Deset tajemství nebe - Odhalení o posmrtném životě

Page 1


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 4

Přeložila Věra Klásková

The Ten Secrets of Heaven: Mysteries of the Afterlife Revealed Copyright © 2016 by Theresa Cheung Translation © Věra Klásková, 2018 ISBN 978-80-7549-835-9


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 5

NĚKOLIK SLOV ÚVODEM

Co se podle mne stane, když zemřeme? Myslím si, že vstupujeme do dalšího stadia existence či do jiného stavu vědomí, jež se natolik liší od reality, kterou máme tady, ve fyzickém světě, že nám k popisu tohoto stavu existence nebo vědomí nepostačuje jazyk. Na základě toho, co jsem slyšel od tisíců lidí, vstupujeme do říše radosti, světla, míru a lásky, kde zjistíme, že vědomí přetrvá chvíli, kdy umíráme. Naopak, vědění a rozvoj nás provázejí navěky. Raymond moody

Na zemi neexistuje žádný smutek, na který by nebe nemělo lék. Thomas mooRe

Než může být duše přijata do nebe, člověk musí přijmout něco z nebe do ní. John ThoRnTon


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 7

Měli byste si tuto knihu přečíst?

Jsou věci mezi nebesy a zemí, o nichž se filozofům ani nesní. William shakespeaRe: HAMLET (v překladu martina hilského)

Než se pustíte do čtení této knihy, nechte si projít hlavou, jestli je pro vás doopravdy vhodná. Vždycky mám pocit, že číst knihu, která člověku nepromlouvá k duši ani k mysli, je svým způsobem stejné, jako nosit boty, které pořádně nepadnou. Když si takové boty obujete poprvé, možná vypadají docela dobře, ale jakmile v nich začnete chodit, uvědomíte si, že jste udělali chybu, protože vás tlačí. Litujete, že jste si neudělali víc času a nepřesvědčili se, zda vám nová obuv pohodlně padne. A s touto knihou je to do jisté míry podobné; nerada bych, abyste litovali, že jste na ni vynaložili určitý čas a peníze. Takže se nejdřív pokuste zjistit, jestli je to ta pravá kniha pro vás, a pečlivě si prosím přečtěte následující krátký odstaveček. Ať už v existenci nebe věříte, rádi byste v ni věřili, ale nejste si zcela jistí, nebo si myslíte, že nebe prostě neexistuje, jednu věc musíte přijmout beze všech pochyb: Žijeme v záhadném světě. Vesmír je hádanka, naše vědomí je rébus a smysl života 7


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 8

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

je dosud nevysvětlená záhada. Se záhadami se setkáváme každý den a zkrátka se s nimi musíme smířit bez ohledu na to, jak iracionální a nepochopitelné jsou. Takže pokud jste ochotni se smířit s tím, že vás obklopují záhady, které se nacházejí i ve vašem nitru, a pokud jste ochotni otevřít svou mysl vůči novým, kouzelným možnostem, pamatujte, že tam venku jsou tajemství nebe, která čekají, až je objevíte. Jestliže k vám tato slova nijak nepromlouvají, pak není tahle kniha určena pro vás a asi uděláte nejlépe, když si přečtete něco jiného. Ale pokud s nimi souhlasíte, vnímáte je pozitivně nebo se zkrátka chcete dozvědět víc, je jasné, že vám tato kniha přišla do ruky z nějakého důvodu. Máte si ji přečíst. A mě to neobyčejně těší. Je čas se do toho pustit…

8


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 9

O příbězích z této knihy

Už jen to, že se člověk dozví o existenci zážitků blízkosti smrti, na něj působí podobně jako zážitek sám. kenneTh Ring

Za ta léta, co píšu o duchovních záležitostech, jsem shromáždila obrovské množství stručně formulovaných důkazů existence posmrtného života – počet příběhů, které mi čtenáři zaslali, jde nyní do tisíců. A upřímnost mých korespondentů mě vždycky znovu vezme za srdce. Někteří v existenci duchovního světa pevně věří a to, co prožili, je ve víře jen utvrzuje, ale řada z nich v ni předtím nevěřila, takže jim jejich zážitek obrátil život vzhůru nohama. To, co se jim přihodilo, si prostě nedokážou racionálním způsobem vysvětlit. Na následujících stránkách si přečtete výběr z těch nejpamětihodnějších příběhů, které jsem v minulých letech získala. Mnohé se zaměřují na zážitky blízkosti smrti, ale pak jsou zde příběhy od lidí, kteří tady na zemi zkrátka viděli či vycítili hluboké spojení s nebem nebo s milovanými zesnulými. Každý příběh poskytuje silné vodítko ohledně cesty k vnitřnímu míru, radosti a lásce jak v tomto, tak v příštím životě. Vybrala jsem 9


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 10

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

takové příběhy, kterým lze snadno porozumět, aby si je před svým duševním zrakem uměl promítnout každý čtenář. V některých případech jsem kvůli ochraně identity pisatele změnila jména a místa a příběhy jsem mírně upravila, aby se snadno četly, ale většinou jsem je pouze přímo přepsala z e-mailů, dopisů, telefonátů a rozhovorů. Jsem hluboce vděčná každému, kdo mi napíše, a doufám, že příliv těchto dopisů a e-mailů bude pokračovat i nadále, abych se o sdělované příběhy mohla dělit se širším publikem. Pevně věřím, že čím více lidí bude svému okolí sdělovat zážitky s posmrtným životem, tím více se nebe přiblíží zemi a tím reálnějšími se pro nás stanou. Rovněž jsem přesvědčena, že těžko najdeme dokonalejší okamžik, kdy by se nám nebe mělo odhalit. Podrobné kontaktní údaje najdete v závěru knihy.

Proč k nám nebe promlouvá právě teď? Z celosvětových výzkumů veřejného mínění vyplývá, že v posledních letech došlo k obnově víry v posmrtný život – v příslib nebe věří téměř devadesát procent dotazovaných. Tato skutečnost má mnoho důvodů. Zaprvé a především jsme zaznamenali neuvěřitelný rozvoj resuscitačních technik, které přivádějí lidi zpátky z bezvědomí; vracejí se s úchvatnými prožitky blízkosti smrti (near-death experience – NDE), o něž se mohou podělit s ostatními. Ještě před padesáti lety by se dotyční do života nevrátili, takže by o svých zkušenostech nemohli vyprávět. Podle mého názoru jsou zážitky blízkosti smrti snad nejlepším důkazem existence nebe. Dalšími klíčovými faktory jsou lékařské studie potvrzující, že lidské vědomí přežívá i po smrti, a fakt, že kvantová fyzika nepopírá existenci posmrtného života. Významnou úlohu při propojování du10


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 11

o

příbězích z TéTo knihy

chovně naladěných lidí bez ohledu na náboženské vyznání hraje samozřejmě internet. Při upevňování víry v nebe mělo zásadní význam mnoho populárních knih, do jejichž čela se řadí tituly Jaký je život po životě od Ebena Alexandera, prodávaný v milionových nákladech, a kniha Anity Moorjani Musela jsem zemřít. Díky pokroku moderní medicíny, která zachraňuje životy, a díky tomu, že stále více lidí nachází odvahu vyprávět o svých zážitcích blízkosti smrti na internetu i v knižní podobě, si nyní můžeme načrtnout jasnější obraz toho, co leží za hranicemi tohoto světa. Z těchto příběhů lze také získat zásadní nápovědu stran toho, jak asi život v nebi vypadá, a zjistit, co se od nás tady na zemi žádá, máme-li pozvednout svůj duchovní růst a naplnění. V minulých dobách si obyčejní lidé, kteří zažili něco mimořádného, nechávali svoje zkušenosti pro sebe, poněvadž se obávali výsměchu či opovržení, ale to už dnes neplatí – rozmluvy o nebi a o tom, jak ho někdo skutečně spatřil, postupně začínají být všeobecně přijatelné. Jsem přesvědčena, že dnes, v čase velikých změn, konfliktů a otřesů, nám nebe odhaluje dávno zapomenuté pravdy a poznatky, které kdysi poskytovaly vedení prorokům, básníkům a mystikům. Tato odhalení se nám v současnosti navzájem propojují díky příběhům obyčejných lidí, kteří prostřednictvím zážitků blízkosti smrti putovali na onen svět a měli vidění, sny a jiné vjemy posmrtného života. Podle mého skromného názoru představují nejpodstatnější odhalení právě tyto zážitky obyčejných lidí, protože jsou hlubokým zdrojem osvícení, inspirace a vedení pro nás všechny. Domnívám se, že jsme se ocitli v jedinečném okamžiku historie, kdy se nám jako dosud nikdy odhalují dávno zapomenutá tajemství země a nebe. Potíž je v tom, že valnou většinu 11


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 12

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

z nás přespříliš zaměstnávají všelijaké obavy, tlaky a stres každodenního života, takže před důležitými signály z onoho světa zavíráme oči, mysl a srdce, třebaže tato znamení máme přímo před sebou – často skoro žadoní o naši pozornost. Je na každém z nás, zda se mu podaří tento jedinečný okamžik zachytit. Doufám, že vám čtení této knihy a příběhů lidí, jimž od základu změnila život chvíle, kdy k nim promluvilo nebe, pomůže otevřít mysl a srdce vůči velice reálné možnosti, že se mohou dít zázraky a že nebe a posmrtný život jednoznačně existují.

Co leží za hranicí tohoto světa? Tato kniha odhalí tajemství věčného života, která jsou skrytá v pravdivých příbězích o setkání s posmrtným životem v rámci zážitků blízkosti smrti i tady na zemi. Tím, že dotyčná tajemství odhalíte (a co možná nejvíce se přiblížíte realitě posmrtného života), zjistíte, jaké je vlastně nebe a jaký má mít tento i příští život smysl. Život je ohraničen dvěma zázraky: narozením a smrtí. Pátrání po tom, jaký smysl má život po narození, je tématem první části této knihy, nazvané Tajemství země. V mnoha ohledech jde o průvodce, který vám poradí, „jak na to“: jak se stát duchovní bytostí, která má lidskou zkušenost, a jak objevit vlastní opravdovou identitu a smysl. Druhá část knihy, která nese název Tajemství nebe, vám odhalí neviděné říše, jež každého z nás po smrti čekají: světlo, teplo, barevnost, harmonii, radost, krásu, hojnost, moudrost, lásku a milost nebe. A z toho dále zjistíme, že nám v každodenním životě nebe neustále odhaluje svoje tajemství, a to způsobem, který je sice skrytý, ale přitom nám od základu mění celý život. A jakmile se dozvíme, 12


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 13

o

příbězích z TéTo knihy

o jaká tajemství jde, můžeme se obrátit do vlastního nitra, zvednout oči vzhůru a otevřít svůj božský potenciál. Zde tedy objevíte tajemství nebe…

Co se týče mě osobně, dávám teď ostatním najevo mnohem víc lásky než předtím, tedy než jsem začal studovat zážitky blízkosti smrti. To, že jsem tento fenomén pochopil, ze mě udělalo lepšího lékaře. Životu dnes čelím s větší odvahou a sebedůvěrou. Věřím, že zážitky blízkosti smrti nám skutečně dovolují nahlédnout za clonu posmrtného života. Když se nám ti, kteří blízkost smrti prožili, se svými pozoruhodnými vjemy svěřují, podle mého přesvědčení nám všem jakýmsi záhadným způsobem zprostředkovávají náhled do onoho světa. JeffRey long

13


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 14

Žijeme v záhadném světě – osobní pouť do duchovní říše

To nejkrásnější, co můžeme zažít, je záhadné. albeRT einsTein

Nenasytný hlad po duchovním vědění u mě nastartovala moje matka. Říct, že právě ona určila, kým jsem dnes, by znamenalo silně nedocenit její úlohu. Veškerou životní energii zasvětila studiu paranormálních jevů a já v mnoha ohledech cítím, že jsem pokračovatelkou jejího spirituálního hledačství. Matka se stejně jako já nikdy necítila na zemi doma. Určitá část její osobnosti jako by stále prodlévala kdesi daleko. Tento stav se dá nazvat „mít hlavu v oblacích“ nebo „hloubka a spirituálnost“. Ať už ho popíšete jakkoli, moje matka prostě hleděla za hranice tady a teď, za hranice všednosti a obyčejnosti a v každém člověku a každé věci hledala hlubší smysl. Bratrovi a mně během let zcela jasně vysvětlila, že nemá absolutně žádné pochybnosti o tom, že život je něco víc než jen to, co vidíme. Opakovaně nám tvrdila, že jsme duchovní bytosti, které prodělávají lidské zkušenosti, a nikoli naopak. Co říkala, jsem brala jako naprostou pravdu. Její slova se pro mě stala vnitřní průvodcem a mantrou a tak to zůstalo dodnes. Matčino bezvýhradné přesvědčení, že nebe existuje a po14


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 15

ŽiJeme

v záhadném svěTě

osobní pouť do duchovní říše

smrtný život je skutečný, mě přirozeně ovlivnilo. Vlastní potvrzující zkušenosti, vize či opravdový důkaz, z nichž bych mohla jistotu čerpat, jsem neměla, ale to, v co jsem se naučila věřit, jsem jakživa nezpochybňovala. Důvěřovala jsem matce. Naprosto jsem jí věřila. Naprosto jsem věřila v nebe. Protože jsem se narodila do rodiny světoběžných spiritualistů a lidí obdařených paranormálními schopnostmi, byla jsem v dětství mnohokrát svědkem duchovních schůzek a demonstrací mediumity. Na vlastní oči jsem viděla, jak moje matka, babička a prateta poskytují nezměrnou útěchu a naději těm, kdo ztratili svoje milované. Ty pozoruhodné ženy ve mně budily posvátnou úctu a doufala jsem, že jednoho dne dokážu působit na ostatní lidi stejně blahodárně. Takže jsem od dětství do raných dospělých let prostě věřila, že mi existence nebe stačí ke spokojenosti a naplnění. Po ničem jiném jsem netoužila. Důkaz jsem nepotřebovala, jelikož jsem v hloubi duše věděla, že víra toho nejbytostnějšího druhu spočívá v tom, že člověk věří bez důkazů. Ale když mi bylo něco přes dvacet, všechno se dramaticky změnilo. Život mi totiž uštědřil několik tvrdých, bolestných ran, a tak jsem ztratila pocit smysluplnosti, nasměrování a cíle. Život mi přestal dávat smysl. Moje duchovní přesvědčení mi v tom náročném čase nenabízelo řešení, v něž jsem doufala. Vlastně mi nenabízelo nic. Všechno se změnilo i proto, že když jsem na tom byla nejhůř, matka mi řekla něco, co mě zdrtilo a šokovalo do hloubi srdce. Sdělila mi, že její bezvýhradná víra v duchovní svět se „nevylíhla jen tak sama od sebe“. Matka si ji zasloužila, bojovala za ni. Měla absolutní důkaz o existenci nebe, ale zaplatila za něj hroznou cenu. Když vám někdo, koho milujete a na koho spoléháte, protože se vám jeví silný, klidný a vyrovnaný, sdělí, že se v jisté 15


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 16

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

fázi života pokusil o sebevraždu, může to pro vás být jako rána do břicha. A když je touto osobou vaše matka, jež vám vždycky dodávala pocit bezpečí a jistoty a učila vás, že život je posvátný dar, máte najednou dojem, jako by se okolní svět rozpadal na kousky. Copak je pustá lež všechno, v co jsem věřila, všechno, co jsem v životě považovala za pravdivé? Na ten okamžik si přesně vzpomínám. Vybavuju si, že jsem její slova sice slyšela, ale trvalo mi dost dlouho, než mi došlo, co skutečně znamenají. V té době jsem pracovala jako mizerně placená suplující učitelka a nedávno jsem se rozešla se svou první vážnou známostí. Rozchod to byl náhlý a bolestný. Považovala jsem toho mládence za svou životní, věčnou lásku, avšak ukázalo se, že je všechno jinak. Srdce jsem měla nadranc, a poněvadž jsem dala k ledu kamarády i profesionální ambice, abych mohla žít jen pro svého miláčka (vyžadoval totiž ode mě naprostou oddanost), nemohla jsem hledat útěchu ani u přátel. Pokud šlo o mou kariéru a smysl života, neměla jsem pocit jasnosti ani motivace. Zoufale jsem potřebovala peníze, a poté co jsem se odstěhovala od svého přítele, nemohla jsem si v Londýně dovolit lepší bydlení než pokojík jako dlaň v domě, který jsem sdílela s osmi cizími lidmi, z nichž většina na práci nesáhla. Tenhle dům stál hned vedle nádraží v Hackney, takže se každou chvíli všechno rozklepalo, jako by vypuklo zemětřesení. V domě byly jenom dvě koupelny a kuchyně, všechno špinavé, protože po sobě nikdo neuklízel. Byla jsem v pěkné bryndě a měla jsem pocit, že moje srdce i život jsou prázdné, beze smyslu a notně pošpiněné. Zkrátka a dobře, cítila jsem se ztracená, naprosto ztracená – tak ztracená, až se stydím přiznat, že část mé bytosti toužila po naprosté temnotě. Před sebou jsem neviděla vůbec nic. Život nebyl to kouzelné dobrodružství, o jakém jsem snila. Při16


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 17

ŽiJeme

v záhadném svěTě

osobní pouť do duchovní říše

padal mi spíš jako slepá ulička. Nevěděla jsem, jak budu fungovat dál, protože mě myšlenky na bývalého přítele vždycky přímo ochromily. I když jsem věděla, že se ke mně nehodil a ani trochu mu na mně nezáleželo, zoufale se mi po něm stýskalo. Nejsmutnější ze všeho však bylo, že jsem začala vážně pochybovat, zda má život vůbec nějaký duchovní význam, poněvadž se mi navzdory ochotě věřit a vášnivé touze spatřit onen svět nikdy osobně nedostalo požehnání zažít přímý kontakt s duchovním světem. Neměla jsem „schopnost vidět“, neměla jsem „dar“. Ve všech směrech jsem se cítila jako ztroskotanec: v rovině osobní, profesionální, emocionální, intelektuální i duchovní. Zmítala jsem se v chaosu. Moje matka si tu chvíli zvolila moudře. Usadily jsme se spolu u čaje a ona mi velmi klidně a věcně sdělila, že brát si život je naprostá ztráta času a energie a od bolesti mi to beztak nijak neuleví (o tom, že si s touto možností opatrně pohrávám, jsem se jí nezmínila, protože umím dost slušně maskovat své city a nastavovat světu kurážnou tvář – prostě to sama vycítila). Řekla mi, že to ví, poněvadž sama málem zemřela, když se úmyslně předávkovala prášky na spaní. Bylo jí tehdy něco přes dvacet, přesně jako mně teď. Ocitla se v Londýně sama, kapsu měla prázdnou a zmáhal ji pocit, že její život naprosto postrádá smysl a na její existenci nezáleží. Pokusím se zde ten velice dlouhý životní příběh zkrátit a z úcty k matčině památce vám co nejstručněji a nejcitlivěji vylíčím okolnosti, které mou matku kdysi dohnaly k pokusu o sebevraždu.

17


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 18

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

Rodina za války První roky matčina života byly velmi šťastné. Narodila se ve výstředně bohaté holandsko-indonéské rodině, která měla vynikající společenské styky. Byla nejmladší ze tří sourozenců, dítě zbožňované, rozmazlované a opečovávané služebnictvem. Její rodině patřilo místní divadlo v Bandungu na Jávě i podstatná část pozemků v této oblasti. Nicméně když bylo mamince asi devět nebo deset, na vlastní oči viděla hrůzy japonské okupace Indonésie a zakusila i hlubokou nenávist vůči Holanďanům, kterou Japonci tehdy rozdmýchávali. Když jednou večer seděla rodina u večeře, do domu vtrhlo deset japonských vojáků s puškami a noži. Dveře jídelny se rozlétly, zrovna když maminka jedla první chod. V šoku upustila lžíci do polévky. Později povídala, že více než tenhle agresivní vpád ji rozčílilo, že jí polévka vycákla na nové šaty. Ty šaty jí otec koupil sotva týden předtím, protože byla, jak se vyjádřil, „tak šťastné, půvabné děvčátko“. Vojáci rodině přikázali, ať ulehne na podlahu. Otec mé matky spolu s jejími dospívajícími sourozenci (bratrem a sestrou) byli vzápětí odvedeni a posláni do koncentračních táborů. Neměli šanci se rozloučit ani si s sebou vzít pár osobních věcí. V jedné minutě byla maminka zbožňovaným, hýčkaným děckem uprostřed šťastné a bohaté rodiny, která si užívá večeři při svíčkách, a v následující chvíli se jí rodina i život rozpadly v prach. Od toho dne už pro nikoho z nich život nebyl jako dřív. Maminka měla štěstí v neštěstí, protože byla ještě dost malá, takže zůstala ušetřena hrůz koncentračního tábora. Místo toho ji posadili na loď do Holandska a tam se svou matkou (mou babičkou) začala nový život. I po létech si živě a do detailů vybavovala, jaká bída na té strašné, přecpané lodi panovala, 18


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 19

ŽiJeme

v záhadném svěTě

osobní pouť do duchovní říše

ale zároveň připouštěla, že to pro ni bylo zčásti velice vzrušující, poněvadž nemusela do školy a celé jí to připadalo jako ohromné dobrodružství. Tenkrát byla příliš malá, než aby chápala situaci a plně vnímala rozrušení, trýzeň a zoufalství lidí na palubě. V Holandsku se v důsledku svého smíšenému původu a exotické minulosti ihned stala terčem posměšků a narážek místních obyvatel. Výsměch ji zahnal do úkrytu: během příštích čtyř let téměř nevyšla na ulici. S matkou bydlely v jednom pokoji ve zchátralém domě plném uprchlíků, kteří stejně jako ona pocházeli z Indonésie. Když pak skončila válka a mamince bylo patnáct, musela vydržet pokoření, jemuž byla vystavena poté, co začala opět chodit do školy s holandskými dětmi, které byly o několik let mladší. Když někdo vypadá a mluví jinak než ostatní, děti mají sklon chovat se k němu krutě, takže maminku věčně šikanovaly a chovaly se k ní jako k vyvrhelovi. Učitelé jí příliš nepomohli, protože jejich hlavním zájmem nebyly city mé matky, nýbrž udržování kázně ve třídě. Bylo pro ně o dost jednodušší vyčlenit šikanovanou žákyni ze skupiny než kárat zbytek třídy. Maminčino dospívání bylo bezpochyby drsné, kruté a osamělé, ale totéž by se dalo říct vlastně o všech, kdo zažili válku. Rozbité a obrácené naruby byly životy lidí po celém světě – docházelo k nevýslovným krutostem, lidé strašlivě trpěli. Zázrakem bylo už jen to, že válku vůbec přežili. A moje matka přežila, ale utrpení v ní zanechalo hluboké, trvalé jizvy, které se nikdy zcela nezhojily. Od této doby se jí až do konce života neovladatelně třásly ruce. Když jsem byla malá, musela jsem se tomu smát. Říkávala jsem: „Maminka dělá drobenku na koláč!“ A ona se na mě jen usmála a řekla, že se jí ruce klepou, protože je tak šťastná a nadšená, že je naživu. Válka zničila srdce i život matčiným rodičům – mé babičce 19


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 20

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

a dědovi. Když byl konečně vyhlášen celosvětový mír, ani jeden z nich už nebyl tím, kým býval kdysi. Z duše jim zmizela radost i naděje, takže už nebylo cesty zpět, k někdejšímu předválečnému štěstí. Rozvedli se a každý z nich si šel svou cestou. Moje maminka zůstala u své matky a bydlela tam v jednom pokoji. Pokud šlo o mého dědečka, tak ten po šesti letech v koncentračním táboře svou dceru (mou matku) ani nepoznal. Ona se s ním po válce vídala jen zřídka a pokaždé měla pocit, že má před sebou cizího člověka. Povídala mi, že se na ni otec díval a v jeho očích nezaplanula ani jiskřička poznání či zájmu. Prý jako by se navzájem vůbec nepoznávali. Co se týkalo jejího staršího bratra a sestry, tedy mého strýce a tetičky, i je trýznivé zážitky ze zajetí dramaticky změnily. O mladší sestru jevili pramalý zájem. I oni měli co dělat, aby si jakžtakž znovu poskládali život a našli jeho smysl. Celá matčina rodina byla v podstatě rozbitá a zničená –všichni se stali oběťmi doby. Moje maminka sice unikla koncentračním táborům, neunikla však pocitům odcizení, zmatku, ztráty, krize a hluboké bolesti, které zakoušeli všichni její příbuzní. Zpočátku snila o tom, že se stane houslistkou a bude hrát v orchestru, poněvadž měla hudební talent. Vzhledem k tomu, že nebyly peníze na zaplacení výuky, naučila se hrát na housle sama a přihlásila se k přijímacím zkouškám na Holandskou královskou konzervatoř v Haagu. Musela být hodně dobrá, protože ačkoli je to k nevíře, zkoušky udělala a nabídli jí místo v ročníku. Bohužel však maminka nezískala stipendium, které pro ni představovalo jedinou možnost, jak začít studovat, takže nakonec musela svoje sny o hudební kariéře zamknout na tisíc západů a najít si jakékoli zaměstnání, aby mohla platit nájem a účty za jídlo. Nejdřív dělala číšnici, ale pak se naučila psát na stroji a několik roků pracovala jako kancelářská síla, přestože se po ní 20


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 21

ŽiJeme

v záhadném svěTě

osobní pouť do duchovní říše

moc psaní na stroji nechtělo a většinu pracovního dne trávila tím, že vařila čaj a uklízela v kanceláři, kde vládli bezohlední muži, z nichž mnozí byli sexisté a rasisté. Ve volném čase pečovala o matku, která trpěla úzkostí a depresemi i řadou dalších zdravotních obtíží, například bolestmi kloubu, který si poranila při pádu. Celé to začalo mamince přerůstat přes hlavu, když jí bylo něco přes dvacet. Dospěla k bodu zlomu a najednou nemohla dál. Došlo jí, že se pomaloučku dusí, a i když to znamenalo opustit matku, musela na čas pryč, aby mohla chvíli svobodně dýchat – aby mohla zjistit, kým vlastně je. Napsala sestře a bratrovi a požádala je, ať matku pravidelně navštěvují, protože ona odjíždí na dvoutýdenní výlet, související s její prací. Ten výlet si samozřejmě vymyslela. Nikomu se nesvěřila, že se rozhodla odcestovat do Velké Británie a zůstat tam. Dostat se v té době do Británie nebylo snadné a maminka v určité chvíli dokonce skočila přes zábradlí do moře, aby ji museli vylovit a poslat do nemocnice, čímž se vyhnula deportaci zpátky do Holandska. Velká Británie jí s neuvěřitelnou velkorysostí umožnila zůstat, pokud si najde zaměstnání, což ale bylo pro maminku pochopitelně velice obtížné – neměla totiž peníze, mluvila se silným holandským přízvukem a vypadala jako Indonésanka. Naštěstí měla od přírody jazykové nadání, takže se záhy naučila velice dobře anglicky. Netrvalo tedy dlouho a sehnala si místo chůvy. Po šesti měsících, kdy maminka bydlela v ženské svobodárně u nádraží Victoria, potýkala se s nedostatkem peněz a s prací, která obnášela i to, že musela snášet vrtochy často rozmazlených dětí a jejich příliš shovívavých rodičů, nabyla nakonec dojmu, že to, co ze života viděla, jí už vrchovatě stačí. V Británii se cítila stejně uvězněná a osamělá jako předtím v Holandsku. S pocitem, že už nemá na vybranou, si shro21


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 22

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

máždila co nejvíc prášků na spaní – aby nevzbudila podezření, chodila pro ně do různých lékáren –, napsala dopis na rozloučenou a lehla si do postele. Dopis pevně svírala v pravé ruce, blízko u srdce, a jen doufala, že už se nikdy neprobudí. V té době bydlela ve společném pokoji se dvěma dalšími mladými ženami. Večer, kdy hodlala zemřít, si vybrala pečlivě: měla za to, že obě spolubydlící budou pryč až do rána. Obě totiž pracovaly jako pokojské v témž hotelu a často si braly noční směnu společně. Inu, kdyby si ji obě dvě tehdy odpracovaly podle plánu, všechno by se odvíjelo naprosto jinak – a já bych mohla sotva napsat tuto knihu. Jenomže právě toho večera se jedné z těch dvou žen udělalo špatně, začala zvracet a z hotelu ji poslali domů. Jsem si jistá, že tu žaludeční infekci nebrala jako dar z nebe, ale z mého hlediska byla ta nečekaná choroba rozhodně jiskrou božské vůle, což dokazuje, že události, které jsou pro jednoho člověka nahodilé, ba přímo nepříjemné, v sobě pro druhého nesou hluboký smysl a naději. No vidíte: kdyby ta žena neonemocněla, já bych se nebyla narodila! Když mou matku její spolubydlící objevila a honem nechala odvézt do nemocnice, bylo už málem pozdě. V nemocnici mamince vypláchli žaludek, přičemž zaznamenala vskutku úžasný zážitek. Dnes už není mezi námi, aby nám svůj příběh mohla vyprávět sama, ale já si ho pamatuji velice živě a do všech podrobností. Svůj zážitek mi sice líčila pouze jednou, ale mně se vrylo do srdce každé slovo. Zatímco tohle píšu, maminka ke mně promlouvá. Samosebou to nebude slovo od slova, ale ujišťuji vás, že se jedná o věrný přepis toho, co mi tenkrát vykládala. Její zážitek blízkosti smrti vám zde přetlumočím v první osobě, protože tak se mi vybavuje.

22


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 23

ŽiJeme

v záhadném svěTě

osobní pouť do duchovní říše

Známky života Ano, moje milá Thereso: viděla jsem onen svět – ostře a jasně. Až do dnešního dne jsem o tom nikomu nepověděla, dokonce ani tvému otci a bratrovi. Myslím si, že bych tohle nevyprávěla ani tobě, ale srdce mě důtklivě nabádá, abych ti o tom pověděla zrovna teď, poněvadž to, co ti musím říct, potřebuješ slyšet. Udělám to, přestože vím, že můj pokus o sebevraždu budeš brát jako zradu. Moc mě to mrzí, ale v životě každého mladého člověka nastává moment, kdy jeho rodiče sestoupí z piedestalu – tehdy zjišťuje, že i oni jsou jen lidé, že i oni jsou omylní a nemají odpověď na úplně všechno. Tohle zkrátka patří k dospívání. Část tebe zjišťuje, kdo jsi, a odděluje se ode mne. Vím, že tě to rozčiluje a děsí, ale vyslechni prosím, co ti musím povědět. Budeš tomu nakonec ráda. Ale protože vím, že tě zajímá, co se stane, když umřeš, na začátek bych se ráda dotkla právě toho. Moje cesta do nebe netrvala podle pozemského času déle než tři minuty – na takhle dlouhou dobu mě prý lékaři „ztratili“. Nicméně slovo „ztratili“ není přesné, protože když jsem „zemřela“, vůbec jsem se necítila ztracená. Měla jsem pocit, že jsem přesně tam, kde potřebuju být. Všechno mi dávalo dokonale smysl. Z celého toho zážitku se mi nejjasněji vybavuje právě tohle: naprostá jistota. Věděla jsem, kdo jsem. Byla jsem čirý duch. Věděla jsem, kam patřím. Byla jsem v nebi a byla jsem jeho součástí. Neobyčejně mě to utěšovalo a naplňovalo. Byl to ten nejdokonalejší, nejkonejšivější, nejpokojnější a nejnádhernější pocit, jaký jsem kdy zažila. Od té doby jsem občas, byť velice zřídka prožila chvíle blaženosti, které se tomu zářivému pocitu přináležitosti a vitality přiblížily, například když jsem 23


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 24

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

přiváděla na svět tebe a tvého bratra, ale chvíli teď budu vyprávět o těch dalších, méně zjevných okamžicích. Teď se ale vraťme ke mně: Mimo sebe ležím v nemocnici, obklopená lékaři, stále víc slábnu a nohy mám zvednuté, protože mi vyplachují žaludek – velice ponižující! Jeden lékař dokonce říká druhému, že je mu mě líto a že to je velmi nedůstojný způsob, jak odejít ze života. Podotýká také, že jestli se jim podaří mě přivést nazpátek, asi se budu hněvat. Jak to všechno vím? Protože jsem je slyšela. Vznášela jsem se nad vlastním tělem a pozorovala, co se děje. Když mě posléze vrátili do těla, poté co jsem se ocitla doslova sama sobě tváří v tvář (víceméně nosem na nos, jako bych tiskla obličej k zrcadlu), zaplavila mě vlna lítosti. Slyšela jsem, jak si lékaři naléhavým tónem sdělují, že se vracím. Pak jeden z nich něco upustil. Znělo to jako těžký předmět a ten zvuk mě rozptýlil. Na chvíli jsem opět ulétla z těla a ocitla se dost vysoko, až těsně pod stropem. To, co se dělo dál, bylo hodně zvláštní. Mohla by sis myslet, že jsem byla v hypnóze a pozorovala samu sebe na nemocničním lůžku, ale tak to nebylo. Mou pozornost upoutala beruška. Dole pode mnou lékaři a sestry vyvíjeli horečné úsilí, ale mě to ani v nejmenším nezajímalo, protože se beruška snažila vzlétnout a narážela do stropu. Pozorovala jsem, jak se její pohyby stále více zpomalují, až nakonec spadla na zem. Nevím proč, ale přála jsem si, aby ta beruška žila, a na to jsem soustředila veškeré myšlenky. V té chvíli ji jedna z ošetřovatelek přiklopila sklenicí, pod kterou zasunula cosi plochého a řekla ostatním, že tu berušku vynese ven, protože je ještě živá. Pocítila jsem euforii. A tato euforie mě krkolomnou rychlostí přenesla kamsi 24


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 25

ŽiJeme

v záhadném svěTě

osobní pouť do duchovní říše

pryč. Už jsem nebyla v nemocnici. Ocitla jsem se ve velice tmavém prázdném prostoru, ale nijak mě to neděsilo, právě naopak: cítila jsem se moc šťastná. Tma mi připadala jako teplá deka. Měla jsem intenzivní pocit klidu a míru. To temné místo, které se mi vůbec nejevilo jako tunel – spíš se mi zdálo, jako bych plula vesmírem –, bylo vlastně docela příjemné, poněvadž jsem se cítila velmi lehká a jakoby porézní. Především jsem měla pocit, že jsem jaksi osvobozená – a pocit svobody byl báječný. Nejradši bych na tom tmavém místě zůstala napořád. Vůbec jsem netoužila vrátit se ke svému tělu, jenomže tma postupně stále víc řídla. Nejdřív mě to rozrušilo. V úkrytu, kde jsem splývala s tmou, mi bylo pohodlně a bezpečně, a najednou jsem se cítila odhalená – zdálo se mi, že je ze mě všechno vidět, každý atom mne je vystaven cizím očím jako u rentgenu. Tato odhalenost nebyla nijak bolestná ani děsivá, jen mě překvapila a vyplašila. Lze to přirovnat k situaci, kdy se člověk zdržuje v tmavé místnosti a zničehonic tam někdo rozsvítí. Není to nepříjemné, jenom je to pro tělo hrozný šok a očím chvíli trvá, než si zvyknou. No, mému duchu také chvíli trvalo, než si zvykl na nebe. Nejsem si jistá, zda jsem si zvykla úplně, protože část mne se stále chtěla vrátit do tmy. A jiná část mne prožívala pocit blaha a svobody, protože můj průsvitný duch odplul dolů, do jakési zahrady, ačkoli tohle slovo není přesné a nevystihuje to, co jsem viděla. A vůbec, všechna slova, která odteď budu užívat, ber s rezervou, poněvadž se snažím popsat lidskými pojmy něco, co je nepopsatelné. Je mi líto, že ti slovy neumím vykreslit živější obraz, neboť slova nestačí na objasnění čehosi, co lze prožít jedině v duchovní říši. 25


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 26

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

Na mysl mi přicházejí obrazy jako zahrady, potoky a květiny, ale co bylo tam, bylo mnohem intenzivnější. Domnívám se, že když se ocitneš v nebi, vidíš to, co osobně považuješ za krásné a blažené. Já jsem viděla úchvatné kouzelné scenerie, protože právě tak si nebe představuju, ale jiní lidé nejspíš uvidí zase něco jiného, co je inspiruje a okouzluje. No, nevím. Vyprávět ti můžu pouze o vlastním zážitku – a vylíčím ti ho, jak nejlépe umím. Kdybych měla výtvarný nebo básnický talent, bylo by pro mě podstatně snazší ti nebe nakreslit nebo popsat. Myslím, že nádherně by se dalo vystihnout prostřednictvím hudby, a kdybych ještě uměla hrát na housle, asi bych ti zahrála něco, čím bych ti přiblížila to, co jsem viděla. Nedokážu říct, jak dlouho tohle trvalo, protože jsem neměla povědomí o čase. Další zlomek vjemu, který se mi vybavuje, spočívá v tom, že sedím na lavici vedle někoho, koho jsem nikdy neviděla. Zpočátku mě to znervózňovalo, protože bych byla ráda viděla své prarodiče v duchovní podobě. Naprosto jsem nepochybovala o tom, že jsem mrtvá a v nebi. Ta žena byla moc hezká; mohlo jít být kolem třiceti. Kolem sebe měla světle fialovou záři. Byla neobyčejně ráda, že mě vidí, a já jsem vnímala její lásku. V její přítomnosti jsem se cítila velmi příjemně a byla jsem jí nablízku, ale nemůžu říct, že bych k ní cítila lásku, protože se mi nezdála povědomá. Křídla neměla, takže si myslím, že anděl to nebyl. Potom mi sdělila, kdo je. Prý jsem před mnoha lety stála těsně před ní ve frontě u pokladny kina, kde dávali film Sabrina s Audrey Hepburnovou. Koupila jsem si lístek, ale když přišla řada na ni, pokladní oznámila, že je vyprodáno. Když prý ta žena zklamaně odcházela (dotyčný film chtěla doopravdy vidět a jiné volné odpoledne 26


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 27

ŽiJeme

v záhadném svěTě

osobní pouť do duchovní říše

neměla), nabídla jsem jí svou vstupenku. Radostně mou nabídku přijala a šla na film. Pak mi líčila, že jí ta návštěva kina změnila život od základů: vysypala totiž popcorn na nějakého muže, dala se s ním do řeči a šli spolu na večeři. Do půlroku se stal její životní láskou a za rok se vzali. Řekla mi, že byla vdaná jen pět roků, než zahynula při autonehodě, ale těch pět roků bylo doopravdy magických. Stihla porodit chlapce – dvojčata. Kdybych jí prý tenkrát nenabídla svůj lístek, asi by nepoznala pravou lásku. Nejspíš by se nikdy nesetkala se svým manželem a nenarodili by se jejich krásní synové. Pověděla mi, že ačkoli se její manžel oženil s jinou, ona kvůli tomu nesmutní – naopak je šťastná, protože štěstí přeje i jemu. A když je šťastný, je šťastná s ním. Nechce, aby byl sám. A to, že její manžel touží znovu milovat, je pro ni důkaz, jak moc miloval ji. Jeho srdce se neuzavřelo lásce – první manželství pro něj byla tak pozitivní zkušenost, že si ji chce prožít znovu s někým jiným. Nový sňatek svého manžela pociťuje jako oslavu jejich lásky, jako hold sobě. Důvod, proč na mě čekala v mém nebi, aby si se mnou popovídala, byl následující: chtěla vědět, proč jsem to udělala – proč jsem jí tehdy přenechala svou vstupenku. Řekla jsem jí, že jsem si všimla, jak zklamaně se tváří, a instinktivně jsem věděla, že vidět ten film je pro ni mnohem důležitější než pro mě. Řídila jsem se svým srdcem. Zdálo se, že ji moje odpověď uspokojila, a díky pochopení se fialová záře, která ji obklopovala, ještě víc projasnila. Žena přikývla a široce se usmála. Pak mě objala a já jsem přitom pocítila nával štěstí a euforie. V té chvíli jsem si také uvědomila, jak úžasnou moc mají nahodilé drobné laskavosti, které prokazujeme 27


deset tajemstvi.qxp_Sestava 1 27.08.18 16:57 Stránka 28

deseT

Ta J e m s T v í n e b e

ostatním. Snad ani netušíme, jak naše činy, i ty naoko nepodstatné a triviální, mohou ostatní ovlivnit. A patrně se nikdy nedozvíme ani to, do jaké míry mají svůj význam věci, jež považujeme za zcela bezvýznamné (například když nám ujede vlak nebo zabloudíme cestou do práce). Tento význam vyplývá ze skutečnosti, že my všichni jsme navzájem propojeni, takže všechno, co děláme, ať už je to sebenepatrnější a sebeméně důležité, určitým způsobem ovlivňuje ostatní. Je mi jasné, že teď trochu odbočuju, a tak se vrátím ke svému vidění nebe. Ta žena mi vzápětí řekla – třebaže tohle není přesné slovo, jelikož ona vlastně nemluvila, šlo spíš o telepatii –, že poněvadž já jsem byla tím důvodem, proč na zemi zažila transformující sílu lásky, chce na oplátku udělat něco pro mě. Chtěla mi pomoci vrátit se na zem. Nejdřív jsem protestovala a snažila se jí vysvětlit, jak jsem tam nešťastná, že můj život nikam nevede a vlastně nemám proč žít, jenomže ona se tím nedala odradit. Sdělila mi, že pokud se nevrátím, ponesu si svoje neštěstí a zoufalství s sebou dál i v duchovní formě. Vysvětlovala mi, že když přecházíme na onen svět, putují s námi také naše obavy a tužby. Je mnohem snazší vyřešit si pocity beznaděje v lidské podobě než později v podobě duchovní, protože zoufalství a deprese jsou emoce spíš lidské než spirituální. Jinými slovy, měla jsem na zemi jakousi nedořešenou záležitost a můj čas ještě nenastal. V tu chvíli všechno úplně zčernalo a ozval se zvuk podobný prásknutí biče. Ocitla jsem se zpátky ve svém těle. Ano, tak náhlé to bylo! V jednu chvíli jsem prodlévala v ráji, a v té následující jsem v nemocnici „jevila známky života“. Lékařský tým mě přivedl zpět k životu. Když jsem se dokázala posadit a promluvit, pověděla jsem šéflékaři 28


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.