VETŘELCI – HO N N A BROUKY
Zbytek se pustil do sběru dat a opatrně šťouchal do těla hůlkami a London se rozběhl a vyskočil na plujícího. Jako by se snažil udržet na gumové plachtě v dešti, ale nakonec se mu podařilo tápavě vyškrábat na toho tvora a nabýt jakous takous rovnováhu. London se uculil, když zaslechl hovor ostatních přes komunikační linku. Než se rozhodnou, že nebudou nic dělat, bude zpátky s bonusem bezpečně v kapse. Plující mířil na sever od skokana, takže místo, které hledají, bude na jihu. Co je na tom tak složitého? Jak se ukázalo, nebylo to vůbec složité. Během pár minut před sebou London uviděl masivní ohavnou rýhu v moři rezavě zbarveného masa. Okraje šedivěly, prýštila z nich nějaká tekutina, a otevíraly se do zející jeskyně odporně skvrnitého a viditelně hnijícího organického materiálu. Londonovi se při tom pohledu zvedl žaludek a na vteřinu se domníval, že vyhodí dnešní oběd, ale zavřel oči a představoval si odměnu, kterou dostane. Potlačil nevolnost a vrátil se k práci. Naplnil pár pytlíků vzorky masa a vnitřnostmi ze zranění, ale největší peníze se skrývaly ve vzorcích skokana. Opatrně prozkoumával zranění, jestli neobjeví něco, co by tu mohl zanechat ten pozoruhodný predátor. Slyšel, jak Katz volá jeho jméno ve sluchátkách, ale ignoroval ho a pokračoval v pátrání. Ať si počkají ještě pár minut. Bude tvrdit, že měl komunikační systém poruchu, které si ostatní nevšimli. „Odpovězte mi, Londone,“ zapraskal mu Katzův hlas v uchu. A pak vážně nastala porucha, hlas se proměnil v statické šumění a statické šumění v pronikavé kvílení, při kterém sebou London bolestí trhl. Po kvílení se objevil skokan, který vyletěl z rány plujícího a vznesl se vysoko do vzduchu. Jeho stín dopadl na ohromeného praporčíka, než se na něho začal tvor snášet. 26