PAVLOVY LISTY
2. list Korintským
STUDIJNÍ BIBLE21
1:1
1K 1:1
2K 1:19
Ef 1:1
1:2
Ř 1:7
1:3
Ef 1:3
1Pt 1:3
1:4
Iz 51:12; 66:13
2K 7:6
1:5
2K 4:10
Fp 3:10
Ko 1:24
1:6
2K 4:15
1:9
Jr 17:5,7
1:10
2Tm 4:18
2Pt 2:9
1:11
Ř 15:30
2K 4:15
Fp 1:19
1:12
Sk 23:1
1K 1:17
2K 2:17; 4:15
Úvod (1:1–11)
Pozdrav
Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus
církvi Boží v Korintu a všem svatým v celé Achaji: 2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Díkůvzdání za Boží pomoc v souženích
3 Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! 4 V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. 5 Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.
6 Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my). 7 Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.
8 Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme; 9 v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé 10 a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat, 11 když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.
Odložení návštěvy Korintu (1:12 – 2:11)
Změna Pavlových plánů
12 Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.
1:1–11 Úvod listu sleduje zavedenou formu antických dopisů. Po uvedení jmen pisatelů a adresátů (sr. Sk 15:23; 23:25–26) následuje Pavlův typický pozdrav a díkůvzdání Bohu (sr. např. Ef 1:3), které zde ihned přechází v uvedení hlavních témat listu: vytrvalost v souženích pro Krista a zachování jednoty mezi apoštolem a jím založenou korintskou církví.
1:1 podle Boží vůle apoštol: Pavel hned zkraje listu zdůrazňuje autenticitu svého povolání, které bylo v Korintu zpochybňováno (viz úvod, „Datování a důvod sepsání“, s. xx). • v celé Achaji: Římská provincie v jižní části Řecka (viz mapka, s. xx).
1:2 Milost vám a pokoj: Viz pozn. u 1K 1:3.
1:3–7 Nesnáze, které Pavel podstupoval pro evangelium, se pro některé věřící v Korintu staly zdrojem pochybností o jeho apoštolství. Pavel však dobrořečí Bohu, který jej v souženích potěšuje, aby pak on sám mohl potěšovat druhé.
1:3 Požehnán buď…: Standardní židovská fráze uvozující dobrořečení Bohu (sr. Gn 9:26; Ex 18:10; 1Kr 8:56; Ž 31:22; L 1:68). • Otec milosrdenství: Sr. Ř 15:5; Jk 1:17; 2J 1:3 (viz Ex 20:6; 34:6; Ž 136). • Bůh veškerého potěšení: Podstatné jméno paraklésis (potěšení, povzbuzení, útěcha) a příbuzné sloveso parakaleó se v 1:3–7 objevuje hned desetkrát a předznamená jeden z hlavních důrazů celého listu.
1:4 našem … nás: Pavel v listu někdy používá 1. osobu plurálu rétoricky, když mluví sám o sobě (1:8; 7:5–7),
jindy zahrnuje spolupisatele listu Timotea (viz 1:1), další spolupracovníky (1:21) nebo křesťany obecně (1:22; 5:1–10).
1:5–7 utrpení/soužení … povzbuzení/potěšení: Sr. 4:10,17; Ř 8:18; Fp 3:10; Ko 1:24.
1:8 Bratři: Tento důvěrný termín (řec. adelfoi) je v Bibli často užíván genericky, tj. pro všechny sourozence či souvěrce bez ohledu na pohlaví.
1:8–11 soužení, které na nás dolehlo v Asii: Není jisté, jaké okolnosti má Pavel na mysli. Mohlo jít o srocení davu v Efesu (Sk 19:23–41), je ovšem možné, že Pavel stanul před tamním soudem a hrozil mu rozsudek smrti (1:9; viz 1K 15:32). Nelze vyloučit ani, že se ocitl v ohrožení života v důsledku onemocnění (viz pozn. u Ga 4:13; sr. 1K 2:3; 2K 10:10; 12:7–10). Hrozbě smrtelného nebezpečí Pavel čelil opakovaně (viz 4:10–12; 6:9; 11:23–26; Sk 9:23; 14:5,19; 21:31; 23:12), ale Bůh jej pokaždé věrně vysvobodil 1:12 – 2:11 Pavel otevírá hlavní část listu obšírnou obhajobou, proč vícekrát změnil své plány: původně chtěl navštívit Korint cestou z Makedonie (1K 16:5), poté cestou do Makedonie (1:16), nakonec se ale rozhodl nepřijít do Korintu znovu se zármutkem (1:23; 2:1), a tak se nakonec vydal přes Troadu do Makedonie (2:12–13). 1:12 svědectví našeho svědomí: Sr. Sk 23:1; 24:16; 1K 4:4; 1Tm 1:19; 3:9; 2Tm 1:3; Žd 13:18). • v ryzosti: Někt. rukopisy uvádějí ve svatosti. V řečtině se obě slova liší jen dvěma písmeny (hagiotéti – haplotéti). • ne v tělesné moudrosti: Sr. 1K 1:17; 2:4,13.
13 Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale 14 (tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.
15 V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost. 16 Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska. 17 Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?
18 Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“. 19 Boží
Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“! 20 V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží. 21 Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh, 22 který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.
Zarmoucený list
23 Bůh je mi svědek – na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám. 24 Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte.
2 Rozhodl jsem se, že k vám znovu nepřijdu se zármutkem. 2 Kdybych vás totiž zarmoutil, kdo by mi zbyl, aby mě potěšil, než ten, koho jsem zarmoutil? 3 Proto jsem vám o tom napsal, abych se, až přijdu, nemusel rmoutit nad těmi, z nichž bych se měl radovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech. 4 Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.
Odpuštění provinilci
5 Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny. 6 Takovému stačí trest, který dostal od většiny z vás.
11:17 takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“? Pavlův nesplněný slib, že navštíví Korint, vyvolal mezi některými členy obce kritiku. Byl nařčen, že je nestálý a rozhoduje se tělesně, tedy lidsky, nikoli podle Božího vedení (viz pozn. u 1K 3:1).
1:18–22 Pavlovi kritici nejenže napadli jeho charakter, když jej označili za vrtkavého (1:17), ale navíc zpochybnili celou jeho apoštolskou službu. Pavel na tato obvinění reaguje energickou obranou: Bůh, který v Kristu řekl „ano“ ke všem zaslíbením, jej pomazal (tj. pověřil) ke kázání evangelia pohanům a toto povolání potvrdil svou pečetí, když Korintským skrze Pavlovu službu udělil svého Ducha (viz 3:3; sr. 1K 9:2; Ga 3:5; Ef 4:30) jako záruku spásy (viz 5:5; Ef 1:13–14).
1:19 Silvanus: Jinak též Silas, jeden z kazatelů v antiochijské církvi a Pavlův spolupracovník (viz Sk 15:22,27,32; 1Te 1:1; 2Te 1:1; 1Pt 5:12).
1:23 – 2:4 Pavel nyní Korintským zdůvodňuje změnu svých plánů (viz pozn. u 1:12 – 2:11). Přísahá (Bůh je mi svědek, sr. 1S 12:5; Jr 42:5), že je dosud nenavštívil jen z ohledu k nim – aby je nemusel tváří v tvář přísně kárat, jako to učinil v předchozím „zarmouceném dopisu“ (viz úvod, „Datování a důvod sepsání“, s. xx).
1:24 panovat nad vaší vírou: Viz 11:20–21 (sr. Ez 34:4; Mt 20:25–26; 1Pt 5:3).
2:1 znovu nepřijdu: Pavel se pokusil vyřešit rostoucí napětí mezi ním a korintskou církví osobní návštěvou, při které
1:14
2K 5:12
Fp 2:16
1:15
Ř 1:11–13
1:16
Sk 19:21
1K 16:5–6
1:17 2K 5:16
1:19
Sk 18:5
Žd 13:8
1:20
Ř 15:8–9
Zj 3:14 1:21
1J 2:20,27 1:22 2K 5:5
Ef 1:13–14; 4:30 1:23
1K 4:21
1:24 1K 15:1
2:1 1K 4:21
2K 12:21
2:2
2K 7:8
2:4
2K 2:9; 7:8,12
2:5
1K 5:1–2
2K 7:11
by se svým kritikům postavil (1K 4:18–21). Kniha Skutků ji nezaznamenává, zjevně se však odehrála během Pavlova tříletého působení v Efesu (Sk 19:8–22). Konfrontace, k níž tehdy v Korintu došlo, byla pro Pavla natolik bolestná, že další návštěvu církve raději odložil. • se zármutkem: Řec. termín lypé označuje nejen zármutek (viz 7:10; J 16:6), ale obecněji též duševní muka, úzkost, tíseň (viz 9:7; L 22:45; J 16:20–22; Žd 12:11). Toto slovo a odvozené sloveso se v 2:1–7 vyskytuje hned sedmkrát. 2:3–4 Po bolestné návštěvě (2:1) Pavel napsal Korintským dopis s velikou úzkostí, sevřeným srdcem a s mnoha slzami (sr. 11:27–29; Sk 20:19). Tento „zarmoucený list“ se nám nedochoval, splnil však svůj účel, neboť Korintské přiměl k pokání a nápravě (viz 7:8–12). • lásku, kterou k vám přetékám: Pavel byl obviňován pro nedostatek lásky, jeho napomínání Korintských ale pramenilo pouze z vroucí (a často neopětované) náklonnosti a zájmu o jejich duchovní prospěch (viz 11:11; 12:15 a pozn. u 1K 16:24).
2:5–11 Během zmíněné návštěvy někdo, patrně jeden z vůdčích korintských kritiků, Pavla veřejně ponížil (resp. zarmoutil, urazil – viz pozn. u 2:1) a Pavel se zjevně vrátil do Efesu s nepořízenou. Když následně do Korintu dorazil Pavlův „zarmoucený dopis“, většina církevní obce činila pokání (viz 7:8–12) a vůdce vzpoury proti Pavlovi potrestala. Nyní však apoštol Korintské žádá, aby kajícnému viníkovi již odpustili.
2:7
Ga 6:1
Ef 4:32
2:11
2K 4:4
1Pt 5:8
2:12
Sk 14:27
2K 4:3
2:13
2K 7:5–6
2:15
1K 1:18
Ef 1:13
2:16
L 2:34
2K 3:5–6
2:17
2K 1:12; 12:19
3:1
Sk 18:27
2K 5:12; 10:12
3:2
1K 9:2
3:3
Ex 24:12; 31:18; 32:15–16
Př 3:3
Jr 31:33 Ez 36:26
7 Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem. 8 Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete.
9 Psal jsem vám totiž proto, abych vás vyzkoušel a poznal, zda jste ve všem poslušní. 10 Komu vy odpouštíte, tomu odpouštím i já. Stejně tak já, když jsem někomu odpustil, udělal jsem to před Kristovou tváří kvůli vám.
11 Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.
Povaha apoštolské služby (2:12 – 7:16)
Kristova vůně
12 Když jsem přišel s Kristovým evangeliem do Troady, měl jsem tam od Pána otevřené dveře, 13 ale v duchu jsem neměl klid, protože jsem tam nenašel svého bratra Tita. Proto jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie. 14 Ale díky Bohu, který nás stále vodí v Kristově vítězném průvodu a všude skrze nás šíří vůni svého poznání! 15 Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou. 16 Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý? 17 My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření.
Duch a litera 3 Začínáme se opět chválit? Myslíte, že potřebujeme doporučující listy k vám nebo od vás tak jako někteří? 2 Vy jste náš list napsaný v našich srdcích, list, který všichni mohou znát a číst. 3 Je přece zjevné, že jste Kristův
2:6 trest: Nejspíše míněna dočasná exkomunikace z církevního společenství (sr. 1K 5:2,5,13; viz pozn u 1Tm 1:20). 2:7 odpusťte: Místo, aby se Pavel svému protivníkovi mstil, názorně předvádí podstatu křesťanské zvěsti o odpuštění (sr. Ga 6:1; Ef 4:32; Ko 3:13; viz Mt 6:12–15; 18:15–35). • přílišným zármutkem: Viz 2K 7:10. 2:11 oklamat satanem: Sr. 11:3,14; Ef 6:11–12; Jk 4:7; 1Pt 5:8. Hebr. slovo satan znamená odpůrce, žalobce (viz článek „Satan“ u Jb 1:6–2:7), řec. ekvivalent diabolos se překládá jako pomlouvač. Kniha Zjevení jej označuje za žalobce našich bratří (Zj 12:9–10), jeho úmysly tedy spočívají hlavně v narušování lásky, jednoty a odpuštění mezi Božími dětmi (sr. Ga 5:15; Žd 12:15; Jk 3:14–15).
2:12–17 Pavel končí obhajobu změny svých cestovních plánů (1:12 – 2:11) a popisem návštěvy Troady a Makedonie přesouvá pozornost od minulosti k hlavnímu tématu listu.
2:12–13 Po pozdvižení v Efesu (viz pozn. u 1:8–11) se Pavel přesunul na sever do přístavního města Troas (Sk 20:1–6). Netrpělivě očekával příchod Tita (viz článek „Titus“ u 1Tt 1:4, s. xx) se zprávami, jak Korintští zareagovali na jeho zarmoucený dopis (2:4). Když ho zde ale nenašel, vydal se mu naproti do Makedonie. Na zmínku o Makedonii a Titovi Pavel znovu navazuje až v 7:5, po obšírném pojednání o povaze apoštolské služby.
2:12 otevřené dveře: Tj. příležitost zvěstovat evangelium (sr. 1K 16:9; Sk 14:27; Ko 4:3; Zj 3:8).
2:13 neměl klid: Pavel si dělal velké starosti o to, jak byl jeho dopis Korintskými přijat (viz 7:5–7; sr. 11:28–29).
2:14–16 v Kristově vítězném průvodu: Metafora odkazuje na římské triumfální přehlídky po vyhraných bitvách. Bůh tu figuruje jako svrchovaný vládce, Kristus jako vítězný generál v čele průvodu a Pavel jako jeho dobrovolný „zajatec“ (sr. 1K 4:9; Ef 4:8). • vůni svého poznání: Podél trasy triumfál-
ního průvodu bylo na počest vítězného generála rozhazováno vonné kadidlo. Vítající obyvatelé je vnímali jeho líbeznou vůni … k životu, zatímco pro zajaté nepřátele mířící do arény vstříc popravě, byla smrtelnou vůní ke smrti (sr. 1K 1:18–19; Mk 16:15–16; J 3:16–21). • Kdo je … způsobilý? Rétorická otázka předpokládá odpověď: „Nikdo“. Z vlastních sil je nemožné sloužit evangeliu, ale tato způsobilost je dar od Boha (viz pozn. u 3:5–6). 2:17 nekupčíme s Božím slovem: Sloveso kapéleuó (dosl. prodávat jako podomní obchodník, odtud šejdíř ) se v NZ vyskytuje jen zde v narážce na kazatele, kteří si nechávali za vyučování platit na způsob komerčních antických řečníků (viz 2K 11:7–15; 12:13–15). Pavel naproti tomu nechtěl evangeliu klást žádné překážky (viz 6:3), a tak nesl náklady své služby sám (viz 1K 4:11–13; 9:18–23).
• z upřímných pohnutek: Viz 1:12; 4:2.
3:1–6 Pavel zakládá obhajobu svého apoštolství nikoli na lidském doporučení, ale na působení Ducha, který skrze jeho službu přinesl zjevné ovoce: nový život Korintských v Kristu.
3:1 Začínáme…? Myslíte…? Obě rétorické otázky předpokládají zápornou odpověď. Pavel jako Kristův apoštol (viz pozn. u 1:1) nemá v úmyslu se sám chválit (sr. 4:2; 5:12; 10:12–18; 12:11), ani nepotřebuje doporučující listy od lidských autorit (viz 1K 16:3; sr. Sk 18:27; Ř 16:1).
3:2–3 Vy jste náš list: Pavlovi korintští kritici se dožadovali formálního potvrzení jeho apoštolství. Pavel jim připomíná, že důkazem autenticity jeho povolání jsou ve skutečnosti oni sami, kteří jeho službou poznali Krista (viz 1K 9:1–2). • na kamenných deskách: Odkaz na Boží zákon vydaný Izraeli skrze Mojžíše (viz Ex 31:18; 34:1–4; 1Kr 8:9). • na deskách lidských srdcí: Odkaz na zaslíbenou novou smlouvu, podle níž Boží duch promění nitro člověka (viz Jr 31:33; Ez 11:19–20; 36:26–27; sr. Ga 5:22–23).
list vzniklý naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí.
4 A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu: 5 Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha, 6 který nás učinil způsobilými služebníky Nové smlouvy – ne litery, ale Ducha. Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.
Sláva nové smlouvy
7 Litera tesaná do kamene měla svou slávu. Ta se zračila v Mojžíšově tváři, na niž synové Izraele kvůli té pomíjející slávě nemohli ani pohlédnout. Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti, 8 oč slavnější je služba Ducha!
9 Jestliže služba vedoucí k odsouzení měla svou slávu, služba spravedlnosti má slávu nesrovnatelně větší! 10 To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo. 11 Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!
12 Právě díky této naději jsme tak směle otevření, 13 ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo
Nová smlouva (3:7–18)
2K 4:4–6; Gn 9:1–17; 12:1–9; 15:1–21; Ex 32–34; 2S 7:5–16; Iz 59:20–21; 65:17–25; Jr 31:31–34; Mt 26:26–29; L 22:17–20; 1K 11:23–26; Žd 7:18–22; 8:6–13; 9:11–28; 10:11–22; 12:18–24
3:5 1K 15:10
2K 2:16
3:6
Jr 31:31
L 22:20
J 6:63
Ř 2:27; 7:6; 8:2
Ga 3:10
Žd 8:8–13
3:7
Ex 34:29–35
2K 4:17
3:9
Dt 27:26 Ř 1:17; 3:21
3:10–11
Ex 34:29–30
J 17:10,22 3:13
Ex 34:33–35
Pavel chápe Kristovu novou smlouvu (1K 11:25) jako naplnění a překonání staré Boží smlouvy s Izraelem (Jr 31:31–34). Aby ilustroval kontrast mezi oběma smlouvami (sr. 3:3,6), poukazuje na příběh o izraelském uctívání zlatého telete a následném obnovení Hospodinovy smlouvy a novém vydání Zákona (Ex 32–34). Odkazuje také na vyprávění o stvoření (Gn 1:2–3; sr. J 1:4–5) a vysvětluje, že tentýž Stvořitel nyní koná nové stvoření v Kristu (4:6; 5:17), který věřícím zjevuje Boží povahu a slávu.
Podle nové smlouvy je Bůh jakožto Otec Ježíše Krista (1:3) také Otcem všech, kdo patří Kristu (sr. J 20:17). Všechna svá starozákonní zaslíbení naplnil v Mesiáši Ježíši (1:19–20) a do své rodiny teď povolává věřící muže i ženy (6:18), kterým jakožto milující otec přináší útěchu a potěšení ve všech současných souženích (1:6–7).
Bůh v Kristu dosáhl smíření se světem (5:17–21). Ježíš Kristus se ztotožnil s hříšným lidstvem (8:9) a přinesl mu spásu a spravedlnost, aby obnovil porušený vztah mezi Bohem a jeho stvořením.
Nové stvoření v Kristu se netýká jen současného života, ale zahrnuje i vzkříšení k věčnému životu, při němž budou smrtelná těla věřících proměněna v těla oslavená (1K 15:42–57). Tuto křesťanskou naději Pavel reflektuje v 5:1–10.
Pavel vedle Boha Otce a Syna vyzdvihuje také osobu Ducha svatého (viz 13:13). Je to právě Duch, kdo oživuje věřící (3:3,6), aby je osvobozoval a proměňoval ke Kristovu obrazu (3:17–18). Boží Duch vylitý do srdcí Kristových následovníků (sr. Ř 5:5) je zárukou, že započaté nové stvoření bude dokonáno ve věčnosti (1:22; 5:5).
3:5–6 naše způsobilost je z Boha: Stejně jako u Mojžíše (viz Ex 3:11–12; 4:10–12), ani Pavlova způsobilost (tj. kompetence, kvalifikace) ke službě nespočívala v jeho vlastních schopnostech nebo kvalitách (viz 4:5; 1K 2:3–5; 15:10; sr. J 15:5). • služebníky Nové smlouvy: Viz Jr 31:31–34 (sr. L 22:20; 1K 11:25). • ne litery, ale Ducha: Pavel znovu zdůrazňuje kontrast mezi Mojžíšovým zákonem, jehož požadavky člověka vposledku zabíjí (viz Ř 7:6–13), a Novou smlouvou, na jejímž základě Duch naopak oživuje (viz 3:3; sr. Ř 2:29; 8:1–4; Ga 2:19–20). 3:7–11 Pavel odkazuje na příběh o vydání Zákona (viz Ex 32–34), aby porovnal Boží slávu zjevenou v Mojžíšově službě s mnohem slavnější službou Ducha v rámci Nové smlouvy. Zatímco sláva Staré smlouvy, jež se odrážela v Mojžíšově tváři (Ex 33:18,22; 34:29–35),
byla pomíjející, sláva zjevená v Kristu (viz J 1:14,17) a v jeho Nové smlouvě zůstává navěky (viz Žd 8:6–13; 13:20–21).
3:12–16 zakrýval tvář rouškou: Pavel kreativně rozvíjí detail ze závěru uvedeného vyprávění (Ex 34:33–35), aby zdůraznil rozdíl mezi Mojžíšem a služebníky Nové smlouvy, kteří nic nezakrývají, ale jsou směle otevření (řec. termín parrhésia zahrnuje svobodnou upřímnost, otevřenost a smělost, zejm. ve veřejném projevu (viz 7:4; sr. Mk 8:32; J 7:26; 11:14; 18:20; Sk 4:13,29,31; Ef 6:19).
• Jejich myšlení se … zatvrdilo: Viz Ex 32:9; 33:3,5; 34:9. Pavel vysvětluje, proč většina Židů dosud novou smlouvu Mesiáše Ježíše nepřijala: obrazně řečeno jim dosud na srdci leží rouška (viz Ř 9–10; sr. Dt 29:3; Iz 6:9–10; 29:10; L 8:10).