KRITICKÝ BOD
/ 17
stránky. I když auto páchlo po cigaretách, Franco ani Angelo si nezapálili. Aspoň za to jim byl Paul vděčný. Přístaviště bylo temné a opuštěné. Franco zajel až k hlavnímu molu, kde všichni tři vystoupili. Te_ po sezoně už byla většina lodí vytažená z vody, postavená na špalcích a zakrytá bílými vinylovými plachtami jako rubášem. Když šli po molu, nikdo se nedal do hovoru. Chladný vzduch Paula trochu osvěžil. Vnímal noční krásu panoramatu New York City, hyzděnou jen tím, že řeka Hudson v popředí vypadala spíš jako ropa než voda. Mírné vlny tiše pleskaly o pilíře a o břeh posetý odpadky. Ve vzduchu se vznášel slabý zápach mrtvých ryb. Paul znovu zapochyboval o správnosti svého jednání, ale vytušil, že je příliš pozdě na to, něco si rozmýšlet. V polovině mola se zastavili u mahagonové zádě impozantní jachty se jménem Plnou parou vpřed napsaným zlatými písmeny. V hlavním salonu se svítilo, ale nikoho nebylo vidět. Z válcových držáků u zábradlí na zadní palubě trčely rybářské pruty jako štětiny na hřbetě obřího hmyzu. Franco nastoupil na lo_, rychle vyšplhal po lodním žebříku na pravoboku a zmizel z dohledu. „Kde je pan Dominick?“ zeptal se Paul Angela. Když investora nikde neviděl, jeho nervozita vzrostla. „Za dvě minuty s ním budete mluvit,“ ujistil ho Angelo a přitom Paulovi pokynul, aby následoval Franka po úzké lodní lávce. Paul odevzdaně poslechl. Na palubě se musel přidržet, protože velká lo_ se kolébala na mírných vlnkách. Dalším překvapením bylo, že Franco nastartoval motory, které vydaly hluboký, silný hrdelní řev. Současně Angelo rychle uvolnil uvazovací lana a odklidil lávku. Bylo zjevné, že oba muži jsou zvyklí řídit tuto lo_. Paulův neklid znovu prudce zesílil. Předpokládal, že se jeho údajně krátká schůzka s panem Dominickem odehraje na zakotvené jachtě. Když se nyní lo_ dala do pohybu, Paul krátce pomyslel na to, že vyskočí na břeh, ale pro svou vrozenou nerozhodnost tuto příležitost promeškal. Navíc pochyboval, že by to po čtyřech vodkách martini dokázal, i kdyby se k tomu odhodlal, zvlášL když v rukou svíral laptop. Nahlédl okny do hlavního salonu v naději, že spatří svého tajemného hostitele. Vykročil ke dveřím a stiskl kliku. Dveře se otevřely. Ohlédl se na Angela, který pilně stáčel těžká uvazovací lana u několika narovnaných škvárobetonových tvárnic. Angelo mu naznačil, aby šel dovnitř. Stále sílící řev dieselových motorů znemožňoval jakoukoli konverzaci. Jakmile za Paulem zapadly dveře, pocítil úlevu, protože hluk motorů