Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich? 18 Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl. 19 Kdyby všichni byli jednou částí, kam by se podělo tělo? 20 A tak je sice mnoho částí, tvoří však jedno tělo. 21 Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“ 22 Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší. 23 Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost, 24 kterou ovšem ty slušné části nepotřebují. Bůh ale složil tělo tak, že dal větší pozornost těm podřadnějším, 25 aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči. 26 Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují.
27 Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části. 28 Bůh v církvi ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom zázraky, dary uzdravování, pomocné služby, vedení a různé druhy jazyků. 29 Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé?
Konají všichni zázraky? 30 Mají všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?
31 Horlete po těch nejlepších darech. Ukážu vám však ještě mnohem vyšší cestu:
Největší dar je láska
13 Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. 2 Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. 3 Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.
4 Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7 všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
12:21–26 Bůh v protikladu k duchovnímu snobství Korintských dává vždy větší pozornost těm podřadnějším (viz 1:26–29; sr. Mt 5:3–10; 20:16; Mk 10:31; L 1:52–53; 13:30; Jk 2:5). Účelem jednotlivých darů není, aby se jimi věřící chlubili, ale aby si navzájem prokazovali péči 12:27–31 Oproti předchozímu výčtu (viz 12:7–11) se zde Pavel soustředí nikoli na duchovní projevy, ale na některé funkce v Kristově těle. Sérií řečnických otázek zdůrazňuje, že všichni nemohou zastávat role, které jsou v církvi nejviditelnější – ale jak už uvedl dříve (12:14–26), méně viditelné údy Kristova těla jsou neméně potřebné a hodné úcty a pozornosti.
12:28 apoštoly … proroky … učitele: Viz pozn. u Ef 4:11. • zázraky … dary uzdravování … různé druhy jazyků: Viz pozn. u 12:9,10. • pomocné služby, vedení: Viz Sk 6:1–6; 1Tm 3:1–13.
12:31 horlete: Sr. 14:1; 2Tm 1:6; Jk 1:5. • po těch nejlepších darech: Tj. po těch, které nejvíce budují církev (viz 14:5,12,26). • ještě mnohem vyšší cestu: Nebo tu vůbec nejvyšší cestu. Pojem cesta je v SZ i NZ častou metaforou pro životní způsob, tj. celek lidského smýšlení a jednání (viz např. Ž 1:1,6; Iz 55:7–9; Sk 14:16).
13:1–13 Pavel přerušuje svůj výklad o duchovních darech (v němž pak pokračuje ve 14. kap.), aby Korintským
12:18
1K 12:28
12:27
Ř 12:5; Ef 1:23; 4:12 Ko 1:18,24
12:28 Ř 12:6–8
Ef 4:11–12; 5:25 1K 15:7; 1Tm 4:14
12:30 1K 13:8
13:1
1Tm 1:5; Ga 5:22
13:2
Mt 17:20; 21:21
Mk 11:23
13:3
Mt 6:2
13:4
1Pt 4:8
13:5 Fp 2:4
13:6
2Te 2:12 2J 1:4; 3J 1:3–4
13:7 Př 10:12; 1Pt 4:8
představil mnohem vyšší cestu (12:31) nesobecké lásky (sr. 8:1). Vznešený styl a poetická působivost tohoto oslavného hymnu na lásku vyniká nejen v rámci listu, ale i v rámci celého pavlovského korpusu.
13:1–3 První část hymnu zdůrazňuje nezbytnost lásky, bez níž jsou všechny projevy zbožnosti a duchovnosti k ničemu (16:14; sr. J 13:34–35; 1J 4:7–21).
13:1 v jazycích lidí i andělů: Viz pozn. u 12:10 (sr. 2K 12:4).
• zvonu: Řec. chalkos, dosl. měď (či mosaz, bronz); zde nejspíše míněn gong. • Řinčivý zvuk činelů doprovázel extatické pohanské obřady v korintských chrámech.
13:2 uměl prorokovat: Dosl. měl [dar] proroctví (viz 12:10, 27,29; 14:1–6,22,24). • tajemstvím: Viz pozn. u 2:1,7; též 15:51. • poznání: Sr. 1:5; 8:1–3,10–11; 12:8; 14:6. • víru … hory přenášel: Viz 12:9 (Mt 17:20; Mk 11:23–24).
13:3 rozdal vše, co mám: Viz Mt 19:21; Mk 10:21; L 18:22. • abych se proslavil: Někt. rukopisy abych se nechal upálit (v řec. textu jde o rozdíl pouhých dvou písmen); takové čtení je ovšem z gramatických a dalších důvodů nepravděpodobné.
13:4–7 Tento výčet atributů lásky zdůrazňuje ochotu neprosazovat svůj prospěch, ale po Kristově vzoru žít nezištně pro druhé (viz pozn. u 8:1 – 11:1; sr. Ř 5:6–8; 15:3; 2K 8:9; Fp 2:4–8; Ko 3:12–14).
13:8
1K 14:2
13:10
Fp 3:12; Ef 4:13
13:11
Ž 131:2
13:12
2K 5:7; 1J 3:2
13:13
Mt 22:37–40
Ga 5:5–6
1Te 1:3
1J 4:16
Ef 1:18
14:1
Ř 12:6
Ef 5:2
14:2
Sk 19:6
1K 14:39
14:3
Ř 14:19
Lv 19:18
Oz 6:6
Mt 7:12; 9:9–13; 12:1–13; 22:37–40; 23:2–4,13,23
J 13:34–35
Ř 13:8–10
Ga 5:6,22–23
Ko 3:12–14
1J 2:7–11; 3:11–18; 4:7–21
8 Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. 9 Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; 10 jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. 12 Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
13 Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
Jazyky a proroctví
14 Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. 2 Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. 3 Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil. 4 Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev. 5 Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.
6 Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení? 7 Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají
Největší dar je láska (13:1–13)
Ježíš vyzdvihl lásku k bližnímu jako jedno ze dvou největších přikázání (Mk 12:31). Láska je naplněním Zákona a smyslem celého Písma (Mt 7:12; 22:37–40; sr. Mt 9:9–13; 12:1–13; viz Ř 13:8–10). Právě pro nedostatek lásky Ježíš kritizoval náboženské představitele své doby (Mt 9:13; 12:7; 23:4,13–14,23). Láska k druhým je poznávacím znamením Kristových učedníků (J 13:34–35) a dokladem opravdové lásky k Bohu (1J 2:9–11; 3:11–18; 4:7–21). Pavel označuje lásku za největší duchovní dar a nejdůležitější ctnost (12:31; 13:13). Láska je „poutem dokonalosti“ (Ko 3:14). Bez lásky nemá duchovní služba valnou cenu (13:1–3). Celou křesťanskou etiku lze shrnout do Pavlových slov „víra se projevuje láskou“ (Ga 5:6). Láska je základním etickým projevem víry a prvním ovocem Ducha (Ga 5:22). Životním programem křesťanů by proto mělo být, aby se stali lidmi prostoupenými Boží láskou k druhým (J 15:12).
13:8–12 Láska nikdy neskončí, neboť sám Bůh je láska (1J 4:8,16). Všechny současné duchovní dary a projevy ovšem zaniknou, až přijde Kristus a jeho dokonalé království. Korintští mají proto opustit své dětské názory a žít už teď ve světle toho, co přijde potom 13:12 v zrcadle, nejasně: Antická zrcadla se obvykle vyráběla z leštěného bronzu nebo jiného kovu, takže poskytovala jen přibližný, nejasný obraz. • tváří v tvář: Viz 2K 3:18; 1J 3:2 (sr. Gn 32:31; Ex 33:11; Nu 12:6–8; Dt 5:4; 34:10).
13:13 víra, naděje a láska: Spojitost těchto křesťanských ctností Pavel ve svých listech uvádí opakovaně (viz Ř 5:1–5; Ga 5:5–6; Ef 4:2–5; Ko 1:4–5; 1Te 1:3; 5:8). • největší z nich je láska: V lásce se naplňuje celé poselství Zákona, proroků i Kristova evangelia (Mt 22:37–40; J 13:34–35; 15:12,17; Ř 13:8–10; 1J 4:21; 2J 1:5).
14:1–25 Pavel navazuje na svůj předchozí výklad (12:1–30) a soustředí se na dar mluvení v jazycích, kterého si Korintští zřejmě cenili nejvíc. Ukazuje jim, že cennější jsou
dary, které vedou k poučení druhých a posílení církve –zejména proroctví a výklad jazyků (14:5,13,19).
14:1 Horlete: Text navazuje stejným slovesem, které zaznělo ve 12:31 těsně před „vsuvkou“ o nejvyšší cestě lásky. • prorokovali: Viz pozn. u 12:10. 14:2–5 Kdo mluví v jazycích (viz pozn. u 12:10), neoslovuje lidské adresáty, ale modlí se k Bohu přímo svým duchem bez účasti mysli (viz 14:14; sr. Ř 8:26–27). Dotyčný tak duchovně posiluje sám sebe, ale nikoli druhé (viz 14:17). Ten, kdo prorokuje, ovšem posiluje církev (sr. 14:12; viz pozn. u 12:7–11), neboť mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil – což je výstižná definice novozákonního proroctví (sr. 14:31 a pozn. u 12:10). Proto je dar proroctví (stejně jako výklad jazyků) cennější než pouhé mluvení v jazycích. 14:6 bratři: Viz pozn. u 1:10. 14:7–12 Uvedenou myšlenku Pavel nyní ilustruje sérií příkladů z běžného života. Tak jako zvuk, jenž vydává flétna …, lyra …, polnice nebo promluva některou