Sféra Iohanna de Sacrobosco – středověká učebnice základů astronomie by Akropolis

Akropolis

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 1

07.11.2019 8:24:22

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 2

07.11.2019 8:24:23

Sféra Iohanna de Sacrobosco — středověká učebnice základů astronomie Alena Hadravová Petr Hadrava

Akropolis

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 3

07.11.2019 8:24:23

Tato kniha je výsledkem výzkumu podpořeného Grantovou agenturou České republiky (GA ČR) v rámci grantu č. 17-03314S Sphaera mundi. Recepce středověkého Traktátu o sféře Iohanna Sacroboska v českých zemích.

Vědecká recenzentka: Doc. Mgr. Katarina Petrovićová, Ph.D. © Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., 2019 © Astronomický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 2019 Edition & Commentary © Alena Hadravová & Petr Hadrava, 2019 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2019 © Filip Tomáš — Akropolis, 2019 ISBN 978-80-7285-227-7 (Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-907269-3-2 (Astronomický ústav Akademie věd ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-267-9 (Filip Tomáš — Akropolis)

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 4

07.11.2019 8:24:23

Obsah

Poděkování �� 9 Předmluva �� 11 Úvod �� 15 Iohannes de Sacrobosco a jeho dílo �� 17 Rukopisy s Traktátem o sféře Iohanna de Sacrobosco �� 22 a) v českých knihovnách �� 22 b) v zahraničních knihovnách �� 27 Inkunábule a staré tisky s Traktátem o sféře Iohanna de Sacrobosco �� 30 Sacroboskovy prameny �� 32 Astronomické základy Traktátu o sféře �� 37 Recepce Traktátu o sféře a komentáře k němu �� 41 a) přejímky z textu �� 41 Pavel Žídek, Kniha dvacatera umění �� 41 b) komentáře �� 46 Mikuláš z Teplé �� 48 Martin z Lenčice �� 54 Václav Faber z Budějovic �� 77 Tisky Traktátu o sféře s komentářem Václava Fabera �� 81 c) předmluva Filipa Melanchthona k Traktátu o sféře �� 90 Ediční poznámka

��

113

Latinská edice Traktátu o sféře Iohanna de Sacrobosco a komentáře Václava Fabera z Budějovic �� 119 předmluva Václava Fabera �� 122 Capitulum primum (I.1 — I.13) �� 127 Capitulum secundum (II.1 — II.8) �� 144 Capitulum tercium (III.1 — III.18) �� 156 Capitulum quartum (IV.1 — IV.6) �� 180

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 5

07.11.2019 8:24:23

Český překlad Traktátu o sféře Iohanna de Sacrobosco a komentáře Václava Fabera z Budějovic �� 189 předmluva Václava Fabera �� 192 Obsah čtyř kapitol Traktátu o sféře �� 199 První kapitola �� 200 I.1 Definice sféry �� 200 I.2 Rozdělení sféry podle podstaty �� 203 I.3 Rozdělení sféry podle nahodilosti �� 206 I.4 Oblast elementů �� 208 I.5 Oblast éteru a její pohyby �� 211 I.6 Otáčení nebe od východu k západu �� 215 I.7 Sféričnost nebe �� 217 I.8 Další důkazy o sféričnosti nebe �� 219 I.9 Kulatost Země �� 221 I.10 O sférickém povrchu moře �� 223 I.11 Země jako střed firmamentu �� 224 I.12 O nehybnosti Země �� 225 I.13 Měření zemského obvodu a průměru �� 226 Druhá kapitola o kružnicích, z nichž se skládá pevná sféra a ona nadnebeská sféra, kterou si představujeme za ní �� 229 II.1 Kružnice na sféře �� 229 II.2 Rovníková kružnice a pohyby prvního hybatele a firmamentu �� 230 II.3 Zodiakální kružnice neboli ekliptika a její znamení �� 233 II.4 O dvou kolurech �� 239 II.5 Poledník, horizont a výška pólu �� 240 II.6 Obratníky a polární kružnice �� 243 II.7 Sklon ekliptiky �� 244 II.8 Rovnoběžky a pět podnebních pásem �� 245 Třetí kapitola o východu a západu znamení, o rozdílech mezi dnem a nocí a o rozdílech klimat �� 247 III.1 Východ a západ znamení: kosmický, akronychální, héliakický �� 247 III.2 Východ a západ znamení podle astronomů — přímé východy �� 255 III.3 Šikmé východy �� 258 III.4 Nestejnost dnů a nocí �� 260 III.5 Pohyb Slunce �� 262 III.6 O rozdílnosti světlých dní na sféře �� 263 III.7 Přímé a šikmé východy �� 265

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 6

07.11.2019 8:24:23

III.8 Rozdíly mezi dny a nocemi na různých místech Země. O těch, kteří mají zenit na rovníku �� 266 III.9 O těch, kteří mají zenit mezi rovníkem a obratníkem Raka �� 270 III.10 O těch, kteří mají zenit na obratníku Raka �� 270 III.11 O těch, kteří mají zenit mezi obratníkem Raka a severním polárním kruhem �� 272 III.12 O těch, kteří mají zenit na severním polárním kruhu �� 273 III.13 O těch, kteří mají zenit mezi severním polárním kruhem a severním pólem �� 275 III.14 O těch, kteří mají zenit na severním pólu �� 276 III.15 Sedm klimat �� 278 III.16 Rozdělení klimat �� 278 III.17 První až sedmé klima �� 280 III.18 Šířky a délky klimat �� 282 Čtvrtá kapitola o kružnicích a pohybech planet a o příčinách zatmění Slunce a Měsíce �� 285 IV.1 Excentr �� 285 IV.2 Ekvant, deferent, epicykl �� 287 IV.3 Planeta stacionární, přímá a retrográdní �� 289 IV.4 Zatmění Měsíce �� 291 IV.5 Zatmění Slunce �� 292 IV.6 Zatmění při ukřižování Páně �� 294 Prameny a literatura �� 299 Prameny �� 299 Použité edice Sacroboskova díla v chronologickém pořadí �� 299 Použité edice Faberova komentáře k Traktátu o sféře v chronologickém pořadí �� 299 Literatura �� 300 Elektronické zdroje �� 312 Rukopisy �� 313 Summary �� 319 Rejstříky �� 323 Slovníček vybrané astronomické terminologie �� 324 Jmenný rejstřík �� 333 Obrazová příloha

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 7

��

341

07.11.2019 8:24:23

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 8

07.11.2019 8:24:23

Poděkování

Velkým díkem jsme zavázáni doc. Mgr. Katarině Petrovićové, Ph.D., za pečlivou recenzi knihy a za cenné připomínky. PhDr. Lucie Storchová, Ph.D., nám poskytla cenné konzultace týkající se Melanchthonova teologického konceptu světa. Mgr. Kateřině Pořízkové, Ph.D., děkujeme za pomoc se čtením řeckých úryvků ve starých tiscích. PhDr. Kamilu Boldanovi z oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR v Praze pak vděčíme za pomoc při práci se starými tisky i za upozornění na sken florentského exempláře Traktátu o sféře Iohanna de Sacrobosco. Náš dík za inspirativní diskuse patří rovněž kolegům z týmu projektu European Research Council (ERC) ALFA. Shaping a European Scientific Scene: Alfonsine Astronomy, CoG agreement No 723085. Dále děkujeme Bayerische Staatsbibliothek v Mnichově za povolení otisknout v českém překladu dřevořezy z inkunábule Sacroboskovy Sféry s komentářem Václava Fabera z Budějovic (vydal Martin Landsberg, Lipsko 1495: München, Bayerische Staatsbibliothek, 4 Inc.s.a. 1606) a dalších tisků. Velmi vděčni jsme také pařížské Bibliothèque nationale de France, jak pracovníkům jejího oddělení rukopisů na rue Richelieu, tak starých tisků v Bibliothèque François-Mitterrand, za povolení studovat originální prameny. Za velmi ochotné a vstřícné jednání děkujeme British Library v Londýně, kde jsme pořídili první pracovní verzi přepisu edice. Národní knihovně ČR v Praze a Jagellonské knihovně v Krakově jsme vděčni za povolení otisknout vybraná folia z rukopisů uložených v jejich fondech.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 9

07.11.2019 8:24:23

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 10

07.11.2019 8:24:23

Předmluva

V roce 2006 nás oslovil profesor Dino Boccaletti (Universita degli Studi „La Sapienza“, Řím) s návrhem, zda bychom nechtěli v rámci programu EU Culture 2000 participovat na interdisciplinárním mezinárodním projektu The Common Roots of Scientific Culture of European countries. Počátkem roku 2007 jsme podali dva grantové návrhy s různě dlouhou dobou trvání, které byly zaměřeny na výzkum témat evropské astronomické tradice. Chtěli jsme se soustředit na představení a zpřístupnění základních latinských vědeckých prací minulosti, a to jak v angličtině, tak v národních jazycích zpracovatelů tématu, jimiž byli historici vědy, klasičtí filologové a astronomové z osmi evropských zemí (Itálie, Vatikán, ČR, Německo, Španělsko, Polsko, Švédsko a Francie). Mezi pracemi vybranými ke zpřístupnění dnešním čtenářům samozřejmě nemohl chybět ani Iohannes de Sacrobosco a jeho Traktát o sféře, stejně jako práce Campana z Novary, Georga von Peuerbach nebo Regiomontana, navazující těsněji na dílo Klaudia Ptolemaia. Projekt nebyl schválen, bylo však jisté, že jeho myšlenky by neměly zapadnout. Dnes je situace se zpřístupňováním latinských textů středověku (s nutnými přesahy do antiky i raného novověku), které měly vliv na rozvoj vědy, ve formě překladů a faksimilií mnohem příznivější. Jsme svědky zcela nových trendů a přístupů ke zpracování písemného dědictví minulosti. Velký rozmach nových technologií a obrovské objemy digitalizovaných rukopisů, inkunábulí, starých tisků i dalších dokumentů přístupných na internetu mění badatelské metody práce a umožňují pohodlný přístup k dříve mnohem obtížněji dosažitelnému materiálu. Zmíníme se v této souvislosti o třech vybraných současných projektech, jejichž existence a financování je navíc podmíněna požadavkem, aby všechny badatelské výsledky z nich byly přístupny veřejnosti na internetu (open

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 11

07.11.2019 8:24:23

access). Prvním a nejstarším z nich je projekt Ptolemaeus Arabus et Latinus (PAL), jehož badatelský tým se již několik let věnuje studiu a přípravě edic arabských a latinských verzí astronomických a astrologických textů Klaudia Ptolemaia — na nich v podstatě stojí celá středověká astronomie až do raně novověké doby. Dosah Ptolemaiova odkazu je proto zkoumám až do roku 1700. Výsledky projektu jsou již dnes nemalé a lze se s nimi seznámit na https://ptolemaeus.badw.de/start. Projekt je řešen v Mnichově, v Bayerische Akademie der Wissenschaften. Druhým běžícím programem je grant Evropské rady pro výzkum (European Research Council, ERC), nazvaný ALFA: Shaping a European Scientific Scene: Alfonsine Astronomy. Jeho trvání je omezeno na pět let (od 1. září 2017 do 31. srpna 2022) a zpracovává se při l’Observatoire de Paris. O jeho zaměření se lze více dozvědět na https://alfa.hypotheses.org/. O třetím projektu jsme se dozvěděli až v dubnu 2019, tedy na konci přípravy naší komentované edice Sacroboskovy Sféry. Jeho název zní The Sphere. Knowledge System Evolution and the Shared Scientific Identity of Europe a týká se právě Sacroboskovy Sféry. Projekt od svého počátku v roce 2015 sídlí v Max-Planck-Institut für Wissenschaftsgeschichte v Berlíně, srov. https:// sphaera.mpiwg-berlin.mpg.de, a v jeho čele stojí Matteo Valleriani. Výhodou relativně početných mezinárodních pracovních skupin je jejich interdisciplinarita, konfrontace a okamžité sdílení i konzultace s ostatními zainteresovanými badateli prostřednictvím e-mailů a pracovních setkání, ale i mnohem rychlejší zpracování velmi rozsáhlého pramenného materiálu. Edicí a komentovaným překladem Sféry Iohanna de Sacrobosco chceme alespoň částečně naplnit původní myšlenku profesora Dina Boccalettiho a zpřístupnit českému čtenáři jedno ze základních děl, která se podílela na vývoji evropského myšlení a vzdělanosti. Alena a Petr Hadravovi 1. června 2019

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 12

07.11.2019 8:24:23

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 13

07.11.2019 8:24:23

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 14

07.11.2019 8:24:23

Úvod

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 15

07.11.2019 8:24:23

„Tractatus spere est quasi fundamentum“ — „Traktát o sféře je jaksi základ“ (Václav Faber z Budějovic, c. 1455–1518)

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 16

07.11.2019 8:24:23

Iohannes de Sacrobosco a jeho dílo

Iohannes de Sacrobosco (de Sacrobusto, John of Hollywood, of Halifax) se narodil kolem roku 1200 patrně v Hollywoodu (tj. dnešním Halifaxu mezi Manchesterem a Leedsem) v Yorkshiru, zemřel roku 1256 (či již 1244) v Paříži a pohřben byl v tamním klášteře Saint-Mathurin, úzce spjatém s univerzitou.1 O jeho původu a životě je však známo jen velmi málo, a i to jsou zčásti jen spekulace.2 Předpokládá se, že studoval v Oxfordu a po roce 1220 se stal profesorem matematiky a astronomie v Paříži. Práce Iohanna de Sacrobosco shrnovaly základní znalosti z aritmetiky, komputistiky, měření času a astronomie a všechny se na dlouhá staletí staly standardními učebními texty. Jeho Algorismus učil elementární aritmetické úkony a počty včetně výpočtů druhých a třetích odmocnin. Známý je komentář k Algorismu, jehož autorem byl kolem roku 1300 Petrus Philomena de Dacia (Peter Nightingale, Peder Nattergal). Computus ecclesiasticus (Pravidla pro výpočet církevního kalendáře) z doby po roce 1232 je Sacroboskovým nejdelším a nejkomplikovanějším textem. Pojednává o určování data Velikonoc a dalších církevních svátků. 1 Srov. Pedersen 1993, str. 360; SLS 2004, str. 331; BEA 2007, str. 597–598. — Na dnes

již neexistujícím náhrobku v křížové chodbě kláštera byl údajně vyryt obraz sféry s nápisem kolem dokola: „De Sacrobosco, qui computista Ioannes / tempora discrevit, iacet hic a tempore raptus. / Tempora qui sequeris, memor esto, quod morieris. / Si miser es, plora: miserans pro me, precor, ora.“ („Zde leží komputista Ioannes de Sacrobosco, jenž proměřil čas, sám teď zajatec času. Ty, kdo pracně doháníš čas, buď pamětliv toho, že zemřeš. Jsi-li ubohý, plač: slituj se nade mnou, prosím, modli se“.) Přehled různých verzí o Sacroboskově původu a působení srov. Pedersen 1985, str. 181.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 17

07.11.2019 8:24:23

18 úvod

Iohannes de Sacrobosco je také autorem pojednání o oblíbeném středověkém astronomickém přístroji, zvaném quadrans (kvadrant). Tento spis však byl — jako jediný ze všech jeho děl — brzy překonán prací o přístroji zvaném quadrans vetus („starý kvadrant“); jinou verzí přístroje pak byl tzv. quadrans novus („nový kvadrant“). Přístroj byl využíván k určování času i dalších veličin. Dodnes se zachovaly tři exempláře „starého kvadrantu“ (v Britském muzeu v Londýně, v Muzeu dějin vědy v Oxfordu a v Galileově muzeu ve Florencii,3 jež je nástupcem tamního Muzea dějin vědy). Tractatus de spera mundi (Traktát o sféře světa), zvaný též Tractatus de spe ra materiali (Traktát o materiální sféře) vznikl v rozmezí let 1220–1230 v Paříži a stal se nejpopulárnější středověkou učebnicí sférické astronomie a geocentrické kosmologie.4 Ze Sacroboskových prací je nejvýznamnější a dočkal se také obrovského rozšíření. Jistě za to mohl fakt, že tato základní příručka přibližovala a vysvětlovala látku studentům bakalářského studia na artistických fakultách didakticky jednoduchým a přístupným způsobem, logickým, argumentačně podloženým a věcně srozumitelným, nesrovnatelným s mnohem náročnějším a abstraktním Ptolemaiovým učením a myšlením.5 Adepti astronomické vědy v ní našli ve stručném přehledu všechno nejdůležitější: od popisu tvaru Zeměkoule a hlavních nebeských kružnic přes výklad o pohybech planet a typech východů a západů hvězd až po objasnění příčin zatmění Slunce a Měsíce. V tom také tkví tajemství úspěchu traktátu a jeho velké i dlouhotrvající obliby ve středověké výuce s přesahem do raného novověku: na univerzitách se podle tohoto obrazu světa, založeného na 3 Srov. Miniati

1991, str. 8, kvadrant č. 10; pochází ze 14. století. Zhruba současným (patrně o něco mladším), ale mnohem méně rozšířeným pokusem popsat sféru byla práce Roberta Grosseteste (Thorndike 1949, str. 11; Baur 1912, str. 11–32); ten ovšem na rozdíl od Sacroboska zaznamenal např. Thebitovu teorii o pohybu osmé sféry, tj. teorii o pohybu postupu a ústupu osmé sféry (accessus et recessus spere octave), vzniklou v 9. století. Tuto teorii vcelku podrobně zařadil do svého komentáře i Václav Faber, srov. str. 135 a str. 214. Podle Adama Mosleyho (Mosley 2007) byl však Sacroboskův traktát příliš náročný a sofistikovaný i pro obvyklé bakalářské studenty, takže představoval spíše až jakousi nadstavbu nad studiem, určenou pro zainteresovanější skupinu zájemců.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 18

07.11.2019 8:24:23

iohannes de sacrobosco a jeho dílo 19

antických kořenech a zjednodušené Ptolemaiově astronomii, ale i islámské vědě, vyučovalo od 13. až do začátku 17. století. Současně je při srovnání Klaudia Ptolemaia a Iohanna Sacroboska vidět značný útlum středověké nauky oproti antice: zatímco pochopení Ptolemaia vyžaduje pokročilé abstraktní matematické myšlení, Sacrobosco vysvětluje až abundantním způsobem jen základní pojmy; jeho nejsložitějším výpočtem je násobení a dělení. Sacroboskovy pojmy i pojmy jeho komentátorů jsou přitom často spíše než matematickým způsobem vysvětlovány z pozic filozofie a teologie. Sacroboskovy práce se šířily samozřejmě nejprve v rukopisech: každé jeho dílo je dnes známo a zachováno v mnoha stovkách opisů, často různorodé kvality. Později byl hojně vydáván tiskem, a to až do 17. století.6 V 16. a na začátku 17. století Sacroboskovo dílo zaštiťovaly svou autoritou osobnosti jako byli Filip Melanchthon nebo Christophorus Clavius. Sacroboskovy spisy byly mnohokrát komentovány, opravovány a zpřesňovány, excerpovány. Byl i mnohonásobně rozšiřován jejich rozsah a pracovaly s nimi celé generace matematiků a astronomů. Záhy byly také překládány do národních jazyků. První vydání Sféry spatřilo světlo světa ve Ferraře již roku 1472 (Andreas Belfortis Gallus). Jen ze druhé poloviny 15. století je známo více než třicet inkunábulí (některé z nich jsou ovšem nejisté)7 a v 16. století bylo pořízeno 6

Srov. též http://www.ghtc.usp.br/server/Sacrobosco/Sacrobosco-ed.htm. Ferrara: Andreas Belfortis Gallus 1472(a); Venice: Florentius de Argentina 1472(b); Leipzig: 1474; Venice: Filippo di Pietro, c. 1476; Venice: Adam de Rottweil, c. 1478(a); Venetiis: Franciscus Renner de Hailbrun 1478(b); Mediolani: Philippus de Lavagna (?) 1478(c); Bononiae: Dominicus Fuscus Ariminensis 1480; Venice: Erhardus Ratdolt 1482; Venice: Erhard Ratdolt 1485; Leipzig: Martin Landsberg, c. 1487–1488; Venice: Iohannes Lucilius Santritter et Hieronymus de Sanctis 1488; Leipzig: Conradus Kachelouen 1489 (1490 ?) (a); Parisiis: Wolfgang Hopyl 1489(b); Venetiis: Octavianus Scotus 1490; Venetiis: Gullielmus de Tridino de Monteferrato 1491; Parisiis: Georgius Mittellius (Mittelhus) 1493(a); Parisiis: Félix Baligault, c. 1493(b); Venice, 1494 (?) (a); Leipzig: Martin Landsberg 1494/5(b); Parisiis: Georgius Mittellius 1494(c); Paris: Iohannes Higman — Wolfgang Hopyl, 1495(a); Bononiae: Iustinianus de Ruberia 1495(b); Venetiis: 1495(c); Venetiis: 1496; Leipzig: Wolfgang Stöckel 1498(a); Paris: Guy Marchant — Jean Petit, 1498(b); Venetiis: Simon Papiensis dictus Bivilaqua

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 19

07.11.2019 8:24:23

20 úvod

kolem stovky dalších vydání. Edice vycházely nejčastěji v Itálii (v Benátkách nejméně čtrnáctkrát, jednou v Miláně a jednou v Bologni); potom ve Francii (v Paříži přinejmenším sedmkrát) a v Německu (z Lipska je nám známo šest edic); jedno vydání pochází z Kolína nad Rýnem. Poslední edice díla, které se stále studovalo a sloužilo jako zdroj primárního poznání o sférické astronomii, vyšly ještě v první polovině 17. století. Přesný počet vydání znám není, ale i přibližný údaj ukazuje na obrovský význam a vliv, jaký tato učebnice měla na astronomickou vzdělanost po více než pět set let. Ze srovnání tisků, kterému se věnoval Owen Gingerich z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics,8 vyplynulo, že nejstarší vydání byla spíše nákladná, reprezentativní a tištěná na velkém formátu. V roce 1531 však luteránská univerzita ve Wittenbergu dala pořídit levný tisk, doplněný didaktickými, názornými obrázky, a ten se stal dostupný a velmi se rozšířil jako dosažitelná učebnice. Tisk provázela pochvalná předmluva německého humanisty Filipa Melanchthona (1497–1560), významného reformátora tehdejšího školství a blízkého spolupracovníka zakladatele protestantismu Martina Luthera.9 Vznik Melanchthonovy předmluvy je datován do srpna 1531; hned následujícího roku 1532 vyšla pirátská kopie tisku v Benátkách. (Za šest let nato, v roce 1538, Melanchthon opatřil předmluvou i Sacroboskův Computus.)10 V roce 1559 se však Melanchthonovo jméno objevilo na seznamu autorů, které katolická církev proskribovala (Index librorum prohibitorum, Seznam zakázaných knih). Melanchthonovu předmluvu přesto nacházíme uveřejněnu ve 1499(a); Leipzig: Wolfgang Monacensis 1499(b); Venetiis: Georgius de Monteferrato 1500(a); Agrippine: Henricus Quentell 1500(b); Paris: Wolfgang Hopyl 1500(c). 8 Gingerich 1988. 9 Srov. SLS 2004, str. 403; Reich — Knobloch 2004. — K Melanchthonovi a jeho napojení na české humanisty srov. hesla „Lvovický“ a „Hájek“ v práci Hadravová (v tisku). 10 Sacroboskův Computus patřil rovněž k velmi žádaným dílům; Melanchthon ostatně svými předmluvami vyvolal novou vlnu zájmu o Sacroboskovy spisy. Podle soupisu v článku Reich — Knobloch 2004, str. 31–32, vyšel Computus od roku 1538 ještě sedmadvacetkrát, a to ve Wittenbergu, Antverpách a Paříži: 1538 (dvakrát), 1543 (čtyřikrát), 1545, 1547 (dvakrát), 1549, 1550 (dvakrát), 1551 (dvakrát), 1553, 1558, 1561 (dvakrát), 1563, 1564, 1566, 1568, 1573, 1574, 1578, 1601 a 1629.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 20

07.11.2019 8:24:24

iohannes de sacrobosco a jeho dílo 21

vydáních Sféry i po tomto roce, jméno jejího autora však bylo odstraněno. Do vydání Sféry ve Wittenbergu roku 1538 byly nově přidány pohyblivé a otočné papírové kotouče (volvely), vytištěné na zvláštních listech a upevněné (všité) ve svém středu nití k podkladové stránce knihy. Dalo se jimi otáčet, a názorně tak předváděly pohyby nebeských těles. Se všemi pozdějšími doplňky, ovšem bez pohyblivých volvel, se zaskvěla velmi pečlivě připravená poslední vlivná edice, kterou vydalo nakladatelství Elsevier v Leidenu roku 1656. Významnou éru v šíření Sacroboskovy základní astronomické příručky představuje práce jezuity Christophora Clavia (1538–1612), který od prvního římského vydání v roce 1570 vydal osm různých verzí Sféry s komentáři, jež daleko přerostly rozsah původní Sacroboskovy práce ze 13. století.11 Proto se také v novodobých dějinách vědy na Claviovo dílo nahlíží jako na novou práci, a nikoli jako na rozšířenou verzi Sacroboskova díla.

Christophorus Clavius: In Sphaeram Joannis de Sacro Bosco commentarius. Řím 1570. (Další vydání: 1581, 1585, 1611 atd. — podrobněji srov. Reich — Knobloch 2004.)

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 21

07.11.2019 8:24:24

Rukopisy s Traktátem o sféře Iohanna de Sacrobosco

a) v českých knihovnách Podle katalogu Josefa Truhláře12 je v Národní knihovně (NK) ČR v Praze uloženo celkem jedenáct rukopisů obsahujících Sacroboskovu Sféru. Opisy vznikaly mezi 14. a polovinou 16. století; nejvíc jich pochopitelně pochází z 15. století, kdy Sféra patřila k pilířům studia astronomie v rámci kvadrivia na artistické fakultě pražské univerzity i na vysokých učeních v celé střední Evropě. U nás tak lze nalézt opisy vzniklé třeba v Krakově, naopak exempláře opsané českými písaři jsou chovány v zahraničních sbírkách. Vyberme alespoň několik podrobností, které nám o sobě rukopisy z Národní knihovny sdělí. Rkp. Praha, NK, XIV F 1, fol. 73r–91v, obsahuje Sacroboskův Computus, Algorismus i Sféru.13 Sféra byla opsána roku 1379, jak o tom svědčí její závěrečná slova: „Explicit textus Spere, scriptus north (?), completus hora matutinarum, feria quarta post diem sancti Severi, anno Domini 1379, VII Kalendas Novembris.“ Svazek pochází z třeboňské knihovny Petra Voka z Rožmberka, která se za Třicetileté války stala válečnou kořistí švédských vojsk a byla na výslovný příkaz královny Kristiny odvezena do Švédska, jež v té době žádnou významnější vlastní sbírku knih nemělo.14 Osudy knížek, které v Třeboni unikly švédskému rabování, popisuje Lenka Veselá:15 v Národní 12

Srov. jednotlivé signatury v katalogu Truhlář I–II, 1905–1906. Srov. ukázku z tohoto rukopisu na obr. 29 v obrazové příloze na konci knihy. 14 Srov. portál Lenky Veselé (Knihovědné oddělení Knihovny AV ČR) https://www. knizni-korist.cz, který se specializuje na osudy knih odvezených z Čech a Moravy v letech 1646–1648. 15 Veselá 2005, str. 44 a 236–240. 13

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 22

07.11.2019 8:24:24

rukopisy s traktátem o sféře iohanna de sacrobosco 23

knihovně je několik set rukopisů a prvotisků, které původně patřily klášterům v Borovanech a v Třeboni. Kláštery zrušil Vilém z Rožmberka, ale jejich knižní fondy se za Petra Voka staly na začátku 17. století součástí rožmberské knihovny a tehdy dostaly i své typické ex libris. Z rožmberské knihovny ovšem byly ještě před odvozem švédské kořisti do Prahy vyňaty jako restituce obnoveným klášterům a zůstaly na jihu Čech, byť fyzicky byly klášterům vráceny až v šedesátých letech 17. století. Do Národní knihovny se jejich zbytek dostal za josefínských reforem. Zápis Sacroboskovy Sféry v dalším z rukopisů v NK, a sice v IV D 6, fol. 163r–165bis r,16 je svázán především s výpisky z různých latinských přepracování Aristotela, zapsaných v kodexu kaligraficky již ve 14. století. Opis Sféry pochází spíše až z 15. století a je již digitalizován.17 Rkp. Praha, NK, VI F 7, fol. 1r–52r (Cim K 100) pochází z roku 1425 a napsán byl na univerzitě v Krakově.18 Posléze se také stal součástí třeboňské knihovny. Tištěné ex libris, vlepené na přídeští vazby kodexu, má proto v oválu nápis: „Ex bibliotheca illustrissimi principis, Domini, Domini Petri Vok, Ursini, Domini Domus a Rosenberg, ultimi senioris e primatibus Bohemorum celsissimi et antiquissimi, Anno Christi 1609“. V explicitu na fol. 52r uvedl písař opisu Sacroboskovy Sféry své jméno (Jan z Nového Města): „Explicit tractatus Spere materialis,19 finitus per Iohannem de Nowe Myasto, feria tercia post Letare, circa almam universitatem Cracoviensem, in domo prioris pauperum burse, anno Domini millesimo CCCCo XXV.“ Za tímto explicitem následuje vyříznuté okénko — jakou poznámku obsahovalo a proč bylo vyříznuto, nevíme. Jen o málo mladší (z roku 1430) je rkp. Praha, NK, X E 19, fol. 1r–73v. Text Sféry je provázen komentářem Martina z Lenčice. Dalšími pracemi ve svaz16

Správná průběžná foliace Sféry je 173r–175bis r, nikoli 163r–165bis r, jak uvádí Truhlář I–II, 1905–1906, str. 264–265 podle chybného počítání folií v rukopise. 17 Srov. www.manuscriptorium.com. 18 Srov. ukázku z tohoto rukopisu na obr. 30 v obrazové příloze na konci knihy. 19 Můžeme si povšimnout, že v rukopisech je Sacroboskova Spera mundi velmi často označována jako spera materialis („materiální, hmotná sféra“); v astronomických textech jiného typu (o přístrojích apod.) se pojmu „spera materialis“ nejčastěji užívalo pro označení nebeského glóbu.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 23

07.11.2019 8:24:24

24 úvod

ku jsou komputy, z nichž Computus philosophicus byl o dva roky později (1432) opsán stejně jako předchozí Sféra rukou Stanislava z Hnězdna. V témže roce téma komputu Martin z Lenčice přednášel na pražské univerzitě.20 Rkp. Praha, NK, VIII E 27 (Cim J 117), fol. 52v–64v z 15. století obsahuje nejdřív práci Rogera Bacona Perspectiva (se zajímavými nákresy, např. na fol. 12r je schéma skleněných čoček). Poznámka před opisem Sféry na fol. 52r zní: „Anno Domini 1450… in die Vitalis21 post terciam Dominicam Pasce, Magister Petrus, dictus B(ibat), de Dwekaczowicz, incepit legere Speram ma terialem.“22 Je známo,23 že Petr z Dvakačovic,24 řečený „Bibat“,25 se stal bakalářem za Jana Rokycany v roce 1435 a mistrem za Jana z Příbrami roku 1440, později byl i děkanem artistické fakulty. Působil i jako správce Týnské školy, učitel a také písař knih (opsal např. práce v rukopisech Praha, NK, VIII E 11 a VIII E 16). V tomto rukopise se na spodním okraji fólia 52r, které předchází opisu Sacroboskovy Sféry, hlásí výše citovanými slovy k tomu, že ji přednášel. Na fol. 51v je zakresleno schéma světa, na němž jsou vyznačeny i čtyři hlavní větry (Aquilo — septentrio, Auster — meridies, Subsolanus — oriens, Favonius — occidens) a mezi nimi pak další čtyři vedlejší větry větrné růžice (severovýchodní Vulturnus, jihovýchodní Nothus, severozápadní Circinus a jihozápadní Zephirus). V tomto opise Sféry jsou většinou jen drobné interlineární poznámky, doplňky, vysvětlivky či jednoslovná synonyma pro lepší pochopení textu, není tu žádný soustavný komentář. Např. na fol. 57v: „Signorum (suprascr: scilicet zodiaci) autem ortus aut occasus“; na fol. 54v: 20 21 22 23 24

Podrobnější popis rukopisu srov. str. 55. 28. dubna (srov. Bláhová 2001, str. 944). Srov. obr. 45 a 46 v obrazové příloze na konci knihy. Šmahel 2010, str. 94 a 103; Kocánová 2015, str. 172 a 175. Dvakačovice jsou malou obcí v okrese Chrudim, poblíž Pardubic. Takto zkratku „B.“ (jako zjevně žertovnou studentskou přezdívku) u Petrova jména interpretuje Šmahel 2010, str. 94 a 102. Známo je okřídlené rčení „aut bibat, aut abeat“ — „buď ať pije, nebo ať odejde“ (Cicero, Tuskulské hovory V 41,18), vykládané tak, že je nutno přizpůsobit se společnosti, v níž se člověk nachází. — Smolík 1864, str. 143–144 zkratku vykládá jako Barbatus („Bradáč“); kromě toho uvádí, že roku 1443 Petr B(radáč) z Dvakačovic zkoušel u mistrovské zkoušky mj. i Martina z Lenčice a že v letech 1448 a 1450 přednášel na artistické fakultě speram materialem.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 24

07.11.2019 8:24:24

rukopisy s traktátem o sféře iohanna de sacrobosco 25

„cum astrolabio sub stellate noctis claritate per utrumque mediclinii foramen (suprascr.: id est in dorso astrolabii)“. Svědčí to o tom, že Sacroboskův text byl čten, promýšlen, studován a používán. Rkp. Praha, NK, XIII F 17, fol. 135r–170v z roku 1438, jehož obsahem jsou kromě Sféry algorismy a komputy, je již digitalizovaný26 a z jeho závěru se dozvídáme, že autorem opisu Sféry tu byl opět M. Petr z Dvakačovic; práci tentokrát dokončil s odstupem několika let M. Jakub z Pacova: „Feria sexta post Assumpcionem beate Marie finivit nobis Magister Petrus (de Dwekaczowicz), anno Domini 1441. Magister Iacobus de Paczow finivit nobis feria secunda ante Purificacionem beate Marie anno Domini 1465“. Jedním z velmi kvalitních, úplných a se znalostí věci opsaných rukopisů Sféry je Praha, NK, VII E 9, fol. 177r–202r, z roku 1443; je opatřen meziřádkovým anonymním komentářem.27 Je to jasně bohemikální kodex (na fol. 203r např. čteme: „Est nediele Solis, Lune pondieli, utery Martis, sit strzeda Mercurii, Iovis cztwrtek, Veneris patek, … Saturno sobota“; na dalších foliích je zase kalendář s českými názvy měsíců). Kolofón Sféry na fol. 201r–201v prozrazuje, že písař měl rád humor: „… aut mundi machina dissolvetur. Amen, solamen, spadla baba s kamen. Explicit textus Sphere materialis per manus cuiusdam Ialocin de alpeT finitus Anno Domini 1443, in die Felicis et A<da>ucti“ — „… nebo se stroj světa rozpadá. … / Končí text Materiální sféry, opsaný rukou jistého Ialocina de Alpet (= Nicolai de Teplá) a dokončený Léta Páně 1443, na den sv. Felixe a Adaukta (= 30. srpna 1443).“ Záhadné jméno „Ialocin de alpeT“ stačí přečíst pozpátku a zjistíme, že písař se jmenoval „Nicolaus de Tepla“, patrně tedy řeholník Mikuláš z premonstrátského kláštera v Teplé u Mariánských Lázní. Knihovna z kláštera v Teplé patří k našim největším historickým knižním sbírkám. Klášter založil v roce 1193 šlechtic Hroznata a povolal sem premonstráty ze Strahova. Roku 1380 se klášter vylidnil morem. Za husitství byl klášter uchráněn před pleněním a dobu rozkvětu pak prožíval za opata Zikmunda Hausmanna v letech 1458–1506. Mikuláš z Teplé Sacroboskovu práci opsal v době, kdy tu byl opatem Racek z Rýzmburka (v letech 1411–1444). Rukopisy z Teplé 26 www.manuscriptorium.com 27

Je opět na portálu pražské NK digitalizovanán. Pořídila jsem jeho kompletní opis.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 25

07.11.2019 8:24:24

26 úvod

jsou dnes uloženy v Národní knihovně v Praze.28 Mikuláš z Teplé ještě téhož roku, co opsal Sféru, pokračoval i opisem práce Algorismus minutiarum významného pařížského představitele alfonsinské astronomie Iohanna de Lineriis (Jeana de Lignères). Lineriův Algorismus byl do kodextu vevázán také. Ve svazku je dále obsažena komputistická literaturu, ale také spis Theorica planetarum Gerarda z Cremony či Aristotelova Meteórologika s komentáři M. Iohanna Borotína, opsaná roku 1433 v Nazaretské koleji pražského vysokého učení. Rkp. Praha, NK, I G 24, fol. 54v–105v pochází z roku 1447.29 Podobně jako i v jiných opisech, také zde je (tentokrát rubrikou) zapsán údaj o přednášejícím Sacroboskovy látky na artistické fakultě, který tu zůstává anonymní (pokud jím není sám písař práce, jakýsi Pavel, zmíněný na konci traktátu). Na začátku pojednání tedy čteme: „Anno Domini 1485 incepit legere Speram materialem, feria tercia post Georgii“, na konci pak: „Explicit Tractatus spere materialis, edite per magistrum Iohannem de Sacro Busco per manus cuius dam Pauli et hoc sub anno Domini milesimo quadringentesimo quadragesimo septimo (1447) currente, feria tercia ante festum Laurencii et cetera. Finito libro sit laus et gloria Christo, amen“. Je to již třetí opis Sféry, který podle vlepeného ex libris pochází z Rožmberské knihovny v Třeboni. Kodex kromě toho obsahuje komputistickou literaturu. Také opis Sféry v dalším rukopise (Praha, NK, X G 12, fol. 2r–32r z roku 1453) nás informuje o okolnostech jeho zápisu: traktát Spera mundi končí textem „Explicit Tractatus de spera materiali per magistrum Iohannem de Sacrobusto editus, qui est finitus anno Domini 1453, feria secunda ante Purificacionem beate Virginis Marie, in… <collegio> regis Wenceslai (suprascr.: Karoly)“. Na lístečku, připojeném ke svazku, je bez data uvedena poznámka, že „Magister Paulus de Zacz incepit legere Speram materialem feria secunda ante festum Spiritus sancti“. Čili opět tu máme další údaj o přednášejícím Sféry na univerzitě. Na fol. 38r–90r pak následuje anonymní komentář k tomuto dílu (na začátku ozdobený dvěma barevnými iniciálami) a na fol. 91r–140r je Theorica planetarum Campana z Novary. 28 29

Srov. ukázky z tohoto opisu na obr. 33–41 v obrazové příloze. Rukopis je opět digitalizován na adrese www.manuscriptorium.com.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 26

07.11.2019 8:24:24

rukopisy s traktátem o sféře iohanna de sacrobosco 27

Další (dnes již také digitalizovaný) opis je skryt v rkp. Praha, NK, IV G 2, fol. 73r–107v, opět z 15. století; obsahuje i meziřádkový komentář. Opět se jedná o komputistický rukopis, kdy Sacroboskova nedopsaná Sféra předchází před jeho traktátem označeným jako Algorismus prosaicus. Poslední (a digitalizovaný) manuskript se Sférou v pražské Národní knihovně má signaturu VII E 29, fol. 1–33, a vznikl patrně v Německu v roce 1539. Podle poznámek na začátku kodexu byl jeho majitelem Andreas Schöner. Zajímavé je, že se kniha později dostala do knihovny Tychona Braha, jak o tom svědčí tři monogramy „T. B.“ vepsané v kodexu na různých místech. Tychonova knihovna je uchovávána jako celek v Národní knihovně ČR.30 Sacroboskova Sféra je jedinou prací, kterou kodex obsahuje. Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta uchovává rkp. M 85 (1442), fol. 49v–70v, kde je anonymní výklad na Sacroboskovou Sféru, s inc.: „Quoniam, ut ait Ptholomeus…“. Pochází již z přelomu 13. a 14. století.31

b) v zahraničních knihovnách Podle katalogu G. Rosińské32 a dalších katalogů a pramenů je v krakovské Jagellonské knihovně uložen zhruba stejný počet opisů Sféry jako u nás, stejně je tomu ve vídeňské Rakouské národní knihovně (ÖNB). Pražského původu je např. rkp. Krakov, Biblioteka Jagiellońska (BJ) 609, fol. 187v–232r (z roku 1446), obsahující Sacroboskovu Sféru s výklady neznámého autora.33 Komentář tu zcela prostupuje Sacroboskovo dílo, takže texty od sebe v podstatě nelze oddělit. Je to příklad práce, kdy z původního textu vzniklo nové přepracování. Vydání takového znění by znamenalo připravit 30

Andreas Schöner (1528–1590) byl syn a pokračovatel astronoma Johanna Schönera (1477–1547) z Norimberka. Od roku 1558 do své smrti pracoval na observatoři lantkraběte Wilhelma IV. (1532–1592) v Kasselu, kterou v roce 1575 navštívil také Tycho Brahe (1546–1601). 31 Srov. Podlaha II, 1922, str. 318 (srov. http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat= 36&bookid=367&page=325). 32 Rosińska 1984, str. 432–433 a 532. 33 Srov. ukázky z tohoto rukopisu na obr. 42–44 v obrazové příloze na konci knihy.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 27

07.11.2019 8:24:24

28 úvod

novou, svébytnou edici. K tomuto rukopisu jsme přihlíželi jen sporadicky, na místech, kde tvoří paralelu k našemu znění textu. Dalšími opisy jsou rukopisy Krakov, BJ 563, fol. 185rb–236vb (c. 1425), s komentářem; BJ 573, str. 89–153 (c. 1457), rovněž s anonymním komentářem; BJ 601, fol. 10r–16r (15. století), obsahuje glosy; BJ 1840, fol. 223v–226v (c. 1440); BJ 1844, fol. 198r–272v (c. 1454), se stejným komentářem, jako je v rkp. BJ 563, a další. Kromě vídeňské ÖNB najdeme Sféru také v rakouském Kremsmünsteru, Benediktinerstift, CC 89, fol. 121r–133v, v Melku, Benediktinerstift, Cod. 796 (732, No. 8), fol. 36r–41v a v Cod. 951 (719, D 11), fol. 34r–48v; k rakouským benediktinským klášterům, v jejichž skriptoriích vznikly mnohé opisy významných středověkých děl, patří i Seitenstetten, jehož Sféra v Cod. 45 je dnes chována v New Yorku, The Morgan Library and Museum, M 722. V rukopise ze 14. století Paříž, BnF, Latin 7196, je na fol. 18rb–25ra obsažen Sacroboskův Tractatus de spera, kromě toho je tam též jeho traktát o komputu, traktát o algorismu a několik pojednání o kvadrantu a jeho užívání. V knihovnách západní Evropy jsme pracovali mj. s opisem Sacroboskovy Sféry a komentářem Roberta Anglického v rkp. Paříž, BnF, Latin 7392, fol. 1r–43r (pochází ze 14. století). Anonymní komentář ke Sféře je obsažen také v rkp. Paříž, BnF, Latin 7280, fol. 49r–97v. Rukopis se datuje do 15. století. Velké množství opisů Sféry i komentářů se pochopitelně nachází v londýnské Britské knihovně (British Library) a řada jich je dnes digitalizována. Některé pocházejí již z 13. století. Nejstarší opisy nebývaly zpravidla vůbec doplňovány vysvětlujícími ilustracemi, některé z nich však obsahovaly alespoň schéma uspořádání nebeských sfér od Země po osmou sféru stálic. Jsou to např. rukopisy: Londýn, British Library (BL), Harley MS 1, fol. 55v–63v, c. 1250–1324 (s komentářem Roberta Anglika); Londýn, BL, Harley MS 531, fol. 4v–12r; Londýn, BL, Harley MS 3647, fol. 22r–33r, c. 1300;34 Londýn, BL, Harley MS 3814 A, fol. 23r–43r, 13.–14. století. Ze druhé poloviny 13. století pochází také rkp. Vatikán, Biblioteca apostolica Vaticana (BAV), Pal. lat. 1400, fol. 9v–24v.35 34

Srov. http://www.bl.uk/manuscripts/FullDisplay.aspx?index=3&ref=Harley_MS_3647. Digitální kopie: http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/bav_pal_lat_1400?ui_lang=ger.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 28

07.11.2019 8:24:24

rukopisy s traktátem o sféře iohanna de sacrobosco 29

Sacroboskova Sféra je i v rkp. Bernkastel-Kues, Stiftsbibliothek (StB), Cus. 212, fol. 148–166r, i ji provází marginální komentář. Rukopis patří do souboru asi šestnácti kodexů, které v roce 1444 koupil v Norimberku pro svou sbírku budoucí kardinál Mikuláš Kusánský. Předpokládá se, že sbírka patřila českým králům a v době husitské revoluce byla vyvezena z obav o její bezpečnost z Čech do Německa; některé rukopisy kolekce obsahují marginální poznámky vztahující se k českým dějinám. Proto se předpokládá, že část rukopisů mohla být napsána v Čechách či v Německu.36 Dalších opisů bychom našli nepřeberné množství; uvedli jsme jen několik vybraných příkladů.

Hadravová — Hadrava IV, 2013, str. 277–278 a passim.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 29

07.11.2019 8:24:24

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 118

07.11.2019 8:24:27

Latinská edice Traktátu o sféře Iohanna de Sacrobosco a komentáře Václava Fabera z Budějovic

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 119

07.11.2019 8:24:27

120

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 120

latinskĂĄ edice

07.11.2019 8:24:27

|| Opusculum Iohannis de Sacro Busto spericum cum notabili commento atque figuris textum declarantibus utilissimis. ||

[A1r]

[A1v]

<obr. 1 â&#x2020;&#x2019; str. 190>

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 121

07.11.2019 8:24:27

122

[A2r]

latinská edice

|| Antequam ad textum Tractatus spere accedamus, qui ad astronomiam est introductorius, noticia generalis astronomie est consideranda. Nam iuxta doctrinam Philozophi, primo Phisicorum, innata est nobis via a communioribus ad minus communia. Est itaque primo notandum, quod astronomia modo generaliori et secundum mentem Isidori, libro tercio, capitulo XXIII, sic diffinitur: „Est astrorum lex, que cursus siderum et figuras et habitudines stellarum circa se et circa Terram indagabili ratione percurrit“.195 Presens diffinitio, cum dicit „circa se et circa Terram“, duo dat intelligere. Et sunt secundum Albertum in defensorio astrologice scientie vel Speculo suo due sapientie, mirabiles in cognitione et magne in estimacione. Astronomia scilicet et astrologia, que secundum Hugonem in Didascolicon in hoc differre videntur, quia astronomia de lege astrorum nomen sumpsit, astrologia autem dicta est quasi sermo de astris. Differens preterea Albumazar in Introductorio suo maiori,196 parte prima ac differentia prima, inquit: „partimur igitur omnem siderum stellarumque scientiam gemina specie in motum celestium ac motuum effectus“, cui perpulchre astrologorum princeps Ptolomeus alludit, dicens: „rerum, Iesure,197 in quibus est pronosticabilis scientie stellarum profectio, magnas et precipuas duas esse deprehendimus, quarum altera, que precedit, est fortior“,198 altera vero, que sequitur, debilior et est scientia, qua explanantur mutaciones et opera, que accidunt et complentur propter figuras circuitus earum naturales eis in rebus, quas circumdant. Hec autem per se nequaquam explicabilis est, prout ratio phisica postulat. Oportet enim, ut eius investigator hanc intentionem exequatur, ut in ea recto tramite viaque veraci procedat, nam eam scientie prime minime equare potest, que firma est et stabilis. Docet enim motus siderum, eclipses, coniunctiones atque opposiciones, que nunquam mutantur. Pronostica autem, que docet secunda scientia, non sunt firma, quia elementa, que superiorum impressiones suscipiunt, nunquam in eodem statu perseverant, quare illius scien195 Isidor, Etymologiae III 24,1. 196

Abú Ma’šar, Introductorium maius in astronomiam octo continens libros partiales, Vene tiis 1515, cap. 1, fol. A2v. 197 recte: Syre 198 Ptolemaios, Quadripartitus, cf. http://ptolemaeus.badw.de/work/28.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 122

07.11.2019 8:24:27

123

tie perfectam cognitionem quis graviter attingit. Ob hoc er||go plures volentes in veram cognitionem dicte scientie devenire, in gravem ducti sunt errorem. Alii, ut habet dominus Petrus de Elyaco, episcopus Cameracensis et cardinalis, in Tractatu de concordia theologie et astronomie, ex astris omnia futura necessitate fatali evenire senserunt. Alii et liberum arbitrium et res, que solum divine ac supernaturali subsunt potestati, celo subiacere dixerunt. Alii astronomicis libris plures execrabiles artis magice supersticiones miscuerunt, quos etiam Ptolomeus in primo Quadripartiti, secundo capitulo, reprehendit. Quare fit, ut et Isidorus libro ubi supra, capitulo XXVI,199 eam partim naturalem, partim supersticiosam, appellat. Dicitur enim naturalis, quia effectus, qui ex configuracionibus stellarum sequuntur naturales, summe dicuntur, nam sicut lapis magnes habet trahere ferrum et stamonea200 purgare coleram, ita celum influere, quia mundus iste, ut habet Philosophus primo Metheororum, ex necessitate est continuus lacionibus superioribus, ut omnis ipsius virtus gubernetur, inde quamquam autem celum influat, attamen solum eas res habet immutare, quas comprehendit et que eius influxum suscipiunt. Anima enim rationalis, que immediate subest divine potestati, eximitur, quia virtus celi eam non comprehendit. Ob id eleganter Ptolomeus in sapienciis Almagesti ait: „Vir sapiens astris dominabitur“. Hic sapiens nuncupatur, qui non sensualem, sed animam rationalem sequitur, ex quibus iterum accipitur iuxta Abraham Avenezere in Libro rationum, quod super ea re secunda, que naturalis est sciencia, non est ita perfecta probatio sicuti prime, quam eius ostensio est tantummodo experimentum, quod multis vicibus est acceptum. Et ipsa dividitur in partem introductoriam et in partem de iudiciis astrorum. Alkabicius in quinque differenciis partem introductoriam ponit, Ptolomeus similiter in primo libro Quadripartiti; pars autem de iudiciis astrorum etiam subdividitur. Ptolomeus enim duas ponit, in secundo enim Quadripartiti de revolucionibus annorum mundi, in tercio et quarto de nativitatibus. Hali Habenragel superaddit duas, partem scilicet de questionibus et partem de electionibus. Leopoldus etiam duas, partem de ymaginibus et || partem de intentionibus. Iste autem ultime quatuor partes non tantam

[A2v]

[A3r]

199 Isidor, Etymologiae III 27,1–2. 200

recte: scammonea

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 123

07.11.2019 8:24:27

124

[A3v]

latinská edice

vim habent ut precedentes, quare Ptolomeus naturaliter loquens, tanquam princeps omnium, duas solummodo partes astrologie, ut tactum est, posuit, a qua venit astrologus artem illam docens sub triplici differencia, quemadmodum Hali Super Centiloquio Ptolomei, verbo primo, affirmat Ptolomeum adducendo sic inquientem, quod scientiam horum, que fiunt sub circulo Lune, alii habent per divinam inspiracionem, alii per doctrinam. Cum vero aliquis has vias habuerit duas, inter sapientes reputabitur et in iudiciis verus invenietur. Si vero aliqua istarum caruerit minus sapiens, iudicabitur. Et tantum de secunda scientia, que presupponit primam eamque sequitur, quia prima est fortior, est enim scientia Solis et Lune necnon quinque stellarum erraticarum figuras demonstrans, quas suorum motuum causa et unius ad aliam eorumque ad Terram collacione contingere, manifestum est. Et commentator Hali Rodoan: Est duorum luminarium scientia, qua Solis et Lune, Saturni, Iovis, Martis, Veneris et Mercurii figure sciuntur secundum motus suos in comparacione unius ad alium vel ad stellas fixas et hoc, quantum ad applicaciones, coniunctiones vel opposiciones et cetera eorumque ad Terram, id est ad finem, in quem fluxus celorum ordinatur. Et hec scientia est certissima, quod Abraham avenezere in Libro rationum testatur. Per humanam, inquit, scientiam scimus, quod probationes perfecte sunt super planetas et circulorum parvorum quantitates ac distantias eorum a Terra necnon a loco augium et opposito earum et cetera. Idcirco Ptolomeus, ubi supra predictarum duarum, ait, prima quidem est scientia per se alterique incommixta, oportet, ut scientie perscrutator eam sui causa perquirat et addiscat et hic fructum accipiat, licet secundam non addiscat scientiam. Hec autem nomine astronomie exprimitur, que duplex est, scilicet theorica et practica. Theoricam Ptolomeus in Almagesto considerat, Thebith Bencorat in libro De motu spere stellarum fixarum, Purbachius in Libro theoricarum et cetera. Practicam Ptolomeus atque Alphoncius docent in Tabulis, Hispalensis vero Campanus et Almeon in instrumentis et cetera. Eorum vero sic dictorum Tractatus spere est quasi fundamentum || et introductorium, quapropter generalibus hiis dimissis causis autem et utilitatibus premissis eundem aggrediemur tractatum. Pro quo notandum secundo ex quo cognitio scientiarum perfecta ex cognitione causarum dependet dicente Philosopho primo Phisicorum, ideo huius tractatus quatuor cause sunt notande. Prima causa

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 124

07.11.2019 8:24:27

125

est materialis sive subiectum, et est totum universum in se atque in suis partibus, ut subiacet motui et figuracioni. Et non est tantum corpus celeste, sicut quibusdam videtur. Ratio, quia hic non solum de eo, verum etiam de quatuor elementis determinatur. Propria passio est esse mobile et ad ubi, sic autem totum universum diffinitur: est substantia corporea, inanimata, intransmutabilis, eternaliter mobilis. Dicitur substantia corporea, quia movetur. Omne enim corpus est mobile, VI. Phisicorum. Dicitur inanimata anima, scilicet ignobili<s>; habet tamen animam, ut dicit Philosophus secundo De celo, nobilem, que intelligentia dicitur, constituens cum illo, cuius est unum secundum operari et non secundum esse. Dicitur intransmutabilis, quia non habet materiam privationi et alterationi subiectam, quia ut habetur primo Celi, in celo non est materia, que sit in potentia ad esse, dicitur eternaliter mobilis. Non est timendum, quod celum stet, nono Methaphisice et secundo Celi Terra quiescit, ergo celum movetur. Et alibi in eodem: „motus celi est perpetuus, continuus et uniformis“. Causa efficiens mota fuit magister Iohannes de Sacro Busto, Anglicus astronomus, expertus, qui ex diversis libris astronomie prolixis et difficilibus hunc tractatum breviter collegit, qui ad astronomiam breviter et faciliter introducit. Causa efficiens movens fuit difficultas et prolixitas astronomie, quia astronomia difficulter et dispendiose est tradita ab antiquis et propter hoc motus fuit ad hunc tractatum compilandum. Causa formalis est modus procedendi in hoc tractatu, quem in prohemio premittit. Causa finalis coincidit cum utilitate, idcirco notandum tercio, quod utilitates huius tractatus sunt septem. Prima cognita hac arte in cognicionem Dei altissimi manuducimur, quia iste tractatus de celo et eius magnitudine determinat. Celum autem enarrat, ut habet psal||mista gloriam Dei et alibi „confitebuntur celi mirabilia tua“.201 Et Gregorius in Moralibus: „vestigia nostri Creatoris sunt mira opera visibilis creature, que dum cernimus, potenciam Creatoris ammiramur“.202 Cameracensis autem Contemplacio conditoris in corporibus celestibus veluti in quodam speculo materiali manibus Dei scripto representata est. Non ergo 201 202

[A4r]

Psalm. 88,6. Moralia in Job 26, 17–18.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 125

07.11.2019 8:24:27

126

latinská edice

sine racione Ptolomeus in principio Almagesti describendo astronomiam dicit: est scientia dirigens et ducens nos in cognicionem Dei et cetera. Secunda utilitas est, quia introducit nos in cognicionem librorum naturalis philozophie et presertim in libros De generacione et corrupcione, De celo et mundo necnon Metheororum. Tercia utilitas est, quoniam facilitatem nobis prebet libros poetarum intelligendi, maxime Virgilii, Ovidii et Lucani. Quarta utilitas est, quia reddit nos habiliores divinas ad intelligendum scripturas eo, quod in eis de partibus ipsius universi et presertim de locis Terre habitabilis mentio habetur sepissime. Quinta utilitas est, quia introducit nos in cognicionem Theoricarum et aliorum astronomie librorum, qui de speris stellarum et eclipsibus luminarium determinant atque causaliter Tabulas Alphoncii et cetera facit nos intelligere. Sexta utilitas est, quod preparat animum ad excogitandum varia et unamquamque scientiam facilius apprehendendum, quia cum quis intelligit illud, quod profundioris est speculacionis, levius potest intelligere et illud, quod minoris est speculacionis. Septima utilitas, quod facit aliquem digne philozophum appellari, Thebith Bencorat dicente: „Non est ei lumen philozophie, a quo evacuata fuerit astronomia“. Et Boecius non nomen philozophantis induit, que mathematice speculacionis habitu denudatur. Et alibi: „si quis scientias mathematicales pretermiserit, constat eum omnem philozophie doctrinam perdidisse“ et cetera. Titulus: Incipit Tractatus spere magistri Iohannis de Sacro Busto. Et dicitur titulus a „Titan“, quod est Sol vel illuminans, quia sicut Sol mundum illuminat, ita etiam titulus librum et eius sequentia facit illuminare. [A4v]

|| Tractatum de spera quatuor capitulis distinguimus. Dicturi primo, quid sit spera, quid sit eius centrum, quid axis spere, quid polus mundi, quot sunt spere et que sit forma mundi. In secundo de decem circulis, ex qui bus hec spera materialis componitur, et illa supercelestis, que per istam imaginatur vel componi intelligitur. In tercio de ortu et occasu signorum et diversitate dierum et noctium et de divisione climatum. In quarto de circulis et motibus planetarum et de causis eclipsium.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 126

07.11.2019 8:24:27

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 317

07.11.2019 8:24:54

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 318

07.11.2019 8:24:54

Summary

Alena Hadravová — Petr Hadrava: Sféra Iohanna de Sacrobosco — středověká učebnice základů astronomie. (‘The Sphere of Johannes de Sacrobosco — The Medieval Textbook of Elementary Astronomy’.) Prague, Akropolis 2019 The Latin treatise Tractatus de spera mundi (‘Treatise on the Sphere of the World’), known also as Tractatus de spera materiali (‘Treatise on the Material Sphere’) was written by the early 13th-century English astronomer Johannes de Sacrobosco, or John of Hollywood, between 1220 and 1230 at the University of Paris where he spent his entire professional career. The treatise went on to become the most popular medieval textbook of the elements of astronomy and geocentric cosmology and was read and studied as such until the 17th century. Its amazingly widespread distribution can be undoubtedly attributed to its style. This basic handbook, designed for bachelor students at arts faculties, explained the subject in a simple, accessible, logical and comprehensible manner grounded in solid reasoning, much simpler than the demanding and abstract nature of Ptolemy’s teaching in the Almagest. It provided aspiring astronomers with a succinct overview of all the essential information, from a description of the shape of the Earth as a sphere, the celestial circles and the rising and setting of the stars to an exposition of the motions of the planets and an explanation of the reasons for eclipses of the Sun and the Moon. This simple pedagogical content gave the treatise its universal popularity in the medieval education system, a place it maintained until the early modern period. The far-reaching influence of the work is evidenced by the many hundreds of extant manuscript versions as well as the hundreds of incunable and sixteenth- and seventeenth-century printed editions. The

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 319

07.11.2019 8:24:54

320 summary

Sphere was first printed in Ferrara in 1472, in the early years of print, by Andreas Belfortis Gallus. Only three copies of this rare oldest printed edition remain; one is housed in Florence (Biblioteca Nazionale Centrale), one in Copenhagen (Royal Library) and one in the Czech Republic (Lobkowicz Library in Nelahozeves, close to Prague). The second half of the 15th century saw the publication of over thirty incunable editions. This estimate of the numbers of copies, in manuscript and print, demonstrates the tremendous importance and impact of this textbook on the study of astronomy for over five hundred years. In 1531, the Lutheran Wittenberg University commissioned an inexpensive printing of the work, supplemented with helpful illustrations which made the text attractive and accessible to many users. This edition included a complimentary foreword by Philipp Melanchthon (1497–1560), the most influential educational reformer of his era and a close colleague of the founder of Protestantism, Martin Luther. Melanchthon’s foreword, in the original Latin with a Czech translation, is included in the introduction to this publication to highlight the different contexts in which the medieval text subsequently appeared. Czech libraries house a total of eleven manuscripts containing Sacro bosco’s Sphere, all of them dating from the 14th to mid-16th century, although most date to the 15th century when the Sphere was one of the pillars of the study of astronomy as part of the quadrivium taught at the Faculty of Arts of the Prague University. Our publication briefly describes the interesting history of some of these manuscripts. For instance, ms. Prague, National Library (NL), X E 19, fols. 1r–73v (1430) contains a comment by Martinus de Lancicia (also Martin z Lenčice or Marcin z Łęczycy). He was born in the early 15th century, perhaps in 1405, in the Polish town of Łęczyca near Warsaw and came to Prague to study whereafter the city became his permanent home. The introduction to this publication contains several excerpts from his manuscript. Another high-quality, complete copy of the Sphere, surely produced by someone familiar with the subject matter, is ms. Prague, NL, VII E 9, fols. 177r–202r (1443). This copy also contains an anonymous commentary between the lines. The codex is clearly of Bohemian origin; for instance, fol. 203r includes the names of the days of the week in

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 320

07.11.2019 8:24:54

321

Old Czech: ‘Est nediele Solis, Lune pondieli, utery Martis, sit strzeda Mercurii, Iovis cztwrtek, Veneris patek, ... Saturno sobota’, and other folios contain a calendar with the Czech names of the months. The colophon of the Sphere on fol. 201r–201v gives the name of the scribe: ‘Explicit textus Sphere mate rialis per manus cuiusdam Ialocin de alpeT finitus Anno Domini 1443, in die Felicis et A<da>ucti’ — ‘Here ends the text of The Material Sphere, copied by the hand of one Ialocin de Alpet and completed in AD 1443, on the day of Sts. Felix and Adauctus (= 30th August 1443)’. The mysterious name ‘Ialocin de alpeT’ becomes the much more mundane ‘Nicolaus de Tepla’ when read backwards, meaning that the scribe named Nicholas was probably a monk from the Premonstratensian monastery in Teplá, a village near the town of Mariánské Lázně in western Bohemia. The library at the monastery holds one of the largest Czech collections of historical books. Another of the manuscripts, of German origin (Prague, NL, VII E 29, fol. 1–33, 1539), later became part of Tycho Brahe’s library, as evidenced by the three monograms ‘T. B.’ added to different sections of the codex. A modern Latin edition of the Sphere, based on several manuscripts held in western Europe and accompanied by a translation into English and the texts of several commentators on the work, was published in 1949 by Lynn Thorndike (The Sphere of Sacrobosco and Its Commentators. Chicago, The University of Chicago Press). Our publication contains an edition of the Latin original of Sacrobosco’s Sphere and an annotated translation into Czech together with a commentary to the text written by Wenceslaus Faber de Budweis (also Václav Faber z Budějovic, c. 1455/1460–1518) towards the end of the 15th century. Václav Faber is known primarily as a prolific publisher of calendars and weather lore who worked in Germany. He spent most of his life as a professor of astronomy at Leipzig University. His edition of the Sphere, together with his commentary, was published no fewer than ten times between 1495 and 1520 and forms the foundation for our edition of the work, which is based on two copies of the first edition from 1495, one held by the Bayerische Staatsbibliothek in Munich (scanned copy: Munich, BSB, 4 Inc.s.a. 1606) and the other by the British Library in London. Translated by Jana Doleželová and Richard L. Kremer

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 321

07.11.2019 8:24:54

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 340

07.11.2019 8:24:54

Obrazová příloha465

465

Ukázky vybrané ze sedmi rukopisů a pěti inkunábulí a starých tisků jsou řazeny chronologicky.

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 341

07.11.2019 8:24:54

342

obrazová příloha

Obr. 29: Praha, NK XIV F 1, z roku 1379, fol. 79v: jeden z nejstarších opisů Traktátu o sféře Iohanna de Sacrobosco u nás

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 342

07.11.2019 8:24:55

343

Obr. 30: Praha, NK VI F 7, z roku 1425, fol. 3r: začátek Sacroboskovy Sféry

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 343

07.11.2019 8:24:56

sfĂŠra Iohanna de Sacrobosco.indd 367

07.11.2019 8:25:10

Sféra Iohanna de Sacrobosco — středověká učebnice základů astronomie Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako svou 406. publikaci Sacroboskovu Sféru s komentářem Václava Fabera z Budějovic k vydání připravili a prvním českým překladem opatřili Alena Hadravová a Petr Hadrava Redakce Alena Hadravová Grafická úprava, obálka a sazba písmem Skolar PE Stará škola (staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 368 stran, TS 2. ISBN 978-80-7285-227-7 (Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-907269-3-2 (Astronomický ústav Akademie věd ČR, v. v. i.) ISBN 978-80-7470-267-9 (Filip Tomáš — Akropolis)

Doporučená cena včetně DPH 329 Kč www.eshop.akropolis.info

Na frontispisu je použit ideální portrét Iohanna de Sacrobosco podle rytiny z roku 1584 (zdroj: Wikimedia commons).

sféra Iohanna de Sacrobosco.indd 368

07.11.2019 8:25:10

Latinský Traktát o sféře světa anglického astronoma 13. století Iohanna de Sacrobosco, působícího na univerzitě v Paříži, se stal základní učebnicí astronomie, která byla čtena a studována až do 17. století. Jeho neobyčejný vliv je dokumentován mnoha stovkami dochovaných rukopisů i exemplářů inkunábulí a starých tisků. Naše kniha přináší edici latinského znění práce a její první český překlad, provázený řadou vysvětlujících dodatků. Sacroboskova Sféra byla v minulosti často komentována: jeden z komentářů napsal na sklonku 15. století český astronom Václav Faber z Budějovic, známý svými kalendáři a pranostikami, které vydával v Německu. Jeho komentář Sféry přinášíme v edici i překladu také, stejně jako předmluvu známého reformátora Filipa Melanchthona, připojenou k vydání Sféry v roce 1531 ve Wittenbergu. Cílem edice je zprostředkovat českému čtenáři jedno ze základních děl, která se podílela na vývoji evropského myšlení a vzdělanosti. Vydání komentované Sacroboskovy Sféry navazuje na předchozí práce autorů, v nichž zpřístupnili vybrané spisy z dějin exaktních věd od antiky po raný novověk (Gaius Iulius Hyginus, Křišťan z Prachatic, Iohannes de Gmunden, Jan Ondřejův zvaný Šindel, Pavel Žídek, Tycho Brahe, Galileo Galilei, Johannes Kepler).

Alena Hadravová Petr Hadrava

ISBN 978-80-7470-267-9

Doporučená cena 329 Kč

potah.indd 3

07.11.2019 8:46:30