KATARÍNA KRÁL: „HUMANITÁRNÍ POMOC VNÍMÁME JAKO NÁSTROJ
DLOUHODOBÉ ZMĚNY“
CHRONICKÉ SELHÁNÍ LEDVIN, NUTRIČNÍ INTERVENCE
U DIALYZOVANÝCH PACIENTŮ
RIZIKO SYNDRÓMU
VYHORENIA U SESTIER PRACUJÚCICH NA ZMENY
PÉČE NEKONČÍ ODCHODEM
NA DRUHÝ BŘEH: PODPORA POZŮSTALÝCH JAKO NEDÍLNÁ SOUČÁST PALIATIVY časopisobsahuje
ODBORNÝ ČASOPIS PRO NELÉKAŘSKÉ ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY
OFICIÁLNÍ ČASOPIS ČESKÉ ASOCIACE SESTER
recenzovanéčlánky
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
letní prázdniny končí, teplé počasí pomalu také, my však nepolevujeme a přinášíme Vám další číslo časopisu Florence. Co se v něm dozvíte?
Z České asociace sester se Vám tentokrát představí Sekce domácí péče, která zve na druhý ročník konference ČAS DOMA.
Rozhovor nám pro toto číslo poskytla Katarína Král, která působí v organizaci CARE ČR jako strategická ředitelka. Povyprávěla nám o projektech v Etiopii, Gaze, na Ukrajině, ale i u nás v České republice.
Co by měli jíst dialyzovaní pacienti? O tom napsala příspěvek Mgr. Miroslava Karbanová společně s MUDr. Martinou Brejníkovou. Článek od Mgr. Lucie Skácelíkové, MBA, nám zase dává nahlédnout do problematiky komunitní psychiatrické péče.
PhDr. Silvia Danková, PhD., MBA, MPH, dipl. s., přichází s otázkou, zda jsou sestry pracující na směny ohroženy syndromem vyhoření. Výsledky jejího výzkumu se dozvíte v recenzovaném článku.
V sekci praxe jsme se po úspěšném článku z minulého čísla o domácí umělé plicní ventilaci rozhodli, že s MUDr. Ferdinandem Polákem, Ph.D., MBA, uveřejníme ne jeden, ale celou sérii článků o této problematice. O paliativní péči se rozhodla napsat Bc. Michaela Kalivodová, jejíž text mimo jiné upozorňuje na to, že paliativa se netýká pouze pacienta, ale i jeho okolí.
RNDr. Ing. Eva Andrlíková, Ph.D., časopisu poskytla článek, v němž se dozvíte, zda a případně jak spolu souvisí hubnutí a biorytmus.
V sekci o historii Vám v tomto čísle představí PhDr. Bára Svátková Lolu Fischerovou, sociální pracovnici a tajemnici Alice Garrigue Masarykové.
Ráda bych Vás tímto chtěla vyzvat k podání zpětné vazby na toto číslo i na konkrétní témata v něm obsažená. Vaše ohlasy nám pomáhají posouvat a rozvíjet obsah časopisu.
Za celou redakci Vám přeje příjemné čtení Lucie Konvičná šéfredaktorka Florence
101
V Náchodě jsme předali cenu Sympatie Florence. Kdo ji získal?
Aktuálně
100 Představujeme Sekci domácí péče České asociace sester
101 V Náchodě jsme předali cenu Sympatie Florence. Kdo ji získal?
Rozhovor
102 Katarína Král: „Humanitární pomoc vnímáme jako nástroj dlouhodobé změny“
Odborné články
105 Chronické selhání ledvin, nutriční intervence u dialyzovaných pacientů
108 Společenská integrace klientů center duševního zdraví pohledem rigorózní práce
Recenzovaný článok
110 Riziko syndrómu vyhorenia u sestier pracujúcich na zmeny
Praxe
Věda a výzkum
119 Longitudinální observační studie: Souvisí hubnutí s chronotypem či kvalitou spánku?
PR článek
121 Rozhovor o PROMEDICUS
Akademii s PhDr. Mgr. Michaelou Hofštetrovou Knotkovou
Historie
123 A léta běží…
124 Práce pro druhé jí pomáhala přežít
126 Angličtina
P. S.: Nezapomeňte, že časopis Florence nelze koupit na stáncích. Pro předplatné navštivte www.florence.cz/o-nas/ predplatne. Na našich stránkách najdete také nové podcasty z CareCast Medical studia. Sledujte nás na Instagramu a Facebooku pro další odborné příspěvky i zákulisní zajímavosti!
Ročník XXI, číslo 4, červenec–srpen 2025
Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 8. 2025
Foto na titulní straně: David Liška
115 Co předchází přesunu pacienta na domácí umělou plicní ventilaci
117 Péče nekončí odchodem na druhý břeh: podpora pozůstalých jako nedílná součást paliativy
Práce musí splňovat podmínky dle pokynů pro autory na www.florence.cz. Práce zasílejte na e-mail: florence@carecomm.cz. recenzovaný článek
Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_florence www.florence.cz
Titulní strana: Katarína Král
Představujeme Sekci domácí péče České
asociace sester
Tato sekce má svou historii a členky a členové jsou odbornice a odborníci, kteří lidem poskytují péči v domácím prostředí. Poskytují péči jak zdravotní, tak ošetřovatelskou, a to lidem všech věkových kategorií. Musí být tedy vzdělaní, využívat všech svých znalostí a dovedností, musí se umět rozhodovat, být samostatní, citliví a empatičtí.
A to členky a členové této sekce rozhodně jsou. Výbor sekce je velice aktivní a dobře rozumí všem potřebám pro poskytování kvalitní péče na vysoké odborné úrovni. Předávají nabyté znalosti a zkušenosti svým kolegyním a kolegům nejen v každodenní práci, ale i prostřednictvím vzdělávacích akcí. Připojujeme tedy jejich pozvání na podzimní konferenci, která nabídne mnoho nových, zajímavých a důležitých informací.
Bc. Ria Otrubová
Homedica, s.r.o.
Výbor Sekce domácí péče ČAS
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
minulý rok na podzim proběhl první ročník celorepublikové Konference domácí péče –ČAS DOMA. Váš zájem a zpětná vazba nás nejen potěšily, ale hlavně motivovaly k přípravě druhého ročníku.
Sekce domácí péče České asociace sester Vás oficiálně zve tentokrát do kongresového centra hotelu Nové Adalbertinum (Velké náměstí 32, Hradec Králové).
Ve dnech 23.–24. 10. 2025 na nás čeká nabitý program tématy, které rezonují domácí péčí.
Konferenci navštíví zástupci zdravotních pojišťoven s informacemi o úhradových vyhláškách a revizní činnosti. Kdo byl loni, určitě si vzpomene na výbornou prezentaci „Kontrolní činnost VZP“ paní Caltové. Ta přislíbila zopakování přednášky s aktualizacemi dotazů, které se nám po konferenci na toto téma nahromadily.
Budeme se také zabývat novinkami v legislativě a zabrousíme do vod statistiky, která v podání prof. RNDr. Ladislava Duška, Ph.D., rozhodně není nudná. Následuje blok informací o projektu DOPE. Ten pod patronací Ministerstva zdravotnictví ČR realizuje Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně. Projekt se zaměřuje na
tvorbu a pilotní ověření systémového řešení a koncepčního přístupu ke zvyšování kvality a dostupnosti domácí péče s využitím dostupných technologií telemedicíny a case managementu neboli individuální podpory klienta s cílem stabilizovat jeho situaci a zlepšit jeho životní podmínky. Důraz projektu, do kterého je zapojeno 5 vybraných poskytovatelů zdravotních služeb, zejména lůžkové péče, cca 30 poskytovatelů domácí péče a na 320 pacientů a 70 neformálních pečovatelů, je kladen na podporu efektivní multidisciplinární péče, rozvoj klíčových kompetencí sester a na tvorbu a pilotní ověření dílčích nástrojů.
Sekce domácí péče České asociace sester zajišťuje pro své členy poradenství a podporu ohledně fungování domácí péče. Nejvíce se nám během roku nahromadily
dotazy ohledně vykazování kódů odbornosti 925 a ty nejčastější zkusíme zodpovědět na konferenci.
Z odborných témat nás čeká např. dermatovenerologie v domácí péči a hojení ran z pohledu dermatologa. Na tématech celý výbor aktivně pracuje. Věříme, že se nám povede získat další zajímavé přednášející ještě jiných, důležitých témat. Celý program, aktuální ceník, ale i přihlašování na konferenci najdete na stránkách www.casdoma.cz
Novinkou bude také možnost účastnit se konference online, i když by byla škoda přijít o společenský večer, který bude vyhrazen nejen k prohlubování vzájemných kontaktů a diskuzi, ale hlavně k zábavě a odreagování od naší náročné práce.
Udělejte si na nás ČAS…
23.–24. října 2025
Kongresové centrum Hotel Nové Adalbertinum, Velké náměstí 32, Hradec Králové
program a registrace
ubytování
ubytování
V Náchodě jsme
předali
cenu Sympatie Florence.
Kdo ji získal?
V sobotu 23. srpna 2025 se v Městském divadle
Dr. J. Čížka v Náchodě konal slavnostní galavečer soutěže Anděl mezi zdravotníky. O titul zde bojovalo třináct
finalistů. My jsme měli možnost být u toho a také vyhlásit cenu Sympatie Florence. Jak to celé tedy dopadlo?
Lucie Konvičná redakce Florence
Ve večerních hodinách 23. srpna 2025 jsme se zúčastnili slavnostního galavečeru Anděla mezi zdravotníky, který se konal v Městském divadle Dr. J. Čížka v Náchodě. V sále se sešlo mnoho zdravotníků, známých osobností i politiků, kteří měli možnost podle svých preferencí zvolit letošního Anděla mezi zdravotníky.
Třináct finalistů z řad sester, lékařů, ošetřovatelů, lékárníků i pečovatelů bojovalo o sympatie poroty. V prvním kole se představili – řekli tolik, kolik o sobě říct chtěli.
V druhém se však soutěžících začaly ptát osobnosti, jejich patroni. Padaly otázky osobní i ty o zdraví. V posledním, tedy třetím kole kladl otázky moderátor Karel Voříšek, který diváky i soutěžící celým večerem provedl. Jednotlivá kola byla protkána hudebními vystoupeními známých osobností. Po třetím kole začalo soustředěné rozhodování poroty o tom, kdo by měl získat první, druhou, nebo třetí cenu. Po pečlivém zvážení byly výsledky následovné. Na prvním místě skončila Barbora Forgáčová, DiS., sestra z JIP Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (Praha). Druhé místo obsadila Vilma Nikkerová, odběrová sestra z Unilabs, odběrového místa Mazurská (Praha). Na třetí příčce se umístila Bc. Zuzana Šiborová, DiS., vrchní sestra chirurgického oddělení z Nemocnice Nové Město na Moravě.
To ovšem nebyla jediná cena, která se ten večer udělovala. Náš časopis měl totiž vyhlášenou samostatnou soutěž – cenu Sympatie Florence. O vítězi nerozhodla žádná porota, nýbrž sami čtenáři, kteří hlasovali na našich sociálních sítích. Za každé srdíčko nebo like (palec) jsme započítali jeden hlas. A kdo tedy vyhrál? Cenu Sympatie Florence si z Náchoda odvezla Bc. Karolína Berková, zdravotně sociální pracovnice, která pracuje v Oblastní nemocnici Náchod. Paní Berkové tímto ještě jednou gratulujeme a přejeme jí příjemný wellness pobyt i čtení našeho časopisu, jehož předplatné od nás dostala. I když vyhrát mohl jen jeden soutěžící, pro nás jsou andělé všichni zdravotníci, bez ohledu na pracovní pozici nebo specializaci. A tato soutěž je právě připomínkou toho, jak různorodé je naše zdravotnictví a jak je důležitá každá z jeho částí. Děkujeme.
Redaktorka Lucie Konvičná a vítězka ceny Sympatie Florence Bc. Karolína Berková.
Katarína Král: „Humanitární pomoc vnímáme jako nástroj dlouhodobé změny“
CARE je humanitární organizace, která působí ve více než 100 zemích světa. Poskytuje pomoc v zemích, které jsou zasaženy válkou, hladem nebo přírodními katastrofami. Organizace má dlouhou historii – byla založena v roce 1945. Tehdy začala pomáhat svými potravinovými balíky válkou zničené Evropě. Její působení se v průběhu let postupně rozrůstalo do zemí po celém světě a lidem, kteří to potřebují, pomáhá dodnes. Od roku 2007 je součástí této mezinárodní organizace také CARE ČR.
Lucie Konvičná redakce Florence
O projektech, které CARE realizuje, promluvila v rozhovoru strategická ředitelka CARE ČR Katarína Král.
Organizace CARE, která vznikla již před 80 lety, se v průběhu historie vyvíjela a měnila. Na koho však pomoc cílí dnes? Dá se to říct takto obecně, přestože CARE působí v různých koutech světa?
CARE dnes pomáhá především těm, kteří čelí největšímu riziku přehlížení: ženám, dívkám a celkově zranitelným skupinám. Ať už jde o válkou zasažené oblasti, humanitární krize, nebo extrémní chudobu, zaměřujeme se na podporu lidí, kteří mají nejméně možností postavit se na vlastní nohy bez vnější pomoci. Samozřejmě vždy
přihlížíme k místnímu kontextu a snažíme se pracovat ruku v ruce s lokálními komunitami. Aktuálně působíme ve 121 zemích světa, např. kromě Sýrie, Etiopie, Ukrajiny nebo Súdánu ale pomáháme i v Čechách. Např. na severu Moravy jsme minulý rok pomohli po povodních opravit šest škol a školek. Takže naše projekty pomoci a podpory jsou hodně široce rozkročené –od distribuce základních potravin a vody přes stavbu solárních systémů až po očkování nebo opravy zničených budov ve válkách nebo za jiných dramatických okolností.
Foto: David Liška
Katarína Král –strategická ředitelka CARE ČR.
Chronické selhání ledvin, nutriční intervence u dialyzovaných pacientů
Souhrn: Chronické selhání ledvin vyvolává v lidském organizmu výrazné metabolické děje, které v konečném důsledku mohou vést k těžké protein-energetické malnutrici (CD-RM – chronic disease-related malnutrition). Protein-energetický deficit významně ovlivňuje kvalitu života u pacientů v chronickém dialyzačním programu. Toto sdělení se snaží metabolické změny při renálním selhání objasnit a zároveň nabízí možné úpravy jídelníčku, které mírní důsledky malnutrice. Klíčová slova: chronické selhání ledvin, malnutrice, příjem bílkovin, sipping
Chronic renal failure, nutritional intervention in dialysis patients
Summary: Chronic renal failure causes significant metabolic reactions, which can lead to severe chronic disease-related malnutrition (CD-RM). This protein-energy deficiency significantly decreases the quality of patient’s life in chronic dialysis program. This text attemps to clarify metabolic processes in renal failure and offers possible dietary adjustments, which reduce the consequences of malnutrition.
Key words: chronic renal failure, malnutrition, protein intake, sipping
Mgr. Miroslava Karbanová1
MUDr. Martina Brejníková2 1Oddělení nutričních terapeutů, VFN v Praze 2III. chirurgická klinika 1. LF UK a FN Motol, Praha
Chronické selhání ledvin je definováno jako poškození struktury nebo funkce ledvin trvající déle než 3 měsíce a negativně ovlivňující zdraví lidského organizmu (Levin et al., 2013).
Pacienti v terminálním stádiu selhání ledvin (CKD 5) jsou již plně závislí na očišťovacích metodách – hemodialýze (probíhá nejčastěji 3× týdně) nebo peritoneální dialýze (pravidelné výměny se provádějí asi 30 min 4× denně).
Klinicky se může selhání ledvin projevovat sníženým množstvím vyprodukované moči nebo dokonce její absencí. K odstraňování zadržené vody z organizmu dochází pak výhradně během dialýzy.
Dalším projevem renálního selhání je pokles tzv. glomerulární filtrace, tedy funkce ledvin, která se projevuje sníženou schopností vylučovat odpadní produkty metabolizmu – především z bílkovin a minerálů, jako jsou sodík, draslík, hořčík a fosfor.
Zvýšená hladina sodíku v těle se podílí na vzestupu krevního tlaku prostřednictvím aktivace sympatického nervového systému a renin-angiotenzin-aldosteronového systému. To představuje zátěž pro kardiovaskulární aparát, která často vede až k chronickému srdečnímu selhání. Navíc dochází ke zvýšenému pocitu žízně.
Dalším minerálem, který nelze při selhání ledvin účinně vylučovat, je draslík. Jeho zvýšená hladina způsobuje závažné poruchy srdečního rytmu, vč. fibrilace komor, kterou nelze účinně resuscitovat. Omezení draslíku ve stravě patří proto k základním požadavkům diety dialyzovaného pacienta.
Při nedostatečné funkci ledvin dochází ke zvýšení koncentrace fosfátů, což v těle způsobuje závažné změny a přispívá k rozvoji renální osteopatie – existují různé formy tohoto onemocnění. Jedná se však o velmi složitou problematiku, která přesahuje rámec tohoto sdělení.
Hromadění zplodin metabolizmu ovlivňuje i složení dnes velmi diskutovaného střevního mikrobiomu. Dochází k poškození střevní bariéry, rozvoji střevního zánětu, celotělového oxidačního stresu, který pak dále zhoršuje poškození kardiovaskulárního a endokrinního systému. Složení
mikrobiomu můžeme částečně zlepšit vhodnou úpravou stravy – zařazením probiotik a prebiotik (Oulehle et al., 2022).
Ledviny se významnou měrou podílejí na udržení homeostázy (vnitřního prostředí). Při snížené funkci dochází ke vzniku metabolické acidózy, která podporuje zvýšený rozklad bílkovin a současně brání tvorbě nových bílkovin (např. albuminu). To vede k dalšímu zhoršení nutričního stavu pacienta a zvyšuje nechutenství.
Metabolická acidóza také narušuje metabolizmus vitaminu D. Tato hypovitaminóza D spolu s poruchou kalciofosfátového metabolizmu přispívá k rozvoji poruchy kostní denzity (renální osteopatie) (Havlín et al., 2016).
Metabolická acidóza se podílí i na vzniku úzkosti a paniky, zvyšuje svalovou slabost, vč. slabosti srdečního svalu, a také podporuje prozánětlivou odpověď. Tak se stav malnutrice (podvýživy) pacienta dále
Společenská integrace klientů center duševního
zdraví pohledem rigorózní práce
Souhrn: Rigorózní práce byla pojata jako sumarizace problematiky společenské integrace klientů center duševního zdraví v České republice a je určena pro zdravotnické pracovníky a laickou veřejnost, která chce nahlédnout do dané problematiky.
Samotný článek je uvedením do problematiky komunitní psychiatrické péče a je sepsaný na základě rigorózní práce.
Klíčová slova: komunitní péče, duševní zdraví, kvalita života, důstojnost, resocializace
Social integration of clients in mental health centres of view of a rigorous thesis
Summary: The rigorous thesis was written as an summary on social integration of clients in mental health centres in the Czech Republic and is determined at medical staff and lay public where want to learn about this method. The article is approached as an introduction to community psychiatric care and related issues. It has been written based od the rigorous thesis.
Key words: community care, mental health, quality of life, dignity, resocialization
2Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola Kroměříž
Úvod
Duševně zdravý jedinec má schopnost přijímat a zpracovávat informace, logicky myslet, řešit problémy, komunikovat, adaptovat se na změny, zvládat vlastní emoce, udržovat partnerský vztah, pracovat, plánovat a plány realizovat. Z hlediska duševního zdraví je alarmující celosvětový nárůst rizikových faktorů, které vedou k poruchám duševního zdraví, a to i u mladších věkových kategorií, děti nevyjímaje. Duševní onemocnění významným způsobem ovlivňuje kvalitu života postižených jedinců a vede k jejich postupné sociální izolaci. U osob s duševní poruchou nabývá zachování kvalitního života a důstojnosti další rozměr. Jedná se o respektování zvláštností pramenících nejen z uspořádání samotné osobnosti, ale ve značné míře z jejích psychických obtíží.
V souvislosti s nárůstem počtu osob s poruchou duševního zdraví a probíhající reformou psychiatrické péče v České republice začala vznikat centra duševního zdraví, která jsou novou moderní formou komunitní psychiatrické péče. Cílem této reformy bylo minimalizovat hospitalizace duševně nemocných osob v psychiatrických léčebnách prostřednictvím zdravotně sociální péče v krizovém období jedince v jeho přirozeném prostředí. Kromě
zajištění psychiatrické péče pomáhají duševně nemocným jedincům i s reintegrací do společenského a pracovního prostředí. K 6. prosinci 2024 bylo v České republice zřízeno 37 center duševního zdraví pro dospělé klienty a 3 centra duševního zdraví pro děti a adolescenty. Aktuální vytíženost center duševního zdraví je rozdílná dle příslušných regionů. Průměrně lze říci, že v jednotlivých centrech je počet registrovaných osob s duševním onemocněním zhruba 300 a počet hospitalizovaných pacientů v psychiatrických nemocnicích díky této formě komunitní psychiatrické péče klesl v posledních letech o cca 15 %. Cílovou skupinou jsou pacienti s diagnostikovanou chorobou schizofrenie, schizotypální poruchou, afektivní poruchou, obsedantně kompulzivní poruchou a poruchou osobnosti a chování. Podle plánované strategie vycházející z reformy psychiatrické péče by měl být ideální model zřízení center
duševního zdraví rozšířen na 100 center, tak aby byl pokryt každý určený region s intervalem dojezdu kratším než 45 min. Tento cíl by měl být dle plánu zrealizován do konce roku 2030.
Problém rozšíření psychiatrické péče do podoby komunitních center v sobě však skrývá i obavy ze strany veřejnosti, které bohužel vyplývají z nedostatečné informovanosti laické veřejnosti a stále přetrvávající stigmatizace duševně nemocných osob. Tato předpojatost vede ke strachu veřejnosti ze zvýšeného páchání trestné činnosti v okolí, a to právě klienty center duševního zdraví. V některých městech dokonce dochází k tomu, že lidé sepisují petice za jejich zrušení, případně vystěhování do okrajových částí měst. Tato skutečnost by měla být hlavním důvodem ke zvýšení informovanosti laické veřejnosti o poruchách duševního zdraví a důležitosti
Budova Centra duševního zdraví. Foto: Centrum duševního zdraví Kroměříž
Riziko syndrómu vyhorenia u sestier pracujúcich na zmeny
Súhrn: Hlavným cieľom prieskumu bolo zistiť výskyt rizika syndrómu vyhorenia u sestier pracujúcich na zmeny.
Kľúčové slová: syndróm vyhorenia, sestra, práca na zmeny, psychická záťaž, prevencia vyhorenia
The risk of burnout syndrome in shift nurses
Summary: The main aim of the survey was to determine the prevalence of risk of burnout syndrome in shift nurses.
PhDr. Silvia Danková, PhD., MBA, MPH, dipl. s. Ústav ošetrovateľstva, LF UPJŠ, Košice, Slovensko
Úvod
Profesia sestry sa považuje za rizikové povolanie z hľadiska syndrómu vyhorenia vzhľadom na neustále vystavovanie sestier náročným situáciám, akými môžu byť smrť pacienta, kritický zdravotný stav pacienta, na čo môžu nadväzovať aj etické dilemy. Táto situácia môže byť umocnená pocitom nedostatku priestoru na zabezpečenie kvalitnej ošetrovateľskej starostlivosti, čo je spojené s nedostatkom sestier a tým zvýšením záťaže a počtu pacientov na jednu sestru (Apostol et al., 2021). Kelly et al. (2021) uvádzajú, že až polovica pracovníkov v ošetrovateľstve zažíva vyhorenie, pričom je pravdepodobné, že osobné následky, pracovná dysfunkcia sú potenciálnym rizikom pre pacientov. Syndróm vyhorenia súvisí taktiež s telesnými poruchami, najčastejšie sú to dýchacie ťažkosti, srdcové ťažkosti, gastrointestinálne problémy, bolesti hlavy, dlhodobá únava, bolesti svalov. Duševné zdravie je tiež zasiahnuté, napr. úzkosťami, neskôr môže prísť depresívny syndróm alebo depresia, na ktorú ľahko môže nadviazať nespavosť, suicidálne myšlienky, čo môže mať fatálny následok. Sestry sú častokrát vystavené vysokému pracovného zaťaženiu, ktoré zahŕňa nielen starostlivosť o pacientov v kritických stavoch, ale aj dlhé pracovné zmeny a riešenie náročných situácií. Dlhodobé vystavenie týmto stresovým faktorom môže viesť k postupnému vyčerpaniu, únave a frustrácii, čo výrazne zvyšuje riziko vzniku vyhorenia (Thrall, 2020). Nedocenenie sestier zo strany spoločnosti a porovnávanie s lekárskym povolaním predstavujú
významné psychické rizikové faktory, ktoré môžu prispieť k frustrácii a vyhoreniu. Sestry často čelia pocitu, že ich práca je menej cenená v porovnaní s prácou lekárov, hoci sú samostatnými odborníkmi, ktorí nesú zodpovednosť za množstvo kritických rozhodnutí a poskytovanie kvalitnej starostlivosti (Mannion et al., 2023). Pre sestry je dôležité nájsť rovnováhu medzi náročnými pracovnými požiadavkami a osobným životom. Dodržiavanie zdravých návykov, ako je pravidelný pohyb, dostatok spánku a kvalitná strava, prispieva k fyzickej a psychickej pohode. Okrem toho je nevyhnutné venovať čas aktivitám, ktoré podporujú regeneráciu, ako sú koníčky, rodinné stretnutia, voľnočasové aktivity, čo pomáha sestrám udržiavať rovnováhu a predchádzať vyhoreniu (De Simone et al., 2021).
Cieľ prieskumu: Zistiť výskyt rizika syndrómu vyhorenia u sestier pracujúcich na zmeny.
Čiastkové ciele:
Identifikovať faktory, ktoré ovplyvňujú vznik syndrómu vyhorenia u sestier pracujúcich na zmeny.
Zistiť mieru osobného uspokojenia u sestier pracujúcich na zmeny.
Zhodnotiť úroveň emocionálneho vyčerpania u sestier pracujúcich na zmeny. Navrhnúť preventívne odporúčania pre prax, ktoré by mohli pomôcť eliminovať vznik syndrómu vyhorenia u sestier.
Výskumné vzorky
Prieskumu, ktorý prebiehal v období február 2025 až marec 2025 sa zúčastnili sestry v počte 96 (100 %) z rôznych odborností pracujúce v odlišných formách pracovnej prevádzky (sestry pracujúce na zmeny, sestry s dennou pracovnou dobou a sestry pôsobiace v ambulantnej sfére).
Metodika a metódy prieskumu
Elektronický dotazník vytvorený v Google Forms bol distribuovaný prostredníctvom facebookových skupín určených pre
zdravotnícky personál, ako aj cez osobné kontakty a e-mailovú komunikáciu. Respondenti boli na úvod informovaní o anonymite, dobrovoľnosti účasti a účele prieskumu. Hlavnú časť dotazníka tvoril štandardizovaný nástroj Maslach Burnout Inventory (MBI), ktorý slúži na meranie miery syndrómu vyhorenia. Tento nástroj hodnotí dimenzie emocionálneho vyčerpania, osobného uspokojenia z práce. Okrem MBI dotazníka boli do formulára zaradené aj vlastné otázky zamerané na demografické údaje, ako sú vek, pohlavie, dĺžka odbornej praxe, typ pracoviska, počet odpracovaných zmien a aktuálne pracovné zaradenie. Analýza výsledkov a ich interpretácia Získané údaje sme kvalitatívne a kvantitatívne analyzovali a vyhodnotili. Na spracovanie výsledkov sme použili Microsoft Office (MS Word a MS Excel). Komparáciu sme použili na zistenie súvislosti medzi výskytom syndrómu vyhorenia a vybranými premennými. Uvádzame najdôležitejšie výsledky prieskumu v tabuľkovej forme: Väčšina respondentov nášho prieskumu sú ženy – až 93 (96,88 %). Mužský rod označili 3 (3,13 %) respondenti. Tieto údaje potvrdzujú výraznú prevahu žien v našom súbore (tab. 1).
Na otázku „Aký je Váš vek?“ odpovedalo najviac respondentov v kategóriách do 25 rokov a 26–35 rokov, zhodne po 23 (23,96 %). Veková skupina 36–45 rokov bola zastúpená 18 (18,75 %) respondentmi, nasledovaná kategóriami 46–55 rokov a 56 rokov a viac, v ktorých bolo po 16 (16,67 %) respondentov. Údaje naznačujú rovnomerné vekové rozloženie s miernou prevahou mladších sestier, čo môže ovplyvniť aj ich subjektívne vnímanie pracovnej záťaže a skúsenosti s vyhorením (tab. 2).
Na otázku „Aké je Vaše najvyššie dosiahnuté vzdelanie?“ najčastejšie respondenti uvádzali vyššie odborné vzdelanie – 27 (28,13 %) a vysokoškolské
Co předchází přesunu pacienta na domácí umělou plicní ventilaci
V minulém čísle jsme přinesli rozhovor s MUDr. Ferdinandem Polákem, Ph.D., MBA, o možnostech domácí umělé plicní ventilace (DUPV). Tento rozhovor měl velký ohlas, proto jsme se rozhodli věnovat problematice DUPV v našem časopisu seriál odborných článků. V tomto čísle začínáme informacemi o tom, co se děje předtím, než se pacient na ventilátoru domů vůbec dostane.
Eva Adámková, DiS.
MUDr. Ferdinand Polák, Ph.D., MBA
ProCare Medical s.r.o.
Domácí umělá plicní ventilace (DUPV) je pro některé pacienty jedinou možností, jak na dlouhou dobu, nebo dokonce nastálo opustit lůžkové nemocniční zařízení. Benefity pobytu doma jsou nezpochybnitelné.
Kromě čistě medicínských výhod, jako je např. nižší riziko nozokomiálních nákaz, se jedná především o výrazné zvýšení kvality života. Je třeba si uvědomit, že bez možnosti domácí ventilace by většina těchto pacientů musela v nemocnici zůstat po zbytek života. A je jasné, že i sebelepší a sebepřívětivější nemocnice bude jen těžko stejně milým prostředím, jako je domov. DUPV těmto pacientům nabízí možnost žít ve svém bytě či domě, trávit neomezeně čas se svými blízkými, spát ve své ložnici, používat vlastní koupelnu a toaletu, některým i pracovat.
Aby ale byla realizace DUPV dlouhodobě úspěšná, musí přesunu pacienta domů předcházet velmi kvalitní příprava a všechny procesy musí být správně nastaveny. V tomto čísle si řekneme, co je potřeba provést ještě před propuštěním pacienta z nemocnice do domácí péče.
Zdravotní indikace
Prvním krokem k přesunu ventilovaného pacienta domů je správná zdravotní indikace. Tu provádí ošetřující lékař v zařízení, kde je pacient aktuálně hospitalizován. Nejčastěji tedy lékař na ARO, následné intenzivní péči nebo oborové jednotce intenzivní péče. Z lékařského hlediska by
všichni pacienti indikovaní k DUPV měli splňovat dvě základní podmínky: potřebu dlouhodobé částečné nebo úplné přístrojové ventilační podpory s malou šancí na odpojení od ventilátoru, stabilizovaný celkový zdravotní stav bez nutnosti katecholaminové podpory.
Nejčastější jednotlivé diagnózy a jejich specifika probereme v některém z dalších čísel.
Sociální indikace/podmínky Vedle správné zdravotní indikace je pro dlouhodobou úspěšnost DUPV naprosto
klíčová správná indikace sociální neboli splnění nutných sociální podmínek. Ty lze rozdělit do dvou skupin: vhodné prostorové domácí prostředí, dobré rodinné zázemí.
Dostatek prostoru doma
Příchodu pacienta na DUPV je potřeba byt nebo dům přizpůsobit, což není vždy jednoduché. Důležitý je především dostatek prostoru u lůžka. Ventilovaný pacient musí mít kromě samotného domácího ventilátoru u sebe i další techniku. Vždy je u pacienta odsávačka, často také kašlací asistent, v případě O2 dependence ještě kyslíkový
Pacient na DUPV.
nekončí odchodem na druhý břeh: podpora pozůstalých jako nedílná
součást paliativy
Paliativní péče v Česku prochází v posledních letech výrazným rozvojem. Tento posun přináší změnu ve vnímání smrti a konce života jako přirozené součásti lidské existence. A nese s sebou podstatný zvrat i v péči o ty, co tu po smrti blízkých zůstávají.
Bc. Michaela Kalivodová spisovatelka, novinářka a lektorka volnočasových aktivit v RC Milovice
Paliativní péče vzkvétá O tom, že se česká paliativní péče těší velkému rozmachu, opakovaně hovoří i MUDr. Ondřej Sláma, Ph.D., přední český onkolog a paliatr, který se dlouhodobě zasazuje o její rozvoj a profesionalizaci. Významnou úlohu v tomto vývoji dále sehrává např. organizace Cesta domů. Věnuje se domácí hospicové péči a zároveň nabízí kurzy, publikace i metodické materiály určené pedagogům a rodičům. Pomáhá jak dětem, tak dospělým porozumět tomu, že život má začátek i konec a že je v pořádku o tom mluvit. V jedné z mnoha jejich knih pro děti Anna a Anička (Martina Špinková, 2014) čtenáři sledují příběh holčičky, jež se učí zvládat postupné odcházení milované babičky – citlivě a s respektem k emocím. Kompletní výčet na těchto stránkách není možné podat, ale ještě namátkou: Před více než deseti lety nám v mnohém otevřel oči sedmidílný dokument Šárky Maixnerové Život se smrtí. O pohledu na paliativní péči zase v nedávné době veřejně hovořila oblíbená zpěvačka Anna Julie Slováčková. Popisovala, jak jí tato péče pomohla utřídit si priority a naučila ji mluvit o nemoci s blízkými.
Veřejný zájem o tematiku potvrzují iniciativy, jako byla benefiční cyklojízda 8 DNÍ a 8 HODIN. Těm, kdo sledují média a novinky na sociálních sítích, nemohla uniknout. Hlavní postavou akce se stala Zorka – navzdory vážné diagnóze putovala osm dní napříč Českem, aby pomohla
vybrat peníze pro organizace věnující se lidem v závěru života. Zastávky v sedmnácti domácích hospicích reprezentovaly solidaritu a nezbytnost důstojné péče na konci života.
Logicky je tak čím dál víc slyšet i o truchlících. Smrt blízkého totiž není „konec příběhu“. Pro ty, kteří žijí dál, právě tehdy začíná cesta novou realitou. A někdy je potřeba na té cestě nezůstat sám. „Babička na vás teď nemá čas…“ Detabuizaci umírání a smrti s povděkem kvituje čtyřicátník Viktor: „Když nám nedávno zemřel otec, viděl jsem, jak všichni hovory o smrti milovaného manžela, tatínka a dědečka zvládáme o několik řádů lépe, než když nám jako malým zemřela babička. Představte si, že nám to naši snad půl roku nebyli schopni říct a my děti jsme se po ní pořád ptaly…“
Dnes je situace diametrálně odlišná. Třeba v domácím hospici Nablízku v Lysé nad Labem péče nekončí smrtí pacienta. Naopak začíná jedna z nejcitlivějších a nejnáročnějších etap doprovázení: podpora truchlících pozůstalých. Hospic Nablízku totiž zřídil poradnu pro pozůstalé, která je otevřena nejen rodinám bývalých pacientů, ale komukoli z veřejnosti. Externí pracovnice hospice Bc. Jolana Boháčková připomíná, že v souvislosti s paliativou se logicky řeší hlavně pacienti, ovšem pozornost pozůstalým dlužíme de facto historicky; vzhledem k tomu, že smrt byla v druhé polovině 20. století přesunuta do prostředí nemocnic, máme tu podle ní několik generací lidí, kteří postrádali jakýkoli kontakt se smrtí a nedovedou přirozeně poskytnout rodinnou a komunitní podporu. Dále Boháčková upozorňuje na to, že doprovázení pozůstalých je specifická
Longitudinální observační studie: Souvisí hubnutí s chronotypem či kvalitou spánku?
Souhrn: Individuální nastavení cirkadiánního rytmu bylo shledáno jako důležitá proměnná při hubnutí. Cirkadiánní rytmus ovlivňuje a je ovlivňován fyzickou aktivitou, příjmem potravy a pobytem na denním i umělém světle.
Screening a respekt pacientova chronotypu je v obezitologické praxi přínosný a může pomoci k zefektivnění terapie.
Longitudinal observational study: Is weight loss related to chronotype or sleep quality?
Summary: Individual circadian rhythm adjustment has been found to be an important variable in weight loss. The circadian rhythm both influences and is modulated by physical activity, food intake, and exposure to natural and artificial light. Screening and respecting the patient’s chronotype is beneficial in obesity medicine practice and can help to make therapy more effective.
RNDr. Ing. Eva Andrlíková, Ph.D. specialistka na biorytmy
Úvod do problematiky
Mnoho českých i zahraničních studií prokázalo, že cirkadiánní rytmy a kvalita spánku hrají důležitou roli v regulaci hmotnosti a metabolizmu. Cirkadiánní rytmy jsou geneticky zakódované oscilace v organizmech, které lze nalézt na každé – molekulární, fyziologické a behaviorální – úrovni. Fáze cirkadiánního rytmu a zejména jeho sladění s rytmikou vnějšího prostředí jsou zajištěny tzv. synchronizátory (zeitgebers). U savců rozlišujeme dva hlavní synchronizátory: světlo a potravu. Obecně mají synchronizátory schopnost fázového posunu cirkadiánních rytmů. Účinek synchronizátorů však může vést k desynchronizaci, pokud dojde ke konfliktu mezi endogenními a vnějšími rytmy nebo k nesouladu mezi světelnou a nesvětelnou synchronizací. Typickým příkladem cirkadiánní nesouososti je sociální jet lag (SJL), stav, kdy je nastavení vnitřních biologických hodin v rozporu se sociálními rytmy. SJL je spojován se zdraví škodlivými návyky (např. kouřením, nadměrnou konzumací alkoholu a vysokou konzumací tuků ve stravě) a v současnosti je považován za rizikový faktor patogeneze mnoha nemocí. Narušení cirkadiánních rytmů je způsobeno především dlouhodobými změnami délky spánku, vystavením se umělému světlu po západu slunce, prací ve směnném provozu
a stravovacími návyky. Překvapivě je narušení cirkadiánních rytmů spojeno se zvýšenou chutí k jídlu, hmotností, krevním tlakem a sníženou glukózovou tolerancí nebo imunitní reakcí, což má za následek rozvoj kardiovaskulárních nebo imunologických poruch. Naopak tato onemocnění mohou vyvolat poruchy cirkadiánního rytmu a snížit kvalitu spánku. Obousměrná interakce mezi cirkadiánním systémem a metabolizmem byla prokázána mnoha studiemi na mnoha úrovních.
Chronotypy
Individuální načasování cirkadiánního rytmu nazýváme chronotyp. Odlišnost mezi chronotypy spočívá v upřednostňování ranních či večerních hodin pro různé aktivity, vč. spánku. Individuální nastavení pravděpodobně reflektuje odlišnosti v délce endogenní periody dané molekulárním mechanizmem. Předpokládá se, že je zakotveno především geneticky. Rozlišujeme tři základní chronotypy: ranní, neutrální (nevyhraněný) a večerní. Jejich rozdělení v populaci se blíží Gaussově křivce. Každý člověk se během života může na této křivce několikrát posunout – děti bývají spíše ranní ptáčata, adolescenti inklinují k večernímu typu, jednotlivé chronotypy u lidí středního věku mají normální rozložení a mezi staršími převažují ranní preference. Rozdíly mezi jednotlivými typy existují na mnoha úrovních, např. v reaktivitě na sezónní změny, tendenci k ukládání tuků, v psychologických charakteristikách, ve vztahu ke stravovacím návykům či zdraví škodlivému chování. V tomto ohledu považujeme za rizikovější skupinu večerní typy.
Typickým rysem večerního typu je pravidelné usínání nejčastěji mezi jednou a šestou hodinou ranní. Pokud to okolnosti dovolí, budí se tito jedinci v pozdních dopoledních či brzkých odpoledních hodinách. Večerní chronotyp lze teoreticky rozdělit na dvě podkategorie. Prvním je ten se zkrácenou délkou spánku, zapříčiněnou nuceným ranním vstáváním. U tohoto typu lze předpokládat silnější dopady na organizmus v podobě vysokého rizika výskytu obezity, onemocnění gastrointestinálního traktu, diabetu mellitu druhého typu, metabolického syndromu, kardiovaskulárních chorob, oslabení imunitního systému a psychických poruch, především deprese a syndromu vyhoření. Druhou podkategorií je večerní typ, který má volnější režim a své povinnosti může přizpůsobovat potřebám svého spánku. U něj lze předvídat, že důsledky jeho orientace k večernímu chronotypu nebudou mít natolik fatální rozměr, ale současně nebudou zcela bez efektu. Disponuje sice dostatečnou délkou spánku, ale má rozvržený spánek a bdění do jiných částí dne. Výsledkem je, že je vystaven dennímu a umělému světlu v odlišném poměru než ranní typ. Kvůli pozdnímu vstávání přichází o značnou část světlého dne důležitou pro správnou synchronizaci cirkadiánních rytmů. Paralelně s tím jeho usínání v nočních hodinách zvyšuje expozici umělému světlu. Konstantní expozice světlu skrze rozladění cirkadiánních rytmů a metabolických procesů rozvíjí inzulinovou rezistenci. Cirkadiánní rytmy lidí s večerním chronotypem jsou z hlediska načasování odchýlené od běžného populačního průměru (nejsou v souladu s běžným, společensky akceptovatelným vzorcem chování
Rozhovor o PROMEDICUS Akademii
s PhDr. Mgr. Michaelou Hofštetrovou Knotkovou
Paní doktorko, mohla byste čtenářkám a čtenářům představit PROMEDICUS Akademii a přiblížit, na co se v rámci její činnosti nejvíce zaměřujete?
PROMEDICUS Akademie je nová vzdělávací platforma, která se orientuje na profesní rozvoj zdravotnických a sociálních pracovníků. V budoucnosti se bude věnovat i podpoře neformálních pečujících. Naším cílem je poskytovat srozumitelné, prakticky zaměřené a zároveň odborně kvalitní vzdělávání, které odpovídá reálným potřebám každodenní praxe.
Zaměřujeme se zejména na oblasti, které jsou v systému často podceňované – např. na domácí péči, specifika geriatrické populace, komunikaci s klienty s demencí nebo podporu pracovníků v přímé péči v sociálních službách. Vedle toho připravujeme právě i kurzy určené neformálním pečujícím – tedy těm, kdo pečují o své blízké doma bez odborného zázemí. Věříme, že právě oni si zaslouží větší pozornost, přístup k praktickým informacím a pocit, že na to nejsou sami.
Naší prioritou je také flexibilita – nabídneme kombinaci prezenčních a online kurzů, časovou dostupnost vzdělávání, kurzy šité na míru domácí péči. Vše stavíme na úzké spolupráci s odborníky z praxe a institucemi z oblasti zdravotnictví i sociálních služeb.
Náš Katalog vzdělávání bude obsahovat ucelenou nabídku 12 certifikovaných kurzů, 19 vzdělávacích aktivit na aktuální témata a 2 manažerská studia pro všeobecné sestry poskytující ošetřovatelskou péči ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
Jaká byla Vaše profesní cesta ke vzdělávání zdravotnických pracovníků a co Vás přivedlo právě k PROMEDICUS Akademii?
Moje profesní cesta je spojená se vzděláváním dospělých už více než 37 let, a to především v oblasti zdravotnictví. Měla jsem příležitost pracovat na různých úrovních – od přímé výuky, řízení týmů až po tvorbu koncepcí a metodik. Kromě toho mám praktickou zkušenost i ze sociálních služeb, kde jsem mohla zblízka vnímat potřeby jak klientů, tak pracovníků v přímé péči.
Tato kombinace zkušeností mě přirozeně dovedla k myšlence, že kvalitní a dostupné vzdělávání zaměstnanců je klíčové – nejen pro
NAŠÍ PRIORITOU JE FLEXIBILITA – NABÍDNEME KOMBINACI PREZENČNÍCH A ONLINE KURZŮ, ČASOVOU DOSTUPNOST VZDĚLÁVÁNÍ, KURZY ŠITÉ NA MÍRU DOMÁCÍ PÉČI.
profesní růst jednotlivců, ale především pro kvalitu péče, kterou poskytují. PROMEDICUS Akademie mě oslovila právě tímto hodnotovým nastavením: důrazem na praxi, spojením zdravotně sociálního a sociálně zdravotního pomezí, respektem k účastníkům vzdělávání a snahou vytvářet smysluplné, srozumitelné a aktuální vzdělávací programy. A zejména zaměřením na vzdělávání v domácí péči, které v českém zdravotnictví dosud nedostává takovou pozornost, jakou si zaslouží. Věřím, že právě takové vzdělávání má skutečný význam.
Jaké vzdělávací kurzy připravujete pro všeobecné sestry? V čem je podle Vás vzdělávání sester v domácí péči specifické? Katalog vzdělávání PROMEDICUS Akademie bude odrážet potřeby sester PROMEDICUS domácí péče, které poskytují ošetřovatelskou
péči ve vlastním sociálním prostředí pacienta v rámci celé České republiky. Vzdělávání sester v domácí péči je specifické především tím, že sestry zde často pracují samostatně, bez bezprostřední opory kolegů nebo lékaře. Musí být schopné rychle se rozhodovat, dobře komunikovat s pacientem i s neformálními pečujícími, zvládat široké spektrum odborných i lidských situací – od akutních stavů až po doprovázení na konci života. To klade vysoké nároky nejen na odborné znalosti, ale i na schopnost plánování, organizace, empatie a vlastní psychiku sestry. Zároveň se v domácí péči stále častěji setkáváme s polymorbidními, geriatrickými a paliativními pacienty, jejichž potřeby jsou velmi komplexní. Výjimkou nejsou dětští pacienti. Vzdělávání sester proto musí být prakticky orientované, mezioborové a postavené na reálných kazuistikách a zkušenostech z terénu. Nestačí jen teorie – sestry potřebují konkrétní nástroje a oporu, které jim pomohou obstát v náročných podmínkách vlastního sociálního prostředí. A takové kurzy v Katalogu vzdělávání PROMEDICUS Akademie brzy naleznete.
Čím je podle Vás přístup PROMEDICUS Akademie výjimečný? Na co kladete důraz? Přístup PROMEDICUS Akademie je výjimečný v několika ohledech. V první řadě klademe důraz na propojení teorie s praxí – věříme, že vzdělávání má smysl tehdy, když je přínosné a využitelné přímo v každodenní práci zdravotnických pracovníků, zejména všeobecných sester poskytujících ošetřovatelskou péči ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Naše kurzy vznikají ve spolupráci s odborníky z kvalifikačního vzdělávání, z praxe se zaměřením na domácí péči a reflektují reálné potřeby účastníků na základě průzkumu jejich vzdělávacích potřeb.
Zároveň se snažíme vytvářet respektující a podporující vzdělávací prostředí – takové, kde se účastníci nebojí ptát, sdílet zkušenosti a aktivně se zapojit. Z tohoto důvodu vytváříme menší skupiny účastníků vzdělávání. Dáváme prostor i tématům, která si zaslouží více pozornosti – telemonitoring v domácí péči, asistivní technologie, casemanagement, vzdělávání neformálních pečujících, se kterými velmi úzce spolupracují naše všeobecné sestry. Při tvorbě Katalogu
A léta běží…
Tentokráte jsme 100 let staré publikované články čerpali nejen z periodika Zdraví lidu, ale i ze Zdravého života, což byl měsíčník věnující se zdravému životu a hlavně cíli potírat alkoholizmus. První čtyři příspěvky budou tedy k otázce alkoholizmu a čtvrtý odstavec bude věnován návodu, jak si zvýšit výšku. Myslíme si, že poslední příspěvek o ochraně zdraví při práci je aktuální i dnes, a pokud chcete, můžete zkusit „Redakční soutěž“ 100 let starou.
PhDr. Bára Svátková Vysoká škola zdravotnická,
Praha
Zdravotnictví
V republice rakouské se propije v každé minutě skoro 12 milionů Kr (6 000 Kč). Za rok 1923 to činilo šest bilionů korun, za něž podle výpočtů listů se mohlo postaviti 40 000 domů po 150 milionech Kr pro 200 000 lidí. Také v některých krajinách polských se šíří pijáctví, což je zlé, i mezi dětmi. Na Vilensku podle ankety dra Brokowského okusilo „slast“ z alkoholu 86 procent dětí školou povinných. Z nich se opíjí (patrně s rodiči) 23 procent soustavně, 3 procenta denně, 9 procent jednou za týden a 2 procenta si kupují alkohol příležitostně.
Protialkoholní akce. Masaryk o alkoholismu (výňatky z děl) Chudoba tedy často příčinou alkoholismu bývá, ale ve větší míře je alkohol příčinou chudoby. Ten, kdo pije, ochuzuje sebe sám, neušetří nic, nežije v rodině a odcizuje se jí, zapomíná na potřeby rodiny, cítí jen potřebu ukojiti svou náruživost a nakonec musí upadnouti v hospodářskou bídu i s rodinou. Dělají se úsměšky, vtipy na ty, kteří nepijí, protože většina lidí pije. To je přirozeno. Když malá minorita začíná něco, veliká majorita se na to dívá s úsměškem vždycky. Ale i ty úsměšky mizejí a já v nich cítím vždy kus přiznání. Těch úsměšků nikdo se nemusí bát, člověk se nemusí bát býti v minoritě. To bylo vždy a všude.
Poslanec inž. Nečas: Boj proti alkoholu v parlamentě K nejlepším iniciativním návrhům, které byly položeny ve formě zákonných osnov na stůl parlamentu, náleží návrh německých
sociálních demokratů, aby dluhy za útraty v hospodě byly u nás nežalovatelny. Na Slovensku platí sice obdobný zákon od roku 1883, bohužel však je v praxi nejrůznějším způsobem obcházen. Šlo by tedy v podstatě o to, aby zákon na Slovensku dosud platný byl přiveden v plném rozsahu k platnosti tím, že by se vydalo k němu dobré, úplně propracované a na všechny eventuality pamatující prováděcí nařízení. […] Jednou z hlavních otázek, kterou parlament má a bude řešit, je lihový zákon. Dnes dává stát lihovarníkům roční dar ve výši 200 milionů Kč. Těchto peněz zneužívá se k neoprávněnému obohacení jednotlivců a též k boji proti abstinentním akcím.
MUDr. František Kafka:
Sociální bída alkoholikovy rodiny
Sociální hygiena učí, že alkoholismus je kromě tuberkulosy a syfilidy nejtěžší sociální
chorobou. Není to nikterak překvapující poznání, přihlédneme-li k tomu, jaké trudné reflexy vrhá alkoholismus na poměry určitých vrstev společenských, skupin některých povolání a především na poměry základního kamene společnosti, rodiny.“
Dosažení většího vzrůstu jest možno jen tělocvikem, pohybem trupu a páteře, aby chrustavkové vložky meziobratlové se rozšířily. Systematickým cvikem možno dosíci zvýšení i o několik centimetrů. Kromě toho gymnastika a sport prováděný v době vzrůstu podporuje vývoj kostí, čímž postava se stává vyšší. Naproti tomu všechny inserované prostředky (např. Meredith Clease Co. aj.) jsou pouhý švindl, před nímž bylo obecenstvo již několikrát v úředních listech varováno. Nedávno byl podobný švindléřský insert otištěn v některých českých novinách.
Redakční soutěž Zdraví lidu.
Drobné zprávy
ONEMOCNĚNÍ TRICHINOSNÍM
VEPŘOVÝM MASEM NA MORAVĚ
V jedné obci na Moravě bylo hlášeno několik případů náhlého onemocnění po požití vepřového masa obsahujícího zárodky svalovce (trichina).
ZÁSOBOVÁNÍ DOBRÝM MLÉKEM
A SUCHARY V PRAŽSKÝCH
ÚŘADOVNÁCH
Sbor pro mléčnou akci Družstva ochrany matek a dětí v Praze zahájil svou činnost
dodáváním prvotřídního mléka k přesnídávce do některých centrální úřadů. Hlavně v šekovém úřadě, kde při střídavé frekvenci jest otázka výživy zaměstnanců velmi komplikována, setkala se tato činnost s velkým pochopením. Stále přistupují noví odběratelé a nové úřady. V propagačním letáku, vydaném za účelem upozornění na tuto akci, se uvádí, jak vysoká je výživná hodnota mléka v poměru k jiným potravinám. Je si přáti, aby se tato dobrá věc setkala s náležitým porozuměním a aby byla všemožně podporována.
OCHRANA ZDRAVÍ PRACUJÍCÍCH
Při práci bývá často naše zdraví ohroženo. Abychom mohli úrazům a různým poruchám předejíti, musíme při práci přemýšleti, jak ji vykonávati, aby byla co nejméně nebezpečná. Rozumným řízením práce lze většině nehod předejíti. Myslete na to!
Literatura
1. Zdravý život 1925; I(1,2,6,7).
2. Zdraví lidu 1925; III(3,7,9).
Práce pro druhé jí pomáhala přežít
V této rubrice se snažíme přinášet vám zajímavé osudy sestřiček, lékařek a vlastně kohokoli, kdo je z historického hlediska zajímavá persona ošetřovatelského oboru. Dnes si dovolíme představit vám Lolu Fischerovou.
PhDr. Bára Svátková
Vysoká škola zdravotnická, Praha
Lola, vlastním jménem Luisa, byla dlouholetá spolupracovnice a tajemnice Alice Garrigue Masarykové při jejím působení v Československém červeném kříži (ČSČK). Tak jako Alice Masaryková zasvětila i ona svůj profesní život pomoci druhým, i když ne přímo jako sestra, ale jako sociální pracovnice. Právě na sociální oblast kladla Alice Masaryková velký důraz, a proto se objevila sociální práce jako povinný předmět na ošetřovatelských školách. Stejně tak u sociálních pracovnic nalezneme v osnovách povinnou ošetřovatelskou péči v období prvorepublikové éry. Na okraj dodejme, že Alici Masarykovou považujeme za zakladatelku sociálního oboru u nás. Osnovy precizně a do detailu připravovala pro nový vyučující obor během svého vídeňského věznění, kdy byla odsouzena k trestu smrti mj. za velezradu. Vraťme se k naší významné osobnosti –Luise. Letos si 6. září připomeneme 120. výročí od jejího narození. I když téměř celý svůj život bydlela v Praze s rodiči a sestrou Jiřinou, narodila se v Rychnově nad Kněžnou a netradiční a krásné křestní jméno dostala po své babičce (Luisa Šalamounová).
Maminka Irma se aktivně zajímala o politiku, o „ženskou otázku“, o kulturu, přispívala do tisku, tatínek Otto Fischer byl redaktor periodika Národní osvobození. Oba byli vlastenci, filantropové, osvícenci, vyznávali politiku T. G. Masaryka a to vše spolu s častými návštěvami významných osob z politického a uměleckého života u nich doma vytvářelo značně intelektuální prostředí, které Luisu Fischerovou i její sestru ovlivňovalo a utvářelo.
Luisa si už od dětství uvědomovala rozdíly mezi spolužáky a kamarády a vnímala sociální různorodost mezi nimi. Třeba to, že ne všichni mají stejný přístup a možnosti vzdělání. Sama byla velmi aktivní ve škole, ale i v mimoškolních činnostech. Proto pro ni volba studia na lyceu v Praze byla jediná možná a maturitní zkoušku absolvovala s vyznamenáním. Věnovala se velmi aktivně i studiu cizích jazyků, protože si byla vědoma nutnosti této znalosti, spatřovala v tom určitou progresi jako jeden z mnohých nástrojů proti sociálním nerovnostem. Byla aktivní ve skautingu, kde jí učarovaly určité hodnoty a principy hnutí. V Praze navštěvovala se svojí sestrou 11. oddíl skautek a později se stala jeho vůdkyní.
Ve dvacátých letech minulého století kromě vzorných studií na Vyšší škole sociální péče se Lola (jak ji jmenují ti nejbližší) zároveň stává dobrovolnou pracovnicí v Legii malých, což byla určitá „odnož“ Červeného kříže, která pomáhala
smysluplně trávit čas mimo školu hlavně dětem ze sociálně znevýhodněných rodin. Po ukončení studií se profesně přesouvá do Lán na Kladensko, aby se následně vrátila zpět do Legie malých. Pracuje tam jako řádná sociální pracovnice a vychovatelka. Odtud je již krok k asistentské práci a záhy k práci tajemnice ČSČK na ústředí v Praze. Zde se setkává a na řadu let úzce spolupracuje s dlouholetou předsedkyní této organizace Alicí G. Masarykovou. Stává se její osobní tajemnicí a jejich vztah posléze přerostl ve vztah přátelský, obzvláště v těžkém období, kdy Alici Masarykové umírá otec. Záběr práce Luisy pro Červený kříž a pro sociální oblast byl značný, ovšem jako by byla pro tento obor stvořena a vykonávala jej vždy velmi pilně a svědomitě a nad rámec svých povinností. Stala se členkou výboru Organizace sociálních pracovnic a kromě přípravy rozhlasových přednášek pro Alici Masarykovou se věnovala vlastní redaktorské činnosti. Díky tomu seznamovala odbornou i laickou veřejnost se sociální prací a s událostmi v Organizaci sociálních pracovnic. Zasadila se, aby z bulletinu, který vycházel nepravidelně, vzniklo nové měsíční periodikum pod názvem Sociální pracovnice, které vycházelo až do roku 1948, v té době se jednalo o jediné takto odborně zaměřené periodikum. V roce 1932 zastupovala sociální pracovníky z Československa na zakládající schůzi Mezinárodního stálého sekretariátu sociálních pracovníků, který
Nursing Burnout: What It Is and How to Prevent It?
Nurse burnout is a state of mental, physical, and emotional exhaustion caused by sustained work-related stressors. This might include long hours, the pressure of quick decision-making and the strain of caring for patients who may have poor outcomes. As you face these compounding factors, you may start feeling disengaged and detached, the first warning signs of nurse burnout. If you don’t address this situation with good self-care, nursing burnout can lead to feelings of cynicism, hopelessness and even depression.
What is the Number One Cause of Nurse Burnout?
According to the World Health Organization, burnout is an occupational phenomenon. It is not specific to nursing. Professionals in any industry, from teaching to engineering, can suffer from this type of exhaustion caused by unrealistic expectations, lack of sleep and other work-related stressors. However, due to their high-stress work environment, nurses face a greater risk of nursing burnout.
Increased Demand and Staffing Shortages
Another contributing factor to nursing burnout is the growing demand for nurses as the Baby Boomer generation ages and the prevalence of chronic disease increases. The U.S. Bureau of Labor Statistics (BLS) projects that employment for registered nurses will grow by 6% between 2023 and 2033.
Lack of Sleep
One of the largest nursing burnout risks is a chronic lack of sleep. This is particularly
common for nurses who work long hours and consecutive shifts.
One particular study found two alarming nurse burnout statistics related to sleep. First, only 27.2% of nurses got at least six hours of sleep before shifts. Secondly, it noted that 29.1% of shifts were worked by nurses with less than six hours of sleep, which is associated with higher error risks – comparable to the impairment caused by alcohol intoxication.
High-Stress Environment
Every nursing role specialty brings challenges, but some specialties are naturally more stressful than others. If you work in the emergency department with telemetry or intensive care, you may have to deal with combative patients, traumatic injuries, ethical dilemmas and a high mortality rate, all of which are linked to high-stress levels and an increased risk of nursing burnout.
In a study published in Psycho-Oncology, 30% of oncology nurses reported emotional exhaustion, while 35% reported feelings of low personal performance – both nurse burnout symptoms.
Lack of Support
If your workplace lacks a culture of good teamwork and collaboration practices, nursing burnout may be more prevalent. Collaboration is important in most professions. In nursing, it can save lives.
Poor teamwork – characterized by conflict, sub-par communication, lack of cooperation and peer bullying – can create an unpleasant work environment. It can also lead to medical errors and higher levels of nursing burnout.
Emotional Strain from Patient Care
Patient care can be one of the most rewarding aspects of nursing, as you make connections with patients and feel the satisfaction of helping them get better. If you work in the ICU or another high-stress environment like ER or trauma, the emotional letdowns of dealing with lower recovery and higher mortality rates can lead to intense emotional burden and increased rates of nursing burnout.
(abbreviated)
Slovníček
exhaustion – vyčerpání pressure – tlak outcomes – výsledky hopelessness – beznaděj suffer – trpět expectations – očekávání demand – poptávka employment – zaměstnanost lack of sleep – nedostatek spánku shifts – směny at least – alespoň comparable – srovnatelný environment – prostředí naturally – přirozeně mortality rate – úmrtnost support – podpora workplace – pracoviště collaboration – spolupráce bullying – šikanování recovery – zotavení
Source: UNIVERSITY OF ST. AUGUSTINE FOR HEALTH SCIENCES. Nursing Burnout: What It Is and How to Prevent It? 2024. [online]. Available from: https:// www.usa.edu/blog/nurse-burnout/.
