odborné články
Změny pozornosti v dospělosti: jak ovlivňují kognitivní funkce a jednání člověka? Souhrn:
Klíčová slova: Summary:
Keywords:
Pozornost je psychický stav soustředění a specifického zaměření se na určitý duševní proces. Abychom maximálně využili příjem informací, je potřeba cvičit pozornost a vědomě ovládat soustředění. Pozornost patří mezi psychické stavy neboli přechodné situace. Aktuální kvantitativní a kvalitativní hodnoty pozornosti jsou ovlivněny zevními či vnitřními okolnostmi působícími na jedince v daném okamžiku. Aby nervová soustava upoutala svá funkční centra k zaměření se na vybraný předmět, je důležitá jejich dostatečná aktivace, dle charakteru impulzu vědomá či nevědomá. pozornost – roztržitost – dekoncentrace Paying attention is a mental state of concentration and of a specific focus on a particular mental process. In order to get most out of information receiving, it is necessary to practice attention and to consciously control concentration. Attention belongs to mental states and it is a transient phenomenon by its nature. There are quantitative and qualitative values of attention, that depend on the circumstances influencing an individual at a given time. In order to attract its functions during focusing on a selected subject, it is important for the nervous system to sufficiently activate itself either consciously or unconsciously, according to the nature of the impulse. attention – absend-mindedness – distractibility
PhDr. Martina Muknšnáblová, Vyšší odborná škola MILLS, Čelákovice, Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, Praha
Úvod Pozornost je nezbytná pro příjem nových informací. Kvalita i kvantita pozornosti ovlivňují další psychické procesy, kognitivní funkce (např. paměť či myšlení), dále komunikaci atd. Nejméně pozornosti člověk většinou věnuje věcem kolem sebe, se kterými se setkává každý den, a tedy mu zevšedněly, ale právě ty často svou vysokou frekvencí velmi ovlivňují celkové dění kolem nás směřované zpětně i k nám. Pozornost věnovaná okolí představuje určitý druh vnímání, tedy přijetí zevního impulzu přes smyslový orgán nebo též vnitřního impulzu například prostřednictvím emocí či myšlení. Jakmile je naším čitím podnět přijat, stává se z něj počitek a ten je následně podroben analýze v mozku (je vnímán). Čím větší zájem máme o danou položku, tím více pozornosti jí věnujeme a dovedeme následně vjemy využít pro svou další činnost. To, čemu věnujeme pozornost, odhaluje naše mnohdy skryté cíle. Mozek se začne na dané atributy zaměřovat nevědomě. Prvky, na které se z nějakého konkrétního důvodu soustředíme, vystupují z pozadí všednosti. Zaměření pozornosti ovlivňuje rozsah a pevnost našich zájmů.
Tréninkem lze kapacitu lidské pozornosti zvyšovat Množství (kvantita) i charakter (kvalita) přijímaných informací se odvíjejí od našich individuálních preferencí a pravidelným tréninkem lze navyšovat vícerozměrnou kapacitu lidské pozornosti. Vliv má ale i náš celkový psychický stav – nálada, zdravotní omezení, poruchy vstupních kanálů jednotlivých impulzů (sluch, zrak, hmat, chuť, čich), rušivé elementy prostředí aj. Dospělý (v našem případě pacient, sestra či
se jimi dále nezabývá. Neporovnává je s minulými zkušenostmi (uloženými v paměti), nereflektujeme na ně. Některé podněty vstupují do mozku automaticky, bez vědomé pozornosti, a automatickým se stává celý související proces. Existují podněty, které neztrácejí svou relevantnost, jelikož jsou ve spojení se zachováním našeho života, zejména v podobě udržení bezpečného prostředí. Organismus je díky těmto vrozeným signálům v neustálé pohotovosti. Ohrožující podněty bývají neobvyk-
Nesoustředěnost, roztržitost či nízká pozornost mohou zapříčinit řadu chyb v dalších kognitivních procesech. lékař) mnohdy řeší současně více dílčích problémů najednou a jeho pozornost k jednotlivým úkolům je tím narušena, výsledek pochopení a jednání pokřiven. Pozornost zaměřujeme na podněty, které mozek vyhodnotí jako relevantní, a ostatní odmítne. Selekce provedená centrální nervovou soustavou otevře odpovídající kanály, abychom tyto vybrané vjemy dále zpracovali. Psycholog D. E. Broadbent (1985) vytvořil model filtru podnětů založený právě na jejich relevantnosti, kdy nerelevantní podněty jsou v mozku vyloučeny a nejsou přijaty k dalšímu zpracování. Projdou vnímáním, ale jelikož jim není věnována patřičná pozornost, mozek
lé, nečekané a variabilní intenzity. Organismus je jimi aktivován a má k nim zvýšenou vnímavost v podobě sníženého senzorického prahu, proto u nich registrujeme i malé odchylky proti standardní situaci, jsou pro nás svou skutečnou či potencionální nebezpečností poutavé. Informace může být přijata i přes snížení smyslových prahů právě paradoxem relativní síly podnětu (např. si lépe pamatujeme jedno slovo cizího původu mezi mnoha českými nebo se soustředíme více na slova v nezvykle tichém prostředí). Mozek se obecně lépe soustředí na objekty související s jeho hlavními úkoly, tedy zejména zachováním života. Vůle k naplnění cíle navozuje vyšší pozornost.
15
