3
pro lékařské praxe
ročník 63 číslo 11 19. května 2014
potřebovala stabilnější legislativní prostředí Foto: 3× Vladimír Brada
vedle sebe, ale je možné je i datově provázat, což je problém ryze legislativní. Jsou to systémy ministerstva zdravotnictví, data zdravotních pojišťoven, a ta by se dala provázat se systémem ministerstva práce a sociálních věcí. Jenomže to dnes neumožňuje legislativa. E. Sixtová: Máme spočítáno, Není to podle mého názoru že od roku 1992 do roku 2013 otázka, co je lepší, ale jakým bylo přijato celkem 272 novel způsobem se to dá funkčně stávajících zákonů o sociálvyřešit. ním zabezpečení. E. Sixtová: Část posudkových lékařů by se musela spojit s revizními. J. Boháč: To už tady vlastně do roku 1990 bylo, to byla krátkodobá posudková služba. Z logiky věci patří nemocenské pojištění ke zdravotnímu, protože přes polovinu nemocí, které způsobují pracovní neschopnost, právě pracovní neschopnost léčí. Problém je v praktickém provedení, například malé regionální pojišťovny by musely mít odbor nemocenského pojištění. Když jsem začínal, jako krátkodobá posudková služba jsme mohli ovlivňovat i vyšetřování. Když šel někdo z posudkových důvodů na diagnostickou hospitalizaci, měl přednost, protože tehdy všechno ideově směřovalo k návratu do práce, pracovat bylo vrcholem blaha. Tyto pravomoci bych dnes nepotřeboval, ale logiku to má, protože pacient je v pracovní neschopnosti a my nevíme na co, protože není pořádně vyšetřený. A tyto dva systémy si navzájem vyhánějí peníze z kapsy – nemocenské pojištění by chtělo za každou cenu pacienta co nejrychleji vyléčit, zatímco zdravotní má zájem, aby léčení trvalo co nejdéle třeba na Paralenu, jenom ne nějaké drahé léky. A teď jde o to, aby to nějaký osvícený politik uchopil a nějak sjednotil. Já učím, že nemocenské pojištění logicky patří ke zdravotnímu a důchodové že je něco jiného. A je to tak všude v cizině – pojistná událost je něco jiného než dlouhodobá renta třeba ve formě invalidního důchodu. Pojišťovny to mají takto rozdělené, to je klasická pojistná matematika. V. Kaplan: Jde o to, zda za nemocenské dávky nebude stejně jako dosud ručit stát a nemocenské pojištění se nepřiřadí ke zdravotnímu. Pak by si pojišťovny začaly hlídat, aby tyto výdaje byly co nejmenší. J. Boháč: Z hlediska posudkového lékařství, když nevíme, co pacientovi je, nemůžeme ho posoudit. Když přijdu do ordinace, ze všeho nejdřív se zeptám, co pacientovi je, a to je někdy velice těžká otázka, protože kolegové někdy nemají ani pracovní diagnózu. Pacienta poslali na různá vyšetření nebo konzilia a ještě nemají jejich výsledky. Dobrý posudek předpokládá dobré vstupní informace, které dostáváme od zdravotnictví. Čili nemocenské pojištění je blíž zdravotnímu, zatímco důchodové je blíž sociálnímu, státnímu nebo s nějakým prvkem garance. n Kolegové z terénu vnímají posudkové lékaře spíše jako odborníky, nebo jako úředníky? V. Kaplan: V poslední době se vytrácí akcent na odborná hlediska, došlo trochu k odtržení od klinických oborů, jsme teď vnímáni spíše jako úředníci. Ale to je spíš otázka zmiňovaných četných legislativních změn – když nepojistné systémy přešly do garance úřadů práce, je tady opravdu už jenom vnímání úřednické pozice. Je zapotřebí začít se vracet k důrazu na kvalitu posudku a spolupráci s terénem. J. Boháč: Je řada kolegů, kteří dělají svou práci dobře, a když narazí na posudkového lékaře, který ji také dělá dobře, vzájemně si vyhoví – kolega má problém a my mu ho vyřešíme. Často jde o obtížného pacienta, nebo naopak takového, který má na něco zákonný nárok a neví, jak má o to požádat. Nechceme po nich nic navíc, jenom aby pořádně dělali svou práci, protože to usnadní i roli posudkového lékaře. My jsme tady teoreticky proto, abychom dohlédli na to, že každý dostane, co mu patří, aby se nestalo, že pacient nedosáhne na dávku proto, že o svém nároku neví nebo že jeho lékař je málo informovaný či pohodlný. Naši klienti nám mnohdy vyčítají, že jsme placeni za to, kolik žádostí odmítneme. My ale máme samoopravné systémy, v zásadě jde vždycky o dvojinstanční řízení, jednak správní, jednak soudní. Jsme jedním z mála medicínských oborů, v nichž se dá chyba napravit. V. Kaplan: Máme spočítáno, že v první instanci pracujeme s 98procentní úspěšností. n Rozumíte si s terénními lékaři? J. Boháč: Já se tomuto řemeslu věnuji 33 let a nikdy jsem neměl problémy s kompetencí. Ale věděl jsem přesně, kam mohu zajít a kam může zajít klinik. Neštěstí je, když radíme klinikům, to našemu oboru neprospívá. Na druhou stranu někteří klinici bona fide doporučí třeba důchod čtvrtého stupně, přestože nic takového neexistuje. Jde o komunikaci a kolegialitu. Pacient zapomene, že ho chirurg úspěšně odoperoval, ale nezapomene mu, že ohledně důchodu neposlal zprávu nebo neupozornil, že
se musí jít až k soudu. Nebo opačně – pan docent mi slíbil důchod a vy mi ho nechcete dát. To potom jenom jitří rány. n Z čeho sestává odborná příprava posudkového lékaře? J. Boháč: Je upravena vzdělávacím programem, který máme jako všechny ostatní obory ve věstníku ministerstva zdravotnictví, vytvořila ho katedra posudkového lékařství IPVZ, připomínkovala odborná společnost, zejména ale odbor posudkové služby ministerstva práce a sociálních věcí, protože my pod ně střechově patříme. Je to klasický cerInzerce
tifikovaný program – kolega, který má specializovanou způsobilost v oborech, které jsem vyjmenoval, ty tam jsou uvedeny, nastoupí do přípravy, my jsme jako ČSSZ pracoviště akreditované pro výuku posudkového lékařství. Ta probíhá v praktické části na okresní správě ČSSZ, příprava je dvouletá, program klasický jako u všech ostatních oborů, to znamená tři odborné kursy v IPVZ, pak povinně adnexální kursy, jako jsou první pomoc, návykové látky, škola veřejného zdravotnictví, následuje atestační práce a zkouška před atestační komisí. V rámci této dvouleté přípravy mají uchazeči ještě měsíc praxe na druhé instanci,
to znamená na posudkové komisi ministerstva práce a sociálních věcí nebo na námitkovém oddělení, které má ČSSZ na svých krajských pracovištích. Učíme také správní řád, protože se pohybujeme ve stejných mantinelech jako správní řízení. n Kolik lékařů ročně atestuje? J. Boháč. Zhruba deset, v některých letech více, protože atestujeme i posudkové lékaře z jiných resortů, jako je obrana, vnitro nebo spravedlnost. I pro ně zajišťujeme praxi na pobočkách ČSSZ. mt