KAPITOLA DVĚ
1 Nebesa otevřela stavidla. Spustil se liják. Pino následoval Mimma, hnal se k módní čtvrti, promočený až na kůži, ale vůbec mu to nevadilo. Anna s ním půjde do kina. Řekla ano. Byl úplně bez sebe. Když bratři vbíhali do Valigeria Albanese, Albaneseho brašnářství, obchodu a dílny jejich strýce v budově s rezavou fasádou číslo 7 na Via Pietro Verri, byli celí mokří a už se pořádně blýskalo. Chlapci, z nichž kapala voda, vběhli do dlouhé, úzké prodejny, kde je obklopil pronikavý pach nové kůže. Na policích byly naskládané pěkné aktovky, kabelky a brašny, kufříky i lodní kufry. Ve výloze byly peněženky z pletené kůže a krásně vypracovaná pouzdra na cigarety a alba. V obchodě byli dva zákazníci, starší žena stála u dveří a za ní na druhém konci místnosti byl nacistický důstojník v černošedé uniformě. Pino se na něj zadíval, ale pak uslyšel tu ženu, jak se ptá: „Kterou, Alberte?“ „Vyberte si, která se vám líbí,“ radil muž za pultem. Byl velký, se sudovitým hrudníkem a knírem, na sobě měl krásný oblek v barvě myší šedi, naškrobenou bílou košili a elegantního modrého motýlka s puntíky.
Pod krvavými nebesy.indd 21
24/07/18 11:16