ZDRAVOTNICKÉ NOVINY
On‑line fórum zdravotnictví a sociální péče
ODBORNÉ FÓRUM ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍ PÉČE www.zdravky.cz
ročník 63 • číslo 17–18 • 11. srpna 2014 cena 26 Kč • pro předplatitele 23 Kč
ISSN 0044-1996
Co říkají ambulantní lékaři povinnému hodnocení kvality a bezpečí péče? Ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, definoval jednu ze dvanácti klíčových priorit resortu těmito slovy: „V oblasti kvality a bezpečnosti zdravotní péče je hlavním úkolem zajištění větší bezpečnosti pro pacienta při poskytování zdravotní péče. Ministerstvo proto připravuje zavedení povinného interního systému hodnocení kvality i pro ambulantní poskytovatele a on-line dotazníky pro sledování spokojenosti pacientů v ambulantní péči na národní úrovni. Zvláštní pozornost bude věnována zavedení indikátorů v primární péči s cílem hodnotit zejména efektivitu péče o chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty.“
Lékaři se ptají
Zdravotnické noviny vybraly zavedení povinného interního systému hodnocení kvality za téma ankety mezi poskytovateli ambulantní péče. V odpovědích oslovených lékařů (viz dále v textu) se prolíná společný jmenovatel v tom, že lékaři aktivitu ministerstva v této oblasti vítají, nicméně vznášejí v této souvislosti i doplňující dotazy. Někteří například argumentují tím, že většina kvalitních ambulancí již má mezinárodní certifikaci ISO, že zde existuje možnost akreditace SAK atd. Není tedy zavedení povinného interního systému
Ilustrační foto: Profimedia
Povinnost externího hodnocení kvality a bezpečí pro ambulantní poskytovatele je stanovena zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Bc. Jan Štol, DiS, ředitel odboru komunikace s veřejností ministerstva zdravotnictví, na dotaz ZN sdělil, že v současné době je na základě zmocnění uvedeným zákonem připravován návrh vyhlášky o hodnocení kvality a bezpečí ambulantní zdravotní péče s účinností k 1. lednu 2015. Zdůraznil, že tvorba této normy proběhne standardním postupem, tedy včetně připomínkové procedury zúčastněných subjektů – odborných společností, profesních lékařských sdružení apod. jen pro české ambulance nadbytečné?, zní jejich dotaz. Bc. Štoll v odpovědi uvedl: „V současné době působí v ČR řada komerčních hodnotících subjektů pracujících podle různých hodnotících standardů a ukazatelů, a to za stavu, kdy nejsou stanoveny právně závazné národní požadavky na hodnocení kvality a bezpečí ambulantní péče, stanoveny právně závazné požadavky na personální zabezpečení, způsob a postup hodnocení a není vykonáván dohled nad jejich činností. Tyto různé standardy a metody hodnocení mohou vést k tomu, že
hodnocení kvality a bezpečí nemá potřebnou informační hodnotu a nemusí tak vyjadřovat skutečný stav úrovně poskytovaných zdravotních služeb, hodnocení nejsou navzájem srovnatelná atd. Navrhovaná právní úprava nezvýhodňuje žádný ze stávajících systémů externího hodnocení kvality a bezpečí.“ Někteří lékaři též varují před tím, aby pacienti v dotaznících hodnotili kvalitu diagnostické a léčebné péče, protože ji často zaměňují například jen za množství ordinovaných laboratorních a dalších vyšetření. J. Štoll sdělil, že se bude vycházet např. z validizovaného a v ČR vyzkoušeného dotazníku spokojenosti pacienta s poskytováním ambulantní péče EUROPEP; OECD kritérií pro hodnocení spokojenosti pacientů ambulantní péče. Dalším opakovaným dotazem bylo, zda povinný systém kontroly kvality ambulantní péče, resp. jeho výsledky, budou mít nějaký odraz například ve finančním hodnocení daného zařízení. Odpověď z MZ zní: „V současnosti tento systém již funguje u laboratoří. Laboratoře, které jsou držitelem příslušných certifikátů, mají v úhradové vyhlášce vyšší hodnotu bodu než laboratoře bez certifikátů. V budoucnu po nabytí účinnosti vyhlášky o hodnocení kvality počítáme s obdobným zvýhodněním i u ostatních segmentů. Kromě pozitivní motivace lze však uvažovat i o opačném přístupu, kdy například poskytovatel s velmi špatnými výsledky kontroly například ztratí oprávnění poskytovat zdravotní služby. Tento opačný přístup však v současnosti rozpracován není a o jeho zavedení by bylo možno uvažovat až s jistým časovým odstupem poté, co bude ověřena vypovídací schopnost kontrol daných připravovanou vyhláškou.“ dokončení na str. 3
www.zdravky.cz
Z OBSAHU np ro lékařské
praxe
Akreditace ambulantních zdravotnických zařízení
str. 2
Hlavní hygienik ČR: Epidemie eboly nehrozí
str. 2
n pro lůžková
zařízení
K podávání léků v sociální službě
str. 4
n události, fakta,
názory
Významný krok k transparentnosti vztahů mezi zdravotníky a farmaceutickým průmyslem str. 5 Úplně spravedlivý úhradový systém asi nebude nikdy str. 6 Právo být zapomenut může ovlivnit práci s internetem ve zdravotnictví
str. 6
VZP vyhověla pacientské radě str. 7 Zpravodajský deník
str. 7
n servis Personální inzerce
str. 8
V prevenci HIV/AIDS Evropa zatím příliš neuspěla Před pěti lety přijala Evropská komise dokument zaměřený na boj s HIV/AIDS v EU a sousedních státech platný pro roky 2009–2013. Deklarovaným cílem bylo mj. snížení počtu infekcí a přístup všech osob, které jsou vystaveny riziku, k testování na HIV. Výsledek? Počet nově infikovaných nemocných v uplynulých letech globálně klesal, jen v EU, navzdory přijatému dokumentu, rostl – a to bohužel významně.
Úkol pro celou občanskou společnost
Praktickým aspektům Akčního plánu byl věnován i program meetingu pořádaného 12. a 13. června v Aténách Helénským centrem pro kontrolu a prevenci nemocí a Výkonnou agenturou Evropské komise pro spotřebitele, zdraví a potraviny (CHAFEA) pod patronací řeckého předsednictví Radě Evropy. Lella Cosmarová, členka řídícího výboru Fóra občanské společnosti EU HIV/AIDS, poradního orgánu Evropské komise, připomněla, že letos uplynulo 10 let od přijetí tzv. Dublinské deklarace partnerství v boji proti
HIV/AIDS v Evropě a Střední Asii. Tento dokument označila za průlomový, protože zvýšil akceschopnost EU čelit pandemii tím, že HIV/AIDS postavil na politickou úroveň a položil základy spolupráce mezi evropskými institucemi a občanskou společností při řešení souvisejících úkolů. „Fórum občanské společnosti EU HIV/AIDS je obhájcem práv rovného přístupu k testování HIV i k léčbě, podílí se na monitoringu dodržování lidských práv infikovaných osob v regionech, pomáhá s financováním výzkumu a dohlíží na to, aby problematika HIV/AIDS nebyla zanedbávána ani v době hospodářské recese,“ zdůraznila L. Cosmarová. Dodala, že Fórum u příležitosti desátého výročí přijetí Dublinské deklarace obeslalo signatáře a představitele států EU i sousedních zemí s výzvou ke společnému jednání, na kterém by sdíleli příklady dobré praxe i účinných politických opatření a podepsali nový politický závazek s cílem zastavit pandemii HIV/AIDS.
ECDC identifikuje rizika
Data ze studie monitorující úspěšnost plnění již zmíněné Dublinské
2012 29 000 případů nově hlášených ze zemí EU/Evropského hospodářského prostoru
deklarace představila Dr. Anastasia Pharrisová z Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC). Skupiny, na které je v Evropě třeba cílit preventivní a screeningové programy, rozdělila na homosexuální muže, imigranty, injekční uživatele drog, vězně a osoby nabízející placený sex.
HOMOSEXUÁLNÍ MUŽI
n Prevalence infekce HIV v této skupině v zemích EU/Evropského hospodářského prostoru kolísá mezi 0,5 až 17,7 %. Vyšší je mezi staršími či naopak mladými, nedostatečně edukovanými homosexuály, imigranty a prostituty. n Podle výsledků studie kleslo používání kondomů při homosexuálním styku v polovině evropských zemí pod 60 %. n Penetrace mužské homosexuální populace testováním na HIV pozitivitu je v Evropě obecně nízká, podle konkrétní země se pohybuje mezi 12 až 74 %. n V EU je u 4 z 10 HIV pozitivních homosexuálů stanovena diagnóza pozdě. dokončení na str. 2
Estonsko 23,5 *
V. Británie 10,3 * Belgie 11,1 *
Lotyšsko 16,6 * Slovensko 0,9 *
Chorvatsko 1,7 *
Zdroj: ECDC
To přimělo Evropskou komisi jednat – a na jaře letošního roku vyhlásila Akční plán proti HIV/AIDS v EU a sousedních státech na roky 2014 až 2016. Obsahuje na padesát opatření a závazků rozdělených do šesti klíčových oblastí – politika a zapojení občanské společnosti, prevence, prioritní regiony, prioritní skupiny obyvatel, prohloubení znalostí a monitoring a evaluace. Na jejich realizaci vyčlenila Evropská komise přibližně 57,5 mil. eur ročně.
HIV v Evropě
Od roku 2006 se roční míra nově diagnostikovaných případů infekce HIV v Řecku, České republice, Rumunsku a Maďarsku více než zdvojnásobila. Na Islandu, Slovensku a v Bulharsku vzrostla o více než 50 %. * nově diagnostikovaných případů HIV/100 000 obyvatel
n Nejvyšší míra incidence n Nejnižší míra incidence