená „město, které kvete a prosperuje“. Město je známé díky své architektuře, umění i bohaté historii. Leží ve střední Itálii a protéká jím řeka Arno.
Florencie byla založena Římany již kolem roku 59 před naším letopočtem. Postupně se z ní stalo jedno z nejdůležitějších měst středověké Itálie. O to se postarala i slavná rodina Medicejských, kteří vládli ve Florencii po tři století. Florencie je často nazývána „kolébkou renesance“. Jednak se tento umělecký styl zrodil právě tady a jednak se zde a v okolí narodilo nebo žilo mnoho významných osobností, které jsou s obdobím renesance spojovány a staly se známými po celém světě. Např.: Dante Alighieri, který je považován za „otce italského jazyka“, Michelangelo Buonarroti – malíř a sochař, tvůrce známé sochy Davida, Galileo Galilei – astronom a vědec, Leonardo da Vinci – malíř a „všeumělec“. Většina jejich děl je vystavena v Galerii Uffizi, jedné z nejznámějších galerií na světě. Pokud si budete chtít udělat výlet do Florencie, tak si nenechte ujít návštěvu impozantní katedrály Santa Maria del Fiore, je to jedna z největších katedrál na světě. Florenťané ji na-
zývají Duomo. Její součástí je monumentální kupole Brunelleschiho, ze které je úchvatný pohled na celé město. Připravte se ale zdolat 463 schodů! Vedle katedrály se tyčí zvonice od Giotta, která je se svými 85 metry další krásnou dominantou města.
Zajímavou historii má i Ponte Vecchio známý jako Most zlatníků. Je to most, na jehož obou stranách jsou malé domečky. Původně zde byly obchůdky řezníků a zelinářů, ale nepořádek, odpadky a zápach nebyly moc příjemné kolemjdoucím, proto bylo v roce 1565 vydáno nařízení, že na mostě budou pouze obchůdky se šperky, zlatem a stříbrem. A tak je tomu dodnes.
Ve Florencii máme i kousek Prahy. Ptáte se kde? Ve Starém paláci (Palazzo Vecchio), kde dnes sídlí starosta Florencie. V minulosti obývali palác i Medicejští a právě u příležitosti svatby Františka I. Medicejského s Johanou Habsburskou, která se narodila v Praze, dal tento velkovévoda vyzdobit nádvoří Starého paláce freskami měst Habsburské monarchie. Praha je mezi nimi, protože František I. chtěl udělat radost své manželce Johaně, aby se v daleké Itálii necítila tak osamocena.
Jedná se o velmi starý recept typický pro toskánskou –a především florentskou – kuchyni. Je vytvořený speciálně pro zpracování starého chleba. První recept pappa al pomodoro vyšel v jednom dětském časopise ve Florencii už v roce 1907. Dokonce jedna známá italská zpěvačka věnovala receptu píseň „Viva la pappa al pomodoro“. Ingredience svědčí o velmi skromném, venkovském původu tohoto jídla.
Budeme potřebovat:
• konzervu loupaných rajčat (400 g)
• cibuli
• mrkev
• řapíkatý celer
• stroužek česneku
• hrst bazalky
• tvrdší chleba (asi 250 g), ideálně nesolený toskánský domácí chléb
• olivový olej
• sůl a pepř
Nakrájíme zeleninu na kousky, česnek buď nakrájíme, nebo necháme neoloupaný vcelku a později ho vytáhneme. Vše přidáme do širšího hrnce a zalijeme olivovým olejem. Několik minut restujeme, než cibulka zesklovatí.
Mezitím ručně v míse rozmačkáme rajčata a vlijeme do hrnce k zelenině. Prázdnou plechovku od rajčat naplníme do ¾ vodou a přilijeme ji k zelenině a rajčatům. Přidáme bazalku a necháme vařit na mírném ohni asi 35–40 minut.
Nakrájený starý chléb necháme v míse nasáknout vodou a lehce vyždímáme.
Odstavíme hrnec s rajčaty z ohně a postupně přidáváme chléb, osolíme a opepříme. Vše promícháme a necháme ještě 5 minut stát, dokud nevznikne hustá kaše. A pappa al pomodoro je hotová!
Pappa se může podávat
i studená. Dobrou chuť!
Víte, že šikmá věž v Pise je jednou z nejslavnějších architektonických chyb obdivovanou miliony turistů? Základy věže byly položeny v roce 1173, měří 56 metrů a naklánět se začala kvůli měkkému podloží.
Víte, že Cinque Terre je soubor pěti terasovitě postavených barevných vesniček na ligurském pobřeží? Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore jsou obklopeny vinicemi, stezkami a azurovým mořem.
Víte, že Nuraghe Su Nuraxi jsou pravěké kamenné stavby na Sardinii, zapsané na seznamu UNESCO? Jedná se o komplex věží z doby bronzové, které sloužily jako pevnosti a sídla pro místní obyvatelstvo.
Víte, že v Itálii najdete jedny z nejkrásnějších vlakových tras na světě? Tratě Bernina Express a Trenino Rosso vedou alpskou krajinou přes horské masivy i malebná údolí a nabízejí okouzlující panoramatické výhledy.
Věk: 16
Žije v Itálii.
Rozhovor
Představ nám svůj koníček, co to vlastně děláš?
Mým koníčkem je judo. Je to druh japonského bojového umění, ze kterého se vyvinul sport. Dva soupeři se při zachování principu seriyoku zenyo (maximální úsilí, maximální výkon) snaží jeden druhého znehybnit. Cílem ale není druhému ublížit nebo ho zranit.
Jak ses k tomuto koníčku dostal?
Když jsem byl malý, vyzkoušel jsem si to. Judo se mi líbilo a rodiče mě zapsali. Od té doby trénuji.
Co tě na tvém koníčku nejvíc baví?
Nejvíc se mi líbí ta disciplína.
Je takový koníček ve tvé zemi běžný, máš hodně kamarádů, kteří se mu věnují?
Ano, v Itálii je to běžný koníček a znám hodně lidí, kteří ho také dělají.
Co k tomu potřebuješ?
Judogi, což je speciální kazajka (kabát, kabátec) a kalhoty, pás, tatami (pěnovou žíněnku) a hodně vůle.
Jak často trénuješ a v čem trénink spočívá?
Trénuju 4krát týdně. Trénink trvá dvě hodiny a spočívá v tom, že je nejdříve rozcvička a pak je technická část, ve které se naučíme pokaždé něco nového. Nakonec nám zbývá přibližně hodina do konce, tu vyplníme randori (cvičením, zápasením ve volném stylu), kde aplikujeme to, co jsme se naučili.
Co bys poradil někomu, kdo se tomu chce věnovat?
Myslím si, že je nejlépe začít co nejdříve, kolem 4 let. Ale znám lidi, kteří jsou hodně dobří judisti, i když začali třeba i jako dospělí. Judo není jen sport, ale filozofie a způsob života.
Co považuješ za tvůj dosavadní největší úspěch v této oblasti?
Největší úspěch v judu byl pro mě získat černý pás po velmi těžké zkoušce.
Nedaleko lázeňského města, kde se každoročně koná jeden z nejvýznamnějších mezinárodních filmových festivalů ve střední a východní Evropě, najdeme nejen unikátní přírodní úkaz, který díky vysokému tlaku vystřikuje za minutu průměrně 2 000 litrů vody do výšky až 12 metrů, ale také jednu zajímavou rozhlednu.
Na Výšině věčného života nad městem Karlovy
Vary se tyčí nejstarší a nejvýše položená karlovarská rozhledna, která byla postavena už v letech 1888–1889.
Tato neogotická cihlová stavba s válcovitou červenou věží je postavena podle projektu významných vídeňských architektů Fellnera a Helmera. Historické zdroje hovoří o tom, že byla postavena na přání belgické princezny Stefanie, ale přání postavit zde rozhlednu už prý ještě předtím vyslovil i německý básník a spisovatel J. W. Goethe, který sem údajně často chodil na procházky. Rozhledna několikrát změnila svůj název. Jmenovala se Rozhledna korunní princezny Stefanie, později Stifterova vyhlídka, v roce 1945 se z věže stala Stalinova rozhledna a v roce 1957 se pak přejmenovala na Goethovu vyhlídku.
Pokud vystoupáte 165 schodů, tak se můžete z vyhlídkové plošiny zdobené cimbuřím rozhlédnout do širokého okolí. Uvidíte nejen lázeňské město Karlovy Vary, ale i Doupovské hory, Krušné hory nebo Slavkovský les.
Audionahrávka
Pozor, děti, tři obrázky v textu nedávají smysl. Vyberte správné z těch, které se rozutekly po stránce.
Rýmy, verše, říkanky, básně, básničky, poezie pro všechny mluvící .
Veselá říkadla o pro ty malé, nejmenší, strastiplné verše o rozervané básníkově pro starší.
Ať k zasmání či smutná, opravdu dobrá poezie je plná a krásná jak rozvitý hortenzie.
Kdo umí ji číst a rozumí jí, pro toho je poezie, jako by ochutnal pokrm pro z ambrozie.
Kdo zamiluje si poezii, ochutnává ji a mlsá dále, hltá plnými doušky.
A kdo ještě číst neumí, poslouchá bystře s nastraženými . poezie je radostí pro toho, kdo češtině rozumí a dobře ji chápe.
Věřte, že je to dosti obtížný a kdo nevládne jí, nejen v básních tápe.
Naštěstí najdou se šikovní lidé, řeči a kultury znalci, buď bilingvní – jak naši krajánci, nebo vůči úplní cizinci:
zalíbí se jim český a spisovatelé a básníci píšící, začnou překládat do jiných řečí a poezie překročí hranici!
Nalákal by vás tento inzerát? 13letému Filipovi, který si tento inzerát přečetl jednou v metru, nedal spát. Filip je chytrý, odvážný kluk, má literární talent. Žije s maminkou a moc peněz nemají. Filip má velký sen a výhra v soutěži by mu pomohla splnit si ho a stát se spisovatelem. Přihlásí se… A pak už se od knížky neodtrhnete. Filip je vybraný, je s ním natočený medailonek, díky hlasům diváků postoupí do dalšího kola a spolu s dalšími 9 dětmi jedou do Mecevily.
S Filipem se do zpustlé staré vily dostane například klidný matematik, geniální šachistka, milovník šifer, holka, která ví snad všechno o včelách. Je tu prostě parta 10 nadaných dětí, kterým zadává úkoly tajemný mecenáš. Vyhrát může jen jeden!
Úkoly od mecenáše jsou dobře promyšlené. Například od každého požaduje nějaký dárek nebo chce, aby objevili skryté tajemství Mecevily. Nehraje se úplně podle pravidel fair play, to děti deptá. Atmosféra houstne, narůstají spory a vzájemná nedůvěra. Důvěřovat nemůžou nikomu a ničemu. Jak se s tím Filip popere?
Autorka: Pavlína Jurková Nakladatelství Bambook, 2020
11 let
Matyldě je 12 let a má dva mladší bratry, s kterými sdílí dětský pokoj, což je samý průšvih. Do toho se začali divně chovat rodiče. Co před nimi rodiče tají? A tak Matylda, Maxmilián a Kryštof rozjedou pátrací akci. V jeden moment se ale všechno zvrtne, brácha má nehodu. Život celé rodiny se obrátí vzhůru nohama. I když se sourozenci někdy hádají, v těžkých momentech je vidět, že jim na sobě záleží.
Matylda je silná, statečně bojuje, a to jak v rámci rodiny, tak i na poli sportovním. Začne běhat. Vyhraje svůj největší běžecký závod? A jaké bylo to tajemství rodičů? Na to také v závěru knížky dojde.
Autorka: Pavlína Jurková
Nakladatelství Pikola, 2022
Pro čtenáře od 10 let
Obě knížky Pavlíny Jurkové jsou dovedně napsané a čtivé. Kapitoly jsou krátké, zakončené ve vypjatém okamžiku. Děj pěkně plyne, text je plný dialogů, takže se vám knížky budou určitě dobře číst.
Navštívíme dneska spolu aprílovou školu, kde žáci – s poškoláky v čele –zkoušejí pana učitele.
A když pětku přinese si syn vykráká ho za pačesy (jestliže ovšem nemá pleš) . . .
Všecko je pravda
Z textu vyplývá, že v aprílové škole...
a. ... se učí jen na Vánoce.
b. ... se učí nesmysly a všechno naopak.
c. ... učí jen plešatí učitelé.
Co je to apríl a co je na něj dovoleno? Co podle tebe znamená někoho vyvést aprílem?
Co se učí v aprílové škole?
Lhaní, zlobení a ještě kdesi cosi: Říkat v cizích řečech helevole, dělat na rodiče dlouhé nosy.
Že je cukr slaný a tma že je bílá, nejtepleji že je na Vánoce . . .
Tak to ale chodí jenom na apríla, jenom na apríla –jenom jednou v roce.
Co znamená sloveso krákat? Dvě možnosti jsou správné.
Najdi ve druhé sloce druhé básně alespoň dva nesmysly.
a. Trhat na cucky.
b. Tahat za vlasy, za ucho.
c. Vydávat zvuk, skřek, který zní jako krá, krá.
d. Říhat po jídle.
JANA SCHULZOVÁ • LENKA HORDĚJČUKOVÁ
Jak se známkuje v českých školách?
a. Od pětky do jedničky, pětka je nejlepší.
b. Od jedničky do pětky, pětka je nejlepší.
c. Od jedničky do pětky, jednička je nejlepší.
Zkus vymyslet dva a více veršů (celých řádků básně), které se budou rýmovat na slovo škola.
Když se myši probudily, kručelo jim v bříšku, ale doma objevily jenom tuhle knížku.
Že jim tuze vytrávilo ze zimního spánku, v cukuletu ohryzaly skoro celou stránku.
Ach vy žrouti – já vám za to píšu z mravů pětku. Knížky jsou tu k prohlížení, knížky nejsou k snědku.
Jaká zvířata se ve skutečnosti ukládají k zimnímu spánku?
O knihy se musí pečovat, musíme se k nim chovat hezky. Co se s nimi například nesmí dělat?
zpočátku...
a. přejedené.
b. hladové.
c. vybíravé.
Najdeš v textu nějaké citově zabarvené (v našem případě lichotivé) slovo?
V cukuletu znamená...
a. v komoře.
b. v cukřence.
c. hned.
Zkus vymyslet dva a více veršů (celých řádků básně), které se budou rýmovat na slovo básnička.
Svět kolem nás a česká poezie – jak spolu souvisí? Na první pohled možná neuvěřitelné, ale kupodivu poezii napsanou v českém jazyce najdeme skoro na každém kroku, na nejrůznějších místech všude kolem nás.
Kde bys třeba české veršovánky hledal/a ty?
Asi nejvíce básniček najdeme – jak jinak – v knížkách, ve sbírkách básní. Dále se s nimi, nebo s jejich částmi, potkáme v učebnicích, čítankách, aby se žáčci školáčci s nejznámějšími českými básníky seznámili. S básničkami, říkadly, rozpočitadly, rýmovačkami se však setkávají děti dávno před tím, než samy umějí číst. Z knížek jim je čtou rodiče, prarodiče, starší sourozenci, učitelé ve školce.
Pamatuješ si nějaký verš z doby, kdy jsi byl/a malý/á? Zkus doplnit:
U potoka roste kvítí, říkají mu . Na koho to slovo padne, ten musí jít z kola _ _ _ _ .
Polámal se , ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího _ _ _ _ _ _ _ .
Ententýky, dva špalíky, vyletěl z elektriky, bez klobouku _ _ _ , natloukl si _ _ _ .
Obecně platí, že to, co je veršované, rým, má rytmus, lahodí uchu a je snadněji zapamatovatelné. Proto také rýmy a verše bývají součástí upoutávek, reklam, sloganů. Je nějaká reklama, třeba v televizi, v rádiu nebo na plakátu, která přitáhla tvoji pozornost, více či méně vědomě sis ji dokonce zapamatoval/a?
Zkus si vymyslet krátkou veršovanou reklamu na zázračný šampón Hustovlas a na oříškové sušenky Hryzalky.
Jak vidíte, někdo z básníků píše verše veselé, humorné, vhodné pro děti nejútlejšího věku, jiný básní výměnou za odměnu za reklamu, další se zamýšlí nad člověčím nitrem, nad strastmi života, jeho básně jsou plné smutku a rozjímání. Jiný zase veršovaně dokáže vyprávět dlouhý a komplikovaný příběh. Ale to třeba někdy příště!
JANA SCHULZOVÁ
JANA SCHULZOVÁ
Co je modrotisk
Modrotisk je stará ruční technika zdobení a barvení látek a současně i název pro výslednou látku. Látka se nejprve potiskne speciální směsí, která zakryje místa, jež mají zůstat bílá. Poté se ponoří do modré barvy, a když se směs smyje, objeví se na modrém podkladu bílé vzory. Jedná se o tzv. negativní tisk.
Kde se vzal modrotisk
Tato metoda barvení látek prý pochází z Číny z období až 2 000 let př. n. l. Do Evropy se dostala díky cestovatelům, ve středověku se moc nepoužívala, ale v 18. století začalo modrotiskové řemeslo díky vylepšování technologií a technik vzkvétat.
Modrotisk spojuje střední Evropu
Dnes se používá v České republice, Rakousku, Maďarsku, Německu a na Slovensku. Textilní tiskařská technika modrotisk je od listopadu 2018 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. O zápis společně žádalo všech pět zemí společně.
Tolik divných slov…
Na látku přírodního původu se pomocí razidel natiskne namíchaná rezervážní hmota (pop) v požadovaném vzoru. Pop po zaschnutí zabraňuje barvě, aby se uchytila na oražené části plátna. Celé plátno se tedy namočí do indigové lázně v kypě, která zbarví plátno do požadovaného odstínu modré. Nakonec se plátno vypere v roztoku kyseliny sírové, čímž se odstraní pop a ukáže se natisknutý vzor.
Víte, že…
• V Česku můžete vidět výrobu modrotisku na vlastní oči pouze ve dvou rodinných dílnách? V dílně rodiny Danzingerových v Olešnici na Moravě a v dílně rodiny Jochových ve Strážnici.
• Z modrotisku bylo vyrobeno oblečení pro české sportovce na slavnostní zahájení letních olympijských her v Tokiu 2021.
• Modrotisku je věnována kniha Apolenka z Modrotisku – pohádkový příběh oslavující krásu pozapomenuté techniky modrotisku a rozmanitost lidových vzorů.
Razidlo: dřevěná nebo kovová forma, mívá kovovou vzornici, tj. vyrytý vzor, který zůstane na látce.
Pop neboli rezerva: vykrývací směs, hustá bleděmodrá tekutina, unikátní směs každé dílny.
Indigo: modré barvivo vyráběné ze stejnojmenného keře (indigovník).
Kypa: velká hluboká káď zapuštěná do země, ve které se látky barví.
Modrotisková dílna ve Strážnici byla založena v roce 1906 Cyrilem Jochem, který zaškolil své tři syny i synovce. Jochovi zhotovovali modrotiskovou metráž s regionálními vzory, která se tiskla na zakázku pro obyvatelky Strážnicka a nedalekého Horňácka a skalického Záhorí nebo se s nimi jezdilo na jarmarky do blízkého i vzdáleného okolí. Ze zakoupené metráže si ženy šily součástky ke svým tradičním krojům. K zásadní změně v modrotiskařské práci došlo po komunistickém převratu, kdy byla v roce 1951 činnost dílny na nějakou dobu přerušena. Obnovena byla v roce 1954 zásluhou Ústředí lidové umělecké výroby. Po pádu komunistického režimu Ústředí lidové umělecké výroby zaniklo a v roce 1993 byl zastaven také provoz strážnické dílny. Aby mohla být vrácena původním majitelům, byl vypracován privatizační projekt a vznikla firma Arimo provozující šicí a modrotiskovou dílnu. Tu vedl modrotiskař František Joch ml. a později zaučil svou praneteř Gabrielu Bartoškovou, současnou modrotiskařku.
STRÁŽNICKÝ MODROTISK
Jak si Gabriela našla cestu k modrotisku?
V dílně si hrávala od malička a brala ji jako něco samozřejmého, nezajímavého, co má asi doma každý. Protože chtěla navrhovat oblečení pro ženy všech „tvarů, velikostí a věku“, vystudovala oděvní design. Modrotisk považovala za přežitek, kterému se určitě nechtěla věnovat – než si na „nátlak“ maminky zkusila natisknout první metr látky. Zamilovala se „na první tisk“ a bezhlavě mu propadla.
Modrotisk vypadá docela náročně...
Jde o ruční práci, manipulace s formami vyžaduje zručnost, je zapotřebí trpělivost... Traduje se, že naučit se správně tisknout metodou modrotisku zabere minimálně šest let, namíchat správný poměr barev v indigové lázni pak dalších deset. Škrobení a mandlování látek, příprava popu nebo indigové lázně Celkově je to i velká alchymie.
Kdo tedy látky ve Strážnici barví?
Už od svých 15 let se barvířině věnuje pan Mička. Barvířem se vyučil a je to mistr nad mistry. Své řemeslo zná dokonale.
Kde se berou formy na modrotisk?
Dílna používá např. až 200 let staré formy. Výroba nových forem a oprava starých je samostatné historické řemeslo, které v Česku přežívá díky formířům z Dvora Králové nad Labem. Formíři jsou za svou práci uctíváni téměř jako božstvo.
Jak se připravuje pop?
Pop je něco jako rodinný recept, takové tajemství každé dílny. Obsahuje arabskou gumu, kaolín a další složky.
Co se dělá z modrotisku?
Modrotisk jde použít od tapet, přes potahy na sedačky, kroje, oblečení či domácí textil až po různé drobné a dekorativní zboží. Dílna používá nejen staré formy (paradoxně jsou nejoblíbenější) a regionální vzory, ale pracuje i s motivy navrženými výtvarníky. Dílna ve Strážnici používá také sítotisk. Modrotisk nezná limity, může mít nespočet podob a výsledek je pokaždé originální.
Můžeme si udělat modrotisk doma?
Ano, můžete si koupit rezervační směs, kterou doma použijete na tisk nebo namalování vlastního vzoru. Necháte trochu proschnout, zabalíte a pošlete do barvicí dílny.
Neobarví se nám při praní všechno prádlo na modro?
Látka se v indigovém roztoku namáčí několikrát, takže obsahuje přebytky barvy a modrotisk opravdu při několika prvních praních pouští barvu. Proto se doporučuje prát výrobky z modrotisku ze začátku alespoň třikrát samostatně.
Zdroje: Folkloráček, Česká televize, TVS
Déšť je voda, která padá z nebe. Je to přírodní jev, který je součástí tzv. vodního cyklu, zahrnujícího odpařování, kondenzaci a srážky. V dnešním pokusu si ukážeme, jak si můžeme vyrobit vlastní déšť a pozorovat, jak se voda, která se odpařila, změní zpět na padající kapky – a to vše v jedné sklenici!
Budeme
potřebovat:
• balónek
• širokou sklenici
• porcelánový talíř
• horkou vodu
• kostky ledu
Postup:
Sklenici naplníme horkou vodou do
jedné třetiny. Voda musí být natolik horká, aby z ní stoupala pára.
Sklenici přikryjeme talířkem, na který
položíme několik kostek ledu.
Sledujeme, co se bude dít. Po chvilce by se uvnitř sklenice měly začít objevovat kapky vody, malý déšť.
Co se stane s vodní párou, když ji ochladíme?
Jakmile nalijeme horkou vodu do sklenice, začne se tvořit pára, která stoupá vzhůru. Když tato pára narazí na studený talířek s ledem, ochladí se a změní zpět na kapky vody. Tento proces se nazývá kondenzace, což je opak odpařování (evaporace), při kterém se kapalina mění na páru. Kapky, které se vytvoří na talířku, se spojují, a jak se jejich množství zvyšuje, začnou odkapávat ze spodní strany talířku. Tento proces připomíná vznik deště, kdy se vodní pára z oceánů, jezer a řek ve vzduchu ochladí, zkondenzuje a spadne zpět na zem jako déšť.
Co takhle vytvořit báseň, aniž by bylo třeba napsat jediné slovo? Jde to lehce. Stačí zkusit koláž ze slov, slovních spojení a vět, které najdete v reklamním letáku, v novinách, časopisech nebo průvodci po muzeu. V novém kontextu a novém uspořádání slova utvoří tzv. „nalezenou báseň“.
Budeme potřebovat:
• různé texty (reklamní letáky, průvodce, noviny, časopisy, televizní program atd.)
• papír (lépe tvrdý, může být různě barevný nebo vzorovaný)
• nůžky
• lepidlo
Z tištěných materiálů vybereme jednotlivá slova, diakritická znaménka, slovní spojení a věty, se kterými chceme dál pracovat. Kdykoliv se můžeme k tomuto kroku vrátit a najít nová slova, která se nám budou hodit. Vystřihnout si můžeme také zajímavé obrázky na ozdobení básně.
S vybranými slovy si pak hrajeme a skládáme je do básně. Pokud nám nějaké slovo chybí a nemůžeme ho najít, můžeme ho složit i z jednotlivých vystřižených písmen.
Vybereme si podkladový papír pro báseň a naaranžujeme na něj slova.
Slova nalepíme a báseň je hotová!
Maminka seděla na pohovce a unaveně si promnula oči. Každý večer to bylo stejné –spousta práce, žádný čas na odpočinek. „Mami, můžeš mi zkontrolovat úkoly?“ přiběhl Mojráček a strčil jí sešit pod nos. „Hned, Mojráčku,“ povzdechla si. „Teto, zapleteš mi copánky?“ ozvala se sestřenice Alice, která u nich už nějakou dobu bydlela. „A co ten nákup? Myslím, že bychom měli nakoupit na víkend,“ přidal se tatínek, aniž by si všiml, jak je maminka vyčerpaná. Maminka se podívala na dřez plný špinavého nádobí, na rozházené hračky na koberci a na poloprázdnou lednici. Ještě musela nachystat večeři, zkontrolovat Mojráčkovi oblečení na další den a pak už bude tak unavená, že sotva udrží oči otevřené. Nikdo si ale nevšiml, jak moc by potřebovala pomoc.
Druhý den se v práci svěřila maminka kamarádce. „Doma musím všechno pořád připomínat. Když po nich něco chci, jen se hádají, kdo to má udělat. Jsem z toho unavená a nemám chvilku pro sebe.“ Kamarádka se usmála: „To u nás bylo stejné! Ale pak jsem udělala rozpis úkolů. Nejdřív to nešlo hladce, ale teď máme všichni víc času. Dokonce si občas sednu s knížkou. Prostě jsem napsala, kdo co dělá, a pověsila to na lednici. A najednou jsem nemusela nikoho přemlouvat. Prostě vidí, co mají dělat, a je to.“
Maminka se zamyslela. Možná by to mohlo fungovat i u nich doma. O víkendu si celá rodina sedla ke stolu. „Mám nápad,“ začala maminka. „Každý z vás může dělat něco, aby mi pomohl. Když se rozdělíme, nikdo nebude mít moc práce a já nebudu pořád unavená.“ „Já můžu vysávat!“ vykřikla Alice nadšeně. „A já budu vykládat myčku,“ přidal se Mojráček. „Dobře, já budu chodit na nákup,“ souhlasil tatínek. „A s Mojráčkem uděláme krásnou tabulku na rozpis!“ zajásala Alice a běžela pro pastelky. Celé odpoledne děti kreslily barevný rozvrh, aby každý věděl, co má dělat. Společně ho pak připevnili na lednici. Zpočátku si na nový systém museli zvykat. Mojráček ob-
čas zapomněl na myčku a Alice někdy nechtěla vysávat, protože měla rozkoukanou pohádku. Ale maminka už nemusela stále dokola připomínat a přemlouvat – každý věděl, co má dělat.
Jednou přišla Alice domů ze školy celá nadšená. „Teto, paní učitelka nás dneska ve třídě chválila! Říkala, že je moc důležité pomáhat doma. A já jsem se pochlubila, že už sama vysávám! A víš co? Dostala jsem za to pochvalu a moc mě to potěšilo!“ Mojráček se na ni podíval a trochu žárlil. „Já dneska taky vyložím myčku hned, jak přijdeme domů! A budu rychlejší než minule!“ Maminka se usmála. Konečně to fungovalo.
Tipy pro rodiče:
• Pravidla provázejí lidskou společnost celý život a je dobré, když se děti učí je respektovat už od mala.
• Pravidla a hranice dětem poskytují pocit bezpečí a předvídatelnosti.
• Mnozí dnes pravidla vnímají negativně, ale i každodenní činnosti, jako vstávání, převlékání nebo odchod do školy, jsou založeny na pravidlech.
• Pravidla vnášejí do života řád a usnadňují každodenní činnosti, například dítě ví, že po pohádce půjde spát, čímž se eliminuje potřeba neustálých dotazů.
• Pravidla by měla růst s dítětem a přizpůsobovat se jeho vývoji.
• Nastavení pravidel pro domácnost a domácí práce umožní více času na rodinné aktivity.
• Dodržování pravidel je efektivnější s pozitivní motivací – pochvalou nebo pohlazením než tresty.
• Svěřená zodpovědnost za pravidla posiluje důvěru, sebevědomí a vnitřní motivaci dítěte.
O pár dní později si maminka uvařila hrnek čaje, sedla si do křesla a otevřela svou oblíbenou knížku. „Teto, proč se tak usmíváš?“ zeptala se Alice. Maminka ji pohladila po vlasech. „Protože mám tu nejlepší rodinu na světě. A teď už všichni víme, že když si pomáháme, máme víc času být spolu.“ A od té doby už doma nikdo nezapomněl na své úkoly – protože věděli, že když se každý zapojí, rodina funguje mnohem lépe.
