18
MARK T. SULLIVAN
Pino se hnal za Mimmem, ale pak si všiml jedné pěkné dívky – černé vlasy, smetanová pleť a blýskavé tmavé oči. Šla přes náměstí ke Galerii. Pino se prudce zastavil a pozoroval ji. Zaplavila ho touha, že se ani na slovo nezmohl. „Myslím, že propadám lásce,“ vydechl, když ho míjela. „Spíš padáš na zem,“ utrousil Carletto, jenž ho mezitím došel. Mimmo se k nim obloukem vrátil. „Někdo právě říkal, že Spojenci tu budou do Vánoc.“ „Chci, aby Američani přišli do Milána dřív,“ prohlásil Carletto. „Já taky,“ souhlasil Pino. „Víc džezu, míň opery!“ Rozběhl se, přeskočil prázdnou lavičku a vyhoupl se na zahnuté kovové zábradlí chránící da Vinciho sochu. Kousek klouzal po hladkém povrchu, než na druhé straně seskočil a přistál jako kočka. Mimmo, který se nikdy nenechal zahanbit, se pokusil o stejný trik, ale praštil sebou o zem před tmavovlasou, rozložitou ženou v květovaných šatech. Mohlo jí být kolem čtyřiceti, nesla houslové pouzdro a na hlavě měla široký modrý slamák proti slunci.
3 Žena se tak lekla, že málem pustila pouzdro. Rozzlobeně si ho přitiskla na prsa, zatímco Mimmo sténal a držel se za žebra. „Toto je Piazza Della Scala!“ napomenula ho. „Pocta velikému Leonardovi! Copak nemáte ani kapku úcty? Běžte si hrát ty svoje dětinské hry někam jinam.“ „Myslíte, že jsme děti?“ nafoukl se Mimmo. „Malí kluci?“ Žena se podívala za něj. „Malí kluci, kteří nechápou skutečné hry, které se kolem nich hrají.“ Přivalila se k nim tmavá mračna a scéna potemněla. Pino se otočil a uviděl ulicí oddělující náměstí od opery přijíždět velký černý štábní automobil Daimler-Benz. Na obou blatnících vlály rudé nacistické vlaječky a na rádiové anténě se třepetala jedna generálská. Pino na zadním sedadle zahlédl vzpřímenou siluetu generála. Z nějakého důvodu ho z toho pohledu zamrazilo.
Pod krvavými nebesy.indd 18
24/07/18 11:16