Parabible (2025) ukázka by Nakladatelství Biblion

Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic

Alexandr Flek

biblion 2025

Biblické úryvky jsou citovány z Bible21

Přeložil Alexandr Flek a kol.

Řecké texty jsou převzaty z Novum Testamentum Graece, 28th revised edition

Used by permission

Hebrejské texty jsou převzaty z Biblia Hebraica Stuttgartensia

Used by permission

Text © Alexandr Flek, 2018–2025

Ilustrace © Aleš Novák, 2018

Čtvrté, rozšířené vydání © BIBLION, z. s., 2025

www.parabible.cz

Sváťovi Karáskovi blahé paměti, národnímu paražalmistovi, vzácnému příteli a inspirátorovi nejen ve psaní.

Jumperovi, který žije „nebeskou revoluci“ tam, kde se potkává peklo se zemí.

Prolog Jiná liga (J 1:1–18)

Inkarnace

Svatý průšvih (Mt 1:18–25)

Najdete ho jako miminko (L 2:1–14)

Můj syn bude uprchlík (Mt 2:13–23)

Iniciace

můj kluk (Mt 3:13–17)

nápady (Mt 4:1–11)

Mise

Amnestie (L 4:14–30)

4:18–22)

Svatba v Karviné (J 2:1–11)

Před kostelem (Mk 2:23–28)

4:5–26)

Lekce

hosté (Mt 5:1–12)

Koření světa (Mt 5:13–20)

Nejde jen o vrahy (Mt 5:21–37)

Nikdo není cizí (Mt 5:38–48)

Neřešte (Mt 6:24–34)

Nejvíc (Mt 6:7–13)

Ilustrace

Miliardový dluh (Mt 18:21–35)

Výslužka (L 12:32–40)

Láďa a boháč (L 16:19–31)

Svobodná matka (L 18:1–8)

Farář a tunelář (L 18:9–14)

Samé jedničky (Mt 20:1–16)

Na max (J 10:1–10)

Terapie

Přijde někdo lepší? (Mt 11:2–11) 93

Láďo, pojď ven! (J 11:1–53) 95

Exekutor Zdeněk (L 19:1–10) 99

Deset feťáků (L 17:11–19) 101

Kdo za to může? (J 9:1–7) 103

Konfrontace

Ježíš na Hrad! (Mt 21:1–11) 107

Jaký máš mandát? (Mt 21:23–27) 109

Jasně, tati (Mt 21:28–32) 111

Jako by nebyl (Mt 21:33–40) 113

Pozvánky (Mt 21:45 – 22:14) 115

Co se tam píše? (Mt 22:15–22) 117

Bůh mrtvých (L 20:27–38) 119

To nejdůležitější (Mt 22:34–46) 121

Náměstci (Mt 23:1–12) 123

Prošlé konzervy (Mt 23:13–36) 125

Perspektiva

Nebeská infekce (L 12:49–56) 129

Kupa kamení (L 21:5–19) 131

Datum apokalypsy (Mt 24:3, 36–44) 133

Deset fanynek (Mt 25:1–10) 135

Komu se nelení (Mt 25:14–30) 137

Vzal si to osobně (Mt 25:31–45) 141

Pašije

Něco krásného (Mk 14:1–11) 145

Rozlučka (J 13:1–17) 147

Celý Táta (J 14:1–11) 149

Průvodce (J 14:15–21) 151

Dva kvéry (L 22:35–52) 153

Nářečí (Mt 26:56b–74) 157

Vox populi (J 18:28 – 19:16) 161

Za chvíli tam budem spolu (L 23:32–43) 163

Finále

Vyšší level (Mt 28:1–10) 167

Déjà vu (L 24:13–31) 169

Sáhni si (J 20:19–27) 173

Na vlastní oči (Mt 28:16–20) 175

Tady jsem! (Sk 2:1–21) 177

Apendix

Paradoslov – Jana Šrámková 185

V tom nemůžu jít (1S 17:17–40) 187

Paražalm 137 (Ž 137) 189

Jako bych to nebyl já (Ř 7:18 – 8:2) 191

Šli s ním (Mt 4:18–22) 193

Tři otčenáše (Mt 6:9–13) 195

Nebe na zemi (Mk 4:21–34) 197

Esoterička ze Sudet (Mk 7:24–30) 199

In flagranti (J 8:2–11) 201

Zbyteček mýdla (Mk 12:41–44) 203

Kdo je blízký? (L 10:25–37) 205

Kyrénský (Mk 15:21) 207

Kdybych ozdobil svůj dům (1K 13:1–13) 211

Pandemické vyznání (Ř 8:38–39) 213

Para ořech

Martin C. Putna

Proč Parabible? Inu, třeba proto, že Ježíš je také para ořech: sladké a výživné jádro, ale aby se k němu člověk dostal, musí proniknout tvrdou skořápkou. Ta skořápka, to je jazyk a styl biblických vyprávění, jejich poetika a reálie: židovské, řecké, římské, středomořské. Názvy měst a řek a hor, oděvů a rostlin. Míry a váhy. Je to všechno tak jiné než svět čtenáře jednadvacátého století. Tato jinakost může působit poeticky, okouzlovat a vést k touze dostat se k onomu jádru sladkému a výživnému – nebo také odrazovat a mást. Je vzrušujícím dobrodružstvím pronikat k onomu jádru –louskat, zápasit se skořápkou. Ale ne každý na to má dost tvrdý louskáček a šikovné ruce, tvrdou palici a trpělivost.

Proto tato Parabible. Proto toto rozlousknutí jádra, proto obalení ořechu v čokoládě a chilli – v chutích a vůních, jichž Ježíšovo židovsko-řeckořímské Středomoří neznalo.

Neúcta k tradici? Právě naopak! Pokračování v tradici, která je tak stará, jak staré je křesťanství. Ba, ještě starší. První „parabiblí“ byla totiž Septuaginta neboli první překlad hebrejské Bible do řečtiny. Už ta přináší obrovské množství posunů, chtěných i nechtěných: od parthenos čili „panny, která počne“ (Iz 7:14), po Hospodina-básníka, který na počátku doslova „zbásnil“, epoiésen, nebe a zemi (Gn 1:1).

A tak to jde dál a dál. Parabiblí jsou první křesťanské katecheze. Parabiblí je středověká biblia pauperum, Bible chudých čili Bible negramotných – těch, kteří neumějí číst a biblické příběhy si prohlížejí namalované na stěnách kostelů. Namalované pak jsou nikoliv v přesných starověkých reáliích, nýbrž v kostýmech a krajinách, které znal soudobý člověk. Parabiblí je však i opačný pokus, počínající již v renesanci a vrcholící v pseudobiblických hollywoodských filmech, tedy vizuální historizace Bible, rekonstruování rádoby autentického prostředí. I když se ty hollywoodské velkozbožnofilmy holedbají množstvím archeologů, které angažovaly ve jménu přesnosti –stejně je to celé „para“. Parabiblí v kostce, totiž v obdélníku, je i univerzální, v tisících variant znovu a znovu reprodukovaný svatý obrázek Ježíše coby modrookého blonďatého hezouna. Parabiblí je i každý překlad do moderního jazyka, který přináší zase nové posuny. Parabiblí je Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše, který sepsal barokní kapucín Martin z Kochemu a který četli prostí lidé v německých, českých a uherských zemích až do začátku dvacátého století častěji než Bibli. Parabiblí jsou lidové pašijové hry i Rybova Česká mše vánoční.

To všechno jsou příklady parabiblí naprosto vážně míněných. Ale pak jsou také parabible hravé. Parabible, které onu aktualizaci biblických reálií pojímají jako literární hru. Někdy jako hru zbožnou – někdy jako hru vědomě protináboženskou – někdy jako hru „jen“ literární či výtvarnou.

Jeden parabiblický příklad za všechny: vlámský spisovatel Felix Timmermans napsal roku 1917 román Ježíšek ve Flandřích (česky 1939). Marie je krajkářka. Když zrovna něco paličkuje, kráčí kolem pan farář a čte si v breviáři. Josef vyrábí sochu proroka Jonáše pro kostelíček. Na cestu k Alžbětě si Marie osmaží kus slaniny a vloží do chleba. Na slavnost očišťování rodičky putují Marie s Josefem do Gentu. Dojde i na kafíčko a skořicový pudink.

Proč Mariin chleba se slaninou? Protože Timmermans, vlámský regionalista, chtěl oslavit onen idylický i komický svět starých Flander, známý z obrazů Pietera Brueghela. Jeho parabible je idylická i komická. Všechno je tu „měkké“, snad až na tu křupavou slaninu.

Jiný belgický umělec, James Ensor, svou parabibli namaloval obrazem Příjezd Krista do Bruselu v roce 1889. Ensor také tvořil v dialogu s místními tradicemi, ale v docela jiném duchu. Na gigantickém plátně je Kristus skoro

neviditelný, protože většinu plochy i pozornosti zaujímá hemžení moderních měšťanů-měšťáků-masek: spokojených, pyšných, poživačných. O Krista tu nikdo nestojí. Kristus by jim komplikoval život. Ensorův Kristus tak navazuje na Krista Hieronyma Bosche – obklopeného bizarními, zlostnými, šklebícími se držkami.

Proč ale k Parabibli Saši Fleka oklikou přes Brusel? Protože parabible bývají nejrůzněji barveny a laděny. Timmermansovský model je líbezný až líbivý, útěšný až barvotiskový. Ensorovský model je naopak znepokojivý, společensky-kritický, kontrakulturní. Saša Flek je rozhodně spíš Ensor než Timmermans. Ježíš ve flekovské Parabibli je chlapík, který říká nepříjemné věci a dělá problémy. Ale přesně takový je přece Ježíš v Bibli původní! Přeslazeného hezouna z něj udělaly až některé pozdější parabible.

Něco však má parabiblista Flek přece společného i s Timmermansem: smysl pro humor. A to je v době dnešních funďáků a farizejů celkem spolehlivé poznávací znamení, že tato Parabible neslouží církevním establishmentům, nýbrž tomu, co je přesahuje.

A to je Ten, o němž Parabible vypráví.

Paraúvod

Alexandr

Flek

Když jsem před lety vedl překladatelský projekt Bible21, šlo mi tehdy o všechno jiné než o biblickou parafrázi. Cílem překladu byla co největší věrnost hebrejským, aramejským a řeckým originálům a jejich převod do současné češtiny, které by rozuměli i lidé neuvyklí archaické církevní mluvě. Projekt byl po více než patnácti letech práce dovršen, překlad vyšel o Velikonocích 2009, stal se bestsellerem roku a od té doby si našel cestu už ke dvěma stům tisícům českých čtenářů.

Dalo by se říci, úkol splněn – jenže ve mně hlodal pocit, že to není tak úplně pravda. Nezřídka jsem se setkával s reakcí: „Jazyku už rozumím, ale pořád nerozumím, o čem to je.“ Reálie, souvislosti i samotné myšlenky tisíce let starých textů z tisíce kilometrů vzdálených krajů staví současnému čtenáři do cesty často téměř nepřekonatelné překážky. Aby je člověk zdolal, musí se začít nořit do moudrých tlustých knih, navštěvovat kurzy a přednášky a kázání a postupně se stát jakýmsi insiderem, znalcem přes Bibli.

Co si ale mají počít všichni ostatní? Ta drtivá většina nezasvěcených outsiderů? Musí zůstat u toho, že Bible prostě není pro ně? Snad proto, že jsem před třiceti lety sám býval takovým outsiderem, mívám právě tyto lidi nejvíc na mysli – ať už jako překladatel, nebo kazatel. Mé biblické výklady byly zpočátku jen neumělým vysvětlováním pasáží z majestátní Bible kralické.

Po přečtení bylo posluchačům nutné přeložit, že „aj“ znamená „hle“, že „ostříhat“ je „dodržovat“, že „usnout“ je „zesnout“ (a naopak) atd. Potřeba „překládat“ mě ale neopustila, ani když jsem později kázal z novějších překladů. Vždy jsem chtěl propojovat starodávný text s dnešní realitou –a hlavně se spolu s posluchači ptát: Proč je tohle v Bibli? Co tenhle příběh nebo výrok znamená pro nás? Jak by dotyčná scéna vypadala, kdyby se neodehrála kdesi daleko a kdysi dávno, ale tady a teď? Jak by se choval a jak by mluvil Ježíš, kdyby žil dnes, mezi námi? Koho by fascinoval a koho k smrti vytáčel? Kdo by byli dnešní farizeové a kdo učedníci? A hlavně: Kým bych v těch příbězích byl já?

Těžko dnes mohu svým dětem vyprávět vtipy o Husákovi, Brežněvovi a Reaganovi. Mohu jim samozřejmě vysvětlit, kdo byl kdo, jaké byly okolnosti a proč je daný vtip legrační. Moje děti to všechno mohou i pochopit, ale smát se nebudou. Pokrčí rameny a maximálně řeknou: Hm, tak jo, tati. Starý osvědčený vtip nezafunguje, časovaná bomba pointy nevybuchne, vysvětlení se nikdo nezasměje. A právě takovým „vysvětlováním vtipů“ bývají mnohokrát naše dobře míněná a fundovaná kázání a biblické výklady. Málokdo se zasměje. Málokdo se dojme, nadchne nebo naštve. Málokdo je zasažen, pohnut nebo otřesen natolik, aby (tak jako původní adresáti stejných textů) od základu změnil své další životní směřování. Současní posluchači nebo čtenáři neřeknou Wow!, ale Hm…

Proč tedy namísto úmorného vysvětlování biblických „vtipů“ – podobenství, výroků a příběhů – nezkusit něco efektivnějšího? Daly by se ty staré příběhy vyprávět nově? Šlo by jejich pointu obléknout do dnešních reálií, aby fungovaly tak jako kdysi?

A tak tedy vznikla Parabible. Žádný autoritativní překlad, žádná náhrada původního textu, jen převyprávěné kousky z Bible. Ale taky žádná samoúčelná kratochvíle, naopak – ty řecké texty (a pár hebrejských) nejsou v knížce na ozdobu. Z nich Parabible vychází, je interpretuje a jim skládá účty. Jde tedy o dílčí, zaujatou, subjektivní, ale vážně míněnou odpověď na otázku, jak by mohl Ježíšův příběh vypadat, kdyby se odehrál dnes.

Parabible vznikala od roku 2011 nejprve v nahodilých útržcích, od podzimu 2016 jsem pak začal dávat nové parabiblické úryvky na facebook každý týden. Stránka postupně získala stovky fanoušků, kteří pod jednotlivými texty vášnivě diskutovali a nezřídka je i zpětně opravovali a vylepšovali.

A taky je sdíleli. Byla mezi nimi i řada farářů různých denominací – snad i proto, že texty se téměř pokaždé kryly s evangelijním čtením na danou neděli. Ohromilo mě, že někteří četli Parabibli z kazatelny. Někteří mi psali, že daný text znají celý život, ale teď ho konečně pochopili. Jiní se svěřili, že

Parabibli rádi čtou i jejich nevěřící partneři či přátelé, kteří Bibli doteď číst nechtěli. Asi nejvíc na mě ale zapůsobila zpráva vězeňského kaplana, za kterým po čtení z Parabible přišel jeden z odsouzených se slovy: „To bylo úplně o mně! Všechno tam ten Ježíš řek – a normálně, že tomu rozuměj i chlapi, co maj tři třídy zvláštní. Já jsem se postavil, abych to slyšel, a pak jsem brečel…“

Když se ve facebookové komunitě začaly ozývat hlasy, že by Parabible měla vyjít knižně, nepřikládal jsem tomu nejdřív váhu. Když se pak ale ozvala spisovatelka Jana Šrámková s tím, že se hlásí jako redaktorka, přestal jsem odporovat. Jana odvedla úžasný kus práce a kromě řady podnětů k vyladění textu jí vděčím taky za nadšení a povzbuzení, bez něhož bychom knížku nikdy nedali dohromady. Dalším hrdinou v pozadí je Luboš Kendra, který text trpělivě sázel a neúnavně do něj vkládal další a další úpravy. Text svými grafikami doprovodil malíř a sochař Aleš Novák, který k dílu přistoupil s porozuměním, invencí a citlivostí sobě vlastní. Nepřehlédnutelnou zásluhu má i autor vizuální podoby knihy Petr Stiegler z pražského studia Designology. Všem jmenovaným i nejmenovaným jsem vděčný nejen za skvělou profesionální spolupráci, ale i za dar našeho přátelství.

Jak to ovšem s Parabiblí dopadne, to už je na vás, drazí čtenáři. Pokud vás kniha osloví, budu moc rád. Pokud mi o tom napíšete, budu ještě radši. A pokud zjistíte, že Parabible není váš šálek kávy, sáhněte raději rovnou po Knize knih!

Ona je jiskrou všeho života.

Prolog

ΚΑΤΑ ΙΩΑΝΝΗΝ 1:1–18

1 Ἐν ἀρχῇ

2οὗτος

3πάντα

Jan 1:1–18

1Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 2To bylo na počátku u Boha.

3Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. 4V něm byl život a ten život byl světlem lidí. 5A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.

9Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na svět: 14To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

17Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše. 18Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.

Jiná liga

Na začátku byla Myšlenka a tu Myšlenku měl sám Bůh a ta Myšlenka byla Bůh; Bůh ji měl vždycky, od věků.

Tou Myšlenkou všechno začalo a bez ní nezačalo vůbec nic.

Ona je Jiskrou všeho života a Světlem na konci všech tunelů. A to Světlo dosud svítí v tmách a žádná tma ho nezdolá.

To Světlo, co září v dětských očích, jednoho dne přišlo mezi nás.

Ta Myšlenka se stala skutečností: přistěhovala se k nám do města a my jsme spatřili, jak je nádherná, jakou nevýslovnou krásu má od Boha, jak je laskavá a důvěrná!

Stala se člověkem, jedním z nás, přítelem po našem boku, který nám zas a stále znovu šeptá do ucha: Mám tě rád!

Náboženství je totiž opium lidstva a kdekdo říká: Věřte, bude líp.

Ježíš je ale úplně jiná liga.

Nepřišel se slogany ani s recepty –prostě jen ukázal, jak vypadá

Bůh.

Rychle sbalil pár nejnutnějších věcí.

Inkarnace

ΚΑΤΑ ΜΑΘΘΑΙΟΝ 1:18–25

Matouš 1:18–25

18Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého.

19Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti.

20Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“

22To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka:

23„Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi.

24Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku. 25Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.

Svatý průšvih

Vánoční příběh se odehrál takhle: Mladičká Marie si měla brát Josku

Tesaře od nich z vesnice. Už proběhly i ohlášky v místním kostele, jenže těsně před svatbou se všechno strašně zkomplikovalo. Na Marii začalo být vidět, že je v tom.

Josefovi bylo jasné, že to nemá s ním, a jako věřící člověk věděl, co je to za průšvih. Podle Bible měl tu nevěrnici zavrhnout a nechat zlynčovat.

Podle selského rozumu ji měl poslat na potrat. Obojí se mu příčilo, a tak přemýšlel, že se s Marií prostě rozejde a všem těm problémům se vyhne. Dlouho do noci si s tím lámal hlavu, až nakonec vyčerpáním usnul.

Tu noc měl divné sny. Zdálo se mu, že před ním stojí anděl a říká mu: „Josefe, teď to nechápeš, ale ve vaší rodině se narodí budoucí prezident. Nedělej si starosti, že je tvoje přítelkyně těhotná. Přijmi ji takovou, jaká je, i s tím, co v sobě má. To, co teď vypadá jako průšvih, je totiž svatý Boží plán.

Marie bude mít chlapečka a ty ho dáš zapsat do matriky jako svého syna. Budete mu říkat Ježíš – česky Záchranář – protože na něj platí dávná proroctví: On nás zachrání před našimi průšvihy.“

To je to, co měl na mysli dávný mystik Izaiáš, když psal:

Teenagerka bude těhotná a porodí chlapečka a my poznáme, že Bůh je s námi, a ne proti nám.

Vtom se Josef probudil. A konečně měl jasno. Už nebude žít podle náboženských tradic ani podle selského rozumu, ale podle svého snu. Šel za těhotnou Marií a oženil se s ní – ať si lidé říkají, co chtějí! A když po pár měsících porodila chlapečka, dal mu jméno Ježíš – Záchranář.

ΚΑΤΑ ΛΟΥΚΑΝ 2:1–14

Lukáš 2:1–14

1V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. 2(Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.) 3Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.

4Také Josef se vydal z galilejského města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), 5aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná.

6Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu 7a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.

8V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. 9Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, 10ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. 11Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. 12A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“

13A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:

14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj –Boží zalíbení v lidech.“

Najdete ho jako miminko

V těch dnech vyšla vyhláška ministerstva financí, aby v celé zemi proběhla registrace daňových poplatníků. (A protože úředníci nezvládli propojit rejstříky a matriky, každý se musel registrovat v místě svého narození; jinde to prostě nešlo.) Všichni se tedy šli dát zapsat, každý na svůj úřad.

Také Josef Tesař se tomu nařízení musel podrobit. Vedl skromnou živnost v Nošovicích na Slezsku, ale pocházel z Berouna kousek od Prahy (jeho rod tam sídlil už od dob krále Václava). Musel se tedy vláčet přes celou republiku na finančák do rodného města. A navíc tam s ním ta lejstra musela jet podepsat i jeho nevěsta Marie – nikoho nezajímalo, že je těhotná!

Když se konečně dotrmáceli do Berouna, na Marii to přišlo. Porodila své první dítě (byl to kluk!), zavinula ho do šály a uložila na matraci pod mostem, protože nemocnice je prý jenom pro místní, ubytovna byla plná a domů si ty přivandrovalce taky nikdo vzít nechtěl, zvlášť na Vánoce.

Celé město spalo, jen popeláři se před ranní směnou scházeli u svých aut. Náhle se parkoviště zalilo oslnivým světlem. Než stačili spustit poplach, objevil se před nimi muž celý v bílém s tváří anděla. „Žádný strach!” řekl jim. „Nesu vám skvělé zprávy pro všechny lidi. Dnes v noci se v Berouně začal hroutit starý režim! Narodil se vám nový prezident –žádný populista ani despota, ale Osvoboditel, na kterého všichni čekáte.

A tohle bude jeho zvláštní znamení: najdete ho jako miminko zavinuté do šály, jak leží pod mostem na matraci.“

A vtom se za tím mužem v bílém ze tmy vynořil ohromný pěvecký sbor a z plných plic spustili starý spirituál:

Haleluja Bohu na nebi a lidem na zemi

Love and Peace!

ΚΑΤΑ

Matouš 2:13–23

13A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.“

14Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, 15kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“

16Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, podle času, na který se vyptal mudrců. 17Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:

18„V Rámě je slyšet křik –naříkání a mnohé úpění.

Ráchel tam pláče nad svými dětmi, nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“

19Když potom Herodes zemřel, hle, Hospodinův anděl se ve snu ukázal Josefovi v Egyptě 20a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví.“ 21Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země.

Můj syn bude uprchlík

Po překvapivé návštěvě zahraničních diplomatů, kteří přišli malému Ježíši vzdát oficiální pocty, rodina znovu osaměla. Marie šla brzy spát, ale Josef si dlouho do noci lámal hlavu, co bude dál. A znovu měl zvláštní sen. Zdálo se mu, že jím kdosi lomcuje a naléhá: „Rychle vstávej! Všechno tu nech, vezmi jen dítě a jeho matku a uprchněte ze země. Dokud se nezmění situace, musíte zůstat v cizině. Herodes tu brzy rozpoutá peklo na zemi, a to dítě musí přežít!“

Vtom se Josef probudil. Pro život své ženy a toho maličkého byl připraven udělat cokoli. Rychle sbalil pár nejnutnějších věcí, vzal dítě i jeho matku a ještě té noci vyrazili na cestu. Ilegálně překročili hranice někde na Šumavě a několik let pak žili v uprchlickém táboře, dokud Herodes nezemřel. Tak se naplnilo biblické proroctví: Můj syn bude uprchlík.

Diplomati mezitím porušili dohodu s Herodem, a místo aby Ježíšovu adresu nahlásili úřadům, spěšně vycestovali ze země. Když se to ten tyran dozvěděl, byl vzteky bez sebe. Děsil se, že se narodil vůdce opozice, který jednou zavede nové zřízení. A protože měl informace, že spiknutí začne v Berouně, nechal to město bombardovat i s celým okolím, aby nenechal nic náhodě a zlikvidoval všechny potenciální odpůrce. Tak se naplnilo další proroctví:

Zemí se šíří strach a zoufalství.

Zatýkání, popravy, masové hroby.

Matky oplakávají své děti.

Kdo ospravedlní vraždění nevinných?

Konečně se Josef v emigraci dozvěděl, že Herodes zemřel. Tu noc se mu zdál další sen: „Vstávej, už je to tady!“ řekl mu anděl. „Vezmi dítě i jeho matku a vraťte se do vlasti. Režim, který vraždil starce, ženy i děti, se zhroutil.“

Josef se probudil, na nic nečekal a hned s dítětem i jeho matkou vyrazili domů.

22Uslyšel ale, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Archelaos, a tak se tam bál jít. Když potom od Boha dostal ve snu pokyn, obrátil se do galilejského kraje. 23Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský.

Cestou ale uslyšeli zprávy, že v Čechách po starém diktátorovi sestavil

vládu místopředseda jeho strany, a tak dostali strach. V noci pak měl Josef další sen. Zdálo se mu o odlehlém slezském kraji, a tak tam zamířili a usadili se v Nošovicích. Tak se naplnilo proroctví, že lídr Božího globálního hnutí bude vesničan.

Iniciace

Matouš 3:1–12

1V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v Judské poušti: 2„Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ 3To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal:

„Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Urovnejte jeho stezky!“

4Ten Jan nosil oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med. 5Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj tehdy vycházel k němu, 6vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.

7Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? 8Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání. 9A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! 10Sekera je už napřažena ke kořeni stromů.

Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.

11Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12Už má lopatu v ruce a vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm!“ ΚΑΤΑ ΜΑΘΘΑΙΟΝ 3:1–12

Nebeská revoluce

Tou dobou začal ve Středním Povltaví působit mystik Jan Potápník. Obcházel obce i chatové osady a prohlašoval: „Už je to tady! Nebe sestupuje na zem! Pusťte ho do svých srdcí a zažijte opravdovou revoluci!“ Tak nabyla nového významu dávná Izaiášova báseň:

V zapadákově zní hlas:

Uvolněte místo pro Boha!

Připravte se, už jde k vám!

Tenhle Jan byl výstřední aktivista. Nosil staromódní vlněný huberťák a jedl, co kde našel. Jeho projevy probírali chlapi v hospodách po celém kraji a lidé za ním cestovali z celé republiky, ba i z ciziny. Kdokoli se rozhodl skoncovat se starým životem a přidal se k nebeské revoluci, toho Jan na znamení vnitřní očisty potápěl do vody.

Když ale uviděl, že se k jeho očistnému rituálu objednává také spousta pověrčivých pánbíčkářů a náboženských pokrytců, obořil se na ně: „Vy hadi! Opravdu si myslíte, že vás nějaký obřad zbaví vašich vin? Kdybyste se přidali k nebeské revoluci, projevilo by se to ve vašem jednání! Přestaňte si namlouvat: ‚My přece patříme k církvi.‘ Něco vám řeknu: Bůh si může vybudovat církev i z úplných neznabohů! Damoklův meč už se houpe nad každým člověkem. Můžete přispívat k příchodu nebe na zem, anebo se nechat pohltit peklem.

Jistě, já vás oplachuji vodou na znamení vaší proměny, ale Ten, jehož příchod očekáváme, je mnohem větší revolucionář než já. Jemu nesahám ani po kotníky! On vás zaplaví Čistou Energií z nebe a ve vašich srdcích zažehne svůj plamen. Už drží v ruce koště a přichází zamést před Božím prahem. Všechno cenné shromáždí do své pokladnice, ale smetí vyhodí na smetiště!“

Z původních biblických textů

vybral a upravil Alexandr Flek

Předmluva Martin C. Putna

Ilustrace Aleš Novák

Odpovědná redaktorka Jana Šrámková

Grafický design Petr Stiegler, Designology

Foto autora Jitka Kačalová

Sazba Luboš Kendra

Vytiskl INPRESS a. s.

Čtvrté, rozšířené vydání BIBLION, z. s., 2025

Rooseveltova 49, 160 00 Praha 6 www.biblion.cz

Všechna práva vyhrazena

ISBN 978-80-87282-40-3