Issuu on Google+

11/13

florence vychází pod patronací České asociace sester listopad 2013 / ročník IX / 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

časopis obsahuje recenzované články

s. 4 / Odborné téma

Můj život s „Parkinsonem“ s. 11 / Odborné téma

Alzheimerova nemoc v kardiologii s. 25 / Výzkumné sdělení

Bazální stimulace z pohledu pacienta v bezvědomí s. 32 / Zpravodaj ČAS

Ve Vídni se konalo 16. jednání Evropského poradního panelu pro prevenci dekubitů Odborné téma

Nemoci pohybového ústrojí


Zvyšuje bezpečnost a ulehčuje práci personálu

Lůžko Eleganza Smart Povolání sester patří mezi profese s vysokým rizikem úrazů a bolestí zad. Elektricky polohovatelné lůžko Eleganza Smart klade mimořádný důraz jak na usnadnění práce personálu, tak na bezpečnost pacientů.

SPUŠTĚNÍ POSTRANICE JEDNOU RUKOU Inovovaný mechanismus umožňuje odblokování a nastavení postranic jednoduše pouze jednou rukou. Ovládání celé postranice je velice ergonomické a rychlé. Manipulaci s postranicí zvládne po zaškolení i pacient, což může výrazně podpořit jeho mobilizační aktivity a samostatnost, a tím i psychickou pohodu.

SAFE S AFE BED

JE -52 OVU VYH 60601-2 EN ČSN

POSTRANICE: NOVÝ SKLOPNÝ MECHANISMUS Postranice tvoří základní bezpečnostní pilíř lůžka Eleganza Smart. Jejich výhodou je flexibilita, vysoký bezpečnostní standard vyhovující nové normě ČSN EN 60601-2-52 a také velice jednoduchá a ergonomická manipulace.

SNADNÁ MANIPULACE Postranice se sklápí podél matrace. Pro odjištění a sklopení postranice stačí uchopit jednou rukou madlo a posunout celou postranici směrem k hlavě pacienta. Ve druhém kroku, lze stisknout odjišťovací tlačítko a plynule spustit postranici do sklopené pozice.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz


1

editorial florence 11/13

Dáma s lampičkou – legenda, jejíž dílo žije dodnes

K

dyž se mladá Angličanka šlechtického původu Florence Nightingale rozhodla vzepřít vůli svých rodičů i konvencím britské společnosti 19. století a místo ženou v domácnosti se rozhodla stát ošetřovatelkou, určitě netušila, jak moc tuto profesi jednou pozvedne. O tom, co všechno dokázala, už byly popsány stohy papíru. Jednou z mnoha jejích zásluh na poli zdravotnictví bylo i otevření první zdravotnické školy pro zdravotní sestry a porodní asistentky při nemocnici sv. Tomáše v Londýně, která tu dodnes funguje a nese jméno své zakladatelky. Florence Nightingale si totiž velice dobře uvědomovala, že jen vzdělané sestry mohou zvýšit úroveň zdravotnictví, ale i kredit svého povolání, což platí dodnes. Pokud byste se chtěli o této výjimečné „dámě s lampičkou“, jak jí přezdívali vojáci zranění v Krymské válce, kterým Florence Nightingale společně s téměř čtyřmi desítkami zdravotních sester pomohla zachránit životy, dozvědět víc, můžete například vyrazit do Londýna. Ve čtvrti Westminster je totiž kromě světoznámého opatství, v němž jsou korunováni angličtí králové, a Westminsterského paláce, v němž zasedá britský parlament, i Westminsterský most, který když přejdete, dostanete se přímo k nemocnici sv. Tomáše. V ní je kromě již zmíněné školy i Muzeum Florence Nightingale, ve kterém si můžete prohlédnout například její slavné dílo Notes of Nursing, které se stalo základním kamenem jejího učebního plánu, šaty, které nosila, nebo nejrůznější předměty, které používala během pobytu v Scutari za Krymské války. Pokud se vám snad zrovna nechce cestovat do Londýna, můžete si přečíst toto číslo našeho časopisu, který nese její jméno. V rubrice věnované historii se totiž dočtete nejen o Florence Nightingale, ale i o Mary Seacole, které vojáci přezdívali „černá Nightingale“ a která se také významně zasloužila o péči o nemocné během Krymské války, ale již více než sto let zůstává skryta ve stínu slavnější kolegyně. A pokud je pro vás historie nezáživná a zajímáte se raději o novinky současnosti, pak si určitě nezapomeňte přečíst Zpravodaj ČAS, v němž se dozvíte mimo jiné i o závěrech, které vzešly ze 16. jednání Evropského poradního panelu pro prevenci dekubitů, nebo záznam z XX. kongresu České internistické společnosti ČLS JEP, na němž se mj. představila absolutní novinka v hojení ran – trojrozměrný obvaz Altrazeal. Ani v tomto čísle nechybějí recenzované a odborné články, tentokrát na téma civilizační nemoci a nemoci pohybového ústrojí. Přeji vám hezké čtení.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!


obsah

2

téma čísla

florence 11/13

1 / Editorial 3 / Seriál Kde v té džungli hledat práci

Odborné téma

Civilizační nemoci

Nemoci pohybového ústrojí 4 / Můj život s „Parkinsonem“ 6 / Vývojová dyspraxie aneb „skrytý handicap“ nešikovných dětí 8 / Frenchayský test paže (test k vyšetření úchopu a manipulace s předměty)

Civilizační nemoci vědci definují jako nemoci, jejichž vznik a rozvoj je podmíněn nebo výrazně ovlivněn civilizací, způsobem života, stresem a dalšími negativními faktory.

11

10 / Výstava Bedřich Rozehnal. Architekt, který změnil standard nemocničního prostředí

Odborné téma

Civilizační nemoci 11 / Alzheimerova nemoc v kardiologii 14 / U maligního melanomu je nejdůležitější prevence 17 / Česká potravinová pyramida Fóra zdravé výživy

Recenzované články

Výzkumná sdělení 19 / Srovnání jednoduchosti podání depotních analog somatostatinu (sesterský projekt) 25 / Bazální stimulace z pohledu pacienta v bezvědomí

z dalšího obsahu 30

Praxe

Multikulturní ošetřovatelství v psychiatrii

10

30 / Multikulturní ošetřovatelství v psychiatrii

Výstava Bedřich Rozehnal. Architekt, který změnil standard nemocničního prostředí

Zpravodaj ČAS

32 / Ve Vídni se konalo 16. jednání Evropského poradního panelu pro prevenci dekubitů 34 / Po stopách psychiatrického ošetřovatelství 35 / Do Hradce zavítaly nejen perioperační sestry 36 / XIX. královéhradecké ošetřovatelské dny

16. jednání Evropského poradního panelu pro prevenci dekubitů

Historie Florence a Mary – sestry, bez nichž by na Krymu zahynuly stovky mužů

44

www.florence.cz Ročník IX., číslo 11, listopad 2013 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 10. 2013 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia, Muzeum města Brna a Mgr. Nina Müllerová

32 Ve Vídni se konalo

Z konferencí 38 / Na XX. kongresu České internistické společnosti ČSL JEP v Praze se představila i novinka v hojení ran 39 / Význam správné aplikace výsledků klinických studií v indikaci individuálně vhodné a účinné domácí orální péče

Servis

41 / Nej sestřička 2013 vyhrála i cenu sympatie Florence 42 / I rodiče potřebují pomoc 43 / Právo Ošetřovatelská dokumentace a její současné problémy 44 / Historie Florence a Mary – sestry, bez nichž by na Krymu zahynuly stovky mužů 48 / Lekce angličtiny


3

seriál / personalistika text: Mgr. Radka Lankašová, www.mblue.cz

Kde v té džungli hledat práci

Statistiky uvádějí, že 60–80 % uchazečů o práci ji získá prostřednictvím sítě svých známých, přátel a rodiny. V menším městě to platí dvojnásob. Pokud tedy uvažujete o změně práce nebo jste aktivní uchazeč o zaměstnání, hovořte o tom s každým, kdo by vám mohl pomoci.

N

abídka zaměstnání je v podstatě neustále kolem nás, stačí mít otevřené oči a nastražené uši. Při hledání vyhovuje každému něco jiného, záleží také na tom, jaké zaměstnání hledáte. Jinak bude hledat práci čerstvý absolvent, zdravotní sestra, lékař a ­jinak ředitel. Máme pro vás přehled, kde všude je možné se o volných místech dozvědět: Známí (1), jejich známí (2) a jejich známí (3). To jsou tři linie, kde většina lidí najde zaměstnání. Představte si, že máte 100 známých a ti o tom, že hledáte práci, řeknou svým známým. Řekněme, že každý z nich předá informaci dalším 10 lidem. Tímto způsobem jste již oslovili 1000 lidí. Jste nezaměstnaní? Zajděte za známými na kávu či oběd. Dozvíte se mnoho informací o jejich práci, o nich samotných, o trendech v oboru a především na vás nezapomenou a sdělí informaci, že hledáte práci, dále. Pošlete jim po schůzce e-mail s vaším CV nebo odkazem na LinkedIn profil (viz dále) a požádejte je o jeho přeposlání jejich kamarádům, známým z oboru. V textu e-mailu vysvětlete, jakou práci hledáte. Musí to být srozumitelná a stručná informace. Za několik dnů se jich zeptejte, jestli měli nějakou odezvu. Je samozřejmé, že část z nich vaše CV nikam neposlala. Požádejte je tedy znovu. Sliby se totiž mají plnit. Koho tedy oslovit? Dá se říci, že každého, koho máte ve svém mobilním telefonu či e-mailové schránce a stále si vzpomínáte, kdo to je. Velké oblibě se při hledání zaměstnání těší pracovní portály (např. www.jobs.cz, www.prace.cz, www.monster.cz, www.sprace.cz, www.jobdnes.cz apod.). Nabídky práce jsou na nich přehledně členěné podle lokalit, odvětví a pozic. Zaměstnavatelé za službu platí,

1.

2.

pro vás je zdarma. Nové pozice hledejte minimálně jednou týdně. Servery vám také dávají možnost, abyste si k nim vložili životopis. Firmy mají možnost životopisy za poplatek procházet a využívají toho. Díky kvalitně napsanému životopisu vás mohou oslovit napřímo. Vyberte si konkrétní firmy, podívejte se na jejich internetové stránky. Součástí je obvykle sekce Kariéra, kde jsou vypsané všechny aktuální pozice. Menší firmy inzerují volná místa tímto způsobem, větší mají svoje stránky provázané s pracovními portály. V obou případech je potřeba pečlivě vyplnit kontaktní údaje a zaslat požadované dokumenty (životopis a motivační dopis). Nenajdete-li vhodnou pozici, zašlete svůj životopis přímo HR manažerovi, případně, působíte-li ve vyšším managementu, můžete životopis zaslat generálnímu řediteli. Novým fenoménem jsou sociální sítě. Založte si profil na ­w ww.linkedin.com. LinkedIn je profesní sociální síť částečně podobná facebooku. Snažte se tzv. vypíchnout úspěšné projekty a stěžejní zodpovědnosti, které jste plnili. LinkedIn je oboustranný – můžete tam o sobě dát vědět, ale také sledovat inzerci, kterou uveřejňují firmy z celého světa. Na LinkedInu vás zaměstnavatelé najdou jen v případě, že jste v dosahu jejich networku (sítě). Pouhé založení profilu tedy nestačí. Je nutné, abyste se propojili se všemi vašimi známými, obchodními kontakty, personalisty, agenturami atd. V poslední době se při náboru nových zaměstnanců začal používat i facebook a twitter. Před hledáním práce si své profily upravte tak, aby vám pomohly práci získat. To znamená, aby personalisté nebyli odrazeni tím, co o sobě uveřejňujete. Personalisté si mohou na so-

3.

4.

5.

ciálních sítích vytipovat přesně toho, koho hledají, a ještě si ho tam i „prověřit“. Další možností jsou personální agentury. Na trhu je jich velké množství a není snadné se mezi nimi ­orientovat. Volte určitě ty, které jsou dobře etablované ve vašem regionu, dále všechny, které inzerují pro vás zajímavé pozice, i ty, které vám poradí kamarádi. Doporučujeme oslovit větší množství firem, protože zaměstnavatelé mnohdy zadají zakázku hledání zaměstnance jedné nebo dvěma agenturám. Pokud je neoslovíte, můžete o tuto nabídku přijít. Neváhejte tedy zaslat životopis i dvaceti firmám. Dále však sledujte nabídku zaměstnání na stránkách pracovních serverů a těchto agentur. V případě, že vás nová pozice zaujme, zavolejte do agentury svému konzultantovi (případně na recepci), projevte svůj zájem a zeptejte se, jak dále postupovat. Určitě neposílejte CV znovu a znovu. Komunikujte ústně a vytvořte si osobní vztah s konzultantem v každé agentuře. Širokou nabídku volných míst naleznete i na internetových stránkách Úřadu práce http://www.mpsv.cz/cs/10. Zaměstnavatelé mají povinnost nahlašovat volná místa Úřadu práce. V rámci této povinnosti se mohou rozhodnout, zda je chtějí nebo nechtějí zveřejnit. Řada z nich volí první variantu. Úřad práce také inzeruje nabídky ze zahraničí, což může být zajímavé v pohraničních oblastech, případně pro ty, kteří uvažují o vycestování za prací do zahraničí.  Sekci volných míst nabízí také většina periodik. Hledáte-li zaměstnání ve zdravotnictví, měli byste pravidelně sledovat i weby zdravotnických zařízení. Nemocnice totiž často svá volná místa inzerují pouze na svých webových stránkách nebo v odborných periodikách. 

6.


4

foto: Profimedia

→ Můj život s „Parkinsonem“ → Vývojová dyspraxie aneb skrytý handicap „nešikovných dětí“ → Frenchayský test paže

odborné téma nemoci pohybového ústrojí

Můj život s „Parkinsonem“

Romana Skala-Rosenbaum www.parkinson-help.cz

U

Parkinsonova nemoc je chronicko-progresivní onemocnění mozku. Projevuje se celou řadou motorických (hybných) a nemotorických příznaků. Její příčiny zůstávají i přes veškerou technologii, výzkumy, vývoj a pokrok napříč odvětvími stále neodhaleny. Existuje mnoho teorií o jejím vzniku, nicméně přesný důvod tohoto progresivního neurodegenerativního invalidizujícího onemocnění není dosud znám. Metody léčby jsou farmakologické i operativní, nicméně ty všechny nemoc jen na nějaký čas potlačí, ale nevyléčí. Jak já říkám: „Příznaky se zametou pod koberec a záleží na mnoha faktorech, kdy zase jako ty pomyslné drobky vylezou zpět na povrch.“

rčit přesně období, kdy u mě Parkinsonova nemoc propukla, neumím a ani dnes nikdo nezjistí, co ji spustilo. Psal se rok 1998, když se mi narodil první syn. Těhotenství předcházela hormonální léčba, ale vše se nakonec podařilo přirozenou cestou. Bezprostředně po porodu jsem měla velký problém vstát z dřepu. Když jsem si sedla „na bobek“, nemohla jsem se z něho postavit. Zkrátka to nešlo. Musela jsem si pomáhat rukama, vzepřít se o kuchyňskou linku, podržet se kočárku… Zdálo se to jako maličkost, ale možná to byla předzvěst, kterou mé tělo signalizovalo, že něco není v pořádku. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Bylo mi řečeno, že mám málo vápníku, a tak jsem ho do sebe cpala, až ze mě byla málem živoucí fosilie, ale nic, žádné zlepšení nepřicházelo. Za pár měsíců problémy odezněly a já na ně zapomněla.

Na začátku července 2001 přišel na svět můj druhý syn a půl roku nato jsem u sebe zpozorovala změnu písma. Začala jsem psát větu a na konci se písmenka změnila v nečitelnou vlnku. „Proč?“ ptala jsem se sama sebe. Také jsem začala zničehonic kulhat. Má levá noha jako by v nártu ztratila na ohebnosti. Pravá ruka, levá noha a pak se přidal třes. Třásly se mi ruce a já zase nevěděla proč. Začala jsem jíst hodně sladké, byla jsem hubená, ale na váhu to vliv nemělo. Bohužel ani na třes. Jednoznačně tedy nešlo o nedostatek cukru. Ale o co? Začala jsem běhat po doktorech ve snaze zjistit, co mi vlastně je. Bylo mi něco málo přes třicet let, prošla jsem všemi možnými neurologickými vyšetřeními: MMRI, CT, EEG, Doppler, píchali mě špejlemi do nohou, což bylo po lumbální punkci druhé nejhorší, a závěr? Infarkt z neznámých příčin.


Nemoci pohybového ústrojí odborné téma

Rok jsem proto užívala léky na ředění krve a můj stav se nelepšil. Spíš naopak. Co mi tedy vlastně je? ptala jsem se neustále. Lítala jsem s dětmi, starala se o domácnost, byla jsem aktivní, chodili jsme na výlety, ale stále jsem nebyla lepší. Až jsem si jednou večer vzala do ruky starou knihu, která byla doma, začala ji číst a… Četla jsem si příznaky Parkinsonovy choroby a roztroušené sklerózy a byla jsem to já! Vyměnila jsem kliniku, našla si lékaře, špičkové odborníky a taky fajn lidi. Diagnóza G20, Parkinsonova nemoc, mi byla klinickým vyšetřením zjištěna velice rychle. Paradoxně se mi ulevilo. Už jsem věděla, co mi je. Začala jsem užívat léky a žila jsem „normálně“. Prvních pár let to šlo. Alespoň já jsem si to myslela. Parkinsonova nemoc nebyla tak strašná, užívala jsem léky a šlo to. Až jednou jsem šla známému na koncert. Tenhle můj rozhovor s frontmanem kapely mi zůstane v paměti asi navždy. „Jsi v pohodě?“ zeptal se mě. „Nejsi nemocná?“ „Ne! Proč?“ „Seš si jistá? Nebo na něčem jedeš? Vypadáš jak sjetá.“ Byl to pro mě šok. Ledová sprcha uprostřed léta. Zeď, do které jsem v plné rychlosti nabourala, a tehdy poprvé mi došlo, že neuteču. Není kam. Nastalo mé coming-out, kdy jsem musela ostatním a hlavně sobě přiznat, že jsem nemocná. Mám Parkinsonovu nemoc. Už dávno za mnou byly otázky typu: „Proč zrovna já?“ Pochopila jsem, že prostě proto. Ale říct o sobě nahlas, že mám nemoc, o níž si všichni myslí, že je nemocí starých – a mám ji já, JÁ! Mladá holka, která bývala plná života, nechyběla u žádné akce a najednou je bez vlastního přičinění v invalidním důchodu! Tomu se říká opravdu silný kafe.

I handicap může být přínosem Postupem času jsem začala pociťovat, že lidé toho o Parkinsonově nemoci moc nevědí. V ČR je 26 tisíc nemocných s touto chorobou, z toho 10 % je mladších 40 let a 15 % padesáti let. Přesto lidé znají pouze jediný, ne vždy přítomný projev nemoci, a tím je třes. Proto jsme se s ­lidmi, kteří jsou na tom stejně jako já, rozhodli něco udělat a založili jsme Asociaci Parkinson-Help o. s. (www.parkinson-help.cz). Naše poslání vychází z našich životů – onemocněli jsme Parkinsonovou nemocí a svůj handicap obracíme v přínos. Vyvíjíme činnost ku prospěchu všech takto nemocných, naší vizí je seznamovat veřejnost s obtížemi tohoto onemocnění a získávat vstřícné lidi, kteří chtějí přispívat ke zkvalitnění života nevyléčitelně nemocných Parkinsonovou nemocí.

A jak vypadá můj život dnes? V roce 2011 jsem byla na indikačním semináři Centra pro expy poruchy pohybu v Praze. Byla jsem doporučena na operaci – hlubokou mozkovou stimulaci Deep Brain Stimulation (DBS). Tato metoda potlačuje příznaky choroby, mezi něž patří třes, ztuhlost, zpomalenost, poruchy chůze a rovnováhy. Tři měsíce před zákrokem jsem oslavila 43. narozeniny, staršímu synovi bylo čerstvě dvanáct let, mladšímu devět a půl. 21. února mi byly implantovány kvadripolární elektrody do GPi bilat. a dva dny poté byla provedena implantace neurostimulátoru. Operace trvala čtyři hodiny při lokálním umrtvení kůže na lebce. Hodiny jsem ležela na sále se zafixovanou hlavou, nemohla jsem si ani setřít slzy, které mi stékaly po tváři, a celou tu dobu jsem poslouchala, jak mi vrtají lebku, a cítila, jak mi vibruje celé tělo, když mi operatér vrtal do kosti, jak se mi napínala kůže na hlavě, když ji lékaři zašívali, a dva dny poté jsem šla na sál znovu, aby mi voperovali neurostimulátor, a pak jsem zase čekala, než ho nastaví. Kromě toho, že mi museli kvůli operaci oholit vlasy na hlavě, musela jsem den před tím i vysadit léky, takže jsem měla neustále bolest celého těla, nemohla jsem udržet hlavu vzpřímeně ani chodit. Připadala jsem si jako želva. Hlava mi šla neustále nahoru a dozadu. Rizika byla minimální, ale jak říká můj táta: „To je sice pěkné, že jsou minimální, ale když na tebe spadnou, jsou stoprocentní.“ A to se také stalo. 4. března mi vyndali stehy. 9. dubna mi praskl strup na hlavě a vytekl z něj hnis. Následně jsem byla hospitalizována. Byly mi udělány odběry, stěry a čekali jsme na výsledky. Ty přišly 14. dubna. Podle nich se v ráně usadil Staphylococcus koaguláza, Klebsiella pneumoniae, Enterobacter asburiae, Staphylococcus aureus, zkrátka úplná mikrozoo. Plánovaná kontrola ve středu 27. dubna se změnila v urgentní příjem a začal boj o můj život. Byla mi nasazena nitrožilně antibiotika, k nimž se postupně přidávala další, silnější. 1. května bylo doporučeno udělat punkci a stěr z rány a pořád jsme bedlivě sledovali, odkud přijde rána, která by mi mohla vytvořit mozkový absces a můj boj by skončil výsledkem K. O. Výčtem událostí by se dalo pokračovat po hodinách i dnech, které mi tehdy ubíhaly velmi pomalu a jindy zase překotně rychle. Punkce mezitím potvrdila nutnost extrahovat jak elektrody, tak stimulátor umístěný pár centimetrů pod klíční kostí. S DBS jsem zažila jen pár krátkých, ale nádherných jarních dní a užila jsem si je. Realita, že jde žít i lépe, nabývala na konkrétnu. Přála jsem si, aby mi byla operace DBS povolena ještě jednou. Po roce jsem měla štěstí. Osm nelehkých hodin na sále stálo za to. 

V ČR je 26 tisíc nemocných Parkinsonovou chorobou, z toho 10 % je mladších 40 let a 15 % padesáti let.

5


6

odborné téma Nemoci pohybového ústrojí

florence 11/13

Vývojová dyspraxie aneb „skrytý handicap“ nešikovných dětí Mgr. Lenka Dvořáková ÚVN-VFN, Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, Praha

E

Přestože je prevalence dětí s vývojovou dyspraxií v populaci poměrně vysoká (5–6 %) do povědomí odborné i laické veřejnosti se tato problematika dostává jen velmi pomalu.

U dětí se mohou nezřídka objevovat poruchy motorických funkcí, které nesouvisejí s žádným neurologickým onemocněním ani je nelze slučovat s mentální retardací. Tyto poruchy se většinou označují jako DCD (Developmental Coordination Disorder) neboli vývojová dyspraxie. Přestože je prevalence těchto dětí v populaci poměrně vysoká (5–6 %), do povědomí odborné i laické veřejnosti se problematika dětí s dyspraxií dostává jen velmi pomalu.

tiologie dyspraxie je do značné míry neznámá a prozatím nebyl stanoven žádný konsensus jejího vzniku. Pravděpodobně se vztahuje k patologii v oblasti CNS, nejspíše k jejím maturačním procesům. [7] U jedinců s dyspraxií bývá často narušeno motorické učení, což souvisí s nedostatečnou schopností učit se nové pohybové dovednosti a také s poruchami plánování pohybu. Jedná se o poruchy na úrovni kortikálních a neocerebelárních center. [4] Výskyt dyspraxie je velmi často spojen s poruchami v jiných oblastech než motorických, hovoříme o tzv. komorbiditách. Asi nejčastěji se vyskytuje kombinace dyspraxie s ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Přibližně polovina dětí s ADHD má zároveň také motorické obtíže, nicméně vzhledem k velké provázanosti pozornosti s kontrolou pohybu je velmi těžké určit primární příčinu problémů těchto dětí. Děti s dyspraxií mají výrazně více problémů s učením (psaní, čtení, hláskování) oproti dětem bez motorické poruchy, velmi častý je u nich výskyt dyslexie. [4] Na základě současných poznatků je možné se domnívat, že vývojová dyspraxie nesouvisí pouze s nešikovností v rámci pohybových aktivit. Motorický deficit může mít na dítě negativní dopad v psychické a psychosociální oblasti, může mít nepříznivý vliv na životní styl jedince, jeho tělesnou a psychickou zdatnost, a dokonce může ovlivňovat i zdraví jedince. Porucha motorické koordinace také významně zasahuje do činností všedního dne, často i do školních aktivit dětí a následně do jejich akademických výsledků. Děti s dyspraxií mohou mít potíže s oblékáním,

zavazováním tkaniček, používáním příboru. Jejich školní výsledky může ovlivnit rukopis, kresba, práce na čas. V tělesné výchově mají děti potíže s házením, chytáním, kopáním do míče, během, skákáním a hraním různých her. To vše způsobuje, že ačkoli děti mívají průměrnou či dokonce vyšší inteligenci ve srovnání s vrstevníky, jejich školní výsledky mohou být oproti ostatním horší. [8] Potíže s motorickou koordinací ovlivňují i volný čas dětí. V důsledku horších fyzických dovedností se méně zapojují do sportovních a dalších skupinových aktivit, jsou vyřazovány z dětských kolektivů, což může vést až k sociální izolaci. To často souvisí s nízkým sebevědomím, poruchami chování, emocionální labilitou, vysokou mírou úzkosti až s depresemi. Nedostatek pohybových aktivit s sebou nese zvýšené riziko obezity a do budoucna také riziko rozvoje cévních chorob. [8] U dětí s dyspraxií, které sportují, se při větší zátěži často vyskytují nespecifické příznaky jako záchvatovité bolesti hlavy, únava či nevolnost. Obtíže těchto dětí bývají k léčbě velmi rezistentní a často jsou etiologicky uzavírány jako psychosomatické nebo vertebrogenní. [4] Dle původního předpokladu by mělo dítě ze svých obtíží jednoduše vyrůst. Ukázalo se však, že potíže u dětí s vývojovou poruchou motoriky přetrvávají často až do dospělosti. [8] Dyspraxie může být příčinou častých úrazů, v dospělosti se může podílet na vzniku degenerativních změn, entezopatií a dalších ortopedických poruch, které vznikají chronickým přetěžováním. Dyspraxie má také mnohdy vazbu na neúspěšnou rehabilitaci a recidivu bolestivých stavů. [4] Je proto nutné, aby porucha byla co nejdříve odhalena


foto: Profimedia

Nemoci pohybového ústrojí odborné téma

Motorický deficit může mít na dítě negativní dopad v psychické a psychosociální oblasti

a bylo možné začít s terapeutickými přístupy, které by se měly stát součástí denních aktivit dítěte. Pro diagnostiku vývojových poruch motoriky je potřeba komplexní posouzení dítěte. Chybět by neměla pečlivě odebraná anamnéza od rodiče dítěte, ve které je nutné se zaměřit na zdravotní zatížení rodiny a její sociální podmínky. Zjišťuje se průběh porodu, vývojové milníky dítěte, jeho výsledky ve škole a začlenění v kolektivu. Neopomenutelné je také to, jak na své problémy nahlíží dítě samotné. [1] Dále je vhodné použít dotazník pro rodiče a učitele dítěte s podezřením na dyspraxii. Učitel dokáže mnohem lépe posoudit chování dítěte ve škole a jeho participaci v dětském kolektivu. [6] Ke komplexnímu vyšetření nezbytně

patří také spolehlivé hodnocení motoriky, které poskytují standardizované testy. Jedním z nejvyužívanějších a de facto zlatým standardem diagnostiky vývojové dyspraxie se stala testová baterie MABC (Movement Assessment Battery for Children). [5] Testová baterie MABC je určena pro děti ve věku 3–16 let. Vzhledem k dynamice dětského vývoje jsou k dispozici testy pro tři věkové kategorie, a to 3–6 let, 7–10 let a 11–16 let. Sada pro každou kategorii obsahuje celkem osm úloh, které jsou rozděleny do komponent jemné motoriky, hrubé motoriky a statické a dynamické rovnováhy. Komponenta jemné motoriky se zaměřuje na tři funkční aspekty, a sice na řízení pohybů jedné ruky, řízení koordinace obou rukou a řízení koordinace jedné ruky při psaní. Komponenta hrubé motoriky je spojena s hodnocením koordinace oko–tělo a oko–ruka ve smyslu míření, házení a chytání míče. Poslední část, komponenta statické a dynamické rovnováhy, obsahuje tandemovou chůzi, skákání po jedné noze a výdrž na balanční plošině. Testová baterie se začala používat v roce 1997, v roce 2007 vyšla po revizi druhá verze testu, která se využívá do současnosti. Oblíbenost tohoto testu spočívá v dobré organizaci do několika položek, která umožňuje v krátkém časovém horizontu vyšetřit poměrně velké množství dětí a následně podle výsledkových tabulek zjistit, zda děti odpovídají normám populace. Protože pohybové schopnosti se během dětství vyvíjejí v určité trajektorii, musí hodnocení poruch motoriky zahrnovat srovnání výsledků s věkově shodnou kontrolní skupinou. Tak je možné zjistit, zda byl úkol proveden hůře, než by se u dané věkové skupiny dalo očekávat. [2] Pro terapii dětí s vývojovou dyspraxií lze využít řadu přístupů z oborů fyzioterapie, ergoterapie a speciální pedagogiky. Vzhledem k předpokladu, že se zlepšením percepce, senzorické integrace, svalové síly atd. dojde i ke zlepšení motorických dovedností, se s dobrým efektem využívají např. přístupy senzorické integrace či kinestetického tréninku. [1] Jednou z možností vhodné terapie je i sport. Po stránce psychoso­ ciální je výhodné, pokud se dítě s dyspraxií podaří zařadit do kolektivního sportu, kde nebude přetěžováno a zároveň bude mít pocit rovnocenného člena týmu. [4] 

Literatura 1. Blank R et al. European Academy for Child­hood Disability (EACD): Recommendations on the definition, diagnosis and intervention of developmental coordination disorder. Developmental Medicine. 2012, roč. 54, č. 1, s. 54–93. ISSN 0012-1622. 2. Dvořáková L. Vývojová dyspraxie a hra na klavír. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, 2. LF. Vedoucí práce MUDr. Josef Kraus, CSc. 3. Henderson SE et al. Movement Assessment Battery for Children – Second Edition (Movement ABC-2): Examiner’s Manual. London: Harcourt Assessment, 2007. ISBN 978-0-749136-08-6. 4. Kolář P, Smržová J, Kobesová A. Vývojová dyspraxie, senzomotorická integrace a jejich vliv na pohybové aktivity a sport. Medicina

Sportiva Bohemica et Slovaca. 2011, roč. 20, č. 2, s. 66–81. ISSN 1210-5481. 5. Polatajko HJ, Cantin N. Developmental Coordination Disorder (Dyspraxia): An Overview of the State of the Art. Seminars in Pediatric Neurology. 2005, roč. 12, č. 4, s. 250–258. ISSN 1071-9091. 6. Schoemaker MM et al. Validity and reliability of the Movement Assessment Battery for Children-2 Checklist for children with and without motor impairments. Developmental medicine. 2012, roč. 54, č. 4, s. 368–375. ISSN 0012-1622. 7. Vaivre-Douret L et al. Subtypes of Developmental Coordination Disorder: Research of Their Nature and Etiology. Developmental Neuropsychology. 2011, roč. 36, č. 5, s. 614–643.

8. Zwicker J et al. Developmental Coordination Disorder: A review and update. European Journal of Pediatric Neurology. 2012, roč. 16, č. 6, s. 573–581.

Více o autorce Mgr. Lenka Dvořáková 2008: ukonč. Gymnázium Tábor – všeobecné studium; 2011: ukonč. Bc. studium – fyzioterapie, 3. LF UK, Praha; 2013: ukonč. Mgr. studium fyzioterapie, 2. LF UK, Praha; od 2013: ÚVN-VFN, Oddělení ­rehabilitační a fyzikální medicíny, Praha

7


8

odborné téma Nemoci pohybového ústrojí

florence 11/13

Frenchayský test paže (test k vyšetření úchopu a manipulace s předměty) Bc. Tereza Sádlová ÚVN-VFN, Praha, Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, Praha

N

Lidská ruka je vysoce vyvinutý orgán s mnoha funkcemi a širokým využitím, který má nezastupitelné místo v životě každého člověka. Kromě schopnosti úchopu a manipulace s předměty je ruka také důležitým senzorickým orgánem. Uchopení umožnilo člověku fixování a přidržování předmětů, které je pro člověka velmi důležité nejen při vykonávání všedních denních činností (ADL).

eurologická onemocnění (traumatická poranění mozku, cévní mozkové příhody) jsou v klinické praxi stále častější a nesou s sebou těžké zdravotní postižení. To může mimo jiné výrazně ovlivnit i funkci horní končetiny, zejména její úchopovou funkci. Spastické vzorce, které vznikají na horní končetině, mohou velmi narušovat úchopový stereo­ typ. Většina pacientů může a dokáže ruku jako úchopový orgán používat, proto je pro ně z funkčního hlediska důležité vybrat z primárních nebo sekundárních úchopů ty, které by alespoň částečně zvládli. Abychom ale zjistili, které úchopy tito pacienti zvládnou, je důležité jejich úchop správně vyšetřit. Problematika testování úchopu je v praxi omezena pouze na velmi neobjektivní formu pozorování pacienta při určité činnosti. Pozorováním jsou však hodnoceny pouze úchopové formy, které testovaný běžně používá, nelze však takto zjistit, jakých úchopových forem je objektivně schopen. Je tedy důležité vytvořit nebo začít používat takový úchopový test,

Frenchayský test paže (Frenchay Arm Test) Frenchayský test paže byl vyvinut v roce 1980 (De Souza et al.), umožňuje detailní posouzení funkcí horních končetin. Tento test vyšetřuje postiženou HK a testuje nejen úchop, ale i manipulaci s předměty a koordinaci obou horních končetin. V literatuře jej můžeme nalézt ve dvou verzích – základní a rozšířené. Základní verze obsahuje pět testovacích úkolů, rozšířená verze obsahuje testovacích úkolů deset, její samotné provedení trvá delší dobu a pro pacienty může být náročnější na provedení. Jednotlivé testovací úkoly jsou zařazeny za sebou se stoupající náročností. Oba testy mají také rozdílný způsob bodování.

Frenchayský test paže – základní verze Provedení této verze trvá cca 5–15 minut. Výchozí pozice vyšetřovaného je vždy vsedě s rukama v klíně. Z této pozice vycházejí všechny úkoly.

který objektivně otestuje nejen úchopové schopnosti pacienta, ale i jeho úchopové možnosti, které využije v každodenním životě. Vyšetření úchopu by mělo být doprovázeno podrobným vyšetřením čití, pohyblivosti jednotlivých kloubů a aktivity jednotlivých svalů. Výsledky pozorování hodnocení úchopů lze kvalitativně popsat ve zdravotnické dokumentaci nebo kvantitativně hodnotit pomocí funkčních testů jemné motoriky nebo jednoduchých několikabodových škál. Testy mají obecně v základu dvě hodnotící kritéria – čas a počet dosažených bodů. Testy, při kterých se měří čas potřebný pro provedení daného testovacího úkolu, mohou být pro některé vyšetřované pacienty stresující a vlivem stresu může dojít k nárůstu spasticity nebo vyvolání asociovaných reakcí, což může mít vliv na výsledek testování, který tak může být zkreslený a nepřesný. Popisuji zde tedy test pro vyšetření úchopu, který má bodové hodnotící kritérium a který je schopen objektivně vyšetřit úchopové možnosti pacientů. 

Pomůcky Pomůcky potřebné k provedení tohoto testu jsou běžně využívané předměty a dají se snadno obstarat nebo vlastnoručně vyrobit:

papír – tužka – pravítko – válec (průměr 1,2 cm; délka 5 cm) – sklenice na vodu – pružinový kolíček na prádlo – kolík (průměr 1 cm, délka 15 cm) – čtvercová podložka (hrana 10 cm) – hřeben na vlasy

Frenchayský test paže – rozšířená verze Provedení rozšířené verze Frenchayského testu paže trvá cca 15–30 minut. Jeho testovací úkoly jsou náročnější než v základní verzi, ale zato lépe a důkladněji testuje funkce horních končetin.

Pomůcky K testu jsou potřebné následující předměty:

zavírací sklenice – pravítko – papír – tužka – velká láhev (1,5 l) – malá láhev (0,3 l) – sklenice s vodou – 3 pružinové kolíčky na prádlo – papírová deska – hřeben na vlasy – kartáček a pasta na zuby – nůž a vidlička – smeták


Nemoci pohybového ústrojí odborné téma

Frenchayský test paže – rozšířená verze

Testovací úkoly

Testovací úkoly

Pacient je vyzván, aby: 1) narýsoval linku pomocí pravítka, které drží paretická ruka, 2) uchopil paretickou rukou válec, postavil jej cca 15–30 cm od okraje stolu, poté ho zvedl do výšky cca 30 cm a znovu jej přemístil, aniž by válec upadl, 3) paretickou rukou zvedl sklenici, ­která je do poloviny naplněna vodou, napil se z ní a poté ji opět vrátil na své místo, aniž by se cokoli ­rozlilo, 4) sejmul pružinový kolíček z kolíku a přemístil jej na čtvercovou podložku, pacient nesmí upustit kolíček ani převrátit kolík, 5) učesal si paretickou rukou (nebo ­česání imitoval) vlasy na temeni hlavy, poté směrem dolů po každé straně hlavy.

1) Otevřít a zavřít zavírací sklenici pomocí obou rukou. 2) Narýsovat linku pomocí pravítka; paretická ruka drží pravítko. 3) Uchopit, zvednout a položit velkou lahev paretickou končetinou. 4) Uchopit, zvednout a položit malou lahev paretickou končetinou. 5) Uchopit, zvednout sklenici paretickou končetinou a zvednout k ústům. 6) Připnout 3 kolíčky na papírovou desku oběma končetinami; neparetická končetina drží desku. 7) Uchopit a zvednout hřeben a imitovat česání paretickou končetinou. 8) Vytlačit pastu na zuby z tuby na kartáček oběma končetinami; paretická ruka drží tubu s pastou. 9) Zvednout nůž a vidličku oběma rukama a imitovat krájení na papírové desce. 10) Postavit se, uchopit smeták a zamést podlahu oběma končetinami.

Hodnocení Za každý splněný úkol dostává vyšetřovaný vždy jeden bod; jestliže chybuje nebo daný úkol nezvládne, dostává nula bodů, tzn. 0 – neprovede, 1 – provede. Test je dle mého názoru velmi rychlý, jednoduchý a nenáročný z hlediska dostupnosti pomůcek k testu, i když se pomůcky musejí nejprve pořídit. Mají přesné parametry a některé z nich nejsou standardně používány. Výsledkem testu je rychlé číslo, které nám napoví stav postižené HK vyšetřovaného. Pro vyšetřované pacienty jsou testovací úkoly a zadané instrukce snadno pochopitelné.

Hodnocení

1. De Souza LH, Langton-Hewer R, Miller S. Assessment of recovery of arm control in hemiplegic stroke patiens. Arm function test. Interna­ tional Rehabilitation Medicine. 1980, č. 2, s. 3–9. 2. Lippertová-Grünerová M. Neurorehabilitace. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 350 s. ISBN 80-7262-317-6. 3. Masur H. Scales and scores in neu-

Závěr

10 b. = dokončení celého úkolu 10–5 b. = dokončení celého úkolu ve stupňovitě zhoršené kvalitě 5 b. = nekvalitní dokončení celého úkolu 5–0 b. = dokončení pouze části úkolu S tímto testem vyšetřuji v praxi funkce horních končetin u neurologických pacientů (nejčastěji po cévních mozkových příhodách a traumatech mozku). Vyšetření je nenáročné a pro pacienty jsou jednotlivé testovací úkoly lehce pochopitelné. Výsledkem testu

Literatura

je rychlé číslo, které nám napoví stav postižené HK vyšetřovaného pacienta. Maximální počet bodů, které může pacient získat, je 100 (tzn. bez funkčního deficitu úchopu na horních končetinách), nejméně může pacient získat skóre 0, pokud nedokončí ani jeden testovací úkol. Výhodou tohoto testu je poměrně široká škála testovacích skóre, které můžeme pacientovi udělit. foto: Profimedia

Frenchayský test paže – základní verze

Frenchayský test paže je jednoduchý test, který je schopen odhalit poruchu úchopu horních končetin. Poskytuje rychlé výsledné číslo, které může napomoci při usuzování stavu úchopových možností paretických horních končetin. Test existuje ve dvou verzích, které se liší v počtu testovacích úkolů, náročnosti jednotlivých úkolů a způsobu hodnocení. V literatuře je snadno k nalezení v publikaci od Masura (2004) nebo Lippertové-Grünerové (2005). 

Více o autorce rology: quantification of neurological deficits in research and practice. Stuttgart: Thieme, 2004, 448 s. ISBN 3-13-130951-2. 4. Sádlová T. Vyšetření úchopu u neurologických pacientů po cévních mozkových příhodách a traumatech mozku. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, 2012.

Bc. Tereza Sádlová 2008: ukonč. gymnázium, Uherské Hradiště; 2012: ukonč. Bc. studium – Specializace ve zdravotnictví – Ergoterapie, 1. LF UK v Praze; od 2012: Oddělení rehabilitace a fyzikální medicíny, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha, ergoterapeut; od 2013: Mgr. studium – Řízení a supervize ve zdravotnických a sociálních oblastech, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze

9


10

florence 11/13

výstava Z výstavních textů Mgr. Jindřicha Chatrného a použité literatury vybrala a sestavila Magda Hettnerová, redakce Florence

4 fota: Muzeum města Brna

2

1

Bedřich Rozehnal.

Architekt, který změnil standard nemocničního prostředí

D

ějiny lidstva jsou od nepaměti i dějinami péče o nemocné – jednoho z nejstarších projevů sociálního cítění ve společnosti. Odrazem tohoto společenského vývoje je i vývoj zařízení, která sloužila k léčbě a ošetřování. Když se řekne Bedřich Rozehnal, asi jen málokterý zdravotník bude v obraze. Rozehnalovo dílo přitom dodnes ovlivňuje životy tisíců z nich stejně jako jejich pacientů. Bedřich Rozehnal (1902–1984) byl totiž český architekt, který změnil standard nemocničního prostředí. Jeho život a dílo přibližuje výstava, která probíhá až do konce března příštího roku v Sále architektů na Staroměstské radnici v Praze. Bedřich Rozehnal se narodil v dnešním Třebětíně u Letovic. Kvůli nedostatku peněz se musel vzdát svého snu studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, a tak v letech 1922–1931 vystudoval architekturu na brněnské technice. V roce 1938 si v Brně založil svou vlastní architektonickou kancelář. V době, kdy nastupoval dráhu samostatného projektanta, stály zdravotnické stavby na okraji zájmu architektury a byly opomíjeny nejen profesními kolegy, ale i veřejností. Nezbývalo mu tedy nic jiného než systematické samostudium specifických funkčních problémů nemocnic,

5

3

které jen výjimečně doplňoval výměnou zkušeností a poznatků domácích i zahraničních. Ve 30. letech minulého století dostal za úkol přepracovat projekt na výstavbu onkologické nemocnice Dům útěchy na Žlutém kopci v Brně. Koncem roku 1933 jej spolek „Dům útěchy“ vyslal na studijní cestu po Evropě, aby při ní načerpal informace o moderních stavbách nemocnic. Mladý architekt se dostal i do pařížského ateliéru Le Corbusiera, jehož vliv je na jeho stavbách později patrný, a seznámil se s mnoha vědeckými pracovníky a rentgenology, mj. i s Marií Curie-Sklodowskou. Architektova cesta měla podle jeho vlastních slov podstatný vliv na dokončení stavby brněnské nemocnice. Znovu byly například navrženy místnosti, kde se pracovalo s rentgenem, které byly samostatně odvětrány a opancéřovány olověnými pláty, což v té době bylo u nás revoluční řešení. Důležitá byla také jeho spolupráce s lékaři, budoucími zaměstnanci ústavu, kteří mu předkládali své požadavky na vybavení jednotlivých oddělení. Nemocnice, která dostala název Masarykova léčebna – Dům útěchy, byla slavnostně otevřena 13. ledna 1935. Rozehnalova architektura je lidská už tím, že se nevnucuje. Neohromuje měřítkem, konstrukcí ani extravagancí

1. Bedřich Rozehnal 2. Fakultní dětská nemocnice Brno 3. Masarykova léčebna – Dům útěchy, Brno 4. Okresní nemocnice Kyjov 5. Okresní nemocnice Nové Město na Moravě

forem. Tradiční materiál a tradiční formy činí z jeho architektury „dům“ v nejběžnějším slova smyslu, důvěrně známý, poskytující ochranu a bezpečí. V centru jeho pozornosti zůstávala vedle funkčnosti i problematika vlivu prostředí na psychiku pacienta. Mezi jeho další díla patří například nemocnice v Novém Městě na Moravě, nemocnice v Kyjově, dostavba nemocnice v Dačicích, chirurgický pavilon okresní nemocnice v Kroměříži, okresní nemocnice v Hodoníně (chirurgický a internistický pavilon, prosektura), Okresní ústav národního zdraví v Náměšti nad Oslavou či jeho snad nejznámější dílo – Dětská nemocnice v Brně-Černých Polích a řada dalších. Výstava představuje výběr z Rozehnalova díla. Ze zdravotnických staveb jsou na ní prezentovány projekty staveb nemocničního typu ze sbírek Muzea města Brna. Pro porovnání je jeho tvorba doplněna o projekty pražských nemocnic z archivu Útvaru rozvoje hl. m. Prahy a dobové fotografie. 

Literatura 1. http://www.bam.brno.cz/objekt/c001-onkologicka-nemocnice-dum-utechy?filter=code. 2. http://www.archiweb.cz/architects. php?action=show&id=421&type=arch.

Vstupné je zdarma a více informací naleznete na www.salarchitektu.cz a www.facebook.com/salarchitektu.


11

foto: Profimedia

→ Alzheimerova nemoc v kardiologii → U maligního melanomu je nejdůležitější prevence → Česká potravinová pyramida Fóra zdravé výživy

civilizační nemoci odborné téma

Alzheimerova nemoc v kardiologii Mgr. Lenka Kelnarová Kardiologická klinika 2. LF UK a FN Motol Praha

N

Diagnostikou a léčbou Alzheimerovy choroby se zabývají hlavně praktičtí lékaři, geriatři, neurologové a psychiatři. Touto nemocí trpí v Evropě odhadem 8,45 miliónu lidí. Cena péče o jednoho klienta s demencí se pohybuje okolo 21 000 eur ročně (Hort, 2011).

ové guidelines pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy nemoci sice nabízejí manuál pro péči o tyto klienty, ale je třeba brát v úvahu různé aspekty, jako jsou rozdíly mezi jednotlivými pacienty, stejně jako ekonomickou stránku, která se v každé evropské zemi liší. Na základě odborného konsensu se doporučuje mimo jiné i nabírání vitaminu B12, jehož deficit je častou komorbiditou u klientů s demencí. Na stejném podkladě je u atypických průběhů Alzheimerovy nemoci doporučeno základní cytologické a biochemické vyšetření mozkomíšního moku (Hort, 2011). Deficit vitaminu B12 a folátu je považován za nezávislý rizikový faktor Alzheimerovy nemoci. Přestože není dosud objasněn význam tohoto nálezu, v praxi se doporučuje jejich rutinní nabírání u pacientů, u kterých se nedostatek předpokládá. Biomarkery tau, fosfotau a betaamyloid a jejich stanovení v mozkomíšním moku mají vysokou senzitivitu a specificitu při stanovování diagnózy Alzheimerovy nemoci již ve stadiu mírné kognitivní poruchy. Přesto ale není v současné době hrazeno pojišťovnami a je tak

prováděno pouze v rámci grantových projektů ve specializovaných centrech (Vyhnálek a kol., 2011). Pro léčbu Alzheimerovy nemoci jsou doporučeny pouze inhibitory acetylcholinesterázy a memantin. Z prostředků zdravotního pojištění nejsou hrazeny inhibitory acetylcholinesterázy ve stadiu těžké demence. Velkou řadu léků pak lze označit jako nefungující, jelikož se vyznačují negativními účinky. Řadí se mezi ně kyselina acetylsalicylová, vitamin E, nesteroidní antirevmatika, nootropika (např. piracetam), selegilin, estrogeny, pentoxyfilin, statiny. A právě tyto léky jsou ze zdravotního pojištění v indikaci demence hrazeny (Hort, 2011).

Alzheimerova nemoc, kardiologie a metabolický syndrom Většina hlavních složek metabolického syndromu je považována za rizikový faktor Alzheimerovy demence (Zeman, Jirák, 2008). Mezi tyto složky lze zařadit obezitu, hypertenzi, poruchu glukózové tolerance a dyslipidémii (Češka, 2010).


odborné téma Civilizační nemoci

Mezi vybrané interní komplikace obezity patří diabetes mellitus II. typu, dyslipidémie (charakterizovaná zvýšenou hladinou triglyceridů a sníženou hladinou HDL cholesterolu), arteriální hypertenze a ischemická choroba srdeční. Dyslipidémie patří mezi ovlivnitelné faktory aterosklerózy, která je ve většině případů příčinou ischemické choroby srdeční. Arteriální hypertenze je rizikový faktor jak pro aterosklerózu, tak pro ischemickou chorobu srdeční. Všechny tyto procesy pak mají vliv na nedostatečné prokrvení dané oblasti (Češka, 2010). Hlavním projevem cerebrovaskulárních onemocnění jsou cévní mozkové příhody. U ischemické formy dochází v dané oblasti na podkladě procesu aterosklerózy, trombózy nebo embolie k zastavení krevního zásobení. Hemoragická forma na podkladě arteriální hypertenze následně způsobuje pokles kognitivních funkcí. Arteriální hypertenze má vliv na strukturu cév, krevní oběh a cévní perfuzi. Cévní změny spolu s hypertenzí mohou způsobovat hypoperfuzi, hypoxii nebo ischémii, jež jsou považovány za rizikové faktory pro vznik demence. Uvedené procesy mohou narušit rovnováhu neuronů a synapsí a způsobovat následně neurodegenerativní onemocnění, kam patří i Alzheimerova nemoc, která je zároveň nejčastějším typem demence (Píšová, 2010).

florence 11/13

I všeobecná sestra na kardiologii se může setkat s klientem s Alzheimerovou nemocí. Z tohoto důvodu by měla znát zásady komunikace s těmito lidmi a mít na paměti základní příznaky onemocnění, kterých si může všimnout.

Zvýšená hladina plazmatického inzulinu a inzulinová rezistence zvyšují podle epidemiologických studií riziko Alzheimerovy demence. Charakteristické změny u Alzheimerovy nemoci může způsobovat právě inzulinová rezistence. Inzulin v mozku přímo ovlivňuje kognitivní funkce. V mozkomíšním moku jednak snižuje obsah beta-amyloidu, jednak svým dalším působením potlačuje tvorbu neurofibrilárních klubek (Zeman, Jirák, 2008). V oblasti lipidů se předpokládá, že hypercholesterolémie zvyšuje tvorbu beta-amyloidu (Zeman, Jirák, 2008).

Průzkum a studie k Alzheimerově nemoci

Alzheimerova nemoc je nejčastějším typem demence foto: Profimedia

12

Na 150 lékařů se v letech 2009–2010 zapojilo do průzkumu zabývajícího se diagnostikou a léčbou demencí v České republice. Od 60 neuro­ logů, psychiatrů a 30 geriatrů byla získána data o 600 pacientech. Tento vzorek tvořilo 47 % pacientů s Alzheimerovou nemocí, 19 % se smíšenou demencí, 18 % s demencí vaskulární, u 6 % se vyskytla mírná kognitivní porucha a posledních 10 % byly jiné typy demencí. Další čísla hovoří o rozmístění pacientů, kdy tři čtvrtiny těchto pacientů se nacházely v domácí péči, 18 % připadalo na zdravotnická zařízení, 8 % se vyskytovalo v domově důchodců nebo pečovatelském zařízení a zbylá 2 % docházela do denního stacionáře. Časté byly i komorbidity. Téměř polovina (46 %) trpěla poruchami chování, třetina nespavostí, u 38 % se pak objevovaly deprese. Z hlediska mezioborové souvislosti jsou nejzajímavější čísla následující – 61 % těchto pacientů mělo zároveň hypertenzi, ischemická choroba srdeční se pak objevila u 42 % a diabetes mellitus u 26 %. Nejvíce pacientů v raném stadiu diagnostikují neurologové a dříve je demence diagnostikována u vysokoškolsky vzdělaných lidí než u lidí se základním vzděláním (Vyhnálek a kol., 2011). Jelikož hypertenze patří mezi významné rizikové faktory pro vznik demencí ve vyšším věku, zaměřil se výzkum právě na hledání těch antihypertenziv, která by toto riziko snižovala. Nejlepší výsledky v této oblasti prokázal kalciový blokátor nitrendipin. Potlačuje vstup iontů vápníku do buněk (zabraňuje vstupu vápníku do vápníkových kanálů), což v buňkách hladké svaloviny cév způsobuje systémovou vazodilataci. Indikací pro léčbu nitrendipinem je arteriální hypertenze (zejména systolická a hypertenze ve stáří), druhou indikací je angina pectoris. Právě studie Syst-Eur, která patří k nejvýznamnějším studiím 90. let, poukázala na účinek nitrendipinu na kardiovaskulární a centrální nervový systém. Její výsledky jsou následující: významně klesl výskyt jak cévních mozkových příhod, tak kardiovaskulárních onemocnění, i při dlouhodobém podávání


Civilizační nemoci odborné téma

byl nitrendipin dobře tolerován. Dalším velice významným výsledkem této studie bylo snížení výskytu demence o více než 50 %, došlo ke snížení výskytu Alzheimerovy nemoci i demence vaskulární. Nitrendipin prostupuje hematoencefalickou bariérou a následně zabraňuje hromadění vápníku v nervových buňkách. Právě tento proces je považován za vyvolávací faktor neurodegenerativních onemocnění. Nitrendipin je tedy lékem účinným v primární prevenci vzniku demencí (Holmerová, Kostiuk, 2010).

Slovo závěrem I všeobecná sestra na kardiologii se může setkat s klientem s Alzheimerovou nemocí. Z tohoto důvodu by jednak měla znát zásady komunikace s těmito lidmi a mít na paměti základní příznaky onemocnění, kterých si může všimnout. Zároveň může v rámci svých kompetencí provádět edukaci v oblasti režimových opatření u onemocnění, jako je arteriální hypertenze, obezita, diabetes mellitus či ateroskleróza, která spolu, jak vidno, navzájem souvisejí. 

Literatura 1. Češka R a kol. Interna. Praha: Triton, 2010, 876 str. ISBN 978-80-7387-423-0. 2. Holmerová I, Kostiuk P. World Alzheimer Report 2010, prevence demencí a role nitrendipinu. Edukafarm MediNews [online]. 2010, roč. 9, č. 7, s. 28 [cit. 2013-06-01]. Dostupné z: <http://www. edukafarm.cz/soubory/medinews/2010-07/alzheimer.pdf>. ISSN 1213-9866. 3. Hort J. Nová guidelines pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy choroby. Neurologie pro praxi [online]. 2011, roč. 12, č. 4, s. 277–281 [cit. 2013-05-17]. Dostupné z: <http://neurologiepropraxi.cz/pdfs/ neu/2011/04/14.pdf>. ISSN 1803-5280. 4. Píšová M. Fyziologické a patofyziologické procesy stárnutí [online]. 2010 [cit. 2013-05-17].

Více o autorce Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. RNDr. Martin Vácha, Ph.D. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/184665/prif_m/Diplomova_prace.txt>. 5. Vyhnálek M et al. Diagnostikujeme a léčíme demence správně a včas? Výsledky průzkumu ve světle nových doporučení. Neurologie pro praxi [online]. 2011, roč. 12, č. 5, s. 352–359 [cit. 2013-0215]. Dostupné z: <http://neurologiepropraxi.cz/ pdfs/neu/2011/05/13.pdf>. ISSN 1803-5280. 6. Zeman N, Jirák R. Metabolický syndrom a vybraná duševní onemocnění. Psychiatrie pro praxi [online]. 2008, roč. 9, č. 4, s. 170–173 [cit. 2013-0518]. Dostupné z: <http://psychiatriepropraxi.cz/ pdfs/psy/2007/01/09.pdf>. ISSN 1803-5272.

Mgr. Lenka Kelnarová 2007: ukonč. SZŠ Kroměříž – všeobecná sestra; 2010: ukonč. Bc. studium – obor Všeobecná sestra, FZV UP, Olomouc; 2012: ukonč. Mgr. studium – obor Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy, PdF UP, Olomouc; od 2012: FN Motol, Praha, Kardiologická klinika, všeobecná sestra

inzerce

Co přináší

lázeňská péče? Více informací naleznete na www.lecebnelazne.cz

Hlasujte pro svou favoritku a pošlete ji do seminále soutÜže Miss sestra! Hlasovat pro svou oblíbenou zdravotní sestru mİžete do 30. listopadu 2013 na www.misssestra.cz. Miss sestra 2013 bude vyhlášena 14. února 2014 na ŽofínÜ pĚi pĚíležitosti 5. reprezentaÎního plesu Sestry na sál! Pro bližší informace o prodeji vstupenek navštivte www.sestrynasal.cz.

Kampaň na propagaci léčebného lázeňství je realizována v rámci Integrovaného operačního programu financovaného Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

www.misssestra.cz

S 2013 - inzerce Florence v2 - 86x120.indd 1

Léčba v českých a moravských lázních je založena na využití minerálních vod, peloidů (slatina, rašelina a bahno) a přírodních plynů a rovněž na pozitivním vlivu klimatu. Lázeňskou léčbu je tak možno považovat za výrazně šetrnější k lidskému organismu než je např. medikamentózní léčba či invazivní lékařský zákrok. Celý léčebný proces v lázních probíhá pod dohledem odborných lékařů a využívá nejmodernější léčebné a rehabilitační postupy současné medicíny. Kvalitní lázeňská kúra působí pozitivně nejen po dobu pobytu v lázních, ale její účinky se projevují ještě několik dalších měsíců. Návrh na lázeňskou péči vystavuje praktický lékař nebo ošetřující lékař při hospitalizaci. Pro zjednodušení celého procesu a rychlou orientaci lékařů připravil Svaz léčebných lázní ČR webové stránky www.lecebnelazne.cz, na nichž lze najít všechny potřebné informace včetně aktuálního Indikačního seznamu a elektronického formuláře Návrhu na lázeňskou péči s detailními pokyny k jeho vyplnění.

23.10.2013 11:09:18

13


14

odborné téma Civilizační nemoci

florence 11/13

U maligního melanomu je nejdůležitější prevence Bc. Monika Líbalová Dermatovenerologie, Krajská nemocnice Liberec, a. s.

D

Pravděpodobnost vzniku melanomu závisí na genotypu a fenotypu hostitele, ale i na působení rizikových faktorů pocházejících ze zevního prostředí, které na sebe navzájem působí.

Počet osob s diagnózou maligní melanom celosvětově stoupá. V České republice se výskyt tohoto onemocnění v posledních letech více než ztrojnásobil. Maligní melanom je diagnostikován u stále mladších jedinců a nejčastěji u lidí v produktivním věku. Patří k hlavní příčině úmrtí na kožní malignity a představuje 1–2 % všech úmrtí na nádorová onemocnění. K včasnému odhalení nádoru mohou přispět nejrůznější preventivní programy.

iagnostika maligního melanomu se zlepšila využitím dermatoskopického vyšetření a užitím digitální dermatoskopie. Nejspolehlivější léčbou zůstává včasná diagnóza a včasné chirurgické odstranění nádoru. Jedinou známou využívanou adjuvantní léčbou je aplikace interferonu alfa. Melanom je nejčastěji lokalizován na kůži, takže by měl být včas rozpoznatelný. S vývojem medicíny a jejími pokroky dochází ke změnám i v přístupu k pacientům. Dnes je již pacient/klient (P/K) považován za samostatného a rozhodujícího jedince, který má právo spolurozhodovat o své léčbě. Dobře informovaný pacient zná svůj zdravotní stav, ví, proč a co má dělat, zná preventivní opatření. Úkolem sestry je doplnit pacientovi chybějící informace a často mu znovu zopakovat již řečené, dopřát mu klid a pocit jistoty. Pravděpodobnost vzniku melanomu závisí na genotypu a fenotypu hostitele, ale i na působení rizikových faktorů pocházejících ze ­zevního prostředí, které na sebe navzájem působí. Mezi významné faktory řadíme světlou barvu kůže, světlé či rezavé vlasy a neschopnost se opálit, vysoký počet melanocytárních névů, přítomnost atypických névů a další. Významnou roli hraje celková dávka záření dopadajícího na kůži v průběhu života, nadměrné vystavování se slunečnímu záření, jeho intenzita a mnoho dalších faktorů. K nejvíce ohroženým skupinám řadíme malé děti a dospívající, obyvatele se světlou kůží, kteří mají tendenci ke spálení a zvýšené tvorbě pih, osoby s velkým počtem ­získaných névů a osoby s dysplastickými névy. K základním preventivním opatřením řadíme: → neslunit se v době mezi 11. a 14. hodinou, → chránit se při pobytu na slunci opalovacími ochrannými prostředky s UVA a UVB faktory,

které odpovídají našemu kožnímu fototypu, místu a délce pobytu na slunci, → dojde-li ke spálení kůže, nevystavovat ji následně slunci, dokud nedojde k úplnému zhojení a zklidnění kůže, → nedoporučují se návštěvy solárií.

Sekundární prevence Cílem sekundární prevence je včasné odhalení vzniku nádoru kůže již v jeho počáteční fázi. Podezření na nádor může odhalit samotný P/K už při samovyšetření kůže. Z tohoto důvodu by měly být výukové programy pro laickou veřejnost zaměřeny na základní klinické znaky počínajícího melanomu. Správná prevence a screeningové programy mohou včas odhalit melanom v počáteční fázi. Tím dochází ke snížení záchytů již pokročilých melanomů a následně snížení mortality na melanom.

Rozdělení melanomů Maligní melanom dělíme na formy kožní, slizniční a okulární. Slizniční melanomy jsou zastoupeny méně než 1 %. Nejčastěji jsou lokalizovány ve vagíně, perianálně, v dutině ústní, v dutině nosní a v paranazálních sinech. Kožní melanomy se dle kliniky a histologie rozdělují do několika typů: Melanoma in situ – Je počínající fází vývoje melanomu. Nádorové buňky se ještě nestačily rozšířit mimo úroveň epidermis. Vzhledem připomíná atypický névus v úrovni kůže s nepravidelnými okraji. V tomto období nečiní subjektivní obtíže. Pokud se neodstraní v této fázi, pokračuje proliferace nádorových buněk. Lentigo maligna melanom (LMM) – Vzniká na podkladě melanotické prekancerózy, která může být přítomna i mnoho let. Vyskytuje se nejčastěji v oblasti hlavy a krku. Jde o pomalu rostoucí for-


Civilizační nemoci odborné téma

mu, která je barevně pestrá od světle hnědé po černohnědou plochu, která může připomínat solární lentigo. Nebezpečí této formy je především v možnosti přeměny na invazivní formu maligního melanomu. Superficiálně se šířící melanom (SSM) – Představuje 65–75 % všech melanomů. Jde o nejčastější formu, na které se pravděpodobně nejvíce podílí UV záření. Postihuje trup i končetiny, nejvíce se vyskytuje u osob středního věku. Projevuje se obvykle jako plošná, okrouhlá nebo oválná pomalu rostoucí skvrna s nepravidelnou pigmentací. Je u něj typická barevná pestrost. Růst může trvat měsíce i roky. Po určité době dochází k vertikálnímu růstu, vytvoření nodularit a k metastazování. Prognóza závisí na tloušťce nádoru. Nodulární maligní melanom (NMM) – Je zastoupen v ­15–30 %. Jde o vertikálně rostoucí nádor, který má vysokou pravděpodobnost metastazování. NMM se jeví jako různě velký, nepravidelně pigmentovaný polokulovitý hrbol, obvykle široce přisedlý ke kůži. Povrch bývá hladký nebo se olupuje, často však eroduje, krvácí a je pokrytý hemoragickou krustou. Akrolentiginózní melanom (ALM) – Zvláštní forma melanomu, která se objevuje na dlaních, ploskách a distálních článcích prstů. Tento typ může způsobit diagnostické potíže, často je překrýván hyperkeratotickými otlaky, které nádor maskují. Svým vzhledem mohou připomínat hematomy v nehtové ploténce. Akrální melanomy bývají diagnostikovány mnohdy pozdě a prognóza je ovlivněna pokročilostí primárního nádoru.

Klinický obraz Příznaky časného melanomu nejsou výrazné. Jde o pigmentovanou lézi, u které je možné pozorovat růst, změny okrajů a pigmentace, později může přistoupit svědění. Poměrně pozdním příznakem může být krvácení. P/K si jej často uvědomí až po zranění, kdy začne melanom rychleji růst. Velmi pozdním příznakem je zvětšení lymfatických uzlin nebo vznik podkožních či vzdálených metastáz. Průběh a prognóza všech typů melanomu je ovlivněna pokročilostí primárního melanomu a včasností jeho zachycení. ­Základní ­histopatologické parametry určující závažnost melanomu: → Tloušťka nádoru – měří se v mm od povrchu nádoru až k nejhlubším partiím a označuje se jako hodnota dle ­Breslowa. Zhodnocení tloušťky nádoru je důležité pro stanovení TNM klasifikace nádoru a určení další prognózy onemocnění. → Hloubka invaze – hodnotí, jak hluboko do koria nádor ­prorůstá. Tato hodnota se označuje dle Clarka a má ­stupně I–V. → Povrchová ulcerace – hodnotí se, zda vznikla spontánně bez předchozí traumatizace nádoru. → Stav sentinelových uzlin – sentinelová uzlina je první uzlina, do které přitéká lymfa z oblasti primárního nádoru a u pokročilých melanomů tak bývá prvním místem záchytu metastatických buněk. Průkaz metastáz v sentinelové uzlině výrazně zhoršuje prognózu onemocnění. fota: archiv autorky

1

2

3

4

5

6

Obr. 1 / Satelitní metastáza v okolí jizvy Obr. 2 / Akrální lentiginózní melanom Obr. 3 a 4 / SSM

Obr. 5 / MM vzniklý z kongenitálního névu Obr. 6 / Akrální MM

15


16

odborné téma Civilizační nemoci

Nejefektivnější terapie je včasné rozpoznání nádoru a jeho chirurgické odstranění. Dispenzární poradny pro maligní melanom poskytují komplexní diagnostickou i léčebnou péči.

florence 11/13

Včasná klinická diagnóza maligního melanomu je závislá na kvalitních anamnestických informacích, charakteristických znacích pigmentové léze nebo změnách jejího vzhledu. Maligní charakter léze nebo maligní zvrat můžou určovat následující změny: → Změna velikosti → Změna tvaru → Změna barvy → Změna povrchu Mezi standardní vyšetření v naší ambulanci řadíme vyšetření dermatoskopem. Pomocí dermatoskopie sledujeme barevné změny a změny struktury léze.

Terapie Nejefektivnější terapie je včasné rozpoznání nádoru a jeho chirurgické odstranění. Dispenzární poradny pro maligní melanom poskytují komplexní diagnostickou i léčebnou péči. Základním kritériem pro rozhodnutí četnosti kontrol v dispenzární poradně je tloušťka nádoru a stav sentinelových uzlin. Za velmi důležitou považujeme i psychickou stránku pacienta, která může ovlivňovat průběh nemoci. K dalším vyšetřením řadíme klinické, radiologické, sonografické a případně i další specializovaná vyšetření. Na naší kožní ambulanci Krajské nemocnice Liberec, a. s., provádíme preventivní vyšetření znamének a již několik let se účastníme EMD (Evropský den melanomu). K běžnému vyšetření je možné se u nás objednat. Pacienti, kterým byl již diagnostikován maligní melanom, jsou zváni do melanomové poradny. Ta byla v Krajské nemocnici Liberec, a. s., založena prim. MUDr. Borčem v roce 1960. Od roku 1998 ji vede prim. MUDr. Frydrychová. U pacientů v melanomové poradně se provádí pravidelná dispenzarizace. Pacienti jsou zváni k pravidelným kontrolám dle aktuálního zdravotního stavu a podle histologického vyšetření. U histologického vyšetření se zaměřujeme na hodnoty dle Breslowa (tloušťka nádoru) a Clarka

(hloubka invaze). Při vyšetření lékařem se kontrolují pohmatem uzliny, břicho, celkový vzhled kůže a kontrola jizvy/jizev. Dle aktuálního zdravotního stavu a léčby jsou pacienti odesíláni na různá vyšetření (sono, rtg atd.) a je plánována další kontrola. U pacientů, kteří si aplikují interferon, se kontroly provádějí častěji spolu s kontrolním odběrem krve (jaterní testy, krevní obraz a ev. další vyšetření). Sestra má za úkol vedení řádné dokumentace, odběr biologického materiálu, vypisování žádanek a evidenci dispenzarizace. K velmi důležitým aspektům patří komunikace s pacientem, která utváří dobré pouto mezi zdravotníkem a nemocným. Dobré vztahy a důvěra ve zdravotnický personál napomáhá i průběhu kvalitní léčby.

Úloha sestry Sestry, které jsou v kontaktu s pacienty s diagnózou maligní melanom, mají hodně společného se sestrami, které pracují na onkologických pracovištích. P/K, který se dozví svou diagnózu, může procházet různými fázemi odezvy na své onemocnění (teorie Kübler-Rossové či Horowitze). Fáze psychické odezvy na závažné zdravotní stavy jsou: šok – popření – agrese – smlouvání – deprese – smíření. Profesionální a psychologický přístup sestry k P/K by měl vypadat takto: → mít na mysli, že P/K jsou psychicky zdraví jedinci, kteří se nacházejí v mezní životní situaci, a proto se mohou chovat neočekávaně, patologicky; → zachovat klid v každé situaci; → snažit se naslouchat, dopřát čas; → chválit P/K, i malý úspěch je výhra a dodává naději; → hovořit s P/K s ohledem na jejich věk; → empatie je vstřícnost a vcítění se, ale pozor, nemusíme se vždy zcela oddávat, protože všechna přání splnit nelze; → pamatovat si – dobře ošetřovat lze jen tehdy, jsme-li samy v dobré psychické a fyzické kondici! (Vorlíček a kol., 2012) 

Literatura 1. Krajsová I. Melanom. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2006. s. 332. ISBN 80-7345-096-8. 2. Štork J et al. Dermatovenerologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. s. 502. ISBN 978-807262-371-6. 3. Pock L, Fikrle T, Drlík L, Zloský P. Dermatoskopický atlas. 2., přeprac. vyd. Praha: Phlebomedica, s r. o., 2008. s. 149. ISBN 978-80-901298-5-6. 4. Braun-Falco O. Dermatology with 1038 Color Figures and 281 Tables. 2nd edition

Více o autorce completely rev. Berlin: Springer Verlag, 2000. s. 1853. ISBN 3-540-59452-3. 5. Stříteský J, Bouška I. Patologie. Brno: IDVPZ, 1993. s. 228. ISBN 80-7013-155-1. 6. Vorlíček J, Abrahámová J, Vorlíčková H a kol. Klinická onkologie pro sestry. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012. s. 448. ISBN 978-80-247-3742-36. 7. Nečas E a spol. Obecná patologická fyziologie. Praha: Karolinum, 2009. s. 377. ISBN 978-80-246-1688-9.

Bc. Monika Líbalová 1986–1990: SZŠ Liberec; 1995–1997: ARIP; 2007–2008: Technická univerzita Liberec, mentor klinicko-pedagogické praxe v ošetřovatelství; 2009–2012: Bc. studium, Technická univerzita Liberec; 1990–1991: Krajská nemocnice Liberec, a. s., interní odd.; 1991– 1997: Krajská nemocnice Liberec, a. s., interní odd. JIMP; od 1997: Krajská nemocnice Liberec, a. s., kožní odd.


17

Civilizační nemoci odborné téma

Česká potravinová pyramida Fóra zdravé výživy Bc. Tamara Starnovská vrchní nutriční terapeutka, Thomayerova nemocnice, Praha, členka FZV

FZV

 představuje čtenářům graficky upravenou Českou potravinovou pyramidu. Ta slouží jako jednoduchý pomocník pro dodržování odborných výživových doporučení a je šitá na míru české populaci. Potravinová pyramida není podrobným návodem k přesnému sestavení denního jídelníčku, dává však základní aktuální doporučení o skladbě výživy. V novém zpracování je kladen důraz zejména na jednoduchost a komplexnost.

ě jš

jezte často

vh

o

dn

od

vh

Lidé stále častěji tápou, která doporučení týkající úprav stravy a celkového životního stylu jsou ta pravá, kterými by se měli řídit. Současně se totiž nabízí celá řada rad a osvědčených receptů na úpravu životosprávy, mnohdy však z různých zdrojů a naprosto protichůdných. Grafické zpracování vycházející z odborných doporučení musí odrážet několik požadavků, jako je výběr potravin v rámci jednotlivých potravinových skupin, frekvence jejich konzumace, případně jejich doporučované množství, a ideálně zobrazit potraviny tak, aby nebyla možná jejich nevhodná záměna. Mezi grafickými modely se díky těmto požadavkům velmi osvědčily různé pyramidy, protože právě tvar se zužující se špičkou graficky velmi

te výjimečně jez

n ej

Proč právě pyramida jako nástroj k interpretaci výživových doporučení

zdroj: www.fzv.cz

Fórum zdravé výživy (FZV) je nezávislé sdružení odborníků, které bylo založeno v roce 1994. Jeho cílem je prostřednictvím médií, odborných seminářů a konferencí zprostředkovávat odborné i laické veřejnosti aktuální informace o výživě v kontextu zdravého životního stylu a prevence onemocnění.

í

Česká potravinová pyramida jezte pestrou stravu rozloženou do celého dne zvyšte spotřebu zeleniny a ovoce na 600 g denně (400 g zeleniny, 200 g ovoce) denně konzumujte nejméně 2 l tekutin, přednost dávejte vodě nezapomínejte na pravidelnou denní konzumaci mléčných výrobků, nejlépe zakysaných na teplou i studenou kuchyni používejte rostlinné oleje a kvalitní margaríny maso jezte jen libové, bez viditelného tuku omezte smažené pokrmy a vyhýbejte se oplatkám, keksům a sušenkám s náplní a polevou vybírejte si potraviny s nižším obsahem sodíku, nepřisolujte udržujte si optimální tělesnou hmotnost, pravidelně se hýbejte Další informace a dotazy: www.fzv.cz


18

odborné téma Civilizační nemoci

názorně ukazuje, které potraviny konzumovat omezeně a které jsou naopak základem každodenního jídelníčku. Navíc je možné doporučení dle ní aplikovat na velmi různorodou skupinu zdravotních problémů, resp. na široké spektrum lidí. Smyslem doporučení je předejít zdravotním rizikům, která ze současného výživového chování české veřejnosti vyplývají, pomoci obyvatelstvu, aby se jeho zdravotní stav dále nezhoršoval, ale naopak se opět díky ozdravění stravy vrátil k pozitivnímu vývojovému trendu. FZV touto cestou také upozorňuje na řadu nesprávných informací o výživě, které se často ve sdělovacích prostředcích šíří, a potravinovou pyramidu nabízí jako příklad správného řešení přístupu ke stravě. A to pomocí jednoduché grafiky pyramidy, jejíž obsah kopíruje současná odborná výživová doporučení. Příklad výživových doporučení* → Příjem nasycených mastných kyselin (SAFA) by měl být nižší než 10 % (20 g), polyenových (PUFA) 7–10 % z celkového energetického příjmu. Poměr mastných kyselin řady n-6:n-3 maximálně 5:1. Příjem trans-nenasycených mastných kyselin (TFA) by měl být co nejnižší a neměl by překročit 1 % (cca 2,5 g/den) z celkového energetického příjmu. → Snížení příjmu cholesterolu na max. 300 mg za den (s optimem 100 mg na 1000 kcal, včetně dětské populace). → Snížení spotřeby přidaných jednoduchých cukrů na maximálně 10 % z celkové energetické dávky (tzn. u dospělých lehce pracujících cca 60 g na den) při zvýšení podílu polysacharidů. U nekojených dětí má významnou roli příjem oligosacharidů s prebiotickým účinkem k podpoře rozvoje adekvátní střevní mikroflóry. Praktická interpretace → Na studenou kuchyni i přípravu pokrmů používejte kvalitní tuky rostlinného původu, jako jsou rostlinné oleje (např. olivový, řepkový) a kvalitní margaríny. Omezte spotřebu másla, sádla, tučného masa, tučných mléčných výrobků, uzenin a ostatních masných výrobků, sušenek a dalších výrobků s náplní či polevou, cukrovinek neznámého složení. → Omezte konzumaci vnitřností a tuků živočišného původu včetně jejich zdrojů (kromě tučných ryb). → Zeleninu a ovoce zařazujte do jídelníčku

florence florence11/13 6/13

denně, nejlépe ke každému jídlu, v celkovém denním množství 600 g. Dávejte přednost celozrnným variantám potravin, nevyhýbejte se luštěninám. Zároveň omezte spotřebu cukru a potravin cukr obsahujících včetně slazených nápojů. Zjednodušená praktická interpretace → Potravinová pyramida

Jak „číst“ v České potravinové pyramidě V potravinové pyramidě FZV jsou potraviny řazeny podle vhodnosti ke konzumaci v rámci každého patra ve směru zleva doprava. Potraviny umístěné v základně pyramidy jsou doporučovány jako ty, které by se měly jíst nejčastěji a v největším množství. Směrem k vrcholu pyramidy by lidé při výběru potravin z jednotlivých pater měli být střídmější. Ve špici jsou umístěny potraviny, bez kterých se lze obejít, proto by se v jídelníčku měly objevovat jen výjimečně. Lidé mohou potraviny z pyramidy vybírat také podle své hmotnosti. Jestliže potřebují zhubnout, měli by volit jídlo z levé části pyramidy a jíst spíše menší porce (s výjimkou zeleniny, v její konzumaci není třeba se omezovat). Pro bojovníky s nadváhou by měla být téměř tabu poslední etáž pyramidy (tedy uzeniny, sladkosti, slazené nápoje, živočišné tuky atd.). Pokud mají lidé váhu v normě, ale chtějí žít co nejzdravěji, mohou si potravin z levé části pyramidy, tedy těch vhodnějších, vybírat větší množství. Pyramida neřeší extrémy ve stravování, není tedy určena např. pro vegetariány, ale pro průměrného českého člověka. Nejedná se také o striktní doporučení dávek. To, kolik energie člověk potravou přijme, se individuálně odvíjí od jeho energetického výdeje. Platí, že příjem by neměl převyšovat výdej energie, jinak hrozí nárůst hmotnosti. Pyramida by měla být vodítkem k sestavení zdravé stravy. Lidé samozřejmě nemusejí být v sestavování jídelníčku každodenně bezchybní. Čím častěji se jim ale podaří jíst zdravě, tím větší mají šanci na život bez nemocí a obezity. Česká potravinová pyramida Fóra zdravé výživy je včetně doprovodných textů k dispozici na webových stránkách www.fzv.cz. * Čerpáno z Konečného znění výživových doporučení pro obyvatelstvo ČR, duben 2012

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 19 / Srovnání jednoduchosti podání depotních analog somatostatinu (sesterský projekt)

výzkumné sdělení 25 / Bazální stimulace z pohledu pacienta v bezvědomí


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

 Srovnání jednoduchosti podání  depotních analog somatostatinu  (sesterský projekt) Mgr. Dagmar Švecová Klinika onkologie a radioterapie, FN Hradec Králové

RNDr. Lucie Burešová Institut biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity, Brno

Souhrn / Cílem této práce bylo zhodnotit jednoduchost přípravy a podání depotních analog somatostatinu. Depotní analoga somatostatinu jsou účinnou možností léčby pro pacienty s akromegalií a neuroendokrinními tumory. Tohoto projektu se zúčastnilo 43 sester z celé České republiky a byly v něm zkoumány přípravky Somatuline® Autogel® a Sandostatin® LAR. Bylo zjištěno, že na rozdíl od terapeutické účinnosti existují některé signifikantní rozdíly v technologii a jednoduchosti přípravy, ne však v samotném podání jednotlivých léků. Z této práce je patrné, že přípravek Sandostatin® LAR výrazně technologicky zaostává za přípravkem Somatuline® Autogel®. Klíčová slova / depotní analoga – somatostatin – Somatuline® Autogel® – Sandostatin® LAR – sestra – průzkum. Compared simplicity of administration of depot somatostatin analogue Summary / The aim of this study was to evaluate the ease of preparation and administration of depot somatostatin analogues. Depot somatostatin analogues are effective treatment option for patients with acromegaly and neuroendocrine tumors. This project was attended by 43 nurses from across the Czech Republic and have it examined products Somatuline® Autogel® and Sandostatin® LAR. It was found that in contrast to the therapeutic efficacy, there are some significant differences in technology and ease of preparation, but not in the actual administration of drugs. This work shows that the product Sandostatin® LAR significantly technologically lagging behind product Somatuline® Autogel®. Keywords / depot analogues – somatostatin – Somatuline® Autogel® – Sandostatin® LAR –nurse – research.

Úvod

Depotní analoga somatostatinu dnes představují osvědčenou medikamentózní terapii akromegalie a  neuroendokrinních nádorů. V České republice jsou dostupná tato depotní analoga somatostatinu: lanreotid (přípravky Somatuline® Autogel® 120 mg nebo 60 mg; Ipsen Pharma) a oktreotid (přípravky Sandostatin® LAR 30 mg nebo 20 mg; Novartis). Oba přípravky jsou podávány v injekční formě zpravidla v intervalu 4 týdnů, u přípravku Somatuline ® Autogel® 120 mg může být u dobře kompenzovaných pacientů interval mezi aplikacemi prodloužen až na 8 týdnů [1,2]. Z důvodů rozdílů v přípravě i samotném podání injekce u jednotlivých přípravků jsme se rozhodli provést tento průzkum, jehož cílem bylo zhodnotit jednoduchost přípravy a podání obou přípravků. Akromegalie je závažné endokrinní onemocnění, které je způsobeno nadměrnou tvorbou růstového hormonu v  dospělosti (po uzavření růstových štěrbin na kostech). Nejčastější příčinou tohoto stavu je nezhoubný nádor

hypofýzy (adenom). Léčebné modality zahrnují neurochirurgické odstranění nádoru, ozáření (nejčastěji Leksellovým gama nožem) nebo medikamentózní léčbu. Cílem medikamentózní léčby je normalizovat nebo alespoň snížit hladiny růstového hormonu a IGF-1. Do skupiny léků používaných k  medikamentózní léčbě patří agonisté dopaminu, somatostatinová analoga a inhibitor receptoru pro růstový hormon. Neuroendokrinní nádory patří ke vzácnějšímu typu nádorů. Vznikají z neuroendokrinních buněk a nejčastějšími místy jejich lokalizace jsou trávicí trakt a plíce. Pro 85 % neuroendokrinních nádorů je typické, že dokážou tvořit, hromadit a uvolňovat biologické látky hormonální povahy. To může vést k typickým symptomům, mezi které patří např. průjem, záchvatovité červeno­ fialové zrudnutí kůže, bušení srdce a záchvaty dušnosti. Těmto reakcím se říká karcinoidový syndrom. Zhruba u 15 % nádorů je hormonální produkce utlumena a u těchto typů neuroendokrinních nádorů se příznaky karcinoidového syndromu neprojevují. Možnosti léčby

neuro­endokrinních nádorů se stále rozšiřují. Patří k nim např. chirurgické odstranění nádoru, resp. metastáz, embolizace, chemoembolizace, radioizotopické metody, klasická chemoterapie – především na bázi etopozidu, CisDDP, fluorouracilu, dakarbazinu, streptozocinu a dalších léků, a to především u nízce diferencovaných neuroendokrinních nádorů. K dalším léčebným metodám můžeme zařadit imunoterapii apod. V poslední době se především u  nádorů vycházejících z pankreatu využívá léčba biologická (sunitinib, everolimus). Symptomy karcinoidového syndromu hormonálně aktivních nádorů jsou tlumeny podáváním analog somatostatinu (sandostatin, somatuline). V současné době je hojně dis-

Recenzovali Doc. MUDr. Luboš Holubec, Ph.D., MBA vedoucí lékař, RTO FN Plzeň PhDr. Kateřina Čermáková zástupce vedoucí katedry, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

19


20

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

Graf 1

florence 11/13

J aká je obvykle celková doba přípravy injekce před samotnou aplikací? Somatuline®Autogel® N

Graf 3

Jak často dochází při aplikaci přípravku k ucpání jehly?

Sandostatin®LAR®

%

N

Somatuline®Autogel®

%

N

%

Sandostatin®LAR® N

%

méně než 1 minuta

19

43,1

1

2,3

nikdy

41

93,2

7

15,9

1–3 minuty

20

45,5

10

22,7

velmi zřídka

3

6,8

16

36,4

3–7 minut

5

11,4

23

52,3

občas

0

0,0

21

47,7

více než 7 minut

0

0,0

10

22,7

často

0

0,0

0

0,0

téměř vždy

0

0,0

0

0,0

Podíl respondentů (%) 0

20

40

60

43,1

80

100

45,5

p < 0,001

11,4

®

2,3

22,7

15,9

méně než 1 minuta

1–3 minuty

3–7 minut

více než 7 minut

U přípravku Somatuline®Autogel® byla celková doba přípravy injekce nejčastěji 1–3  minuty (45,5 % respondentů), u  přípravku Sandostatin®LAR to bylo nejčastěji 3–7 minut (52,3  % respondentů). Při srovnání výskytu kategorií „méně než 1 minuta“, „1–3 minuty“ a „3–7 minut“ byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi přípravky (p < 0,001).

N

%

N

%

22

50,0

0

0,0

jednoduchá

22

50,0

13

složitá

0

0,0

29

K ucpání jehly při aplikaci docházelo statisticky významně častěji u přípravku Sandostatin®LAR (p < 0,001).

Riziko poranění o použitou jehlu je dle vašeho názoru: Somatuline®Autogel®

% 2,3

29,5

nepravděpodobné

30

68,2

27

61,3

65,9

pravděpodobné

4

9,1

15

34,1

vysoké

0

0,0

1

2,3

1

2,3 2,3

p < 0,001 0

Podíl respondentů (%) 100

50,0 2,3 2,3

Sandostatin®LAR® velmi jednoduchá

složitá

velmi složitá

neuvedeno

Obtížnost přípravy Somatuline®Autogel® označili všichni dotazovaní jako velmi jednoduchou (50 %) nebo jednoduchou (50 %). Pro přípravek Sandostatin®LAR byla příprava nejčastěji hodnocena jako složitá (65,9 %). Srovnání nebylo možno provést.

kutován i antiproliferativní efekt analog somatostatinu, a to především u nádorů bez produkce vazoaktivních působků (tzv. afunkčních nádorů). Tento efekt byl prokázán u přípravku Sandostatin® LAR 30  mg u dobře diferencovaných neuroendokrinních nádorů původem ze středního střeva nebo neznámé primární lokalizace (studie PROMID) [3]. U přípravku Somatuline ® Autogel® 120 mg ukazují

60

80

68,2

100 9,1

Somatuline®Autogel® 61,3

34,1

2,3

Sandostatin®LAR® nepravděpodobné

pravděpodobné

vysoké

U přípravku Somatuline®Autogel® hodnotilo mnohem více respondentů riziko poranění o použitou jehlu jako nemožné (22,7 %). U přípravku Sandostatin®LAR mnohem více respondentů uvedlo pravděpodobné riziko poranění (34,1 %) a jednou se vyskytlo i vysoké riziko poranění o použitou jehlu. Při srovnání kategorií „nemožné“ + „nepravděpodobné“ oproti „pravděpodobné“ + „vysoké“ byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi přípravky (p = 0,001).

první výsledky studie CLARINET signifikantní prodloužení doby do progrese u pacientů s nefunkčními gastro-enteropankreatickými NEN [4].

Metodika

40

22,7

nemožné jednoduchá

Podíl respondentů (%) 20

2,5

Somatuline Autogel

®

65,9

Sandostatin®LAR®

1

1

29,5

téměř vždy

N

0,0

80

často

%

0,0 60

občas

22,7

0

40

velmi zřídka

N

0

50,0

47,7

10

velmi složitá

20

100 6,8

nemožné

neuvedeno 0

80

36,4

nikdy

Sandostatin®LAR®

velmi jednoduchá

60

Sandostatin®LAR®

Graf 4

J ak hodnotíte obtížnost přípravy injekce před jejím použitím? Somatuline®Autogel®

®

40

Somatuline®Autogel®

Sandostatin®LAR®

Graf 2

20

93,2

22,7

52,3

Podíl respondentů (%)

0

Somatuline Autogel ®

Do průzkumu se zapojilo celkem 43 sester z pracovišť zabývajících se léčbou akromegalie nebo neuroendokrinních tumorů. Výzkum probíhal pomocí elek-

tronických dotazníků, které byly vyplňovány online. Úvod dotazníku se věnoval počtu pacientů léčených na daném pracovišti, následovala část dotazníku, která byla věnována přípravku Somatuline® Autogel®, a následně část věnovaná přípravku Sandostatin® LAR. První otázka se týkala srozumitelnosti příbalové informace obou léků. Další otázky se u obou


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Graf 5

směrodatná odchylka, 95% interval spolehlivosti, minimum, maximum). Srovnání spojitých proměnných mezi dvěma přípravky bylo provedeno Wilcoxonovým párovým testem, srovnání kategoriálních proměnných McNemarovým testem. Veškeré analýzy byly provedeny softwarem Statistica (StatSoft, Inc. (2010). STATISTICA (data analysis software system), version 9.1. www.statsoft.com).

 ři celkovém porovnání aplikace je dle vašeho P názoru aplikace přípravku: Somatuline®Autogel® N

%

Sandostatin®LAR® N

%

výrazně snadnější

19

43,2

0

0,0

snadnější

20

45,4

8

18,2

obtížnější

5

11,4

30

68,1

výrazně obtížnější

0

0,0

5

11,4

neuvedeno

0

0,0

1

2,3

Podíl respondentů (%) 0

20

40

60

43,2

80

Výsledky

100

45,4

11,4

Somatuline®Autogel® 18,2

68,1

11,4

2,3

Sandostatin®LAR® výrazně snadnější

snadnější

obtížnější

výrazně obtížnější

neuvedeno

Aplikaci přípravku Somatuline®Autogel® hodnotila většina respondentu jako výrazně snadnější nebo snadnější oproti aplikaci přípravku Sandostatin®LAR. Pouze 5 (11,4 %) dotazovaných hodnotilo aplikaci přípravku Somatuline®Autogel® jako obtížnější. Aplikace přípravku Sandostatin®LAR bylo pro většinu dotazovaných obtížnější (68,1 %). Mezi kategoriemi „výrazně snadnější“ + „snadnější“ a „obtížnější“ + „výrazně obtížnější“ byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi přípravky (p < 0,001).

Tab. 1

H  odnocení obtížnosti kroků přípravy Sandostatin®LAR® N

%

Sejmutí čepičky z lahvičky obsahující přípravek

0

0

Odstranění krytu ze stříkačky s rozpouštědlem

0

0

Nasazení jehly na stříkačku s rozpouštědlem

0

0

Vstříknutí rozpouštědla do lahvičky s přípravkem

1

3,3

„Provlhčení“ prášku přípravku rozpouštědlem

9

30

Promíchání obsahu lahvičky až do vzniku mléčné suspenze

20

66,7

Natažení obsahu lahvičky do stříkačky

0

0

Výměna jehly na stříkačce

0

0

zdroj: výzkum autorek

přípravků zabývaly samotným podáním léku. Byla hodnocena obtížnost a časová náročnost přípravy a následného podání injekce, stejně jako bezpečnost aplikace. Součástí dotazníku byly i dotazy na možnost samoinjekce pacientem nebo osobou blízkou (pouze pro přípravek Somatuline® Autogel®). Dále byl sledován výskyt lokálních nežádoucích účinků a problémy, které se mohou objevit bě-

hem celého procesu přípravy, podání injekce a následného znehodnocení použité stříkačky. Výsledky byly následně statisticky zpracovány. Pro všechny otázky v dotazníku byly stanoveny absolutní a relativní četnosti zastoupení jednotlivých odpovědí. Pro spojité proměnné (počet pacientů) byly stanoveny základní deskriptivní statistiky (průměr, medián,

Příbalové letáky obou produktů byly sestrami hodnoceny jako velmi srozumitelné nebo srozumitelné a nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi oběma produkty. Vysoce statisticky významný rozdíl (p < 0,001) byl naopak nalezen v celkové době přípravy injekce před jejím podáním. Pro přípravky Somatuline® Autogel® byla nejčastější odpověď 1–3 minuty, pro přípravek Sandostatin® LAR 3–7 minut (viz graf 1). U tohoto přípravku hodnotily tři čtvrtiny respondentek jako časově nejnáročnější krok promíchání obsahu lahvičky až do vzniku mléčné suspenze. Pro přípravek Somatuline® Autogel® to bylo sejmutí ochranného krytu pístu stříkačky. Obtížnost přípravy přípravku Somatuline® Autogel® hodnotily všechny respondentky jako velmi snadnou nebo snadnou. U přípravku Sandostatin® LAR hodnotilo 65,9 % respondentek přípravu jako složitou. Statistické srovnání nebylo možné v tomto případě provést (viz graf  2). Jako nejobtížnější bylo u tohoto přípravku největším procentem uživatelek (66,7 % z těch, které označily přípravu jako složitou nebo velmi složitou) označeno promíchání obsahu lahvičky až do vzniku mléčné suspenze. Pro přípravek Somatuline® Autogel® nebyl žádný z kroků přípravy označen jako obtížný (viz tab. 1). V době podání samotné injekce nebyl zjištěn staticky významný rozdíl mezi oběma preparáty. U většiny dotazovaných trval 15–30 sekund. U  dotazu, který sledoval možnost ucpání jehly, byl nalezen další vysoce statisticky významný rozdíl (p < 0,001). U přípravku Somatuline ® Autogel® odpověděla drtivá většina respondentek, že k tomuto problému nedochází nikdy.

21


22

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

Tab. 2

florence 11/13

Hodnocení výhod obou přípravků

Výhoda

Somatuline®Autogel®

Výhoda

Sandostatin®LAR®

N

%

N

%

neředí se

15

34,1

žádné

12

27,3

snadná aplikace

10

22,7

snadná aplikace

5

11,4

připravený

8

18,2

pozitivní léčebné výsledky

4

9,1

předplněná stříkačka

6

13,6

ostrá jehla

4

9,1

zatahující jehla

4

9,1

rychlá aplikace

3

6,8

snadná manipulace

3

6,8

menší bolestivost

3

6,8

bezpečná aplikace

3

6,8

tenčí jehla

2

4,5

rychlá aplikace

2

4,5

konzistence výsledné suspenze

2

4,5

snadná příprava

2

4,5

bezpečná aplikace

1

2,3

rychlá příprava

2

4,5

převažují nevýhody

1

2,3

neucpává se

2

4,5

běžná i.m. aplikace

1

2,3

časová nenáročnost

2

4,5

bezpečná manipulace

1

2,3

možnost samoaplikace

2

4,5

aplikace v nemocnici

1

2,3

zlepšení života pacientů

1

2,3

bez lokálních komplikací

1

2,3

možnost aplikace v domácím prostředí

1

2,3

nevím

3

6,8

neuvedeno

4

9,1

dobrý účinek

1

2,3

komfort pro pacienta

1

2,3

lepší snášenlivost

1

2,3

cvaknutí na konci aplikace

1

2,3

neuvedeno

3

6,8

U přípravku Sandostatin® LAR odpověděla většina respondentek, že k tomuto jevu dochází občas (viz graf 3). V souvislosti s likvidací použité stříkačky odpověděla většina respondentek, že riziko poranění se o použitou jehlu vnímá jako nemožné nebo nepravděpodobné pro přípravek Somatuline ® Autogel®. I u přípravku Sandostatin® LAR uvedla většina respondentek toto riziko jako nemožné nebo nepravděpodobné, avšak 34,1 % respondentek uvedlo toto riziko jako pravděpodobné. Tento rozdíl je opět vysoce statisticky významný (p < 0,001) (viz graf 4). Výskyt nežádoucích účinků v  místě vpichu injekce je srovnatelný pro oba produkty a nebyl mezi nimi nalezen žádný staticky významný rozdíl. V závěrečném celkovém hodnocení bylo podání přípravku Somatuline® Autogel® hodnoceno naprostou většinou respondentek jako výrazně snadnější nebo snadnější než podání přípravku Sandostatin® LAR. Celkem 11,4 % odpovědělo,

že podání přípravku Somatuline® Autogel® je obtížnější. Nikdo neuvedl, že aplikace je výrazně obtížnější. Podání injekce přípravku Sandostatin® LAR hodnotilo jako obtížnější 68,1 % respondentek, jako výrazně obtížnější 11,4 % respondentek. Tento rozdíl je vysoce statisticky významný (p < 0,001) (viz graf 5). Jako hlavní výhody uvedly respondentky u přípravku Somatuline® Autogel® to, že není nutné ho ředit a snadno se aplikuje. Naproti tomu většina respondentek uvedla, že přípravek Sandostatin® LAR žádnou výhodu nemá (viz tab. 2). U přípravku Somatuline® Autogel® odpovědělo nejčastěji stejné množství respondentek, že nevýhodou je silná jehla a že žádnou nevýhodu tento přípravek nemá. U přípravku Sandostatin® LAR jsou nejčastěji jako nevýhody vnímány riziko ucpání jehly a nutnost ředění (viz tab. 3). V otázce možnosti samoinjekce pacientem je tato možnost pro přípravek Somatuline® Autogel® vnímána jako užitečná nebo k ní má pozitivní postoj více

než 60 % respondentek. Naproti tomu drtivá většina považuje nemožnost samoinjekce přípravku Sandostatin® LAR pacientem jako pozitivní, protože považuje za bezpečnější aplikaci zdravotníkem.

Diskuze

Výše prezentovaný průzkum měl porovnat rozdíly v podání přípravků Somatuline® Autogel® a Sandostatin® LAR. Nezabýval se účinností a bezpečností léčby. Účinnost a bezpečnost obou depotních analog somatostatinu je srovnatelná, avšak díky galenické formě Somatuline Autogelu je aplikace jednodušší a komfortnější pro pacienta. Somatuline ® Autogel® je vysoce nasycený vodný roztok lanreotidu. Molekuly lanroetidu se v tomto roztoku formují do supramolekulárních struktur zvaných nanotubuly. Po podání přípravku se tyto supramolekulární struktury začínají rozpadat a uvolňují se z nich jednotlivé molekuly lanreotidu. Tím je zajištěno depotní působení přípravku.


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Tab. 3

Hodnocení nevýhod obou přípravků

Nevýhoda

Somatuline®Autogel®

Nevýhoda

Sandostatin®LAR®

N

%

N

%

žádná

15

34,1

žádné

1

2,3

silná jehla

15

34,1

ucpávání jehly

20

45,5

odpor pístu

5

11,4

nutnost ředění

14

31,8

tupá jehla

3

6,8

dlouhá příprava

14

31,8

nežádoucí účinky

3

6,8

nesnadné rozpouštění

5

11,4

nechráněná jehla

2

4,5

možnost sražení

2

4,5

velká krabička

1

2,3

možné poranění o použitou jehlu

2

4,5

občasná tvorba rezistencí

1

2,3

obtížnost provlhčení a promíchání

1

2,3

bolestivost při aplikaci

1

2,3

nemožnost aspirace

1

2,3

nezajede jehla do stříkačky

1

2,3

obtížnost samoaplikace

1

2,3

obtížnost samoaplikace

1

2,3

dlouhé promíchávání

1

2,3

preferuji aplikaci zdrav. personálem

1

2,3

odpor pístu

1

2,3

pomalá aplikace

1

2,3

rychlost aplikace

1

2,3

hustý obsah

1

2,3

bolestivost

1

2,3

neuvedeno

7

15,9

nežádoucí účinky

1

2,3

nelze aplikovat doma

1

2,3

část přípravku zůstává v lahvičce

1

2,3

složitá manipulace

1

2,3

neuvedeno

3

6,8

zdroj: výzkum autorek

Přípravek tak obsahuje pouze účinnou látku lan­reotid, vodu na injekci a kyselinu octovou k úpravě pH. Díky této galenické formě je lék dodáván již naředěný a v předplněných stříkačkách. Na začátku roku 2011 uvedl navíc výrobce léku, společnost Ipsen Pharma, na trh inovovaný aplikátor. Tento aplikátor má automatický bezpečnostní systém, který po podání injekce sám zatáhne jehlu do bezpečnostního krytu, ve kterém již zůstane trvale zablokována. Je tak prakticky vyloučeno riziko poranění o použitou jehlu. Jakmile při podání injekce dosáhne píst stříkačky finální polohy, je slyšet i cítit drobné cvaknutí, které je pro podávající osobu potvrzením, že byla správně podána celá dávka léku. Přípravek se podává formou hluboké subkutánní injekce do hýždí (v případě aplikace zdravotníkem nebo partnerem) nebo do horní zevní čtvrtiny stehna (v případě samoinjekce pacientem). Přípravek Sandostatin® LAR je dodáván ve formě určené k přípravě injekce

před podáním. Balení léku obsahuje lahvičku s lyofilizátem s účinnou látkou oktreotidem, předplněnou stříkačku s roztokem na ředění a dvě injekční jehly. Před podáním injekce je nutné nejprve naředit injekční roztok. Přípravek Sandostatin® LAR je tvořen tzv. mikrosférami z biodegradovatelné matrix, která v sobě nese molekuly účinné látky oktreotidu. Po podání injekce dochází k postupné biodegradaci této matrix a uvolňování jednotlivých molekul. Tímto principem je zajištěno depotní působení přípravku. Přípravek se podává formou intramuskulární injekce do hýždí. Jak je z  výše uvedených informací patrné, předplněná stříkačka Somatuline Autogelu výrazně zkracuje přípravu léku před vlastním podáním injekce, což bylo potvrzeno i tímto průzkumem. Před podáním injekce je nutné ji vyjmout z lednice. Stejně tak je nutné vyjmout i  přípravek Sandostatin ® LAR. U  přípravku Somatuline ® Autogel® je nutné již jen odstranit ochranné kryty

jehly a pístu stříkačky a přistoupit k samotnému podání injekce. U přípravku Sandostatin® LAR musí být před vlastním podáním injekce připraven injekční roztok. Příprava (ředění) roztoku je relativně časově náročná a probíhá v deseti krocích [5]. Příprava injekčního roztoku byla respondentkami hodnocena jako nejvíce časově náročný a nejobtížnější krok z celé přípravy injekce. Výsledky našeho průzkumu jsou konzistentní s již publikovanými daty, která uvádějí průměrný čas přípravy a podání injekce Somatuline Autogelu 66 sekund a Sandostatinu LAR 329 sekund [6]. Během aplikace může také dojít k ucpání jehly. U přípravku Somatuline® Autogel® uvedla drtivá většina respondentek, že k tomuto problému nedochází nikdy, a pouze 6,7 % uvedlo, že k němu dochází velmi zřídka. Naproti tomu u přípravku Sandostatin® LAR uvedlo 47,7 % respondentek, že k tomuto problému dochází občas. Pokud dojde k ucpání jehly, je nutné ji vyměnit, aby bylo možné do-

23


24

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

končit podání léku. Tato situace je nepříjemná pro pacienta a navíc nemůže být např. garantováno, že byla správně podána celá dávka léku. Možnost ucpání jehly uvedla i většina respondentek na prvním místě mezi nevýhodami přípravku Sandostatin® LAR. Jako největší nevýhoda produktu Somatuline ® Autogel® byla respondentkami udávána tlustá jehla stříkačky. Průměr jehly přípravku Somatuline ® Autogel® je 1,2 mm a její délka 2 cm. Průměr jehly přípravku Sandostatin® LAR je 1,1 mm a délka 4 cm. Rozdíl v průměru jehel je tak prakticky nerozlišitelný běžným pohledem. Jehla přípravku Somatuline® Autogel® je však výrazně kratší, a proto se může jevit jako podstatně silnější ve srovnání s jehlou přípravku Sandostatin® LAR. Jedná se však jen o optický klam. Důležitým aspektem práce ve zdravotnictví je i ochrana zdraví při práci. U přípravku Somatuline® Autogel® bylo velmi pozitivně vnímáno minimální riziko poranění o použitou jehlu. Toto riziko je minimalizováno díky automatickému retrakčnímu systému použité jehly, který ji po aplikaci zatáhne a zablokuje v bezpečnostním krytu. Somatuline® Autogel® je také jako jediný depotní analog somatostatinu indikován k tzv. samoinjekci, kdy si lék

může aplikovat pacient sám doma nebo mu může být aplikován někým blízkým. U přípravku Sandostatin® LAR není tato možnost schválena. Většina respondentek vnímá možnost samoinjekce pozitivně jako přínos pro pacienta. Menší část vyjadřuje spíše negativní postoj, pramenící z obavy o bezpečnost pacienta. V publikovaných studiích srovnávajících samoaplikace pacientem (resp. aplikace partnerem) s aplikací zdravotníky nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl ve frekvenci výskytu nežádoucích účinků ani účinnosti léčby mezi oběma skupinami pacientů [7,8]. Autoři Salvatori R. et al. uvádějí, že 100 % pacientů nebo jejich partnerů úspěšně zvládlo správné podání léku [8].

Závěr

Cílem tohoto průzkumu bylo srovnat snadnost aplikace dvou depotních analog somatostatinu dostupných v České Republice (Somatuline® Autogel®; Ipsen Pharma a Sandostatin® LAR; Novartis) z pohledu sester. V celkovém hodnocení byl výrazně lépe hodnocen přípravek Somatuline® Autogel®. Na rozdíl od terapeutické účinnosti obou analog byly nalezeny významné rozdíly v technologii, časové náročnosti a složitosti přípravy injekce. Naopak v samotném podání injekce nebyl zazna-

Literatura 1. Somatuline® Autogel®: Souhrn údajů o přípravku (SPC). 2. Sandostatin® LAR: Souhrn údajů o přípravku (SPC). 3. Rinke A et al. Placebo-controlled, double-blind, prospective, randomized study on the effect of octreotide LAR in the control of tumor growth in patients with metastatic neuroendocrine midgut tumors: a report from the PROMID Study Group. J Clin Oncol, 2009 Oct 1, roč. 27, č. 28, s. 4656–4663. 4. http://www.ipsen.com/sites/ default/files/communiquespresse/PR%20Clarinet%20primary%20endpoint%20EN%20FINAL.pdf. 5. Sandostatin® LAR: Příbalová informace (Informace pro uživatele).

florence 11/13

menán žádný signifikantní rozdíl. Tyto výsledky vycházejí z rozdílné galenické formy obou léků. Přípravek Somatuline® Autogel® je vyráběn ve formě supernasyceného vodného roztoku účinné látky lanreotidu. To umožňuje, aby byl dodáván již naředěný v předplněných stříkačkách. Přípravek Sandostatin ® LAR je dodáván ve formě lyofilizátu s účinnou látkou oktreotidem a s připraveným ředidlem v předplněné stříkačce. Injekční roztok musí být naředěn až těsně před samotným podáním injekce. Existuje i rozdíl ve způsobu podání injekce u obou přípravků. Somatuline® Autogel® se podává formou hluboké subkutánní injekce do hýždí nebo stehna, přípravek Sandostatin® LAR formou intramuskulární injekce do hýždí. Nepatrně vyšší podíl respondentek považuje obecně subkutánní aplikaci za jednodušší (54,5 %). Naopak 45,5 % považuje za jednodušší aplikaci intramuskulární. Tento rozdíl však není signifikantní. Nicméně podání injekce formou subkutánní aplikace a dodání léku již jako naředěného roztoku v předplněné stříkačce umožňuje, aby byl přípravek Somatuline® Autogel® podáván i jako tzv. samoinjekce pacientem nebo injekce partnerem (poučenou osobou) v domácím prostředí bez nutnosti návštěvy zdravotnického zařízení. 

Více o autorkách 6. Adelman DT et al. Evaluation of long-acting somatostatin analog injection devices by nurses: a quantitative study. Med Devices (Auckl), 2012; roč. 5, s. 103–109. 7. Bevan JS et al. Home administration of lanreotide Autogel by patients with acromegaly, or their partners, is safe and effective. Clin Endocrinol (Oxf), 2008 Mar, roč. 68, č. 3, s. 343–349. 8. Salvatori R et al. Effectiveness of self- or partner-administration of an extended-release aqueous-gel formulation of lanreotide in lanreotide-naïve patients with acromegaly. Pituitary, 2010, roč. 13, s. 115–122.

Mgr. Dagmar Švecová 1978: ukonč. SZŠ, Hradec Králové; 1978–1981: sestra u lůžka, I. interní klinika, FN Hradec Králové; 1981–1986: sestra na odd. hemodialýzy; 1985–1986: ARIP, NCO NZO Brno; ­1991–1999: staniční sestra Hemodialyzačního střediska; 1994–1998: Bc. studium – Ošetřovatelství, LF UK v Hradci Králové; 2002–2005: sestra, stomatologická klinika; ­2002–2005: učitelka katedry sociálního lékařství, Karlova univerzita; 2005–2006: staniční sestra Ústavu klinické imunologie a alergologie; od 2006: vrchní sestra Kliniky onkologie a radioterapie; 2011: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelství a management, Vysoká škola zdravotnictva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě RNDr. Lucie Burešová 1993–2000: ukonč. gymnázium, Brno; 2000–2005: Mgr. stu­ dium, Přírodovědecká fakulta MU v Brně; 2005–2009: analytik dat v divizi klinických studií, Institut biostatistiky a analýz, MU, Brno; od 2006: doktorské studium, LF MU v Brně; 2009: rigorózní zkouška, Přírodovědecká fakulta MU v Brně; od 2010: analytik dat se zaměřením na medicínská data, DSC Services, Tišnov


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Bazální stimulace z pohledu pacienta v bezvědomí Bc. Petra Eliášová Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Jihlava

Souhrn / Cílem tohoto článku je přiblížit poskytovatelům ošetřovatelské péče vnímání pacienta se změnou vědomí. Článek nabízí zdravotníkům náhled do těžké životní situace pacienta, který se ocitl bez schopnosti verbálně komunikovat, závislý na péči ošetřujících. V dnešní době se stále více zvyšují nároky na vzdělávání a profesní kompetence zdravotníků, na kvalitu ošetřovatelské péče a plnění potřeb pacienta. Ne vždy však má ošetřující personál od pacienta takové informace, aby mohl plně uspokojovat jeho potřeby. V situaci, kdy je schopnost klienta verbálně komunikovat omezena, se využívá koncept bazální stimulace. Koncept bazální stimulace je poměrně nový směr v ošetřovatelství, který se u nás zahrnuje do ošetřovatelského procesu teprve několik let a reference na pokroky pacientů se šíří velmi rychle. Vždy jsem se o tomto konceptu dočetla pouze z pohledu zdravotníka, ale mě samotnou zajímal názor pacienta.Poznatky uvedené v tomto článku informují o tom, že koncept bazální stimulace podporuje kvalitu ošetřovatelské péče a spokojenost příjemce péče. Článek by měl přispět k rozšíření jedné ze základních ošetřovatelských kompetencí, a to k rozvoji empatie poskytovatele péče. Klíčová slova / bazální stimulace – pacient – biografická anamnéza pacienta – komunikace – vnímání. Basal stimulation from the perspective of the client´s unconscious Summary / The aim of this article is to bring perception of patient with altered consciousness to the providers of nursing. The article offers healthcare professionals insight into the difficult situation of the patient, who found himself without the ability to communicate verbally, dependent on care of hospital attendants. Nowadays, more and more increasing demands on education and professional skills of health professionals, the quality of nursing care and meeting the needs of the patient. Not always the nursing staffs have information from the patient such that it can fully satisfy its needs. In such a situation, when the verbal communication is limited we use the concept of basal stimulation. The concept of basal stimulation is a relatively new direction in nursing it is involve only a few years in our nursing process and references to the patients’ progress is spreading very fast. I’ve always read about this concept from the point of view of a medic but I have been very interested in the patient’s opinion.The information used in this article inform about the concept of basal stimulation promotes quality nursing care and welfare recipients. The article should contribute to the expansion of one of the basic nursing skills, and to develop empathy care providers. Keywords / basal stimulation – patient – biographical patient history – communication – perception.

Úvod

Bazální stimulace je koncept podporující komunikaci, kognitivní a pohybové schopnosti člověka. Poskytuje pacientovi vlídné a co nejpříjemnější prostředí, možnost vnímat své tělo a rozvíjet vlastní identitu, komunikovat s okolím beze slov, orientovat se v  prostoru a  čase. Hlavní zásadou konceptu je nutnost holisticky vnímat jedince. Řídí se individualitou jedince, jeho životními návyky a zvyky. Tyto faktory jsou zapojeny do ošetřovatelského procesu, čímž je klientovi zajištěn neustálý příjem podnětů. Nedostatek podnětů společně s omezením schopnosti pohybu vedou k senzomotorické deprivaci. Lidský mozek uchovává v paměťových drahách životní návyky a vzpomínky, jeho činnost je tedy možné znovu aktivovat pomocí cílené stimulace uložených vzpomínek. Stimulace smyslových orgánů přispívá k regeneraci paměťových stop a umož-

ňuje vznik nových dendritických spojení v mozku. Koncept bazální stimulace přidává ošetřovatelské péči o klienta léčebný efekt. (Friedlová, 2007). Výhodou konceptu je jeho jednoduchost, účinnost a finanční nenáročnost. K zapojení bazální stimulace není potřeba žádných speciálních pomůcek ani přístrojů, je třeba vyškolený personál, který je schopen vcítit se do role pacienta, představit si nemocniční prostředí z jeho pohledu. Certifikované kurzy pro zdravotníky jsou proto založeny na prožitkových situacích. Také finanční přínos konceptu je nepopiratelný, bazální stimulace urychluje návrat pacienta do běžného života a zkracuje délku hospitalizace, výsledek je tedy ekonomický. Mezi další výhody konceptu patří rozšíření ošetřovatelských kompetencí. Zdravotníci rozvíjejí vlastní kreativitu, realizují své schopnosti a učí se vnímat potřeby pacienta.

Prvky konceptu

Základní prvky (stimulace somatická, vestibulární, vibrační) a prvky nástavbové (stimulace orální, olfaktorická, taktilně-haptická, vizuální a auditivní). Krátce lze říci, že každý druh stimulace působí na vnímání nemocného v určité oblasti a je založen na informacích získaných pomocí biografické anamnézy pacienta. Pro efektivní stimulaci pacienta je nutná spolupráce zdravotníků s jeho rodinou a přáteli. Základem je sestavení biografické anamnézy. Je nutné, aby veš-

Recenzovaly PhDr. Karolína Friedlová jednatelka společnosti INSTITUT Bazální stimulace s. r. o. Mgr. Jana Flajšingrová Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Brno

25


26

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 11/13

1 4

2

5

3

Obr. 1 / Pohled pacienta na strop – ARO Jihlava Obr. 2–3 / Pohled pacienta z lůžka Obr. 4–5 / Pohled pacienta z ­lůžka – léky v dávkovačích fota: archiv autorky

keré stimuly byly jasné, nematoucí, a především slovně doprovázené – vysvětlené ošetřujícím. Ošetřovatelská péče musí být pro nemocného pozitivním zážitkem splňujícím jeho potřeby.

Cíl práce

Cílem mého výzkumu bylo zjistit pomocí rozhovorů s respondenty význam bazální stimulace a technik konceptu. Zaměřila jsem se na koncept bazální stimulace z pohledu pacienta, který má omezené vnímání, tedy pacienta v bezvědomí. Mapovala jsem, jaké pocity a vjemy tyto pacienty doprovázely a co si z období bezvědomí pamatují. Zjišťovala jsem také, jaký je přístup ošetřujícího personálu k pacientům v bezvědomí. Ve své práci jsem se zaměřila na to, jak je člověk v bezvědomí schopen chápat svoji situaci, jak vnímá okolí, známé hlasy a ostatní stimuly. Smyslem mého výzkumu bylo poskytnout zdravotníkům vykonávajícím techniky konceptu zpětnou vazbu od pa-

cienta. Umět porozumět nemocnému je zvláště ve zdravotnickém povolání velmi cenná schopnost.

Soubor, metodika

Zvolila jsem kvalitativní formu výzkumu. Respondenty jsem pro svůj výzkum vyhledávala v okolí svých přátel a známých. Využila jsem i  komunikačních skupin zdravotníků k oslovení možných respondentů formou prosby zveřejněné na různých internetových stránkách. Vzhledem k tomu, že jakékoliv onemocnění a s ním spojené nepříjemné zážitky jsou pro člověka velice osobní záležitostí, bylo provedení výzkumu velmi ztížené. Vzorek respondentů také výrazně redukovaly podmínky mého výzkumu. Předpokladem bylo, že daná osoba byla v bezvědomí po dobu natolik dlouhou, aby byl do ošetřovatelského procesu zapojen koncept bazální stimulace. Nutné bylo, aby se tato událost stala před ne více než šesti lety (první kurz bazální stimulace

u nás proběhl v roce 2003, do učebních osnov byl koncept zahrnut od roku 2004, a předpokládám, že určitou dobu trvalo, než jej začala aplikovat většina zařízení). Další podmínkou kladenou na respondenta bylo, aby měl vzpomínky a prožitky. Většina osob si z období svého bezvědomí nic nepamatuje. Je to způsobeno podáním cílené medikace pro tlumení bolesti, utišení neklidných pacientů a z dalších důvodů. Tito lidé mi sdělovali, že „vše prospali a nic si nevybavují“. Z množství osob, které mě kontaktovaly s ochotou sdělit své zážitky, jsem dokázala pro svůj výzkum, z důvodů výše zmíněných, zapojit osm osob. Rozhovory s respondenty probíhaly v jimi zvoleném prostředí, podmínkou bylo soukromí a klidná atmosféra. Rozhovor jsem rozdělila do tří částí. První částí byla krátká kazuistika obsahující informace o respondentovi. Zjišťovala jsem věk a pohlaví, rodinný stav před hospitalizací (pro získání informací, kdo o respondenta později pečoval), zaměstnání, koníčky a zájmy (pro pochopení stimulací zahrnutých do ošetřovatelské péče), důvod hospitalizace a současný stav re­ s­pondenta. V druhé části rozhovoru byly otázky zaměřené na to, jaké jsou prožitky člověka v bezvědomí. Dozvídala jsem se, jak respondenti chápali svůj stav a místo, kde se nacházejí, jak vnímali své tělo, jak rozuměli prováděným výkonům (zda je zdravotník před výkonem seznámil s následující činností), dále jaký je jejich nejsilnější zážitek, nepříjemný zážitek a jak na ně působilo prostředí oddělení, když se probouzeli z bezvědomí. Třetí část rozhovoru byla věnována technikám bazální stimulace, ptala jsem se respondentů, kdo je navštěvoval, jak vnímali poskytované stimuly a jak je přijímali, jaká byla jejich reakce (například zda pochopili doteky, chutě, vůně a další metody bazální stimulace). Zjišťovala jsem také, který stimul byl pro respondenty nejsilnější, zda rozpoznávali hlasy svých blízkých a byli rádi v jejich přítomnosti. V neposlední řadě mě zajímalo hodnocení přístupu personálu a kvality ošetřovatelské péče z pohledu respondentů.

Analýza výsledků

Vzhledem k malému vzorku respondentů nelze uvádět výsledky jako jednoznačné, ale bezesporu mají velkou výpověd-


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

ní hodnotu pro ty, které koncept bazální stimulace zajímá a chtěli by na něj nahlédnout z druhé strany, tedy z pohledu pacienta. Během rozhovorů jsem se ujistila, že pacient v bezvědomí není schopen reálně vnímat, kde se nachází. Respondenti prožívali zcela jiné situace. Některé výpovědi byly překvapující. Jeden z dotazovaných si byl jistý, že od místa nehody šel po ošetření RZS domů (ve skutečnosti byl v bezvědomí transportován do nemocnice). „Vím, že k té nehodě přijela záchranka, ale jsem si jistý, že potom, co mě ošetřili, jsem šel domů. Popovídal jsem si s rodiči a šel spát. Až druhý den, když jsem vstal, dojel do školy a byl na praxi, se mi udělalo tak špatně, že mě odvezl vrtulník do nemocnice.“ Mladík tedy prožíval zcela jiné události. Shodli jsme se na tom, že mu pravděpodobně některý ošetřující sdělil, co je za den a kde se nachází. Proto si hoch prožil transport do nemocnice i ve svých „snech“. Při zjišťování, jak byli respondenti schopni vnímat místo, kde se nacházejí, zněly odpovědi například takto: „ležel jsem v kovovém zeleném bunkru“ či „byl jsem u známých na návštěvě, stýkal jsem se s přáteli, pamatuji si i záblesky rozhovorů s nimi“. Odpověďmi na otázku „Jak jste vnímali své tělo?“ mi respondenti potvrdili, že ztráceli pojem o svém tělesném schématu, potvrdili tedy pocity tzv. degenerativní habituace. Ani jeden z osmi respondentů neměl reálnou představu o svých tělesných hranicích. Objevily se odpovědi jako „připadal jsem si jako na dně moře“, „jako nejsilnější pocit si pamatuji bezradnost z toho, že se nemůžu hýbat“, „ležela jsem v mraveništi a nemohla se zvednout“ či „nohy a ruce jsem vůbec necítil, jako kdyby se mi rozplynuly“. Ujistila jsem se také, že člověk v bezvědomí vnímá hlasy z okolí. Respondenti si vzpomínali na vyprávění přátel a rodiny, které však většinou nebyli schopni správně pochopit. „Slyšel jsem hlasy manželky a dcery, ale věci, které mi říkaly, jsem si spojoval jinak. Pamatuji si, že jsem byl zavřený v nějaké místnosti, když si oni opékali buřty − nechtěli mě k sobě pustit. Volal jsem, ale nikdo z nich mne neslyšel. Byl to nepříjemný ‚sen‘.“ Mladá dívka si pamatuje i nežádoucí návštěvu: „Navštívil mě otec. Od rozvodu rodičů

jsem se s ním úplně přestala stýkat. Když jsem slyšela jeho hlas, byla jsem najednou obklopená peklem, chtěla jsem pryč, někam, kde neuslyším jeho lži.“ Vzpomínali si také na hlasy ošetřujících a některé poznámky na jejich osobu (např. při vykonávání hygienické péče). „Nevěděl jsem, co se mnou dělají, cítil jsem zmatenost a velký stud, když mě sestra pokárala třeba za to, že jsem se pokálel…“ Jeden z respondentů vypráví: „Pamatuju si, že se o mě starala jedna paní od nás ze vsi. Vůbec nevím, proč tam byla zrovna ona, delší dobu jsem ji neviděl. Možná jen měla nějaká sestra podobný hlas jako ona.“ Někteří respondenti měli dokonce hlasy oblíbené a neoblíbené, např. mladík, který dostával studené obklady, prožíval situaci tak, že ho daná sestra zavírá do mrazáku. Hlas této sestry si zapamatoval, a když o něj pečovala následující den, reagoval na její slova agresivně. Jako další důležitý poznatek bych chtěla zdravotníkům sdělit, že základem kvalitní péče je komunikace s pacientem. Zjistila jsem, že žádný prvek bazální stimulace, byť správně prakticky provedený, nemůže být účelný, pokud ho zdravotník slovně neokomentuje. Pouze se slovním doprovodem se stává poskytovaný stimul pro pacienta pochopitelným. Sestra musí slovně doprovázet především všechny výkony a ošetřovatelské činnosti. Jedna z respondentek popisuje, že si během své poruchy vědomí třikrát vytáhla močový katetr. Později o ni pečovala sestra, která jí před zavedením dalšího katetru vysvětlila, co a proč dělá. Až díky tomuto přístupu pacientce katetr nevadil. Zaujala mě i výpověď respondenta, pro kterého byl jakýkoliv prvek bazální stimulace obtěžující. Prodělal těžké polytrauma a z období hospitalizace na akutním lůžku si pamatuje, že poskytované stimuly nebyl nejspíš schopný rozeznat, cítil totiž bolest a  jakékoliv vjemy „navíc“ pro něj byly obtěžující a stresující. Dalším důležitým poznatkem je, že poskytované stimuly musejí být jasné. Jakýkoliv nejasný zvuk z  okolí je pro člověka v bezvědomí velmi stresující, především smích si někteří respondenti vztahovali na svoji osobu. Ošetřující by proto měli přizpůsobit své chování. Měli

by zajistit klidné okolí, poskytující pocit důvěry, jistoty a uklidnění. Při péči o nemocného se musejí věnovat pouze jemu. Ujistila jsem se také, že známé stimuly jsou uklidňující – nefarmakologické zklidnění pacienta. Tímto poznatkem mi respondenti potvrdili smysl bazální stimulace. Jako poslední poznatek bych chtěla vyzdvihnout skutečnost, jak respondenti hodnotí přístup ošetřujícího personálu a kvalitu poskytované péče. Došla jsem k nevalnému výsledku – dva respondenti hodnotí péči i přístup zdravotníků negativně. Důvodem bylo chování zdravotníků (například poznámky při provádění hygienické péče až narážky na nemocného). Jeden respondent hodnotí péči rozpačitě – byl s péčí spokojen, avšak negativně hodnotí chování personálu. Respondentů hodnotících kvalitu péče kladně bylo z celkového počtu osmi respondentů pouze pět.

Kazuistika 1

Žena, 39 let, žila s manželem a třemi dětmi a pracovala jako rehabilitační sestra. Pro trvalé a kruté bolesti hlavy vyhledala lékaře − byla hospitalizována na neurologickém oddělení s diagnózou vertebrogenní algický syndrom. Bolesti hlavy přetrvávaly do doby, než se objevily další obtíže jako silný neklid, zvracení a závratě. Postupně došlo k poruše vědomí se záškuby celého těla. Žena byla nalezena rodinou ve stavu bezvědomí. Přivolaná rychlá záchranná služba ji transportovala na neurologickou ambulanci, kde byla intubována a přeložena na ARO. Poté byla pro nález svědčící o neuroinfekci přeložena na kliniku infekčních nemocí. Diagnóza zněla: akutní meningoencefalitida s kvalitativní poruchou vědomí a nutností umělé plicní ventilace. O tom, co se jí odehrávalo v podvědomí, zatímco rodina volala RZS a odborníci bojovali o její život, jsem měla možnost se dozvědět. Popisovala přechod tunelem do místa, kde bylo jasné světlo a krásné prostředí. Vybavila si pár nejdůležitějších okamžiků ze svého života, jako bylo narození dětí a podobně. Přitom ji doprovázel příjemný pocit a krása. Řekla, že v tomto stavu neexistuje žádný čas ani prostor. Žena byla v hlubokém bezvědomí čtyři dny, po odpojení od umělé plicní ventilace spontánně dýcha-

27


28

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

la, přesto byla stále dezorientovaná všemi směry, nereagovala, porucha vědomí přetrvávala. Po dobu uvedených čtyř dnů byla doprovázena osobou, se kterou jí bylo příjemně. „Nevím, proč mě doprovázel zrovna tenhle člověk, dřív jsem ani nevěděla, že existoval. Bylo tam krásně, teplo, světlo, rozkvetlá zahrada. Byli jsme spolu do té doby, než mi řekl, že tam nemám co dělat a ať se vrátím tam, kam patřím, protože jsem ještě nesplnila své úkoly. Byla jsem na něj rozzlobená. Nechtěla jsem odejít.“ Do té doby, než se žena po čtyřech dnech začala probouzet z hlubokého bezvědomí, si vůbec neuvědomovala, co se děje. Neuvědomovala si své tělo ani to, kde se nachází. „Stála jsem tam a viděla svoje tělo, ke kterému jsem, dá se říct, nic necítila. Dívala jsem se na manžela a nemohla pochopit, proč je tolik utrápený a pláče, když já se mám dobře.“ Během dalších tří dnů přetrvávala u ženy porucha vědomí. Vzpomíná si, že vnímala hlasy z okolí, doteky i přítomnost manžela. V tomto období oslovovala vybrané sestry jmény svých dětí. Z vyprávění ví, že u ní byla prováděna bazální stimulace, vzpomíná si, že některé techniky nebyly v jejím stavu pochopitelné. „Bazální stimulace nemůže být pacientem v bezvědomí pochopena, pokud chybí komunikace ze strany sestry. Také určitě záleží na formě stimulace. Například když mi pustili televizi, bylo to k ničemu. Nedokázala bych pochopit, že zrovna běží můj oblíbený seriál.“ Přístup ošetřujících nebyl podle respondentky vůbec taktní ani empatický, zřejmě si neuvědomovali, že je pacientka může vnímat. „Slyšela jsem, jak se personál směje, v tu chvíli mi bylo nepopsatelně zle. Vztahovala jsem si jejich smích na svoji osobu a cítila se hrozně. Také jsem slyšela jejich poznámky při vykonávání hygieny. Nejvíce ponižující bylo, když se o mě sestra vyjádřila slovem ‚toto‘.“ Přístup lékařů hodnotí lépe než přístup sester. Problémem byly i ošetřovatelské výkony, s nimiž nebyla předem seznámena a díky poruše vědomí je tedy nedokázala pochopit. Způsobovaly jí pocity úzkosti a strachu. „Třikrát jsem si vytrhla močový katetr, než přišla sestra, která mi před zavedením dalšího katetru vysvětlila, co a proč dělá. Až napočtvrté, a to díky pří-

stupu a vysvětlení od té sestry, mi ta hadička už nevadila.“ Nejsilnějším zážitkem jsou pro ni vzpomínky, které prožívala během své klinické smrti. Po tomto zážitku se prý už nebojí smrti. „Každý má svého anděla. Já už jsem měla tu možnost potkat se s ním.“ „Zpátky mě vrátila sestra, která měla službu o víkendu. Byla tolik lidská, že mi pomohla probrat se. Když ke mně ráno přišla, řekla mi, co je za den, kolik je hodin, a začala mě umývat. Všechno doprovázela slovy, mluvila o mých dětech a fotografiích, které jsem měla okolo sebe.“ V tu chvíli začalo postupně docházet ke zlepšení celkového stavu a kvality vědomí. Na otázku, jak na ni působilo prostředí při probouzení, odpovídá, že díky fotografiím, které měla kolem sebe, a péči ochotné sestry dobře. „Sestra má moc stejnou jako ten anděl, může pomoct vrátit se zpět.“ Po třech týdnech byla pacientka schopná propuštění do domácí péče. Pro přetrvávající anizokorii (rozdílná velikost zornic obou očí) byly doporučeny neurologické kontroly, dále urologické kontroly, kontrola v poradně pro neuroinfekce a klidový režim. Současný stav respondentky, sedm let od této události, je komplikovaný. Žena je v invalidním důchodu a její zdravotní stav ztěžuje další onemocnění. Situaci, kterou si prošla, bere jako životní zkušenost. Změnily se její životní hodnoty, nyní se věnuje především rodině a přátelům.

Kazuistika 2

Muž ve věku 26 let, rád sportoval a vařil, věnoval se cvičení psů, byl velmi společenský. Před třemi roky měl cestou do zaměstnání autonehodu. Kvůli nepřiměřené rychlosti nezvládl řízení, vyřítil se mimo silnici a narazil do stromu. Zřejmě trvalo dlouho, než jej objevil kolemjedoucí člověk. Byl zaklíněný v autě, v bezvědomí, s velkou ztrátou krve. V akutním stavu byl transportován rychlou záchrannou službou na ARO. Utrpěl poranění hlavy i obličeje, zhmoždění hrudníku a břicha, zlomeninu stehenní kosti. Byl hospitalizovaný šest měsíců, prodělal několik operací a porucha vědomí trvala tři a půl měsíce (nelze získat dokumentaci, dle výpovědi respondenta byl tři a půl měsíce v umělém spánku).

florence 11/13

Předpokladem lékařů bylo, že bude slepý, mentálně postižený a upoutaný na invalidní vozík. Během hospitalizace jej navštěvovala rodina (matka, sestra, dědeček) a kamarádi. Respondent nemá z období bezvědomí mnoho zážitků. Popisuje, že tři měsíce „prospal“. Jeho vzpomínky se vážou zřejmě až k době, kdy přestával být tlumen léky a kvalita vědomí se u něj postupně zlepšovala. Při vyprávění prožitků je respondent nešťastný, emočně rozladěný. Sděluje, že by byl radši, kdyby si nepamatoval vůbec nic. „Zavírali mě do mrazáku. Přišla sestra s hrubým hlasem a zavřela mě k ledu. Nemohl jsem se bránit.“ Tuto situaci prožíval muž při přikládání chladivých obkladů, podle slov matky „na nateklý obličej a hlavu“. Ošetřující sestra, která muži uvedený obklad aplikovala jeden den, měla o klienta v dalších dnech pečovat. Muž však na její hlas reagoval agresivně, měl vysoký krevní tlak, rychlý pulz i dech. „Když mi to přišla udělat znova, chytl mě hrozný záchvat paniky. Poznal jsem ji po hlase.“ Tuto sestru (respektive její hlas) si tedy muž spojil s velmi nepříjemným prožitkem. Při péči poskytované jinou sestrou se postupně uklidnil. Úplně klidný byl vždy až v přítomnosti dědečka, kterého měl velmi rád. Respondent tedy sděluje, že měl hlasy oblíbené a nelibé. V přítomnosti určité sestry mu bylo lépe, jiná sestra mu působila stres a rozrušení. Další jeho vzpomínka se váže na přítomnost rodiny. Muž nejevil žádné známky aktivity ani spolupráce s ošetřujícími sestrami či s lékaři. Pouze v přítomnosti dědečka měl snahu pohnout prsty ruky. Později dokonce stiskl dědečkovi ruku. Na výzvu lékaře však nereagoval. „Slyšel jsem dědu, byl jsem rád za známý hlas.“ Muž projevoval reakce i v přítomnosti matky, se kterou neměl v době před nehodou dobrý vztah. Aniž by si to uvědomoval, naznačoval v její přítomnosti neslušná gesta. Bazální stimulaci respondenta prováděla nejčastěji jeho sestra, občas i dědeček a někdy matka. Nosili mu oblíbené nápoje (káva, ovocná šťáva, nealkoholické pivo), fotografie, každodenně používané předměty (mobilní telefon, hudební přehrávač, hodinky, vodítko na psa), pracovní předměty (protože byl kuchař, byla mu do ruky vkládána vařečka) a domácí oblečení. Tyto předměty měly účinek


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

především při jeho probouzení. Respondent udává, že pro něj byly uklidňující. „Nevím, jestli se mnou dělali něco během doby, kdy jsem spal. Dostával jsem prý léky, abych necítil bolest. Byl jsem utlumený. Ale když jsem se probouzel, bylo uklidňující mít u sebe známé lidi nebo věci. Pamatuju si pár zmatených dní, kdy na mě pořád někdo mluvil a nutil mě pohnout rukama nebo nohama. Nechtělo se mi je poslouchat. Až na dědův povel jsem prý všechno splnil.“ Po šesti měsících hospitalizace byl muž schopný, za podmínek stálého ošetřování, propuštění do domácí péče. Jeho matka dala výpověď v zaměstnání a o syna se starala. Jejich vztah se tak zlepšil. Pravidelně navštěvovali rehabilitační zařízení pro cvičení chůze, protože muž napadal po zranění na levou nohu. Několik měsíců byl odkázán na pomoc matky, byl inkontinentní, ne zcela soběstačný, měl mentální poruchu. Podle po-

pisu kamarádů se občas choval jako malé dítě, tleskal rukama, křičel nahlas a nechápal jejich sdělení. Postupně se jeho mentální stav zlepšoval, ale občasné poruchy chování přetrvávaly. V současné době je muž v invalidním důchodu. Jeho trvalým následkem je velké zjizvení levé poloviny obličeje, zbytkový zrak levého oka, trvalá ztráta čichu, rozsáhlá jizva na břiše po operaci (revize dutiny břišní, cholecystektomie – odstranění žlučníku), kulhavá chůze pro napadání na levou končetinu, občasné bolesti hlavy a porucha krátkodobé paměti. Muž je velmi komunikativní a porucha paměti ho obtěžuje. Díky jeho snaze a trvalému úsilí se kvalita paměti i mentálního stavu stále zlepšuje.

nitra a nástin jeho prožitků. Pro správné provádění bazální stimulace a kvalitní péči nejsou potřeba pouze teoretické poznatky, ale především empatický přístup a přizpůsobení se pacientově individualitě. Rozhodující je, nakolik se zdravotníka dotkne osud člověka, který propadne sítem medicíny. Člověka, který byl resuscitován, operován, léčen. Člověka, který se ocitl ve stavu vyžadujícím naše pochopení a kterému my mnohdy nerozumíme. 

Závěr

Můj výzkum je využitelný pro zdravotníky pracující s konceptem bazální stimulace. Poskytuje náhled do pacientova

Literatura 1. Friedlová K. Bazální stimulace pro učitele předmětu ošetřovatelství, 1. a 2. díl. 3. vyd. Frýdek-Místek: INSTITUT Bazální stimulace s. r. o., 2009. 100 s. ISBN 80-2396132-2. 2. Friedlová K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. 168 s. ISBN 978-80-247-1314-4.

inzerce

Vzdělávací akce na I. pololetí 2014 SPECIALIZAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NÁZEV Intenzivní péče

Intenzivní péče v pediatrii AKREDITOVANÉ CERTIFIKOVANÉ KURZY Management a leadership ve zdravotnickém zařízení Základy EKG a akutní kardiologie pro všeobecné sestry a porodní asistentky jednotek intenzivní péče Kurz pro všeobecné sestry v gastroenterologii a hepatologii Péče o pacienta léčeného asistovanou peritoneální dialýzou Ultrasonografie pro porodní asistentky Péče o stomika

TERMÍN OM 4: 06.01.–10.01. 2014 ZM: 20.01.–24.01. 2014 OM 2: 27.01.–07.02. 2014 OM 1: 03.03.–14.03. 2014 OM 3: 07.04.–11.04. 2014 Termíny budou upřesněny

CENA V KČ 35 000

KONTAKTNÍ OSOBA PhDr. Jana Endlicherová, Soňa Málková

E-MAIL jana.endlicherova@vfn.cz, sona.malkova@vfn.cz

32 000

PhDr. Jana Endlicherová

jana.endlicherova@vfn.cz

Kurz I: 19.03.; 26.03.; 02.04. a 09.04. 2014 Zahájení: září 2013 Ukončení: červen 2014

8 500

Mgr. Zuzana Máchová

zuzana.machova@vfn.cz

9 200

PhDr. Jana Endlicherová

jana.endlicherova@vfn.cz

26.09. 2013–03.04. 2014

8 000

Soňa Málková

sona.malkova@vfn.cz

Kurz I: 20.01.–24.01. 2014 Kurz II: 07.04.–11.04. 2014 Podle počtu zájemců Kurz I: 18.03.–20.03. 2014 – teorie 24.03.–26.03. 2014 – praxe Kurz I: 14.04.–18.04. 2014 12.05.–15.05. 2014 Termíny budou upřesněny Kurz I: 18.02.; 11.02. a 13.02. 2014

6 000

Mgr. Zuzana Máchová

zuzana.machova@vfn.cz

15 000 10 000

PhDr. Jana Endlicherová Mgr. Zuzana Máchová

jana.endlicherova@vfn.cz zuzana.machova@vfn.cz

10 000

PhDr. Jana Endlicherová

jana.endlicherova@vfn.cz

60 000 7 500

Soňa Málková Mgr. Zuzana Máchová

sona.malkova@vfn.cz zuzana.machova@vfn.cz

KVALIFIKAČNÍ KURZY Sanitář

Kurz S1: 10.02.–07.03. 2013

10 000

PhDr. Jana Endlicherová

jana.endlicherova@vfn.cz

OSTATNÍ KURZY Prezentační dovednosti

Termíny budou upřesněny

Mgr. Zuzana Máchová

zuzana.machova@vfn.cz

Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence Radiologická fyzika v radiodiagnostice Vyjednávání a zvládání konfliktních situací pro řídící pracovníky zdravotnických zařízení

Podrobnější informace o jednotlivých kurzech naleznete na webových stránkách Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (www.vfn.cz) nebo přímo v tematickém plánu. Úplně vyplněnou přihlášku zašlete e-mailem příslušné kontaktní osobě.

BT Normal AL BOLD, ARIAL BLACK

4 000

Připojte se k nám na Facebooku!

29


praxe Multikulturní ošetřovatelství

florence 11/13

Multikulturní ošetřovatelství v psychiatrii Mgr. Hana Tošnarová Ph.D. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.

Č

Cílem multikulturního ošetřovatelství je poskytování ošetřovatelské péče v celé její šíři při respektování specifik jednotlivých pacientů, a to tak, aby byl pacient ochoten spolupracovat a byla zachována jeho důstojnost.

eská republika se v roce 2009 stala imigrační zemí roku. Během dvaceti let (od roku 1989) se u nás počet imigrantů zvýšil třináctkrát, což podle Mezinárodní organizace pro migraci znamená světové prvenství v rychlosti přílivu imigrantů. Koncem roku 2010 bylo v ČR dle Imigračních statistik (2012) evidováno 424 291 legálně žijících cizinců. Dlouhodobě jsou zde nejvíce zastoupeni občané z Ukrajiny (kolem 31 %), Slovenska (kolem 17 %), Vietnamu (kolem 13 %) a Ruska (kolem 6 %). Tyto statistiky dokládají, že problematika multikulturního ošetřovatelství je více než aktuální, a to nejen v psychiatrii. Kvalita poskytované ošetřovatelské péče je založena na holistickém pojetí člověka a individuálním přístupu sestry k pacientovi, což nejen v psychiatrické péči vyžaduje od sester celou řadu teoretických znalostí a praktických dovedností, včetně schopnosti s pacienty komunikovat (případně nalézt vhodný způsob alternativní komunikace), zhodnotit aktuální zdravotní stav pacienta a možný vývoj příznaků jeho onemocnění a stanovit aktuální, případně potenciální ošetřovatelské diagnózy. S poskytováním zdravotní péče v rámci Evropské unie souvisí např. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2011/24 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči nebo dokument Světové zdravotnické organizace Principy práv pacientů v Evropě: Všeobecný rámec. Multikulturní ošetřovatelství je s psychiatrií spojováno z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že sestra, která se stala zakladatelkou oboru multikulturního ošetřovatelství, Madeleine Leiningerová, pracovala původně na dětském psychiatrickém oddělení v USA, kde pozorovala rozdílné potřeby v přístupu k pacientům v závislosti na jejich kulturní rozdílnosti. Svou teorii začala rozvíjet v 50. letech 20. století a vyústěním jejích výzkumných aktivit bylo vytvoření kon-

foto: Profimedia

30

Od roku 1989 se u nás počet imigrantů zvýšil třináctkrát

cepčního modelu kulturně shodné ošetřovatelské péče (tzv. model vycházejícího slunce), který byl dokončen v polovině 80. let 20. století. (Ivanová, Špidurová, Kutnohorská, 2005) Jako další důvod lze uvést fakt, že duševní zdraví, resp. duševní poruchy jsou kulturně podmíněné pojmy. Příkladem je mentální anorexie, která se vyskytuje více u bílé rasy než u černochů. Některé fobie jsou známé jen u afrických domorodých kmenů, jako např. koro – chorobný strach z toho, že penis zmizí v břiše. (Höschl, 1999) Evropské kultuře může být jako bližší příklad uvedena např. homosexualita, která u nás byla do nedávné doby nejen nezákonná, ale také považovaná za úchylku a jako taková řešena na psychiatrii. Až v roce 1990 byla v ČR homosexualita zrovnoprávněna s heterosexualitou (zákon č. 175/1990 Sb.) Na rozdíl od evropské kultury je homosexua­ lita stále protizákonná např. v některých afrických zemích (př. Alžírsko, Somálsko, Mauritánie) či v Asii (př. Afghánistán, Írán, Saúdská Arábie). (Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2012)


Multikulturní ošetřovatelství praxe

Liší se nejen komunikace, ale i temperament Také oblast komunikace je v rámci multikulturního ošetřovatelství v psychiatrii poměrně složitá. Hlavním diagnostickým nástrojem psychiatrie je rozhovor, při kterém je důležité porozumět i jemným nuancím pacientova sdělení. Pokud se však rozhovor odehrává v cizím jazyce nebo je tlumočen, dochází k určitému zúžení, nebo ještě hůře k přeměně informací. Dalším důležitým aspektem je pak temperament některých kultur. Pro nás Středoevropany mohou být temperamentnější projevy jižních národů (např. jižní Španělsko, jižní Itálie), jako jsou akcentovaná bezprostřednost, zvýšená gestikulace či familiárnost, klasifikovány jako neadekvátní, stejně jako určitá rezervovanost a z našeho pohledu nesdílnost až neochota spolupráce některých asijských národů. Jejich chování je přitom dáno tamními pravidly společenského chování a projevem úcty k lékaři či sestře. S psychiatrickou péčí úzce souvisí i problematika sebevražd. Význam této problematiky podtrhuje skutečnost, že Světová zdravotnická organizace společně s Mezinárodní asociací pro prevenci sebevražednosti vyhlašuje každoročně 10. září Světovým dnem prevence sebevražd. Statisticky se dlouhodobě v počtu sebevražd drží na předních místech v Evropě skandinávské státy. Naopak jihoevropské státy se řadí mezi země s nejméně častými případy sebevražd. (Kocourková, 2007) Dáno je to pravděpodobně nejen klimaticko-geografickými podmínkami severských zemí (související vliv světla na lidskou psychiku), ale i náboženskými a historickými konotacemi. Skandinávie vychází z vikingských dějin a náboženství, v němž byla sebevražda považována za hrdinský čin. Naopak katolickou jižní Evropou byla vždy považována za hřích. (Monestier, 2003) Neméně závažnou oblastí psychiatrické péče je užívání alkoholu a s tím spojené zdravotní komplikace. ČR se v konzumaci alkoholu řadí mezi špičku Evropy (společně s Lucem-

inzerce

burskem, Irskem a Portugalskem). Naopak nejnižší spotřeba alkoholu je evidována ve Švédsku, Norsku, na Islandu a dále v některých jižních zemích, jako např. na Kypru nebo Maltě. Specifickou skupinu tvoří výše uvedené severské státy, v nichž je přístup k alkoholu (nápojům s  obsahem alkoholu vyšším než 3,5 %) omezen. Tyto nápoje se prodávají ve specializovaných prodejnách s omezenou otevírací dobou a s přísným dohledem na zletilost zákazníků. Přesto je v severských zemích tato problematika aktuální, a to např. v podobě latentního alkoholismu nebo tzv. alkoholové turistiky. V souvislosti s multikulturním psychiatrickým ošetřovatelstvím je také třeba zmínit problematiku imigrantů, kteří k nám přicházejí z různých koutů světa a tedy i kultur a především z různých důvodů. Odchod ze své země, hledání nové pozice v neznámé společnosti a s odlišným jazykem je velice stresující. Proto se u těchto lidí můžeme setkat např. s posttraumatickou stresovou poruchou nebo depresí. 

Literatura 1. Höschl C. 2nd Faculty member Meeting in Malelane, South Africa, The Lundbeck International Neuroscience Foundation. Psychiatrie. 1999, č. 3, s. 119–120. 2. Imigrační statistika. Český statistický úřad, Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2012. Informační list. 3. Ivanová K, Špidurová L, Kutnohorská J. Multikulturní ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing, 2005. 4. Kocourková J. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2007. 5. MIO Praha: ČR, imigrační prvenství. Mezinárodní organizace pro migraci, Praha, 2010. 6. Monestier M. Dějiny sebevražd. Praha: Dybbuk, 2003. 7. Zákony týkající se homosexuality. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation, 2003. Stránka naposledy edit. 8. 02. 2013 v 09:17. [vid. 2013-02-22]. Česká verze. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kony_t%C3%BDkaj%C3%ADc%C3%AD_se_homosexuality.

31


zpravodaj

florence 11/13

ČAS

Ve Vídni se konalo 16. jednání Evropského poradního panelu pro prevenci dekubitů Ve dnech 28.–30. srpna 2013 probíhala ve Vídni již 16. konference European Pressure Ulcers Advisory Panel (EPUAP) ve spolupráci s rakouskou Asociací pro prevenci dekubitů (APUPA). Konference se účastnilo více než 400 účastníků z celého světa. Nové výrobky a materiály na podporu prevence vzniku dekubitů vystavovalo více než 20 firem včetně české firmy Linet, spol. s r. o. Většina těchto společností dlouhodobě spolupracuje s EPUAP a podporuje jeho aktivity. Naše účast na konferenci byla podpořena vzdělávacím grantem společnosti Mölnlycke Health Care.

K

onferenci zahájili prezident EPUAP Michael Clark (UK) a předsedkyně APUPA Zita Kis Dadara, která uvedla téma konference Entusiasm Complements Experience and Evidence in Presure Ulcers (Nadšením doplňujeme praktické zkušenosti a teoretické důkazy v managementu dekubitů). Ve svém sdělení se zaměřila na zkušenosti s prevencí a léčbou dekubitů v „centrální Evropě“, kde jsou značné rozdíly mezi jednotlivými státy od systémově zavedených preventivních opatření, národních standardů i sledování indikátorů kvality až po absenci jakýchkoli opatření. Zabývala se i analýzou nákladů a své sdělení zakončila citátem J. W. Goetha: „Nestačí vědět a znát. Vše, co víme, musíme umět využít. Nestačí chtít, je

Téma konference Nadšením doplňujeme praktické zkušenosti a teoretické důkazy v managementu dekubitů uvedla předsedkyně APUPA Zita Kis Dadara foto: Mgr. Nina Müllerová

32

nutno konat.“ Na tento citát vhodně navázali další řečníci prezentací výsledků EPUAP. Christina Lindholm (Švédsko) informovala o výsledku iniciativy Den STOP dekubitům. Tato iniciativa pochází z konference pořádané v roce 2011 v Rio de Janeiru, na níž se sešli zástupci španělské skupiny pro péči o dekubity a chronické rány (GNEAUPP) a latinskoamerické společnosti pro ošetřování ran (SILAHUE) a společně vydali prohlášení „Prevence dekubitů patří mezi základní lidská práva“, které bylo v roce 2012 přijato EPUAP. Den STOP dekubitům byl navržen na 16. listopad 2012. Prohlášení zahrnuje standardy pro prevenci a péči o pacienty s dekubity, vzdělávací, organizační a ekonomické otázky. Propagační tým navrhl logo a pětiminutový film, který byl přeložen do devíti jazyků a distribuován po celé Evropě. Dostupný je také na videoportálu YouTube. Byl vytvořen průvodce pro pacienty, prospekt s fakty o dekubitech a tisková zpráva. Vše včetně „Prohlášení z Ria“ bylo přeloženo do několika světových jazyků. Téměř všechny země Evropy se do akce zapojily, svoje převážně pozitivní reakce aktéři zasílali zpět propagačnímu výboru. Film zhlédlo přibližně 15 000 lidí včetně politiků, rozhodujících osob činných ve zdravotnictví, zdravotnického personálu i pacientů. Propagační materiál byl využit v rámci lokálních aktivit všech, kteří se na 16. listopadu podíleli. Zapojena byla i média (TV, časopisy), která informovala veřejnost o problému dekubitů a nutnosti zabránit jejich vzniku. Závěrem lze konstatovat, že první akce EPUAP – Evropské STOP dekubitům – byla opravdu úspěšná. „Nevíme, zda se podařilo zastavit vznik nových dekubitů, ale podařilo se zvýšit povědomí veřejnosti o tomto problému,“ řekla na závěr Christina Lindholm. Dalším dnem STOP dekubitům byl vyhlášen 21. listopad 2013.

Nová směrnice by měla vyjít příští rok Lisette Shoonhoven (Nizozemsko), předsedkyně výboru pro tvorbu mezinárodní směrnice pro prevenci a ošetřování dekubitů, informovala přítomné jménem výboru o průběhu aktualizace směrnice, která může být využívána pro rozhodování zdravotnických pracovníků v oblasti prevence dekubitů nebo jejich léčby. Aktualizace dokumen-


zpravodaj čas

tu z roku 2009 je plánována na rok 2014. První verze návrhu směrnice byla předána výboru v červnu 2013. K návrhu je možné se vyjadřovat po zaregistrování na webové adrese http://internationalguideline.com. Lisette vyzvala přítomné, aby se zaregistrovali a přispěli svými komentáři k poslední verzi směrnice, aby výbor mohl co nejdříve návrh dokončit a v roce 2014 vydat. Dimitri Beeckman (Belgie), člen vědeckého výboru EPUAP, upozornil na skutečnost, že hodnocení jednotlivých stupňů dekubitů je obtížné a chyby, kterých se sestry dopouštějí při rozlišování počínajícího dekubitu a kontaktní močové dermatitidy, jsou poměrně časté. Tento výsledek může ovlivnit adekvátní preventivní opatření a léčbu. Proto je nutné vyvíjet nástroje edukace a tréninku, aby se optimalizovaly klasifikační dovednosti sester. PuClas3 – Pressures Ulcers Classification Tool – e-learningový kurz zahrnuje klasifikaci dekubitů uvedenou ve směrnici 2009 EPUAP/NPUAP. Cílem nového nástroje je pomocí vysoce kvalitních fotografií naučit sestry dobrému rozlišování jednotlivých stupňů dekubitů. Aby bylo možné tento nástroj využít na mezinárodní úrovni, je nutné vytvořit verze v několika jazycích. Společnost Mölnlycke uspořádala večerní setkání účastníků konference s přednášejícími a autory společného prohlášení pro EPUAP s názvem Může krytí pomoci v prevenci dekubitů? Pozvání přijali odborníci z různých zemí i kontinentů – prezident EPUAP Michael Clarc nebo profesor Nick Santamaria, autor randomizované studie o významu silikonového krytí v prevenci dekubitů. Toto neformální setkání bylo skvělou přípravou na dopolední workshopy společnosti Mölnlycke na téma Může krytí ovlivnit prevenci vzniku dekubitů? a Nové standardy praxe. Na těchto workshopech byly představeny nejnovější klinické důkazy prokazující vysokou účinnost moderních krycích materiálů v prevenci dekubitů, doporučení mezinárodní skupiny odborníků, jak tato krytí co nejefektivněji používat, a také tipy, jak lze v lůžkových zařízeních s pomocí moderních krytí předcházet dekubitům nejen na klasických predilekčních místech, ale i pod nejrůznějšími zdravotními pomůckami, jako jsou fixační límce, masky, kanyly či PEGy. Přednášející ve svých sděleních podali důkaz o tom, že vhodně využité moderní krycí materiály mohou působit preventivně při vzniku dekubitů. Upozornili na nutnost sledovat příčiny vzniku dekubitů v rámci celého procesu péče o pacienty, například

i na příjmové ambulanci při prodlouženém čase vyšetřování pacienta. Příkladem byla analýza vzniku dekubitu u kvadruplegického pacienta, který byl vyšetřován na urgentním příjmu několik hodin. Uložením na nevhodném transportním lůžku vznikl dekubitus, jemuž bylo možné předejít. Smyslem tohoto sdělení byla nutnost uvědomit si, že ke každému pacientovi musíme přistupovat jako k individualitě a správně detekovat jeho problémy, které se přímo vztahují ke vzniku dekubitů. Denně se setkáváme s problémy při polohování pacientů, sledujeme chyby, které se nesmějí opakovat, proto je třeba o nich vědět a učit se z nich. Nevhodná poloha pacientů vyvolávající střihové síly, nesprávně zvolená a příliš nafouknutá matrace – to jsou problémy, s nimiž se setkávají odborníci ve všech zemích Evropy a hledají nové cesty, jak těmto rizikovým faktorům předcházet. Nové moderní materiály – např. vícevrstvé pěnové krytí se silikonovou vrstvou – mohou situaci zlepšit. Výše uvedený tým odborníků vydal doporučení, ve kterém uvádí, kdy je vhodné toto moderní krytí využívat, jak s ním manipulovat – podle lokalizace rizikové oblasti (sacrum, paty) či jak lze toto krytí využívat k zamezení vzniku dekubitů způsobených zdravotnickými materiály a vybavením. Klinické důkazy jsou podloženy řadou studií a dostupné v odborných publikacích. Na konferenci zaznělo mnoho sdělení z oblasti prevence, léčby, výskytu nozokomiálních nákaz, významu podpory nutrice, používání antidekubitních matrací, edukace odborníků i laiků. Opomenuto nebylo ani velmi důležité téma, jako je bolest a její sledování v případě výskytu dekubitů.

Sledování dekubitů v Chorvatsku může inspirovat i nás Zajímavé pro nás bylo setkání s kolegyněmi z rakouské organizace APUPA paní Zitou Kis Dadara a Elfriede Bindner či zástupkyní Chorvatské asociace sester paní Josipou Blscan, která hovořila o novém sledování dekubitů v Chorvatsku. Na tomto příspěvku byla velmi zajímavá část, v níž autorka hovořila o sledování počtu pacientů, kteří odcházejí z jejich zdravotnických zařízení s dekubitem. To je další postup, který lze po modifikaci implementovat do sledování v českých nemocnicích. Rozšířením a správným zhodnocením bude možné hodnotit nejen průměrnou dobu hojení dekubitů, ale také jejich vývoj v čase a finanční náklady. Můžeme konstatovat, že ve srovnání

inzerce

MILIONOVÉ ROÿNÍ PĕÍJMY

LukraƟvní pracovní pobyty v presƟžních zahraniēních nemocnicích pro sestry, porodní asistentky, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, záchranáƎe, laboranty, lékaƎe a další zdravotnický personál Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar, Dubaj, Anglie a další desƟnace RovnĢž pro uchazeēe s nízkou úrovní znalosƟ angliēƟny! Komplexní pƎedodletová pƎíprava v akreditovaných kurzech ZprostƎedkování zamĢstnání je pro uchazeēe BEZPLATNÉ

www.g5plus.com

inz_192x70mm_G5.indd 1 Výtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková erná

bezplatná infolinka 800 88 88 96

2011-03-21 18:02:15

33


34

zpravodaj čas

florence 11/13

s aktivitami, které prezentovaly naše kolegyně, se i my máme čím pochlubit, jen to neumíme „prodat“. Již od 90. let máme zaveden systém hodnocení rizika vzniku dekubitů snad ve všech zdravotnických zařízeních. V mnoha je implementován do elektronické zdravotnické dokumentace a snad 90 % zdravotnických zařízení má zavedený systém sledování dekubitů prevalenční nebo incidenční formou jako jeden z indikátorů kvality ošetřovatelské péče. MZ ČR vydalo jednotnou metodiku pro prevalenční šetření dekubitů a pověřilo Národní referenční centrum sledováním národního indikátoru kvality. Toto centrum na svých webových stránkách pravidelně uvádí referenční hodnoty podle míry rizika pacientů a podle oborů (interní, chirurgické, intenzivní péče nebo dlouhodobá péče). Česká společnost pro léčbu ran pořádá pravidelné odborné konference a rovněž ČAS se na konferencích zaměřuje na danou problematiku. Kvalifikační vzdělávací programy pro všeobecné sestry, zdravotnické asistenty, ošetřovatele nebo sanitáře zahrnují podle úrovně kvalifikace potřebné hodinové dotace pro získání teoretických znalostí i praktických dovedností. Jsou akreditovány CK pro sestry „specialistky“ na ošetřování chronických ran. Tyto výsledky jsou důležité zejména pro pacienty, ale je potřeba je také vhodně prezentovat široké veřejnosti. Co bychom mohli ještě pro snížení výskytu dekubitů a zlepšení znalostí v dané oblasti v souladu s výzvou EPUAP STOP dekubitům udělat? Předkládáme několik nápadů k realizaci. Domníváme se, že je třeba přeložit informační materiály dostupné na stránkách EPUAP ke dni STOP dekubitům (Deklarace z Ria, plakáty pro pacienty,

 raha / Konference psychiatrické P sekce ČAS

Po stopách psychiatrického ošetřovatelství Již pošestnácté se po stopách psychiatrického ošetřovatelství vydaly české sestry ve dnech 2. a 3. října 2013. Hlavním tématem letošní konference byla reforma psychiatrické péče v České republice a spolupráce psychiatrických sester zemí Visegrádské čtyřky (V4). Ve středu 2. října proběhlo setkání zástupců národních sesterských organizací a organizací sdružujících psychiatrické sestry zemí V4. Do Prahy letos přijela viceprezidentka Slovenské komory sester a porodních asistentek (SKSaPA) Mgr. Daniela Jarabová, předsedkyně sekce sester pracujících na psychiatrii SKSaPA PhDr. Tatiana Hrindová, prezidentka Polské asociace sester dr. Maria Cisek, zástupkyně Polské

plakáty pro zdravotníky) a uveřejnit je na webových stránkách MZ ČR, ČAS nebo Národního referenčního centra v sekci „Dekubity“. → Vyhlásit 21. listopad dnem STOP dekubitům i v ČR a vyzvat vedení zdravotnických zařízení, aby vyvinula jakékoliv úsilí v prevenci dekubitů. → Informovat širokou veřejnost prostřednictvím médií, aby se dozvěděla co nejvíce o daném problému, protože dekubity vznikají i doma a mnohdy je pacient přivezen do zdravotnického zařízení v komplikovaném stavu. → Spolupracovat s agenturami domácí péče a zavést sledování výskytu dekubitů na národní úrovni i v domácím prostředí. → Zaslat společné prohlášení „hlavní sestry“ MZ ČR a prezidentky ČAS za ČR a přihlásit se k iniciativě EPUAP. → Po vydání nové verze Mezinárodní směrnice pro prevenci a léčbu dekubitů zajistit její oficiální překlad do češtiny, který bude umístěn na stránkách EPUAP i na webových stránkách dostupných široké odborné veřejnosti. → O výše popsaných aktivitách jsme již začali jednat a díky vstřícnému přístupu Mgr. Aleny Šmídové, vedoucí oddělení ošetřovatelství a dalších nelékařských povolání a uznávání kvalifikací MZ ČR, a prezidentky ČAS Mgr. Dany Juráskové, Ph.D., MBA, se snad podaří velkou část navrhovaných aktivit do 21. listopadu 2013 uskutečnit. Mgr. Nina Müllerová, vedoucí centra řízení kvality, FN Plzeň; Mgr. Jitka Hovorková, asistentka náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, FN Motol, Praha; Mgr. Zdena Surá, vrchní sestra Chirurgické kliniky, FN Brno; Romana Eysseltová, staniční sestra Chirurgické kliniky, FN Brno

asociace psychiatrických sester Anna Kaminska, předsedkyně Společnosti psychiatrických sester Maďarské komory zdravotnických pracovníků Tünde Tunyi; za psychiatrickou sekci ČAS se zúčastnil Mgr. Tomáš Petr, Ph.D. Spolupráce psychiatrických sester zemí V4 se rozvíjí již od roku 2011. Na letošním jednání byla prezentována data popisující aktuální situaci v oblasti psychiatrické péče a psychiatrického ošetřovatelství v jednotlivých zemích. Diskuze ukázala, že psychiatrické sestry zemí V4 řeší řadu podobných problémů – např. kompetence psychiatrických sester, platové podmínky, systém vzdělávání aj. V souladu s Budapešťskou deklarací, podepsanou v roce 2012, byl na jednání odsouhlasen záměr uskutečnit společný výzkumný projekt napříč zeměmi V4. Zástupci jednotlivých zemí se rovněž dohodli na společném reprezentantovi visegrádského uskupení v rámci Evropské asociace psychiatrických sester HORATIO. Vlastní konference psychiatrické sekce ČAS se konala ve čtvrtek 3. října.

Dopolední blok byl věnován stavu psychiatrické péče v ČR. MUDr. Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice, představil strategii reformy psychiatrické péče v ČR. S neradostným srovnáním situace v oblasti psychiatrické péče v ČR a ve světě vystoupil MUDr. Filip Španiel, Ph.D., z Psychiatrického centra Praha. Mgr. Tomáš Petr, Ph.D., hovořil o změnách a výzvách, které reforma psychiatrické péče může přinést psychiatrickým sestrám. Významným hostem dopoledního bloku byl Jan Jaroš, předseda občanského sdružení Kolumbus, který prezentoval pohled uživatelů na změny systému psychiatrické péče. Odpolední program konference byl zahájen panelovou diskuzí zástupců zemí V4, ve které zazněly otázky týkající se postavení psychiatrických sester, jejich platových podmínek, vzdělávání nebo uplatnění v psychoterapii. V posledním bloku pak zazněly příspěvky z praxe. Bc. Blanka Novotná, psychiatrická sekce ČAS


zpravodaj čas

foto: Ing. Michal Baše, OCSS, FN HK

Hradec Králové / II. královéhradecký kongres perioperačních sester a chirurgických intenzivistů

Do Hradce zavítaly nejen perioperační sestry

Perioperační sestry se sešly v hotelu Nové Adalbertinum na svém druhém královéhradeckém kongresu

vysoké úrovni, ale ochrání i samotné zdravotníky, protože odolají i raketové střele. Přidala i zajímavou kazuistiku malého dítěte, které mělo v těle třímetrovou škrkavku, které byla původně delší, ale v průběhu vytahování se přetrhla. Na téma historie srdeční chirurgie ve FN HK promluvil prof. MUDr. J. Dominik, CSc., který popsal nejen první operace stenóz srdce a plic, ale i moderní operace srdce při mimotělním oběhu a na „živém“ srdci. O tom, co je nového v diagnostice a chirurgické léčbě karcinomu prsu, stejně jako o přístroji Bio Vision informoval přítomné MUDr. P. Jandlík, Ph.D., z Chirurgické kliniky FN HK. Zajímavé zkušenosti s tím, jak vypadá péče o pacienty v Japonsku a Číně, přednesl přednosta Urologické kliniky FN HK doc. MUDr. M. Broďák, Ph.D. Kromě tamního zdravotního systému popsal i zajímavý případ, při němž poslali lékaři k testům do tří různých laboratoří vzorek zeleného čaje. Výsledné nálezy byly překvapi-

foto: Ing. Michal Baše, OCSS, FN HK

Ve dnech 25.–26. září se konal již druhý ročník Královéhradeckého kongresu perioperačních sester. Účastníky kongresu přivítaly prostory hotelu Nové Adalbertinum, kde byly připraveny bohaté přednáškové bloky se zaměřením na nové poznatky a novodobé postupy z operačních oborů a intenzivní medicíny. Nechyběla ani etika či edukace pacientů v perioperační péči. Kongres perioperačních sester zahájila Ing. Bc. Z. Holečková, vrchní sestra OCSS ve FN Hradec Králové. Jako první vystoupila se svým sdělením s názvem Zdravotnická legislativa náměstkyně ošetřovatelské péče FN Brno Mgr. E. Mičudová, která v něm přirovnala legislativu k velké džungli, v níž se vyzná jen málokdo. Přednášku zakončila slovy: „Kdo je připraven, není zaskočen!“ Po­ dle ní není pro sestru důležité vyznat se v legislativě, ale vědět, kde má hledat, když je to potřeba. O tom, zda lze ještě zlepšit perioperační péči a co sestra ze své pozice může a nemůže ovlivnit, informovala přítomné Ing. J. Jedličková, vrchní sestra OCSS FN Brno. Odpolední blok odstartoval slavnostní křest kalendáře 2014 s názvem I my jsme ženy, odhalte svět instrumentářek, který nafotily perioperační sestry FN Hradec Králové. Výtěžek z jeho prodeje (k dostání je u Ing. Bc. Z. Holečkové) podpoří léčbu rakoviny prsu brachyterapií. Poté následovala zajímavá přednáška D. Polanské z GPO nemocnice Most s názvem Zázraky se dějí aneb odložený porod dvojčat, v níž popsala zkušenosti s úspěšně oddáleným porodem zdravé holčičky o 71 dní. Afghánistán očima sestry popsala hlavní sestra AVZ 6848 Hradec Králové Mgr. H. Koďousková. Poukázala na neustále se zlepšující péči – zatímco zpočátku fungovaly základny s lékařskou péčí ve stanech a později ve speciálně upravených kontejnerech, dnes se již budují celobetonové budovy, které nejenže zajistí lékařskou péči na

vé – kalcifikace prostaty, testiální cysta a dokonce i protonové ozáření. Největší úspěch měla u posluchačů přednáška přednosty Chirurgické kliniky prof. MUDr. A. Ferka, CSc., na téma Vliv pohlaví na vztahy na pracovišti. Profesor Ferko pohovořil na téma Chirurg a testosteron a přítomným ukázal výsledky svého dotazníkového šetření. Dotazník hodnotil vztah k oboru, k pracovišti, k pohlaví a vnímání a náklonnost k druhému pohlaví. Šetření se zúčastnili lékař chirurg, lékařka chirurg, sestra na JIP a perioperační sestra. Z výsledků vyplynulo, že z mužského pohledu má pohlaví vliv na vztahy na pracovišti. MUDr. P. Motyčka, Ph.D., z Chirurgické kliniky FN HK zase hodnotil práci sestry na operačním sále z pohledu lékaře a podle průzkumu hodnocení mu jako „ideální sestra“ vyšla ta, která má znalosti, přiměřeně mluví, s velmi dobrým smyslem pro humor, s vynikajícími teoretickými znalostmi a šestým smyslem, která neustále sleduje, co se na sále zrovna děje, a je schopná rychle reagovat. Popsal i své první setkání s instrumentářkou na operačním sále: „Jako student 3. ročníku medicíny, vážící 60 kg, jsem byl vypsaný k asistenci. Po chvíli mi začala vibrovat kolena a háky byly čím dál těžší. Šikovná sestra nejenže reagovala na operatéra, sušila mu čelo, ale ještě mi pomáhala držet háky. Od té doby patří perioperačním sestrám můj veliký obdiv.“ Na závěr kongresu ještě proběhla exkurze ve FN Hradec Králové. Účastníci si mohli zvolit mezi oddělením urgentní medicíny, centrální sterilizací, centrálními operačními sály či Aesculap akademií společnosti B. Braun Medical. Jana Přecechtělová, redakce Florence

Výtěžek z prodeje kalendáře s názvem I my jsme ženy, odhalte svět instrumentářek na rok 2014 podpoří léčbu rakoviny prsu brachyterapií

35


zpravodaj čas

florence 11/13

XIX. královéhradecké ošetřovatelské dny Ve dnech 12.–13. září 2013 pořádala Česká asociace sester – Region Hradec Králové ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Hradec Králové, Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy (LF UK) v Hradci Králové, Nadací pro rozvoj v oblasti umělé výživy, metabolismu a gerontologie a Univerzitou Hradec Králové mezinárodní kongres – XIX. královéhradecké ošetřovatelské dny. Kongres se konal pod záštitou MZ ČR a do čestného předsednictva přijala pozvání řada vzácných hostů. foto: HANZO Production, spol. s r. o.

36

V

 rámci slavnostního zahájení kongresu proběhly oslavy 20. výročí založení bakalářského studia oboru Ošetřovatelství na LF UK v Hradci Králové. Slavnostního aktu se zúčastnilo mnoho vzácných hostů, kteří se zasloužili o založení tohoto studia nebo kteří se významně podíleli na výuce studentů. Za všechny nám dovolte jmenovat paní Jaroslavu Pečenkovou a pana prof. PhDr. Jiřího Mareše. V souvislosti s tímto výročím proběhlo v odpoledních hodinách téhož dne ve velmi přátelské a neformální atmosféře setkání učitelů a absolventů bakalářského studia. Hlavním tématem letošního kongresu byl Komplexní přístup k pacientovi v rámci integrovaného záchranného systému, návaznost nemocniční péče, a to v pojetí zcela novém a netradičním. Na programu jsme spolupracovali se ZZS Královéhradeckého kraje a HZS Královéhradeckého kraje. Tímto se nám podařilo také získat cenné kontakty pro další zajímavou spolupráci.

XIX. královéhradecké ošetřovatelské dny přilákaly více než dvě stovky posluchačů

Přednáškové bloky byly zaměřeny na péči o pacienta s bolestí, ošetřovatelskou péči v klinických oborech a vzdělávání nelékařských pracovníků. Tato témata jsou v rámci kongresu tradiční a ošetřovatelskému oboru nejbližší. Ve workshopu, který jeho účastníci velmi ocenili, jsme se věnovali základům neodkladné kardiopulmonální resuscitace s praktickým nácvikem a řešení závažných situací v souvislosti se záchranou lidského života. Úvodní slovo prvního bloku přednášek na téma Plánované změny a aktuality v ošetřovatelství patřilo Mgr. Aleně Šmídové, vedoucí oddělení ošetřovatelství a dalších nelékařských zdravotnických povolání a uznávání kvalifikací MZ ČR. Za profesní organizaci ČAS vystoupila Mgr. Petra Charvátová, Ph.D., která nás seznámila s aktuálním děním v ČAS. Letmo se také zmínila o nedávno proběhlém dotazníkovém průzkumu prováděném ČAS, který se týkal šetření pracovních podmínek NLZP ve zdravotnických zařízeních na území ČR. Výsledky šetření jsou natolik alarmující, že budou podrobně publikovány nejdříve na tiskové konferenci a poté s nimi bude seznámena odborná veřejnost na podzimní konferenci prezidia ČAS. Po úvodních přednáškách bylo celé čtvrteční dopoledne věnováno příspěvkům z oblasti práce složek integrovaného záchranného systému ve vypjatých situacích. Za oba dny zaznělo celkem 34 zajímavých přednášek a bylo vystaveno 14 posterů. Na kongresu bylo zaregistrováno 229 platících posluchačů, 80 studentů SZŠ a VOŠ Hradec Králové a na 40 čestných hostů. Organizačního zajištění se ujala firma HANZO Production, spol. s r. o., poděkování patří také sponzorům a všem zúčastněným firmám. Mediálními partnery byli Mladá fronta a. s., ­PROMEDIAMOTION s. r. o., Ambit Media, a. s., a Vzdělávání IN s. r. o. Závěrem nám dovolte touto cestou poděkovat všem, kteří se podíleli na velice kvalitním a odborně na vysoké úrovni připraveném kongresu, všem přednášejícím za jejich pečlivě připravené přednášky, a doufáme, že se i na příštích, v pořadí pro nás již jubilejních XX. královéhradeckých ošetřovatelských dnech sejdeme v hojném počtu. Na setkání s vámi se ve dnech 11.–12. září 2014 těší Mgr. Dana Vaňková, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, a Mgr. Ivana Dvořáčková, Ph.D., zástupkyně NOP FN Hradec Králové. Mgr. D. Vaňková, Mgr. I. Dvořáčková, FN Hradec Králové


37


38

florence 11/13

foto: We Make Media, s r. o.

z konferencí

Na satelitním sympoziu společnosti Expharma se představila mimo jiné i novinka v hojení ran – trojrozměrný obvaz Altrazeal

Praha / XX. kongres České internistické společnosti ČLS JEP

Na XX. kongresu České internistické společnosti ČSL JEP v Praze se představila i novinka v hojení ran Výroční XX. kongres české internistické společnosti ČLS JEP, na jehož organizaci se podílela řada odborných společností a Interní sekce ČAS, se konal ve dnech 2.–5. října v Kongresovém centru v Praze. Současně s ním probíhal v Kongresovém centru i Evropský internistický kongres, na kterém vystoupila řada přednášejících nejen z Evropy, ale i z Ameriky, Asie, Afriky či Austrálie. Součástí XX. kongresu České internistické společnosti ČLS JEP byla mj. i sesterská sekce, která se konala v pátek 4. října a přinesla řadu sdělení týkajících se například biologické léčby, diabetu mellitu, asistované peritoneální dialýzy, KPR či měření krevního tlaku v domácím prostředí. Jeden blok tvořilo i sympozium společnosti Expharma, na němž vystoupili s velmi zajímavými přednáškami doplněnými o instruktážní videa zahraniční odborníci D. Leaper (Cardiff, UK) s přednáškou s názvem Revisiting TIME a O. Assadina (Vídeň, AT) s přednáškou Use of antimicrobial wound dressings in wound care. Součástí bloku, který se těšil zájmu 80 posluchačů, bylo i představení naprosté novinky v hojení ran – trojrozměrného obvazu Altrazeal. S přednáškou o tom, co je Altrazeal a jak funguje, vystoupila Mgr. Jitka Hovorková z pražské FN v Motole. „Altrazeal tvoří směs organických polymerů,“ uvedla na

úvod s tím, že výrobek byl v ČR notifikován MZ ČR v březnu 2013 a FN Motol s ním začala ihned pracovat. „Funguje tak, že práškové částice obvazu absorbují exsudát z rány, následně hydratují a agregují, čímž vytvoří flexibilní obvaz s nanokapilárami (nanopóry) o velikosti 4–7 nm,“ vysvětlila. Nanokapiláry umožní odvod vodních par a přístup kyslíku k povrchu rány, ale zároveň díky své velikosti brání průniku bakterií. Další kladnou vlastností tohoto obvazu v prášku je fakt, že na ráně vytvoří mírný podtlak 1 mm Hg (kapilární síly), díky čemuž má s ránou plný kontakt. „Obvaz se vyznačuje schopností absorbovat velké množství tekutin a jeho mechanické vlastnosti a obsah vody (68 %) jsou podobné jako u měkkých tkání,“ popsala přednášející. Díky svým vlastnostem se Altrazeal hodí k léčbě chronických ran, jako jsou např. diabetická noha, bércové vředy či dekubity, chirurgických ran či povrcho-

vých plošných ran (např. odběry kožních štěpů nebo popáleniny 2. stupně). Tyto rány však musejí být „čisté“, tj. bez nekrotické tkáně, a musejí vytvářet exsudát. K čemu se naopak Altrazeal nehodí, je léčba ran nevytvářejících exsudát, popálenin 3. stupně, infikovaných ran a ran se suchou nekrózou. Použití Altrazealu je velice jednoduché. Prášek, který je u nás zatím dodáván v blistru o obsahu 0,75 g, se nasype na ránu do výšky asi 1–2 mm. Pokud není rána dostatečně vlhká, zvlhčí se prášek (nakapáním či rozprašovačem – pozor však, aby z rány „neodlétl“) např. fyziologickým roztokem, Aqvitoxem-D, Prontosanem, Betadinem aj. a špachtlí nebo pinzetou se do rány stlačí. Pokud pacient spolupracuje, není už nutné sekundární krytí, pokud ne, je nejlepší použít silikonovou mřížku či netkaný textil. Prášek lze průběžně doplňovat a převaz je možný po 7–10 dnech. Po zahojení rány se obvaz z rány sám odloupne. Pokud bychom jej chtěli odstranit, stačí obvaz zvlhčit sterilním fyziologickým roztokem po dobu asi 3–5 minut a následně jej odstranit lehkým nadzvednutím pinzetou nebo obdobným nástrojem. S tím, jak vypadá použití Altrazealu v praxi, seznámila autorka příspěvku přítomné v šesti připravených kazuistikách. První se týkala ženy (r. 1927) s pergamenovou kůží, která měla ránu na LHK. Od 21. 3. jí byl aplikován Altrazeal společně s F1/1 a 29. 3. byla rána zahojená. Altrezeal byl na ráně celkem 9 dní. Druhým případem byla žena (r. 1921) s chronickou žilní insuficiencí, ulcus cruris asi 1 rok. 10. 6. byla do FN Motol přeložena z ÚVN Střešovice, kde byla ošetřována Granuflexem. Od 11. 6. jí byl na ránu aplikován Altrazeal společně s Prontosanem a 3. 7. byla rána zhojená. Altrazeal byl na ráně celkem 23 dní. Následovaly ještě další čtyři kazuistiky, v nichž byl Altrazeal aplikován po dobu 19, 8, 16 a 35 dní. Výhody, které autorka příspěvku zdůraznila, zahrnovaly především dobré výsledky u povrchových čistých defektů na končetinách, rychlou epitelizaci a granulaci defektů, podle pacientů je krytí nebolestivé, příjemné a neomezuje je v pohybu, není třeba sekundární krytí a po zhojení vzniká kvalitní jizva. Nevý-


39

hodami jsou podle ní delší doba k získání zkušeností s použitím materiálu, nevhodnost použití Altrazealu na klasická predilekční místa, pozor je ­třeba si dát i na „neošetřené“ pacienty. Co se týče finančních nákladů, vypočítala přednášející náklady na

hojení a den na 90 Kč (1 blistr /650 Kč vč. DPH/ na ránu o velikosti 10 × 10 cm, převaz průměrně 1× týdně, započítaná práce sestry, oplachový roztok, sterilní pinzeta, rukavice, sekundární krytí) při průměrné době zhojení po 14 dnech.

Praha / 18. Kulatý stůl Zdravotnických novin

Význam správné aplikace výsledků klinických studií v indikaci individuálně vhodné a účinné domácí orální péče Jak rozpoznat kvalitní klinická data, jak je využít v dentální péči či jak by měla vypadat komunikace v dentálním týmu, stejně jako jaká je role dentálních hygienistek v něm, to byla stěžejní témata Kulatého stolu Zdravotnických novin, který se konal 11. října v rámci Pražských dentálních dnů v Kongresovém centru v Praze. Účelem tohoto setkání bylo zprostředkovat diskuzi všech zainteresovaných stran a dojít ke shodě, na jejímž základě by se mohla debata posunout na další platformy. Pozvání k debatě přijali MUDr. Pavel Chrz, prezident České stomatologické komory (ČSK), Mgr. Hana Kučová, DiS., prezidentka Asociace dentálních hygienistek ČR (ADS), prof. MUDr. Jana Dušková, DrSc., MBA, přednostka Ústavu klinické a experimentální stomatologie 1. LF UK a VFN v Praze, prof. MUDr. Zdeněk Broukal, CSc., z téhož pracoviště, doc. MUDr. et MUDr. René Foltán, Ph.D., FEBOMFS, přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze, MUDr. Jiří Krug, Ph.D., z pražského Centra zubní implantologie a Dr. Joerg Strate, senior director Clinical & Scientific Affairs, Oral Healthcare, Philips. Prezident České stomatologické komory MUDr. Pavel Chrz, který společně s Mgr. Hanou Kučovou, DiS., převzal nad akcí záštitu, na úvod přiznal, že existují určité „třecí plochy“ mezi dentálními hygienistkami a zubními lékaři. Někteří zubní lékaři jsou podle jeho slov konzervativní a nechtějí dentální hygienistky přijímat z obavy, že by jim ubíraly práci. „To je však veliký omyl,“ upozornil Chrz. „Jsem hluboce přesvědčen o tom, že dentální hygienistka má svou nezastu-

pitelnou roli v dentálním týmu, a jsem velice rád, že se mohu tohoto setkání účastnit,“ řekl. Na jeho slova navázala Mgr. Hana Kučová, DiS., s tím, že jde o první kulatý stůl, který se v ČR pořádá na téma dentální péče, která s profesí dentální hygienistky úzce souvisí. Upozornila, že i z důvodu krátké tradice této profese v ČR není mnohdy potenciál dentální hygienistky využit, a to nejen ve vztahu k pacientům, ale i k zubním lékařům. „Dentální hygienistka může práci lékaře buď výrazně zhodnotit, nebo také devalvovat,“ upozornila s tím, že právě v tomto bodě tkví jádro problému. Dentální hygienistka může připravit pacienta na výkon, který následně provede lékař, a v následné péči pak ve spolupráci s pacientem tento výkon udržovat a prodlužovat jeho životnost, čímž zhodnocuje práci lékaře. Klíčovým okamžikem je přitom podle jejích slov nesnadná adekvátní volba a výběr pomůcek a technik údržby. „Ve školách jsme školeni pečovat o modelové pacienty v modelových situacích. Reální pacienti v praxi však jen málokdy potřebují pouze preventivní péči. Většinou už mají nějaké speciální potřeby a vyžadují parodontologickou, ortodontickou, implantologickou či jinou specializova-

„Plusem je relativně krátká doba zhojení, minimalizace počtu převazů a méně práce pro personál, mínusem jsou z krátkodobého hlediska vyšší náklady,“ dodala na závěr. Magda Hettnerová, redakce Florence, PR

nou péči. A pokud není volba pomůcek a technik správná, může dentální hygienistka péči lékaře či specialisty znehodnotit,“ řekla. Právě zahajovaný kulatý stůl otevřel podle jejího názoru třináctou komnatu, kterou představuje problematika orientace v současné nabídce trhu a správná práce s informacemi, výběr dat relevantních a validních a jejich použití v praxi a na tomto základě čelení tlaku farmaceutických firem prezentující své výrobky jako „jediné možné a stoprocentně účinné v každém okamžiku a při každé příležitosti“. Pomoci by mohla např. výuka kritického myšlení a práce s informacemi, která však ve stávajícím rámcovém programu pro vzdělávání dentálních hygienistek chybí.

Jak najít správné informace a pracovat s nimi? Dentální hygienistka si nějaké informace opatří, ale v praxi je pak otázka, co nebo koho vyhodnotí jako správnou autoritu, která určuje její doporučování domácí péče pacienta. „Přitom vlastně výběrem pomůcek a doporučením přebírá zodpovědnost také za pacienta, není na to však mnohdy úplně dobře připravena,“ vysvětlila Kučová s tím, že by bylo jistě vhodné zamyslet se nad rozšířením rámcového vzdělávacího programu pro dentální hygienistky o možnost naučit se správně pracovat s informacemi a vybírat správné autority, které jsou relevantní pro jejich práci. Obor, který u nás zatím nemá dlouhou historii, má podle jejích slov velký potenciál, ale dentální hygienistky mají někdy přehnaně velké ambice, které nejsou dostatečně podloženy odpovídajícími schopnostmi. „Jde o to, aby jakýkoli titul nechápaly jen jako jakousi formální proklamaci kvality, ale aby byly skutečně schopny ji naplnit,“ řekla Kučová.


40

florence 11/13

z konferencí Kvalita informací, k nimž se dostávají zubní lékaři, byla stěžejním tématem vystoupení doc. Foltána. Začít by se mělo podle jeho slov už u mediků, protože návyky práce s vědeckými informacemi, které si osvojí, budou aplikovat i v budoucnu. Fungování aplikace výsledků klinických studií v české stomatologické obci označil z pohledu medicíny založené na důkazech za velmi tristní. Zubní lékaři pracující v terénu často nemají přehled o medicíně založené na důkazech (evidence based medicine), o zdrojích vědeckých informací a způsobu jejich vyhledávání a hodnocení, třídění klinických studií podle významnosti. „Když už to tak musím říct, tito lékaři jsou v područí dealerů a firem. Tyto zubní lékaře můžeme přirovnat ke skupině nebohých důchodců, které někdo vyveze za město a prodá jim velmi nekvalitní hrnce za trojnásobnou cenu,“ řekl otevřeně doc. Foltán. ČSK se podle něj snaží situaci řešit, například publikací odborných článků ve speciálním časopise, ale motiv, který by nutil stomatology k dalšímu studiu, podle něj chybí. „Množství vědeckých informací se za pět let zdvojnásobí, to je prokázaný fakt. A ve chvíli, kdy se tomu nebudeme přizpůsobovat nebo na to nebudou reflektovat lékaři, kvalita péče poklesne. A pokud nestuduje lékař, využívají toho firmy. Výsledkem je, že většina průměrných zubních lékařů má v ordinaci skříň plnou výdobytků moderní vědy, které ‚určitě fungují‘, zaplatili za ně velmi vysoké ceny a vůbec je v praxi nepoužívají. Protože to buď neumějí, nebo tyto produkty nejsou tak zázračné, jak tvrdil dealer. A právě proto, abychom toto zlepšili, zařadili jsme do kurikula výuky zubního lékařství na 1. LF UK v Praze státnicovou otázku, která se nazývá evidence based medicine, zdroje vědeckých informací a kritické myšlení – aby to i v edukačním pedagogickém procesu zaznělo a studenti byli nuceni se tomuto tématu aktivně věnovat,“ přiblížil. S jeho slovy souhlasila i prof. Dušková. „My zásadně tlačíme na to, aby studenti získávali svůj názor, a to na základě objektivních, tedy klinicky doložených výsledků, nikoli v závislosti na sdělení dealerů,“ uvedla. Doc. Foltán také upozornil na fenomén, že zatímco starší generace zubních

lékařů nepracuje s informacemi vůbec, mladí se často spoléhají na internet a s informacemi na něm publikovanými pracují jako s fakty. Zástupce praxe MUDr. Jiří Krug, Ph.D., poznamenal, že praktický stomatolog, který vykonává celou škálu výkonů ve svém oboru, není schopen sledovat medicínu založenou na důkazech. „Medicína se vyvíjí tak rychle, že na materiál, který se v současnosti prodává, žádnou literaturu ani nenajde, protože ještě není zpracovaná,“ upřesnil. Praktičtí zubní lékaři by proto podle něj ocenili, kdyby akademici zpracovávali problém po problému a k praktikům se dostávala již vytvořená doporučení.

Pro nalezení nové hodnoty je třeba i nové metodologie důkazů Jistému dluhu, který má klinický výzkum ve svém tradičním pojetí metodologie vůči pacientům i poskytovatelům dentální a orální péče, se věnoval zahraniční host Dr. Joerg Strate, Senior Director, Clinical & Scientific Affairs, Oral Healthcare, Philips, který ve své osobě spojuje zkušenosti výzkumníka, klinika i zástupce zdravotnického průmyslu. Zamyslel se nad tím, co mít na paměti předtím, než použijeme data z klinické evidence pro výběr produktu dentální hygieny a pro jeho doporučení pacientům. Koncept, o kterém hovořil, pojmenoval vytváření hodnoty založené na důkazech neboli evidence-based value creation. Nová metodologie musí podle jeho přesvědčení zohlednit více než jen statistickou významnost studovaného výsledku. Lékař či dentální hygienistka před sebou mají vždy konkrétního pacienta v nějakém výchozím stavu a jejich cílem je dovést jej k nějakému lepšímu výsledku – a to pokud možno rychle a zároveň komfortně. Lze si představit, že přísné lpění jen na výsledcích systematických review by v řadě případů učinilo odpovídající péči nedostupnou pro nemocné z chudších zemí světa oproti těm z ekonomicky vyspělých států. To je jen jeden příklad toho, proč má podle Dr. Strateho mechanistické zacházení s důkazy své limity. Další příklady toho, co je nutné v každodenní praxi při tvorbě vhodných doporučení zvažovat, jsou osobnostní a psychologické vlastnosti

pacienta, jehož je třeba vidět v celku a v souvislostech. Manuální zručnost, sebekázeň, životní styl, motivace ke změně – to vše je potřeba brát vedle prokázaných a ověřených účinnostních dat v úvahu. Konec konců, právě tato motivace je pro efektivní užití kterékoli modality orální péče pro domácí použití klíčová. Podle Dr. Strateho se postupně rodí konsensus mezi výzkumem, vývojem i akademickou sférou, že striktní pravidla systematických review pro hodnocení důkazů jsou v této oblasti omezující. Hledá se nový design studií – dlouhodobých, multicentrických, s více hodnotiteli –, které by lépe a hlavně rychleji odpovídaly na otázky klinické praxe použití prostředků orální a dentální péče. Dr. Strate je přesvědčen, že se zde nabízí prostor pro zástupce průmyslu, kteří mohou při stanovení etických principů, jejich dodržování a kontrole obohatit vědecká data o klinické zkušenosti a pomáhat tak v tvorbě doporučení, jimiž se účelné užívání konkrétních prostředků pro konkrétního pacienta bude řídit. Protože v centru pozornosti, byť se na to někdy zapomíná, je právě pacient – vyřešení jeho problému je pro něj samotného tou základní hodnotou. Ověřená data ze všech stupňů poznání a jejich vhodná syntéza založená na dostatečných informacích a konkrétních podmínkách konkrétního nemocného jsou nástrojem, jak toho dosáhnout. Dalšími tématy, která během několikahodinové debaty dále zazněla, byla např. otázka výzkumu v oblasti zubního lékařství a jeho financování, komunikace v dentálním týmu a postavení dentální hygienistky v něm, edukace, faktory důležité pro práci s pacientem z pohledu zubního lékaře a dentální hygienistky či individualizace potřeb volby domácí orální péče z pohledu implantologa. Všichni debatující se v závěru shodli mj. na tom, že je v podobných debatách třeba pokračovat, aby se problémy, s nimiž se všichni potýkají, mohly řešit a aby závěry či otázky, které z podobných setkání vzejdou, byly inspirací pro všechny zúčastněné strany. Magda Hettnerová, redakce Florence; Martin Tarant, Zdravotnické noviny; Eva Srbová, Zdravotnické noviny

Celý průběh Kulatého stolu ZN si můžete přečíst ve Zdravotnických novinách č. 22


servis

Náchod XX. kongres ČSARIM 2013

41

krátce

Náchod / Batist Nej sestřička 2013 foto: Profimedia

Nej sestřička 2013 vyhrála i cenu sympatie Florence

Naučte se bazální stimulaci

V porotě, která bodovala výkony finalistek v celkem čtyřech disciplínách, zasedlo padesát sedm porotců. Kromě osobností z oblasti medicíny, jako např. bývalý ministr zdravotnictví doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., psychiatr MUDr. Jan Cimický, CSc., gynekolog a sexuolog MUDr. Radim Uzel, CSc., aj., byly mezi nimi i tváře známé ze světa šoubyznysu – herec Jan Přeučil, jeho manželka Eva Hrušková, Uršula Kluková, Kateřina Kornová či medailista Jan Štěrba a mnoho dalších. Celý večer moderovala Štěpánka Duchková. Mezi jednotlivými disciplínami, v nichž se finalistky představily, odpověděly na otázky poroty, předvedly své schopnosti jako modelky, ale hlavně své odborné znalosti a schopnosti zdravotních sester, se na pódiu vystřídala řada známých umělců. Největším potleskem odměnilo publikum zpěvačku Naďu Urbánkovou. Ta své vystoupení zakončila bonmotem, který podle svých slov nedávno vymyslela: „Pro kariéru i zdravou stolici stačí jediné – netlačit.“ Svou otázkou porotce pobavil sestřičky i publikum herec Jan Přeučil, který se finalistky zeptal, jakou větu říká pacientům nejčastěji. „Položte se tady na lůžko,“ zněla její odpověď. V rámci večera předvedly finalistky i zdravotní oděvy od firmy Zdravtex a šaty z butiku Saxana Náchod a Bao­ bab Police nad Metují. Na slavnostním večeru nesměla chybět ani celá řada sponzorů a partnerů soutěže, kteří z finalistek vybírali také své „Nej sympatie“. Hlavním mediálním partnerem akce byl časopis Florence, který také uděloval Cenu Nej sestřička sympatie Florence. Pro finalistku, která ji získá,

foto: David Novotný

Již popáté se letos konala soutěž Batist Nej sestřička 2013, do níž se přihlásilo téměř pět set sester. Z nich bylo nakonec vybráno deset finalistek, které se o titul Nej sestřička 2013 utkaly během slavnostního večera v sobotu 19. října v Městském divadle Dr. Josefa Čížka v Náchodě.

Nejvíc hlasů poroty stejně jako čtenářů časopisu Florence získala finalistka s číslem 10 Zdena Oldřichová

mohli čtenáři hlasovat na webu www.florence.cz. Nejvíce hlasů nakonec získala osmapadesátiletá Zdena Oldřichová, která pracuje na anesteziologicko-resuscitačním oddělení Nemocnice Boskovice. Nezískala si však jen sympatie čtenářů Florence, ale i celé poroty, takže se nakonec stala absolutní vítězkou, nositelkou titulu Nej sestřička 2013 a odnesla si řadu hodnotných cen včetně zájezdu do Dubaje. Na závěr večera ještě předal generální ředitel firmy Batist Medical, a. s., Ing. Tomáš Mertlík finanční dar Hospicu sv. Anežky České v Červeném Kostelci a Oblastní charitě Červený Kostelec. „Celá tato akce je především poděkováním pro zdravotní sestřičky za jejich náročnou a obětavou práci,“ řekl na závěr organizátor soutěže David Novotný. Magda Hettnerová, redakce Florence

Česko / INSTITUT Bazální stimulace s r. o. nabízí zájemcům akreditované certifikované vzdělání v konceptu Bazální stimulace. Vzdělávání je akreditováno Ministerstvem zdravotnictví ČR pro profese všeobecná sestra, porodní asistentka, fyzio­ terapeut, ergoterapeut, logoped a psycholog ve zdravotnictví; absolventi získají zvláštní odbornou způsobilost (14 kreditních bodů). Zájemci o vzdělávání najdou více informací na adrese www.bazalni-stimulace.cz. PR

Pravidelně aktualizovaný přehled vzdělávacích akcí naleznete nově na našich webových stránkách www.florence.cz v sekci Kalendář.

nepropásněte Praha / 15. 11. 2013

Svět stomiků nemusí být pochmurný (1. pracovní den) Praha / 22. 11. 2013

Celostátní pracovní konference Praha / 26. 11. 2013

Vzdělávání – dobrovolná povinnost


42

servis

anketa

florence 11/13

I rodiče potřebují pomoc

Drželi jste někdy v životě dietu?

100 % / Ano 0 % / Ne * Anketní otázka pro příští měsíc zní: Měli jste někdy alergickou reakci na dezinfekční prostředky? Hlasovat můžete na našich webových stránkách www.florence.cz a na našem facebooku. Výsledky uveřejníme v příštím čísle Florence.

Rodina a rodinné vztahy jsou stále křehčí. Proto vznikl projekt Sdružení Linka bezpečí nazvaný Rodičovská linka, který na tel. čísle 840 111 234 či na e-mailu pomoc@rodicovskalinka.cz poskytuje telefonickou krizovou intervenci a rodinné a výchovné poradenství pro rodiče a další osoby, které se pohybují ve školství, zdravotnictví nebo jen nejsou lhostejné k rodinným problémům ve svém okolí. Pokud se volající obrátí na konzultanta linky s konkrétním dotazem, dostane požadované informace nebo doporučení na jiná odborná pracoviště. Telefonickou krizovou intervenci a poradenské služby zajišťují na Rodičovské lince výhradně psychologové a odborníci s mnohaletou zkušeností a znalostmi z oblasti rodinného a výchovného

poradenství, kteří absolvovali akreditovaný výcvik v telefonické krizové intervenci. Nejčastějším tématem, které na Rodinné lince řeší, jsou rodinné vztahy, krize a neschopnost komunikace. Časté jsou i problémy týkající se rozvodu, porozvodového uspořádání péče o děti či tzv. sporu o dítě. Výjimkou nejsou ani běžné či závažné výchovné problémy dětí, kyberšikana, potíže s prospěchem, záškoláctví a vztahy dětí s učiteli. Samostatnou kapitolou je pak podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte. Tito volající často zažívají šok z toho, že dětem v rodině či mimo ni někdo výrazně ubližuje, a většinou nevědí, jak vhodně zasáhnout. Často také chtějí zůstat v anonymitě. V takovém případě se snažíme volajícího motivovat, aby se obrátil na oddělení sociálně-právní ochrany dítěte nebo na policii. Mgr. Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky www.rodicovskalinka.cz, PR

nové knihy * Kniha s označením náš tip je podrobněji recenzována na našem webu. / www.florence.cz

Jak zvládat depresi

3., aktualizované a rozšířené vydání

/ Jaro Křivohlavý / Grada Pub­ lishing, a. s., 184 s., 249 Kč /

Histologický atlas / Jindřich Martínek, Zdeněk Vacek / Grada Publishing, a. s., 136 s., 479 Kč / Atlas představuje základní učební pomůcku pro studenty magisterského i bakalářského studia na lékařských fakultách, pro studenty vysokých škol zdravotnických s bakalářským a magisterským studijním programem v oborech všeobecná sestra a porodní asistentka a studenty VOŠ zdravotnických s výukou předmětu histologie, histologická technika s teoretickou a praktickou částí. Publikace představuje komparativní základ normální mikroskopické struktury tkání a orgánů pro poznání chorobných změn v histologickém preparátu.

Chirurgie ruky / Jaroslav Pilný, Roman Slodička a kol. / Grada Publishing, a. s., 400 s., 849 Kč / Mezinárodní kolektiv špičkových odborníků připravil tuto praktickou publikaci k diagnostice a terapii jednoho z nejčastějších poranění. Publikace zahrnuje problematiku traumatologie ruky, řešení poúrazových stavů a ­degenerativních postižení ruky, zahrnuje i problematiku loktu a předloktí ve vztahu k ruce. Kniha je bohatě obrazově dokumentována a ­kompletní obrazová dokumentace je ­rovněž na přiloženém CD.

Třetí, aktualizované a rozšířené vydání příručky renomovaného českého psychologa svědčí jednak o neustávající naléhavosti problematiky deprese, jednak o stále platné terapeu­ tické hodnotě textu, který se snaží poskytnout odborné rady jak lidem, kteří sami trpí depresí, tak těm, kteří stojí blízko někoho, kdo se do deprese propadá. Důraz je přitom kladen na metody „svépomocné“ psychoterapie, vycházející z odborných kognitivně orientovaných studií. Vedle těchto psychoterapeutických postupů publikace neopomíjí ani analýzu příčin vzniku deprese a s ní související doporučení, „jak zdravě žít“, abychom se do deprese nedostali.

Léčíme si koleno sami / Robin McKenzie / McKenzie Institute Czech Republic & Slovakia, 189 Kč / Po bolestech zad a krční páteře patří obtíže s koleny mezi nejčastější problémy postihující klouby a svaly našeho těla. Tato čtivá příručka pro pacienty seznamuje s autoterapeutickým návodem, jak se rychle a účinně léčit a jakým způsobem předcházet návratu bolesti kolene a jiných přidružených bolestí. Obsahuje nejen užitečné rady, ale i osvědčený cvičební program na zlepšení stavu vašich kolen.


43

právo text: JUDr. MUDr. Lubomír Vondráček, Bc. Eva Kučková

Ošetřovatelská dokumentace a její současné problémy Právní předpis (1) stanovuje, že poskytovatel zdravotní péče je povinen vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle zákona a jiných právních předpisů. Zákon stanovuje obsah dokumentace, způsob vedení dokumentace, kdo, kdy a jak je oprávněn provádět zápisy v dokumentaci i kdo je oprávněn do dokumentace nahlížet. Zákon konkrétně (2) stanovuje, že zdravotnická dokumentace, včetně jejích samostatných částí, musí být vedena průkazně, pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována. Zápisy se provádějí bez zbytečného odkladu. Každý zápis v dokumentaci (3) musí být opatřen datem, časem jeho provedení a identifikací pracovníka, který zápis provedl, což se děje otiskem razítka jmenovky a podpisem. To se týká jak dokumentace vedené ošetřujícím lékařem, tak ošetřovatelské dokumentace vedené sestrou. Za konkrétní zápis v ošetřovatelské dokumentaci odpovídá sestra, která záznam provedla. Za kvalitu ošetřovatelské péče na stanici odpovídá staniční sestra, za kvalitu ošetřovatelské dokumentace na celém oddělení odpovídá vrchní sestra. Je třeba zdůraznit, že vedoucí zaměstnanci mají nejen právo, ale i povinnost kontrolovat kvalitu zdravotnické dokumentace. Zdravotnická dokumentace zajišťuje zachování kontinuity poskytované péče, je dokladem o péči, která byla pacientovi poskytnuta, slouží jako podklady pro výzkum a také, což je velmi důležité, zdravotnická dokumentace slouží při kolizích jako doklad, že péče byla poskytována správně, náležitě dle požadavků právních předpisů a že ošetřovatelská péče byla poskytována v souladu s ošetřovatelskými standardy. Je třeba zdůraznit, že platné právní předpisy umožňují pacientům nebo jiným osobám, které pacient určí, stejně  pozůstalým, nahlížet do doku-

mentace, činit si opisy nebo fotokopie zápisů v dokumentaci. Ti pak i podle kvality ošetřovatelské dokumentace posuzují poskytovanou péči. Kontrola a hodnocení zdravotnické dokumentace a zápisy sester v ní ukazují na pokles kultury dokumentace a opravňují upozornit na nedostatky v ošetřovatelské ­dokumentaci se snahou chybám předcházet. Častým jevem je záznam, který je, ve snaze působit odborně, nesrozumitelný a má velmi malou vypovídací schopnost o situaci či problému, který popisuje. Například: → Neuspokojivě zvládnutá stresová situace a projevy maladaptivního chování v souvislosti s velice rušným prostředím na pokoji v noci z důvodů zmateného pacienta na vedlejším lůžku. Nežádoucí situace vznikla z důvodu nedostatečné informovanosti pacienta o zmatečném jedinci na vedlejším lůžku Po terapeutickém pohovoru se zdá být situace částečně zvládnutá, ovšem nezaručuji pozitivní vývoj v následující spolupráci a komunikaci pacienta. Domnívám se, že částečně ztratil pocit důvěry a bezpečí, tzn. jeho potřeby nejsou momentálně uspokojeny, i když jsem se snažila asertivní komunikací o maximum. → Matka dívenky hospitalizované na našem odd. onemocněla – fibrilie, bolest v krku, cítí se zle, nerespektuje opakované prosby personálu, aby zůstala v rámci hygienických opatření s dívenkou na pokoji či si šla odpočinout mimo oddělení a neohrožovala tak zdraví až životy ostatních pacientů. → Došlo k otevření varixu v oblasti bércového vředu a k následnému masivnímu krvácení. Personál provedl akutní stavění krvácení přiložením tlakového obvazu. Velmi obtížně se obhajuje dokumentace, v níž je nevhodně nebo nesprávně

užita odborná terminologie. Například: → Po odběru krve zjištěna modřina na lokti. → Pacientka s ranou 2 cm na hlavě nalezena v tratolišti krve na WC. Především laiky jsou pak velice negativně hodnoceny zápisy, které ukazují na jazykové nedostatky, hrubé pravopisné chyby či špatnou stavbu vět. Například: → Vzhledem k tomu, že se jedná o vážně nemocnou onkologyckou pacientku, měli by mít tito pacienti při transportu přednost. → Při vizitě pacientky lékařům sdělovali, že dostáli v poledne jídlo studené, ale to není pravda. → Agresivní matka pacienta k zdrav. personálu. Sestry by si měly uvědomit, že kvalitní, věcná a čitelná ošetřovatelská dokumentace (konkrétní záznamy v konkrétním případě) svědčí o tom, že sestra, která ošetřovatelskou péči poskytovala, byla odborně zdatná, svojí práci rozumí a péči o pacienty poskytovala pečlivě. Dobrá ošetřovatelská dokumentace také dokládá, že ošetřovatelská péče na celé stanici nebo oddělení je poskytována kvalitně, náležitě v souladu s ošetřovatelskými standardy a svědčí i pro správně prováděnou kontrolní činnost staniční a vrchní sestry. Špatná dokumentace, včetně dokumentace obsahující hrubé pravopisné chyby, naproti tomu svědčí o poskytování péče nekvalifikovaným pracovníkem, který ji prováděl bez zájmu o výsledek. Pro obhajobu sester při kolizi v konkrétním případě je špatná ošetřovatelská dokumentace bezcenná. 

Pozn.:

1. zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, § 53 2. zákon č. 372/2011 Sb., § 54 odst. 2 3. zákon č. 372/2011 Sb., § 54 odst. 3


44

florence 11/13

historie text:Bc. Petra Podrazilová, DiS., fota: Profimedia a archiv

Florence a Mary – sestry, bez nichž by na Krymu zahynuly stovky mužů

Počátky moderního ošetřovatelství se datují do Krymské války (1853–1856), při níž se péčí o raněné nejvíce proslavila Angličanka Florence Nightingale. Nebyla však jedinou ženou, která se rozhodla aktivně zapojit do pomoci vojákům na Krymu. I Jamajčanka Mary Seacole obětovala mnohé, aby mohla na Krym vycestovat. Její jméno se však více než sto let pohybuje ve stínu slavnější F. Nightingale.

P

říčinou Krymské války byl boj o území Osmanské říše, včetně přístupu k středomořským úžinám Bospor a Dardanely. Původně byla Krymská válka ozbrojeným konfliktem mezi carským Ruskem a Osmanskou říší. Postupně se však do válečného konfliktu připojila na straně Osmanské říše i Velká Británie, Francie, Sardinie, k ruskému

impériu se přidaly bulharské legie a řečtí dobrovolníci. Válečný konflikt proto zasáhl i do zájmů některých evropských států, které vysílaly do válečného konfliktu nejen své vojáky, ale i humanitární pomoc. Florence Nightingale (12. 5. 1820 až 13. 8. 1910) pocházela z anglické šlechtické rodiny, která velmi často cestovala po Evropě. Rodiče jí během

cest umožnili navštěvovat nemocnice, které si mladá Florence se zájmem prohlížela a ze kterých si dělala zápisky. Vysokoškolské vzdělání získala v oboru matematiky a statistiky na univerzitě v Cambridge a Edinburghu. Ona se však rozhodla stát ošetřovatelkou, a to i přes výrazný nesouhlas rodičů. Práce ošetřovatelek nebyla v té době považována za


45

přijatelnou pro ženy (nemocné ošetřovali muži), natož pro vzdělanou ženu z tak vysoce postavené rodiny. V jejím rozhodnutí ji podporoval přítel Sydney Herbert, který se později stal britským ministrem války a výrazně tak ovlivnil její životní dráhu. V jednatřiceti letech absolvovala Florence Nightingale tříměsíční ošetřovatelský kurz u Theo­ dora Fliednera v nemocnici v Kaisers­ werthu v Německu. V roce 1854, rok po vypuknutí Krymské války, byla jak na vlastní přání, tak na žádost Sydneyho Herberta, oficiálně vyslána ministerstvem války na Krym. Do Scutari dorazila se 38 sestrami, které si sama osobně vybrala. Ve „vojenské nemocnici“ zřízené z kasáren bylo ve špinavých pokojích plných krys a blech ubytováno 2300 raněných a nemocných vojáků, kteří leželi nazí na holé špinavé podlaze, dostávali jedno jídlo denně, jedli rukama a často trpěli tyfem a cholerou. Když Florence Nightingale zjistila, jak strašné podmínky na Krymu panují, zorganizovala ošetřovatelské služby, zavedla do provozu prádelnu, dietní kuchyni, hygienická zařízení (klozety, koupelny atd.), postarala se o zásoby potravin, prádla i o vybavení laboratoří. Nastolila přísné dodržování hygienických pravidel a těmito opatřeními se jí podařilo velmi výrazným způsobem redukovat úmrtnost vojáků. „The Lady-in-Chief“ (dáma náčelnice), jak ji oslovovali vojáci, se starala i o duševní potřeby vojáků. Zavedla systém, díky němuž mohli pravidelně posílat peníze a dopisy svým rodinám, pro rekonvalescenty zřídila čítárnu, knihovnu, kavárnu a zajistila jim přednášky. Poprvé v historii začali nemocní dostávat nemocenské dávky. Po celodenní službě procházela nemocnicí s lampou a kontrolovala, zda je vše v pořádku – odtud vzniklo i její druhé, známější oslovení „The Lady with Lamp“ (dáma s lampičkou). Na konci Krymské války byla uspořádána veřejná sbírka jako projev díku a uznání národa za tvrdou práci Florence Nightingale a ostatních ošetřovatelek. Všechna data získaná během ošetřování nemocných a raněných vojáků přispěla ve Velké Británii k reformě zdravotnictví. Sama Florence byla odměněna i královnou Viktorií a získané finanční prostředky investovala do vybudování nemocnice.

„Black Nightingale“ musela na Krym na vlastní pěst

F. Nightingale se rozhodla věnovat ošetřovatelství i přes nesouhlas rodičů

M. Seacole zůstává více než sto let ve stínu slavnější F. Nightingale, ačkoli její přínos ošetřovatelství byl během krymské války také veliký

Po návratu z Krymu Florence Nightingale postupně onemocněla cholerou, úplavicí a revmatismem. Žila sice v ústraní, ale stále pracovala. Za její stěžejní publikaci lze považovat Poznámky o ošetřovatelství (Notes on Nursing, 1860), tato práce byla následně přeložena do mnoha světových jazyků. V roce 1860 založila ošetřovatelskou školu při nemocnici sv. Tomáše v Londýně (dnes v této nemocnici sídlí Muzeum Florence Nightingale – pozn. red.). Za základní kámen ošetřovatelství považovala péči o kvalitní prostředí a pečlivé sledování pacientových potřeb.

Neopomenutelnou roli sehrála v Krymské válce i Mary Seacole (1805–1881), známá též jako Matka Seacole nebo Mary Grant, která proslula především svým neutuchajícím zájmem o ošetřování druhých a péčí o chudé. Mary Seacole se narodila v Kingstonu na Jamajce svobodné kreolské ženě Mary Jane Seacole, která byla místní léčitelkou (využívala tradiční karibské a africké byliny). Její otec byl skotský voják, důstojník britské armády. Otec nehrál v jejím životě významnou roli a o jeho dalším osudu chybějí historická data. Uvádí se, že buď zemřel v bojích na Jamajce, nebo odešel se svým plukem zpět do Británie. Dětství prožila Mary s matkou v Blundell Hall, což byl jeden z nejlepších penzionů v celém Kingstonu, kde poskytovali služby i britským vojákům. Mnoho penzionů na Jamajce odmítalo ošetřovat britské vojáky z obavy před epidemií žluté horečky. Malá Mary postupně přejímala od matky její ošetřovatelské schopnosti. Nejprve ošetřovala a léčila panenky, později zvířata a v osmi letech již chodila s matkou ošetřovat nemocné a pomáhala jí připravovat různé tinktury, mixtury či masti z bylin. Mary byla velmi hrdá na svůj skotský původ, označovala se za kreol­ skou dívku, které koluje v žilách krev starobylé skotské rodiny. Hrdě se hlásila i k dobrým vztahům s americkými otroky. Hlásala, že barva pleti nemá vliv na osobnost člověka. Sama se celý život prala s různými rasovými předsudky. V 31 letech se v Kingstonu provdala za Edwina Horatia Hamiltona Seacolea, ale v letech 1843–1844 na ni čekalo mnoho těžkých osudových zvratů. Nejprve v jejím domě a penzionu Blundell Hall vypukl požár. Když se jí s manželem podařilo vše opravit a znovu postavit, zemřel v říjnu 1844 nejprve její manžel a o pár měsíců později i její matka. Mary prožívala nejtěžší období svého života. Ujala se péče o rodinný penzion po matce, a když v roce 1850 propukla epidemie cholery, velmi se angažovala v péči o nemocné. Ošetřovala je (např. aplikovala hořčicové obklady na celé tělo) a připravovala léky. Nemocní ji nazývali „Yellow doctores“. O tři roky


46

florence 11/13

historie později, když byla na návštěvě u svého nevlastního bratra v Panamě, vypukla tam epidemie žluté horečky. Mary se opět ujala péče o nemocné a právě zde, v Panamě, se dozvěděla o nelidských podmínkách a zacházení s raněnými vojáky na Krymu. Okamžitě se tedy rozhodla a odjela do Londýna, kde nabídla své služby v ošetřování raněných a nemocných. Ministr války Sydney Herbert však její žádosti nevyhověl, protože na rozdíl od Florence Nightingale neměla Mary Seacole žádné ošetřovatelské vzdělání. Byla obchodnicí, nikoli ošetřovatelkou. Mary se však nevzdala a rozhodla se odjet na Krym na vlastní náklady. Oslovila sponzory a sehnala dostatek finančních prostředků na to, aby mohla s přítelem z Panamy Thomasem Dayem odjet na Krym (6500 km vzdálený). Cestou vyhledala nemocnici ve Scutari, kde již působila Florence Nightingale. Bohužel, zde se historická data rozcházejí. Je otázkou, zda se Mary Seacole svěřila Florence Nightingale se svou touhou ošetřovat a pečovat o raněné vojáky, nebo zda jí svůj záměr zatajila. Každopádně s Thomasem Dayem v „nemocnici“ ve Scutari pouze přespali. Mary Seacole pak na Krymu vybudovala na vlastní náklady „Britský hotel“, v němž nechyběly ani jídelní prostory, ani ubytování pro raněné a nemocné vojáky, které Mary nazývala svými syny („my sons“). Zajišťovala jim stravu a léky a kromě bezplatného ubytování a ošetřování raněných provozovala i placené hotelové služby, protože ty pak financovaly ošetřovatelskou péči.

Přestože byl hotel postaven jen zčásti, byl v něm vždy pořádek a hotel si brzy získal své renomé. O zásobách Mary se říkalo, že „u ‚matky‘ Mary najdete vše od kotvy po jehlu“. Ošetřovala raněné i přímo na bojišti. Na bryčce tažené koňmi vyjížděla na bojiště a poskytovala raněným vojákům první pomoc i transport do hotelu. Když 8. září 1855 padl Sevastopol, dostala jako první povolení vstoupit do města, aby mohla zajistit ošetření raněných. Vojáci jí říkali „black Nightingale“ (černá Nightingale). Když válka skončila, snažila se Mary Seacole prodat všechny své zásoby na Krymu, ale musela bohužel velmi často prodávat pod cenou. Do Anglie se proto vrátila chudší, než když odjížděla na Krym. I přes své úspěchy se Mary Seacole celý život potýkala s rasovými předsudky. Po zbytek života pracovala a cestovala mezi Londýnem a Kingstonem. Za svého života obdržela od vojenských činitelů anglický, francouzský, ruský a turecký řád za zásluhy. Zemřela v roce 1881 a všechen svůj majetek věnovala na vybudování domova pro děti vojáků zabitých v boji. Své životní zážitky a zkušenosti shrnula v díle Podivuhodná dobrodružství paní Seacolové v mnoha zemích (Wonderful Adventures of Mrs. Seacole in Many Lands) vydaném v roce 1857 a 1858. To, co ji spojovalo se slavnější Florence Nightingale, byla cílevědomost, odvaha, obětavost a samozřejmě i síla prosazovat vlastní přesvědčení, bojovat s předsudky a nezájmem. Obě

sestry dobrovolně obětovaly své vlastní životní jistoty a pohodlí v rodné zemi, aby ve jménu humanitární pomoci odešly do války pomáhat raněným a ­nemocným.  

Více o autorce Bc. Petra Podrazilová, DiS. Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci 1999–2002: Vyšší zdravotní škola a střední zdravotní škola Liberec – všeobecná sestra; 2006–2009: Specializační vzdělávání – ARIP; 2009–2012: ÚZS Technická univerzita Liberec – Bc. studijní obor Všeobecná sestra; od 2012: ZSF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích –Mgr. studijní obor Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech; od 2002: Nemocnice s poliklinikou v Semilech – všeobecná sestra specialistka (INT JIP); od 2012: ÚZS Technické univerzity v Liberci – akad. pracovník

Literatura 1. Seacole M. Wonderful Adventures of Mrs. Seacole in Many Lands. Oxford University Press Inc (United States), 1990. New Ed, 212 s. ISBN-13: 9780195066722, ISBN-10: 0195066723. 2. Kutnohorská J. Historie ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. ISBN 978-80-247-3224-4. 3. Dušek P. Dějiny ošetřovatelství/19. století: WikiSkripta, projekt sítě lékařských fakult MEFANET. ISSN 1804-6517. Poslední revize 22. 6. 2010. [cit. 20. 11. 2012] Dostupné z: http:// www.wikiskripta.eu/index.php/ D%C4%9Bjiny_o%C5%A1et%C5%99ovatelstv%C3%AD/19._stolet%C3%AD

Předplaťte si časopis Florence K ročnímu předplatnému nyní získejte

roční členství Friend v Klubu přátel centra DOX www.dox.cz Standardní roční předplatné – 570 Kč Více na www.florence.cz

Předplatitelé mají nově přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

Nabídka platí s kódem

AM513DOX Tento kód uvádějte při objednávce. Nabídka platí pouze pro standardní roční předplatné do 1.12.2013.


47

® Trojrozměrný obvaz vytvořený vědou

1. KROK Připravte ránu.

Měníme svět hojení ran!

Trojrozměrný obvaz, který vyhoví! 2. KROK Nasypte Altrazeal® na ránu. Chcete-li urychlit polymerizaci, použijte sterilní fyziologický roztok nebo antiseptický roztok na bázi oktenidinu, polyhexanidu nebo PVP – jódu.

3. KROK Pokud chcete použít sekundární obvaz, vyberte nepřilnavé dobře prodyšné krytí.

4. KROK Altrazeal® odstraňte z rány pomocí pinzety a je-li třeba, provlhčete Altrazeal® před odstraněním sterilním fyziologickým roztokem. Distribuce v České republice: EXPHARMA s. r. o., Dlouhá 36, 110 00 Praha 1 info@altrazeal.cz, www.altrazeal.cz

Altrazeal vyhovuje: ®

� Ráně � Pacientům � Odborníkům


48

florence 11/13

personĂĄlnĂ­ inzerce tĂŠma pĹ&#x2122;Ă­ĹĄtĂ­ho Ä?Ă­sla

Dezinfekce, sterilizace

PouŞívanĂŠ postupy a prostĹ&#x2122;edky pro dezinfekci a sterilizaci podlĂŠhajĂ­ schvĂĄlenĂ­ hlavnĂ­ho hygienika Ä&#x152;R a jsou upraveny pĹ&#x2122;Ă­sluĹĄnou hygienickou legislativou.

Fyzioterapeut/fyzioterapeutka Sanatoria Klimkovice nabĂ­zĂ­ tato volnĂĄ mĂ­sta fyzioterapeut/ka. PoĹžadujeme: stĹ&#x2122;edoĹĄkolskĂŠ nebo vysokoĹĄkolskĂŠ vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ­ obor fyzioterapeut, trestnĂ­ bezĂşhonnost, odbornost, samostatnost, aktivnĂ­ pĹ&#x2122;Ă­stup. NĂĄstup moĹžnĂ˝ podle dohody. NabĂ­zĂ­me: mzdu 20 000â&#x20AC;&#x201C;25 000,â&#x20AC;&#x201C; KÄ?, prĂĄce na plnĂ˝ Ăşvazek, moĹžnost pĹ&#x2122;idÄ&#x203A;lenĂ­ bytu. MotivaÄ?nĂ­ dopis a Ĺživotopis odeslat na e-mail: jklarova@sanklim.cz Ergoterapeut i absolvent Nemocnice MilosrdnĂ˝ch sester sv. Karla BoromejskĂŠho v Praze, VlaĹĄskĂĄ 36, 118 33 Praha 1-MalĂĄ Strana, pĹ&#x2122;ijme pro lĹŻĹžkovou Ä?ĂĄst rehabilitaÄ?nĂ­ho oddÄ&#x203A;lenĂ­ ergoterapeuta (i absolventa). PoĹžadavky: odbornĂĄ zpĹŻsobilost podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb.v platnĂŠm znÄ&#x203A;nĂ­, vĂ˝pis z rejstĹ&#x2122;Ă­ku trestĹŻ. NĂĄstup moĹžnĂ˝ od 1. 1. 2014 na plnĂ˝ pracovnĂ­ Ăşvazek, do jednosmÄ&#x203A;nnĂŠho pracovnĂ­ho reĹžimu. PracovnĂ­ pomÄ&#x203A;r na dobu urÄ?itou, minimĂĄlnÄ&#x203A; do 31. 12. 2015. Kontakt: vedoucĂ­ RHB pĂ­ RackovĂĄ Michaela, tel.: 257 197 334, e-mail: rackova@nmskb.cz

Ergoterapeut Nemocnice Kyjov, pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vkovĂĄ organizace pĹ&#x2122;ijme do pracovnĂ­ho pomÄ&#x203A;ru ergoterapeuta. PoĹžadavky: vzdÄ&#x203A;lĂĄnĂ­ SĹ , VoĹ  nebo VĹ , obor ergoterapeut podle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb., osvÄ&#x203A;dÄ?enĂ­ o zpĹŻsobilosti k vĂ˝konu prĂĄce ergoterapeuta, zdravotnĂ­ zpĹŻsobilost, trestnĂ­ bezĂşhonnost. NabĂ­zĂ­me: dobrĂŠ pracovnĂ­ podmĂ­nky,â&#x20AC;¨ moĹžnost dalĹĄĂ­ho vzdÄ&#x203A;lĂĄvĂĄnĂ­,â&#x20AC;¨pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vek na penzijnĂ­ pĹ&#x2122;ipojiĹĄtÄ&#x203A;nĂ­,â&#x20AC;¨ubytovĂĄnĂ­. NĂĄstup moĹžnĂ˝ ihned. BliŞťí informace podĂĄ RĹŻĹžena ZemanovĂĄ, vrchnĂ­ sestra RHB oddÄ&#x203A;lenĂ­, tel.: 602 752 490,  e-mail: zemanova.ruzena@nemkyj.cz

CHYBĂ? VĂ M LIDI? Pro zasĂ­lĂĄnĂ­ svĂŠ personĂĄlnĂ­ inzerce vyuĹžijte naĹĄi e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ­ partner pro odbornĂŠ

medicĂ­nskĂŠ pĹ&#x2122;eklady a tlumoÄ?enĂ­

t0ECPSOĂ?QĹźFLMBEZ t(SBmDLĂ?[QSBDPWĂ&#x2C6;OĂ&#x201C;QĹźFLMBEĆ&#x2030; t-PLBMJ[BDFTPGUXBSF BXXXTUSĂ&#x2C6;OFL t5MVNPĹ&#x2DC;FOĂ&#x201C; t.VMUJNFEJĂ&#x2C6;MOĂ&#x201C;TMVäCZ <5>  <.>  <&>JOGP!USBEVDUFSBDPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

Hypertension High blood pressure is one of the chronic diseases, also known as diseases of affluence. It is a condition caused mainly by modern lifestyle, especially by stress. An estimated 25 per cent of deaths over the age of 40 are caused by this condition. One of the main reasons is that hypertension has almost no symptoms in the early stages and the people affected by it simply donâ&#x20AC;&#x2122;t know about it or they ignore the fact and donâ&#x20AC;&#x2122;t cure the disease, as it doesnâ&#x20AC;&#x2122;t bother them in any way. Nurse: Good morning, Ms Brown. Patient: Good morning. Nurse: Please, take a seat. Iâ&#x20AC;&#x2122;m going to measure your blood pressure. Your blood pressure is 148/90 mmHg (148 over 90). Doctor: How are you feeling? What about the headaches, tiredness and particularly the heart palpitations? Are they ok? Patient: The headaches are a little bit better, the tiredness too, but I still have heart palpitations. And Iâ&#x20AC;&#x2122;ve also found out that I donâ&#x20AC;&#x2122;t feel well in a crowd. I canâ&#x20AC;&#x2122;t even go shopping,

my body is trembling, and Iâ&#x20AC;&#x2122;m constantly anxious. What if I feel sick again and such like? And I also have stomach ache, is that perhaps because of the medications Iâ&#x20AC;&#x2122;m taking? Doctor: And do you take it after eating, as I explained to you the last time? And what about your blood pressure? Do you measure it? Is it high when you feel the palpitations? Patient: Sure, I take the pills after eating. And regarding the blood pressure, itâ&#x20AC;&#x2122;s always the same, not particularly high otherwise I would call you immediately. Doctor: All right. So weâ&#x20AC;&#x2122;ll try to change your medication, Iâ&#x20AC;&#x2122;ll prescribe you a different type and weâ&#x20AC;&#x2122;ll see. They may even be the cause of the palpitations. But the most important thing is to rest, not to be wound up or stressed. Go for a walk and think positively. Patient: I know, but itâ&#x20AC;&#x2122;s easier said than done. Doctor: Youâ&#x20AC;&#x2122;ll see that you can manage it. All you need to do is to want it. Here is your prescription. I hope the new medication will fix the

heart palpitations and the stomach problems. If you need anything, just call me. Otherwise come for a checkup next week. You have new pills and we are also going to take blood samples to check the affect. Take care and see you next week. atient: Goodbye, doctor. P SLOVNĂ? ZĂ SOBA diseases of affluence â&#x2020;&#x2019; civilizaÄ?nĂ­ choroby affected â&#x2020;&#x2019; postiĹženĂ˝, zasaĹženĂ˝; ovlivnÄ&#x203A;nĂ˝ to cure â&#x2020;&#x2019; lĂŠÄ?it to bother â&#x2020;&#x2019; obtÄ&#x203A;Ĺžovat, otravovat to take a seat â&#x2020;&#x2019; posadit se tiredness â&#x2020;&#x2019; Ăşnava particularly â&#x2020;&#x2019; obzvlĂĄĹĄĹĽ, zvlĂĄĹĄtÄ&#x203A; heart palpitations â&#x2020;&#x2019; buĹĄenĂ­ srdce crowd â&#x2020;&#x2019; dav, zĂĄstup to tremble â&#x2020;&#x2019; tĹ&#x2122;ĂĄst se constantly â&#x2020;&#x2019; neustĂĄle, stĂĄle, poĹ&#x2122;ĂĄd perhaps â&#x2020;&#x2019; tĹ&#x2122;eba, moĹžnĂĄ, asi, snad regarding â&#x2020;&#x2019; ohlednÄ&#x203A; (Ä?eho), co se tĂ˝Ä?e otherwise â&#x2020;&#x2019; jinak, v opaÄ?nĂŠm pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; immediately â&#x2020;&#x2019; okamĹžitÄ&#x203A;, hned, ihned to prescribe â&#x2020;&#x2019; pĹ&#x2122;edepsat (lĂŠk) to be wound up â&#x2020;&#x2019; bĂ˝t pĹ&#x2122;epnutĂ˝, pĹ&#x2122;etaĹženĂ˝ itâ&#x20AC;&#x2122;s easier said than done â&#x2020;&#x2019; to se lehko Ĺ&#x2122;ekne a hĹŻĹ&#x2122; udÄ&#x203A;lĂĄ to fix â&#x2020;&#x2019; spravit, opravit, dĂĄt do poĹ&#x2122;ĂĄdku

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS.,­ e-mail: ­magda.hettnerova@ambit­media.cz / Redakce: Jana PĹ&#x2122;ecechtÄ&#x203A;lovĂĄ, e-mail: jana.precechtelova@ambitmedia.cz / RedakÄ?nĂ­ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ, Ph.D., MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr. Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr. Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂ­k / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ­: RNDr. Martin SlavĂ­k / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod:Ĺ edĂĄ: Alexandra ManovĂĄ, tel.: +420 724 811 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, OranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: PMS 021 CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 Josef MĂźller, tel.: + 420 730 169 422, Ĺ edĂĄ: e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersonĂĄlnĂ­ inzerce: fax: +420 222 352 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, VajnorskĂĄ 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60 KÄ?, roÄ?nĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ: 570 KÄ? / 31,90 eur / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ­ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (v lednu a v Ä?ervenci vychĂĄzĂ­ dvojÄ?Ă­slo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk a jakĂŠkoliv ĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enĂ­ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. NevyŞådanĂŠ pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vky se nevracejĂ­. Redakce neodpovĂ­dĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright Š Ambit Media, a. s., 2013


Kniha Pořád něco Rozhovory s umělci

Výběr z rozhovorů s významnými českými umělci různých generací publikovaných na stránkách Art+Antiques v letech 2007–2012. V prodeji u dobrých knihkupců. www.artcasopis.cz



Florence 11/13