7:1–2
Gn 14:17–20
7:3
Ž 110:4
7:4
Gn 14:20
7:5
Nu 18:21,26
7:6
Ř 4:13
7:7
Gn 14:19
7:8
Žd 5:6; 6:20
7:11
Ž 110:4
Žd 5:6; 7:17
Vznešenost Melchisedecha
Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání 2 a Abraham mu ze všeho oddělil desátek. Jeho jméno se v první řadě vykládá jako „Král spravedlnosti“, dále je to také král Sálemu, což znamená „král pokoje“. 3 Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.
4 Považte, jak vznešený musel být, když mu sám praotec Abraham dal desátek z kořisti! 5 Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder. 6 Melchisedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha! 7 Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího. 8 Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije. 9 Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá, 10 neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
Lepší kněžství 11 Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova
7:1–28 Po vsuvce s výzvami k duchovnímu růstu a vytrvalosti (viz pozn. u 5:11–6:12) se autor vrací k tématu Ježíšova velekněžství „podle řádu Melchisedechova“ (viz 4:14–5:10). Tato postava je v Bibli mimo list Žd zmíněna jen krátce v Gn 14:17–20 a Ž 110:4, ale dobová židovská tradice o něm spekulovala např. jako o eschatologickém soudci a vykupiteli (kumránský spis 11QMelch) nebo jako o ztělesnění božského Logu (Filón Alexandrijský). Autor Žd zde ovšem rozvíjí zcela unikátní teologii Melchisedechova věčného, neáronského kněžství jako předobrazu Krista. 7:1–10 Výklad krátkého příběhu v Gn 14:17–20 ukazuje na Melchisedechovo mimořádné postavení, jež převyšuje i vznešenost levitského kněžství.
7:1 král Sálemu: Viz pozn. u Gn 14:18; míněn pozdější Jeruzalém (viz Ž 76:3), v Abramově době kanaánské město Jebus (viz Gn 15:21; Sd 19:10; 1Le 11:4–5). • Nejvyššího Boha: Hebr. El Eljon –kanaánský a izraelský titul pro nejvyšší božstvo. Oproti pozdější praxi v izraelském království (viz 1S 13:8–14) Melchisedech zastával úřad krále i kněze, a předjímal tak mesiášskou roli (viz Ž 110:4; Za 6:13). • vítězství nad králi: Míněno Abramovo tažení v Gn 14:1–17. • požehnání: Viz Gn 14:19–20a. 7:2 oddělil desátek: Viz Gn 14:20b. Tento úkon předjímá pozdější ustanovení Zákona (Lv 27:30–32; Nu 18:21–32) a stává se klíčem k autorově argumentaci v 7:4–10. • král Spravedlnosti: Výklad Melchisedechova jména z hebr. melech (král) a cedek (spravedlnost). • král Pokoje: Místní název Šálem je spojen s hebr. šalom (pokoj, blaho). Symbolický význam jmen se běžně odvozoval z etymologických souvislostí nebo i jen z fonetické podobnosti (viz např. Gn 4:1; 5:29; 17:5; 32:29).
7:3 bez otce, bez matky, bez rodokmenu: Absence genealogických údajů o Melchisedechovi je vykládána jako symbol věčnosti. Pro levitské kněžství však byla rodová linie zásadní (viz 1Le 23–24; Ezd 2:61–63; Neh 7:63–65).
• bez narození a úmrtí: Dosl. bez počátku dní a konce života. • podoben: Řec. složený výraz ap-homoioó (v NZ jen zde) vyjadřuje podobnost, nikoli totožnost. Melchisedech
je symbolickým předobrazem Krista, nikoli jeho starozákonní inkarnací. • zůstává knězem navždycky: V protikladu k levitům, jejichž kněžství končilo jejich úmrtím (viz 7:8,23).
7:4–10 Autor opět argumentuje rabínskou metodou kal vachomer („od lehčího k těžšímu“, viz pozn. u 2:1–4).
Pokud Melchisedech převyšoval Abrahama (7:4–7), a tedy i levitské kněze jakožto jeho potomky (7:9–10), tím spíše je převyšuje Kristus, dokonalý kněz podle Melchisedechova řádu (7:11–28).
7:4 praotec: Řec. patriarchés („otec-zakladatel“; v NZ jen zde, Sk 2:29 a 7:8–9); sr. propatór („prapředek“; Ř 4:1).
7:5 oprávnění přijímat desátky: Viz Nu 18:21–24; Dt 14:22–29. • z Abrahamových beder: V semitském idiomu bedra symbolizují mužskou plodnost a původ potomstva (viz Gn 35:11; 46:26; Ex 1:5; 2S 7:12).
7:6–7 který měl zaslíbení: Tj. Abrahamovi (viz Gn 12:2–3 a pozn. u Ř 4:13). • od většího: Tj. od vyššího, významnějšího, např. od otce, kněze, proroka či krále (viz Gn 27:26–29; Nu 6:22–27; Dt 33:1; 2S 6:18 a článek „Požehnání“ u Gn 48:8–20, s. xx).
7:8 zde … tam: Protiklad mezi levitským kultem a vyprávěním o Melchisedechovi. • se tvrdí, že žije: Mlčení Písma o Melchisedechově smrti autor předkládá jako doklad o jeho nesmrtelnosti (tzv. argumentum e silentio).
7:9–10 dalo by se dokonce říci: Řec. hós epos eipein; rétorický obrat pro výrok, který nemá být brán doslovně.
• byl … v bedrech: Viz pozn. u 7:5.
7:11–28 Pasáž tvoří vrchol celého výkladu o Kristově kněžství. Autor ukazuje potřebu změny dosavadního kněžství a Zákona (7:11–14), představuje Krista jako lepšího kněze a prostředníka lepší smlouvy (7:15–22) a svůj argument shrnuje zdůrazněním Kristovy nesmrtelnosti, dokonalosti a svatosti (7:23–28).
7:11 k dokonalosti: Řec. teleiósis (dosl. „dospění k cíli“), viz pozn. u 5:9. Levitské kněžství nedokázalo dovést Boží lid k naplnění jeho záměru, protože ustanovení Zákona neměla vliv na lidské nitro (viz 7:19; 9:9; 10:1). • podle
řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? 12 Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona. 13 Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil. 14 Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.
15 Je tedy nade všechnu pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi, 16 ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života. 17 Jak dosvědčuje Písmo:
„Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“
18 Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné 19 (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.
20 A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy, 21 on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno:
„Hospodin přísahal a nebude litovat: Jsi knězem navěky.“
22 A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.
23 A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu, 24 ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky. 25 Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
26 Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa. 27 Nemusí jako
Melchisedechova řádu: Další citace Ž 110:4 (sr. 5:6; 6:20; 7:17). • podle Áronova řádu: Tj. v rámci dědičného levitského kněžství (viz Ex 28–29; Nu 16–18).
7:12 změna zákona: Kristovo kněžství není v souladu s ustanovením Zákona (Ex 28:1; 29:9), a tak signalizuje změnu celého mojžíšského systému (viz Ř 10:4; Ga 3:24–25; Ef 2:15).
7:13–14 k jinému pokolení: Ježíš pocházel z Davidova královského rodu v rámci pokolení Judy (Mt 1:2–3; L 3:33; Zj 5:5), nikoli z kněžského pokolení Leviho. 7:15–17 podobný: Řec. kata homoiotéta („podle podoby“; v NZ jen zde a 4:15). Kristus se jako věčný a neáronský kněz analogicky „podobá“ Melchisedechovi, není s ním však totožný (viz pozn. u 7:3). • nesmrtelného života: Nesmrtelnost, která je u Melchisedecha jen naznačena (viz 7:8), je u Krista dosvědčena jeho vzkříšením (viz Ř 1:4; 2Tm 1:10; Zj 1:18). • 7:17 „Jsi knězem navěky…“: Klíčová fráze ze Ž 110:4 tvoří páteř celé argumentace (viz 5:6,10; 6:20; 7:11,21).
7:18–19 Tím se ruší: Dosl. „nastává zrušení“. Řec. athetésis (v NZ jen zde a 9:26) je právní termín pro anulování, vymazání. Mojžíšův kněžský řád tedy není jen doplněn, ale zcela nahrazen. • nedostatečné a neužitečné: Viz 9:9; 10:11; sr. Ř 8:3; Ga 4:9. • k dokonalosti: Viz pozn. u 7:11. • něco lepšího: Řec. výraz kreittón („lepší, hodnotnější, významnější“) se v listu objevuje celkem 13× a vyjadřuje jeho hlavní tezi: Kristus zcela převyšuje všechny starozákonní instituce (viz 1:4; 6:9; 7:7,19,22; 8:6[2×]; 9:23; 10:34; 11:16,35,40; 12:24). • přibližuje k Bohu: Cílem kněžské služby je zprostředkování přístupu k Bohu – další z hlavních motivů listu (viz 4:16; 10:19–22).
7:14
Gn 49:10
Iz 11:1
Mt 1:3; 2:6
L 3:33 Ř 1:3
Zj 5:5
7:17 Ž 110:4
Žd 5:6; 6:20
7:18 Ř 8:3
7:19
Ř 3:20 Žd 9:9; 10:19–22 1Pt 1:3
7:21 Ž 110:4
Žd 5:6; 6:20; 7:17
7:22
Žd 8:6; 12:24
7:24
Iz 9:5–6
Zj 1:18
7:25
Ř 8:34 1J 2:1
7:26
2K 5:21
Žd 4:14; 8:1
7:27
Lv 9:7; 16:6,11,15
Ef 5:2
Žd 9:12
7:20–21 ne bez přísahy: Další argument pro Kristovu nadřazenost – jeho kněžství je potvrzeno Boží přísahou, na rozdíl od levitského. • „Hospodin přísahal…“: Znovu opakovaná citace Ž 110:4 zdůrazňuje neodvolatelnost Božího rozhodnutí.
7:22 ručitelem: Řec. termín engyos (v NZ jen zde; příbuzné výrazy v LXX např. Př 6:1; 17:18; Sir 29:15) označuje v právním nebo finančním kontextu garanta, ručitele nebo záruku smlouvy, závazku, půjčky apod.
• lepší smlouvy: Nová smlouva (viz 8:6–13; 9:15; 12:24; sr. Jr 31:31–34) není jako ta stará podmíněna lidskou věrností, ale je založena na Božím jednání skrze Krista (viz Mt 26:28; 1K 11:25; 2K 3:6).
7:23–24 A dále: Autor přidává ještě další argument (sr. 7:20).
• jim smrt bránila: Smrtelnost levitských kněží dokládá omezenost jejich služby. • trvalé: Řec. termín aparabatos (dosl. „nepřekročitelné“, tj. neměnné; v NZ jen zde) označuje v dobových právních textech nepřevoditelné vlastnictví nebo nezrušitelný nárok. • žije navěky: Viz 7:16 (sr. Ř 6:9).
7:25 dokonale spasit: Tj. zajistit úplnou (řec. pantelés, v NZ jen zde a L 13:11) a definitivní spásu (viz 5:9; 9:12).
• přistupují k Bohu: Viz pozn. u 7:19 (sr. J 14:6; 1Tm 2:5).
• aby se za ně přimlouval: Odkaz na Kristovu kněžskou službu ve prospěch věřících (viz 9:24; Ř 8:34; 1J 2:1; sr. L 22:32; J 17:9,20).
7:26 takového velekněze: Kristovu službu charakterizuje nejen jedinečná empatie s věřícími (viz pozn. u 2:18), ale naprostá svatost (sr. 4:15), kontrastující s nedokonalostí levitských kněží (viz 5:2–3; 9:7). • oddělený od hříšníků: Míněno Kristovo vyvýšení do Boží přítomnosti nad sama nebesa (viz 1:3; 8:1; 9:24; sr. Ef 1:20–21; Fp 2:9–10),
7:28
Žd 2:10; 5:1–2
8:1
Žd 1:3; 2:17; 4:14; 6:20; 7:26; 9:11
8:2
Žd 8:6; 9:11
8:3
Žd 5:1
8:5
Ex 25:40; 26:30
Ko 2:17
Žd 9:23
1Pt 5:3
8:6
Žd 7:22; 9:15,21; 12:24
8:7
Žd 7:11
8:8–12
Jr 31:31–34
tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe. 28 Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.
Syn přináší lepší smlouvu (8:1–10:39)
Lepší smlouva
8To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Božího majestátu v nebesích. 2 On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.
3 Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat. 4 Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona, 5 čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře.“
6 Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. 7 Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. 8 Bůh ale svůj lid kárá, když říká:
„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy.
9 Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta. Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi, a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin.
nikoli odstup od chybujícího lidstva (viz 4:15; sr. Mt 9:10–13; 11:19; L 15:1–2).
7:27 za své vlastní hříchy: Viz Lv 16:6,11. • jednou provždy: Řec. ep-hapax, „najednou, jednorázově“ (viz 9:12; 10:10; sr. Ř 6:10). • sám sebe: Viz 9:14; 10:10; Ga 2:20; Ef 5:2,25.
7:28 mají své slabosti: Motiv kněžské nedostatečnosti a hříšnosti se objevuje už na začátku výkladu o Kristově kněžství (viz 5:1–3). Toto literární zarámování (inclusio) dává vyniknout kontrastu s Kristem, který je naopak dokonalý (tj. „plně způsobilý“, viz pozn. u 5:9) navěky 8:1–10:18 Na výklad o Kristově novém a lepším velekněžství (5:1–7:28) navazuje výklad o nové a lepší smlouvě, založené na jeho vlastní dokonalé oběti (8:1–10:18).
8:1–2 o čem tu mluvíme: První dva verše shrnují dosavadní argumentaci o Ježíšově velekněžství (viz 5:1–10; 7:1–28) a tvoří přechod k tématu bohoslužby a oběti.
• té pravé svatyně: Oproti pozemské svatyni, kde sloužili levité, Ježíš koná svou službu v samotné Boží přítomnosti (viz 8:5; 9:11,24; 10:12). • nepostavil člověk: Viz Ex 25:9,40; sr. Sk 7:48–49; 17:24; Žd 11:10.
8:3–4 přinášet dary a oběti: Viz 5:1. • nemohl být knězem: Viz 7:13–14. • podle Zákona: Viz Ex 29:38–42; Lv 1–7; Nu 28–29.
8:5 obrazu a stínu: V židovské tradici existovala představa nebeského prototypu svatyně, založená na Božím pokynu Mojžíšovi, aby vše udělal podle vzoru, který mu byl ukázán na Sinaji (viz Ex 25:40; 26:30; sr. Sk 7:44; Zj 21:2). Autor zde zároveň může oslovovat vzdělanou část svého publika
jazykem blízkým platónskému myšlení (svět idejí vs. svět stínů), sr. 9:11,23–24.
8:6 prostředníkem: Řec. termín mesités (dosl. „ten, kdo stojí mezi“; v NZ jen zde, 9:15; 12:24 a Ga 3:19–20) v právním kontextu označoval mediátora či zprostředkovatele mezi stranami jednání. Kristus takto zprostředkuje obnovu vztahu mezi Bohem a člověkem (viz 1Tm 2:5; sr. Jb 9:33). • lepší smlouvy: Viz pozn. u 7:22 a článek „Nová smlouva“, s. xx). • lepších zaslíbeních: Viz 8:10–12 (sr. 1K 2:9; 1Tm 4:8; 2Pt 1:3–4; 1J 3:2).
8:7–13 Citace Jr 31:31–34 jako prorockého základu nové smlouvy. Autor ji klade do kontrastu se starou a připravuje půdu pro svou argumentaci v 9:1–10:18.
8:7 První smlouvě: Tj. té zprostředkované Mojžíšem na Sinaji (Ex 19:5–8; 24:7–8; Dt 4:13; 5:2–3). • co vytknout: Tato smlouva nedokázala naplnit Boží záměr, neboť její tělesná pravidla byla nedostatečná k vnitřní proměně člověka (viz 7:18–19).
8:8 svůj lid kárá: Božím motivem k ustanovení nové smlouvy byla neschopnost Izraele dodržet podmínky sinajské smlouvy (viz Jr 31:32; sr. Dt 29:24–28; 2Kr 17:7–23; Ez 16; 20; 23).
8:9 vzal za ruku: Obraz Boží péče při vyvedení Izraele z Egypta (viz Ex 12:51; 13:3,21–22; 14:19–31; Dt 1:31; sr. Iz 63:11–14; Oz 11:1–4). • smlouvu nedodrželi: Viz 3:7–19; Nu 14; Dt 9. • odvrátil jsem se: Součástí sinajské smlouvy bylo varování: pokud ji Izraelité poruší, Bůh se od nich odvrátí a přenechá je následkům jejich nevěrnosti (viz Lv 26:14–45; Dt 28:15–68; 31:16–17).
10 Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli a napíšu jim je na srdce.
Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem.
11 Jeden už nebude druhého poučovat, každý už nebude bratra nabádat: ,Poznej Hospodina!‘ Všichni, od nejmenšího až po největšího z nich, mne totiž budou znát.
12 Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“
13 Když tedy Bůh mluví o „nové smlouvě“, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.
Lepší bohoslužba 9 Ta první smlouva měla svá pravidla bohoslužby a také svatyni, ovšem pozemskou. 2 Byl vztyčen stánek, v jehož první části, zvané svatyně, byl svícen, stůl a chleby předložení. 3 Za oponou pak byla druhá část, zvaná
Nová smlouva (8:7–13)
Žd 7:22; 8:6; 12:24
Ez 37:1–14
Jr 31:31–34
Mt 5:17–20; 26:27–28
2K 3:1–18
8:10
Žd 10:16
8:11
J 6:45
8:12 Žd 10:17
8:13 Žd 12:24
9:1
Ex 25:8
9:2
Ex 25:23–40; 26:1–30 Lv 24:5
Smlouva zakládá závazný vztah dvou (či více) stran. Biblický Bůh je Bohem smluv – buduje vztahy s lidmi. Uzavřel smlouvu s Noemem a jeho rodinou (Gn 6:18; 9:9) a později se všemi tvory na zemi (Gn 9:11–17). Uzavřel smlouvu s Abrahamem a zaslíbil mu zemi Kanaán a nesčetné potomstvo (Gn 15:18; 17:2–21). Na hoře Sinaj pak tuto smlouvu zopakoval a rozšířil na celý izraelský národ (Ex 19–20). Slíbil mu, že bude jeho Bohem, a vyzval ho k poslušnosti. Tato smlouva byla často porušena a Boží lid nedostál svým závazkům (viz Ex 32; Jr 11:10; 34:18; Mal 2:8). Bůh rovněž uzavřel smlouvu králem Davidem, že jeho potomci budou kralovat navěky (2S 7:9–16).
Starý zákon zmiňuje i novou smlouvu, kterou Bůh uzavře se svým lidem (Jr 31:31–34). Podle této smlouvy budou všichni lidé znát Boha. Boží zákon bude v jejich nitru, protože budou mít Božího Ducha (Ez 37:1–14; 2K 3:1–18), a jejich hříchy jim budou jednou provždy odpuštěny (8:7–12). Svou obětí na kříži ustanovil Ježíš novou smlouvu mezi Bohem a těmi, kdo ji vírou přijmou. Ježíš je ručitelem i prostředníkem této smlouvy založené na nezpochybnitelných Božích zaslíbeních (7:22; 8:6; 12:24). Bůh tak povolává všechny lidi do smluvního vztahu se sebou samotným.
8:10 do jejich mysli a… na srdce: Už stará smlouva sice apelovala na „srdce“ Izraelitů (viz Dt 6:6; 11:18; 32:46), to však zůstávalo zatvrzelé a nevěrné (viz 3:10; 4:2). Nová smlouva proto slibuje hlubší vnitřní proměnu (sr. Ez 36:26–27).
8:11 Všichni … mne … budou znát: Zatímco sinajská smlouva předpokládala, že poznání Boha se bude předávat uvnitř komunity (viz Dt 6:7–9,20–25), nová přináší jeho osobní a přímé poznání každému věřícímu (sr. Iz 54:13; J 1:18; 6:45; 17:3).
8:12 na jejich hříchy nevzpomenu: Vrcholným zaslíbením nové smlouvy je trvalé odpuštění hříchů (viz Ž 103:12; Iz 43:25; Jr 31:34; Mi 7:18–19). Zatímco levitské oběti hříchy pouze připomínaly (viz 10:3), Kristova oběť je definitivně zahlazuje (viz 9:14,26; 10:17–18; 1J 1:7).
8:13 prohlašuje tu první za starou: Už samo prorocké slovní spojení „nová smlouva“ signalizuje, že dosavadní smlouva je překonaná (viz 7:18–19; sr. Mt 9:17; 2K 3:6–11).
9:1–14 Pasáž rozvíjí téma „lepší smlouvy“ (viz 7:22; 8:6) porovnáváním jednotlivých prvků bohoslužby ve starozákonní svatyni (9:1–10; viz Ex 25–31; Lv 1–10; 16) s Kristovou nynější velekněžskou službou v nebi (9:11–14; sr. 1:3; 4:14; 6:19–20; 7:26; 8:1–2; 9:24; 10:12).
9:1 první smlouva: Viz pozn. u 8:7,13. • pravidla bohoslužby: Rituální předpisy pro obětní systém, provoz svatyně a uctívání Hospodina (viz Ex 25–31; 35–40; Lv 1–7; 16; 23; Nu 28–29).
9:2 stánek: Přenosná stavba pro izraelskou bohoslužbu po vyjití z Egypta (viz Ex 25–31; 35–40); později se stala předlohou pro strukturu jeruzalémského chrámu (viz 1Le 28:11–19; 2Le 3:1–17). • svatyně: Vnější část svatostánku, hebr. kodeš („svaté [místo]“) kam kněží denně vstupovali, aby pečovali o svícen, stůl a chleby a pálili kadidlo (viz Ex 25:23–40; 26:35; 27:20–21; 30:7–8; Lv 24:1–9).
9:3 Za oponou: Posvátný předěl (hebr. paroket), oddělující nejvnitřnější prostor svatostánku (viz Ex 26:31–33;
9:3
Ex 26:31–33
9:4
Ex 16:33; 25:10–16; 30:1–6
Nu 17:23–25
Dt 10:3–5
9:5
Ex 25:17–22; 1J 2:2
9:6
Nu 18:2–6
9:7
Ex 30:10
Lv 16:2,14–15 Žd 5:2–3
9:8
J 14:6; Žd 10:19–20
9:9
Žd 5:1; 10:1–2
Mt 13:3
9:10
Lv 11:2,25; 15:8
Nu 6:3; 19:13
9:11
Žd 8:2; 10:1; 13:11
9:12
Žd 7:27
nejsvětější svatyně. 4 K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. 5 Nad truhlou byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom všem ale teď není třeba mluvit dopodrobna. 6 Od doby, kdy byl stánek vztyčen, vcházejí kněží neustále do jeho první části, kde konají bohoslužbu. 7 Do té druhé však jen jednou za rok vchází samotný velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za hříchy lidu, spáchané v nevědomosti. 8 Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně. 9 V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní. 10 Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy.
Lepší oběť 11 Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření. 12 Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení. 13 Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, 14 čím spíše krev neposkvrněného Krista,
Lv16:2; sr. Mt 27:51; Žd 6:19; 10:20). • nejsvětější svatyně: Hebr. kodeš ha-kodašim, „svatosvaté“ místo, kde přebývala Boží přítomnost (viz pozn. u 4:16; Lv 16:2).
9:4 zlatý kadidlový oltář: Podle Ex 30:6 stál ještě před oponou, tedy nikoli v nejsvětější svatyni. V Den smíření k ní ale svou funkcí nezbytně patřil (viz Lv 16:12–13).
• truhla smlouvy: Viz Ex 25:10–22; 26:33–34. • džbán s manou: Ex 16:33–34. • Áronova hůl: Nu 17:16–26.
• desky smlouvy: Ex 34:1,28; Dt 10:1–5; 2Le 5:10.
9:5 cherubové: Zlacené sochy andělských bytostí (sr. Gn 3:24) rozprostírajících křídla nad příkrovem truhly, považovaným za pozemský trůn Boží slávy (slovo „Boží“ je zde v překladu doplněno z kontextu, slovo „sláva“ je zástupným označením samotného Boha; viz pozn. u 1:3); sr. Ex 25:17–22; sr. Gn 3:24; 2Sa 6:2; 1Le 28:18; Ž 80:2; 99:1; Iz 37:16; Ez 10:1,5. • slitovnice: Hebr. kaporet (dosl. „přikrytí [viny]“); toto místo velekněz v Den smíření skrápěl krví oběti za hřích (viz Lv 16:14–15). • mluvit dopodrobna: Autor se nechce soustředit na výbavu svatyně, ale na význam Kristovy oběti (viz 9:11–10:18).
9:6 kdy byl stánek vztyčen: Viz Ex 40:1–2,17,34; Nu 7:1.• kde konají bohoslužbu: Tj. pečují o její posvátné vybavení (viz pozn. u 9:2).
9:7 jednou za rok: Tj. v Den smíření ( Jom kipur; viz Lv 16), vrchol židovského liturgického roku („sobota všech sobot“, viz Lv 23:26–32), kdy velekněz vstoupil do nejsvětější svatyně, aby očistil lid i svatostánek od všech hříchů. • ne bez krve … za sebe i za hříchy lidu: Než velekněz očistil lid, musel nejprve obětovat za své vlastní hříchy (sr. 5:3; 7:27; viz Lv 16:11–16). • v nevědomosti: Očištění se týkalo neúmyslných provinění, za něž nebyla přinesena řádná oběť během roku (viz Lv 4:2,13,22,27; Nu 15:22–31).
9:8 Duch svatý tím ukazuje: Je-li celé Písmo dílem Ducha svatého (viz 2Tm 3:16; 2Pt 1:21; sr. Sk 1:16; 28:25), mohou mít prorocký význam i kultická ustanovení Zákona (sr. L 24:27). • první stánek: Viz pozn. u 9:2. • zjevena cesta: Tj. svobodný přístup k Bohu (viz 4:16; 7:25; 10:19–22; sr.
J 14:6; Ef 3:12). • do pravé svatyně: Viz 8:2; 9:11,24 (sr. Zj 11:19; 15:5).
9:9 podobenství: Řec. termín parabolé (dosl. „položení vedle“, tj. přirovnání, obrazný výrok) se mimo evangelia (např. Mt 13; L 15) vyskytuje jen zde a v 11:19. • nemohou … očistit svědomí: Autor znovu opakuje svou tezi o nedostatečnosti starozákonních obřadů pro vnitřní proměnu člověka (viz 7:18–19; 9:13–14; 10:1–4,11,22).
9:10 tělesná pravidla: Tj. předpisy Zákona o čistotě a svatosti (viz Lv 11–15; 17–22; Nu 19; Mk 7:1–4; Ko 2:16–17,20–22). • do času nápravy: Tj. do příchodu Krista a jeho nové smlouvy (viz 7:12,18–19; 9:26; 10:9–10; Ga 3:23–25; 4:4–5).
9:11–14 Přechodová pasáž završuje kontrast mezi starou a novou bohoslužbou (9:1–10) a zároveň připravuje adresáty na následující výklad o Kristově dokonalé oběti (9:15–28).
9:11 Kristus však: Formulace zdůrazňuje kontrast oproti „první smlouvě“ (viz 9:1). • velekněz: Viz 2:17; 3:1; 4:14–5:10; 6:19–20; 7:11–28; 8:1–2. • dobra, jež mělo přijít: Tj. skutečnosti, k níž starozákonní kult jen ukazoval (viz 10:1; sr. 8:5; Ko 2:17). • dokonalejším stánkem: Tj. nebeskou svatyní (viz pozn. u 8:5).
9:12 s krví kozlů a telat: Odkaz na oběti v Den smíření (Lv 16), kdy velekněz obětoval býčka (tj. telátko) za sebe a kozla za lid (viz Lv 16:11,15). • se svou vlastní krví: Tj. jako dokonalý velekněz a zároveň oběť (viz pozn. u 7:27; sr. J 1:29; Ř 3:25). • věčné vykoupení: Krev obětí v SZ reprezentovala samotný život a sloužila tak k vykoupení lidských vin (viz Ex 12:13; Lv 17:11); Kristova krev ovšem představuje mnohem vyšší, dokonalou a věčně platnou oběť (viz Ef 1:7; Ko 1:14; 1Pt 1:18–20; Zj 5:9).
9:13 pokropení krví: Viz Lv 16:14–16. • s popelem jalovice: Popel smíchaný s vodou sloužil k rituální očistě člověka, který přišel po kontaktu s mrtvým tělem (viz Nu 19:1–22).
9:14 čím spíše…: Další užití rabínské argumentace kal va chomer (viz 2:2–3; 12:25). • očistí svědomí: Čisté svědomí není výsledkem morální bezúhonnosti ani náboženských