Page 1

Tato kniha obsahuje edici latinského traktátu z 15. století, který se beze jména autora a bez nadpisu dochoval v jediném úplném, byť ne dokonalém opise a v jednom výtahu. Orthographia Bohemica, jak je tento text podle svého obsahu konvenčně označován od té doby, co byl v 19. století nalezen, je pozoruhodným projevem jazykové reflexe, doporučením, jak pomocí diakritiky adaptovat repertoár latinských liter pro efektivní zápis češtiny. I když byla a je část badatelů ochotna atribuovat text mistru Janu Husovi a i když jiní mají pochybnosti a opor pro atribuci je fakticky málo (medievistka Anežka Vidmanová považovala otázku autorství traktátu podle dosud dostupných dat za nerozhodnutelnou), chyběla desetiletí moderní edice celého textu. Jako by se zájem odborné i  širší veřejnosti vyčerpal právě nad otázkou autorské atribuce a už méně energie zbylo na vnímání obsahu traktátu. Právě tuto mezeru zaplňuje edice latinského textu připravená Kateřinou Volekovou. Svazek nabízí několik prezentací textu. Obsahuje reprodukce rukopisu ze sborníku opisů kněze Kříže z  Telče i  stručného rukopisného výtahu, diplomatický přepis určený jako pomůcka pro čtení rukopisu, normalizovanou kritickou edici latinského textu (ed. Kateřina Voleková), překlad traktátu do češtiny (přel. Ondřej Koupil) a do angličtiny (přel. Marcela Koupilová a David Livingstone). Nechybí věcný komentář. Úvod k edici, který napsala Kateřina Voleková a Michal Dragoun, je publikován česky a anglicky. Kniha vznikla na půdě Ústavu pro jazyk český AV ČR. Navazuje na ediční řadu Grammatica Bohemica vydávanou v nakladatelství KLP — Koniasch Latin Press. Vychází souběžně s edicí první, tzv. náměšťské gramatiky B. Optáta, P. Gzela a V. Philomatha.

ISBN 978-80-7470-234-1

Orthographia Bohemica Ed. Kateřina Voleková

potah.indd 3

05.01.19 16:57


akropolis

ortographica bohemica_N.indd 1

07.01.19 18:15


latinský text vydala a komentářem opatřila kateřina voleková

ortographica bohemica_N.indd 2

07.01.19 18:15


do češtiny přeložil ondřej koupil do angličtiny přeložili marcela koupilová & david livingstone

ortographica bohemica_N.indd 3

07.01.19 18:15


ortographica bohemica_N.indd 4

07.01.19 18:16


Orthographia   Bohemica Ed. Kateřina Voleková

Akropolis 2019

ortographica bohemica_N.indd 5

07.01.19 18:16


KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Orthographia Bohemica / latinský text edičně připravila Kateřina Voleková, český překlad Ondřej Koupil, anglický překlad Marcela Koupilová a David Livingstone. — Vydání této edice první. — Praha : Akropolis, 2019. — 196 stran Anglické resumé ISBN 978-80-7470-234-1 (vázáno) 811.162.3 * 81‘35 * (049) * (0.027) — Orthographia Bohemica — čeština — 15. století — pravopis — pojednání — kritická vydání 811.162.3 — Čeština [11]

Kniha je výsledkem grantového projektu Grantové agentury České republiky č. 16–00598S Orthographia Bohemica a náměšťská mluvnice (filologická analýza a kritické edice). This book edition was supported by a grant from Grantová agentura České republiky (Czech Science Foundation), project no. 16–00598S. Lektorovali: PhDr. Robert DITTMANN, Ph.D. (Praha) doc. Mgr. Lucie DOLEŽALOVÁ, M.A., Ph.D. (Praha) PhDr. Jiří K. KROUPA, Ph.D. (Praha) Edition and commentary © Kateřina Voleková (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2019 Introduction © Kateřina Voleková and Michal Dragoun (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2019 Czech translation © Ondřej Koupil (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2019 English translation © Marcela Koupilová (Orthographia Bohemica); David Livingstone (introduction, Orthographia Bohemica) (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), 2019 Photography © Státní oblastní archiv v Třeboni, Archiv Pražského hradu, Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, Ondřej Koupil, 2019 Graphic & Cover Stará škola, 2019 © Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2019 © Filip Tomáš — Akropolis, 2019 ISBN 978-80-7470-234-1 ISBN 978-80-7470-235-8 (PDF)

ortographica bohemica_N.indd 6

07.01.19 18:16


Obsah

Poděkování / ix Bibliografie / x Značky a některé zkratky / xx (0)

Orthographia v řadě gramatik (Ondřej Koupil) / xxiii

Úvod (Kateřina Voleková & Michal Dragoun) / xxv Latinský spis zvaný Orthographia Bohemica (Kateřina Voleková) / xxv (1.1.1) Struktura a obsah Ortografie české / xxviii (1.1.2) Podněty pro vznik diakritického pravopisu / xxxiii (1.1.3) Autorství a doba sepsání Ortografie české / xxxv (1.1.4) Rozšíření a užívání diakritického pravopisu / xxxvii (1.2) Rukopisy (Michal Dragoun) / xl (1.2.1) Třeboňský rukopis / xl (1.2.2) Kapitulní rukopis / xlii (1.3) Ediční poznámka (Kateřina Voleková) / xliii (1.3.1) Diplomatický přepis / xliii (1.3.2) Kritická edice / xlvi (1)

(1.1)

Introduction (Kateřina Voleková & Michal Dragoun) / xlix The Latin Treatise Known as Orthographia Bohemica (Kateřina Voleková) / xlix (1.1.1en) The Structure and Content of Orthographia Bohemica / lii (1.1.2en) Impulses behind the Emergence of the Diacritic Orthography / lviii (1en)

(1.1en)

ortographica bohemica_N.indd 7

07.01.19 18:16


The Authorship and Time of Writing of Orthographia Bohemica / lx The Spread and Use of Diacritic Orthography / lxiii (1.2en) The Manuscripts (Michal Dragoun) / lxvi (1.2.1en) The Třeboň Manuscript / lxvii (1.2.2en) The Chapter Manuscript / lxviii (1.3en) Editorial Note (Kateřina Voleková) / lxx (1.3.1en) Semi­‑Diplomatic Transcription / lxx (1.3.2en) The Critical Edition / lxxiii (1.1.3en) (1.1.4en)

Orthographia Bohemica: textus Latinus Diplomatický přepis (ed. Kateřina Voleková) / 1 (2)

Orthographia Bohemica: textus Latinus Kritická edice (ed. Kateřina Voleková) / 43 (3)

Orthographia Bohemica: český překlad / 43 (přel. Ondřej Koupil) (4)

Orthographia Bohemica: English Translation / 43 (Transl. by Marcela Koupilová & David Livingstone) (5)

Orthographia Bohemica: výpisky v kapitulním rukopise (ed. Kateřina Voleková) / 81 (6.1) Diplomatický přepis / 83 (6.2) Kritická edice / 92 (6)

Rejstříky / 95 Staročeská slova v příkladech a vysvětlivkách / 95 (7.2) Rejstřík příkladových slov a vykládaných liter / 109 (7.3) Rejstřík osob / 113 (7)

(7.1)

Summary / 115

(8)

ortographica bohemica_N.indd 8

07.01.19 18:16


Poděkování

Za spolupráci na této knize děkuji Michalu Dragounovi, Ondřeji Koupilovi, Marcele Koupilové, Davidu Livingstonovi, za revizi anglického textu Olze Roebuck, za konzultace Aleši Bičanovi a Farkasi G. Kissovi a za lektorské posouzení a cenné připomínky Robertu Dittmannovi, Lucii Doležalové a Jiřímu K. Kroupovi. Za financování práce děkuji Grantové agentuře České republiky, za instituční zázemí Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, za spolupráci nakladatelství Akropolis a Jaroslavu Vlčkovi. kv

ortographica bohemica_N.indd 9

07.01.19 18:16


Bibliografie

A. Rukopisy (v knize jsou položky většinou citovány pomocí uvedených zkratek, vytvořených podle zásad StčS 1968, pouze pro rukopisy traktátu Orthographia Bohemica volíme zkratku odlišnou) Bible boskovická, rkp., Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M III 3, asi 1421–1425. Bible hlaholská, rkp., Praha, Národní knihovna ČR, sign. XVII A 1, 1416. BiblDobrNZ = Nový zákon Dobrovského, rkp., Budapest, Egyetemi Könyvtár, sign. Cod. Slav. 6, 1417. BiblŠafh = Bible šafhauzská, rkp., Schaffhausen, Stadtbibliothek, sign. Msc Generalia 29, počátek 2. poloviny 15. století. Horčičkův sborník, rkp., Praha, Knihovna Národního muzea, sign. IV C 18, 1414. Hrnčířovo abecedarium, rkp., Praha, Národní knihovna ČR, sign. XI A 14, 1434, fol. 242v. Jakub Parkoszowic, Traktat o ortografii polskiej, rkp., Kraków, Biblioteka Jagiellońska, sign. 1961, kolem 1470. Jan Hus, Abeceda, rkp. B, Bautzen, Stadtbibliothek Bautzen, sign. Ms 4o 22, kolem poloviny 15. sto­letí, fol. 207r. Jan Hus, Abeceda, rkp. L, Litoměřice, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Sbírka rukopisů, inv. č. 1, polovina 15. století, s. 324. Jan Hus, Abeceda, rkp. O, Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M I 24, 90. léta 15. století, fol. 97v. Jan Hus, Abeceda, rkp. T, Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni, fond Rukopisy Třeboň, sign. A 4, konec 50. let 15. století, fol. 35r. Jan Hus, Abeceda, rkp. W1, Wien, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Cod. 4935, 1. čtvrtina 15. století, fol. 74v. Jan Hus, Abeceda, rkp. W2, Wien, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Cod. 4310, 15. století, fol. 130v.

ortographica bohemica_N.indd 10

07.01.19 18:16


bibliografie

xi

KancJist = Kancionál jistebnický, rkp., Praha, Knihovna Národního muzea, sign. II C 7, 20. léta 15. století. KlarVokF = Bartoloměj z Chlumce, Vokabulář gramatický, rkp., Praha, Archiv Pražského hradu, fond Rukopisy knihovny Metropolitní kapituly u sv. Víta, sign. F 44/2, začátek 15. století, ff. 247v–258r. Latinsko­‑český biblický slovník a staročeské pašije, rkp., Schlägl, Stiftsbibliothek, sign. 216 (ka­ talogová sign. Cpl. 203), 1412, ff. 282r–300v, 301r–307r. Orth = Orthographia Bohemica, rkp., Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni, fond Rukopisy Třeboň, sign. A 4, konec 50. let 15. století, ff. 35r–42r. OrthExc = Výpisky z traktátu Orthographia Bohemica, rkp., Praha, Archiv Pražského hradu, fond Rukopisy knihovny Metropolitní kapituly u sv. Víta, sign. D 19, 2. třetina 15. století, ff. 253v–254r. Nový zákon mikulovský, rkp., Praha, Národní knihovna ČR, sign. XVII G 55, 1436 (nebo 1466). PasMuzA = Pasionál muzejní (starší), rkp., Praha, Knihovna Národního muzea, sign. III D 44, 3. třetina 14. století. Proroci rožmberští, rkp., Praha, Národní knihovna ČR, sign. XVII D 33, 90. léta 14. století. SekvOpav = Latinsko­‑český sekvenciář opavský, rkp., Opava, Knihovna Slezského zemského muzea, fond Slezská studijní knihovna, sign. RB 12, 1418, ff. 1r–229r. SlovOstřS = Latinsko­‑český slovník ostřihomský, rkp., Esztergom, Esztergomi Főszékesegyházi Könyvtár, sign. Ms. II 8, 2. polovina 15. století, s. 58–152. Tomáš Štítný ze Štítného, Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, rkp., Praha, Národní knihovna ČR, sign. XVII A 6, 1376. Tomáš Štítný ze Štítného, Řeči besední, rkp., Bautzen, Stadtbibliothek Bautzen, sign. Ms 2o 56, 70. léta 15. století, ff. 1r–115r / s. 1–229. Žaltář klementinský glosovaný, rkp., Praha, Národní knihovna ČR, sign. X B 22, kolem 1420.

B. Literatura a edice (v knize jsou položky citovány úsporným způsobem: např. Dittmann 2016a: 139) Balász, János (1958). Zur Frage der Typologie europäischer Schriftsysteme mit lateinischen Buchstaben. Studia Slavica Academiae scientiarum Hungaricae, roč. 4, s. 251–292. Balhar, Jan, a Stanislava Kloferová (2016). Moravská krátkost. In Karlík, Nekula a Pleskalová 2016: 1073–1074. Bartoš, František Michálek (1948). Literární činnost M. J. Husi. Praha: Česká akademie věd a umění [= Sbírka pramenů k poznání literárního života československého, skupina 3, číslo 10]. Bartoš, František Michálek (1949). K Husovu spisku o českém pravopise. Jihočeský sborník historický, roč. 18, s. 33–38. Bartoš, František Michálek, a Pavel Spunar (1965). Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského. Red. A. Škarka. Praha: Historický ústav ČSAV. Bauer, Jaroslav (1960). Vývoj českého souvětí. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd [= Studie a práce lingvistické 4].

ortographica bohemica_N.indd 11

07.01.19 18:16


xii

orthographia bohemica

Bauer, Jaroslav, Arnošt Lamprecht a Dušan Šlosar (1986). Historická mluvnice češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Benešovský, Matouš, zvaný Philonomus (2003). Grammatica Bohemica. Knížka slov českých vyložených. Ed. O. Koupil. Praha: Koniasch Latin Press [= Grammaticae Bohemicae 1]. Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz: Registerband (1998). Ed. H. Rothe. Köln; Weimar; Wien: Böhlau Verlag. Bičan, Aleš (2016). Sekundární artikulace. In Karlík, Nekula a Pleskalová 2016: 1590–1592. Bláha, Ondřej, Robert Dittmann, Karel Komárek, Daniel Polakovič a Lenka Uličná (2015). Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země. Praha: Academia. [Blahoslav, Jan] (1991). Gramatika česká Jana Blahoslava. Edd. M. Čejka a D. Šlosar, přel. J. Nechutová. Brno: Masarykova univerzita [= Spisy filozofické fakulty 285]. Bláhová, Marie (2001). Historická chronologie. Praha: Libri. Boháček, Miroslav, a František Čáda (1994). Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Edd. H.-B. Harder a H. Rothe. Köln; Weimar; Wien: Böhlau Verlag. Brodský, Pavel (2009). Iluminované rukopisy v Stadtbibliothek v Budyšíně. Studie o rukopisech, roč. 39, s. 345–350. CDB 1 = Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae 1. Ed. G. Friedrich. Praha: Comitii Regni Bohemiae, 1904–1907. Cejnar, Jiří (1964). Nejstarší české veršované legendy. Soubor rukopisných zlomků. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. Cejnar, Jiří (1969). Odraz znělostní asimilace sykavek v spřežkových pravopisných systémech v češtině. Slovo a slovesnost, roč. 30, č. 2, s. 150–156. Cejnar, Jiří (1970). Nové vydání Husova traktátu »Orthographia Bohemica«. Slovo a slovesnost, roč. 31, č. 2, s. 183–184. Čejka, Mirek (2009). Kořeny české gramatografie. In Barbora Hanzová, Jakub Sichálek a Boris Lehečka (edd.). Pokušení Jaroslava Kolára: sborník k osmdesátinám. Praha: Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky; Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, s. 90–100. Čermák, Václav (2012). Hlaholská abecedaria v českém prostředí. In Petr Nejedlý a Miloslava Vajdlová (edd.). Cesty slov. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, s. 36–42. ČJA 4 = Balhar, Jan, aj. (2002). Český jazykový atlas 4. Praha: Academia. ČJA 5 = Balhar, Jan, aj. (2006). Český jazykový atlas 5. Praha: Academia. Daňhelka, Jiří (1985). Směrnice pro vydávání starších českých textů. Husitský Tábor, roč. 8, s. 285–301. Dittmann, Robert (2016a). Traktát Orthographia Bohemica a fonologický vývoj češtiny. In Holger Kuße a Hana Kosourová (edd.). Persönlichkeiten in der tschechischen Sprach­‑ und Kulturgeschichte. Beiträge zum 8. Bohemicum Dresdense […] und 9. Bohemicum Dresdense […]. Leipzig: Biblion Media, s. 139‒157. Dittmann, Robert (2016b): Samohlásková délka v Kralické bibli šestidílné. Listy filologické, roč. 139, č. 3–4, s. 341–381.

ortographica bohemica_N.indd 12

07.01.19 18:16


bibliografie

xiii

DMLBS = Dictionary of Medieval Latin from British Sources. In Database of Latin Dictiona‑ ries — online (2018). Turnhout: Brepols. ESSČ = Elektronický slovník staré češtiny, Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.4, citován stav ze dne 9. 3. 2018). Flajšhans, Václav (1902). K literární činnosti M. Jana Husi XII: nové zlomky Výkladu. In Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, roč. 11, č. 8, s. 748–756. Flajšhans, Václav (1927a). Z rukopisů muzejních 4: zlomek Husova traktátu o pravopise, Časo‑ pis Národního musea, roč. 101, s. 6–9. Flajšhans, Václav (1927b). K Husově Orthographii. In Jiří Polívka, Jan Frček, Jiří Ježek a Jiří Horák (edd.). Sborník prací věnovaných profesoru dru Václavu Tillovi k šedesátým naroze‑ ninám: 1867–1927. Praha: Orbis, s. 61–69. Flajšhans, Václav (1928). Husova Orthografie. Český časopis historický, roč. 34, č. 2, s. 357–369. Flodr, Miroslav (1967). Florilegium aus Werken römischer Klassiker in dem handschriftlichen Sammelwerk des Oldřich Kříž aus Telč. In Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univer‑ zity. Řada historická (C), roč. 16, č. C14, s. 133–140. FRB 2 = Fontes rerum Bohemicarum II = Prameny dějin českých II. Ed. J. Emler. Praha: Nadání Františka Palackého 1874. FRB 5 = Fontes rerum Bohemicarum V = Prameny dějin českých V. Ed. J. Emler. Praha: Nadání Františka Palackého 1893. Frinta, Antonín (1916). Fonetická povaha a historický vývoj souhlásky »v« ve slovanštině. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Frinta, Antonín (1939). Mezinárodní význam českých pravopisných soustav. In Vilém Mathesius (ed.). Co daly naše země Evropě a lidstvu: od slovanských věrozvěstů k národnímu obro‑ zení. Praha: Evropský literární klub, s. 59–61. Frinta, Antonín (1940). O předloze Husovy reformy pravopisné. Listy filologické, roč. 67, č. 3–4, s. 252–255. Gaudek, Tomáš (2012). K provenienci a datování Bible boskovické. In Rostislav Krušinský (ed.). Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska: sborník z 20. odborné konference Olomouc, 20.–21. září 2011. Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci aj., s. 219–228. Gebauer, Jan (1878). Ku kvantitě ve staročeských Zlomcích Epických. Listy filologické, roč. 5, č. 2–4, s. 219–227. GbMluv 1 = Gebauer, Jan (1894). Historická mluvnice jazyka českého 1: hláskosloví. Praha; Vídeň: F. Tempský. GbMluv 3/1 = Gebauer, Jan (1896). Historická mluvnice jazyka českého 3: tvarosloví, 1: skloňo‑ vání. Praha: F. Tempský. GbMluv 3/2 = Gebauer, Jan (1898). Historická mluvnice jazyka českého 3: tvarosloví, 2: časování. Praha; Vídeň: F. Tempský. GbSlov = Gebauer, Jan (1903). Slovník staročeský 1. A–J, Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění; Česká grafická akc. společnost Unie. GL 7 = Grammatici Latini VII. Ed. H. Keil. Leipzig: Teubner, 1880.

ortographica bohemica_N.indd 13

07.01.19 18:16


xiv

orthographia bohemica

Havlová, Eva (1985). Maňas a maňásek. Naše řeč, roč. 68, č. 4, s. 216–219. Havránek, Bohuslav (1936). Vývoj spisovného jazyka českého. In Oldřich Hujer (ed.). Česko‑ slovenská vlastivěda. Řada II. Spisovný jazyk český a slovenský. Praha: Sfinx, s. 1–144. Hoffmann, František (1995–1996). Vzorník gotického písma 15. století. Studie o rukopisech, roč. 31, s. 27–34. Hrbáčová, Jana, a Rostislav Krušinský (edd.) (2016). Chrám věd a múz: 450 let Vědecké knihovny v Olomouci. Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci. Hus, Jan (1857). Orthographia Bohemica = Ortografie česká. Ed. a přel. A. V. Šembera. Vindo­ bona: Leopold Sommer. Hus, Jan (1906). Pravopis český. Přel. Alois Vojtěch Šembera. In Mistra Jana Husi sebrané spi‑ sy V: spisy české II. Ed. V. Flajšhans. Praha: Jos. R. Vilímek, s. 105–113 [mírně upravený překlad Šemberův]. Hus, Jan (1975). Výklady. [Ed. J. Daňhelka.] Praha: Academia [= Magistri Iohannis Hus opera omnia 1]. Hus, Jan (1985). Drobné spisy české. [Ed. J. Daňhelka.] Praha: Academia [= Magistri Iohannis Hus opera omnia 4]. [Hus, Jan] (2013). Magistri Iohannis Hus Enarratio Psalmorum (Ps. 109–118). Edd. Jana Nechutová aj. Turnhout: Brepols [= Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis 253; Magistri Iohannis Hus opera omnia 17]. The International Phonetic Alphabet (revised to 2015). International Phonetic Association. 2015. Přístupné online: https://www.internationalphoneticassociation.org/sites/default/files/ IPA_Kiel_2015.pdf (citován stav ze dne 10. 7. 2018). Isidor ze Sevilly (2000). Etymologiae I–III = Etymologie I–III. Přel. a pozn. D. Korte. Praha: Oikúmené. Jílek, František (1951). Klaretovo české názvosloví mluvnické. Praha: Královská česká společnost nauk [= Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko­‑historicko­‑filologická, roč. 1950, č. 4]. Jílek, František (1966). Mezinárodní význam Husovy pravopisné reformy. In Rudolf Říčan a Michal Flegl (edd.). Husův sborník: soubor prací k 550. výročí M. Jana Husa. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, s. 57–60. Jodłowski, Stanisław (1979). Losy polskiej ortografii. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Kadlec, Jaroslav (1956). Oldřich Kříž z Telče. Listy filologické, roč. 79, č. 1, s. 91–102, a č. 2, s. 234–238. Kamusella, Tomasz (2009): The Politics of Language and Nationalism in Modern Central Eu‑ rope. New York: Palgrave Macmillan. Karlík, Petr, Marek Nekula a Jana Pleskalová (2016). Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Komárek, Miroslav (1969). Historická mluvnice česká 1: hláskosloví. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Komárek, Miroslav (2006). Ke vzniku jihočeských a jihozápadomoravských rozkazovacích tvarů typu proš. In Miroslav Komárek. Studie z diachronní lingvistiky. Edd. O. Bláha a K. Ko­márek. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 337–339.

ortographica bohemica_N.indd 14

07.01.19 18:16


bibliografie

xv

Kosek, Pavel (2016). Bratrský pravopis. In Karlík, Nekula a Pleskalová 2016: 183–187. Koupil, Ondřej (2012). Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny. Praha: Koniasch Latin Press [= Grammaticae Bohemicae 2]. Koupil, Ondřej (2015). Grammatykáři: gramatografická a kulturní reflexe češtiny 1533–1672. 2. vyd. Praha: Karolinum. Krzenck, Thomas (1995–1996). Die Bautzener Hussitica der ehemaligen Gersdorfschen Bibliothek. Studie o rukopisech, roč. 31, s. 153–178. Kubálek, Josef, Josef Hendrich a František Šimek (1929). Naše slabikáře: od nejstarší doby do konce století XVIII. Praha: Školní nakladatelství. Kubínová, Kateřina (2012). Emauzský cyklus: ikonografie středověkých nástěnných maleb v am‑ bitu kláštera Na Slovanech. Praha: Ústav dějin umění AV ČR; Artefactum. Kučera, Karel (1997). Několik pohledů na vývoj českého pravopisu. In Přednášky z 39. běhu Let‑ ní školy slovanských studií. Red. J. Kuklík, usp. J. Hasil. Praha: Univerzita Karlova, s. 63–67. Kučera, Karel (1998). Vývoj účinnosti a složitosti českého pravopisu od konce 13. do konce 20. století. Slovo a slovesnost, roč. 59, č. 3, s. 178–199. Kurz, Josef (1972). Kapitoly ze syntaxe a morfologie staroslověnského jazyka. Praha: Univerzita Karlova [= Acta Universitatis Carolinae — Philologica, Monographia XL — 1972]. Kyas, Vladimír (1962). Česká předloha staropolského žaltáře. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd [= Rozpravy Československé akademie věd, roč. 72/1962, Řada společenských věd, sešit 1]. Kyas, Vladimír (1971). První český překlad bible. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd [= Rozpravy Československé akademie věd, roč. 81/1971, Řada společenských věd, sešit 1]. Kyas, Vladimír (1997). Česká bible v dějinách národního písemnictví. Ed. J. Pečírková, přispěli M. Bohatcová, E. Michálek, J. Pečírková, K. Stejskal, D. Šlosar a J. Vintr. Praha: Vyšehrad; Řím: Křesťanská akademie [= Studium 96]. Machek, Václav (2010). Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Mareš, František Václav (2000a). Hlaholice na Moravě a v Čechách. In František Václav Mareš. Cyrilometodějská tradice a slavistika. Edd. E. Bláhová a J. Vintr. Praha: Torst, s. 61–118. Mareš, František Václav (2000b). Emauzské prameny českého diakritického pravopisu. In Fran­ tišek Václav Mareš. Cyrilometodějská tradice a slavistika. Edd. Emilie Bláhová a Josef Vintr. Praha: Torst, s. 521–526. Menčík, Ferdinand (1897). O dvou spisech Husových. Časopis Musea království Českého, roč. 71, s. 74–79. MESz = A magyar nyelv történeti­‑etimológiai szótára I–IV. Ed. L. Benkő. Budapest: Akadémiai 1967–1984. Michálek, Emanuel (1989). Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících. Praha: Academia. Michálek, Emanuel, Igor Němec a Pavel Spunar (1984). Jazykovědné a paleografické posouzení Husova autorství annaberského listu. Listy filologické, roč. 107, č. 2, s. 111–117. Muzika, František (1958). Krásné písmo ve vývoji latinky 1. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.

ortographica bohemica_N.indd 15

07.01.19 18:16


xvi

orthographia bohemica

Nechutová, Jana, Dušan Šlosar a Radoslav Večerka (1982). Čítanka ze slovanské jazykovědy v českých zemích. Brno: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně. Němec, Igor, aj. (1980). Slova a dějiny. Praha: Academia. Newerkla, Stefan Michael (2011). Sprachkontakte Deutsch — Tschechisch — Slowakisch: Wör‑ terbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwick­ lung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen. 2. vyd. Frankfurt am Main: Lang [= Schriften über Sprachen und Texte 7]. Novák, Karel (1888). Příspěvky ke kritice a výkladu textů staročeských: k Hus. Post. Listy filolo‑ gické, roč. 15, č. 2, s. 110–114. Novák, Karel (1934). Slovník k českým spisům Husovým. Praha: Česká akademie věd a umění [= Archiv pro lexikografii a dialektologii 9]. Novák, Karel (1936–1939). O Husově pravopise a zvláštnostech hláskoslovných a tvaroslovných. Sborník filologický, roč. 11, s. 103–138. Novotný, Adolf (1956). Biblický slovník 1: A–R. Praha: Kalich. Opis źródeł słownika staropolskiego (2005). Red. W. Twardzik aj. Kraków: Lexis. Optát, Beneš, Petr Gzel a Václav Philomathes (2019). Gramatika česká (1533). Ed. O. Koupil. Praha: Akropolis. Pacnerová, Ludmila (1986). Staročeské hlaholské zlomky (kritické vydání). Praha: Academia [= Rozpravy Československé akademie věd, roč. 96/1986, Řada společenských věd, sešit 4]. Pacnerová, Ludmila (2000). Česká bible Hlaholská (bible Vyšebrodská). Praha: Euroslavica [= Práce Slovanského ústavu AV ČR, nová řada 7]. Palacký, František (1827). Literní zprávy. Časopis společnosti vlastenského Museum v Čechách, roč. 1, č. 1, s. 132–140. Pallasová, Eva (2002). »Husova« pravopisná reforma a tzv. třetí období hlaholismu v českých zemích. In Přednášky a besedy z 35. běhu Letní školy slovanských studií. Ed. E. Rusinová. Brno: Masarykova univerzita, s. 122–127. [Parkoszowic, Jakub] (1985). Jakuba Parkosza Traktat o ortografii polskiej. Ed. Marian Kucała. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Patera, Adolf (1880). Rukopisné památky polského jazyka a literatury v Praze. Časopis Musea království Českého, roč. 54, č. 3, s. 534–537. Patera, Adolf (1899). Žaltář Poděbradský. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Patera, Adolf, a Antonín Podlaha (1910). Soupis rukopisů knihovny Metropolitní kapitoly pražské 1. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Pekař, Josef (1928). Ve Sborníku k šedesátým narozeninám prof. V. Tilleho… Český časopis historický, roč. 34, č. 1, s. 199–202. Piccard, Gerhard (1966). Die Ochsenkopf­‑Wasserzeichen ( Veröffentlichungen der Staatlichen Archivverwaltung Baden­‑Württemberg, Sonderreihe die Wasserzeichenkartei Piccard im Hauptstaatsarchiv Stuttgart, Findbuch 2/1–3). Stuttgart: Kohlhammer. Piccard online: Wasserzeichensammlung Piccard, přístupné online: http://www.piccard-online.de (citován stav ze dne 9. 3. 2018). Pleskalová, Jana (1998). Tvoření nejstarších českých osobních jmen. Brno: Masarykova univerzita.

ortographica bohemica_N.indd 16

07.01.19 18:16


bibliografie

xvii

Pleskalová, Jana (2005). Jan Hus a nabodeníčka. In Světla Čmejrková a Ivana Svobodová (edd.). Oratio et ratio: sborník k životnímu jubileu Jiřího Krause. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, s. 283–287. Pleskalová, Jana (2016a). Diakritický pravopis. In Karlík, Nekula a Pleskalová 2016: 331 až 333. Pleskalová, Jana (2016b). Primitivní pravopis. In Karlík, Nekula a Pleskalová 2016: 1414 až 1416. Pleskalová, Jana, a Pavel Kosek (2016). Spřežkový pravopis. In Karlík, Nekula a Pleskalová 2016: 1746–1750. Porák, Jaroslav (1983). Humanistická čeština: hláskosloví a pravopis. Praha: Univerzita Karlova [= Acta Universitatis Carolinae — Philologica, Monographia LXXV – 1979]. Rejzek, Jiří (2009). Lidová etymologie v češtině. Praha: Karolinum. Rejzek, Jiří (2015). Český etymologický slovník. 3. vyd. Praha: Leda. Rzepka, Wojciech Ryszard, a Wiesław Wydra (1974). Nota do dziejów ortografii staropolskiej. Slavia Occidentalis, roč. 31, s. 107–118. Ryba, Bohumil, Pravidla pro transkripci latinských literárních rukopisů. Nepublikováno. (Výtah z pravidel je přístupný online: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/131272/Books_2010_2019_060–2014–1_9.pdf ?sequence=1, citován stav ze dne 10. 7. 2018). Ryšánek, František (1955). Příspěvky ke kritice a výkladu staročeských textů: ke spisům Husovým. Listy filologické, roč. 78, č. 2, s. 210–215. Sedláček, August (1993). Hrady, zámky a tvrze království Českého 1: Chrudimsko. 3. vyd., Praha: Argo. Segert, Stanislav (1966). Husův zájem o hebrejský jazyk. In Rudolf Říčan a Michal Flegl (edd.). Husův sborník: soubor prací k 550. výročí M. Jana Husa, Praha: Ústřední církevní nakladatelství, s. 69–72. Segert, Stanislav (1982, 1984, 1985). Jan Husʼs Reform of Czech Orthography: a Hebraistʼs Contribution. Byzantine Studies, roč. 8, 11, 12, s. 343–350. Segert, Stanislav (2000). Hebrew Letters—Czech Scholars. In Jiří K. Kroupa (ed.). Septuaginta Paulo Spunar oblata (70 + 2). Praha: KLP, s. 341–348. Schipke, Renate, a Kurt Heydeck (2000). Handschriftencensus der kleineren Sammlungen in den östlichen Bundesländern Deutschlands: Bestandsaufnahme der ehemaligen Arbeitsstel‑ le »Zentralinventar mittelalterlicher Handschriften bis 1500 in den Sammlungen der DDR« (ZIH). Wiesbaden: Harrassowitz. Schröpfer, Johann (1968). Hussens Traktat »Orthographia Bohemica«: die Herkunft des dia‑ kritischen Systems in der Schreibung slavischer Sprachen und die älteste zusammenhängende Beschreibung slavischer Laute. Wiesbaden: Harrassowitz [= Slavistische Studienbücher 4]. Schwarzenberg, Karel František (1972). Katalog der kroatischen, polnischen und tschechischen Handschriften der Österreichischen Nationalbibliothek. Wien: Verlag Brüder Hollinek. SSL = Slovník středověké latiny v českých zemích = Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum 1–. Praha: Academia; KLP 1977–. Staročeská Bible drážďanská a olomoucká V/1: Izaiáš-Daniel. Edd. J. Pečírková aj. Praha: Academia 2009.

ortographica bohemica_N.indd 17

07.01.19 18:16


xviii

orthographia bohemica

StčS = Staročeský slovník 1–26 (1968–2008). Praha: Academia. StčS 1968 = Staročeský slovník: úvodní stati, soupis pramenů a zkratek (1968). Praha: Academia. Stejskal, Karel (1970). Die Orthographie Hussens und das slawische Kloster in Prag­‑Emaus. Mediaevalia Bohemica, roč. 3, s. 265–277. Stejskal, Karel (1986). Rukopis Proroků rožmberských a některé otázky české bible. Umění, roč. 34, s. 74–79. Stotz, Peter (1996). Handbuch zur lateinischen Sprache des Mittelalters 3: Lautlehre. München: C. H. Beck. Svobodová, Milada (1996). Katalog českých a slovenských rukopisů sign. XVII získaných Ná‑ rodní (Universitní) knihovnou po vydání Truhlářova katalogu z roku 1906. Praha: Národní knihovna ČR. Šlosar, Dušan (2010). Diakritický pravopis. In Michaela Čornejová, Lucie Rychnovská a Jana Zemanová (edd.). Dějiny českého pravopisu (do r. 1902): sborník příspěvků z mezinárodní konference Dějiny českého pravopisu (do r. 1902) 23.–25. září 2010, Brno, Česká republika. Brno: Host; Masarykova univerzita (vyšlo 2011), s. 200–205. Šmahel, František (2013). Jan Hus: život a dílo. Praha: Argo. Šmahel, František (2015). Instead of Conclusion: Jan Hus as Writer and Author. In A Companion to Jan Hus. Edd. F. Šmahel a O. Pavlíček. Leiden: Brill, s. 370–409. Štítný ze Štítného, Tomáš (1992). Řeči besední. Ed. M. Nedvědová. Praha: Academia. Trávníček, František (1935). Historická mluvnice československá. Praha: Melantrich. Vážný, Václav (1970). Historická mluvnice česká 2: tvarosloví, 1. část: skloňování. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Večerka, Radoslav (1998). Předchůdci slavistiky: Jan Hus. Slavia, roč. 67, č. 1–2, s. 283–288. Verkholantsev, Julia (2014). The Slavic Letters of St. Jerome: the History of the Legend and its Legacy or, How the Translator of the Vulgate Became an Apostle of the Slavs. DeKalb: Northern Illinois University Press. Vidmanová, Anežka (1969a). [Rec.]. Mediaevalia Bohemica, roč. 1, č. 1, s. 166–172. Vidmanová, Anežka (1969b). K výslovnosti a grafice středověké latiny v Čechách. Listy filolo‑ gické, roč. 92, č. 4, s. 294–300. Vidmanová, Anežka (1982). Ke spisku Orthographia Bohemica. Listy filologické, roč. 105, č. 2, s. 75–89. Vidmanová, Anežka (1985). K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. století. Husitský Tábor, roč. 8, s. 271–283. Vintr, Josef (1985). Česká gramatická terminologie do r. 1620. Wiener Slavistisches Jahrbuch, roč. 31, s. 151–185 [přetisk in Vintr, Josef (2008). Studien zur älteren tschechischen Gramma‑ tographie. München: Lincom Europa, s. 19–40 [= Travaux linguistiques de Brno 3]]. Vintr, Josef (1991). Staročeské pašije z hornorakouského kláštera Drkolná/Schlägl. Listy filolo‑ gické, roč. 114, č. 4, s. 246–255. Voit, Petr (2013). Český knihtisk mezi pozdní gotikou a renesancí I: severinsko-kosořská dynastie 1488–1557. Praha: Koniasch Latin Press. Voleková, Kateřina (2015). Česká lexikografie 15. století. Praha: Academia.

ortographica bohemica_N.indd 18

07.01.19 18:16


bibliografie

xix

Voleková, Kateřina (2018). Znaménko rozlišovací a zdůrazňovací ve staročeských rukopisech. Slavia Occidentalis, v tisku. Výbor 1: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Edd. B. Havránek, J. Hrabák aj. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. Výbor 2/2: Výbor z české literatury doby husitské 2. Edd. B. Havránek, J. Hrabák aj. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Vykypělová, Taťána (2003). K integraci cizojazyčných fonémů: případ /f/. In Přednášky a bese‑ dy z 36. běhu Letní školy slovanských studií. Ed. E. Rusinová. Brno: Masarykova univerzita, s. 161–168. Vykypělová, Taťána (2012). Aspekty Husova pravopisu. In Přednášky a besedy z 45. běhu Letní školy slovanských studií. Ed. E. Rusinová. Brno: Masarykova univerzita, s. 263–266. Vykypělová, Taťána (2014). Bemerkungen zu den alttschechischen Orthographien. In Taťána Vykypělová. Sechs Beiträge zur Geschichte des Tschechischen. München: Lincom Europa [= Travaux linguistiques de Brno 11], s. 13–22. Weber [= Kadlec], Jaroslav, Josef Tříška a Pavel Spunar (1958). Soupis rukopisů v Třeboni a v Českém Krumlově. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd. Wisłocki, Władysław (1877–1881). Katalog rękopisów Biblijoteki Uniwersytetu Jagiellońskiego 2: rękopisy 1876–4176. Index. Kraków: Akademia Umiejętności w Krakowie.

ortographica bohemica_N.indd 19

07.01.19 18:16


Značky a některé zkratky

( ) { } / /

rozepsaná zkratka (v diplomatickém přepise) transkripce transliterovaného slova foném (v českojazyčném komentáři a úvodu podle české fonetické transkripce, v cizojazyčných textech podle Mezinárodní fonetické abecedy, → bibliografie: The International Phonetic Alphabet) < > grafém (v úvodu a komentáři); text doplněný editorem (v kritické edici) [ ] fonetický přepis, příp. kontextové doplnění (v úvodu) || hranice strany › ‹ význam lexému » « citát ] oddělení záhlaví a výkladu (v kritickém aparátu) + uvádí navíc A akuzativ, 4. pád aj. a jiný akt. aktivum, činný rod ad. a dále, a další aor. aorist Ap Apokalypsa, Zjevení sv. Jana CDB 1 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (→ bibliografie) cfr. srovnej (v kritické edici) corr. opraveno čes. český ČJA Balhar 2002, Balhar 2006 (→ bibliografie) D dativ, 3. pád del. odstraněno DMLBS Dictionary of Medieval Latin from British Sources (→ bibliografie)

ortographica bohemica_N.indd 20

07.01.19 18:16


značky a některé zkratky

x xi

Dt Deuteronomium, Pátá kniha Mojžíšova du. duál, dvojné číslo ed. edidit edd. ediderunt ESSČ Elektronický slovník staré češtiny (→ bibliografie) Ez Ezechiel f. femininum, ženský rod ff. folia fol. folio FRB Fontes rerum Bohemicarum 1874; Fontes rerum Bohemicarum 1893 (→ bibliografie) G genitiv, 2. pád GbMluv Gebauer 1894, Gebauer 1896, Gebauer 1898 (→ bibliografie) GbSlov Gebauer 1903 (→ bibliografie) gl. glosa GL Grammatici Latini (→ bibliografie) hebr. hebrejský I instrumentál, 7. pád impt. imperativ, rozkazovací způsob in marg. in margine, na okraji ind. indikativ, oznamovací způsob indecl. nesklonné inf. infinitiv interlin. mezi řádky ipf. imperfektivum, nedokonavé sloveso Jos Jozue jzč. jihozápadočeský L lokál, 6. pád l. řádek lat. latinský m. maskulinum, mužský rod MESz A magyar nyelv történeti­‑etimológiai szótára 1967–1984 (→ bibliografie) ms. rukopis (v kritické edici) N nominativ, 1. pád n. neutrum, střední rod nč. novočeský nhn. novohornoněmecký Nu Numeri, Čtvrtá kniha Mojžíšova orig. původně om. omittit, chybí part. participium, příčestí per err. omylem

ortographica bohemica_N.indd 21

07.01.19 18:16


x xii

orthographia bohemica

pf. perfektivum, dokonavé sloveso pl. plurál, množné číslo psl. praslovanský rkp. rukopis ř. řádek s. strana sign. signatura sg. singulár, jednotné číslo slez. slezský srov. srovnej stč. staročeský StčS Staročeský slovník 1968; Staročeský slovník 1968–2008 (→ bibliografie) střč. středněčeský střhn. středohornoněmecký s. v. sub voce V vokativ, 5. pád v. verš var. varianta, variantní vm. východomoravský Výbor Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu 1957; Výbor z české literatury doby husitské 2 1964 (→ bibliografie)

ortographica bohemica_N.indd 22

07.01.19 18:16


(0)

Orthographia v řadě gramatik

Ondřej Koupil

Tato kniha obsahuje edici latinského traktátu, který se beze jména autora a bez nadpisu dochoval v jediném úplném, byť ne dokonalém opise a v jednom výtahu z 15. století. Orthographia Bohemica, jak je tento text podle svého obsahu konvenčně označován od té doby, co byl v 19. století nalezen, je pozoruhodným projevem jazykové reflexe, doporučením, jak pomocí diakritiky adaptovat repertoár latinských liter pro efektivní zápis češtiny. I když byla a je část badatelů ochotna atribuovat text mistru Janu Husovi a i když jiní mají pochybnosti a opor pro atribuci je fakticky málo (medievistka Anežka Vidmanová považovala otázku autorství traktátu podle dosud dostupných dat za nerozhodnutelnou), chyběla desetiletí moderní edice celého textu. Jako by se zájem odborné i širší veřejnosti vyčerpal právě nad otázkou autorské atribuce a už méně energie zbylo na vnímání obsahu traktátu. Právě tuto mezeru zaplňuje edice latinského textu připravená Kateřinou Volekovou. Protože traktát není rozsáhlý, může jeden svazek nabídnout hned několik prezentací textu. Je tu reprodukce rukopisu ze sborníku opisů kněze Kříže z Telče i stručného rukopisného výtahu, diplomatický přepis určený jako pomůcka pro čtení rukopisu, normalizovaná kritická edice latinského textu, překlad do češtiny (přel. Ondřej Koupil) a překlad do angličtiny (přel. Marcela Koupilová a David Livingstone). Nechybí komentář, v němž jsou shromážděny poznámky k mnoha jednotlivostem v textu a osvětleny sporné body čtení rukopisu i jeho výkladu. Latinský traktát obsahuje nemalé množství českých příkladových slov, mnohdy pozoruhodných, a tak je edice také příspěvkem lexikografickým. Syntetický úvod Kateřiny Volekové (s popisem rukopisných pramenů od Michala Dragouna), podaný česky i anglicky (přel. David Livingstone), umožňuje udělat si reprezentativní obraz o tom, co se o traktátu soudilo dosud a co editorka přináší jako plod své detailní práce s textem.

ortographica bohemica_N.indd 23

07.01.19 18:16


x xiv

orthographia bohemica

Na prahu roku 2019 vychází kniha, která navazuje na ediční řadu Grammatica Bohemica. Traktát není gramatikou ve vlastním slova smyslu, ale můžeme ho před linii českých gramatik předřadit jako ouverturu, předznamenání mnoha témat, která v ní pak opakovaně zaznějí. Po mluvnicích 16. a 17. století, které vyšly v prvních dvou svazcích edice Grammatica Bohemica v letech 2003 (první, ještě jménem edice ne­ označený svazek, ale opatřený už jejím logem)1 a 2012,2 a souběžně s edicí první tištěné gramatiky češtiny3 nabízíme čtenářům a čtenářkám pravopis v řadě mluvnic, Ortho‑ graphii v řadě gramatik. V Olomouci in die Augustini (28. srpna) 2018

1 Benešovský zvaný Philonomus 2003. 2 Koupil 2012. 3 Optát, Gzel a Philomathes 2019.

ortographica bohemica_N.indd 24

07.01.19 18:16


(1)

Úvod

Kateřina Voleková (kv) & Michal Dragoun (md)

Již dvě století přitahuje pozornost badatelů i širší veřejnosti jedinečný latinský spis o českém pravopisu, který obsahuje návrh nového systému využívajícího diakritických znamének. Vzhledem k tomu, že podobně jako mnohá jiná středověká díla je dochován pouze v jediném rukopisném opisu a bez udání autorství, vzbuzuje četné spekulace ohledně vzniku samotného textu a jeho působení. Spis je též výjimečným zdrojem české slovní zásoby, některá slova jsou doložena pouze z něho. Proto se k němu po zásluze opakovaně obrací pozornost badatelů různých humanitních oborů, kteří se v něm pokoušejí najít odpovědi na otázky spojené se vznikem a šířením diakritického pravopisu v první polovině 15. století, s jazykovým vývojem staré češtiny v tomto období a obecně s kulturním a společenským rozvojem českých zemí v pozdním středověku. (1.1)

Latinský spis zvaný Orthographia Bohemica (kv)

V tehdejší knihovně knížecího schwarzenberského archivu v Třeboni nalezl historik František Palacký dne 13. srpna 1826 jeden z mnoha rukopisů, do nichž si katolický kněz Kříž z Telče (1434–1504) opisoval starší latinská i česká literární díla. Nevelký, zato však tlustý kodex obsahoval také krátký latinský spis pojednávající o českém pravopisu. Zprávu o nálezu podal F. Palacký širší veřejnosti následující rok, v prvním čísle nově založeného Časopisu společnosti vlastenského Museum v Čechách (1827). V pochvalné recenzi k prvnímu vydání Historie literatury české Josefa Jungmanna z roku 1825 připojil seznam nově nalezených spisů, mezi nimiž se nachází »M. Jana z Husince

ortographica bohemica_N.indd 25

07.01.19 18:16


x xvi

orthographia bohemica

pojednání latinské, o české dobropísemnosti od něho ustanovené«.1 A bezprostředně ve zprávě dodává: »I o tomto důležitém pojednání, kteréž se také v Třeboni našlo, hodné jest, abychom budoucně místnější zprávu dali.«2 Anonymní a v dochovaném rukopise nijak nenadepsané latinské dílo vydal Alois Vojtěch Šembera o třicet let později ve Vídni spolu se svým překladem do češtiny.3 V otisku vyšel z opisu, který pro něj zhotovil F. Palacký v roce 1855.4 V návaznosti na Palackého pojmenoval traktát o diakritickém pravopisu Orthographia Bohemica a za jeho autora označil mistra Jana Husa. Aby podpořil Husovo autorství, zahrnul A. V. Šembera do části Přídavek k Ortografii všechny tehdy známé úryvky z Husových děl, které dokládají jeho zájem o mateřský jazyk. Připojil k nim i krátký anonymní doslov z tzv. Bible šafhauzské, staročeské bible třetí redakce, kde jsou poprvé pro diakritická znaménka použity pojmy nabodeníčko krátké ›tečka‹ a nabodeníčko dlúhé ›čárka‹.5 Tento Šemberův postup vedl následně k tomu, že se rozšířilo a dodnes trvá obecné mínění, že Jan Hus vymyslel termín nabo‑ deníčko pro čárky a háčky nad českými písmeny.6 Po reedici Šemberova vydání v roce 19067 vyšla Ortografie v českém překladu nejprve jen v ukázce ve druhém svazku Výboru z české literatury doby husitské,8 poté vcelku ve vysokoškolské čítance.9 Nové edice se latinský traktát dočkal až po více než sto letech po A. V. Šemberovi. Ujal se jí v roce 1968 německý slavista Johann Schröpfer a doplnil diplomatický přepis podrobnou studií Hussens Traktat »Orthographia Bo‑ hemica«: die Herkunft des diakritischen Systems in der Schreibung slavischer Sprachen und die älteste zusammenhängende Beschreibung slavischer Laute. Text pojednání byl podán pokud možno věrně a byl doplněn textověkritickými poznámkami, německým interpretujícím překladem a obsáhlým komentářem.10 Učitel, kněz a později třeboňský kanovník Kříž z Telče patří mezi nejplodnější opisovače a bibliofily své doby, během svého dlouhého života získal nebo si vlastno11 Palacký 1827: 134. 12 Palacký 1827: 134. 13 Hus 1857: 13–22 (edice), 23–31 (český překlad), 32–38 (poznámky). 14 Srov. Hus 1857: 7, 11; Flajšhans 1927a: 6. 15 Hus 1857: 44–45. Doslov je zpřístupněn např. v monografii o starším českém biblickém překladu (Kyas 1997: 101). 16 Srov. Hus 1857: 6; Pleskalová 2005: 283–287. 17 Hus 1906: 105–113. 18 Výbor 2/2: 519–523; přeložil Bohumil Ryba. 19 Nechutová, Šlosar a Večerka 1982: 59–69; přeložila Jana Nechutová. 10 O přijetí edice viz např. recenze Anežky Vidmanové 1969 a Jiřího Cejnara 1970.

ortographica bohemica_N.indd 26

07.01.19 18:16


kateřina voleková & michal dragoun | úvod

x xvii

ručně opsal desítky rukopisů; mezi ně se řadí i sborník s latinským traktátem o českém diakritickém pravopise.11 Kříž pravděpodobně pojednání opsal v Praze koncem 50. let 15. století, buď ještě jako učitel ve škole na Vyšehradě, kde působil od 21. listopadu 1457, nebo jako student pražské univerzity pobývající ve Václavově koleji, zde je dosvědčen od 28. dubna 1459.12 Toto latinské dílo si však neopisoval proto, aby se jeho pravidly o pravopisu sám řídil, pro zápis českých textů totiž užíval i v pozdějších letech spřežkového pravopisu. Z tohoto důvodu opisoval text »více méně mechanicky, bez hlubšího porozumění, a nadto ještě ze zápisu dosti chybného«.13 Kříž byl nedůsledný zvláště v psaní diakritických znamének, tečky a čárky nad písmeny zřejmě znal jen v jejich zdůrazňovací funkci, kdy např. tečka nebo čárka nad písmenem i zdůrazňuje tento znak a pomáhá k jeho odlišení od graficky podobných písmen, se kterými může v zápise splývat, zvl. od m, n, u apod.14 Žádný jiný zápis Ortografie než Křížův se dosud nenašel. K dispozici jsou badatelům pouze excerpta, která na počátku 20. století nalezl literární historik Václav Flajšhans v pražském kapitulním rukopise.15 Výpisky byly pořízeny z jiného opisu než z Křížova, zdroj výpisků neznáme. Zapsal je »velmi nedbale a zběžným písmem, přeházeně a nesouvisle nějaký řemeslný písař pro vlastní potřebu«.16 Snad právě proto zůstaly mimo větší pozornost badatelů a nebyly příliš zohledňovány v edicích a překladech. Podrobně se jim věnovala až v roce 1982 Anežka Vidmanová ve studii, která reagovala na obě edice spisku Orthographia Bohemica, starší Šemberovu a novou Schröpferovu, a zahrnula edici kapitulních excerpt. Výpisky obsahují jen poznámky z hlavní statě, vynechávají počáteční abecedu i vzorové texty na konci pojednání. Rukopis vznikl svázáním samostatných částí, které byly psány v průběhu první poloviny 15. století, a obsahuje různorodé latinské texty, nezřídka s polskými glosami.17 Je zřejmé, že výpisky byly zapsány ještě před svázáním rukopisu, protože jejich text byl vazbou porušen. Vzhledem k tomu, že nejmladší zápisy v kodexu pocházejí z poloviny 15. století, jeho vazba proběhla podle A. Vidmanové18 právě 11 K soupisu Křížových rukopisů srov. Kadlec 1956: 91–102, 234–238. 12 Vidmanová 1982: 75. 13 Vidmanová 1982: 79. 14 Srov. Schröpfer 1968: 26. 15 Flajšhans 1902: 748; Flajšhans 1927a: 6–9. 16 Flajšhans 1927a: 7. 17 Srov. Patera 1880: 535. Rukopis je ve Staropolském slovníku citován pod zkratkou »R XXII, s. 319–332« (srov. Opis źródeł słownika staropolskiego 2005: 137). 18 Vidmanová 1982: 80.

ortographica bohemica_N.indd 27

07.01.19 18:16


xlvi (1.3.2)

orthographia bohemica

Kritická edice

Základním pramenem kritické edice latinského spisu Orthographia Bohemica je rukopis ze Státního oblastního archivu v Třeboni se signaturou A 4. V aparátu uvádíme relevantní a přínosná různočtení z výpisků zapsaných v rukopise Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze se signaturou D 19. Neupozorňujeme na text, který je v ex­cerptech vypuštěn. K první části textu, Husově Abecedě, dodáváme různočtení variantních rukopisů. Poprvé Abecedu zveřejnil A. V. Šembera spolu s celým spisem Orthographia Bohemica, poté byla vydána ještě několikrát.107 Kriticky byla Abeceda vydána v rámci ediční řady Magistri Iohannis Hus opera omnia, a to v jejím čtvrtém svazku, zaměřeném na česky psané Husovy texty menšího rozsahu s názvem Drobné spisy české.108 Za základní text Daňhelkovy edice byl zvolen nejúplnější a nejlépe dochovaný zápis Abecedy ve vídeňském rukopise (sigla W1), v různočtení byly zohledněny další čtyři rukopisy (sigly B, O, T, W2).109 Nově byla Abeceda objevena v Kodexu roudnickém (opatřujeme ji siglou L). Ve výpiscích z traktátu Orthographia Bohemica v kapitulním rukopise Abeceda chybí. Soupis rukopisů Abecedy užitých v různočtení: B — Bautzen, Stadtbibliothek Bautzen, sign. Ms 4o 22, kolem poloviny 15. století, fol. 207r.110 Česká abeceda s mnemotechnickým textem a glosami. L — tzv. Kodex roudnický, Litoměřice, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Sbírka rukopisů, inv. č. 1, polovina 15. století, s. 324. Česká abeceda s mnemotechnickým textem. O — Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M I 24, 90. léta 15. století, dříve zadní předsádka, nyní fol. 97v.111 Česká abeceda s mnemotechnickým textem a glosami. 107 Viz Hus 1985: 21–22. Zde jsou uvedeny též tři přetisky Abecedy z 16. století, které v edici opomíjíme (srov. Kubálek, Hendrich a Šimek 1929). 108 Hus 1985: 20–22, 324, 415, 464. 109 Podle F. M. Bartoše (1948: 102; srov. Bartoš a Spunar 1965: 152; Schröpfer 1968: 5) má být Abeceda zapsána v rukopise knihovny křižovníků s červenou hvězdou se signaturou XXII A 4 na straně 348, zde však začíná pouze Husovo Jádro, jedná se tedy o omyl (Hus 1985: 22). U Bartoše (1948: 101) je udávána i abeceda na rubu listu z 2. ledna 1452, jenž by měl být uložen ve Státním oblastním archivu v Třeboni, ale již Jiří Daňhelka (Hus 1985) jej neměl k dispozici a ani nám se jej nepodařilo dohledat. 110 Krzenck 1995–1996: 156–160, č. 3. 111 Boháček a Čáda 1994: 13, č. 7 (l); Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissen‑ schaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz. Registerband 1998: 188.

ortographica bohemica_N.indd 46

07.01.19 18:16


kateřina voleková & michal dragoun | úvod

xlvii

T — Třeboň, Státní oblastní archiv v Třeboni, fond Rukopisy Třeboň, sign. A 4, konec 50. let 15. století, fol. 35r. Česká abeceda s mnemotechnickým textem a glosami. W1 — Wien, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Cod. 4935, 1. čtvrtina 15. sto­ letí, fol. 74v.112 Česká abeceda s mnemotechnickým textem a glosami. W2 — Wien, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Cod. 4310, 15. století, dříve zadní přídeští, dnes fol. 130v.113 Česká abeceda s mnemotechnickým textem (incipit zapsán dvakrát). V pramenech B a W1 je jako první uveden soupis písmen s glosami, jimiž je naznačena výslovnost hlásek, které latina nemá a pro něž latinská abeceda nemá zvláštní znaky (v edici traktátu Orthographia Bohemica tento soupis nedoplňujeme). Základní mnemotechnický text abecedy s nadepsanými znaky je zapsán v rukopisech B, L, O, T, W1. V prameni W2 se nachází jednou celý mnemotechnický text bez písmen, podruhé pouze začátek textu s několika písmeny (a až e). V rukopise L jsou nad neúplným mnemotechnickým textem zapsána jen některá písmena. Glosy chybějí v L a W2. Veškerý latinský text traktátu Orthographia Bohemica transkribujeme podle obecných zásad pro přepis středověkých latinských textů.114 České meziřádkové glosy a mnemotechnický text v abecedě a český souvislý text v posledním odstavci traktátu také transkribujeme, a to podle obecných zásad pro přepis staročeských textů.115 Příkladová slova ve vernakulárních jazycích (tj. v hebrejštině, němčině, češtině, maďarštině), abecedu a vzorové české texty transliterujeme a v složených závorkách { } doplňujeme novodobou českou pravopisnou podobu, pokud se liší od dobového záznamu. V případě slovního spojení nebo celé věty uvádíme novodobý přepis až za konkrétním větným celkem. V transliterovaném přepisu příkladových slov se držíme stejných zásad jako v diplomatickém přepisu, rozdílně však zacházíme se zkratkami — ty ponecháváme nerozepsané. Samostatná slova pravidelně oddělujeme, pokud však tomu výjimečně nebrání zkratka, která překračuje hranici slova: nāebeſiech (tj. na nebesiech). Ve špičatých závorkách < > doplňujeme slovo, které písař opomněl zapsat. Emendujeme zjevné písařské chyby a nevhodné zápisy liter se znaménky nebo bez nich, 112 Dataci určujeme podle písaře, který zapsal také Husovo pojednání O hřiešě, jež podle kolofonu dokončil 26. června 1414 (srov. Schwarzenberg 1972: 267). 113 Abeceda je zapsána na rubu listiny z roku 1348, představil ji Menčík 1897: 78 a přetiskl Gebauer (1903: 4) ve Slovníku staročeském s. v. abeceda. Schröpfer (1968: 5) ji uvádí podruhé jako jiný pramen pod č. 6 místo pod č. 1. 114 Srov. Bohumil Ryba, Pravidla pro transkripci latinských literárních rukopisných textů; Vidmanová 1985: 271–283. 115 Daňhelka 1985: 285–301.

ortographica bohemica_N.indd 47

07.01.19 18:16


xlviii

orthographia bohemica

originální znění rukopisu pak uvádíme v kritickém aparátě. Nerekonstruujeme však archetyp, a proto tvrdé ł přepisujeme pouze tam, kde je v rukopise písmeno l̇, a nerozlišujeme možnou různou výslovnost souhlásky v. Opravy provedené samotným písařem v kritickém komentáři nezaznamenáváme. Český překlad latinského textu pořídil Ondřej Koupil, do angličtiny traktát přeložili Marcela Koupilová a David Livingstone s konzultací Ondřeje Koupila.

ortographica bohemica_N.indd 48

07.01.19 18:16


(1en)

Introduction

Kateřina Voleková (kv) & Michal Dragoun (md)

Researchers and the wider public have been interested for two hundred years now in a unique Latin manuscript on Czech orthography which contained a proposal for a new system making use of diacritical dots. In light of the fact that it has been preserved, as is the case with many other medieval works, in only one manuscript copy and without attestation of the authorship, it has generated numerous speculations concerning the origin of the actual text and its impact. The treatise is also a remarkable source for Czech vocabulary, with a number of words only testified to in it. It therefore deservedly attracts the interest of researchers from various fields of the humanities, who are interested in finding answers to questions linked with the origin and dispersion of diacritical writing in the first half of the fifteenth century, with the language development of Old Czech at that time and generally concerning the cultural and social development of the Czech lands in the Late Middle Ages. (1.1en)

The Latin Treatise Known as Orthographia Bohemica (kv)

The historian František Palacký found one of a number of manuscripts, where the Catholic priest Kříž of Telč (Crux de Telcz, 1434–1504) copied older Latin and Czech literary works, in the library of the Prince Schwarzenberg archives in Třeboň on 13 August 1826. The modestly sized, but thick codex, also contained a short Latin treatise concerning Czech orthography. The news of the founding was spread to the wider public by F. Palacký the following year, in the first number of the newly established Časopis společnosti vlastenského museum v Čechách (1827). He attached a list of

ortographica bohemica_N.indd 49

07.01.19 18:16


l

orthographia bohemica

newly found manuscripts in a congratulatory review of the first edition of Josef Jungmann’s Historie literatury české from 1825. This included “M. Jan of Husinec’s Latin treatise on Czech orthography which he established”.1 He immediately added in a report: “Also about this important treatise, which was also found in Třeboň, there is a great deal which should be reported on in more detail in the future.”2 The anonymous and, in the preserved manuscript, untitled Latin work was published by Alois Vojtěch Šembera thirty years later in Vienna along with his translation into Czech.3 The print version was based on the copy made by F. Palacký in 1855.4 Following Palacký, he named the tractate on diacritic orthography Orthographia Bohemica and its authorship was attributed to Master Jan Hus. In order to support Hus’ authorship, A. V. Šembera included all of the known excerpts from Hus’ works, which indicate his interest in the mother tongue, into the part Přídavek k Orthographii. He also added a short anonymous afterword from the so-called Schaffhausen Bible, an Old Czech Bible of the third redaction, where the terms nabodeníčko krátké ›short dot‹ and nabodeníčko dlúhé ›long dot‹ are used for the first time for diacritic signs.5 Šembera’s approach consequently led to the now common and still held view that Jan Hus invented the term nabodeníčko for acutes and carons above Czech letters.6 After the republishing of Šembera’s edition in 1906,7 Orthographia was published in a Czech translation initially in an excerpt in the second volume of Výbor z české literatury doby husitské,8 and later in its entirety in a university reader.9 The Latin tractate was only published in a  new edition more than one hundred years after A. V. Šembera. This was taken on in 1968 by the German Slavic scholar Johann Schröpfer, who supplemented his semi-diplomatic transcription with a detailed study Hussens Traktat »Orthographia Bohemica«: die Herkunft des diakritischen Systems in der Schreibung slavischer Sprachen und die älteste zusammenhängende Beschreibung slavischer Laute. The text of the treatise was presented accurately, when possible, and 1 Palacký 1827: 134. 2 Palacký 1827: 134. 3 Hus 1857: 13–22 (edition), 23–31 (Czech translation), 32–38 (notes). 4 Cf. Hus 1857: 7, 11; Flajšhans 1927a: 6. 5 Hus 1857: 44–45. The afterword is available, for example, in a monograph about older Czech biblical translations (Kyas 1997: 101). 6 Cf. Hus 1857: 6; Pleskalová 2005: 283–287. 7 Hus 1906: 105–113. 8 Výbor 2/2: 519–523; translated by Bohumil Ryba. 9 Nechutová, Šlosar and Večerka 1982: 59–69; translated by Jana Nechutová.

ortographica bohemica_N.indd 50

07.01.19 18:16


kateřina voleková & michal dragoun | introduction

li

supplemented with critical notes, a German interpretative translation, and an extensive commentary.10 The teacher, priest and later Třeboň canon Crux de Telcz ranked among the most productive scribes and bibliophiles of his day. Over the course of his long life, he acquired or copied by hand dozens of manuscripts, including the collection with the Latin tractate on Czech diacritic orthography.11 Crux in all probability copied the treatise in Prague at the end of the 1450s, while either still a teacher in the school at Vyšehrad where he worked as of 21 November 1457, or as a student at Prague University living in the Wenceslas College where he is testified to as of 28 April 1459.12 He, however, had not copied this Latin work in order to use the rules on orthography himself, as he was using digraphic orthography for recording of Czech texts even in later years. For this reason, he copied the text “more or less mechanically, without deeper understanding and in addition from quite an erroneous copy”.13 Crux was not particularly thorough in the writing of diacritic signs, dots and acutes above letters, seemingly only knowing their emphatic function, when, for example, a dot or an acute above the letter i emphasizes this sign and helps in distinguishing it from a graphically similar letter, which can be mixed up in the copy, in particular from m, n, u, etc.14 No other copy of the Orthographia, other than Crux’s, has been found as yet. Researchers have only had excerpts available, which were found at the beginning of the twentieth century by the literary historian Václav Flajšhans in a Prague Chapter manu­ script.15 The extracts were made from another copy than Crux’s, the source of the extracts is unknown. They were written “in a quite sloppy and cursory writing, jumbled and incoherent as if done by some routine scribe for his own needs”.16 Perhaps for this reason they remained outside of the greater interest of researchers and were not taken into account in editions and translations. They were only finally analyzed in detail in 1982 by Anežka Vidmanová in a study, which reacted to both editions of the manu­ script of Orthographia Bohemica, the older Šembera and the newer Schröpfer, and included an edition of the Chapter excerpts. The excerpts only contain notes from 10 On the reception of the edition, see for example the reviews by Anežka Vidmanová 1969a and Jiří Cejnar 1970. 11 On the list of Crux’s manuscripts, see K adlec 1956: 91–102, 234–238. 12 Vidmanová 1982: 75. 13 Vidmanová 1982: 79. 14 Cf. Schröpfer 1968: 26. 15 Flajšhans 1902: 748; Flajšhans 1927a: 6–9. 16 Flajšhans 1927a: 7.

ortographica bohemica_N.indd 51

07.01.19 18:16


ortographica bohemica_N.indd 76

07.01.19 18:16


Orthographia Bohemica: textus Latinus Diplomatický přepis

(2)

ed. Kateřina Voleková

ortographica bohemica_N.indd 1

07.01.19 18:16


2

orthographia bohemica

35r

ortographica bohemica_N.indd 2

07.01.19 18:16


textus latinus 35r a

A

linea manuscripti

w ſudny den

wſſem

ſwatym

b

c

c

Geziſs kniez

geſt

f

g

bude

    e

twie ey k

fararz· l

cele

m

n

ň

bez hrziechu/

kazde(m)v/3 czlowieku

wſſij4 cztnoſtij

p

r

czlowiek

ſwymy ſkutky/

kdyz duſſi puſtil

x

z

xil

za ny

wſſeho dobreho/

konecz7

1 2 3 4 5 6 7

y poczatek/

lakan

rad

mnoho/

ř

rzadem

vu

vkazaw

ž

zziwotem

naſs

ſ

ſluzzil

v

ny ſpaſiti che ch

chtie·|

5

bieſſe y geſt

niekdy

10

ſˇ

ſſlechetny

bozſtwie5 y czlowiecżen ſtwie6

velikoſt

1

y

l

od diabla· a od kniezij

o

tieleſtny·

i

diedicz

y

dobro/ wolnie

t

take

ili

w niemz2 budem na/ wieky bidleti·

tak

dano

hoſpodin1

lidi/

pokog·

h

d

genzz

kral

on

czzeledi

nebeſke kralow ſtwie dˇ

15

w

w ſobie 20

genz geſt

Pozehnany na wieky/·

35r7 hoſpodin] Hospodin S chröpfer 1968: 52, l. 6 35r11 w niemz] t. wniem S chröpfer 1968: 52, l. 10 35r11 kazde(m)v] kazdê S chröpfer 1968: 52, l. 10 35r11 wſſij] wſſy S chröpfer 1968: 52, l. 10 35r15 bozſtwie] Boztwie S chröpfer 1968: 52, l. 14 35r15–16 y czlowiecżen-ſtwie] yczlowieczentwie S chröpfer 1968: 52, l. 14–15 35r24 konecz] konec S chröpfer 1968: 52, l. 21

ortographica bohemica_N.indd 3

07.01.19 18:16


4

orthographia bohemica

35r

ortographica bohemica_N.indd 4

07.01.19 18:16


textus latinus 35r

5

Quia latinu(m) abecedariu(m) p(ro) ydiomate bohemico ſc(ri)be(n)do no(n) p(oteſ )t ſuffic(er)e P(ro)p(ter) q(uo)d ſc(ri)be(n)tes bohemice diſcorda(n)t male ſillabica(n)t et ſic agg(ra)ua(n)t ſonos ac i(n) lectu(r)a Quap(ro)p(ter) placuit ut eſtimo vtilit(er) latinu(m) Ab(e)c(e)dariu(m) ad vtilitate(m) ſc(ri)be(n)di bohe(m)ice aliqua(lite)r8 (con)t(ra)h(er)e deff(e)ct(u)m ſuppl(er)e (et) l(ite)rar(um) d(iffe)r(enci)am declara(r)e Vn(de) p(ro) illis Ab(e)c(e)dariu(m) e(ſt) p(ri)mo poſitu(m) i(n) l(ite)ris et demu(m) i(n) dicc(i)onibus exe(m)pla(r)iter a(n)notatu(m) quo Ab(e)c(e)dario no(n) h(abe)rem(us) nos Bohemi i(n)dige(n)cia(m) ſi p(ro)prijs l(ite)ris n(oſt)ro deputat(is) lin gwario9 latine no(n) sufficiu(n)t l(ite)re ſic(ut) n(e)c grec(is) Iudeis (et) Theotu(n)ic(is)10 cet(er)isq(ue) ydiomatibus ſufficiu(n)t p(ro)ut illis euidet qui eor(um) ydio(ma)ta plena(r)ie velle(n)t pon(er)e p(er) ſc(ri)ptura(m) Vn(de) Iudei h(abe)nt vna(m) l(ite)ra(m) q(ue) d(icitu)r ches· (et) alia(m) q(ue) d(icitu)r ſſyn

25

30

35

18 35r30 aliqua(lite)r] aliquatenus S chröpfer 1968: 58, l. 27, cfr. aliqualiter Hus 1857: 13, l. 26; Vid­m a­ nová 1982: 76 19 35r34–35 lin-gwario] linguagio Hus 1857: 13, l. 30, cfr. lingwario S chröpfer 1968: 58, l. 31–32; Vidma nová 1982: 76 10 35r36 Theotu(n)ic(is)] Theotonicis S chröpfer 1968: 58, l. 33

ortographica bohemica_N.indd 5

07.01.19 18:16


6

orthographia bohemica

35v

ortographica bohemica_N.indd 6

07.01.19 18:16


textus latinus 35v

7

Et ſlawi h(abe)nt cor(reſpo)nde(n)ter chir (et) ſſa· q(ui)b(us) l(ite)ris Bohe(m)i indige(n)t ut i(n) hijs dicc(i)o(n)ibus chudy et ſſyn Si(milite)r theutonici ut p(atet) i(n) hijs dicc(i)o(n)ib(us) puch et ſſilt ita q(uod) ip(ſ )i ches v(e)l chir· cor(reſpo)nd(et) c cu(m) h/ et ipſi ſſyn vel ſſa corr(eſpo)ndet dup(le)x ſſ· faciens ſonu(m) bleſu(m) Vn(de) i(n) Ab(e)c(e)dario loco ſſyn v(e)l ſſa poſui ſˇ cu(m) pu(n)cto· ut pu(n)ct(us) teneat cuſtodiam p(ro) mollificac(i)one ſoni ip(ſ )i(us) s/ et loco ches v(e)l chir poſui c11 cu(m) h (et) vocaui illa(m) l(ite)ra(m) che/ (et) nolui noua(m) impon(er)e p(ro)p(ter) g(ra)uitate(m) addiſce(n)di (et) libros variandi Illa autem l(ite)ra care(n)t l(a)t(in)i ſ(ed) vtu(n)t(u)r i(n) p(ro)lac(i)o(n)e (et) ſc(ri)bu(n)t c cu(m) h ut p(atet) i(n) hijs dicc(i)o(n)ib(us) cham(us) michi nichil michael que(m) ſonu(m) no(n) faciu(n)t ille l(ite)re et hinc latini diu(er)ſar(um) ge(n)ciu(m)· va(r)ie has dicc(i)o(ne)s p(ro)nu(n)cciant/ ut q(ui)da(m) dicunt kam(us) miki nikil mikael Alij dicunt czham(us) miczhi niczhil miczhael· r(e)ſ(er)uan(te)s ſonu(m) p(ro)p(riu)m ip(ſ )i(us) c Alij ſ(u)bticent c et dicu(n)t ham(us) mihi nihil mihael Ne (er)go alt(er)net(u)r i(n) ſc(ri)pto cu(m) l(a)t(in)is ſc(ri)ba(tu)r illa l(ite)ra che· ut c cu(m) h ſic ch· u(e)l čh12 ſo(n)at aut(em) iſta cu(m) e a p(arte) p(oſt)13 ſic(ut) b ut quaſi ſillabica(n)do· dica(tu)r be ſi(mi)l(ite)r che Naſcit(u)r aut(em) iſta l(ite)ra i(n) ore remota li(n)gwa a palato/ (et) decli(n)ata modicu(m) i(n) fine p(ro)lac(i)o(nis) ſ(u)b de(n)tes i(n)f(er)iores14

1

5

10

15

20

25

11 35v10 c] o S chröpfer 1968: 62, l. 10, cfr. c Vidma nová 1982: 77 12 35v23 čh] ch S chröpfer 1968: 62, l. 23, cfr. cˇh Vidma nová 1982: 77 13 35v24 a p(arte) p(oſt)] a poſterius S chröpfer 1968: 62, l. 24, cfr. apparatus Vidmanová 1982: 77, appa­rencius Vidma nová 1982: 86 14 35v27 i(n)f(er)iores] infiriores S chröpfer 1968: 62, l. 27, cfr. inferiores Vidma nová 1982: 77

ortographica bohemica_N.indd 7

07.01.19 18:16


ortographica bohemica_N.indd 42

07.01.19 18:16


Orthographia Bohemica: textus Latinus Kritická edice

(3)

ed. Kateřina Voleková (4)

Orthographia Bohemica: český překlad

přel. Ondřej Koupil (5)

Orthographia Bohemica: English Translation

Translated by Marcela Koupilová & David Livingstone

ortographica bohemica_N.indd 43

07.01.19 18:16


48 35

40

45

50

orthographia bohemica | textus latinus

vel chir correspondet c cum h et ipsi ſſyn {šin} vel ſſa {ša} correspondet duplex ſſ faciens sonum blesum. Unde in abecedario loco ſſyn {šin} vel ſſa {ša} posui ſˇ cum puncto, ut punctus teneat custodiam pro mollificacione soni ipsius s. Et loco ches vel chir posui c cum h et vocavi illam literam che {ché} et nolui novam imponere propter gravitatem addiscendi et libros variandi. Illa autem litera carent Latini, sed utuntur in prolacione et scribunt c cum h, ut patet in hiis diccionibus chamus, michi, nichil, Michael, quem sonum non faciunt ille litere et hinc Latini diversarum gencium varie has dicciones pronuncciant, ut quidam dicunt kamus, miki, nikil, Mikael. Alii dicunt czhamus, miczhi, niczhil, Miczhael, reservantes sonum proprium ipsius c. Alii subticent c et dicunt hamus, mihi, nihil, Mihael. Ne ergo alternetur in scripto cum Latinis, scribatur illa litera che {ché} ut c cum h, sic: ch vel čh, sonat autem ista cum e {é} a parte post, sicut b, ut quasi sillabicando dicatur be {bé}, similiter che {ché}. Nascitur autem ista litera in ore remota lingwa a palato et declinata modicum in fine prolacionis sub dentes inferiores. || Et sonat cum omnibus vocalibus in Bohemico preter i, sed loco i sonat cum y. Exemplum de a est in hac diccione chalupa, de e in hac diccione liche {liché} in ultima sillaba, de y in hac diccione chyſſe {chyše}, de o in hac diccione chod, de v {u} ut chudy {chudý}. Sequitur eciam in fine omnes vocales et ipsum i.43 Exemplum de a ut hrach {hrách}, de e ut lech, mech, de i ut lich, mnich, de o ut roch, doch, ſoch {soch/sóch}, de v {u} ut buch, duch, de y ut pych, kych {kych/ kých}. Ponitur eciam circa vocales in medio diccionum, ymo contra Latinorum­

36r

43 i] y ms. fol. 35r, ř. 36–37 ſˇ cum puncto: Kříž již v zápise často místo tečky používá háček, který se v praxi z tečky vyvinul. fol. 35r, ř. 38 posui … vocavi: Autor traktátu sice v popisu mluví o sobě jako o původci abecedy, může ovšem jít pouze o způsob výkladu učitele, který předkládá látku tradičně zformulovanou do osobních frází, srov. komentář k »repperi« Orth, fol. 39v, ř. 214. fol. 35v, ř. 41–42 Latini diversarum gencium varie has dicciones pronuncciant: Autor komentuje různou výslovnost latinského intervokalického h u různých mluvčích, která je dána jejich odlišným původem (srov. Stotz 1996: 164–166, §§ 122–125). fol. 35v, ř. 46 a parte post: Spolu se spojením a parte ante se jedná o dva termíny, které byly do lingvistiky přejaty z filozofických textů, v nichž pojmenovávají neomezenost v minulosti a neomezenost v budoucnosti. Termín a parte post ›zezadu, ze zadní pozice‹ se užívá pro výčet možností, které jsou následovány určitou konstantou; v gramatikách se jím nejčastěji označuje druhý připojený člen u různých kombinací hlásek, slabik nebo slov (srov. DMLBS s. v. pars 10b). fol. 35v, ř. 47 Nascitur autem ista litera: V traktátu se stejně jako v jiných středověkých dílech ještě nerozlišuje litera od hlásky či grafém od fonému (srov. Večerka 1998: 285–286). Popis artikulace hlásek nebyl ve středověkých latinských pravopisných pojednáních běžný, objevuje se v  dílech mistrů pařížské Sorbonny ve 13. století (Johannes Dacus, Robertus Anglicus; srov. Večerka 1998: 285). fol. 36r, ř. 53–54 kych {kych/kých}: U  onomatopoického slova kych/kých je kvantita kořenného vokálu nejasná. U  jednoslabičných deverbativ tvořených konverzí totiž předpokládáme systémovou krátkost (kýchati – kych podle jiesti – jěd), avšak u onomatopoických lexémů zase můžeme rekonstruovat délku (kých! podle á!, í!, fí!).

ortographica bohemica_N.indd 48

07.01.19 18:16


49

český překlad

english translation

nebo chir odpovídá c s h a tomu ſſyn {šin} nebo ſſa {ša} odpovídá dvojité ſſ, které dělá šišlavý zvuk. V abecedě jsem proto místo ſſyn {šin} nebo ſſa {ša} položil ſˇ s puntíkem, aby se puntík postaral o změkčení znění toho s. A místo ches nebo chir jsem položil c s h a nazval jsem tu literu che {ché} a nechtěl jsem dosazovat novou, protože by bylo obtížné učit se to a měnit knihy. Latiníci však tu literu nemají, ale používají ji ve výslovnosti a píšou c s h, jak je zřejmé v těchto slovech: chamus, michi, nichil, Michael. Ty litery nedělají toto znění, a latiníci z různých národů proto ta slova vyslovují rozdílně: někteří například říkají kamus, miki, nikil, Mikael; jiní říkají czhamus, miczhi, niczhil, Miczhael (zachovávají vlastní znění onoho c); jiní zamlčují c a říkají hamus, mihi, nihil, Mihael. Aby tedy nedošlo ke změně ve srovnání s latiníky, ať se ta litera che {ché} píše jako c s h — takto: ch nebo čh; a zní s e {é} přidaným z pravé strany, tak jako b, takže jako se při slabikování říká be {bé}, tak podobně che {ché}. V ústech se ta litera rodí tak, že se jazyk vzdálí od patra a na konci vyslovování se trochu skloní pod spodní zuby. <fol. 36r> A v českém jazyce zní se všemi vokály kromě i — místo i však zní s y. Příklad obsahující a je v tomto slově: chalupa; e v tomto slově, v poslední slabice: liche {liché}; y v tomto slově: chyſſe {chyše}; o v tomto slově: chod; v {u}: třeba chudy {chudý}. Také následuje na konci po všech vokálech, i po onom i. Příklad obsahující a: třeba hrach {hrách}; e: třeba lech, mech; i: třeba lich, mnich; o: třeba roch, doch, ſoch {soch/sóch}; v {u}: třeba buch, duch; y: třeba pych, kych {kych/kých}. Klade se také u vokálů uprostřed slov — dokonce proti pravidlu latiníků,

or chir corresponds with c together with h and the ſſyn {šin} or ſſa {ša} corresponds with double ſſ, which makes a lisping sound. This is why I have put ſˇ with a dot in place of ſſyn {šin} or ſſa {ša} in the alphabet so that this dot provides the softening sound of that s. In place of ches or chir, I have put c with h and called the letter che {ché}. I did not want to introduce a new one because it would be difficult to learn and to change books. The Latins do not have this letter, however, but use it in pronunciation and write c with h, as is evident in these words: chamus, michi, nichil, Michael. The letters do not make this sound on their own, which is why the Latins from different nations pronounce the words in different ways: e.g. some say kamus, miki, nikil, Mikael; others say czhamus, miczhi, niczhil, Miczhael (they preserve the sound of the c itself ), while others suppress c and say hamus, mihi, nihil, Mihael. So as to avoid differing in comparison with Latin, let the letter che {ché} be written as c with h—this way: ch or čh; and let it sound with e {é} added to the right side, as b, so as while syllabyfing it is said be {bé}, and similarly che {ché}. In one’s mouth the letter emerges by the tongue’s removal from the palate and at the end of its pronouncing it declines a little under the lower teeth. <fol. 36r> And in the Czech language it sounds with all the vowels except i—however, instead of i it sounds with y. An example containing a is in this word: chalupa; e in this word, in the last syllable: liche {liché}; y in this word: chyſſe {chyše}; o in this word: chod; v {u}: e.g. chudy {chudý}. It also follows all the vowels at the end, including that i. An example containing a: e.g. hrach {hrách}; e: e.g. lech, mech; i: e.g. lich, mnich; o: e.g. roch, doch, ſoch {soch/sóch}; v {u}: e.g. buch, duch; y: e.g. pych, kych {kych/kých}. It is also placed next to the vowels in the middle of words—even against the rule of the Latins

ortographica bohemica_N.indd 49

07.01.19 18:16


50 55

60

65

70

75

orthographia bohemica | textus latinus

regulam, que dicit non posse fieri sillabam sine vocali, illa litera cum adiuncto <r>44 sine vocali causat sillabas vel dicciones ut chrt, chrſt {chrst}, krch, mrch, wrch {vrch}, prſt {prst}, wrſt {vrst}, ſrſt {srst}, drt, brt, ſmrt {smrt} et sic de multis aliis, que si cum vocali aliquis diceret, Bohemi audientes sine dubio dicentem taliter deriderent. Secundo notandum, quod c et č, similiter d et dˇ, similiter l et lˇ {ł}, similiter n et ň, similiter r et ṙ {ř}, similiter s et š, similiter t et ṫ {ť}, similiter z et ż {ž} sunt eiusdem generis et pariter scribuntur, sed in prolacione variantur, que variacio debet sic adverti, quod si non ponitur punctus rotundus super litera aliqua ex iam dictis, tunc debet pronuncciari more Latinorum. Sed si ponitur punctus desuper, tunc ad ydioma Boemicum debet flecti. Exemplum de c quo ad primum est in hac diccione czizi {cizí}, sed quo ad secundum in hac diccione čech {Čech}. Exemplum de d in hac diccione den quo ad primum et in hac diccione dielo quo ad secundum. Exemplum de l in hac diccione lich quo ad primum et in hac diccione || lˇyko {łýko} quo ad secundum. Exemplum de n in hac diccione nos quo ad primum et in hac diccione p̌eň {ṕeň} quo ad secundum, similiter in hac diccione meň {meň/méň} in litera finali. Exemplum de r in hac diccione rad {rad/rád} quo ad primum et in hac diccione řad {řad/řád}, id est ordo, quo ad secundum. Exemplum de ſ {s} in hac diccione ſuknie {sukně} quo ad primum et in hac diccione ſˇidlo {šídlo/šidlo} quo ad secundum. Exemplum de t in hac diccione trdlo quo ad primum et in hac diccione ṫiche {tiché} quo ad secundum. Exemplum de z in hac diccione zufaly {zúfalý/zúfaly} quo ad primum et in hac diccione żiwot {život} quo ad secundum. Et ista differencia patet in diccionibus in

36v

44 <r>] om. ms., cfr. Vidma nová 1969a: 171; Vidma nová 1982: 86 fol. 36r, ř. 54–55 Latinorum regulam, que dicit non posse fieri sillabam sine vocali: K tomuto pravidlu srov. výklad o hláskách Velia Longa ze spisu De orthographia ze 2. století: »alii dixerunt omnes esse consonantes … scimus tamen subtiliorem factam esse diuisionem, ut uocales illae quidem dicerentur, sine quibus syllaba fieri non possit, ceterae consonantes, quae cum his sonent« — »někteří tvrdili, že všechny {hlásky} jsou souhlásky … víme přece, že bylo učiněno podrobnější rozdělení, aby se samohláskami nazývaly ty, bez nichž se nemůže slabika vytvořit, ostatní jsou souhlásky, které s těmito zní« (GL 7: 46). fol. 36r, ř. 57 prſt {prst}, wrſt {vrst}, ſrſt {srst}, drt, brt, ſmrt {smrt}: Příklady od prst po smrt jsou podle Anežky Vidmanové (1969a: 171) již přídavkem pozdějších opisovačů, protože v nich už není spojení hlásek r a ch. fol. 36v, ř. 68 p̌eň {ṕeň}: V rukopise je výjimečně diakritickým znaménkem označena také měkká retnice ṕ, pokud se ovšem nejedná o chybu (dále na fol. 39v, ř. 197, je zapsáno peṅ; srov. Flajšhans 1928: 359; Dittmann 2016a: 146). Zachování ṕe-/pě-/pja- z  původního pę- je u  čeledi podstatného jména peň a  příbuzného slovesa pieti dnes doloženo v některých nářečích (inf. zapʼat ve vm. dialektech, ČJA 4: 502), ve spisovném jazyce existuje jen tvar napjal (podle napětí; srov. GbMluv 1: 129–130; Trávníček 1935: 207; Bauer, Lamprecht a Šlosar 1986: 128). Pro starší češtinu máme doklad na palatální podobu slova peň kromě Ortografie také z  latinskočeského slovníku z druhé poloviny 15. století, jenž je poznamenán moravským nářečím (»Stirps pěň vel kořen« SlovOstřS 112, srov. StčS s. v. peň). Psaní příčestí ṕal, ṕat, pial, piat se rozšířilo v tiskařském a písařském úzu 16. století, tvary ṕal, ṕat jsou např. doloženy v kralických tiscích a u autorů z jzč. oblasti (srov. Porák 1983: 36).

ortographica bohemica_N.indd 50

07.01.19 18:16


51

český překlad

english translation

které říká, že slabika nemůže vznikat bez vokálu, ta litera může po přidání <r> bez vokálu tvořit slabiky nebo slova: například chrt, chrſt {chrst}, krch, mrch, wrch {vrch}, prſt {prst}, wrſt {vrst}, ſrſt {srst}, drt, brt, ſmrt {smrt} a tak v mnoha dalších případech; kdyby je někdo říkal s vokálem a slyšeli ho Češi, nepochybně by se mu smáli, že je tak říká. Zadruhé: Je třeba poznamenat, že c a č, podobně d a ď, podobně l a lˇ {ł}, podobně n a ň, podobně r a ṙ {ř}, podobně s a š, podobně t a ṫ {ť}, podobně z a ž jsou téhož druhu a píšou se stejným způsobem, ale při vyslovování vznikají varianty; ten vznik variant se má chápat tak, že když se nad některou z právě uvedených liter neklade okrouhlý puntík, pak se má vyslovovat po způsobu latiníků. Ale když se puntík shora klade, má se měnit podle českého jazyka. Příklad obsahující c je k prvnímu případu v tomto slově: czizi {cizí}; a proti tomu k druhému případu v tomto slově: čech {Čech}. Příklad obsahující d k prvnímu případu v tomto slově: den; a k druhému případu v tomto slově: dielo. Příklad obsahující l k prvnímu případu v tomto slově: lich; a k druhému případu v tomto slově: <fol. 36v> lˇyko {łýko}. Příklad obsahující n k prvnímu případu v tomto slově: nos; a k druhému případu v tomto slově: p̌eň {ṕeň}; podobně v koncové liteře v tomto slově: meň {meň/méň}. Příklad obsahující r k prvnímu případu v tomto slově: rad {rad/rád}; a k druhému případu v tomto slově: řad {řad/řád}, tj. ›řád‹. Příklad obsahující ſ {s} k prvnímu případu v tomto slově: ſuknie {sukně}; a k druhému případu v tomto slově: ſˇidlo {šídlo/šidlo}. Příklad obsahující t k prvnímu případu v tomto slově: trdlo; a k druhému případu v tomto slově: ṫiche {tiché}. Příklad obsahující z k prvnímu případu v tomto slově: zufaly {zúfalý/zúfaly}; a k druhému případu v tomto slově: żiwot {život}. A tato diference je zřejmá ve slovech

which states that a syllable cannot be made without a vowel, this letter can create syllables or words without vowels after adding <r>: e.g. chrt, chrſt {chrst}, krch, mrch, wrch {vrch}, prſt {prst}, wrſt {vrst}, ſrſt {srst}, drt, brt, ſmrt {smrt} and so it is in many other cases. If someone were to say them with a vowel, and the Bohemians were to hear him or her, undoubtedly he or she would be laughed at for saying it this way. Second: It is important to note that c and č, similarly d and ď, similarly l and lˇ {ł}, similarly n and ň, similarly r and ṙ {ř}, similarly s and š, similarly t and ṫ {ť}, similarly z and ž are of the same kind and are written in the same way, but vary while being pronounced; the variation should be understood in the way that if there is not a round dot placed above the letter just presented, then it is supposed to be pronounced as the Latins do. But when a dot is placed above it, it should be changed in accordance with the Czech language. An example containing c is the first case in this word: czizi {cizí}; and the second case in this word: čech {Čech}. An example containing d is the first case in this word: den; and the second case in this word: dielo. An example containing l is the first case in this word: lich; and the second case in this word: <fol. 36v> lˇyko {łýko}. An example containing n is the first case in this word: nos; and the second case in this word: p̌eň {ṕeň}; similarly in the final letter in this word: meň {meň/méň}. An example containing r is the first case in this word: rad {rad/rád}; and in the second case in this word: řad {řad/řád}, i.e. ›order‹. An example containing ſ {s} is the first case in this word: ſuknie {sukně}; and the second case in this word: ſˇidlo {šídlo/šidlo}. An example containing t is the first case in this word: trdlo; and the second case in this word: ṫiche {tiché}. An example containing z is the first case in this word: zufaly {zúfalý/zúfaly}; and the second case in this word: żiwot {život}. This difference is apparent in the words

ortographica bohemica_N.indd 51

07.01.19 18:16


94

60

65

orthographia bohemica

se diccio, aut in una diccione ut wlk {vlk}, owce {ovce}. Si terminat diccionem, tunc sic scribitur: daw {dav}, wdow {vdóv/vdov}, in medio: dawno {dávno}. X non est necessaria Bohemis preter illam diccionem xil {kšil} et aliqua propria nomina ut mixik {Mikšík}, Allexik {Allexík}, que possent scribi per k cum s: kſil {kšil}, Mikſik {Mikšík}, Allekſik45 {Alleksík}. Z ponitur circa omnes vocales ut zakon {zákon}, zebe, id est gelat, de o ut zobe, de i ut zima, de v {u} ut in zub. Ż {Ž} ponitur circa omnes vocales ut żak46 {žák}, żena {žena}, żid {Žid}, kṙyżo­ wani47 {křižovaný}, de v {u} ut kṙiżugi {křižuji/křižují} et in fine invenitur post omnes vocales ut in dlaż {dlaž}, leż {lež}, ſluż {služ}, frequentissime ponitur circa i, sed non circa y, et si reperitur circa y, tunc sonat ad modum dyptongi scilicet ei et ai.

45 Allekſik] Allexik ms. 46 żak] ſȧ k ms.

47 kṙyżowani] kṙyzowani ms.

ortographica bohemica_N.indd 94

07.01.19 18:16


(7)

Rejstříky

První rejstřík obsahuje jazykový popis staročeských slov užitých jako příklady ve spisu Orthographia Bohemica: skládá se ze slovnědruhového určení, morfologické charakteristiky a výkladu významu. Slova jsou řazena podle výskytu v textu, v rejstříku jsou uvedeny pouze výrazy z hlavní stati traktátu, příkladová slova z Abecedy a z českých modliteb na konci traktátu opomíjíme. Pokud je příkladové slovo uvedeno v nejpravděpodobnější nominativní podobě, další možné pády neuvádíme. Homonymní tvary představujeme v pořadí podle námi předpokládané pravděpodobnosti jejich náležité interpretace. Na méně pravděpodobné možnosti výkladu příkladových slov upozorňujeme v  poznámkách. Druhý rejstřík zahrnuje odkazy na všechna příkladová slova a vykládané litery v Abecedě a v hlavní stati traktátu s uvedením pramene a folia. Je rozdělen podle jazyků. Ve třetím rejstříku jsou uvedeny osoby zmíněné v úvodu a komentáři k edici s odkazem na stranu knihy, kromě jmen z lat. traktátu a bibliografických údajů. (7.1)

Staročeská slova v příkladech a vysvětlivkách

fol. 35v, ř. 33: chudy {chudý} — přídavné jméno chudý ›chudý, nuzný; prostý, skromný‹.1 fol. 35v, ř. 33: ſſyn {šín} — podstatné jméno šín, -a/-u m. ›šín, kus kovu, kovový plát‹. fol. 36r, ř. 49: chalupa — podstatné jméno chalupa, -y f. ›chalupa, chýše, prosté, zvl. venkovské obytné stavení‹. 1 Méně pravděpodobné, ale ne vyloučené jsou u příkladových adjektiv i jejich jmenné tvary: kromě chudý (NAVsg. m.) lze číst i chudy (NAVpl. f. aj.), srov. jednoznačné jmenné tvary krch (Orth, fol. 36r, ř. 56), chud (Orth, fol. 37r, ř. 94) aj.; u většiny příkladů však na ně neupozorňujeme. Čtení chůdy (< stč. chódy, NAVpl. podstatného jména chóda, -y f. ›noha; bota; chůda‹) nepokládáme za pravděpodobné vzhledem k hláskoslovnému stavu textu, tj. s ojedinělými doklady na diftongizaci ó > uo (buoh Orth, fol. 41v, ř. 302, viníkuom Orth, fol. 41v, ř. 290) a bez průkazného dokladu na monoftongizaci uo > ů.

ortographica bohemica_N.indd 95

07.01.19 18:16


96

orthographia bohemica

fol. 36r, ř. 50: liche {liché} — tvar liché (NAVsg. n., Gsg. f. aj.) přídavného jména lichý ›lichý, nepárový; zbytečný, marný; ubohý, bídný‹. fol. 36r, ř. 50: chyſſe {chyše} — hláskoslovná varianta podstatného jména chyšě, -ě f. ›obydlí, domek, chýše‹. fol. 36r, ř. 51: chod — 1) podstatné jméno chod, -a/-u m. ›chůze, chození‹, 2) podstatné jméno chod, -a m. ›sedlák s výsadními právy, chodící a hlídající zemskou hranici‹, 3) vlastní jméno obyvatelské Chod, -a m., 4) tvar chod (Gpl.) podstatného jména chóda, -y f. ›noha; bota; chůda‹.2 fol. 36r, ř. 51: chudy {chudý} — viz výše fol. 35v, ř. 33. fol. 36r, ř. 52: hrach {hrách} — podstatné jméno hrách, hracha/hrachu m. ›hrách, popínavá rostlina plodící lusky; semena této rostliny‹.3 fol. 36r, ř. 52: lech — 1) podstatné jméno lech, -a m. ›náčelník‹, 2) vlastní jméno osobní Lech, -a m. fol. 36r, ř. 52: mech — podstatné jméno mech, mcha/mchu m. ›mech‹. fol. 36r, ř. 52: lich — 1) jmenný tvar (NAVsg. m.) přídavného jména lichý ›lichý, nepárový‹, 2) podstatné jméno lich, -a/-u m. ›nepárový počet‹. fol. 36r, ř. 52: mnich — podstatné jméno mnich, -a m. ›mnich, řeholník‹. fol. 36r, ř. 53: roch — podstatné jméno roch, -a/-u m. ›šachová figurka věže‹. fol. 36r, ř. 53: doch — podstatné jméno doch, -a/-u m. ›došek‹. fol. 36r, ř. 53: ſoch {soch/sóch} — tvar soch/sóch (Gpl.) podstatného jména socha, -y f. ›kůl, tyč; sloup; socha‹.4 fol. 36r, ř. 53: buch — 1) citoslovce buch ›buch!, vyjadřuje zvuk při úderu či dopadu něčeho těžkého‹, 2) podstatné jméno buch, -a/-u m. ›bouchnutí‹. fol. 36r, ř. 53: duch — podstatné jméno duch, -a/-u m. ›dech, vítr, duch‹. fol. 36r, ř. 53: pych — podstatné jméno pych, -a/-u m. ›pýcha, zpupnost; násilí; krádež‹. fol. 36r, ř. 53–54: kych {kych/kých} — homografum v zápise neoznačujícím kvantitu: 1) citoslovce kých ›kých!, vyjadřuje zvuk při kýchnutí‹, 2) podstatné jméno kych, -a/-u m. ›kýchnutí, kýchání‹. fol. 36r, ř. 56: chrt — podstatné jméno chrt, -a/-u m. ›chrt, plemeno psa se štíhlým tělem a dlouhýma nohama‹. fol. 36r, ř. 56: chrſt {chrst} — 1) citoslovce chrst ›chrst!, vyjadřuje zvuk při prudkém vylití tekutiny‹, 2) podstatné jméno chrst, -i f. ›chrstnutí, prudké vylití‹. fol. 36r, ř. 56: krch — jmenný tvar (NAVsg. m.) přídavného jména krchý ›levý‹. fol. 36r, ř. 56: mrch — tvar (Gpl.) podstatného jména mrcha, -y f. ›mrtvola, mršina‹. fol. 36r, ř. 56: wrch {vrch} — podstatné jméno vrch, -a/-u m. ›vrch, vrchol‹. fol. 36r, ř. 57: prſt {prst} — 1) podstatné jméno prst, -a/-u m. ›prst‹, 2) podstatné jméno prst, -i f. ›prsť, půda, hlína‹. fol. 36r, ř. 57: wrſt {vrst} — podstatné jméno vrst, -i f. ›vrstva‹.5

2 Spíše nepravděpodobný je tvar chod (< stč. chodi, 2., 3. os. sg. impt. akt.) slovesa choditi, -źu, -dí ipf. ›cho­ dit, pohybovat se‹, s nářeční depalatalizací ď > d (srov. GbMluv 1: 40); dále tuto možnost neuvádíme. 3 Obecně by šlo uvažovat i o podobě hrach s moravskou krátkostí (srov. Balhar a Kloferová 2016: 1073–1074; ČJA 5: 218; Dittmann 2016b: 361–366), zvláště kdyby byl autorem traktátu Orthogra‑ phia Bohemica Jan z Holešova; podobně též dým/dym, húba/huba, lýko/lyko, práh/prah aj. 4 Ke kolísání kvantity soch/sóch srov. GbMluv 3/1: 179. 5 Zřejmě varianta k stč. vrstva (srov. Schröpfer 1968: 83, 98). Bohumil Ryba považuje za omyl opisovače místo drst, -i f. ›smetí‹ (srov. Výbor 2/2: 522).

ortographica bohemica_N.indd 96

07.01.19 18:16


rejstříky

97

fol. 36r, ř. 57: ſrſt {srst} — podstatné jméno srst, -i f. ›srst, kožešina, vlas‹. fol. 36r, ř. 57: drt — podstatné jméno drt, -i f. ›drť, drcení‹. fol. 36r, ř. 57: brt — podstatné jméno brt, -i f. ›brť, dutina ve stromě‹. fol. 36r, ř. 57: ſmrt {smrt} — podstatné jméno smrt, -i f. ›smrt, konec života‹. fol. 36r, ř. 64: czizi {cizí} — přídavné jméno cizí (< stč. cuzí) ›cizí, nevlastní; nepatřičný‹.6 fol. 36r, ř. 65: čech {Čech} — vlastní jméno osobní, obyvatelské Čech, -a m. a místní Čechy, Čech m.7 fol. 36r, ř. 66: den — 1) podstatné jméno den, dne m. ›den, doba mezi východem a západem slunce; doba trvající dvacet čtyři hodin‹, 2) tvar (Gpl.) podstatného jména dna, -y f. ›dna, ochromující bolestivé onemocnění‹, 3) tvar (Gpl.) podstatného jména dno, -a n. ›dno, spodek‹. fol. 36r, ř. 66: dielo — podstatné jméno dielo, -a n. ›dílo, práce; výrobek; jednání ad.‹.8 fol. 36r, ř. 67: lich — viz výše fol. 36r, ř. 53. fol. 36v, ř. 67: lˇyko {łýko} — podstatné jméno lýko, -a n. ›lýko, pletivo pod kůrou stromu‹. fol. 36v, ř. 68: nos — 1) podstatné jméno nos, -a/-u m. ›nos, vyčnívající část obličeje‹, 2) tvar (< stč. nosi, 2., 3. os. sg. impt. akt.) slovesa nositi, -šu, -sí ipf. ›nosit, nést‹.9 fol. 36v, ř. 68: p̌eň {ṕeň} — hláskoslovná varianta podstatného jména peň, pně m. ›peň, kmen‹. fol. 36v, ř. 69: meň {meň/méň} — homografum v zápise neoznačujícím kvantitu: 1) podstatné jméno meň, mně m. ›mník, dravá ryba‹, 2) komparativ méň (< stč. méňe) adverbia málo ›málo, nemnoho‹. fol. 36v, ř. 70: rad {rad/rád} — homografum v zápise neoznačujícím kvantitu: 1) tvar (Gpl.) podstatného jména rada, -y f. ›rada, poučení; porada; shromáždění ap.‹, 2) tvar (Gpl.) podstatného jména rada, -y m. ›rádce; rada, radní‹, 3) přídavné jméno rád s pouze jmennými tvary ›rád, s libostí‹. fol. 36v, ř. 70: řad {řad/řád} — podstatné jméno řad/řád, -a/-u m. ›řád, řada; pořádek ad.‹.10 fol. 36v, ř. 71: ſuknie {sukně} — podstatné jméno sukně, -ě f. ›suknice, tunika, košile‹. fol. 36v, ř. 72: ſˇidlo {šídlo/šidlo} — podstatné jméno šídlo/šidlo, -a n. ›šídlo, nástroj užívaný při šití‹.11 fol. 36v, ř. 73: trdlo — podstatné jméno trdlo, -a n. ›palice, nástroj k tření a tlučení‹. fol. 36v, ř. 73: ṫiche {tiché} — tvar (NAVsg. n., Gsg. f. aj.) přídavného jména tichý ›tichý, klidný; mírný, pokorný‹. fol. 36v, ř. 74: zufaly {zúfalý/zúfaly} — homografum v zápise neoznačujícím kvantitu: 1) přídavné jméno zúfalý ›zoufalý; zatvrzelý; špatný, zlý‹, 2) tvar zúfaly (l-ové part. pl. f., m. neživ.) slovesa zúfati, -aju, -á ipf. ›zoufat, ztrácet naději; pochybovat‹. fol. 36v, ř. 75: żiwot {život} — podstatné jméno život, -a/-u m. ›život, žití; tělo; lůno‹.

6 Ve staré češtině je v některých tvarech doloženo tvrdé skloňování cuzý (pozd. cizý); srov. GbSlov s. v. cuzí; GbMluv 3/1: 562–563. 7 K tvaru pl. podstatného jména Čech srov. GbMluv 3/1: 90. 8 Pozdější podstatné jméno dělo ›stroj k vymršťování těžkých střel‹ zřejmě nebylo ve staročeském období formálně (tj. kvantitou v kořeni) odlišeno od slova dielo, proto v traktátu podobu s krátkým ě na rozdíl od J. Schröpfera (1968: 65) nepředpokládáme (srov. Němec a kol. 1980: 178). 9 Imperativ slovesa nositi se v traktátu dále vyskytuje v podobě noš, viz dále fol. 40r, ř. 222. 10 Ve staročeském období kvantita v kořeni kolísá a vzhledem k dobovému pravopisu a nedůslednému označování kvantity nelze jednoznačně určit, kdy k došlo k rozpadu původního polysémního výrazu na dvě samostatná slova řad ›pořadí‹ a řád ›pořádek‹ (srov. výše dielo fol. 36r, ř. 66). 11 Kvantita v kořeni kolísá (srov. ESSČ s. v. šídlo/šidlo, střč. šidlo a nč. šídlo).

ortographica bohemica_N.indd 97

07.01.19 18:16


112 slúžil Orth 35r smrdí Orth 37v smrt Orth 36r, 41r sobě Orth 35r soch/sóch Orth 36r spasiti Orth 35r spoluhlas Orth 41r spoluvznie Orth 41r srst Orth 36r sřek Orth 41r ssáti Orth 42r strč Orth 39v styd Orth 37r stydne Orth 37r suď Orth 37r; OrthExc 253v súdný Orth 35r sukně Orth 36v suň Orth 39v; OrthExc 253v suš Orth 40r svatým Orth 35r svými Orth 35r sý Orth 38v syn Orth 40r š Orth 35r, 35v, 36r, 40r; OrthExc 253v šach Orth 40r; OrthExc 253v šídlo/šidlo Orth 36v šín Orth 35v šlechetný Orth 35r t Orth 35r, 36r, 40r ť Orth 35r, 36r, 40r; OrthExc 253v tak Orth 35r také Orth 35r tata Orth 40r tě Orth 40r; OrthExc 254r tělestný Orth 35r ten Orth 40r, → to, tu tiché Orth 36v tluc Orth 37r to Orth 38v, 40r; OrthExc 253v trdlo Orth 36v Trojan Orth 38r tu Orth 40r ťuk Orth 40r; OrthExc 254r tvój Orth 38r

ortographica bohemica_N.indd 112

orthographia bohemica ty Orth 38v; OrthExc 253v, → tě týn Orth 38v tyň Orth 39v; OrthExc 253v u Orth 35r, 40r; OrthExc 254r ú Orth 41r učinili ste Orth 38v úfám Orth 37v; OrthExc 253v úfati → neúfám, úfám ukázav Orth 35r v Orth 35r, 40r, 40v, 42r; OrthExc 254r, → ve, veň vał, val Orth 39r vaň OrthExc 253v vaňka OrthExc 253v vdóv/vdov OrthExc 254r ve Orth 39v vé Orth 40v veď Orth 37r; OrthExc 253v věky Orth 35r velikost Orth 35r veliký Orth 37v vem Orth 41r ven Orth 41r veň Orth 41r vésti → veď veš Orth 40r; OrthExc 253v, → všeho, všem, vší vietr Orth 37v viň Orth 39v; OrthExc 253v vlk Orth 40r, 42r; OrthExc 254r vně Orth 42r vrch Orth 36r, 40r; OrthExc 254r vrst Orth 36r, 40r; OrthExc 254r vrzúká Orth 40v vříti Orth 40r však Orth 40v; OrthExc 254r všeho Orth 35r všechno Orth 40r; OrthExc 253v všem Orth 35r vší Orth 35r vy Orth 38v, → vem x Orth 35r, 40v; OrthExc 254r y Orth 35r, 38v, 42r; OrthExc 253v ý Orth 41r z Orth 35r, 36r, 40v; OrthExc 254r za Orth 35r

zahynúti/zahynutí Orth 38r; OrthExc 253v zákon Orth 40v; OrthExc 254r zebe Orth 40v; OrthExc 254r ziebsti → zebe zima Orth 40v; OrthExc 254r zlém Orth 39v zobe Orth 40v; OrthExc 254r zub Orth 40v; OrthExc 254r zúfalý/zúfaly Orth 36v zúfám Orth 37v; OrthExc 253v zúfati → zúfalý/zúfaly, zúfám ž Orth 35r, 36r, 40v; OrthExc 254r žák Orth 40v; OrthExc 254r žena Orth 39r, 40v; OrthExc 253v, 254r Žid Orth 40v; OrthExc 254r život Orth 36v životem Orth 35r církevní slovanština, resp. charvátština deva Orth 37r divo Orth 37r chir Orth 35v ili Orth 35r ša Orth 35v hebrejština Cog Orth 37v Goliáš Orth 37v gymel Orth 37v ches Orth 35r, 35v Og Orth 37v Magog Orth 37v šin Orth 35r, 35v latina allec, allek Orth 37r, 39r Bogemus, Bohemus Orth 38r czara, kara Orth 39r czaritas, karitas Orth 39r czasta, kasta Orth 39r deo Orth 39r est Orth 39r esurientibus Orth 39r

07.01.19 18:16


113

rejstříky et Orth 39r gaudium Orth 37v, 38r; OrthExc 253v genero OrthExc 253v genus Orth 37v gigno Orth 37v; OrthExc 253v Golias Orth 37v, 38r; OrthExc 253v gustus Orth 37v, 38r; OrthExc 253v hamus, chamus, kamus Orth 35v iaculum Orth 38r iocus Orth 38r iustus Orth 38r kuis OrthExc 253v kuem OrthExc 253v kuot OrthExc 253v lac, lak Orth 37r, 39r (7.3)

linquo, linko Orth 39v Mihael, Michael, Mikael Orth 35v mihi, michi, miki Orth 35v nihil, nichil, nikil Orth 35v oi Orth 38v placent Orth 39r quam, kvam Orth 39v que, kve Orth 39v quoniam, koniam Orth 39v maďarština ďo Orth 37r ďu Orth 37r ťok OrthExc 254r ťuk Orth 40r; OrthExc 254r

němčina puch Orth 35v šilt Orth 35v pračeština bog Orth 38r; OrthExc 253v Dragomíř Orth 38r Praga Orth 38r řečtina dyabolus Orth 37r gama Orth 37 lawda Orth 39r

Rejstřík osob

Anglicus, Robertus 48 Bartoš, František Michálek xlvi, lxxiii Blahoslav, Jan 44, 60 z Byšeněvic (?), Jan xliii, lxix Constantine → Konstantin Crux de Telcz → Kříž z Telče Dacus, Johannes 48 Daňhelka, Jiří xxix, xlvi, liii, lxxiii z Domažlic, Zikmund xxxvii, lxiii Faulfiš z Rokycan, Václav 56 Flajšhans, Václav xxvii, xxxiii, xxxvi, li, lviii, lxii Gebauer, Jan xxxiii, xlvii, lviii, lxxiv de Gubina, Petrus xli, lxvii Herttemberger z Lokte, Jan xlii, xliii, lxix, lxx z Holešova, Jan xxxvii, lxii, 46, 58, 96 Hus, Jan xxiii, xxv–xxvi, xxix, xxxi–xxxviii, xlvi–xlvii, l, liii, lvi–lix, lxi–lxiv, lxxiii–lxxiv, 46, 52, 58, 66, 74, 101, 105

ortographica bohemica_N.indd 113

z Chlumce, Bartoloměj xxxii, xxxv, lvi, lx, 74, 76, 98, 103 Jireček, Josef xxxiii, lviii Klaret → z Chlumce, Bartoloměj Komárek, Miroslav 102 Konstantin xxxiv, lix Kosmas 58, 59 Kříž z Telče xxiii, xxv–xxvii, xxix, xxxi, xxxvi, xl–xli, xliv–xlv, xlix, li, liv–lvi, lxii, lxvii–lxviii, lxxi–lxxii, 46, 52, 60, 64, 68, 76, 78 Kučera, Karel xxxviii, lxiv Longus, Velius 50 Mareš, František Václav xxxi, xxxiv, lv, lix, 54, 58, 66, 70, 99 Palacký, František xxv–xxvi, xliv–xlv, xlix–l, lxxi, lxxiii Papius 54 Parkoszowic, Jakub xxxix, lxv–lxvi Pekař, Josef xxxvii, lxii Presl, Jan Svatopluk 109 Pulkava z Radenína, Přibík 59 Ryba, Bohumil 96 Ryšánek, František xxxvi, lxii

ze Sevilly, Isidor 74 Schröpfer, Johann xxvi–xxvii, xliv–xlv, xlvii, l–li, lxxi–lxxii, lxxiv, 58, 70, 97, 98, 106 Stejskal, Karel 105 Šembera, Alois Vojtěch xxvi–xxviii, xliv–xlvi, l–lii, lxxi, lxxiii, 58, 70, 98, 105 Šlosar, Dušan 52 Štítný ze Štítného, Tomáš xxxiii, xxxvii, lviii, lxiii Tomek, Václav Vladivoj xxxiii, lviii Vidmanová, Anežka xxiii, xxvii, xlii, xliv–xlv, li–lii, lxviii, lxxi–lxxiii, 50, 54, 58, 60, 68, 76

07.01.19 18:16


ortographica bohemica_N.indd 114

07.01.19 18:16


(8)

Summary

The book Orthographia Bohemica (The Czech Orthography) contributes to the history of the Old Czech writing system. It presents a new critical edition of the Latin treatise known as Orthographia Bohemica written in the first half of the fifteenth century. The unknown author of the treatise describes the orthography of the Old Czech, reflecting on current practice and suggesting certain adaptations. His detailed analysis of Czech sounds contains a new orthographic system which simplifies and specifies the existing digraphic orthography. In recording of Czech texts, this effectively deals with the smaller number of graphemes in Medieval Latin alphabets and the larger number of Czech phonemes by means of diacritics, acutes and dots above letters. The Latin treatise survived in a single copy from the late 1450s. It was written by a Czech teacher, Catholic priest and Třeboň canon Kříž z Telče (Crux de Telcz, 1434–1504) and found by a historian František Palacký in the library of the Prince Schwarzenberg archives in Třeboň in 1826. Palacký attributed the unsigned Latin tractate on diacritic orthography to a famous Czech theologian, a priest, and a church reformer Master Jan Hus (c. 1369—6 July 1415). Another incomplete copy with excerpts from the Orthographia Bohemica was found at the beginning of the twentieth century by the literary historian Václav Flajšhans in a Prague Chapter manuscript. The excerpts are not related to Crux’s copy, but were made from another unknown copy in the second third of the fifteenth century. They were written in rather sloppy and cursory writing, as if copied by a routine scribe for his own needs. The first publication of the Latin treatise Orthographia Bohemica was carried out by Alois Vojtěch Šembera (1857). His edition does not present the actual appearance of the Czech text as it was preserved in the source, but idealizes the notation of the

ortographica bohemica_N.indd 115

07.01.19 18:16


116

orthographia bohemica

Třeboň manuscript and reconstructs an archetype. A new edition (in a semi-diplomatic transcription) came more than one hundred years after, taken on in 1968 by the German Slavic scholar Johann Schröpfer. He supplemented it with critical notes, an extensive commentary, a German interpretative translation, and a detailed study. Fifty years later, a new critical edition is presented to the general public, including new insights into the topic of the Old Czech language and orthography. The first part of the book contains an introductory study in both Czech and English versions (1.1 and 1.1en). The first chapter by Kateřina Voleková presents the Latin treatise Orthographia Bohemica, focusing on its structure, content, authorship and time of writing. The following chapters deal with the impulses behind the emergence of diacritic orthography and its spread and use in the Czech lands. In the next part (1.2 and 1.2en), Michal Dragoun provides the codicological description of the Třeboň and the Chapter manuscripts. An editorial note by Kateřina Voleková is placed at the end of the introduction (1.3 and 1.3en). The second part of the book comprises the text of the Latin treatise Orthographia Bohemica, presented in several forms (2–6). Firstly, colour reproductions of the two sources (of the Třeboň manuscript: 2; and the Chapter manuscript with excerpts: 6.1) are supplemented by a semi-diplomatic transliteration. This is followed by a critical edition with notes and a commentary (3; 6.2). The edition (by Kateřina Voleková) is accompanied by the translation of Orthographia Bohemica into Modern Czech (by Ondřej Koupil; 4) and English (by Marcela Koupilová and David Livingstone; 5). A dictionary of Old Czech words and two indices are placed at the end of the book (7). The present critical edition of Orthographia Bohemica contributes to the discussion on the emergence of diacritic signs and it opens possibilities for further research on the orthography and language history of Old Czech and the cultural and social development of the Czech lands in the Late Middle Ages. This book edition was supported by a grant from the Czech Science Foundation (Grantová agentura České republiky), project no. 16–00598S Orthographia Bohemica and the so-called Grammar of Náměšť (a philological analysis and critical editions).

ortographica bohemica_N.indd 116

07.01.19 18:16


ortographica bohemica_N.indd 117

07.01.19 18:16


ortographica bohemica_N.indd 118

07.01.19 18:16


Kateřina Voleková

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Valentinská 91/1, 116 46 Praha 1 http://www.ujc.cas.cz/ volekova@ujc.cas.cz

Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Philomathes. Gramatika česká (1533).

Ed. Ondřej Koupil. Praha: Akropolis, 2019. ISBN 978-80-7470-232-7 ISBN 978-80-7470-233-4 (PDF)

Ondřej Koupil. Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny. Praha: Koniasch Latin Press, 2012 [= Grammaticae Bohemicae 2]. ISBN 978-80-86791-97-5

Benešovský, Matouš, zvaný Philonomus. Grammatica Bohemica. Knížka slov českých vyložených. Ed. Ondřej Koupil. Praha: Koniasch Latin Press, 2003 [= Grammaticae Bohemicae 1]. ISBN 80-86791-06-8

ortographica bohemica_N.indd 119

07.01.19 18:16


ortho graphia b ohemica Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako svou 389. publikaci Ediční příprava latinského textu a komentář Kateřina Voleková Český překlad Ondřej Koupil Anglický překlad Marcela Koupilová a David Livingstone Úvodní studie Kateřina Voleková a Michal Dragoun Překlad úvodních studií do angličtiny David Livingstone Překlad resumé do angličtiny a anglické korektury Olga Roebuck Fotografie Státní oblastní archiv v Třeboni, Archiv Pražského hradu, Metropolitní kapitula u sv. Víta a Ondřej Koupil Grafická úprava a obálka Jaroslav Vlček a Knyžnyk Apudportam Sazba písmy Minion 3 a Neacademia Stará škola (staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Tištěno na papíře Munken Print Cream, 90 g/m2 Vydání této edice první, 196 (lxxvi a 120) stran, TS 12. ISBN 978-80-7470-234-1 ISBN 978-80-7470-235-8 (PDF) Doporučená cena včetně DPH 259 Kč

ortographica bohemica_N.indd 120

07.01.19 18:16


Tato kniha obsahuje edici latinského traktátu z 15. století, který se beze jména autora a bez nadpisu dochoval v jediném úplném, byť ne dokonalém opise a v jednom výtahu. Orthographia Bohemica, jak je tento text podle svého obsahu konvenčně označován od té doby, co byl v 19. století nalezen, je pozoruhodným projevem jazykové reflexe, doporučením, jak pomocí diakritiky adaptovat repertoár latinských liter pro efektivní zápis češtiny. I když byla a je část badatelů ochotna atribuovat text mistru Janu Husovi a i když jiní mají pochybnosti a opor pro atribuci je fakticky málo (medievistka Anežka Vidmanová považovala otázku autorství traktátu podle dosud dostupných dat za nerozhodnutelnou), chyběla desetiletí moderní edice celého textu. Jako by se zájem odborné i  širší veřejnosti vyčerpal právě nad otázkou autorské atribuce a už méně energie zbylo na vnímání obsahu traktátu. Právě tuto mezeru zaplňuje edice latinského textu připravená Kateřinou Volekovou. Svazek nabízí několik prezentací textu. Obsahuje reprodukce rukopisu ze sborníku opisů kněze Kříže z  Telče i  stručného rukopisného výtahu, diplomatický přepis určený jako pomůcka pro čtení rukopisu, normalizovanou kritickou edici latinského textu (ed. Kateřina Voleková), překlad traktátu do češtiny (přel. Ondřej Koupil) a do angličtiny (přel. Marcela Koupilová a David Livingstone). Nechybí věcný komentář. Úvod k edici, který napsala Kateřina Voleková a Michal Dragoun, je publikován česky a anglicky. Kniha vznikla na půdě Ústavu pro jazyk český AV ČR. Navazuje na ediční řadu Grammatica Bohemica vydávanou v nakladatelství KLP — Koniasch Latin Press. Vychází souběžně s edicí první, tzv. náměšťské gramatiky B. Optáta, P. Gzela a V. Philomatha.

ISBN 978-80-7470-234-1

Orthographia Bohemica Ed. Kateřina Voleková

potah.indd 3

05.01.19 16:57

Profile for Filip Tomas

Kateřina Voleková (ed.): Orthographia Bohemica  

https://akropolis.info/kniha/orthographia-bohemica/

Kateřina Voleková (ed.): Orthographia Bohemica  

https://akropolis.info/kniha/orthographia-bohemica/

Profile for akropolis
Advertisement