„Stálým používáním slov zjišťuji jejich nepoužitelnost / Opravňuje-li vůbec co k užití slova / není to jeho podoba / ani jeho význam / Slovo je pouze moc a síla / nepopiratelná a nenahraditelná“
„Potřebuji průvodce ve světě věcí: pokud je mohu vidět, cítit a hmatat, potud mi nic neříkají a nemohu o nich mluvit; nic o nich nevím; procházejí mnou sem a tam, aniž zanechávají stopu, nerušené a nerušící. Ale jsem-li pro věci slepá, chci slyšet slovo, a jsem-li hluchá, chci mít slovo před očima. Nedávejte mi pod prsty samet, řekněte: sametový, na mně je přidržet to slovo k věci, právě toto slovo k právě této věci, a připoutat ho pevně.“ Věra Linhartová: Prostor k rozlišení
Jedním z určujících rysů poetiky Věry Linhartové je propojování fenoménu řeči a lidské existence. Ontologický aspekt autorčiny poetiky přitom dokonale koresponduje s aspektem noetickým: klíčovým momentem promluv „linhartovských“ subjektů je snaha dosáhnout „ideálního“ slova, slova, které by plně vystihovalo pohyb i náplň subjektivních představ. Jedině takové slovo se může stát „mostem“, jímž subjekt kráčí ke své představě; a jedině v takto „přesně“ vedené promluvě jsou subjekty schopny uvědomit si sebe, svou existenci a svou identitu v její mnohočetnosti.
Moc slova
Věra Linhartová: Ubývání hlásky ‚m‘
Michaela Křivancová
Michaela Křivancová (nar. 1976) vystudovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor český jazyk a společenské vědy, a doktorské studium českého jazyka na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Přednáší současný český jazyk na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity, převážně morfologii a syntax. Zabývá se také textovou lingvistikou a analýzou komunikace. Problematice textů Věry Linhartové věnovala řadu studií, publikovala je zejména v časopisech Slovo a slovesnost, Česká literatura, Bohemica litteraria, Svět literatury, v polské Stylistyce a v několika konferenčních sbornících. Autorsky se podílela na učebnicové sadě Český jazyk a komunikace pro střední školy (3. a 4. díl; nakladatelství Didaktis), v níž zpracovala tematický celek „Morfologie“.
Michaela Křivancová
M o c s l o va
Studie Moc slova se pokouší nastínit koncepci slova a řeči ve struktuře prozaických textů Věry Linhartové. Předmětem zkoumání jsou zde autorčiny česky psané texty vydané v letech 1964—1968, tj. texty ze souborů Prostor k rozlišení (1964), Meziprůzkum nejblíž uplynulého (1964), Přestořeč (1966), Dům daleko (1968) a samostatná próza Rozprava o zdviži (1965). Tyto texty se výrazně orientují ke slovu a k řeči: ke slovu jakožto k prostředku i překážce komunikace; k řeči coby prostoru k sebeuvědomění. Autorka studie představuje hlavní rysy poetiky Věry Linhartové — noeticko-filozofickou a ontologicko-existenciální dimenzi slova; dále ukazuje, jak oba aspekty podmiňují vnitrotextovou reflexi konstruování literárních promluv a jak noetický princip ovlivňuje jazykové i kontextové proměny v uměleckém ztvárňování textů. Poukazuje rovněž na to, že způsob ztvárňování literárních promluv není v poetice Věry Linhartové pouhým samoúčelným odrazem noetického (a ontologického) principu, ale následně směřuje také k cílům komunikačním. Studie si klade za cíl zodpovědět otázku, zda lze hovořit o celkové sémantické jednotě próz Věry Linhartové, přestože je z poetiky těchto textů zjevné, že se jejich jazykové ztvárňování v průběhu času proměňuje, nebo zda je každý autorčin prozaický text charakterizován jiným významotvorným principem.
Koncepce jazyka a řeči v prozaických textech Věry Linhartové ISBN 978-80-7470-030-9
moc_slova_prebal_03.indd 1
31/10/13 06:19