Florence 11/15

11/15

Odbor n ý č asopis pro nel ék a řsk é zdr avot nic k é pr acov ník y

listopad 2015 / ročník XI

florence 60 Kč, 3,50 € / www.florence.cz

odborné téma

časopis obsahuje recenzované články

Geriatrie a paliativní péče

rozhovor

odborné téma

praxe

Lidé na konci života nestojí o soucit a falešnou naději.

Chtějí pravdu

Nástrahy farmakoterapie seniorů

OPSI syndrom u splenektomovaného pacienta s pneumokokovou sepsí 51

obsah

editorial

florence 11/15

Stáří může být sladké, když je jako mládí (Cheilón)

C

hrudoš Fiala z Příbrami vyšplhal během čtyř dnů na nejvyšší africkou horu Kilimandžáro, která se tyčí do výšky 5 895 metrů nad mořem. Na tom by nebylo nic divného, kdyby mu nebylo v té době 79 let.

Miloš Živný ze Žďáru nad Sázavou zase dokázal získat titul Super Železný muž, když zvládl pět kilometrů plavání, 50 km běhu a 250 km jízdy na kole za 23 hodin a 44 minut. Titul Železný muž získal za svého života celkem dvacetkrát a titul Super Železný muž vybojoval, když už věkem patřil mezi seniory. A pozadu nezůstávají ani dámy. Například Zdeňka Šnobrová dokázala ve věku téměř 90 let skočit třikrát během dvou minut do pelhřimovského bazénu klasickou startovní šipku. Všichni tito sportovci (a mnoho dalších) jsou zapsáni v České databance rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov. A ti všichni jsou důkazem toho, že ani seniorský věk nemusí nutně znamenat konec pohybu a aktivního života.

To ostatně věděl už i římský řečník, politik a filozof Marcus Tullius Cicero, který ve svých Tuskulských hovorech říká: „Stáří je v životě totéž jako v dramatu poslední jednání, při němž nesmíme připustit, aby nás zmohla únava.“ Stáří s sebou přináší mnoho změn, a to nejen fyzických, ale i psychických a dalších. Těm, které se týkají zdraví, se budeme věnovat v tomto listopadovém čísle časopisu Florence. Dozvíte se v něm například, jaké jsou nástrahy farmakoterapie seniorů, co je psychobiografický model péče prof. Erwina Böhma či v čem spočívá koncept Smyslové aktivizace. Nechybějí samozřejmě ani další naše rubriky, jako například články z ošetřovatelské praxe, ze života zdravotnických škol či zprávy z konferencí. A protože na 19. listopad připadá letos celosvětový den Stop dekubitům, nezapomeňte se podívat na stránku www.dekubity.eu nebo www.epuap.org a přidejte se.

Přeji vám hezké čtení.

22

Problematika ošetřovatelské péče u seniorů s močovou inkontinencí

o čem se mluví

2 prohlášení asociace vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických profesí v čr podporující stanovisko čas 2 Uzavřeme sestru v kleci?

3 změny v kompetencích sester – žhavé téma dneška 8 perličky

rozhovor 10 lidé na konci života nestojí o soucit a falešnou naději. chtějí pravdu

zdraví / relax 12 Jak si ulevit od bolestí zad během pracovního procesu?

odborné téma geriatrie

14 koncept smyslové aktivizace 17 predsudky o starnutí a starobe 19 psychobiografický model péče prof. erwina böhma 22 problematika ošetřovatelské péče u seniorů s močovou inkontinencí 24 nástrahy farmakoterapie seniorů

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

paliativní péče 26 Hospic očima veřejnosti www.florence.cz Ročník XI., číslo 11, listopad 2015 redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 10. 2015 Foto na titulní straně: profimedia Staňte se naším fanouškem na Facebooku www.facebook.com/Florencecasopis

Soutěž na straně

5

recenzované články

28 Multikulturní ošetřovatelství: péče o muslimské pacienty

praxe

32 Opsi syndrom u splenektomovaného pacienta s pneumokokovou sepsí

public relations 36 zevní fixátory

pro školy 38 dárcovství krve na střední zdravotnické škole a vyšší odborné škole zdravotnické ve znojmě

zprávy našich partnerů / z konferencí

40 v belgickém Gentu probíhalo 18. jednání evropského panelu pro prevenci dekubitů 41 specialisté se na novákových traumatologických dnech sešli již posedmnácté 43 nejlepším nlzp zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra je fyzioterapeutka 44 nejen o konceptu smyslové aktivizace se diskutovalo v Hluboké nad vltavou 45 plzeň přivítala XXii. kongres čsariM 46 personální inzerce 47 angličtina

1

o čem se mluví

Za předsednictvo AVVZP prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., předsedkyně

Prohlášení ke stanovisku České asociace sester ve věci Potřebují české sestry další typ vzdělávání „4+1“, o němž se hovoří?

A

rgumentace a tvrzení, že typ studia na středních zdravotnických školách typu „4+1“ zabezpečí dostatečný počet velmi vzdělaných a dobře připravených sester schopných a ochotných pracovat v našem zdravotnictví, jak uvádí poslanecká iniciativa, jsou zavádějící.

Zástupci z řad akademické obce, kteří vyučují ve studijních oborech Všeobecná sestra, s poslaneckou iniciativou týkající se reformy vzdělávání sester v České republice („4+1“) zásadně nesouhlasí. Výše uvedený návrh nevyšel ze solidní celorepublikové diskuze. Stavět návrh změny vzdělávání sester pouze na dílčím prvku v systému vzdělávání v Německu (duální systém) a uměle ho aplikovat do českého vzdělávacího systému nezabrání odchodu absolventů za lépe placenou prací do zahraničí.

Navrhovaná úprava ve finále nepřinese našim pacientům žádná pozitiva, naopak, lze očekávat celou řadu problémů. Chápeme tíživou finanční situaci v oblasti

2

zdravotnictví. Finančních úspor v poskytování zdravotní péče při zachování kvality, dostupnosti a bezpečnosti ošetřovatelské péče lze však dosáhnout jinými mechanismy, než je návrh vzdělávání sester formou „4+1“. Návrh sice hovoří o restrukturalizaci vzdělávání sester, ale nezabývá se kompetencemi sester a dalších zdravotnických pracovníků (nelékařů i lékařů), kteří pracují ve zdravotnickém týmu, což je hlavní předpoklad pro změnu ve financování zdravotnické, ev. ošetřovatelské péče v ČR, např. v souvislosti se sazebníkem výkonů. Je nutné zabezpečit kvalitu péče multidisciplinárním týmem pracovníků s různým stupněm erudice pro získání/obhájení národní a mezinárodní akreditace.

Problém nedostatku sester ve zdravotnických zařízeních nesouvisí se vzděláváním sester ve školách, naopak toto vzdělávání je v souladu se schválenou koncepcí ošetřovatelství. Při poskytování ošetřovatelské péče je zapotřebí disponovat na odděle-

ních dostatečným počtem méně kvalifikovaných pracovníků, kteří mají odlišné kompetence od sester a vykonávají méně náročné ošetřovatelské úkony (např. zdravotnický asistent, sanitář). Žádáme, aby byly na základě objektivního šetření zjištěny důvody deklarovaného nedostatku sester, aby byly předloženy důkazy, že sestry v praxi opravdu chybějí, a aby byla provedena analýza potřebnosti jednotlivých ošetřovatelských povolání pro zajištění kvalitní a bezpečné péče. Jedině na základě této argumentace je možné otevřít vážnou diskuzi a přicházet s návrhy na úpravu kvalifikačního a postkvalifikačního vzdělávání sester. Ze statistik počtu absolventů oborů Všeobecná sestra a Zdravotnický asistent vyplývá, že počet absolventů v porovnání let 1992 a 2013 poklesl o cca 600. Vzhledem k enormnímu populačnímu poklesu patnáctiletých v porovnání uvedených let, který je o více než polovinu, je jen s podivem, že je rozdíl v počtu absolventů v dotčených oborech takto nízký. V kontextu poklesu počtu lůžek o 47 tisíc v porovnání let 1992 a 2013 je zřejmé, že vidět příčinu nedostatku sester v nastaveném

systému vzdělávání sester je nesmyslné a zavádějící.

Za posledních třicet let se poskytování zdravotní péče změnilo a tyto změny se odrazily i v kompetencích všech zdravotnických pracovníků, sestry nevyjímaje.

Obsah středního všeobecného i odborného vzdělávání se výrazně změnil. Není možné požadovat, aby se dnes sestra vzdělávala stejně jako před třiceti lety.

Akademická obec vzdělávající nelékařské zdravotnické pracovníky má zájem, aby české sestry byly schopny poskytovat pacientům kvalitní ošetřovatelskou péči na základě nejnovějších poznatků, a rovněž má zájem o zvýšení prestiže povolání ses­ter, která je spojená s motivací dalších zájemců o toto náročné a potřebné povolání.

Z těchto důvodů Asociace vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických profesí v České republice (AVVZP) jednoznačně podporuje vyjádření prezidia České asociace sester.

(Toto vyjádření vyšlo v minulém čísle časopisu Florence a je do­ stupné na www.florence.cz – pozn. red.)

V Českých Budějovicích dne 15. 10. 2015

Uzavřeme sestru v kleci?

Rada POUZP

Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků z. s. (POUZP) předkládá své vyjádření a stanovisko ke stále hlasitěji diskuto­ vanému tématu vzdělávání zdravotnických pracovníků, především všeobecných ses­ ter. Toto stanovisko navazuje na vyjádření prezidia České asociace sester (ČAS).

P

OUZP, organizace, která byla založena v roce 1991, celou svou dobu existence spolupracuje v rámci připomínkových řízení, hájí zájmy zdravotnických pracovníků, a to nejen z pohledu vzdělávání, ale snaží se bránit i pres-

tiž zdravotnických pracovníků.

Ona prestiž povolání sestry se poslední dobou vytrácí. O povolání sestry, její náplni práce a odborných činnostech stále častěji nerozhodují právě sestry, nýbrž lékaři, poslanci a senátoři. Řada z nich však ošetřo-

fota: Profimedia, archiv

Prohlášení Asociace vysokoškolských vzdělavatelů nelékařských zdravotnických profesí v ČR podporující stanovisko ČAS

florence 11/15

o čem se mluví

„POUZP zásadně nesouhlasí se systémem vzdělávání 4+1,“ říká nově zvolený předseda POUZP Bc. Tomáš Válek

vatelství nestudovala a o výkonu povolání sestry, jak se domníváme, vědí velmi málo. V současné době, kdy se požadavky na toto extrémně náročné povolání neustále zvyšují, se setkáváme se snahou povolání sestry degradovat do doby před dvaceti lety. Za tu dobu se toto regulované povolání dostalo na špičkovou úroveň, české sestry, a nejen ony, ale i ostatní zdravotničtí pracovníci jsou velmi žádáni v okolních státech EU i mimo ni. A to z dů-

Nedostatek sester nelze řešit přesunem kvalifikačního vzdělávání, ale adekvátním finančním ohodnocením, které bude odpovídat náročnosti povolání. vodu své vysoké odborné kvalifikace. A proto jako poděkování zdevalvujeme jejich vzdělávání oproti jiným zemím EU? Vždyť nesplněním adekvátního kvalifikačního vzdělání, které nám určuje směrnice 2013/55/EU, uzavřeme českou sestru do klece, bez možnosti svobodného vycestování za prací.

Tak často diskutované téma vzdělávání sester systémem 4+1 na středoškolské úrovni do systému zdravotnictví zajisté nepřivede ony masy sester, o kterých tak často slýcháme. POUZP zásadně nesouhlasí s tímto návrhem, neboť přinese opačný efekt.

Již jen při myšlence středoškolského vzdělávání sester nám musí být zcela jasný platový posun směrem k nižším platovým

třídám. A tento krok opravdu přivede sestry do českého zdravotnictví? Obáváme se spíše odlivu, neboť již v této době je práce zdravotnických pracovníků podfinancovaná a všechny vlády ČR opětovně hledají nebo se snaží najít prostředky, jak tuto práci se zdravím obyvatel České republiky lépe ohodnotit.

Vysokoškolské či vyšší odborné vzdělání všeobecných sester nelze nahradit jedním rokem odborné přípravy. Nyní se sestry odborně připravují tři roky, aby získaly potřebnou dávku znalostí a mohly kvalifikovaně pracovat ve zdravotnických zařízeních.

Zkrácení doby odborné přípravy je z našeho pohledu nesystematické, nelogické a plyne z něj pouze snížení kvality zdravotní péče poskytované občanům státu.

Návrh řešit nedostatek lékařů navýšením kompetencí sester a převzetím části jejich práce je myšlenka budoucnosti, která je ovšem naplnitelná pouze v případě, že sestra bude adekvátně vzdělaná. Komplexní tým pracovníků ošetřovatelské péče se neskládá pouze ze sester, máme zde další povolání, ať již zdravotnického asistenta, ošetřovatele či sanitáře. Všichni tito pracovníci patří do týmu, kde má každý své kompetence, postavení i místo v systému ošetřovatelské péče. Nelze je nahradit univerzální sestrou 4+1.

Nedostatek sester nelze řešit přesunem kvalifikačního vzdělávání, ale adekvátním finančním ohodnocením, které bude odpovídat náročnosti povolání. Povolání, které pracuje se zdravím, a tím i blahobytem a spokojenos-

tí. V rozhodujícím období života, tedy volby svého povolání, se jen velmi vyzrálý jedinec dokáže rozhodnout a zodpovědně připravit na tak náročné povolání, byť by studium bylo o rok delší.

Takto mladí lidé nejsou dostatečně připraveni na realitu svého povolání, až zralejší dospělý člověk je schopen posoudit, zda má vlastnosti, které mu pomohou stát se sestrou a pečovat o druhé, vždyť i z historického hlediska chodily řádové sestry do špitálu ošetřovat potřebné až po dosažení opravdové dospělosti v 21 letech.

Snad jen pár dotazů, na které bychom si měli všichni zodpovědně odpovědět: → Který rodič nechá své dítě studovat povolání, o kterém

bude vědět, že mu neumožní vycestovat za hranice svého státu, aby mohlo toto povolání vykonávat? → Kdo z nás si přeje snížení odborných znalostí sester, a tím i snížení poskytované péče? → Kdo z nás si přeje snížení finančního ohodnocení sester? → Kdo je připraven řešit situaci, která povede k dalšímu odlivu kvalifikovaného zdravotnického personálu mimo resort? → Kdo se pak o nás v době nemoci postará?

POUZP zcela zásadně odmítá degradaci a znevažování postavení a práce sester.

Jsme o problematice připraveni dále diskutovat s odbornou veřejností a politickými stranami.

Změny v kompetencích sester – žhavé téma dneška Ing. Bc. Zuzana Hekelová, lektorka, publicistka a konzultantka; www.vase-lektorka.cz

Máloco hýbe v současnosti naším zdravotnickým systémem tolik jako problematika sester. Jako by nestačilo, že je jich málo, ale v posledních letech došlo i k revolučním změnám v systému jejich profesního vzdělávání a nyní se na pořad dne dostávají otázky spojené s rozsahem jejich kompetencí.

J

e jisté, že k nějakým změnám v oblasti pracovních kompetencí sester dojít musí – otázkou zůstává, v jaké podobě budou tyto změny u nás nakonec uvedeny do praxe. Ambicí tohoto článku není problematiku kompetencí sester vyřešit, ale spíše poukázat na všechny souvislosti, které by měly být při řešení této složité situace vzaty v úvahu.

V České republice nyní vzdělávání a kompetence ses­ter upravují především následující právní normy: zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání, zákon č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., a vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků. Ale „šedá je teorie a zelený je strom života“ – v praxi není ani zdaleka

ideální rovnováha mezi potřebami zdravotnických pracovišť a úrovní vzdělání a kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků, kteří tam pracují. Trend jednoznačně směřuje k navyšování kompetencí sester a častý názor z praxe je, že lékaři by měli být rádi, protože se jim uvolní ruce pro kvalifikovanější úkony. Tak jednoduché to však není a v tomto kontextu lze vysledovat tlaky hned na několika úrovních: → Napětí mezi sestrami a ostatními zdravotnickými pracovníky – lékaři, zdravotnickými asistenty, ošetřovateli a sanitáři – z důvodu jejich ne zcela vyjasněných kompetencí v současnosti i ve výhledu do budoucna (někteří lékaři například zvyšování kompetencí sester vítají, jiní jsou striktně proti němu).

3

o čem se mluví

florence 11/15

Než se podíváme na všechny aspekty možného řešení této situace, připomeňme si výsledky výzkumu na téma kompetencí sester (viz literatura na konci textu).

Výzkum si stanovil za cíl ověřit pět následujících hypotéz: 1. Sestry pracující ve fakultních nemocnicích mají větší přehled o svých kompetencích než sestry pracující v oblastních nemocnicích.

2. Sestry manažerky ovládají právní předpisy související s kompetencemi sester lépe než sestry pracující u lůžka.

3. Sestry na odděleních intenzivní péče překračují vědomě své kompetence méně často než sestry na standardních odděleních.

4. Kompetence sester ve fakultních nemocnicích jsou více akceptovány než v oblastních nemocnicích.

5. Sestry na odděleních intenzivní péče budou chtít navýšit kompetence více než sestry na standardních odděleních.

Detailním rozborem výzkumu se zabývat nebudeme, podstatné jsou závěry, kdy: → Ani jedna z pěti hypotéz se výzkumem nepotvrdila! → Zato však při podrobném vyhodnocování výsledků bylo zjištěno, že každý respondent občas překračuje svoje kompetence a často postupuje i v rozporu s platnou legislativou. Rozdíly mezi fakultními a oblastními nemocnicemi nebyly.

4

Když tedy sestry už dnes své kompetence často překračují, část řešení celé situace by měla spočívat ve sladění reality s platnými předpisy. Podívejme se na příklady oblastí péče o pacienty, které „kandidují“ na oficiální kompetenční přesun směrem k sestrám, kdy nutnou podmínkou takového rozšíření kompetencí musí být jejich řádné vzdělání a/nebo proškolení tak, jak je tomu tam, kde takový systém již funguje – např. USA, Španělsko, Velká Británie a další státy: → Aplikace očkovacích látek bez dohledu lékaře. → Samostatná aplikace léků (dosud s dohledem lékaře). → Vydávání receptů pacientům za určitých podmínek. → Samostatná léčba ran (dosud v součinnosti s lékaři). → Větší participace sester při anesteziích.

Bránit se změnám v kompetencích sester je zbytečné. Je však velmi důležité, jak a kdy tyto změny proběhnou. Rozhodně by měly probíhat systematicky a za akceptace názorů všech zúčastněných stran. Co by tedy mohlo žádoucímu přístupu k velmi citlivému problému napomoci (něco z toho se již děje, něco by se dít mělo)? → Audity ve zdravotnických zařízeních – vnitřní i vnější; cílem by mělo být zmapování aktuální situace a potřeb (jak bylo zmíněno, v současnosti jsou již některé kompetence

překračovány) tak, aby byly budoucí změny nastaveny co nejoptimálněji. → Diskuze všech zainteresovaných stran – a těch je více, než se zdá: ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo školství, ministerstvo financí, Parlament ČR, ministerstvo spravedlnosti, pacientské organizace a sami zdravotníci – a to nelékaři i lékaři. → Ministerstvo zdravotnictví: • Nová hlavní sestra ČR, kterou se od 25. května 2015 stala Mgr. Alice Strnadová, MBA, bude jistě hrát při řešení otázek kompetencí sester klíčovou roli.

• Novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, která by nyní měla být ve vnitřním připomínkovém řízení na ministerstvu, by jistě pomohla situaci zklidnit. Na MZ ČR se na ní pracuje již pátý rok, nyní má naději dostat se do schvalovacího řízení v Parlamentu.

• Ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, by měl na žádost poslanců vyjednávat s ministerstvem školství o tom, aby střední zdravotnické školy znovu přešly pod dohled ministerstva zdravotnictví. → Ministerstvo školství – vzdělávací systém: • Možností by bylo prodloužit studium střední zdravotnické školy ze 4 let na 5 let

s tím, že takoví absolventi by pak mohli pracovat jako sestry samostatně (doposud je k tomu třeba další studium na VOŠ nebo VŠ).

• Možné by bylo i omezení počtu absolventů vysokoškolského studia na magisterské úrovni a zabránit tak převzdělání určité skupiny sester. Toto studium by se mělo věnovat spíše běžné práci sester; magisterskou úroveň studia pak ponechat pro budoucí sestry-manažerky.

• Zajistit možnost pružného dovzdělání zdravotnických asistentů a/nebo ošetřovatelů tak, aby mohli pracovat samostatně. U nás je tento systém nepružný, v sousedním Německu funguje lépe a je to jeden z důvodů, proč nám náš německý soused úspěšně „krade“ méně vzdělané nelékařské zdravotníky. → Ministerstvo financí – je ne­reálné myslet si, že sestry ochotně přistoupí na navýšení svých kompetencí (a tedy zodpovědnosti) bez navýšení svých platů. → Pacientské organizace – je třeba s nimi úzce spolupracovat, protože jinak by bylo příliš snadné vyvolat mezi pacienty paniku a strach.

A na závěr možná nejsložitější bod, bez kterého však vše další ztrácí smysl – je třeba učinit taková opatření, aby se zvýšila prestiž profese sester. Zájem o související studijní obory totiž postupně klesá, takže časem bychom sice mohli mít funkční systém kompetencí sester, jen by nemuselo být na kom ho v praxi aplikovat…

Literatura: 1. Sehnalová J. Akceptování kompetencí sester v praxi.

Zdravotnictví a medicína.

2015;1:28 2. Petrášová L. Sestry sedí ve školách, v nemocnicích chybějí. Mladá fronta Dnes.

11. 6. 2015, str. A3 3. Barták V. Hledá se supersestra. Týden. 2015;21:12–15

Zaujal vás tento článek?

Napište nám svůj názor na florence.redakce@ambitmedia.cz

foto: Profimedia

→ Napětí mezi sestrami navzájem – zdaleka ne všechny sestry totiž potenciální rozšíření svých kompetencí chtějí. → Napětí mezi zdravotníky a pacienty – obavy velké skupiny pacientů z toho, že by se některé kompetence lékařů mohly přenést na sestry (pacientské organizace a skupiny už zbrojí). → Napětí mezi nabídkou vzdělávacího systému sester a potřebami praxe – logicky by se měl vzdělávací systém pružně přizpůsobovat praxi, ve skutečnosti spíše školy produkují absolventy-sestry bez ohledu na to, kolik a na jaké úrovni vzdělání je jich v praxi potřeba.

inzerce

Soutěžte s časopisem Florence!

Vyhrajte Antistresové omalovánky pro dospělé s vánočními motivy nepodléhejte předvánočnímu shonu a odreagujte se s antistresovými omalovánky pro dospělé od Grady. výhru získá pět vylosovaných správných odpovědí.

Soutěžní otázka: Jaké blahodárné účinky má skořice? nápovědu naleznete na www.florence.cz/soutez Správnou odpověď zasílejte na adresu florence@ambtimedia.cz do 6.12.2015. do předmětu napište „soutěž FlO11“.

100 let Diva i dla Rokoko

Ronald Harwood

Na miskách vah Foto: Stanislav Honzík

Režie: Petr Svojtka

Premiéra: 7. listopadu 2015

www.MestskaDivadlaPrazska.cz

5

perličky

florence 11/15

pozvánka

anekdota

27.–28. listopadu 2015 NH Prague City Hledáte způsob, jak se odreagovat v předvá­ nočním stresu? Těšte se na příští prosincové číslo časopisu Florence.

Všichni jeho čtenáři s ním totiž dostanou vstupenku do divadla Rokoko na vynikající představení izraelské dramatičky Anat Gov s názvem Happy End.

1. Mezinárodní JOB DAYS pro zdravotnický a pečovatelský personál

výroky slavných

krátce

Aristoteles (384 př. n. l.–322 př. n. l.) řecký filozof, nejvýznamnější žák platonův a vychovatel alexandra Makedonského

ČNRDD má už 60 000 registrovaných dárců dřeně

Nejmodernější přístupy v léčbě hemofilie umožňují zvýšit kvalitu života pacientů

český národní registr dárců dřeně (čnrdd) dosáhl k 15. 10. 2015 počtu 60 000 zaregistrovaných dobrovolníků, kteří jsou v případě potřeby ochotni darovat nepatrnou část svých krvetvorných buněk k záchranné transplantaci kostní dřeně. (tz)

Hemofilií trpí zhruba tisícovka čechů. lékaři nyní apelují na zavedení preventivní léčby šité na míru, která sníží počet krvácení, pacientům zvýší kvalitu života a pojišťovnám pomůže optimalizovat náklady na léčbu. v současnosti se profylaktická léčba využívá standardně u dětí, nárok na ni však má i každý dospělý hemofilik. přesto tento přístup zatím využívá jen 50 % z nich. (tz)

„Vzdělání je nejlepší cestovné pro stáří.“

Zřejmě nejznámější český plastický chi­ rurg MUDr. Bohdan Pomahač, jehož tým provedl v roce 2012 první úplnou transplantaci obličeje, dostal 28. října 2015 mediali Za zásluhy od prezidenta republiky u příležitosti 97. výročí vzniku samostatného Československa.

nové knihy

náš

tip

Lenka špirudová, Grada publishing, a. s., 144 s., 269 kč Klíčové dovednosti, které české zdravotní sestry potřebují, aby mohly správně poskytovat kvalitní péči, podporu a doprovázení pacientů.

6

Lenka špirudová, Grada publishing, a. s., 144 s., 269 kč Metadoprovázení, tedy doprovázení sestry sestrou, a další metody, jako je např. supervize nebo koučování, přinášejí do oboru další možnosti práce s personálem i s klienty.

Anna Arnoldová, Grada publishing, a. s., 240 s., 279 kč Kniha je základní odbornou učebnicí pro studijní obor zaměřený na sociální činnost.

Jejím cílem je seznámit žáky se základy sociální péče poskytované jednotlivým skupinám obyvatel. Žákům umožní získat všeobecný přehled v oblasti komplexní sociální péče, orientaci v systému sociálních služeb, možnost aplikovat vhodné přístupy, organizaci a metody práce s klienty a mnoho dalšího.

Antistresové omalovánky pro dospělé Jolana Daňková, Lenka Tréglová, Grada publishing, a. s., 168 s., 199 kč Sedmasedmdesát obrázků k vybarvení od výtvarnice a grafičky Jolany Daňkové s doprovodným textem Lenky Tréglové vám přinese mnoho hodin odreagování se od přelidněného a předigitalizovaného světa. Můžete se těšit na květiny, zvířata, motýly, brouky, vitráže či mandaly.

Omalovánky fungují lépe než antidepresiva nebo alkohol, navíc odplavují stres bez následků na zdraví.

foto: profimedia, archiv

Doprovázení v ošetřovatelství I Pomáhající profese, doprovázení a systém podpor pro pacienty

Doprovázení v ošetřovatelství II Doprovázení sester sestrami, mentorování, adaptační proces, supervize

Sociální péče 1. díl Učebnice pro obor sociální činnost

Předplaťte si časopis Florence

10 let F lore n

ce

a nakupujte vánoční dárky se Sphere card přístup do elektronického archivu na www.florence.cz

10 %

www.klenotyaurum.cz

5%

www.vivantis.cz (eshop)

20 %

www.lionsport.cz (eshop)

10 až15 % www.fokusoptik.cz

10 %

www.rajpradla.cz

10 %

www.toptime.cz

kód nabídky

FLO15SPC uvádějte při objednávce

10 %

www.fann.cz

8%

www.weleda.cz (eshop)

10 %

www.knihydobrovsky.cz

15 %

www.kcs.cz

Standardní roční předplatné – 570 Kč předplatné objednávejte na www.florence.cz nabídka s kódem FLO15SPC platí do 6. 12. 2015 nebo do vyčerpání zásob pro standardní roční předplatné pouze pro nové předplatitele. dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od obdržení prvního čísla časopisu.

7 změna dárku vyhrazena.

rozhovor

florence 11/15

Lidé na konci života nestojí o soucit a falešnou naději.

Chtějí pravdu

Magda Hettnerová, redakce Florence Kdy jste viděla hru Happy End? Před rokem jsme byli na stáži v Sabar Clinics Home Hospice, což je izraelský hospic, který vznikl téměř ze dne na den na celém území Izraele. Tamní kolegové nám řekli, že musíme tuhle hru vidět, protože mezi Izraelci měla obrovský ohlas. Její autorka Anat Gov patřila k předním izraelským dramatikům posledních let a když sama onemocněla rakovinou, napsala tuhle hru. Kvůli nám ji opatřili anglickými titulky a musím uznat, že ačkoli nemám ráda muzikály, byla vynikající.

O čem pojednává?

Je v ní krásně ztvárněná snaha pacienta, který onemocněl nádorovým onemocněním, dozvědět se od lékaře pravdu o svém stavu. Chce, aby se mu lékař věnoval a řekl mu, co chce vědět, ale lékař je nejistý, protože to vlastně nikdy nedělal, a neví, co si má počít. Je to moc hezký příběh o „vyjednávání“ mezi lékařem a pa­ cientem. Hlavní hrdinka si chce vyřešit své věci, ale když neví, kolik času jí zbývá, jde to těžko. A o tom to celé je.

Jak pacient v takovéto těžké životní situaci nechce, aby mu někdo o jeho stavu lhal, což je přesně to, s čím se občas u našich pacientů setkáváme.

Liší se nějak české ztvárnění, jak je nastudovalo divadlo Rokoko, od toho izraelského?

Ne a fascinuje mě, že ačkoli pan Goldflam s námi v Izraeli nebyl, je

8

jeho české nastudování úplně stejné, jako jsme viděli tam. Mně jako člověku, který se v tomto terénu pohybuje, připadá celý příběh velmi věrný. Objevuje se v něm i černý humor a veliká nadsázka. Je to těžké téma, ale velmi dobře zpracované. Vřele ho každému doporučuji.

Jak jste se ke spolupráci s izraelským hospicem dostali?

Před rokem jsme se rozhodli, že začneme poskytovat paliativní péči i dětským pacientům. Proto jsme se na to začali intenzivně připravovat.

Naši lékaři, sestry a sociální pracovníci procházeli různými kurzy, jezdili jsme na stáže – mimo jiné právě do Izraele – a účastnili jsme se i mezinárodních kongresů. Přijela k nám i paní z Nizozemska, která se věnuje péči o dětské pacienty, aby nám svou práci předvedla v praxi, a dnes už můžeme říci, že poskytujeme péči všem pacientům včetně těch nejmenších.

Kolik dětských pacientů jste od té doby měli ve své péči?

Naším hospicem prošlo historicky už několik dětských pacientů, ale od doby, co jsme se takto cíleně rozhodli, jsme dopečovali čtyři pacienty a dva máme ještě v péči. Dětských pacientů v paliativní péči je obecně méně než dospělých.

O jaké diagnózy se zpravidla jedná?

Zatímco u dospělých je 80 % našich pacientů s nádorovým onemocněním, u dětí je to naopak. Tam tvo-

ří nádorová onemocnění jen 20 % a většinou se jedná o nějaké vývojové vady, genetické defekty apod.

Jaké služby Cesta domů nabízí?

Je to vlastně celý balík služeb, které jsou úzce navázány na mobilní hospic, protože mobilní a vůbec paliativní péče jako taková stojí na multidisciplinárním týmu. To znamená, že kromě lékařů a sester patří do našeho týmu také psychoterapeut nebo psycholog, kaplan, odlehčovací služby, klasické pečovatelské služby, ale i dobrovolníci. Některé z těchto služeb fungují i samostatně.

Které například?

Například odlehčovací služby, které mohou fungovat jak pro klienty mobilního hospice, tak mimo něj, nebo půjčovna pomůcek. Ta původně vznikla jako půjčovna pro naše těžce nemocné pacienty, ale časem jsme začali s půjčováním i ostatním.

Vedle toho máme velkou sociální poradnu a internetový portál, na kterém funguje další velká poradna, v níž odpovídají právník, psycholog, lékaři a sociální pracovníci.

Jak dlouho už Cesta domů funguje a pro koho jsou její služby určeny?

Letos už patnáctým rokem a působíme na území celého hlavního města Prahy. Kromě nás je v Praze ještě jeden mobilní hospic, který je velikostně srovnatelný s námi, ale ten působí i na území mimo Prahu.

O kolik pacientů se staráte?

Za rok je to zhruba 190 klientů všech věkových skupin. V jeden den míváme obvykle kolem osmnácti nemocných. Žádostí o péči však máme trojnásobně víc. Protože jsme však relativně malé zařízení, nejsme bohužel schopni poptávku uspokojit.

Někdy se setkávám s tím, že mi lidé říkají: Já bych chtěla pracovat v hospici, mě baví práce se starými lidmi.

Vždycky jim odpovídám, že třetina našich pacientů jsou lidé v produktivním věku. Hospic totiž zdaleka neznamená práci se seniory.

fota: Archiv Městských divadel pražských, www.cestadomu.cz

Dá se s rakovinou vyrovnat, aniž by člověk ztratil svobodu, důstojnost a hlavně optimismus? O tom pojednává současná tragikomedie izraelské dramatičky Anat Gov s názvem Happy End, kterou nyní uvádí pražské divadlo Rokoko. Režiséra Arnošta Golflama k ní přivedli zaměstnaci pražské organizace Cesta domů, která poskytuje mj. i služby domácího hospice a kteří se s hrou setkali během svého studijního pobytu v Izraeli. „To, co řeší hlavní hrdinka této hry, řeší i většina našich pacientů,“ říká primářka Cesty domů MUDr. Irena Závadová.

MUDr. Irena Závadová pracu­ je jako primářka mobilního hospi­ cu Cesta domů už pět let

rozhovor

důvěra vybudovala. On i samotný fakt, že nemáme smlouvu s pojišťovnou, nás v očích našich kolegů staví do role „mimo systém“. Proto věřím, že jakmile by se nám podařilo získat smlouvu s pojišťovnou, stali bychom se legální součástí systému a hned by nás to posunulo jinam.

Co tedy vidíte jako v současnosti největší potíže hospiců?

To, že nám chybí stálý zdroj financí, a to, že nemáme smlouvu s pojišťovnou.

Vstupenku na představení Happy End dostanou v prosincovém čísle časopisu Florence všichni naši čtenáři.

Ve hře Happy End izraelské dramatičky Anat Gov uvidí diváci v pražském divadle Rokoko mj. Jitku Smut­ nou (na snímku), Danu Batulko­ vou, Radku Fid­ lerovou a další

Jak velký je váš tým? Čistě zdravotnický tým zahrnuje v tuto chvíli sedm zdravotních sester a tři lékaře, kteří pracují úvazkově. Kromě nich pak máme dalších deset externistů, kteří slouží pohotovosti. V týmu máme i jednoho dětského lékaře a další specialisty, jako například chirurga nebo stomatologa, kteří mohou dojet za pacientem, který je upoutaný na lůžko, a poskytnout mu svou péči. To je pro naše pacienty velká úleva.

Funguje vám spolupráce i například s praktickými lékaři?

Vesměs si myslím, že spolupracujeme velmi dobře. Co vím od kolegů, nebylo tomu tak vždycky a v některých regionech s tím kolegové z hospiců zápasí dodnes.

U některých praktických lékařů totiž občas panuje nedůvěra, někdy až hraničící s nevraživostí, k tomuto typu péče, kterou poskytujeme.

Většinou to však pramení z neporozumění a neznalosti. Chápu, že je to těžké. Když zavoláme praktickému lékaři a řekneme mu: „Prosím vás, mám teď v péči vašeho pacienta, ale protože nemáme smlouvu se zdravotní pojišťovnou, nemohu mu předepsat léky. Napište mu tedy, prosím, ten a ten lék.“ A lékař, který toho pacienta ani neviděl, by vám měl důvěřovat a lék předepsat? Mohu říci, že v našem zařízení to už funguje celkem dobře, protože s řadou praktických lékařů spolupracujeme opakovaně a oni vědí, že nám mohou důvěřovat. Zpětně od nás dostanou zprávu o pacientovi a vědí, že je vše v pořádku. Nějakou dobu to však trvalo, než se mezi námi tato

Snažíte se o změnu?

Už několik let. Celosvětový trend je jasný – v USA umírá 47 % lidí s pomocí hospice, v Itálii je to 50 % lidí a v Německu či Rakousku je to kolem 10 %. Trend je tedy jednoznačný a Cesta domů se už od chvíle, kdy vznikla, snažila tlačit přes odbornou společnost a přes Asociaci poskytovatelů hospicové paliativní péče na politiky, aby stávající situa­ ci nějak změnili. Vyjednávání jsou však velice obtížná. Loni se nám podařilo přesvědčit alespoň Vše­ obecnou zdravotní pojišťovnu, aby spustila něco, čemu ona sama říká pilotní projekt, v jehož rámci sleduje sedm organizací v ČR, které se starají o umírající, aby viděla, jak tato péče funguje v praxi.

Cesta domů je jednou z nich?

Ano. Téma smrti a umírání není v současné společnosti nijak oblíbené. Jaké otázky vám kladou klienti nejčastěji?

Pokud už někdo hledá mobilní hospic, tak zpravidla ví, co mu je a co ho čeká, takže naše rozhovory s klienty jsou častokrát velmi otevřené. Tito lidé se nebojí říkat slova jako smrt, umírání, rakev, pohřeb apod. Samozřejmě, někdy se vyskytnou výjimky, ale mnohdy jsou naše rozhovory až neuvěřitelně lehké. Nemocní si na nic nehrají a klidně se zeptají: Kolik mám ještě času? Jak bude vypadat umírání? Co s manželkou – pomůžete jí, až umřu? Vůbec se nebojí klást takovéto otázky a někdy je těžké spíš pro nás najít poctivou odpověď. Jsou totiž velmi citliví na překrucování pravdy, natož na lži, a velmi dobře poznají, když k nim není člověk upřímný.

To musí být hrozně těžké i pro vás. Prošli jste nějakým psychoterapeutickým výcvikem?

Výcvik nemáme, ale prošli jsme několika kurzy a máme velkou oporu

v tom, že nám Cesta domů nabízí různé možnosti „sebeošetřování“ například formou supervize. Jsme také velmi dobrý tým, což nám hodně pomáhá, a i díky tomu máme velmi malou fluktuaci. V našem týmu máme i psychoterapeuty a kaplana, kteří jsou pro nás velmi užiteční.

Nově máme i možnost spolupracovat s etikem, což já osobně považuji za důležité, protože na konci života mnohdy narážíte na etické otázky – resuscitovat, neresuscitovat, komu dát léčbu a komu ne… a pak je fajn, když máte možnost si o těchto otázkách s někým popovídat. U nás v republice žádné etické poradenství neexistuje. Velké nemocnice sice mají své etické komise, ale ty jsou většinou jen od toho, aby schvalovaly nějaké studie, ale ne aby za nimi mohl lékař přijít a říct: mám tenhle a tenhle problém a nevím, jak ho řešit. Pomozte mi zorientovat se v tom. To jsou pořád ještě chybějící články v našem systému, ale snažíme se je pomalu doplňovat.

Podílíte se i na osvětě v problematice paliativní péče?

Ano. Vydáváme brožurky jak pro pečující, tak pro odbornou veřejnost.

Teď jsme vydali dvě brožurky o předem vysloveném přání, což je u nás zatím hodně neznámé téma, a snažíme se šířit osvětu i mezi zdravotníky a laiky i pořádáním přednášek.

Překládáme i zahraniční literaturu.

Teď například pracujeme na překladu knihy s názvem The Conversa­ tion, která je o tom, jak správně mluvit s nemocnými. Je na pomezí mezi odbornou a laickou literaturou a já sama jsem se z ní hodně poučila.

Přeložili jsme i kanadský komiks, který je návodem pro dospělé, jak mluvit s dětmi o smrti. Kromě toho jsme spustili i internetovou kampaň, která má přitáhnout veřejnost k problematice smrti a umírání. Je to portál, kde můžete vyplnit, jak byste chtěli být např. oblečeni do rakve, jakou hudbu by vám měli zahrát apod. Je tam i možnost poslat tyto informace e-mailem své rodině nebo přátelům, aby věděli, co mají dělat v případě, že by k tomu došlo. Zdá se to jako banalita, ale my se s takovými situacemi setkáváme poměrně často, kdy například dcera oblékne tatínka do rakve do obleku a pak přijde její sestra a řekne: „No ty ses zbláznila, táta měl rád vždycky montérky.“ A jde a převlékne ho do montérek. Kdyby tatínek předem řekl, jak chce být oblečený, mohlo se takové situaci předejít. Zajímavé na tom je, že my jsme

9

rozhovor

florence 11/15

tento portál vytvářeli tak, aby zaujal hlavně mladé lidi. A když jsme si pak udělali dotazníkové šetření, ukázalo se, že jej navštěvují hlavně starší lidé. Jak je vidět, všichni takovéto myšlenky máme, jen se nám někdy s našimi blízkými špatně sdílejí.

se také hodně nasmáli. A pro mě to bylo poučné. Tím, že dostal pravdivou informaci, si dokázal určit priority – urovnat si vztah s dcerou – a ty také splnit. Takové příběhy dávají mojí práci smysl. Že za sebou vidím kus odvedené práce.

Co nejvíc trápí vaše klienty?

Myslím si, že nejčastěji je trápí to, že jim nikdo nechce říct pravdu. Ono je z mnoha objektivních důvodů těžké ji tomu pacientovi říct. A totéž platí i pro jeho rodinu. My se kolikrát dostáváme do situací, kdy nám pacient­ka řekne: „Já vím, že mám nádor, že je to se mnou špatné a že už tu dlouho nebudu, ale neříkejte to mé dceři. Ona by to nezvládla.“ A dcera vám v kuchyni řekne: „Prosím vás, hlavně to neříkejte mamince, jak na tom je. Ona by to neunesla.“ Vidíte, že ony to vědí obě dvě, ale neumějí se o tom bavit. A když jim uděláte prostředníka a ony o tom začnou mluvit, spadne z nich ten hrozný balvan a uleví se jim, protože najednou zjistí, že se o těch věcech mluvit dá. To je z mého pohledu to, co lidé řeší nejvíc. Že si strašně přejí, aby k nim byl člověk fér a upřímný, a nestojí o soucit. Ono to vypadá zvláštně, ale my si s nimi kolikrát užijeme spoustu legrace, protože z nich najednou spadnou obavy, nemusejí si na nic hrát, nemusejí se držet žádné role a jsou sami sebou. Vím, že to vypadá divně, ale i v rodině umírajícího člověka se dá hodně nasmát.

Které chvíle jsou pro vás naopak těžké?

Nejtěžší jsou situace, kdy se nedaří léčba nějakých symptomů. Když vysvětlujete rodině i pacientovi, který je třeba v deliriu a má bolesti, že zkusíte tenhle lék, ale nevíte, jestli zabere. Chvíle, kdy bych hrozně ráda pomohla, ale vím, že to bude ještě nějaký čas trvat, než se to podaří. Těžké jsou i chvíle, kdy se nedaří sladit cíle péče s přáním klientů. V paliativní medicíně jde totiž mimo jiné o vyjednávání cílů péče. Co vlastně pacient chce, co chce jeho rodina a jestli je to vůbec reálné. Jednou nebo dvakrát jsme takhle byli nuceni propustit klienta, protože měl naprosto nereálná očekávání, kterým jsme nemohli dostát.

Nemohu se například starat o pacienta, u kterého mi rodina zakáže informovat ho o jeho stavu.

Vzpomenete si na nějakého pacienta, jehož příběh vás ovlivnil?

Těch příběhů je spousta. Jeden takový, který byl pro mě poučný, byl příběh pána, který v šedesáti letech onemocněl leukémií. Bohužel takovou variantou, která v jeho věku znamenala, že i se správně vedenou léčbou bude mít desetiprocentní šanci na vyléčení. Naštěstí měl velmi osvíceného hematoonkologa, který byl schopen s ním opravdu poctivě jeho šance probrat, a pán se rozhodl. Řekl: „Podívejte se, já jsem člověk, který má rád život. Rád jezdím na kole, rád chodím do hospůdky s kamarády, a když se budu léčit, tak nic z toho nebudu moct dělat. Mám dceru, se kterou už několik let nemluvím, tak já si urovnám vztahy a necháme to na podpůrné symptomatické léčbě.“ S dcerou se zkontaktoval, nakonec se k ní nastěhoval a bylo moc hezké je vidět spolu. Nakonec byl vděčný, že jsme mu nic nezastírali a nemlžili. S ním jsme

10

Co vás k paliativní medicíně přivedlo?

Myslím si, že to byla potřeba pomoci nemocným, kteří se na konci života najednou dostávají do šedé zóny, ve které je nikdo nechce. Lékař specialista jim řekne: Je mi líto, ale na onkologii už nechoďte, už vám nemám co nabídnout. Praktický lékař si s nimi neví rady, protože co s pacientem, který má těžké bolesti, které se stupňují, opakovaně zvrací a je dušný…

A vlastně ani ten chudák pacient neví, komu vlastně patří. V tom jsem viděla prostor ke zlepšení. A druhá věc, která mě k tomu táhne, jsou rozhovory s nemocnými. Jak víte, tak za běžného nemocničního provozu není na rozhovor s pacientem čas a přitom cítíte, že potřebuje mluvit, potřebuje říct, jaké má starosti, protože jedině tak můžete jako lékař správně zareagovat na jeho potřeby a kromě předepsání léků ho třeba ještě nasměrovat k psychologovi, sociálním službám či k jiným profesím.

Co by podle vás měli zdravotníci vědět o komunikaci s umírajícími?

Nebát se s nimi o tématu smrti mluvit, zvlášť pokud je pacient sám načne. A pokud jim pacient položí otázku: „Pane doktore, jak na tom jsem?“, nebát se pravdivě mu odpovědět.

To nejhorší, co může doktor udělat,

je říct: „To se nedá určit.“ Protože to není pravda. Samozřejmě mu nemůžete říct: zemřete 15. listopadu v 6.30 ráno, ale můžete mu říct: máte před sebou pravděpodobně měsíce nebo roky života, protože to je informace pro pacienta důležitá. A nejen pro něj. Dcera například potřebuje vědět, kolik času ještě maminka má, aby věděla, jestli si má v práci vzít dovolenou, neplacené volno nebo ošetřovačku na pár dní. Až takhle jednoduché to je. A nedávat falešné naděje. Člověk je hrozně tvárný tvor a umírající pacienti často nepotřebují slyšet falešnou naději na to, že je vyléčíme a úplně uzdravíme, ale třeba to, že budou mít konec života bez bolesti a bez dušnosti. Když jim dáváte falešné naděje, pacienti to stejně poznají.

Nabízíte i nějakou službu pozůstalým?

Ano. Součástí naší práce je i péče o pozůstalé a právě při tom člověk vidí, kolik práce za sebou zanechal.

Když se k vám vracejí lidé, kterým jsme dopečovali o maminku, tatínka nebo jiného blízkého, a i po čase vám řeknou, jak to bylo dobré a jak jsou rádi, že jste jim pomohli, je to motivující. To se lékaři v nemocnici nestane. Tam si na vás maximálně stěžují, ale tady, jak je ten cíl péče jasný a výsledek také, je to naopak.

Osobně musím říct, že pokud jsem někde měla pocit, že opravdu pomáhám, tak je to tady.

Co je Cesta domů Domácí hospic Cesta domů nabízí své služby nevyléčitelně nemocným dospělým i dětem a jejich blízkým, kteří o ně doma pečují. Poskytuje rodině oporu, umožňuje, aby člověk v posledním odobí života mohl žít důstojně, měl čas na své nejbližší a čas na rozloučení. Kromě hospice nabízí i celou řadu dalších služeb, jako například půjčovnu zdravotních pomůcek, odlehčovací služby, konzultace lékaře, knihovnu či služby pro pozůstalé. V rámci osvěty pořádá Cesta domů i kurzy a vzdělávací akce nejen pro zdravotníky, ale i pro laiky, vydává vlastní informační materiály a překládá knihy ze zahraničí. Cesta domů se podílela i na uvedení hry Happy End izraelské dramatičky Anat Gov, kterou režíroval Arnošt Goldflam a kterou v současné době ­uvádí pražské divadlo Rokoko.

Více informací o představení najdete na www.mestskadivadlaprazska.cz a o Cestě domů na www.cestadomu.cz.

inzerce

11

zdraví / relax

florence 11/15

Jak si ulevit od bolestí zad během pracovního procesu?

Ukázka správné manipulace s pacientem

Během posledních let se setkáváme s muskuloskeletálními obtížemi stále častěji. Bolesti se objevují především v oblasti páteře, nejvíce v oblasti lumbosakrální. Příčin těchto obtíží je mnoho. Přispívá k tomu snížení habituální aktivity, špatná životospráva, zvýšený psychický stres a podobně.

Mnoho z těchto příčin najdeme také při práci zdravotních sester, ať už v ambulantním, nebo lůžkovém provozu. Každý fyzioterapeut vám řekne, že bez správného zásahu se nic nezlepší. Jak si ale ulevit i během pracovní činnosti?

N

ejdůležitější je dodržování základních režimových opatření. Tím je myšlen například správný sed, zvedání břemen s napřímenou páteří nebo upřednostňovat záklon před předklonem.

Správný sed Ideální je sed na klasické židli se čtyřmi nohami, kde si dolní končetiny můžete opřít o celá chodidla.

Vnímejte celou plosku i prsty na dolní končetině. Kolena by měla být nad patami. Představte si pánev, hrudník a hlavu s dnem ústním jako tři desky, které jsou umístěny rovnoběžně nad sebou. Pro lepší nastavení páteře poslouží představa korálků na niti, kterou zatáhneme směrem nahoru k hlavě a dolů k hýždím. Jedná se o milimetrový pohyb na každý segment. Ramena jsou volně svěšena dolů k zemi.

Manipulace s pacientem Nedílnou součástí práce lůžkových sester je manipulace s pacientem.

I během této činnosti je nutné mít na paměti rovná záda. Představte si opět tři roviny nad sebou (pánev, hrudník, hlavu), které vám zaručí správný stoj. V momentě, kdy je potřeba snížit těžiště, můžete pokrčit dolní končetiny v kolenou a kyčlích.

Stoj V momentě, kdy stojíte, je dobré si uvědomit, jakým způsobem. Můžete sami sobě položit pár základních otázek, jako například: Cítím váhu

12

na obou ploskách stejně? Cítím někde nějaké napětí? Je hlava v prodloužení páteře, nebo je v předsunu? Díky těmto otázkám se zaměříte na svoje tělo a lépe si uvědomíte svoji posturu v prostoru. Můžete to trénovat kdykoli a kdekoli.

Dýchání Málokdo z nás vnímá, jakým způsobem dýchá. Přesto je to stejně důležité jako mít večer vyčištěné zuby.

V tomto cvičení zapomeňte na sílu, opět je důležité především vnímání sebe sama. Nejjednodušší je vyzkoušet si to vleže na zádech s pokrčenými dolními končetinami. Plosky jsou volně na podložce. Nyní si představte, že hrudník je z nějakého měkkého materiálu a s výdechem ho nechte volně klesat dolů směrem k pánvi. Ramena jsou stále volně. Krční svaly se také nezapojují.

I přesto, že vám to ze začátku nepůjde, nevadí. Už i tím, že na to zaměřujete pozornost, měníte dechový stereotyp. V dalším kroku si můžete představovat, že na spodních žebrech je guma, která se při nádechu rozšiřuje do všech stran. To znamená nahoru směrem ke stropu, ale i dolů směrem k podlaze, do šířky a uvnitř našeho těla směrem k hlavě a k pánvi.

Pokud jste hodně unavení, stačí, když si dáte pravou dlaň pod pupík (zhruba na 2 prsty), levou lehce položíte nad ní a volně dýcháte do této oblasti malé pánve.

Přestože se primárně nejedná o léčebné metody, při jejich dodržování pocítíte pozitivní změny na svém těle. V momentě, kdy se učíme své tělo vnímat, předcházíme bolesti. A pokud již nepříjemné

vjemy a případně bolesti máme, snažíme se je alespoň eliminovat.

Bohužel, existují také bolesti, se kterými si sami nepomůžeme. Pokud vás nepříjemné pocity budí ze spaní, případně cítíte pálení, brnění nebo naopak máte nižší citlivost na dolních nebo horních končetinách, je vhodné vyhledat odbornou péči fyzioterapeuta, který vám pomůže řešit konkrétní obtíže.

Správný sed

fota: autorka

Mgr. Markéta Matoušková, fyzioterapeut

Kompletní vybavení vaší sterilizace „na klíč“ včetně informačního systému

Miele, spol. s r. o.

(Spielberk Office Centre) Holandská 4, 639 00 Brno Tel.: +420 543 553 111 Fax: +420 543 553 119 E-mail: info@miele.cz www.miele.cz

BMT Medical Technology s. r. o.

Cejl 157/50, Zábrdovice 602 00 Brno Tel.: +420 545 537 111 Fax: +420 545 211 750 E-mail.: mail@bmt.cz www.bmt.cz

Johnson & Johnson, s. r. o.

Karla Engliše 3201/6 150 00 Praha 5-Smíchov Tel.: +420 227 012 111 Fax: +420 227 012 300 E-mail: info@jnjcz.cz www.jnjcz.cz

13

Koncept Smyslové aktivizace Predsudky o starnutí a starobe Psychobiografický model péče prof. Erwina Böhma Ošetřovatelská péče u seniorů s močovou inkontinencí Nástrahy farmako­ terapie seniorů

geriatrie odborné téma

Koncept Smyslové aktivizace Všechny podněty, které náš mozek zpracovává, přicházejí prostřednictvím smyslových orgánů. Vyhodnotit všechny smyslové podněty má za úkol nejsložitější orgán lidského těla, mozek. Zdánlivě jednoduchému výsledku lidského myšlení předchází velmi složitý proces propojení a vyhodnocení signálů.

Pojem smyslová aktivizace → smyslová = vnímání pomocí smyslů: zraku, sluchu, čichu, hmatu a chuti. Smysly v tomto případě vnímáme jako zdroje člověka. → aktivizace = uvést do pohybu, pohnout a podnítit k činnosti, působením něčeho zesílit, něco vědomě udělat.

Smyslová aktivizace je tedy pojem, který lze chápat jako „uvedení do pohybu“ za účasti veškerých smyslů. Pozitivním výsledkem smyslové aktivizace je vytvoření motorické, kognitivní, verbální, skutečně komplexní činorodosti (Wehner, 2009, s. 1).

14

Smyslová aktivizace má za cíl udržet, dlouhodobě zachovat nebo obnovit: → Vlastní kompetence, jako sebevědomí, sebeurčení, sebehodnocení, sebelásku, sebeakceptaci, sebedůvěru, samostatnost, sebeocenění. → Sociální kompetence, jako vytváření kontaktu s ostatními lidmi, jeho prohlubování, zachování vazby s rodinou a přáteli. Důležitá je také integrace do nového sociálního prostředí, ve kterém stárnoucí člověk může jen žít nebo se sžít spolu s ostatními obyvateli.

Obrovský význam má ve stáří pro člověka to, že podstatné sociální schopnosti, jako mít trpělivost, umět čekat, respektování osobnosti a odlišností ostatních lidí jsou a zůstanou zachovány.

→ Věcné kompetence, aby stárnoucí člověk zůstal samostatný, aby se mohl například co nejdéle sám oblékat, najíst se nebo se postarat o osobní hygienu. Zacházení s prostředky všedního dne, jako používání elektrospotřebičů (např. rychlovarné konvice, sporáku, fénu, holicího strojku), patří rovněž k obsahu těch věcných kompetencí, které slouží k uchování zachovaných schopností ve stáří.

Kompetence se vzájemně prolínají a doplňují, proto je důležité naučit se je vzájemně propojit!

Smyslová aktivizace je konceptem: → ošetřovatelské a zdravotní péče; → aktivizace – vědomé a zaměřené podpory na zdroje a individualitu člověka;

foto: © karel rabenhaupt

Ing. Bc. Hana Vojtová, institut smyslové aktivizace

odborné téma geriatrie

→ pro geriatrické zařízení s cílenou vizí; → pro respektovaný přístup pečovatele k pečovanému; → pro smysluplné doprovázení v poslední životní fázi; → který tvoří zvuk zařízení ve vztahu k veřejnosti.

Všechny tyto části jsou na sobě závislé a tvoří vzájemně propojenou síť vztahů a souvislostí. Koncept tak mění dosavadní přístupy v izolovanosti jednotlivých částí, stává se celistvým a hodnotným pro všechny v systému zúčastněné osoby geriatrického zařízení: → management zařízení (ředitel, vedoucí pracovníci), který koncept kooperuje a koordinuje; → odborně způsobilé pracovníky v sociálních službách: • pracovníky přímé obslužné péče, kteří tak propojují ošetřovatelskou péči s aktivizací; • pracovníky vykonávající základní výchovnou nepedagogickou činnost (aktivizační pracovníci), kterou rozšiřujeme možnosti aktivizace; → zdravotnické pracovníky (registrované a neregistrované zdravotní sestry), kteří začleňují koncept do zdravotnické péče; → pomocný personál (pracovníky kuchyně, úklidu, prádelny a údržby), kteří v rámci výkonu své práce participují na komplexnosti konceptu.

Principem celistvého konceptu Smyslové aktivizace je vnímat člověka jako celek, který zahrnuje oblast biologickou (tělesnou), psychickou (duševní) a transcendentální (přesahovou – duchovní).

V celistvém pojetí tedy nelze opomenout žádnou z těchto oblastí, protože jakékoliv narušení jedné oblasti může vést k narušení oblasti druhé.

Proto není možné pracovat pouze s jednou izolovanou oblastí. Pokud se péče zaměří pouze na péči o tělo, to znamená, že je člověk najedený, umytý, zdravotní a ošetřovatelská péče je adekvátně nastavena, nestačí to ještě k tomu, aby se člověk cítil spokojený. Pokud péče neposkytuje člověku duševní podporu a není zajištěn dostatek smyslových podnětů, nebude fyzický stav seniora přes sebekvalitnější medikaci a ošetřování uspokojivý, stále bude něco chybět. Zapomínat se nesmí na oblast duchovní, která je součástí mnoha lidských životů.

V rámci konceptu má význam pro vnímání celistvosti člověka.

Smyslová aktivizace dává účinný návod, jak pečovat o člověka dezorientovaného, tedy o člověka nemocného demencí. Pečovatelé si kladou otázky, jak pracovat s takto nemocným člověkem, zdánlivě s tak odlišným vnímáním světa, než mají oni sami. Ve skutečnosti není takový člověk jiný a náročnější než ostatní. Pokud se pečovatel naučí rozumět vnitřnímu světu takto nemocného člověka, náhle zjistí, že fyzický neklid je voláním o pomoc, o lásku, je touhou po blízkosti a vztahu. Proto lidé s tímto onemocněním tak často volají maminku, své děti nebo chtějí jít domů. Za tímto voláním se skrývá neuspokojená vnitřní potřeba.

Smyslová aktivizace učí pečovatele vnímat pocity člověka a tím najít neuspokojenou potřebu, pomoci ji zpracovat aktivním nasloucháním a s porozuměním. Dezorientovaný člověk je také velmi citlivý na náladu ostatních, na tón hlasu, na into-

Měla v sobě opravdu fyzický neklid, nevydržela klidně stát. Podívala jsem se jí do očí a znovu pozdra­ vila. Viděla jsem zraněného, bez­ mocného a o pomoc volajícího člo­ věka. Pomalu jsem začala mluvit, zeptala jsem se, jak se jí daří. Až po chvíli, po kterou si udržovala bez­ pečnou vzdálenost, se posadila na židli. Přistoupila jsem k ní, jiná židle v místnosti nebyla a tak jsem si při­ sedla tak, abych byla níže než ona.

Na otázku neodpovídala, pokročilá fáze demence jí nedovolovala vy­ jádřit se slovy. Ukazovala mi svého medvídka, ale nepustila ho z ruky.

Nedokázala dlouho udržet oční kontakt, očima stále ve stroze vyba­ vené místnosti něco hledala, stejně jako já. I já jsem hledala něco, co by mi v komunikaci pomohlo – ně­ jaký obrázek, fotografii, cokoliv, co by kromě medvídka bylo jenom její.

Cokoliv, co by alespoň zdánlivě vy­ tvářelo nebo připomínalo domov.

Nic jsem nenašla. Nabídla jsem jí

Principem celistvého konceptu Smyslové aktivizace je vnímat člověka jako celek, který zahrnuje oblast biologickou (tělesnou), psychickou (duševní) a transcendentální (přesahovou – duchovní). naci. Je citlivý na vnímání vnějšího světa, přesně vycítí, jak se k němu druzí chovají, jak jej přijímají.

V rámci své přednáškové čin­ nosti jsem navštívila domov senio­ rů „se zvláštním režimem“. Už samo toto zákonné označení druhu so­ ciální služby ve mě vyvolává pocit, že se všem lidem (personálu, rodin­ ným příslušníkům i samotným uži­ vatelům) dává ve známost, že lidé umístění v takovém zařízení potře­ bují „zvláštní režim“. Zaměstnanci tohoto zařízení naslouchali mému představování konceptu Smyslové aktivizace a jedna z účastnic vzdě­ lávání mě vyzvala: „To je hezký, co nám tady říkáte, ale jenom přístu­ pem to není. Musíte se jít podívat u nás na paní S., to budete koukat, je agresivní, ta po vás pude, hned jak vás uvidí.“ A tak jsem se šla o přestávce v doprovodu vrchní se­ stry za paní S. (76 let) podívat. Za­ klepala jsem, po chvíli otevřela dve­ ře, pozdravila jsem. Proti mně stála paní S., v ruce držela plyšového medvídka, kterým si z tváře otíra­ la slzy i to ostatní, co jí teklo z nosu.

ruku, opatrně si na ni položila tu svou, a tak jsem mlčela spolu s ní.

Po pár minutách společného mlče­ ní jsem se rozloučila.

Proč byla zkušenost personálu tak odlišná od té mé? Jistě to moh­ lo být tím, že paní S. měla tento den prostě lepší náladu. Může to být ale také tím, že personál neví, jak má s neklidem člověka s demencí pra­ covat, co má dělat, jak reagovat, ale také jak mu předcházet. Mimo tuto zkušenost jsem si nemohla při pohybu domovem nevšimnout, že v tomto zařízení personál vstupu­ je do pokojů bez klepání, nikoho nezdraví a uživatelům tyká. Lidé s onemocněním demencí nepotře­ bují zvláštní režim, ale potřebují lid­ ský přístup. Ve skupině jsme si pak společně situaci rozebrali a společ­ ně hledali příčinu chování paní S. Vedla jsem účastníky k tomu, aby si odpověděli na otázky: Co nám paní S. svým fyzickým neklidem chce sdělit? Jaká potřeba není uspokojena?

Pečovatelé popisovali její ne­ klid, jako by něco hledala, mož­

15

odborné téma geriatrie

ná i někoho hledala. Občas totiž vysloví i jméno Karel, ale nevědí, kdo by to mohl být, o její rodině nic nevědí.

Společně si pečovatelé uvědo­ mili, že paní S. nemá uspokojenou potřebu mít a vlastnit. Schází jí také vztah a pocit blízkosti.

Pokud něco člověk hledá, pak hledá to, co poznává, co zná. Pe­ čovatelé si náhle uvědomovali po­ třebu, aby paní S. měla vybavený pokoj vlastními věcmi – obrázky, fotografiemi, ubrusem, květinami.

Uvědomili si, jak je důležité znát rodinné vazby, jména blízkých, něco o člověku vědět, mít zájem se o něho zajímat.

Proč se před vstupem na pokoje neklepe, co to může způsobit?

Odůvodnění personálu bylo jed­ noduché a zdánlivě pochopitelné – protože jim nikdo neodpoví. Ano, s tím mohu souhlasit, ale jak byste reagovali vy, pokud by někdo ve­ šel k vám domů bez zaklepání, tedy bez dovolení? Nereagovali byste leknutím a následně útokem s cílem bránit se?

Jaká potřeba není uspokojena?

Potřeba soukromí, potřeba ně­ kam patřit, potřeba rozhodování, potřeba bezpečí.

Klepání přítomnému člověku oznamuje, že je někdo za dveřmi a chce vstoupit. Toto vše si je člo­ věk s onemocněním demencí scho­ pen uvědomit a také má možnost připravit se na vstup cizí osoby.

Pečovatel každým svým vstupem narušuje soukromí uživatele, vstu­ puje k němu domů, a podle toho se také musí chovat, tedy jako na návštěvě.

Proč personál uživatele při vstupu na pokoj nepozdraví?

Personál odpovídal, že je to pro­ to, že se tam přeci chodí několikrát za den, a to přece nebudou pořád zdravit. Musíme si ale uvědomit, že člověk s onemocněním demencí má narušenou krátkodobou paměť, není schopen si vybavit, že jsme mu před hodinou pomáhali s hygienou a teď mu neseme oběd.

Jaká potřeba není pak takovým přístupem uspokojena?

Potřeba úcty a akceptace.

Pokud vstupujeme bez ohláše­ ní a bez pozdravu, nemůžeme se pak divit, že z obav o svou osobu může člověk přejít do útoku, vždyť on vůbec neví, co se děje. Nedoká­ že si ani vysvětlit důvod neopráv­ něného vstupu do svého soukromí, a tak se přirozeně brání. Navíc na­ ším pozdravem pomáháme člověku

16

florence 11/15

s tímto onemocněním přirozeně se orientovat v denní době. Pozdra­ vem „dobré ráno“, „dobré poledne“ nebo „dobrý večer“ přirozeně člově­ ka provázíme dnem.

Proč uživateli personál tyká?

Pečovatelé argumentovali: „Je to tady tak zavedené a tyká se všem.“ Uvědomujeme si, kdo mohl nebo byl oprávněn této ženě v průběhu jejího života tykat? Pracujeme s ge­ nerací, kde tykání bylo považováno za velmi důvěrný vztah, vždyť mno­ zí i svým rodičů vykali.

Jaká potřeba není uspokojena?

Potřeba projevu úcty a respektu k druhému.

Co tedy pečovatele opravňuje k tomu, aby přistupoval k nemocnému člověku bez respektu, bez úcty a bez lásky? Žádné profesní označení nás neopravňuje k přehlížení a k neakceptaci soukromí nemocného člověka a jeho práva cítit se bezpečně.

To na osobu pečovatele a jeho přístup klade určité nároky. Pokud však pečovatel nemá úctu k druhým lidem a neumí ji projevit základním pozdravem a úsměvem, jak se vůbec může s druhým člověk setkat?

Pokud se sám pečovatel nemá rád, pak nemá rád ani ostatní, a jak pak může projevit svou lásku v péči o druhé? Pokud se pečovatel neumí sám radovat ze života, jak může pomoci druhému prožívat život v radosti?

Smyslová aktivizace učí pečovatele: → plně respektovat osobnost – pohlédnout na každého stárnoucího člověka s pochopením, bez toho, aby ho soudil a nálepkoval; → přijmout stárnoucího člověka s úctou k jeho životu a s láskou k jeho osobě; → vnímat radost ze života.

Lore Wehner specifikuje osobnost pečovatele a jeho přístup v konceptu takto: „Cílem je, aby vzájemná interakce mezi pečovatelem a pečovaným vyvolávala radost ze života, aby jejich vzájemný vztah byl založen na důvěře a lásce. Péče a aktivizace v konceptu je založena na upřímném, vlídném vztahu a na vzájemném respektu. Péče musí uspokojovat vlastní, věcné a sociální kompetence stárnoucího člověka. Jen tak může prožít vnitřní klid a pocit jistoty, že se s ním pracuje jako s člověkem.“

Pokud se pečovateli podaří přistupovat k péči o člověka tímto způsobem, pak sám prožívá pocit sebeocenění. Náhle si uvědomuje pocit vděčnosti, třeba za svou práci, za možnost a schopnost pomáhat druhým. Pocit zodpovědnosti vůči druhým i vůči společnosti vede k uvědomění si, že každý může zanechat světu něco dobrého.

K tomu, aby pečovatel mohl smyslovou aktivizaci realizovat v praxi, musí podstoupit vzdělávání.

Vzdělávání v konceptu je založeno na tom, že „pokud chcete pochopit druhé, musíte nejprve pochopit sami sebe“.

Vzdělávání je rozděleno do tří úrovní, ve kterých účastník postupně získá odborné kompetence.

V rámci jednotlivých tematických modulů se seznamuje s rozmanitými technikami zaměřené péče a aktivizace. Účastník vzdělávání tak postupně zdokonaluje své kompetence.

Více o autorkách: autorkou myšlenky smyslové aktivizace je Lore Wehner, MA, která se narodila v rakousku v roce 1964. studovala pedagogiku, je diplomovaný pedagog. autorskou smyslovou aktivizaci vyvíjela, přepracovávala a zavádí do sociální péče v rakousku od roku 2004. O konceptu vydala v roce 2009 knihu smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí, v roce 2011 vyšla kniha Metody a praxe smyslové aktivizace. v roce 2014 vydala knihu empatická práce se zármutkem.

Ing. Bc. Hana Vojtová se narodila v roce 1974 v prachaticích. vystudovala ekonomii na univerzitě v plzni a v praze. Od roku 2007 je ředitelkou domova seniorů Mistra křišťana prachatice, kde zavedla do praxe koncept smyslové aktivizace.

Od roku 2010 je certifikovanou lektorkou konceptu smyslové aktivizace s výhradním zastoupením pro českou republiku a vede institut smyslové aktivizace. v roce 2014 vydala knihu smyslová aktivizace v české praxi a byla hostující autorkou knihy lore Wehner empatická práce se zármutkem.

odborné téma geriatrie

Predsudky o starnutí a starobe Súhrn:

Kľúčové slová:

Starnutie a staroba sú fenomény opradené mnohými, väčšinou negatívne založenými postojmi, ktoré sa premietajú do všetkých oblastí života, nevynímajúc zdravotníctvo a ošetrovateľstvo. Príspevok sa zaoberá predsudkami o starnutí a starobe. Jeho cieľom je analýza a objasnenie desiatich hlavných bodov, ktoré zhrňujú predsudky voči seniorom. starnutie – staroba – predsudok – ageizmus.

Prejudices about aging and age Summary:

Keywords:

Aging and old age are phenomena many gimped, based mostly negative attitudes that are reflected in all aspects of life, not excluding health care and nursing. The paper deals with preconceptions about aging and old age. Its aim is to analyze and clarification the ten main points that summarize prejudice against seniors. aging – old age – prejudice – ageism.

PhDr. Oľga Kabátová, PhD., Trnavská univerzita v Trnave, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Katedra ošetrovateľstva

Úvod Východiskom všetkých foriem znevýhodňujúceho správania sa stávajú zvláštne druhy postojov – predsudky a stereotypy. Tie môžu významne ovplyvniť poskytovanie kvalitnej zdravotnej a ošetrovateľskej starostlivosti (Jarošová, 2007).

Predsudok je fixovaný, vopred formovaný postoj k nejakému objektu prejavujúci sa bez ohľadu na individualitu alebo povahu tohto objektu. Človek, ktorý má predsudky, nezvažuje pri posudzovaní druhých žiadne alternatívne vysvetlenia (Hayes, 2007). Ide o citovo determinovaný úsudok, ktorý je vo vzájomnom vzťahu s diskriminá­ ciou, zvláštny druh rigidných, fixovaných a prevažne afektívne založených postojov, podľa ktorých človek často posudzuje jedinca patriaceho k určitej skupine negatívne a bez individuálnych skúseností (Ivanová et al., 2005). V predsudku prevláda iracionálna, rozumovo nepodložená zložka (Kopecká, 2012).

Analýza problematiky Palmore (1999) uvádza desať hlavných bodov, ktoré zhrňujú predsudky voči seniorom: 1. choroba – predstava, že choroba je pre seniorov veľmi vážny problém, že kvôli chorobe trávia veľa

času v posteli, cítia sa unavení, sú odkázaní na ústavnú starostlivosť, potrebujú dlhodobú starostlivosť, majú akútnejšie choroby než mladší ľudia a že väčšina starších sa vzhľadom k svojmu zdravotnému stavu nemôže zapojiť do bežných aktivít.

Skutočnosť: proces starnutia so sebou prináša anatomické, fyziologické zmeny či zmeny psychických funkcií a je spojený s postupným ubúdaním síl a pribúdaním najmä chronických ochorení. Napriek tomu je okolo 60. roku života ešte 60 % zdravých jedincov, v 70 okolo 40 %, v 80 asi 20 % a v 90 rokoch je ešte 5 % zdravých a bez väčších problémov (Weber, 2000). Zaujíma-

Skutočnosť: uspokojivý milostný vzťah zvyčajne pre zdravých seniorov pokračuje do 70–80 rokov a hrá v ich životoch dôležitú úlohu. Štúdia Helgasona et al. (1996) zistila, že neporušené sexuálne funkcie sú bežné u mužov seniorov aj vo veku 70–80 rokov. Iba 17 % zo všetkých mužov považovalo sex za banálnu súčasť svojho života. Z celkového počtu mužov v tejto štúdii bolo až 68 % schopných do­siahnuť erekciu a 71 % všetkých mužov má ešte stále pohlavný styk.

3. škaredosť – krása je často spájaná s mladosťou a veľa ľudí, najmä ženy, majú obavy zo straty svojej krásy, keď zostarnú.

Skutočnosť: kým západné kultúry (i tá naša) majú tendenciu spájať starobu so škaredosťou a mladosť s krásou, niektoré kultúry majú naopak tendenciu obdivovať charakteristiky staršieho veku. V Japonsku sa v strieborných vlasoch a vráskach odráža múdrosť, zrelosť. Škaredosť je subjektívne hodnotenie, ktoré je v súlade s kultúrnymi štandardmi krásy a škaredosti.

4. pokles duševných schopností – predstava, že schopnosti od stredného veku klesajú, najmä schopnosť učiť sa, zapamätať si, spoznávať, a že sa jedná o nevyhnutnú súčasť procesu starnutia.

Staroba podľa samotných seniorov nadobúda priaznivejší charakter oproti všeobecne prijímanému negatívnemu image. vé údaje zistil i prieskum EHIS 2009 na Slovensku, kde až 39 % osôb nad 75 rokov považuje svoje zdravie za priemerné, 68,3 % osôb nad 75 rokov je síce obmedzovaných zdravotným problémom v bežných aktivitách, ale nie veľmi. Staroba teda podľa samotných seniorov nado­ búda priaznivejší charakter oproti všeobecne prijímanému negatívnemu image.

2. impotencia – predstava, že väčšina seniorov sa už nevenuje žiadnej pohlavnej aktivite, a v prípade, ak áno, sú prinajmenšom abnormálni.

Skutočnosť: väčšina starších si zachováva normálne duševné funkcie.

Je však pravda, že reakčná doba sa spomaľuje, čo má za následok dlhšiu dobu učenia. Kalvach (2006) hovorí o tzv. princípe spomalenia a potrebe jeho dodržiavania. V prieskume EHIS 2009 na položku „Schopnosť zapamätať si dôležité veci“ označilo odpoveď „Bez ťažkostí“ až 61,9 % osôb vo veku 60–74 rokov.

5. duševná choroba – predstava, že duševná choroba je v starobe bežný, nevyhnutný a neliečiteľný stav.

17

odborné téma geriatrie

Skutočnosť: iba okolo 2 % osôb nad 65 rokov je inštitucionalizovaných s diagnózou primárnej psychia­trickej choroby. V už zmieňovanom prieskume EHIS 2009 mali respondenti odpovedať na položku „Pociťovanie obáv, nervozity alebo úzkosti a smútku, skleslosti alebo depresie počas posledných 7 dní“. Výsledky boli nasledovné: obavy, nervozitu alebo úzkosť vôbec nepociťuje až 35,9 % a mierne pociťuje 35,7 % osôb nad 65 rokov, smútok, skleslosť a depresiu nepociťuje 49,7 % a mierne pociťuje 31,7 % respondentov nad 65 rokov.

Duševná choroba v starobe teda nepredstavuje nevyhnutnosť.

6. zbytočnosť – predstava, že väčšina starších ľudí je kvôli svojmu zdravotnému či duševnému stavu neschopná podieľať sa na spoločenskom či pracovnom živote.

Skutočnosť: väčšina starších osôb môže pracovať rovnako ako mladší. V štúdiách zamestnaných starších ľudí sa preukazuje menšia fluktuácia, menej nehôd, väčšia spoľahlivosť ako u mladších zamestnancov. Dennis, Thomas (2007) vykonali analýzu štúdií, ktoré sa za­ oberali pozitívami a negatívami starších pracovníkov. Medzi najčastejšie uvádzanými pozitívami dominovali skúsenosti, vedomosti, pracovné návyky, lojalita, dochvíľnosť, schopnosť zachovať chladnú hlavu v krízových situáciách a rešpekt k autorite.

Negatívami boli najmä nepružnosť, neochota prispôsobiť sa novým technológiám, chýbanie agresívneho ducha (nepriebojnosť).

7. izolácia – predstava, že väčšina starších je spoločensky izolovaná a žije osamelo.

Skutočnosť: štúdia Wagnera et al. (1996) zistila, že samotný vek ani odchod do dôchodku nie je významnou premennou pri hodnotení sociálnej izolácie či samoty. Oveľa významnejší faktor je zloženie domácnosti či rodinný stav.

8. chudoba – názory a predstavy, že väčšina starších ľudí je chudobných či dokonca bohatých (oboje v negatívnom zmysle).

Skutočnosť: počet ľudí v EÚ postihnutých chudobou a sociálnym vylúčením je značný: v roku 2002 to bolo viac ako 68 miliónov a viac ako 20 %, a to v prípade Írska, Slovenskej republiky, Grécka a Portugalska. Sú to predovšetkým etnické menšiny, Rómovia, ľudia so zdravotným postihnutím, bezdomovci, dlhodobo nezamestnaní, ľudia umiestnení v opatrovateľských

18

florence 11/15

zaria­deniach a samostatne hospodáriaci roľníci na malých hospodárstvach (Ondrejkovič, Kasanová, 2006). Sýkorová (2006) s odvolaním sa na výsledky svojej štúdie považuje predstavu chudobných, nespokojných seniorov, sťažujúcich sa na nízke dôchodky, za mýtus. Tiež píše, že seniori sa snažia so svojimi príjmami vystačiť a málokto „narieka“.

9. depresia – predpoklad, že staršia osoba je chorá, bezmocná, senilná, neužitočná, osamelá a v biede, teda deprimovaná, postihnutá depresiou.

Skutočnosť: medzi najrôznejšími duševnými chorobami je depresia u starších ľudí najbežnejšia, nie však zákonitá. V bežnej populácii je riziko výskytu depresie uvádzané medzi 5–16 %, u seniorov býva uvádzaná prevalencia 10 % (Drástová, Krombholz, 2006). Blazer (2003) píše, že 1–4 % z celkového počtu staršej populácie trpí veľkými depresiami. V súvislosti s depresiami dochádza u starších ľudí k častým samovraždám. Až 80 % ľudí nad 74 rokov s depresívnym syndrómom sa dopustili suicídia. Suici­ duálne pokusy sú u seniorov dvakrát častejšie ako v bežnej populácii (Alexopoulos, 2005). Depresia sa tak stáva významným problémom pre staršie generácie.

10. politická moc – predsudok, že starší ľudia majú silnú politickú moc a že táto moc odvráti politikov od potrebných reforiem.

Skutočnosť: vo vyspelých krajinách prevláda tendencia vnímať seniorov ako relatívne majetných, ako politickú silu schopnú presadiť svoje nároky (Cordingley, Webb, 1997). Starší ľudia síce predstavujú veľké množstvo voličov, obvykle ale nehlasujú jednotne a následne majú menej politickej moci, ako sa predpokladá.

Záver Negatívne predsudky voči starnutiu a starobe vedú k fenoménu vekovo podmienenej diskriminácii, ktorá je označovaná ako ageizmus. Prvým krokom k jej odstráneniu je uvedomenie si svojich vlastných diskriminačných predsudkov a stereotypov. Levy (2001) píše, že ak chceme znížiť ageizmus v zdravotnej starostlivosti, musia najskôr zdravotnícki pracovníci pochopiť a uznať si ageistické postoje v sebe samých.

Sestra by si teda mala byť vedomá svojich vlastných predsudkov voči starším pacientom a vhodným spôsobom ich eliminovať.

Literatúra: 1. Alexopoulos GS. ­Depression in the ­elderly. Lancet.

2005;365(9475):1961–1968 2. Blazer DG. Depression in late life: review and commentary. Journal of gerontology. 2003;58A(3):249–265 3. Cordingley L, Webb C. Indepenence and aging. Reviews in Clinical Gerontology. 1997;7(2):137–146 4. Dennis H, Thomas K. Ageism in the workplace. Generation – American society on aging. 2007;31(1):84–89 5. Drástová H, Krombholz R. Deprese v seniu. Medicína pro praxi.

2006;3(5):241–243 6. EHIS – Európske zisťovanie o zdraví 2009. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2009 7. Hayes N. Základy sociální psychologie.

Praha: Portál, 2007 8. Helgason AR et al. Sexual Desire, Erection, Orgasm and Ejaculatory Functions and Their Importance to Elderly Swedish Men: A Population-based Study. Age and ageing.

1996;25:285–291 9. Ivanová K, Špirudová K, Kutnohorská J. Multikulturní ošetřovatelství I. ­Praha: Grada, 2005 10. Jarošová D. Úvod do komunitního ošetřovatelství. Praha: Grada, 2007 11. Kalvach Z. Bariéry a diskriminace seniorů ve zdravotní a sociální péči v ČR. Postavení a diskriminace seniorů v České republice. Praha: MPSV, 2006 12. Kopecká I. Psychologie. 2. díl. Praha: Grada, 2012 13. Levy BR. Eradication of ageism requires addressing the enemy within. The Gerontologist. 2001;41:578–579 14. Ondrejkovič P, Kasanová A. Problém chudoby ako kategorický imperatív.

Chudoba v slovenskej spoločnosti a vzťah slovenskej spoločnosti k chudobe. Bratislava: UNESKO MOST, SAV, 2006 15. Palmore EB. Ageism: negative and positive. New York, Springer Publishing Company, 1999 16. Sýkorová D. Senioři v České republice.

Mýty a jejich dekonstrukce. Sociológia.

2006;38(2):151–164 17. Wagner GC et al. Social isolation and loneliness in old age: rewiev and model refinement. Ageing in society.

1996;16:333–358 18. Weber P et al. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000

odborné téma geriatrie

Psychobiografický model péče prof. Erwina Böhma Profesor Erwin Böhm narozený roku 1940 ve Vídni si za svou profesní cestu zvolil zdravotnictví. V roce 1963 zdárně ukončil studium na zdravotnické škole a od roku 1974 pracoval jako hlavní sestra na vídeňské psychiatrické klinice, kde v roce 1978 začal se svým pilotním projektem „Přechodná péče“.

PhDr. Eva Procházková Ph.D., certifikovaná lektorka PBM s mezinárodní akreditací, ředitelka Erwin Böhm Institutu

foto: Profimedia

T

ento projekt byl zpracován do ošetřovatelského modelu, který se stal podkladem pro další výzkumné práce v této oblasti a je stále doplňován o nové poznatky. V celé Evropě se nyní nachází 105 certifikovaných domů pro seniory, ve kterých je tato metoda využita v péči o seniory.

V České republice jsou již některé domy pro seniory, které mají nakročeno v této cestě za zlepšením péče, a to specializované péče o seniory s onemocněním demence.

V současnosti již nestačí poskytovat geriatrickou péči podle starých zavedených způsobů. Kdo chce se starými lidmi pracovat korektně a na vysoké odborné úrovni, musí také vědět, že současný senior je tělesně starší, nežli jeho psychika unese, a že přes veškeré psychické problémy zůstávají jeho pocity a city v plné aktivitě. To znamená, že moderní gerontopsychiatrická péče musí být orientována především na emoční život seniora v kontextu životního příběhu jedince, tzv. biografii. Pojetí psychobiografické péče podle prof. Böhma přihlíží k celoživotním zvyklostem seniora a zcela osobním způsobům chování, jakými se senior vyrovnával s životními zátěžemi, a respektuje je. V odborné terminologii hovoříme o „copingu“ nebo o životní strategii k překonávání zátěžových situací. Zcela jiný náhled na péči přináší psychobiografická péče, která obsahuje i péči o psychické potřeby seniora a je zásadně odlišná od základní péče zahrnující pouze hygienu a výživu (tzn. umýt, obléci, podat stravu a léky). Tento přístup je dodnes v představách některých poskytovatelů péče zachován a označován jako péče adekvátní a dostačující,

přestože je zcela kontraindikován pro dlouhodobou gerontopsychiatrickou péči.

Tato forma péče je zcela namířena proti tzv. „pudu sebezáchovy“ a starého člověka naprosto poškozuje. Následně ho oslabuje a posouvá do pozice závislého a naprosto bezmocného klienta, u kterého stanovujeme pouze různé stupně deficitu sebepéče.

Prof. Böhm ve svém modelu péče zdůrazňuje nutnost uvědomit si, že starý člověk má nejen tělo, ale i duši a emoce, které vystupují do popředí právě ve vyšším věku, a vyžaduje zcela specifický přístup v péči. Nestačí totiž jen pečo-

vat o tělo a patologické symptomy, ale po změně úhlu pohledu na péči se odklonit od deficitů v sebepéči k ještě zachovalým schopnostem a dovednostem seniora, které jsou maximálně využity k podpoře sebepéče.

Dalším fokusem zájmu psychobiografické péče je podpora schopnosti adaptace seniora, který se již nemusí „napasovat“ na náš systém péče, ale celý systém se adaptuje na potřeby seniora na základě znalostí jeho biografie. V opačném případě se jen prohlubuje zmatenost a patologické aspekty onemocnění demence, kdy schopnost adaptace klesá a je nahrazována neadekvátní-

„Pečujeme o lidi, ne o jejich postele.“ (E. Böhm)

19

mi způsoby chování jedince, kterému pečující nerozumí nebo si tento jev nedokáže vysvětlit, a proto označí seniora za zmateného a dezorien­ tovaného. V této chvíli nemá problém jen personál, ale také ostatní klienti, kteří jsou plně orientovaní a kteří jsou nuceni sdílet společné prostory s těmito „maladaptivními jedinci“, jejichž způsoby chování jsou silně ovlivňováni a kterých prá-

florence 11/15

tuto péči, včetně adekvátní terminologie, která je podkladem pro transparentní dokumentaci. Rehabilitační re-aktivizační péče má za úkol kompenzovat disharmonii duševního života seniora a pomáhat mu nacházet opěrné body v jeho vnitřním i zevním světě.

Celá tato péče se zhodnotí pouze tehdy, pokud se nám podaří u klienta opět probudit chuť do života. To-

„Jen ten člověk, který psychicky žije, pohybuje nohama dobrovolně a z vlastní vůle…“ (E. Böhm) vě v tomto systému péče přibývá.

Dlouhodobá výzkumná práce prof. Böhma je zaměřena právě na pomoc těmto lidem, na nové způsoby péče, která je označena jako aktivizační a reaktivizační s důrazem na psychickou rehabilitační péči.

Psychobiografická péče je poskytována na základě biografie klienta Jelikož jsme zvyklí používat pojem rehabilitační péče pouze v souvislosti s rehabilitací těla, je nutné objasnit si rehabilitaci psychiky, tzn. re-aktivizační péči včetně odborné terminologie.

Psychobiografický model prof.

Böhma nabízí odborný rámec pro

20

muto cíli je podřízena celková péče, kde se snažíme dostat pod kontrolu zmatenost, regresi, plačtivost, bezmocný křik až po přání zemřít.

V ošetřovatelském modelu prof.

Böhma nabízíme základní dva způsoby péče: → Aktivizační péči → Re-aktivizační péči Druhý způsob péče můžeme dále rozdělit do jednotlivých celků: → RE – Senzibilizace → RE – Motivace → RE – Vitalizace → RE – Socializace U každého klienta zpracujeme singulární biografii, zdůrazňující emoč-

ní zážitky v průběhu celého jeho života, a mapujeme, co bylo pro našeho klienta v životě důležité. Hledáme vše, co pro něj bylo v dětství zdrojem energie, co ho motivovalo, jaké měl požitky, ale i smyslnosti.

Teprve na základě shromážděných informací z této individuální biografie můžeme kvalitně a odborně poskytovat psychobiografickou péči a měnit dosavadní pojetí péče, které se řídilo heslem: „S geriatrickými klienty se nemůže stejně nic dělat a jejich počet ve společnosti roste, proto potřebujeme stále více domovů důchodců a institucí pro dlouhodobou péči, ve kterých je můžeme podle starých pravidel ošetřovat a saturovat jejich základní potřeby. Změny v chování seniorů, jejich zapomnětlivost, zmatenost a regresi není možné reaktivovat, tzn. navracet do zlepšeného stavu.“ Pečující personál má prvotní úkol nejdříve oživit psychiku klienta a potom teprve tělo. V moderně pojaté dlouhodobé péči nalezneme prvky tzv. šetřící péče a cílené zatěžující intervence, zaměřené na zvyšování zátěže klienta, které jsou podloženy poznatky z individuální biografie klienta.

Pomáhat seniorovi ve všem je většinou zcela přirozené a empatické, ale je to způsob tzv. péče „betonující“, podporující pasivitu klienta, není to však způsob psychobiografické péče, která je založena na akti-

„Böhmova péče“ nás nutí přemýš­ let o tom, jak pomoci bez pří­ mé pomoci, jak zapojit seniora do všech aktivit denního života

fota:Profimedia, archiv

odborné téma geriatrie

odborné téma geriatrie

vizaci seniora. „Böhmova péče“ nás nutí přemýšlet o tom, jak pomoci bez přímé pomoci, jak zapojit seniora do všech aktivit denního života. Nabídka péče je v souladu s psychickým stavem klienta a rozlišuje mezi péčí o zcela zdravé klienty, o klienty s lehkými, středními a těžkými změnami v chování. Nejdříve se zaměříme na oživení psychiky a pudu sebezáchovy, životního elánu, který podporujeme biografickými impulzy a stimulujeme. Teprve v druhé linii se zaměříme na tělo a somatické potřeby.

Tyto aktivizační a reaktivizační programy se přirozeně částečně překrývají, protože způsoby chování jsou variabilní.

Způsoby psychického stárnutí Malé dítě má enormní množství energie a vytrvalosti, což můžeme také nazvat životní baterií. Postupem věku je tato životní energie slabší a naše „baterie“ slábne. Člověk ztrácí postupně zájem o dění ve světě a jeho pozornost se přesouvá od vnějších podnětů k vnitřnímu světu. I když je vše ve vnějším světě stejné, postupně veškeré stimuly zevšední; tento proces regrese a ústupu od vnějšího světa je u některých jedinců pozorovatelný od 45 let života. Tito lidé nežijí opravdově teď a tady, ale určitým způsobem jen přežívají. Tento pohodlný způsob života samozřejmě vede k tomu, že se i naše nohy špatně pohybují a následně i celý člověk.

Potom je již obtížné i se pravidelně oholit, koupit si nové šaty anebo kamkoliv jít za nějakým cílem. Odborníci nazývají tento stav regresí a tento proces regresivním. U lidí, kteří markantně signalizují projevy regrese, může dojít k naprosté imobilitě, depresi, ztrátě zájmu o okolní svět a chuti žít. Nepohybují se, nemyjí se, nejedí a nepijí. Tento obraz je velmi těžce přijímán jejich rodinou, která znala svého člena jako plně vitálního s­ ­mnoha životními přáními a sny.

Tyto symptomy se samozřejmě mohou objevit také v souvislosti s onemocněním (morbus Alzheimer, demence). Někdy jsou tyto symptomy podnětem pro hospitalizaci anebo přijetí do domova pro seniory. Tím ale není nic vyřešeno.

Většinou se stav ještě zhorší, protože senior není schopen se zadaptovat na nové prostředí, osoby a systém péče a dochází k prohloubení regrese, projevující se sníženou mobilitou a sníženými psychický-

mi funkcemi. Samozřejmě se také omezí kontakt s rodinou a se známým okolím. Nastává období markantních ztrát a senior dochází k závěrům: už nejsem k ničemu, nikdo mne nepotřebuje. Toto proroctví naprosto podpoří péče, která v dobrém úmyslu chce ve všem pomoci a za seniora vše vykonává, čímž jen podporuje proces regrese.

Právě v geriatrické péči je obvyklé vzít vše z rukou klienta a vykonat vše za něj, s úmyslem ulehčit mu jeho zátěž, ale tím také podpořit prohlubující se ztrátu soběstačnosti. Jak se vede staré ženě, která byla pro své okolí vyhlášenou kuchařkou, ale nyní je jí předkládáno jídlo hotové, bez možnosti přípravy, volby a nejlépe mixované? Leží v čistě ustlané posteli osamocená se sklenkou černého čaje, který nikdy nepila.

Prof. E. Böhm vytvořil následující rovnici pro další zamyšlení:

Dobrá péče + dobrá péče = špatná péče!!!!!!!!!!!!!!!!

Většinou jsou naše intervence péče směřovány k tomu, aby tato žena vypadala, že se o ni pečuje, je umytá, učesaná, čistě oblečená. Všichni zúčastnění jsou spokojeni, personál je pilný, příbuzní mají zažehnané špatné svědomí a ­klientka je také spokojena s takzvanou „betonující péčí“, protože tak či tak se rozhodla, že nemá cenu dále žít…

Všechno by bylo pěkné a dobré, ale taková péče je nasměrována špatně. Byly uspokojeny základní potřeby, byla provedena pasivní cvičení dolními končetinami a odpoledne se klientka pasivně účastnila skupinových ručních prací. Ale zcela se zapomnělo na duši, emoce, instinkty a pudy… Tím veškerá péče nepodporovala životaschopnost, ale byla namířena proti životu samotnému.

Proto péče podle Böhma prioritně pečuje o duši a potom o tělo na základě biografie, práce s prostředím, principu normality a principu osobní důležitosti. Tento ošetřovatelský model je dynamický, pohybující se na ose času, kdy jsou jednotlivé komponenty zpracovány nově každých deset let v návaznosti na generační posun skupiny seniorů, kteří péči potřebují a ­přijímají.

Böhm vytvořil pro svůj model péče základní teze: → Psychické onemocnění – problém klien­ ta vidí prof. Böhm v duševním strádání a nikoliv jako onemocnění organické (duševní fenomén). → Psychogenní problémy ve stáří – zmatenost, paranoia v seniu jsou jen individuální způsoby chování, které jsou odrazem THYMOPSYCHICKÉ BIOGRAFIE (emocionální biografie). → Práci s biografií klienta můžeme vidět také jako možnou cestu návratu, kdy se klient vrací do základní thymopsychické – emocionální biografie. Vrací se do svého dětství a používá emocionální způsoby chování ze svého dětství. A právě tento fenomén návratu je pro nás logicky nepochopitelný, kdy náš senior se spirálově vrací po stupních svého vývoje do svého mládí, dětství, až po kopírování prenatálního stavu, ležící v poloze embrya.

Biografie obsahuje také terapeutické prvky, které odpovídají na prožívající životní fázi člověka. Tímto tématem se zabývali již Freud, Jung, Adler, ­Frankl z různého psychoanalytického úhlu pohledu.

Hypotéza tohoto modelu: Duševní fenomenologie je jako thymopsychický strom života. Roste z kořenů, na kterých jsou otisky etnologické a kolektivní socializace, životního prostředí, kde náš senior vyrůstal. Kmen tohoto stromu tvoří charakter a osobní životní hodnotový systém člověka s jeho osobními rituály a pocitem domova.

V koruně stromu jsou schovány systémy, kterými si klient přizpůsobuje svět obrazu svému (COPING). → Biografii můžeme vidět také jako možnou cestu návratu, kdy se klient vrací do základní thymopsychické – emocionální biografie. Vrací se do svého dětství a používá naučené emocionální způsoby chování ze svého dětství. → Biografie obsahuje také terapeutické prvky, které odpovídají na prožívanou životní fázi jedince. → Rehabilitačně-aktivizační péče má za úkol tuto disharmonii duševního života seniora kompenzovat a pomáhat mu nacházet opěrné body v jeho vnitřním i zevním světě.

(Böhm, 2004)

21

odborné téma geriatrie

florence 11/15

Problematika ošetřovatelské péče u seniorů s močovou inkontinencí Ošetřování seniorů s močovou inkontinencí je nedílnou součástí každodenní rutiny ošetřovatelského týmu pracujícího u lůžek dlouhodobě nemocných i v urologických ambulancích. Tam, kde již nepomáhá farmakologická ani chirurgická léčba, nastupují znalosti a všestranné dovednosti nelékařského zdravotnického personálu, který povzbuzuje seniory při plnění stanovených intervencí.

Mgr. Pavla Drábková, pracoviště urologického oddělení JIP, Kroměřížská nemocnice, a. s.

S

táří je důležitou součástí lidského života, která bývá v současné době vnímána spíše jako nevhodná a nežádoucí. Je pravdou, že stáří bývá doprovázeno řadou specifických chorob, jež mohou negativně ovlivňovat kvalitu života. Avšak dlouhověkost s sebou přináší i životní zkušenosti, moudrost a vzpomínky.

Jednou z chorob, která stárnoucí populaci často postihuje, je močová inkontinence. Mnohdy brání jedincům rozvíjet jejich zájmy a naplňovat stávající role. Inkontinence moči, v literatuře nejčastěji uváděná jako náhlý, nedobrovolný,

nechtěný, samovolný únik moči, je jedním z geriatrických syndromů. Vyskytuje se nejen ve stáří, ale také v produktivním věku. Močová inkontinence se tak dotýká všech generací, a to nejen jako vlastní onemocnění, ale také jako ošetřovatelská problematika pečujících (Kalvach et al., 2008) (Topinková et al., 2007).

Klasifikace močové inkontinence V současnosti nejpoužívanější dělení močové inkontinence poskytla ICS (Mezinárodní společnost pro kontinenci) za předpokladu klasifikačního sjednocení, a to především v rámci diagnostiky, terapie a při poskytování ošetřovatelských a léčebných postupů.

Močová ­inkontinence je rozdělena ­následovně:

Močová inkon­ tinence u se­ niorů významně ovlivňuje cel­ kový zdravotní stav pa­cienta a je příčinou vzniku mnoha ­komplikací

→ Stresová – vzniká v situacích, kdy dochází k navýšení nitrobřišního tlaku (kašel, smích, chůze do schodů aj.). V klinické praxi se pro tento typ močové inkontinence dále osvědčilo rozdělení dle Ingelmana-Sundberga, a to s ohledem na závažnost postižení (I., II. a III. stupeň). → Urgentní – její původ je podmíněn senzorickými nebo motorickými změnami v oblasti detruzoru či receptorů močového měchýře (např. cystitida, nádory apod.). → Paradoxní – nastává v situacích, kdy dochází k přeplnění močového měchýře a tím mimovolnímu odtoku části moči; nazývána též inkontinence z přetékání. → Reflexní – vychází z poruchy centrálního nervového systému (Kalvach et al., 2008).

Topinková popisuje ještě další typy močové inkontinence charakteristické právě pro senilní období. Jedná se o inkontinenci farmakologickou, smíšenou a funkční (Topinková, 2005).

Je zřejmé, že ošetřovatelské intervence se stanovují po důkladné diagnostice onemocnění. Kvůli intimnosti problému je ovšem diagnostika značně náročná a obtížná.

Proto musí být kladen důraz na individualitu a celkový zdravotní stav jedince (Romžová et al., 2010).

Ošetřovatelská péče u seniorů s močovou inkontinencí by měla být pojímána holisticky, s ohledem na celkový zdravotní stav seniorů a jejich individualitu. Zaměření ošetřovatelských činností by mělo spočívat v předcházení vzniku komplikací, které močovou inkontinenci často doprovázejí. Ne vždy je pochopitelně možné těmto násled-

22

foto: Profimedia

Zásadní ošetřovatelské intervence u inkontinentních seniorů

odborné téma geriatrie

kům předcházet, proto lze správnou ošetřovatelskou péčí alespoň zmírnit jejich neblahý dopad na kvalitu života seniorů.

Základní sesterské intervence u seniorů s močovou inkontinencí je možné rozdělit do tří skupin podle jejich specifického zaměření: 1. Intervence posuzovací (diagnostické) a adaptační: → Posoudit primární příčiny vzniku močové inkontinence u pacienta. → Získat základní údaje o endogenních i exogenních faktorech, které mohou významně působit na rozvoj a progresi onemocnění (těžká práce, jiné onemocnění, farmakoterapie apod.). → Stanovit a řídit ošetřovatelský proces u hospitalizovaných seniorů s jeho pravidelnou aktualizací (anamnéza, ošetřovatelská diagnostika, plánování, realizace a hodnocení). → Využívat hodnoticí a měřicí techniky doporučené k posouzení močové inkontinence u nemocného a stupně jeho závislosti (Pokorná, 2013). → Upravit prostředí, v němž se senior nachází (dostupnost WC, dostatečné osvětlení). → Zajistit seniorovi vhodné a velikostně odpovídající inkontinenční pomůcky. Posoudit jejich dostatečné množství a charakter (zda odpovídají příslušnému typu močové inkontinence) (Jančová, 2008). → Soustavně rehabilitovat a mobilizovat pacienta s cílem zachovat jeho nejvyšší možnou úroveň soběstačnosti (péče o sebe sama, aktivizační programy, přiléhavé činnosti). → Spolupracovat se sociálním pracovníkem, fyzioterapeutem a případně psychologem (multidisciplinární spolupráce).

2. Intervence kontrolní a hodnoticí: → Sledovat bilanci tekutin pacienta. → Pravidelně kontrolovat vzhled moči pacienta. V případě, že se jedná o nefyziologické zabarvení a příměsi v moči, je nezbytné informovat lékaře (infekce močových cest, hematurie, bakteriurie). → Sledovat dodržování lékařem stanoveného léčebného režimu (např. pravidelné užívání léků). → Klást důraz na zvýšenou péči o kůži u seniora s pravidelnou kontrolou predilekčních míst vzniku opruzenin a defektů.

→ V případě, že má nemocný zaveden permanentní močový katetr, zajistit jeho pravidelnou výměnu a kontrolu (infekce, neprůchodnost) (Poledníková, 2007).

3. Intervence edukační a informační: → Adekvátně a dostatečně poučit seniora o příjmu tekutin v průběhu celého dne. Je vhodné dodržovat pitný režim v menších dávkách, ale tak, aby celkové množství přijatých tekutin činilo alespoň 2000 ml/24 hodin. Dále je žádoucí, aby senior alespoň tři hodiny před spaním zcela vyloučil tekutiny, aby tak neusínal s obavami z častého nucení na močení (Poledníková, 2007). → Informovat seniora o tekutinách, které by měly být vyloučeny z pitného režimu. Mezi nevhodné nápoje patří např. alkohol, silná káva, nápoje sycené oxidem uhličitým, některé močopudné minerální a léčivé vody apod. → Poskytnout pacientovi mikční deník s dostatečnou verbální průpravou o provádění pravidelných zápisů frekvence močení s časovým harmonogramem (den, noc) (Kalvach et al., 2008). → V péči o kůži je nezbytné seniorovi doporučit účelné prostředky k dostatečné hygieně celého těla a rukou po toaletě. → Naučit a ověřit si pacientovu znalost cviků k posílení pánevního dna (v případě, že se jedná o účinnou techniku v boji proti močové inkontinenci) (Topinková, 2013). → Seznámit pacienta s možností aktivního využití břišního lisu metodou dvojitého vymočení. → Podat nemocnému vysvětlení, jakým způsobem provádět tzv. nácvik močení. Zde je žádoucí, aby pacient nejprve močil po dvou hodinách a následně intervaly prodlužoval, tak aby mezi jednotlivým vymočením vznikla až 3–4hodinová pauza. → Vést citlivou komunikaci s pacientem o problematice (empatie, edukace a psychická podpora seniora i jeho rodiny).

Závěr Močová inkontinence u seniorů se stává závažným bio-psycho-sociálním problémem. Významně ovlivňuje celkový zdravotní stav pacienta a je příčinou vzniku mnoha komplikací. Její následky jsou pro seniora natolik vážné, že mohou způsobit ztrátu jeho společenské

role a postupnou izolaci od společnosti. S močovou inkontinencí rostou také náklady spojené s dostatečnou hygienickou péčí, což má za následek tíživou ekonomickou situaci seniora. Proto je nezbytné věnovat seniorům dostatečný prostor v edukačním a ošetřovatelském procesu, tak aby senior s močovou inkontinencí mohl nadále vést plnohodnotný a kvalitní život.

Literatura: 1. kalvach z et al. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vydání. praha: Grada publishing, a. s., 2008, s. 336. isbn 978-80-247-2490-4 2. romžová M et al. inkontinence moči ve stáří. Urologie pro praxi.

2010;11(3):119–123. issn 18035299 3. topinková e, zmrhal J. inkontinence moči u žen vyššího věku. lékařské listy [online]. 2007;9(12):1–4. issn 0044-1996. dostupné z: http://zdravi. e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/ inkontinence-moci-u-zen-vyssiho-veku-310103 4. topinková e. inkontinence ve stáří. vliv inkontinence na kvalitu života, postoje seniorů, informovanost, inkontinenční pomůcky (přednáška). Geriatrická klinika, 1. lF Uk, praha. incoforum, 2013. dostupné z: http://www.cus. cz/wp-content/uploads/2013/06/ inkontinence-ve-stari.pdf 5. topinková e. Geriatrie pro praxi.

1. vydání. praha: Galén, 2005, s. 270. isbn: 978-80-7262-365-5 6. pokorná a et al. Ošetřovatelství v geriatrii. 1. vydání. praha: Grada publishing, a.s., 2013, 200 s. isbn 97880-247-4316-5 7. poledníková Ľ et al. Ošetřovatelský proces u seniorů s močovou inkontinencí. sestra. 2007;(1):40–41. issn 1210-0404 8. Jančová b. inkontinence, problém nejen zdravotní, ale i společenský.

Medicína pro praxi. 2008;5(2):87–88. issn 1212-7299

Více o autorce: Mgr. Pavla Drábková 2003: ukonč. szŠ kroměříž – obor všeobecná sestra; 2003–2004: domov důchodců burešov, všeobecná sestra; 2005–2007: nemocnice atlas, a. s., všeobecná sestra na chirurgickém oddělení, následně na Jip; 2007–2009: kroměřížská nemocnice, a. s., všeobecná sestra na arO; od 2010: kroměřížská nemocnice, a. s., všeobecná sestra na urologickém oddělení a následně Jip; 2012: ukonč. bc. studium – Ošetřovatelství; 2014: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelská péče v geriatrii; 2014: ukonč. pss – obor Organizace a řízení ve zdravotnictví. 2015: ukonč. pedagogické minimum na spgŠ kroměříž

23

odborné téma geriatrie

florence 11/15

Nástrahy

farmakoterapie seniorů

Mgr. Drahomíra Stará, Ústavní lékárna, institut klinické a experimentální medicíny, praha

V

průběhu stárnutí dochází téměř ve všech orgánových systémech k fyziologickým změnám, které musíme očekávat i přes fyzickou a psychickou zdatnost jedince. Dochází k poklesu elasticity velkých cév a zvýšení systolického krevního tlaku, klesá maximální tepová frekvence, srdeční výdej při zátěži rovněž klesá. Ke stárnutí patří i sklon k ortostatické hypotenzi a poruchám srdečního rytmu, což může komplikovat léčbu některými antihypertenzivy, ale i antipsychotiky či antidepresivy. Z pohledu farmakoterapie je jednou z nejvýznamnějších změn pokles filtrační schop-

pohlavních hormonů, který je u žen spojován s osteoporózou a zvýšeným kardiovaskulárním rizikem (Šnejdrlová, Topinková, 2014).

Jak už bylo naznačeno výše, změny ve funkci a struktuře orgánů spolu s přidruženými chorobami mohou ovlivnit pohyb léčiv v těle a reakce léčiv s cílovými receptory.

Podle povahy léčiva může dojít ke zpomalení nástupu účinku, k nastavení vyšší koncentrace v krvi, vytvoření zásobního depa v tukové tkáni a v neposlední řadě ke zpomalenému vylučování z těla. Některé receptory v těle seniorů vykazují vyšší, některé naopak nižší citlivost (Červený, Topinková, Býma, 2014).

Výsledný efekt farmakoterapie, tedy fakt, zda lék přinese konkrétnímu pacientu očekávaný účinek, zda účinkovat nebude, nebo se bude pojit s nežádoucími účinky a naopak

Jedním z nejčastějších problémů ve farmakoterapii seniorů je užívání velkého množství léčiv neboli polypragmazie. nosti ledvin. I bez jakékoliv další patologie dochází k snížení eliminace léčiv ledvinami. Ověření činnosti ledvin by proto mělo být jedním ze základních testů před nasazením léčiv, u kterých snížené vylučování ledvinami ovlivní jejich účinek. Dalším významným orgánem, který se podílí na vylučování léčiv, jsou játra.

I zde dochází k fyziologickým změnám, v jejichž důsledku jsou některá léčiva pomaleji odbourávána a mohou se proto v těle kumulovat. Dalším příkladem fyziologických změn může být snížená motilita tlustého střeva a sklon k zácpě anebo pokles

24

zhorší kvalitu života pacienta, závisí ještě na mnoha dalších faktorech.

Na rozdíl od střední generace je nutné si při předepisování léků seniorům všímat jejich soběstačnosti, včetně schopnosti obstarat si lék, zraku, paměti, kognitivních schopností a obratnosti. Pro některé pacienty může být problém aplikovat si nejen náročnější lékové formy, jako jsou injekce (např. inzulin, nízkomolekulární hepariny), ale i nakapat kapky, zavést čípek nebo vytlačit tabletu z blistru. V úvahu je nutné vzít i sociální a ekonomickou situaci pacienta. Uvádí se, že 30–50 %

starších pacientů chybuje v užívání léků a 10–15 % své léky neužívá.

Je proto nutné pravidelně se ptát na užívání léků samotných pacientů, popř. jejich ošetřovatelů (Červený, Topinková, Býma, 2014).

Jedním z nejčastějších problémů ve farmakoterapii seniorů je užívání velkého množství léčiv neboli polypragmazie. Nejenže zvyšuje riziko chyb v užívání samotným pacientem, ale skokově roste i riziko lékových interakcí, léky mohou potlačit důležité příznaky chorob, navozením nežádoucích účinků mohou imitovat jinou chorobu nebo zhoršovat symptomy současného onemocnění (zhoršení kognitivních funkcí, léky navozená ortostatická hypotenze, pády atd.) (Fialová et al., 2013).

Během každé návštěvy lékaře by měla zaznít také otázka na přítomnost nežádoucích účinků. Senioři jsou výrazně citlivější k projevům nežádoucích lékových reakcí než lidé mladšího věku, mají čtyř- až sedminásobně vyšší pravděpodobnost hospitalizace z důvodu nežádoucí lékové reakce (Bunitz et al., 2006). Velká část těchto hospitalizací je však způsobena jen malou skupinou léčiv. Hlavními viníky jsou léky ovlivňující krevní srážlivost, zvláště warfarin, antidiabetika, zvláště inzulin, a dále digoxin, využívaný k léčbě srdečního selhání či arytmií. Nežádoucí účinky léčiv však nejsou často správně rozpoznány a k jejich zvládání bývají předepisována další léčiva, čímž vzniká tzv. preskripční kaskáda (Červený, Topinková, Býma, 2014).

Lékař by měl proto pravidelně revidovat lékový režim pacienta a ověřit, zda pro všechny léky stále trvá indikace, riziko z nežádoucích účinků a lékových interakcí nepře-

foto: profimedia

S nárůstem podílu seniorů v populaci roste i podíl zdravotní péče věnované této skupině pacientů. Charakteristickým rysem je polymorbidita, tedy přítomnost více chorob současně, a s ní spojené i užívání velkého množství léčiv. Senioři spotřebují více než jednu třetinu všech užívaných léků, ve věku 60–64 let užívá alespoň jeden lék 83 % osob, ve věku nad 75 let užívá léky 91–98 % osob (Červený, Topinková, Býma, 2014). Přitom předepisování léčiv pro seniory je náročné a v mnohém vyžaduje odlišný přístup než k pacientům ve středním a mladém věku.

odborné téma geriatrie

Tabulka s příklady (Upraveno dle Fialová et al., 2013) Potenciálně nevhodné léčivo pro seniory Hypnotika: zolpidem > 5 mg = 1/2 tablety (např. stilnox) benzodiazepiny: např. alprazolam > 2 mg/den (např. neurol), bromazepan > 1,5 mg/den (např. lexaurin), oxazepam > 30 mg/den, diazepam flunarizin, cinnarizin, metoklopramid (např. degan, cerucal) indometacin

piroxikam, naproxen, ketoprofen nitrofurantoin u pacientů se sníženou funkcí ledvin petidin (dolsin)

Důvod nevhodnosti ve stáří

Bezpečnější alternativa pro seniory

neprokázané zvýšení účinku při podání vyšších dávek, častější nÚ

kognitivně behaviorální terapie, dávka < 5 mg zolpidemu, sedativní antidepresiva, antipsychotika, pokud jsou indikována (pokrytí více diagnóz) ve stáří je vyšší citlivost k sedaci, riziku léčba úzkosti: poloviční a nižší dávky pádů a fraktur, kognitivních poruch, léčba nespavosti: viz výše deliria a dalších psychiatrických nÚ

riziko polékového parkinsonismu

terapeutická zdrženlivost

riziko neurologických nÚ, vysoké riziko gastrotoxicity

vyvarovat se dlouhodobého podání alternativy: např. paracetamol, ibuprofen, slabé opioidy v kombinaci vyvarovat se dlouhodobého podání alternativy: např. paracetamol, ibuprofen, slabé opioidy v kombinaci Jiná antibiotika asymptomatická bakteriurie bez léčby

vysoké riziko gastrotoxicity, Git krvácení, ulcerací a perforací vyšší riziko periferních neuropatií, bolestí hlavy, závratí. neúčinný při výrazném poklesu funkce ledvin zvýšené riziko delirií a pádů, neurotoxicity

važuje nad přínosem z léčby, cíleně se ptát na nežádoucí účinky a koordinovat léčbu i s ostatními pacientovými lékaři. Jak již bylo naznačeno výše, řada léčiv má ve stáří změněnou terapeutickou hodnotu a stává se pro mnoho seniorů nevhodnými, zatěžuje je rizikem z nežádoucích účinků a přispívá k polypragmazii.

Typickým příkladem jsou vazodilatancia a nootropika (léky rozšiřující cévy a podporující činnost mozku) určená k dlouhodobé léčbě, jejichž účinek je diskutabilní a naopak zvyšují riziko pádů a ortostatické hypotenze. Další příklady jsou uvedeny v tabulce (Fialová et al., 2013).

Pomůckou při předepisování léčiv seniorům mohou být tzv. explicitní kritéria, tedy seznamy léčiv a lékových postupů potenciálně nevhodných ve stáří. V roce 2012 byla publikována i Explicitní kritéria pro Českou republiku, obsahující léčiva a postupy, které jsou v našich podmínkách využívány. Neznamená to, že uvedená léčiva nelze seniorům předepsat, měla by však být pečlivě zvažována jejich indikace. Pokud se již lékař pro jejich předepsání rozhodne, musí být pacient cíleně

Jiné opioidy, nesteroidní antiflogistika

monitorován k rozpoznání nežádoucího účinku.

Jak by měl lékař při předepisování léčiv seniorům postupovat?

Při každé návštěvě aktualizuje farmakologickou anamnézu (včetně léků užívaných bez předpisu a fytofarmak), zhodnotí klinický stav s ohledem na účinnost a možné nežádoucí účinky užívaného léku.

Informace doplní i do pacientovy dokumentace.

Pacient musí být stručně a jasně informován o užívaných lécích, důvodu užívání, způsobu užívání (jak, kdy, do kdy), častých nežádoucích účincích. Lékař se přesvědčí, že pacient informaci porozuměl. V případě pochybností poskytne informaci v písemné podobě pacientovi, ev. jeho pečovateli.

Pravidelně, nejméně však každých 6 měsíců reviduje praktický lékař veškerou medikaci užívanou geriatrickým nemocným, včetně doplňků stravy a zhodnotí přínos/riziko léčby a trvání indikace k léčbě, úpravu dávkování.

Spolupracuje s ostatními lékaři, kteří pacientovi předepisují léčiva.

U komplikovaných lékových režimů

může pacienta odeslat ke specialistovi v oboru geriatrie nebo v oboru klinická farmacie se zaměřením na geriatrii (Červený, Topinková, Býma, 2014).

Literatura: 1. budnitz ds et al. national surveillance of emergency department visits for outpatient adverse drug events. JaMa. 2006 Oct 18;296(15):1858–1866 2. červený r, topinková e, býma s. Geriatrie: novelizace 2014. praha: společnost všeobecného lékařství čls Jep, 2014 3. Fialová d et al. expertní konsenzus čr 2012 v oblasti léčiv a lékových postupů potenciálně nevhodných ve stáří. klin. Farmakol. Farm.

2013;27(1):18–28 4. Šnejdrlová M, topinková e. křehký senior. postgrad Med. 2014;16(suppl. 2):16–22

Více o autorce: Mgr. Drahomíra Stará 2003–2008: studium na Farmaceutické fakultě Uk v Hradci králové; od 2008: Ústavní lékárna ikeM; 2013: atestace v klinické farmacii

25

paliativní péče odborné téma

Hospic očima veřejnosti Umírání a smrt jsou důležitou součástí našeho života. Bohužel ne každému se poštěstí dožít svůj život v bezpečí domova, obklopen svými nejdražšími. Názory společnosti na toto téma jsou značně rozporuplné, negativistické a plné předsudků. Zatímco odborná veřejnost hospice zná a ví, k jakému účelu slouží, ta laická o nich stále nemá dostatek informací a tápe. Tento výzkum si dal proto za cíl zjistit, jaké povědomí má o hospicích laická veřejnost a jak je subjektivně vnímá.

V

lastní výzkumné šetření probíhalo na území Plzně od prosince 2013 do konce února 2014, a to pomocí jednoduchého nestandardizovaného dotazníku, který obsahoval 15 otázek. Celkem bylo distribuováno 300 kusů dotazníku, odpovědělo 254 respondentů. Po odfiltrování nedokončených a neplatných dotazníků jich bylo k dalšímu zpracování a následnému vyhodnocení vybráno 243, což činilo 81 % z celkového počtu.

Ke zjištění hloubky znalostí laické veřejnosti bylo nutné odpovědět na tyto otázky:

26

→ Jaké faktory ovlivňují znalosti veřejnosti z oblasti hospicové a paliativní péče? → Vědí respondenti, co je to paliativní péče? → Je názor veřejnosti na hospicovou a paliativní péči spíše kladný, nebo záporný?

Pomocí demografických otázek bylo zjištěno pohlaví dotazovaných, jejich věk (zařazený do jedné ze čtyř věkových skupin) a nejvyšší dosažené vzdělání. Uzavřené a polouzavřené otázky zjišťovaly: → zda oslovení lidé vědí, co je to hospic → kde se o těchto zařízeních ­dozvěděli → komu si myslí, že je určen

→ zda vědí, jaké jsou zdroje financování hospicové péče → zda vědí, jaký personál pracuje v hospicích → zda mají osobní zkušenost s hospicem V otevřených otázkách pak mohli respondenti vyjádřit svůj názor na paliativní a hospicovou péči.

Co ovlivňuje povědomí veřejnosti o hospicích?

Po zpracování dotazníků byla zjišťována vazba mezi uzavřenými/ polouzavřenými a demografickými otázkami. Například na otázku, co je to hospic: → Pohlaví nemá přímo vliv. Většina žen (91 %) uvedla, že ví, co je to

foto: Profimedia

Mgr. Ludmila Lešková, lektor dalšího vzdělávání (OSVČ, Plzeň)

odborné téma paliativní péče

hospic. Obdobně si stojí i muži (85 %). Můžeme tedy odvodit, že pohlaví respondentů nemá přímo vliv na znalost hospice. → Věk respondenta má vliv. Dle výsledků lidé do dvaceti let (91 %), lidé ve věku od 21 do 40 let (92 %) a od 41 do 61 let (85 %) převážně vědí, co je hospic. Pouze skupina respondentů ve věku 61 a více let vykazuje procentuálně horší poměr znalosti. → Nejvyšší dosažené vzdělání má vliv. Největší procentuální podíl kladných odpovědí mají absolventi vysokých škol (96 %), dále pak lidé s maturitní zkouškou (91 %). Ano odpověděly i více než tři čtvrtiny lidí s výučním listem (81 %) a absolventi vyšších odborných škol (80 %). Horší poměr odpovědí vykazovali lidé se základním vzděláním – pouze 63 % odpovědělo, že ví, co to je hospic.

Dále bylo například zkoumáno, jakým způsobem se o hospicích veřejnost informuje. → Nejlepším komunikačním kanálem je pro muže rodina (55 %), následně televizní vysílání (47 %) a internet (46 %). Ženy se nejčastěji o hospici dozvěděly díky studiu (35 %), televizi (32 %) a na internetu (31 %) shodně s prostřednictvím rodiny (31 %). → Lidé mladší dvaceti let jsou nejčastěji ovlivněni internetem (49 %), naopak minimální vliv na ně má rádio (6 %), letáky a propagační materiály (6 %), lékař (6 %) či rodina (9 %). Opačný trend je možné sledovat u respondentů starších 61 let. Ti jsou nejvíce informováni od rodiny (54 %) a internet má na ně minimální vliv (15 %). Dotazovaní ve věku od 41 do 60 let se o hospici nejčastěji dozvěděli z televizního vysílání (50 %) a nejméně od lékaře (13 %). Lidé ze skupiny 21 až 40 let jsou informováni z několika komunikačních kanálů stejně – televizní vysílání, internet, rodina i studium se vyskytují ve více než třetině odpovědí.

Názory na hospice Z odpovědí na otevřené otázky můžeme obecně odvodit, že veřejnost má na hospice rozporuplný názor.

Někteří je považují za dobré, společnosti prospěšné místo, jiní za „dům smrti“ s nedostatečnou péčí.

V dotazníkovém šetření převažovaly kladné názory, avšak bylo možné vysledovat, že některé byly (ať už

92

55

procent lidí ve věku od 21 do 40 let ví, co je hospic.

procent mužů informace o hospici získalo v rodině.

49

35

procent žen se o hospici dozvědělo díky studiu.

procent lidí mladších dvace­ ti let čerpá infor­ mace o hospici z internetu.

oborů besedy vedené zkušenými lektory či umožnit studentům exkurze či praxe v hospicích a zařízeních poskytujících paliativní péči.

Pro cílovou skupinu ve věku od dvaceti do šedesáti let by vzhledem k jejich nejčastěji využívaným komunikačním médiím bylo vhodné spolupracovat s veřejnoprávní televizí a více zahrnout problematiku do vzdělávacích pořadů či důkladně proškolit nižší i vyšší zdravotnický personál v rámci celoživotního vzdělávání, aby mohl poskytovat veřejnosti ucelené a relevantní informace.

Pro osoby starší šedesáti let by mohla být navíc vytvořena jednotná brožura či publikace zabývající se hospici, která by byla zdarma distribuována například do ordinací praktických a odborných lékařů, informačních center a na specializovaná oddělení ve zdravotnických zařízeních.

Závěr HOSPIC

kladné, či záporné) silně ovlivněny masmédii a projevovala se v nich nedostatečná informovanost respondentů v dané problematice.

Výsledky Z výsledků průzkumu vyplynulo, že veřejnost stále nemá o hospicích dostatečné informace. I přes to, že od otevření prvního hospice uběhlo již dvacet let, jsou tato zařízení stále opředena mnoha mýty a nejasnostmi.

Jak situaci zlepšit?

Je bezesporu důležité, aby se povědomí veřejnosti o hospicích a paliativní péči zlepšilo. Z výsledků průzkumu mimo jiné vyplývá, že znalost veřejnosti je ovlivněna věkem. Bylo by proto vhodné využívat v rámci osvěty pro každou cílovou skupinu efektivní komunikační kanály. Např. pro osoby mladší dvaceti let by jistě pomohlo zapojit do spolupráce pedagogy a výchovné poradce, kteří by problematiku umírání a s ní souvisejících společenských dopadů zahrnuli do školních osnov, vždy s ohledem na věk a schopnosti žáků a studentů. Dále by bylo vhodné realizovat pro studenty zdravotnických a sociálních

Problematika hospicové a paliativní péče je velice choulostivá a naši společnost čeká ještě dlouhá a strastiplná cesta, než se ji naučíme chápat a brát jako normální součást našeho života. Do té doby bych alespoň ráda poděkovala za těžkou práci a úsilí těm, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na fungování hospiců. Můj velký obdiv patří všem zaměstnancům, kteří dnes a denně podávají pomocnou ruku lidem, kteří jsou na konci své cesty životem.

Více o autorce: Mgr. Ludmila Lešková 1983: ukonč. szŠ plzeň – obor všeobecná sestra; 2006: ukonč. pss – obor všeobecná sestra – Ošetřovatelská práce o dospělé – Geriatrie; 2012: ukonč. bc. studium – Ošetřovatelství a porodní asistence, Fzs zčU, plzeň; 2014: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelství, vŠzsp sv. alžbety, bratislava; 1984–1984: kÚnz plzeň, zdravotní sestra – směnný provoz; 1988–1994: MÚss plzeň, všeobecná sestra – směnný provoz; 1991–1997: vojenská nemocnice plzeň, všeobecná sestra v ambulantní péči; 1997–2003: MUdr. vlasta boříková, plzeň, všeobecná sestra v ambulantní péči; 2003–2007: privamed plzeň, všeobecná sestra – směnný provoz; 2007–2008: domovinka plzeň, všeobecná sestra v terénu, lektorka; od 2006: externí lektor, lektorská činnost; 2008–2011: Fn plzeň, všeobecná sestra – směnný provoz; 2011–2012: domovinka plzeň, vedoucí lektorské činnosti; od 2012: Osvč, plzeň, lektorská činnost

27

florence 11/15

recenzované články

Multikulturní ošetřovatelství: péče o muslimské pacienty Souhrn:

Klíčová slova:

Ošetřující personál se v současné době setkává nejenom s pacienty z našeho kulturního prostředí, ale také stále ve větší míře i s pacienty, kteří vyžadují odlišný přístup, zakotvený v jejich náboženství. Tento příspěvek si na základě praktických zkušeností (získaných v rámci realizace projektu „Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru“ VG20132015113) a rozhovorů s ošetřujícím personálem klade za cíl přiblížit ošetřujícímu personálu specifika péče o muslimské pacienty, jako jsou například praktikování náboženských rituálů v prostředí zdravotnických zařízení. islám – muslimové – multikulturní ošetřovatelství.

Multicultural Nursing: Caring for Muslim Patients

Keywords:

The number of patients from different cultural millieu is steadily increasing. The medical staff has to cope with a number of clients demanding different approaches ensuing from their religion. This study aims to present the particularities of care for muslim patients, such as practicing the religious rituals in hospitals. The article is based on interviews with medical nursing staff, and is involved in the project: Islam in the Czech Republic: The establishment of Muslims in the public space (VG 20132015113). islam – muslims – multicultural nursing.

Mgr. Lenka Linhartová, SocioFactor s. r. o., Mgr. et Mgr. Tomáš Janků, SocioFactor s. r. o., PhDr. Daniel Topinka, Ph.D., SocioFactor s. r. o.

Úvod Ošetřování pacientů z různých kulturních, náboženských a sociálních prostředí je hlavní náplní nyní již plně etablovaného oboru multikulturního ošetřovatelství (dále jen MKO), které zastřešuje myšlenku a zároveň praxi, že při poskytování zdravotní péče je třeba respektovat specifika pacientů odlišné národnosti anebo náboženské příslušnosti, dbát na jejich potřeby, hodnoty, kulturu a víru. Zajistit, aby se cítili v bezpečí, důstojně a neodmítali spolupráci (Ivanová et al., 2005). Cílem tohoto textu je prostřednictvím přístupu MKO a praktických zkušeností, vycházejících z provedených rozhovorů se zdravot-

28

nickým personálem, popsat základní prvky islámu, které mohou ovlivňovat péči o pacienty vyznávající toto náboženství, a současně uvést nejčastější situace, se kterými se může ošetřující personál setkat.

Podmiňovací způsob slovesa „moci“ používáme z toho důvodu, že při ošetřování jakéhokoli pacienta je třeba, dle zásad MKO, vycházet z holistické anamnézy daného jedince a vzít v potaz jeho konkrétní potřeby (Mastiliaková, Archalousová, 2008).

Jak vyplynulo například z rozhovorů s ošetřujícím personálem, ne každý muslim má stejné potřeby a nepřistupuje stejným způsobem ke své víře. Z tohoto důvodu nelze následující představení islámu a aspektů péče o muslimské pacienty považovat za pevně danou šablonu, kterou lze přiřadit ke každému pacientovi, jenž islám vyznává, ale může do určité míry sloužit jako návod, na co by měl ošetřující personál brát zřetel a čeho se případně vyvarovat.

Metodologie Použitá data pocházejí z polostrukturovaných rozhovorů s ošetřujícím personálem zdravotnických zařízení – se všeobecnými sestrami, dále náměstkyní ředitele pro ošetřovatelskou péči (celkem se šetření účastnilo 11 participantů). Oslovili jsme také dvě odbornice MKO přednášející na vysoké škole. Dále jsme informace čerpali z e-mailové komunikace se zástupci pěti krajských nemocnic a z odborných textů věnujících se ošetřování muslimských pacientů. Získané údaje byly zpracovány za pomoci otevřeného kódování.

Obecné znaky islámu a nejčastější situace při ošetřování muslimských pacientů Islám Islám vznikl počátkem 7. století ve střední Arábii jako přísně monoteistické učení (víra v jediného Boha),

fota: Profimedia

Summary:

recenzované články přehledová studie

které zvěstoval prorok Muhammad ibn Abdulláh (570–632). Svatým písmem islámu a nejvýznamnějším normativním pramenem je Korán. V islámu lze rozlišit dva hlavní proudy: sunnitský islám a ší’itský islám, které jsou od sebe v určitých věroučných a ortopraktických stránkách odlišné. Sunnitský islám reprezentuje zhruba devadesát procent všech vyznavačů islámu, zatímco islám ší’itský představuje v rámci muslimské populace menšinu, podle odhadu tvoří 10–15 % z celkové populace muslimů (Pew Research Center, 2009). Ší’ia se oddělila od většinového proudu po smrti Muhammada (r. 632), kdy vznikl spor o to, kdo se stane jeho nástupcem. Podle stoupenců ší’i měl na Muhammadovo místo nastoupit jeho bratranec Alí, zatímco sunnité se klonili k nástupci, který bude zvolen. V průběhu dějin se ší’a rozdělila do dalších proudů a její stoupenci žijí převážně v Íránu, v menších skupinách v Iráku, Pákistánu, Indii, Libanonu, Sýrii nebo Ázerbájdžánu.

V životě muslima mají významnou roli náboženské povinnosti obsažené v tzv. pěti pilířích víry. Těmito pilíři jsou: vyznání víry, modlitba, půst v měsíci ramadánu, almužna a pouť do Mekky. Pro muslimy není islám pouze náboženstvím, jedná se o způsob života, který upravuje a prostupuje veškerým jednáním věřícího.

sonál dotýkat (Ivanová et al., 2005).

Před každou modlitbou musí být provedena očista těla. Ošetřující personál by měl umožnit muslimovi přístup k tekoucí vodě, ve které si muslim omyje obličej, ruce po lokty a nohy. Modlící se muslim by měl mít oděv zakrývající horní část těla, muslimky užívají šátek pro zakrytí vlasů (ženy by měly mít zahalené celé tělo kromě obličeje a rukou od zápěstí). Během modlitby by věřící neměli být rušeni.

Ramadán Další součástí náboženského závazku dospělého muslima je půst v měsíci ramadánu, který trvá 30 dní.

Během tohoto měsíce nesmějí muslimové od úsvitu do západu slunce jíst, pít, kouřit a provozovat sex.

Půstu jsou zproštěni nemocní a staří lidé, lidé na cestách, děti a těhotné, kojící či menstruující ženy.

Smrt Po smrti každého muslima platí, že by měl být co nejdříve pohřben.

Pokud to okolnosti dovolují, pohřeb se koná ještě tentýž den, nebo druhý den po smrti. Před samotným uložením těla do země (islám zakazuje kremaci) je tělo nebožtíka omyto (tzv. velká očista) a zabaleno do bílé bezešvé látky. Pokud příbuzní zesnulého neznají nikoho, kdo by měl vykonat pohřební rituál (očistu těla), měl by jim personál předat

kontakt na představitele Ústředí muslimských obcí, kteří tyto služby zajišťují (srov. Rolantová, 2012).

Zákaz alkoholu Skutky, které jsou v rozporu s božím zákonem, jsou označovány jako harám. Jedním ze zakázaných činů je také požívání alkoholu. Tento zákaz se vztahuje také na léky obsahující alkohol. Je však důležité říci, že pokud lék s obsahem alkoholu pacientovi více pomůže než uškodí, je možné po konzultaci s pacientem tento lék podávat, ale vždy by měl být muslimský pacient obeznámen se složením léků. Především v zemích, kde islám není většinovým náboženstvím, se praktikující muslimové velmi zajímají o složení všech potravin (včetně léků).

Zákaz vepřového masa, halál strava a stravování pacienta Korán zakazuje konzumovat také vepřové maso a všechny výrobky z vepřového masa. Maso, jež muslimové mohou jíst, by mělo pocházet ze zvířat rituálně poražených a následně vykrvácených (tzv. halál maso, obdoba židovského košer masa). Při sestavování jídelníčku pro muslimského pacienta by se mělo dávat přednost např. drůbežímu či hovězímu masu a pokud možno se vyhnout masu mletému (Ivanová et al., 2005, s. 221). Pacienti mohou také volit jídlo vegetariánské

Při sestavování jídelníčku pro muslimského pacienta by se mělo dávat přednost např. drůbežímu či hovězímu masu a pokud možno se vyhnout masu mletému

Modlitba Jednou z ústředních činností věřících je modlitba. Vykonávat by ji měl každý dospělý a zdravý muslim pětkrát denně: při východu slunce, v poledne, odpoledne, při západu slunce a cca 1,5 hodiny po západu slunce (v případě ší’itského islámu třikrát denně). Nemocní, staří, těhotné, kojící a menstruující ženy jsou této povinnosti zproštěny, avšak někteří muslimové se chtějí modlit i ve zdravotnickém zařízení – v tom případě většinou postačuje modlení třikrát za den (Špirudová et al., 2004). Existuje také speciální forma modlitby pro nemocné, která je vykonávána vleže. Modlitba je vždy vykonávána směrem k Mekce.

Obecně platí, že místo pro modlitbu by mělo být čisté, k tomu slouží např. modlitební koberečky, ale lze použít i noviny, igelitovou tašku či oděv, který zaručí rituální čistotu místa. Modlitebních koberečků nebo jejich ekvivalentů, ale také Koránu by se neměl zdravotnický per-

29

nebo upřednostňovat potraviny donesené rodinou.

Důraz na rodinu a návštěvy pacienta Rodina je v islámské kultuře jednou z centrálních hodnot. Tudíž pacienta často navštěvují mnozí příbuzní, kteří s sebou mohou přinášet například jídlo. V některých případech pacientův blízký uvítá, když bude moci u nemocného zůstat po celý den.

Tabuizovaná témata Pro muslimy existují jistá témata, která jsou tabu, ale která jsou často při zjišťování zdravotního stavu pacienta klíčová. K. Ivanová (Ivanová et al., 2005, s. 222) mezi ně řadí rodinné a intimní problémy, základní fyziologické funkce, těhotenství (zejména mluví-li se o něm s mužem), rodinný stav, počet dětí (ptát se svobodné muslimky, zda má děti, je nevhodné, neboť mimomanželský styk je zakázán). Zdravotnický personál by měl při zjišťování daných informací postupovat obezřetně a počítat s možnými odmítavými reakcemi pacienta.

Vnímání intimity a péče o ženy Muslimky si mnohdy chrání své soukromí a nerady se odhalují, a to jak po stránce fyzické, co se týká jejich oděvu, tak po stránce psychické, jako je např. hovor o intimních věcech. Při ošetřování by to mělo být co nejvíce respektováno. Muslimku by měla vždy ošetřovat žena a míra požadovaného odhalení těla při vyšetření i mimo ně by měla být co nejmenší (Lorenzová et al., 1999, s. 11). Ačkoli při ošetřování muže muslima přítomnost ženy mnohdy nevadí, je vhodné zachovávat v co nejvyšší míře i jeho soukromí.

Hygiena Muslimové velmi dbají na čistotu těla. Kromě rituálního omývání před modlitbou (menší očista) může být praktikována také větší očista (omývá se celé tělo), která se provádí po pohlavním styku či po skončení menstruace. Muslimové také mohou upřednostňovat při použití toalety bidet nebo bidetovou spršku, pokud toto vybavení není k dispozici, postačí lahev s vodou.

Jazyková a kulturní bariéra, verbální a neverbální komunikace Z rozhovorů se zdravotnickým personálem, ale také například z orien-

30

tačního šetření věnovaného zkušenostem českých sester z roku 2000 (viz Špirudová et al., 2004, s. 43) vyplynulo, že při ošetřování pacientů jiných etnik a kultur považovaly dotazované za největší problémy „obecně komunikaci, kulturní rozdíly – nerozumějí některým hodnotám a chování.“ Ve zdravotnických zařízeních se tak personál a nejen muslimští pacienti mohou potýkat s komunikačními bariérami, a to nejen jazykovými, ale také kulturními.

Obě tyto bariéry mohou u pacientů vyvolávat frustraci, strach, úzkost, hněv a další negativní emoce. Zároveň nedostatek informací či neporozumění může vést k nedodržování léčebného režimu a v konečném důsledku i ke vzniku zdravotních komplikací (Špirudová et al., 2004, s. 184). V tomto případě mohou nabídnout pomoc tlumočníci nebo rodinní příslušníci či přátelé pacienta, kteří žijí delší dobu v ČR a umějí například lépe česky. Jako další prostředek komunikace lze využít komunikační karty (piktogramy) či použít neverbální komunikaci (gestikulaci, mimiku) a demonstraci.

Samotná neverbální komunikace hraje při kontaktu s muslimskými pacienty důležitou roli, a to především oční kontakt a podávání ruky.

Někteří muslimové mohou odmítnout podat ruku ženě nebo se při podání ruky ženou cítí nepříjemně.

A na druhou stranu žena muslimka nepodá mnohdy ruku muži. Podání ruky příslušníkovi jinému pohlaví může být v tomto případě nahrazeno položením pravé ruky na srdce a lehkou úklonou. Co se týká očního kontaktu, ten je v islámu chápán jako projev určité intimity, zatímco v našem prostředí je pohled do očí spíše výrazem zdvořilosti.

Ošetřující personál by proto neměl možnou absenci očního kontaktu s pacientem považovat za projev neslušnosti.

Zkušenost s ošetřováním muslimských pacientů v českých zdravotnických zařízeních V rámci rozhovorů se všeobecnými sestrami dvou českých zdravotnických zařízení a z e-mailové korespondence se zástupci pěti dalších zdravotnických zařízení v České republice vyplynulo, že muslimští pacienti jsou nejčastěji klienti lázní, kteří přicestovali do ČR primárně za účelem pobytu v místních lázních a kteří musejí podstoupit určitý lékařský zákrok právě ve

florence 11/15

zdravotnickém zařízení. Dále se personál oslovených zdravotnických zařízení setkává s těhotnými muslimkami. Okrajově jsou mezi muslimskými pacienty zastoupeni studenti či zaměstnanci nadnárodních společností. Personál mnohdy naráží na jazykovou bariéru.

Participantky hovořily také o počáteční nedůvěře pacienta při prvním setkání, která se během léčby odbourává. V kontextu ošetřování muslimek participantky zmiňovaly především důraz na intimitu a problematiku tabu témat, které mohou znesnadňovat komunikaci mezi lékaři a pacientkou. Některé ze všeobecných sester se také pozastavily nad rozdílným přístupem jednotlivých muslimských pacientů k personálu. Respondentky se při ošetřování těchto pacientů setkaly jak s vděčností (která převažovala), tak s určitou přezíravostí. V neposlední řadě zdravotnická zařízení mnohdy pořádají pro personál školení MKO, využívají například knihu piktogramů – jazykové nebo komunikační karty nebo služby tlumočníků či se zkušenosti s ošetřo-

Je třeba si uvě­ domit, že nelze vytvořit homo­ genní popis islámu a tudíž i muslimského pacienta

foto: Flickr

recenzované články přehledová studie

recenzované články přehledová studie

Literatura: 1. ivanová k, Špirudová l, kutnohorská J. Multikulturní ošetřovatelství i. praha: Grada publishing, 2005 2. lorenzová d, Mareš J, Měrka v. zdravotní péče o muslimské pacienty: stručná příručka pro vojenské lékaře působící v zahraničí.

Hradec králové: vojenská lékařská akademie Jana evangelisty purkyně, 1999 3. Mastiliaková d, archalousová a a kol. Multikulturní ošetřovatelství i. [modul e-learningu v rámci předmětu Multikulturní ošetřovatelství]. Opava: slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, 2008 4. pew research center. Mapping the Global Muslim population [online]. 2009 [cit.

2014-11-25]. dostupné z: http://www. pewforum.org/2009/10/07/mapping-the-global-muslim-population/ 5. rolantová l. Ústředí muslimských obcí. in tóthová v et al. kulturně kompetentní péče u vybraných minoritních skupin. praha: triton, 2012, s. 153–178 6. Špirudová l, ivanová k, Halmo r, tomanová d, bursová J. pečujeme o klienty odlišných etnik a kultur [online]. Olomouc, 2004 [cit.

2014-11-25]. dostupné z: http://www.eifzvip.cz/dokumenty/elektronicka_knihovna/ pecujeme_o_klienty_odlisnych_etnik_ a_kultur.pdf 7. tóthová v, rolantová l, Michálková H, nováková d. k problematice zajištění kulturně diferencované ošetřovatelské péče ve vybraných minoritách v české republice. Ošetřovatelství. 2009;11:282–291

Recenzovaly: Mgr. Jana Maňhalová Jihočeská univerzita v českých budějovicích, zdravotně sociální fakulta

váním muslimských pacientů předávají ústně mezi personálem. Souhrnně lze z rozhovorů vysledovat, že muslimští pacienti tvoří ve zdravotnických zařízeních různorodou skupinu a mohou mít rozdílné potřeby. Ať už se tyto potřeby týkají modliteb, stravování, zahalování a intimity, nebo například jazykové vybavenosti či přístupu k nemocničnímu personálu.

Odlišný obraz péče o muslimské pacienty v českých zdravotnických zařízeních předkládá studie „K problematice zajištění kulturně diferencované ošetřovatelské péče ve vybraných minoritách v České republice“.

Tato studie se dotazovala přímo muslimů, jaké mají zkušenosti s hospitalizací. Většina účastníků uvedla, že jejich zkušenosti jsou spíše špatné, v mnoha případech nejsou odlišná specifika zdravotnickým personálem respektována, a to především zachování intimity (více viz Tóthová et al., 2009).

Závěr Na závěr je nutno zmínit, že ne všichni muslimové se shodnou na tom, co je základními prvky islámu – respektive co dělá muslima muslimem. Pro někoho je nejpodstatnější pouze samotná víra v jednoho Boha – Alláha, jiní přikládají také důraz na dodržování pěti pilířů víry, další mohou vnímat jako velmi důležitý aspekt intimitu a zahalení lidského těla. Je třeba si uvědomit, že nelze vytvořit homogenní popis islámu a tudíž i muslimského pacienta, aniž bychom se vyhnuli jisté schematizaci. Muslimové přicházející a žijící v České republice jsou kulturně a etnicky různorodí (pocházejí z mnoha zemí anebo se narodili v ČR) a liší se i v míře praktikování islámu. Proto je vhodné u pacientů brát v potaz jak míru praktikování, tak zemi původu, která může určovat specifickou podobu víry.

Pro praxi ošetřování muslimských pacientů je především důležitý individuální přístup personálu a senzitivita vůči konkrétním potřebám daného jedince.

Mgr. Helena Michálková, Ph.D. seppia, o. s.

Více o autorech: Mgr. Lenka Linhartová 2013: ukonč. vŠ – obor sociologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v brně; Nyní: výzkumný pracovník, socioFactor s. r. o.

Mgr. et Mgr. Tomáš Janků 2013: ukonč. vŠ – obor religionistika, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v brně; 2014: ukonč. vŠ – obor Management v kultuře, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v brně; Nyní: Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci – student doktorského programu sociologie, projektový manažer a výzkumník ve společnosti socioFactor s. r. o.

PhDr. Daniel Topinka, Ph.D., 1994: ukonč. vŠ – obor Fyzika, pedagogická fakulta, Ostravská univerzita; 2000: ukonč. vŠ – obor sociologie a religionistika, Filozofická fakulta, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v brně; 2005: ukonč. vŠ – rigorózní zkouška – obor andragogika, Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci; 2008: ukonč. vŠ – doktorská zkouška – obor sociologie, Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci; Nyní: Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci – zástupce vedoucího pro obor kulturní antropologie, jednatel společnosti socioFactor s. r. o.

31

praxe

OPSI syndrom

u splenektomovaného pacienta s pneumokokovou sepsí

Bc. Bronislava Babáčková, klinika infekčních chorob Jip, Fn brno

Klinický obraz a průběh pneumokokové infekce Průběh nemoci je závislý na virulenci sérotypu a na obranyschopnosti organismu. Mezi hlavní rizikové faktory vzniku pneumokokové infekce patří diabetes mellitus, chronická obstrukční plicní nemoc, selhávání ledvin, kardiální insuficience a jiné interní nemoci. Velkou roli dále hraje kouření, alkoholismus, výživa, různé poruchy imunity, splenektomie, stres, vyčerpání nebo prochladnutí.

Diagnostika a léčba U pneumokokových infekcí bývá dobře vyjádřena zánětlivá odpověď.

Laboratorně je přítomna leukocytóza, vysoké hodnoty CRP, vysoká hodnota prokalcitoninu, později vysoká sedimentace erytrocytů, koagulopatie, trombocytopenie, dochází ke snížení hemoglobinu. Základní diagnostikou je mikroskopické a kultivační vyšetření správně odebraného biologického materiálu – mozkomíšního moku, sputa či endotracheálního sekretu, krve, moči a jiného materiálu.

Léčba závažných pneumokokových infekcí musí být včasná a důrazná, za použití adekvátního antibiotika, protože jedině tak předejdeme dalším, často až fatálním komplikacím a zkrátíme dobu onemocnění. Závažný průběh tohoto infekčního onemocnění vždy vyžaduje komplexní intenzivní a resuscitační léčbu na JIP. Základním lékem je intravenózní penicilin či cefalosporin III. generace cefotaxim, dávkovaný po 6 hodinách.

32

Kazuistika Do Fakultní nemocnice Brno byl na Kliniku infekčních chorob dne 7. 6.

2015 ve 4:00 hodin přivezen běžnou převozovou sanitkou 40letý muž R. K. z Brna. Při vstupním vyšetření odpovídal lékařce na cílené dotazy přiléhavě, ale byl bradypsychický a lehce neklidný. Udával, že již od 4. 6. 2015, když přišel z práce, dostal teploty přes 39 °C. Již asi tři týdny ho bolelo pravé rameno, proto byl objednán na neurologii k vyšetření.

Doma mu bylo špatně a zvracel. Po tabletě Paralenu teplota klesala, proto lékaře nevyhledal. V tento den se však bolesti zhoršily, začínal být apatický, proto přítelkyně zavolala RZP. OA: chronické onemocnění neudává, dle dokumentace byl v minulosti léčen pro hypertenzi – st. p. varicelle 2005.

Operace: 1990 posttraumatická splenektomie, 1994 operace menisků a křížových vazů kolena LDK, 2011 pylorostenóza – st. p. GEA antekolické, EEA sec. Braun.

FA: trvale sine.

Alergie: neudává.

FF: močení bez dysurie, stolice normální konzistence, bez příměsí.

Abusus: kuřák – asi 20 cigaret denně, alkohol příležitostně, drogy do žíly neudává.

PSA: žije s přítelkyní, dětmi a psem v bytě, pracuje jako řidič dálkové dopravy.

Očkování: TAT 2005, žádné další neuvádí

Stav při přijetí Dne 7. 6. 2015 byl pacient přijat na standardní oddělení. Byl zvažován rozvoj OPSI syndromu u nevakcinovaného pacienta po splenektomii, proto

mu byl po statimových odběrech krve na hematologické, biochemické vyšetření a hemokultivační vyšetření nasazen cefotaxim intravenózně.

Po uložení na lůžko u něj došlo k náhlému zhoršení stavu, rozvinul se výrazný psychomotorický neklid.

Pacient nespolupracuje, je velmi opocen, nekoordinovaně se převrací na lůžku a nastupuje centralizace krevního oběhu. Dochází ke zfialovění ušních boltců a mramorování končetin. Pro hyposaturaci mu byl okamžitě podán O2 maskou s rezervoárem. Pacient byl ihned transferován na monitorované lůžko Kliniky infekčních chorob JIP (jednotka intenzivní péče), kde byl zajištěn centrální žilní katetr do arterie radialis k měření invazivního arteriálního tlaku. Bylo voláno akutní oční vyšetření ke zhodnocení očního pozadí a následně byla pacientovi provedena lumbální punkce. Byl mu zaveden permanentní močový katetr, pro progresi poruchy vědomí byla následně nutná orotracheální intubace, při které byla zavedena žaludeční sonda, podána analgosedace a zahájena UPV (umělá plicní ventilace). Následovalo vyšetření Rtg P+S (skiagrafické vyšetření srdce a plíce na lůžku), pro tachykardii bylo opakovaně natočeno EKG. Kontinuálně byly podávány vazopresory, nasazen cefotaxim i. v. a pacient byl laboratorně sledován.

Dále byla prováděna celková ošetřovatelská péče o pacienta na UPV.

Odběry Biochemie: krev – urea, kreatinin, Na, K, Cl, Bili, ALT, AST, GGT, ALP, AMS, CRP, prokalcitonin, glykémie opakovaně, ABR po 3 hodinách, likvor – biochemie, laktát + cytologie.

fota: archiv MUdr. p. kubáčkové, OkM Fn brno, archiv

Overwhelming postsplenectomy infection (OPSI syndrom) je označení pro život ohrožující fulminantně probíhající infekci, která může vzniknout u splenektomovaných pacientů. Klasický průběh se vyznačuje náhlým začátkem z plného zdraví. Tento článek přináší kazuistiku 40letého muže s diagnózou OPSI syndromu, který po pěti dnech hospitalizace zemřel.

praxe

OPSI syndrom

Splenektomie

Slezina

Je chirurgické odstranění sleziny. provádí se nejčastěji v důsledku traumat, v rámci léčby hematologických onemocnění, při přítomnosti nádorového onemocnění či jako součást větších chirurgických výkonů.

(splen, lien) Je největší lymfatický orgán, který funguje zejména jako krevní filtr. vychytávají a destruují se zde opotřebované erytrocyty (červené krvinky) a v mízních uzlíčcích se tvoří lymfocyty (bílé krvinky). proto je hlavním místem obrany proti škodlivinám a bakteriálním infekcím vnikajícím do krve. Má oválný tvar a je uložena v levé brániční klenbě, vlevo od žaludku.

Streptococcus pneumoniae – kmen vykultivovaný na krevním agaru z pacientovy krevní hemokultury

Streptococcus pneumoniae běžně pneumokok. Je to grampozitivní alfahemolytický aerotolerantní anaerobní kok z rodu Streptococcus. tato bakterie je významným lidským patogenem. v lidském těle se nejvíce vyskytuje v horních cestách dýchacích. vedle Opsi syndromu u pacientů s dysfunkční či chybějící slezinou způsobuje pneumonii, sinusitidu, otitidu, meningitidu, méně často endokarditidu, septickou artritidu a některé další nemoci.

Hematologie: KO+diff., INR, aPTT, fibrinogen, DD. Mikrobiologie: Moč K+C, moč – Ag pneumokok, likvor K+C, Ag pneumokok, 3× hemokultura, sekret z ETK K+C. Krevní banka: krevní skupina, nakříženy 4 TU EBR.

Léky Intravenózní podání: Cefotaxime 12 g/24 hodin, Furosemid forte 125 mg, Remestyp 1 mg, Sufentanil Torrex 250 mg, Dormicum 5 mg, Noradrenalin 1 mg, Fraxiparine 0,3 ml, Humulin-R, Dicynone 250 mg, Hypnomidate 20 mg, Arduan 4 mg, SCCHJ 80 mg, Dexamed 8 mg, Quamatel 20 mg, Paxirasol 4 mg, Degan 10 mg, Solumedrol 80 mg, Paracetamol Kabi 1 g.

Infuze Ringerfundin 1000 ml, Glukóza 20% 500 ml, Nefrotect 500 ml, Fyziologický roztok 100 ml a 500 ml.

Streptococcus pneumoniae, nátěr z kultury, barveno dle Grama

(Overwhelming postsplenectomy infection)

Druhý den hospitalizace (8. 6. 2015)

Pacient je na UPV, léčba pokračuje jako den předtím. Pravidelně jsou odebírány krevní vzorky na hematologické, biochemické (ABR) a mikrobiologické vyšetření. Pacient je napojen na monitor a jeho fyziologické funkce (TK, P, SPO2, TT) jsou nepřetržitě sledovány. Je měřena hodinová diuréza. Kontinuálně se podává analgosedace, vazopresory. Je zajištěna celková ošetřoStreptococcus vatelská péče o pacienta na UPV. pneumoniae, nátěr z kultury, I přes maximální resuscitační léčbu progreduje centralizace s těžkými barveno dle Grama ischemickými generalizovanými změnami při DIC, akcentovanými na

Je označení pro život ohrožující fulminantně probíhající infekci, která může vzniknout u splenektomovaných pacientů. klasický průběh se vyznačuje náhlým začátkem z plného zdraví. Objevují se potíže chřipkového charakteru. pacient má pocit vyčerpání, slabosti, objevuje se zvýšená teplota a bolesti v krku. po několika hodinách se přidávají silné bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, zimnice, třesavka. teplota dosahuje 40 °c. Onemocnění v této fázi připomíná meningitidu. v dalších hodinách nastává prudké zhoršení celkového stavu, vyvíjí se těžký šok se selháním životně důležitých orgánů, rozvratem vnitřního prostředí a projevy dic (diseminovaná intravaskulární koagulopatie). pacient upadá do kómatu, objevují se generalizované křeče. ke smrti pod obrazem refrakterního septického stavu dochází během 24 hodin od prvních příznaků a počátku onemocnění. riziko Opsi infekcí je po splenektomii celoživotní a je až 50krát vyšší než u běžné populace. letalita Opsi je vysoká (40–85 %).

končetinách, hlavě, nose a přirození. Dochází k anurii a metabolické acidóze, proto je pacient napojen na kontinuální hemodialýzu s citrátovou antikoagulací (CVVHD).

Třetí den hospitalizace (9. 6. 2015) UPV, CVVHD trvá. Pacient je laboratorně sledován. Měřeny FF. Z krevních derivátů byl podán antitrombin (AT III.) a trombonáplav. Po napojení na CVVHD byly postupně snižovány dávky vazopresorů, následně byly vysazeny úplně. Začíná se s podáváním parenterální nutrice a pokračuje se v antiedémové léčbě. Pro přetrvávající mydriázu bez fotoreakce je vysazena analgosedace. Na končetinách, hlavě, přirození i nosu se vyvíjejí rozsáhlé nekrotické změny.

Ošetřovatelská péče o pacienta na UPV je zajištěna. Rodina je průběžně informována o kritickém stavu pacienta a špatné prognóze.

Čtvrtý den hospitalizace (10. 6. 2015) UPV, CVVHD stále trvá. Opět je podán trombonáplav. Dochází k hy-

33

praxe

florence 11/15

perglykémiím a jejich korekci. Pacient je subfebrilní, má svou spontánní dechovou aktivitu – jsou proto upraveny dechové parametry na ventilačním přístroji. Pacient je laboratorně sledován. Měřeny FF. Celková ošetřovatelská péče o pa­ cienta na UPV je zajištěna.

Pátý den hospitalizace (11. 6. 2015) Pacient je stále na UPV (režim spontánní ventilace s tlakovou podporou), která mu umožňuje spontánně dýchat. Je afebrilní. Po 72 hodinách kontinuální léčby se ukončuje ­CVVHD. Po více než 48 hodinách od vysazení analgosedace je realizováno neurologické konzilium, které je doplněno o CT mozku s nálezem generalizovaného mozkového edému SAK. Dle neurochirurga je diagnostikován kritický stav bez indikace intervence a s infaustní prognózou.

Během večerních hodin se rozvíjí hyperpyrexie, dochází k poklesu tlaku, mizí vlastní dechová aktivita a pacient umírá na s životem neslučitelnou mozkovou devastaci při pneumokokové sepsi a meningitidě. Rodina je ihned telefonicky i­nformována.

00007 Hypertermie v souvislosti s infekčním onemocněním, projevující se zvýšenou tělesnou teplotou, zvýšenou dechovou frekvencí, zrychleným srdečním pulzem a teplou pokožkou na dotek.

00027 Deficit tělesných tekutin v souvislosti se sníženým příjmem tekutin, projevující se poklesem diurézy a slabostí.

00032 Neefektivní dýchání v souvislosti s hypertermií, projevující se pocitem dušení.

00093 Únava v souvislosti s pocitem vyčerpanosti z infekčního onemocnění, projevující se zvýšenou slabostí a sníženou fyzickou výkonností.

00096 Nedostatek spánku v souvislosti s pocitem nedostatečného odpočinku, projevující se zavíráním očí během rozhovoru.

00002 Nevyvážená výživa – menší příjem, než je tělesná potřeba, v souvislosti s nezájmem o jídlo, projevující se nechutenstvím a malým příjmem potravy.

00126 Deficit vědomostí v souvislosti s hospitalizací, projevující se neznalostí informací o svém zdravotním stavu.

00132 Akutní bolest pravého ramene a celého těla v souvislosti s infekčním onemocněním, proje-

34

vující se špatnou hybností ramene a zchváceností celého těla.

00108 Deficit sebepéče při hy­ gieně v souvislosti s celkovou únavou, projevující se neschopností umýt si jednotlivé části těla a osušit se.

00102 Deficit sebepéče při stravování v souvislosti s celkovou únavou, projevující se neschopností přijímat dostatek jídla a pití.

00109 Deficit sebepéče při oblékání v souvislosti s celkovou únavou, projevující se zhoršenou schopností obléknout a svléknout si části oděvu.

Potenciální sesterské diagnózy 00028 Riziko deficitu tělesných tekutin v souvislosti s nadměrným pocením.

00004 Riziko infekce v souvislosti se zavedením periferní kanyly.

00004 Riziko infekce v souvislosti se zavedením CŽK do v. subclavia l. dx.

00004 Riziko infekce v souvislosti se zavedením permanentního močového katetru.

00046 Riziko vzniku dekubitu a aspirace v souvislosti se zavedení nazogastrické sondy.

00047 Riziko porušení kožní integrity v souvislosti se zvýšenou tělesnou teplotou.

00155 Riziko pádu v souvislosti s akutním onemocněním.

Ochrana a prevence u pacientů s porušenou či zaniklou slezinou Základním preventivním opatřením je očkování – imunoprofylaxe proti pneumokoku (Streptococ­ cus pneumoniae), meningokoku (Neis­seria meningitidis) a hemofilu ­(Haemophilus influenzae), viru chřipky a očkování proti jiným patogenům (klíšťové meningoencefalitidě, virovým hepatitidám A a B, proti varicele, pertusi a tetanu). Tento postup je nazýván vakcinační strategií.

Vakcinace pouze významně snižuje riziko vzniku obávaných infekčních komplikací, absolutně však jejich výskytu rozhodně nezabrání. Příznaky horečnatých infekcí by proto neměly být v žádném případě podceňovány ani u jedinců po vakcinaci. Důležitou informací je, že některé vakcíny jsou jen částečně hrazeny ze zdravotního pojištění, případně nejsou hrazeny vůbec. Je možné žádat revizního lékaře o výjimku. Klienti si proto mohou přizpůsobit očkování dle svých finančních možností.

Vedle imunoprofylaxe je doporučováno i podávání antibiotik – chemoprofylaxe. Profylaktická opatření směřují ke snížení rizika perakutní sepse. Antibiotika se podávají včas při prvních příznacích horečnatého onemocnění.

Další prevencí OPSI syndromu je přísné zvážení splenektomie při

Průkaz pacienta s porušenou nebo zaniklou funkcí sleziny

fota: archiv MUDr. P. Kubáčkové, OKM FN Brno, KICH JIP FN Brno

Aktuální sesterské diagnózy

praxe

Třetí den hospitalizace

Druhý den hospitalizace

Čtvrtý den hospitalizace

traumatu. Upřednostněna by měla být sutura sleziny před úplnou splenektomií.

Edukace pacientů Součástí vstupní edukace je vystavení Průkazu pacienta se sníženou nebo zaniklou funkcí sleziny. Každý pacient s porušenou či zaniklou funkcí sleziny by měl být lékařem správně poučen o závažnosti zvýšeného rizika infekčních komplikací včetně infekcí cestovatelských. Nemocní musejí být informováni o nutnosti neprodleného vyhledání lékařské pomoci při prvních známkách horečnatého onemocnění. Také platí, že dojde-li k pokousání či poškrábání psem nebo jiným zvířetem, je důležité ihned vyhledat lékaře a zajistit odborné ošetření a dezinfekci rány.

V případě cestování je doporučeno vyhnout se destinacím s významným rizikem malárie či břišního tyfu.

Musí být zajištěna adekvátní chemoprofylaxe a dodržování prevence bodnutí hmyzem. Je také třeba se vyhýbat kontaktu s evidentně nemocnými lidmi včetně nemocných se známkami respirační infekce v období chřipkové epidemie.

Potřebnou edukaci, dispenzarizaci a vakcinaci poskytnou těmto pacientům pracovníci infekčních oddělení nebo samostatně pracující infektologové ve spolupráci s obvodním lékařem.

Závěr Napsala jsem tento článek, protože jsem to slíbila rodině zmiňovaného pacienta.

Byla bych ráda, kdyby se tyto informace dostaly do povědomí laické i odborné veřejnosti. Je důležité pečovat o své zdraví i o zdraví svých blízkých. Pokud si tedy při čtení tohoto článku vzpomenete na své přátele, blízké či známé, o kterých víte, že po úrazu či závažném onemocnění přišli o slezinu, informujte je co nejdříve o možných rizicích a možnostech očkování. Je důležité, aby se tato informace dostala do povědomí hlavně chirurgů, obvodních, závodních lékařů a všeobecné veřejnosti. Může to zachránit spoustu lidských životů. Mým přáním také je, aby se zdravotní pojišťovny do budoucna podílely na úplné úhradě vakcín pro splenektomované ­pacienty.

Literatura: 1. Chorobopis pacienta R. K. psaný MUDr. Michaelou Freibergerovou 2. Beneš J. Infekční lékařství. Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-7262-644-1 3. Rozsypal H, Holub M, Kosáková M. Infekční nemoci ve standardní a intenzivní péči. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2013. ISBN 978-80-2462197-5 4. Polák P, Kosina P, Blechová Z, Koten J, Rozsypal H, Chlíbek R, Beneš J. Doporučený postup péče o pacienty s porušenou či zaniklou funkcí sleziny (hyposplenismem/asplenií). Vakcinologie.

2013;7(3):102–107. ISSN 1802-3150 5. Polák P, Freibergerová M, Husa P, Šlesinger P, Svoboda P, Stašek R, Frola J, Macháček C. Upozornění na nebezpečí invazivních infekcí u splenektomovaných pacientů. Vnitřní lékařství. 2012;58(9):665–667. ISSN 0042-773X 6. Havlíček K. Význam funkce a anatomického uspořádání sleziny pro její zachování v organismu. Praktický lékař. 1992;72(10):366–370. ISSN 0032-6739 7. Slezina. Wikipedie [online]. Poslední editace 20. 8. 2015 [cit. 2015-08-05].

Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/ wiki/Slezina

35

public relations

florence 11/15

Zevní fixátory Co znamená, když se řekne zevní nebo externí fixátor? Je to pomůcka či zařízení, které slouží k léčbě komplikovaných či infikovaných zlomenin a které je umístěno vně lidského těla. Používá se po dobu několika týdnů a jeho výhodou je hlavně to, že umožnuje průběžné ošetřování zraněného místa a pacient je přitom plně mobilní již po několika dnech. Zároveň umožňuje ošetřujícímu lékaři provést repozici kostních úlomků při operaci i případně během rekonvalescence.

V

e světě se první pokusy s fixací zlomenin pomocí externích fixátorů datují již do 19. století, ale jako běžná pomůcka pro traumatology či ortopedy se fixátory rozšířily až v druhé polovině 20. století. V Čechách se objevují první sériově vyráběné fixátory právě v 70. letech minulého století. Aparáty tehdy vyráběné v Poldi Kladno (Poldi 4 a Poldi 7) plnily v tuto dobu svůj účel a byly jistě srovnatelné i se zahraničními aparáty. Na konci 80. let vznikla potřeba mít na českém trhu moderní, jednoduché a ve srovnání s dováženými aparáty podstatně levnější aparáty, které by mohly konkurovat i kvalitním, ve světě rozšířeným fixátorům.

To byl i počátek vývoje a výroby moderních fixátorů v Čechách, a to konkrétně ve firmě ProSpon, která ve spolupráci s nejlepšími českými lékaři začala od počátku 90. let fixátory vyvíjet. V současnosti se s těmito aparáty můžete potkat ve více než padesáti nemocnicích celé České republiky, ale i v takových destinacích, jako je Anglie, Řecko, Rusko atd.

Od té doby se výroba ustálila na čtyřech typech zevních fixátorů, které jsou navzájem kompatibilní, i když je každý z nich určen pro jiné indikace:

→ PH-FIX, UNI-FIX – Tyto typy jsou primárně určeny k fixaci dlouhých kostí a pánve. Navzájem se vhodně doplňují a jsou zaměnitelné pro různé indikace. → HYBRIDNÍ APARÁT – Kombinuje oba předchozí typy s karbonovým kruhem a je určen primárně pro zlomeniny v oblasti kolenního kloubu. → MP-FIX je nejmenší fixátor a je určen na léčbu zlomenin v oblasti zápěstí, metakarpálních zlomenin, zlomenin článků prstů nebo dětského skeletu.

Všechny tyto aparáty vynikají jednoduchostí operačního výkonu, komfortem pro operatéra i pacienta, malým počtem základních prvků stavebnice, unifikovanými díly pro nejběžnější indikace i možností zachování individuální stavby. Jsou vyrobeny z moderních lehkých a pevných materiálů, jako je karbon, titan i vysokopevnostní duralové slitiny. V neposlední řadě je důležité i ekonomické hledisko, neboť tyto aparáty jsou výrazně levnější než srovnatelné fixátory dovážené ze zemí EU či USA. Výrobce: ProSpon, spol. s r. o., Kladno www.prospon.cz.

Distribuce: MEDIN, a.s., Nové Město na Moravě www.medin.cz.

Všechny typy zevních fixátorů jsou navzájem kompatibilní, i když je každý z nich určen pro jiné indikace

První pokusy s fixací zlomenin pomocí externích fixátorů se datují již do 19. století

1. HyBRIDNí APARáT 2. PH­FIX, UNI­FIX

1 36

2

3

fota: Medin, a.s.

3. MP­FIX

Nenechte si ujít šanci pro Váš profesní růst v Německu!

Hledáte zaměstnání na pozici zdravotní sestry?

Klinik Bavaria Kreischa Vor den Toren der sächsischen Landeshauptstadt Dresden Pak zašlete Váš životopis do Klinik Bavaria Kreischa. S námi máte možnost začít zajímavou pracovní změnu a profesně se začlenit v Německu.

Naše moderní klinika, jen 5 km vzdálená od Drážďan, hlavního města spolkové země Sasko, se může stát Vaším novým atraktivním pracovním místem. Tato soukromá nemocnice a klinika, specializovaná na rehabilitaci, je jedna z nejuznávanějších na národní úrovni. V rámci speciálních terapeutických programů se zaměřujeme na pacienty, kteří prodělali cévní mozkovou příhodu, trpí multiorganickou insufiencí, jsou po úrazu nebo se podrobili obzvláště agresívní léčbě rakoviny.

Hledáme proto všeobecné zdravotní sestry a všeobecné ošetřovatele pro obory: neurologie, interní medicína, psychosomatika a ortopedie.

Dokážete si představit spolupráci s námi?

Z naší strany Vám poskytneme veškerou nutnou podporu pro Váš pracovní začátek v Německu, a to v rámci projektu Internacionální spolupráce. Tento projekt, organizovaný klinikou, funguje již přes tři roky a má velký úspěch. S jeho pomocí získalo dodnes přes sto zdravotníků z Evropy právní uznání profese v Německu a jsou zaměstnáni na různých stanicích kliniky Bavaria.

Co požadujeme? odpovídající diplom všeobecné zdravotní sestry (diplom o ukončení studia ve studijním programu ošetřovatelství ve studijním oboru všeobecná sestra, Bc.) nebo diplom všeobecného ošetřovatele (Diplom o ukončení studia ve studijním oboru diplomovaná všeobecná sestra, DiS.) nadšení pro výkon tohoto povolání ochota pracovat v třísměnném provozu jakožto ochota k převzetí specializované a komplexní péče orientované na pacienta (nejen ošetřovatelská ale i základní péče) motivaci k začlenění se do nové kultury a nového pracovního prostředí

znalosti němčiny na úrovni alespoň A2 a nasazení při dalším studiu jazyka Nemáte žádné znalosti němčiny? pak Vám nabízíme online-kurz kliniky Bavaria ten Vám poskytne první znalosti (úroveň A1 a A2), které jsou nutné k nastoupení do jazykového kurzu přímo v klinice online-kurz je bezplatný, financovaný a organizovaný klinikou kurzy vedou kvalifikovaní a certifikovaní lektoři německého jazyka jako cizí jazyk Co nabízíme? dobře zorganizované zaučení a asistenci v českém, anglickém nebo německém jazyce za pomoci našich překladatelů prezenční kurs němčiny orientovaný na praxi až do dokončení úrovně B2 dle GER, financovaný a organizovaný klinikou převzetí vyřízení žádosti na Prověření ekvivalence Vašeho diplomu (včetně překladu) a Povolení k užívání profesního označení „Gesundheits- und Krankenpfleger“ (zdravotní sestra) podporu našeho zdravotnického personálu při zapracování na stanici, semináře k zapracování a školící možnosti v rámci oboru adekvátní ohodnocení od začátku pracovního úvazku, to zn. i během jazykového kurzu bydlení v zařízených bytech ve stylu sdílené domácnosti za férovou cenu zaměstnání nejprve jako zdravotník pracující pod odborným dohledem a připravující se na výkon zaměstnání jako kvalifi kovaná zdravotní sestra pracovní úvazek na dobu neurčitou s min. smluvní vazbou na dva roky jako kvalifikovaná zdravotní sestra ihned po přidělení Povolení k užívání profesního označení v Německu

Zaujala Vás naše nabídka?

Pak zašlete Váš životopis v českém, německém nebo anglickém jazyce (motivační dopis, životopis, kopie diplomu a platné registrace) na e-mail personal@ klinik-bavaria.de nebo poštou na adresu: Klinik Bavaria Kreischa, Personalabteilung, An der Wolfsschlucht 1-2, D-01731 Kreischa/ Sachsen. Rádi Vás kontaktujeme zpět a zodpovíme Vaše případné dotazy v češtině.

KLINIK BAVARIA Kreischa | An der Wolfsschlucht 1 – 2 | 01731 Kreischa | info@klinik-bavaria.de | www.klinik-bavaria.de

37

Žáci a studenti SZš a VOšZ ve Znojmě si uvědo­ mují důležitost dárcovství krve, proto ji sami darují

Dárcovství krve na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické ve Znojmě Mgr. Olga Černá, odborná učitelka, szŠ a vOŠz znojmo, cerna@szsz.cz

Krev je důležitou součástí lidského těla, je nenahraditelná a nezastupitelná. To ví jistě každý člověk. O to více si to uvědomují žákyně, žáci, studentky a studenti SZš a VOšZ ve Znojmě, kteří se při své praxi v nemocnici a v ordinacích praktických lékařů i specialistů denně setkávají s odběry krve na různá vyšetření, ale i s hemoterapií, která je léčeb­ nou metodou u řady krevních onemocnění.

D

árcovství má na naší škole již několikaletou tradici, ale darování krve se vždy uskutečňovalo individuálně. Někteří zaměstnanci školy jsou pravidelnými a dlouholetými dárci krve i dalších krevních derivátů a mají s transfuzním oddělením ve Znojmě velmi dobrou spolupráci. Mladých a zdravých dárců krve není nikdy nazbyt a je potřeba jimi nahradit dárce, kteří již nemohou z nějakých důvodů krev darovat.

38

Pracovníci transfuzního oddělení ve Znojmě, zvláště primář MUDr. Jan Simonides, lékařka MUDr. Šárka Turková a vrchní sestra Bc. Elena Voznicová, si vzali za úkol, že se pokusí pro dárcovství oslovit mladé lidi.

Oslovili proto i odbornou učitelku Mgr. Olgu Černou, která je pravidelnou dárkyní krve,

nyní krevní plazmy, a požádali ji, zda by jim pomohla oslovit žáky a studenty SZŠ a VOŠZ ve Znojmě a přivést tak na jejich pracoviště mladé dárce. Vše se prokonzultovalo s vedením školy, a protože její ředitel RNDr. Bc. Karel Pigl, který je také dlouholetým pravidelným dárcem krve, nebyl proti, začal se v září 2013 organizovat první nábor žáků a studentů, kteří splňují předpoklady pro dárcovství a chtějí tuto drahocennou tekutinu darovat. O měsíc později přišlo na transfuzní oddělení ve Znojmě prvních 31 dárců z řad žáků a studentů 4. ročníku SZŠ a studentů VOŠZ a společně s nimi i někteří zaměstnanci školy. Jedním společným odběrem to však neskončilo, a tak se v dubnu a květnu letošního roku uskutečnil další, v pořadí již čtvrtý společný odběr. Ve dvou odběrových dnech se na oddělení vystřídalo více než 50 našich žáků a studentů. Nikdo je nemusí přemlouvat. Čekají na výzvu, kdy odběrový den přijde. Vědí, jak drahocennou tekutinou krev je a jak je důležitá při léčbě nemocných, s nimiž se setkávají na odborné praxi.

Kromě krve se již někteří žáci a studenti zařadili i mezi bezplatné dárce krevní plazmy a můžeme se pochlubit i tím, že

jsou v jejich řadách i žáci a studenti, kteří mají zájem o zařazení do Českého národního registru dárců kostní dřeně. Už pro to udělali první krok a dostavili se na transfuzní oddělení k odběru krve, která byla zaslána k podrobnému vyšetření. Vyplnili také důležité dotazníky a nyní čekají na výsledky, zda budou do registru zařazeni, či nikoli. Věříme, že se k tomuto kroku odváží v dalších měsících i další naši žáci a studenti.

Mladých a zdravých dárců krve není nikdy nazbyt a je potřeba jimi nahradit dárce, kteří již nemohou z nějakých důvodů krev darovat.

Máme velkou příležitost motivovat naše žáky a studenty k dárcovství krve, plazmy i kostní dřeně, neboť zdravotničtí asistenti se o tom učí nejen v předmětu ošetřovatelství a studenti VOŠZ mají předměty, ve kterých se o krvi, plazmě i kostní dřeni dozvídají daleko více informací, stejně jako o jejich důležitosti při léčbě leukémie i dalších nemocí krve.

Za to, že se nám daří pravidelně přicházet na transfuzní oddělení, patří poděkování za velmi dobrou spolupráci vedení školy a učitelům, u nichž máme velkou morální podporu, ale také všem pracovníkům transfuzního oddělení, kteří mají pro naše žáky a studenty pochopení a vždy nám vycházejí maximálně vstříc.

Díky tomu se k nim naši dárci vracejí a nemají potřebu dojíždět darovat plazmu do nedalekého rakouského Retzu.

fota: autorka

pro školy

inzerce

Inhalátor SAMI od Philips Respironics®

Novinka pro děti s nejkratší dobou inhalování na trhu!

Zkrácen á doba in halace na pouh ýc 6-8 min h ut

Optimá lní rozp tý inhalač ního ro lení ztoku Tichý c hod

Pokud máte často nemocné děti, což bývá zejména v předškolním a školním věku, je doporučováno preventivní inhalování 1x denně v rizikovém období. Tento způsob prevence posiluje přirozenou obranyschopnost dýchacích cest, pročišťuje je a zbavuje nečistot a infekce. Při nachlazení nechte děti inhalovat 3x denně, dokud problémy neustoupí.

Inhalátor SAMI si získá děti díky svému hravému provedení v podobě lachtánka a výborně těsnící želví masce.

Hlavní výhodnou tohoto inhalátoru je zkrácená doba inhalace, která nezabere déle než 6 – 8 minut oproti běžným patnácti minutám. Kompresorový inhalátor SAMI využívá vysoce účinné nebulizační technologie SideStream. Díky tomu vytváří inhalátor optimální aerosol pro vdechování. „Kompresorové inhalátory Philips Respironics využívám ve své praxi nejen pro jejich tichý chod, ale zejména díky jedinečné nebulizační technologie Side Stream. Ta vytváří optimální aerosol, což je rozhodující pro efektivní inhalaci - částice s větším rozměrem se zastaví v horních dýchacích cestách (nos, hltan, hrtan). Menší částice jsou schopné dosáhnout dolních dýchacích cest (průdušnice, průdušky, průdušinky a plicní sklípky) a tvoří tím respirabilní frakci,“ vysvětluje plicní lékařka MUDr. Magdalena Popelková.

Inhalátory PHILIPS RESPIRONICS® jsou dostupné v lékárnách, prodejnách zdravotnických potřeb či na webu Zdravotnické prostředky CE 0123.

Philips_inzerce_178x120.indd 1

www.zdravotni-poradna.cz.

26.10.15 22:01 39

zprávy našich partnerů / z konferencí

florence 11/15

Gent, Belgie 16.–18. 9. 2015

Praha 14. 11. 2015

18. konference european pressure Ulcers advisory panel (epUap)

Hojení ran – krycí materiály z pohledu lékárníka a farmaceuta

Plzeň 24.–26. 9. 2015

Praha 19. 11. 2015

XXii. kongres české společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Brno 1.–2. 10. 2015

Xvii. novákovy dny Praha 15. 10. 2015

vyhlášení výsledků soutěže o nejlepšího nelékařského zdravotnického pracovníka zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra

Prezentace čes­ kých sester měla v belgickém Gentu úspěch

V belgickém Gentu probíhalo 18. jednání Evropského panelu pro prevenci dekubitů Mgr. Nina Müllerová, Fn plzeň, doc. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., Ústav zdravotnických informací a statistiky, praha, lF MU brno, Mgr. Jitka Hovorková, Fakultní nemocnice v Motole, praha

Ve spolupráci s Katedrou ošetřovatelství a porodní asis­ tence Univerzity v Gentu a se všemi belgickými organi­ zacemi pro ošetřování ran EduWound, CNC, WCS België a AfiScept se ve dnech 16.–18. září 2015 konala v belgic­ kém Gentu již 18. konference European Pressure Ulcers Advisory Panel (EPUAP).

O

rganizátoři zvolili pro konání konference nádherné prostory historické univerzitní budovy. Konference se zúčastnilo více než 640 účastníků z 36 zemí světa, bylo přihlášeno 93 řečníků a publikováno 120 abstrakt. Nechyběli odborníci z Velké Británie, Irska, USA, Austrálie, Nizozemska, Belgie, Španělska, Portugalska, Švédska, Itálie, Slovenské republiky a dalších zemí. Českou republiku zastupovali tentokrát dva přednášející, prof. MUDr. Luboš Sobotka, CSc., z Fakultní nemocnice Hradec Králové a doc. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., z Ústavu zdravotnických informací a statistiky a Katedry ošetřovatelství

40

Masarykovy univerzity v Brně.

Konferenci podpořilo více než 30 výrobců a distributorů zdravotnických prostředků, z nichž většina dlouhodobě spolupracuje s EPUAP a podporuje jeho aktivity. Naše účast na konferenci byla podpořena vzdělávacím grantem společnosti Mölnlycke Health Care.

Konferenci zahájil profesor Dimitri Beeckman, předseda vědeckého výboru konference, který přivítal všechny účastníky. Dosavadní prezident EPUAP profesor Amit Gefen uvedl téma konference: Putting the Pressure in the Hearth of Europe (Dostat dekubity do srdce Evropy).

Zhodnotil i sedmileté obdo-

nenechte si ujít

bí práce EPUAP a poděkoval všem za jejich práci, nadšení, s jakým bojují proti dekubitům, a za rozvoj nových myšlenek a metod, které jsou uvedeny v nové směrnici EPUAP, kterou veřejnost velmi pozitivně přijala. Uvedl, že praktická aplikace této směrnice do lokální úrovně bude na programu příští konference, která se bude konat v italské Florencii, kam všechny účastníky pozval. Následovala zdravice profesora Petera Van Bogaerta z Belgického institutu kvality ošetřovatelských aktivit, který prezentoval postupy identifikace a statistické analýzy stanovených indikátorů kvality zdravotních služeb, včetně tzv. ošetřovatelsky senzitivních klinických indikátorů, mezi něž patří i dekubity. Mj. uvedl: „Můžeme být hrdi na to, že v Belgii je zaveden systém sledování indikátorů kvality a zlepšování péče.“ Prof. Lisette Shoonhoven, která byla výborem zvolena novou prezidentkou pro nadcházející období, představila ve své prezentaci osobnost profesora dr. Toma Defloora, kterému byla udělena cena EPUAP za celoživotní dílo in memoriam. Profesor ošetřovatelství Tom Defloor působil na Univerzitě v Gentu, byl velkým propagátorem výzkumu a průkopníkem v klinické praxi. Zasloužil se zejména o klasifikaci dekubitů, byl zapojen též do přípravy e-learningo-

seznámení se zákl. principy tradiční čínské medicíny Brno 3.–4. 12. 2015

Xv. jubilejní multidisciplinární nefrologický kongres s mezinárodní účastí Bližší informace o akcích naleznete na www.florence.cz v rubrice Kalendář

vého programu PuClas a působil jako prezident EPUAP v letech 2005–2007.

Aktivita ČR v akci STOP dekubitům byla oceněna Následoval den plný odborných sdělení zaměřených na inovaci vědeckého zkoumání o dekubitech, například modelaci mechanických příčin vzniku dekubitů, prevenci jejich vzniku pomocí signalizačních čidel umístěných v oděvu pacienta či na ekonomické aspekty nákladů a modely výpočtu nákladů na prevenci či léčbu jednotlivých stupňů dekubitů.

Odborné sekce byly zaměřeny na speciální skupiny pacientů. Nás zaujala pediatrická sekce, zejména proto, že zde přednášela naše kolegyně z Bratislavy Mgr. Miroslava Hargašová o prevenci dekubitů v sakrální oblasti u dětských pacientů na jednotce intenzivní péče Dětského kardiocentra. V prezentované prospektivní studii byla hodnocena strategie prevence dekubitů u 242 operovaných dětských pacientů za období 10 měsíců s využitím vícevrstvého krytí Mepilex Border na sakrální oblast, s prevalencí sakrálních dekubitů 5,1 %.

Mgr. Zita Kis Dadara hovořila o velkém úspěchu vyhlášeného Světového dne STOP dekubitům, který je vyhlášen na každý třetí čtvrtek v listopadu. Potvrdila, že hlavního cíle tohoto dne – zapoje-

foto: autorky

navštívili jsme

zprávy našich partnerů / z konferencí

ní různých partnerů (odborných společností, profesionálů, institucí či laické veřejnosti) ke zviditelnění problematiky dekubitů – je reálně dosahováno, a názorně předvedla fotografie z různých zemí včetně ČR. Připomněla termín 19. listopadu a nové motto pro letošní rok: „Váš hlas pro prevenci dekubitů“.

Prof. Lisette Shoonhoven hovořila o nové publikaci EPUAP Doporučení pro klinickou praxi v prevenci a léčbě dekubitů a Quick reference Guide (kontakty pro zakoupení tištěné verze najdete na www.dekubity.eu), poděkovala všem odborníkům za spolupráci i za zájem o překlady zkrácené verze do jiných jazyků. Potěšilo nás, že byla uvedena i Česká republika jako jedna ze šesti zemí, které již překlad zajistily; dalších deset zemí na překladu pracuje. Vyzvala všechny přítomné, aby poskytovali zpětnou vazbu o využívání publikací v klinické praxi.

(IAD), jsou poměrně časté; proto je nutné vyvíjet nástroje edukace a tréninku, aby se optimalizovaly klasifikační dovednosti sester.

Představil změny v e-learningovém kurzu PuClas3 – Pressures Ulcers Classification Tool. Tento edukační nástroj zahrnuje klasifikaci dekubitů upravenou dle nové směrnice EPUAP a je rozšířen o hodnocení dermatitidy související s inkontinencí. Cílem nového nástroje je pomocí vysoce kvalitních fotografií naučit sestry dobrému rozlišování jednotlivých stupňů dekubitů včetně odlišení od IAD. Na webu EPUAP budou uvedena pravidla pro překlad do dalších jazyků. Již na konferenci jsme se v naší skupině dohodli, že tento překlad zajistíme a umožníme zdravotnickým pracovníkům využívání na portálu www.dekubity.eu.

Novinkou konference bylo vyhlášení soutěže o nejlepší projekt implementace preventivních opatření a doporučení EPUAP v praxi. Z mnoha zaslaných projektů bylo vybráno pět a jedním z oceněných byl projekt našeho českého týmu: „Národní strategie v prevenci dekubitů – nejen snaha, ale efektivní aktivita“, který za celý realizační tým úspěšně prezentovala doc. PhDr. A. Pokorná, Ph.D. V prezentaci byly shrnuty nejen dosavadní aktivity realizované ve spolupráci s MZ

ČR, zejména hlavní sestrou ČR, NCO NZO, ale také jejich účelné propojení s aktivitami na lokální úrovni jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb nejen v souvislosti s realizací dne STOP dekubitům. Zazněly také informace o budoucích plánech, např. přípravě národní strategie prevence a léčby dekubitů, stanovení nového resortního bezpečnostního cíle MZ ČR a přípravy národního registru dekubitů.

Společnost Mölnlycke uspořádala pro účastníky konference workshop s přednášejícími z různých zemí i kontinentů, kteří se zaměřili především na nové klinické studie a vědecké důkazy o účinnosti krytí v prevenci dekubitů. Prof. Nick Santamaria (University of Melbourne & Royal Melbourne Hospital) představil nejnovější výsledky studie na prevenci dekubitů na patách s využitím krytí Mepilex Border Heel a prof. Amit Gefen (Tel Aviv University, Izrael) prezentoval důkazy o účinnosti stejného produktu, ale s využitím speciální metody, tzv. Metody konečných prvků. Obě práce tak korespondují s doporučeními EPUAP, která použití vícevrstvých pěnových krytí rovněž uvádějí jako jeden z vhodných nástrojů prevence.

Na konferenci zaznělo mnoho sdělení z oblasti prevence, léčby, metodologie výzkumu, různé

sofistikované způsoby evidence dekubitů v rámci jak prevalenčních, tak incidenčních přístupů, výpočty nákladů – metodiky, jak je účelně kvantifikovat, sdělení o významu podpory nutrice, používání antidekubitních matrací a jiných preventivních pomůcek, edukace odborníků i laiků a jiné.

Sdělení, která jsme měli možnost vyslechnout, měla jedno společné – zdravotníci i pacienti musejí být neustále vzděláváni. Zdravotníci převážně ve správném hodnocení rizikových faktorů a hodnocení jednotlivých stupňů (kategorií) ran.

Největším přínosem z celého kongresu byl pro nás pocit, že aktivity realizované v našich nemocnicích jsou na mezinárodní úrovni a že jdeme správným směrem. Na příštím kongresu bychom chtěli prezentovat implementaci nových doporučení v praxi v našich nemocnicích.

I nadále se chceme držet stávajících cílů „kvalita ošetřovatelské péče, lidský přístup k pacientům“, a to tak, aby ošetřovatelská péče měla pozitivní vliv na kvalitu života pacientů. Stále si musíme připomínat, že není žádoucí zahltit zdravotní systém daty, ale správně získaná a zaznamenaná data efektivně využívat. To zvýší nejen kvalitu péče, ale ovlivní to i kvalitu pracovního života zdravotníků.

Specialisté se na Novákových traumatologických dnech sešli již posedmnácté

len na lékařskou a sesterskou sekci a nechyběly ani workshopy a společenský večer.

Při úvodních slovech přivítali přítomné prezident kongresu prof. MUDr. Peter Wendsche, CSc., ředitel Úrazové nemocnice v Brně Ing. Karel Doležal a předseda Akreditační komise pro obor úrazová chirurgie MZ ČR doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc. Během slavnostního zahájení zahrálo klarinetové kvarteto brněnské konzervatoře a byla pokřtěna nová učebnice P. Wendscheho, R. Veselého et al. Traumatologie, kterou vydalo nakladatelství Galén. „Účast zahraničních hostů jistě přispěje ke zkvalitnění programu,“ řekl na úvod prezident kongresu prof. MUDr. P. Wendsche, CSc., s tím, že hosty jsou

prof. MUDr. H. Zwipp z německých Drážďan, prof. P. Giannoudis z britského Leedsu, prof. P. M. Rom­mens z německého Mainzu a prof. W. Aschaffenburg, taktéž z Německa. Na závěr byla hostům předána čestná členství a medaile České společnosti pro úrazovou chirurgii ČLS JEP.

Při klasifikaci dekubitů pomůže nový edukační nástroj Prof. Dimitri Beeckman znovu připomněl, že hodnocení jednotlivých stupňů dekubitů je obtížné a chyby, kterých se sestry dopouštějí při rozlišování počínajícího dekubitu a dermatitidy související s inkontinencí

Magda Hettnerová, redakce Florence

Komplikace v úrazové chirurgii byly hlavním tématem letošních XVII. Novákových dnů, které se konaly ve dnech 1.–2. října 2015 v brněnském Hotelu Maximus Resort.

Vedle významných domácích specialistů a odborníků při­ jaly pozvání i významné osobnosti ze zahraničí.

N

árodní kongres s mezinárodní účastí České společnosti pro úrazovou chirurgii s doprovodnou výstavou zdravotnické techniky a farmacie pořádala Úrazová nemocnice v Brně pod záštitou European Society for Trauma and

Emergency Surgery, hejtmana Jihomoravského kraje, primátora města Brna, děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a za podpory hlavních partnerů akce – společností MEDIN, a.s., a Intercus GmbH. Dvoudenní program byl rozdě-

Chybovat je lidské, důležité však je poučit se Sesterská sekce se konala ve čtvrtek 1. října a byla rozdělena do tří bloků. První byl věnován ošetřovatelské péči, druhý rehabilitaci a třetí se věnoval variím. V prvním bloku seznámila předsedající Bc. V. Brzicová z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) posluchače se syndromem vyhoření v ošetřo-

41

zprávy našich partnerů / z konferencí

Lékaři a sestry se na letošních Novákových dnech sešli v brněnském hotelu Maximus Resort

vatelských profesích, přičemž kromě definic syndromu vyhoření a doporučení, jak se mu vyhnout, uvedla i tři kazuistiky z ošetřovatelské praxe.

Bc. S. Šandová z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem popsala komplikovanou péči o pacienta s polytraumatem. Zmínila se také o imobilizačním syndromu a svou přednášku završila kazuistikou 39leté motorkářky, která vjela pod zadní nápravu kamionu, který jí přejel obě nohy.

Utrpěla mnohočetné zlomeniny, s nimiž byla hospitalizována 58 dní, z toho pět dní na JIP, a podstoupila 11 operací v celkové anestezii. „Polytrauma patří mezi nejzávažnější stavy, se kterými se můžeme setkat. Léčba pacientů po polytraumatu je dlouhodobá, mnohdy celoživotní,“ řekla na závěr přednášející. „Ovlivňuje nejen samotného postiženého, ale často ovlivní i chování jeho nejbližších,“ dodala.

O tom, co sestrám komplikuje ošetřovatelskou péči a jak si ji samy dokáží zkomplikovat, pohovořila Bc. P. Procházková z Úrazové nemocnice v Brně. Jako hlavní zmínila špatné ordinace, mnoho administrativy, špatnou spolupráci a atmosféru na pracovišti, nespolupracujícího pacien­ ta a psychickou i fyzickou zátěž v sesterské profesi. Na závěr zmínila, že s chybami v medikaci a problematikou nespokojenosti sester se potýkají i zdravotnická zařízení v zahraničí (např. Anglie, Austrálie, Čína aj.). „Měli bychom mít na paměti, že ve spěchu a stresu se člověk dopouští více chyb, ovšem nejdůležitější je chybu přiznat. Chybovat je lidské, ale ze svých chyb bychom se

42

měli poučit,“ uzavřela svou přednášku P. Procházková.

Zajímavou kazuistiku přednesla na závěr prvního bloku M. Novotná z VFN v Praze. Týkala se mladého muže, který žije jako bezdomovec a který před několika lety našel na půdě domu stará policejní pouta, která si připnul na ruku jako ozdobu. Když mu po čase začala pouta vadit, snažil se je s pomocí kamaráda sundat, ale pouta se mu ještě více utáhla. Nechal si je na ruce, přestože mu začala zarůstat do masa. Bral pervitin a na bolest brufen. Od pout mu nedokázali pomoci ani policisté, kteří k nim neměli klíč, ani v jiném zdravotnickém zařízení, kam přišel a kde mu doporučili amputaci. Na ambulanci VFN jej přivedla kurátorka azylového střediska Naděje. S pomocí hasi-

Zajímavou kazuistiku s názvem Pouta přednesla M. Novotná z pražské VFN

čů a jejich rotační frézy mu byla pouta na operačním sále odstraněna a podstoupil operaci ruky.

Úrazy páteře jsou nejčastější v úseku T-L Na úvod druhého bloku věnovaného rehabilitaci vystoupila primářka rehabilitace Úrazové nemocnice Brno MUDr. H. Vavrušová se svým sdělením, které se týkalo osteoporózy a zlomeniny proximálního humeru. Na ní navázal J. Mašán z Inštitútu fyzioterapie, balneológie a liečebnej rehabilitácie RehaMed v Piešťanech se svým sdělením Vplyv aspektov v ošetřovatelskej starostlivosti na zdravotný stav po zlomenine T-L chrbtice.

Podle jeho slov tvoří ze všech úrazů 4–5 % úrazy páteře, přičemž nejpočetnější je zastoupení v T-L úseku – až 75 %. Jejich řešení vyžaduje podle jeho slov interdisciplinární spolupráci a úspěšné zvládnutí náročných úkolů vyžaduje od zdravotníků nejen odborné, ale i lidské předpoklady. Dále představil výsledky průzkumného šetření, které v Piešťanech provedli na 64 pacientech se zlomeninou T-L páteře, kteří absolvovali léčbu v letech 2009–2013. Z výsledků vyplynulo, že léčebný postup je důležitý, ale teprve komplexní péče přinese dosažení maximální úrovně efektivity terapie a že ošetřovatelská péče má výrazný vliv na zdravotní stav pacienta i na výsledný efekt léčby. „Bez edukované sestry z pohledu kvalitní ošetřovatelské péče bychom nedosáhli očekávaných pozitivních výsledků,“ uzavřel Mašán.

Další přednášky se týkaly denervačního syndromu brachiál-

ního plexu či luxačního traumatu v oblasti ramene. Zajímavou kazuistiku KRBS jako komplikace kontuze zápěstí představila T. Černá z K. Z. a. s., Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem (MN UL). Komplexní regionální bolestivý syndrom (KRBS) je termín, kterým se označují různé bolestivé stavy, které vznikají převážně jako následek úrazu, jsou regionálně lokalizovány a vyznačují se klinickými změnami s maximem distálně od místa prvotní noxy. Klinické změny svou intenzitou a trváním přesahují očekávaný průběh základního postižení. Co se týče léčby, největší šanci na úspěch má časná a energická léčba. Důležitá je i rehabilitace ve všech stadiích léčby. Kazuistika se týkala mladé ženy, která v roce 2000 prodělala kontuzi zápěstí LHK po pádu na schodech. V prosinci 2007 byla přijata k hospitalizaci pro výrazný otok LHK (ruka + předloktí) s vazomotorickými změnami nejasné etiologie. Byl jí diagnostikován KRBS ruky i zápěstí s počínající skvrnitou osteoporózou a rozvojem lymfedému při KRBS. Byl jí proveden obstřik gel. stellatum s minimálním efektem a pacientka podstoupila rehabilitaci. V následujícím čase podstupovala terapii lymf­ edému, který i rok poté přetrvával a začala se rozvíjet elefan­ tiáza LHK. V roce 2013 byla pacientka přijata k hospitalizaci na ortopedii MN UL s gangrenózním defektem dorza levé ruky v terénu těžkého lymfedému LHK. Po konzultaci s vyšším pracovištěm byla pacientce doporučena amputace LHK, kterou podstoupila v dubnu 2013.

Do konce prvního dne zazněla v sesterské sekci ještě celá řada zajímavých sdělení týkajících se např. rehabilitace po TEP kyčelních kloubů, aplikace reboxu v rehabilitaci, totální náhrady femoru či komplikací po použití jodové kontrastní látky. Druhý den měli účastníci kongresu možnost seznámit se s použitím C-NAIL – kalkaneálního intramedulárního hřebu, který se používá pro miniinvazivní fixaci intraartikulárních a extraartikulárních zlomenin patní kosti, na workshopu zlatého partnera kongresu společnosti ­MEDIN, a.s.

fota: Magda Hettnerová, ZZ MV, archiv

florence 11/15

zprávy našich partnerů / z konferencí

INZERCE

UVÁDÍME V NÁRODNÍM DIVADLE

Nejlepším NLZP Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra je fyzioterapeutka Magda Hettnerová, redakce Florence

V aule Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromej­ ského v Praze se ve čtvrtek 15. října 2015 sešli zástupci Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra (ZZ MV), zástupci Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, Nemoc­ nice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze a další významní hosté, aby společně vyhlásili výsledky resortní soutěže o nejlepšího nelékařského zdravotnického pracovníka Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra.

F

inalistky a přítomné hosty pozdravili na úvod zástupci Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského – ředitel zařízení Ing. Petr Staněk a generální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského S. M. Bohuslava Kubačáková, SCB, která krátce pohovořila o historii nemocnice a kongregace.

Pak už přišel čas na předávání cen. Dvanáct finalistek již pátého ročníku soutěže bylo nominováno ze všech oblastních zdravotnických zařízení (Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové, České Budějovice, Ústí nad Labem, Plzeň), Polikliniky MV i přidělených lázeňských zařízení. „Ocenění znamená uznání nelehkého povolání, které si nelékařští zdravotničtí pracovníci za svou obětavou práci právem zaslouží,“ uvedla organizátorka soutěže, hlavní sestra Zdravotnického zařízení MV Mgr. Růžena Tichá.

Nelékařští zdravotničtí pracovníci poskytují zdravotní péči a pracovnělékařské služby především příslušníkům a zaměstnancům Policie ČR a Hasičského záchranného sboru (HZS) na celém území ČR. Předmětem činnosti Zdravotnic-

Hudba: Petr Iljič Čajkovskij Choreografie a režie: Petr Zuska Premiéry: 3. a 4. 12. 2015

Louskáček a Myšák Plyšák balet

kého zařízení MV je i provádění INZERCE zdravotnických úkonů nesledujících léčebný účel a poskytování louskacek-nd-inz-florence-86x120.indd 1 3.11.2015 HLASUJTE PRO SVOU FAVORITKU V SOUTĚŽI SESTRA SYMPATIE! ozdravné a lázeňské péče příslušníkům bezpečnostních sborů.

VÍCE INFORMACÍ NA WWW.SESTRASYMPATIE.CZ Vítězku soutěže Zdeňku Mikyskovou, která pracuje jako vedoucí fyzioterapeutka na Poliklinice ZZ MV, vyhlásila náměstkyně ministra vnitra ČR pro řízení sekce sociálního, zdravotnického a právního zabezpečení, bezpečnostního výzkumu a programového řízení Mgr. Monika Pálková, MBA, která pozdravila finalistky a přítomné hosty a všem zdravotníkům poděkovala za jejich práci. Připomněla také, že v současné uprchlické krizi je jejich práce ještě náročnější než kdy jindy. Společně s ředitelkou Zdravotnického zařízení MV Ing. KOUZLO OSOBNOSTI BUDE HODNOTIT VEŘEJNOST I ODBORNÁ POROTA. Janou Vodičkovou a náměstkem SESTRA SYMPATIE BUDE VYHLÁŠENA 12. ÚNORA 2016 generálního ředitele HZS ČR plk.

V NÁRODNÍM DOMĚ NA VINOHRADECH PŘI PŘÍLEŽITOSTI Mgr. Josefem Slavíkem pak pře7. REPREZENTAČNÍHO PLESU SESTRY NA SÁL! dala finalistkám ceny a hodnotné VSTUPENKY JSOU JIŽ V PRODEJI! VÍCE INFORMACÍ O VSTUPENKÁCH dary od sponzorů. Oceněny byly NALEZNETE NA WWW.SESTRYNASAL.CZ všeobecné sestry Jitka Bahenská, Martina Enčev-Flégrová, Bc. Pavlína Horáková, Jana Hótová, Ivana Kadlecová, Bc. Ivana Kubačáková, Jana Motyčková, Jana WE MAKE MEDIA, S. R. O. | ORLICKÁ 2176/9 | 130 00 PRAHA 3 TEL: +420 778 476 475 E�MAIL: INFO@WEMAKEMEDIA.CZ GENERÁLNÍ PARTNER: Průšová, Marie Sekaninová, Jiřina Volínová a Jana Wagnerová.

12:34:19

43 SY - inzerce - 86x120.indd 1

2. 11. 2015 10:36:05

zprávy našich partnerů / z konferencí

Magda Hettnerová, redakce Florence

V duchu citátu Antoine de Saint-Exupéryho „Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné“ se nesla odborná konference Smyslové aktivizace, která se konala ve dnech 1.–2. října 2015 v Parkhotelu v ­Hluboké nad Vltavou.

P

rvním konferenčním dnem provázela účastníky moderátorka České televize a rozhlasu Stáňa Lekešová. Konferenci zahájila MUDr. Milena Černá, ředitelka Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové, která také převzala nad konferencí záštitu.

Na úvod vystoupili i proděkan pro vědu a výzkum Teologické fakulty Jihočeské univerzity (JU) v Českých Budějovicích doc. Michal Opatrný, Dr. theol., a autorka Smyslové aktivizace v Rakousku Lore Wehner, MA. Svou přednášku přednesl i prof.

Mag. Dr. Heller, MA, vedoucí mezinárodního univerzitního kurzu MAS paliativní péče a vedoucí mezioborového doktorandského kolegia a vědeckého kolegia Univerzity Klagenfurt, který vedl posluchače k zamyšlení nad tím, co je důležité na konci života.

Odpolední blok už patřil českým zástupcům. Jako první vystoupila Ing. Bc. Hana Vojtová, která Smyslovou aktivizaci do České republiky přenesla a rozšířila o českou praxi, a která je garantkou a lektorkou vzdělávání konceptu Smyslové aktivizace. Svou přednáškou „Člověk

s demencí se dívá srdcem – a co pečovatel?“ představila důležitost vnímání potřeb takto nemocného člověka pečovatelem.

Právě citlivý postoj a chování pečovatele je v péči základem pro to, aby se člověk s demencí v novém prostředí cítil spokojený a pocítil, že je skutečně přijímán. Součástí přednášky byl videofilm s ukázkou takové vztahové péče uplatňované v konceptu Smyslové aktivizace. Nedílnou součástí tohoto konceptu je i duchovní podpora. O té hovořila Marcela Hejnalová, lektorka Smyslové aktivizace, a zaměřila se přímo na praktické příklady.

Mgr. Věra Suchomelová z katedry pedagogiky Teologické fakulty JU v Českých Budějovicích ukázala na příkladu této fakulty, jak může být Smyslová aktivizace zařazena do výuky, a závěr prvního dne patřil přednášce psychologa PhDr. Jeronýma Klimeše, Ph.D., který se zamyslel nad výhodnou životní strategií do druhé poloviny života.

Druhý den konference se nesl spíše v praktickém duchu, kdy koncept Smyslové aktivizace v praxi svých zařízení představily jejich ředitelky. Ing. Marie

O konceptu Smyslové aktivizace a jeho uplatňování v praxi mluvily ředitelky domovů pro seniory v Podbořanech, Tovačově a Horní Plané

44

Henlínová z Domova pro seniory Podbořany, Mgr. Lenka Olivová z Domova pro seniory Tovačov a Ing. Bc. Renata Březinová z Domova důchodců Horní Planá. Všechny mluvily nejen o způsobu, jakým se ke konceptu Smyslové aktivizace dostaly, ale také o tom, jak jej praktikují ve svých zařízeních. „Ke konceptu mě přivedla má vlastní zkušenost,“ řekla na úvod svého sdělení ředitelka Mgr. L. Olivová. Její rodina pečovala o dědečka s Alzheimerovou chorobou v domácím prostředí, a protože sama podle svých slov zjistila, jak vyčerpávající a náročná tato práce byla pro ni, přestože je zdravotník, i celou její rodinu, která navíc cítila vinu za to, že nemocnému nerozumí a neumí mu poskytnout adekvátní péči s porozuměním, rozhodla se pečovat o takto nemocné lidi i ve svém zařízení. „Cíl, který jsem si dala, bylo naučit se, jak pečovat s porozuměním o člověka, kterému zdánlivě nemůžeme rozumět, a tím byla právě cesta ke vzdělávání ve Smyslové aktivizaci,“ vysvětlila.

Další dvě ředitelky prostřednictvím prezentací s fotografiemi pak na konkrétních příkladech přítomným ukázaly koncept v praxi svých zařízení a také uvedly, kdo se na jeho uplatňování podílí, a upozornily na nutnost řízení a koordinace konceptu v praxi geriatrického zařízení.

Na komunikaci s osobami s demencí se v Norsku zaměřují už i v obchodech Velmi zajímavou přednášku přivezla až z Norska PhDr. Miroslava Tokovska, PhD., odborná asistentka Vysoké školy pro pomáhající profese Diakonhjemmet University College, která hovořila o aktivizaci seniorů v této zemi. Hlavní vizí Norska je podle jejích slov Společnost pro všechny, s čímž souvisí i strategie Demensplanen 2020 s vizí „Společnost přátelská k osobám s demencí“. To v praxi znamená snahu snižovat předsudky, zvyšovat vědomosti, aplikovat přístup zaměřený na péči (sociální služby šité na míru) a klást důraz na správnou diagnózu ve správný čas. „V Norsku už existuje první obchodní centrum, které je vstřícné k osobám s demencí,“

upozornila přednášející. „Všichni jeho zaměstnanci prošli školením a nyní používají zásady komunikace, jako například mluvte jasně, mějte otevřenou řeč těla, poslouchejte, pomozte zákazníkovi s penězi, najděte vhodné místo ke komunikaci, pomozte najít cestu, vyhledejte zboží, prokazujte respekt a porozumění atd.,“ řekla.

Sociální služby, které v Norsku pro seniory fungují, jsou pečovatelská služba v domácnosti s využitím moderních technologií a mutidisciplinárního týmu, domy s pečovatelskou službou určené klientům s demencí, v nichž má každý svou bytovou jednotku, plně vybavenou a uzpůsobenou svým potřebám, a paliativní péče.

Doktorka Tokovska dále představila norskou metodu Aktivitetsdosetten, což v doslovném překladu znamená „dávkování aktivit“. „Tato metoda mění vzor a postoje k dlouhodobé péči v Norsku a je velmi podobná právě konceptu Smyslové aktivizace,“ řekla. Vizí této metody je zabezpečení smysluplné existence pro všechny lidi odkázané na pomoc jiné osoby. Aktivita je v ní vnímána jako léčba a umožňuje, aby se jednotlivec stal ústředním bodem péče. Kromě toho vede metoda k tomu, že zaměstnanci v dlouhodobé péči jsou spokojenější, pro klienty se objevují nové možnosti zvyšování kvality jejich života a spokojené jsou i rodiny klientů, které s nimi mohou trávit společný čas efektivněji. Metoda navíc umožňuje i větší zapojení dobrovolníků. Na závěr své přednášky ještě představila moderní technologie, které se v Norsku v péči o seniory používají.

Na závěr druhého dne konference vystoupily doc. Ing. Lucie Kozlová, Ph.D., a PhDr. Martina Hrušková, Ph.D., ze Zdravotně sociální fakulty JU v Českých Budějovicích, které představily způsob, jak zařadit koncept Smyslové aktivizace do vzdělávání sociálních pracovníků. S možností dalšího vzdělávání přes internet prostřednictvím organizace SEPPIA seznámila přítomné Mgr. Helena Michálková, Ph.D. Doprovodná výstava fotoobrazů Karla Rabenhaupta zprostředkovala účastníkům pohledy těch, kterých se Smyslová aktivizace dotýká.

foto: Magda Hettnerová, www.csarim.cz

Nejen o konceptu Smyslové aktivizace se diskutovalo v Hluboké nad Vltavou

florence 11/15

zprávy našich partnerů / z konferencí

Plzeň přivítala XXII. kongres ČSARIM Martina Kratochvílová, Klára Borková, ARO Most

XXII. kongres České společnosti anesteziologie, resusci­ tace a intenzivní medicíny se konal ve dnech 24.–26. září 2015 v Plzni pod záštitou ČSARIM (Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny).

Č

SARIM je dobrovolnou odborně vědeckou organizací. Sdružuje lékaře, střední zdravotnické pracovníky i pracovníky zabývající se urgentní medicínou, anesteziologií, intenzivní a resuscitační péčí.

Kongres, který byl rozdělen na lékařskou a sesterskou sekci, se skládal z mnoha velmi zajímavých přednášek a prezentací různých firem se zdravotní tematikou.

V sesterské sekci zaznělo během dvou dnů celkem 26 přednášek, které byly velmi zajímavé a je těžké vybrat ty nejlepší. Nás s kolegyní nejvíce zaujaly tyto tři. První byla přednáška V. Zapletalové z Plzně, která se týkala aplikace přípravku Qutenza.

Qutenza je jiným slovem Cap­ saicin – přípravek, který se používá ke zmírnění chronických bolestí a k léčbě neuropatických bolestí. Capsaicin je zodpovědný např. za páli-

vou chuť papriky. Pro člověka je dráždivý a vyvolává pocit pálení v každé tkáni, se kterou přijde do styku. V přednášce jsme se dozvěděly, v jakých případech a za jakých opatření se tato náplast aplikuje a jak se s ní manipuluje. Přednáška nás obohatila o nové vědomosti a zaujala nás mj. i proto, že i v naší ambulanci bolesti se Qutenza aplikuje.

Dalším pro nás velmi zajímavým sdělením byla přednáška s názvem Ambulantní anestezie v 1 Proton Therapy Center od L. Šrajerové z Prahy. Problém s onkologickými onemocněními se týká téměř každého z nás, proto bylo zajímavé zjistit, jaké jsou novinky, možnosti léčby a způsob jejího provedení nejen u dětských pacientů, ale i u dospělých. Pozitivním zjištěním je, že tato léčba je už dostupná pro větší množství klientů, než tomu bylo dosud.

XXII. kongres ČSARIM přivítal desítky lékařů a sester. K vidění byla i řada prezentací firem se zdravotní tematikou

Třetí přednáškou, kterou bychom chtěly vyzdvihnout, bylo poučné, ale i zábavné sdělení s názvem Anestezie v experimentální kardiochirurgii na zvířecím modelu M. Hmiráka z Prahy. Centrum experimentální medicíny IKEM je vysoce vybavené pracoviště, ve kterém se uskutečňují, na zvířatech k tomu určených, kardiochirurgické operace (transplantace srdce apod.). Používají se především ovce, berani jsou pouze dárci. Řídí se tu mottem: „Zvíře musí přežít zrovna tak jako člověk“, proto je tu i zvířatům věnována veškerá péče.

A co říci závěrem?

O informacích, které na konferenci zazněly, by se dalo ­napsat mnoho. Většina přednášek je dostupných na ­ www.csarim.cz a my se už těšíme na příští ročník této velmi zajímavé akce.

45

personální inzerce Volná místa Všeobecná sestra na Neurologické oddělení Nemocnice Na Bulovce přijme pro Neurologické oddělení všeobecnou sestru.

Náplň práce: neurofyziologická laboratoř – EEG. Požadavky: registrace, sestra se specializací v EEG vítána, možnost zaučení a další vzdělávání v NNB. Hlavní pracovní poměr, úvazek 1,0. Nástup možný ihned nebo dle dohody.

Kontakt: vrchní sestra Neurologického odd. pí. Marie Dvořáková, tel.: 266 082 311, e-mail: marie.dvorakova@bulovka.cz Všeobecná sestra Všeobecná fakultní nemocnice v Praze přijme všeobecnou sestru pro FTO – odběry dárců krve.

Nástup: 1. 12. 2015.

Kontakt: Mgr. Drdová, tel.: 224 962 753, e-mail: ilona.drdova@vfn.cz Kompletní znění inzerátu na: www.vfn.cz, kariéra Zdravotní laborantka Všeobecná fakultní nemocnice v Praze přijme registrovanou zdravotní laborantku pro Sexuologický ústav.

Nástup: 23. 11. 2015.

Kontakt: Libuše Stránská, tel.: 224 965 247, e-mail: libuse.stranska@vfn.cz Všeobecná sestra Fakultní nemocnice v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5 přijme pro Kliniku dětské neurologie 2. LF UK a FNM všeobecnou sestru do nepřetržitého provozu.

Požadujeme platné osvědčení k výkonu zdrav. povolání bez odb. dohledu.

Nástup možný ihned, plný úvazek, praxe vítána.

Nabízíme: možnost odborného růstu, zvyšování vědomostí a kvalifikace na špičkovém pracovišti vybaveném nejmodernější technikou, dobré platové ohodnocení, týden dodatkové dovolené navíc, ubytování pro mimopražské, zaměstnanecké benefity.

Kontakt: Vrchní sestra Gabriela Pavlová, tel.: 224 433 305, 774 235 542, e-mail: gabriela.pavlova@fnmotol.cz Koordinátor klinických studií Klinika hepatogastroenterologie IKEM přijme koordinátora klinických studií.

Požadujeme: ukončené SŠ nebo VŠ vzdělání nejlépe zdravotnického zaměření, znalost AJ, práci s PC (Excel, Word, Powerpoint), pečlivost, flexibilitu, dobré organizační schopnosti.

Svůj strukturovaný životopis zasílejte na: sekretariát personálního odboru, Bc. Helena Černá, e-mail: helena.cerna@ikem.cz, tel.: 261 364 022

46

florence 11/15

Radiologický asistent Klinika kardiologie – oddělení invazivní kardiologie IKEM přijme radiologického asistenta.

Nabízíme: jednosměnný provoz, zajímavou práci na specializovaném oddělení, zaměstnanecké benefity, pro mimopražské uchazeče možnost ubytování.

Svůj strukturovaný životopis zasílejte na: sekretariát personálního odboru, Bc. Helena Černá, e-mail: helena.cerna@ikem.cz, tel.: 261 364 022 Fyzioterapeut Pracoviště klinické rehabilitace IKEM přijme fyzioterapeuta.

Požadujeme: práci na plný úvazek, registrace není podmínkou, absolvované kurzy v rámci oboru výhodou, zájem o obor a další vzdělávání, empatický přístup ke klientům.

Nabízíme: zajímavou práci, zaměstnanecké benefity, týden dodatkové dovolené.

Svůj strukturovaný životopis zasílejte na: sekretariát personálního odboru, Bc. Helena Černá, e-mail: helena.cerna@ikem.cz, tel.: 261 364 022 Zdravotní laborant do hematologické a mikrobiologické laboratoře Pracoviště laboratorních metod IKEM přijme zdravotního laboranta do hematologické a mikrobiologické laboratoře.

Požadujeme: SŠ, VOŠ, VŠ vzdělání obor zdravotní laborant, vhodné i pro absolventy, registrace podmínkou, atestace výhodou, práce na plný úvazek se službami.

Svůj strukturovaný životopis zasílejte na: sekretariát personálního odboru, Bc. Helena Černá, e-mail: helena.cerna@ikem.cz, tel.: 261 364 022

Výběrové řízení Vedoucí Oddělení sociální péče Ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové vypisuje výběrové řízení na vedoucího Oddělení sociální péče.

Požadujeme: odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního pracovníka dle zákona č. 96/2004 Sb. v platném znění, osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu dle zákona č. 96/2004 Sb. v platném znění, praxi v oboru minimálně 5 let, zdravotní způsobilost a bezúhonnost, organizační, řídící a komunikativní schopnosti, znalost práce na PC. Bližší informace www.fnhk.cz (sekce kariéra) Vrchní sestra interny Správní rada Městské nemocnice v Litoměřicích vypisuje výběrové řízení na pozici vrchní sestra interny.

Požadované kvalifikační předpoklady: VŠ vzdělaní Mgr., Bc., VOZŠ, SZŠ + SS, způsobilost k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu dle § 5 zákona č. 96/2004 Sb., min. 10 let praxe, zkušenost s vedením lidí, znalost práce na PC a jazykové znalosti výhodou.

K přihlášce připojte: ověřené kopie dokladů o vzdělání, platný výpis z rejstříku trestů a strukturovaný životopis s uvedením dosavadní praxe, prohlášení na ochranu osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb. v platném znění.

Písemné přihlášky zasílejte nejpozději do 20. 11. 2015 na adresu: Městská nemocnice v Litoměřicích, sekretariát správní rady, paní Petra Lisá, Žitenická 2084, 412 41 Litoměřice

Vrchní sestra Ředitel Fakultní nemocnice v Motole vypisuje výběrové řízení na obsazení pozice vrchní sestry Oddělení NIP a DIOP Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. LF UK a FN Motol.

Požadavky: SZŠ, VOŠ nebo VŠ, specializovaná způsobilost v oboru, osvědčení podle zákona č. 96/2004 Sb., min. 6 let praxe v oboru, organizační, řídící a komunikativní schopnosti.

K přihlášce doložit: profesní životopis, doklady o dosaženém vzdělání, výpis z rejstříku trestů.

Přihlášky zašlete v obálce s označením „Výběrové řízení“ do 30. 11. 2015 na sekretariát personální náměstkyně FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5

Centrum sociálních služeb Praha 2 přijme

staniční sestru

vedoucí/ho Domova pro seniory Máchova Požadujeme: vysokoškolské vzdělání a kvalifikační předpoklady pro výkon činnosti zdravotní sestry vykonávající povolání bez odborného dohledu Nabízíme: dobré pracovní i platové podmínky, zaměstnanecké benefity Více informací na www.cssp2.cz/volna-mista

A

O

X

Y

M

E

T

R

B

Z

Y

U

K

K

I

A

K

T

I

M

E

A

K

V

É

C

A

M

X

V

Z

I

N

F

Ú

Z

E

D

X

N

C

R

T

E

M

O

N

O

T

I

K

K

Y

V

P

O

K

S

O

D

N

E

N

O

F

L

O

T

E

P

L

O

M

Ě

R

I

L

O

A

T

S

A

L

P

Á

N

U

V

J

W

O

Dokážete vyřešit, s čím si ostatní nevědí rady?

Přidejte se k nám na lekari-bez-hranic.cz

LBH_PediatrPraktikGynekolog_A6_wide_v2.indd 2

13.08.15 15:04

na příště V příštím čísle čtěte odborné téma

rehabilitace a fyzioterapie

angličtina

Parkinson‘s disease parkinson’s disease is a neurodegenerative condition that affects the central nervous system and is directly associated with loss of nerve cells in part of the brain called the substantia nigra.

Under normal conditions, the cells produce dopamine, which is a neurotransmitter enabling the transmission of signals between nerve cells. a lack of dopamine leads to a patient’s gradual inability to control and regulate movement.

foto: profimedia

Patient: Good morning, nurse. My father has been diagnosed with parkinson’s disease. i’d like to ask the

inzerce

doctor what it is and what the symptoms are.

Nurse: Good morning, Mr Hopkins. sure. take a seat for a while, the doctor will call you in in a minute.

Patient: in the meantime, could you tell me what the cause of this disease is?

Nurse: Unfortunately, we don’t know the causes yet.

One possible explanation is that genetic predisposition combined with environmental factors can have a negative impact on the human body. There has been a proven direct effect of heroin and other toxic substance abuse, and another detectable factor seems to be viral brain infection or repeated head injuries.

Patient: That’s not much comfort. What are the treatment possibilities?

Patient: Thank you, nurse.

Nurse: at present, parkinson’s disease cannot be cured with any medication or other methods known today. drugs, however, can significantly improve the patient’s quality of life.

SLOVNí ZáSOBA:

Patient: and how does the disease progress?

Nurse: symptoms and progression of the disease vary greatly from person to person. nevertheless, parkinson’s disease has slow progression, taking the patient through four stages.

The doctor will explain them to you. you can go in now.

Nurse: you’re welcome. condition onemocnění, potíže; stav; podmínka, předpoklad to enable umožnit inability neschopnost in the meantime mezitím, (pro) zatím to prove dokázat; usvědčit; vyzkoušet, podrobit zkoušce abuse užívání (drog), zneužívání, zneužití, nadměrná konzumace detectable prokazatelný; zjistitelný; slyšitelný repeated opakovaný, opětovný comfort útěcha, posila; komfort, pohodlí significantly významně, značně improve zlepšit; zvýšit; zdokonalit nevertheless nicméně, však; a přece stage stadium, fáze, stupeň; období, epocha; scéna, pódium, jeviště

Váš profesionální partner pro odborné

medicínské překlady a tlumočení

• Odborné překlady • Grafické zpracování překladů • Lokalizace software a www stránek • Tlumočení • Multimediální služby [ T ] + 420 384 361 300 [ M ] + 420 777 333 637 [ E ] info@traductera.com www.traductera.cz

www.florence.cz / adresa redakce: klicperova 604/8, 150 00 praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Magda Hettnerová, dis., e-mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz, externí redaktorka: Mgr. Helena Michálková, ph.d. / redakční rada: phdr. Martina Šochmanová, Mba, předsedkyně, Mgr. Hana svobodová, Mgr. lenka Gutová, Mba, Mgr. Galina vavrušková, bc. vladěna Homolková, bc. tamara starnovská, Mgr. ivana kirchnerová, rndr. romana Mrázová, ph.d. / Grafická úprava: Josef Gabriel, karel zahradník / vydavatel: ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / ředitel vydavatelství: rndr. Martin slavík / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie langerová, dis., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langeOranžová: CMYK 0-72-100-0 021 Šedá: CMYK 0-0-0-75 rova@ambitmedia.cz / Obchod: Mgr. Oranžová: blankaPMS turínová, Mba, tel.: +420 724 811 983, e-mail: blanka.turinova@ambitmedia.cz, Mgr. eva sádlová, tel.: +420 605 208 985, Šedá: CMYK 0-0-0-75 PMS 7545 e-mail: eva.sadlova@ambitmedia.cz /Šedá: personální inzerce: Štěpánka korbová, tel.: + 420 737 178 313, e-mail: stepanka.korbova@ambitmedia.cz / tisk: aHOMi, s. r. o., U louže 579, 250 67 klecany / předplatné: čr: pOstservis, oddělení předplatného, poděbradská 39, 190 00 praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.postabo.cz; sk: Mediaprint kapa - pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, vajnorská 137, 831 04 bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / cena výtisku: 60 kč, roční předplatné: 570 kč / 31,90 eur / časopis vychází 10krát ročně (v lednu a v červenci vychází dvojčíslo) / registrace: Mk čr-e 16134, issn 1801-464X / přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. nevyžádané příspěvky se nevracejí. redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / copyright © ambit Media, a. s., 2015

47

Nakupte s úsporou kvalitu LINET!

Lůžko Eleganza 1

Právě nyní nabízí LINET jedinečnou možnost zakoupit unikátní pečovatelské lůžko Eleganza 1 za nejvýhodnější cenu. Využijte mimořádné příležitosti a získejte lůžko Eleganza 1 s vyspělými funkcemi, atraktivním designem a výjimečnými bezpečnostními parametry.

Kvalitou a rozsahem funkcí je lůžko Eleganza 1 v pečovatelském oboru unikátem. Mezi hlavní výhody plně elektricky polohovatelného lůžka patří funkce kardiacké křeslo, bezpečné a přitom neomezující postranice a také podpora mobilizačních aktivit. To vše doprovází příjemný design a vysoký stupeň bezpečnostních parametrů!

POHODLÍ NEJEN V KARDIACKÉM KŘESLE Imobilní nebo částečně imobilní klienti tráví v lůžku většinu dne. O to důležitější je poskytnout jim komfort a pohodlné ležení. Eleganza 1 má dostatečně širokou ložnou plochu 90 cm, která nabízí pohodlný prostor i pro klienty s nadváhou. Unikátní a hlavně komfortní je poloha kardiacké křeslo. Pečovatelka ji nastaví stiskem jednoho tlačítka – napolohuje se zvednutý zádový díl a opora pro nohy. Tato pozice lůžka podporuje přirozenou plicní ventilaci a přispívá k podpoře kardiovaskulárního systému.

Navíc je vysoce komfortní pro ležícího člověka, kterého tím pádem nemusí pečovatelky složitě

části lůžka. Postranice je možné doplnit výškovou extenzí při používání vysokých antidekubitních matrací. Postranice i celá konstrukce lůžka Eleganza 1 vyhovuje přísným parametrům ČSN EN 60601-2-52.

překládat do křesla. Klient může v této poloze sledovat televizi, jíst nebo pozorovat okolí a zapojovat se do dění kolem.

Vyšší stupeň pohodlí poskytuje ložná plocha s efektem Ergoframe®. Díky tomuto konstrukčnímu systému dochází při polohování k rozšíření ložné plochy v pánevní oblasti o 16 cm, což je komfortní, protože nedochází k utlačování vnitřních orgánů. Především ale působí tento efekt při prevenci dekubitů, protože se snižuje tlak na pokožku v této rizikové zóně. Právě v pánevní oblasti vzniká až 40 % dekubitů.

BEZPEČNÁ PODPORA POHYBU A AKTIVIT Boj proti rezignaci a apatii patří ke každodennímu úsilí pracovníkům v pečovatelské sféře.

Lůžko Eleganza 1 podporuje procedury vstávání z lůžka ucelenou a propracovanou sadou prvků, které zvyšují bezpečnost mobilizačních aktivit. Ložná plocha může být vybavena integrovaným vstávacím madlem – pevnou a stabilní oporou při vstávání z lůžka. Zároveň se vstávacím madlem je k dispozici flexibilní výškové nastavení ložné plochy pro individuální výchozí polohu pro vstávání.

CHRÁNÍ, ALE NEOMEZUJÍ Pády představují zejména pro klienty-seniory vážný problém, který má často fatální následky. Prevence je proto klíčová. Lůžko Eleganza 1 nabízí vysoký stupeň ochrany proti pádům – jednodílné sklopné postranice, které zajišťují bezpečný pobyt na lůžku. Postranice jsou pevné a ochraňují klienta před pádem z lůžka, přitom ho neomezují. Pokud je potřeba poskytnout ochranu po celé délce ložné plochy, je k dispozici Protector umístěný v nožní

AKČNÍ NABÍDKA LINET právě teď v časově omezené akci nabízí lůžko Eleganza 1 v kombinaci s dalším praktickým vybavením pokojů. V balíčku „Pokoj Eleganza 1“ najdete kromě lůžka také hrazdu s madlem, pasivní antidekubitní matraci PrimaCare 10, pacientský stolek a evakuační podložku. Tato pomůcka výrazným způsobem zvyšuje bezpečnost klientů v rezidenčních zařízením v případě požáru. Při evakuaci pak může personál klienta i s matrací jednoduše přepravit do bezpečí.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, e-mail: obchodcr @ linet.cz, web: www.linet.cz

Nakupte Nakupte s úsporou s úsporou

kvalitu LINET! Využijte mimořádné nabídky LINETu pro zásadní zvýšení kvality péče a bezpečnosti klientů.

Využijte mimořádné nabídky LINETu pro zásadní zvýšení kvality péče a bezpečnosti klientů.

Nakupte nyní lůžka LINET v kombinaci s dalším vybavením pokojů za nejvýhodnější cenu!

Nakupte nyní lůžka LINET v kombinaci s dalším vybavením pokojů za nejvýhodnější cenu!

V POKOJI MOVITA V POKOJI MOVITA NAJDETE: NAJDETE:

ilustrační ilustrační foto foto

— elektricky polohovatelné — elektricky polohovatelné lůžko Movita lůžko Movita — pasivní antidekubitní — pasivní matraci antidekubitní EfectaCare 10 matraci EfectaCare 10 — hrazdu — hrazdu — madlo — madlo — pacientský stolek — pacientský stolek — evakuační podložku — evakuační podložku

V POKOJI ELEGANZA 1 V POKOJI ELEGANZA 1 NAJDETE: NAJDETE:

ilustrační ilustrační foto foto

— elektricky polohovatelné lůžko — elektricky Eleganza 1polohovatelné lůžko Eleganza 1 — pasivní antidekubitní matraci — pasivní antidekubitní matraci PrimaCare 10 PrimaCare 10 — hrazdu — hrazdu — madlo — madlo — pacientský stolek s jídelní — pacientský stolek s jídelní deskou deskou — evakuační podložku — evakuační podložku KONTAKTUJTE NÁS KONTAKTUJTE NÁS Zavolejte svého regionálního obchodníka nebo na telefon 312 576 400.

Zavolejte svého regionálního obchodníka nebo na telefon 312 576 400. e-mail: obchodcr@linet.cz, web: www.linet.cz e-mail: obchodcr@linet.cz, web: www.linet.cz LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika 53 LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika

www.bonno.cz

NOVINKA: Oboj�ivelná obuv Bonno Beany® je vyrábìna z ultralehkého materiálu s tvarovou pamìtí, tak�e botu na chodidle takøka nevnímáte.

Pøezujte do pohodlí.

Obuv Bonno Beany® je neobyèejnì mìkká a pohodlná.

Je testována a schválena jako lehká pracovní obuv.

Dlouhodobé sledování a praktické zkou�ky prokázaly postupné mírnìní

Splòuje parametry ÈSN EN ISO 20347.

Materiál obuvi je odolný vùèi bakteriím a zápachu.

Uvnitø boty se neusazuje vlhkost, a voda tak obuv nepo�kozuje.

Podrá�ka je testována na protiskluznost a splòuje normu SRA.

bolesti kolenních kloubù a sní�ené

Úèinnì tlumí nárazy a vibrace pøi do�lapu.

zatí�ení zádového svalstva!

Nezanechává na podlaze �mouhy.

Ventilaèní otvory zaruèují dobré provzdu�òování a komfort.

Obuv je snadno omyvatelná vodou.

Objednávky na adrese: BONNO GASTRO SERVIS s.r.o.

Husova 523 370 21 Èeské Budìjovice oopp@bonno.cz

50