Page 1


Jana Vrajovรก Akropolis 2017


Jana Vrajová

Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská Kapitola z dějin literárního midcultu 19. století


KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Vrajová, Jana Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská : kapitola z dějin literárního midcultu 19. století / Jana Vrajová. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2017 ISBN 978-80-7470-148-1 (vázáno) 821.162.3 * 82-95 * 82.07 * 82-1/-9 * 82-91 * 82:316.3 * 379.823 * 82.09 * (437.3) — Podlipská, Sofie, 1833—1897 — dějiny české literatury — 19. století — literární kritika — Česko — 19. století — interpretace a přijetí literárního díla — Česko — 19. století — literární žánry — Česko — 19. století — populární literatura — Česko — 19. století — literatura a společnost — Česko — 19. století — četba — Česko — 19. století — literárněvědné rozbory — monografie 821.162.3.09 — Česká literatura (o ní) [11]

Kniha byla napsána za podpory vnitřního grantu Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci FPVC2013/18 Tvorba Sofie Podlipské v kontextech a souřadnicích české literatury 2. poloviny 19. století. Lektorovali prof. PhDr. Dagmar Mocná, CSc., a prof. PhDr. Dalibor Tureček, CSc., DSc. © Jana Vrajová, 2017 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2017 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2017 © Filip Tomáš — Akropolis, 2017 ISBN 978-80-7470-148-1


Vฤ›novรกno Petru Horovi.


Bolest má silnější hlas a jest výmluvnější než blaho, ať ve všedním žití, ať v umění. Nemohu se ubrániti, abych to nepovažovala za důkaz nedospělosti mravního citu lidského pokolení. Aforismus Sofie Podlipské, Lada 5, 1893, č. 21, s. 163 Někdo namítá mé dcerušce, že ve svém výkresu něco idealizovala. Odpovídá: Jen kdybyste měli tak ostrý zrak jako já, viděli byste to jako já a poznali byste, že je můj obraz věrný. Tím je řečeno vše. Jestliže dobrý spisovatel líčí ideály, je to tím, že je vidí. Kdo jich nevidí, je právě slepý pro ně. Aforismy Sofie Podlipské, rkp.


I. část Sofie Podlipská v zrcadle času


Úvodem Literární historie zabývající se etapami a proměnami konstituující se české literatury v průběhu 19. století ukazuje, že jedním z vrcholů obrodného procesu byla schopnost literatury realizovat širokou škálu básnických i prozaických žánrů. Na příkladech utvářejících se literárních uskupení a jejich specifikách bylo pak možno skrze akcentaci, či naopak upozadění jednoho žánru ve prospěch jiného demonstrovat proměnu funkčních modelů literatury.1 Náš výzkum se soustředil na období sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let 19. století a byl primárně zaměřen na dobovou recepci děl Sofie Podlipské, která se nám stala dokladovým materiálem k postižení procesu utváření vertikální stratifikace česky psané literatury druhé poloviny 19. století. Bude ukázáno, že zejména v dobových recenzích bylo sice genologické hledisko zohledněno, s proměňujícím se přístupem k funkci literatury však bylo upozaďováno a nahrazováno buď hlediskem diskurzivním, nebo (častěji) pokusem nalézt a vytyčit kritéria odlišující „nižší“ (populární, lidovou, lidovýchovnou) literaturu od té „vyšší“ (exkluzivní, esteticky i čtenářsky náročné). Při literárněhistorickém pohledu na vytčenou etapu nelze pominout dobovou diskusi přelomu sedmdesátých a osmdesátých let o podobě česky psané literatury a také soudobé rozdíly ve vnímání kulturotvorného charakteru básnické osobnosti, jež do literární historie nadlouho vstoupily pod zástupným označením „boje ruchovců a lumírovců“.2 Eliška Krásnohorská ve svých pamětech tyto diskuse popsala s důrazem na rozdílné pohledy diskutujících na osobnost tvůrce (pracovala s označením „osvětovci“ místo dnes zažitého „ruchovci“): Dle názoru lumírovců byl básník tvůrcem „suverénním“, kteréhož slova užívali s důrazem, právem jeho bylo, aby tvořil, co a jak mu vnukla vlastní inspirace, vlastní vkus. Eruptivní výrony jeho génia neměly podléhati žádné kontrole ani odpovědnosti, jemu měla náležet neomezená svoboda, nezavázaná žádnou povinností ku potřebám a přáním velikého množstva, nýbrž oprávněná podávati výraz jeho individuality bez jiné podmínky než geniality a krásy. Kritika neměla vůči němu žádného práva. Dle osvětovců však byl básník 1

Jako příklad může sloužit próza tzv. májovců, již Aleš Haman v knize Trvání v proměně popsal skrze transformaci funkčního modelu literatury se zaměřením na genologický aspekt (mravoličný román, žánrová drobnokresba) (2010: 191). 2 Jaroslava Janáčková označila autory ruchovsko­‑lumírovské generace za novoromantiky (2002: 299), Aleš Haman projevy jednotlivých autorů interpretuje z hlediska diskurzivního jako dvě odlišné podoby parnasismu v české literatuře (2010: 215).

10

11


vtělením duševního žití své doby na jeho vrcholu, byl nejpovolanějším tlumočníkem národního srdce, mluvčím svých spolulidí a sourodáků, strážcem a zvelebovatelem národního jazyka, smýšlení a cítění, byl odpověden ve svém tvoření nejen za estetickou, ale též za etickou jeho hodnotu a veřejný úsudek měl k tomu právo jako ke každému činiteli veřejnému. […] Boj byl prudký a potrval, poněvadž na obou zápasících stranách byla značná síla: lumírovci měli mezi sebou větší, skvělé a mladé talenty básnické, osvětovci však byli posilňováni vědomím, že prospěch národa, jeho sympatie a jeho buditelské tradice jsou na jejich straně. (Krásnohorská 1947: 58—59) Zejména k závěrečné pasáži citovaného textu se budeme vztahovat jako k významné (ovšem nikoli překvapivé či neznámé) kulturněhistorické informaci, z níž je možné dedukovat, že navzdory existenci výrazných „talentů básnických“ část dobové literární kritiky ve svých soudech upřednostňovala hledisko národní. Aleš Haman přeznačil tradičně vnímaný spor „ruchovců“ a „lumírovců“ na „rozdílné pojetí funkčního modelu umění u příslušníků dvou vrstev téže básnické generace“ (2003: 85; 2010: 215), čímž zpřesnil popis povahy dobové diskuse a odlišným způsobem ji definoval. V knize Trvání v pro‑ měně upozornil na souvislost mezi dobovou poezií, jež měla stále exkluzivnější charakter,3 a obavami kulturní veřejnosti přelomu sedmdesátých a osmdesátých let o „budoucnost českého písemnictví na základě příznaků, že poklesá zájem publika“ (2010: 216). Konstatoval rovněž, že „s obnovou nároků na kulturně reprezentativní poslání literatury a s utvářením exkluzivnějších forem literárního projevu došlo také k vnitřní diferenciaci literatury samé; počal proces oddělování náročné a populární vrstvy literární produkce. S ním bylo spojeno i sociální rozvrstvení publika, které se mohlo jevit také jako úbytek zájmu o formálně vytříbené špičkové literární projevy“ (2012: 216). Následující text budiž chápán jako příspěvek k poznání zmíněného procesu vertikální diferenciace české literatury druhé poloviny 19. století skrze sledování proměn dobové recepce tvorby autorky, která vstoupila do literatury se skupinou májovců, její dílo ovšem zůstalo na periferii badatelského zájmu. Stalo se tak zejména proto, že se jedná o autorku, jež se vědomě soustředila na literární komunikaci se širšími čtenářskými vrstvami. Budeme se na dalších stránkách zabývat Sofií Podlipskou. Kromě zmíněného kontextu literárněhistorického vývoje je v případě Podlipské nutné zohlednit též kulturněhistorický aspekt konstituování

3

Pro obě strany sporu byl sice charakteristický důraz na formální stránku literárního projevu, je nicméně rovněž známým faktem, že zejména v případě Jaroslava Vrchlického byl tento záměrně a vědomě zvýznamňován.

Úvodem


emancipačního ženského hnutí,4 jehož byla významnou aktérkou a které pro ni jako autorku bylo inspirací mimo jiné v oblasti tematicko­‑motivické. Připomeňme opět vzpomínky Elišky Krásnohorské, která v souvislosti se svou prací pro periodikum Ženské listy napsala: Snažíc se od počátku, abych vedla Ženské listy směrem určitým a správným, chtěla jsem především odvádět ženskou mysl od obvyklé povrchnosti, pěstované nerozumnou výchovou, k hlubší opravdovosti pojmů o povinnostech k rodině a k národu, o důležitosti vzdělání, o nezbytnosti a čestném významu práce, uznala jsem za nutno upozorňovat též na dobrý způsob i výběr četby, chtějíc, aby čtenářky knih nečetly jen naplano, nýbrž aby při četbě myslily, rozvažovaly a posuzovaly. (1947: 53) Jsme si vědomi toho, že žánrová i vertikální stratifikace české literatury probíhala v interakci s důrazy poetiky dominantního diskurzu druhé poloviny 19. století — realismu, v případě Podlipské zejména jeho tzv. „ideální“ podoby. Nejnověji se realistickému diskurzu věnoval Martin Hrdina v rozsáhlé publikaci Mezi ideálem a nahou pravdou (2016). V kapitole nazvané „Člověk nad propastí skutečnosti. Figura náměsíčné v umění a vědě ‚realistické doby‘“ na ukázce tvorby Sofie Podlipské i na jejích názorech na literaturu a tvorbu demonstruje, že autor druhé poloviny 19. století mohl realismus vnímat „jako jeden z mnoha myslitelných vztažných bodů vlastní literární tvorby“ a volit realistickou techné jako jednu z „možností, jak produkovat umělecké reprezentace skutečnosti“ (Hrdina 2015: 125). Tuto tezi autor doložil citací aforismu Sofie Podlipské: „Jak si dovedeme vymysliti povahy a události, je romantikou. Jak bychom si je přáli míti nejlepšími, je idealismem. Jaké mohou býti, líčí realismus. Jak musily se utvořiti a udíti se, provádí naturalismus“ (Podlipská, rkp. /1876 nebo později/). Hrdina se opírá o dobové texty Josefa Kuffnera věnované soudobému románu, když tvrdí, že „literáti v pobřeznové době usilovali o realističnost svých prací také proto, aby byly čtenářům nové doby snadno srozumitelné“ (Hrdina 2015: 126). Právě téma srozumitelnosti (s mírnou nadsázkou řečeno neproblematické konzumovatelnosti) literárního textu propojuje výzkum vývoje kritického myšlení vztahujícího se k vertikalitě 4

12

Problematice utváření feministického myšlení a jeho vývoje se v oblasti literární historie badatelsky věnuje Libuše Heczková (Píšící Minervy), v oblasti translatologie a gender studies Eva Kalivodová (Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron?), v oblasti kulturní historie Marie Bahenská, Dana Musilová a opět Libuše Heczková (např. společná kniha Iluze spásy. České feministické myšlení 19. a 20. stol.). Četné studie k výzkumu každodennosti ženy 19. století, založené mj. na pramenném využití egodokumentů, publikovala Milena Lenderová (např. A ptáš se, knížko má…). Pro náš výzkum byly zmíněné práce přínosné z hlediska poznání významného kulturního fenoménu formujícího práci Podlipské.

13


literatury s výzkumem diskurzivity. Bylo by totiž v návaznosti na Hrdinu možné uvažovat o části literární produkce Podlipské realizované v intencích synteticko­‑harmonizujícího pojetí realismu (Hrdina 2015: 126) jako o zlaté střední cestě literární tvorby. Již bylo konstatováno, že naše práce je primárně založena na výzkumu soudobé recepce prací Sofie Podlipské. Vzhledem k různorodosti této reflexe jsme považovali za nutné věnovat se též analýze dobových diskusí o čtenářství a roli spisovatele, které utvářely recepční kontext. Závěrečné kapitoly první části práce jsou pak věnovány analýze podob myšlení o autorčině tvorbě v rámci literárněhistorického diskurzu od počátku 20. století až do současnosti, tedy kritickým úvahám zvažujícím texty Sofie Podlipské. Sloveso zvažovat si dovolujeme použít i v nepřeneseném původním významu: diskuse (a to nejen dobová) se vedla o „váze“ prací Podlipské, o tom, zda jim patří místo v kánonu české literatury, či zda budou shledány „lehkými“, psanými „lehkou rukou“ či „lehkým perem“ coby texty populární literatury. Vzhledem k faktu, že jsme při práci s dobovým materiálem opakovaně naráželi na hodnocení odvozující kvalitu literární práce Podlipské od její pozice v soudobém kulturním prostoru, rozhodli jsme se na dobovém materiálu doložit, nakolik ji v tomto ohledu považovalo zejména tzv. ženské hnutí za stěžejní osobnost. Jsme si vědomi toho, že se v této části práce metodologicky dotýkáme kulturněhistorických výzkumů, zjištěné závěry však považujeme za významné pro rozšíření úhlu pohledu vedoucího k pochopení některých soudobých literárněkritických soudů. Zájmem o vertikální stratifikaci české literatury vstupujeme do badatelské tradice, jejíž počátky v českém prostředí spatřujeme u Felixe Vodičky, který explicitně formuloval legitimnost literárněhistorického výzkumu všech úrovní literatury, když požadoval „sledovat literaturu jako celek, tj. nejen ve vedoucí vrstvě, ale v oblastech vzdálených od vlastní vývojově tvořivé problematiky umění“ (1994: 327). Problematice populární literatury se u nás dostalo pozornosti v sedmdesátých letech 20. století, kdy se jí soustavně zabýval nitranský Kabinet literární komunikace. Z jeho výzkumu vzešla podnětná monografie Petera Liby Kontexty populárnej litera‑ tury (1981), která se na dlouhou dobu stala zásadním textem pro všechny, kdo se zabývali touto oblastí literární produkce. Mezi současné badatele s dlouhodobým zájmem o texty z periferie literárního života patří Dagmar Mocná (1996, 2014a), Pavel Janáček (2003 /spolu s M. Jarešem/, 2004) či Petr A. Bílek (2007, 2010 /spolu s B. Činátlovou/). Naším cílem nebylo vstoupit do diskusí o proměnlivosti pojmu populární kultura či literatura. Přemýšlení nad texty Sofie Podlipské i nad problematickým uchopením jejích děl dobovou kritikou a následně i literárními historiky nás přivedlo k potřebě uvažovat o literatuře nikoli v dichotomickém modelu, v němž jsou proti sobě postavena díla vysokého a nízkého umění, ale využít možností, které nabízí triadický model, Úvodem


v jehož konceptu je již od antiky zapracována i rovina střední (Šidák 2013: 203). Jeho uplatnění pro oblast literatury druhé poloviny 19. století, kdy se utvářelo širší čtenářské publikum českých textů, se nám jeví jako vhodné. Dagmar Mocná ve studii „Šest povídek o starém mládenci: Nerudova próza v rozpětí mezi literárními rovinami“ (2014b) ukázala na kanonickém autorovi, že triadický model může být funkční nejen při popisu vrstev literatury jako celku, ale též pro postižení vnitřní dynamiky tvorby jediného autora. Studie byla publikována v monotematickém čísle časopisu Bohemica Olomucensia, v jehož metodologicky zaměřeném editorialu táž badatelka (2014a) navrhuje aktivovat pro uvažování o triadickém modelu literatury terminologii vycházející z úvah o masové kultuře, českému prostoru zprostředkovanou primárně skrze překlad knihy Umberta Eca Skeptikové a těšitelé. V ní se pro označení střední roviny (ovšem, jak bude dále ukázáno, se specifickým zřetelem k recipientské skupině) pracuje s termínem midcult. Abychom objasnili způsob jeho užití v naší práci, je třeba nahlédnout do historie pojmu.

14

15


K historii konstituování termínu midcult — terminologické zastavení Chceme­‑li užívat termínu midcult, je na místě se soustředit na jeho dřívější historické použití a proměnu jeho významu. Již bylo zmíněno, že termín do českého myšlení vstoupil s knihou Umberta Eca Skeptikové a těši‑ telé.5 Eco však v jeho užití navázal na v českém prostředí nepříliš známý (a dosud nepřeložený) text Dwighta Macdonalda Against the American Grain (1962).6 V padesátých a šedesátých letech 20. století stála ve středu Macdonaldova zájmu kulturní kritika. Zejména dva z Macdonaldových esejů — jeden věnovaný kritice zjednodušujícího jazyka nového překladu Bible („The Bible in Modern Undress“; text byl publikován v periodiku The New Yorker v roce 1953) a druhý mainstreamové americké kultuře („Masscult and Midcult“; poprvé otištěno v Partisan Review na podzim roku 1960) — se staly kulturními událostmi a zasáhly do dobových intelektuálních debat. První část studie, na niž Eco reagoval, je věnována bipolárnímu modelu stratifikace kultury. Definována je tu vysoká kultura, „high culture“, 5 6

Originál vyšel v roce 1964, v českém překladu jej poprvé vydalo nakladatelství Svoboda v roce 1995. Titul by se dal přeložit jako Americe proti srsti. Jedná se o soubor esejů a kritických statí napsaných v rozmezí let 1952—1962. Termín midcult však Macdonald použil při popisu masové kultury již ve své předchozí knize A Theory of Mass Culture z roku 1953. Dwight Macdonald (1906—1982) byl americký levicový spisovatel, editor, esejista, filmový, literární a sociální kritik, politický radikál. Patřil do skupiny tzv. newyorských intelektuálů (The New York Intellectuals), kterou tvořili američtí spisovatelé, literární kritici, filozofové (např. Hannah Arendtová, William Phillips, Saul Bellow, Paul Goodman, Susan Sontagová ad.), z nichž značná část měla židovské kořeny. Skupina pracovala s podněty marxismu, byla však jednoznačně antistalinistická. Vydávali časopis Partisan Review — čtvrtletník zaměřený na literaturu, politiku a kulturní komentáře (Dwight Macdonald byl v letech 1937—1943 jeho editorem; po neshodách nad politickou orientací periodika z něj však odešel a v roce 1943 založil pacifisticky orientovaný časopis Politics; editorem tohoto titulu byl po celou dobu jeho existence do roku 1949). Enzo Traverso připomněl, že se v určitých aspektech Macdonaldovy názory přibližují názorům tzv. frankfurtské školy; ovšem jeho jediný kontakt s kruhy německé exilové kultury pro něj představovala Hannah Arendtová, která spolupracovala s časopisem Politics. Její nepříznivý vztah k frankfurtské škole a zejména k Adornovi mohl sehrát jistou roli v tom, že nedošlo k zjevnému názorovému prolnutí (Traverso 2006: 193).

K historii konstituování termínu midcult


na straně jedné, a na straně druhé masová, populární kultura, „mass culture“, či abychom užili Macdonaldem preferovaný termín, „masscult“. Posledně zmíněný typ produkce považoval Macdonald za parodii vysoké kultury, tj. nikoli za neúspěšný pokus o umění, spíš za ne­‑umění, anti­ ‑umění (Macdonald 1962: 3—4). Srovnáním děl dvou slavných spisovatelů detektivních příběhů, Erlea Stanleyho Gardnera a Edgara Allana Poea, se pokusil názorně demonstrovat, proč se Poeovy texty řadí k vysoké kultuře, zatímco Gardnerovy k masscultu. Odpověď nenalézá v míře jejich popularity, ale ve schopnosti vyjádřit a zakomponovat do textu specifika osobnosti (tamtéž: 6—7). V sociologizující pasáži s odkazem na Komunis‑ tický manifest hledá Macdonald počátek masscultu v období průmyslové revoluce, protože ta podle něj vyprodukovala masy v moderním smyslu slova (tamtéž: 12—13). Sociologicko­‑historická úvaha jej přivedla k termínu midcult. Zdůraznil fakt, že doposud nikdy v historii nedosáhlo tolik lidí tak vysoké životní úrovně jako Američané po roce 1945. Za předpoklady k existenci kultury označil peníze, volný čas a vzdělání, které byly podle jeho názoru v době napsání eseje rozšířené a dostupné jako nikdy předtím (tamtéž: 36—37). Pod vlivem marxismu spatřoval ve stavu společnosti možnost zrodu midcultu. Midcult podle Macdonalda předstírá, že respektuje standardy vysokého umění, zatímco ve skutečnosti je rozmělňuje a vulgarizuje (tamtéž: 37). Jako doklad literárního midcultu si Macdonald zvolil čtyři texty, které získaly Pulitzerovu cenu, byly chváleny kritiky a byly populární mezi vzdělanými lidmi. Jedním z nich byla Hemingwayova novela Stařec a moře, o níž následně psal rovněž Eco. Styl, jímž bylo dílo napsáno, označil za falešně biblický, nicméně „midbrows“ (v Macdonaldově myšlení de facto „střední vrstvy“; termín bude níže specifikován) jsou jím zhoubně fascinovány (tamtéž: 41). Midcult tedy pro Macdonalda nebyl neutrálním termínem, měl negativní konotace, jež se projevily i v další pasáži téhož textu, kde se autor věnoval problematice kýče. Vědomě zde odkazuje na (v době napsání eseje bezmála třicet let starou) studii Clementa Greenberga „Avant­‑garde and Kitsch“ („Avantgarda a kýč“).7 Za kýč Macdonald označil — s využitím citátu z Greenberga — masscult i midcult, protože kýč recipientovi podle Greenberga usnadňuje interpretační úsilí, poskytuje mu zkratky k potěšení z umění. Macdonald dodal další důvod: „[…] divákovy reakce jsou obsaženy již v díle samém místo toho, aby jej dílo provokovalo k jeho vlastní odezvě“ (tamtéž: 29; přel. JV). Pro Macdonaldovo sociologizující myšlení o midcultu je příznačné propojování termínu middlebrow případně midbrow, tj. konzumentů 7

16

Byla publikována v roce 1939 v Partisan Review, vznikla částečně jako reakce na Macdonaldův článek o filmové kultuře v sovětském Rusku uveřejněný tamtéž. Do češtiny byla stať přeložena Tomášem Pospiszylem a (spolu s dílčí studií a překladem části rozhovoru s Clementem Greenbergem z berlínské revue Neue bildende Kunst z roku 1994) byla publikována v roce 2000 v monotematickém dvojčísle Labyrint Revue (č. 7—8), věnovaném problematice umění a kýče.

17


midcultu, se sociologickým termínem middle class, tj. střední vrstvou. Umberto Eco ve Skepticích a těšitelích právě toto Macdonaldovo přesvědčení, že kultura je vázána na třídní rozvrstvení, kritizuje. Podotýká, že jakkoli existují jisté rozdíly v přístupnosti různých úrovní kultury, nelze konzumaci určité kultury vymezit třídně (1995: 63—65). Macdonald zavedením estetické kategorie midcultu svým způsobem navázal na diskuse první poloviny 20. století, které byly de facto jazykovou intelektuální hrou se třemi kompozity: highbrow, lowbrow a middlebrow, což byly jakési „etikety“ označující stupeň kulturní prestiže. Převedení těchto termínů do českého jazykového i kulturního kontextu si nevystačí s jednoslovným překladem a vyžaduje alespoň dílčí etymologický exkurz. Slovním základem všech tří slov je výraz brow — čelo, a právě toto slovo je klíčem k porozumění a náležitému užívání uvedených termínů. Odkazuje totiž k tradici frenologického výzkumu konce 19. století, v jehož rámci se pracovalo s premisou, že inteligentnější lidé mají větší mozek, a v důsledku toho vysoká (high) čela (brow). Podle Oxford English Dictionary z roku 2005 se první zmínka o highbrow v tisku objevila v roce 1884. Tato lexikální jednotka je synonymní s českými výrazy „intelektuál/intelektuální, elitní“. Opozitem je výraz lowbrow — „nevzdělaný, nekulturní“. Termín middlebrow se podle výše zmíněného zdroje objevil poprvé roku 1925 v satirickém časopise Punch a hledání českého ekvivalentu pro něj je nejsložitější. Jeho definice je ostatně nejednoznačná i v kulturním prostoru anglického jazyka a většinou je jeho význam objasňován právě v korelaci s highbrow a lowbrow. Všechna tři slova je možno použít jednak jako substantiva sloužící k označení nositele vlastností připisovaných té které vrstvě kulturní stratifikace, jednak jako adjektiva. Termín middlebrow však nebyl neutrální či bezpříznakový, býval používán jako hanlivé označení. To dokládá text Virginie Woolfové ze třicátých let 20. století. Woolfová napsala editorovi periodika New Statesman nikdy neodeslaný dopis (dnes je pod názvem „Middlebrow“ součástí její knihy esejů The Death of the Moth and Other Essays, poprvé vydané v roce 1942). Ohradila se v něm vůči faktu, že recenzent její knihy opominul v textu použít slovo highbrow (Woolf 1942: 113). Esej je úvahovým textem definujícím termíny highbrow, lowbrow a middlebrow. Nejprve je to úvaha sociologizující, v níž se Woolfová snažila charakterizovat typické představitele jednotlivých skupin. Highbrows jsou podle ní vysoce inteligentní lidé, pro něž je nejdůležitější myšlenka, idea. Lowbrow jsou pak lidé plní vitality, pro něž je nejdůležitější život, živobytí. Obě dvě skupiny se ctí a respektují. Podle Woolfové je tu ovšem někdo, kdo šíří informaci, že tomu tak není, že intelektuálové nenávidí nevzdělance a naopak: middlebrows, tedy lidé, kteří nejsou schopni se rozhodnout — jsou „betwixt and between“, někde uprostřed. Jsou to lidé prostřední (Woolfová je vybavila střední mírou inteligence — „middlebred intelligence“), jejichž životním cílem není nic konkrétního, ani umění, ani život sám. Nejraději by měli obojí a nemuseli K historii konstituování termínu midcult


rozlišovat, a to vše nejlépe zároveň s penězi, slávou, mocí nebo prestiží. Woolfová se vyjádřila i k jejich knižní produkci, kterou se podle ní příslušníci middlebrow rádi vychloubají. Konstatovala, že kniha, kterou napsal middlebrow, sice není dobře napsána, ale zároveň ani špatně; ani správně, ale ani chybně. Je tedy opět — někde uprostřed (tamtéž: 116). Pohrdání touto nerozhodnou střední skupinou populace je nejzřetelnější z pasáže, kdy Woolfová popisuje, jak se ptá svých nevzdělaných přátel (lowbrows), proč dovolí těm, kteří patří mezi middlebrows, aby je vyučovali. A oni odpovídají, že i middlebrows jako ostatní lidé potřebují vydělávat peníze. Například výukou a psaním knih o Shakespearovi. V následující pasáži Woolfová na konkrétním případě opět v sociologizující tendenci vykresluje odlišnost highbrows a middlebrows: zatímco highbrows ve chvíli, kdy si vydělají dostatek peněz pro život, žijí, middlebrows si potřebují vydělat, aby mohli žít podle vkusu utvářeného konvencemi jejich skupiny: aby si mohli koupit specifický druh historizujícího nábytku, první vydání knihy již nežijícího autora atd. Jestliže Woolfová měla potřebu zdůraznit, že by si middlebrow nikdy nekoupil knihu žijícího autora, poukázala tím na jeho potřebu záviset na rozhodnutí jiných; v případě knih na úsudku těch, kteří se podílejí na tvorbě literárního kánonu. Aby si totiž mohli koupit „živé umění“ (living art), museli by mít „živý vkus“ (living taste). O tom, že diskuse o kultuře určené středním vrstvám není v americkém myšlení uzavřená, svědčí stále se objevující novinové články provokující k revizi termínů highbrow, lowbrow a middlebrow. U obou zmiňovaných autorů (Macdonald, Woolfová) se s trojrozměrným modelem vertikálního členění literatury setkáváme v textech psaných esejistickým stylem. Macdonald se argumentačně opíral primárně o kulturně­‑sociologické myšlení vycházející z podnětů marxismu. Propojení úvah o produkci midcultu s reflexí jeho recipientů, které nacházel ve střední společenské třídě, mu umožňovalo vyhnout se potřebě termín midcult definovat jinak než prostřednictvím příkladů.8 Ani pro Virginii Woolfovou nebylo tolik podstatné specifikovat distinktivní rysy literatury určené pro middlebrows, jako spíš popsat míru intelektuální prestiže čtenářů v rámci jednotlivých recepčních pásem. I v tomto případě se nacházíme v blízkosti sociologizujících úvah. Umberto Eco navázal na Macdonalda, když popsal pět charakteristických znaků midcultu: 1) vypůjčuje si postavy od avantgardy a adaptuje si je, aby vyrobil sdělení všem srozumitelné a všemi použitelné [v našem případě se vzhledem k jinému historickému období nebude jednat 8

18

Vedlo jej též ke zdůraznění procesu komodifikace kultury — v tomto případě produktů masscultu a midcultu (Macdonald: 27).

19


o texty avantgardy, ale spíše o kanonická díla světové literatury — pozn. JV]; 2) používá těchto postupů, když jsou už známé, rozšířené, použité a opotřebené; 3) konstruuje sdělení s cílem vyvolat efekt; 4) prodává je jako Umění; 5) svého konzumenta přesvědčuje, že se prostě setkal s kulturou a že nemá klást další otázky. (Eco 2006: 79) Autor midcultového díla se dle naší hypotézy dále snaží vztáhnout se k velkému (případně aktuálnímu) tématu, slibuje čtenáři umělecký zážitek, přičemž po něm nevyžaduje, aby se orientoval v komplikované struktuře textu ani aby dešifroval skryté významy, ale nabízí mu skrze narativ již hotové odpovědi. Vzhledem k tomu, že chceme s termínem literární midcult pracovat nikoli z pozic kulturní historie či mediálních studií, ale z pozic literárněhistorických, považujeme za potřebné jeho užití v naší práci specifikovat. Pracujeme s ním jako s neutrálním synonymem sousloví „střední rovina literatury“,9 zbaveným sociologického aspektu a nežádoucích konotací (právě proto si jej dovolujeme použít de facto ahistoricky a popsat jím utvářející se střední rovinu české literatury 19. století). Domníváme se, že to, zda je možno dílo označit za midcultové, je nejpřesněji poznatelné z dobové recepce. Právě v dobových kritikách a studiích jsou totiž nejlépe patrné soudobé hodnotové preference a normy, a je z nich tedy čitelné i dobově pociťované přiřazení textu na škálu v rozpětí vysoké—nízké. V souladu s argumentací Umberta Eca souhlasíme s problematizací teze, že každý úspěch ve střední poloze musí být znamením nedostatečnosti reálné kulturní hodnoty (Eco 2006: 49). Pro námi zkoumané historické období české literatury, v němž ještě zdaleka není možno uvažovat v českém kontextu o masové literatuře, je stěžejní tvrzení Dagmar Mocné, která vnímá všechny roviny jako legitimní součást literárního systému, „v němž má každá svou specifickou funkci: z roviny vysoké vyvěrají tvůrčí výboje, rovina střední tyto výboje rozšiřuje v prostoru a stabilizuje v čase, rovina nízká je elementárním rezervoárem čtenářství“. Podle autorky proto také „rozvinutá literární kultura potřebuje pro své zdárné fungování kooperaci všech tří roviny a jejich rovnovážné zastoupení“ (2014: 83).

9

Potřebu takto bezpříznakově s termínem midcult pracovat prokazují i množící se diplomové práce věnované střední vrstvě kultury. V některých případech se ve zveřejněných posudcích oponentů objevila výtka, že s termínem není náležitě zacházeno, domníváme se ale, že zvýšená frekvence bezpříznakového užití termínu u absolventských prací dokládá potřebu jednoslovného vyjádření pro označení střední vrstvy kultury.

K historii konstituování termínu midcult


Závěr Že každá moje myšlénka ku smíru se chýlí, není mou vinou ani zásluhou. Jsem strunou v harfě myslícího lidstva a v té mojí struně chvěje se právě základní tón světové harmonie. V tom tónu ústí celé moře nápěvů, žalozpěvů, bloudění, stíhání, disonancí, byť sebedéle před ním prchalo. Aforismy Sofie Podlipské, rkp.

V posledních letech věnovali Sofii Podlipské pozornost zejména kulturní historikové, opakovaně byl reflektován její dobový kulturní a společenský vliv. Naším záměrem bylo soustředit se na autorčino beletristické dílo, zasadit jej do literárněhistorického kontextu a analyzovat dobovou literárněkritickou reflexi její tvorby. Kritické různohlasí, jež se na dobovém materiálu vyjevilo, i kontexty, které jej spoluutvářely, demonstrují dynamický proces, kterým česká literatura v druhé polovině 19. století procházela. Registrovali jsme volání po českých textech konkurujících německojazyčné produkci zaměřené na dívčího či ženského modelového čtenáře (F. Schulz) z konce sedmdesátých let, na počátku osmdesátých let jsme zaznamenali výzvu žádající vznik čtenářsky přístupných textů, které by zejména na venkově bránily devastaci čtenářského vkusu brakovou literaturou (E. Krásnohorská). Spolu s chápáním literatury jako integrující části národního programu (J. Arbes) se takto konfigurovaný prostor literární komunikace soustředil na vybudování a kultivaci silné čtenářské komunity přijímající českou literární produkci, tvorbu Sofie Podlipské proto (jak jsme doložili ukázkami dobových recenzí) většinou vítal. Četné žádosti redaktorů časopisů a ročenek o příspěvky, které se nacházejí v pozůstalosti Sofie Podlipské, jsou dokladem, že byla vnímána jako autorka, která byla schopna požadovaný typ textu čtenářům poskytnout. S proměnou kulturního paradigmatu, jež bylo nově nasměrováno k dominanci estetické funkce literárního díla, jsme v devadesátých letech evidovali postupně se rozšiřující škálu hodnotících postojů k textům Podlipské. Pokusili jsme se tak revidovat převládající domněnku, že její tvorba byla generací devadesátých let pouze odmítána. Konstatovali jsme, že v pochvalných statích, jež zdůrazňovaly přínos autorčiných děl pro českou literaturu, začala postupně nabývat na významu mimoliterární argumentace (obdiv k autorčině inspirativní osobnosti, k její práci pro ženské hnutí či angažovanosti v osvětové činnosti). Například Josef Václav Sládek její dílo nehájil poukazem na kvality autorské poetiky, ale apelem na soucit s pracovitou autorkou českých děl. Využil tak stereotypu trpící Závěr


spisovatelky (písařská křeč v rukou) a skrze něj posiloval pozici Sofie Podlipské v národním kulturním prostoru. Recenze soustřeďující se na formální soudržnost textu, jeho směrovou a žánrovou ukotvenost, autorčinu schopnost práce s historickou tematikou atp. jsme z velké části nacházeli na opačném pólu hodnotící škály a jejich autoři se mnohdy nebránili ani osobním invektivám vůči autorce. Existenci takto různorodého kritického spektra je možno interpretovat jako doklad nově vyvstavší potřeby recenzentů vyrovnat se s rozšiřujícími se možnostmi literární komunikace. Materiálovou oporu pro naše tvrzení jsme nalezli zejména v kritických textech Huberta Gordona Schauera, v nichž se projevila potřeba charakterizovat formující se střední rovinu česky psané literatury a vyčlenit jí prostor v rámci literární komunikace. Schauer sice při formulaci opozice literatura a četba uvažoval v souřadnicích dichotomického modelu literatury, je však třeba mít na paměti, že dobově existovala také kritikem v textu přímo nereflektovaná nejnižší vrstva literární produkce — např. Krásnohorskou zmiňované krvavé romány apod. Ze Schauerových recenzí románů Podlipské je patrná snaha nalézt kritéria, která by čtenářsky zaměřenou literární produkci neodsoudila, ale vyčlenila jí v literární komunikaci adekvátní místo. Vzhledem k tomu, že Schauer význam takové produkce spatřoval v kultivaci čtenářské obce, zdůrazňoval též potřebu kvalitní ediční úpravy těchto textů. Zveřejnění soukromých dopisů Sofie Podlipské s Jaroslavem Vrchlickým v roce 1917 u kulturní veřejnosti zvýšilo v té době již upadající prestiž autorky a započalo proces přesunu interpretačních snah z literárněhistorické oblasti do oblasti kulturněhistorické. Jako ojedinělá byla v tomto ohledu shledána práce Arneho Nováka, která vyzdvihuje mravní étos děl Podlipské, ale zároveň zachovává respekt literárního historika k tvorbě autorky jakožto k svébytnému projevu české literatury druhé poloviny 19. století. V druhé části knihy jsme se v pěti případových studiích analyzujících autorčiny prozaické texty pokusili ukázat stylové a tematické příznaky literárního midcultu. Pro midcult je příznačná snaha zúročit literární i obecně kulturní rozhled tvůrce, jež se projevuje modifikací či aktualizací témat rezonujících ve světové literatuře (v případě Podlipské jsme si mohli povšimnout zejména promýšlení podnětů děl G. Sandové), a snahou reagovat na soudobé společenské a kulturní klima (viz u Podlipské její práci se stereotypy či tematizaci otázek spjatých s ženskou emancipací). Autor midcultu se nebrání využití aktuálních esteticky inovativních podnětů (viz například stopy realismu a naturalismu v dílech S. Podlipské), ovšem tento vliv podřizuje mimoestetickým funkcím textu. Na základě těchto poznatků vykrystalizovala i podoba modelového čtenáře midcultového textu: jeho čtenářská kompetence jej většinou disponuje k tomu, aby mohl rozeznat (případně ocenit) odkazy na nejnovější literární podněty; zároveň ovšem očekává čtenářský zážitek, při němž 196

197


mu bude nabídnuta hodnotová orientace v soudobém světě. Takový čtenář dobrovolně akceptuje kombinaci zábavné a výchovné funkce literárního díla, jeho uzavřenost, významovou jednoznačnost i tíhnutí k happy endům a rezignuje na aktivní spolupráci při interpretaci díla. V beletrizovaných memoárech nazvaných Povídka o mně Podlipská vzpomínala také na dobu, kdy jako „učednice v šití bílého prádla“ chodila do závodu paní Antonie Bučkové; uvedla při té příležitosti také podněty, jež motivují k tvorbě textů zohledňujících čtenáře: Vítala jsem později nadšeně vynález a zavedení šicích strojův. Ty převzaly namáhavé stehy a počítání tenounkých nitek. Bohužel nesňaly však doposud velké namáhání pracujících ženských za výživu a dosavad vzpomínám vřele na ty ubohé, kdykoli vezmu péro do ruky, abych něco napsala, co by, možná­‑li, posilnilo mysl lidí namáhavě pracujících. Pak bývám vděčna z toho, že jsem zakusila po dva roky, jak je taková práce perná a co jest opravdová práce. (Podlipská 1898: 61) Podlipská psala své texty s upřímnou vírou, že „beneficium beneficio provocatur“ (tj. dobro plodí dobro), a s touhou podílet se na mravní kultivaci národa. Jakkoli interpretaci jejích próz předurčovala jejich didaktická funkce, analyzované beletristické texty a dochované egodokumenty ukázaly autorčin vnitřní zápas o výraz. Analýza recepce pak názorně doložila proměnu role autorského subjektu v literární komunikaci druhé poloviny 19. století.

Závěr


Prameny a literatura Prameny Arbes, Jakub 1886 „Nejpalčivější literární otázka česká“, Rozhledy literární 1, č. 7, s. 185—194 Babička, Hynek 1879 „Literatura“, Koleda 4, č. 6, s. 96, pod šifrou H­‑a Bačkovský, František 1886 „Slovo k nářkům a steskům spisovatelů českých ve příčině hmotných poměrů“, Rozhledy literární 1, č. 2, s. 33—36 Bartáková, M. 1958 „Jedna z hviezd nášho literárného neba“, Slovenka 11, č. 20, s. 4 Benešovský­‑Veselý, Jan J. 1886 „Několik slov k naší ‚otázce spisovatelské‘“, Rozhledy literární 1, č. 3, s. 69—73; č. 4—5, s. 107—108 Bílý, František 1882 „Nové písemnictví — výpravná próza“, Osvěta 12, č. 7, s. 654n Čech, Leander 1891 Karolina Světlá. Kritická studie (Brno: Hlídka literární) 1895 „Výpravná próza“, Osvěta 25, díl 1, s. 184—187 1907 Karolina Světlá. Obraz literárně-historický (Telč: Emil Šolc) Čech, Svatopluk 1899 První kniha povídek a črt (Praha: František Topič) 1902 Druhá kniha povídek a črt (Praha: František Topič) Čermák, Bohuslav 1879 „Nalžovský“ [recenze], Česká včela 4, s. 70n 1887 „Čím se čeští literáti živí“, Rozhledy literární 1, 1886—1887, č. 9 (leden), s. 252—256 Čermáková­‑Sluková, Anežka: 1909 Vzpomínky na Karolinu Světlou (Praha: Nakladatelství J. Otty) Dějiny české literatury 3 1961 Dějiny české literatury 3. Literatura druhé poloviny devatenáctého století (Praha: Nakladatelství Československé akademie věd) Domácí hospodyně 1891 [redakční poznámka], Domácí hospodyně 8, č. 2, s. 31, poznámka pod čarou, nepodepsáno Donát-Pelhřimovský, Jan 1881 „Strom a stěžeň, Zlaté prasátko, Paní Růžová“ [recenze], Literární listy 2, č. 6, s. 51—52 198

199


Dopisy 1917 Dopisy Jaroslava Vrchlického se Sofií Podlipskou z let 1875—1876, ed. Václav Brtník (Praha: Fr. Borový) Durdík, Josef 1891 „O naturalismu v básnictví“, Osvěta 21, č. 2, s. 97—109; č. 3, 208—221; č. 4, 295—302 Frýdecký, František 1916 „J. Vrchlický v listech dvou našich myslitelek“, Zvon 16, 1915/1916, č. 19, 3. 2. 1916, s. 261—262; č. 20, 10. 2. 1916, s. 272—275, pod šifrou ­‑Fdký­‑ Geisslová, Irma 1891 Sofie Podlipská, in Kalendář paní a dívek českých 5, s. 25—33 Goncourtové, Edmond a Jules 1976 Germinie Lacerteuxová (Praha: Práce) Grossmannová Brodská, Ludmila 1898 „Za paní Žofií Podlipskou“, in Chudým dětem 10 (Brno: Nákladem Dobročinného komitétu dámského v Brně), s. 9—14 Hodačová, Helena — Krulišová, Jarmila — Srbová, Olga 1958 Pomněnky (Praha: SNDK) Holeček, František 1895 „Posudky“, Hlídka literární 12, č. 12, s. 461—463 Holečková­‑Heidenreichová, Jelena 1940 Sofie Podlipská ve svých vzpomínkách, dopisech a denících (Praha: Topičova edice) 1941 „Přátelství Boženy Němcové se sestrami Rottovými“, in Chudým dětem 53. Z doby Boženy Němcové (Brno: Nakladatelství Pokorný), s. 126—132 Hostinský, Otakar 1890 O realismu uměleckém (Praha: Bursík a Kohout) Chylecký, E. A. 1886 „O čtení románů“, Domácí hospodyně 3, č. 1, s. 1nn Jirčák, Josef 1932 „Přátelství Ž. Podlipské s I. Geisslovou (z 1883— 88)“, Naše kniha 13, s. 244, 258, 284 Karásek ze Lvovic, Jiří 1896 „Sofie Podlipské: Mraveniště“ [recenze], Literární listy 17, 1895—1896, č. 8 (1. 3. 1896), s. 135—137 1906 Chimaerické výpravy. Kritické studie (Praha: Hugo Kosterka) kč 1893 „Posudky, Přemysl Otakar II, román Žofie Podlipské“, Literární listy 14, 1892—1893, č. 20, s. 375—377 Krásnohorská, Eliška 1882 „O českém čtení“, Ruch 4, č. 1, s. 13—14; č. 2, s. 29—30; č. 3, s. 45; č. 4, s. 61—62; č. 5, s. 78 Prameny a literatura


1891a „Markéta a Jenůfa“, Ženské listy 19, č. 2, s. 29—34, 59—62, 70—79 1891b „Poezie a pravdivost. Několik myšlének“, Květy 13, kniha XXVI, sešit březnový, s. 331—339 1893 „Sofie Podlipská. K šedesáté ročnici narození jejího“, Ženské listy 21, č. 5, s. 82—86; č. 6, s. 101—102; č. 7, s. 121—125; č. 8—9, s. 141—143 1895 „V službě“, Kalendář paní a dívek českých 8, s. 47—52 1897 „Z osobních vzpomínek E. Krásnohorské. Črta k podobizně Náprstkově“, Ženské listy 25, č. 1, s. 1—3, č. 4, 66—68 1898 „Sofie Podlipská“, Ženské listy 26, č. 1 (leden), s. 2—7; č. 2, s. 24—26 1919 „Vzpomínky na K. Světlou a S. Podlipskou. Věnovány Anežce Čermákové­‑Slukové“, Osvěta 49, č. 1, s. 22—30; č. 2, s. 92—99; č. 3, s. 163—168; č. 4, s. 244—250; č. 5, s. 309—314; č. 6, s. 355—362 1947 Literární konfese, ed. Ferdinand Strejček (Blatná: Jihočeské nakladatelství Bratří Řimsové) Květy 1868 [medailon SP], Květy 3, č. 40, s. 318, nepodepsáno Lužická, Věnceslava 1871 „Sbírka povídek pro mládež“ [referát], Květy 6, příloha Ženské listy, č. 4, s. 15, pod šifrou VL Máchal, Jan 1902 O českém románu novodobém (Praha: Springer) 1930 O českém románu novodobém (Praha: Josef Springer) Masaryk, Tomáš Garrigue 1990 Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození; Naše nynější krize. Pád strany staročeské a počátkové směrů nových, 8. vydání (Praha: Svoboda) Maternová, Pavla 1898 „Osud a nadání“ [recenze na druhé vydání], Ženský svět 2, č. 6, s. 84—85 1897 „Sofie Podlipská“ [nekrolog], Světozor 22, č. 7, s. 81 1903 „Sebrané spisy Sofie Podlipské“, Ženský svět 7, č. 20, s. 247—248 Mokrý, Otakar 1878 „Nové písemnictví — román, povídka, feuilleton“, Osvěta 8, č. 10, s. 789—790 ­‑n­‑ 1864 „Tři povídky pro milou dorůstající mládež od Sofie Podlipské“, Kritická příloha k Národním listům 1, č. 2 (únor), s. 48 Němcová, Božena 2003 Korespondence 1. 1844—1852, edd. Robert Adam — Magdaléna Pokorná — Lucie Saicová Římalová — Stanislav Wimmer — Jaroslava Janáčková (Praha: Nakladatelství Lidové noviny) Novák, Arne 1916 Kritika literární. Metody a směry (Praha: F. Topič) 200

201


1933 „Genius srdce“, Lidové noviny 41, č. 243 (14. 5.), s. 1 1947 Zoufalství a víra (Praha: Aventinum) Nováková, Teréza 1888 „Nové hovory po práci“, Domácí hospodyně 5, č. 2, s. 25—27 1889 „K sesterským srdcím. Řada přátelských rozhovorů pro paní a dívky českoslovanské“, Domácí hospodyně 6, č. 13, s. 202—203 1890 „K sesterským srdcím. Řada přátelských rozhovorů pro paní a dívky českoslovanské“, Domácí hospodyně 7, č. 11, s. 167—168 1891a „Spisovatelky ve službě realismu­‑naturalismu“, Domácí hospodyně 8, č. 2—7, s. 29, 44, 62, 76, 95, 111 1891b „K sestrám českoslovanským. Pátá řada Hovorů po práci“, Domácí hospodyně 8, č. 16, s. 350—352 1892a „K sestrám českoslovanským. Šestá řada Hovorů po práci“, Domácí hospodyně 9, č. 7, s. 215—217 1892b „K sestrám českoslovanským. Šestá řada Hovorů po práci“, Domácí hospodyně 9, č. 8, s. 246—248 1892c „K sestrám českoslovanským. Šestá řada Hovorů po práci“, Domácí hospodyně 9, č. 12, s. 370 1893a „K sestrám českoslovanským. Sedmá řada Hovorů po práci“, Domácí hospodyně 10, č. 2, s. 52—53 1893b „K sestrám českoslovanským. Sedmá řada Hovorů po práci“, Domácí hospodyně 10, č. 5, s. 151—152 1893c „K sestrám českoslovanským. Sedmá řada Hovorů po práci“, Domácí hospodyně 10, č. 8, s. 240—243 1893d „Přemysl Otakar II“ [recenze], Domácí hospodyně 10, č. 8, s. 251 1898 „Památce Sofie Podlipské“, Ženský svět 2, 1897—1898, č. 2 (5. 1.), s. 18—21, pod šifrou R. 1912—1913 „Genialita citu“, Přehled 11, č. 2, s. 33; č. 3, s. 53 Pittauer, Hynek 1884 „Staří a mladí“ [recenze], Literární listy 5, č. 20, s. 161—162, pod šifrou ­‑aue­‑ Procházka, Arnošt 1893 „Sofie Podlipská: Flora“, Literární listy 14, č. 15, s. 261, pod šifrou ƞ Podlipská, Sofie Aforismy. Umění, nedatováno, pravděpodobně 1876 nebo později, fond Sofie Podlipská, LA PNP Deníkové záznamy z let 1855—1861, fond Sofie Podlipská, LA PNP Knihy výdajů z let 1875—1889, fond Sofie Podlipská, LA PNP Korespondence s Annou Cardovou, fond Sofie Podlipská, LA PNP Korespondence s Miladou Čápovou, fond Sofie Podlipská, LA PNP Korespondence s Ignácem Leopoldem Koberem, fond Sofie Podlipská, LA PNP Korespondence s Eliškou Krásnohorskou, fond Sofie Podlipská, LA PNP Korespondence s Ludmilou Vrchlickou, fond Sofie Podlipská, LA PNP Prameny a literatura


Korespondence s Františkem Zákrejsem, fond Sofie Podlipská, LA PNP Korespondence s Juliem Zeyerem, fond Sofie Podlipská, LA PNP Myšlénky o vychování lidstva [rukopis přednášky], nedatováno, pravděpodobně 1892, fond Sofie Podlipská, LA PNP Prokopův deník, 1859, fond Sofie Podlipská, LA PNP Studie o práci, in Antologie zaniklých ženských ctností, ed. Milena Lenderová, dostupné z: uhv.upce.cz/cs/sofie­‑podlipska 1860 „Nedostižitelná“, Lumír 10, č. 37, 13. 9., s. 865—872; č. 38, 20. 9., s. 898—902; č. 39, 27. 9., s. 920—925 1863 „Češka a Němec“, Lumír 13, č. 32—44, s. 745—749, 773—776, 797—803, 827—832, 843—845, 872—877, 891—896, 923—929, 944—948, 967—973, 988—992, 1012—1016, 1041—1045 1868 „Čtení a život“, Květy 3, č. 46, s. 363—365, č. 47, s. 371—373 ; č. 48, s. 379—381 1872 Osud a nadání (Praha: J. Otto) 1876 Spisy Sofie Podlipské 1 (Praha: I. L. Kober) 1878 Nalžovský (Praha: J. Otto) 1884 Staří a mladí (Praha: Mammert Knap) 1886 Listy staré vychovatelky, 2., přepracované vydání (Praha: A. Storch) 1891 Břeh (Praha: Beaufort) 1893 „Aforismy“, Lada 5, č. 21, s. 163 1894a „Aforismy“, Lada 6, č. 6, s. 42 1894b „Aforismy“, Lada 6, č. 24, s. 187 1895 Stará píseň (Praha: Libuše, Matice zábavy a vědění) 1896 Mraveniště (Praha: Beaufort) 1897 Opuštěné dítě. Studie sociální a vychovatelská (Praha: Beaufort) 1898 Povídka o mně (Praha: A. Storch) 1901 Lidské včely (Praha: Česká grafická unie) 1923 Poznámky k tomu, co hledáme, ed. Milada Čápová (Praha: Melantrich) Pohorecká, Žofie 1911 „O současné ženě v literatuře a ve skutečném životě“, Ženský obzor 11, č. 1, s. 6—9; č. 2, s. 33—39 1912 „Božena Němcová a soudobé ženské literární talenty“, Ženský obzor 11, č. 2, s. 39—40 Polák, Karel 1946 „B. Rajská­‑Čelakovská, K. Světlá, S. Podlipská“, in Přátelský kruh Boženy Němcové, ed. Anna Marie Tilschová (Praha: J. Otto), s. 67—107 Pražák, Albert 1941 „Poslání Boženy Němcové v dějinách naší vzdělanosti“, in Chudým dětem 53. Z doby Boženy Němcové (Brno: Dobročinný komitét dámský), s. 7—33 1867 „Recenze na Listy staré vychovatelky“, Květy 3, č. 1, s. 7 202

203


Procházková, Miloslava 1883 „Domácí hospodyně jako žena“, Domácí hospodyně 1, č. 1, s. 1—9 Růžička, Robert 1886 „Několik poznámek k ‚Nejpalčivější literární otázce české‘“, Rozhledy literární 1, č. 7, s. 195—197 Rybička, Antonín 1861 [vzpomínka na Jaroslava Langra], Lumír 11, č. 9, s. 207—208 Sandová, George 1965 Konsuelo 1—3, přel. Sofie Podlipská (Praha: I. L. Kober) Schauer, Hubert Gordon 1890 „Právo lásky“ [recenze], Literární listy 11, č. 19, s. 327, pod šifrou Astur 1891a „Jan Maria Plojhar“ [recenze], Literární listy 12, č. 11—12, s. 192—193, 206—207, pod šifrou Astur 1891b „Břeh“ [recenze], Literární listy 12, č. 13, s. 222—223, pod šifrou Astur 1891c „Životopis Boženy Němcové“ [recenze], Literární listy 12, č. 16, s. 273, pod šifrou Astur 1917 Spisy (Praha: Kamilla Neumannová) Schulz, Ferdinand 1878 „Literární obecenstvo české“, Osvěta 8, č. 1, s. 75—80; č. 2, s. 149—160 1879 „Nalžovský“ [recenze], Osvěta 9, č. 3, s. 251—253 1880 „Zolovy senzační romány“, Osvěta 10, č. 6, s. 492—508, č. 7, s. 571—583 1881 „Výpravná próza“, Osvěta 11, č. 4, s. 379—384 1882a „Jaroslav Šternberk“ [recenze], Osvěta 12, č. 3, s. 280 1882b „Peregrinus“ [recenze], Osvěta 12, č. 11, 1039—1041 Sedlák, Jan V. 1917 „Dopisy Jaroslava Vrchlického se Sofií Podlipskou“ [recenze], Listy filologické 44, č. 4, s. 370—375 Slavík, Bedřich 1942 Srdce a doba. Listy českých žen (Praha: Atlas) Sládek, Josef Václav 1879 [Kritika a kritikářství…], Lumír 19, č. 16, s. 256, pod šifrou s Stloukal, Karel 1940 Královny, kněžny a velké ženy české (Praha: Jos. R. Vilímek) Svadbová, Blanka 1988 „Sofie Podlipská“, Literární měsíčník 17, č. 1, s. 105—107 Světlá, Karolina 1959 Z literárního soukromí II. Korespondence, ed. Josef Špičák (Praha: SNKLHU) Světozor 1871 [medailon SP], Světozor 5, č. 44, s. 522, nepodepsáno Prameny a literatura


šk

1879 „Literatura česká“ [rec. Nalžovského], Světozor 13, č. 3, s. 34, nepodepsáno

1941 „Historické romány Sofie Podlipské“, Zvon 41, č. 10, s. 137—138 Špaček, Václav 1884 „Několik slov k posudku povídky ‚Staří a mladí‘“, Literární listy 5, č. 22, s. 182 Štěpánek, Jan Nepomuk 1919 Čech a Němec (Praha: M. Knapp) Šubrt, Filip 1892/1893 „Přemysl Otakar. Román od Sofie Podlipské“, Vlasť 9, č. 12, s. 1042—1043 Vodák, Jindřich 1891 [recenze na Pozemský prach], Literární listy 12, č. 24, s. 403—405, pod šifrou jv Vrchlická, Eva 1965 Sestry (Praha: Státní nakladatelství dětské knihy) 1988 Dětství a mládí s Vrchlickým (Praha: Československý spisovatel) Vykoukal, František Vladimír 1882 „Vrtochy pana Pětihorského. Obrázek ze života od Sofie Podlipské“ [recenze], Květy 4, č. 1, s. 118—119 Zahálka, Rudolf Karel 1891 „Babiččin pohřeb“, Světozor 25, č. 27, s. 322; č. 28, s. 325—326; č. 29, s. 337—338 Zákrejs, František 1873 „Rozhledy osvětové“, Osvěta 3, s. 149—160 Ženský svět 1898 „Rozhledy po současném životě doma i v cizině“, Ženský svět 2, 1897—1898, č. 2 (5. 1.), s. 30, nepodepsáno Literatura Bahenská, Marie — Heczková, Libuše — Musilová, Dana 2011 Iluze spásy. České feministické myšlení 19. a 20. století (České Budějovice — Hradec Králové: Veduta — Univerzita Hradec Králové) Barker, Chris 2006 Slovník kulturálních studií (Praha: Portál) Bílek, Petr A. a kol. 2007 James Bond a Major Zeman. Ideologizující vzorce vyprávění, ed. Petr A. Bílek (Příbram: Pistorius & Olšanská) Bílek, Petr A. — Činátlová, Blanka (edd.) 2010 Tesilová kavalérie. Popkulturní obrazy normalizace (Příbram: Pistorius & Olšanská) 204

205


Borová, Vladimíra 1988 „Vztah Čechů a Němců v české historické beletrii v první polovině 19. století“, in Acta universitatis Carolinae — philosophica et historica 3. Studia historica XXXIII (Praha: Univerzita Karlova), s. 27—60 Brabec, Jiří 2005 „Kritické reflexe francouzského a ruského realismu v české literatuře osmdesátých let 19. století“, in Na pozvání Masarykova ústavu 2, edd. V. Doubek, M. Pehr, J. Tomeš (Praha: Masarykův ústav AV ČR), s. 71—86 Brett, Vladimír 1965 „George Sand a Čechy“, in Sborník národního muzea v Praze. Řada C — Literární historie Sv. X. č. 2 (Praha: Národní muzeum Praha a Nakladatelství Orbis), s. 57—80 Buriánek, František (ed.) 1965 Z dějin české literární kritiky (Praha: Nakladatelství politické literatury) Burke, Peter 2011 Co je kulturní historie? (Praha: Dokořán) Cetl, Jiří 1966 „Vývoj českého positivismu“, in Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, B 13, s. 15—25 Cohen, Gary B. 2000 Němci v Praze. 1861—1914 (Praha: Karolinum) Černý, František (ed.) 1969 Dějiny českého divadla 2. Národní obrození (Praha: Academia) Eco, Umberto 1995 Skeptikové a těšitelé (Praha: Svoboda) 2006 Skeptikové a těšitelé (Praha: Argo) Foer, Franklin 2011 „The Browbeater“, The New Republic (23. 11.) Dostupné z: http://www.newrepublic.com/article/books­‑and­‑arts/ magazine/97782/dwight­‑macdonald­‑midcult­‑masscult Galmiche, Xavier 2011 „‚A jen smích tu množí rozdíl řečí.‘. J. J. Langer jako čtenář J. N. Štěpánka aneb Koncese trivialitě“, Bohemica litteraria 14, č. 2, s. 23—32 Greenberg, Clement 2000 „Avantgarda a kýč“, Labyrint revue, č. 7—8, s. 68—74 Haglund, David: 2011 „Is Middlebrow Still An Insult?“, dostupné z: http://www.slate.com/blogs/browbeat/2011/10/12/ middlebrow_origins_and_insults.html Prameny a literatura


Halford, Macy 2011 „On Middlebrow“, The New Yorker (10. 2.), dostupné z: http:// www.newyorker.com/books/page­‑turner/on­‑middlebrow Haman, Aleš 2002 „Proměny a střety literárních modelů a uměleckých rolí na cestě k moderně v české literatuře 19. století“, Estetika 36, č. 2—4, s. 20—41 2003 Literatura v průsečíku pohledů (Praha: Arsci) 2006 „Otázky nadnárodní motivace proměn funkčních modelů v české literatuře 19. století“, in Mezi texty a metodami, edd. Dalibor Tureček — Zuzana Urválková (Olomouc: Periplum), s. 345—363 2010 Trvání v proměně, 2., přepracované vydání (Praha: Arsci) Heczková, Libuše 2009 Píšící Minervy (Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) Hrbata, Zdeněk 1999 Romantismus a Čechy. Témata a symboly v literárních a kulturních souvislostech (Jinočany: H&H) Hrdina, Martin 2015 Mezi ideálem a nahou pravdou (Praha: Academia) Hrdina, Martin (ed.) 2016 Šeřík a růže. Korespondence Sofie Podlipské a Irmy Geisslové z let 1883—1907 (Praha: Academia) Hroch, Miroslav 2009 Národy nejsou dílem náhody (Praha: Slon) Hýsek, Miloslav 1911 Literární Morava v letech 1849—1885 (Praha: Vydavatelské družstvo Moravsko­‑slezské revue) Jaklová, Alena 2010 Čechoamerická periodika 19. a 20. století (Praha: Academia) Janáček, Pavel 2004 Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení (Brno: Host) Janáček, Pavel — Jareš, Michal 2003 Svět rodokapsu: komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století (Praha: Karolinum) Janáčková, Jaroslava 1965 „Realistická kritika“, in Z dějin české literární kritiky, ed. František Buriánek (Praha: Nakladatelství politické literatury), s. 188—249, pozn. 608—612 1970 „Román z listů. Nad vybranou korespondencí F. X. Šaldy s R. Svobodovou“, Česká literatura 18, č. 3—4, s. 306—315 1985 Stoletou alejí (Praha: Československý spisovatel) 2002 „Novoromantikové kolem Ruchu, Lumíru, Květů“, in Lehár, Jan — Stich, Alexander — Janáčková, Jaroslava — Holý, Jiří: Česká literatura od počátků k dnešku (Praha: Nakladatelství Lidové noviny), s. 293—362 206

207


2005 „Božena Němcová a sestry Rottovy (ve světle nových pramenů a souvislostí)“, Česká literatura 53, č. 4, s. 493—515 2007 Božena Němcová. Příběhy — situace — obrazy (Praha: Academia) Jansová, Iveta 2016 „Proměnlivost pojmu populární kultura v prostředí britských kulturácích studií i mimo ně“, Mediální studia 3, č. 1, s. 216—233. dostupné z: http://medialnistudia.files.wordpress. com/2016/06/mediacc81lnicc81­‑st­‑1–16­‑jansova1.pdf Jeřábek, Dušan 1987 „Koncepce národní literatury u H. G. Schauera“, in Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, studia minora, Facultatis philosophicae universitatis Brunensis, D 34, s. 17—24 Jeřábek, Dušan (ed.) 1990 O národní literaturu. Z úvah a polemik doby májovců a lumírovců (Praha: Melantrich) Jůzl, Miloš 1980 Otakar Hostinský (Praha: Melantrich) Kaiserová, Kristina — Rak, Jiří (edd.) 2008 Nacionalizace společnosti v Čechách 1848—1914 (Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) Kalivodová, Eva 2010 Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron? (Praha: Karolinum) Kopal, Josef 1937 George Sandová a Božena Němcová (Praha: Jednota československých matematiků a fyziků) Kořalka, Jiří 2002 „Mýtus německého nepřítele. Dalimil a ti druzí“, in Češi a Němci, edd. Walter Koschmal — Marek Nekula — Joachim Rogall (Praha — Litomyšl: Paseka), s. 414—418 Křen, Jan 2013 Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780—1918 (Praha: Karolinum) Kudláč, Antonín K. K. 2003 „Staronoví hledači Absolutna. Některé duchovní alternativy na sklonku 19. století“, in Bůh a bohové, edd. Zdeněk Hojda — Roman Prahl (Praha: Koniasch Latin Press), s. 97—106 Kuncová, Kateřina 2007 George Sandová a Čechy, magisterská diplomová práce obhájená na PedF UK, dostupná online: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120147012 Kusáková, Lenka 1995 „Sentimentální povídka v českých časopisech národního obrození (1786—1830)“, Česká literatura 43, č. 3, s. 290—315 Prameny a literatura


2009 „Ekonomické aspekty literární tvorby v předbřeznové době 1830—1848 (z pohledu nakladatelské a redakční korespondence, vzpomínek současníků a dobové publicistiky)“, in „O slušnou odměnu bude pečováno…“, edd. Tomáš Breň — Pavel Janáček (Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR), s. 53—72 Lehár, Jan — Stich, Alexander — Janáčková, Jaroslava — Holý, Jiří 2002 Česká literatura od počátků k dnešku (Praha: Nakladatelství Lidové noviny) Lenderová, Milena 2008 A ptáš se, knížko má… (Praha: Triton) Lenderová, Milena — Jiránek, Tomáš — Macková, Marie 2009 Z dějin české každodennosti. Život v 19. století (Praha: Karolinum) Lexikon české literatury 2000 Lexikon české literatury, sv. II (P—Ř) (Praha: Academia) Lynes, Russell 1976 [1949] „Highbrow, Lowbrow, Middlebrow“ [reprint], The Wilson Quarterly 1, č. 1 (podzim), s. 146—158. Dostupné po přihlášení z: http://www.jstor.org/stable/40255171 Macdonald, Dwight 1962 Against The American Grain (New York: A Da Capo Paperback) Macura, Vladimír 1995 Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ (Jinočany: H&H) 1997 „Chaloupka — projekt idyly“, in Poetika míst, ed. Daniela Hodrová (Jinočany: H&H), s. 43—61 1998 Český sen (Praha: Lidové noviny) 1999 „Idyla a česká chaloupka“, in Idyla a idyličnost v kultuře 19. století. Sborník příspěvků ze sympozia uspořádaného 9. a 10. března 1995 ve Státní vědecké knihovně v Plzni, edd. Kristina Kaiserová — Ivan Martinovský (Ústí nad Labem: Albis International), s. 11—35 Mocná, Dagmar 1996 Červená knihovna. Pohled do dějin pokleslého žánru. Studie kulturně a literárně historická (Praha—Litomyšl: Paseka) 2014a „Editorial“ [metodologická předmluva k monotematickému číslu časopisu Bohemica olomucensia věnovanému výzkumu střední vrstvy literární tvorby], Bohemica olomucensia 6, č. 2, s. 79—84 2014b „Šest povídek o starém mládenci. Nerudova próza v rozpětí mezi literárními rovinami“, Bohemica olomucensia 6, č. 2, s. 87—125 Mocná, Dagmar — Peterka, Josef a kol. 2004 Encyklopedie literárních žánrů (Praha—Litomyšl: Paseka) Moldanová, Dobrava 1984 „Obraz ženského osudu a jeho proměny v tvorbě spisovatelek na přelomu století“, Česká literatura 34, č. 5, s. 420—431 208

209


2011 Na písčitých půdách. České spisovatelky na přelomu 19. a 20. století (Praha: Agentura Pankrác) Neudorflová, Marie L. 1999 České ženy v 19. století (Praha: Janua) Novák, Arne 1918 Podobizny žen (Praha: Fr. Borový) 1922 Krajané a sousedé. Kniha studií a podobizen (Praha: Otakar Štorch­‑Marien) 1936—1939 Přehledné dějiny literatury české (Olomouc: Romuald Promberger) Novotný, Jan 1999 „Idyla nacionálního soužití“, in Idyla a idyličnost v kultuře 19. století. Sborník příspěvků ze sympozia uspořádaného 9. a 10. března 1995 ve Státní vědecké knihovně v Plzni, edd. Kristina Kaiserová — Ivan Martinovský (Ústí nad Labem: Albis International), s. 49—61 Oudová, Radka 2015 Sofie Podlipská. Veřejná činnost ve světle dobových pramenů, magisterská diplomová práce obhájená na FF UK v Praze 2015, dostupné online na: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/116816/ Patočka, Jan 1991 Tři studie o Masarykovi, edd. Ivan Chvatík — Pavel Kouba (Praha: Mladá fronta — Vyšehrad) Pavlíčková, Jana 2004 „Stará vychovatelka“ Sofie Podlipská a spolek Ochrana opuštěných a zanedbaných dívek, magisterská práce obhájená na FF MU v Brně 2004, dostupné online: https://is.muni. cz/th/14617/ff_m_c1/Pavlickova_diplomova_prace.pdf Pazderský, Roman 2012 „Styčné plochy v postulátech dějepisné propedeutiky Jaroslava Golla a Tomáše G. Masaryka v 80. letech 19. století“, Dějiny — teorie — kritika 9, č. 1, s. 7—32 Pekař, Josef 1912 Masarykova česká filosofie (Praha: Historický klub) Pohorský, Miloš 1974 Portréty a problémy (Praha: Mladá fronta) Pokorná, Magdaléna 2009 Josef Němec. Neobyčejný muž neobyčejné ženy (Praha: Academia) Pokorný, Jiří 2008 „Volby 1861 jako potvrzení nového systému“, in Nacionalizace společnosti v Čechách 1848—1014, edd. Kristina Kaiserová — Jiří Rak (Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně), s. 19—30 Prameny a literatura


Pražák, Albert 1940 „Česká spisovatelka v XIX. století“, in Česká žena v dějinách národa (Praha: Novina), s. 138—181 Pynsent, Robert B. 2008 Ďáblové, ženy a národ (Praha: Karolinum) Raida, Jakub 2015 Historická próza Sofie Podlipské, magisterská diplomová práce obhájená na FF UP v Olomouci 2015, dostupné online: http://theses.cz/id/61i483/diplomova­‑prace­‑raida.pdf Rak, Jiří 1994 Bývali Čechové. České historické mýty a stereotypy (Jinočany: H&H) 1998 „Obraz Němce v české historiografii 19. století“, in Obraz Němců, Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20. století, edd. Jan Křen — Eva Broklová (Praha: Karolinum), s. 49—75 Reifová, Irena 2010 „Obrácené století: ‚Kulturální obrat‘ jako postdisciplinární událost“, in Kulturální teorie. Klasické a současné přístupy, ed. Tim Edwards (Praha: Portál), s. 12—21 Reifová, Irena a kol. 2004 Slovník mediální komunikace (Praha: Portál) Riedelbauchová, Tereza 2005 „Žena­‑vzor a žena­‑problém. Obrazy ženy v konvenční a umělecké povídce v Kalendáři paní a dívek českých z let 1894—1897“, in Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století, edd. Michal Jareš — Pavel Janáček — Petr Šámal (Praha: ÚČL AV ČR), s. 102—115 Saicová Římalová, Lucie 2003—2004 „Korespondence Boženy Němcové se sestrami Rottovými“, in Literární archiv, sv. 35—36. Ztěžklá křídla snů. Ženy v české literatuře (Praha: PNP), s. 79—96 Secká, Milena 2011 Vojta Náprstek. Vlastenec, sběratel, mecenáš (Praha: Vyšehrad — Národní muzeum) 2012 Americký klub dam. Krůček k ženské vzdělanosti (Praha: Národní muzeum) Secká, Milena — Šámal, Martin 2014 Byl to můj osud… Zápisky Josefy Náprstkové (Praha: Národní muzeum) Sochorová, Ludmila 2003—2004 „Ze světa holubice. Ke 170. výročí narození Sofie Rottové, provdané Podlipské“, in Literární archiv, sv. 35—36. Ztěžklá křídla snů. Ženy v české literatuře (Praha: PNP), s. 79—96 210

211


Soukupová, Blanka 2001 „Český národněpolitický stereotyp Rakouska, Němce a německého žida před sto lety. Pohled etnologie“, in Etnické stereotypy z pohledů různých vědních oborů, edd. Toncrová, Marta — Uhlíková, Lucie (Brno: Etnologický ústav AV ČR), s. 57—65 Šalda, František Xaver 1917 „Dvě rozhodná léta v životě Jaroslava Vrchlického“, in Dopisy Jaroslava Vrchlického se Sofií Podlipskou, ed. Václav Brtník (Praha: Fr. Borový), s. V—LXXIX 1948 Boje o zítřek. Meditace a rapsodie, 6. vyd. (Praha: Melantrich) 1956 Soubor díla F. X. Šaldy, sv. 17. Kritické projevy VIII (Praha: Československý spisovatel) Šidák, Pavel 2013 Úvod do studia genologie (Praha: Akropolis) Štěpánová, Irena 2010 „Harmonie v životě ženy. Časopis pro hospodyně 1883—1893 a zrání jedné autorky“, Studia ethnologica pragensia, č. 1, s. 60—68 Traverso, Enzo 2006 Trhlina v dějinách. Esej o Osvětimi a intelektuálech (Praha: Academia) Tureček, Dalibor 1994 „Jistoty tichého domova. Tylův jevištní biedermeier“, in Tvary. Příloha obtýdeníku Tvar, sv. 11 2001 Rozporuplná sounáležitost. Německojazyčné kontexty obrozeneckého dramatu (Praha: Divadelní ústav) 2004 „Biedermeier a současná literárněvědná bohemistika“, in Biedermeier v českých zemích. Sborník příspěvků z 23. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 6.—8. března 2003, edd. Helena Lorencová — Taťána Petrasová (Praha: KLP), s. 386—393 2012 České literární romantično (Brno: Host) Urválková, Zuzana 2009 Dvojlomná zrcadlení. Dílo Karla Herloše­‑Herloßsohna v českém literárním kontextu (Praha: Arsci) 2016 „(Ryze) čeští nakladatelé a jejich německojazyční čtenáři“, in Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. století, edd. Václav Petrbok — Taťána Petrasová — Pavla Machalíková (Praha: Academia), s. 224—229 Vodička, Felix 1994 Počátky krásné prózy novočeské (Praha: H+H) Vondráček, Jan 1956 Dějiny českého divadla. Doba obrozenská 1771—1824 (Praha: Orbis) Vošahlíková, Pavla 2007 „Zábava a rozptýlení českých žen v 19. a počátkem 20. století“, Prameny a literatura


in Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století, ed. Milan Vojáček (Praha: Scriptorium), s. 341—352 Vrajová, Jana 2014 „Přes middlebrow k midcultu. K historii konstituování termínu midcult“, Bohemica olomucensia 6, č. 2, s. 139—146 Woolf, Virginia 1942 „Middlebrow“, in táž: The Death of the Moth and Other Essays [reprint] (London: The Hogarth Press) Zajac, Peter 1999 „Autentickosť ako rétorická figura“, in Autenticita a literatura, ed. Vladimír Křivánek (Praha — Opava: ÚČL AV ČR — Filozoficko­‑přírodovědecká fakulta Slezské univerzity — Slezské zemské muzeum), s. 21—28 Závodský, Artur 1962 Gabriela Preissová (Praha: SPN)

212

213


Seznam vyobrazení Přebal Interiér bytu Sofie Podlipské; Fotoarchiv LA PNP Frontispis Sofie Podlipská, portrét z mladších let; Fotoarchiv LA PNP s. 31 Sofie Podlipská se svým synem Prokopem; repro dle Karolina Světlá: Z literárního soukromí, Praha: SNDK 1959, obrazová příloha č. 16; Fotoarchiv LA PNP s. 31 Sofie Podlipská s dětmi Prokopem a Ludmilou, vizitka (at. H. Fiedler — Praha); Fotoarchiv LA PNP s. 49 Sofie Podlipská, portrét, vizitka (at. J. Mulač — Praha); Fotoarchiv, LA PNP s. 86 Jaroslav Vrchlický, portrét; reprofoto, Družstevní práce; Fotoarchiv LA PNP s. 101 Jaroslav Vrchlický s manželkou Ludmilou, dvojportrét z r. 1880, kabinetka (at. H. Fiedler — Praha); Fotoarchiv LA PNP s. 115 Ukázka knihy výdajů z roku 1886; fond Sofie Podlipská, LA PNP s. 139 Smlouva o honoráři za překlad románu George Sandové Consuelo; fond Sofie Podlipská, LA PNP s. 140 Smlouva o honoráři za překlad románu George Sandové Consuelo; fond Sofie Podlipská, LA PNP s. 157 Rukopis Sofie Podlipské (název rukopisné přednášky); fond Sofie Podlipská, LA PNP s. 157 Rukopis Sofie Podlipské (rozpracovaná přednáška); fond Sofie Podlipská, LA PNP

Seznam vyobrazení


Summary Recently, attention has been paid to Sofie Podlipská particularly by historians of culture; her influence on the contemporaneous cultural and social lives has been repeatedly reflected. It has been the purpose of the presented book to focus on the author’s fiction, placing it in the historical literary context, and analysing the reflection of her works in the then literary criticism. The diversity of the critiques, seen in the contemporaneous material, as well as the contexts underlying this diversity, witness to the dynamic development of the Czech literature in the nineteenth century. In the late 1870s, it was desirable to create Czech­‑written texts which would compete with German literature addressing the model readership of young girls and women (F. Schulz). In the early 1880s, we see a challenge requiring creation of light texts which would, particularly in villages, prevent devastation of readers’ taste caused by consumption of pulp literature (E. Krásnohorská). Thus, literature, as an integral part of the national programme (J. Arbes), together with the corresponding literary communication shaped in this way, focused on building up strong readership of Czech literature. This made Sofie Podlipská a welcomed writer, as shown in samples of contemporaneous critical reviews. Numerous requests for contributions to magazines and almanacs found in her inheritance prove Sofie Podlipskáto be an author capable of offering the required type of texts. In the 1890s, the changed cultural paradigm, emphasizing the aesthetic function of literary works, resulted in a widening range of evaluation of Podlipská’s texts.This allowed us to try to revise the common hypothesis that her texts were mostly rejected by this generation. In our opinion, the complimentary reviews emphasizing her contribution to the Czech literature started gradually being based on non­‑literary argumentation (admiration of her inspirational personality, her involvement in women’s movement or public enlightenment.) E.g., to defend her works, J. V. Sládek did not use the criterion of quality authorial poetics, but appealed for sympathy with the hard­‑working writer of Czech literature. Thus, making use of the stereotype of a suffering woman writer (scribe’s hand cramp), Sládek strengthened the position of Sofie Podlipská in the national cultural space. Reviews focusing on the formal cohesion of the text, its style and genre grounding, the writer’s ability to deal with history topics etc., were mainly found on the other end of the evaluating scale. Such critics did not often hesitate to use personal invectives against the author The existing 214

215


diversity of the criticism spectrum may be interpreted as a newly emerged reviewer’s need to cope with the widening range of literary communication. It is especially the critical reviews by H. G. Schauer, where the need is stressed to characterize the middle level of the Czech­‑written literature, placing it within the space of literary communication. In formulating the opposition literature and reading, Schauer built it upon the dichotomy model of literature. He, however, failed to consider the lowest layer of literary production — e.g. the bloody fantasy novels mentioned by Krásnohorská. It is evident from his reviews of Podlipská’s texts that he intended to find the criteria for placing her texts within the then literary communication space, without rejecting them. Appreciating Podlipská’s importance in cultivating the readers’ community, Schauer required also quality editorial corrections to be done to these texts. When published in 1917, Podlipská’s private correspondence with Jaroslav Vrchlický increased her gradually fading prestige. Thus, attempts to interpret Podlipská works began to be shifted from the area of literary history to that of history of culture. In this respect, Arne Novák’s study emphasizing the moral ethos of Podlipská’s works, while trying to preserve the respect of the literary historian to her works as a distinctive phenomenon of the Czech literature of the second half of the nineteenth century, was unique. An attempt has been made in the second part of the book, to show, in five case studies analysing the author’s prosaic texts, the stylistic and thematic features of the literary midcult. Typical of midcult is the author’s effort to take the opportunity to show his or her literary and general purview, be it by modifying or actualizing topics resounding in the world literature (Podlipská’s considering the impulses of George Sand) or by responding to the contemporaneous social or cultural climate (dealing with stereotypes or with women’s emancipation). The authors do not refuse to use actual aesthetically innovative impulses (traces of realism and naturalism in Podlipská’s texts). However, they subordinate them to the existence of other than aesthetic textual functions. On the basis of these observations, we can see a crystallizing image of a model reader of midcult texts. The reading competence endows him or her with the ability to recognize (or appreciate) the newest literary impulses. At the same time, however, readers expect to get a reading experience offering them a value orientation in the contemporaneous world. Such a reader gladly accepts a combination of the entertaining and educative functions of the literary text, its closeness, unambiguity, tendency to happy ending, and a role in active cooperation in completion of the interpreted text. Remembering her past, when she as an apprentice in the firm of Mrs Antonie Bučková was learning to sew white linen, described in her Summary


fictionalized memoirs A Tale about Myself, Podlipská formulated her motives for creating texts respecting the reader. “Later on, I excitedly welcomed the invention and introduction of the sewing machine. It took over making the hard stiches and counting thin threads. Unfortunately, they did not get rid of the heavy tiring work done by women just to support themselves. Thus, I still warmly remember that whenever I took the pen in my hand, I always tried to write down something which could encourage and strengthen people working so hard.” Podlipská wrote her texts, sincerely believing that “beneficium beneficio provocatur” (good creates good) and wishing to morally cultivate the nation. However much the educational function may have predetermined the interpretation of her texts, the fiction under our notice and the preserved ego­‑documents clearly show the author’s inner struggle for expression, and the analysis of reception is suggestive of a changing role of the author in the literary communication of the second half of the nineteenth century.

216

217


Jmenný rejstřík A Arbes, Jakub 30, 32, 33, 119, 196 Arendt, Hannah 16 Austen, Jane 118 B Babička, Hynek 61 Bačkovský, František 25, 33 Bahenská, Marie 13, 166 Balzac, Honoré de 169 Barrett-Browning, Elisabeth 120 Bartáková, M. 114, 117 Baťha, František 114 Baumgarten, C. Gotthilf von 129 Bellow, Saul 16 Benešovský-Veselý, Jan J. 33 Bernardin de SaintPierre, Henri 152 Bílek, Petr A. 14 Biliánová, Popelka 97 Bílý, František 38 Bíza, František 103 Brabec, Jiří 168 Brdlíková, Josefina 97, 113 Brett, Vladimír 114, 137, 138 Brtník, Václav 84 Bučková, Antonie 198 Burke, Peter 111 Byron, George Gordon 136 C Cardová, Anna (roz. Lamblová) 178 Carlén, Emilie viz FlygareCarlén, Emilie Cervantes Saavedra, Miguel de 169 Cohen, Gary B. 128

218

219

Č Čacká, Marie (vl. jm. Svobodová, Františka, provd. Pichlová) 108 Čáp, Gabriel 116 Čápová, Milada (též Vrchlická či Čápová-Vrchlická, roz. Frídová; vnučka Sofie Podlipské) 116, 135, 191 Čápová-Vrchlická, Milada viz Čápová, Milada Čech, Leander 42, 43, 66, 70, 135 Čech, Svatopluk 99, 103 Čejka, Josef 135 Čelakovská, Antonie viz Rajská Bohuslava Čelakovský, František Ladislav 104 Čelakovský, Jaromír 105 Čermák, Bohuslav 62 Čermáková-Sluková, Anežka 30, 33, 38, 97, 113 Černý, František 129 D Darwin, Charles 67 Deotyma (též Diotima, vl. jménem Gontard, Susette) viz Gontard, Susette d’Héricourt, Jenny 170 Dickens, Charles 169 Diotima (též Deotyma, vl. jménem Gontard, Susette) viz Gontard, Susette Donát-Pelhřimovský, Jan 37 Durdík, Josef 76, 158, 162 E Eco, Umberto 15—20


F Flaubert, Gustave 168 Flygare-Carlén, Emilie (též Carlén, Emilie) 72, 83 Franta Šumavský, Josef 106 Frič, Josef Václav 33, 138 Fričová Anna viz Sázavská Anna Frídová, Ludmila viz Vrchlická, Ludmila Frídová, Milada viz Čápová, Milada Frýdecký, František 113 G Galmiche, Xavier 130 Gardner, Erle Stanley 17 Gebauerová, Marie 85 Geisslová, Irma 46, 94, 114 Goethe, Johann Wolfgang von 35, 162 Gogol, Nikolaj Vasiljevič 169 Goncourt, Edmond de  168, 169 Goncourt, Jules de 168, 169 Gontard, Susette 82 Goodman, Paul 16 Greenberg, Clement 17 Grossmannová Brodská, Ludmila 42, 105, 171 H Hálek, Vítězslav 23—25, 27, 30, 33, 97, 114, 172, 179 Haman, Aleš 11, 12, 21, 25, 76, 159, 180 Hanuš, Josef 107 Hanušová, Laura 50 Havlasa, Bohumil 32 Havlíček Borovský, Karel 104 Heczková, Libuše 13, 44, 111, 155, 160, 162, 166 Heimburg, Gisela 83 Heller, Servác (též Heller, Servác Bonifác) 32, 96 Jmenný rejstřík

Heller, Servác Bonifác viz Heller, Servác Hemingway, Ernest 17 Herben, Jan 33, 70 Hericourtová viz d’Héricourt, Jenny Herloßsohn, Karl viz Herloš, Karel Herloš, Karel (též Herloßsohn, Karl) 38 Hlavsová, Anna 50 Hodačová, Helena 108, 109 Holeček, František 76 Holeček, Jeroným 114 Holečková-Heidenreichová, Jelena 59, 99, 105, 114, 191 Holý, Jiří 21, 183 Hostinský, Otakar 76, 158, 162, 163 Hovorka, Josef Miroslav 97 Hrbata, Zdeněk 136 Hrdina, Martin 13, 14, 76, 114, 185 Humlová Hana viz Veletovská-Humlová Hana Hýsek, Miloslav 155, 156 Ch Chylecký, E. A. 156, 158—160 J Janáček, Pavel 14 Janáčková, Jaroslava 11, 21, 70, 85, 109, 136, 137, 180, 183, 185 Janda Cidlinský, Bohumil 32 Jeřábek, František Věnceslav 64 Jesenská, Růžena 118 Jiránek, Tomáš 182 Jirásek, Alois 32, 104 Jirčák, J. 114 Jůzl, Miloš 163


K Kaiserová, Kristina 133 Kalivodová, Eva 13, 85, 118, 120, 136 Karafiát, Jan 104 Karásek ze Lvovic, Jiří 43, 66, 77—80, 91, 155 Kavalírová, Anna viz Sázavská, Anna Key, Ellen 83, 84 Kiesewetter, Karl von 193 Kober, Ignác Leopold 92, 93 Kolár, Josef Jiří 30 Kollár, Ján 168 Kolovrat-Krakovský, Zdeněk 33 Kopal, Josef 135 Kořalka, Jiří 128 Krásnohorská, Eliška 11—13, 26—30, 32, 43—48, 51—59, 71, 77, 85, 87, 90, 91, 94, 111, 112, 114, 118, 120, 123, 133, 135, 156, 158, 162, 166, 167, 173, 189, 196, 197 Kronbauer, Rudolf Jaroslav 97 Krulišová, Jarmila 105, 108 Krulišová-Maršíková, Jarmila viz Krulišová, Jarmila Kudláč, Antonín K. K. 192 Kuffner, Josef 13 Kusáková, Lenka 30, 174, 175 L Lambl, Dušan Vilém 106 Lamblová, Anna viz Cardová, Anna Lauermannová-Mikschová, Anna viz Téver, Felix Léger, Louis 114 Lehár, Jan 21, 183 Lenderová, Milena 13, 111, 182 Liba, Peter 14 Linda, Josef 42 Lubin, Georges 114 Lužická, Věnceslava 35, 36, 97, 176 220

221

M Macdonald, Dwight 16—19 Macková, Marie 182 Macura, Vladimír 128, 129, 180 Mácha, Karel Hynek 104 Máchal, Jan (též Máchal, Jan Hanuš) 80, 87, 89—94 Máchal, Jan Hanuš viz Máchal, Jan Machar, Josef Svatopluk 194 Malý, Jakub 92 Marie Antonie (též Pedálová, Josefa) 50 Marlitt, Eugenie 67, 83 Masaryk, Tomáš Garrigue 70, 167, 168 Maternová, Pavla 49, 81, 82, 94, 137 Maupassant, Guy de 73 Mikovec, Ferdinand Břetislav 23, 128, 172 Mill, John Stuart 160 Mocná, Dagmar 14, 15, 20, 176 Mokrý, Otakar viz Mokrý, Otokar Mokrý, Otokar (též Mokrý, Otakar) 64 Moldanová, Dobrava 118 Moudrá, Pavla 169 Mrštík, Alois 104 Mrštík, Vilém 33, 70, 104 Mühlsteinová, Berta 97 Musilová, Dana 13, 166 Mužák, Petr 106 Mužáková, Johanna viz Světlá, Karolina N Náprstek, Vojta 45, 50, 106 Náprstková, Anna 50 Němcová, Božena 21, 51, 82, 83, 85, 95, 104, 105—110, 135—137, 179—181, 184 Neruda, Jan 15, 24, 85, 97, 99, 104, 106, 120


Neudorflová, Marie L. 166 Nietzsche, Friedrich 193 Novák, Arne 79, 94—98, 113, 118, 119, 136, 197 Novák, Theodor 164 Nováková, Teréza 41, 49, 83, 84, 95, 155, 156, 160—165, 169, 170, 180, 181, 189 Novotný, Jan 129, 130 O Ohnet, Georges 67, 69 Orzeszkowa, Eliza 82 P Palacký, František 39, 42 Patočka, Jan 167 Paul, Jean 53 Pazderský, Roman 167, 168 Pecka, Emanuel 168 Pedálová, Josefa viz Marie Antonie Pekař, Josef 167 Peterka, Josef 176 Pfleger Moravský, Gustav 50, 64, 119 Phillips, William 16 Pichlová, Františka viz Čacká, Marie Pittauer, Hynek 182 Podlipská, Ludmila viz Vrchlická, Ludmila Podlipský, Josef (manžel Sofie Podlipské) 33, 54, 99, 109, 172 Podlipský, Prokop (syn Sofie Podlipské) 31, 116, 172, 177 Poe, Edgar Allan 17 Pohorecká, Žofie 82, 83, 135 Pokorný, Jiří 127 Polák, Karel 105—108 Polášek, Viktor 103 Pospíšil, Jaroslav (vl. jm. Pospíšil, Jan) 122 Jmenný rejstřík

Pražák, Albert 97, 99—102, 105, 113 Preissová, Gabriela 104, 162, 163, 165, 168 Procházka, Arnošt 59, 60, 66, 91 Procházková, Miloslava 155, 156, 160, 164 Przybyszewski Stanisław 192, 193 Purkyně, Jan Evangelista 50 Pynsent, Robert B. 128 R Radoňová-Šárecká, Maryša viz Šárecká, Maryša Rais, Karel Václav 104, 180, 181 Rajská, Bohuslava (vl. jm. Antonie Reissová, provd. Čelakovská) 106 Rak, Jiří 127—129, 133 Reifová, Irena 111 Reissová, Antonie viz Rajská, Bohuslava Riedelbauchová, Tereza 133 Rieger, František Ladislav  33, 92 Rottová, Johanna viz Světlá, Karolina  Růžička, Robert 33 Ř Řeháková, Anna 97 S Saicová Římalová, Lucie 110 Salburg, Edith von 163 Sand, George 45, 78, 93, 100, 114, 135—154, 187, 197 Sázavská, Anna (vl. jm. Kavalírová, Anna, provd. Fričová) 108 Secká, Milena 21, 45, 166 Sedlák, Jan Vojtěch 88 Shakespeare, William 19, 75


Schauer, Hubert Gordon 41, 66—74, 96, 107, 123, 185, 197 Schiller, Friedrich 35 Schulz, Ferdinand 21—30, 32, 38, 39, 61, 62, 65, 89, 119, 159, 196 Schwarzová 72 Skalák, Josef 169 Sklenář, ? 122 Sládek, Josef Václav 65, 99, 196 Slavík, Bedřich 99 Slavík, Ivan 114 Sochorová, Ludmila 109 Sontag, Susan 16 Srbová, Olga 108 Stich, Alexandr 21, 183 Stloukal, Karel 99 Svadbová, Blanka 61, 118, 119 Svejkovská, Olga 114 Světlá, Karolina (vl. jménem Rottová, Johanna, provd. Mužáková) 21, 23, 29, 30, 32, 35, 36, 51—57, 71, 76, 82, 83, 85, 90, 91, 93, 95, 97, 104—111, 113, 114, 119, 120, 135—137, 145, 170, 183, 191, 192, 199, 200, 201, 203, 204, 210, 212 Svobodová, Františka viz Čacká, Marie Svobodová, Růžena 85, 118 Š Šalda, František Xaver 84, 85, 87, 88, 95, 100, 136 Šárecká, Maryša (též Šárecká-Radoňová, Maryša a RadoňováŠárecká, Maryša) 106 Šárecká-Radoňová, Maryša viz Šárecká, Maryša Šidák, Pavel 15 Šmilovský, Alois Vojtěch 32 Špaček, Václav 183 Špičák, Josef 114 222

223

Štěpánek, Jan Nepomuk 128—130 Štěpánová, Irena 155, 156, 160, 164 Štolba, Josef 122 Šubrt, Filip 40 T Téver, Felix (vl. jm. LauermannováMikschová, Anna) 97 Thun-Hohenstein, Leopold Lev 133 Tilschová, Anna Maria 106 Tolstoj, Lev Nikolajevič 160 Tomek, Václav Vladivoj 39 Traverso, Enzo 16 Třebízský, Václav Beneš 82, 83, 103 Tureček, Dalibor 57, 98, 129, 132, 156 Tyl, Josef Kajetán 29, 104, 156 U Urválková, Zuzana 38 V Veletovská-Humlová Hana (též Humlová Hana) 104 Vlček, Václav 21, 32, 83, 89, 119 Voborník, Jan 94 Vodák, Jindřich 77, 78, 80, 155 Vondráček, Jan 129 Vošahlíková, Pavla 44 Vrchlická, Eva 103, 110, 111 Vrchlická, Ludmila (roz. Podlipská, provd. Frídová; dcera Sofie Podlipské) 31, 53, 60, 101, 116, 190 Vrchlická, Milada viz Čápová, Milada Vrchlický, Jaroslav 12, 21, 23, 50, 53, 57, 59, 84—88, 91, 94, 97, 99—101, 108, 113, 116, 122, 136, 137, 166, 169, 176, 197 Vykoukal, František Vladimír 37


W Wankel, Jindřich 156 Winter, Zikmund 104 Woolf, Virginia 18, 19 Z Zahálka, Rudolf K. 183—185 Záhoř, Zdeněk 85 Zajac, Peter 86

Jmenný rejstřík

Zákrejs, František 121, 122, 135 Zapová, Honorata (též Zapová z Wiśniowskich, Honorata) 50 Závodský, Artur 163, 168 Zeman, František Antonín 171 Zeyer, Julius 32, 33, 104, 185, 190, 191, 193 Zola, Émile 33, 159, 165, 168, 169


Obsah I. část Sofie Podlipská v zrcadle času Úvodem 11 K historii konstituování termínu midcult — terminologické zastavení 16 Literární tvorba Sofie Podlipské v literárněhistorické a kulturní reflexi 21 Ve stínu slavnějších 21 Kontext první: dobové diskuse o publikačních možnostech česky psané literatury a o čtenářství 23 Kontext druhý: dobová diskuse o hmotném zabezpečení českých spisovatelů 30 Dobové přijetí povídkové tvorby Sofie Podlipské pro děti a mládež 33 Kritika historické prózy Sofie Podlipské 38 Sofie Podlipská v kritických i vzpomínkových textech Elišky Krásnohorské 43 Projevy úcty v ženském hnutí 48 Eliška Krásnohorská o Sofii Podlipské ve dvacátých letech 20. století 51 Literatura a četba aneb Může literární kritika akceptovat midcult? 59 Recenzní ohlas společenských románů (Nalžovský, Příbuzní, Právo lásky, Břeh) 60 Kritika Nalžovského jako argument v diskusi o charakter kritiky — J. V. Sládek: kritika „kritikářství“ 65 H. G. Schauer: literatura a četba 66 Odsudek historického románu Podlipské v Literárních listech 74 Diskurzivita či midcult? („Aby hřích nezůstal nepotrestán a špatná kniha nepomstěna.“) 76 Přelom století: sebrané spisy Sofie Podlipské i proměna paradigmatu ženského hnutí 81 Edice korespondence Podlipská—Vrchlický: nově objevená spisovatelka 84


Dílo Sofie Podlipské v syntetických kompendiích i jako inspirace pro beletrii a vědu Jan Máchal: O českém románu novodobém Riegrův Slovník naučný Ottův slovník naučný Třicátá léta: Arne Novák o Sofii Podlipské Sofie Podlipská v konceptu akademických dějin Čtyřicátá léta: obnovený zájem, první pokus o monografii, nová edice historických románů Nová edice historických děl Přátelství tří — inspirace pro vědu i beletrii Hrdinkami beletrie V hledáčku literární historie Ještě jednou literárními hrdinkami — Eva Vrchlická: Sestry Badatelský význam egodokumentů Sofie Podlipské Prvotní zájem o deníky Od počátku dvacátého století do současnosti Sofie Podlipská jako budovatelský vzor Sofie Podlipská v aktuálním literárněhistorickém bádání

89 89 92 93 94 98 99 103 104 108 109 110 111 111 113 114 117

Závěrem 121 II. část Pět sond do díla Sofie Podlipské 1. Literární midcult a stereotypy: utváření etnického auto­‑ a heteroobrazu v 60. letech 19. století na příkladu povídky Češka a Němec 127 Dodatkem… 133 2. Inspirace Sandovou: Virgina jako česká varianta Consuely 135 Consuelo 138 Osud a nadání 141 Styčné plochy 142 Nadání, které se prosadí osudu navzdory 142 Téma přerodu dívky ve zralou ženu 145 Milenec 146 Učitel 147 Svůdce 148 Rozvod 149 Duševní nemoc 151 Prostor 152


3. Sofie Podlipská o realismu 155 4. Midcult poučující a vyučující (tematizace mládí, stáří, mezigeneračních vztahů) 171 Literární počátky — žánrová proměna povídky Nedostižitelná 172 Didaxe dominující — Listy staré vychovatelky 177 Didaxe skrývaná — dvě alternativní reprezentace stáří 179 Pokus o venkovskou prózu — Staří a mladí 181 Lidské včely (literární midcult a moderní estetické výboje) 185 5. „Jiná“ Sofie Podlipská 191 Závěr 196 Prameny a literatura 199 Seznam vyobrazení 214 Summary 215 Jmenný rejstřík 219


Bohumil Fořt Fikční světy české realistické prózy

Kniha Fikční světy české realistické prózy organicky propojuje literárněteoretický rámec fikčních světů s tradičním literárněhistorickým konceptem realistické prózy v kontextu české literatury. Teorie fikčních světů už v českém literárněteoretickém prostředí dostatečně zdomácněla, ovšem toto zdomácnění přineslo i jisté nedorozumění, vzniklé nejspíše z terminologické záměny mezi fikčním a fiktivním: tedy že teorie fikčních světů se primárně zabývá světy fiktivními a fantastickými a že ta část literatury, která produkuje světy méně exkluzivní, stojí za hranicí zkoumatelnosti touto teorií. Je zřejmé, že nejlepší odpovědí na takto limitované chápání působnosti teorie fikčních světů je její aplikace na oblast literatury, která produkuje ty „nejméně fiktivní světy“ — na literaturu realistickou a na její nejdůležitější žánr, realistický román. Monografie je rozdělena do tří částí. První část shrnuje obecné úvahy o ustavení konkrétního žánru realistického románu, a to jak v souvislostech obecně uměleckých, tak v konkrétních souvislostech literárněhistorických a poetologických. Všechny představené koncepty a strategie v této části se nějakým způsobem uplatňují ve stěžejním teoretickém návrhu realistického fikčního světa, který je „srdcem“ celé knihy. Druhá část knihy se soustřeďuje na kontext české realistické prózy konce devatenáctého století, nahlížený ve vývojových souvislostech a proměnách české prózy osmnáctého a devatenáctého století. Třetí část je věnována sociálním a socialistickorealistickým fikčním světům, fikčním světům českého psychologického románu a konečně i specifikům fikčních světů českých románů vědeckofantastických. 204 s., váz., 245 Kč vč. DPH

příběhy obyčejných šílenství.indd 246

09.09.15 13:38


Stanislava Fedrová, Alice Jedličková Viditelné popisy. Vizualita, sugestivita a intermedialita literární deskripce

Čtenář Toma Jonese se ocitá v nebezpečí, že si „srazí vaz vinou jistého popisu“, vypravěč jej však ujistí, že tomu šťastně unikne: Fieldingův čtenář se zaraduje, leckterý jiný možná usoudí, že mu takové riziko nehrozí, protože popisy stejně přeskakuje. Autorky publikace popisy vždycky četly se zalíbením, protože mnohé z nich se jim v průběhu čtení stávaly „viditelnými“. Tato čtenářská zkušenost se promítla do záměru přitáhnout pozornost k evokační schopnosti popisu, a učinit jej tak „viditelnějším“ v literárněvědné interpretaci i školní výuce. Publikace proto usiluje o rehabilitaci popisu — v literárních analýzách často opomíjeného, v čtenářské a slohové praxi podceňovaného. Děje se tak vlivem celé řady stereotypních hodnotových označení či opozic: ať už je to v četbě (nudný popis oproti napínavému vyprávění), ve školním slohu (hendikepující statičnost popisu je třeba překonávat dynamizací), v teorii vyprávění (popis jako přerušení či zpomalení vyprávění), nebo v historické poetice, která proti sobě nezřídka mechanicky staví starý (statický, objektivní) a moderní (dynamizovaný a subjektivizovaný) popis. Poetika popisu, ilustrovaná četnými rozbory klasické i té nejsoučasnější prózy, se postupně mění v jeho estetiku, v napření pozornosti k podmínkám a procesům čtenářského vnímání. V centru pozornosti se ocitají pojmy vizualita a vizualizace, jejichž výklad nevyhnutelně vytváří vazby k vizuálním uměním a potřebu pojmout poetiku jako intermediální. 392 + 16 s., váz., 359 Kč vč. DPH

13:38


Jana Vrajová

Umíněnkyně dobra S o f i e Po d l i p s k á Kapitola z dějin literárního midcultu 19. století Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2017 jako svou 342. publikaci Redakce Lucie Kořínková Překlad resumé Ivana Marková Grafická úprava a obálka s použitím fotografie interiéru bytu Sofie Podlipské Ondřej Fučík Sazba písmem ComeniaSans Stará škola (staraskola.net) Tisk S­‑TISK Vimperk, s. r. o., Žižkova 448, 385 01 Vimperk Vydání první, 232 stran, TS 12 ISBN 978-80-7470-148-1 Doporučená cena včetně DPH 249 Kč


Hubert Gordon Schauer: z recenze na román Sofie Podlipské Právo lásky (1890)

„Zanedbal jsem po léta českou lekturu, a teprve teď začínám zase trochu k ní se přibližovati. Vzal jsem nejdříve dva Vaše romány do ruky, Annu a pak Peregrina. Vy jste mě překvapila. Nevěděl jsem, že máme v naší literatuře podobné knihy. Já se Vám kvůli oběma obdivuji.“ Julius Zeyer: z dopisu Sofii Podlipské (24. 2. 1891)

Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská

„Žádná z postav nikterak nevyniká nad povrch romanopisecké konvenience; psychologická vyšetřování, která si pí spisovatelka povoluje, nevyznačují se ani hloubkou, ani přesností, ani originálností. Je to docela obyčejný ženský román à la Carlénová nebo Schwarzová. […] Jestliže však moje estetické já bylo neschopno na Právo lásky nějak reagovati, pročetl jsem jako prostý muž z veliké armády čtenářské román pí Podlipské s interesem i zálibou. Přiznávám se k tomu upřímně.“

Jana Vrajová

Autorka je členkou katedry bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, badatelsky se soustřeďuje zejména na českou literaturu 19. století.

ISBN 978-80-7470-148-1

Jana Vrajová

Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská Kapitola z dějin literárního midcultu 19. století

Sofie Podlipská je dnes pro mnohé zapomenutou osobností, byť se jí v poslední době opětovně dostává pozornosti zejména v oblasti kulturní historie. Důvodem zájmu historiků je její významný vliv na utváření kulturního prostoru druhé poloviny 19. století: její osobní nasazení ve spolkové a osvětové činnosti i nepřehlédnutelná aktivita v ženském emancipačním hnutí. Tato monografie však přináší jiný úhel pohledu: vychází z pozic literárněhistorického výzkumu a svou pozornost soustřeďuje v první řadě na Sofii Podlipskou coby spisovatelku. Aby mohla dílo Podlipské přesněji uchopit, pracuje autorka s termínem „literární midcult“ (objasnění pojmu a jeho konkrétního užití se práce v úvodu obsáhle věnuje). Na příkladu literárního díla Sofie Podlipské je s jeho využitím přiblížen proces vertikální stratifikace české literatury druhé poloviny 19. století. První část práce je věnovaná analýze dobové recepce a proměně literárněhistorického hodnocení přínosu Sofie Podlipské české literatuře. Ukazuje ji jako osobnost rozporuplně hodnocenou jak dobovou literární kritikou, tak též literárními historiky. Druhá část knihy obsahuje pět interpretačních sond do literární tvorby Podlipské. Pozornost je zde soustředěna například na její práci s nacionálními stereotypy, podoby a proměny uplatňování didaktické funkce v její beletrii či na vliv George Sandové na její myšlení i konkrétní tvorbu. Spisovatelka je zde představena též skrze dokumenty osobního charakteru jako osobnost širokého literárního i obecně kulturního rozhledu. Veškeré analýzy jsou hojně dokumentovány pramenným materiálem.

Jana Vrajová: Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská  

http://akropolis.info/kniha/uminenkyne-dobra-sofie-podlipska/

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you