Říjen 2025 Filmová hudba
Norská skladatelka, zpěvačka a zvuková experimentátorka Maja Solveig Kjelstrup Ratkje se narodila v roce 1973 v Trondheimu. Hudbu studovala v Oslu i ve Francii a už od začátku ji zajímalo, co všechno lidský hlas a zvuk vůbec dokážou.
Maja zpívá, šeptá, křičí, deklamuje i píská – a to vše často doprovází elektronikou. Její hudba je jako výlet do neznáma, kde se mísí klasické nástroje s hluky, šumem i tichem. Některé skladby jsou přesně zapsané, jiné vznikají zcela improvizovaně – třeba přímo na jevišti. Ráda vystupuje sama i s různými avantgardními skupinami.
Za svou tvorbu získala řadu ocenění – například jako první žena v historii obdržela norskou skladatelskou cenu Arneho Nordheima. Její slavná skladba Voice získala mezinárodní cenu Prix Ars Electronica a její díla zazněla na prestižních festivalech po celém světě.
Maja věří, že hudba může být silná, odvážná a politická. Odmítá sponzorství od ropných firem a podporuje ekologii i svobodu umění. Její skladby nejsou vždy snadné na poslech – ale vždy jsou upřímné, odvážné a originální. A hlavně – nezapomenutelné.
Obsah
2 Hudební skladatelky Maja Ratkje
3 Úvodník World Soundrack Awards
4–5 Téma Filmová hudba
6 7 U krajánků Poznáš svůj oblíbený film podle hudby?
8–9 Volnočasovky Křížovky a rébusy
10 11 Krajánci na cestách Norsko
12–13 Putování za chutěmi Norské vafle
14 Víte, že? Zajímavosti a výročí z Norska
15 Co mě baví – rozhovor Filip Červenka
16 Putování českou Rumburak krajinou – rozhledny
17 Obrázkové čtení Filmová hudba
18 19 Krajánkova knihovna Aliance udatných
20 21 Čtení s porozuměním Nejznámější dětské písničky
22 23 Svět kolem nás Filmová hudba
24 27 Komiks Knedlík a nádobí
28 29 Živá řemesla Vlásenkářství
30 31 Krajánkova laboratoř Rostlinná barviva
32 33 Krajánkovo tvoření Výtvarná improvizace
34 35 Mojráček Imaginární kamarád
36 Omalovánka Kam se schoval Krajánek?
Pokud jste v časopise našli chybu nebo překlep, napište nám prosím na krajanek@krajanekvesvete.cz.
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Vychází 1. 10. 2025, říjen 2025 měsíčník, ročník 12 Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz
Editorky: Denisa Žáková, Stanislava Boudová
Korektury: Anna Karamantzani, Ivana Bilošová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová
Titulní strana: Silvia Purdy
Finální sazba: Ivana Kaçmaz krajanek@krajanekvesvete.cz
Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré IČO: 07369522 spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s.
že začíná váš oblíbený film nebo seriál. To je moment, kdy hudba ožívá.
Určitě máte své oblíbené filmové melodie, ale až budete příště sledovat film, zkuste si navíc všímat detailů – zkuste uhodnout, proč právě tam zazní violoncello, píšťalka nebo pár razantních bicích. Možná se dostanete až k tomu, že sami budete chtít skládat filmové melodie – kdo ví, možná jednou budete nominováni na podobné ocenění!
Ale teď už se zaposlouchejte – vlastně začtěte –do stránek říjnového Krajánka. Nějaký filmový soundtrack si můžete pustit jako kulisu ke čtení. Veselé počtení přeje Ivana Kaçmaz
Filmová hudba, jak už přídavné jméno napovídá, je hudba ve filmu. Může to být píseň se slovy, jak má být, nebo jen melodie, instrumentální skladba.
Hudba bývá důležitou součástí filmů. Pokud tedy nejde o výjimky, kdy filmař záměrně místo hudby a písní zvolí ticho a ve filmu jsou slyšet jen rozhovory, vyprávění, přirozené zvuky a šumy. Většina filmů však hudbou dokreslena je.
Být skladatelem hudby do filmu není určitě snadné povolání. Správně zvolená dobrá muzika může zachránit film, který by jinak stál – jak se tak říká – za starou bačkoru, tedy nestál by za moc. Naopak špatná hudba může i dobrý film úplně zničit.
Hudba dokáže naladit hravost, radost, humor, napětí, strach… Její volba by měla tedy také odpovídat žánru a povaze filmu. Jaké by to ale bylo, kdyby rozverná muzika tra la lí tra la lá doprovázela detektiva v napínavé chvilce na stopě zločinu? Co by asi způsobila temná hororová hudba v dětském animovaném filmu o zvířátkách? A co westernová harmonika v dokumentárním filmu o mořských hlubinách? Nebo akční komedie se stupnicí do re mi fa sol la si do hraná na xylofon? Na jakou bláznivinu byste ještě přišli?
Možná si to ani neuvědomujeme, ale filmová hudba s námi často zůstává, i když se na film už dávno nedíváme. Ztrácí přívlastek filmová a žije svým vlastním životem, vstupuje do našich. Pokud jsou totiž filmové melodie a případně i text písně chytlavé, pobrukujeme si je hned, jak vyjdeme z kina. Ale potom ji třeba slyšíme v rádiu, zopakujeme si ji, svévolně naučíme. A nejen my, celá rodina, kamarádi a známí, nezávisle na sobě. Pak už je jen krůček k prozpěvování si a pobrukování v autě, na výletě, u táboráku, možná i ve sprše a kdoví, kde ještě jinde.
Za dob vašich rodičů a prarodičů, milí malí čtenáři, nebyly v kinech a v televizi nebo na kazetách a DVD takové záplavy filmů, jako jsou dnes. Rodinný film nebo pohádku viděly snad všechny děti, v kině či několikrát pak v televizi. Příběh zdomácněl a stejně tak i filmové písničky. Pokud vyšly texty ve zpěvníku, a navíc i s notovým zápisem a akordy, staly se z nich opravdové hity k táboráku nebo do společnosti. Věřte nebo ne, jsou filmové písně a melodie, které si dodnes celé generace pamatují a dají se do zpěvu hned, jak se někde ozvou první tóny písničky. Schválně, jen se zeptejte, třeba na ty české!
Agátka, 10 let, Athény
Ano, poznám, je to Mamma Mia!
Anežka, 11 let, Istanbul
Violka, 12 let, Eggenstein-Leopoldshafen
Z českých filmů je to třeba Bambitka (Tajemství staré bambitky), a když tu hudbu uslyším, tak pak poznám, že to je z toho filmu. A zahraniční filmy – těch mám ráda hodně, třeba Mamma Mia. Hudba se tam pozná snadno.
Určitě poznám. Třeba začáteční melodii z filmů Harry Potter, které už jsem viděla několikrát. Nebo podle písničky „Should I Stay or Should I Go“ si přiřadím seriál Stranger Things.
Vašek, 13 let, Istanbul
Bez problémů poznám ústřední písničku k seriálům a filmům o Pokémonech, protože se v ní přímo zpívá „Pokémon…“. A taky Iron Mana trojku poznám podle písničky „Blue“. Ta se mi tak líbila, že jsem si z ní nechal udělat vyzvánění na telefon.
Anička, 12 let, Washington
Určitě vždy poznám hudbu ze Shreka.
Miroslav, 7 let, Milán
Můj oblíbený film jsou Mimoni a myslím si, že ho poznám podle hudby, protože už jsem ho viděl mockrát.
Mikoláš, 4 roky, Milán
Já mám rád Čtyřlístek a tu písničku na začátku umím skoro nazpaměť.
David, 12 let, St. Pölten
Myslím, že bych poznal skoro všechny, ale s tatínkem máme nejoblíbenější Truman Show a od toho se mi hudba nevybavuje.
Luky, 9 let, a Sami, 7 let, Madrid
Film nepoznáme, ale poznáme třeba náš oblíbený seriál, na který se teď díváme. Jmenuje se Malý Mikuláš. Jsou i knížky o Mikulášovi, ty teď taky čteme.
Luisa, 6 let, Den Haag
Ano, Monsters High, protože je to muzikál.
Jáchym, 9 let, Den Haag
Ano, Beastmaster. Tento seriál má specifickou znělku a předmluvu.
Poznáš podle kousku
textu název písničky a ze které je pohádky?
Ještě spí a spí a spí zámek šípkový.
Žádný princ tam v lesích, ptáky neloví
Umíš norsky? Tak uhodni, která pohádka je Tre nøtter til Askepott.
Loupežník je nesmlouvavý, loupení ho strašně baví, co šlohne, to nevydá, jelikož je nelida.
Jak vítr venku lampy zháší, v ulicích bloudí Mikuláši.
Čerti si v blátě máčí ocasy, andělům sněží na vlasy.
(Lotrando a Zubejda),
Vybarvi zvířátka podle klíče. Potom zkus podle čísel nakreslit vlastní notu.
Norské vtípky. Alle barna... (všechnyděti)
Všechny děti lezly z bazénu kromě Dany, ta lezla z
Všechny děti byly v lese kromě Káji, ten byl v (vyluštitajenku) ?
Hádanka: Co roste kořenem vzhůru?
Umíš počítat norsky? A víš, které české slovo je schované v obrázkogramu? en
Logické řady: Který obrázek bude následovat? Vyber ze tří možností.
Tentokrát vás zveme na cestu do Norska, země severní Evropy s nádhernou přírodou a bohatou vikingskou historií.
Rozlohou je Norsko čtyřikrát větší než Česká republika, Norů je však pouhých 5,6 miliónů, a tak má tato země velmi nízkou hustotu zalidnění. Však není divu, když jde převážně o drsnou hornatou zemi s ledovci, hlubokými lesy a velmi rozeklaným pobřežím, přesto však podmanivou a přitahující turisty z celého světa.
věné a v minulosti podlehly požárům. O to více však zaujme moderní architektura – například budova Opery na břehu fjordu, z jejíž střechy je krásný výhled na město, nebo přilehlá čtvrť
Bjørvika. Důležitou součástí norské kultury jsou také příběhy dobrodruhů, jako byly R. Amundsen, F. Nansen nebo T. Heyerdahl, o nichž se můžete dozvědět více v muzeích Fram a Kon-Tiki na poloostrově Bygdøy. Pokud jde o přírodu, nelze opomenout západní pobřeží, které nabízí úchvatné fjordy, nad nimiž se tyčí majestátní hory se zasněženými vrcholky. Některé fjordy se zařezávají hluboko do pevniny a nejdelší Sognefjorden měří úctyhod-
Hlavním městem Norska je Oslo, známé udělováním Nobelovy ceny míru na místní radnici či slavným skokanským můstkem na Holmenkollenu, který ční nad městem a je jeho neodmyslitelnou kulisou. Na rozdíl od Prahy nemá Oslo historické centrum, protože původní stavby byly dře-
ných 205 km. Zajímavé je, že oblast fjordů je velmi úrodná, na jaře zde kvetou ovocné stromy a svahy okolo fjordů jsou poseté farmami. Norsko produkuje velmi kvalitní jablečné mošty, ochutnat je můžete například v moštárnách v oblasti Hardangerfjordu.
Přibližně třetina území Norska se nachází za polárním kruhem, v zimě se tedy na několik měsíců halí do polární noci, v létě naopak slunce vůbec nezapadá. Je to kraj sámské kultury a drsné tundry, ale i malebných rybářských vesnic se stojany na sušení tresek – jako třeba na známém souostroví Lofoty. V zimě se sem můžete vydat pozorovat polární záři nebo vyzkoušet jízdu se psím spřežením, v létě se můžete celé dny toulat přírodou při půlnočním slunci.
Norsko toho nabízí mnoho pro malé i velké a určitě stojí za více než jednu návštěvu!
Náročnost: snadné
Doba přípravy: 1 hodina
Málokterý výlet, obzvlášť s dětmi, se v Norsku obejde bez vaflí. Můžete si je dát snad na každé horské chatě a v kombinaci s pořádným hrnkem černé kávy jsou vafle běžným obědem na túrách i pro dospěláky. Podávají se buď s jahodovou marmeládou a zakysanou smetanou nebo s karamelovým norským sýrem „brunost“. Tento „hnědý sýr“ se vyrábí vařením kravského či kozího mléka a syrovátky a má nasládlou karamelovou chuť a hnědou barvu. Od belgických vaflí se ty norské liší přidáním kardamomu, jsou tenčí a mají většinou tvar kytičky, kterou si pak rozdělíte do jednotlivých srdíček. Vafle s „brunost“ jsou důležitou součástí norské gastronomie a při cestě zemí fjordů určitě stojí za ochutnání.
Budeme potřebovat (na 10 vaflí):
• 400 g hladké pšeničné mouky
• 100 g cukru krupice
• 1 lžičku prášku do pečiva
• 1 lžičku mletého kardamomu
• 4 dl mléka
• 3 vejce
• 100 g rozpuštěného másla
• sýr „brunost“ a ovoce
Mouku, cukr, prášek do pečiva a kardamom nasypeme do větší mísy.
Postupně přidáváme
mléko a důkladně promícháváme, abychom dosáhli hladkého těsta bez hrudek.
Následně přidáme vejce a rozpuštěné máslo a opět důkladně promícháme. Výsledné těsto necháme alespoň ½ hodiny odpočívat v lednici. Pokud je příliš husté, přidáme ještě trochu mléka.
Vafle pečeme ve vaflovači – ty norské z těsta vytvoří zlatavou kytičku. Po upečení ji přeneseme na mřížku, aby vafle zůstala křupavá.
Servírujeme je ještě teplé s hnědým sýrem a ovocem.
Víte, že Å je malá vesnice na Lofotech v Norsku s nejkratším názvem na světě? Je známá tradiční architekturou, skanzenem, rybářskou historií, muzei a nádhernou polohou u moře obklopenou horami.
Víte, že Beerenberg na norském ostrově Jan Mayen je nejsevernější aktivní sopkou světa? Její výška je 2 277 metrů, je pokryta ledovcem, erupce ovlivňují krajinu a vytvářejí zajímavé geologické útvary.
Víte, že nejhlubší jezero v Evropě je norské Hornindalsvatnet? S hloubkou 514 metrů vábí potápěče díky čisté vodě a zatopeným lesům. Žijí zde pstruzi a jiné druhy ryb, okolí nabízí pěší trasy a klidnou přírodu.
Víte, že Trolltunga (Trolí jazyk) je skalní útvar čnící 700 metrů nad jezerem Ringedalsvatnet? Patří mezi nejproslulejší místa v Norsku, výstup sem trvá až 10 hodin, ale pohled z vrcholu je nezapomenutelný.
Věk: 10
Bydliště: Norsko
Rozhovor
Představ nám svůj koníček, co to vlastně děláš?
Mým koníčkem je rybaření, a to jak v moři, tak ve sladkých vodách. Rybaření v moři je složitější a méně dostupné, protože se těžko hledá bezpečné místo k rybaření ze břehu. Lépe to jde z lodi, to ale vyžaduje dost velké zapojení dospěláků. V jezerech je to snazší.
Jak ses k tomuto koníčku dostal?
Rybařit jsem začal, když jsme se přistěhovali do Norska. Je zde velmi rozšířené i mezi dětmi. I z Čech sem kvůli rybám jezdí řada turistů. Ze začátku jsem chodil každý týden na kurz rybaření pro děti. Tam jsem se naučil, jak správně držet prut, nahazovat jej, jak vybrat návnadu a také jak poznat, že ryba zabírá.
Co tě na tvém koníčku nejvíc baví?
Nejvíc mě baví, že nikdy nevím, jestli něco chytím. A také technika. Musím si už doma připravit věci a pak na místě dát vše dohromady – prut, cívku, natáhnout vlasec a vybrat správnou návnadu. A když to nefunguje, tak to zkoušet znovu a jinak.
Rybaření je tedy v této zemi běžné. Máš hodně kamarádů, co se mu věnují?
Z mých kamarádů se sice rybaření nikdo nevěnuje, ale všude je tu spousta vody – nejen moře, ale i jezera, potoky a řeky, takže je běžné, že na túrách má většina lidí zastrčený v batohu i rybářský prut a po cestě se někde zastaví a zkouší rybařit.
Co k tomu potřebuješ?
Je potřeba prut, cívka k prutu, vlasec, háčky a návnady. Na rybaření v moři je potřeba jiný prut, cívka i návnady než na rybaření ve sladkých vodách. Vybavení vlastně není zas tak moc a kromě prutu se vejde do docela malé krabičky, takže se dá vzít jednoduše s sebou třeba na výlet.
Jak často rybaříš?
Rybařím, kdy mohu. Téměř každý víkend jezdíme na výlety do přírody a chodíme na túry do hor a prut si beru s sebou, protože se vždy dostaneme k nějaké vodě, kde se dá rybařit.
Co bys poradil někomu, kdo chce rybařit?
Je dobré se rybaření od někoho naučit. Buď na kurzu, nebo od někoho známého. Aby si byl člověk jistý, že má správné vybavení a umí s ním zacházet. Dále bych poradil, že by měl začít rybařit třeba v jezeře nebo v řece spíš než v moři, protože je to jednodušší, bezpečnější a je větší šance, že něco chytí.
Co považuješ za tvůj dosavadní největší úspěch?
Za svůj největší úspěch považuji, že jsem chytil několik divokých pstruhů v jezeře v severním Norsku za polárním kruhem.
V Jihomoravském kraji, nedaleko města Znojmo, v nadmořské výšce 474 m n.m. stojí rozhledna, která byla otevřena v roce 2009. Je součástí stejnojmenného rekreačního a sportovního areálu a její stavbou se manželům Pyskovým doslova splnil sen být blíže k oblakům. Kamenná rozhledna má čtvercový půdorys a je vysoká 30 metrů. Šedou elegantní stavbu zdobí střecha s červenými pálenými taškami a reliéfem krkavce na jejím vrcholu. Vyhlídková plošina s dřevěným ochozem je ve výšce 26 m a dostanete se na ni po 146 schodech. Můžete zde z ptačí perspektivy, v tomto případě z té krkavčí, pozorovat krásy jižní Moravy – například malebné údolí řeky Dyje a Vranovské přehrady, vesnici a hrad Bítov i zříceninu hradu Cornštejn. Když budete mít štěstí na počasí, tak zahlédnete i vrcholky rakouských Alp.
V prostoru kolem vyhlídky tyčící se na Velkém kopci se pak usadili dva obrovští betonoví krkavci. Přesněji řečeno, usadil je tam umělecký sochař Michal Olšiak ze Žďáru nad Sázavou. A proč se rozhledna a celý sportovně rekreační areál, jehož je součástí, jmenuje Rumburak? Mohlo by se zdát, že podle pohádkového ča roděje z českých filmů a seriálu, ale pravda je taková, že majitelé vybrali název podle jejich zvířecího mazlíčka – krkavce Rumburaka.
I když se čaroděj Rumburak měnil v havrana, pravda je taková, že jeho partnerem při natáčení byl ve skutečnosti právě krkavec, který patří mezi nejinteligentnější zástupce zvířecí říše, ale pozor, má velkou sílu v zobáku, a tak jeho sevření bývá dosti bolestivé.
Audionahrávka
Není hudba jako hudba – zejména ta filmová, bez ní podívaná na nebyla by jistě taková!
Pozor, děti, tři obrázky v textu nedávají smysl. Vyberte správné z těch, které se rozutekly po stránce.
Doprovází komedii, akční i kreslený , pohádku, horor, detektivku, dokument, western či muzikál.
Nejlépe však tak, aby se k hodila, aby ho doplnila, aby žánr a hlavně příběh jaksepatří vynikal.
Když se vyjde z kina, už v a na zní melodie nová, něco si pamatuje, ale trochu se ještě třeba pletou .
Pak tu hudbu někde hrají zas a znova, stále ji zpívat něco ponouká.
A za nějakou dobu brouká si ji nakonec i ten, kdo se na moc nekouká.
I stává se, že je někdy i neschopen dostat tu melodii a hudbu vůbec z ven.
Filmová hudba zlidoví, prozpěvují si ji u , na výletě, ve školce, , ve , někdo zásadně nahlas – jako na koncertě, hlasitě jak , jiný zas docela nesměle a tiše.
Nejlepší ale je, když je filmová hudba už při prvních tónech či chytlavá, pak všichni si ji prozpěvují a ona jak zázrakem sama do dobré nálady dostává.
Napůl komiks, napůl příběh. A všechno dohromady hodně napínavé… když se hrdina z počítačové hry objeví u vás doma.
Ester Stará, Jiří Franta: Aliance Udatných (65. pole, 2024)
Představte si, že z vaší oblíbené počítačové hry najednou vyskočí postava. Prostě se objeví. A stojí před vámi. Ve skutečném světě. Co byste dělali? A co by dělala ona?
Tomášovi, kterému všichni říkají Skrček, se ve škole moc nedaří. Dva spolužáci ho pořád otravují, takže radši utíká do počítačové hry Aliance Udatných. Tam je úplně jiný – silný, odvážný a všichni ho berou vážně. Bojuje s příšerami,
objevuje temné kouty světa a má kamarády, na které se může spolehnout.
Jenže pak se stane něco, co by nikdo nečekal – hlavní hrdina hry, Strážce, se zničehonic objeví v opravdovém světě! Tomáš i jeho spolužáci zůstanou zírat s otevřenou pusou. Proč Strážce přišel? Proč ho zrovna potkal Tomáš? A dokáže se herní bojovník vyrovnat s opravdovým životem, který není jen digitální dobrodružství?
Aliance Udatných je kniha plná napětí, vtipu i zamyšlení. Skvěle se v ní střídá text Ester Staré a akční komiksové pasáže Jiřího Franty, takže se rozhodně nebudete nudit. Na začátku je víc komiksu, takže jestli si říkáte, že tlusté knížky nejsou nic pro vás, nemusíte se bát. Postupně přibývá textu, ale o to víc vás vtáhne do děje.
Tenhle příběh není jen o počítačových hrách. Je i o přátelství, odvaze, šikaně a o tom, že najít svoje místo není vždycky jednoduché. A taky o tom, že hry jsou super, ale nesmí úplně nahradit reálný svět.
Kniha je pro všechny kluky a holky od 10 let, kteří mají rádi dobrodružství a počítačové hry. I když vypadá jako bichle, což je tlustá a velká knížka, čte se rychle. A možná vás překvapí, jak moc vás bude bavit.
Ahoj krajánci, holky a kluci, psaní knížky Aliance Udatných bylo pro mě v lecčems objevné. Prozkoumala jsem hráčské nadšení a snažila jsem se pochopit, v čem je kyberprostor pro děti lákavý. V knížce najdete různá monstra a příšery, které je třeba zneškodnit. Věřím ale, že pochopíte, že největší výzvy přicházejí ze skutečné reality. Hlavní hrdina knížky, třináctiletý Tomáš, se jim postaví čelem a díky tomu získá, po čem touží. Ať i vy máte odhodlání vždycky dostatek.
Ester Stará
Když máš srdce zjihlé, když máš potíže, tak dej cihlu k cihle, těsto do díže.
Upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď, začni s tím hned teď.
Z textu písně vyplývá, že…
a. … kdo nic nedělá, nic nezkazí.
b. … postavit zeď je snadnější, než upéct chleba.
c. … smysluplná práce zahání smutek, potíže, žal apod.
Co je díže a na co se používá? Je to…
Dělání, dělání všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék. Dělání, dělání, to nám úsměv zachrání, dělání, dělání je lék.
a. … hrnec, do kterého se můžeš vykřičet ze svého žalu nebo smutku a on v něm zůstane.
b. odpadkový koš na nevykynuté těsto.
c. … nádoba, ve které se míchá (hněte) těsto.
Co je to cihla a proč by se měla dávat jedna ke druhé? Co potom vznikne? Jak se jmenuje člověk, který právě cihly (a maltu a lžíci) používá ve svém povolání?
Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno.
A i když je tma jako v ranci, noc nemá celkem žádnou šanci.
Statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.
Když drak si z nosu síru pouští a Honza na něj číhá v houští, pak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá. …
Tak vyřiďte to ctěné sani, že záleží to čistě na ní.
Když nepustí ji choutky dračí, pak bude o hlavičky kratší.
Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme, pod dubem, za dubem, tam tě oškubem.
Loupežníci z povolání, to jsou páni, to jsou páni, loupežníci z profese nejlepší jsou v okrese.
My řekneme „Ruce vzhůru!“ a hned máme peněz fůru. Žádné jiné řemeslo, nikdy tolik neneslo.
…
Z textu písně vyplývá, že loupežníci...
a. … nebudou nikdy potrestáni.
b. … si o sobě myslí, že mají skvělé povolání, že se chovají správně a že jsou chytří.
c. … chtěli prodávat cukr a kroupy.
Oškubat (oškubem v textu) znamená...
a. … svléknout z kůže.
b. … ukázat, jak se vytrhává peří ze slepice nebo z husy.
c. … okrást.
Hloupý koupí, chytrák loupí, „Dej sem cukr, dej sem kroupy! Seď, formánku, na houni, přepadli tě vrahouni!“
Loupežník je nesmlouvavý, loupení ho strašně baví, co šlohne, to nevydá, protože je nelida.
Proč myslíš, že se říká tma jako v ranci?
Kdo je podle tebe nelida?
a. Krutý člověk, kruťas.
b. Velký nečlověk, tedy obr.
c. Zarostlý člověk, který už se člověku ani nepodobá.
Jaké je (v textu) slovo souznačné ke slovu povolání?
Z textu písně vyplývá, že podle statistiky…
a. … draci jedí Honzy a princezny.
b. Honzové vítězí v boji s draky.
c. … Honza dostane saň za ženu.
Co to znamená, že drak bude o hlavičky kratší?
Drak a saň jsou...
c. … homonyma.
Drak bude zahrabán po kolena do písku a bude vypadat menší.
b. Drak přijde o hlavy a bude po něm.
Drak se díky kouzlu zmenší na velikost hlavičky.
Co myslíš, že je statistika? Je to...
a. … vědní obor, který se zabývá sběrem, zpracováním, analýzou a hodnocením nějakých číselných údajů o nějaké události, skutečnosti, fenoménu.
b. … věda o pohádkových státech.
Za filmovou hudbou – stejně jako za každou jinou – stojí hudební skladatel. Komponuje ji podle představ režiséra a producenta, a to třeba pro velký orchestr, nebo jen pro jeden nástroj, jako doprovod ke slovům písně, nebo coby ústřední melodii celého snímku.
Vybavila by se ti například – hned bez dlouhého přemýšlení – hudba k nějakému slavnému filmu o pirátech? O vesmírných válkách? A co k pohádce o pyšné princezně? K animovanému filmu o království z ledu?
A jestli naši čtenáři poznají naopak film podle úryvku hudby, to se dozvíš v anketě tohoto čísla.
Volba hudby je pro film, pro scény, pro celý příběh moc důležitá. Co by se při jejím výběru pro film mělo podle tebe brát v úvahu?
Zkus si představit, jak by se hodila hudba nebo píseň k filmu nebo scéně na stejném řádku.
rocková hudba korunovace císaře v historickém filmu
pomalá melodie na harfu
sólo pro bicí nástroje v rychlém tempu
majestátní orchestrální hudba
námořní bitva ve válečném filmu
scéna vyznání lásky v zamilovaném filmu
cestopisný film o životě v poušti
lidová píseň (typu Kolo, kolo mlýnský nebo Travička zelená)
krimi seriál
operní árie western z divokého západu
country hudba s dominantní harmonikou akční film s rychlými auty
hudební ticho
populární píseň
muzikál
scéna dokumentárního filmu, kdy se kosatka ze zajetí dostává na volné moře
romantická instrumentální skladba pro klavír bláznivá komedie
Bylo by to tak v pořádku, nebo by to bylo trošku zvláštní až nemyslitelné, nebo dokonce k smíchu? Napadnou tě ještě jiná „divná“ spojení?
Jak bys lépe přiřadil/a hudbu nebo píseň k danému filmovému žánru nebo scéně?
Kouzla z vlasů a paruk
Určitě znáte kadeřníky a holiče, ale víte, kdo je vlásenkář? To je takový kouzelník, který umí vyrobit nejen paruku, ale i knír, vousy, copy nebo třeba celou hřívu pro loutku. Vlásenkáři pracují hlavně v divadlech, filmech a televizi. Bez nich by se z herců nikdy nestali králové, čarodějnice nebo pohádkové bytosti!
Vlásenkářství je řemeslo, které se zabývá výrobou a úpravou paruk, příčesků a dalších vlasových ozdob. Vlásenkáři dokážou také opravovat staré paruky nebo vytvářet vousy, kníry a parůžky, které vypadají tak opravdově, že by vás klidně zmátly. Při práci používají pravé lidské vlasy, koňské žíně, ale i umělá vlákna.
Jak vlásenkář pracuje
Výroba paruky je pěkná dřina. Vlásenkář si připraví jemnou síťku, na kterou po vlásku přišívá nebo navazuje pravé či umělé vlasy. Je to práce na dlouhé hodiny a vyžaduje obrovskou trpělivost. Paruky se pak upravují, natáčejí, češou a barví tak, aby dokonale seděly na hlavě a vypadaly jako opravdové.
Trochu historie
Paruky nejsou žádný nový vynález! Už ve starém Egyptě nosili lidé paruky, aby se chránili před sluncem a horkem. V 17. a 18. století se paruky staly symbolem bohatství a moci – nosili je králové, šlechtici i soudci. V českých zemích se vlásenkáři uplatnili hlavně v divadle, kde pomáhali proměnit herce na různé postavy. A bez vlásenkářů by nebyla ani pořádná opera nebo pohádka v televizi.
Víte, že… největší sbírku divadelních paruk v Česku mají Národní divadlo a Barrandovské ateliéry?
… paruka do velkého filmu může vážit i několik kilogramů?
… některé paruky se myjí šamponem a suší na speciálních stojáncích, skoro jako skutečné vlasy?
… vlásenkáři vyrábějí i vousy, obočí nebo chlupy do masek zvířat?
