1. Korintským, Studijní Bible21, ukázka

PAVLOVY LISTY

1. list Korintským

STUDIJNÍ BIBLE21

1. LIST KORINTSKÝM

ČASOVÁ OSA

50–52 n. l.

Pavlova druhá misijní cesta

r. 50 n. l.

Pavel v Korintu poznává Priscillu a Akvilu

asi r. 50/51 n. l.

Pavel v Korintu píše

1. list Tesalonickým

51 n. l.

Gallio jmenován prokonzulem Achaje

asi r. 51 n. l.

Pavel v Korintu píše

2. list Tesalonickým

53–57 n. l.

Pavlova třetí misijní cesta

53–56 n. l.

Pavel v Efesu píše

1. list Korintským

asi r. 56 n. l.

Pavel v Makedonii píše

2. list Korintským

asi r. 51 n. l.

Pavel v Korintu píše list Římanům

V tomto fascinujícím dopisu určeném etnicky i kulturně pestré církevní obci v Korintu se dozvídáme o některých dobových problémech, s nimiž se potýkali tehdejší křesťané. Rady pro každodenní život, které jim Pavel předkládá, ovšem vyrůstají z nadčasových principů založených v Kristově evangeliu. Nevyhnutelně se proto odlišují od obecného smýšlení Pavlovy doby – a mohou být zásadním vodítkem i pro nás v situacích a dilematech, s nimiž se potýkáme dnes.

Okolnosti vzniku

Korint byl ve své době pověstným centrem neřesti, což souviselo s jeho zeměpisnou polohou. Město bylo strategicky rozloženo na úzké (pouhých 6–8 km široké) šíji spojující pevninskou část Řecka s Peloponéským poloostrovem. Tvořilo tak spojnici mezi dvěma přístavy: Kenchrejemi na východě a Lechaionem na západě. Městem tak procházeli nejen cestující po souši severojižním směrem, ale i ti, kdo se plavili směrem východozápadním. Zejména v zimě nechávali vlastníci menších obchodních lodí, plavících se mezi Itálií a východním Středomořím, přetáhnout svá plavidla přes šíji, aby se vyhnuli nepřízni počasí, přičemž obvykle strávili jednu či dvě noci v Korintu. Město dvou přístavů proslulo prostitucí a dalšími neřestmi natolik, že se v řečtině pro zhýralost a sexuální nevázanost dokonce vžilo slovo korinthiazomai, „jednat jako Korinťan“. Nelze se proto divit, že se některé z těchto místních specifik promítly i do rodící se místní církve (viz 5:1–13 a 6:12–20).

Původní starověký Korint byl zničen Římany r. 146 př. n. l. O století později byl znovu vybudován jako výstavní římská kolonie a osídlen z velké části propuštěnými otroky. V Pavlově době byl Korint kosmopolitním městem s paláci, obchody, veřejnou kanalizací, divadlem atd. Kromě starověkého chrámu bohyně Athény (či snad Apolla) bylo město plné dalších chrámů, zasvěcených císařskému kultu, Diovi, Asklépiovi a zejména Afrodité, v jejíž svatyni prý kdysi působilo tisíc chrámových prostitutek. Kromě zde usazených Římanů, Řeků, Židů a dalších národností z celého Středomoří procházeli městem návštěvníci ze všech koutů Římské říše. Složení korintské církve bylo stejně pestré jako město samo, což jistě přispívalo k třenicím a nesvárům mezi jejími členy (viz 1:10–12 a 3:1–4).

SIE YNIE

Geografický kontext 1. listu Korintským, asi r. 55 n. l.

Pavel psal 1. list Korintským z EFESU během své třetí misijní cesty (53–57 n. l., viz Sk 18:23 – 19:41). Korintská církevní obec, založená už během Pavlovy druhé misijní cesty, v této době zakoušela mnohé těžkosti. Mapa zobrazuje Pavlovu třetí misijní cestu do sepsání 1. listu Korintským v Efesu plnou čarou, její pokračování pak čarou přerušovanou

OBSAH

1:1–9

Úvod

Pavel město poprvé navštívil během své druhé misijní cesty (kolem r. 50), kdy se na základě vidění vydal z Malé Asie do Řecka (viz Sk 16–17). Nejprve působil na severu v Makedonii a po zastávce v Aténách dorazil do Korintu, kde se zdržel jeden a půl roku (asi r. 50–52; viz Sk 18:1–17). Když jej místní Židé zažalovali za porušení Zákona, prokonzul Gallio se věcí odmítl zabývat s tím, že jde o náboženský spor. Pavel tedy mohl pokračovat ve zvěstování evangelia a budování místní církevní obce.

1:10 – 3:20

Nepořádky v korintské církvi

7:1 – 16:4

Odpovědi na dotazy Korintských

16:5–24

Závěr

V následujících letech si pak Pavel s Korintskými vyměnil několik dopisů, které se nám nedochovaly. O několik let později se v Efesu dozvěděl o problémech, jimž korintská církev aktuálně čelila, a také chtěl reagovat na otázky, které mu Korintští předtím zaslali. Tak vznikl Pavlův list, který dnes známe jako „První Korintským“.

Shrnutí

Pavel v listu reaguje na celou řadu problémů a otázek, se kterými se tato mladá křesťanská obec potýkala. Každé téma nejprve jasně pojmenovává a následně je staví do světla Kristova evangelia. List se postupně věnuje těmto praktickým, etickým i věroučným problémům:

• vznik soupeřících frakcí uvnitř církve (k. 1)

• pohrdání Pavlovým neintelektuálním způsobem zvěstování evangelia (k. 1–4)

• šokující případ nemravnosti v církvi (k. 5)

• žaloby mezi křesťany před pohanskými soudy (k. 6)

• sexuální nevázanost, smilstvo, prostituce (k. 6)

• manželství, rozvody a dobrovolný celibát (k. 7)

• požívání pokrmů obětovaných pohanským modlám (k. 8–10)

• nevhodné oblečení žen při bohoslužbě (k. 11)

• nevhodné chování při Večeři Páně (k. 11)

• pokřivené pojetí duchovních darů a jejich užívání (k. 12–14)

• pochybnosti ohledně vzkříšení z mrtvých (k. 15)

Autorství

Pavel je uveden jako autor v záhlaví listu i v závěrečných pozdravech (1:1–2; 16:21), jeho autorství potvrzují církevní otcové (Klement Římský, r. 96) a na rozdíl od některých jiných spisů jej nezpochybňují ani moderní biblisté. Debaty se vedou pouze o autenticitě veršů 14:34–35 (viz pozn. v textu). Jak bylo antice zvykem, Pavel list diktoval profesionálnímu písaři (viz 16:21; též Úvod k Pastorálním listům, „Autorství“, s. xx).

Datování a důvod sepsání

Pavel tento list napsal během své třetí misijní cesty, když pobýval dva či tři roky v Efesu (asi v letech 53–56; viz Sk 19). Nejde ovšem o jeho zcela první dopis do Korintu – mezi ním a tamní církví probíhala vzájemná korespondence už dříve (viz 5:9; 7:1). Pavla rovněž navštěvovali korintští křesťané, kteří ho informovali o stavu mladého společenství a o potížích, s nimiž se potýklo (viz 1:11). Pavel v odpověď sepsal tento list, v němž jednotlivé problémy probírá. Do Korintu jej pak poslal nejspíše po Štěpánovi, Fortunátovi a Achaikovi (viz 16:15–17), se kterými se setkal v Efesu.

Některé problémy se však vyřešit nepodařilo. Pavel tedy navštívil Korint ještě jednou a poté napsal ostře formulovaný list, který se nám nedochoval. Tuto návštěvu i následný list Pavel zmiňuje v citově rozjitřeném dopisu, který známe jako „Druhý list Korintským“ (viz 2K 2:1–11; 7:8–10 a Úvod k 2. listu Korintským, „Datování a důvod sepsání“, s. xx).

Význam a zvěst

1. list Korintským nám přináší unikátní vhled do života rané církve a do problémů, jaké museli řešit tehdejší křesťané žijící v pohanském prostředí. K teologicky významným důrazům listu patří následující:

Čilý ruch obyvatel, kteří pocházeli z různého prostředí, … nabízel velké možnosti, a to jak směrem k dobrému, tak i ke zlému. A do tohoto města přinesl Pavel víru v Krista.

LADISLAV TICHÝ

První list Korintským, s. 10

K DALŠÍMU STUDIU

WILLIAM

MACDONALD

První list Korintským: Úvahy (1990)

FRANZ-JOZEF

ORTKEMPER

První list Korinťanům. Malý stuttgartský komentář (1999)

JOSEF BOHUMIL

SOUČEK

První epištola Pavlova Korintským (1940)

LADISLAV TICHÝ

První list Korintským. Český ekumenický komentář k Novému zákonu (2019)

Motivace ke křesťanskému jednání. Pavel vnímá problémy v životě církve z ryze křesťanské perspektivy, vycházející z evangelia o Boží milosti. Křesťanské jednání v jeho pojetí vyplývá z křesťanského učení – ze zvěsti o Kristu a jeho kříži. Pavlovy instrukce pro křesťanský život tudíž nejsou čistě pragmatické, ale zakládají se na osobním vztahu věřících s Kristem. Pavlův vlastní život byl výmluvným svědectvím o proměně, kterou působí setkání s Boží milostí v Kristu.

Když se například zabývá otázkou sexuální etiky (k. 5 a 6), připomíná věřícím, že se v Kristu stali údy jeho těla – a tomu má odpovídat jejich současný život. Svůj morální apel tak nezakládá na dodržování Mojžíšova zákona, ale na pochopení, co znamená patřit Kristu a být chrámem jeho Ducha (6:15–20).

Když odrazuje věřící od vzájemných žalob před pohanskými soudy (6:1–8), dělá to proto, že mu jde o věrohodnost jejich křesťanského svědectví. Nabádá je, aby pro lásku raději dokázali strpět křivdu, jako to učinil Ježíš. Kristova smrt je nejvyšším příkladem lásky schopné obětovat se ve prospěch druhých.

Když se pak věnuje otázce manželství (k. 7), radí nesezdaným, aby zůstali svobodní a mohli se plně věnovat službě Kristu. Vychází tak z přesvědčení, že věřící nepatří sami sobě, ale Kristu – a nemohou tedy žít pouze pro sebe.

Otázku, zda křesťané mohou jíst maso obětované modlám (k. 8–10), se Pavel nepokouší vyřešit formulováním pravidel. Potvrzuje, že křesťané mají v zásadě svobodu jíst cokoli. Zdůrazňuje však, že důležitější než tato svoboda je ohled na druhé. To je důvod, proč by se věřící měli zdržet jednání, které bude pro druhého kamenem úrazu, a raději následovat Kristův příklad obětavé lásky.

Pavlův přístup ke zvěstování evangelia. Pavel byl v Korintu kritizován pro svůj neuhlazený a neintelektuální způsob evangelizace (k. 1–4). Ve své odpovědi zdůrazňuje, že pouze Bůh dokáže změnit lidský život a tato moc nespočívá v intelektuálních a rétorických schopnostech, ale v samotné zvěsti o Boží milosti a v proměňující moci Ducha svatého. Obrácení nespočívá ve změně názoru na základě lidského přesvědčování, ale ve změně srdce na základě Božího působení.

Jednota a láska v církvi. Jednota mezi křesťany je zásadní téma, které se prolíná celým listem. Korintskou církevní obec totiž štěpila celá řada různých otázek: sváry mezi frakcemi (viz 1:10 – 4:21); soudní žaloby (6:1–12); různé přístupy k pokrmům obětovaným modlám (8:1 – 11:1); rozdílné názory na vhodné oblečení žen (11:2–16); nekázeň při slavení Večeře Páně (11:17–34). Pavel proto zdůrazňuje, že věřící jsou spojeni v jedno jakožto údy Kristova těla a jako společný chrám Božího Ducha – proto mají spolu žít v jednotě. Celý list, jehož vrcholem je známý chvalozpěv na lásku (k. 13), ukazuje, že základem našich vztahů k druhým má být nesobecká láska, jakou nám svým životem a smrtí ukázal Ježíš.

Manželství, rozvod a svobodný stav. Pavel si vysoce cení manželství – a ještě více oceňuje stav bez manželství (k. 7). Ani jedna z těchto životních cest ovšem není hodnotou sama o sobě. V Pavlově pojetí jde prostě o dva možné způsoby, jak sloužit Bohu – což je ze všeho nejdůležitější.

Večeře Páně. Tento list vrhá – spolu se synoptickými evangelii – důležité světlo na naše porozumění Večeři Páně a její praktikování v rané církvi. Nikde v Novém zákoně nenajdeme obsáhlejší pojednání tohoto tématu než zde (k. 11).

Církev jako Kristovo tělo. Pro Pavla je církev dynamickým organismem, oživovaným Božím Duchem a složeným z různých částí, z nichž každá má svůj jedinečný úkol (k. 12, 14). V raných dobách křesťanského hnutí neexistovalo rozdělení na duchovenstvo a laiky. Jednotliví členové církve plnili různé role a ve společném shromáždění si navzájem sloužili duchovními dary.

Vzkříšení. List přináší nejobsáhlejší pojednání o vzkříšení v celém Novém zákoně (k. 15). Pavel zde poskytuje unikátní zprávu o stovkách svědků, kteří viděli vzkříšeného Ježíše, a detailně probírá povahu Kristova vzkříšení i budoucího vzkříšení věřících.