Florence 6/15

6/15

florence červen 2015 / ročník XI 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

ODBOR N ý Č A SOP IS P RO NEL éK A Ř SK é ZDR AVOT NICK é P R ACOV NíK y

s. 3 / O čem se mluví

UbrÁnIt SE dÁ I PrOPISKOU čI mObILEm. SEStry VE VFn V PraZE SE UčILy JaK s. 9 / Odborné téma

PrEVEnCE VaP a VÝZnam rESPIračnÍ FyZIOtEraPIE U KrItICKy nEmOCnÝCH PaCIEntŮ s. 22 / Přehledová studie

OSObnOSt a dÍLO JOyCE E. traVELbEE s. 42 / Historie

OdbOrné téma

Intenzivní péče a urgentní medicína

VÝVOJ VZdĚLÁVÁnÍ ZdraVOtnÍCH SEStEr časopis obsahuje recenzované články

1

editorial florence 6/15

Oko za oko a svět bude slepý (Móhandás Karamčand Gándhí)

Z

náte to všichni. Ten stav, kdy jakmile ráno otevřete oči, víte, že byste dali cokoli za to, abyste byli někde úplně jinde. Ideálně v jiném časoprostoru. Napůl bdělí se odpotácíte do koupelny, kde si zubním kartáčkem málem vypíchnete oko. Ranní káva, kterou jste se ve spěchu opařili, skončila z poloviny na vašem bílém tričku, čehož si všimnete teprve ve chvíli, kdy sprintujete na autobus, který vám samozřejmě zavře dveře před nosem a ujede. A když s půlhodinovým zpožděním dorazíte do práce, srazíte se už ve dveřích s nadřízeným, který se tváří, jako by posnídal kilo citrónů a zapil je projímadlem. Zkrátka den blbec. Pak už stačí jen jeden pacient či jeho rodinný příslušník, který vám zadrnká na nervy stejně spolehlivě jako kladívko na struny klavíru, a kotel vašich emocí, už tak dost rozvířený, hrozí explozí. V tak třaskavém ovzduší stačí jen malá jiskřička nedorozumění a výbuch agrese je neodvratitelný. Je totiž dost možné, že pacient, který před vámi stojí celý sinalý potlačovaným vztekem a kterého vy vidíte rudě, prožívá podobné emoce jako vy. Pak už je jen otázka času a okolností, zda tento střet skončí „jen“ slovní přestřelkou, nebo přeroste v něco horšího, například ve fyzický útok.

A protože právě těch ve zdravotnictví neustále přibývá, rozhodla se Všeobecná fakultní nemocnice v Praze své zaměstnance vyškolit, jak se těmto útokům bránit. O tom, jak to probíhalo, se dočtete na str. 3 tohoto čísla časopisu Florence, jehož odborné téma jsme tentokrát věnovali intenzivní péči a urgentní medicíně. Nechybějí samozřejmě ani další pravidelné rubriky, jako jsou recenzované články, rubrika věnovaná studentům či zprávy našich partnerů a zprávy z konferencí. V článcích z praxe se mj. dozvíte, jaké jsou zkušenosti české všeobecné sestry s prací v zahraničí, konkrétně ve Spolkové republice Německo, a také jaká jsou flexibilní řešení v prevenci nozokomiálních nákaz. A vzhledem k tomu, že v letošním roce uplyne 55 let od významného mezníku ve vzdělávání našich sester – vzniku vysokoškolského studia, není od věci připomenout si, jak se vůbec vzdělávání sester u nás v průběhu času vyvíjelo. První díl článku na toto téma najdete v rubrice Historie na str. 42.

Přeji vám hezké čtení,

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek?

K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz.

Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel.

Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence + Florence je také na facebooku.

Přidejte se k nám!

www.facebook.com/Florencecasopis

anekdota

obsah

2

téma čísla Intenzivní péče a urgentní medicína V roce 1854 byla Florence Nightingaleová požádána o pomoc v krymské válce, kde se ukázala potřeba oddělovat vážně zraněné vojáky od těch méně zraněných.

Nightingaleová snížila mortalitu na bojišti ze 40 % na 2 % vytvořením koncepce intenzivní péče.

florence 6/15

1 / Editorial 3 / O čem se mluví Ubránit se dá i propiskou či mobilem.

Sestry ve VFN v Praze se učily jak 5 / Dopisy čtenářů Důstojný život do poslední chvíle 6 / Florence Akademie Deset procent dialyzovaných pacientů nespolupracuje, čtvrtina trpí úzkostí 8 / Public relations Zkušenosti s tvarovatelným Esteemem®+

Odborné téma

Intenzivní péče a urgentní medicína 9 / Prevence VAP a význam respirační fyzioterapie u kriticky nemocných pacientů 13 / Ošetřovatelská péče u pacienta po urologické operaci na jednotce intenzivní péče

9

16 / Public relations WS Distální cílení tibiálního hřebu 18 / Doporučujeme Při studiu i v praxi pomůže sestrám unikátní výkladový slovník

z dalšího obsahu

3

recenzované články

O čem se mluví Ubránit se dá i propiskou či mobilem. Sestry ve VFN v Praze se učily jak

Výzkumné sdělení 19 / Chyby a omyly ve vedení ošetřovatelské dokumentace Přehledová studie 22 / Osobnost a dílo Joyce E. Travelbee Výzkumné sdělení 24 / Děti se sluchovým znevýhodněním v nemocnici

Osobnost a dílo 22 Joyce E. Travelbee

27 / Public relations Zkušenosti s plochou tvarovatelnou podložkou Natura® s harmonikovým kroužkem

Praxe

28

Historie Vývoj vzdělávání zdravotních sester – 1. díl

28 / Práce v zahraničí z pohledu české všeobecné sestry 30 / Flexibilní řešení v prevenci nozokomiálních nákaz

Práce v zahraničí z pohledu české všeobecné sestry

33 / Pro školy Projekt Edukační centrum zaměřené na zdravý životní styl a sociální oblast

Pražské chirurgické dny i letos přilákaly stovky odborníků

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

34

www.florence.cz Ročník XI., číslo 6, červen 2015 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 5. 2015 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia, Magda Hettnerová, archivy autorek

42

34 / Pražské chirurgické dny i letos přilákaly stovky odborníků 36 / Lékaři a sestry se v Ostravě zabývali budoucností farmakologie v nefrologii 37 / Chirurgové a sestry se na Vysočině sešli již posedmnácté 38 / Diagnostika a možnosti léčby infikovaných ran byly tématem pražské konference 39 / Zdravotníci z FN Plzeň učili veřejnost, jak si správně mýt ruce 39 / Jubilejní konference na VŠZ Praha se zabývala vzděláváním zdravotníků 40 / O obezitě v Praze diskutovali také evropští odborníci 42 / Historie Vývoj vzdělávání zdravotních sester – 1. díl 47 / Personální inzerce 47 / Lekce angličtiny

3

o čem se mluví / agresivita pacientů text: Magda Hettnerová, redakce Florence

Agresivní pacienti a násilí vůči zdravotníkům je aktuální a stále častěji diskutovaný problém. Bylo zjištěno, že nejčastějším terčem násilí ve zdravotnictví jsou všeobecné sestry (70 %), které tvoří nárazník mezi lékaři a pacienty a jsou proto často vystaveny následkům přenášené agrese.

Ubránit se dá i propiskou či mobilem. Sestry ve VFN v Praze se učily jak N k věci

ejen jak předejít vzniku konfliktu, ale především jak se umět bránit, když už dojde k fyzickému napadení, se rozhodla naučit své zaměstnance Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, která pro ně uspořádala v dubnu letošního roku jednodenní seminář profesní sebeobrany. Instruktory byli členové Self defence teamu MPDK & Městské policie Dvůr Králové nad Labem Petr Karban, Jan Štípek a Libor Scholz, kteří jsou zároveň příslušníky městské policie.

Je pondělí 7. dubna a v tělocvičně Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze se rozléhá mužský hlas: „Dobrý den. Dnes vás seznámíme s naším systémem sebeobrany, při kterém dbáme na to, aby nedošlo ke zranění nejen napadeného, ale ani útočníka,“ vítá po úvodních slovech Mgr. Zuzany Máchové, vedoucí odboru vzdělávání VFN v Praze, a přednášce vrchní sestry Psychiatrické kliniky Zuzany Fišarové účastníky semináře hlavní instruktor Self defence teamu MPDK Petr Karban.

Před ním stojí ve sportovním oblečení více než dvacítka zdravotníků. Převážná část jsou ženy všech věkových kategorií.

Je to logické – právě ty se stávají nejčas-

tějším terčem útoků. Nejkritičtější jsou pak oddělení psychiatrie, akutního příjmu a pohotovostí. Právě z nich pochází většina účastníků dnešního semináře. „Naučíme se, mimo jiné, jak rozpoznat správnou vzdálenost, kdy už je třeba být ve střehu, a jak odvrátit jednoduchý útok,“ říká po úvodní rozcvičce hlavní instruktor. Jako figuranta si bere jednoho ze svých kolegů. „Když vás bude chtít někdo uhodit do obličeje a vy budete mít ruce podél těla, nebo ještě hůř v kapse, útok nevykryjete,“ říká instruktor a svá slova názorně předvádí. „Pokud však budete mít ruce výš a připravené, budou vaše šance vyšší,“ předvádí, zatímco figurant jeho útoky odvrací. „Proto my, policisté, stojíme vždy s rukama zkříženýma před sebou. To není z nějaké frajeřiny, ale právě proto, abychom mohli rychle zareagovat,“ vysvětluje. „Výborný trik je dělat, jako že si hrajete s řetízkem na krku,“ radí instruktor.

Rozdělujeme se do dvojic, abychom si to, co nám instruktoři právě předvedli, vyzkoušeli sami. Mají pravdu. Ve chvíli, kdy si jednou rukou jakoby podpírám bradu, druhou ruku mám založenou na těle pod ní a kolegyně, která hraje roli

→ Co je Self defence team MPDK Tento oddíl vedený příslušníky Městské policie ve Dvoře Králové nad Labem se zabývá prevencí kriminality a výukou sebeobrany pro děti, dospělé a profesionály z řad bezpečnostních složek a zdravotnictví. Výuku provádějí instruktoři s akreditací MŠMT ČR formou celoročních kurzů, seminářů a kempů.

Metoda bojového systému PROF.Defence má kořeny na Filipínách a vychází z tradičního Penchak Silat. Vychází z dlouhodobých zkušeností v terénu a byla navržena jako odborný vzdělávací program profesní sebeobrany.

Tento bojový systém obsahuje souhrn účinných, jednoduchých a praktických technik využitelných k efektivní obraně jednotlivce a skupiny v nejrůznějších podmínkách současného světa. Při obraně je kladen velký důraz na čisté zneškodnění útočníka a minimalizaci jakýchkoli zranění s ohledem na právní normu – trestní zákoník: § 13 Nutná obrana a § 14 Krajní nouze. Více informací na www.sdtmpdk.estranky.cz.

4

florence 6/15

o čem se mluví / agresivita pacientů

Jak se bránit útoku, se zdravotníci učili v tělocvičně Psychiatrické kliniky VFn v Praze

fota: Václav Kříž, VFN v Praze, Self defence team MPDK

útočnice, vymrští ruku, aby mě uhodila do tváře, hravě ji zastavím tím, že proti její ruce nastavím tu svou, kterou mám připravenou pod bradou.

Nejdůležitější je komunikace „Musíte si vždy samozřejmě všímat signálů, které značí, že vás ten druhý chce napadnout. Nemusí jít jen o křik a výhružky. Poznáte to i z jeho celkového postoje těla, pocení, výrazu tváře a dalších neverbálních projevů,“ upozorňuje instruktor. „Pořád však platí, že při každém konfliktu je nejdůležitější komunikace,“ pokračuje. V následujících minutách proto chce, aby ti, kteří hrají útočníky, se podle toho chovali a ti, kteří útok odvracejí, se s nimi snažili komunikovat.

Počáteční napětí pomalu opadá a v místnosti za chvíli vládne přátelská atmosféra. Instruktoři procházejí mezi dvojicemi a radí těm, kteří chybují. „Teď se naučíme další věc – jak se vytrhnout, když vás někdo chytne za ruku,“ avizuje další program Petr Karban. V následujících několika minutách procvičujeme, jak se zbavit nechtěného sevření ruky. „Nejlepší způsob je rozevřít dlaň a trhnout rukou směrem nahoru za palcem,“ popisuje a následně

předvádí. Pokud by se oběti vykroutit nepovedlo a útočník by stisk nepovolil, je možné uhodit ho pěstí do předloktí.

V místě, kudy prochází radius, velmi bolí i mírný úder, což jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. „Cílem této sebeobrany není nikomu ublížit. Vy jako zdravotníci ani my jako příslušníci ozbrojených složek nechceme nikomu způsobit zranění,“ upozorňuje Petr Karban. „Naším cílem je naučit vás, jak se ubránit a pak utéct a přivolat pomoc. To využijete nejen při své profesi, ale i v soukromém životě,“ říká.

Do konce semináře se naučíme ještě mnoho zajímavých a užitečných věcí, mimo jiné i to, jak ke své obraně využít běžně dostupné věci, jako je propisovací tužka či mobil.

Nejlepší obrana není útok „A na závěr přijde to nejlepší,“ usmívá se instruktor. Dva z jeho kolegů se převléknou za tzv. „blackmana“, což znamená, že si obléknou speciální celotělové obleky včetně chráničů hlavy a masek na obličej, a následně nás popořadě „vyzývají“ a zkoušejí, jak zareagujeme na hraný útok. „Cílem tohoto cvičení je simulovat reálnou situaci, kdy vás někdo napadne,“ vysvětluje Petr Karban.

Tím seminář končí. Všichni zúčastnění obdrží certifikáty o absolvovaném školení a rozcházejí se domů. „Dnes se tu sešla výborná parta,“ pochvalují si instruktoři. O tom, že seminář slavil úspěch i mezi účastníky, svědčí i převážně výborná hodnocení z dvaceti odevzdaných dotazníků, které zdravotníci vyplňovali. „Jsme velice rádi, že jsme mohli odstartovat náš projekt Bezpečnost pro záchranáře ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze,“ říká hlavní instruktor Petr Karban. „Cílem tohoto projektu je vyškolení záchranářů a zdravotnického personálu k řešení krizových situací spojených se vzrůstající agresivitou pacientů. Rádi bychom školili zdravotníky v jejich přirozeném pracovním prostředí a v sanitkách, aby se dokázali bránit v místě, kde se vyskytují nejčastěji,“ dodává s tím, že případní zájemci o tento projekt se mohou na Self defence team MPDK obrátit prostřednictvím e-mailu: sdtmpdk@seznam.cz nebo facebooku.

Ti, kdo by měli zájem o vzdělávání ve VFN v Praze, se zase mohou podívat na www.vfn.cz/odbornici/vzdelavani/.

Zaujal vás tento článek? Napište nám své názory na e-mail florence.redakce@ambitmedia.cz.

5

dopisy čtenářů

S kolegyní jsme se zúčastnily sympozia 5. severočeské algeziologické dny, které se konalo ve dnech 20.–21. března v Ústí nad Labem. Všechny přednášky byly zajímavé, ale nejvíce emocí v nás zanechala přednáška MUDr. E. Hegmonové – mobilní hospic Most k domovu, Zlín.

S tématem paliativní péče se v práci denně nesetkáváme a myslíme si, že plno lidí se jím nezaobírá. Nepřemýšlejí, jak tento problém řešit, pokud se nedotkne někoho z jejich okolí nebo jich samotných. Toto téma není oblíbené a pro někoho ani dost zajímavé. Ale zarazilo nás číslo, které na sympoziu zaznělo, a to, že po roce 2035 bude každý třetí člověk maligně nemocný. Z přednášky jednoznačně vyplynulo, že nynější situace okolo paliativní léčby není dořešena.

Jedním z hlavních problémů jsou finance. Proto bychom se chtěly podělit o pár otázek a faktů na toto téma.

Jak funguje mobilní hospic?

Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti a z jeho potřeb – biologických, psychologických, sociálních a duchovních. Přijímáni jsou ovšem všichni nemocní bez ohledu na vyznání.

Hospic je specializované zařízení poskytující tzv. paliativní péči, tedy péči zaměřenou na úlevu od bolesti, kterou postupující nemoc přináší.

Zajišťuje péči o terminálně nemocné pacienty, kteří se ve spolupráci s rodinou rozhodnou, že chtějí strávit závěr života v kruhu svých blízkých. Pobývání klienta v jeho domácím prostředí může vést k šťastnějšímu rozpoložení klienta a dokonce ke zmírnění jeho duševního a tělesného utrpení.

Domů za klientem a jeho rodinou pravidelně docházejí zdravotní sestry a v případě potřeby i lékař, psycholog, sociální pracovník, duchovní a další odborníci. V týmu hospice jsou lékaři specializující se na paliativní péči, anesteziologii i léčbu bolesti.

V principu to znamená, že před tím, než se těžce nemocný člověk dostane do hospice, byly vyčerpány všechny ostatní možnosti léčby. Hospic neslibuje uzdra-

foto: Profimedia

Důstojný život do poslední chvíle

pracuje s rodinou a ošetřujícím lékařem při propouštění pacienta z nemocnice a předání lékařské dokumentace.

Součástí lékařské zprávy je i tzv. SOS medikace – jedná se především o léky proti průlomové bolesti, zvracení či proti křečím. V souvislosti s tímto tématem si myslíme, že je dobré objasnit pojem průlomová bolest. Jde o přechodný stav bolesti nad úrovní bolesti trvalé. Tito lidé jsou již trvale na opioidní léčbě.

Vznik průlomové bolesti je považován za negativní prognostický faktor.

Podmínky zavedení hospicové péče: → pacient si přeje hospicovou péči → ošetřující lékař rozhodne o zavedení symptomatologické léčby – toto rozhodnutí musí být uvedeno ve zdravotní dokumentaci pacienta!!!

vení, ale také nebere naději. Neslibuje vyléčení, slibuje léčitelnost.

Před tím, než se do něj nemocný dostane, měl by být o svém stavu informován. Můžeme si položit otázku, zda se to v každém případě děje?

Jak probíhá zavedení služby mobilního hospice?

Kontakt může pacientovi a jeho rodině zprostředkovat ošetřující lékař nebo sociální pracovník v nemocnici anebo se na hospic obrátí sama rodina. Zavedení péče zajišťuje ambulance paliativní medicíny (ambulance bolesti).

Přípravu na zavedení péče zajišťuje tzv. koordinátor hospicové péče – zkušená zdravotní sestra nebo zdravotnický ošetřovatel. Úlohou koordinátora je zhodnocení situace klienta, zda rodina péči zvládne.

Aktivní spolupráce rodiny je nedílnou součástí domácí hospicové péče.

Rodina se o pacienta stará v průběhu dne – sleduje jeho zdravotní stav, podává mu stravu, zajišťuje pitný režim, hygienu a další základní potřeby. Péče mobilního hospice je klientovi poskytována 24 hodin denně. Koordinátor dále zajistí ve spolupráci s rodinou odpovídající vybavení domácího prostředí. To zahrnuje zejména polohovací postel, matraci proti proleženinám, infuzní stojan a další pomůcky. Všechno vybavení je možné zapůjčit v půjčovně pomůcek při hospici. Koordinátor rovněž spolu-

Legislativa týkající se poskytování domácí hospicové péče není dosud v ČR dořešena. Po dlouhém vyjednávání odstartoval 1. dubna 2015 projekt, který má nastavit model financování mobilních hospiců a případně úhrady ze zdravotního pojištění za péči. Zapojit by se do něj mělo sedm mobilních hospiců.

Tyto vybrané mobilní hospice by měly dostávat paušál na pacienta na den.

Proplácet jim je bude jen VZP, ostatní zdravotní pojišťovny ne. VZP dohodla cenu 1400 korun za den, zatímco v lůžkových zařízeních tohoto typu je nyní úhrada 1200 korun na den. Pacienti nebo jejich rodiny jsou dosud nuceni přispívat na tuto péči a částečně ji hradit ze svých prostředků. Mobilní hospice jsou závislé z největší části na finanční podpoře krajů, soukromých organizací, nadačních fondů nebo z darů.

Co říci závěrem? Položme si otázky: Má každý pacient v ČR stejné šance a možnosti? Není sedm mobilních hospiců málo? Co mají dělat pacienti z okresů, kde mobilní hospic není? Mají „volat záchrannou službu“? To jsou otázky k dalšímu zamyšlení. Všichni bychom si však měli uvědomit, že umírání je přirozenou součástí života. Zároveň je to náročné období jak pro umírajícího, tak i pro jeho nejbližší.

Klára Borková, Martina Kratochvílová, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Most, o. z.

Florence Akademie

florence 6/15

Průzkum mezi dialyzovanými pacienty

text: redakce Florence, foto: Profimedia

Deset procent dialyzovaných pacientů nespolupracuje, čtvrtina trpí úzkostí

Čtvrtina pacientů s chronickým selháním ledvin, kteří jsou odkázáni na trvalou léčbu v dialyzačních střediscích, má depresivní nálady, trpí úzkostí a pocity beznaděje. Necelých deset procent pacientů nespolupracuje, odmítá dodržovat dietní omezení a pitný režim, které jsou nezbytné pro jejich léčbu. To a mnoho dalšího ukázal dosud největší průzkum, který provedla společnost Fresenius Medical Care, jež u nás provozuje síť 22 dialyzačních středisek.

P

růzkum proběhl loni v 73 dialyzačních střediscích a zapojily se do něj zhruba tři tisíce pacientů v chronickém dialyzačním programu, což je téměř polovina chronicky dialyzovaných pacientů v ČR. Průměrný věk respondentů byl 68,7 roku (nejstaršímu bylo 94 let a nejmladšímu 19). V souboru byli více zastoupeni muži (61,2 %, žen 38,8 %). Celkem 95 % pacientů bylo léčeno hemodialýzou, 5 % peritoneální dialýzou. Dotazník obsahoval 43 otázek, celý průzkum metodologicky zaštítila Masarykova univerzita v Brně, Institut biostatistiky a analýz.

Na otázky, jak pacient svou nemoc prožívá, jak je na ni adaptovaný, zda o ní má dostatek infomací a zda má k personálu důvěru, stejně jako jestli pacient trpí nějakými fyzickými či psychickými obtížemi, neměli dosud nefrologové komplexní pohled. Průzkum ukázal, že největšími a nejčastěji udávanými subjektivními stesky pacientů byly žízeň a nespavost. Ženy celkově udávají větší počet obtíží než muži. Nejčastěji upozorňují na bolesti pohybového aparátu (47 % popisuje bolesti zad, 42,8 % bolesti kloubů). Depresivní nálady, úzkost a pocity beznaděje uvedlo 24,5 % dotazovaných. Většinou šlo o ženy a pacienty ve věkové kategorii do 60 let.

Téměř polovina pacientů uvedla, že

Ženy v dialyzačním programu udávají celkově větší počet obtíží než muži

jejich fyzická výkonnost se po zahájení dialyzačního programu zhoršila.

Všechny tyto potíže jsou nepochybně důvodem k zamyšlení a hledání řešení.

Bolest je řešitelná, je však třeba vyloučit její nerozpoznanou příčinu. Žízeň souvisí s příjmem soli, těmto pacientům je proto potřeba věnovat individualizovanou edukační péči. Čtvrtina pacientů udává depresi. Na jednu stranu je pochopitelné, že u pacientů se zátěží chronického onemocnění se deprese vyskytne, na druhou stranu je třeba vzít

v úvahu, že depresi je možné léčit. Jedním z kroků ke zlepšení celkové péče je tedy cílená snaha o rozpoznání deprese a rozvaha, jak k této komplikaci přistoupit. Velkou úlohu hraje právě ošetřovatelský personál, který s pacienty tráví ve středisku hodně času a měl by si všímat symptomů, které depresi provázejí.

Dietu nedodržuje deset procent pacientů Trvalým problémem dialyzační nefrologie je vstup do dialyzačního programu

7

tzv. „z ulice“. Před zahájením pravidelné dialyzační léčby bylo dle průzkumu v nefrologické ambulanci sledováno pouze 65,8 % pacientů. Pacienti s cukrovkou byli sledováni v 69,5 % a pacienti bez této diagnózy byli sledováni v 63 %. Z průzkumu vyplývá, že přibližně jedna třetina pacientů vstupuje do dialyzačního léčení bez předchozí nefrologické přípravy na dialyzační (a transplantační) léčení. Tento problém představuje výzvu k nové mezioborové spolupráci.

Dieta hraje v léčbě pacienta se selháním ledvin zásadní roli.

Přesto průzkum ukázal, že téměř 10 % pacientů dietu nedodržuje. Necelá polovina (46,4 %) pacientů naopak nemá s dodržováním dietních opatření potíže.

Dalších 42,7 % respondentů udává, že potíže s dodržováním diety mají, přesto ji dodržují.

Dodržování pitného režimu (omezení příjmu tekutin) zcela zvládá 36,8 % dotazovaných.

Přibližně polovina pacientů uvedla, že potíže s dodržováním pitného režimu mají, ale omezení dodržují, a 10 % pacientů pitný režim nedodržuje. V budoucnu bude tedy nutné zaměřit se na aspekt problémově spolupracujících pacientů a školit personál dialyzačních středisek v komunikaci s těmito nemocnými, aby se výsledky v této oblasti zlepšily.

Jak průzkum ukázal, celkem 90 % pacientů má o své nemoci a o tom, jak mohou výsledky své léčby ovlivnit, dostatek informací. Nejvíce informací získávají pacienti od lékaře nebo od zdravotní sestry. Je třeba připomenout, že nefrologové a další ošetřující personál na dialyzačních střediscích tráví s pacienty desítky hodin týdně ve snaze se o ně co nejlépe postarat a léčit jejich renální selhání.

Na problémové pacienty bude třeba se zaměřit Pacienty dialyzačních středisek jsou zejména senioři. Ti nebu-

Co vám dělá největší subjektivní potíže? žízeň

1,78

nespavost

1,37

bolest

1,31

svědění

1,10

otoky

0,76

nechutenství

0,75 0

1

bez potíží

2

3

silné potíže

Pacienti si také stěžují na křeče, bolesti zad, nízký tlak a celkovou slabost

Jaké další choroby vás trápí? bolesti zad

47,0

kloubní potíže (artróza)

42,8

obezita

21,5

zvýšená hladina cholesterolu

16,5

deprese (psychické problémy)

13,5

jiné (doplňte prosím)

16,7 25

0

Ženy celkově udávají větší počet všech zdravotních potíží

Celkem

75

100 (%)

Máte problémy s dodržováním dietních opatření? ne

46,4

ano, ale dodržuji je

42,7

ano a dietu nedodržuji

9,8

neuvedeno

1,1 0

25

Vyšší adherenci k dietě mají starší pacienti, mladší ji více porušují

50

75

100 (%)

Máte problémy s dodržováním dietních opatření?

Podle věku

38,8 44,6 54,2

ne

46,6 44,8 37,7

ano, ale dodržuji je 14,0 9,7 6,4

ano a dietu nedodržuji

0,3 0,9 1,6

neuvedeno 0

60 let a méně více než 70 let

50

25

50

75

60–70 let statisticky signifikantní rozdíl

100 (%)

dou (až na výjimky) transplantováni, takže dialyzační léčba je u nich trvalou volbou. Navíc jde o nemocné, kteří mají i mnoho dalších onemocnění. V dotazníkovém šetření se ukázalo, že tito pacienti jsou se svým životem poměrně spokojeni. To je příznivý výsledek jak pro samotné pacienty, tak pro ošetřující a lékařský tým. I přes velkou snahu personálu dialyzačních středisek a přes sebelepší péči je část pacientů nespokojených a nespolupracujících. Dotazníkové šetření ukázalo, že se jedná o necelých 10 % (pacienti nedodržující dietní omezení a pitný režim). Ve skutečnosti jich může být ještě víc, neboť lze předpokládat, že takoví pacienti se ani do dotazníkového šetření nezapojili. Pro ošetřující personál dialyzačních pracovišť je potřebné vědět, že tito pacienti existují a že je třeba hledat cestu, jak jim jejich léčení usnadnit. Na druhou stranu nemůžeme zaručit, že u nich nenastanou komplikace, které by při dodržování léčby nenastaly. Průzkum tedy ukázal, že i na aspekt problémově spolupracujících pacientů je třeba se v budoucnu zaměřit.

S výsledky průzkumu bude jeho majitel, společnost Fresenius Medical Care, společně s pacienty dál pracovat. Tím dojde k naplnění hlavního cíle projektu – řešit problémy dialyzovaných.

Text byl vytvořen s využitím podkladů z Pacientského dotazníku Fresenius Medical Care 2014 a z článku v Aktualitách v nefrologii č. 1/2015 autorů MUDr. M. Ságová; prof. MUDr. S. Dusilová Sulková, DrSc.; prof. MUDr. V. Tesař, DrSc., MBA, FERA; prof. MUDr. I. Rychlík, CSc., FASN, FERA. Grafy jsou publikovány se svolením majitele databáze společnosti Fresenius Medical Care – ČR, s. r. o.; Zdroj: Pacientský průzkum Fresenius Medical Care, Fresenius Medical Care – DS, s. r. o., 2014

8

public relations text: Jana Hyklová, staniční sestra na chirurgickém oddělení, stomasestra, Nemocnice v Mostě, o. z., Krajská zdravotní, a. s., Ústí nad Labem

Zkušenosti s tvarovatelným Esteemem®+ Ráda bych vás seznámila s novinkou společnosti ConvaTec, prvním jednodílným stomickým sáčkem Esteem® s tvarovatelnou technologií, a se zkušenostmi, které s ním má pacient S. S. z Mostu.

S

tomický sáček Esteem® splňuje zásadní požadavky kolostomiků a ileostomiků, k nimž bezpochyby patří větší bezpečnost. Tvarovatelná část na pomůcce zabraňuje podtékání výměšků pod pomůckou a tím chrání pokožku v okolí stomie. Otvor na sáčku se vytvaruje a přizpůsobí se každému tvaru stomie do velikosti maximálně 40 mm.

Pomůcka také zaručuje stejnou flexibilitu a diskrétnost jako stávající stomický sáček Esteem® bez tvarovatelné technologie. Umožňuje tak stomikům zcela volný pohyb bez omezení, což ocení zvláště ti, kteří se po rekonvalescenci vracejí do svého zaměstnání a ke svým společenským a sportovním aktivitám.

Příjemný povrchový materiál a hlavně kontrolní okénko, které umožňuje nejen kontrolu stomie, ale i snadnější nalepení sáčku, přinášejí pacientům vysoký

komfort. Oboustranný potah z jemné netkané textilie dobře saje pot, nešustí a je příjemný na dotek.

A jak na rozdíly a především na výhody nové stomické pomůcky pohlíží pacient S. S. z Mostu, který nahradil dvoudílný stomický systém jednodílným Esteemem® s tvarovatelnou technologií? Ze svých dosavadních zkušeností oceňuje zejména tvarovatelnou technologii, díky níž nejsou k vytvoření otvoru potřeba nůžky. Otvor pro stomii se prsty jednoduše vytvaruje podle jasně značeného návodu do tzv. manžetky, která jemně a především bezpečně obemkne stomii i v mírně nerovném a zjizveném terénu. Sáček je mnohem diskrétnější, ale i hygieničtější. „Při výměně sáčku u dvojdílného systému zůstávalo větší množství stolice nalepené na podložce, stolice neodpadla do sáčku,“ popsal

pacient s tím, že její zbytky se tak občas dostaly pod podložku. „U nového systému odchází stolice vždy do sáčku a nová pomůcka je flexibilnější,“ pochvaloval si pacient. Podložka u 2D systému s přírubou jej více omezovala v pohybu, ale i při sezení, při jízdě autem, práci na zahrádce a dalších běžných aktivitách.

U nové pomůcky vyzdvihuje pacient její výbornou přilnavost ke kůži. Dodává mu tak větší pocit bezpečí, protože stolice se už nikdy nedostává pod podložku.

Pomůcka se lehce a kompletně odstraňuje – sáček i s tvarovatelnou částí najednou; díky kontrolnímu okénku se mu sáček snadněji nalepuje. Jediné, na co je třeba při výběru sáčku nezapomenout, je, že průměr tvarovatelné části musí být menší, než je průměr stomie, aby se otvor tvarovatelného kroužku mohl vytvarovat do manžetky.

ÚČINNÁ OCHRANA

před podtékáním a kožními komplikacemi Volte Tvarovatelnou technologii® ConvaTec.

Stomie

Příprava

Sundavání sáčku

NOVINKa

Adresa společnosti a distribuce (zásilková služba): ConvaTec Česká republika s. r. o.

Olivova 4/2096, 110 00 Praha 1

Sáček na stomii

Špatná velikost

9

→ Prevence VaP a význam respirační fyzioterapie u kriticky nemocných pacientů

foto: Profimedia

→ Ošetřovatelská péče u pacienta po urologické operaci na jednotce intenzivní péče

odborné téma intenzivní péče a urgentní medicína

Prevence VAP a význam respirační fyzioterapie u kriticky nemocných pacientů Phdr. renáta Zoubková Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Ostrava mgr. Iva Chwalková KLR FN Ostrava

VAP

Pneumonie ventilovaných nemocných (ventilator-associated pneumonia, VAP) je nejčastější nozokomiální infekce u pacientů vyžadujících umělou plicní ventilaci (UPV). Je obecně definována jako prokázaná pneumonie u pacientů ventilovaných více než 48 až 72 hodin od endotracheální intubace a zahájení umělé plicní ventilace.

je hlavní příčinou morbidity a mortality ventilovaných pacientů. Nejvyšší riziko vzniku VAP je v prvních pěti dnech ventilace (3 % za den). Jednou z možností, jak snížit výskyt VAP, je využití doporučených preventivní opatření, která jsou součástí každodenní ošetřovatelské péče. Významnou součást péče o pacienty s umělou plicní ventilací tvoří techniky fyzioterapie plic.

Nozokomiální pneumonie ventilovaných nemocných – ventilator-associated pneumonia (VAP) je považována za nejčastější nozokomiální infekci nemocných vyžadujících umělou plicní ventilaci. Její průměrná četnost výskytu se pohybuje mezi 8–28 %

všech hospitalizovaných pacientů. Mortalita dosahuje 24–76 %.

Nejvyšší riziko vzniku ventilátorové pneumonie je v prvních pěti dnech ventilace (3 % za den), během 5.–10. dne UPV je 2 % za den a v dalších dnech UPV stoupá o 1 % denně [4].

Doba vzniku pneumonie je významná z epidemiologického i prognostického hlediska. časná VaP vzniká do 4. dne od intubace a zahájení UPV. Je zpravidla způsobena patogeny citlivými na antibiotika (např. Streptoccocus pneumoniae, Moraxella catarhallis, Haemophilus influenzae). Jedná se často o patogeny přítomné v dýchacích cestách již v době intubace.

Vzniku časné VAP nepředchází kolonizace žaludku, a proto bariérová opatření nemusejí být vždy účinná. VaP pozdní

10

odborné téma intenzivní péče a urgentní medicína

zahájení odpojování pacienta od UPV je důležité provádění testu schopnosti spontánní ventilace.

Významnou redukcí výskytu VAP se prezentují intubační a tracheostomické kanyly s kontinuálním nebo přerušovaným odsáváním ze subglotického prostoru, které jsou také opatřeny Ag impregnací. Ve studii zaměřené na srovnání konvenčních endotracheálních kanyl s polyvinylovou manžetou (tloušťka ≥ 50 mikronů) bez subglotické drenáže a kanyl s polyuretanovou manžetou (tloušťka 7 mikronů) se subglotickým drenážním systémem (ETT-PUC-SSD – endotracheal tube, polyurethane cuff, subglotic secretion drainage) bylo celkem 280 pacientů rozděleno do dvou skupin podle typu kanyly. Ve skupině se standardní kanylou byl výskyt VAP 22,1 % (31 ze 140 pacientů), ve skupině s ETT-PUC-SSD pouze 7,9 % (11 ze 140 pacientů, p = 0,001) [4]. Tlak v manžetě tracheální rourky nebo tracheostomické kanyly by měl být v pravidelných intervalech měřen a dokumentován a jeho hodnota by měla být udržována v rozmezí 20–25 cm H2O.

vzniká od 5. dne UPV, bývá nejčastěji způsobena multirezistentními patogeny a je spojena s vyšší morbiditou a mortalitou. Užití doporučených preventivních opatření může významně snížit výskyt této závažné komplikace. Jejich uplatnění je převážně v kompetencích sester specializovaných na intenzivní péči, které v rámci multidisciplinární spolupráce využívají možností fyzioterapie, která je součástí péče o pacienta s UPV.

Preventivní opatření vzniku VAP

Prevence tracheobronchiální kolonizace Hygienický režim Na pracovištích intenzivní péče je standardně zaveden účinný systém protiepidemických opatření. Jeho součástí je adekvátní alkoholová dezinfekce rukou, důkladná dezinfekce zařízení pro nebulizaci, ale především bariérové ošetřování nemocných s cílem omezit riziko zkřížené kolonizace. Nezbytná je izolace nemocných s multirezistentními nozokomiálními kmeny, včetně průběžného hodnocení mikrobiologické situace pracoviště.

Péče o komponenty k UPV Prodlužuje se doba výměny ventilačních okruhů. Pravidelná výměna ventilačních okruhů se dle guidelines pro prevenci VAP u dospělých pacientů z roku 2011 nedoporučuje. Výměna má být provedena po každém pacientovi. Mezi možnosti nabízené v rámci jednorázových okruhů patří impregnace stříbrem a ohřev přímo ve stěně okruhu. Nově prezentovanou metodou je foto­dezinfekce vdechovaných plynů [5]. Kontaminovaný kondenzát z okruhu ventilátoru musí být odstraňován opatrně, především vzhledem k riziku vniknutí kondenzátu do endotracheální rourky nebo nebulizátorů napojených na okruh [4]. Pasivní výměníky tepla a vlhkosti snižují kolonizaci okruhu ventilátoru, nicméně nesnižují incidenci VAP. V současné době nejsou důkazy preferující uzavřený odsávací systém před systémem otevřeným. Metaanalýza 15 randomizovaných kontrolovaných studií na 1334 pacientech, která srovnávala otevřené a uzavřené odsávací systémy, nepotvrdila snížení výskytu VAP při použití uzavřeného systému odsávání [4].

Intubace Intubace a reintubace zvyšují riziko VAP. Volba strategie UPV je na indikaci lékaře. Neinvazivní umělá plicní ventilace místo konvenční ventilace vede u pacientů s akutním respiračním selháním v důsledku CHOPN nebo akutního kardiogenního plicního edému k signifikantně nižšímu riziku vzniku nozokomiální pneumonie.

Pro zkrácení doby UPV a objektivizaci možnosti

florence 6/15

Nozokomiální pneumonie ventilovaných nemocných – ventilator-associated pneumonia (VAP) je považována za nejčastější nozokomiální infekci nemocných vyžadujících umělou plicní ventilaci.

Prevence aspirace Výživa Časná enterální výživa (do 24–48 hodin po intubaci) je považována za rizikový faktor, hlavně pro riziko aspirace žaludečního obsahu. Přesto je doporučována jako prevence atrofie střevní sliznice, která zvyšuje riziko bakteriální translokace. Adekvátní nutrice kriticky nemocného je spojena se zvýšenou redukcí mortality a morbidity nemocných. Enterální forma podání výživy je preferována před parenterální výživou. Postpylorické umístění enterální sondy ve srovnání s gastrickým umístěním je spojeno s redukcí nozoko­miální pneumonie. Nazogastrická sonda je spojena se zvýšeným rizikem nozokomiální sinusitidy. Je potřeba zajistit správný postup zavedení a adekvátní výměnu sondy dle materiálu a doporučení výrobce (co 7–10 dnů – PVC sondy).

Poloha pacienta Poloha vleže u uměle ventilovaného pacienta je nezávislým rizikovým faktorem pro vývoj VAP. Pravděpodobnost jejího vzniku je v této poloze téměř třikrát vyšší a je zřejmě důsledkem vyššího rizika gastroezofageálního refluxu (GER). Poloha v polosedě – osa hrudníku svírá s osou podložky úhel > 30° (dále SRP – Semirecumbent Posi­tion) – je považována za účinnou prevenci GER a následné aspirace. Torres a spol. již před více než deseti lety ukázali, že po označení žaludečního obsahu techneciem je radioaktivita endobronchiálního aspirátu čtyřikrát vyšší v poloze vleže než v SRP. V prospektivní randomizované klinické studii, jejímž cílem byla analýza vztahu mezi polohou

intenzivní péče a urgentní medicína odborné téma

Kontaktní dýchání

Sed s oporou v rámci časné vertikalizace fota: autorky

vleže, semirekumbentní polohou a výskytem VAP, Drakulovic a spol. zjistili o 80 % nižší incidenci mikrobiologicky potvrzené VAP u pacientů v semirekumbentní poloze. Jedná se tedy o nejjednodušší a nejefektivnější metodu prevence VAP. Ostatní opatření Péče o dutinu ústní Topická aplikace chlorhexidinu nebo povidon-jodidu patří k doporučeným postupům v prevenci VAP. Jsou publikovány studie (Tantipong, Infect Control Hosp Epidemiol, 2008), kde se uvádí, že při provádění výplachu dutiny ústní chlorhexidinem alespoň dvakrát denně se významně snižuje mortalita VAP. V guidelines pro traumatizované pacienty z roku 2006 se doporučuje vypláchnutí dutiny ústní 0,12% roztokem chlorhexidinu alespoň dvakrát denně. Účinnou alternativou chlorhexidinu může být povidon-jodid. Testované skupině byl vyplachován nazofarynx a orofarynx 20 ml 10% roztoku povidon-jodidu s následnou aspirací sekretů. Ve srovnání s kontrolní skupinou bylo užívání povidon-jodidu spojeno se signifikantní redukcí VAP [4]. Naproti tomu jiná studie provedená ve švédském Lundu (Bengt Klarin, 2008) prokazuje účinnost ošetření sliznice dutiny ústní emulzí, která obsahuje vhodné bakterie (Lactobacillus plantarum 299). V porovnání s běžně užívaným vytíráním úst dezinfekčními roztoky nebo směsí antibiotik určenou k selektivní bakteriální dekontaminaci výsledky ukázaly příznivější preventivní účinek proti vzniku ventilátorové pneumonie.

Profylaxe stresového vředu Jako prevenci vzniku této nežádoucí komplikace lze použít podávání H2 antagonistů i sukralfát. Acidifikace gastrické výživy není doporučována.

Prázdniny od sedace Denní přerušování sedace/analgosedace vede ke zkrácení délky umělé plicní ventilace ze 7,3 na 4,9 dne, a tím se snižuje riziko VAP. Předpokládá se však probouzení pacienta do stavu

přiměřeného vědomí tak, aby nedošlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu nebo k ohrožení jeho bezpečnosti. Tzv. „prázdniny od sedace“ se provádějí tak, aby nebyl narušen pacientův spánkový rytmus. Předpokladem je trvalá přítomnost ošetřovatelského a lékařského personálu, kontinuální monitoring vitálních funkcí.

Protektivní ventilace Řada dalších experimentálních studií prokázala, že mechanický stres plicní tkáně indukovaný traumatizujícím způsobem umělé ventilace (velký dechový objem – dále Vt a nulová hodnota tlaku na konci výdechu – dále PEEP) vede k lokální nadprodukci prozánětlivých cytokinů, paradoxní stimulaci růstu bakterií, sekvestraci systémových polymorfonukleárů do plic s indukcí nebo progresí plicního poškození. Dechová frekvence, dechový objem, hodnota špičkového tlaku v dýchacích cestách a tlak na konci výdechu patří mezi čtyři důležité základní parametry ventilace [5]. Dnes tedy již víme, že nesprávně nastavený režim ventilátoru, kdy velikost Vt nerespektuje redukovanou plicní vzdušnost (riziko traumatické dispenze) a nízká hodnota PEEP způsobí kolabování alveolů na konci každého výdechu s násilným otevíráním na začátku každého vdechu (stres z napínání), skutečně vede k indukci a progresi plicního poškození, tzv. Ventilator-Induced Lung Injury, VILI [1].

Personální zajištění Adekvátní personální zajištění vede ke zvýšení účinnosti protiinfekčních a protiepidemických opatření a ke snížení délky umělé plicní ventilace [4]. Rovněž úroveň znalostí preventivních opatření může sehrát významnou roli v redukci rizika vzniku VAP. V jedné z observačních studií se prokázalo, že školení personálu JIP v dodržování hygienických opatření vedlo k okamžitému vzestupu četnosti mytí rukou na 78 %.

Respirační fyzioterapie Cílem všech členů léčebného týmu je časné odpojení pacienta od UPV a jeho mobilizace za účelem prevence vzniku VAP a se-

11

12

odborné téma intenzivní péče a urgentní medicína

kundárních změn. U ventilovaných pacientů dochází k oslabením bránice (ventilator induced diaphragmatic dysfunction – VIDD) [10]. Prodlužuje se tak weaning a zároveň roste riziko vzniku respiračních infekcí.

Součástí intenzivní péče o kriticky nemocné by měla být i odborně vedená rehabilitace. Malkoc [12] ve své studii na 277 ventilovaných kriticky nemocných pacientech dokládá signifikantně pozitivní vliv respirační fyzioterapie na zkrácení doby UPV i celkového pobytu na ICU. Další studie (Schweickert et al., [11]) zase uvádí pozitivní efekt časné rehabilitace pacientů v době prázdnin od sedace (interruption of sedation).

Důležitou součástí rehabilitační intervence na ICU je kromě respirační fyzioterapie i časná mobilizace pacientů [13] a respirační polohování.

Respirační fyzioterapii (RFT, chest physiotherapy) můžeme dle účinku rozdělit na techniky zajišťující hygienu dýchacích cest (airway clearance techniques), tzv. drenážní techniky, dále na postupy usnadňující mechaniku dýchání, a to přímo či reflexně, a konečně sem řadíme techniky zlepšující sílu a vytrvalost dýchacích svalů (ventilatory muscle training).

U nespolupracujících pacientů využíváme především kontaktní lokalizované dýchání v různých polohách, reflexní stimulaci dýchání dle Vojty (RO1) a pasivní pohyby končetin, které mají nezanedbatelný vliv na mobilitu hrudního koše a tlakové poměry v dutině hrudní i břišní.

Spolupracující pacienty se snažíme motivovat k aktivní spolupráci při terapii i k samostatnému cvičení přes den. Zákla-

florence 6/15

dem je důsledná hygiena dýchacích cest, šetrná expektorace a kondiční trénink s dechovými trenažéry (triflo, acapella).

Hlavním inspiračním svalem je bránice. Ta se jako posturální sval bude vždy efektivněji zapojovat ve vertikále. Je proto velmi žádoucí pacienty časně vertikalizovat i mobilizovat, ventilované pacienty nevyjímaje. V rámci respiračního polohování nesmíme zapomínat na dostatečnou oporu trupu, lopatek i nohou a nikdy bychom neměli omezovat volný pohyb bránice.

Fyzioterapie v intenzivní péči by měla probíhat opakovaně v menších časových úsecích. Pro zajištění maximálního efektu bychom měli v rámci léčebného týmu úzce komunikovat a vzájemně spolupracovat. Důležité je správné načasování jednotlivých kroků tak, abychom maximalizovali výsledný efekt a přitom nepřetížili pacienta. Řadu rehabilitačních postupů může úspěšně provádět sestra v době nepřítomnosti fyzioterapeuta a výrazně tak přispět k prodloužení kýženého efektu.

Závěr Klinický průběh VAP může být variabilní. Úspěch léčby rychle progredující těžké VAP je závislý na spolupráci všech členů léčebného týmu. Provedené studie dokazují, že výskyt VAP lze významně ovlivnit použitím mnoha preventivních opatření.

Jedná se často o opatření jednoduchá a největší účinnost je pozorována po zavedení multimodálních preventivních programů. Většinu z těchto opatření realizují sestry v intenzivní péči, a tak je potřebné zdůrazňovat benefit jednotlivých opatření.

Literatura 1. Kula R et al. Těžká sepse – lze jí předejít?

Postgraduální medicína. 2004;6(6):616–621 2. Irequi M, Kollef MH. Prevention of Ventilator-Associated Pneumonia. Chest.

2002;121(3):679–681 3. Niederman MS, Craven SE et al. American Thoracic Society documents. Guidelines for the management of adults with hospital-acquired, ventilator-associated, and healthcare-associa­ ted pneumonia. Am J Respir Crit Care Med. 2005;171(4):388–416. Dostupné z: http//www. thoracic.org/adobe/statements/guide1–29.pdf 4. Stoszek D, Dostál P, Vlková A. Možnosti prevence ventilátorové pneumonie – aktuální stav.

Anest. intenziv. Med. 2008;19(3):149–153 5. Tichý J, Kula R, Szturz P et al. Ventilátorová pneumonie. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. 2011;17(1):19–23 6. Health Service Executive (HSE); SARI. Guidelines for prevention of ventilator-associated pneumonia in adults in Ireland. Dublin: Health Protection Surveillance Centre, 2011; ISBN 978-0-955-1236-8-9 7. Dostál P. Novinky v oblasti prevence, diagnostiky a léčby nozokomiální pneumonie ventilovaných nemocných. Anest. intenziv.

Med. 2008;19(1):19–22 8. Davis KA. Ventilator-associated pneumonia: a review. J. Intensive Care Med. 2006;21(4):211–226 9. Dostál P. Pneumonie ventilovaných nemoc-

Více o autorkách ných. In Dostál P a kol. Základy umělé plicní ventilace. 2. vydání. Praha: Maxdorf, 2005, s. 258–275 10. Daniel Martin A, Smith BK, Gabrielli A. Mechanical ventilation, diaphragm weakness and weaning: A rehabilitation perspective. Respir Physiol Neurobiol. 2013;189(2):377–383 11. Schweickert WD, Pohlman MC, Pohlman AS, Nigos C, Pawlik AJ, Esbrook CL, Spears L, Miller M, Franczyk M, Deprizio D, Schmidt GA, Bowman A, Barr R, McCallister KE, Hall JB, Kress JP. Early physical and occupational therapy in mechanically ventilated, critically ill patients: a randomized controlled trial. Lancet.

2009;373(9678):1874–1882 12. Malkoç M, Karadibak D, Yildirim Y. The effect of physiotherapy on ventilatory dependency and the length of stay in an intensive care unit. Int J Rehabil Res. 2009;32(1):85–88 13. Morris PE, Goad A, Thompson C, Taylor K, Harry B, Passmore L, Ross A, Anderson L, Baker S, Sanchez M, Penley L, Howard A, Dixon L, Leach S, Small R, Hite RD, Haponik E. Early intensive care unit mobility therapy in the treatment of acute respiratory failure. Crit Care Med. 2008;36(8):2238–2243 14. Smolíková L, Máček M. Respirační fyzioterapie a plicní rehabilitace. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. ISBN 978-807013-527-3

PhDr. Renáta Zoubková 1989: ukonč. SZŠ Ostrava; 1992–1997: Mgr. studium – Učitelství odborných předmětů na SZŠ, UP v Olomouci; 1989–1998: ARO, Městská nemocnice Ostrava, Koronární jednotka ZUNZ – zdravotní sestra; 1998–2009: středoškolská odborná učitelka VOŠZ v Ostravě; 2000: CK Personální management NCO NZO, Brno; 2002–2005: Oddělení pediatrické resuscitační péče FN v Ostravě – zdravotní sestra; 2002–2004: specializační studium ARIP, NCO NZO, Brno; od 2004: odborná asistentka – katedra urgentní medicíny LF OU; 2006: kurz intraoseální aplikace, Dostálovy dny, Hradec Králové; od 2008: FN ­O strava – zdravotní sestra ARO Mgr. Iva Chwalková 1997–2000: Bc. studium – Léčebná rehabilitace a fyzioterapie, OU Zdravotně sociální fakulta; 2001–2003: Mgr. studium – Fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury UP; 2000–2001: KLR, FN Ostrava; od 2004: KLR, FN Ostrava; od 2005: LF, externí pracovník

intenzivní péče a urgentní medicína odborné téma

Ošetřovatelská péče u pacienta po urologické operaci na jednotce intenzivní péče Mgr. Pavla Drábková Urologické oddělení, JIP Kroměřížská nemocnice, a. s.

Práce všeobecné sestry na jednotce intenzivní péče obnáší široké spektrum odborných znalostí a dovedností. Výsledkem vhodně zvolené ošetřovatelské péče může být uspokojivý stav pacienta a rychle se hojící rána v pooperačním období.

Úvod

diagnózy a kardiopulmonální kompenzace jedinců (Kubicová et al., 2005).

Mezi jednotlivé ošetřovatelské intervence na JIP patří: → Kontinuální monitoring pacienta (tlak, pulz, dech, tělesná teplota, centrální žilní tlak, saturace krve kyslíkem – SpO2). → Pravidelná kontrola vnitřního prostředí (laboratoř – odběry krevního obrazu, mineralogram apod.). → Sledování pooperační rány – krvácení, obsah drénů, hojení rány apod. → Bilance tekutin a s tím spojená infuzní terapie. → Dodání živin parenterální i enterální cestou a případné ošetřování nazogastrické či enterální sondy (Slezáková et al., 2010). → Poloha pacienta, mobilizace dle stavu. → Tlumení bolesti – analgetika podávaná intravenózně (kontinuální, bolusové podání), intramuskulárně, subkutánně i epidurálně (pomocí epidurálního katetru). → Ošetřovaní a zajišťování dostatečného množství žilních vstupů (periferní, centrální). → Aplikace veškerých naordinovaných medikamentů. → Kontrola vyprazdňování pacienta (moč, peristaltika, stolice) (Wendsche et al., 2012). → Hygienická péče o nemocného a další intervence související s individualitou nemocného (Vytejčková et al., 2011).

Jednotka intenzivní péče (dále JIP) je specializovaným úsekem nemocnic, kde se poskytuje specifická zdravotní péče. Nejčastěji se zde nacházejí pacienti, kteří trpí vážnou nemocí nebo jim selhává jedna či více životně důležitých orgánových funkcí. Ošetřovatelská péče o takové pacienty zahrnuje intenzivní 24hodinový dohled, diagnostické a léčebné postupy, monitoring fyziologických funkcí (případně jejich podporu) apod. Délka hospitalizace pacientů na JIP je různá, neboť se zcela odvíjí od kompenzace jejich zdravotního stavu.

Klasifikace JIP se nejčastěji uvádí dle rozsahu prováděné péče, a to na: → JIP typu A – nižší intenzivní péče (převaha monitoringu) (obr. 1), → JIP typu B – vyšší intenzivní péče, resuscitační (převaha podpory vitálních funkcí) (obr. 2).

Toto rozdělení nadále určuje množství přístrojového vybavení. Další dělení již vyplývá ze specifikace příslušného oboru, pro který je JIP určena, např. urologická, chirurgická, interní, dětská atd.

(Kapounová, 2007).

Pooperační péče na urologické JIP (typ A) Na urologické JIP bývají běžně hospitalizováni pacienti po velkých operacích na močovém traktu. Výjimku tvoří jedinci, kteří jsou zde umístěni z kapacitních důvodů (nedostatek místa na JIP jiného oboru), a ti, kteří potřebují intenzivní dohled, aniž by prodělali operační zákrok (např. rozvrat acidobazické rovnováhy).

Všeobecná sestra provádí ošetřovatelské intervence shodné s péčí na standardním oddělení, rozšířené o oblast intenzivní medicíny. Její činnosti vyžadují nepřetržitou kontrolu zdravotního stavu pacientů a rychlé reakce při vzniku akutní situace.

Z tohoto důvodu sestry pracující na JIP pečují o omezený počet nemocných, který se odvíjí od

Délka hospitalizace pa­cientů na JIP je různá, neboť se zcela odvíjí od kompenzace jejich zdravotního stavu.

Kazuistika Transvezikální prostatektomie je výkon, který se indikuje v případě zbytnělé prostaty, kdy již není možný zákrok menšího rozsahu (např. transuretrální resekce prostaty). Při operaci se odstraňuje zbytnělá tkáň tzv. „vyloupnutím“ z chirurgického lůžka. Výkon se běžně provádí ve spinální anestezii kvůli delší době účinku v bezprostředním pooperačním období (tlumení akutní bolesti).

Možnost celkové anestezie je tudíž volena výji-

13

14

OdbOrné téma INTENZIVNí PéČE A URGENTNí MEDICíNA

1

florence 6/15

2

Os pubis (kost stydká)

Zvětšená prostata

4

Otevřená stěna břišní

Obr. 1 / JIP urologie, typ A Obr. 2 / JIP typu B Obr. 3 / Prostatektomie Obr. 4 / Napojená epicystostomie na irigační roztok Obr. 5 / Operační rána po prostatektomii

Otevřený močový měchýř Konečník

5 3 fota: autorka

mečně (např. na přání pacienta a v případech, kdy je spinální anestezie kontraindikována).

Operační řez je veden v oblasti podbřišku, ve střední části, o rozsahu cca 10 cm. Po otevření močového měchýře se přistupuje k vyjmutí prostaty (obr. 3). Poté se důkladně zastavuje krvácení a rekonstruuje hrdlo močového měchýře. Následuje uložení permanentního močového katetru přes močovou trubici, který slouží jako komprese k zástavě krvácení prostatického lůžka a také jako průplach močového měchýře před případnou neprůchodností (koagula). Operační ránou se do močového měchýře vpravuje proplachovací drenáž (epicystostomie) a drén ústící do Retziova prostoru (odvádí přebytečnou sekreci). Nakonec se sešívají všechny tkáně a rána je kryta sterilní náplastí.

73letý pacient byl přijat na urologické oddělení pro hyperplazii prostaty s indikací k prostatektomii. Pacient byl plně mobilní, obézní (BMI 31), nekuřák, diabetik (PAD) a s velmi širokou farmakologickou anamnézou. Po důkladném předoperačním vyšetření byla doporučena spinální anestezie.

Operační den: Pacientovi byla poskytnuta předoperační příprava a následně byl převezen na operační sál. Vzhledem k tomu, že se spinální anestezie nezdařila, bylo přistoupeno k volbě anestezie celkové. Operační výkon byl proveden bez komplikací s krevní ztrátou cca do 500 ml. Ze sálu byl pacient převezen na „dospávací“ pokoj, kde se probouzel do neklidu. Nadále byly sledovány fyziologické funkce, které byly stabilní, pacient dýchal spontánně, operační rána byla klidná a bez známek zvýšené sekrece. Epicystostomie (vývod z močového měchýře přes břišní stěnu) byla napojena na rychlý proplach (infuzní set byl zcela bez komprese). Pacient vykazoval silnou bolest (na stupnici VAS 8),

a proto byla podána analgetika v podobě intravenózní infuze (Novalgin 1 amp. + 100 ml fyziologického roztoku) s mírným efektem (VAS 5). Po uplynutí dvouhodinového intervalu byl pacient předán na oddělení JIP k další pooperační péči.

Na JIP byl pacient již zcela při vědomí, udával VAS 8, kardiopulmonálně stabilní, rána klidná. Pacient měl zavedeny dva periferní žilní katetry na levé horní končetině, oba byly průchodné a funkční. Epicystostomie byla ponechána na rychlém proplachu. Permanentní močový katetr byl průchodný a odváděl růžově zabarvenou tekutinu (moč + proplachový irigační roztok + krev). Podle záznamů z operačního sálu bylo do balónku permanentního močového katetru vpraveno 40 ml aqua pro injektione. Pro vyšší komfort a tlumení bolesti byla pacientovi opět podána analgetika i. v. (Novalgin 1 amp. + 100 ml fyziologického roztoku). Také byla pravidelně měřena hodnota glykémie a dle toho podány infuze glukózy s indikovaným inzulinem dle ordinace lékaře. Z profylaktických účelů byla pacientovi dále podávána antibiotika (Augmentin 1,2 g i. v. co 8 hod.).

Po uplynutí dvou hodin začal permanentní močový katetr odvádět výrazně krvavou sekreci a pacientovi prudce poklesl krevní tlak. Ihned byla kontaktována hematologická laboratoř s informací o poskytnutí krevního derivátu (vlastní krev pacienta zajištěná v předoperační přípravě). Do balónku permanentního močového katetru bylo přidáno 10 ml fyziologického roztoku pro vyšší kompresi poraněného lůžka po prostatektomii (celkem již 50 ml). Po podání krevního derivátu (plná krev cca 480 ml) se podařilo tlak pacienta opět stabilizovat. Díky tomu, že pacient byl značně obézní a periferní žilní vstupy (2×) se jevily jako nedostačující, indikoval lékař zavedení centrálního žilního

intenzivní péče a urgentní medicína odborné téma

katetru (CVT po zavedení + 12 cm H2O). Do večera byl nadále pacient monitorován a k výrazné změně zdravotního stavu již nedošlo. V podvečerních hodinách byl proveden „nadvaz“ (navrstvení obvazového materiálu nad překrytí ze sálu) operační rány, neboť lehce prosakovala. V nočních hodinách byla opět podána analgetika, nezbytné léky včetně antibiotik a provedena kontrola glykémie.

Pravidelně byly vyměňovány vaky k proplachové epicystostomii (obr. 4). Díky tomu, že pacient netrpěl nevolností, mohlo se přistoupit k podávání hořkého čaje nejprve po lžičkách a následně po doušcích.

1. den po operaci: Stav pacienta se zcela kompenzoval a při ranní toaletě mohla být zahájena postupná mobilizace, tzn. pacient byl s dopomocí posazován na lůžku. Epicystostomie byla stále napojena na proplach a močový katetr odváděl narůžovělou sekreci. Bilanční list pacienta vykazoval příjem v operační den (od přijetí na JIP do 6. hodiny ráno následujícího dne) 3500 ml i. v. + 450 ml p. o. a výdej celkem 23 690 ml (epicystostomie 21 000 ml, moč + krev 2690 ml). Ranní hodnota CVT byla + 14 cm H2O. Po hygienické péči byla převázána rána (obr. 5). Drén v ráně odváděl lehce narůžovělou sekreci do obvazu, rána se jevila jako klidná. Kardiopulmonálně byl pacient stabilní, nevykazoval známky nauzey, proto mu byla podána malá snídaně (1 kus tmavého pečiva). Pacientovi byla dále poskytována komplexní farmakoterapie dle ordinace lékaře (antobiotika, infuze, analgetika a další běžně užívané léky). Vzhledem k prudkému poklesu krevního obrazu byla pacientovi dopoledne aplikována ještě jedna krevní konzerva (vlastní plná krev 470 ml).

V odpoledních hodinách se pokračovalo ve vertikalizaci pacienta. Epicystostomie byla nadále napojená na proplach, ale s podstatně nižší intenzitou. Pouze při mobilizaci pacienta bylo nutné zrychlit průplach, neboť při posazování se namáhá břišní lis, což způsobovalo také vyšší intenzitu krvácení lůžka po prostatektomii.

Pacient netrpěl nevolností, hodnoty glykémie byly optimální, proto byla zvolena dieta č. 9 (diabetická). Po průběžném vyhodnocení bilančního

listu lékařem (CVT + 16 cm H20, příjem od 6 hod. ráno do 18 hod. večer 4250 ml a výdej 10 280 ml, z toho 9000 ml epicystostomie a pouze 1281 ml moč + krev) bylo aplikováno pacientovi diuretikum (Furosemid 20 mg i. v). Po podání diuretika se bilance tekutin u pacienta upravila. Večerní CVT měřené ve 22 hod. bylo + 10 cm H2O. 2. pooperační den: Pacient již sám vstával z lůžka a bez obtíží vykonal i několik kroků.

Během hygieny a mobilizace byla epicystostomie ponechána ještě na proplach, drén z rány byl odstraněn. Permanentní močový katetr odváděl tmavě červenou až nahnědlou tekutinu (projev hojení). Opětovně byla podána farmakoterapie, vyhodnoceny odběry a indikován překlad na standardní oddělení. Bilance tekutin byla optimální.

Pacientovi se také navrátila střevní peristaltika.

Další pooperační dny probíhaly na standardním oddělení bez komplikací. Průběžně byl odstraněn centrální žilní katetr, epicystostomie i permanentní močový katetr. Operační rána se hojila per primam a pacient byl 12. pooperační den po řádné edukaci propuštěn do domácí péče.

Práce na urologické jednotce intenzivní péče vyžaduje dokonalé znalosti vše­obecných sester v oboru a také schopnost rychlé reakce v situacích, kdy hrozí bezprostřední ohrožení života nemocného.

Závěr Práce na urologické jednotce intenzivní péče vyžaduje dokonalé znalosti všeobecných sester v oboru a také schopnost rychlé reakce v situacích, kdy hrozí bezprostřední ohrožení života nemocného.

Nedílnou součástí všech terapeutických postupů na JIP je také dokonalá komunikace celého ošetřovatelského týmu a multidisciplinární spolupráce.

Proto je nezbytné, aby na JIP pracoval ošetřovatelský tým s patřičným vzděláním, zkušenostmi a dovednostmi. Jednotka intenzivní péče vyžaduje nejen profesionalitu ošetřujícího týmu, ale také vhodné pracovní podmínky, které dotvářejí celkový ošetřovatelský proces (vybavení, pomůcky, odpočinek mezi směnami, čistota prostředí, vzájemné vztahy, ohodnocení apod.). Pokud se podaří dosáhnout výše zmíněných faktorů (vhodné pracovní prostředí a profesionalita), lze předpokládat, že se zvýší spokojenost nejen pacientů (méně pooperačních komplikací, kratší doba hospitalizace apod.), ale také celého ošetřovatelského personálu.

Literatura 1. Wendsche P et al. Perioperační ošetřovatelská péče. 1. vydání. Praha: Galén, 2012. ISBN 978-80-7262-894-0 2. Kapounová G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. ISBN 978-80-247-1830-9 3. Slezáková L et al. Ošetřovatelské postupy v chirurgii II. Praha: Grada Publishing, a. s., 2010. ISBN 978-80-247-3130-8 4. Vytejčková R et al. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, 256 s. ISBN 978-80-247-3419-4 5. Kubicová Ľ et al. Chirurgické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2005, 151 s. ISBN 80-8063-176-X

Více o autorce Mgr. Pavla Drábková 2003: ukonč. SZŠ Kroměříž – Všeobecná sestra; 2003–2004: Domov důchodců Burešov, všeobecná sestra; 2005–2007: Nemocnice Atlas a. s., všeobecná sestra na chirurgickém oddělení, následně na JIP; 2007–2009: Kroměřížská nemocnice a. s., všeobecná sestra na ARO; od 2010: Kroměřížská nemocnice a. s., všeobecná sestra na urologickém oddělení a následně JIP; 2012: ukonč. Bc. studium – Ošetřovatelství; 2014: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelská péče v geriatrii; 2014: ukonč. PSS obor Organizace a řízení ve zdravotnictví; 2015: ukonč. pedagogické minimum na SPgŠ Kroměříž

15

16

florence 6/15

public relations text: Ing. Luboš Žilka, technický ředitel MEDIN, a.s., fota: MEDIN, a.s.

Během workshopu se jeho účastníci měli možnost seznámit s principem distálního cílení tibiálního hřebu a sami si jej také vyzkoušet

WS Distální cílení tibiálního hřebu

W

orkshop proběhl jako součást mezinárodního sympozia XVII. setkání českých a slovenských chirurgů na Moravě ve Skalském Dvoře. Účelem bylo seznámení účastníků s principem cílení, které si mohli také prakticky vyzkoušet.

Systém byl představen společně s lékařem novoměstské nemocnice MUDr. Novákem, který se na vývoji systému podílel, a techniky firmy MEDIN. Účastníci WS si vyzkoušeli spolehlivost a jednoduchost cílení na umělých kostech. Při dodržení všech kroků je zavedení spolehlivé a operatér v krajním případě nepotřebuje k zavedení šroubů používat RTG zesilovač. Vzhledem k dobré řemeslné zručnosti operatérů není cílení náročné a bude vhodným

Dne 21. května 2015 proběhl workshop (WS) traumatologie na téma Tibiální hřeb a cílicí zařízení. Zaměřen byl na nově vyvinutý systém tibiálního hřebování ve spojení s distálním cílením firmy MEDIN, a.s. doplňkem traumatologických operací.

Operačnímu týmu umožní při klinickém použití snížit radiační zátěž pacienta a zejména každodenní zátěž operačního týmu. Předvedený systém byl přítomnými se zájmem vyzkoušen a pozitivně přijat. Pro běžné zavedení bude určitě vhodné, aby si operatér vždy systém vyzkoušel před klinickým použitím na plastovém modelu tak, aby velmi dobře pochopil všechny potřebné zásady pro správnou aplikaci. Firma MEDIN je připravena tato školení zajistit ve vlastních školicích prostorech.

Cílení je kompatibilní se všemi provedeními tibiálních hřebů ­MEDIN. Navržený systém je mechanický na principu pomocného pinu, který vymezuje polohu hřebu oproti cíli-

címu rameni. Operatér může podle potřeby zvolit cílení předozadní nebo bočné. Distální část je vyrobena z RTG transparentního materiálu tak, aby bylo možné i v ­průběhu cílení kontrolovat reponované úlomky kostí pomocí RTG zesilovače.

Výhoda mechanického cílení oproti ostatním principům je v jeho jednoduchosti a v minimální potřebě předoperační přípravy. Výhoda je i v operačním čase, kdy odpadá složitá kontrola při nastavování prvků. Výhoda je zejména pro operatéry, kteří mají menší zkušenost s cílením z volné ruky.

Operační tým tím dostává do rukou nástroj, který bude v budoucnu vítaným pomocníkem při operacích hřebování dlouhých kostí.

Kompletní vybavení vaší sterilizace „na klíč“ včetně informačního systému

Miele, spol. s r. o.

(Spielberk Office Centre) Holandská 4, 639 00 Brno Tel.: +420 543 553 111 Fax: +420 543 553 119 E-mail: info@miele.cz www.miele.cz

BMT Medical Technology s. r. o.

Cejl 157/50, Zábrdovice 602 00 Brno Tel.: +420 545 537 111 Fax: +420 545 211 750 E-mail.: mail@bmt.cz www.bmt.cz

Johnson & Johnson, s. r. o.

Karla Engliše 3201/6 150 00 Praha 5-Smíchov Tel.: +420 227 012 111 Fax: +420 227 012 300 E-mail: info@jnjcz.cz www.jnjcz.cz

17

18

florence 6/13 6/15

doporučujeme

Při studiu i v praxi pomůže sestrám unikátní výkladový slovník Rozvoj medicíny jde neustále kupředu, a proto i požadavky na vzdělávání sester nejen u nás rostou. Rychle se orientovat nejen v pojmech, termínech a zkratkách z oboru ošetřovatelství, ale i v terminologii užívané lékaři jim může nově pomoci nový Výkladový slovník pro zdravotní sestry, který v lednu letošního roku vydalo nakladatelství Maxdorf.

J

de o první český výkladový slovník určený spe­ciálně pro zdravotní sestry, který obsahuje 13 500 výkladových hesel doplněných stovkou tabulkových přehledů. Autoři do něj vložili naprostou většinu označení léků, které jsou v současné době dostupné v ČR, a to jak názvy účinných látek, tak firemní názvy léčivých přípravků, protože ačkoli sestry léky nepředepisují, měly by mít možnost dokonalé orientace v tom, co jejich pacienti užívají. „Významný okruh hesel odpovídá studiu na zdravotnických školách, další klíčový okruh zahrnuje medicínské pojmy užívané lékaři a vyskytující se ve zdravotnické dokumentaci,“ popisuje jedna z autorek slovníku Eva Kašáková. Společně s MUDr. Janem Hugem a doc. MUDr. Martinem Vokurkou, CSc., na slovníku pracovala s přestávkami pět let. „Přestože jsme původně vycházeli z hesel Praktického slovníku medicíny a Velkého lékařského slovníku, najít ten správný výběr a srozumitelné formulace nám trvalo podstatně déle, než jsme původně předpokládali,“ popisuje Kašáková.

Sama podle svých slov uvažovala, zda by sestry takovou pomůcku v podobě výkladového slovníku vůbec potřebovaly a v praxi využívaly. „Přitom jsem si uvědomila, jak často sama hledám odborné termíny a zkratky nebo diagnózy, které neznám, a jak často se stane, že správné významy ani nenajdu. Na internetu sice najdeme velké množství správných informací, ale i velké množství těch nesprávných, proto jsem souhlasila s nápadem MUDr. J. Huga

a do práce na slovníku pro sestry jsem se pustila,“ popisuje.

Výkladový slovník, který má 430 stran, ocení nejen sestry (studentky i v praxi), pro které je koncipován především, ale i například laborantky, rentgenoví asistenti a další nelékařští zdravotničtí pracovníci, kteří se starají o své pacienty. K dostání je za cenu 495 Kč v knihkupectvích jak v ČR, tak na Slovensku, nebo v e-shopu nakladatelství Maxdorf. mhe

Eva Kašáková, Martin Vokurka, Jan Hugo – Výkladový slovník pro zdravotní sestry, Maxdorf 2015, 430 stran, 495 Kč, ISBN 978-80-7345-424-1

obsah

recenzované části VÝZKUMNÉ SDĚLENÍ 19 / Chyby a omyly ve vedení ošetřovatelské dokumentace

PŘEHLEDOVÁ STUDIE 22 / Osobnost a dílo Joyce E. Travelbee

VÝZKUMNÉ SDĚLENÍ 24 / Děti se sluchovým znevýhodněním v nemocnici

výzkumné sdělení recenzované články

Chyby a omyly ve vedení ošetřovatelské dokumentace Bc. Tereza Zídková Rehabilitační ústav Brandýs nad Orlicí

Mgr. Hana Ochtinská Katedra ošetřovatelství, Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií

Souhrn / Práce popisuje ošetřovatelskou dokumentaci. Cílem práce bylo zjištění názorů sester na ošetřovatelskou dokumentaci a snaha o objevení chyb a omylů v jejím vedení. V teoretické části práce převažují informace o dokumentaci ošetřovatelské, dále celkově informace o dokumentaci zdravotnické, akreditaci a standardech, které byly důležité pro praktickou část práce. Výzkumná část práce je zaměřena na zpracování dat, které jsme získaly od respondentů pomocí dotazníku. Výsledky byly porovnávány mezi akreditovaným a neakreditovaným pracovištěm a jsou shrnuty v diskuzi a závěru práce.

Klíčová slova / ošetřovatelství – dokumentace – chyby při vedení – standardy – akreditace.

Mistakes and errors in nursing documentation Summary / The topic of the thesis describes nursing documentation. The aim of this thesis is to find out opinions of nurses on nursing documentation in general and to detect various mistakes and errors within administration of nursing documentation. In the theoretical part of this thesis subsequent part includes information focusing nursing documentation, next overall information about medical documentation and the last section of the theoretical part is devoted to accreditation and standards important for practical part of this thesis. The research part consists in processing data, which were obtained from respondents by means of a questionnaire. Results were compared between accredited and unaccredited workplace and conclusions are summarised in the discussion and conclusion of this thesis.

Keywords / nursing – documentation – mistakes during administration – standards – accreditation.

Úvod

Vedení ošetřovatelské dokumentace je nedílnou součástí práce zdravotnického personálu. Od procesu ji není možné oddělit. Její dobré vedení pomáhá chránit pacienty/klienty tím, že bude zajišťovat standard ošetřovatelské péče, kontinuitu péče, lepší komunikaci a předávání informací mezi členy zdravotnického týmu.

Vedení ošetřovatelské dokumentace poukazuje na profesionální úroveň práce sest­ ry. Může být dokladem při právním řízení.

Měla by být konkrétní, v logických návaznostech a přesně vedená (ČAS, 2008).

Nedílnou součástí při vedení ošetřovatelské dokumentace jsou ošetřovatelská anamnéza, ošetřovatelský plán, průběžné záznamy o vývoji zdravotního stavu pacienta, o předání informací a poučení pacienta, ošetřovatelská propouštěcí nebo překladová zpráva a doplňující formuláře jako například edukační záznamy, záznamy o ošetření ran, formuláře bolesti, rizika pádu, rizika dekubitů, formuláře výživy, teplota aj. (Policar, 2010; vyhláška č. 98/2012 Sb.).

Mezi zásady vedení dokumentace patří pravdivost záznamů, čitelnost záznamů, správné použití českého jazyka, věcnost záznamů, jasnost, srozumitelnost, časová posloupnost údajů, autorizace zá-

znamu, správná medicínská terminologie, bez slangových výrazů, vulgarismů a bez subjektivních pocitů sester (Vondráček a Wirthová, 2008).

V práci bylo uvedeno pět výzkumných otázek, které jsou dále shrnuty v diskuzi.

Cíle a metodika výzkumu

Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit vědomosti sester o dokumentaci a jejím správném vyplňování a vedení. Dále spokojenost s dokumentací, návrhy na vylepšení dokumentace, vliv dosaženého vzdělání a délky praxe na vedení dokumentace a rozdíl mezi akreditovaným a neakreditovaným pracovištěm.

Metodika práce začínala vytvořením anonymních dotazníků, které byly rozdány na akreditované a neakreditované pracoviště. Vyplňovány byly všeobecnými sestrami, sestrami se specializací a zdravotnickými asistenty. Výsledky vrácených dotazníků byly zpracovány v programu Microsoft Excel a prezentovány pomocí grafů a tabulek. Celkem se výzkumu zúčastnilo 40 respondentů – 20 z akreditovaného a 20 z neakreditovaného pracoviště. Na tomto základě probíhalo porovnání výsledků mezi akreditovaným a neakreditovaným pracovištěm. Na akreditovaném pracovišti probíhal výzkum od 13. do

17. ledna 2014 a na neakreditovaném od 15. prosince 2013 do 1. března 2014.

Zkrácený souhrn výsledků

Ve výzkumu bylo zjištěno, že většina respondentek na akreditovaném i ne­ akreditovaném pracovišti ví, jak ošetřovatelskou dokumentaci správně vést.

Na akreditovaném pracovišti vedou komplexnější záznamy než na praco­višti neakreditovaném. Více než polovina respondentek z obou pracovišť ví, co ošetřovatelská dokumentace je. Méně očekávaným výsledkem bylo, že respondentky na neakreditovaném pracovišti mají větší přehled o tom, z jakých částí by se měla ošetřovatelská dokumentace skládat (dle vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci), než respondentky na pracovišti akreditovaném.

Recenzovaly: Mgr. Šárka Bräuerová SZŠ a VOŠZ Ostrava, p. o.

Mgr. Rita Tesnerová náměstek NLZP, Rehabilitační ústav Brandýs nad Orlicí Ing. Iva Brabcová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

19

recenzované články výzkumné sdělení

florence 6/15

A spokojenost? Většina oslovených respondentek je s ošetřovatelskou dokumentací nespokojena. Spokojených respondentek je méně než polovina z celkového počtu (37,5 %). Více spokojených respondentek je však na pracovišti akreditovaném.

Překvapivé bylo pozitivní zjištění, že z celkového počtu respondentek 82,5 % uvedlo, že je ošetřovatelská dokumentace důležitá. Pouze 5 % respondentek ošetřovatelskou dokumentaci označilo jako zbytečnou věc.

Diskuze s výzkumnými otázkami

Jaké jsou znalosti sester o ošetřovatelské dokumentaci včetně vedení ošetřovatelské dokumentace?

Co je ošetřovatelská dokumentace, odpovědělo na akreditovaném pracovišti zdroj: výzkum autorek

Graf 2

Neakreditované pracoviště 120

95 85

75

100

95 95

90

80

75

60

30

35

30 30

Akreditované pracoviště

100

80

15

40

25

20

5

Neakreditované pracoviště 100 100

70

60

55

45

80

0–5 let

0

Nedostatek času na pacienty

Graf zobrazující vliv délky praxe na odbornost vedení ošetřovatelské dokumentace na akreditovaném pracovišti 21 a více let

20

19 16

6

15

8

8

16

13

4 0

0

ne

Počet odpovědí

Nejvyšší získaný počet bodů

úplné střední s maturitou

specializované vzdělání 24 20

19 16

16

12

14 14

16 12 8

5

4

Nejnižší získaný počet bodů

Graf 6

G raf zobrazující vliv vzdělání na odbornost vedení ošetřovatelské dokumentace na akreditovaném pracovišti počet odpovědí (%)

Graf 5

Průměr všech získaných bodů v dané délce praxe

Graf zobrazující vliv vzdělání na odbornost vedení ošetřovatelské dokumentace na neakreditovaném pracovišti 24 20 16

12

16,4

Nejvyšší získaný počet bodů

Nejnižší získaný počet bodů

4

Průměr všech získaných bodů v dané délce praxe

12 8 4

0

Počet odpovědí

12 8

5

20

ano

20

24

40

30

Zbytečná věc

vý Zá ko zn ne am An ch es te zi o zá logi zn ck am ý

Graf 4

počet odpovědí (%)

Akreditované pracoviště

5

o

Oš

et ř an ova am tel né ská za

ik ríz a Ep

V vy ýsl še ed tře ky ní Oš et řo va te l pl ský án Př ek la zp do rá vá va

0

G raf spokojenosti s ošetřovatelskou dokumentací

80 60

40

30 10

Graf 3

Neakreditované pracoviště

počet odpovědí (%)

100

95

počet odpovědí (%)

Akreditované pracoviště

Graf počtu odpovědí, zda je ošetřovatelská dokumentace zbytečná věc s nedostatkem času na pacienty

počet odpovědí (%)

G raf odpovědí základních částí (formulářů) ošetřovatelské dokumentace podle vyhlášky č. 98/2012 Sb.

0

úplné střední s maturitou

VŠ

průměr všech získaných bodů z daného vzdělání

Graf 1

po sk H yt od nu n té oc pé en če í

20

výzkumné sdělení recenzované články

správně 75 % respondentek a na neakreditovaném pracovišti 80 % respondentek.

Dále jsme zjistily, že respondentky z neakreditovaného pracoviště mají větší přehled o tom, z jakých částí by se měla ošetřovatelská dokumentace skládat (dle vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci). Všechny správné možnosti zaškrtlo na neakreditovaném pracovišti 45 % respondentek a na akreditovaném pracovišti pouze 15 % respondentek (graf 1).

Respondentky stoprocentně vědí, že dokumentace musí být pravdivá, čitelná, srozumitelná, psaná v českém jazyce a měla by být vždy dostupná.

Chyby, kterých se sestry nejčastěji dopouštějí při vedení ošetřovatelské dokumentace, jsou nedostatečné a špatně vedené záznamy?

Na akreditovaném i neakreditovaném pracovišti v průměru 75 % respondentek ví, jak správně psát ošetřovatelskou dokumentaci a v ní obsažené záznamy.

Dále jsme zjistily, že na akreditovaném pracovišti vede v průměru více respondentek (65 %) kompletnější záznamy než na pracovišti neakreditovaném, kde (v průměru) pouze 40 % respondentek ví, co záznam obsahuje a kolik by v konkrétním případě mělo být za směnu uvedeno zápisů.

Vnímají sestry ošetřovatelskou dokumentaci jako zbytečnou věc s nedostatkem času na pacienty?

Zbytečnou věc uvedlo na obou pracovištích 5 % respondentek a nedostatek času na péči o pacienta uvedlo v průměru 52 % respondentek (graf 2).

Také Holubová a Pálková (2012) uvádějí v článku „Jak sestry vnímají ošetřova-

telskou dokumentaci?“ výsledky, že 51 % respondentek si myslí, že je ošetřovatelská dokumentace důležitá, a také pouze 5 % respondentek označilo ošetřovatelskou dokumentaci jako zbytečnou věc.

Jsou sestry nespokojené s ošetřovatelskou dokumentací? Jak by zlepšily vedení ošetřovatelské dokumentace?

Holubová a Pálková (2012) dále ve výše uvedeném výzkumu zjišťovaly, zda jsou ses­try spokojené s ošetřovatelskou dokumentací. 49 % respondentek uvedlo, že jsou spokojené s ošetřovatelskou dokumentací a 51 % uvedlo, že spokojené nejsou.

Z našeho výzkumu na akreditovaném pracovišti je s ošetřovatelskou dokumentací spokojeno 45 % respondentek a na neakreditovaném pracovišti je spokojených pouze 30 % respondentek (graf 3).

Z dalšího provedeného výzkumu s názvem „Význam akreditace nemocnic pro ošetřovatelství“ (Somrová a Bártlová, 2012) mě zaujalo grafické znázornění názorů vedoucích pracovníků na zvýšení kvality ošetřovatelské dokumentace v souvislosti s akreditací zdravotnického zařízení. Celých 96 % respondentů potvrdilo zkvalitnění ošetřovatelské dokumentace v souvislosti s akreditací zdravotnického zařízení a pouze 4 % respondentů uvedla, že akreditační proces měl na ošetřovatelskou dokumentaci malý dopad.

Pro zlepšení vedení ošetřovatelské dokumentace naše respondentky uváděly možnosti jako například zestručnění a zjednodušení formulářů, semináře a školení, více času na provádění zápisů a menší množství formulářů.

Má vzdělání a délka praxe vliv na odbornost vedení ošetřovatelské dokumentace?

Literatura 1. Česká asociace sester. Vedení ošetřovatelské dokumentace [online].

Praha: Česká asociace sester, 2008 [cit. 2013-07-30]. Dostupné z: http:// www.cnna.cz/vedeni-osetrovatelske-dokumentace 2. Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů 3. Holubová A, Pálková A. Jak sestry vnímají ošetřovatelskou dokumentaci? Sestra. 2012;22(1):29–31. ISSN 1210-0404

Z dotazníku byly vybrány otázky (např. Co je ošetřovatelská dokumentace, jaké jsou její základní formuláře, kdy se provádí zápis do dokumentace, čím musí být zápis opatřen, jak se provádějí opravy v dokumentaci, barva zápisu a další), které bylo možné bodově ohodnotit (max.

20 bodů). Dle získaných bodů u jednotlivých respondentek jsme zjišťovaly výsledky této výzkumné otázky.

Na akreditovaném pracovišti vyšlo, že délka praxe nemá vliv na odbornost vedení ošetřovatelské dokumentace, protože respondentky s praxí kratší dosáhly více bodů než respondentky s praxí delší (graf 4). Co se týče vzdělání, respondentky s různým vzděláním dosáhly v průměru stejného počtu bodů, tedy je možné říci, že vzdělání nemá na akreditovaném pracovišti vliv na odbornost vedení ošetřovatelské dokumentace (graf 5).

Na neakreditovaném pracovišti vyšlo, že délka praxe nemá vliv na odbornost vedení dokumentace. Z pohledu vzdělání respondentky s VŠ dosáhly v průměru více bodů než respondentky se vzděláním středním s maturitou, tedy je možné říci, že vzdělání tu má vliv na odbornost vedení ošetřovatelské dokumentace (graf 6).

Závěr

Správnost vedení ošetřovatelské dokumentace je důležitá. Jednak poukazuje na kvalitu péče o pacienta, ale také může pomoci při možném právním hájení sestry o správnosti postupů péče. Proto je vedení ošetřovatelské dokumentace důležité a ať chceme, nebo ne, ošetřovatelská dokumentace je a bude nedílnou, každodenní a velice důležitou součástí práce sestry.

Více o autorkách 4. Policar R. Zdravotnická dokumentace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 224 s. ISBN 978-80247-2358-7 5. Somrová J, Bártlová S. Význam akreditace nemocnic pro ošetřovatelství.

Kontakt. 2012;14(4):410–420. ISSN 1212-4117 (Print) 6. Vondráček L, Wirthová V. ­Sestra a její dokumentace (návod pro ­praxi). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 88 s. ISBN 978-80-2472763-9.

Bc. Tereza Zídková 2006–2010: SZŠ Ústí nad Orlicí; 2010–2011: Vyšší odborná škola zdravotnická Hradec Králové; 2011– 2014: Bc. studium – Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice; od 2015: Rehabilitační ústav Brandýs nad Orlicí Mgr. Hana Ochtinská 1993–1997: SZŠ Chrudim; 2004–2008: Lékařská fakulta Hradec Králové, Univerzita Karlova v Praze; 2009–2011: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc; 1997–2011: Chrudimská nemocnice, a. s.; od 2011: Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

21

22

recenzované články přehledová studie

florence 6/15

Osobnost a dílo Joyce E. Travelbee PhDr. Věra Stasková Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Souhrn / Příspěvek si klade za cíl poukázat na osobnost a dílo Joyce E. Travelbee, neworleanské sestry, vzdělavatelky a teoretičky ošetřovatelství, která do ošetřovatelství vstoupila díky koncepci vztahu člověka k člověku, jež byla jejím největším příspěvkem, přetrvávajícím úspěchem a plynou z ní inspirativní podněty i pro současné ošetřovatelství.

Klíčová slova / Joyce Travelbee – ošetřovatelství – osobnost – dílo – vzdělávání.

Personality and work of Joyce E. Travelbee Summary / The article’s aim is to point to the personality and work of Joyce E. Travelbee, nurse from New Orleans, educator and theoretician of nursing. She entered the nursing thanks to the conception of relationship between human beings, which was her great contribution and success. Inspirational impulses result from her work even for current nursing.

Keywords / Joyce Travelbee – nursing – personality – work – education.

Úvod

Žijeme v době, ve které došlo ke změně koncepcí v ošetřovatelství, k posunu myšlení, ke změně přístupu k ošetřovatelství. Oproti minulosti, kdy sestry poskytovaly péči dle biomedicínského modelu, lze v současném ošetřovatelství sledovat snahy stále více využívat modely jednání odrážející celostní přístup a humanismus. Na tuto skutečnost poukázala již v 60. letech minulého století i Joyce E. Travelbee, neworleanská psychiatrická sestra, vzdělavatelka a teoretička ošetřovatelství, která kladla důraz na humanistickou revoluci v ošetřovatelství a potřebu vzdělávání sester.

Připomeňme, že pro ošetřovatelství Spojených států amerických byla 60. léta 20. století charakteristická velkým rozvojem ošetřovatelských teorií, pregraduální (kvalifikační) studium bylo koncipováno jako studium univerzitní a došlo k postupnému otevírání prvních doktorských programů v ošetřovatelství (Kozierová et al., 1995). Tyto skutečnosti ovlivnily i rozvoj praxe a teorie československého ošetřovatelství, kde vyvstala potřeba rozšířit teo­ retickou základnu, a tak došlo ke vzniku institutů pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně a Bratislavě (Plevová, 2011). V tomtéž roce bylo na Filosofické fakultě Univerzity Karlo-

Recenzovaly: Mgr. Marie Ptašková Oddělení menších dětí, Městská nemocnice Ostrava – Dětské lékařství Mgr. Romana Pucholtová KARIM VFN Praha

vy a 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy zahájeno čtyřleté mezifakultní vysokoškolské studium pro sestry – učitelky v oboru „Psychologie – ošetřovatelská technika“, které již absolvovaly jednoroční pedagogický seminář (Neuwirth, 2004).

Jako příhodné se v samotném úvodu příspěvku nabízí uvést, že z pojetí jednotlivých interpretů zabývajících se dílem Joyce E. Travelbee je zřejmá snaha označit dílo, respektive vytvoření její koncepce vztahu člověka k člověku za ošetřovatelský model či ošetřovatelskou teorii. Pro konceptualizaci ošetřovatelské praxe jsou ošetřovatelské modely a teorie zásadní, avšak nutno podotknout, že se jedná o oblast, které jsou stále věnovány diskuze mezi odbornou ošetřovatelskou veřejností. Nelze však zpochybnit význam myšlenek Joyce E. Travelbee, které prezentovala skrze svá díla a které jsou nosné bez ohledu na to, zda její odkaz bude „prohlášen“ za model či teorii.

Biografie Joyce E. Travelbee

Joyce E. Travelbee se narodila roku 1926 v New Orleans ve státě Louisiana. V roce 1946 získala ošetřovatelské vzdělání na Charity Hospital School of Nursing v New Orleans. Následně pracovala jako sestra, posléze jako vedoucí sestra a zahájila pedagogickou kariéru jako instruktorka v psychiatrickém ošetřovatelství výukou psychiatrie v Depaul Hospital Affiliated School v New Orleans. Bakalářské vzdělání získala roku 1956 na Louisiana State University, kde posléze působila jako odborná asistentka a vyučovala psychia­trické ošet­

řovatelství až do roku 1965. Následující rok počala studovat psychiatrické ošetřovatelství na Yale University a získala magisterský titul v oboru ošetřovatelství v roce 1959 (Marriner-Tomey, Alligood, 2002).

Praktické zkušenosti získala na Charity Hospital v New Orleans, kde praxi vykonávala coby studentka a pedagožka. Jako sestra působila v nemocničních zařízeních v New Orleans, Minneapolis, Washingtonu, D. C., a New York City. Zkušenosti získala i působením na univerzitách Louisiana State University School of Nursing, New York University a University of Mississippi School of Nursing. Podílela se na tvorbě psychiatrických ošetřovatelských kurzů, výzkumných projektech a aktivně se účastnila konferencí. Byla velmi aktivní čtenářkou, v soukromém životě se zabývala četbou poezie. V létě roku 1973 začala studium v doktorandském programu na jedné z univerzit ve státě Florida, které nedokončila, neboť později v témže roce zemřela po krátké nemoci v New Orleans ve věku 47 let (Bullough, Sentz, Stein, 1992; Marriner-Tomey, Alligood, 2002; HALL OF FAME: J­ oyce Travelbee, 2012).

Joyce E. Travelbee byla American Nurses Association (Americká asociace ses­ ter) posmrtně uvedena do Hall of Fame (Síň slávy) v Louisianě roku 2012. Byla inovátorkou, vzdělavatelkou, na národní úrovni uznána teoretičkou ošetřovatelství a její činnost měla významný dopad na teorii a praxi ošetřovatelství, zejména v oblasti psychiatrického ošetřovatelství (Bullough, Sentz, Stein, 1992; HALL OF FAME: Joyce Travelbee, 2012).

přehledová studie recenzované články

Dílo Joyce E. Travelbee

Svá první díla začala Joyce E. Travelbee publikovat na začátku 60. let 20. století, a to nejprve články v odborných periodikách a posléze i monografie. Jejím nejznámějším a nejvíce interpretovaným příspěvkem se stala kniha Interpersonal Aspects of Nursing (Mezilidské aspekty ošetřovatelství), kterou vydala v roce 1966 především pro sestry za účelem přiblížit jim pojetí ošetřovatelství a koncepci vztahu sestra–pacient, kterou ve druhém vydání knihy (rok 1971) pojala jako vztah člověk– člověk (Travelbee, 1966; Travelbee, 1996).

Pro sestry, zejména z oblasti psychiatrické ošetřovatelské praxe, vydala v roce 1969 knihu Intervention in Psychiatric Nursing: Process in the One-to-One Relationship (Intervence v psychiatrickém ošetřovatelství: Proces v individuálním vztahu), v níž aplikovala vztah sestra–pacient na indivi­ duální vztah (Travelbee, 1969).

Z analýzy textů Joyce E. Travelbee je zřejmé, že při své tvorbě byla ovlivněna negativními zkušenostmi z klinické praxe, existenciálně laděným humanismem, náboženským přesvědčením (příslušela k Řádu bosých karmelitánů), teoretičkami ošetřovatelství, konkrétně Idou J. Orlando a Hildegard E. Peplau. Z jejího díla je zřetelný i vliv symbolického interakcio­ nismu, fenomenologie, existencionalismu, logoterapie a humanistické psychologie zastoupené osobnostmi jako Viktor E. Frankl, Rollo May, Carl R. Rogers a Abraham H. Maslow. Její dílo je založeno na jedinečnosti a důstojnosti lidské bytosti, na humanitě, autonomii a akceptování hodnot druhých, spíše na jejích souhrnných ošetřovatelských zkušenostech a četbě než na důkazech konkrétní výzkumné studie (Travelbee, 1966; Travelbee, 1969; Travelbee, 1996).

Přínos Joyce E. Travelbee pro ošetřovatelství

Z odkazu Joyce E. Travelbee je pro praxi, teorii a vzdělávání v ošetřovatelství bezpochyby inspirující prosazovaná změna přístupu sester k pacientům a pacientů k sestrám, respektive vidět jak v pacientech, tak v sestrách lidské bytosti, nikoli kategorie sestra–pacient a hráče určitých rolí. V souvislosti s poskytovanou ošetřovatelskou péčí kladla důraz na uspokojování potřeb jak nemocných, tak i sester, které je v klinické praxi velmi často

Joyce E. Travelbee zdroj: Marriner-Tomey A, Alligood MR. Nursing theorists and their work. 6th ed. St. Louis, Mo: Mosby/Elsevier, 2006. ISBN 0-3230-3010-6, s. 51

opomíjeno. Změnu v přístupu spatřovala v ošetřovatelském vzdělávání, které by mělo být schopno připravit sestry na uspokojování emocionálních a psychických potřeb nemocných s kladením důrazu na porozumění, soucit, empatii a dovednosti sester. V této souvislosti navrhovala těžiště ošetřovatelského vzdělávání změnit z pojetí založeného na nemoci na pojetí holistických přístupů. Předpokládala, že jednou z možností, jak docílit této změny ve vzdělávání, by bylo začlenit více komunikačních cvičení a objasňování hodnot do vzdělávacích programů v ošetřovatelství a vést sestry k sebereflexi, kritickému myšlení a provádění supervize. Poukázala i na význam a přínos celoživotního vzdělávání sester a jejich edukační činnosti, neboť byla přesvědčena, že preventivní a komunitní péče se stane prioritou v ošetřovatelství a medicíně (Travelbee, 1966; Travelbee, 1996; Travelbee, 1969).

Závěr

Z námi analyzovaných monografií, článků a závěrečných vysokoškolských prací pojednávajících o aspektech díla Joyce E. Travelbee, jejichž výčet by přesáhl rámec tohoto příspěvku, lze sledovat explicitní zájem aplikovat její odkaz do ošetřovatelské praxe, teorie a vzdělávání. Nepochybně tak myšlenky a tvořivá práce Joyce E. Travelbee nacházejí v současných teoretických ošetřovatelských přístupech a klinické praxi široký rozsah uplatnění, a to jak v za-

řízeních nemocničního typu, tak i v komunitní péči, domácí péči, hospicové péči, v péči o dospělé jedince, děti, ale i v péči o pečující, tj. sestry a blízké nemocných.

Literatura 1. Bullough VL, Sentz L, Stein AP. American Nursing. A Biographical Dictionary Volume II. New York: Garland Publishing, Garland reference library of social science, 1992. ISBN 0-8240-8540-X 2. Hall of Fame: Joyce Travelbee. Pelican News. 2012;68(2):1–5. ISSN 0031-4161 3. Kozierová B, Erbová G, Olivieriová R. Ošetrovateľstvo: koncepcia, ošetrovateľský proces a praxi 1. díl. Martin: Osveta, 1995.

ISBN 80-217-0528-0 4. Marriner-Tomey A, Alligood MR. Nursing theorists and their work. 5th ed. St. Louis, Mo: Mosby, 2002. ISBN 0-3230-1193-4 5. Neuwirth J. Historie počátku vysokoškolského studia ošetřovatelství u nás.

In Tóthová V, Mojžíšová A. Nové trendy v ošetřovatelství III.: sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí III. jihočeské ošetřovatelské dny. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2004, s.

227–229. ISBN 80-7040-705-0 6. Plevová I et al. Ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3557-3 7. Travelbee J. Interpersonal aspects of nursing. Philadelphia: F. A. Davis, 1966.

8. Travelbee J. Interpersonal aspects of nursing. 2nd ed. Oslo: Pensumtjeneste, 1996.

ISBN 82-13-00568-6 9. Travelbee J. Intervention in psychia­tric nursing: process in the one-to-one relation­ ship. Philadelphia: F. A. Davis, 1969.

23

24

recenzované články výzkumné sdělení

florence 6/15

Děti se sluchovým znevýhodněním v nemocnici Bc. Monika Tenklová ZSF JU v Českých Budějovicích

Mgr. Dita Nováková, Ph.D. ZSF JU v Českých Budějovicích

Souhrn / Článek přináší informace o problematice sluchově znevýhodněných dětí v nemocnici. Sluch je pro člověka nejcitlivějším smyslem.

Sluchové vady lze rozlišit z hlediska období vzniku na vrozené a získané, dále z hlediska lokalizace na převodní a percepční. Prostřednictvím vyšetřovacích metod lze již v raném věku dítěte odhalit sluchovou poruchu. Sluchově postiženým pacientům umožňují kompenzační pomůcky překonávat problémy v oblasti komunikace. Záměrem výzkumného šetření bylo zjistit, jak jsou dotazované nemocnice připraveny a vybaveny na hospitalizaci sluchově znevýhodněných dětí. Výzkumné šetření prokázalo, že nemocnice, ve kterých bylo šetření provedeno, nejsou připraveny na hospitalizaci sluchově znevýhodněných dětí. V těchto nemocnicích nemají kompenzační pomůcky pro sluchově znevýhodněné děti ani v nich nepracují speciální pedagogové. Bylo zjištěno, že i když se sestry v této problematice nevzdělávají a nemají potřebné znalosti, i přesto vědí, kde si hledat důležité informace.

Klíčová slova / sestra – sluchové znevýhodnění – ošetřovatelská péče.

Children with a hearing handicap at hospital Summary / The article provides information about the issues related to the hospitalization of children with a hearing handicap. Hearing is the most sensitive sense for a human. Hearing disorders may be divided into congenital and acquired ones in terms of the time of development and into transmission and perception ones in terms of localization. Examination methods allow detecting a hearing disorder even at an early age of a child. Hearing aids help patients with a hearing handicap to overcome problems in communication. The objective of the research was to ascertain how the respondent hospitals were prepared and equipped for hospitalization of children with a hearing handicap. The research has shown that the hospitals in which the research took place are not ready for hospitalization of children with a hearing handicap. Those hospitals do not have any hearing aids for children with a hearing handicap and do not employ any special educators. It has been ascertained that the nurses know where to find important information despite not being educated in these issues and not having the required knowledge.

Keywords / nurse – hearing impairment – nursing care.

Úvod

Speciální pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením, se nazývá surdopedie. Sluchově postižení lidé mají problémy především v oblasti psychické, sociální, ale i v komunikaci s ostatními lidmi. Děti s vrozenou poruchou se lépe vyrovnávají se svým problémem, protože nikdy neměly možnost sluch poznat (Horáková, 2012). Takto znevýhodněné děti se setkávají s odmítavým postojem vrstevníků více než slyšící děti. Často se u nich také objevuje agresivní chování ke slyšícím stejně starým jedincům. Pro tyto děti je důležitá podpora a pomoc od rodičů i ze strany odborníků (Potměšil, 2007).

Sluchově znevýhodněným dětem a jejich rodinám bývá poskytnuta pomoc prostřednictvím rané péče. Tato služba poskytuje podporu v oblasti psychologické, speciálněpedagogické, medicínské a sociální. Při práci se sluchově znevýhodněnými lidmi je vhodné používat kompenzační pomůcky jako sluchadla, kochleární implantáty nebo různé zesilovače zvuku, vibrační budíky a světelné zvonky (Šedivá, 2006). Na počátku 90. let minulého století se v České republice začal rozvíjet program kochleárních implantací u dětí (Svobodová, 2005).

Problematikou jsem se rozhodla zabývat na základě setkání se sluchově postiženou dívkou na dětském oddělení, kdy ošetřovatelský personál nezohlednil její znevýhodnění.

Recenzovaly:

Metodika

Mgr. Michaela Veselá psycholog – speciální pedagog, psychoterapeut, MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené, Praha 5 Mgr. Kateřina Mařanová Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, zda jsou sestry pracující v nemocnici na dětském oddělení připraveny na péči o sluchově postiženého pacienta, a zjistit úroveň vybavenosti nemocnic pro péči o sluchově postiženého pacienta.

K naplnění cílů bylo zvoleno kvalitativní výzkumné šetření, prováděné na dětském oddělení tří nemocnic, technikou polostrukturovaného rozhovoru. Celkem bylo v rozhovoru se sestrami po­ užito 19 otázek. Rozhovor byl zaměřen na oblasti vzdělávání sester pracujících na dětském oddělení, zkušenosti sester se sluchově znevýhodněnými dětmi, dále na surdopedické pomůcky v nemocnici, spolupráci nemocnic se speciálními pedagogy a ošetřovatelskou péči, která je těmto dětským pacientům poskytnuta. Sestry si nepřály, aby byl z rozhovorů pořízen záznam, proto byly rozhovory zaznamenány do předem připravených archů. Dále přepsány přímým přepisem v programu Microsoft Office Word 2007, poté zpracovány technikou otevřeného kódování, použitím metody tužka a papír.

Charakteristika výzkumného souboru

Do souboru výzkumu bylo zahrnuto 10 sester pracujících na dětském oddělení tří různých nemocnic. Vzdělání se-

VÝZKUMNÉ SDĚLENÍ recenzované články

ster výzkumného vzorku bylo středoškolské, vyšší odborné a vysokoškolské.

Z rozhovorů vyplývá, že dotazovaným sestrám bylo v rozmezí 25 až 56 let. Období odpracovaných let se pohybovalo od 5 do 35 let. Tyto sestry byly vybrány záměrně, podmínkou bylo alespoň pět let praxe na dětském oddělení. Na každém ze tří různých oddělení byl rozhovor veden také s vrchní nebo staniční sestrou daného oddělení.

Výsledky

Z výzkumného šetření bylo zjištěno, že při kvalifikačním vzdělávání se žádná z dotázaných sester nesetkala s předmětem nebo seminářem, který by se týkal znakového jazyka. Dále si sestry ani v rámci celoživotního vzdělávání neprohlubují znalosti v této problematice. Výjimku tvoří pouze sestra, která se zúčastnila přednášky zaměřené na komunikaci se zrakově a sluchově postiženými lidmi. Více než polovina z dotázaných sester se na oddělení setkala se sluchově znevýhodněnými dětmi.

Všechny malé děti byly na těchto odděleních hospitalizovány s matkou. Pouze dvě větší děti byly bez doprovodu matky. Obě byly samostatné jak v dorozumívání, tak v péči o sebe. Naopak u malých dětí tyto funkce zastávala matka.

Bylo zjištěno, že dotázané sestry neznají kompenzační pomůcky pro sluchově znevýhodněné děti. Dvě z těchto nemocnic mají na odděleních k dispozici pedagoga, hernu a družinu. Ve třetí nemocnici není k dispozici pedagog, ale chodí za dětmi klauni. Žádná ze sester nemá zkušenosti se speciálním pedagogem na dětském oddělení. Tyto sestry nezastávají jednotný postoj k odlišnostem ošetřovatelské péče mezi dětmi se sluchovým znevýhodněním a bez něj a ani k hrozícím rizikům, která by mohla na oddělení vzniknout.

Diskuze

Vzdělávání sester na dětských odděleních Ukázalo se, že sestry, které byly zahrnuty do výzkumného šetření, se při svém kvalifikačním vzdělávání nesetkaly s žádným předmětem nebo seminářem zaměřeným na znakový jazyk. S tímto tvrzením lze polemizovat, neboť sestra, která studovala v letech 2008 až 2011 Ji-

hočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, měla možnost v rámci volitelných předmětů navštěvovat kurz znakového jazyka. Možnost tohoto předmětu stejně jako Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích nabízejí i další univerzity, ovšem předměty jsou volitelné a studenti si je buď nezapíší, anebo pro malý zájem studentů nejsou otevřeny. Dále se tyto sestry nevzdělávají v oblasti surdopedie. Tuto skutečnost zdůvodňují tím, že nemocnice nepořádají žádné semináře týkající se neslyšících. Výjimkou z nich je pouze jediná sestra, která se sama rozhodla absolvovat seminář týkající se sluchového a zrakového znevýhodnění, zaměřený především na komunikaci. Tyto sestry i přesto vědí, kde by bylo možné se s touto problematikou seznámit. Největší zdroj informací pro ně představuje internet. Vhodným zdrojem mohou být internetové stránky Unie neslyšících, které jsou vhodné pro zdravotníky i pro širokou veřejnost. Zde jsou zveřejněny různé kurzy, videa, projekty a nabídky práce týkající se neslyšících (Unie neslyšících Brno, 2011).

Děti s poruchou sluchu na dětském oddělení Z výzkumu je patrné, že děti s poruchou sluchu se na dětských odděleních, v nichž bylo šetření provedeno, objevují poměrně často. Tato skutečnost vyplývá z tvrzení, že více než polovina z dotázaných sester se s takto znevýhodněnými dětmi již setkala. Všechny malé děti byly v těchto třech nemocnicích hospitalizovány s matkami. Tento výsledek koresponduje s tvrzením Zacharové a kol.

(2007), že je vhodné, aby dítě bylo na oddělení přijímáno s matkou. Matka může jednak zmírnit negativní působení faktorů na dítě, tato skutečnost je také prevencí dětského hospitalismu.

Surdopedické pomůcky na oddělení Výzkumné šetření poukazuje, že dotázané sestry neznají pomůcky pro sluchově znevýhodněné. Toto tvrzení se opírá o skutečnost, že sestry na jednu stranu tvrdí, že na odděleních nemají žádné pomůcky. Na druhou stranu ale za moderní pomůcky pro sluchově znevýhodněné považují notebooky, PC, televize s programy ve znakovém jazyce, které jsou na

odděleních k dispozici. Dokonce jedna sestra uvádí jako pomůcku telefon s velkými číslicemi, což spíše spadá do pomůcek pro zrakově znevýhodněné.

Spolupráce nemocnic se speciálními pedagogy Ukázalo se, že dvě nemocnice mají k dispozici pedagoga, družinu, hernu, tam se s dětmi učí nebo něco vyrábějí. Naproti tomu v té třetí nemají žádného pedagoga a ani družinu, místo toho za nimi na pár desítek minut chodí zdravotní klauni.

Tento fakt považuji za problém hlavně proto, že nedochází k dodržování práv dětí, neboť děti mají právo na zabezpečení přístupu k informacím, zejména takovým, které podporují jejich duchovní, morální a so­c iální rozvoj (Pardubická krajská nemocnice, 2014b). Žádná z dotázaných sester se na oddělení nesetkala se speciálním pedagogem. Znalosti sester jednotlivých oddělení týkající se kontaktování speciálního pedagoga se také různí. Některé sestry se domnívají, že na oddělení je kontakt na speciálního pedagoga, jiné z téhož oddělení dokonce pochybují, že by na jejich oddělení byl někdo takový k dispozici.

Ošetřovatelská péče Z výzkumného šetření vyplývá, že dotázané sestry jsou přesvědčeny o své připravenosti na péči o sluchově znevýhodněné děti. Některé z nich se domnívají, že není odlišnost mezi ošetřovatelskou péčí u sluchově znevýhodněného a zdravého dítěte, jiné ale vidí rozdílnost v komunikaci a ve zvýšené pozornosti. Obtíže při komunikaci se pokusila usnadnit Česká komora tlumočníků znakového jazyka, jež vydala brožuru pro zdravotníky, kteří přijdou do kontaktu se sluchově znevýhodněnými. Tyto sestry nezastávají stejný postoj ani v tom, zda na odděleních hrozí sluchově znevýhodněným dětem nějaká rizika, či ne. Některé se domnívají, že dětem nehrozí žádná rizika, protože jsou na oddělení s matkou nebo jsou k dispozici postýlky s postranicemi. Druhý názor je ale takový, že mohou nastat rizika v oblasti dorozumívání hlavně proto, že dítě neslyší. Sestry na těchto odděleních si myslí, že není nutný žádný specifický přístup ošetřovatelské péče v souvislosti s naslouchátkem a kochleár­ním implantátem. Přitom při

25

26

rECEnZOVané čLÁnKy VýZKUMNé SDěLENí

některých diagnostických vyšetřeních, jako jsou NMR a CT, jsou jistá omezení, což ukazuje na skutečnost, že by z důvodu nevědomosti sester mohlo dojít k druhotnému poškození pacienta. Pomocí NMR nemohou být vyšetřeni ti, kteří mají v těle kovové předměty, např. nitroušní implantát (Pardubická krajská nemocnice, 2012a). Tento případ se týká i CT vyšetření, při kterém kovové předměty znamenají omezení této metody. Ve vyšetřované tkáni způsobí artefakty, a tudíž znehodnotí tkáň a její okolí (Nemocnice Na Homolce, 2011).

Závěr

Z výzkumného šetření vyplynulo, že sestry z dětských oddělení, které se zúčastnily výzkumného šetření, a tudíž ani tyto

florence 6/15

nemocnice nejsou připraveny na péči o sluchově postiženého dětského pacienta. Je to z toho důvodu, že těmto sestrám chybí vzdělání týkající se sluchového znevýhodnění, neovládají a nemají zkušenosti se znakovým jazykem. Jejich další problém vyplývá z toho, že nevědí, zda mají na oddělení nějaký kontakt na speciálního pedagoga či tlumočníka znakového jazyka. Dále tyto sestry neznají pomůcky pro sluchově znevýhodněné, dokonce je zaměňují s pomůckami pro zrakově znevýhodněné. Neshodují se ani v ošetřovatelské péči o sluchově znevýhodněné dítě. Sestry pracující v těchto nemocnicích nemají znalosti v oblasti naslouchadel a kochleárních implantátů a nevědí, zda mohou pacienti absolvovat všechna vyšetření bez omezení.

Literatura 1. Horáková R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie.

Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0084-0 2. Nemocnice Na Homolce.

CT – Výpočetní (počítačová) tomografie [online]. 2011 [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://www.homolka. cz/cs-CZ/oddeleni/radiodiagnosticke-oddeleni-rdg/ vysetrovaci-a-intervencni-metody/ct-vypocetni-pocitacova-tomografie.html 3. Pardubická krajská nemocnice. Magnetická rezonance [online]. 2012a [cit. 2014-0204]. Dostupné z: http://www. nemocnice-pardubice.cz/ stranka/kliniky-a oddeleni/

Z výzkumného šetření pro nás v rámci doporučení pro sestry v praxi vyplývá, že by se měly zamyslet nad problematikou sluchově znevýhodněných dětí. S největší pravděpodobností by měly uvažovat o absolvování kurzů týkajících se sluchového znevýhodnění, zejména z důvodu poskytování kvalitnější a komplexnější ošetřovatelské péče. K rozšiřování jejich vědomostí by jim mohly pomoci nemocnice, pokud by vedle nejrůznějších seminářů zařadily i semináře týkající se problematiky sluchového postižení. Umožnilo by to sestrám získat další vědomosti především o moderních technologiích, které se dají využít u sluchově postižených dětí, případně poukázat na důležitost pomůcek na oddělení.

Více o autorkách radiodiagnostika/magneticka-rezonance/327/ 4. Pardubická krajská nemocnice. Charta práv dětí v nemocnici [online]. 2012b [cit. 2014-13-11]. Dostupné z: http://www.nemocnice-pardubice.cz/stranka/pro-pacienty-a-navstevy/pro-rodice-a-deti/informace-pro-rodice-hospitalizovanych-deti/48/ 5. Potměšil M. Sluchové postižení a sebereflexe. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 97880-246-1300-0 6. Šedivá Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. Praha: Septima, 2006.

ISBN 80-7216-232-2 7. Tenklová M. Připravenost

Předplaťte si časopis Florence a získejte Výkladový slovník pro zdravotní sestry

+

Doporučení pro praxi

Přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

nemocnic na přijetí surdopedického dětského pacienta.

Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Dita Nováková, Ph.D. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2014 8. Tóthová V a kol. Zdravotně sociální fakulta, Akademický rok 2008/2009. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 9. Zacharová E, Hermanová M, Šrámková J. Zdravotnická psychologie – Teorie a praktická cvičení. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2068-5

bc. monika tenklová 2011: ukonč. SZŠ Tábor – Zdravotnický asistent; 2014: ukonč. Bc. studium, ZSF JU České Budějovice – Ošetřovatelství; od 2014: Mgr. studium, ZSF JU České Budějovice – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech mgr. dita nováková, Ph.d.

1999: ukonč. VOŠ J. Podsedníka, Brno – Diplomovaná dětská sestra; 2004: ukonč.

Mgr. studium, ZSF JU České Budějovice – Rehabilitační péče o postižené děti, dospělé a staré osoby; 2009: ukonč. doktorské studium, ZSF JU České Budějovice – Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky dětí, dospělých a seniorů; od 2006: ZSF JU České Budějovice, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence – odborný asistent

Nabídka s kódem FLO15SLO platí do 6. 7. 2015 nebo do vyčerpání zásob pro standardní roční předplatné pouze pro nové předplatitele.

Dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu.

Kód nabídky

FLO15SLO uvádějte při objednávce

Standardní roční předplatné – 570 Kč Předplatné objednávejte na www.florence.cz

27

public relations text: Hana Mišurcová, urologické oddělení, Fakultní nemocnice Olomouc

Zkušenosti s plochou tvarovatelnou podložkou Natura® s harmonikovým kroužkem Jako každá stomická sestra vítám novinky v péči o stomie.

Začátkem září mi byla představena nově vyvinutá podložka Natura® plochá tvarovatelná s harmonikovým kroužkem.

P

o dobrých zkušenostech s nízkotlakým adaptérem u dvoudílného systému jsem s radostí novou podložku vyzkoušela. Pro lepší kontrolu stomie a průchodnost cévek po operaci upřednostňuji dvoudílný systém. V tomto období je velkou výhodou u podložky netlačit na stěnu břišní při nasazování sáčku. Nová podložka právě tento požadavek splňuje.

Po nalepení podložky se nadzvedne harmonikový kroužek vsunutím prstů do prostoru mezi podložku a přírubový kroužek. Při nacvakování sáčku tedy držíme přírubu z obou stran a vůbec netlačíme na stěnu břišní.

Novinku si také mohli vyzkoušet klienti naší poradny a nově operovaný pacient. Oslovení klienti nasazování sáčku zvládli bez problému. Pozitivně

tvarovatelná podložka natura® s harmonikovým kroužkem netlačí na stěnu břišní při nasazování sáčku

také přivítali změnu barvy lepících okrajů podložky z bílé na béžovou.

Je třeba upozornit, že se má sáček vyprázdnit při naplnění jedné třetiny objemu, aby nedošlo ke zhoršení diskrétnosti. Váha moče totiž může vytáhnout harmonikový kroužek z obruby a vyčnívat pod oblečením. Nejde ovšem

o závadu. Na prvním místě je u stomika vždy spolehlivost pomůcky. Velkou změnu jsem pocítila u právě odoperovaného pacienta. V porovnání se současnou podložkou jsem při nasazování sáčku nezpůsobila novému stomikovi žádnou bolest, proto novou podložku hodnotím pozitivně a těším se na ni.

Natura® plochá tvarovatelná podložka s harmonikovým kroužkem

ÚČINNÁ OCHRANA

PŘED PODTÉKÁNÍM Pohodlnější a jednodušší nasazení stomického sáčku.

diskrétní profil podložky

podložka s vytaženým harmonikovým kroužkem

Adresa společnosti a distribuce (zásilková služba): ConvaTec Česká republika s. r. o., Olivova 4/2096, 110 00 Praha 1

praxe Práce sestry v zahraničí

florence 6/15

Práce v zahraničí z pohledu české všeobecné sestry Mgr. Jana Koptíková všeobecná sestra

N

Pfreimd je město v německé spolkové zemi Bavorsko, v zemském okrese Schwandorf ve vládním obvodu Horní Falc

Jako všeobecná sestra pracuji už několik let. Před dvěma lety jsem se náhodou dostala k nabídce ucházet se o práci v zahraničí – konkrétně ve Spolkové republice Německo. Na následujících řádcích bych se s vámi ráda podělila o své zkušenosti s touto prací.

a podzim roku 2013 mi kamarádka jen tak mezi řečí řekla: „Tak pojď taky pracovat do Německa. Oni tě vezmou.“ Nejprve jsem se tomu smála – vždyť jsem matka dvou malých dětí, navíc v té době na mateřské dovolené. K hranicím s Německem to mám minimálně 60 kilometrů, a to nemluvím o svých jazykových schopnostech. Okamžitě jsem to tedy zamítla.

Po čase mi to však nedalo a začala jsem se pídit po bližších informacích – o jakou práci se jedná, samozřejmě o výši platu a další. Nakonec mi kamarádka řekla: „Tak se mnou pojeď na pohovor a uvidíš, jak se budeš cítit.“ A tak to začalo.

U budoucího německého zaměstnavatele jsem absolvovala pohovor s kamarádkou, protože jsem se bála, že sama nebudu rozumět ani slovo. Tato zkušenost na mě zapůsobila vcelku pozitivně a k vlastnímu údivu jsem se i domluvila. To bylo v lednu 2014. O týden později jsem absolvovala ještě další dva pohovory. Na každém z nich jsem byla pohoštěna, představena celému vedení kliniky, oddělení či firmy a dostala jsem možnost představit se a pochlubit se svými kvalitami a praxí. Následovala otázka: „Na jaký úvazek si přejete

foto: www.wikimedia.org

28

nastoupit?“ Protože jsem byla poučena předem, že tato otázka je v Německu brána jako samozřejmost – a to nemusíte mít děti, nezaskočila mne.

Sama jsem si tedy určila požadavky, za kterých bych byla ochotna nastoupit, a oni souhlasili.

Obdržela jsem seznam potřebných dokumentů, které musím před svým nástupem nechat úředně přeložit do němčiny a doložit. Šlo o rodný a oddací list, rodné listy dětí, maturitní vysvědčení, diplomy i se suplementy, potvrzení od městského úřadu o trvalém bydlišti, doklady z finančního úřadu, vysvědčení o specializaci a potvrzení o registraci.

Velmi je zajímalo, zda jsem absolvovala střední zdravotnickou školu před rokem 2004, kdy v ČR došlo ke změně ve vzdělávání. Velmi záleží i na jazykové úrovni – musíte doložit úroveň B2 a pokud ji nemáte, jste předvoláni ke krajskému úřadu pro zdravotnictví (já byla v Regensburgu), kde podstoupíte pohovor a pokud uspějete, je vám vydán tzv. Urkunde, který vás opravňuje k práci všeobecné sestry v Německu. Překlad dokumentů trval týden a po měsíci, 1. března 2014, jsem nastoupila do nového zaměstnání. Musím dodat, že můj nový zaměstnavatel byl velice vstřícný a s vyřizováním dokumentů mi velmi pomohl.

Už rok tedy pracuji u Die Amblanten Home Care e. k. jako všeobecná sestra. Jedná se o soukromé zařízení, ve kterém se věnuji intenzivní domácí péči. Toto zařízení poskytuje i klasickou ambulantní domácí péči a pediatrickou intenzivní ošetřovatelskou péči o pacienty, kteří potřebují několikahodinovou či celodenní péči. Zařízení funguje už 25 let. Urkunde jsem získala tři měsíce po svém nástupu a jakmile jsem jej doložila, dostala jsem pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

Naši klienti jsou doma mechanicky ventilováni a zároveň monitorováni s použitím dalšího vybavení, které intenzivní péče a stav pacienta vyžaduje.

Tato péče je poskytována pouze kvalifikovaným personálem po dobu neurčitou od několika hodin denně až po 24hodinové ošetřování. V každé domácnosti našich klientů se střídají služby tak, aby bylo časové rozmezí plně pokryto. Zpravidla se jedná o čtyři až šest lidí, závisí to také na úvazcích,

fota: autorka

Práce sestry v zahraničí praxe

Sídlo Die Amblanten Home Care e. k., kde Mgr. J. Kop­ tíková pracuje jako všeobecná sestra (nahoře)

které jsou rozdílné. Ne všichni klienti musejí být nutně připojeni na ventilátor. Takto je tu poskytována i péče např. klientům, kteří čekají na transplantaci srdce s tzv. excor, dětským pacientům s apalickým syndromem či pacientům s CHOPN.

Pojišťovna nejen vše hradí, ale ještě se stará o servis pomůcek Já mám na starost péči o jednoho klienta v jeho rodinném prostředí. Jedná se o pána v bdělém kómatu, který je ležící a je u něj nutná nepřetržitá péče. V našem týmu je nás pět sester a zajišťujeme mu 21hodinovou každodenní péči. Po zbytek času se o něj stará jeho manželka. Klient má také zavedenou tracheální kanylu bez nutnosti ventilace. Kromě běžné ošetřovatelské péče se u něj provádí i celá řada rehabilitačních cviků.

Domácí péče je v Německu velmi využívaná.

Ctí se pohodlí klienta, spokojenost rodiny a finanční náročnost pro zdravotní pojišťovny. Ačkoli není tato péče nejlevnější, rozhodně stojí méně než v nemocnici či v jiném specializovaném zařízení. Úroveň této péče se absolutně nedá srovnat s péčí v ČR, protože ta u nás v takovém rozsahu v podstatě neexistuje. Zatímco v ČR nechtějí zdravotní pojišťovny žádné úkony navíc uhradit, a pokud ano, má to řadu omezení, v Německu zdravotní pojišťovny veškerou péči klientovi v jeho domácím prostředí hradí. Navíc mu zapůjčí veškeré potřebné vybavení, starají se o pravidelný servis, zajišťují opravy a veškeré náležitosti.

V případě našeho klienta jde o polohovací lůžko,

se kterým lze provést i stoj pacienta, zvedáky pro manipulaci s nemocným, elektrický vozík pro pohyb na čerstvém vzduchu, antidekubitární matraci, monitor, dvě odsávačky, pokud je nemocný ventilován, tak i dva domácí ventilátory, inhalátor, zvlhčovač vzduchu, pumpu a kyslík.

To na české poměry zní, bohužel, jako sci-fi.

Domácí péče je tu kromě zdravotních pojišťoven hrazena i ze sociálního pojištění a pojištění péče. Vše funguje v relativně krátkém časovém horizontu. I v případě, že se o klienta stará tým sester na směny, takže v podstatě nepřetržitě, není vůbec problém, aby k nemocnému ještě třikrát týdně docházela cvičitelka gymnastiky pro nemocné, dvakrát v týdnu ergoterapeut a dvakrát v týdnu logoped, který s ním trénuje polykání.

Mimo to dochází ke klientovi jednou za 14 dní domácí lékařka, která průběžně sleduje jeho stav a v případě potřeby ordinuje medikaci. Při náhlé situaci se volá záchranná služba.

Když jsem v ČR sama jednala se zdravotními pojišťovnami ohledně domácí péče, bylo mi k mému údivu řečeno, že všeho je dostatek a náš region je domácí péčí plně pokryt. Už vám však neřeknou, že agentuře domácí péče uhradí jen jednu cestu ke klientovi a zbylé kilometry si musí zaplatit sám. Pokud tedy klienti začnou doplácet za cestu, samozřejmě tuto péči přestanou po čase potřebovat. A nikdo se dál neptá, proč tomu tak je? Ptám se tedy, proč člověk, který třeba i jen pár let svého života strávil plným pracovním nasazením a pak je z nějakého důvodu upoután na lůžko, by nemohl svůj život strávit v klidu svého domova a s plnou podporou nejen své rodiny, ale i státu a zdravotní pojišťovny? Na jaké úrovni je u nás v porovnání s Německem kvalita života našich nemocných?

V Německé spolkové republice funguje domácí ošetřovatelská péče již mnoho let. Je osvědčená a propočítaná. Pacient se tu stává opravdu rovnocenným partnerem, je obklopen svými blízkými a spolupráce s ním se pohybuje v úplně jiné rovině než v kterémkoli zdravotnickém zařízení.

Co říci závěrem? Když se podívám, co mi tato pracovní příležitost přinesla, musím konstatovat, že mnoho. Musíte mít samozřejmě vlastní auto, které musíte hýčkat, neboť po něm chcete pokud možno bezproblémový dojezd. Jeho údržba a provoz také něco stojí. Časově však pro mě není cesta náročnější, než kdybych jezdila do velké nemocnice v krajském městě. Jelikož nepracuji na plný úvazek (120–130 hodin měsíčně) a vzhledem ke vzdálenosti jsem trvala na 12hodinových službách, jezdím do práce 10–12krát za měsíc a vydělám si nějaký ten násobek českého platu všeobecné sestry. A v neposlední řadě jsem se velmi zlepšila v němčině. Ze své zkušenosti proto mohu práci v této zemi jen doporučit.

V Německu hradí zdravotní pojišťovny veškerou péči klien­tovi v jeho domácím prostředí. Navíc mu zapůjčí veškeré potřebné vybavení, starají se o pravidelný servis, zajišťují opravy a veškeré náležitosti.

29

30

PraxE HyGIENICKá DEZINFEKCE RUKOU

florence 6/15

Flexibilní řešení v prevenci nozokomiálních nákaz Studie reflektující incidenci nozokomiálních nákaz poukazují na jejich průměrný výskyt od 2,5 % do 14,8 % (Bagheri, 2011; Ahoyo, 2012). Nejvýznamnějším preventivním faktorem nozokomiálních nákaz (NN) je kombinace současných efektivních opatření (monitoring a aktivní vyhledávání jednotlivých nákaz, aseptické techniky a spolupráce klinických pracovišť s epidemiology).

mgr. Jaroslav Pekara Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.

B

místa kontaminace infuzního systému

ylo prokázáno, že pokud zdravotnické zařízení provádí surveillance a kontrolu NN, dojde ke snížení NN o 32 %. V případě, že zdravotnické zařízení provádí kontrolu NN bez surveillance, dojde ke snížení NN o 6 %. V případě, že zdravotnické zařízení neprovádí kontrolu NN ani surveillance, dojde k navýšení NN o 18 %.

Důsledky nozokomiálních nákaz nezhoršují jen stav pacienta (delší doba hospitalizace přináší více komplikací), ale mají významný socioekonomický dopad na zdravotnická zařízení (prodloužení délky hospitalizací, zvýšení nákladů na léčbu – tab. 1) a zdraví personálu (častější manipulace s antibiotiky). Bylo zjištěno, že NN průměrně prodlužují pobyt v nemocnici o 4 dny (Joint Comission, 2012).

Portals of Entry

Contamination rates Secondary Container

Drug Container Hub

No Air Vent

Primary Container

0.3–22% for admixtures

Secondary Administration Set Check Valve

Line Ports

No Air Vent Closed Needle Free Connector

0.9% for infusate

Primary Administration Set

14.4% from hub Closed Needle Free Connector Catheter Surface Insertion site Skin Patient

Connection to Patient Catheter

V ČR je incidence NN 8–10 %. V případě, že uvážíme nozokomiální nákazu, která prodlužuje pobyt pacienta o jeden hospitalizační den, a započítáme běžné náklady, se kterými je takový pobyt ve zdravotnickém zařízení spojen (lůžko/ /den, plat personálu, dg vyšetření, antibiotika, materiál, prádlo), dostáváme se na částku cca 9000 Kč za jeden den (Podstatová, 2005).

Významným zdrojem negativního dopadu NN jsou sami zdravotníci. Podrobnými studiemi bylo prokázáno, že 20–40 % NN je přenášeno rukama zdravotnického personálu (Bořecká, 2012), což zahrnuje zejména skupinu všeobecných sester (Sax, 2007). Z hlediska prevence nozokomiálních nákaz ošetřovatelského personálu vyhláška č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, definuje hygienické požadavky na příjem a ošetřování pacientů do zdravotnického zařízení a ústavu sociální péče. Obecně lze říci, že každý zdravotnický pracovník je povinen využít aseptické techniky před a po kontaktu s každým pacientem.

V Argentině (Rosenthal, 2005) při aplikování epidemiologických opatření (dezinfekce a mytí rukou) došlo k výraznému snížení infekcí krevního řečiště v souvislosti s intravaskulárními přístupy o 75 %. Ačkoli infekce krevního řečiště představují jen 11 % ze všech NN, jsou příčinou 1/3 všech úmrtí souvisejících s NN. Z hlediska péče o ruce rozlišujeme dvě základní metody: mechanické mytí rukou (voda a mýdlo) a hygienickou dezinfekci rukou (alkoholový preparát). V současnosti se dostává do popředí zejména druhá technika.

Světová zdravotnická organizace doporučuje mechanické mytí rukou pouze v pěti případech: → na začátku směny, → na konci směny, → po použití toalety, → v případě, že jsou ruce viditelné znečištěné,

31

Infuzní roztoky ve vacích Systém bez přívodu vzduchu – pro minimalizaci rizika infekce Konstantní průtoková rychlost Vysoká biokompatibilita obalu bez PVC a DEHP Jednoznačná, přehledná identifikace produktu Velký objem pro přidaná léčiva Minimální residuální objem (max. 1 %) Objem vaku:

100 ml

250 ml

500 ml

1 000 ml

residuum:

1,0 ml

1,3 ml

2,5 ml

4,4 ml

Port k přidávání léčiv: malé riziko poranění jehlou. Lze použít bezjehlový konektor Cytoluer.

Minimální riziko kontaminace dotykem

V plně kolapsibilních vacích Viaflo v objemech od 100 do 1 000 ml se dodávají všechny běžné infuzní roztoky včetně balancovaného roztoku.

BaxtEr CzECH spol. s r.o., Karla Engliše 3201/6, 150 00 Praha 5, tel.: 225 774 111, www.baxter.cz 2014006

32

praxe Hygienická dezinfekce rukou

Obr. 1

Tab. 1 Country

Důsledky infekcí krevního řečiště Incidence

Attributable mortality

Extra LOS (days/case)

Extra cost (per case)

Reference

3,60*

35,0 %

22,00

$ 56–71 K

Dimick 20011

Mexico

10,60 %

20,0 %

6,05

$ 11 K

Higuera 20072

Argentina

2,92 %

24,6 %

11,90

$4K

Rosenthal 20033

India

7,92*

4,0 %

9,40

–

Mehta 20074

Peru

7,70*

15,0 %

9,10

–

Cuellar 20085

Brazil

9,10*

27,8 %

7,30

–

Salomac 20086

France

1,23*

11,0 %

9,50–14,00

€ 7–11 K

Tacconelli 20097

German

1,50*

12,0–15,0 %

4,80–7,20

€4K

Tacconelli 20097

Italy

2,00*

17,1 %

12,70

€ 13 K

Tacconelli 20097

UK

4,20*

–

1,90–4,00

€ 4–9 K

Tacconelli 20097

Israel

Up to 28,00 %

14,0 %

–

–

Siegman–Igra 20008

Spain

–

–

19,60

€3K

Rello 20009

US

Efekt hygienické dezinfekce rukou (nahoře) ve srovnání s hygienickým mytím rukou (dole)

florence 6/15

*CR-BSI per 1000 catheter–days zdroj: autor

→ při výskytu sporulujících forem Clostridium dif ­fi cile (některé bakterie vytvářejí spory, které slouží k dlouhodobému přežití i za nepříznivých podmínek).

Ve všech ostatních případech používáme hygienickou dezinfekci rukou. Ta jediná dokáže efektivně snížit incidenci NN na rukou zdravotníků. Výsledky prokazují efekt pouze u poloviny NN, protože se vyskytují nedostatky při jejím správném používání: → nevyčká se na zaschnutí dezinfekce (dezinfekce musí být do rukou vtírána minimálně 15 vteřin), → hned po HDR se nasadí rukavice (pokud není dezinfekce dostatečně do rukou vtírána, naleptává rukavice), → HDR se používá na nasazené rukavice (opět znehodnocení rukavic dezinfekcí a snížení účinnosti dezinfekce), → ihned po HDR se ruce opláchnou vodou, → otírání rukou do kalhot.

Je důležité také připomenout správnou techniku mytí rukou – nejdříve ruce navlhčíme, až pak na ně aplikujeme mýdlo (prevence smytí mýdla a nedostatečného odstranění povrchové mikroflóry vodou). Následně si ruce osušíme jednorázovými utěrkami. Pak by měla následovat hygienická dezinfekce rukou. Srovnání hygienické dezinfekce rukou a mýdla s vodou je patrné na obr. 1.

Po hygienické dezinfekci rukou je možné aplikovat na ruce malé množství rychle se absorbujícího krému – alkohol v dezinfekci ruce také vysušuje. Jen ruce, které jsou správně dezinfikované, jsou připraveny na výkon, který je úzce spojen s přenosem NN – příprava a aplikace infuzních roztoků.

Doporučení pro praxi Jednou z možností, jak snížit riziko NN v souvislosti s infuzní terapií, je kromě výběru vhodného materiálu žilních katetrů také použití uzavřeného systému u infuzních lahví (safe set).

Tento uzavřený systém využívá flexibilních vaků (nevyžadují zavzdušnění a tím průnik NN do infuze). Několik studií prokázalo pokles mortality pacientů v důsledku kontaminace organismu okolními patogeny v důsledku zavzdušnění infuze z okolního vzduchu. Maki a kol. (2011) provedli porovnání výskytu infekcí krevního řečiště ve čtyřech zemích (Argentina, Brazílie, Itálie, Mexiko). Při přechodu z otevřeného infuzního systému na uzavřený došlo k výraznému snížení katetrových sepsí (u otevřených infuzních linek byl výskyt infekcí 10,1 na 1000 katetrosepsí; přechodem na uzavřený systém došlo ke snížení na hodnotu 3,3 na 1000 katetrosepsí). Podobnou studii vedl i Graves a kol. (2011) v Mexiku a São Paulu. I v této studii došlo ke snížení výskytu infekcí krevního řečiště, mortality pacientů a ekonomických nákladů díky přechodu otevřeného infuzního systému na uzavřený. Uzavřený systém s sebou přináší řadu výhod – pro pacienty snížení rizika nozokomiálních infekcí, pro zdravotníky snadnou manipulaci a omezení chemické kontaminace (non-PVC vaky bez obsahu jedovatých ftalátů).

Na základě uvedených studií bylo zjištěno, že infuzní terapie má významný vliv na incidenci NN. Rozhodující je také materiál a vlastnosti infuzních systému. Opakovaně se však potvrzuje, že nejvýznamnějším precipitorem přenosu nozokomiálních infekcí jsou ruce zdravotníků, především vše­ obecných sester. Nezbývá než se uchýlit k důsledné kontrole jednoduchých (mytí rukou a hygienická dezinfekce), ale z hlediska prevence důležitých aseptických technik. I přes snahu poskytovat ve zdravotnických zařízeních nejlepší možnou péči je realitou nemocnic také úsilí ušetřit. Na konečném článku řetězce by měl být uzdravený pacient. Ten posuzuje péči pouze podle výsledku, nikoliv podle postupů. Je na nás, zda se rozhodneme jít moderní cestou a efektivními kroky prevence nozokomiálních nákaz. Bez stavebních kamenů hygieny a dezinfekce může být naše úsilí mnohdy zbytečně zdlouhavé.

pro školy text a fota: Mgr. Alena Štroblová, SZŠ a VOŠZ Plzeň

Nová učebna pro zdravotnické asistenty simuluje prostory ve zdravotnických zařízeních určených pro péči o seniory

Projekt Edukační centrum zaměřené na zdravý životní styl a sociální oblast Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická v Plzni dlouhodobě vzdělává žáky a studenty zdravotnických a sociálních profesí.

J

sme si vědomi toho, že kvalitní, podnětné a moderní prostředí pro odbornou a praktickou přípravu významným způsobem přispívá k motivaci žáků a studentů při studiu i jejich lepší připravenosti na vstup do praxe. Proto ve školním roce 2014/2015 realizujeme s podporou Regionálního operačního programu ROP NUTS II Jihozápad projekt „Edukační centrum zaměřené na zdravý životní styl a sociální oblast“ CZ.1.14./2.4.00/34.03200.

Cílem tohoto projektu je moderně a funkčně vybavit čtyři odborné učebny, které budou využívat zejména žáci a studenti oborů Zdravotnický asistent,

Diplomovaná dentální hygienistka, Diplomovaná nutriční terapeutka a Sociální práce. Pořízené vybavení rozšíří možnosti získání praktických zkušeností a dovedností žáků a studentů, zároveň přispěje k efektivnější výuce a využívání interaktivních a moderních výukových postupů.

První dokončenou realizací je vybavení odborné učebny pro výuku zdravotnických asistentů. Protože se v ČR zvyšuje počet seniorů, bylo naším přáním vybavit učebnu tak, aby připomínala a splňovala požadavky na prostory ve zdravotnických zařízeních zaměřených na péči o seniory. Plně si uvědomujeme

význam této péče i narůstající poptávku po zdravotnických pracovnících v těchto službách. Proto naše učebna nese název „Edukační centrum senioři“. Místnost je nyní vybavena novým komfortním nábytkem, který plně vyhovuje našim potřebám. Máme dostatek úložných prostor, pracovní pulty sloužící k přípravě a využívání zdravotnických pomůcek i nové hygienické zázemí. Velkou chloubou edukačního centra pro seniory jsou tři moderní elektricky nastavitelná zdravotnická lůžka s nejmodernější antidekubitní matrací. V další fázi projektu budou do učebny umístěny i nové moderní modely pro nácvik ošetřovatelských dovedností.

Nově a kvalitně vybavenou učebnou bychom chtěli přispět ke kvalifikované přípravě budoucích zdravotnických pracovníků a své žáky vhodně připravit na vstup do skutečných zdravotnických zařízení.

ZPrÁVy naŠICH PartnErŮ / Z KOnFErEnCÍ

florence 6/15

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

foto: Flickr.com

34

Pražské chirurgické dny i letos přilákaly stovky odborníků Téměř sedm set lékařů a sester se sešlo ve dnech 18.–19. května 2015 v Clarion Congress Hotelu Prague v pražských Vysočanech na XXII. pražských chirurgických dnech. Na kongres s mezinárodní účastí, jehož pořadatelem byla I. chirurgická klinika 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) a Traumatologicko-ortopedická sekce ČAS, přijeli i hosté například ze Slovenska, Švýcarska, Německa, Anglie a Itálie.

P

Letos uplyne 195 let od narození zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingaleové a 105 let od jejího úmrtí.

o úvodních slovech přednosty I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze prof. MUDr. Zdeňka Kršky, DrSc., pozdravili posluchače i rektor Univerzity Karlovy v Praze prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., děkan 1. LF UK v Praze prof.

MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., prezident Slovenskej chirurgickej spoločnosti prof. MUDr. Peter Kothaj, CSc., náměstkyně VFN v Praze pro nelékařská zdravotnická povolání a kvalitu Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., a odborná garantka vzdělávání NZP ve VFN v Praze PhDr. Dagmar Škochová, MBA. Odborný program byl i letos rozdělen do dvou samostatných sekcí, v nichž nabídl vysoce kvalitní přednášky na aktuální a velice zajímavá témata, čímž opětovně zajistil účast téměř tří set lékařů a více než čtyř set nelékařských zdravotnických pracovníků. Kongres rovněž přilákal představitele řady nemocnic, odborných společností a zdravotnických firem, studenty a zástupce médií.

Během prvního dne zaznělo v sekci určené pro nelékaře celkem 14 sdělení, z toho tři firemní. První přednášky se ujala PhDr. D. Škochová, MBA, která

připomněla několik historických mezníků světového ošetřovatelství. Jako první zmínila nejvýznamnější jméno – Florence Nightingaleovou. K ní se v letošním roce pojí hned dvě výročí – 195 let od jejího narození a 105 let od jejího úmrtí. Číslovka 105 se váže i k další zmiňované osobnosti – Matce Tereze, která se narodila ve stejném roce, ve kterém Florence Nightingaleová zemřela, tedy 1910.

Matka Tereza sice nebyla zdravotní sestra, ale pomoc lidem se stala hlavní náplní jejího života. „V letošním roce uplyne také 55 let od dalšího důležitého mezníku v československém ošetřovatelství, a to vzniku vysokoškolského studia sester,“ upozornila PhDr. Škochová. Na závěr svého sdělení se krátce zastavila i u otázky, která v současné době hýbe českým ošetřovatelstvím, a sice jaké sestry potřebuje české zdravotnictví a jaké novinky se chystají nejen v legislativě, ale i v organizaci vzdělávacích programů nelékařských zdravotnických pracovníků. Své sdělení pak ukončila heslem, že celoživotní vzdělávání sester je výborná investice, z níž může pacient jen profitovat.

fota: Magda Hettnerová

ZPrÁVy naŠICH PartnErŮ / Z KOnFErEnCÍ

Úvodní slova i přednáška patřily odborné garantce vzdělávání nZP ve VFn v Praze Phdr. dagmar Škochové, mba (nahoře). Kongres přilákal i stovky sester (dole)

V dopoledním bloku následovaly přednášky na téma Péče o pacienta s jejunostomií od S. Grigárkové z Fakultní nemocnice Olomouc, Crohnova choroba a její specifika od E. Souhradové a K. Brodníčkové z I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a Infekční komplikace v hrudní chirurgii z pohledu sestry od Z. Škůrkové, DiS., rovněž z FN Olomouc. Mezi infekční komplikace v hrudní chirurgii patří pneumonie, plicní absces, empyém hrudníku, mediastinitida a infekce v ráně. Práce sestry spočívá podle Z. Škůrkové v tom, že sestra úzce spolupracuje s lékařem a tak se podílí na prevenci, včasné diagnostice a léčbě infekcí v hrudní chirurgii. Sleduje příznaky infekce, podílí se na diagnostice i léčbě tím, že podává medikaci dle ordinace lékaře, asistuje při hrudní punkci a zavedení hrudního drénu, připravuje sterilní stolek se všemi potřebnými pomůckami a dále pečuje o dýchací cesty a hrudní drény pacienta. Na toto téma navázala N. Kohutková, DiS., z FN Olomouc s velmi zajímavým sdělením a kazuistikou o katameniálním pneumotoraxu (PNO). „Katameniální pneumotorax tvoří 2,8–6 % všech PNO u žen,“ řekla na úvod. „K incidenci dochází ve 3.–4. dekádě života, nikdy se nevyskytuje při užívání hormonální antikoncepce, těhotenství a anovulačním stavu.

Nejčastěji bývá zaznamenán 2. až 3. den po začátku menses, přičemž u 22 až 37 % pacientek je popsána pánevní endometrióza,“ upozornila. Léčba je podle jejích slov převážně chirurgická, dále gynekologická, popřípadě endokrinologická či hormonální.

Na kazuistice 40leté pacientky pak přednášející ukázala, jak se tato poměrně vzácná nemoc projevuje a léčí.

Během dopoledního bloku zazněly ještě přednášky na téma hojení ran, které přednesly T. Jerhotová z I. chirugické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a K. Čurdová ze stejného pracoviště, jež pohovořila na téma efektivní terapie exsudátu. Hojení ran se

věnovala i dvě odpolední firemní sdělení – Hydroterapie, které přednesla Ing. K. Červinková z firmy Hartmann-Rico, a. s., a sdělení M. Novákové z firmy ConvaTec, která představila novinku s názvem Aquacel Ag+ EXTRA. Aquacel Ag+ EXTRA má oproti předchozímu krytí Aquacel™ Ag nejen vylepšenou konstrukci, takže je devětkrát pevnější, ale má i o 50 % vyšší absorpční schopnost. „Použít je lze u různých typů infikovaných ran nebo ran s rizikem infekce, u různých hladin exsudátu v kombinaci s krytím Aquacel Foam,“ řekla. Další novinky společnosti ConvaTec – tvarovatelnou jednodílnou pomůcku Esteem® a plochou tvarovatelnou podložku s harmonikovým kroužkem Natura® – představila M. Hamrová.

Součástí programu byly dále přednášky na téma Melanom – skryté nebezpečí od M. Špičkové z FN Olomouc a Stručný přehled transplantací od M. Michňové z FN Hradec Králové. V závěru pak zazněly ještě dvě přednášky mimo obor chirurgie, a to Zdravotnictví optikou nového občanského zákoníku II. od JUDr. Lucie Široké z advokátní kanceláře Šustek & Co. a Zdravotnická rizika a migrace, kterou přednesl MUDr. V. Poslanecký z IPVZ, po nichž se tradičně rozběhla bohatá diskuze.

Druhý den konference byl spojen se sportovním lékařstvím a traumatologií. Zazněly na něm například přednášky na téma Sportovní úrazy na traumatologickém oddělení, Egroterapie na traumatologickém oddělení či Komplikace léčby warfarinem na traumatologickém oddělení a mnoho dalších.

Magda Hettnerová, redakce Florence inzerce

Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s. hledá všeoBecNé SeStRy a zdRavotNické aSiSteNty NaBízíme: •adekvátní finanční ohodnocení s možností růstu na základě získané praxe•náborový příspěvek•příspěvek na bydlení po dobu 2 let při plném pracovním úvazku •podporu vzdělávání•firemní benefity - stravování, firemní jesle, příspěvek na penzijní připojištění, týden dovolené navíc, Sick Days, péče o tělo (zvýhodněná cena pedikúry, masáží, kosmetiky, apod.)

Absolventům zdravotnických škol oboru zdravotnický asistent dále nabízíme: •pracovní poměr na dobu neurčitou•úhradu školného na vysoké škole nebo vyšší odborné škole při studiu kombinované formy studia•podporu ve zvyšování kvalifikace dle ZP, včetně uzavření kvalifikační dohody na 5 let a získání jistoty absolventa v trvání pracovního poměru•studijní stipendium při stanoveném prospěchu na státní vysoké škole Kontakt: Personální oddělení, tel.: 317 756 554, e-mail: pam@hospital-bn.cz Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s.

Máchova 400, 256 30 Benešov www.nemocnicebenesov.cz

35

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 6/15

Lékaři a sestry se v Ostravě zabývali budoucností farmakologie v nefrologii Ve dnech 22.–23. dubna 2015 se v Clarion Congress Hotelu v Ostravě sešli lékaři nefrologové, sestry, nutriční terapeuti a technici v tomto oboru na 6. edukačním sympoziu České nefrologické společnosti ČLS JEP a České asociace sester. Hlavním titulem odborného setkání byla „Budoucnost farmakologie v nefrologii“.

nickém hemodialyzačním programu při zvýšené hladině fosforu.

Vzhledem k tomu, že sympozium bylo zaměřené na farmakologii a edukaci, nesly se přednášky v tomto duchu. Zaznělo i sdělení o úspěšnosti edukace při užití vazačů fosfátů prováděné sestrou a také o tom, jaká je úloha sestry ve studijní farmakoterapii.

Změnit by se měly zákony i vyhlášky

J

iž tradičně je toto setkání společné pro lékaře a sestry a přednášky jsou dostupné podle zájmu a potřeby všem. Program sekce sester probíhal po celý druhý den sympozia a jak už název napovídá, byl rovněž věnován převážně farmakologii, edukaci a nutrici.

Pozvaným řečníkem na úvod byla prof. S. Dusilová Sulková, která nás seznámila se základními principy a postupy ve farmakologii u hemodialyzovaných pacientů. Prof. Dusilová Sulková se sekcí sester dlouhodobě spolupracuje a vždy nás dokáže něčím překvapit.

Další přednášky, které zazněly, byly na téma organizační specifika při podávání předepsané terapie, edukační činnost zaměřená na podávání léků při hemodialýze a edukace pacienta v chro-

Sympozium se konalo v Clarion Congress Hotelu v Ostravě foto: archiv

36

Přednáška na téma dialyzační roztoky pro peritoneální dialýzu a role sestry při jejich podání byla důležitá pro to, aby sestry věděly, co musejí v této oblasti znát. Celý blok byl pak zakončen sdělením zaměřeným na výživu, speciálně na překyselení organismu nevhodnou stravou. Všechna sdělení byla živě diskutována a komentována.

Další blok přednášek byl věnován problematice transplantologie. Sdělení se týkala například procesu zavádění nového léku do klinické praxe či renální anémie a její léčby. Imunosupresivní léčba a edukace pacienta při transplantaci ledvin a vy­ užití monoklonální protilátky při transplantaci ledvin od žijícího dárce byla témata přednášek, které přednesly sestry ze specializovaných pracovišť.

Již několik let jsou všeobecné sestry zapojeny do různých výzkumů, specifických studií a speciálních programů. To vše dělají nad rámec svých povinností, kterých není málo. S tím souvisí i jejich pracovní zařazení jako koordinátorky programů, sestry pro studie, administrátorky a podobně. Toto zařazení nemá oporu v legislativě, proto jsme přesvědčeny, že je třeba myslet na změny nejen v zákonech, ale i ve vyhláškách pro nelékařské zdravotnické obory.

Součástí sympozia byla i výstava zdravotnické techniky, materiálu a novinek ve farmakologii.

Společenský večer, během kterého vystoupilo i Kubínovo kvarteto, byl hezkou tečkou za tímto velmi kvalitním odborným setkáním všech profesí, které se podílejí na péči o nefrologického pacienta.

O dalších odborných setkáních, která se budou konat na podzim letošního roku, budou členové nefrologické sekce ČAS včas informováni.

Jindřiška Pavlicová, místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS

37

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Chirurgové a sestry se na Vysočině sešli již posedmnácté Devadesát aktivních a více než tři sta pasivních účastníků se sjelo ve dnech 21.–22. května 2015 do hotelu Skalský Dvůr nedaleko Nového Města na Moravě na již XVII. Setkání českých a slovenských chirurgů na Moravě. Stejně tak jako vloni nechyběla samostatná sekce určená sestrám instrumentářkám a dalším nelékařským zdravotnickým pracovníkům. foto: Magda Hettnerová

Z

áštitu nad akcí, kterou pořádaly Česká chirurgická společnost ČLS JEP, Slovenská chirurgická spoločnosť, Česká společnost pro úrazovou chirurgii ČLS JEP, ČLS JEP – Spolek lékařů v Novém Městě na Moravě a Chirurgické oddělení Nemocnice Nové Město na Moravě, p. o., převzal ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček, MBA. Generálním partnerem byla společnost MEDIN, a.s., která se zabývá výrobou a prodejem lékařských nástrojů a implantátů.

Sekce určená sestrám se konala v pátek 22. května. Předsedali jí Věra Tůmová, vrchní sestra oddělení Centrálních operačních sálů Nemocnice Nové Město na Moravě, p. o., Zita Pattrmanová z Nemocnice akademika Ladislava Dérera, Bratislava-Kramáre, a MUDr. Dobroslav Novák, vedoucí Traumatologického oddělení Nemocnice Nové Město na Moravě, p. o.

Jako první vystoupila se svou přednáškou Bc. Zuzana Šiborová z Nemocnice Nové Město na Moravě, p. o. Její sdělení neslo název „Korzetová nemoc“ aneb předoperační a pooperační péče u pacienta po fundoplikaci brániční kýly metodou Nissen-Rossetti. „Brániční kýla je protlačení konečného jícnu nebo části žaludku skrz brániční otvor – hiatus do dutiny břišní. Vzniká oslabením bráničních svalů a zvýšením nitrobřišního tlaku,“ popsala na úvod. Brániční kýla se dělí na skluznou, paraezofageální a smíšenou. Mezi typické příznaky patří pálení žáhy, dysfagie, pocit uváznutí sousta a regurgitace, atypické jsou stenokardie a dušnost. Léčba se provádí konzervativně, farmakologicky nebo chirurgicky. „Principem operace dle Nissen-Rossetti je zúžení rozšířeného otvoru v bránici a upevnění žaludku na správném místě pomocí manžety z vlastní žaludeční tkáně,“ popsala přednášející. Důvodem, proč se brániční kýle přezdívá též korzetová nemoc, je fakt, že nošení korzetů vede ke zvýšenému nitrobřišnímu tlaku a může být rizikovým faktorem vzniku hiátové hernie nebo vést ke zhoršení již vzniklých obtíží. Na kazuistice 75leté pacientky pak popsala předoperační a pooperační péči o pacientku s tímto onemocněním. Na

I letos měly sestry na setkání chirurgů svou samostatnou sekci

závěr upozornila, že jedním z rizikových faktorů pro vznik hiátové hernie je obezita. Z průzkumu, který byl proveden u hospitalizovaných pacientů v letech 2012–2014 v Nemocnici Nové Město na Moravě po plánované operaci hiátové hernie dle Nissen-Rossetti, se ukázalo, že jejich průměrné BMI bylo 30,5 (celkem 20 pacientů, průměrný věk 62 let).

Na její sdělení navázala kolegyně z téže nemocnice Marta Štěpánková, která přiblížila operaci dle Nissen-Rossetti laparoskopicky, a další přednášející Hana Lubojacká představila peri­ operační péči v Městské nemocnici Ostrava, p. o. „Chirurgie a úrazová chirurgie zajišťuje komplexní péči o pacienty s chirurgickými onemocněními a o pacienty s úrazy. Tým lékařů a sester poskytuje kvalifikovanou péči pro 62 standardních lůžek a 11 lůžek intenzivní péče. Ročně provádíme více než 3000 operací na čtyřech operačních sálech za použití nejmodernější techniky,“ popsala.

Toto pracoviště je podle jejích slov akreditováno Ministerstvem zdravotnictví ČR v oblasti vzdělávání a aktivně se podílí na zvyšování odbornosti sester a studentů lékařských fakult.

38

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

C-NAIL MEDIN je první hřeb pro osteosyntézu patní kosti Následující přednášky se týkaly především zlomenin a jejich operačních řešení. O operační léčbě zlomenin zápěstí, jejich historii a současnosti pohovořila Mgr. Lenka Pekarová z Centrálních operačních sálů (COS) Nemocnice Valašské Meziříčí, o přístupu ke zlomeninám femuru na Ortopedické klinice Olomouc zase mluvila Věra Jevická. Nejen s instrumentáriem firmy MEDIN, a.s., seznámila posluchače Zita Pattrmanová z bratislavské nemocnice a o operacích proximálního humeru pomocí krátkého humerálního hřebu promluvila Irena Pavlíková z COS Nemocnice Nové Město na Moravě, p. o. Marcela Řepová z téže nemocnice pak představila metodu C-NAIL u zlomeniny paty. K těm dochází především při pádu z výšky, nárazech při dopravních nehodách či otřesech při explozi. Klinickými projevy jsou mohutný otok tkání, velký hematom, bolestivost a omezení hybnosti s neschopností zátěže končetiny. U nedislokovaných zlomenin je léčba konzer-

onference Diagnostika K a možnosti léčby kolonizovaných a infikovaných ran

Diagnostika a možnosti léčby infikovaných ran byly tématem pražské konference Více než šest desítek sester i lékařů se sešlo v pondělí 27. dubna 2015 na děkanátu 1. LF UK v Praze na konferenci s názvem Diagnostika a možnosti léčby kolonizovaných a infikovaných ran, kterou pořádala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze.

Po úvodních slovech náměstka ředitelky MUDr. Jana Břízy, CSc., MBA, a PhDr. Dagmar Škochové, MBA, dostal slovo jediný přednášející a odborný garant konference MUDr. Jan Stryja, Ph.D. Svůj projev zahájil přednáškou o diagnostice kolonizovaných a infikovaných ran a možnostech jejich léčby. „Ranná infekce je závažný problém hojení akutních i chronických ran,“ upozornil. Vede totiž k prodloužení léčby a vzniku dalších závažných komplikací, které terapii prodražují. „Zatímco ranná infekce akutních ran má bohatou a bouřlivou symptomatologii, u chronických ran nemusí být ranná infekce na první pohled vždy zjevná,“ řekl. Nejlehčí případy jsou podle jeho slov charakterizovány stagnací

florence 6/15

vativní, u dislokované zlomeniny je nutná operační léčba. Při ní je možné využít C-NAIL MEDIN, což je první hřeb pro osteosyntézu patní kosti. Výhodou této nitrodřeňové osteosyntézy je malá operační rána mimo úroveň zlomeniny, menší krevní ztráty a zachování dobré vitality úlomků. „Hojení zlomeniny patní kosti je dlouhodobá záležitost, kterou zhoršuje stáří pacienta, diabetes, kouření a onemocnění zhoršující prokrvení dolních končetin,“ upozornila M. Řepová. Mezi komplikace patří poranění nervově-cévního svazku, tromboembolická komplikace, kostní infekce, pakloub či refraktura v místě zlomeniny po vyjmutí hřebu.

Následně zazněla ještě řada dalších přednášek, například na téma laparoskopické resekce rekta, bezpečnost pacientů na OCSS ve FN Hradec Králové či historie gumových rukavic.

Všechny přednášky byly živě diskutovány a posluchačky odcházely spokojené. Příští, XVIII. setkání českých a slovenských chirurgů se bude konat ve dnech 19.–20. května 2016.

Magda Hettnerová, redakce Florence

hojení, které nepostupuje očekávaným způsobem vpřed. „Povrchní ranná infekce nehojících se ran je typická přítomností rozbředlé granulační tkáně, rannou bolestí, stagnací hojení, zvýšenou rannou sekrecí a přítomností zápachu (anglicky hovořící literatura používá akronym UPPER). Pro hlubokou rannou infekci (akronym LOWER) je typické zvětšení plochy rány, na spodině rány bývá sondovatelná kost, teplota okolí rány je zvýšená o více než 1 °C, přítomen je otok a lem zarudnutí v rozsahu více než dva centimetry od okraje. Přítomnost hlubokých známek ranné infekce je jednoznačně indikací k realizaci komplexních opatření, jejichž cílem je zvládnutí ranné infekce,“ řekl.

Kromě klinických známek je podle jeho slov potřebné využít pro diagnostiku infekce i paraklinická vyšetření (laboratorní metody – stanovení počtu leukocytů, CRP, prokalcitoninu; zobrazovací metody – např. CT, NMR, scintigrafie aj.) a mikrobiologická vyšetření, která vedou k odhalení původce infekce a umožňují v indikovaných případech nasadit systémová antibiotika cíleně.

Mikrobiologické vyšetření spodiny rány by mělo být správně provedeno až po débridementu rány a jejím výplachu fyziologickým roztokem.

Další přednáška se týkala problematiky biofilmu a jejího řešení. „Častým důvodem chronické ranné infekce je přítomnost biofilmu. Byl prokázán u více

než 60 % chronických ran,“ upozornil lékař. Jedná se o mikroorganismy vytvářející společenství na povrchu rány, které je chráněno vůči antimikrobiálním látkám a obranyschopnosti pacienta pomocí extracelulární polysacharidové matrice.

Mikroorganismy jsou v biofilmu až několikatisícinásobně odolnější vůči antibiotikům v porovnání s planktonickou formou jejich fenotypu.

Základem terapie infikovaných ran je podle MUDr. Stryji, Ph.D., komplexní kauzální terapie s opakovaným débridementem a aplikací vhodných antimikrobiálních zdravotnických prostředků. „Antibiotika jsou indikována pouze u omezeného spektra diagnóz a tam, kde jsou přítomny známky šíření ranné infekce do okolí,“ řekl. „Antiseptická krytí můžeme dle mechanismu účinku dělit na aktivní a pasivní. Aktivní antiseptika poškozují strukturu mikroorganismů, které následně odumírají a rozpadají se. Pasivní antimikrobiální materiály působí bakteriostaticky, což znamená, že jim zabraňují množit se. Volba optimálního krytí je závislá na nosném materiálu krytí a vlastní antimikrobiálně účinné látce,“ upozornil.

Před závěrem konference se v odpoledních hodinách konal ještě workshop, na němž si přítomné sestry mohly vyzkoušet nově nabyté znalosti v praxi.

Magda Hettnerová, redakce Florence, MUDr. Jan Stryja, Ph.D., Vzdělávací a výzkumný institut AGEL o. p. s.

foto: Iva Skočdopolová

foto: archiv FN Plzeň

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Zájem o správnou hygienu rukou ze strany pacientů a návštěvníků plzeňské fakultní nemocnice byl veliký

Mezinárodní den hygieny rukou

Zdravotníci z FN Plzeň učili veřejnost, jak si správně mýt ruce Pátý květen patří každoročně Mezinárodnímu dni hygieny rukou. Správná hygiena rukou je jedním z nejjednodušších způsobů, jak předcházet vzniku celé řady nemocí. Její pečlivé dodržování je také klíčovým opatřením v prevenci nákaz spojených se zdravotní péčí.

U příležitosti tohoto dne zorganizovalo oddělení epidemiologie Fakultní nemocnice v Plzni osvětovou akci určenou primárně pro návštěvníky a pacienty nemocnice. Ve vestibulu vchodu F nemocnice na Lochotíně a v pavilonu č. 22 v nemocnici na Borech byly připraveny edukační stolky, u kterých byli zájemci poučeni o správné hygieně rukou. Následně si mohli techniku dezinfekce rukou sami vyzkoušet a výsledky si ověřit s pomocí UV lampy.

Smyslem celé akce bylo předvést veřejnosti metody správné dezinfekce rukou s ujištěním, že správně ošetřené ruce jsou pro ně z pohledu přenosu infekce bezpečné.

Návštěvníkům se akce líbila. Oceňovali zejména možnost vidět na vlastní oči, zda si umějí ruce správně dezinfikovat. Mezi nejčastěji opomíjená místa patřily hřbety rukou. Akce byla doplněna o dotazníkové šetření zaměřené na jednotlivé situace, kdy je třeba mýt si ruce.

Na otázky odpovědělo celkem 132 lidí a tato data budou dále zpracována

oddělením epidemiologie. Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem, kteří se do akce spolu s námi zapojili.

Mgr. Nina Müllerová, vedoucí Centra řízení kvality FN Plzeň

K onference Vzdělávání ve zdravotnictví

Jubilejní konference na VŠZ Praha se zabývala vzděláváním zdravotníků Jubilejní 10. vědeckou konferenci na téma Vzdělávání ve zdravotnictví pořádala dne 12. května 2015 Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., v Praze ve spolupráci s Vysokou školou tělesné výchovy a sportu Palestra. Mezinárodní konference byla pořádána symbolicky v Mezinárodní den ošetřovatelství, kdy si připomínáme výročí narození zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingaleové.

Velmi pestrý program zahájila rektorka Vysoké školy zdravotnické doc. PhDr. Jitka Němcová, Ph.D., která přivítala účastníky z Chorvatska, Rakouska, Polska a samozřejmě i zástupce českých vysokých škol.

Svou zdravici přednesla na úvod konference i předsedkyně chorvatské komory sester (Hrvatska komora medicinskih sestara) Dragica Šimunec a viceprezidentka České asociace sester Bc. Anna Skalická.

Příspěvky, které na konferenci zazněly, byly orientovány na historii a současnost ve vzdělávání sester a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků. Se

O zkušenosti se vzděláváním zdravotníků se podělili i kolegové ze Slovenska

svým příspěvkem vystoupila i předsedkyně nefrologické sekce ČAS Mgr. Jindra Kracíková, která získala ocenění Sestra roku 2014. Posluchači se během dne dozvěděli např. o vývoji vzdělávání fyzioterapeutů i ergoterapeutů, aktuálních potřebách vzdělávání nelékařů v přednemocniční a intenzivní péči, seznámili se s novinkami ve vzdělávání sester, jako jsou časopisecké kluby či online vzdělávání. Posledním příspěvkem odpoledního bloku byla přednáška MUDr. Marie Nejedlé, vedoucí Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu, která přítomné seznámila s metodikou krátkých intervencí v praxi, jejichž cílem je prevence onemocnění vznikajících v důsledku kouření a škodlivého a rizikového pití alkoholu.

Konferenci uzavíraly dva workshopy.

První byl zaměřen na využití kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené, které představila nevidomá Eva Odehnalová. Její zručnost, s jakou pomůcky ovládala, byla ohromující. Druhý workshop byl zaměřen na prevenci násilí ve zdravotnictví. Účastníci workshopu si během něj mohli vyzkoušet práci s agre­sivním pacientem a procvičit si své komunikační schopnosti. Herecký výkon aktérů, kteří sehráli scénu s agresivním pacientem, byl velmi autentický a v posluchačích zanechal silný dojem.

Všechny příspěvky byly na vysoké úrovni a atmosféra celé konference byla velmi přátelská. Už nyní se proto můžeme těšit na další ročník, který se bude konat příští rok.

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., redakce Florence

39

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 6/15

O obezitě v Praze diskutovali také evropští odborníci Celostátní konference s mezinárodní účastí s názvem Obezitologie a bariatrie 2015, která se konala dne 5. května 2015 v Konferenčním centru City v Praze na Pankráci, předcházela již 22. evropskému obezitologickému kongresu, který se letos konal v Praze. Sjelo se na ni přes dvě stě lékařů a sester nejen z celé ČR.

S

amostatnou sekci pro nelékařské zdravotnické pracovníky přišel na úvod pozdravit nový předseda České obezitologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc. Zavzpomínal na dobu, kdy jako medik pracoval v nemocnici jako zdravotní bratr, a popřál posluchačům, aby jim konference přinesla nové informace i zážitky. Úvodní zdravici pronesla za pořadatele i garantka vzdělávání NZP ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze (VFN) PhDr. Dagmar Škochová, MBA, a pak už se první přednášky ujala JUDr. L. Široká z advokátní kanceláře Šustek & Co. Její sdělení se týkalo nového občanského zákoníku a jeho dopadu na zdravotnictví.

Upozornila například na problémy, které s sebou přineslo zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Zatímco tato vyhláška stanovila bodové ohodnocení, přičemž 1 bod = 120 Kč, takže výše odškodného se dala jednoduše spočítat podle určitých vzorců, nový zákoník s tímto bodovým ohodnocením již nepočítá. Výše odškodnění se tak může rázem vyšplhat z několika desítek až stovek tisíc korun na milióny. Všechny nemocnice a zdravotnická zařízení by si proto měly podle slov JUDr. L. Široké zkontrolovat své pojistné smlouvy a případně navýšit pojistné částky pro případ, že by je pacienti žalovali. Další slabinou nového ob-

Současnosti a budoucnosti bariatrie v ČR se věnovalo samostatné sympozium foto: Magda Hettnerová

40

čanského zákoníku je například to, že nedefinuje osobu blízkou ani částku, jakou by měla být odškodněna v případě, že bude pacient poškozen.

Vznést nároky na odškodné tak může vznést téměř kdokoli. Upozornila také na fakt, že písemný souhlas musí být v písemné formě, pouze pokud to stanoví zákon nebo si to tak určí zdravotnické zařízení. Své sdělení obohatila o několik kazuistik z praxe a poté následovala živá debata.

O obézním pacientovi po bariatrické operaci pohovořila PhDr. D. Škochová, MBA. „Extrémně obézní pacienti představují specifickou skupinu nemocných, která je charakterizována mimořádnými nároky na ošetřovatelskou péči,“ upozornila.

V pooperačním období je proto namístě komunikace, kdy pacientovi sdělujeme důležitá fakta ve srozumitelné formě s přihlédnutím k informacím, které již pacient získal v předchozím období. Dále představila průzkum, který mapoval hodnocení pooperačního období pacienty. Tento kvantitativní průzkum probíhal na třech bariatrických pracovištích formou nestandardizovaného dotazníku.

Vyplynulo z něj, že u 65 % pacientů bariatrický zákrok pozitivně ovlivnil jejich hodnocení vlastní osoby. Po delší době pak pacienti uvádějí, že pozitivnější vztah a podpora jejich nejbližšího okolí ovlivňuje i jejich snižování hmotnosti. Z toho vyplývá, že nejen samotný bariatrický zákrok, ale i ošetřovatelská péče po něm má výrazný vliv na celkový efekt tohoto zákroku v oblasti zdravotního stavu pacienta. Pro pacienty je také důležitá důvěra ve zdravotnický personál, který jej dokáže motivovat k dodržování léčebného režimu.

MUDr. L. Hamplová, Ph.D., z Vysoké školy zdravotnické, o. p. s., Praha, pohovořila o aktuálních komunitních intervenčních aktivitách v oblasti primární prevence nadváhy a obezity v ČR. „Projekt Ověření metodiky krátkých intervencí v praxi je určen k realizaci proškolenými nelékařskými zdravotnickými pracovníky. Krátké intervence jsou praktické postupy, jejichž cílem je rozpoznat reálný či potenciální zdravotní problém, informovat pacienta o výsledku a motivovat ho ke změně chování,“ řekla. Výstupem

foto: Magda Hettnerová

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Sesterskou sekci moderovala garantka odborného vzdělávání NZP ve VFN v Praze PhDr. Dagmar Škochová, MBA

krátké intervence je snaha o změnu návyků a dopadem je snížení incidence onemocnění spojených s nezdravým životním stylem. Nácvik provádění krátkých intervencí je zařazen do vzdělávacího programu všeobecné sestry. Krátce se zmínila o projektu Nakupujeme zdravě a chytře, který je zaměřen na prevenci obezity u dětí 1. stupně ZŠ, a projektu Fórum zdravé výživy, který přispívá ke snížení výskytu obezity cestou bezplatného poradenství formou tematických článků pro veřejnost a prostřednictvím webových a facebookových stránek.

V následujících přednáškách dále zaznělo například, jak vypadá péče o obézní dítě v Centru pro diagnostiku a léčbu obezity Endokrinologického ústavu v Praze, jak můžeme obezitu ovlivnit chirurgickou cestou či jaké jsou priority obézních pacientů na JIP. Mgr. V. Brzicová z I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze ve své přednášce s názvem Léčba a komplikace léčby obézního pacienta na traumatologickém oddělení zdůraznila, že u obézního pacienta na traumatologii může dojít k rozvoji imobilizačního syndromu, komplikaci hojení rány, snížení schopnosti spolupráce při rehabilitaci či prohloubení malnutrice. Všechny tyto komplikace představila na čtyřech kazuistikách. O nezvladatelném přejídání, jež může být způsobeno genetickou vadou, Praderovým-Williho syndromem (PWS), který je způsoben poruchou na 15. chromozomu, pohovořila T. Jerhotová, také z VFN v Praze. Příčinou většiny potíží lidí s tímto syndromem je porucha funkce hypotalamu. Typická je pro ně proto obezita. Léčba je medikamentózní či chirurgická; chirurgická léčba spočívá v provedení gastrického bypassu. „Lidé s PWS mají různě sníženou inteligenci a život s PWS je náročný nejen pro ně samotné, ale především pro jejich okolí a jejich rodinu. Léčebný i ošetřovatelský proces je u nich proto velmi specifický a odlišný,“ upozornila přednášející.

Velký ohlas vzbudila na závěr přednáška doc. PhDr. Dr.phil.

L. Janáčkové, CSc., ze Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze na téma obezita a atraktivita.

Magda Hettnerová, redakce Florence

inzerce

HŘEB TIBIÁLNÍ PROXIMÁLNÍ nové provedení hřebu s možností proximálního jištění čtyřmi šrouby v kondylární části umožňuje osteosyntézu metafýzy, diafýzy a některých jednoduchých interkondylických zlomenin proximální a distální tibie ocelové a titanové provedení odlehčený cílič s RTG průhlednými rameny distální cílič pro rychlé a bezpečné cílení

NOVÁ GENERACE

MEDIN, a.s. | prodej@medin.cz | www.medin.cz

41

42

florence 6/15

historie Mgr. et Mgr. Eva Prošková, Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva, 1. LF UK v Praze, Mgr. Jana Konečná, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci, fota: Profimedia

Vývoj vzdělávání zdravotních sester – 1. díl recenzovaný článek

Souhrn / Příspěvek je věnován vývoji vzdělávání zdravotních sester, postupné profesionalizaci povolání zdravotních sester a jeho samotné regulaci. První ošetřovatelské kurzy mimo nemocnice byly organizovány již v roce 1874 v rámci prvních snah o emancipaci žen.

Následně v souvislosti se změnami ve zdravotnictví dochází k rozvoji kvalifikované všeobecné zdravotní péče a k poskytování kvalifikované zdravotní péče, která si vyžádala potřebnost kvalifikovaných a vzdělaných ošetřovatelek. Tato potřebnost s sebou přinesla i vznik regulace ošetřovatelského vzdělání a tím i vznik ošetřovatelských škol. Přechod od neregulované činnosti k právem plně regulované profesi nastal v případě českého ošetřovatelství až v 50. letech a lze jej pokládat za zdařilý. Teprve právními předpisy vydanými v 50. letech došlo k formálnímu oddělení profese sestry a ošetřovatelky. Rok 1953 lze proto považovat za skutečný předěl v pojetí profese sestry a za vznik povolání sestry jako povolání regulovaného.

Klíčová slova / vzdělávání zdravotních sester – ošetřovatelská a zdravotní péče – profesionalizace povolání zdravotní sestry – regulace povolání.

The development of nursing education Summary / The paper is devoted to the development of nursing education, occupation gradual professionalization of nurses and the regulation itself. The first nursing courses outside the hospital were organized in 1874 as part of the first efforts for the emancipation of women. Subsequently, in connection with changes in health care is to develop a skilled universal health care and the provision of qualified health care, which necessitated the need for skilled and educated nurses. This need has also brought about the emergence of regulation of nursing education and thereby the creation of nursing schools. The transition from unregulated to fully regulated business law arose in the case of Czech nursing up in the 50’s, and it can be considered successful. Only legal regulations issued in the 50’s there was a formal separation of the nursing profession and nursing. The year 1953 could be considered a real milestone in the conception of the nursing profession and for the formation of the nursing profession as a regulated profession.

Keywords / education of nurses – nursing and health care – professionalization of professional nurses – regulation of the profession.

Úvod Ošetřování nemocných bylo po většinu doby činností laickou, profesionalizovalo se postupně. Ovšem i poté, co se ošetřovatelství stalo povoláním ať už církevních,

či světských ošetřovatelek a ošetřovatelů (nazývaných též opatrovnicemi a opatrovníky), trvalo dlouho, než se jejich příprava změnila z ryze praktické (zaučení v nemocnici) na teoreticko-praktickou.

Vznik ošetřovatelských škol U nás byly první ošetřovatelské kurzy realizované mimo nemocnici organizovány v roce 1874 v rámci prvních snah o emancipaci žen a jejich historie je po-

43

psána více než dostatečně. Méně známé však je, že ošetřovatelské vzdělávání existovalo i v mezidobí mezi tím, kdy tato první ošetřovatelská škola krátce působila, a vznikem první státní ošetřovatelské školy v roce 1914, po němž došlo k rozmachu ošetřovatelského vzdělávání. Podstatné však je, že toto vzdělávání nebylo nijak formalizované, sjednocené, stát nekladl na ošetřovatelky žádné požadavky a obsah, dobu a případné teoretické přednášky ponechával výhradně na uvážení nemocnic.

Pokud tedy do té doby chtěly české ošetřovatelky získat profesionální průpravu, musely vyhledat vzdělání v cizině.

Jako příklad uvádíme např. Agnes Karllovou, která se namísto původně zamýšleného studia medicíny učila ošetřovat nemocné v hannoverském Klementinu. Poté pracovala jako soukromá ošetřovatelka v Berlíně. Přes sociální potíže založila s dalšími ošetřovatelkami společenství Berlínských sester, které pracovalo na tarifních statutech soukromé ošetřovatelské péče. Na základě získaných zkušeností ze zahraničí nabyla přesvědčení o nutnosti zlepšení postavení ošetřovatelky. V roce 1903 založila se svými kolegyněmi organizaci ošetřovatelek – Německou organizaci ošetřovatelek nemocných Agnes Karll Verband – s cílem zlepšit své postavení a sjednotit mzdové tarify nemocenského a starobního pojištění.

V téže době, v roce 1899, vznikla i dosud působící a největší mezinárodní organizace zdravotních sester a ošetřovatelek International Council of Nurses (ICN); české sestry v ní však organizovaně působily až od roku 1985. ICN přijala v roce 1953 kodex pro zdravotní sestry, v němž bylo zdůrazněno, že se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty „respekt k lidskému životu, důstojnost a lidská práva“. Dále mimo jiné stanovil, že zdravotní sestra osobně zodpovídá „za kvalitu poskytované péče a za obnovování svých odborných znalostí cestou neuloženého vzdělávání a hodnotí jak svou kvalifikaci, tak i kvalifikaci jiných osob, když přejímá odpovědnost za jistý úkol a když ji předává jiné osobě.“1 V souvislosti s rozvojem industriální společnosti v 19. století dochází spolu s dalšími změnami ve zdravotnictví také k nové orientaci na nemocniční péči. Roz-

víjí se kvalifikovaná všeobecná zdravotní péče, která má nahradit dosud převažující systém dobročinného zdravotního zabezpečení chudých vrstev, a to nejen na území současné České republiky, ale i v dalších zemích Evropy. Tomu odpovídá i důraz na kvalifikované ošetřování nemocných. Císař Napoleon I. nechal, po zákazu z dob francouzské revoluce, opět působit dobročinné spolky milosrdných sester (boromejky a vincentky). Rozhodujícím impulzem k vybudování organizace ošetřovatelské péče byla bezútěšná situace na bitevních polích. V průběhu válečných bojů získává odborný profil světské zdravotní sestry jasný obrys.

Potřeba vzdělaných ošetřovatelek rostla Počátek 20. století je dobou, kdy si odborná veřejnost uvědomila potřebnost kvalifikované a vzdělané ošetřovatelky. Tento trend k nám přichází ze zahraničí, zejména z anglosaských zemí, v nichž již byla vzdělaná ošetřovatelka samozřejmostí. Potřeba vzdělané ošetřovatelky byla zřejmá již před první světovou válkou, ale ve válečné době se její potřeba ještě prohloubila. Doktorka Šťastná v pub­likaci z roku 1920 uvádí, že „nejdůležitějším spojovacím článkem mezi lékařem a nemocným je dnes odborně vzdělaná ošetřovatelka, jejíž činnost nezáleží toliko v péči o nemocného, nýbrž i v šíření nauky o hlavních bodech zdravotnictví mezi jednotlivci i v celé obci … Nutnost vzdělávati a organisovati ženy pro tuto … práci byla uznána v mnoha zemích již před válkou a byla za války ještě silněji zdůrazněna.“2 Společenské postavení tehdejších ošetřovatelek nebylo společensky nikterak oceňované. K tomu ve shora zmiňované publikaci doktorka Šťastná uvádí: „Bylo nám řečeno, že sociální postavení pražské ošetřovatelky je velmi ubohé a že proto ženy, věnující se tomuto povolání, nepřináležejí k nejlepší třídě. Na ošetřovatelskou činnost pohlíží se jako na poslední útočiště výdělečné práce ženské, což jest pravý opak názoru, panujícího v Americe, Anglii a Švýcarech, kde se ženy obzvláště ušlechtilé a vysoce vzdělané věnují ošetřování a kde jsou oceňovány jako samostatné odbornice.“ Od počátku vzniku ošetřovatelství jako profese nebylo zužováno pouze na činnost nemocničních sester. Už v této

době byly publikovány překvapivě moderní názory a doporučení. Na nutnost školních ošetřovatelek upozorňuje například americký odborník Platt: „Zdravotní činitelé i školní lékaři si úplně uvědomili, že této neblahé situaci lze odpomoci toliko ustanovením školní ošetřovatelky, navštěvující rodiny. Je vysoce chvalitebným zjevem, že školní rok 1919–1920 má započíti s uvedením dvou takových ošetřovatelek v úřad.“3 Již v této době byla odborníky navržena reorganizace školní péče v našich zemích, a to na všech školách, včetně středních, se školními ošetřovatelkami jakožto pomocnicemi lékařů. Toto doporučení nebylo bohužel dodnes vyslyšeno.

Pro snížení poválečné vysoké kojenecké úmrtnosti bylo doporučeno zřízení stanic pro péči o kojence, kde by působily „zdravotní ošetřovatelky, které by navštěvovaly rodiny a poučovaly matky, jimž by jinak nebylo možno opatřiti si vhodnou radu.“4 Upozornili také na skutečnost, že v tehdejší veřejné správě (ostatně stejně jako v dnešní) chybí „veřejná ošetřovatelka“ (dnes bychom zřejmě použili termín „komunitní sestra“), a doporučili po vzoru USA takovouto funkci zavést: „Hybnou silou, již možno vnésti do Zdravotního úřadu tak, aby mohl plniti své poslání jakožto hubitel nemoci a smrti, je veřejná zdravotní ošetřovatelka. Její podíl na zásluze o snížení úmrtnosti kojenců, o umožnění vydatné školní hygieny, jakož i obecně prospěšné vedení dispensářů pro souchotináře je ohromný a veledůležitý. Zdravotní úřad novoyorský čítá 3 087 úředníků, mezi nimiž 706 veřejných zdravotních ošetřovatelek.“5 Tato doporučení byla publikována v době, kdy byly počty ošetřovatelek vzdělaných na státní ošetřovatelské škole velmi nízké. Otázka zní, zda to však byly jediné ošetřovatelky. Odpověď nalezneme v téže publikaci, která podrobně charakterizovala vzdělání všech pražských ošetřovatelek, a to formou terénního výzkumu, tj. prostřednictvím „osobních schůzek s různými vedoucími činiteli v nemocnicích a rozhovorech s lékaři a ošetřovatelkami, poněvadž nebylo žádných statistik po ruce.“6 Autoři publikace uvádějí, že byly v průběhu posledních několika desetiletí činěny různé pokusy o zavedení dobré ošetřovatelské soustavy, podobné soustavě v jiných

44

florence 6/15

historie zemích, avšak všechny pokusy ztroskotaly. Stejné zůstávaly i poměry v jednotlivých nemocnicích v posledních deseti letech, jak zjistili od ředitelů nemocnic.

Právě vznik státní ošetřovatelské školy, přes zpočátku nízký počet absolventek, považují autoři publikace za nejdůležitější krok kupředu. Prestiž absolventek byla vysoká, a to nejen z hlediska odborných znalostí: „Škola ta stanovila přísný výběr žaček při zápisu a její absolventky požívají vážnosti jakožto ženy odborně zdatné a mravně bezúhonné.“7

Důležitá byla i mravní způsobilost

Tab. 1

V ýkaz o odborném vzdělání ošetřovatelek

Druh nemocnice

Diplomované

Teorie a praxe

S praktickou zkušeností

veřejné

57

510

363

930

vojenské

–

266

–

266

náboženské

6

139

44

189

soukromé

–

16

82

98

celkem

63

931

489

1483

Tab. 2

Celkem

V ýkaz počtu diplomovaných ošetřovatelek od r. 1915 do r. 1919

Kvalifikace

Zkoušky na státní škole

Celkem

České odd.

Německé odd.

Absolventky státní školy

21

21

42

Ošetřovatelky s tříletou praxí

39

78

117

Tab. 3

D élka výcviku11

Druh nemocnice

Úhrnný počet

Druh výcviku Teorie a praxe 3 m.

6 m.

1 rok

Neurč. doba

1

1

1

8

všeobecné

11

–

vojenské

13

13

náboženské

4

soukromé

8

Prakt. zkušenost

6 týdnů

4 3 zdroj: autorky

O počátku 20. let minulého století můžeme hovořit jako o vzniku regulace ošetřovatelského vzdělání, byť nikoli regulace profese. Již v roce 19148 bylo uzákoněno, že profesní označení (podle tehdejší terminologie „titul“) „diplomovaná ošetřovatelka“ a pro práci název „sestra“ mohou užívat pouze osoby, které složily státní zkoušky stanovené Zdravotním úřadem při Ministerstvu vnitra na státní škole po absolvování státní ošetřovatelské školy nebo které se na této škole podrobily státním zkouškám po prokázané nejméně tříleté praxi. Možnost složit státní zkoušku pro sestry z praxe však byla pouze přechodného charakteru – možnost připuštění ke zkoušce byla pouze pro ty praktické ošetřovatelky, které požadovanou praxi dokončily před 30. prosincem 1919. Právě zde nalezneme odpověď na otázku, jak byl možný takový rozmach ošetřovatelství při poměrně malém počtu ošetřovatelských škol (respektive po určitou dobu pouze jedné školy).

Autoři citované publikace zpracovali podrobný výzkum vzdělání ošetřovatelek všech pražských nemocnic, kde v září roku 1919 sloužilo 1483 ošetřovatelek.

Kromě nich působily v té době v Praze dvě organizace vysílající ošetřovatelky do rodin: Český spolek diakonek s dvaceti ošetřovatelkami zaměstnanými v evangelických rodinách a „Milosrdné sestry“ – organizace osmnácti ošetřovatelek bez náboženských omezení.9 Kvalifikační složení pražských ošetřovatelek je uvedeno v tab. 1. Diplomované ošetřovatelky byly charakterizovány výše. Jejich celostátní počet je uveden v tab. 2 a délka jejich výcviku je uvedena v tab. 3.

45

Autoři publikace rozdělili ošetřovatelky podle typu jejich průpravy na čtyři skupiny, a to diplomované ošetřovatelky, ošetřovatelky s teoretickým a praktickým vzděláním, praktické ošetřovatelky a pomocnice. Do ošetřovatelek s teoretickým a praktickým vzděláním započítali autoři výzkumu ty ošetřovatelky, které nabyly určitého teoretického vzdělání vedle praxe u lůžek, které však nesložily státní zkoušku. Za praktické ošetřovatelky se považovaly ty ošetřovatelky, které získaly pouze praktické zkušenosti při výkonu povolání. Od nich pak odlišili pomocnice, které však neměly jiné „vzdělání“ než praktické ošetřovatelky, ale jinou náplň práce, a které neměly ani úmysl stát se ošetřovatelkami. Pomocnice se tehdy v některých nemocnicích zaznamenávaly jako „ošetřovatelky čtvrté třídy.“ Zaučení v nemocnicích, popřípadě doplněné různě dlouhými teoretickými přednáškami, bylo jediným možným způsobem získání kvalifikace na našem území před založením státní školy.

Zaučení v nemocnicích bylo požadováno i po domácích ošetřovatelkách, které po získání doporučujícího vysvědčení s udáním doby, po kterou v nemocnici pracovaly, odcházely do bohatých domácností jako soukromé ošetřovatelky nebo do výše zmíněných organizací vysílajících ošetřovatelky do domácností. Vstupní požadavky nemocnic nebyly vysoké.

Civilní pražské nemocnice vyžadovaly od čekatelek školní vysvědčení, vojenské nemocnice se spokojily pouze se znalostí čtení a psaní. Soukromé nemocnice byly obvykle náročnější, podmínkou přijetí do služby bylo absolvování měšťanské školy. Katolické nemocnice vyžadovaly zkušební dobu, ta ale souvisela spíše s tím, že ošetřovatelky před zahájením ošetřovatelské praxe vstupovaly do řádu.

Obdobná situace byla i u diakonek. Náboženské nemocnice rovněž považovaly za nezbytnou „dobrou kvalifikaci mravní“. Povahu zaznamenávaly v kvalifikační listině i ostatní nemocnice, ale ředitelé nemocnic uvedli, že to často byla pouhá formalita. Tuto skutečnost autoři studie kritizují, mravní způsobilost považují za klíčovou: „Pokud tato nejdůležitější kvalifikace bude ignorována, bude obec plným právem pohlížeti na ošetřovatelku jako na osobu nižší úrovně mravní a sociální.

Těžko takové přesvědčení vyvrátit; bludný kruh uzavírá se zdráháním pravého druhu žen chopiti se povolání… Ředitel velké nemocnice nám pravil, že kdyby stanovil vysokou mravní úroveň, nehlásil by se dostatečný počet žen; je tudíž nucen přijmouti ženy jakékoliv. Dále pravil, že ženy, jež se nemohly jinde zaměstnati, obracejí se o zaměstnání na nemocnice.“10 Teoretické kurzy organizovaly nemocnice, v nichž ošetřovatelky pracovaly, a byly velmi rozdílné – v délce od šesti týdnů do jednoho roku. Vlastní vzdělávání organizované nemocnicemi bylo v této době většinou teoreticko-praktické.

Z 36 pražských nemocnic je zabezpečovalo 29, ve zbývajících 7 nemocnicích nabývala ošetřovatelka svého vzdělání pouze praktickou zkušeností, započatou nejnižšími úkoly a postupující dle uznání vrchní ošetřovatelky anebo ředitele.

Přednášky zajišťovali lékaři těchto nemocnic a osnova byla čistě na jejich uvážení. „Nepoužívá se žádných knih, nepořádají se žádné kursy v laboratořích a není žádných zkoušek. Doba pro přednášky stanovená činí 6–9 hodin týdně.“12 Kurzy obsahovaly zejména anatomii, fyzio­logii, hygienu a základy ošetřovatelství. Praktická výuka zahrnovala pouze praxi u lůžka, a to zcela nesystematicky – pouze vedením při vlastním výkonu povolání. „Poučování u lůžka nemocného není podáváno systematicky; vše se ponechává na ošetřovatelce, aby chápala, jak sama nejlépe dovede.“13 Na praxi dohlížejí ošetřovatelky mnohdy bez jakéhokoli vzdělání, v té době byla řada nemocnic, které (vcelku logicky vzhledem k jejich celkovému počtu) nezaměstnávaly jedinou diplomovanou ošetřovatelku.

Další typ vzdělání představovaly šestitýdenní kurzy Rakouského červeného kříže pro vojenské ošetřovatelky, které bez dalšího nastupovaly na frontu.

Obsahovaly pouze přednášky o první pomoci raněným. V těchto kurzech po válce pokračoval i Československý červený kříž.

Dvouleté vzdělání ve státní ošetřovatelské škole se skládalo z jednoroční teoretické práce ve škole a jednoroční praxe ve všeobecné nemocnici. Podmínkou vstupu bylo absolvování měšťanské školy, mravní zachovalost a lékařské vysvědčení o dobrém zdraví. Přes nesporný pokrok mělo i toto vzdělání zpočátku závažné nedostatky: „Každý ve svém oboru zdůrazňuje to, co

se mu zdá nejdůležitějším. Neslučují teorii s praxí, nepodávají názorného vyučování u lůžka nemocného.“ Neexistovala jednotná osnova, nebyly předepsány žádné knihy, obsah i zde závisel pouze na úvaze přednášejících. Praxe probíhala často bez dohledu diplomované ošetřovatelky: „… získané zkušenosti se omezují na to, co žačka sama pochytí při svém zaměstnání s nemocným.“14 Naprostá většina absolventek školy profesně zakotvila v Praze.

Kromě 44 absolventek školy a 117 zkoušených sester absolvovalo v době prvních dvou let činnosti ošetřovatelské školy některé teoretické přednášky i 113 sester náboženských řádů a několik z nich i celý teoretický kurz.

Regulace povolání přišla až v 50. letech V období první republiky vznikla postupně celá řada ošetřovatelských škol, nicméně až do roku 1951 nelze hovořit o regulaci povolání sestry, plošná právní regulace se omezovala na úpravu užívání titulu. Významné bylo přijetí dalšího právního předpisu, vládního nařízení č. 22/1927 Sb. z. a n., o úpravě služebních a platových poměrů světských ošetřovatelů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze, které sice užívalo jako obecný pojem pro označení sestry, která splnila kvalifikační kritéria (státní zkoušku), pojem „ošetřovatelka“, avšak označení pro služební pozice používá označení odbornosti „diplomovaný ošetřovatel“ nebo „diplomovaná sestra“,15 popřípadě pro pracovníky ve vedoucích pozicích „vrchní diplomovaný ošetřovatel“ či „vrchní diplomovaná sestra“. Toto nařízení také zavádí kvalifikační požadavky na ošetřovatelský civilní personál veřejných nemocnic, který dělí na ošetřovatele a pomocné ošetřovatele. Ošetřovatelem ve služebním poměru (s definitivou) se mohl stát pouze diplomovaný ošetřovatel (diplomovaná sestra), tj. osoba, která složila předepsanou státní zkoušku.

Dalšími požadavky byl věk alespoň 18 let, splnění podmínek pro přijetí do služebního poměru (zejména státní občanství), důvěryhodnost, zdravotní a duševní způsobilost. Pouze s povolením Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy mohly být přijaty osoby nad 40 let věku, osoby, jimž byla omezena způsobilost

46

florence 6/15

historie k právnímu jednání, jež byly odsouzeny za zločin nebo pro trestný čin spáchaný ze ziskuchtivosti nebo proti veřejné mravnosti či jež byly z trestu propuštěny ze státní služby, a též osoby ženaté/vdané či mající nezletilé děti. S odloženou účinností byla přijata ustanovení o ošetřovatelích – čekatelích, jimiž se mohly stát osoby, které splňovaly veškeré podmínky pro jmenování ošetřovatelem a splnily alespoň dva roky výkonu povolání, a to i přede dnem vykonání zkoušky. Čekatelé se mohli stát ošetřovateli s definitivou až po dalších pěti letech praxe.16 Pomocní ošetřovatelé byli rozčleněni na pomocné diplomované ošetřovatele a pomocné ošetřovatele bez kvalifikace diplomové, kteří však museli mít vyšší všeobecné vzdělání, než je obecná škola, a museli se zavázat, že do dvou let prokáží odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou po absolvování ústavního běhu ošetřovatelského.17 Pomocní ošetřovatelé mohli být po přechodnou dobu jmenováni na místa ošetřovatelů, pokud splnili alespoň šest let nepřerušené započitatelné

služební doby. Tito pomocní ošetřovatelé, kteří nebyli do dvanácti let „nepřerušené uspokojivé služby strávené ve vlastnosti pomocného ošetřovatele ustanoveni na systemizovaná služební místa ošetřovatelů, staví se co do služebního poměru na roveň těmto ošetřovatelům.“18Tento předpis byl dobrým základem pro profesionalizaci ošetřovatelství, nelze jej však považovat za předěl v právní regulaci, jednak protože se nevztahoval na všechny typy zdravotnických zařízení a na církevní (řádové) ošetřovatelky a ošetřovatele, jednak proto, že i pro veřejné nemocnice umožňoval i nadále přijímání nediplomovaných ošetřovatelů.

Pokračování čtěte v příštím čísle časopisu Florence

Tamtéž, s. 69.

Tamtéž, s. 46.

5 Tamtéž, s. 92.

6 Tamtéž, s. 93.

7 Tamtéž, s. 94.

8 Vládní nařízení č. 139/1914 ř. z. z 25. června 1914.

9 Op. cit. sub 2, s. 94.

10 Tamtéž, s. 98.

11 Všechny tabulky jsou převzaty z cit. publikace, s. 94, 95, 98.

12 Tamtéž, s. 99.

13 Tamtéž, s. 99.

14 Tamtéž, s. 104.

15 § 13 vládního nařízení č. 22/1927 Sb. z. a n.

16 § 3–5 vládního nařízení č. 22/1927 Sb. z. a n., zákon č. 15/1914 ř. z., o služebním poměru státních úředníků a státních zřízenců.

17 § 55–57 vládního nařízení č. 22/1927 Sb. z. a n.

18 § 87 vládního nařízení č. 22/1927 Sb. z. a n.

3 4

Poznámky Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester, dostupné z http://www.cnna. cz/docs/tiskoviny/eticky_kodex_icn.pdf 2 Platt PS. Přehled veřejného zdravotnictví Velké Prahy. Praha: Ministerstvo sociální péče Republiky Československé, 1920, s. 93.

1

recenzovali JUdr. dominik brůha advokát mgr. milena Vaňková 1. LF UK v Praze

inzerce

Změna je život

B

udou to už 3 roky, co jsem se rozhodla odletět pracovně do zahraničí. Pracovala jsem jako sestra na dětské JIP, bylo mi čerstvých 40, obě moje děti už byly samostatné a já jsem začala přemýšlet, co bych ještě mohla podniknout. Lákalo mě cestování, s manželem jsme vždy plánovali, jak společně někam vyrazíme, až budou děti velké. Svou práci jsem měla ráda, ale také jsem chtěla získávat nové zkušenosti, ke kterým na mé pozici úplně nebyl prostor.

Kamarádka mi jednou vyprávěla o své účasti na informačním setkání společnosti G5 Plus, která zprostředkovává zdravotníkům práci v zahraničí.

Zaujalo mě to, ale říkala jsem si, že to není pro mě, hlavně

proto, že neumím anglicky.

Po nějaké době jsem si na to ale znovu vzpomněla a tak jsem si našla stránky www.g5plus.com. Dozvěděla jsem se, že společnost nabízí přípravný program i pro začátečníky v angličtině jako jsem já. Bylo rozhodnuto.

Začala jsem se s G5 Plus připravovat na to, abych mohla co nejdříve odletět. Se svou konzultantkou jsem si domluvila plán studia angličtiny podle mých časových i studijních možností. Dostala jsem také cenné tipy a rady, na co se zaměřit, aby bylo moje studium co nejvíce efektivní. Díky pomoci G5 Plus a svojí motivaci jsem úspěšně prošla přípravným programem a zanedlouho jsem získala pracovní nabídku od nemocnice, která pečuje např. o členy

národní gardy. V zahraničí jsem strávila 2 roky, které nakonec utekly jako voda.

Začátky byly náročné, ale na oddělení pracovalo několik sester z Čech, které mi hodně pomohly. Také moje konzultantka z G5 Plus se mnou i nadále byla v kontaktu, když jsem si s něčím nevěděla rady. Největší zodpovědnost samozřejmě byla na mě, ale s podporou okolí jde vždy všechno lépe.

Společnost G5 Plus nabízí přípravný program také pro začátečníky v angličtině

Pobyt v zahraničí mi umožnil zabezpečit mou rodinu, takže už nemusím tolik řešit finance a můžu si užívat života i práce daleko uvolněněji než dříve. Díky zkušenostem ze zahraničí už mě jen tak něco nerozhází a navíc si konečně můžu s manželem plnit sen o cestování po světě…

47

personální inzerce VOLNÁ MÍSTA VŠEOBECNÁ SESTRA/ZDRAVOTNICKÝ ASISTENT nemocnice nymburk s. r. o. přijme do svého týmu všeobecnou sestru, zdravotnického asistenta na směnný provoz.

Požadavky na pracovní pozici: SZŠ nebo VOZŠ, praxe výhodou, spolehlivost, pracovitost, trestní bezúhonnost dle zákona č. 96/2004 Sb., nástup ihned nebo dohodou. nabízíme: možnost odborného růstu, zaměstnanecké benefity.

Oddělení: Interní odd. Životopis zasílejte na e-mail: nepovimova.vera@nemnbk.cz FARMACEUTICKÝ ASISTENT Ústavní lékárna IKEm přijme farmaceutického asistenta s registrací.

Požadujeme: od 1. 4. 2015 do 23. 11.

2015!, vhodné pro absolventy či matky na MD, částečný úvazek, pracovitost, komunikativnost, chuť učit se novým věcem.

Svůj strukturovaný životopis zasílejte na: sekretariát personálního odboru, Bc. Helena Černá, e-mail: helena.cerna@ikem.cz, tel.: 261 364 022.

ENDOSKOPICKÁ SESTRA Klinika hepatogastroenterologie IKEm přijme endoskopickou sestru.

Požadujeme: registrace podmínkou, uživatelsky PC, spolehlivost, flexibilita.

Nástup dle dohody.

Svůj strukturovaný životopis zasílejte na: sekretariát personálního odboru, Bc. Helena Černá, e-mail: helena.cerna@ikem.cz, tel.: 261 364 022.

CHYBÍ VÁM LIDI?

Personální agentura Imano se sídlem v düsseldorfu hledá zdravotní sestry a ošetřovatelky, které mají zájem o práci v německu.

Zajišťujeme veškerý servis včetně jazykových kurzů, školení a ubytování, jízdenek, letenek a všech potřebných dokumentů.

Pro více informací, jak se ucházet o zaměstaní, navštivte http: //imano-sestry.blogspot.cz Tel.: 0049 211 91 383 959 po – čt 13.00–15.00, paní Eva Wan.

Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angličtina baSaL StImULatIOn Basal stimulation provides the patients with clear, targeted information (stimuli) regarding themselves or their surroundings, which is considered elementary (basal) for them. Basal stimulation is a concept that has gained recognition in many European countries and is used in education and nursing care.

Client: Good morning, nurse. My father is hospitalised in the intensive care unit after having a stroke. The doctor said that patients like him are treated using basal stimulation.

So I wanted to ask what it is.

Nurse: Good morning, Ms Humphrey.

That’s right, we started using the concept of basal stimulation several years ago.

Client: What is it and how does it work?

Nurse: This method is performed out by our specially trained professionals on patients who have suffered brain damage, a cerebrovascular accident, as well as patients who are in a coma. They gradually stimulate the patient’s temporarily lost perception by using specifically defined techniques and methods not only when providing the care, but also as a part of hygiene, rehabilitation, feeding etc.

Client: I see. So, you do some kind of exercise with them, don’t you?

Nurse: The healthcare professionals trained in the concept of basal stimulation use a wide range of aids to facilitate communication with the patients and make it more effective. For example, they play their favourite songs, and voice recordings; they use haptic, taste or smell stimulation – for instance by using their favourite scent, and so on.

Client: Can I be of help somehow?

Nurse: Of course. We would be more than happy for you to cooperate with us. you can help either by telling us what colours, smells, sounds and things your father likes, or also by taking part in nursing him.

Client: Of course, I’d be happy to help.

Nurse: Very well. Hold on a minute, I’ll call my colleagues who’ll explain the details to you.

Client: Ok, thank you very much.

SLOVNÍ ZÁSOBA targeted → cílený surroundings → okolí; prostředí to gain recognition → dosáhnout uznání several → několik temporarily → dočasně, provizorně wide → široký; velký; rozsáhlý range → řada, škála; sortiment, paleta; rozpětí, rozsah recording → nahrávka; záznam for instance → například scent → vůně, aroma; pach, zápach to hold on → počkat, vydržet

inzerce

Váš profesionální partner pro odborné

medicínské překlady a tlumočení

• Odborné překlady • Grafické zpracování překladů • Lokalizace software a www stránek • Tlumočení • Multimediální služby [ T ] + 420 384 361 300 [ M ] + 420 777 333 637 [ E ] info@traductera.com www.traductera.cz

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Magda Hettnerová, DiS., e-mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz, externí redaktorka: Mgr. Helena Michálková, Ph.D. / Redakční rada: Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Bc. Tamara Starnovská, Mgr. Ivana Kirchnerová, RNDr. Romana Mrázová, Ph.D. / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitel vydavatelství: RNDr. Martin Slavík / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie Langerová, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: tel.:CMYK +420 724 811 983, e-mail: blanka.turinova@ambitmedia.cz, Mgr. Eva Sádlová, Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: Mgr. PMS 021Blanka Turinová, MBA, Šedá: 0-0-0-75 Šedá: CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 tel.: +420 605 208 985, e-mail: eva.sadlova@ambitmedia.cz / Personální inzerce: fax: +420 222 352 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U Louže 579, 250 67 Klecany / Předplatné: ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena výtisku: 60 Kč, roční předplatné: 570 Kč / 31,90 eur / Časopis vychází 10krát ročně (v lednu a v červenci vychází dvojčíslo) / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2015

Novinka pro psychiatrickou péči

Moderní lůžko Eleganza 1

Psychiatrická péče je v současné době stále důležitější součástí zdravotnického systému. Pacientů trpících duševní poruchou totiž skokově přibývá. Jen od roku 2000 se počet psychicky nemocných zdvojnásobil. V současné době je evidováno 600 tisíc pacientů, skutečná čísla ale mohou být ještě vyšší, velké množství lidí totiž odbornou lékařskou pomoc nevyhledá.

P

aradoxem je, že stále není k dispozici zákon o duševním zdraví, který mají ve většině evropských zemí, ani reforma, která by péči zmodernizovala a zkvalitnila. Kvalita a inovativnost chybí i většině vybavení pro psychiatrickou péči. Jednou z výjimek je nové lůžko LINETu Eleganza 1 ve speciální úpravě pro potřeby psychiatrických léčeben, klinik i ambulancí. Lůžko je k dispozici ve 2 základních provedeních – standardní s kolečky či napevno zabudované do podlahy pro maximální bezpečí pacientů.

NOVÝ STANDARD BEZPEČNOSTI Nejvýraznějším rysem lůžka Eleganza 1 je kvalita a funkce typické pro vyšší řady lůžek. Nadprůměrné jsou bezpečnostní parametry. Přičemž poměr kvalita/cena je víc než příznivý. Největší přínosem je bezesporu plná elektrická polohovatelnost, která výrazně usnadňuje práci s pacientem. Pomocí snadného nastavení různé výšky lůžka se lůžko přizpůsobí situaci a také postavě ošetřovatele, který se nemusí nezdravě ohýbat.

Novou úroveň komfortu a také bezpečí přináší lůžko pacientům. Je vybavené moderní konstrukcí ložné plochy s rámem Ergoframe poskytující vyšší komfort ležení i při napolohované ložné ploše lůžka. Díky tomu dochází k efektivní podpoře prevence dekubitů. Postranice, které chrání pacienta před pádem z lůžka, plně vyhovují nejpřísnějším bezpečnostním standardům, normované mezery mezi jednotlivými komponenty a pohyblivými částmi eliminují nebezpečí skřípnutí prstu a dalších částí končetin, uvíznutí krku nebo prostrčení hlavy zmatených pacientů.

PROMYŠLENÝ CELEK I DETAILY Kromě vlastností a funkcí platných pro široké spektrum nemocniční péče, je lůžko Eleganza 1 pro psychiatrickou péči plně přizpůsobené náročné práci s duševně nemocnými pacienty. Konstrukce lůžka i jednotlivé detaily jsou navržené s velkým důrazem na bezpečnost. Na maximální možnou úroveň proto eliminují rizika zranění, úrazu či sebepoškození v souvislosti s lůžkem.

Samozřejmostí jsou pevné úchyty pro bezpečnostní pásy Segufix. Konstrukčně je lůžko vyřešené tak, aby případné nasazení tohoto bezpečnostního prostředku bylo jednoduché a rychlé. Žádné díly lůžka Eleganza 1 nejsou odnímatelné. Ať už jde o velké konstrukční části (hlavové a nožní čelo, jednotlivé díly ložné plochy) nebo menší komponenty – ovladače, háčky na příslušenství na konstrukci lůžka aj. Malé součástky, jako například šrouby a matice, jsou připevněny.

Velká pozornost je u tohoto elektricky polohovatelného lůžka věnována ochraně kabelů a ovladače. Kabely jsou stabilně připevněny ke konstrukci lůžku, takže se k nim pacienti nedostanou.

Na konstrukci je také pevně připevněný box na ochranu hlavního připojovacího kabelu. Box je zajištěný proti vniknutí magnetickým zámkem odemykatelným univerzálním „klíčem“ Segufix.

Výhodou je, že pacient nemá přístup k ovládání lůžka. Centrální sesterský ovladač je napevno umístěn v poličce na lůžkoviny skryté pod ložnou plochou v nožní části lůžka. Ruční ovladač může být k lůžku dodatečně připojen systémem Plug&Play zajišťující rychlou montáž a demontáž ovladače bez pomoci nářadí. Záleží tedy na personálu a odborném posouzení závažnosti diagnózy jednotlivých pacientů jestli ovladač ponechají pacientovi či nikoli.

WWW.LINET.CZ

Lůžko Eleganza 1 pro moderní psychiatrickou péči Zvolte si bezpečné a chytré řešení Nejvýraznějším rysem lůžka Eleganza 1 je kvalita a funkce typické pro vyšší řady lůžek. Kromě vlastností platných pro široké spektrum nemocniční péče, je lůžko Eleganza 1 pro psychiatrickou péči plně přizpůsobené náročné práci s duševně nemocnými pacienty.

Nadprůměrné jsou bezpečnostní parametry a velmi příznivý poměr kvalita/cena.

Bezpečnostní jištění je úplně kompatibilní se systémem Segufix.

Lůžko neobsahuje odnímatelné díly.

Na výběr je varianta pro transport a lůžko bez koleček pro pevné umístění.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz