Florence 2/2020

2/20

ODBORN Ý Č ASOPIS PRO NEL ÉK A ŘSK É ZDR AVOT NIC K É PR ACOV NÍK Y

březen–duben 2020 / ročník XVI

florence 60 Kč / 3,50 € / www.florence.cz

téma

Primární péče, pediatrie, geriatrie

časopis obsahuje recenzované články rozhovor

Alena Šebková: Bez erudované práce a podpory sestřiček bych se neobešla odborný článek

Změny pozornosti v dospělosti: jak ovlivňují kognitivní funkce a jednání člověka? odborný článek

Poranění zdravotnických záchranářů o ostrý předmět v klinické praxi

florence 2/20

36

editorial Milí čtenáři, rok 2020 s sebou přinesl obrovskou zkoušku, která zasáhla celý svět a nevyhnula se ani České republice. Tento rok vyhlásila Světová zdravotnická organizace na počest Florence Nightingaleové, zakladatelky moderního ošetřovatelství, Rokem zdravotní sestry a porodní asistentky. Snad žádný jiný rok by k tomu nebyl příhodnější než ten letošní, který doslova patří vám – zdravotním sestrám, porodním asistentkám, záchranářům, ošetřovatelkám a dalším pracovníkům ve zdravotnictví. Vy všichni nyní stojíte v první linii v boji s pandemií.

Nesmím zapomenout ani na hasiče, policisty, armádu a další, hlavní tíha, odpovědnost a riziko však leží na vás, kdo se bez ohledu na své vlastní bezpečí, zdraví a pohodlí staráte o všechny ostatní. Znáte riziko, které denně podstupujete, a přesto jste s námi v ordinacích, v sanitkách, ambulancích nemocnic, u lůžek i u nás doma, a to přes vysoké riziko, že se nakazíte, že sami onemocníte.

Jak řekla Florence Nightingaleová: „Největšími hrdiny jsou ti, kteří plní svou povinnost v každodenním rozháraném vnitřním i vnějším prostředí, zatímco svět se otáčí jako šílený kolotoč. To jsou hrdinové, kteří nestavějí své hrdinství na odiv.“ A přesně to dnes platí.

Doufám, že se nám dalším, letos už druhým vydáním časopisu Florence podaří přinést vám rozptýlení, nové zajímavé informace a třeba vás i trochu pobavit a motivovat. Samozřejmě ani tématu COVID-19 se nevyhneme.

Kdy jindy než právě v krizi je potřeba zachovat si chladnou hlavu a zdravý rozum, kdy jindy by se hodilo víc vám poděkovat? Děkujeme, že o nás ­pečujete!

obsah

29

florence 2/20

á: Florence Nightingaleovpevnou Dáma s lucernou svou ět vůlí dokázala změnit sv

rozhovor 2 „Bez erudované práce a podpory sestřiček bych se neobešla,“ říká předsedkyně OSPDL Alena Šebková

téma

4 primární péče,

pediatrie, geriatrie

právo 22 Práva tělesně postižených při poskytování zdravotních služeb

konference

24 Překonávání překážek je pro stomiky každodenním chlebem

Ústní zdraví seniorů

recenzované články 8 Centrální venózní katétr a ošetřovatelská péče o něj Šárka Spáčilová, odpovědná redaktorka Florence

odborné články 12 Poranění zdravotnických záchranářů o ostrý předmět v klinické praxi 15 Změny pozornosti v dospělosti: jak ovlivňují kognitivní funkce a jednání člověka?

aktuality 18 Lidská populace čelí pandemii nového koronaviru www.florence.cz Ročník XVI, číslo 2, březen–duben 2020 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 3. 2020 Foto na titulní straně: David Liška Redakce děkuje Geriatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze za umožnění fotografování na jejím oddělení.

Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

pro školy 20 Herní práce s dětmi v nemocnici – nový běh studijního programu 21 Stáří nemusí být jen závislé a osamělé

zdravý životní styl 25 Mateřské mléko jako prevence alergie 26 Pylovou alergii často doprovází alergie potravinová

historie 27 Domácí péče se zrodila z touhy pomoci nejzranitelnějším 29 Florence Nightingaleová: Dáma s lucernou svou pevnou vůlí dokázala změnit svět

fotoreportáž 30 Před plným nasazením se všeobecné sestry pobavily na plese

medailonek 31 Když se ohlédnu, tak bych si nemohla nic lepšího přát

rozhovor

florence 2/20

„Bez erudované práce a podpory sestřiček bych se neobešla,“ říká předsedkyně OSPDL Alena Šebková Co momentálně prožívá obor pediatrie? Kam se ubírá a s čím se potýká? Na otázky redakce k nejnovějšímu dění v oboru, o změnách, kterými v posledních letech prochází, vývoji ve vzdělávání a o nezbytnosti týmové spolupráce odpovídala MUDr. Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů a praktická lékařka pro děti a dorost v Plzni.

Jaké jsou podle vás největší změny v pediatrii za posledních deset let?

Největší a dle mne velmi negativní změna se udála v roce 2017. Byl zrušen samostatný vzdělávací obor praktický lékař pro děti a dorost.

A to v době, kdy jej i mladé kolegyně, které se do něj hlásily – jsme jasně feminizovaný obor –, považovaly za obor budoucnosti a kdy výrazně narostl zájem o něj. V podstatě jsme se tehdy dostali do stavu, kdy bychom byli schopni adekvátní generační výměny.

Jaké jsou dopady změn koncepce pediatrické péče?

Upřímně nevím o tom, že by existovala jakákoli koncepce. O té jsme hovořili od počátku, kdy jsme bojovali proti zrušení oboru. Až na podkladě jejího vypracování se měly dít

2

případné změny. Nebyl o to zájem.

Nyní tedy hovoříme o dopadech změn vzdělávání. Jsou přesně takové, před jakými jsme varovali. Kvůli chaosu ve vzdělávacím systému došlo k razantnímu poklesu zájemců o práci praktického lékaře pro děti a dorost, je nabouraný systém školitelů, kterých jsme měli připraven dostatek. Co se týče kvality vzdělání, i ta je pro výchovu budoucích mladých praktiků naprosto tristní – povinně pouze tři měsíce v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost v celém 4,5letém vzdělávacím programu pediatrie. Nepovinných jeden až šest měsíců ve specializační části studia to nezachrání. Jsem přesvědčena, že stávající rezidenti právě tuto část zvolenu nemají, nebo jen minimum z nich, neboť se připravují na dětských odděleních, odkud je primáři jen těžko pustí, pokud nemusejí. Vychovávají si je totiž většinou „pro sebe“. Chápu to, i my bychom rádi vychovávali své nástupce, ale

stávající podmínky tomu nesvědčí.

Takže už nyní rodiče pociťují v mnohých lokalitách nedostatek dětských praktiků. A pokud se situace nezmění, troufám si říci, že do pěti let dojde k rozpadu stávajícího systému primární péče o děti a dorost. Česká, potažmo československá pediatrie byla vždy na špičkové světové úrovni. Udržela si tuto pozici? Jak je na tom dnes v porovnání se světem?

Pediatrie jako taková, a to jsem přesvědčena, je nadále na špičkové úrovni. Ale Evropa a potažmo i svět začaly klást důraz právě na péči primární, kterou si my výše popsaným způsobem rozbíjíme, a z vedoucího místa se tak dostáváme na konec.

Kde jsou největší rezervy české pediatrie?

Podle mne již na lékařských fakultách. Cca před sedmi lety jsme měli k dispozici průzkum, jak se vyučuje

foto: archiv MUDr. Aleny Šebkové

Šárka Spáčilová, redakce Florence

rozhovor

pediatrie a případně praktické dětské lékařství na medicíně. V podstatě pouze dvě fakulty „vyhovovaly“. Pediatrie je jako interna pro dospělé, ale čas, který je jí na školách věnován, je ve většině případů minimální. O praktickém dětském lékařství ani nemluvě. Po zrušení oboru praktický lékař pro děti a dorost navíc došlo k dalšímu zhoršení.

O samotné primární péči jsem již mluvila, nedostatek je i některých dětských specialistů.

V druhé polovině února se již tradičně konal Kongres primární péče. Přinesl podle vás letošní ročník něco zásadního? O čem se tam mluvilo a co z vašeho pohledu přinesl pediatrům?

Neočekávejte ode mne přehled výsledků „zásadních“ studií či nových klinických doporučení. Ten opravdu zásadní význam našeho odborného setkání, které tradičně pořádáme společně s kolegy praktickými lékaři pro dospělé, je v něčem jiném. Jednak se zde my, lékaři první linie, setkáváme se specialisty, máme možnost sledovat, kam se ubírá současné vědecké poznání v různých oborech, se kterými úzce spolupracujeme, jednak máme příležitost diskutovat o tom, jak tyto poznatky přenést i do našich ordinací. Letos jsme tak společně nahlédli třeba do tajemství krevního obrazu, věnovali jsme se respiračním onemocněním i chorobám neurologickým, včetně bohužel stále aktuálních poranění hlavy a mozku v dětském věku.

Mne osobně mimořádně potěšily dva momenty. Za prvé jako vždy skvělý program sekce, kterou pro své vzdělávání připravily sestry z našich ordinací primární péče, a za druhé blok kazuistik, ve kterém excelovali naši mladí praktičtí lékaři, dětští i ti všeobecní. Poučení z praxe kolegů je vždy cenné.

Upozornila byste na nějaké klinické studie v pediatrii, které si zaslouží pozornost a mělo by se o nich vědět?

Napadá mne jedna studie, která vyšla minulý měsíc v Journal of Preventive Cardiology, jejž vydává Evropská kardiologická společnost.

Vlastně se ani přímo netýkala dětí – hovoří se v ní o tom, že pravidelné čištění zubů třikrát denně pomáhá statisticky významně předcházet kardiovaskulárním onemocněním. Proč mluvím právě o této studii? Protože nepřímo dokládá význam jednoho ze základních pilířů našeho oboru –

jsme to my, praktičtí dětští lékaři, kteří ve spolupráci s rodiči zakládáme návyky zdravého životního stylu, jež ovlivňují prognózu našich dětských pacientů až daleko do jejich dospělosti. Ráda bych ale upozornila i na studie, na nichž se jako praktičtí lékaři pro děti a dorost přímo podílíme.

Se Společností pro výživu jsme před několika lety prováděli studii o výživě kojenců (1000 dní), jejíž výsledky mají opět přímý dopad do našich praxí a odvíjejí se od ní i další doporučení pro batolecí věk. A aktuálně v loňském roce jsme s infektologem Milanem Trojánkem dokončili spolupráci na studii o antibiotické terapii, což je téma pro naši praxi opět velmi důležité.

Mohla byste uvést, v jakých oblastech došlo k největšímu posunu z hlediska léčby a diagnostiky dětských onemocnění?

Já jsem praktická dětská lékařka.

Proto jako největší pokrok vnímám významnou změnu diagnostiky a léčby v primární medicíně. Máme podstatně lepší podmínky pro diagnostiku, především v rámci tzv. rychlé diagnostiky, tedy té, kterou můžeme provádět „na počkání“ přímo v ordinacích. Mnohé diagnózy, se kterými se dříve dostávaly děti

jde, ale důležitá je právě spolupráce lékařů a ostatních odborníků, kteří jsou pro tu danou diagnózu potřeba. Členem takového týmu by vždy měl být právě dětský praktik, který se zabývá nejen samotným pacientem, ale i celou rodinou, prostředím dítěte a je jim nejblíže. Konkrétním příkladem je nyní plánovaný rozvoj paliativních týmů.

Za děti musejí dávat souhlas zákonní zástupci. Je to bezproblémové, nebo je v něčem zakopaný pes?

Záleží na situaci. Lidé jsou již na podepisování různých souhlasů zvyklí, tudíž problém většinou není. Nicméně někdy nastává při rozchodu rodičů, kdy se nemyslí na dítě, ale na to, jak ublížit tomu druhému.

Jak moc je pro dětského lékaře nepostradatelná pomoc a podpora dětské sestry? Řeknu vám osobní příběh. Kdysi, když jsem začínala, jsem bohužel byla hozena do vody, v podstatě stejně jako teď budeme házet do vody naše mladé kolegy, a musela jsem plavat. Začínala jsem s výbornou sestřičkou, která mne podržela. Ve své ordinaci pracuji již více než 25 let se zkušenou dětskou sestrou, na kterou je stoprocentní spolehnutí, která

Dětské sestry byly jako nepotřebné zrušeny, stejně jako obor praktický lékař pro děti a dorost. Nyní se dětské sestry opět vracejí, někomu došlo, že to byla chyba. k hospitalizaci, dnes zvládáme ambulantně, máme k tomu podstatně širší škálu léků. Ve spolupráci s dětskými specialisty léčíme ambulantně astma, ekzém i jiné diagnózy, se kterými dříve děti musely do jejich ordinací daleko častěji. Věnujeme se primární prevenci – obezitě, rizikovému chování a dalším tématům.

Mluví se o významu role multidisciplinárních týmů u diagnostiky a léčby dospělých.

Jak je to u dětí a který specialista je v týmu nepostradatelný?

Multidisciplinární práce je v medicíně velmi podstatná. Rozvojem oborů, velkým nárůstem poznatků došlo k rozvoji specializací, někdy se říká „k atomizaci“ a považuje se to za špatné. Já si myslím, že při množství vědění to prostě jinak ne-

má odbornou erudici i přirozený odhad. Na částečný úvazek mám ještě dvě dětské sestřičky (jsme velká ordinace), bez jejichž erudované práce a podpory bych se neobešla. Je přínosné, když sestra může převzít některé kompetence lékaře a lékař se na ni může spolehnout. Ovšem i vzdělání sester bylo rozbito, dětské jako nepotřebné zrušeny, stejně jako obor praktický lékař pro děti a dorost. Nyní se dětské sestry opět vracejí, někomu došlo, že to byla chyba.

Dětští praktici zatím ne…

Co byste vzkázala čtenářům?

Víte, já v posledních letech postrádám několik základních věcí: selský rozum, zodpovědnost a úctu k druhému. Takže přeji čtenářům, aby toto všechno měli a stejně tak aby toto všechno pociťovali ve svém okolí.

3

téma primární péče, pediatrie, geriatrie

florence 2/20

Ústní zdraví seniorů Souhrn:

Klíčová slova:

Zdravá ústní dutina je nedílnou součástí celkového zdraví a je významným faktorem při ovlivňování kvality života seniorů. Přesto, že je orální zdraví v geriatrické populaci neuspokojivé, nevěnuje se zdravotnímu stavu dutiny ústní u seniorů dostatečná pozornost. Zvýšená prevalence zubních kazů, periodontálního onemocnění a ztráty chrupu vede k problémům se žvýkáním, destabilizaci chronických onemocnění a má přímé účinky na celkovou kvalitu života a pohodu jednotlivce. Prioritou gerontostomatologie je zachování chrupu seniorů co nejdéle, aby nedocházelo k radikálnímu odstranění zubů, a tím i snížení funkčnosti chrupu, která je zásadní pro příjem potravy. Kontrola a zlepšování ústního zdraví seniorů jsou jedněmi z klíčových cílů multidisciplinárního týmu odpovědného za péči o seniory. ústní zdraví – péče o dutinu ústní – involuční změny v dutině ústní ve stáří – xerostomie

Oral health in seniors Summary:

Keywords:

Recenzovaný článek

Healthy oral cavity is an integral part of overall health and influences significantly quality of life of older people.

Despite common health probems in oral cavity many seniors report poor oral care. Higher prevalence of dental carries, periodontal problems and loss of teeth contribute to chewing difficulties, nutritional problems, worsening of chronic morbidity and negativěly influence quality of life and wellbeing. The priority in gerontostomatologic care is to preserve patient´s own teeth and ensure sufficient functionality of oral cavity, particularly during eating (chewing and swallowing). In hospital and residential care improvement and monitoring of oral health is one of the key goals of the multidisciplinary team responsible for patient/resident care. oral health – dental care – involutional changes of oral cavity in elderly persons – xerostomia

H. Michálková1,2, T. Vágnerová1, 1 Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a VFN v Praze 2 Ústav ošetřovatelství, porodní ­asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Z

dravá ústní dutina je významným faktorem, který ovlivňuje celkovou kvalitu života seniorů. Ztráta chrupu vede k problémům se žvýkáním, ovlivňuje příjem potravy a v důsledku vede až k nedostatečné výživě. Špatné orální zdraví je v se­niorské populaci velmi časté, přesto je stavu dutiny ústní u seniorů věnována nedostatečná pozornost. Bez zubů se senior nedokáže pořádně najíst a je často odkázán na kašovitou stravu, která není příliš chutná a pacient následně omezí příjem potravy. Ztráta chrupu má nejen zdravotní, ale i společenské dopady. Senior se obává uvolnění náhrady, má problémy s výslovností nebo cítí stud, protože špatně upevněná zubní protéza se pohybuje při jídle a při mluvení. Špatně padnoucí protéza také snižuje chuť k jídlu a může vést ke snížení příjmu potravy až k podvýživě. Porucha artikulace při mluvení negativně ovlivňuje psychický stav člověka. Funkční stav chrupu se tedy podílí nejen na výživě, ale i na psychické pohodě, sebehodnocení a aktivitě seniora.

4

Stav chrupu u seniorů v ČR V ČR je 19 % bezzubých seniorů a jen čtvrtina seniorů má alespoň 20 zubů. Vlastní chrup má 48 % osob ve věku 65–74 let, 19 % by potřebovalo extrakce zubů a 32 % by potřebovalo ošetření. Horní celkovou náhradu má 37 % a dolní 22 % seniorů. Při republikovém srovnání kazivosti stálého chrupu byla zjištěna nižší kazivost u seniorů v Praze, v Jihočeském kraji a v kraji Vysočina byla zjištěna kazivost vyšší. Od roku 1994 se znatelně zvýšil podíl seniorů, kteří mají zachován alespoň jeden vlastní zub. Bohužel se ukázal větší výskyt bezzubosti u seniorů žijících v domovech důchodců oproti seniorům žijícím samostatně.

Opotřebení zubů Během života dochází k fyziologickému opotřebení zubů, které označujeme jako atrice neboli otírání.

K abrazi skloviny dochází funkčně-mechanickým způsobem, například při pohybu čelisti naprázdno, při zatínání zubů nebo při bruxismu (noční skřípání zubů). Během stárnutí ubývá organická složka sklovinné matrix, a tím se zvyšuje křehkost skloviny. Opotřebováním skloviny vzniká abraze na kousacích plochách, což vede ke sníženému skusu. S přibývajícím věkem se stává sklovina průsvitnější, odhaluje se dentin (zubovina), a tím dochází k barevným změnám chrupu. U bezzubé čelisti alveolární výběžek ustupuje, a tak

vznikne typický stařecký výraz předsunuté dolní čelisti. Této deformaci zamezíme včasnou protetickou náhradou. Když je čelist bezzubá, neposkytuje oporu měkkým částem, takže tváře vpadají. Rty jsou také vpadlé a málo viditelné, ­koutky úst ­klesají a brada začíná vyčnívat.

Atrofie slinných žláz Do ústní dutiny ústí slinné žlázy, které neustále zvlhčují ústní sliznici. Denně se vyprodukuje 1–1,5 litru slin. Produkce slin je závislá na stupni hydratace, na druhu přijaté potravy a aktivitě jedince. Mezi poruchy slinné sekrece řadíme hypersalivaci, která vzniká při výskytu cizích těles (např. zubní protézy) v ústech. Zvýšenou sekreci slin způsobují intoxikace kovy (např. rtuť, olovo) nebo poruchy centrálního nervového systému (stav po iktu).

Vlivem atrofie slinných žláz dochází naopak hyposalivaci až k xerostomii (sucho v ústech), která se vyskytuje při chronických onemocněních (diabetes mellitus, Sjögrenův syndrom) nebo jako nežádoucí účinek některých dlouhodobě užívaných léků (např. léky s anticholinergním působením, diuretika, atropin, antihistaminika, antidepresiva, antiemetika, opioidy, antiarytmika, antihypertenziva, antidiabetika, antipsychotika).

Xerostomie způsobuje zvýšenou kazivost zubů, vede k obtížím při polykání a podílí se na diskomfortu a pachuti v ústech. V případě suchosti v ústech je pacientům doporučena

téma primární péče, pediatrie, geriatrie

Tabuľka Hodnocení orálního zdraví (Oral Health Assessment Tool) Zdravé hladké, růžové, vlhké

Změny suché, popraskané, zarudlé koutky

Patologické otok, popraskané krvácející rty, ulcerace v oblasti koutků

Jazyk Dásně, sliznice

normální, růžový, vlhký hladké, růžové, vlhké, nekrvácející

povleklý, popraskaný, červený suché, lesklé, začervenalé, otok dásně, poranění

oteklý, suchý, krvácející krvácení dásní, uvolněné zuby, citlivé sliznice, změna barvy

Slina

vlhká sliznice, vodnatá slina, volný průtok

suchost, slepené dásně, málo slin, pocit sucha

vyschlé dásně, velmi málo slin či žádná slina, hustá slina

Vlastní chrup

žádný kaz, žádné poranění chrupu

zub či zuby s kazem nebo jinak poškozený chrup

zuby prokažené, fraktury zubů, závažná atrice, bez vlastního chrupu a bez náhrad

Protézy

dobrý stav (bez poškození), pravidelné nošení, označení jménem

poškození protézy, protéza nošena omezeně, bez označení jména

chybění protézy, poškozená nefunkční protéza

Ústní dutina

čistá, bez zbytků potravy

zbytky potravy, zápach z úst

zbytky potravy, zubní kámen, závažná halitóza

Bolest zubů

bez bolesti

verbální bolest, známky bolesti, odmítání potravy, agrese

otok tváře, poškozený chrup, ulcerace, verbální i neverbální známky bolesti

Rty

Zdroj: Chalmers, J. M., King, P. L., Spenser, A. J. The oral health assessment tool – validity and reliability.

Aust Dent J. 2005; 50: 191–199. DOI: 10.1111/j.1834-7819.2005.tb00360.x.

dostatečná hydratace, omezení příjmu kofeinu, pečlivé dodržování ústní hygieny, žvýkání žvýkaček s xylitolem a použití umělých slin ve formě sprejů (Saliva natura), kloktadel či bonbonu.

Test slinné sekrece K diagnostice slinné sekrece se používá Škachův test. Pacient si dvě hodiny před testem vyčistí zuby a dvě hodiny nesmí jíst a kouřit, aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Škachův test se provádí v dopoledních hodinách. Na začátku se stanoví množství klidové sekrece

volaná sekrece dosahuje tvorby až 7 ml/min.

Atrofie žvýkacích svalů V příjmu potravy má významnou funkci žvýkání konzumované ­stravy. Jedna z mnoha možností testování žvýkacích funkcí je metoda prosévání, která používá sítka s klesající velikostí ok. Pacient je požádán, aby žvýkal oříšky a vyplivl nakousanou hmotu do síta. Částice se zachytí v různých sítech podle jejich velikosti a po vysušení se síta zváží. Čím více částic dosáhne menších sítek, tím lep-

Nedílnou součástí anamnézy je posouzení orálního zdraví geriatrického pacienta. Sebelépe vypracovaný jídelníček nemá význam, pokud není pacient schopen příjmu potravy. slin a potom objem stimulované sekrece. V první části pacient plive 15 minut veškeré sliny do nádobky.

Při vyšetření stimulované salivace je pacientovi podán parafín, ­klient žvýká kuličku parafínu po dobu 15 minut a všechny sliny plive do nádobky. Stimulaci lze provádět i pomocí 10% kyseliny citronové.

Objemy klidové a stimulované sliny se následně změří a porovnají s tabulkovými hodnotami. Sekrece slin v klidu činí asi 0,5 ml/min a vy-

ší žvýkací funkce. Další možností testování je využití žvýkačky, která se váží před a po žvýkání – redukce hmotnosti žvýkačky odpovídá ztrátě cukru, jenž byl zkonzumován při žvýkání. Čím větší ztráta hmotnosti, tím účinnější žvýkání. Žvýkačka musí být před zvážením dehydrována. Žvýkací proces se dá testovat i za použití žvýkačky, která mění barvu. Tvoří ji dvě vrstvy, které se ­promíchají dle stupně žvýkání.

Porucha chuti Chuť určuje požitek z jídla a její porucha má negativní vliv na výživu a kvalitu života. Porucha chuťového vnímání se nazývá dysgeuzie a projevuje se nepříjemným chuťovým vjemem. Nejčastěji pociťují pacienti kovové pachuti, hořko v ústech, žluklou chuť či nepříjemnou slanost.

Dysgeuzie může být způsobena užíváním některých léčiv, kovové či kyselé pachutě mohou způsobit náhrady chrupu, při jejichž výrobě bylo využito kovů. Příčinou může být také narušení funkce smyslových buněk, nervových vláken vedoucích vjemy do mozku nebo přímo poškození centrálního nervového systému, například u roztroušené sklerózy, iktu, při obrně lícního nervu či u mozkových nádorů.

S rostoucím věkem dochází zcela přirozeně k slábnutí chuťových vjemů, zejména je oslabeno vnímání slané chuti. To je jeden z důvodů, proč může mít starší člověk tendenci více solit.

Dentální hygiena u seniorů Cílem ústní hygieny je co nejefektivněji odstranit mikrobiální plak z povrchu zubů. Odstraněním plaku se předchází vzniku zánětu dásní a zubního kazu. Pro ústní hygienu je nejdůležitější zubní kartáček, který má krátkou hlavu a vlákna z umělých materiálů, protože přírodní vlákna nejsou homogenní a v pórech se zadržují choroboplodné zárodky. Důležité je kartáček udržovat v čistotě a pravidelně vyměňovat.

5

téma primární péče, pediatrie, geriatrie

Vhodný zubní kartáček má: → krátkou hlavu → umělá vlákna → zaoblená vlákna → vlákna ve více řadách → rovně střižená vlákna → ergonomickou rukojeť

Technika čištění zubů Jednou z metod je modifikovaná Bassova metoda, kdy se provádí malé rotační pohyby pod úhlem 45˚ a při čištění se nevyvíjí silný tlak.

Stírací metoda či Stillmanova metoda využívá vibrační pohyby a kartáček je přikládán pod strmým úhlem až 70˚. Tato technika se využívá po parodontálních operacích a při výskytu gingiválních recesů. Použití elektrického kartáčku je doporučováno méně zručným pacientům, pacientům upoutaným na lůžko a duševně postiženým klientům.

Doplňkové prostředky: → kartáčky pro mezizubní prostory → dentální nit → stomatologické irigátory → zubní pasty → ústní vody

Snímatelné zubní náhrady Pro pacienta je velmi náročné adaptovat se na nošení zubní náhrady.

Přirozená reakce na cizí těleso v ústech je nadměrná tvorba slin – zde může pomoci cucání bonbonů. První

dny se nedoporučuje náhradu odkládat pro co nejrychlejší návyk. Pro nácvik je vhodné stravovat se doma a volit potraviny měkčí a nelepivé.

Pro efektivnější rozmělnění potravy je doporučeno nakrájet si jídlo na malé kousky a žvýkat je pomocí bočních zubů. Zpočátku pacienti obtížně vnímají chuť jídla, protože chuťové pohárky jsou zakryty umělým patrem náhrady. Kvalitní protéza je zcela zásadní pro žvýkání a příjem potravy. Nevhodná, nepadnoucí protéza může negativně ovlivnit příjem potravy, a tím i stav výživy seniorů.

Čištění protézy Zubní protézu je nutné udržovat v čistotě. Po každém jídle je vhodné opláchnout ji vlažnou vodou. Použití fixačních přípravků omezuje množství jídla, které se jinak dostává pod náhradu. Jednou denně, nejčastěji večer, se protéza důkladně omyje. Čištění je doporučováno nad umyvadlem s napuštěnou vodou, popřípadě nad ručníkem, aby při pádu nedošlo k poškození protézy. Zbytky jídla je možné opatrně odstranit pomocí zubního kartáčku nebo lépe využít speciálního kartáčku na protézy. Někteří stomatologové doporučují speciální čisticí tablety, které se přidávají do sklenice vody. Antibakteriální přísady ničí škodlivé bakterie zubního plaku, a brání tak vzniku zánětu dásní a ústní sliznice. Zubní protéza nesmí přijít

Literatura 1. Alves C., Brandão M., Andion J., Menezes R.: Use of Graduated Syringes for Measuring Salivary Flow Rate: A Pilot Study. Braz Dent J 2010; 21(5): 401–404. ISSN 0103-6440.

2. Broukal Z., Krejsa O., Mrklas L., Lenčová E.: Stav chrupu a ošetření seniorů věkových kategorií 65–74 a 75 a více let v České republice. Čes. stomat., roč. 106, 2006; č. 1, s. 3–8.

3. Dřízhal I., Prouzová K., Kovalová E.: K problematice ústní hygieny. Med. praxi 2011; 8(5): 242–245.

4. Gil-Montoya J. A. et al.: Oral health in the elderly patient and its impact on general well-being: a nonsystematic review. Clinical interventions in aging 2015; vol. 10,461–7.

5. Halpern L.: The geriatric syndrome and oral health: navigating oral disease treatment strategies in the elderly. Dent Clin N Am 2019.

6. Hayakawa I., Watanabe I., Hirano S., Nagao M.: A simple method for evaluating masticatory performance using a color-changeable chewing gum. International Journal of Prosthodontics. 1998; 11: 173–176.

7. Hubátková H.: Základy gnatologie – biomechaniky žvýkacího ústrojí. In: Mazánek J.: Zubní lékařství – propedeutika. Praha: ­Grada 2014. ISBN 978-80-247-8679-7.

6

florence 2/20

do styku s kyselinou, louhem, koncentrovaným alkoholem a vřící vodou, které poškozují pryskyřici, z níž je většina zubních náhrad zhotovena.

Doporučení pro pacienty s protetickou náhradou chrupu: → hygiena dutiny ústní 2× denně → čištění protéz 2× denně → čištění protéz nad ručníkem → nikdy nečistit protézy horkou ­vodou → použití roztoků s obsahem chlornanu sodného ne déle než 10 minut → čištění protéz mimo ústa → po čištění pastou řádný oplach pod tekoucí vodou → ukládání protéz ve vodní lázni pro prevenci jejich deformace → kontrolní vyšetření u zubního ­lékaře 1× ročně Nedílnou součástí anamnézy je posouzení orálního zdraví geriatrického pacienta. Sebelépe vypracovaný jídelníček nemá význam, pokud není pacient schopen příjmu potravy. Pro posouzení stavu dutiny ústní lze využít tabulku Hodnocení orálního zdraví. V případě, že zjistíte změny, či dokonce patologické stavy, je nutné doporučit pacienta ke specialistovi – stomatologovi nebo k zubní hygienistce. Kontrola a zlepšování ústního zdraví seniorů by měly být jedním z klíčových cílů zdravotnického personálu.

8. Chalmers J. M., King P. L., Spencer A. J.: The oral health assessment tool – validity and reliability. Aust Dent J 2005; 50: ­191–199.

DOI:10.1111/j.1834-7819.2005.tb00360.x.

9. Kalvach Z. et al.: Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada 2008.

ISBN 978-80-247-2490-4.

10. Korotvička L. a kol.: Vychutnejte si seniorská léta. ARAD o.p.s. 2012.

11. Macháčková L.: Orální zdraví skupiny klientů domova důchodců, Česká stomatologie a Praktické zubní lékařství 2006, roč. ­106–54, č. 6, s. 101–104.

ISSN: 1213-0613; 1805-4471.

12. Malínský J. et al.: Morfologie orofaciálního systému pro studenty zubního lékařství.

Univerzita Palackého v Olomouci 2005. s. 197. ISBN 80-244-1062-1.

13. Mazánek J. a kol.: Stomatologie pro d ­ entální hygienistky a zubní instrumentářky. Praha: Grada 2015. ISBN 978-80-247-9849-3.

14. Navazesh M., Kumar S. K.: Measuring salivary flow: challenges and opportunities. J Am Dent Assoc 2008, 139 Suppl, p. ­35S–40S. 15. Neumann M.: Zubní náhrady. 2002. ­Dostupné on-line na https://www.zuby.cz/ zubni-nahrady/pece-o-snimatelne-zubni-nahrady.html.

16. Oliveira N. M., Shaddox L. M., Toda C.: Methods for Evaluation of masticatory efficiency in conventional complete denture wearers: a systematized review. OHDM vol. 13, no. 3, September, 2014.

17. Razak P. A., Richard K. M., Thankachan R. P., Hafiz K. A., Kumar K. N., Sameer K. M.: ­Geriatric oral health: a review article. J Int Oral Health 2014; 6(6): 110–116.

18. Slezáková L.: Stomatologie I. Praha: Grada 2016. ISBN 978-80-247-5826-8.

19. Strub J. R., Kern M. et al.: Protetika I. Praha: Grada 2015. ISBN 978-80-247-9915-5.

20. Šedý J.: Kompendium Stomatologie I. Praha: Triton 2012. ISBN 978-80-7387-543-5.

21. Škach M., Švejda J., Liška K.: Onemocnění ústní sliznice. Praha: Avicenum 1975.

22. Topinková E.: Geriatrie pro praxi. Praha: Galén 2005. ISBN 80-7262-365-6.

23. Vokurka J., Fassmann A., Izakovičová Hollá L.: Xerostomie. Praha: LKS 2013, roč. 23, č. 6, s. 130–135. ISSN: 1210-3381.

Recenzovala Ing. Mgr. Hana Babáková nutriční terapeut, Psychiatrická nemocnice Kosmonosy

Profesionalita f a prestiž

Dopřejte si i v práci kvalitu, pohodlí a styl

Jsme česká značka, která na trhu od roku 1990 nahrazuje fádní styl uniforem svěžím, ale pořád profesionálním designem oblečení.

Vyzkoušejte poctivě propracované a stylové zdravotnické oděvy.

Materiály jsou sanforizované a mercerované, proto neztrácí velikost ani tvar. Jednotlivé kousky můžete vzájemně kombinovat a vždy k sobě skvěle ladí. Upravíme střih, změníme barvy a vyzdvihneme originalitu zdravotnického zařízení, ve kterém pracujete.

Kompletní nabídku našich výrobků naleznete na e-shopu

www.cadenza.cz 7

recenzované články

florence 2/20

Centrální venózní katétr a ošetřovatelská péče o něj

Klíčová slova:

Summary:

Keywords:

Recenzovaný článek

Zajištění přístupu do krevního oběhu u nemocného patří k nejčastěji prováděným výkonům na jednotkách intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačních odděleních. Centrální venózní katétr (CVK) slouží jako spolehlivý intravenózní vstup. Dle stanovených odborných kompetencí v České republice zavádí tento katétr lékař za asistence nelékařského zdravotnického personálu (všeobecná sestra, zdravotnický záchranář). Kanylace centrální žíly vyžaduje specifické postupy, které je nezbytné dodržovat, aby nedošlo k poškození nemocného. Po kanylaci přebírá péči o centrální venózní katétr střední zdravotnický personál, který by měl být plně seznámen s obecnými zásadami ošetřovatelské péče, jež jsou stanovené v nemocničních standardech nebo v platných doporučeních odborných společností. centrální venózní katétr – zavedení centrálního katétru – komplikace centrálního katétru – intravenózní léčba – ošetřovatelská péče Ensuring access to blood circulation in the patient is one of the most frequently performed procedures in intensive care units and anesthesiology and resuscitation wards. The central venous catheter (CVK) serves as a reliable intravenous entry. According to the established professional competencies in the Czech Republic, this catheter is inserted by a medical doctor with the assistance of middle medical staff (general nurse, paramedic). Central vein cannulation technique requires specific procedures that must be followed to avoid patient injury. After the cannulation, the care of the central venous catheter is taken over by the middle medical staff, who should be fully acquainted with the general principles of nursing care, which are defined in hospital standards or in valid recommendations of professional societies. central venous catheter – central vein cannulation technique – complications of central venous catheter – intravenous treatment – nursing care

Bc. Markéta Riegerová, všeobecná sestra, chirurgická JIP, Fakultní nemocnice Hradec Králové Mgr. Marie Holubová, Ph.D., Katedra ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice Mgr. Kristýna Šoukalová, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Centrální venózní katétr a jeho indikace Centrální venózní katétr je katétr zavedený do povodí horní nebo dolní duté žíly kanylací některého většího přítoku cév, jako jsou vena jugularis interna, vena subclavia (na obrázku č. 1) a vena femoralis. Dále mohou být katétry zavedeny i přes periferní žíly na horní končetině, jako je například vena mediana cubiti, vena brachialis. Lékař zpravidla preferuje pravostrannou kanylaci, protože z levého přístupu hrozí poranění ductu thoracicu. Centrální katétr je konstitučně vytvořen tak, aby umožnil okamžitý přístup do cévního systému pacienta v řádech dnů až několika let (Bartůněk et al., 2016, s. 161–163).

Doba expirace tohoto katétru používaného zejména v intenzivní péči se pohybuje kolem tří týdnů, dle doporučení ­výrobce.

Mezi další cévní katétry patří Broviacův, Hickmanův a Hohnův

8

(dlouhodobé vstupy), periferní centrální žilní katétry (PICC – permanentní vstup) a také intravenózní porty využívané zejména v onkologii (Charvát et al., 2016, s. 75).

Indikace pro zavedení katétru jsou především léčebné a diagnostické. Z diagnostického hlediska lze centrální venózní katétr využívat pro okamžitou možnost odběru krevních elementů a dále pro hemodynamické měření tlaků (např. centrální venózní tlak, tlaky v plicnici včetně zaklínění). Léčebné indikace tkví v zajištění přístupu pro velmi rychlé a objemové náhrady, podávání látek (zejména katecholaminů) na podporu krevního oběhu, využití parenterální výživy, stimulaci

1

pro eliminační metody (hemodialýza, hemoperfuze) nebo též náhrady orgánové funkce (ECMO). Velikost žilní stěny v tomto krevním povodí umožňuje podávat látky, které není zrovna vhodné podávat do periferních žil (osmolalita/léčiva s vyšší mírou rizika, např. kalium chloratum 7,45%, větší dávky inzulinu podávávané prostřednictvím lineárního dávkovače aj.; Ševčík et al., 2014, s. 96). Do centrálního venózního systému je dále indikována parenterální výživa obsahující více než 10 % glukózy nebo 5% roztok aminokyselin (Maňásek et al., 2012, s. 10).

Bezprostředně po zvážení indikace zavedení centrálního venózního katétru pacientovi by měl lékař

Obr. 1 Trojcestný centrální venózní katétr zavedený cestou vena subclavia dextra

fota: autorky

Souhrn:

recenzované články

2

3

Obr. 2 Sterilní pomůcky k zavedení CVK Obr. 3 Připravený sterilní stolek ke kanylaci centrální vény Obr. 4 Samotná punkce veny subclavia Obr. 5 Centrální venózní katétr nešitý, lékař ověřuje aspirací pozici katétru Obr. 6 Centrální venózní katétr, již šitý

4 provést patřičnou edukaci. Úkolem středního zdravotnického personálu je příprava pacienta a potřebných pomůcek. Při každé činnosti u pacienta musíme brát v potaz jeho anamnézu, a to zejména alergie (např. na alkoholovou dezinfekci, mesocain atd.).

Vlastní zavedení centrálního venózního katétru Místo vpichu volí lékař u každého pacienta individuálně, na základně aktuální situace, dle svých znalostí a dovedností. Zavedení centrálního venózního katétru vyžaduje provedení za aseptických podmínek. K výkonu je potřebný sterilní stolek se sterilními pomůckami (sterilně balené pomůcky na obrázku č. 2): požadovaný katétr, peán, perforovaná rouška, mulový materiál, jehla pro aplikaci lokálního znecitlivění, skalpel/nůžky, jehelec a šití (pokud bude lékař katétr šít). Příprava sterilního stolku a pomůcek je velmi individuální a závisí na zvyklostech daného pracoviště (Bartůněk et al., 2016, s. 161–163; příklad připraveného sterilního stolku ke kanylaci centrální žíly lze vidět na obrázku č. 3).

Zavedení centrálního venózního katétru patří k tzv. malým chirurgickým výkonům. Lékař si obléká rouš-

5 ku, čepici, sterilní chirurgický plášť a sterilní rukavice. Veškerý přítomný personál by měl mít po dobu výkonu nasazenou ústní roušku, dodržovat zásady aseptického přístupu a nezasahovat do sterilního prostředí (pole). Lékař nejprve dezinfikuje místo vpichu vhodným antiseptickým roztokem, nejlépe typu jódpolyvidon (např. Betadine), a nechá působit.

Pomalé uvolňování jódu snižuje riziko podráždění kůže a zároveň se rozvine požadovaný dezinfekční efekt.

Dále některá oddělení používají alkoholové dezinfekce, které slouží k přímé dezinfekci kůže (Softasept, Cutasept). Pokud není pacient alergický na lokální anestetikum, provádí se výkon v cloně místního znecitlivění (Zadák, Havel, 2017, s. 41–42; lokální znecitlivění a samotnou punkci lze vidět na obrázku č. 4.).

Nejčastěji jsou centrální venózní katétry zaváděny Seldingerovou technikou prostřednictvím vodiče, přes který je zaveden samotný katétr. Výhoda této techniky spočívá v tenkosti punkční jehly, jež při chybné punkci nezpůsobí příliš velké poranění. Kontrola zavedení katétru po kanylaci se provádí prostřednictvím svodného můstku.

Mezi další techniky patří metoda podle Desiletse a Hoffmana, kdy je

6 katétr zaváděn pomocí zavaděče o potřebném průměru s hemostatickou chlopní (pochva, sheath), která brání zpětnému toku krve. Pak už záleží na lékaři, jestli bude katétr fixovat ke kůži, nebo nikoli (Ševčík et al., 2014, s. 94; fixaci katétru lze vidět na obrázku č. 5 a 6).

Ke kanylaci lze použít i ultrazvukovou kontrolu, jejíž využití zvyšu-

9

recenzované články

florence 2/20

Obr. 7 Různá krytí na invazivní vstupy

je úspěšnost prvního vpichu a zároveň přináší okamžitou kontrolu lokalizace katétru. Ultrazvukem vedenou kanylaci lze provést na jakémkoli místě – vnitřní jugulární žíly, podklíčkové žíly, brachiocefalické žíly atd. Ultrazvuk přináší bezpečnější postup než orientační technika. Předchozí studie (např.

Karimi-Sari et al., Míra úspěšnosti kanylace a komplikace vnitřních jugulárních žil s ultrazvukem a bez něj, 2014) naznačily, že zavedení katétru pomocí sona vede k dalším výhodám, jimiž jsou například zvýšení úspěšnosti katetrizace, nižší průměrný čas kanylace, snížení počtu vpichů a hlavně snížení počtu komplikací, jako je hematom (po punkci karotidy), pneumotorax či hemotorax. Ke kanylaci by měl být ultrazvukový přístroj ošetřen sterilním návlekem, aby nedošlo ke znesterilnění dezinfikovaného místa vpichu (Imataki et al., 2019).

Komplikace Jako každý výkon u pacienta má i tento své specifické komplikace.

Nejčastější komplikace, která se dokáže časně rozvinout při punkci podklíčkové žíly (občas i u vén jugularis), bývá pneumotorax. Objektivní symptomy pneumotoraxu mohou u pacienta nastat i s odstupem 24–48 hodin. Dále při kanylaci hrozí punkce tepny s následným rozvojem hemotoraxu. Pozdní komplikace bývají důsledkem nesprávného aseptického přístupu a špatné ošetřovatelské péče. Projevují se zejména známkami infekce, zvýšením zánětlivých parametrů až rozvojem následné katétrové sepse. Při manipulaci s centrálním katétrem musí být zdra-

10

votnický personál vždy na pozoru, protože při rozpojení systému infuzních linek hrozí vzduchová embolie, která dokáže pacienta bezprostředně ohrozit na životě (Zadák, Havel, 2017, s. 48–51).

Ošetřovatelská péče o centrální venózní katétr Prioritou v ošetřovatelské péči sester by měla být důsledná péče o centrální venózní katétr. Tyto katétry bývají během dne často opakovaně používány (intravenózní aplikace, krevní odběry), a proto mohou být při nesprávné péči vstupní branou infekce (Střížová, Koutná, 2016, s. 15). Pro správnou ošetřovatelskou péči nesmíme opomenout tyto zásady: Při kanylaci: → preferuje se vena subclavia/vena jugularis interna před vena ­femoralis → u hemodialyzačních kanyl se preferuje vena jugularis interna před vena subclavia (Zadák, Havel, 2017, s. 73) → katétr s menším počtem lumenů představuje nižší riziko infekce (Bell, O’Grady, 2017, s. 4) a používání UZ přístroje pro lepší orientaci vede ke snížení rizika následných komplikací (Bartůněk et al., 2016, s. 161) → denně je důležité přehodnocovat nutnost zavedení centrálního venózního katétru Zásady ošetřovatelské péče: → před každou manipulací provádíme hygienickou dezinfekci rukou → používáme sterilní pomůcky, transparentní semipermeabilní krytí (na obrázku č. 7)

→ u rizikových pacientů používáme speciální krytí s chlorhexidinem (na obrázku č. 7 vpravo) → u dlouhodobých permanentních centrálních venózních katétrů používáme „antimikrobiální zátku“ (Streitová et al., 2015, s. 127–128) → denně zhodnocujeme funkčnost katétru a hodnotíme přítomnost lokálních známek infekce → minimalizujeme riziko znečištění používáním vhodného antiseptika a převazujeme za pomoci sterilních pomůcek → zabraňujeme vniknutí vzduchu do žilního systému, dbáme na správné odvzdušnění intravenózní linky → používáme bezjehlové vstupy, porty, rampy a přístupy na intravenózních linkách, abychom zbytečně linku nerozpojovali → katétry proplachujeme minimálně 10ml stříkačkou technikou start – stop (přerušovaná aplikace) → při výměně katétru provádíme výměnu celé infuzní linky (Vytejčková et al., 2015, s. 100–107) → pravidelně měníme intravenózní sety podle platných doporučení, transfuze a lipidové emulze (včetně parenterální výživy a propofolu) měníme bezprostředně po skončení léčby (Frasca et al., 2010) Převazování: → převazujeme vždy za přísných aseptických podmínek s použitím nesterilních rukavic a ústenky → v nesterilních rukavicích odstraníme původní krytí → provedeme hygienickou dezinfekci rukou → zkontrolujeme místo a okolí vpichu, průchodnost a fixaci katétru → dezinfikujeme vhodným dezinfekčním prostředkem, cirkulatorními pohyby pomocí sterilních tamponů otřeme od středu ke krajům (sterilním peánem, pinzetou) a necháme zaschnout → sterilně překryjeme vhodným krytím (Antoňáková Nemčíková, Bednárovská, 2017, s. 410)

Závěr Centrální venózní katétry mají v intenzivní péči nezastupitelné místo.

Zároveň s sebou přinášejí rizika pro pacienta, která se dají správnými postupy snížit či se jim dá předejít. Vlivem vývoje ve zdravotnictví obecně i v ošetřovatelské péči dochází ke snížení počtu následných komplikací (např. katétrová sepse, pneumotorax). Přesto by neměly být tyto komplikace opomíjeny.

foto: autorky

7

recenzované články

Literatura 1. ANTOŇÁKOVÁ NEMČÍKOVÁ, A., ­BEDNÁROVSKÁ, E. Katétrové infekcie krvného prúdu – vieme o nich všetko?

Klinická onkologie: časopis České a Slovenské onkologické společnosti. 2017, roč. 30, č. 6, s. 405–411. ISSN: 0862-495X; 1802-5307.

2. BARTŮNĚK, P. et al. Vybrané kapitoly z intenzivní péče. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-247-4343-1.

3. BELL, T., O‘GRADY, N. P. Prevention of Central Line-Associated Bloodstream Infections. Infect Dis Clin North Am. 2017; 31(3): 551–559. DOI: 10.1016/ j.idc.2017.05.007. [2019-11-28] ­Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih. gov/pmc/articles/PMC5666696/.

4. FRASCA, D., DAHYOT-FIZELIER, C., MIMOZ, O. Prevention of central venous catheter-related infection in the intensive care unit. Crit Care 14, 212 (2010). DOI: 10.1186/cc8853. [2020-01-03] Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/ articles/PMC2887105/.

5. CHARVÁT, J. et al. Žilní vstupy: dlouhodobé a střednědobé. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-247-5621-9.

6. IMATAKI, O. et al. Effect of ultrasound-guided central venous catheter insertion on the incidence of catheter-related bloodstream infections and mechanical complications. BMC Infect Dis 19, 857 (2019). DOI: 10.1186/s12879-0194487-0. [2019-11-21] Dostupné z:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/ articles/PMC6796423/.

7. KARIMI-SARI H. et al. Success rate and complications of internal jugular vein catheterization with and without ultrasonography guide. Nurs Midwifery Stud.

2014; 3(4): e23204. DOI: 10.17795/ nmsjournal23204. [2019-12-07] Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih. gov/pmc/articles/PMC4348724/.

8. MAŇÁSEK V. et al. Žilní vstupy v onkologii. Klinická onkologie, 2012, roč. 25, č. 1, s. 9–16. ISSN: 0862-495X. 9. ŠEVČÍK, P. et al. Intenzivní medicína. Třetí, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-066-0.

10. STREITOVÁ, D., ZOUBKOVÁ, R. Septické stavy v intenzivní péči: ošetřovatelská péče. Praha: Grada Publishing, 2015.

ISBN 978-80-247-5215-0.

11. STŘÍŽOVÁ, J., KOUTNÁ, M. Hodnocení postupu ošetření invazivních vstupů se zaměřením na kvalitu fixace.

Léčba ran. Téma: Rány v intenzivní medicíně. 2016, roč. III, č. 3, s. 15–18.

ISSN: 2336-520X. 12. VYTEJČKOVÁ, R. et al. ­Ošetřovatelské postupy v péči o ­nemocné. III, speciální část. Praha: ­Grada Publishing, 2015.

ISBN 978-80-247-3421-7.

13. ZADÁK, Z., HAVEL, E. Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství.

2., doplněné a přepracované ­vydání.

Praha: Grada Publishing, 2017.

ISBN 978-80-271-0282-2.

O autorkách

Bc. Markéta Riegerová 2010–2014: SZŠ Ústí nad Orlicí – obor z­ dravotnický asistent; 2015–2018: Vysoká škola zdravotnická, o. p.s. – obor všeobecná sestra; 2017–2018: OB klinika a.s. – pozice praktická sestra; od r. 2018: Fakultní nemocnice Hradec Králové – chirurgická JIP – vše­obecná sestra Mgr. Marie Holubová, Ph.D. 1998–2002: SZŠ Žďár nad Sázavou – obor všeobecná sestra; 2002–2005: Bc. studium – obor všeobecná sestra, Ústav zdravotnických studií, Univerzita Pardubice; ­2005–2007: Mgr. studium – obor ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice; ­2012–2016: doktorský studijní program – Sociální lékařství, Masarykova univerzita Brno; 2016–2018: specializační studium Ošetřovatelská péče v chirurgických oborech, NZO NCO Brno; od r. 2005: Nemocnice pardubického kraje, Pardubická nemocnice, ortopedické oddělení – všeobecná sestra; od 2007: Katedra ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice – akademický pracovník, odborný asistent Mgr. Kristýna Šoukalová 2002–2006: SZŠ Trutnov – obor všeobecná sestra; 2006–2009: Bc. studium – obor všeobecná sestra, Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci; 2010–2011: Mgr. studium – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice; od r. 2011: Katedra ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice – akademický pracovník, asistent; od r. 2014: doktorský studijní program – Ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

Recenzovala

Mgr. Blanka Remrová, Klinika dětské anestezie a resuscitace, FN Motol, Praha INZERCE

Jste sympatická/ý, veselá/ý, odvážná/ý, máte smysl pro humor, jste prostě ta/ten Nej? Chcete vyhrát atraktivní ceny?

Právě pro vás je tu soutěž o Nej sestřičku roku 2020!

2020

Finálový večer za účasti řady známých osobností se koná 12. září 2020 v Náchodě.

BATIST Nej sestřička je soutěž, jejímž cílem je vybrat nejlepší zdravotní sestru z pohledu odborného i lidského, vyjádřit poděkování za náročnou práci zdravotních sester u nás i zviditelnit jejich poslání. Přihlásit Vás může kdokoliv - pacient, lékař, manžel, kamarádka, příbuzný nebo se můžete přihlásit sama. Podmínkou pro přihlášení do soutěže je státní občanství České republiky a výkon povolání zdravotní sestry ve zdravotnickém či sociálním zařízení. Soutěž není omezena věkem, rodinným stavem, vzděláním ani délkou praxe.

Bližší informace získáte na www.nejsestricka.cz Výtěžek akce bude věnován na charitativní účely.

Vážíme si Vaší práce!

BATIST Medical a.s. - organizátor soutěže 1. místo a titul Nej sestřička roku 2019 získala Kateřina Křenková (č. 1), zdravotní sestra na Oddělení invazivní kardiologie a arytmologie 2. místo si donesla Veronika Hryzáková (č. 7), sestřička z Endoskopického centra Oblastní nemocnice v Náchodě 3. místo získala Natalia Panasenko (č. 9), Klinika EliteMedical s.r.o., vrchní sestra kliniky

GENERÁLNÍ PARTNER

GENERÁLNÍ PARTNER

11

odborné články

florence 2/20

Poranění zdravotnických záchranářů o ostrý předmět v klinické praxi Souhrn:

Klíčová slova:

Poranění o ostrý předmět je situace, která je považovaná za nežádoucí událost, jak uvádí Rada Evropské unie (2010).

Jedná se o situace, kdy se zdravotnický záchranář poraní o ostrý předmět, kterým může být například jehla na podání léků nebo lanceta na odběr kapilární krve. Článek se zabývá problematikou poranění o ostrý předmět, způsobem ošetření těchto poranění, znalostmi zdravotnických záchranářů o rizicích spojených s poraněním o ostrý předmět, hlášením nežádoucích událostí a zásadami manipulace s ostrými předměty. infekce – neodkladná péče – ostrý předmět – poranění – zdravotnický záchranář

Paramedics injuries with a sharp object in clinical practice Summary:

Keywords:

Injury with a sharp object is a situaction, which is considered an unfavorable situation as said by Rada Evropské unie (2010). It is a situation where a paramedic injured himself with a sharp object, it can be for example a hypodermic needle for applying medicaments or a lancet for a capillary blood. Article deals with the problematice of a sharp object injury, the proper way to treat them, the knowledge of paramedics about risks connected to sharp object injuries, reporting these situations and principles of manipulation with sharp objects. infection – injury – paramedic – sharp object – urgent care

Martin Nedomanský, Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci Mgr. Martin Krause, DiS., Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

Úvod Zdravotničtí záchranáři každodenně pracují s různými druhy ostrých předmětů a při nevhodné manipulaci jsou vystaveni riziku poranění o ostrý předmět. Tím může dojít k vniknutí infekčního agens do těla zdravotnického záchranáře (Rada Evropské unie, 2012). V současné době je nejčastější a nejobávanější přenos onemocnění AIDS nebo hepatitidy typu B a C. Pro přenos hepatitidy typu B třeba stačí 10–8 ml krve (Husa, 2011). Nejsou to však jediná onemocnění, je potřeba brát v potaz více než dvacet dalších.

V Evropské unii dochází každoročně k mnoha takovým poraněním, která jsou nejčastějším způsobem přenosu infekčního onemocnění na zdravotnické pracovníky (POUZP, 2017).

Zdravotničtí záchranáři by měli být schopni přistupovat k těmto rizikům a efektivně jim předcházet, a to dle doporučených postupů, jak uvádí Sole (2013). Tyto postupy zahrnují způsob zacházení s ostrými předměty, například zákaz vracení krytů na použité jehly, jak uvádí vyhláška č. 306/2012 Sb. Dále by měli znát rizika spojená s poraněním o ostrý předmět, mít znalosti o jednotlivých onemocněních, jejich zá-

12

važnosti a výskytu. Měli by také znát a umět ošetřit již vzniklé poranění o ostrý předmět, jelikož doporučené ošetření může snížit riziko samotného přenosu infekce na záchranáře (POUZP, 2017). V neposlední řadě je důležité nahlásit, že k poranění došlo. Tento krok má význam pro následující postup, pomáhá předcházet vzniku dalších poranění a shromažďovat informace o prvotních nebo sekundárních výskytech onemocnění a podle toho nařídit opatření (Jilich, 2014).

Metodika Výzkumné šetření bylo realizováno metodou kvantitativního výzkumu, s využitím techniky dotazníku. Dotazník obsahoval 21 otázek, z nichž tři otázky byly identifikační a dvě

Výsledky Do výzkumu se zapojilo celkem 53 (100 %) respondentů, z tohoto počtu čtyři (7,5 %) respondenti uvedli svůj věk od 18 do 29 let, 13 (24,5 %) respondentů uvedlo věk 30–39 let, dva respondenti (3,8 %) uvedli věk 50 let a více a největší skupinu tvořila věková kategorie 40–49 let, kterou uvedlo 34 (64,2 %) respondentů.

Byla také položena otázka ohledně nejvyššího dosaženého vzdělání; zde uvedlo devět (17 %) respondentů variantu vyšší odborná škola. Varian­tu vysoká škola, titul Mgr. uvedlo 11 (20,8 %) respondentů a procentuálně nejvíce zastoupená je skupina respondentů s nejvyšším dosaženým VŠ vzděláním, titul Bc. Tuto variantu uvedlo

V současné době je nejčastější a nejobávanější přenos onemocnění AIDS nebo hepatitidy typu B a C. Nepříklad pro přenos hepatitidy typu B stačí 10–8 ml krve. otázky byly formulovány metodou Likertovy škály. Všechny otázky byly uzavřené. Výzkumného šetření se zúčastnilo 53 respondentů, zde bylo kritériem, aby respondent byl zdravotnickým záchranářem na výjezdové základně vybrané zdravotnické záchranné služby. Výzkum byl realizován od května do června 2019. Výsledky výzkumného šetření platí pouze pro tento výzkum.

32 (60,4 %) respondentů. Naopak nejnižší počet respondentů uvedl variantu vzdělání střední zdravotnická škola (+ ARIP), tuto odpověď uvedl jen jeden respondent (1,9 %).

Zajímavé výsledky přinesla otázka, která pojednává o prvním kroku v pořadí při ošetření poranění o ostrý předmět, zde 18 (34 %) respondentů uvedlo správnou odpověď, a to že ránu necháme pět minut

odborné články

počet respondentů

Graf 1 První krok při poranění ostrým předmětem

60 % 40 % 20 %

ránu necháme 30 sekund volně krvácet a potom silně stlačujeme

ránu necháme volně krvácet 5 minut a potom silně stlačujeme

ránu bezprostředně po poranění silně stlačujeme

ránu necháme 5 minut volně krvácet, nestlačujeme

rána se dezinfikuje dezinfekčním prostředkem s bakteriostatickým účinkem

rána se dezinfikuje dezinfekčním prostředkem s bakteriocidním účinkem

pokud jehla nebyla mimo kryt déle než 5 vteřin

kryt lze vrátit, pokud jehlou nebyla odebírána krev

Graf 2 Třetí krok při poranění

počet respondentů

100 % 80 % 60 % 40 % 20 % 0% rána se dezinfikuje dezinfekčním prostředkem s virucidním účinkem

rána se dezinfikuje dezinfekčním prostředkem, nezáleží na typu

Graf 3 Vracení krytu na jehlu 80 % 60 % 40 % 20 % 0% kryt se nikdy nevrací

jen v situaci, kdy jehla nebyla v kontaktu s kůží pacienta

Graf 4 Okolnosti provádění hygienické dezinfekce rukou vždy

Diskuse

skoro vždy

občas

skoro nikdy

nikdy

100 % počet respondentů

Poranění o ostrý předmět může být pro zdravotnického záchranáře vážný problém. Jedná se o nežádoucí událost, která může způsobit mnohé komplikace. Zdravotničtí záchranáři bývají v situaci, kdy musejí pracovat s ostrými předměty, každý den, což představuje velmi vysoké riziko poranění a infekce. Proto je důležité, aby uměli předcházet těmto poraněním, řešit situace, které nastanou, a nahlásit vzniklou nežádoucí událost (POUZP, 2017).

80 %

0%

počet respondentů

volně krvácet, nestlačujeme. Další otázka pojednávala o druhém kroku ošetření poranění o ostrý předmět.

Zde bylo správnou odpovědí, že se rána vymyje vodou a mýdlem či jiným detergentním roztokem a osuší se; tuto odpověď uvedlo 44 (83 %) respondentů. Byla také položena otázka, která se zabývala minimálním množstvím krve, které stačí pro přenos hepatitidy typu B. Správnou odpověď 10–8 uvedlo 19 (35,8 %) respondentů.

Dále jsme se zabývali hlášením poranění o ostrý předmět. Zde byla položena otázka, kdy je třeba poranění hlásit. Správnou odpověď uvedlo 38 (71,7 %) respondentů, kteří uvedli, že je potřeba poranění hlásit vždy.

Poté jsme pokládali otázky na téma správné manipulace s ostrými předměty. Na otázku, v jaké situaci je možné vrátit kryt na použitou jehlu, odpovědělo správně 22 (41,5 %) respondentů – správná odpověď zněla, že se kryt nevrací nikdy. Další otázka se týkala toho, zda lze oddělovat ručně, bez použití dalších pomůcek, injekční jehlu od injekční stříkačky. Zde bylo správnou odpovědí, že to nelze, což uvedlo 18 (34 %) respondentů.

Nakonec byly položeny ještě dvě otázky: první se týkala okolností, za nichž se používají rukavice, resp. ve kterých situacích používají rukavice respondenti. 40 (75,5 %) respondentů uvedlo, že použije rukavice vždy při odebírání krve, a 43 (81,1 %) respondentů uvedlo, že použije rukavice při odběru glykemie. Druhá otázka se týkala okolností provádění hygienické dezinfekce rukou a toho, v jakých situacích ji respondenti provádějí. V situaci před tím, než budou v kontaktu s pacientem, uvedlo 12 (22,6 %) respondentů, že vždy provádějí hygienickou dezinfekci rukou. V situaci před aseptickým výkonem provede dezinfekci rukou 44 (83 %) respondentů.

80 % 60 % 40 % 20 % 0% před kontaktem s pacientem

po kontaktu s pacientem

před aseptickým výkonem

při riziku kontaktu s tělními tekutinami

po kontaktu s prostředím pacienta

před nasazením rukavic

13

odborné články

14

Doporučené ošetření rány snižuje riziko přenosu infekce na záchranáře.

menat, že skoro 30 % poranění nebylo nikdy nahlášeno!

Poslední zkoumanou oblastí byla oblast manipulace s vybranými rizikovými předměty. Zneklidňující výsledky přinesla otázka, kde jsme se dotazovali respondentů, za jaké situace lze vrátit kryt na použitou jehlu. Pouze 22 (41,5 %) respondentů uvedlo správně, že nikdy.

Vracení krytů je podle vyhlášky č. 306/2012 Sb. zakázáno (Česko, 2012). Další takové výsledky přinesla otázka, která se zabývala tím, zda a kdy zdravotničtí záchranáři odstraňují injekční jehlu z injekční stříkačky bez použití dalších pomůcek. Pouze 18 (34,0 %) respondentů odpovědělo, že nikdy. Odpovědi na tyto dvě otázky byly pro nás poněkud zarážející, neboť poukazují na nedostatečnou edukaci v oblasti manipulace s ostrými předměty (Rada Evropské unie, 2010).

Závěr Pro výzkumné šetření byli stanoveny čtyři cíle. Vyhodnocení výsledků ukázalo, že 69,2 % zdravotnických záchranářů má znalosti ohledně ošetření poranění o ostrý předmět, 67,7 % zdravotnických záchranářů má znalosti o rizicích spojených s poraněním o ostrý předmět. Třetí cíl ukázal, že 78,3 % zdravotnických záchranářů zná zásady hlášení poranění o ostrý předmět a 37,8 % zdravotnických záchranářů dodržuje zásady manipulace s vybranými ostrými předměty. Z těchto výsledků je zřejmé, že znalosti zdravotnických záchranářů nejsou vždy uspokojivé a bylo by vhodné zavéstt některá opatření, která by napomohla jejich zlepšení. Hlavním důvodem je ochrana zdravotnických záchranářů před poraněním a dalšími ­komplikacemi.

Literatura 1. HUSA, P., KRBKOVÁ, L., BARTOŠOVÁ, D. Infekční lékařství: učební text pro studenty všeobecného lékařství.

Brno: Masarykova univerzita, 2011.

ISBN 978-80-210-5660-2.

2. JILICH, D., KULÍŘOVÁ, V. HIV infekce: současné trendy v diagnostice, léčbě a ošetřovatelství. Praha: Mladá fronta, 2014. ISBN 978-80-204-3325-1.

3. POUZP, ČAS, UZS, APSS a ­OSZaSP. Metodické doporučení o řešení si­ tuací spojených s poraněním ostrými předměty ve zdravotnictví a prevenci jejich vzniku. Praha, 2017. (Dostupné také on-line.)

4. RADA EVROPSKÉ UNIE. Směrnice Rady 2010/32/EU ze dne 10. května 2010, kterou se provádí Rámcová dohoda o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních, uzavřená mezi HOSPEEM a EPSU. In: Ústřední věstník Evropské unie. 2010. Svazek L 134, s. 66–72. ISSN 1725-5074.

5. SCHINDLER, J. Mikrobiologie: pro studenty zdravotnických oborů.

Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4771-2.

6. ČESKO. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ. Vyhláška č. 306 ze dne 24. září 2012, o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, ve znění pozdějších přepisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012. Příloha č. 1. ISSN 1211-1244.

7. ČESKO. Zákon č. 258 ze dne 14. července 2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky.

2000. Částka 75, s. 3622–3664.

ISSN 1801-0393.

8. SOLE, M. L., KLEIN, D. G., MOSELEY, M. J. (eds.). Introduction to critical care nursing. Saint Louis: Elsevier, 2013. ISBN 978-0-323-08848-0.

foto: Profimedia

Velmi zajímavé zjištění přinesla otázka týkající se prvního kroku při ošetření poranění o ostrý předmět.

Zde pouze 18 (34 %) respondentů odpovědělo správně, že se rána má nechat pět minut volně krvácet a nijak nemačkat, jak uvádí Jilich (2014).

Domníváme se, že důvodem pro tolik nesprávných odpovědí je přetrvávání zastaralých informací. V minulosti některé publikace uváděly, že je ránu potřeba silně stlačovat, aby došlo k vytlačení potencionálního infekčního agens z tkáně zdravotnického pracovníka. Z důvodu aktualizace informací je důležité připomenout nutnost celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků. Otázky týkající se druhého a třetího kroku však přinesly příznivé výsledky, kdy první otázku zodpovědělo správně 44 (83 %) ­respondentů a druhou 48 (90,6 %) respondentů.

Další zkoumanou oblastí byla znalost rizik spojených s poraněním o ostrý předmět. Velmi pozitivní výsledky přinesla otázka, kde jsme se dotazovali, která onemocnění se mohou přenášet při poranění ostrým předmětem. 45 (84,9 %) respondentů odpovědělo správně, že se jedná o hepatitidu typu B a C, AIDS a lues – toto potvrzuje Husa (2011) a Schindler (2009).

Znamená to, že zdravotničtí záchranáři dokážou rozpoznat, kteří pacienti jsou rizikoví, a tím zvýšit šance na předcházení poraněním.

Velmi zajímavé výsledky v této oblasti přinesla otázka, která se dotazovala, jaké množství krve stačí pro přenos hepatitidy typu B. Na ni pouze 19 (35,8 %) respondentů odpovědělo správně, a to že se jedná o 10–8 ml krve (POUZP, 2017). Celkem 34 (64,2 %) respondentů odpovědělo nesprávně. Tato otázka však může být považována za méně podstatnou, jelikož množství krve, které se při poranění přenese do těla zdravotnického záchranáře, je jen těžko ovlivnitelné (Husa, 2011).

Dále jsme se zabývali hlášením poranění o ostrý předmět. Zdravotničtí záchranáři by měli znát zásady postupu při poranění o ostrý předmět, aby bylo možné efektivně předcházet dalším komplikacím (Rada Evropské unie, 2010; stejné informace uvádí i platná legislativa České republiky – Česko, 2000).

Zneklidňující výsledky přinesla otázka, kde jsme se tázali respondentů, kdy je potřeba hlásit poranění o ostrý předmět. Zde 38 (71,7 %) respondentů uvedlo správně, že vždy (POUZP, 2017). To může zna-

florence 2/20

odborné články

Změny pozornosti v dospělosti: jak ovlivňují kognitivní funkce a jednání člověka?

Souhrn:

Klíčová slova: Summary:

Keywords:

Pozornost je psychický stav soustředění a specifického zaměření se na určitý duševní proces. Abychom maximálně využili příjem informací, je potřeba cvičit pozornost a vědomě ovládat soustředění. Pozornost patří mezi psychické stavy neboli přechodné situace. Aktuální kvantitativní a kvalitativní hodnoty pozornosti jsou ovlivněny zevními či vnitřními okolnostmi působícími na jedince v daném okamžiku. Aby nervová soustava upoutala svá funkční centra k zaměření se na vybraný předmět, je důležitá jejich dostatečná aktivace, dle charakteru impulzu vědomá či nevědomá. pozornost – roztržitost – dekoncentrace Paying attention is a mental state of concentration and of a specific focus on a particular mental process. In order to get most out of information receiving, it is necessary to practice attention and to consciously control concentration.

Attention belongs to mental states and it is a transient phenomenon by its nature. There are quantitative and qualitative values of attention, that depend on the circumstances influencing an individual at a given time. In order to attract its functions during focusing on a selected subject, it is important for the nervous system to sufficiently activate itself either consciously or unconsciously, according to the nature of the impulse. attention – absend-mindedness – distractibility

PhDr. Martina Muknšnáblová, Vyšší odborná škola MILLS, ­Čelákovice, Vysoká škola tělesné ­výchovy a sportu Palestra, Praha

Úvod Pozornost je nezbytná pro příjem nových informací. Kvalita i kvantita pozornosti ovlivňují další psychické procesy, kognitivní funkce (např. paměť či myšlení), dále komunikaci atd. Nejméně pozornosti člověk většinou věnuje věcem kolem sebe, se kterými se setkává každý den, a tedy mu zevšedněly, ale právě ty často svou vysokou frekvencí velmi ovlivňují celkové dění kolem nás směřované zpětně i k nám. Pozornost věnovaná okolí představuje určitý druh vnímání, tedy přijetí zevního impulzu přes smyslový orgán nebo též vnitřního impulzu například prostřednictvím emocí či myšlení. Jakmile je naším čitím podnět přijat, stává se z něj počitek a ten je následně podroben analýze v mozku (je vnímán). Čím větší zájem máme o danou položku, tím více pozornosti jí věnujeme a dovedeme následně vjemy využít pro svou další činnost. To, čemu věnujeme pozornost, odhaluje naše mnohdy skryté cíle. Mozek se začne na dané atributy zaměřovat nevědomě. Prvky, na které se z nějakého konkrétního důvodu soustředíme, vystupují z pozadí všednosti. Zaměření pozornosti ovlivňuje rozsah a pevnost našich zájmů.

Tréninkem lze kapacitu lidské pozornosti zvyšovat Množství (kvantita) i charakter (kvalita) přijímaných informací se odvíjejí od našich individuálních preferencí a pravidelným tréninkem lze navyšovat vícerozměrnou kapacitu lidské pozornosti. Vliv má ale i náš celkový psychický stav – nálada, zdravotní omezení, poruchy vstupních kanálů jednotlivých impulzů (sluch, zrak, hmat, chuť, čich), rušivé elementy prostředí aj. Dospělý (v našem případě pacient, sestra či

se jimi dále nezabývá. Neporovnává je s minulými zkušenostmi (uloženými v paměti), nereflektujeme na ně.

Některé podněty vstupují do mozku automaticky, bez vědomé pozornosti, a automatickým se stává celý související proces. Existují podněty, které neztrácejí svou relevantnost, jelikož jsou ve spojení se zachováním našeho života, zejména v podobě udržení bezpečného prostředí.

Organismus je díky těmto vrozeným signálům v neustálé pohotovosti.

Ohrožující podněty bývají neobvyk-

Nesoustředěnost, roztržitost či nízká pozornost mohou zapříčinit řadu chyb v dalších kognitivních procesech. lékař) mnohdy řeší současně více dílčích problémů najednou a jeho pozornost k jednotlivým úkolům je tím narušena, výsledek pochopení a jednání pokřiven.

Pozornost zaměřujeme na podněty, které mozek vyhodnotí jako relevantní, a ostatní odmítne. Selekce provedená centrální nervovou soustavou otevře odpovídající kanály, abychom tyto vybrané vjemy dále zpracovali. Psycholog D. E. Broadbent (1985) vytvořil model filtru podnětů založený právě na jejich relevantnosti, kdy nerelevantní podněty jsou v mozku vyloučeny a nejsou přijaty k dalšímu zpracování. Projdou vnímáním, ale jelikož jim není věnována patřičná pozornost, mozek

lé, nečekané a variabilní intenzity.

Organismus je jimi aktivován a má k nim zvýšenou vnímavost v podobě sníženého senzorického prahu, proto u nich registrujeme i malé odchylky proti standardní situaci, jsou pro nás svou skutečnou či potencionální nebezpečností poutavé. Informace může být přijata i přes snížení smyslových prahů právě paradoxem relativní síly podnětu (např. si lépe pamatujeme jedno slovo cizího původu mezi mnoha českými nebo se soustředíme více na slova v nezvykle tichém prostředí). Mozek se obecně lépe soustředí na objekty související s jeho hlavními úkoly, tedy zejména zachováním života. Vůle k naplnění cíle navozuje vyšší pozornost.

15

odborné články

florence 2/20

Pacient se zaměří výhradně na zrakovou paměť, na vizuální podnět, na četbu napsaných slov, a nikoli na akustickou paměť. Přestože v danou chvíli používal oboje, pozornost byla zaměřena na identifikaci viděných slov, ne okolních zvuků. Mozek sice dostal i sluchové impulzy, ale nepovažoval je za důležité, neslučovaly se se zadaným cílem a rovněž nenesly známky nebezpečnosti.

Zajímavé je ale sledovat, na co lidé zaměřují pozornost, když není úkol zadán přesně a je jen předložen nějaký objekt ke sledování – bývá to celkový emoční dojem, vizuální podoba detailů, hledání souvislostí s obdobnými objekty v paměti atd.

Upoutání pozornosti je tedy pro zapojení paměti důležité, ale důležitější než intenzita podnětu je reál­ nost podnětu. Kouč a psycholog Wichmann (2002) sledoval rozpoznávání zapamatovaných fotografií, k čemuž využil skupiny fotografií černobílých, barevných s reálnými barvami a fotografií s barvami, které neodpovídaly realitě. Sledovaní jedinci si nejlépe vybavovali fotografie s reálnými barvami (např. kde tráva byla zelená, nikoli červená).

Upoutání pozornosti je pro zapojení paměti důležité, ale důležitější než intenzita podnětu je reál­ nost podnětu.

Míra pozornosti ovlivňuje paměť Behaviorismus, podobor psychologie zabývající se chováním, považuje pozornost za jednu ze základních vlastností živých organismů, přičemž dle něj chování ovlivňuje orientace organismů v prostředí.

Pozornost řídí zevní tělesné změny (chování), ale nikoli vnitřní. Vnitřní procesy mohou naopak ovlivňovat pozornost (např. naše nálada nebo únava). Pozornost velmi souvisí s procesem paměti, a to nejen ve fázi vštípení. Zapamatovat (zakódovat) lze informaci, pokud je jí věnována pozornost nervové soustavy a podnět je přiveden do našeho vědomí. Senzorický podnět, kterému nevěnujeme pozornost, je velmi rychle zapomenut. Při dostatečné pozornosti naproti tomu může být převeden do krátkodobé či dlouhodobé paměti. Následně informace přes paměť ovlivňuje i naše myšlení. Roediger a McDermott (1995) provedli experiment, kdy respon-

16

dentům byla přečtena skupina slov po několika menších sadách a oni si měli několik výrazů zapamatovat. Následně kromě jiného vyslechli druhou, velkou skupinu slov (96 termínů) a měli určovat, které výrazy z druhé skupiny byly i v té první (tvořené několika menšími, aby si je mohli lépe zapamatovat).

Respondenti často chybně označovali slova, která v původní skupině nezazněla, ale byla významově podobná, třeba termíny postel, únava a zívnout z první skupiny označili za slovo spát z druhé skupiny.

Krátkodobou paměť člověka ovlivňuje míra jeho pozornosti a obdobně zaměření pozornosti ovlivňuje individuálně preferovaný typ senzorické (smyslové) paměti. Jestliže pacientovi řekneme, aby si pamatoval napsaná slova, není tolik schopen pamatovat si jiné souvislosti než ona napsaná slova, jako například co dalšího mu sestra či lékař doprovodnou řečí vysvětlují.

Psycholog Rudy (2008) sestavil jednoduché schéma vztahu paměti a učení, kdy shledává pozornost jako podmínku paměti a učení prezentovaných výsledným chováním. Schopnost vydržet naslouchat ovlivňují nervová soustava i smyslová ústrojí. Při narušení sluchu, zraku atd. je mozek zatěžován obtížnou dedukcí nekvalitních podnětů, nedokáže tak rychle a správně vyhodnotit přicházející informaci a dříve se unaví. Jednou z důležitých podmínek výkonné pozornosti je tedy dobrý přijímač (receptor, potažmo celý smyslový orgán) a přenašeč vzruchu (nervová soustava). Oba tyto atributy se mohou věkem zhoršovat. Celý proces učení může být tudíž narušen poruchou pozornosti vycházející třeba z oslabení zraku či reaktivity nervové soustavy. Nesoustředěnost, roztržitost či nízká pozornost mohou zapříčinit řadu chyb v dalších kognitivních procesech.

Dopad chyb v pozornosti kvantifikoval Eysenck (1993). Největší potíže spatřoval v nedostatečném vštípení informace pro zapamatování (až 60% chybovost). Při zachovaném fyzickém a duševním zdraví je ale s přibývajícím věkem zachována i pozornost, dokonce může být díky paměti zlepšována, respektive

foto: Profimedia

Schéma vztahu paměti a učení

odborné články

máme větší zkušenosti s přicházejícími impulzy a rozpoznáním jejich důležitosti pro život (běžný provoz i zachování existence).

Vnější či vnitřní „narušitelé“ čití a vnímání jako vstupních psychických sond k našemu duševnímu prožitku či následnému projevu určitým chováním způsobují v průběhu celého našeho života poruchy pozornosti.

Mezi nejčastější poruchy pozornosti řadíme: → Dekoncentraci – omezení intenzity soustředění; snížená (nedostačující koncentrace) nebo zúžená pozornost (tunelové vidění) při panice (psychické labilitě) vyvolá strach z nedostatečné orien­tace v prostředí a zvládání situace; labilita přichází i s věkem (např. při uvědomění si nedostatku znalostí či dovedností pro úspěšné řešení situace dle moderních pravidel). → Rozptýlenost – snížený limit stability soustředění na jeden objekt, znemožňuje udržet směr soustředění; jsou narušeny tenacita (soudržnost) a koncentrace; těkavost či fluktuace znamená přesouvání pozornosti na každý nově příchozí podnět, i když není podstatný; tato porucha u některých starších osob může souviset právě s nedostatečným sebevědomím při řešení situace, kdy se snaží zachytit více informací, čímž se však pozornost rozptýlí a výsledný koncept naruší. → Roztržitost – je narušena stabilita a distribuce, snížena schopnost koncentrace (soustředění) a udržení stálé pozornosti upřené k jednomu předmětu, nebo naopak zvýšené upoutání pozornosti velké intenzity jen k jedinému objektu, tzv. zdánlivá roztržitost („profesorská“); jedná se o nevhodné rozdělení pozornosti se sníženou koncentrací; roztržitost představuje neschopnost soustředit se dostatečně dlouho na důležitý podnět, jedinec se soustředí na jiné, zdánlivě aktuál­nější podněty, je schopen soustředit se i na podstatný objekt, maximálně však 30 sekund; příčinou je vyhrocená emoce či narušené vědomí nebo z minulosti naučený postup, který ale neodpovídá danému úkolu, a tak je neefektivní. → Paraprosexie – nesprávné zaměření pozornosti, neudržení vědomé pozornosti z důvodu silné emoce, stresu, napětí či psychi-

atrického onemocnění; jedinec na vjem zareaguje příliš brzy (v napětí jej očekává, zareaguje ještě před působením podnětu), nebo naopak pozdě (přehlédne jej); seniorská labilita nervových funkcí vede mnohdy k nepochopení problému z důvodu zaměření se na nepodstatnou informaci a přehlédnutí té důležitější. → Hypoprosexie – snížená koncentrace – může být snížená jen v některé složce nebo povšechně, při fyzickém či psychickém vyčerpání, únavě, zhoršení nálady, v případě sníženého intelektu, po účinku některých farmak; je velmi nebezpečná při činnostech vyžadujících pozornost za účelem zajištění bezpečnosti, například při dávkování léků, rozhodování o souhlasu s návrhem léčby atd. → Hyperprosexie – velmi detailní soustředění na podnět, který má určitou vazbu s danou osobou (časté u sebepozorování); kvantita a kvalita pozornosti si mohou ve vyšší míře vzájemně škodit; nastává po účinku psychostimulancií, u poruchy nálad (mánie), ve strachu o existenci. → Aprosexie – minimální až žádná pozornost; absence mimovolní pozornosti je relativně častá, absence vědomé pozornosti se nevyskytuje běžně, ale spíše u poruch vědomí (již i u somnolence, soporu, obnubilace aj.) či u závažných psychiatrických diagnóz; nepozornost k něčemu často znamená pozornost k něčemu jinému, je však otázkou, zda je to v danou chvíli správný objekt.

Závěr Poruchy až patologické jevy v oblasti pozornosti významně zasahují do prožitků a jednání člověka.

Duševní aktivita vedoucí k poruše pozornosti může limitovat celkový vývoj (rozvoj) jedince a trvale ovlivnit všechny kognitivní funkce. Poruchy pozornosti vyvstávají především při činnostech, které vyžadují práci s mnoha informacemi a kde správný výběr a zpracování informací řídí výsledek činnosti. Některé poruchy mohou být trvalé, jiné pouze přechodné (dle vyvolávající příčiny a její eliminace). Mírné přechodné poruchy mohou být zapříčiněny vyčerpáním, únavou nebo ­přetížením.

Literatura 1. EYSENCK, H. J. In: KUČERA, D. Moderní psychologie. Praha: Grada 2013. ISBN 978-80-247-4621-0.

2. FARKOVÁ, M. Vybrané kapitoly z psychologie. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského 2017.

ISBN 978-80-7452-130-0.

3. GOLEMAN, D. Pozornost: skrytá cesta k dokonalosti. Brno: Jan Melvil 2014. ISBN 978-80-87270-94-3.

4. KASSIN, S. Psychologie. Brno: Computer Press 2007. ISBN 978-80-251-1716-3.

5. KOHOUTEK, R. Úvod do psychologie. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity 2008.

Dostupné on-line na: https:// is.muni.cz/el/1441/podzim2013/ MSBP_SUOS/um/mainUVOD_ DO_PS._2008.pdf.

6. NAKONEČNÝ, M. Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia 2004. ISBN 80-200-1198-6.

7. OREL, M. a kol. Psychopatologie.

Praha: Grada 2016. ISBN 978-80-247-5516-8.

8. PLECEROVÁ, V., PUŽEJOVÁ, Y. Psychologie. České Budějovice: SZŠ a VOŠZ České Budějovice 2016. ISBN 978-80-88058-88-5.

9. RUDY, J. W. In: KLENEROVÁ, V., HYNIE, S. Paměť a její poruchy. Československá Fyziologie 2010, roč. 59, 4.1, s. 15–20. ISSN 1210-6313.

10. RUSINA, R. Paměť a její poruchy.

Neurologie pro praxi 2004, roč. 5, s. 205–207. ISSN 1213-1814.

11. ŠKODA, J., DOULÍK, P. Psychodidaktika. Praha: Grada 2011. ISBN 978-80-247-3341-8.

12. ŠUCHA, M. a kol. Dopravní psychologie. Praha: Grada 2013, s. 46. ISBN 978-80-247-4130-0.

13. VACÍNOVÁ, M., LANGOVÁ, M. Vybrané kapitoly z psychologie.

Praha: Československý spisovatel 2011. ISBN 978-80-7459-014-6.

14. WICHMAN, F. A. In: KASSIN, S. Psychologie. Brno: Computer Press 2007. ISBN 978-80-251-1716-3.

O autorce PhDr. Martina Muknšnáblová působí více než 20 let jako odborná pedagožka na vyšších nebo vysokých školách zdravotnického zaměření. Rovněž je auditorkou pro zdravotnická či sociální zařízení. Napsala cca 25 odborných článků a šest monografií.

17

aktuality

florence 2/20

Lidská populace čelí pandemii nového koronaviru Celosvětová epidemie (pandemie) onemocnění COVID-2019 již omezila a takřka zmrazila život ve většině zemí a hraničně zatěžuje i české zdravotnictví a většinu dalších odvětví.

P

rvní případy onemocnění byly hlášeny z Wu-chanu (Wuhan), provincie Chu-pej (Hubei) v Číně 31. prosince 2019. Onemocnění se vyskytlo u lidí, kteří pracovali na trhu, kde jsou prodávány živé ryby, mořské plody, kuřata, netopýři, svišti, ptáci a jiní živočichové a živočišné produkty a kde dochází i k jejich zpracování a konzumaci, nebo tento trh navštívili.

Onemocnění bylo pojmenováno COVID-2019 Světová zdravotnická organizace (WHO) rozhodla, že onemocnění, jehož původcem je nový koronavirus SARS-CoV-2, se bude jmenovat COVID-2019 (COVID-19). Samotný nový koronavirus byl původně označen 2019-nCoV a později přejmenován. Jako původce onemocnění u lidí dosud nebyl zachycen. Koronaviry patří do velké rodiny obalených RNA virů, byly objeveny v 60. letech minulého století, patří mezi zoonotické infekce, vyvolávají onemocnění respiračního a trávicího traktu u lidí a zvířat. Mají různý klinický obraz, od běžného nachlazení až po závažné respirační syndromy (MERS, SARS

Prevence COVID-19 (zdroj: http://www.nrc-hai.cz/) Obecně platná pro nákazy přenášené kapénkami či kontaktem: → vyhnout se úzkému kontaktu s lidmi s akutním respiračním onemocněním → často si mýt ruce, zejména při přímém kontaktu s nemocnými nebo v jejich okolí → v případě akutního respiračního onemocnění dodržovat „etiketu kašle“ – dostatečná vzdálenost od jiných osob, krýt ústa a nos kapesníkem (kašlat a kýchat případně do rukávu) → ve zdravotnických zařízeních dodržovat pravidla prevence a kontroly infekcí – viz stránky NRC pro infekce spojené se zdravotní péčí včetně doporučení pro zdravotnická zařízení při podezření na infekci novým koronavirem

18

a COVID-2019). U lidí se vyskytují koronaviry rodu Alpha- a Beta-. Celkově je dosud známo sedm druhů humánních koronavirů – 229E, NL63, OC43, HKU1, MERS, SARS, SARS-2.

Nejčastější symptomy připomínají chřipku Mezi nejčastější klinické příznaky u hospitalizovaných pacientů patří horečka, kašel, dušnost, bolesti svalů a únava, mezi méně časté se řadí průjem a zvracení, u závažných případů zánět plic. U starších lidí a osob s chronickým onemocněním je pozorován závažnější až smrtelný průběh onemocnění. Aktuálně udávaná inkubační doba nového koronaviru se odhaduje na 5–6 dnů, s maximem až 14 dnů.

Zdroj zatím zůstává neidentifikován, zřejmě jím však je zatím blíže neurčené zvíře. Je pravděpodobné, že za první případy onemocnění je zodpovědný zvířecí zdroj z tržnice ve Wu-chanu

Podle vědců je virus přirozeného původu Často se množí dohady o možném umělém původu viru. Studii The proximal origin of SARS-CoV-2, která vyšla v časopie Nature Medicine a prokazuje jeho přirozenou evoluci, přeložili vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. V ní je uvedeno, že na základě analýz genomových sekvencí dosud známých koronavirů je zřejmé, že nový koronavirus je nejvíce příbuzný s koronavirem z netopýrů (CoV RaTG13).

ByIo však zjištěno, že přes příbuznost s netopýřím virem pro nový koronavir platí, že jeho receptor vázající doména (z angl. RBD), odpovědná za vazbu viru na receptor cílových buněk, se velmi účinně váže na lidskou formu receptoru ACE2, což je membránový protein, který se nachází na vnější straně plicních buněk. Oproti tomu ostatní dosud známé koronaviry patogenní pro člověka využívají k vazbě na lidský ACE2 odlišnou RBD. „Nová“ RDB, kterou má SARS-CoV-2, je zjevně unikátním

výsledkem přirozené selekce, ke které došlo u původně netopýřího viru, a to buď v lidském, nebo ve zvířecím hostiteli s receptorem ACE2 podobným tomu lidskému. Podobné znaky vykazuje také druhá zkoumaná struktura – místo štěpení.

Očividně tedy SARS-CoV-2 není produktem genetického inženýrství, ale výsledkem spontánních evolučních procesů. Vědci dále argumentují, že pokud by byl SARS-CoV-2 záměrně vytvořen, byl by odvozen od dobře charakterizovaných a v laboratořích běžně pěstovaných koronavirů (tj. vykazoval by celogenomovou příbuznost např. k lidskému ­SARS-CoV).

K účinnému vstupu do lidské buňky by pak byla použita známá funkční řešení (např. RBD koronavirů patogenních pro člověka s příp. jednoduchými zásahy pro zvýšení účinnosti). „Tyto dva rysy viru, tedy specifické mutace v RBD části bílkoviny a odlišná molekulární struktura, vylučují laboratorní manipulaci jako potenciální původ onemocnění COVID-19,“ dodává jeden z autorů studie Andersen.

Přenáší se převážně kontaktem Nový koronavirus je respirační virus, k přenosu dochází primárně kontaktem s infikovanou osobou, která zejména při mluvení, kašlání a kýchání šíří infekční kapénky do svého okolí.

Přenos je možný také předměty čerstvě kontaminovanými sekrety infikovaného člověka. Virus se podařilo izolovat ze vzorků odebraných z dolních cest dýchacích (bronchoalveolární laváž), virová DNA byla detekována ve stěrech z nosohltanu i hrdla, v séru, krvi, výtěrech z konečníku, ve slinách, moči a stolici.

Období nakažlivosti je zatím neznámé, vnímavost je zřejmě všeobecná, případná imunita vůči ­SARS-CoV-2 není dosud stanovena. Hlášená smrtnost kolísá od 2 do 3 %. Zatím publikovaná data z Číny odhadují smrtnost (case fatality) u hospitalizovaných pacientů na 11–14 %, v závislosti na použité metodě sledování, definicích a na vybrané populaci.

Literatura u autorky

foto: Profimedia

Šárka Spáčilová, redakce Florence

VIRTUÁLNÍ EVENTY / WEBINÁŘE VIDEOKONFERENCE / LIVESTREAMING

VÍTEJTE V ON-LINE VYSÍLÁNÍ

ZAJIŠTĚNÍ ŽIVÝCH PŘENOSŮ JAKÉKOLIV AKCE POMOCÍ INTERNETOVÉHO STREAMINGU Máme pro vás komplexní řešení – ať už jde o nabídku vašich služeb a produktů prostřednictvím call centra anebo videokonferenci s vašimi obchodními partnery.

K dispozici vám bude tým profesionálů s dlouholetými zkušenostmi se studiovými přenosy a on-line vysíláním z lékařských a farmaceutických konferencí, odborných tuzemských i mezinárodních setkání.

Vše vyřešíme za vás – od pozvánkového systému až po realizaci a statistiky. Součástí řešení je i kreativní zpracování grafického obsahu.

Pro sledující lékaře zajistíme kredity ČLK

DOKÁŽEME ŘEŠIT JAKOUKOLIV AKCI

PROPOJÍME VŠECHNY ÚČASTNÍKY ON-LINE EVENTU

STREAMOVACÍ PLATFORMY

VZÁJEMNÝM PROPOJENÍM ÚČASTNÍKŮ ČI FORMOU JEDNOSMĚRNÉHO VYSÍLÁNÍ A SDĚLOVÁNÍ INFORMACÍ NAPŘ. ZE STRANY VEDENÍ K ZAMĚSTNANCŮM.

KAŽDÝ MŮŽE AKTIVNĚ VZNÁŠET DOTAZY, VŠE BĚŽÍ V REÁLNÉM ČASE A POČET ÚČASTNÍKŮ NENÍ LIMITOVÁN.

STREAMY ADRESUJEME NA VLASTNÍ PORTÁLY, VYSÍLÁNÍ ALE UMÍME ZAJISTIT I NA VAŠÍ PLATFORMĚ.

Komunikujte on-line bez omezení, ať už z vaší kanceláře, našeho TV studia anebo z pohodlí vašeho domova.

Propojíme vaše služby v reálném čase, vy si jen vyberete platformu, která vám bude vyhovovat nejvíc.

Váš projekt realizujeme a upravíme na míru dle individuálních požadavků a potřeb včetně cenové nabídky.

Ambit Media, a. s.

Prusíkova 2577/16, 155 00 Praha 13 telefon: +420 222 352 573 e-mail: info@ambitmedia.cz

WWW.AMBITMEDIA.CZ 19

pro školy

florence 2/20

Herní práce s dětmi v nemocnici – nový běh studijního programu

Jiří a Markéta Královcovi, Nadační fond Klíček

P

rogram je určen zájemcům o herní práci – ať už v této oblasti již pracují, nebo o takové profesi teprve uvažují. Je otevřený lidem, kteří přicházejí do kontaktu s nemocnými a hospitalizovanými dětmi anebo dospělými, těm, kdo se starají o děti či dospělé se zvláštními potřebami nebo s poruchami učení.

Program je koncipován tak, aby poskytoval ucelené vědomosti a dovednosti v oblasti ošetřovatelství, herní práce a komunikace. Náplň učebního programu je rozdělena do několika tematických skupin, které jsou s ohledem na práci s rodinami hospitalizovaných dětí důležité.

Velká pozornost je tak věnována například vývojovým potřebám dítěte, základní orientaci ve zdravotnických disciplínách, mezi něž patří zejména anatomie, patologie, klinická propedeutika a ošetřovatelství, studenti se seznámí i se základy zdravotnické terminologie, s fungováním zdravotnického systému, se specifiky jednotlivých typů institucí poskytujících zdravotní a sociální péči, s právními souvislostmi (nejen) pediatrické hospitalizace, s otázkami lidských práv aplikovaných na oblast zdravotnictví a institucionální a domácí péče, se základy etiky a spirituální péče. Specifikem programu je to, že se soustřeďuje i na prostředí a situace nezdravotnické povahy, v nichž se děti a jejich blízcí stávají zvláště zranitelnými: věnujeme se tedy mj. tématům náhradní rodinné péče, vězeňství, uprchlických táborů, pohřebnictví či alternativních životních stylů. Program není soustředěn jen na získávání znalostí a praktických dovedností, ale pomáhá celkovému zcitlivění a osobnostní kultivaci

20

Snahou herní práce je ulehčit dítěti pobyt v nemocnici.

a rozvoji kritického uvažování. Hra není v kontextu vzdělávacího programu vnímána jako cosi nevážného, zbytečného a zbytného, ale jako zásadní prostředek a nástroj k poznávání světa a jako laboratoř ke zkoumání, navazování a rozvíjení mezilidských vztahů.

Základními formami studia jsou přednášky, semináře, diskuse, praktická cvičení, odborná praxe, exkurze, tutoriální konzultační výuka.

Součástí programu je také práce na samostatných projektech. Účast v kurzu předpokládá po celou dobu tří semestrů trvalý kontakt s vybraným pracovištěm kontinuální praxe, domácí studium a přípravu.

Součástí závěrečné zkoušky je pak návrh řešení konkrétní situace ze zdravotnické praxe a obhajoba absolventské práce.

Na tvorbě programu se podílejí a svou lektorskou účastí přispívají i odborníci ze zahraničí, zejména ze Spojených států amerických, Velké Británie, Mexika a Švédska. Také skladba tuzemských lektorů je poměrně pestrá – v minulých bězích programu vyučovali například prof.

Helena Haškovcová, doc. Zdeněk Pinc, MUDr. Marie Svatošová, PhDr. Jaroslav Šturma či PhDr. Václav Martin.

V Evropě se herní specialisté v dnešním pojetí začali poprvé objevovat v britských nemocnicích těsně před rokem 1970. Důvodem pro jejich zavedení byla snaha přizpůsobit prostředí nemocnice potřebám dětského pacienta a zajímavé je, že první herní specialisté (tenkrát herní pracovníci) nebyli připravováni, zaváděni a placeni resortem zdravotnictví, ale neziskovou organizací Save the Children Fund.

V osobě herního pracovníka měl dětský pacient (a jeho blízcí) najít někoho, kdo je schopný pohlížet na nemocnici a všechno to, co se v ní odehrává, dětskýma očima, někoho, kdo bude vždycky víc blízkým člověkem než technicky zaměřeným zdravotnickým profesionálem.

Snahou herní práce je ulehčit dítěti pobyt v nemocnici – ovšem nikoli tím, že bude realitu barvit narůžovo, trápení viděné dětskýma očima bagatelizovat a dítě manipulovat a odvádět jeho pozornost. Herní specialista musí umět dítěti naslouchat a v tom nejlepším slova smyslu profesionálně vyhodnocovat, co je pro ně nejlepší. Kupříkladu příprava dětí na chystané zákroky – v řadě našich nemocnic poslední dobou čím dál populárnější – se v českém prostředí ne vždy děje s potřebnou erudicí, citem a porozuměním pro dětskou psychiku a vnímání.

Studijní program, který se letos znovu rozbíhá, směřuje k zavádění skutečných herních specialistů do tuzemské zdravotnické praxe, k budoucí proměně systému. Je jedním z kroků na cestě, která naše zdravotnictví povede směrem od hluboce zakořeněného paternalismu ke skutečnému respektu k principům tzv. family-centred care, tedy péče, která na dětského pacienta pohlíží důsledně v kontextu jeho rodiny a rodině přiznává důležité slovo při rozhodování o podobě poskytované péče.

fota: Profimedia, SZŠ a VOŠZ Plzeň

V roce 2020 začne po několikaleté odmlce další běh třísemestrálního studijního programu Specialista pro hru, komunikaci a doprovázení v institucionální a domácí péči, který společně připravují Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická v Plzni a Nadační fond Klíček. Přijímací řízení se odehrálo koncem února (v Praze, Plzni a Ostravě) a mělo podobu motivačního pohovoru. Výuka měla začít v průběhu měsíce března. Organizační podrobnosti, podmínky přijetí a termíny pohovorů jsou zveřejněny na webových stránkách www.playwork.cz.

pro školy

Stáří nemusí být jen závislé a osamělé Šestý ročník projektového dne na SZŠ a VOŠZ Plzeň, který se konal 30. ledna 2020, přinesl nejen aktuální témata, ale i zamyšlení. Naše společnost totiž většinou upřednostňuje mládí. Proto často předpokládáme, že stáří přinese lítost, zoufalství a beznaděj. Jsou ale tyto úvahy správné? Nebo je lze alespoň částečně vyvrátit?

Právě na tyto otázky se naši žáci se svými projekty a zpracovanými tématy snažili najít odpovědi v dalším ročníku projektového dne na plzeňské zdravotnické škole.

Mgr. Alena Štroblová, vedoucí učitelka praktického vyučování oboru masér sportovní a rekondiční, SZŠ a VOŠZ Plzeň

Z

jakých důvodů se lidé stáří většinou obávají? Jsou to fyziologické aspekty, jako je snížení pohyblivosti a závislost na druhých, šedivění vlasů, změny ve vzhledu, snížení výkonnosti jednotlivých orgánů a vyšší náchylnost k nemocem. Starý člověk také obvykle trpí nespavostí, únavou anebo steskem po ztrátě životního partnera či sociální izolací v souvislosti s nástupem do starobního důchodu.

Člověk ochotný dát kus svého zdraví druhému Stejně jako v letech minulých i letošnímu projektovému dni předcházely velké přípravy. Nešlo jen o správně zvolené téma projektu nebo pečlivě připravenou prezentaci pod vedením vyučujících. Snažili jsme se náš velký den více vyzdvihnout a udělat ho ještě poutavějším jak pro žáky, tak i pro významné hosty. Jelikož jsme zdravotnickou školou a naše myšlenky se stále soustřeďují na oblast zdraví, pokusili jsme se oslovit člověka, který byl ochoten část svého zdraví věnovat druhému. Překvapením pro nás bylo, když známý český herec Karel Zima přijal naše pozvání, a navíc s sebou přivezl svého kamaráda muzikanta Karla Vaňka, který nosí v těle jeho ledvinu.

V době, kdy se Karel Zima rozhodl pro odvážný čin darovat ledvinu, mu nikdo nevěřil. Dokázal se kvůli tomu vzdát i svého koníčku, závodění v rallye, a říká, že nelituje. Naopak se podle vlastních slov cítí ještě bohat-

ším než předtím. Mezi oběma muži vzniklo silné pouto, o kterém přišli vyprávět, a tím i zpříjemnit atmosféru již 6. ročníku projektového dne.

Za jejich návštěvu děkujeme.

Žákovské projekty svým obsahem zaujaly Žáci celé dopoledne vystupovali se svými projekty a bojovali o přízeň poroty. Prvenství získala práce s názvem Canisterapie poukazující na pozitivní psychosociální a fyziorehabilitační působení prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa. Druhým místem byla oceněna prezentace Trénink paměti, která vyzdvihla možnosti vedoucí k udržení dobré mozkové kondice u seniorů.

Třetí příčku obsadil projekt nesoucí název Senioři a mobilní telefony, kde žákyně třídy 2. BZA vtipným způsobem seznámily posluchače s faktem, jak se starý člověk sžívá s technologiemi dnešní doby a s virtuálním prostředím sociálních sítí.

I nevítězné prezentace byly plné zajímavých témat. Dozvěděli jsme se o univerzitách třetího věku, seznámili se s agenturami domácí péče, přiblížili si náplň volného času se­ niorů a víme, co je to dobrovolnictví.

Všichni zúčastnění si dali obrovskou práci s tvorbou projektů pod vedením odborných vyučujících.

Doprovodný program pobavil i poučil Bohatý byl i doprovodný program, zejména pěvecké vystoupení Barbory Tokárové. Barbora, žákyně čtvrtého ročníku, se s námi letos rozloučí, ale do prvního ročníku oboru praktická sestra nastoupila další pěvecky nadaná slečna Natálie Prošková, která měla na letošním projektovém dni

premiéru. I ona dokázala utišit celý sál a strhnout na sebe pozornost publika. Věříme, že naše projektové dny bude v příštích letech obohacovat svým nádherným zpěvem. Také žákyni Lucii Šlehoferové se povedla hra na akordeon, za který byla odměněna potleskem. Nechyběla ukázka správné hygieny rukou, protože ruce jsou nejdůležitějším pracovním nástrojem zdravotníků, ale současně i častým zdrojem infekce. Vystoupení našich žáků upozornilo na důležitá opatření v prevenci nozokomiálních nákaz.

Žáci celé dopoledne vystupovali se svými projekty a bojovali o přízeň poroty.

Projekty žáků opět vidělo velké množství pozvaných hostů Jako každý ročník se i ten letošní konal pod záštitou ředitelky školy PhDr. Ivany Křížové a její zástupkyně přes odbornou sféru PhDr. Radky Felzmannové. Zúčastnilo se ho velké množství významných hostů.

Nabitý program, značný zájem žáků a přítomnost významných hostů nás i letos utvrdily v tom, že projektové vyučování by u mělo i nadále zůstat v popředí. Rádi dáváme prostor k vyjádření vlastního názoru a možnost vystoupit před váženým publikem.

I když je další ročník projektového dne za námi, stále v nás doznívá hezký pocit z dobře vykonané práce. Letošní ročník byl opravdu výjimečný. Aktuální témata, skvělé prezentace a vysoká účast významných osobností a vzácných hostů. Cíl jsme si splnili a již nyní se vrháme do příprav následujícího ročníku.

Děkujeme kolektivu odborných učitelek pod vedením Mgr. Ilony Jančové, bez kterých by se projektové dny nemohly konat, i všem partnerům a dalším spolupracovníkům, kteří se na realizaci toho letošního podíleli.

21

právo

florence 2/20

Princip rovnosti lidí v důstojnosti a právech, jakož i zaručení práv bez jakékoli diskriminace. V této jedné jediné větě z Listiny základních práv a svobod je obsaženo vlastně všechno. Všichni pacienti tedy mají stejná práva, což v důsledku znamená, že osoby se zdravotním postižením nesmějí být nijak znevýhodněny proti těm, kteří ho nemají. Platí to však i obráceně, postižení není důvodem pro zvýhodnění, pokud není nutné vzhledem ke charakteru handicapu.

JUDr. Jana Palečková, MgA. Kateřina Havelková, Kancelář Ombudsmana pro zdraví

Z

achovat rovnoprávné postavení tělesně postižených či lépe zdravotně postižených obecně a pacientů se specifickými obtížemi vyžaduje pevně stanovená pravidla. V tomto směru byla velmi důležitá novela vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, která nabyla účinnosti 24. července 2018.

Na základě podnětu Národní rady osob se zdravotním postižením ČR tehdy došlo k doplnění nového povinného zápisu do zdravotnické dokumentace o nezbytných zdravotnických prostředcích, popřípadě zvláštních pomůckách, které pacient používá. Samozřejmě zde nemusejí být uvedeny všechny, ale jen ty, které pacient potřebuje dlou-

22

hodobě a je na ně při poskytování zdravotních služeb třeba vzít zřetel. „Do té doby se totiž stávalo, že zdravotnický personál vůbec nevěděl, že se pacient, o kterého pečuje, bez zmíněných pomůcek neobejde.

Docházelo tak k velmi tristním životním situacím, které v některých případech hraničily s omezováním osobní svobody pacienta,“ konstatuje JUDr. Jana Palečková, právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví. Paradoxem je, že o tom, co se děje, neměl v mnoha případech zdravotnický personál ani potuchy. V důsledku toho se řada zdravotně postižených obávala absolvovat i velmi nutnou hospitalizaci v nemocnici.

V nemocnici jako v běžném životě V současnosti, kdy je již údaj o zdravotnických prostředcích a zvláštních pomůckách ve zdravotnické

dokumentaci povinný, by o nich měl být každý, kdo přijde s pacientem do kontaktu, adekvátně informován. Musí tedy pacientovi umožnit je používat, pokud možno ve stejné intenzitě jako v běžném životě, pokud nebudou omezovat jeho léčebný proces.

U pacientů se sluchovým postižením nebo kombinovaným sluchovým a zrakovým postižením by měla být zaznamenána též informace o formách komunikace, které upřednostňují. Poskytovatel zdravotních služeb tak dopředu ví, že při opakovaných návštěvách má zajistit takové podmínky, které mu umožní porozumět si s postiženým pacientem. „Je to velmi důležité, protože jedině tak může být zachováno rovnoprávné postavení pacientů se specifickými komunikačními problémy a rovněž i s různými formami duševního onemocnění,“ podotýká JUDr. Palečková.

Zápis sám nic neřeší, to jen lidé Za téměř dva roky platnosti novely se jistě povinnosti zápisů do zdravotnické dokumentace již vžily a jsou dodržovány. Přesto prostý zápis nikoho nezachrání. Personál by měl být proškolován v komunikaci se zdravotně postiženými a na jejich příchod se připravovat s předstihem. V některých případech určitě není od věci sjednat si odborníka, který dokáže především se sluchově (a také duševně) postiženými správně komunikovat. Pokuste se vžít do situace postiženého člověka, se kterým si nerozumíte.

Při hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení se velmi pravděpodobně bude cítit izolovaně. A nejen to. Každý takový pobyt v nemocnici pro něj

foto: Profimedia

Práva tělesně postižených při poskytování zdravotních služeb

právo

může znamenat traumatizující zážitek a hrozbu dalšího poškození jeho zdravotního stavu. „Navíc nebude dostávat informace, které z hlediska zákona o zdravotních službách má mít každý pacient. Nad tím, že pacient nerozumí, co se mu říká, nelze mávnout rukou.

Zajistit porozumění je úkolem pro poskytovatele zdravotních služeb.

Není totiž možné vzít pacientovi právo volby navrhovaného způsobu léčení či klást k němu otázky. On je přece tím, kdo ve finále o své léčbě rozhoduje,“ říká právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví.

Pokud personál z dokumentace ví, jaké specifické komunikační prostředky pacient vyžaduje, může zvolit adekvátní formu jejich řešení. Ostatně v Chartě tělesně postižených se mimo jiné píše: „Každá tělesně postižená osoba má právo na kvalitní a kvalifikovanou pomoc.

Přátelský vztah mezi osobou, která pomoc poskytuje, a osobou, která ji přijímá, musí být založen na vzájemném respektu, důvěře a úctě.“ (Preambule, článek 3) A tak by to mělo být i při poskytování zdravotních služeb v nemocnici.

Případ Kanceláře Ombudsmana pro zdraví: bezmoc na vozíčku „Jsem na vozíčku a nemohu najít gynekologa. Tam, kde by mě přijali, jsou schody a žádný výtah, a tam, kam bych se dostala, mají prý plno. Nemám tedy zajištěnu gynekologickou péči v místě bydliště. Všude říkám, že s dopravou až do ordinace a přemístěním na gynekologické křeslo by mi pomohl manžel, s nímž už vše máme skvěle nacvičené. Přesto mě nikde nevezmou. Poradit mi nedokáže ani zdravotní pojišťovna,“ svěřila se nám paní Marie, která oslovovala gynekology, kteří měli smlouvu s její zdravotní pojišťovnou, na jednom z našich seminářů, s nimiž jezdíme po České republice.

Lékař může pacienta odmítnout jen v případech, které jsou striktně dány zákonem o zdravotních službách. Jedním z důvodů může být překročení únosného

pracovního zatížení. V praxi to znamená, že by přijetí nového pacienta znamenalo snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům, kteří byli přijati již dříve.

Poskytovatel však může pacienta odmítnout také z provozních důvodů, kvůli nedostatečnému personálnímu zabezpečení nebo technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení.

A k čemu chceme tímto příběhem dojít? O odmítnutí by měl poskytovatel vystavit pacientovi písemnou zprávu, v níž bude jasně uveden důvod. Jenže Marie od nikoho nikdy žádný papír nedostala a ani o této povinnosti poskytovatelů nevěděla, stejně jako valná většina pacientů. Kdyby o vystavení této zprávy požádala, lékaři by mělo být jasné, že odmítnutí povinnosti vystavit ji je rizi-

kem. Dopustil by se totiž přestupku, v jehož důsledku by mu mohl hrozit správní trest v podobě dost vysoké finanční pokuty.

Ještě horší důsledek by pro lékaře mohlo mít, kdyby důvodem odmítnutí přijmout paní Marii do péče bylo to, že se mu jednoduše o takovou „problematickou pacientku“ starat nechce. Jestliže by totiž bylo odmítnutí neoprávněné a neodůvodněné, hrozil by poskytovateli správní trest několikanásobně větší než v prvním případě. Promlčecí lhůtu přitom stanoví zákon na tři roky. Kdykoli v té době lze podat podnět k zahájení řízení o přestupku. Je ale na rozhodnutí správního orgánu, kterým je nejčastěji krajský úřad místně příslušný danému poskytovateli zdravotních služeb, zda řízení zahájí.

Potřebujete se na něco zeptat?

Dotazy a podněty Kanceláři Ombudsmana pro zdraví, z. s., podávejte prostřednictvím formuláře na webových stránkách www.ombudsmanprozdravi.cz, e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz, telefonicky na čísle 222 075 103 nebo v soukromé zprávě na Facebooku @OmbudsmanProZdravi.

INZERCE

nové knihy

Děkujeme zdravotníkům za obětavost při Covid-19 Ošetřovatelské diagnózy Definice a klasifikace 2018–2020 Grada, kolektiv autorů, 699 Kč, 520 stran

N

ové české vydání oficiálního překladu Ošetřovatelských diagnóz NANDA International 2018–2020, s revizí, doplněním a vyřazením ošetřovatelských diagnóz pro toto období je potřebnou pomůckou pro studenty oboru ošetřovatelství a porodní asistence, jejich pedagogy a sestry v praxi, které chtějí poskytnout kvalitní ošetřovatelskou péči svým pacientům.

Rádi bychom také přispěli.

Krátké texty ke Covid-19 překládáme tento měsíc ZDARMA. +420 777 333 637 info@traductera.com

Váš zdravý partner pro medicínské překlady 23

konference

florence 2/20

Překonávání překážek je pro stomiky každodenním chlebem V průběhu sesterské sekce 11. pražského mezioborového onkologického kolokvia PragueONCO, které od 29. do 31. ledna hostil Clarion Congress Hotel Prague, zazněla velmi zajímavá přednáška o projektu PLAVEME a možnostech stomiků navštěvovat veřejná koupaliště a bazény.

Šárka Spáčilová, redakce Florence

I

ng. Marie Ředinová představila České ILCO, spolek stomiků, jehož je předsedkyní. Založen byl v roce 1993 a je členem evropské i světové organizace stomiků, zastřešuje 20 klubů v ČR a má cca 1000 členů. K jeho poslání Ing. Ředinová uvedla: „Úkolem spolku je vystupovat proti všem projevům diskriminace stomiků ve společnosti a proti jejich sociální izolaci v důsledku nedostatku vhodných pomůcek.“

Stomici mají vhodné pomůcky a do vody mohou Ing. Ředinová přítomné seznámila s myšlenkou umožnění plavání stomikům, která vznikla na základě praxe z Německa, Anglie, USA a Islandu, kde je plavání stomiků propagováno na veřejných koupalištích. Plakát s touto tematikou byl tak motivací informační kampaně PLAVEME. Ta ukazuje, že stomici jsou vybaveni vhodnými pomůckami a mohou do vody.

Projekt byl zahájen v roce 2018, kdy spolek vytiskl českou verzi plakátu a zástupci regionálních spolků jej nabídli plaveckým stadionům.

Jako zpětnou vazbu regionální spolky oznámily, že provozovatelé bazénů o plakát nemají zájem. V druhé polovině roku 2018 se objevil projekt společnosti T-Mobile „Mluvme spolu“, který upozorňoval na význam vzájemné komunikace. Od listopadu 2018 až do října 2019 běžel informační pilotní projekt pro Prahu a Středočeský kraj.

Provozovatelé bazénů většinou nemají se stomiky problém K projektu PLAVEME se připojila bakalářská práce (dnes již Bc.) Lucie Karlové z Oblastní nemocnice Kolín s názvem „Pohled veřejnosti na lidi žijící se stomií“. Autorka práce sestavila dotazník a oslovila 100 lidí na téma stomiků a pohledu veřejnosti na jejich plavání ve veřejných bazénech.

24

Z výsledků vyplynulo, že 76 % dotázaných vnímá projekty, které pomáhají zvyšovat povědomí veřejnosti o různých onemocněních, jako přínosné. Také se ukázalo, že na dvě třetiny dotázaných plakát působil dobře a profesionálně. 77 % respondentů přinesl plakát dostatek informací o životě se stomií, 71 % odpovědělo, že díky získaným informacím pro ně není stomik ve veřejném bazénu již žádný problém, 22 % tázaných nedokázalo odpovědět a pro 7 % respondentů představoval stomik v bazénu problém. Zajímavé bylo zjištění, že pouze 18 % dotázaných chodí pravidelně plavat a ani jednomu z této skupiny nevadí potkat stomika v bazénu.

Autorka bakalářské práce také oslovila pomocí 50 dotazníků dvacítku bazénů v Praze a Středočeském kraji, polovina z nich odpověděla a z toho 70 % respondentů sdělilo, že se stomikem v bazénu nemají problém. Více než deset provozovatelů bazénů bylo ochotno spolupracovat.

Požadovali vyjádření o vhodnosti materiálu stomických pomůcek pro použití v bazénech a také vyjádření hygienika a upozornili na legislativu, což autorka považuje za naprosto oprávněné. V srpnu roku 2019 spolek České ILCO požádal o vyjádření hlavního hygienika.

Spolek podle přednášející jedná s pracovníky ministerstva zdravotnictví, v době konání kolokvia ­PragueONCO čekal na jejich vyjádření, které měl přislíbené ke konci roku 2019. Problematiku představili členové spolku hygienikům 6. listopadu na jejich kongresu v Ostravě, kde hygieniky informace o projektu ­PLAVEME velmi zaujaly a o tematiku se zajímali.

Pomůcky pro stomiky jsou z voděodolného materiálu a bezpečné „Třetina stomiků je na tom dobře, chodí se koupat, je to v pohodě. Třetina stomiků je na tom velmi špatně, jsou nemocní a mají různé zdra-

votní problémy a ani je nenapadne chodit do bazénu. Třetina se nachází uprostřed, někdy je jim lépe, někdy hůře. Uvádí se, že stomiků je 12 tisíc. Proč by ta zhruba polovina, co se může koupat, nechodila?“ vznesla otázku Ing. Ředinová.

Potvrdila, že stomické sáčky jsou naprosto bezpečné, bez rizika úniku obsahu do vody. Spolek má také k dispozici vyjádření pěti distributorů materiálů pro stomiky, a sice že pomůcky jsou z voděodolného materiálu a vodotěsné.

Problematiku je třeba vysvětlovat Ing. Ředinová shrnula doporučení, která z jednání vyplynula. Stomie není nemoc, ale řešení zdravotního problému. Stomický sáček může vzbuzovat odpor u lidí, kteří problematiku neznají. Sáček není obvaz, ale kryje stomii, tedy otevřený otvor do těla.

Doporučení pro stomiky je zbytečně sáček nevystavovat na odiv, před vstupem do bazénu zkontrolovat podložku a sáček, přičemž podložka by měla být nalepena minimálně 30 minut před vstupem do vody. Přednášející zdůraznila: „Plavat jde jen ten, kdo má s pobytem ve vodě zkušenost a umí s pomůckami zacházet.“ Také připomněla, že před plaváním je třeba dodržet dietní režim, aby nafouklý sáček nekomplikoval pobyt ve vodě. „Toto vše provozovatelům bazénů vysvětlujeme, aby problematice porozuměli,“ doplnila.

Nakonec se Ing. Ředinová obrátila přímo ke stomikům, a to s doporučením: „Stomici, chovejte se ohleduplně k okolí, své postižení nevystavujte na odiv. Lidé nejsou zvědaví na naše jizvy ani na stomické sáčky. Průzkum sice vypadá velmi optimisticky, ale dotazníky vyplňovali mladší, tolerantní lidé. Ne všichni budou mít pro stomiky pochopení, ale časy se mění. O stomicích už se víc ví. Budeme dále propagovat plavání. Nenechte se odradit případnou negativní reakcí.“

zdravý životní styl

Mateřské mléko jako prevence alergie Je všeobecně známo, že mateřské mléko je ta nejlepší výživa, kterou může matka svému miminku dát. Neexistuje žádná jiná potrava ani nápoj, které by měly tak výrazný pozitivní vliv na zdraví dítěte. Mateřské mléko dokáže novorozence a kojence uchránit před mnoha nemocemi, a dokonce i před alergií.

Evžena Janovská, redakce Florence

K

ojení není pouze fyziologický děj, kojení je také dar matky jejímu potomku.

Mimo jiné má výrazný vliv na posílení imunitního systému dítěte. Ne náhodou alergologové doporučují zahájit kojení co nejdříve a výlučné kojení do 4. měsíce věku.

Podle nich se totiž mezi 4. a 6. měsícem věku nachází takzvané „okno imunologické tolerance“. Toto období považují za ideální pro zavádění nemléčných příkrmů. Zavádění příkrmů před tímto obdobím nebo po něm považují za rizikové pro vznik malnutrice, poruchy příjmu potravy, alergie i anémie. To však neznamená přestat kojit, naopak. Matka by měla pokračovat v kojení s postupně zaváděnými příkrmy i dva roky.

Složení mléka ovlivňuje skladba stravy matky v době kojení

foto: Profimedia

Mateřské mléko je unikátní, jeho složení se mění tak, aby v každém okamžiku odpovídalo optimálním potřebám dítěte, současně je však obsah živin v něm stálý. Touto schopností nedisponuje žádná jiná potravina ani nápoj.

V období, kdy matka kojí, velmi záleží na její výživě. Všechny živiny z potravy i nápojů, které kolují v její krvi, přecházejí do mléka a následně do těla dítěte. Čím je kvalitnější strava matky, tím kvalitnější je její mléko. V matčině těle by v období kojení měl být dostatek všech látek potřebných pro správné fungování organismu. Experimentování se stravou je v tomto období zvláště nebezpečné. Trpí-li kojící matka nedostatkem některých látek (například u veganek se může jednat zejména o nedostatek železa, zinku a vitaminu B12), nedostatkem těchto látek bude trpět i dítě, které kojí.

Co najdeme v mateřském mléce Složení mateřského mléka se mění nejen podle okamžitých potřeb dítěte. Liší se také v různých obdobích.

V prvních dnech po porodu je spíše vodnaté s nižším obsahem laktózy a s vysokým obsahem imunoglobulinů, nedílné součásti imunitního systému. Postupně se mění na přechodné mléko a následně na zralé mléko. Složení těchto mlék se liší.

Během prvního dne po porodu dochází k produkci husté, smetanově žluté tekutiny nazývané kolostrum (mlezivo). Toto mateřské mléko obsahuje méně tuků a sacharidů, zato je plné bílkovin. Najdeme v něm také vitaminy A, E a K. Pro kolostrum je charakteristický také nižší energetický obsah a vysoký obsah makrofágů, lymfocytů, granulocytů i sekrečních protilátek (imunoglobulinů A, IgA).

Druhý až třetí týden se kolostrum mění v přechodné mléko, které obsahuje méně bílkovin, a naopak více tuků a sacharidů. Zralé mateřské mléko se začne tvořit zhruba tři týdny po porodu.

Najdeme v něm bílkoviny, zejména syrovátku a kasein v poměru 70 : 30. Vysoký obsah syrovátky zajišťuje dítěti optimální přísun všech esenciálních aminokyselin. Tuky jsou v něm zastoupeny především ve formě triglyceridů. Zastoupení jednotlivých mastných kyselin je ovlivněno stravou matky. Ze sacharidů nacházíme laktózu, galaktózu a oligosacharidy, sloužící jako prebiotika. V mateřském mléce jsou přítomny i vitaminy A, K, D, vitaminy rozpustné ve vodě, draslík, chlór, vápník, fosfor, sodík, hořčík, železo, zinek, jód, měď a mangan.

Správně fungující imunitu zajišťuje celý arzenál látek Prevence alergie mateřským mlékem začíná ihned po zahájení kojení. Jak již bylo řečeno výše, kojením matka posiluje imunitní systém svého dítěte a podporuje jeho správnou funkci. Kojení výrazně snižuje riziko vzniku alergií, kojící matka však nesmí být alergička.

Mateřské mléko je plné imunoglobulinů, zejména sekretorických IgA, základního faktoru chránícího střeva před viry a bakteriemi. Najdeme

seriál Potravinové alergie

v něm i poměrně nízkou koncentraci imunoglobulinů G (IgG) a složek komplementu (což je součást nespecifické humorální imunitní odpovědi). Rovněž obsahuje laktoferrin, protein, který na sebe váže železo (i to je důležité pro obranyschopnost, volné železo je totiž růstovým faktorem patogenních organismů).

Navíc má bakteriostatický a baktericidní účinek. Baktericidní efekt má také lysozym, který je v mateřském mléce v hojném množství.

Závěrem tedy můžeme shrnout: mateřské mléko zajišťuje silný a správně fungující imunitní systém, který poskytuje ochranu nejen před viry a bakteriemi, nýbrž i před alergiemi.

Literatura 1. Fuchs, M. Lze alergiím předcházet?

Pediatrie pro praxi 2009;10(2): 82–86. Dostupné on-line na: https:// www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ ped/2009/02/06.pdf.

2. Laktační Liga: Výhody kojení.

Publ. on-line na webu Kojení.cz, 18.10.2007. Dostupné na: http:// www.kojeni.cz/odborne-clanky/ vyhody-kojeni/.

3. https://www.wikiskripta.eu/w/ Kojen%C3%AD 4. https://cs.wikipedia.org/wiki/ Kojen%C3%AD

25

zdravý životní styl

florence 2/20

Pylovou alergii často doprovází alergie potravinová

seriál Potravinové alergie

Alergie je častým onemocněním, které se nevyhýbá žádné věkové kategorii. Na jeho vznik má vliv dědičnost i životní prostředí. Existuje mnoho druhů alergií. Jedním z nejčastějších je alergie pylová, kterou však často doprovází i alergie potravinová.

Evžena Janovská, redakce Florence

P

yl je pro lidský organismus neškodný, avšak u citlivých jedinců na něj imunitní systém reaguje jako na škůdce. Rýma, kýchání, svědění, vodnatý hlen vytékající z nosu, ucpaný nos, zánět očních spojivek, ekzém, to jsou příznaky důvěrně známé všem pylovým alergikům. Tyto příznaky jsou však sezonní. Pylová sezona nastupuje v lednu a končí v říjnu.

Ve střední Evropě rozeznáváme tři typy pylového období. Jarnímu vládne pyl stromů, zejména čeledi břízovitých, v létě jsou nejčastějšími pylovými alergeny pylová zrna trav.

Pozdnímu létu a podzimu dominují vysokobylinné plevely, především pelyněk a ambrozie.

Existuje mnoho pylových alergenů, většina pylových alergiků je však přecitlivělá na těchto šest základních skupin rostlin: bříza a příbuzné druhy, trávy a obiloviny, olivovník a jasan, pelyněk a ambrozie, drnavec a kopřiva, cypřišovité a příbuzné druhy.

Pylový kalendář je pro pylové alergiky známou věcí, poskytuje však pouze obecné informace. Kromě něho je nutné sledovat také aktuální pylové zpravodajství, které podává alergikům detailní informace o aktuál­ ní pylové situaci. Každý alergik ví, že kromě medikamentózní léčby je hlav-

ní zásadou terapie vyhýbat se alergenům. To je však pro osoby alergické na pyl velmi obtížné, neboť tento alergen je roznášen vzduchem. Kvetou-li dřeviny, trávy či byliny, na jejichž pyl jsou alergičtí, měli by si vždy s sebou brát léky, které eliminují příznaky případné alergické reakce. Ani v době výskytu alergenů se nemusejí vzdávat větrání, stačí si na okna nainstalovat okenní sítě proti pylu. Pyly odstraní také čističky vzduchu.

Zkřížená alergie dovede potrápit po celý rok U poloviny pylových alergiků doprovází pylovou alergii také alergie potravinová. Příčinou je podobnost, či dokonce totožnost bílkovin alergenu pylu s bílkovinami alergenu potraviny. Následně dochází k reakci imunoglobulinů E (IgE) na určitý alergen, jelikož se významnou měrou v sekvenci aminokyselin podobá alergenu jinému (MUDr. Ettlerová v práci „Zkřížená alergie“ píše, že většinou jde o více než 70% shodu).

Pyloví alergici, které postihla zkřížená alergie, důvěrně znají orální alergický syndrom, hlavní projev zkřížené alergie. Po požití potraviny, na kterou jsou přecitlivělí, do několika minut pocítí pálení rtů, jazyka, patra a hltanu, škrábání v krku, obtížné polykání. Může se objevit také vyrážka nebo otok kolem úst. Pokračování v konzumaci dané potraviny vyvolává

Tabulka Zkřížená alergie pyl – potravina Pyl

Potravina

bříza a líska (časný jarní pyl)

jablko, hruška (jádrové ovoce), mrkev, celer, petržel (kořenová zelenina), lískový ořech, případně další ořechy, třešně, švestky, meruňky, broskev (peckovité ovoce), kiwi, fazole, hrášek, brambor (škrábání bramboru)

trávy a obilniny (čeleď lipnicovité)

rajské jablko, paprika, ovoce peckové a jádrové, arašídy, pomeranč, kiwi, meloun, hrášek, kedlubna, ředkvička, v případě nedostatečné tepelné úpravy obilí, obilná mouka, kukuřice, rýže

byliny (pelyněk, čeleď hvězdicovité; pozdní letní pyl)

celer, petržel, mrkev, koření (koriandr, kmín, fenykl, pepř, anýz, tymián, paprika), česnek, cibule, ovoce peckové a jádrové, arašídy, ořechy

ambrozie

banán, meloun, okurka, cuketa

Zdroj: podle MUDr. K. Ettlerové, http://www.alergie.cz/download.php?f=Skrizena-alergia.pdf

26

zánět spojivek a rýmu, astma, později nebo v případě agresivního alergenu či jeho velkého množství může dojít k otoku hrtanu, či dokonce k anafylaxi.

Zkřížená alergie obvykle trápí své oběti celý rok, některé pylové alergiky však postihuje pouze v období výskytu pylů, na které jsou alergičtí.

Naštěstí jsou známy nejčastější podobnosti mezi sekvencemi aminokyselin pylových alergenů a některých potravinových alergenů. Příklady zkřížené alergie pyl – potravina ukazuje tabulka.

Tepelná úprava většinou ruší alergenní vliv rostlinných bílkovin. Pozor je ovšem potřeba dát u celeru, petržele, koření, ořechů, především arašídů, neboť alergeny těchto potravin jsou vůči teplu odolnější (Ettlerová K., Zkřížená alergie).

K alergické reakci dojde nejen konzumací potraviny, na kterou je daný alergik přecitlivělý. Dokáže ji vyvolat také vdechnutí i dotyk. V projevy alergie, a to i silné, může vyústit také loupání, krájení či strouhání dané ­potraviny.

Literatura 1. Čáp, P., Rybníček, O. a kol. Alergologie do kapsy. Praha: Mladá fronta, 2019. ISBN 978-80-204-5255-9.

2. Vilímovský, M. Alergie: příčiny, příznaky, testy, léčba, prevence a komplikace. Medlicker, publ. ­on-line 2. března 2014. Dostupné na: https://cs.medlicker.com/356-alergie-priciny-priznaky-testy-­ -lecba-prevence-a-komplikace.

3. Ettlerová, K. Zkřížená alergie.

Publ. on-line na webu Alergie.cz. ­Dostupné na: http://www.alergie.cz/ download.php?f=Skrizena-alergia.pdf.

4. Dražan, D. Orální alergický syndrom.

Publ. on-line 6. 5. 2018. Dostupné na: https://www.danieldrazan.cz/ casta-onemocneni/oralni-alergicky-syndrom/.

5. https://www.proalergiky.cz/ alergie/clanek/priznaky-diagnoza-a-lecba-pylove-alergie 6. https://www.proalergiky.cz/ alergie/clanek/jak-se-vyhnout-pylum-doma-i-venku 7. https://pyly.cz/prehled-aktualit 8. https://www.proalergiky.cz/ alergie/clanek/zkrizene-alergie

historie

Domácí péče se zrodila z touhy pomoci nejzranitelnějším Jak vznikla domácí péče? Vyvinula se jako jedna z odnoží ošetřovatelství, které se od druhé poloviny 18. století začalo rychle rozvíjet a profesionalizovat. Mnohé napoví, když si nejprve přiblížíme, jak tehdy vypadalo zdravotnictví a stav obyvatelstva.

Nejblíže nám budou data z naší země.

Lucie Barošová, redakce Florence

foto: autorka

V

roce 1754 vznikl první světský soupis obyvatel českých zemí. Byly v něm zaznamenány necelé dva miliony Čechů a jeden milion Moravanů a Slezanů. O necelých 100 let později přesáhl počet obyvatel v našich zemích 6,5 milionu, přičemž třetinu tvořily děti do 15 let a průměrná délka lidského života byla 25–28 let. Osob starších 50 let bylo jen něco přes desetinu.

Zdravotní stav obyvatelstva byl neutěšený a výrazně jej ovlivňovaly sociální faktory. Většina lidí žila ve stísněných, špatně větraných pří-

bytcích, trpěla jednostrannou výživou nebo podvýživou a vyčerpávala je těžká fyzická práce. Statisíce lidí podléhaly takovým infekčním nemocem, jako jsou břišní tyfus, úplavice, neštovice a tuberkulóza.

V menší míře se vyskytovaly také spála, záškrt, černý kašel a spalničky a od 30. letech 19. stol. také nová nemoc – cholera.

Zdravotnická péče byla dostupná jen pro 20 % obyvatelstva, ale i u nižších středních vrstev byl lékař volán až v případech hrozby úmrtí.

V roce 1809 byly sice publikovány „Instrukce pro veškerý krajský zdravotnický personál“, kde se uvádí, že lékaři a ranlékaři mají povinnost dostavit se na požádání ke každé-

mu nemocnému v přiděleném kraji a chudé léčit bezplatně, nicméně to nebylo možné vzhledem k vysokému počtu nemocných splnit.

Přesto lze dobu osvícenství označit za milník, kdy došlo ke zlepšení péče o poddané. Byl rozšířen počet útulků a zakládány spolky na ochranu a pomoc potřebným. Vznikala také první domácí péče, která měla nejen charitativní, ale také odbornou stránku. Byla vítána! Většina obyvatel, zejména těch na venkově, považovala lékařskou péči za nákladnou a málo účinnou až škodlivou. V případě například pouštění žilou tomu tak skutečně bylo, navíc nemocnice u nás i v cizině byly kritizovány coby zdroj páchnoucí špíny

27

historie

florence 2/20

Matka jedenácti dětí Fryová si pro svou laskavost získala obdiv královny Viktorie a díky její podpoře mohla v roce 1840 založit Institut ošetřovatelství v Londýně pro věřící ženy ochotné pomáhat bližním. Po absolvování tříletého školení mohly „diakonky“ rozdávat léky a pečovat o nemocné a rekonvalescenty.

Anglie na svého „vězeňského anděla“ nezapomněla. Svědčí o tom mimo jiné zobrazení Elizabeth Fryové na pětilibrových bankovkách z let 2001–2016.

a infekcí. Samotní chirurgové odhadovali, že operační úmrtnost v domácím prostředí je třikrát až pětkrát nižší než v nemocnicích! Proto měli odborníci a nábožensky motivovaní reformátoři velkou snahu zavést do sociálního a zdravotního systému disciplínu a čistotu. Mezi jinými nejvíce vynikl primátor města Liverpool William Rathbone, a přestože se tento seriál věnuje přelomovým událostem a osobnostem historie medicíny, nejednalo se o lékaře.

Vzorem se stal altruistický obchodník a politik Rathbone

28

Další vývoj povolání pro statečné ženy William Rathbone

Elizabeth Fryová

žených chudobou. Následně byla v Londýně zřízena národní asociace sester. Rathbone byl hlavním iniciátorem sdružení Central Home a prvním superintendantem školy pro výcvik sester.

William Rathbone zemřel 1. února roku 1868. Jeho pohřbu se zúčastnilo přes tisíc truchlících občanů a socha tohoto hrdiny stojí v Sefton Parku dodnes.

Anděl vězněných žen Sluší se zmínit také anglickou reformátorku vězeňství Elizabeth Fryovou. Životní podmínky vězňů byly do té doby velmi kruté a cely v sekci pro ženy byly přeplněny také dětmi odsouzených nešťastnic! Kvakerka Fryová nezůstala lhostejná vůči utrpení, které spatřila při své návštěvě ve věznici Newgate. Pomohla založit sdružení, které zkvalitnilo podmínky vězněných a také dodávalo mate­ riál, aby se ženy naučily šít, vyšívat a plést a mohly si později na svobodě poctivě vydělávat peníze.

Mnoho osobností, které položily základy ošetřovatelství a domácí péče, historicky spojuje krymská válka. O vyslání na Krym požádal i ruský lékař Nikolaj Ivanovič Pigorov, zakladatel společnosti žen, které pomáhaly nemocným a raněným.

V Rusku byla myšlenka uplatnění ženy na bojišti do té doby nemyslitelná, takže Pigorov se sice zasadil o důstojnější postavení žen ve společnosti, ale kvůli svým pokrokovým myšlenkám zažíval i problémy s ruským režimem.

Téma domácí péče bylo provázeno debatami o postavení žen a o rozdílnosti sociálních tříd, u nás probíhaly zejména v období národního obrození. Pomohly vzniku nového placeného povolání pro ženy a jejich emancipaci. V období první republiky podporoval myšlenku odborné ošetřovatelské péče v domácnosti Československý červený kříž, po druhé světové válce zastal tuto činnost oficiálně. Stát převzal odpovědnost za poskytování domácí péče od roku 1952. Pracovnicemi v obvodních zdravotních střediscích se od té doby staly geriatrické sestry.

Literatura 1. Svobodný, P., Hlaváčová, L. Dějiny lékařství v českých zemích.

Praha: Triton, 2004, str. 89–107.

2. Porter, R. Největší dobrodiní lidstva – Historie medicíny od starověku po současnost. Praha: Prostor, 2001, str. 416–417.

3. https://en.wikipedia.org/wiki/ Elizabeth_Fry 4. https://en.wikipedia.org/wiki/ William_Rathbone_V 5. https://ucebna.net/mod/ resource/view.php?id=493 6. https://www.wikiskripta.eu/w/ D%C4%9Bjiny_o%C5%A1et%C5%99ovatelstv%C3%AD/19._ stolet%C3%AD

fota: Wikipedie

William se narodil 17. června roku 1787 jako nejstarší syn manželů Rathbonových. Nejprve se se svým bratrem věnoval obchodu, ale od roku 1835 byl zvolen radním města a bojoval za sociální reformy. Ne­ únavný filantrop to postupně dotáhl na post lorda starosty Liverpoolu.

Během této funkce podpořil po epidemii cholery založení umýváren a veřejných lázní a v době hladomoru dohlížel na distribuci finančních prostředků na pomoc Nové Anglii. Také založil sdružení domácích ­sester.

Manželka pana Rathbona trpěla nevyléčitelnou chorobou, proto byla v domě zaměstnána sestra Mary Robinsonová, která se o nemocnou starala až do její smrti v roce 1859.

Tehdy Rathbone sestru Robinsonovou vyzval, aby ve své záslužné práci pokračovala mezi obyvateli chudé čtvrti Liverpoolu, a poskytl jí potřebné lékařské vybavení. Vedla jej touha pomoci statisícům chudých lidí, které do města vyhnal z Irska tzv. bramborový hladomor. Sestru Robinsonovou po prvním měsíci služby trýznily pochyby, zda bude nadále schopná snášet pohled na tolik lidské bídy, ale za další dva měsíce konstatovala, že svou prací uspokojivě pomohla mnoha lidem.

Proto se s Rathbonem dohodli, že společnými silami rozšíří péči do všech chudých čtvrtí. Aby dosáhli zvýšení počtu školených a kvalifikovaných ošetřovatelek, založili v roce 1860 s pomocí Florence Nightingaleové odbornou školu a domov pro sestry. Město bylo pro účely domácího ošetřovatelství rozčleněno na 18 okrsků a každý z nich dostala na starost vrchní sestra (angl. lady superintendant). Práci těchto zdravotních sester finančně podporovaly bohaté rodiny z příslušného okrsku a zajistily také jejich ubytování. Úspěšný model se brzy rozšířil do dalších anglických měst posti-

historie

„Každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro, měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.“ „Jsem hluboce přesvědčena, že největší hrdinové jsou právě ti, kteří plní své povinnosti a svou práci v každodenním koloběhu dění, zatímco svět se dál otáčí jako šílený.“ (Florence Nightigaleová)

Florence Nightingaleová: Dáma s lucernou svou pevnou vůlí dokázala změnit svět Světová zdravotnická organizace na svém 144. zasedání v roce 2019 označila na počest 200. výročí narození Florence Nightigaleové rok 2020 Rokem sester a porodních asistentek.

Rok 2020 je zároveň 110. výročím jejího úmrtí.

Šárka Spáčilová, redakce Florence

V

ěděli jste, že zdravotní sestry a porodní asistentky tvoří v mnoha zemích více než 50 % zdravotnických pracovníků? Také celosvětově tvoří více než 50 % nedostatkové ­pracovní síly.

Kdo byla žena, která byla v ošetřovatelství tak důležitou osobou, že se na její počest slaví Rok sester a porodních asistentek?

Byla to neobyčejná dáma, která přes svou laskavost a odbornou erudici vynikala také tvrdohlavostí, pevnou vůlí a po celý život si usilov-

ně šla za svým. Podařilo se jí změnit svět a povznesla ošetřovatelství na respektované povolání.

Florence Nightingaleová se narodila 12. května 1820 ve vzdělané a vlivné šlechtické anglické rodině.

Rodiče ji pojmenovali po Florencii, kde se narodila během jejich několikaleté svatební cesty po Evropě.

Florence měla také starší sestru.

Její otec, absolvent Cambrige, byl významný muž s politickým vlivem, a tak se předpokládalo, že se dcery budou věnovat stejným věcem jako ostatní vznešené dámy té doby. Florence získala na svou dobu vynikající vzdělání, které obnášelo historii, filozofii, klasickou literaturu, hudbu,

umění, matematiku, latinu, francouzštinu, řečtinu, němčinu a italštinu. Její vědomosti zahrnovaly ale také srovnávací lékařskou statistiku, které se začala věnovat. Vzdělání jí mělo pomoci najít vhodného manžela na úrovni, ovšem ona proti tomu protestovala, netoužila žít ve zlaté kleci.

Rodina Florence nedovolila působit v ošetřovatelství, v té době to bylo pod úroveň Už jako malá našla zalíbení v ošetřovatelství a měla silné sociální cítění, ale to se setkalo s odporem rodiny. Ta byla tvrdě proti tomu, aby Florence pracovala, a navíc jako zdravotní sestra, protože v té době se to neslušelo a bylo to pro vznešenou dámu ponižující. Dovolili jí cestovat s přáteli po světě a při svých cestách po různých zemích alespoň navštěvovala nemocnice, sledovala veřejné zdravotnictví a hygienické zázemí. Všechny získané zkušenosti v budoucnosti velmi dobře využila.

V roce 1850 navštívila nemocnici a školu pro jáhenky pastora Theodora Fliednera v německém Kaiserswerthu u Düsseldorfu. Tamní prostředí ji velmi oslovilo a po roce se tam vrátila. Ve svých 31 letech studovala tři měsíce teorii ošetřovatelství v kaiserwertském ústavu protestantské diakonie, později pracovala nějaký čas u Milosrdných sester v Paříži a její studium pokračovalo v anglických nemocnicích.

Získala svolení rodiny a v roce 1835 se na několik měsíců stala vedoucí Institutu péče o nemocné šlechtičny v Londýně a zavedla zde řadu reforem.

29

florence 2/20

ný systém hodnocení včetně zpětné vazby a hodnocení absolventů i učitelů, aby se výuka mohla dále zdokonalovat. Studium trvalo jeden rok a absolvovalo ho 20–30 studentek včetně cizinek. Absolventky školy se rozjely doslova po celém světě.

Otevřené dopisy pomáhaly zlepšit péči a dodat motivaci

Krymská válka jí dala příležitost naplno rozvinout schopnosti V roce 1853 vypukla krymská válka, zraněny byly tisíce vojáků a na to nebylo turecké zdravotnictví připraveno. Florence byla oslovena, zda by tam nemohla jet a změnit místní poměry. Společně s několika kolegyněmi ošetřovatelkami tedy vyrazily na místo. Jako ženy ve válečném konfliktu nebyly přijaty příliš dobře. Svými činy ale prokázaly, že jsou potřebné, a dostaly příležitost se uplatnit. Florence Nightigaleové se povedlo pomocí zavedení několika základních elementů snížit úmrtnost vojáků z 60 na dvě procenta.

Těmito základními elementy byly:

ochrana zdravého prostředí, čistá voda, čistý vzduch, celková čistota, světlo a kontrola nad odpady. Mimo to podporovala barevnost, květiny a příjemné prostředí. Od vojáků získala přezdívku „dáma s lucernou“, protože si ji tak z večerních obchůzek pamatovali zranění, což bylo posléze otištěno i v Timesu.

V roce 1860 díky vzniku nadačního fondu otevřela Florence ošetřovatelskou školu při nemocnici sv. Tomáše, jež se nyní jmenuje škola Florence Nightigaleové pro zdravotní sestry a porodní asistentky. Byla to právě Florence, kdo stanovil náplň práce sestry, její zodpovědnost a samostatnou roli. Zavedla podrob-

Každoročně po dobu 30 let psala Florence ošetřovatelkám otevřené dopisy, které obsahovaly povzbuzení, nové poznatky a rady a měly pomoci k prohloubení zájmu o toto povolání. Snažila se v nich připomenout svým kolegyním a následovnicím, že jejich práce je krásná, i když nesmírně náročná.

V roce 1869 společně s Dr. Elizabeth Blackwellovou založila vysokou školu medicíny pro dívky.

Za svůj život publikovala kolem 200 knih a brožur. Jejím nejznámějším dílem jsou Poznámky o ošetřovatelství, které vycházejí do současnosti a byly přeloženy do 11 jazyků.

V roce 1883 získala řád od královny Viktorie. V roce 1907 se stala první nositelkou řádu Za zásluhy. Stala se příkladem a zakladatelkou opravdového ošetřovatelství nejen v Anglii, ale na celém světě. Zakladatel Červeného kříže Jean Henri Dunant prohlásil, že největším příkladem pro něj byla právě Florence.

Před plným nasazením se všeobecné sestry pobavily na plese

PhDr. Martina Šochmanová, MBA, prezidentka ČAS

Šárka Spáčilová, redakce Florence V pátek 6. března se v nádherných prostorách paláce Žofín konal reprezentační ples České asociace sester. Moderoval ho Petr Rychlý a hudební doprovod zajistil Big Band Felixe Slováčka se zpěvačkami, mezi nimiž figurovala také Anna Slováčková.

Přítomným zazpíval patron projektu Nursing Now Štefan Margita, zcela bez nároku na honorář. Účastníci plesu se už od začátku dobře bavili a tančili jako o život.

30

Hlavní sestra ČR Mgr. Alice Strnadová, MBA, ředitelka odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání Ministerstva zdravotnictví ČR

Mgr. Lenka Gutová, MBA, náměstkyně ředitele pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvality zdravotní péče ÚVN-VFN Praha

foto: Wikipedia, Šárka Spáčilová, archiv Mgr. Jaroslavy Saxlové

fotoreportáž

medailonek gie bylo zřízeno rozhodnutím vedení NNB již v roce 2006. Byla realizována zásadní změna v organizaci oddělení a v rozsahu poskytované péče. Do roku 2007 bylo v Nemocnici Na Bulovce pečováno pouze o fyziologické novorozence, JIP se stala novou kapacitou. Celé oddělení bylo rekonstruováno, byla pořízena nová zdravotnická technika a sestaven erudovaný tým lékařů a sestřiček. Naše oddělení bylo v roce 2014 zařazeno mezi intermediární perinatologická centra.

Když se ohlédnu, tak bych si nemohla nic lepšího přát Své zkušenosti a práci nám přiblížila vrchní sestra neonatologického oddělení pražské Nemocnice Na Bulovce Mgr. Jaroslava Saxlová. Při rozhovoru z ní sálala pohoda a optimismus. Stejná nálada vládla i na celém oddělení, o kterém s láskou a úsměvem vyprávěla.

Šárka Spáčilová, redakce Florence Jak vás vůbec napadlo jít studovat na zdravotní sestřičku?

Chtěla jsem být zdravotní sestrou od samého začátku. Jako malá holčina jsem ráda ošetřovala panenky, starala jsem se o ně jako o mimina. Dobrý vztah mám i ke zvířatům, která jsem také zraněná ošetřovala. Ale vždy jsem chtěla spíše pečovat o děti.

Jak jste se dostala na neonatologii na Bulovce?

Když jsem po maturitě nastoupila do chebské nemocnice, byl obor neonatologie v plenkách. Něco se o něm šuškalo, ale pracovat na neonatologickém oddělní bylo za odměnu.

Zprvu jsem se hrozně bála a měla jsem velký respekt před těmi malinkými tvorečky. Abych pravdu řekla, ani se mi tam moc nechtělo, protože jsem si moc nevěřila. Ale když mi to

nabídli, zkusila jsem to. Od té doby je neonatologie můj životní obor.

V roce 1979 jsem se rozhodla pro Prahu a z více nabídek si vybrala neonatologii v Motole. Bylo to nové špičkové pracoviště. Moc ráda na to vzpomínám, získala jsem hodně zkušeností, byla to velká škola a opravdu velmi zajímavé období. Pracovala jsem na JIP až do roku 1990, do svého odchodu na mateřskou dovolenou. Po návratu na neonatologickou JIP se mnoho změnilo ve smyslu pokroku v diagnostice, léčbě a ošetřovatelské péči o novorozence.

Dělala jsem školící sestru a mentorku. Externě jsem spolupracovala se zdravotní školou 5. května, starala se o studentky a školila je.

V roce 2006 jsem dostala a následně přijala nabídku od pana primáře MUDr. Martina Čihaře pracovat na neonatologickém oddělení Nemocnice Na Bulovce na pozici vrchní sestry. Oddělení neonatolo-

Co pro vás znamenala listopadová revoluce v roce 1989?

Po listopadové revoluci v roce 1989 se zdravotníkům doslova otevřel svět. Účastnila jsem se čtrnáctidenní stáže v rámci projektu Hope v Londýně a v roce 1994 jsem byla na dvoutýdenním výměnném pobytu na neonatologické klinice v Salt Lake City. V té době tam byla péče na úplně jiné úrovni než u nás, velmi pěkně se tam o nás starali a edukovali nás v nových postupech ošetřovatelské péče v neonatologii. Recipročně z této kliniky přijel tým zdravotníků k nám do Motola a pomáhal nám získané poznatky zavést do praxe.

Baví vás vaše práce i po tolika letech?

Když vezmu svůj profesní život, mám ho krásně naplněný. Vždy jsem dělala to, co se mi líbilo, a našla jsem v tom uspokojení. Ohlédnu-li se, tak jsem si nemohla nic lepšího přát.

U malých dětí nebo novorozenců člověk ani nemůže vyhořet, většinou jsou to zdravá miminka, jsou krásná, chovací a odchází domů zdravá.

Můžete srovnat situaci v oboru, když jste začínala, a dnes?

Se situací, kdy jsem v oboru začínala, se to dnes nedá srovnat.

Měly jsme jako sestry dost jednoduché vybavení, o kvalitní přístrojové technice jsme si mohly nechat zdát. Před třiceti lety bylo problémem zachránit děťátko s porodní vahou 1–1,5 kilogramu. Ta, která přežila, se často potýkala s trvalými následky. Dnes tyto děti umíme dobře léčit. Česká republika se může pochlubit jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. V ošetřovatelské péči jsou teď úplně jiné postupy. Jsme zastánci ověřených, bezpečných postupů, které se snažíme provádět co nejšetrněji. Na této úrovni je stále co zlepšovat a jde to ruku v ruce s novými znalostmi a spoluprací s ostatními neo-

31

medailonek

natologickými centry. Setkáváme se a vzájemně si vyměňujeme získané zkušenosti. Velmi důležitá je spolupráce zdravotníků s rodiči novorozenců, zapojení rodičů do péče o dítě, roamingový systém.

Je mezi studenty zájem o práci na neonatologii, musíte ji před nimi vychvalovat?

Myslím, že práci sestry na neonatologii studentkám a studentům zdravotnických škol ani moc vychvalovat nemusím. Máme tady na praxi studentky a studenty z 3. LF UK, někteří tu pracují i na bakalářských pracích. Potom tu máme záchranáře, porodní asistentky z mnoha škol… Nemusíme doporučovat, dost často se stává, že se nadchnou, miminka se jim líbí. Je to hezká práce, radostná a optimistická. Přijdou na exkurzi nebo tu mají praxi a řeknou: „Jé, my bychom chtěli sem k miminkům, můžeme tady pracovat?“ Na druhou stranu na některých rovnou vidím, že se jim sice miminka líbí, ale nemohli by tu pracovat, protože mají obrovský respekt. To je v pořádku. Ne každý se hodí k mi-

florence 2/20

minkům. Nemá k nim ten správný vztah, i když je třeba šikovný.

Máte recept na udržení sester na oddělení?

S lékaři, počínaje panem primářem, jsme jeden tým a fungujeme bezvadně. Snažíme se, aby sestřičky chodily do práce rády, aby se sem těšily.

Nevím, jestli je na udržení sestřiček recept, ale podle mě je to v přístupu.

Beru je jako kolegyně – samozřejmě jsem vrchní, ale jsou to prostě moje děvčata. Také je to o tom, jaké mají znalosti a zkušenosti, jak jsou šikovné a jak zvládají ošetřovatelskou péči a komunikaci s maminkami. Je třeba empatie a optimismus.

Máme dobrý kolektiv sester, práci dělají rády a není tady moc velká fluktuace. Děvčata odejdou na mateřskou dovolenou, ale většina se jich vrací, třeba i na poloviční úvazky a menší úvazky. Práci znají, jsou s oddělením „srostlá“. Akceptujeme, že mají malé a častěji nemocné děti. Sestřičkám v tomto směru umožňujeme, aby o ně mohly pečovat. To se nám vyplácí, děvčata tu zůstávají.

Mgr. Jaroslava Saxlová → Vrchní sestra neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce

→ Vystudovala SZŠ v Chebu, obor dětská sestra.

→ Magisterský titul získala na FHS UK. → Jako dětská sestra pracuje úctyhodných 48 let.

→ 1972–1979 – dětské a neonatologické oddělení Nemocnice Cheb

→ 1979–1990 – JIP neonatologického oddělení Nemocnice Motol

→ 1993–2006 – JIP neonatologického oddělení Nemocnice Motol – mentorka

→ od r. 2006 – vrchní sestra neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce

Neonatologické oddělení Nemocnice Na Bulovce Jde o neonatologické oddělení s intermediální péčí. První část je JIP, kde pečují o nezralé děti od 31. gestačního týdne, děti s poruchou poporodní adaptace, s infekční problematikou, děti s další specifickou neonatologickou problematikou, děti k doléčení z perinatologických center nebo děti přeložené z porodnic nižšího stupně. V druhé části je oddělení fyziologických novorozenců, tam se péče prolíná s roamingovým oddělením šestinedělí.

personální inzerce VOLNÁ MÍSTA VEDOUCÍ ZDRAVOTNÍ LABORANT/VEDOUCÍ ZDRAVOTNÍ LABORANTKA Fakultní nemocnice Hradec Králové přijme vedoucího zdravotního laboranta/vedoucí zdravotní laborantku Fingerlandova ústavu patologie.

Požadujeme: vysokoškolské, vyšší odborné nebo středoškolské vzdělání v oboru zdravotní laborant dle zákona č. 96/2004 Sb., v platném znění, specializovaná způsobilost v oboru histologie, minimálně 5 let praxe, předchozí zkušenosti z vedoucí funkce výhodou.

Nabízíme: práci ve špičkovém zdravotnickém zařízení, možnost odborného a profesního rozvoje, platové podmínky dle platných předpisů, širokou nabídku zaměstnaneckých benefitů v hodnotě 10 200 Kč/rok, 25 dní dovolené, 5 dní sick days a mnoho dalšího.

Více informací na www.fnhk.cz//o-fakultni-nemocnici/kariera

CHYBÍ VÁM LIDI?

Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu: radkova.inzerce@ambitmedia.cz

www.florence.cz / Adresa redakce: Prusíkova 2577/16, 155 00 Praha 13, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 573 / Odpovědná redaktorka: Ing. Šárka Spáčilová, e-mail: sarka.spacilova@ambitmedia.cz / Stálí spolupracovníci redakce: Lucie Barošová, Evžena Janovská, DiS. /Jazyková redakce: Mgr. Ema Potužníková / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Šéfredaktorka zdravotnických titulů Praha: Eva Srbová / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. Romana Mrázová, Ph.D. / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitelka vydavatelství: Mgr. Marta Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: e-mail: jana.pfeifer@ambitmedia.cz PMS 021 Šedá: CMYK 0-0-0-75 Řežábková, MBA / Marketing: Jana Pfeifer, / Obchod: Josef Seher, tel.: +420 733 675 008, e-mail: josef.seher@mhw.cz, Vladimíra Šedá: CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 Nejedlá, tel.: 724 077 713, e-mail: vladimira.nejedla@ambitmedia.cz, Jan Laitl, tel.: +420 725 778 001, e-mail: jan.laitl@ambitmedia.cz / Personální inzerce: Štěpánka Korbová, tel.: + 420 737 178 313, e-mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany / Předplatné: Ambit Media, a. s., tel.: +420 222 352 584, e-mail: predplatne@ambitmedia.cz, www.centram.cz / Distribuce: Postservis Praha a Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 60 Kč / 3,50 eura, roční předplatné: 350 Kč / 20 eur / Časopis vychází 6krát ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2020

32

zdravotnického povolání v Německu Nenechte Co požadujeme? si ujít šanci na Váš profesní » po splnění těchto podmínek se pracovní smlouva automaticky růst v Německu! » platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném prodlužuje na dobu neurčitou s minimálním smluvním závazkem oboru (fyzio- či ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický na 2 roky asistent/praktická sestra, zdravotní laborant, » bydlení v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti radiologický asistent) za přijatelnou cenu » nadšení pro výkon Vašeho povolání » podporu při zapracování na oddělení, semináře k zapracování a školící možnosti v rámci oboru

Nenechte si ujít šanci na Váš profesní růst v Německu!

Zašlete Váš životopis na kliniku Bavaria v Kreische.

S námi máte možnost zahájit zajímavou pracovní změnu a profesně se integrovat v Německu.

Naše moderní klinika, která se nachází nedaleko Drážďan, hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním pracovním místem. Tato soukromá nemocnice a klinika specializovaná na rehabilitaci patří k nejuznávanějším v celém Německu. V rámci speciálních terapeutických programů se zaměřujeme na pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí multiorganickou insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresivní léčbě rakoviny. Hledáme proto zdravotnický personál pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika, ortopedie, oddělení diagnostiky a terapie.

Láká Vás spolupráce s námi?

V rámci našeho Projektu mezinárodní spolupráce Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu. Tento projekt organizovaný klinikou funguje již přes čtyři roky a má velký úspěch. Doposud bylo s jeho pomocí v Německu právně uznáno vzdělání více než sta zdravotníků z celé Evropy, kteří jsou nyní zaměstnáni na různýc h odděleních kliniky Bavaria.

Co požadujeme? » platný doklad o úspěšně absolvovaném vzdělání v příslušném oboru (fyzio- či ergoterapeut, zdravotní sestra, zdravotnický asistent/praktická sestra, zdravotní laborant, radiologický asistent) » nadšení pro výkon Vašeho povolání

Zašlete Váš životopis na kliniku Bavaria v Kreische.

S námi máte možnost zahájit zajímavou pracovní změnu a profesně se integrovat v Německu.

» ochotu pracovat ve směnném provozu » motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí » znalost německého jazyka je vítána, ale není závaznou podmínkou pro přijetí do zaměstnaneckého poměru » ochotu neustále zlepšovat své odborné znalosti a znalosti německého jazyka » ochotu převzít specializovanou a komplexní péči orientovanou na pacienta (nejen ošetřovatelskou ale i základní péči, týká se pouze zdravotních sester a zdravotnických asistentů)

Co nabízíme? » dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém jazyce za pomoci našich překladatelů » bezplatný kurz německého jazyka až do dosažení jazykové úrovně B2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) (úroveň nutná pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu) » adekvátní platové ohodnocení od začátku pracovního úvazku (tj. od začátku jazykového kurzu) a smlouvu na dobu určitou až do složení jazykové zkoušky B2 dle SERR, resp. do udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu » vyřízení všech potřebných formalit (včetně převzetí všech nákladů) pro uznání Vaší odborné kvalifikace a pro udělení povolení k výkonu zdravotnického povolání v Německu » po splnění těchto podmínek se pracovní smlouva automaticky prodlužuje na dobu neurčitou s minimálním smluvním závazkem na 2 roky » bydlení v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti za přijatelnou cenu » podporu při zapracování na oddělení, semináře k zapracování a školící možnosti v rámci oboru

Zaujala Vás naše nabídka?

Pak nám zašlete Váš životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií dokladu o dosaženém vzdělání) na e-mail: personal@klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa.

Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině.

» ochotu pracovat ve směnném provozu » motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí

Zaujala Vás naše nabídka?

Pak nám zašlete Váš životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce (k němu připojte motivační dopis s kopií dokladu o dosaženém vzdělání) na e-mail: personal@klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa.

Rádi Vás budeme kontaktovat a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině.

KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

37 KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

Eleganza 4 Univerzální řešení pro intenzivní péči Díky jednotné platformě podvozku může lůžko Eleganza 4 nabídnout pro JIP a ARO čtyři rozdílné modely: Basic, Safety, Mobility a Professional. Každá varianta je zaměřena na speciální potřeby konkrétních oddělení.

Kontrolní panel je integrovaný do postranice, takže zdravotnický personál má okamžitý přístup k ovládání lůžka z jednoho místa.

+ Většinu funkcí pro běžné polohování, ale i pro kritické situace lze nastavit stiskem jediného tlačítka.

Díky „Free-hands“ strategii a nožním ovladačům má sestra volné ruce pro práci s pacientem.

+

+

www.linet.cz