2
z medicíny
6
n Psali jsme…v roce 1968
LE
19
T
52
-20
12
...ty pravé s tradicí
První číslo Zdravotnických novin vyšlo 21. července 1952. Rozhodli jsme se čtenářské obci nabídnout jakousi sondu do šedesátileté historie novin, pohled na jejich cestu k podobě, která jako jediná má rozumné oprávnění – k médiu, které nezaujatě informuje o všem, co souvisí se zdravotnictvím a medicínou. Až do konce letošního roku si laskavý čtenář bude moci v každém čísle Zdravotnických novin přečíst ukázky z jejich produkce v uplynulých desetiletích.
Proč čtu ZN? Bc. Vladimír Kothera, MBA, ředitel České průmyslové zdravotní pojišťovny pro vnější vztahy Zdravotnické noviny po dobu posledních dvaceti let, kdy mám možnost je osobně sledovat, znamenají stabilní a korektní zdroj informací ze zdravotnictví. Oceňuji na nich především objektivnost a serióznost veškerých informací. Nejde v nich jen o přetiskování zpráv vydaných např. agenturami, ale o poskytování vyváženého prostoru pro zastánce různých úhlů pohledu, což je praxe, která je v dnešní společnosti mnohdy opomíjená. Řadu let jsme se Zdravotnickými novinami spolupracovali a nikdy jsme neměli důvod k nespokojenosti. Věřím, že tak tomu bude i nadále a naše spolupráce bude pokračovat v současných rozměrech. Celé redakci přeji, ať okruh jejích čtenářů utěšeně narůstá a ať i v dalších letech patří k respektovaným zdravotnickým titulům. MUDr. Petr Zajíc, MBA, ředitel Nemocnice Na Bulovce, Praha Zdravotnickým novinám k 60. výročí blahopřeji a obdivuji, jak stále svěže vypadají, ale především, že v době, která je čím dál více charakterizována svou pomíjivostí, tu s námi stále jsou a plní velmi nelehký úkol – kultivují čtenářskou obec. A proč je čtu já osobně? Pro mě jsou Zdravotnické noviny tím, čím 100+1 ZZ pro cestovatele. Jen s tím rozdílem, že „ZZ“ neznamená „zahraniční zajímavost“. Takže jsem si vlastně dovolil jako dárek k narozeninám pro noviny vytvořit další pojmenování, a třeba jenom rubriky: 100+1 zdravotnická zajímavost. Ale vážně. Čtu je pro jejich solidnost, šířku i zodpovědnost při volbě témat a nabízeného obsahu, respektování zlatých pravidel klasické žurnalistiky. A věřte, že tyto charakteristiky, byť znějí jako základní axiomy pro každé médium, nejsou dnes vůbec tak samozřejmé. A za to Zdravotnickým novinám děkuji. Zůstanu i nadále jejich věrným čtenářem.
Nediskriminovat zdravotnictví Je obecně známo, že ve zdravotnictví zaostávala od roku 1965 úroveň mezd proti průmyslu. K největším disproporcím došlo v uplynulých sedmi letech, od roku 1960, kdy tento rozdíl činil až 16,9 procenta v neprospěch zdravotnictví a pohyboval se, kromě roku 1963, vesměs na úrovni přes 16 procent. Teprve v roce 1967 se tento rozdíl v důsledku mzdových úprav ve zdravotnictví snížil na 11,9 procenta. Ještě větší rozdíly jsou v porovnání se stavebnictvím, kde činily až 23,9 procenta a v roce 1967 ještě 14,4 procenta. Nepříznivý vývoj byl i v meziročním růstu průměrné mzdy ve zdravotnictví. Od roku 1958 do roku 1965 činil zhruba pouze 1,3 procenta. Teprve v roce 1966 činil 4,5 procenta a v roce 1967 10,5 procenta. *** Dnešní stav potvrzuje také správnost stanoviska odborového svazu při přípravě platové úpravy zdravotnických pracovníků, v němž svaz kategoricky žádal na provedení chystané platové úpravy dvakrát víc prostředků, než kolik bylo vládou schváleno. Není vinou odborového svazu, že jeho stanovisko bylo tehdy odmítnuto. K odmítnutí požadavku svazu přispělo i negativní stanovisko tehdejšího vedení ministerstva zdravotnictví. *** Požadavek ÚVOS na vyrovnání průměrné mzdy ve zdravotnictví na průměrnou mzdu v průmyslu představuje značnou částku. Uvažujeme-li jen o vývoji mezd průmyslu, jak jej předpokládá usnesení vlády č. 241 z roku 1966, podle něhož měl činit ročně 3,8 procenta, pak prostředky nutné ve zdravotnictví na vyrovnání s průmyslem (podle skutečnosti ve zdravotnictví z roku 1967) představují zhruba 680 miliónů Kč v ročním vyjádření. Avšak již v roce 1967 byl tento vývoj průměrné mzdy v průmyslu vyšší než předpokládalo zmíněné vládní usnesení a činil 5,5 procenta. Bylo by tedy nutné propočtenou částku ještě zvýšit, Z takového růstu mzdy by bylo možné vyřešit nejen nesrovnalosti poslední mzdové úpravy, ale také zlepšit odměňování všech pracovníků ve zdravotnictví. Bylo by možné i zvýšit fond odměn podle vyhlášky bývalé Státní mzdové komise č. 78/66 a odměnu vyplácet podstatně většímu počtu pracovníků, zvýšit odměny za pohoto-
vostní služby, dát větší prostředky na výkonnostní odměny pro provozní pracovníky i zvýšit základní platy. Tato částka však není konečná. Ve zdravotnictví je totiž jedním z nejvážnějším problémů feminizace zdravotnického povolání. Praxe však k této skutečnosti nepřihlíží. Plán mzdových fondů, jako závazný ukazatel, neumožňuje řešit tento problém přijímáním nových pracovnic za nepřítomné, neumožňuje ani dávat odměny těm, kteří za nepřítomné pracovnice pracují. Přitom celoroční průměr žen na mateřské dovolené dosahuje téměř 6500. K tomu přistupuje ještě problém zastupování při dovolených. Aby bylo možno řešit i tyto situace, je nutné zvýšit mzdový fond. Aby bylo možné přijmout další pracovníky, je nutné počítat i do budoucnosti s potřebnými počty žáků do škol. Pokud však nové pracovníky není možné přijmout, musí být možnost odměnit ty, kteří za nepřítomné práci vykonávají. Na tyto požadavky však zatím ministerstvo národohospodářského plánování nedbá a nechce přistoupit ani na dílčí řešení problému. *** Nebudu zdůvodňovat nutnost zavedení zkrácené pracovní doby na 42 a půl hodiny a v nepřetržitých provozech na 40 hodin týdně ve stejném termínu jako v jiných odvětvích a vyplácet příplatky za práce v sobotu a v neděli. Na zkrácení pracovní doby na 42 a půl hodiny, respektive na 40 hodin týdně potřebujeme zhruba 210 miliónů a asi 9000 pracovníků. Příplatky za práce v sobotu a v neděli si vyžádají 175 miliónů ročně. Již z toho je vidět, že takové částky nelze krýt z nárůstu mzdových fondů, který zamýšlí pro rok 1969 ministerstvo národohospodářského plánování. Přitom nežádáme pro rok 1968 a pro rok 1969 nic jiného, než co platí v jiných odvětvích. *** Zatím hospodářská směrnice na rok 1969 s řešením těchto problémů v rozpočtových organizacích nepočítá a ukládá pouze úkoly výrobním odvětvím. Proto ÚVOS ve svých připomínkách zdůraznil, že je třeba naléhavě řešit i tuto situaci. J. Janovec, pracovník ÚVOS Zdravotnické noviny č. 31 z 1. srpna 1968
Milí pracovníci v zdravotníctve, po ťažkých a tragických dňoch, ktoré sme spolu prežili, vraciame sa opäť do rytmu každodennej spoločensky významnej práce. Náš hrdý, obetavý a prekrásny ľud potrebuje i dnes, tak jako v uplynulých dňoch, Vašu plnú odbornú aktivitu, Váš um i vytrvalosť vo Vašom vysoko humanistickom poslaní. Naše národné hospodárstvo veľmi utrpelo nie z našej viny, ale budeme to v prvom rade my, ktorí svojou obetavou prácou budeme vzniklé škody odstraňovať. Ekonomický prínos zdravotníckej práce při rozvíjaní nášho celospoločenského bohatstva je dnes všeobecne uznávaný. Vieme, že zdravotníci majú mnohé oprávnené požiadavky v pracovne mzdovej oblasti. Pustili sme sa spoločne do práce, aby sme i tu pomohli odstrániť minulé deformácie a vyrovnať nespravodlivosť v ohodnocování Vašej činnosti. Boli sme skoro před cieľom, keď došlo k tragickým udaliosťam v našom štáte, k vážnemu poškodeniu našej ekonomiky a k situácii, ktorá si objektivne žiada, aby sme i tento naliehavy problém riešili s plným pochopením aktuálnych možností. Napriek tomu, čo sme prežili, je potrebné zjednotiť sily na realizáciu úloh, obsiahnutých v našom akčnom programe. Chceli bysme Vám eště raz poďakovať, i keď sme to v priebehu uplynulých ťažkých dní už niekoľkokrát urobili, za všetko to, co zostane světlou stránkou našej zdravotníckej histórie. Chceli bysme Vás poprosiť, abyste túto históriu neprestali písať svojou trvale obetavou prácou, svojou disciplínou, svojou uvedomelosťou a svojím čistým vlastenectvom. Socialistickej cesty sa nevzdávame a nikdy v budúcnosti nevzdáme. Socialistické zdravotníctvo a jeho všestrané rozvíjanie a skvalitňovanie zůstáva i naďalej naším programom. Dr. Vl. Vlček, ministr zdravotnictví ČSSR, Doc. dr. V. Zvara, povereník SNR pre zdravotníctvo Zdravotnické noviny č. 37 z 12. září 1968
ročník 61 číslo 40 1. října 2012
10 let screeningu nádorů prsu Celoplošný screeningový program karcinomu prsu byl komisí Ministerstva zdravotnictví České republiky schválen 9. září 2002. Je jediným celoplošným preventivním programem, který je pravidelně auditován a jehož stav je veřejnosti průběžně k dispozici na www.mamo.cz.
Moderní screeningové centrum Breast Unit Prague, kde se 20. září uskutečnil 1. pražský den mamární prevence, slavnostně otevřely přestřižením pásky (zleva) Dr. Dadja Altenburg-Kohl, Olga Sommerová a Chantal Poullain, s mikrofonem přihlíží primářka centra MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph.D. Foto: archiv Breast Unit Prague Za dobu svého fungování zachránil celonárodní screening nádorů prsu přes deset tisíc žen. Ročně jím prochází nejméně 500 000 žen – účast v roce 2010 byla zatím nejvyšší a dosáhla počtu 538 495 žen. Rovněž počet zachycených karcinomů je ze všech let nejvyšší. Celkem bylo diagnostikováno bezmála 6800 nových případů zhoubných nádorů prsu. Z toho 2822 u žen, které přišly do screeningu jako bezpříznakové – více než 70 % bylo v časném stadiu T1, nebo dokonce ve stadiu tzv. carcinoma in situ (11,5 %). Ve skupině nádorů neznámé (neměřitelné) velikosti bylo zjištěno 14,9 % případů. Téměř 4000 diagnostikovaných nádorů pak byly nádory prognosticky méně příznivé. Díky mamografickému screeningu dosahují počty karcinomů v optimistickém stadiu T1 (z celkového součtu nově zjištěných nádorů) již téměř 40 procent. Počátkem devadesátých let to bylo maximálně 10 %, v době zvýšených indikací mamografií kvůli hormonální léčbě se záchyt časných stadií zvýšil na 20–25 %.
Co doposud chybí?
Českému screeningu však dosud chybí adresné zvaní a úplné diagnostické kompetence radiologů-mamodiagnostiků. Účast českých žen pomalu a kontinuálně narůstala až do roku 2006, poté stoupla skokově (v rámci pilotního projektu adresného zvaní organizovaného VZP) na přelomu roku 2007 a 2008. Od té doby se účast zastavila na 51 %. Potvrzuje se tak zkušenost ostatních států, že bez adresného zvaní nelze vyšší účasti a tím i vyšší efektivity programu dosáhnout. Všechny země, které dosáhly účasti 80–90 %, mají program adresného zvaní zavedený. Jedná se o Švédsko, Nizozemsko, Finsko, Velkou Británii, některé spolkové země Německa, některé státy USA a Izrael. Ostatní evropské země, které mají i kratší historii screeningového programu, zvažují způsob adresného zvaní. V ČR je podmínkou screeningového vyšetření žádanka praktického lékaře či gynekologa. To se již několik let jeví jako kontraproduktivní, neboť ke jmenovaným odborníkům nedocházejí všechny ženy. Čeští radiologové-mamodiagnostici nemají dostatečné diagnostické pravomoci, přestože jde o lékaře specializované a s příslušnou atestací. Nemohou provést speciální bioptická vyšetření (core biopsie a vakuové biopsie) a tak dokončit diagnostický proces u lézí podezřelých ze zhoubnosti bez dalšího doporučení lékařů, kteří pacientku k vyšetření na mamografické pracoviště odeslali. Celý diagnostický proces se zbytečně prodražuje a prodlužuje. Nezřídka ho nelze dokončit z důvodu, že se lékaři primární péče obávají indukovat další výkony, protože jim to komplikuje vyúčtování péče zdravotním pojišťovnám. red
n Charakteristiky screeningu Ca prsu v ČR n Program je bezplatný pro všechny pojištěné ženy od věku 45 let, bez omezení horní věkové hranice. n Screeningová bezplatná mamografie se provádí jednou za dva roky. n Screeningovou bezplatnou mamografii může podstoupit žena pouze na základě žádanky vystavené jejím praktickým lékařem nebo ošetřujícím gynekologem. n Screeningová mamografická vyšetření se provádějí pouze v centrech akreditovaných Komisí pro screening nádorů prsu MZ. n Všechna akreditovaná centra jsou povinna vést parametrizovaný datový audit a poskytovat ho v jednotné podobě k celostátnímu vyhodnocení. n Centra jsou povinna podstoupit v pravidelných, nejčastěji dvouletých intervalech reakreditační kontrolu, která má pro všechna pracoviště stejná kritéria. n Součástí akreditace je vzdělávání lékařů i radiologických asistentů a obměna diagnostických přístrojů.
www.zdravky.cz | ročník 61, číslo 40, 1. října2012 | adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, zdravky.redakce@ambitmedia.cz, tel. 222 352 576, fax 222 352 572 | šéfredaktor: Jan Kulhavý, jan.kulhavy@ambitmedia.cz | zástupci šéfredaktora: Mgr. Tomáš Polák, tomas.polak@ambitmedia.cz | Ing. Jana Tlapáková, vedoucí Kongresového listu, jana.tlapakova@ambitmedia.cz | redakce: Zbyněk Kysela, zbynek.kysela@ambitmedia.cz | Mgr. Martin Tarant, martin.tarant@ambitmedia.cz | Mgr. Josef Zábranský, josef.zabransky@ambitmedia.cz | stálí spolupracovníci redakce: Mgr. Kristýna Čilíková | PhDr. Jaroslav Houštecký | PhDr. Helena Chvátalová | Bc. Jiří Škuba | grafická úprava: Jindřich Studnička | jazyková redakce: Bohumila Píšová vydavatel: Ambit Media, a. s. | www.ambitmedia.cz | ředitel společnosti: RNDr. Martin Slavík | šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý, jan.kulhavy@ambitmedia.cz | marketing: Julie Langerová, DiS., marketing manager, julie.langerova@ambitmedia.cz, tel. 725 826 434 | Eva Svobodová, produkční marketingu, eva.svobodová@ambitmedia.cz, tel. 725 778 002 | Karolína Pilařová, specialista předplatného a distribuce, karolina.pilarova@ambitmedia.cz, tel. 222 352 584 | obchod: Alexandra Manová, group sales manager, alexandra.manova@ambitmedia.cz, tel. 222 352 574, 724 811 983 | Mgr. Dana Stripaiová, key account manager, dana.stripaiova@ambitmedia.cz, tel. 725 778 001 | Markéta Šimoníčková, key account manager, marketa.simonickova@ambitmedia.cz, tel. 734 355 409 | Josef Müller, key account manager, josef.müller@ambitmedia.cz, tel.: 730 169 422 | personální inzerce: radkova.inzerce@ambitmedia.cz, tel. 725 778 015 | tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany | předplatné ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz | předplatné SR: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a. s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk | cena pro p ředplatitele 20 Kč / 1,25 € (samostatně 26 ), roční předplatné: 799 Kč / 52,50 € | registrace: MK ČR E 18649 Uzávěrka tohoto čísla 27. září 2012. Příští číslo vychází 8. října 2012 | Volně neprodejné, určeno odborné zdravotnické veřejnosti. Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. | Vychází minimálním distribuovaným nákladem 25 000 výtisků. | Copyright © Ambit Media, a. s., 2012 | Ambit Media, a. s., využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno. | Týdeník Zdravotnické noviny je vydáván na základě oprávnění poskytnutého vydavateli Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče České republiky a Ministerstvem zdravotnictví České republiky