AKROPOLIS
STARÁ ŘEMESLA
aneb
O činnostech zapomenutých a mizejících
Kamila SkopováVychází za podpory Ministerstva kultury ČR.
© Text & Illustrations Kamila Skopová, 2024
© Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2024
© Filip Tomáš — Akropolis, 2024
ISBN 978-80-7470-522-9
Řemeslníci v minulosti tvořili významnou a početnou skupinu obyvatelstva. Ve městech, městečkách i vesnicích se ozývalo rozličné klepání, bušení a řezání. Z rázovitých dílniček se občas linuly všelijaké vůně i nevůně. Po cestách a stezkách šlapali svět potulní tovaryši, vandrovníci i světem jdoucí, svoje nářadí si nesli v torně nebo brašně a posloužili všude tam, kde bylo potřeba. Tento rázovitý kolorit dob minulých se vytrácel s rozmachem novodobého průmyslu a dnes už je drobná řemeslná výroba spíše raritou. Některá z těchto
řemesel se stávají zálibou a uměním současných tvořivých lidí.
„Řemeslo má zlaté dno“ říkávalo se kdysi. Bůhví, co je na tom pravdy. Jisté je, že tehdejší řemeslníci pracovali poctivě, své práci rozuměli, měli fortel i cechovní čest a zodpovědnost. Zůstaly po nich předměty, které dodnes obdivujeme v muzeích či historických částech měst, na hradech, zámcích, a dokonce ještě i někde na vesnici nebo ve vesnických skanzenech.
Kéž by i naši potomci mohli jednou obdivovat naši práci a její výsledky.
5
APATYKÁŘ
Apatyka čili apotéka byla předchůdkyní dnešní lékárny. Na rozdíl od současných sterilních lékáren jste si tu mohli opatřit množství rozmanitých a vpravdě nesourodých produktů. Vonělo tu exotické koření a domácí sušené byliny, masti, oleje a tinktury. Také chemikálie, barvy, ale i marmelády, sirupy, bonbony, pastilky, perníky a cukrovinky. Kromě toho ovšem i jedy, opiáty a zaručená afrodiziaka.
I kořalička se tu nalévala.
Jediné, co se tu koupit nedalo, byl rozum — zcela podle starého přísloví „komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí“.
Apatykář byl muž mnoha znalostí a dovedností. Uměl číst písmo latinské i hebrejské, vlastnil mnoho herbářů a učených knih o léčení a lidském těle. Podobně jako bradýři a lazebníci byl obeznámen
s pouštěním žilou, často nahrazoval lékaře, ať radou, či pomocí. Vyznal se v poměrech v širokém okolí, věděl, kdo s kým, eventuálně
i koho s kým by se dalo „dát dohromady“.
Všechny léčebné produkty, lektvary, bylinné čaje, masti a hojivé náplasti i další nabízené zboží připravoval apatykář sám, vlastnoručně. Jeho sortiment byl tak rozmanitý, že často vzbuzoval nevoli ostatních řemeslníků, kterým dělal poněkud nekalou konkurenci. Ale protože lékárníci měli určitou společenskou výsadu a nespolčovali se do cechů, které by je případně mohly usměrnit, podnikali apatykáři svobodně, bez omezení.
Od poloviny 19. století se začala rozšiřovat manufakturní a tovární výroba léčiv a to znamenalo konec kouzla a vůně starobylých apoték.
7
8
KOŘENÁŘKA
Báby kořenářky či bylinářky byly ženy znalé
přírody a jejích mocných účinků léčebných.
Vyznaly se v bylinách a dovedly po staletí předávané zkušenosti využít pro uzdravování.
Praktickou pomoc často spojovaly s různým zaříkáváním či vykuřováním, které mělo
posílit víru pacienta v příznivý účinek léčby. Ne nadarmo se říká, že všechno je v hlavě, a pokud nemocný uvěří ve své uzdravení, je skoro vyhráno.
Kořenářky patřily buď ke světem jdoucím, tedy k těm, kteří se svým řemeslem putují světem, nebo zůstávaly doma a lidé
si pro pomoc chodili do jejich příbytků.
Kořenářky od jara do podzimu sbíraly léčivé byliny, sušily je na čaje a vyráběly nejrůznější
masti, olejíčky, léčivé tinktury a nápoje.
V dnešní době zažíváme jakýsi návrat k bylinkám a zelenému koření
v potravě i léčení. Leckdy tento trend hraničí až s nekritičností a mylnou představou o všemocnosti přírodní léčby. Pravda, bylinky pomáhají, a pokud ne, alespoň výrazně neublíží. Léčit ale onkologické onemocnění bylinkami je přinejmenším nerozum a hazard.
9
60
PECIVÁL
Chlebovou pec vystavěl zedník, který se na stavbu pecí specializoval. Říkalo se mu pecař. Pec byla klenutá, poměrně nízká, ale prostorná, aby se do ní vešlo dvanáct i více velikých tří- až čtyřkilových pecnů chleba. Pro lepší vymetání uhlíků a manipulaci s bochníky se podlaha i klenutí pece vymazávaly hlínou.
Před sázením chleba se musela pec čtyři hodiny vytápět tvrdým dřevem. Při takovém
žáru hliněná vymazávka časem popraskala a drolila se. Bylo nutné ji občas obnovit. O to se postaral vandrovní pecivál. Byl to většinou
člověk malé, drobné, štíhlé postavy, který se bez problémů vešel vleže do pece a mohl ji snadno vymazat jílovitou hlínou.
Peciválové byli lidé potulní, bez domova, často i odrostlejší děti. Putovali dům od domu, udělali svou práci, dostali najíst a k večeru, když hlína v peci vyschla, šetrně v ní zatopili. Pak si do vlažné pece lehli, dali tornu pod hlavu a přespali tam. Ráno dostali od hospodyně meltu s mlékem, kus chleba a pár krejcarů a šli zase o dům dál.
61
100
Oleje, lisovaného z olejnatých semen
různých druhů rostlin, ořechů a jader, si lidé dříve velmi považovali. Zralá semena se po podzimních sklizních uložila do zásobníků a v zimních měsících dovezla do olejny neboli zábojny k vylisování. Vytlačený olej se dál neupravoval ani nečistil, a byl tedy vhodný pro kuchyňskou úpravu pouze dva až tři měsíce.
OLEJNÍCI či ZÁBOJNÍCI
Pak žlukl a užíval se ke svícení a mazání
řemenic a jiných kožených součástek.
na moučku, ta se pak hnětla s vodou a vzniklé těsto se sušilo a mírně opražilo na tálech kamen. Pak se presovalo pomocí lisu, poháněného kolem na lidskou nebo vodní sílu. Z lisu prýštil olej do „svině“, dřevěného vyplechovaného korýtka, a z něj otvorem vytékal do připravené nádoby. Výlisek se pak palicí vytloukl a vzniklý odpad, pokrutiny, byl vydatným krmením pro dobytek.
Pro lisování oleje se nejvíce brala semena lnu a konopí, ale také mák, později zavedla císařovna Marie Terezie pěstování
řepky olejky, využívala se slunečnice a také bukvice. Velmi ceněný byl olej tlačený z jader švestkových pecek, nazývaný kostkový.
V mechanickém stupníku olejny na nožní pohon se zralá semena podrtila
Kuchařky a hospodyňky velice rády smažily na čerstvém oleji, zejména masopustní koblihy a boží milosti.
Jistě by ho užívaly celoročně, kdyby
lidé tehdy znali proces rafinování oleje a tím docílili jeho trvanlivosti. Je ovšem otázka, jestli ten nečištěný přírodní
olej nebyl zdravější než ten současný, průzračný, leč chemicky upravený.
101
102
ŠVEC
„Švec, švec, prťavec…“ pokřikovali nezbední kluci. Asi netušili, že oslovují zároveň dva zástupce onoho řemesla. Švec, který zpracovával nové kůže a šil z nich boty, se nazýval novák, novětník či novotný. A prťák, prťavec neboli vetešník či příštipkář spravoval staré křápy.
Kdo si tedy vyrobil na botě „žraloka“, nemohl jít k ševci novákovi, ale zamířil rovnou k prťákovi. A pokud si chasník našetřil na nové boty do roboty, zašel se svou zakázkou k novětníkovi. Ten vzal zákazníkovi míru a vybral z bohaté kolekce dřevěných kopyt ty nejpříhodnější. Boty během výroby pro jistotu ještě vyzkoušel, aby opravdu pohodlně seděly. Takové poctivé kožené boty s bytelnou podrážkou vydržely až do smrti.
Švec byl po celý den uvázán ke svému verpánku, přitloukal floky a dratví sešíval svršky k podešvím. Přitom měl dost času na různá mudrlantství a čerti s ním šili. Ševci prý mívali tradičně hodně dětí…
V ševcovském cechu platila přísná pravidla a nováci, prťáci, sedláři a brašnáři si navzájem nesměli fušovat do řemesla a dělat to, co náleželo do profesního okruhu jeho kolegy. Někdy se ovšem novětník neuhlídal a toho žraloka na botě sousedovi spravil. Z toho byly mrzutosti, a protože ševci měli horké hlavy, často i pěkná mela. Cechovní představenstvo mělo pak co rovnat.
103
PILAŘ
Další z mnoha řemeslníků, kteří ke své práci využívali sílu vodního proudu, byli pilaři. Často byla pila součástí vodního mlýna. Někdy se pilař osamostatnil a postavil si pilu jednušku na říčce blízko cesty, po níž se daly přivážet kmeny k pořezání.
Jednuška byla primitivní pila s jedním svislým řezacím listem v rámu, jímž pohyboval nahoru a dolů převod na vodní kolo. Vodorovně se kmen posouval na vozíku, rovněž taženém pomocí vodního kola. Když byl kmen proříznut, pilař povolil upínací zuby a posunul kmen opět na začátek. A řezalo
se další prkno nebo fošna. Byla to práce zdlouhavá a také dost namáhavá, protože nakládání kmene na vozík musel pilař často zastat sám, pouze s úzkou zahnutou sekerou na dlouhé násadě. Musel také neustále hlídat řez a pomocí dřevěných klínů bránit svírání řezacího listu prořezávaným kmenem.
Pilař většinou přebýval přímo v objektu pily, v malé světničce, kde si topil odpadem ze dřeva a ve volných chvílích také vyřezával z odpadků dřeva vařečky, slánky, věšáky, figurky do betléma a jiné drobnosti pro užitek i potěšení.
120
121
VÁPENÍK
Mletý vápenec byl dříve potřebný k mnoha činnostem. Vyhašeným vápnem se každoročně bílily neboli líčily obytné světnice a komory, ale i venkovní stěny domků nebo bílé spárování roubenek. Vápno bylo ještě donedávna nezbytnou součástí malty k omítání vnitřních a vnějších stěn domů. Bylo součástí mnoha receptů na všelijaké řemeslné postupy. Vápenná voda se například používala i v kuchyni ke konzervování slepičích vajec.
Nehašené vápno bývalo v minulosti také jediným dezinfekčním prostředkem, kterým se zmírňovalo nebezpečí rozšíření nákazy v dobách epidemií cholery a moru. Také v dobách válečných se oběti bitev pohřbívaly do společných hrobů zasypaných nehašeným vápnem. V časech míru ho využíval ras při likvidaci uhynulých zvířat.
Rozvozem vápna se zabýval vápeník.
Nejprve se musel ve vápenném lomu nakopat vápenec a ten pak vypálit ve speciálních pecích zvaných vápenky. Odtud ho vápeník jako nehašené kusové vápno rozvážel po vsích. Zdaleka bylo slyšet jeho typické volání: „Vápnóóó…“ Lidé se sbíhali s různými nádobami a kupovali bílý poklad. Doma ho pak vyhasili a použili k bílení nebo do malty. Každý hospodář měl poblíž stavení v nádobě zapuštěné do země zásobu vyhašeného vápna. Čím bylo uleželejší, tím bylo lepší. Nesmělo ale přemrznout. A jestlipak víte, jak vyhasit vápno, aby vám nevybuchovalo a nevypálilo oči? Ono se totiž při hašení pěkně vaří a přitom prská. Inu vždycky sypte vápno do vody, nikoliv naopak. A pilně míchejte, raději vyzbrojeni ochrannými brýlemi.
191
Slovníček pojmů
A
afrodiziakum — přípravek povzbuzující milostnou touhu (libido) atlasky — bonbony připomínající miniaturní pruhované polštářky
B
baňky — nahřáté skleněné nádobky k přisávání na kůži, odstraňovaly různé neduhy bedňák — též fasuněk, povoz s prkennými stěnami na přepravu sypkého materiálu nebo chlévské mrvy
brokát — těžší hedvábný textil s vytkávaným vzorem, někdy i zlatou nití, tzv. ornát nebo zlatohlav brynelky — kotníčková vyšší šněrovací obuv z tuhé hedvábnělněné látky zvané prunell buchar — mohutné hamerské kladivo
C
cajk — též vercajk nebo verk (z něm.), nářadí; také vlněná nevalchovaná dvoubarevná látka cukerín — umělé sladidlo, náhražka cukru
D
damašek — složitě vytkávaná, vzorovaná lněná nebo hedvábná textilie
dratev — pevná lněná vysmolená
ševcovská nit
dýmák — zakuřovací nádobka s dýmajícím troudem, dým pomáhal zklidnit včely
E
engoba — bílá nebo barevná hlinka
na malování keramiky, nanáší se obvykle pomocí kukačky
F
flok — dřevěný ševcovský hřebíček foch — přihrádka, zásuvka
fortel — schopnost vykonávat řemeslo na vysoké úrovni, dobře a poctivě
G
glazura — lesklá povrchová úprava keramiky, závěrečný výpal
grádl — lněné nebo bavlněné plátno s pruhovaným vzorem tvořeným vazbou, užívá se na ložní prádlo
200
H
halapartna — vyšší hůl zakončená hákem a sekyrkou, obvyklá výzbroj
ponocných a strážných
hampejz — středověký veřejný dům, nevěstinec
handlíř — dohazovač a prodavač koní hatě — zpevněné stezky bažinatým terénem horečka omladnic — poporodní
infekční zánět z nedostatku hygieny, příčina častého úmrtí rodiček
houdek — houslista, obecně muzikant
houžev — vázací materiál z napařených větví
mladých smrčků k vázání vorů nebo plotů
hvozd sladovnický — místnost
s rozměrným platem na sušení naklíčeného ječmene — sladu
Iiluminátor — malíř, který zdobil barevnými
iniciálami a obrázky ručně psané knihy
iracionální — pověrečná, mimo rozum (z lat. ratio — rozum)
J
jalůvka — jalovice, mladá kráva, která ještě nerodila tele
K
kadlub — dřevěná nebo keramická forma na tvarování předmětů
kahan — hornická lampa
kaligrafie — ozdobné, výtvarně pojednané ručně psané písmo nebo znaky kamenec — chemická sloučenina síran
draselno-hlinitý (alunit), užívá se k zastavení drobného krvácení
krejzlík — též okruží nebo vejkladek,
ozdobný nařasený límec
krizet — z fr. croisé, hustá
pevná látka z hedvábí
krumplování — vyšívání zlatou
nití, dracounem
krupon — hřbetní tuhá vepřová
kůže zpracovávaná koželuhy
kuka vůz — novodobý typ popelářského vozu
kuthan — starý typ nádoby na vaření na otevřeném ohni, většinou železný, často doplněný trojnožkou
Llavor — umyvadlo
lektvar — odvar, léčivý nápoj
libra — dřevěná, řezbou zdobená forma na máslo, zároveň odměrka
lísky — dřevěné rámy s výpletem
užívané v sušárnách na sušení ovoce, hub nebo bylin
luby — součást složení mlýnice, zákryt okolo dvojice mlecích kamenů
201
M
malštok — podpěrka, dřevěná hůlka zakončená bambulí, sloužila k opření ruky se štětcem manufaktura — menší, převážně rodinná dílna, firma mázhauz — větší vstupní prostor v přízemí domu memento mori — latinsky ve významu pamatuj na smrt mentík — též šuba, soukenný kabát, od pasu rozšířený klíny, podšitý a lemovaný kožešinou mezulán — z ital. mezzo lana (polovlna), tkanina původně z Itálie, osnova lněná, útek z barvené vlny mlat — zpevněná hliněná podlaha ve stodole, sloužila k výmlatu obilí motovidlo — dřevěná návinka na navíjení přaden upředené příze
Oobřeznice — též strejc, dědek, dřevěná obráběcí stolice s přítlačnou hlavou na ruční opracování dřeva ohlášky — veřejné oznámení svatby z kostelní kazatelny osnova — základ tkaní, soustava nití, kterými příčně prochází člunek s útkovou nití outěžek — chodí s outěžkem — označení těhotné ženy
Ppacholek — námezdní dělník na statku paleční kolo — umožňuje převod pohybu z mlýnského kola na mlýnské složení pangrotka — nízká hnědá kulatá manšestrová čepice podšitá a lemovaná stříhanou šedou beránčinou paškál — velká vosková svíce, od níž se v kostele zapalovala světla o velkopátečních vigiliích pazdeří — odpad při lámání lnu, zdřevnatělý obal lněného stonku pazourek — velmi tvrdý kámen, vhodný k výrobě primitivních nástrojů (v pravěku) perkmistr — úřední osoba dohlížející na dodržování viničního práva, správce vinic; také horní (báňský) úředník spravující záležitosti daného dolu, hormistr píst — dřevěná deska s rukojetí na vytloukání špíny z praného prádla plachetka — též rozsívka, čtvercový díl hrubšího plátna pohřeblo — nástroj k vyhrabávání oharků z chlebové pece, dlouhá násada s příčným prkénkem polstrování — čalounění kůží ponton — nízký bytelný člun na přepravu materiálu, také ke stavbě provizorních mostů povříslo — zkroucená stébla cepované slámy, sloužilo k vázání obilních snopů
202
pozamenterie — textilní galanterie — s tuhy, porty, ozdoby, přezky, knoflíky a krejčovské přípravy prešpán — tuhá pružná lepenka ztužená pryskyřicí, užívá se např. v knihařství, při paličkování či výrobě heligonek přadeno — určité množství upředené příze přeslen — keramický, kamenný nebo skleněný prstenec ve spodní části vřetena, slouží jako setrvačník
R
renesance — historický sloh, znamená znovuzrození, v Čechách cca od poč. 15. stol. do pol. 17. stol. restaurování — záchrana nebo odborná obnova uměleckého předmětu, obrazu, stavby aj.
rubání — dobývání kovové rudy nebo uhlí rychta — budova, v níž se scházeli konšelé a radní k poradám, často
též obydlí rychtáře
S
sakrální stavba — stavba církevního
zaměření — boží muka, kaple, kostel, chrám, katedrála, dóm
soumar — zvíře využívané pro přepravu nákladů na obchodních stezkách — kůň, osel, mezek, mula, velbloud stearin — umělý vosk
sýrařská harfa — kovový rám s vypnutými strunami k proříznutí zkaseinované tvarohové hmoty
šachta — vertikální přístup k porubu
(k horizontální štole)
šerka — polovlněná hrubší tkanina
šídlo — nástroj k propichování
otvorů v kůži (perforování)
šíny — dlouhá úzká prkna k sázení
preclíků nebo koláčů do pece
špenzr — ženský nebo mužský krátký
kabátek do pasu, většinou soukenný
šráček — dřevěný prohnutý žebříček
s příklopnou deskou na lisování tvarohu
šrot — hrubě podrcené obilí podřadnější
kvality, krmivo pro dobytek
štace — umělecké putování, zájezd
štok — jedna rostlina chmele
otáčivého (Humulus lupulus)
štola — vodorovná chodba v těžebním
dole; také kněžský šál nebo vánoční
pečivo, obdoba vánočky
štucel — kožešinový rukávník
štůček — navinuté plátno nebo jiné
textilie v určitém množství
Ttacle — ozdobné zakončení rukávů u ženské košilky lidového oděvu
tály — železné pláty kachlových kamen
203
Š
teslice — sekera v podobě motyky transmise — převodový systém
řemenic, umožňující napojení vícero
činností na jeden pohon
U uherky — vysoké kožené holínky se zvýšeným nákolením, často zdobeným výšivkou a třapcem
V valach — vykleštěný hřebec věchet — smotek obilních stébel, užíval se i k drhnutí prkenné podlahy vejměnek — smluvená pravidla a povinnosti mladého hospodáře k vlastním rodičům nebo rodičům nevěsty, též stavení pro staré rodiče při statku, usedlosti
verpánek — třínohá ševcovská stolička vinšovat — přát, blahopřát votivní předmět — obětina z vosku, prosba o uzdravení v rámci poutí, většinou znázorňovala ruku či nohu vrapení — vlhká látka se ručně řasila do drobných skladů, svázala a nechala uschnout, obdoba plisování vrátek — hornická kladka, v minulosti užívaná k fárání horníků a dopravě narubaného materiálu
204
Literární a jiné inspirace
Etnografický ústav AV ČR, kolektiv:
Lidová kultura, národopisná encyklopedie, Praha, 2007
Hynková, Hana: Lidové tkaniny v oblasti Orlických hor, Rychnov nad Kněžnou, 2002
Jakouběová, Vladimíra: Ušito z vlny, lnu a hedvábí, Turnov, 2014
Janotka M., Linhart K.: Zapomenutá řemesla, Praha, 1984
Janotka M., Linhart K.: Řemesla našich
předků, Praha, 1987
Mencl, Václav: Lidová architektura
v Československu, Praha, 1980
Mevaldová, Helena: Lidový nábytek v českých zemích, Praha, 2009
Pavlištík, Karel: Domácká výroba dřevěného
nářadí na Podřevnicku, Zlín, 1993
Rystonová, Ida: Průvodce lidovými
názvy rostlin, Praha, 2007
Skopová, Kamila: Čechy, domov
můj, Praha, 2017
Skopová, Kamila: Jak se co dělávalo, Praha, 2020
Staňková, Jitka: Lidový textil, Praha, 1989
Stránská, Drahomíra: Lidové kroje v Československu, díl I., Praha, 1940
Sulzenbacherová, Gudrun: Zapomenutá řemesla, Vídeň, 2002, Bratislava, 2003
Tilschová Úlehlová, Marie: Česká
strava lidová, Praha, 1940
Vondruška, Vlastimil: Život ve středověku, Brno, 2014
Zíbrt, Čeněk: Staročeské umění kuchařské, Praha, 1927
… a mnohé cenné informace od řemeslníků nejen z okolí Hlinska, za něž touto cestou upřímně děkuji.
205
Obsah Apatykář ............................... 6 Kořenářka ............................. 9 Bar víř ................................ 10 Modrotiskař ........................... 12 Bednář, nebo bečvář? ................... 14 Korbelář a konvář ...................... 16 Cihlář ................................ 19 Z edník versus kameník ................. 20 Doškář ............................... 22 Šindelář .............................. 24 Dřevorubec a drvoštěp .................. 27 Uhlíř ................................. 28 Kolomazník ........................... 31 Forman ............................... 32 Š enkýř ............................... 34 Horník a havíř ......................... 37 Hutník ............................... 38 Hrnčíř ................................ 40 Dráteník .............................. 43 Hrobník .............................. 44 Svíčkař ............................... 46 Hudec ................................ 49 L outkáři a komedianti .................. 50 Kantor ............................... 52 Koželuh .............................. 54 Jirchář ............................... 55 S edlář ................................ 57 Kamnář .............................. 58 Pecivál ............................... 61 K lempíř .............................. 62 Kovotepec ............................ 64 Kolář ................................. 66 Kolovratník a kolovrátkář ............... 68 Tesař ................................. 70 S ekerník .............................. 71 Neckář ............................... 72 Truhlář ............................... 74 Papírník .............................. 76 Malíř pokojů a písmomalíř .............. 78 Hadrník .............................. 81 Mydlář ............................... 82 Popelář ............................... 83 Mlynář ............................... 84 Pekař ................................. 86 Perníkářka ............................ 89 Preclíkář .............................. 90 Kramář ............................... 92 Kvasňová bába ......................... 94 Řezník a huntýř ........................ 96 Herynkář ............................. 98 Porybný .............................. 99 Olejníci či zábojníci ................... 101 Švec ................................. 103 Kominík ............................. 104
Lazebník a bradýř ..................... 106 Miškář .............................. 108 Zvěrolékař ........................... 110 Ras ................................. 113 Plavci ................................114 Sekáči a pískaři ....................... 116 Mlatci ............................... 119 Pilař ................................ 120 Kovář a hamerník ..................... 122 Kotlář ............................... 124 Jiná kovozpracovatelská řemesla ........ 126 Valchář a soukeník .................... 128 Přadlena ............................. 130 Tkadlec .............................. 132 Švadlena ............................. 134 Krejčí ............................... 135 Vyšívačka ............................ 136 Krajkářka ............................ 137 Vyšívač pavím peřím ................... 138 Pozamentýř .......................... 140 Čepičář .............................. 142 Krampléř ............................ 145 Koudelník a provazník ................. 146 Pradlena ............................. 148 Ptáčník .............................. 150 Hajný ............................... 152 Pytlák ............................... 155 Pašerák .............................. 156 Ponocný a slouha ..................... 158 Starosvat ............................ 160 Tiskař ............................... 162 Sklář ................................ 165 Sklínkař ............................. 166 Slaměnkář ........................... 168 Košíkář .............................. 170 Košťatář ............................. 172 Včelař ............................... 175 Pivovarník a sladomel ................. 176 Vinař ................................ 178 Vinopalník ........................... 181 Šlejf íř ............................... 183 Mlékař a sýrař ........................ 184 Zlatník .............................. 187 Hodinář ............................. 189 Vápeník ............................. 191 Bába porodní ......................... 192 Andělíčkářka ......................... 194 …a Nejstarší řemeslo .................. 197 Závěrečné slovo o řemeslech a jiných živnostech ........................... 198 Slovníček pojmů ...................... 200 Literární a jiné inspirace ............... 205
Kamila Skopová
STARÁ ŘEMESLA
aneb O činnostech zapomenutých a mizejících
Vydal Filip Tomáš — Akropolis
(5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info)
v roce 2024 jako svou 495. publikaci
Redakce Klára Bláhová
Grafická úprava, obálka a sazba písmem Miller Text Ondřej Fučík
Předtisková příprava ilustrací Stará škola
Na FSC papíře vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín
Vydání první, 208 stran
ISBN 978-80-7470-522-9
www.eshop.akropolis.info.
Doporučená cena včetně DPH 399 Kč