Ústav pro českou literaturu AV ČR / Akropolis / Památník národního písemnictví
KATALOGIZACE V KNIZE —
NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Erben, Karel Jaromír, 1811–1870
Kytice / Karel Jaromír Erben. — Vydání v tomto uspořádání první. — Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR : Akropolis : Památník národního písemnictví, 2024. — (Kritická hybridní edice ; 5. svazek)
Chronologický přehled. — Obsahuje bibliografické odkazy
ISBN 978-80-7658-110-4 (Ústav pro českou literaturu AV ČR ; brožováno). — ISBN 978-80-7470-346-1 (Akropolis ; brožováno). — ISBN 978-80-88503-32-3 (Památník národního písemnictví ; brožováno)
* 821.162.3-1 * (0:82-14) * (0:82-13) * (0:82-144) * (0.027) — česká poezie — lyrická poezie — epická poezie — balady — kritická vydání — komentovaná vydání
821.162.3-1 — Česká poezie [25]
Digitální vědecká edice volně dostupná na: www.ucl.cas.cz/khe
Kniha vznikla v rámci grantu MK ČR (NAKI II), identifikační kód: DG16P02H033, „Od pramene k edici. Zpřístupnění archivních fondů české literatury a jejich využití v ediční praxi“.
Publikace vznikla v rámci výzkumného záměru Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, v. v. i., (RVO: 68378068).
Kniha byla vydána s podporou Akademie věd České republiky. Při vzniku edice byly využity bibliografické zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie — https://clb.ucl.cas.cz/ (kód ORJ: 90243).
Recenzovali: PhDr. Petra Hesová, Ph.D., a doc. Mgr. Robert Adam, Ph.D.
ISBN 978-80-7658-110-4 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-346-1 (Filip Tomáš — Akropolis)
ISBN 978-80-88503-32-3 (Památník národního písemnictví)
ISBN 978-80-7658-111-1 (MOBI — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-347-8 (MOBI — Filip Tomáš — Akropolis)
ISBN 978-80-88503-33-0 (MOBI — Památník národního písemnictví)
ISBN 978-80-7658-112-8 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-348-5 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis)
ISBN 978-80-88503-34-7 (ePUB — Památník národního písemnictví)
Předmluva k vydání Kytice Karla Jaromíra Erbena v KHE
Po edičním zpracování Máchova Máje (publikováno v roce 2019) vychází v Kritické hybridní edici další klíčové dílo literatury českého obrození, Kytice Karla Jaromíra Erbena, a to v kritickém a pravopisně aktualizovaném vydání. Básník Kytice byl příslušníkem stejné literární generace jako Mácha, s Máchou se i osobně stýkal, a ačkoliv jeho sbírka byla poprvé publikována o sedmnáct let později než Máj, počáteční fáze její geneze spadá do období vzniku Máje , tj. do poloviny třicátých let 19. století. Obě díla také spolu úzce souvisejí svou mnohovrstevnou návazností na repertoár dobové romantiky, avšak do značné míry se liší tím, jaký model existence subjektu ve světě reprezentují. Jedná se tedy o souvztažnost v mnohém nesouladnou, jejímž dokladem je skutečnost, že raná podoba jedné ze skladeb Kytice (Záhořovo lože) byla opakovaně interpretována jako přímá polemická reakce na Máchův Máj
Tento komplikovaný a subtilní antagonismus se však nevztahuje na paralelu jiného druhu, jež je robustní a evidentní: v obou případech jde o dílo s enormně bohatou recepční a ediční historií. Nepočítáme-li překlady, vyšel do dnešního dne Máj knižně přibližně třistačtyřicetkrát, Kytice více než dvěstěkrát. Tato kvantitativní paralela v sobě obsahuje navíc významnou podobnost, daleko méně nápadnou a vzhledem k rozdílné povaze obou děl na první pohled málo očekávatelnou: Ačkoliv je Máj jednou básní a Kytice sbírkou básní, v obou případech je jejich ediční historie úzce svázána s otázkou, které texty do vydání zahrnout, respektive s variabilitou řešení této otázky. U Máchova Máje se otázka primárně vztahuje k paratextům, jimiž byl vlastní text Máje v prvním vydání vybaven, tj. především k mottu „Dalekáť cesta má! / Marné volání!!“, k dedikaci Hynku Kommovi, tzv. dedikační básni a závěrečnému Poznamenání, objasňujícímu folklorní původ jednoho z motivů prvního intermezza. U Kytice má však problém závažnější povahu a netýká se pouze jednotlivých textů, ale i celých částí sbírky. Pozdější značná variabilita v oblasti rozsahu i obsahu sbírky je do jisté míry založena již třemi vydáními, jejichž podobu mohl Erben přímo určit. První vydání Kytice z roku 1853 obsahovalo pouze dvanáct básní, překlad jedné z nich do polštiny a vysvětlivky v oddílu Poznamenání. Už druhé vydání z roku 1861 bylo koncipováno podstatně šířeji. Básně z prvního vydání přešly do oddílu Pověsti národní a nově k nim byla přidána Lilie. Zařazen byl oddíl Písně, obsahující sedmnáct textů, a sbírku uzavírala opět Poznamenání. Tato struktura byla beze změn přejata do vydání třetího z roku 1871, připravovaného ještě za Erbenova života, a lze ji tedy do značné míry chápat jako projev již stabilizované autorské intence. K tomu pro upřesnění nutno připomenout, že Erbenovo básnické dílo, původní a překladové, je podstatně širší, než jak ho zachycuje druhé a třetí vydání Kytice, a že konečná podoba sbírky je tedy výsledkem autorovy vědomé selekce, řízené mimo jiné ohledem na funkčnost kompozice sbírky jako celku.
Následná posmrtná vydání sice, co se týče textu, běžně vycházejí z vydání třetího, ale v drtivé většině výrazně proměňují podobu celku, jak jej ve vydání poslední ruky rozvrhl Erben. Nejčastěji byl vypouštěn celý oddíl Písně nebo celý oddíl Poznamenání ve všech třech možných kombinacích (jeden z nich či oba), avšak nezřídka
k vydání kytice karla jaromíra erbena v khe
byl modifikován i repertoár jednotlivých oddílů, a to především různě extenzivním vypouštěním konkrétních textů. Uplatňován byl rovněž opačný postup: editoři připojovali texty, které nebyly součástí žádné z autorizovaných podob Kytice, případně do edic vycházejících z prvního vydání včleňovali texty zařazené Erbenem až od vydání druhého. Různými kombinacemi výše zmíněných postupů vzniklo velmi široké spektrum nápadně odlišných verzí Kytice a z více než dvou set vydání odpovídá celku, jak jej stanovil Erben ve vydáních z roku 1861 a 1871, pouhých osm. Naposledy vyšla Kytice v této podobě roku 1948. Autorem relativně pevně ustavená struktura, jejíž logika je zřetelná nejen v zrcadlově organizovaném oddílu Pověsti národní, ale i v oddílu Písně, tak během dlouhé ediční historie degradovala do podoby jakéhosi modulárního systému: V závislosti na předpokládaném čtenáři a ve snaze zprostředkovat umělecky a ideologicky hodnotný obsah editoři na základě dobových estetických kritérií a politických požadavků (týkaly se například básní vyjadřujících loajalitu k rodu Habsburků) jednotlivé části z původní struktury vysouvali, případně do ní vsouvali elementy cizorodé. Identita Kytice tím byla zásadně oslabena a rozkolísána, a lze se domnívat, že čtenáři na otázku „Co je Kytice?“ budou dnes odpovídat velmi rozdílně, podle toho, s kterým vydáním se setkali.
Právě výše popsaný stav byl jedním z hlavních impulsů k vydání Kytice v Kritické hybridní edici. Co do repertoáru a struktury celku podává přítomná edice po téměř osmdesáti letech opět sbírku v podobě, ve které ji ustavil sám autor vydáními z roku 1861 a 1871. Přítomná edice v tomto smyslu restituuje sbírku v její původní historické identitě, která zároveň odráží i autorskou intenci, a aplikací tohoto transparentního postupu vnáší do fundamentálních nejistot produkovaných velmi proměnlivou ediční praxí jistý prvek stability.
Naléhavá potřeba nového kriticky ověřeného vydání Kytice je ovšem dána i dalšími skutečnostmi. Zatímco stabilitu kompozice sbírky pozdější editoři — často z důvodů stojících vně historie jejích pramenů — dalekosáhle narušovali, nepovšimli si zřejmě zásadní nestability reálně přítomné v klíčovém prameni, tj. v knižním vydání z roku 1871, jež běžně představuje výchozí text jednotlivých edic (včetně edice přítomné).
Stejně jako první vydání Máje z roku 1836 existuje totiž i toto vydání Kytice ve více textových podobách. Zatímco se ovšem v případě Máje jednalo o odchylku v jednom místě, danou zřejmě nezáměrným poškozením sazby během tisku, u Kytice se jedná o desítky textově a graficky variantních míst, které v konečném důsledku vytvářejí přinejmenším čtyři různé podoby třetího vydání Kytice (bližší popis nalezne čtenář v aparátové části tohoto svazku). Opakovaná zkušenost nejen s exempláři vydání Máje či Kytice nyní ukazuje, že v některých historických etapách je totožnost všech exemplářů jednoho vydání pouze ideálním předpokladem, jejž bude nutno ověřovat. Důsledky výše popsaného stavu pro spolehlivost stávajících edic jsou zřejmé: Pokud si editoři nebyli vědomi variability třetího vydání Kytice, nemohli kvalifikovaně rozhodovat o výchozím textu edice, a jejich volba tak byla striktně řečeno nahodilá, respektive daná tím, který exemplář měli právě k dispozici. Jednotlivé edice se tedy mohou od sebe na různých místech bez důvodu, který by byl čtenáři zřejmý, lišit, což vede k další destabi-
předmluva k vydání kytice karla jaromíra erbena v khe
lizaci textu Kytice, tentokrát již na jiné rovině. Přítomné vydání tento nevyhovující stav reflektuje a reviduje.
Potřeba nového vydání Kytice v Kritické hybridní edici je také dána relativně vysokým počtem chyb, jež jsou obsaženy v některých vlivných edicích a které vznikly nepřesnou reprodukcí výchozího textu. Tyto chyby mohou vést až ke vzniku zbrusu nových veršů, například v edici připravované Mojmírem Otrubou v České knižnici (Praha 2003) se spojily dva sousední verše Záhořova lože „pravou na východ, kdež se světlo rodí, / levou na západ, kdež noc vojevodí.“ do verše „pravou na východ, kdež noc vojevodí.“.
Některé novější edice také velmi výrazně intervenovaly do podoby textu Kytice pravopisnou aktualizací, která eliminuje v Kytici velmi frekventovanou (v celém textu najdeme více než tři stovky výskytů), ale z dnešního pohledu nenáležitou kombinaci vykřičníku/otazníku a následného užití malého počátečního písmene; příslušné interpunkční znaky nahrazovaly čárkou, nebo po nich měnily malé písmeno na velké. Pro postup jedním, nebo druhým směrem však v mnoha případech ve výchozím textu neexistuje zřetelná opora. Jednotlivá řešení jsou tak v podstatě libovolná a dostávají se do rozporu s deklarovanými zásadami pravopisné aktualizace. Uplatnění tohoto typu intervence nakonec vede k velmi odlišným podobám textu, které determinují vždy jiný způsob čtení, a to nejen na zvukové, ale i na sémantické rovině. Vůči této další zvenčí vnesené nestabilitě textu Kytice se přítomná edice vymezuje, a to tak, že příslušnou pravopisnou aktualizaci neprovádí, a ponechává tedy text otevřený jeho původním různým možnostem čtení, tj. preferuje nestabilitu, která je vydávanému textu vlastní. Tento postup je také v souladu s naším přístupem ke zvukovým kvalitám Kytice, jež přítomná edice pokud možno respektuje. Analogické pojetí bylo ostatně zvoleno i při ediční přípravě Máje.
Přítomná edice se také nově opírá o dosud neznámé prameny, rukopisné i tištěné, které zpřesňují pohled na historii vzniku jednotlivých textů Kytice, a v důsledku precizují i ediční zpracování textu. Některé rukopisné prameny unikaly pozornosti zřejmě zejména proto, že mají podobu záznamů připsaných na dokumenty jiného typu (korespondence, excerpční lístky Erbenových kartoték apod.), a to často rychlopisem na hranici čitelnosti. Na těchto nečekaných místech mohly být objeveny jen novou soustavnou, neselektivní revizí velmi rozsáhlých archivních celků obsahujících Erbenovu pozůstalost (především fond K. J. Erbena v LA PNP). Výše naznačený nekoncentrovaný způsob vzniku některých pramenů Kytice, který kontrastuje se systematičností Erbenových záznamů jiného typu, lze snad velmi opatrně klást do určité souvislosti s některými devalvujícími Erbenovými soukromými výroky označujícími Kytici za pouhou hříčku z jeho mladších let (např. v dopise Schrollovi z 27. 3. 1853).
Pokud jsme výše připomněli širší básnický kontext Kytice, připomínáme v této souvislosti kontext celého Erbenova díla, jehož kvantitativní těžiště a dominantní ambice ležely v oblasti práce vědecké a odborné. Poněkud paradoxně má dnes tato práce částečně jen historickou hodnotu a v povědomí široké veřejnosti přežívá v krajně fragmentární podobě díky Poznamenáním, připojeným k oné „hříčce“, jež je dnes zřejmě nejživější částí Erbenova díla.
Všechny dnes dostupné prameny, nově nalezené i již známé, jsou, s výjimkou definovanou v komentáři na s. 231, prezentovány a trvale zpřístupněny v obrazové a textové podobě a ve formě tzv. synoptického různočtení v digitální edici, jejíž jádro ovšem tvoří vědecká edice Kytice, vybavená textologickým komentářem. Při shromažďování pramenů Kytice byl sebrán také rozsáhlý exogenetický materiál v podobě Erbenových výpisků z četby, opisů cizích textů, vlastních i cizích zápisů folklorních látek apod., které mohly vstupovat do některých fází geneze jednotlivých textů Kytice. Tento materiál není zatím do digitální edice zahrnut a čeká na zpracování.
Na rozdíl od úvodu k vydání Máje v předchozím svazku jsme nevěnovali konkrétní pozornost nejistotám a ambivalencím, které vyplývají přímo z textových pramenů. Neznamená to však, že by jich bylo méně nebo že by byly méně závažné. Zde jsme však chtěli především v maximální stručnosti naznačit důvody, jež nás vedly k novému edičnímu uchopení Kytice. A tyto důvody jsou tentokrát definovány především nejistotami a nestabilitami jiného druhu, tj. takovými, které jsou sice latentně přítomné už v pramenech samých, ale krystalizovaly na různých rovinách až v průběhu dlouhé ediční historie.
KYTICE
z básní
Karla Jaromíra Erbena
POVĚSTI NÁRODNÍ
Kytice
Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly.
5 I zželelo se matce milých dítek; duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matičku po dechu, 10 poznaly ji a plesaly; a prostý kvítek, v něm majíc útěchu, mateří-douškou nazvaly. —
Mateří-douško vlasti naší milé, vy prosté naše pověsti!
15 natrhal jsem tě na dávné mohyle — komu mám tebe přinesti?
Ve skrovnou já tě kytici zavážu, ozdobně stužkou ovinu; do šírých zemí cestu ti ukážu,
20 kde příbuznou máš rodinu.
Snad že se najde dcera mateřina, jíž mile dech tvůj zavoní; snad že i najdeš některého syna, jenž k tobě srdce nakloní!
Poklad
I Na pahorku mezi buky kostelíček s věží nízkou; s věže pak slyšeti zvuky hájem a sousední vískou.
5 Není zvuk to zvonka jemný, tratící se v blízké stráně: dřevatě to rachot temný, zvoucí lid do chrámu Páně.
A tu z vísky k boží slávě
10 zhůru běží zástup hojný: veský lid to bohabojný a dnes Velký pátek právě.
V chrámě truchlo: holé stěny; oltář černá rouška kryje,
15 na roušce kříž upevněný; v kůru zpívají pašije.
A hle! co se bělá v lese, v černém lese za potokem?
Nějaká to veská žena,
20 ana v náručí cos nese.
I jde rychlým žena krokem, svátečně jsouc oblečena, tam tou strání za potokem — pacholátko malé nese.
25 Běží žena, dolů běží, pospíchá do chrámu Páně: tuť nablízku lesní stráně kostel na pahorku leží.
A v úvale ku potoku
30 náhle ubystřuje kroků; neb jak větřík volně věje, z kostela slyšeti pění: v kůru tam se právě pěje Krista Pána umučení.
35 Běží, běží podlé skály:
„Co to? mám-li věřit oku? což mě moje smysly šálí?“
Stane, ohlíží se kolem — rychle kroky zpět obrací,
40 stane zase, zas se vrací — „Tam ten les a zde ty klesty, tamto vede cesta polem — vždyť jsem nezbloudila s cesty!
Bože, co se se mnou děje!
45 což zde nejsem u kamena? jaká se tu stala změna!“
Zase stojí, zase spěje, celá jsouci udivena, oči rukou si protírá,
50 o krok blíže se ubírá: „Bože, jaká to tu změna!“
Tu, kde z divokého klestu, od kostela tři sta kroků, veliký čněl kámen v cestu,
55 co se nyní jeví oku?
Jeví se tu ženě, jeví vchodem vršek otevřený — vysvětliti sobě neví —
kámen v cestu postavený,
60 postavená celá skála, jak by od věků zde stála.
Jeví se tu, jeví ženě chodba pod zemí co síně vyklenutá ve křemeně;
65 a tam, klenba kde se tratí, ve tmavém pahorku klíně, jakýs plamen znamenati.
I hoří to jasnoběle jako v noci svit měsíčka;
70 i zaplává rudoskvěle, jak by západ to sluníčka.
I vidouc to, žena žasne a ke vchodu až pokročí, a zastíníc dlaní oči,
75 hledí v ono místo jasné. „Bože, jak se to tam svítí!“
Oči rukou si protírá, o krok blíže se ubírá:
„Jak se to tam divně svítí!
80 což to asi může býti?“
Dále jíti však se bojí, hledíc tam, a venku stojí.
A co váhá a co stojí, v klenbu patříc neustále,
85 mizí bázeň za pohledem, zvědavost ji pudí předem a žena se béře dále.
Krok za krokem — a vždy dále mocně ji to jíti pudí;
90 krok za krokem — a ve skále jen se spící ohlas budí.
A čím dál přichází žena, stále divná roste záře.
Jižjiž končí se sklepení:
95 avšak žena omráčena rukou zakrývá si tváře, přímo patřit možné není. Vidí, vidí — co zde vidí, kdy to viděl který z lidí?
100 Tolik krásy, tolik blesku mní uzříti jen v nebesku!
Dvéře tu jsou otevřeny do nejskvělejšího sálu; zlatem jen se svítí stěny,
105 strop rubíny vyložený, pod ním sloupy ze křišťálu.
Z obojí pak strany dveří na podlaze mramorové — kdo neviděl, neuvěří —
110 hoří, hoří dva ohňové; dva ohňové tuto hoří, nic jich blesku neumoří: nade stříbrem po levici lunou oheň zhůru plane, 115 nade zlatem po pravici sluncem pláti neustane. Planou ohně, jizba plane, obalena září jasnou; a dokud tu poklad stane, 120 plamenové nevyhasnou, nic jich blesku neumoří.
Na prahu tu žena stojí, celá stojí oslepena; očí pozdvihnout se bojí, 125 nemůž zříti do plamena.
Na levici dítě nese, pravou levé mne si oko; a když trochu ohlídne se, osmělí a zpamatuje,
130 vzdychne sobě přehluboko
a tak v duši své rokuje:
„Milý Bože! co já zkusím
na tom světě nouze, hladu!
bídně život chránit musím —
135 a zde tolik těch pokladů!
Tolik stříbra, tolik zlata v podzemní tu leží skrejši!
Jenom hrstku z té hromady —
a já byla bych bohata
140 a byla bych nejšťastnější, já i moje dítě tady!“
A co myslí a co stojí, ohroženější se stane; svatým křížem se ozbrojí
145 a jde, kde to běle plane.
Jde a stříbra kousek zdvihne, avšak zase tam položí; zdvihne zas a je prohlíží, jeho blesk a jeho tíži —
150 a zdali je zas položí?
Ne, již v klíně jí se mihne.
A zdařením tím smělejší:
POZNAMENÁNÍ
Kytice
Pověst o prvopočátku mateřídoušky, tak jak tuto jest uvedena, vypravuje se v bývalém kraji Klatovském v Čechách; i pošla bezpochyby z p ouhého výkladu slova samého: mateří douška, totiž matčina duše, jakož pak ta bylina i také v polském macierza-duszka neb macierzanka a v jihoslovanském vůbec materina dušica slove. V jazyku staroslovanském jmenuje se prostě dušica, čehož i Rusové tak užívají.
Poklad (s. 19)
Pověst i jinde v Evropě známa, jen v okolnostech rozličně se proměňujíc. V staré literatuře české nalézáme ji vetkanou v legendu o sv. Klimentu papeži. Traján, císař římský, dal totiž sv. Klimenta utopiti v moři, kázav jemu mořskou kotvu k hrdlu přivázati. Legenda vypravuje, že každého roku v den jeho skončení až do sedmého dne na tři míle moře se rozstupovalo a poutníci, tam po suchu vcházejíce, nalézali chrám mramorový, zázračně způsobený, a v něm tělo sv. Klimenta v krásné skříni. Tu také jedna žena se svým dítětem den sedmý rozstoupení mořského k hrobu přišla; a když jí zatím děťátko usnulo, počalo nenadále moře řváti, zase se zavírajíc. Tu ta žena u velikém strachu s jinými lidmi, i dítěte zapomenouc, na břeh utekla; ale tu pomyslíc na dítě, žalostně volala a plačíc dlouho hledala, zdali by moře asi mrtvé dítě její na břeh vyvrhlo.
A když se již do dítěte rozpáčila, vrátila se domů a to celé léto strávila v žalosti. Potom po roce, když se moře zase rozstoupilo, před jinými lidmi první k hrobu sv. Klimenta se utekla, a tu pohleděvši, spatřila, ano dítko její na témž místě, kdež je byla ostavila, spí. I vzbudila je, a s velikou radostí je k sobě tulíc, tázala se, kde ten celý rok bylo. Dítě pak odpovědělo: „Nevím, byl-li jest rok, ale jen jednu noc přespalo jsem.“
(s. 20, v. 16) „V kůru zpívají pašije.“
Vypravuje se, že v týden pašijový v ten čas, když se v kostele pašije zpívají, otevřeny jsou poklady zemské; na čemž tato pověst osnována.
Život Karla Jaromíra Erbena a historie Kytice
Chronologický přehled sleduje ve výběru nejpodstatnější události v životě Karla Jaromíra Erbena a zachycuje milníky v historii vydávání jeho sbírky Kytice. Rozšířenou podobu této časové osy včetně obrazového materiálu nalezne čtenář ve vědecké digitální edici.
7. listopadu 1811
Narodil se jako jedno z dvojčat (bratr Jan) do rodiny Jana Erbena, ševce, sadaře a písmáka v Miletíně, a jeho ženy Anny, rozené Žábové (do matriky byl zapsán jako Erban). Erbenovi měli celkem devět dětí, dospělosti se dožil jen Karel a mladší sestra Josefa.
1825
Nastoupil na gymnázium v Hradci Králové.
1831
Zapsal se na pražskou univerzitu do tzv. filozofické přípravky.
první polovina roku 1831
Erben otiskl své první básně. V Čechoslavu byla zveřejněna jeho báseň Řevnivý, ve Večerním vyražení vyšly básně Touha a Povzbuzení k radosti
1833
Začátek studií na právnické fakultě.
1834
V Květech českých vyšla balada Smolný var, nejstarší publikovaný text ze sbírky Kytice (zařazen až do druhého vydání).
27. března 1837
Premiéra divadelní hry Sládci (byla sepsána Erbenem pro ochotníky v Žebráce).
listopad 1837 — listopad 1838
Po ukončení studia práv vykonával praxi u kriminálního soudu hlavního města Prahy.
1838
Ve druhém ročníku almanachu Vesna vyšel Poklad, první zveřejněný text, který Erben zařadil později do prvního vydání své sbírky Kytice
1839
Získal pozici praktikanta na pražském fiskálním úřadě.
život karla jaromíra erbena a historie kytice
1842—1845
Vycházela Erbenova třísvazková edice Písní národních v Čechách (Praha, J. H. Pospíšil / J. Pospíšil).
Vzdal se místa u fiskálního úřadu, od jara 1843 byl českými stavy placen za sbírání listinného materiálu k české historii.
18. listopadu 1844
Jako prvorozená se narodila Erbenova dcera Blažena (zemřela 21. 4. 1933).
8. července 1845
V tisku se objevila první informace (Česká včela) o Erbenových národních baladách a jejich možném vydání.
1846
Jmenován do funkce asistenta v Národním muzeu (Vlastenském muzeu v Čechách).
27. června 1846
Narodila se druhá dcera Ladislava (zemřela 24. 9. 1892).
asi 1846—1847
Jako znalec staré české právnické terminologie Erben participoval na kolektivním překladu Obecního řádu soudního a řádu konkursního (1848).
1847—1848
Zastával funkci jednatele pražské Měšťanské besedy.
11. ledna 1848
List Bohemia oznámil, že Erben připravuje k vydání cyklus balad a romancí.
14. ledna 1848
Erben byl jmenován členem Sboru Matice české.
10. dubna 1848
Zvolen do stočlenného Národního výboru.
Abstract
The fifth volume of the Critical Hybrid Edition presents a new critical scholarly edition of a major work of 19th-century Czech poetry, the Kytice poetry collection (The Bouquet) first published in 1853 by Karel Jaromír Erben (1811—1870). In the preface, the editors point out that there was some lack of clarity over the identity of the collection, which has been published in more than two hundred Czech editions to date, but only a few times in the form the author originally gave it, most recently almost eighty years ago. This edition of the book offers a critically reconstructed text based on the third edition of the collection (1871), which Erben himself helped to compile. The editorial preparation is based on thorough research into all extant textual sources, i.e. based on a comparison of all relevant printed versions (book and journal imprints) and surviving manuscripts. Textological research during the preparation of this edition has revealed an important new fact, namely that the copies in the 1871 print run of are not identical — distinct textual variants of this edition have now been documented. The editorial fortunes of the Kytice text are described in the commentary to the book edition, which, among other things, describes this discovery in detail and also provides a detailed account of the spelling update to the text in the collection. To help readers find their bearings, the book’s apparatus section offers basic explanatory notes as well as a timeline of K. J. Erben’s life and work and a history of the Kytice text.
The book edition is complemented by a freely accessible digital online edition that presents a scholarly edition. This online application contains a facsimile form of the manuscript and printed documents, their textual form in a diplomatic version, in the case of the manuscripts their transcription, as well as a bibliography and an inventory of all Czech book editions of Kytice.
The Critical Hybrid Edition project is implemented by the Department of Scholarly Editing at the CAS Institute of Czech Literature in collaboration with the Museum of Czech Literature (PNP) in Prague, and the book edition is published by Akropolis.
Translated by Melvyn Clarke
Obsah
Předmluva k vydání Kytice Karla Jaromíra Erbena v KHE / 7
KYTICE Z BÁSNÍ KARLA JAROMÍRA ERBENA / 13
Pověsti národní
Kytice (úvod) / 17
Poklad / 19
Svatební košile / 43
Polednice / 59
Zlatý kolovrat / 62
Štědrý den / 79
Holoubek / 88
Záhořovo lože / 94
Vodník / 116
Vrba / 129
Lilie / 137
Dceřina kletba / 142
Věštkyně / 146
Písně
Sirotkovo lůžko / 161
Večer / 163
První májová noc / 164
Panna a máti / 171
Cizí host / 172
Anděl strážce / 174
Smolný var / 176
Odchod / 178
Sbor při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 1. února 1846 / 180
Perlový vínek / 182
Král duchů / 185
Píseň Ilyrův / 187
Svatojanská muška / 189
Zazděná / 193
Tužba dívčí / 194
Ohlas žalmu 45 / 195
Ohlas žalmu 140 / 198
Poznamenání / 201
Poznámky k vybraným místům Kytice Karla Jaromíra Erbena / 215
Život Karla Jaromíra Erbena a historie Kytice / 219
Komentář
I. K přítomné edici / 227
II. Hist orie textu / 228
Rukopisné prameny / 229
Časopisecké otisky / 231
Knižní vydání / 237
III. Volba výchozího textu / 245
IV. Ediční zpracování / 247
Emendace / 256
Abs tract / 260
Kritická hybridní edice
Řídí Jiří Flaišman, Michal Kosák a Tomáš Pavlíček
Karel Jaromír Erben
Kytice
Knižní vydání edičně připravili, předmluvu napsali, kalendárium a komentář sestavili a na přípravě digitální edice se podíleli pracovníci a pracovnice Edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR
Marek Přibil, Lucie Kořínková, Jiří Flaišman a Michal Kosák ve spolupráci s Gabrielou Fukovou a Terezou Novákovou
Digitální edici technicky zpracoval Karel Klouda
Grafická úprava knižní podoby a digitální edice KHE Markéta Jelenová
Sazba písmem Baskerville a GillSans, ePUB a MOBI Stará škola (www.staraskola.net)
Redakce Petra Hesová
Vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. (Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1, www.ucl.cas.cz) ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) a Památníkem národního písemnictví (Strahovské nádvoří 1, 118 38 Praha 1, www.muzeumliteratury.cz) v roce 2024 jako pátý svazek KHE
Tisk tiskárna Nakladatelství Karolinum, Pacovská 350, 140 21 Praha 4
Vydání v tomto uspořádání první, 264 stran
ISBN 978-80-7658-110-4 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-346-1 (Filip Tomáš — Akropolis)
ISBN 978-80-88503-32-3 (Památník národního písemnictví)
ISBN 978-80-7658-111-1 (MOBI — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-347-8 (MOBI — Filip Tomáš — Akropolis)
ISBN 978-80-88503-33-0 (MOBI — Památník národního písemnictví)
ISBN 978-80-7658-112-8 (ePUB — Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)
ISBN 978-80-7470-348-5 (ePUB — Filip Tomáš — Akropolis)
ISBN 978-80-88503-34-7 (ePUB — Památník národního písemnictví)
Doporučená cena včetně DPH 399 Kč
Elektronická i tištěná podoba knihy na www.eshop.akropolis.info
Digitální vědecká edice volně dostupná na www.ucl.cas.cz/khe
kritická hybridní edice se zaměřuje na vydávání textů novočeské literatury. Spojuje knižní vydání kriticky ověřeného textu a vědeckou digitální edici, dostupnou bezplatně na internetu. Ta obsahuje veškeré dochované tištěné i netištěné, dokončené i neúplné verze textů (rukopisy jsou k dispozici v obrazové formě jako faksimile a jejich text v transliterované podobě), doplněné edičním aparátem, jenž zahrnuje i tzv. synoptický záznam variant. Zpřístupňuje (jako v případě F. Gellnera a k. hlaváčka) buď kompletní autorovo dílo, včetně korespondence, reprodukcí výtvarného díla, výběru ze sekundární literatury a dalšího textového i obrazového materiálu, nebo jen jedno vybrané dílo, které má složitou textovou historii (jako v případě Kytice k. j. erbena, Slezských písní p. bezruče nebo Máje k. h. máchy). Internetová aplikace umožňuje studovat jednotlivé texty z vývojového hlediska. Vybrané dokumenty jsou přístupné i prostřednictvím časové osy zachycující důležité mezníky autorova díla i života. Svazky KHE připravují pracovníci a pracovnice Edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, ve spolupráci s nakladatelstvím Akropolis a Památníkem národního písemnictví.
pátý svazek kritické hybridní edice přináší nové kritické vydání básnické sbírky Kytice karla jaromíra erbena (1811—1870), která poprvé vyšla v roce 1853. Přestože Erbenova sbírka vyšla posud více než dvěstěkrát, původní tvar stanovený básníkem ve druhém (1861) a třetím vydání (1871) respektovalo pouze osm dalších vydání sbírky a v této plně autentické podobě byla sbírka naposledy editována v roce 1948. Přítomné knižní vydání se vrací k uspořádání knihy, jak ji naposledy připravil autor, a po několika dekádách prezentuje nově ustavený text, který byl připraven na základě důkladného průzkumu textových pramenů. Vychází ze srovnání všech relevantních rukopisných a tištěných verzí — jak knižních, tak časopiseckých. Následně byl kriticky ověřený text pravopisně aktualizován s novým nárokem na systematičnost a současně se snahou zachovat veškeré zvukové či významové kvality původního Erbenova textu. Součástí knih y je komentář shrnující ediční historii Kytice. Knižní edice navazuje na digitální aplikaci KHE. Tato aplikace nabízí: faksimile rukopisných i tištěných dokumentů, jejich textové přepisy v diplomatickém znění, transliterace rukopisů a soupis všech českých knižních vydání Kytice.
