Jiří Holý (ed.): Cizí i blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století

Cizí i blízcí

cizí i blízcí.indd 1

15.11.16 0:44

Ilustrace Yehuda Bacon cizí i blízcí.indd 2

15.11.16 0:44

CIZÍ I BLÍZCÍ Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století

Jiří Holý (ed.)

A

cizí i blízcí.indd 3

K

R

O

P

O

L

I

S

15.11.16 0:44

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Cizí i blízcí : Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století / Jiří Holý (ed.). — Praha : Akropolis, 2016. — 1048 stran ISBN 978-80-7470-125-2 (vázáno) (=411.16) * 316.723:26 * 316.72/.75 * 82:316.7 * 821.162.3 * 821(=411.16) * 316.344.8(=411.16) * 316.64(=411.16)-021.485 * 323.12“1939/1945“ * 7.04 * (437.3) — Židé — Česko — 19.—20. století — židovská kultura — Česko — 19.—20. století — kultura a společnost — Česko — 19.—20. století — literatura a kultura — Česko — 19.—20. století — česká literatura — 19.—20. století — židovská literatura — Česko — 19.—20. století — židovství — antisemitismus — holocaust (1939—1945) — náměty, témata a motivy — kolektivní monografie 821.162.3.09 — Česká literatura (o ní) [11] Publikace vznikla v rámci grantu GA ČR 13-03627 S Reprezentace Židů a židovská témata v literatuře v českých zemích ve 20. století a Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově Racionalita ve vědách o člověku, podprogram Kultury jako metafory světa řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Vydání knihy dále podpořili Česko-německý Fond budoucnosti, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Česko-izraelská smíšená obchodní komora a Federace židovských obcí v ČR.

Lektorovali Petr Brod, M.A. Prof. Dr. Reinhard Ibler (Justus-Liebig-Universität Gießen) Doc. PhDr. Jiřina Šedinová, CSc. (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy) © Štěpán Balík, Jan Fingerland, Magdaléna Fottová, Denisa G. Goldmannová, Jiří Holý (ed.), Hana Hříbková, Lucie Kroulíková, Šárka Sladovníková, Olga Zitová, 2016 © Cover Illustration Yehuda Bacon, 2016 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2016 © Filip Tomáš — Akropolis, 2016 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016 ISBN 978-80-7470-125-2

cizí i blízcí.indd 4

15.11.16 0:44

Obsah 7

Jiří Holý: Úvod

III

I

Přelom devatenáctého a dvacátého století Jiří Holý: Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století Olga Zitová: Literární příspěvky v týdeníku Selbstwehr do roku 1921. Jidiš — první světová válka — Franz Kafka a Max Brod Magdaléna Fottová: Obrazy východních Židů v českožidovských a česky psaných sionistických časopisech 1910—1925 Štěpán Balík: Prozaické a dramatické figurky Vojtěcha Rakouse Počátek století, první republika a nacistická okupace Denisa G. Goldmannová: Osamělé hlasy chasidismu a východního židovství v Praze Lucie Kroulíková: Židovské motivy v literárním díle Egona Hostovského Lucie Kroulíková: Kalendář česko-židovský za redakce Egona Hostovského a Hanuše Bonna Olga Zitová: Židé v podkarpatské tvorbě Ivana Olbrachta Jiří Holý: Podoby Židů a antisemitismu v Poláčkově cyklu o okresním městě Jiří Holý: Divadelní a literární činnost v terezínském ghettu Hana Hříbková: Tvůrčí činnost dětí v ghettu Terezín 1942—1945 Šárka Sladovníková: Zobrazení holokaustu v denících

431

23

71

135

185

II

199

233

253

267

293

315 369

5

cizí i blízcí.indd 5

385

521 573 601

681 729 761

797 841 IV 857

881

925 945

961 965 975 1007 1009 1035

Od druhé světové války do konce šedesátých let Štěpán Balík, Jiří Holý: Mezi tichem a křikem.

Poezie o šoa Šárka Sladovníková: Memoárová literatura o šoa Jiří Holý: Šoa ve fikční próze do konce šedesátých let Šárka Sladovníková: Holokaust v československém a českém hraném filmu Hana Hříbková: Šoa v díle Jiřího Weila Hana Hříbková: Svět kibucu a holokaust očima Oty B. Krause Jiří Holý: „Antisionismus“ jako skrytý i zjevný antisemitismus doby komunistického režimu Šárka Sladovníková: Dětský pohled na holokaust Jiří Holý: Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol Od sedmdesátých let do současnosti Lucie Kroulíková: Literární reflexe šoa po roce 1970 a literatura druhé a třetí generace Jan Fingerland: Antisemitismus v normalizační literatuře.

Případ Alexeje Pludka Jiří Holý: Židovské motivy v díle Arnošta Goldflama Štěpán Balík: Od nenápadných náznaků k holokaustové pověsti.

Všudypřítomná tematika šoa v díle Ireny Douskové Seznam vyobrazení Medailony autorů Summaries Redakční poznámka Jmenný rejstřík Věcný a tematický rejstřík

15.11.16 0:44

cizí i blízcí.indd 6

15.11.16 0:44

Úvod Jiří Holý 1.

— Mámo, kdy přestane bída a hlad? „Až otevřou se brány ghetta, dítě…“ — Mámo, kdy se otevřou brány ghetta? „Až každý člověk bude mít druhého rád.“ — Mámo, kdy to bude, kdy? „Nikdy, mé dítě, a ghetto zůstane v nás.“ — Brány ghetta jsou brány k srdci?“ „Ach, dítě moje, nám nepřísluší se tak ptát!“ (POLÁK 1996: 82)

Stará píseň, kterou otiskl V. A. Polák v souboru židovských pověstí a příběhů Bílá paní z ghetta, naznačuje velkou, takřka nepřekonatelnou vzdálenost mezi men­ šinovým světem Židů a většinovým světem, který je obklopuje. Jejím znakem i symbolem jsou brány ghetta. Právě soubor svých básní z Terezína Polák nazval „město černých bran“. Neoznačují jen uzavřený vnější prostor, ale také to, co Jan Patočka nazval „uzavřenou duší“ (PATOČKA 1998).1 Tento postoj přežíval na obou stranách, často se mluvilo o vnitřním ghettu Židů, kteří byli od druhé poloviny 19. století formálně svobodní a rovnoprávní občané, ale byli poznamenáni minu­ lostí, ať už to byla představa vyvoleného národa, nebo nedůvěra vůči majoritní společnosti a obava z perzekucí. Kapitoly v této monografii k tomu shromažďují mnoho dokladů. Avšak i na druhé straně, ve většinové české, případně německo­ jazyčné společnosti v českých zemích v „dlouhém“ dvacátém století, přetrvávaly starší antijudaistické stereotypy, k nimž se od posledních desetiletí století před­ chozího přidávaly stereotypy novější. Věcný a tematický rejstřík na konci svazku jich obsahuje několik, od Žida jako kapitalisty až po Žida anarchistu a komunistu.

Dala by se sestavit linie antisemitských bouří od prosince 1897 přes hilsneriádu konce století, pogromy a výtržnosti na konci první světové války a po ní, k nepo­ kojům v krizových situacích let 1929, 1930 a 1934. Následovala vlna antisemitis­ mu v době tzv. druhé republiky, spoluvina řady Čechů na nacistickém holokaus­ tu a posléze poválečný stalinský a neostalinský antisemitismus maskovaný jako antisionismus. Na „árijské straně“ neviditelného ghetta lze najít známé spisova­ tele (Václav Kosmák, Petr Bezruč, Vilém Mrštík, Alexej Pludek), umělce, žurna­ listy a veřejné činitele, kteří projevovali otevřený nebo latentní antisemitismus.

1

7

cizí i blízcí.indd 7

Uzavřená duše je podle Patočky plod moderního racionalismu, vnímá svět jako disponovatelný, uvažuje v kombinacích sil; ratio pojímá „jako vlastnictví člověka, jako jeho majetek, kterým se rozvíjí subjekt. […] Tato ratio je nadřazena věci; při setkání s věcí nenaráží na nic cizího, nýbrž jen na rozvoj sebe samé. […] Avšak otevřená duše a její základní skutek: neztrácet se ve světě a jeho obsahu, nýbrž věnovat se úmyslně věcem, vydat se ve prospěch věcí, lidí i Boha a v tomto odevzdání je najít…“ (PATOČKA 1998: 339; zvýraznění JP).

15.11.16 0:44

2 3

cizí i blízcí.indd 8

Srov. připomínku „difuzních“ podob antisemitismu v době první republiky u Ines Koeltzschové (KOELTZSCH 2015: 129).

Zde se nachází i několik příspěvků k židovské literatuře a kultuře. Například ve druhém svazku v oddílu „Cities of Ashkenaz. Sites of Identity, Cultural Production, Utopic or Dystopic Visions“; ve třetím svazku je to studie o jidišovém divadle. Součástí čtvrtého svazku je Pynsentova stať o antisemitismu v díle Boženy Benešové (PYNSENT 2010).

Úvod

Jeho podoby mohou být různé. Jiným a mírnějším stanoviskem je například postoj bystandera, který jen nečinně sleduje perzekuci svých bližních a sousedů.

Tato monografie však zaznamenává nejen neviditelné zdi, nepochopení, nevraživost a vzájemné negativní heterostereotypy. Její název Cizí i blízcí totiž odkazuje nejen k projevům odmítnutí či rezerovaným postojům, ale postihuje také úsilí o otevřenost, pochopení a porozumění. Kultura určitého historického období a teritoria, v tomto případě českých zemí v „dlouhém“ dvacátém stole­ tí, není monolitní fenomén nebo přehledné schéma. Ani historický vývoj v tom­ to období nelze přece shrnout do obrazu, v němž se prostě střídají epochy rela­ tivně klidného soužití různých národností, etnik a konfesí (v posledních letech rakouského mocnářství a za první republiky, po roce 1989) s epochami nacismu a stalinismu, kdy docházelo k exkluzím, ostrým konfliktům a masovému vraž­ dění. Fakticky jsou tyto procesy heterogenní, vedle jedné dominující tendence lze najít tendenci protichůdnou. 2 Tím spíše je třeba chápat kulturu a literatu­ ru, které jsou dějinným vývojem modelovány, ale zároveň jej také spoluutváře­ jí, jako proměnlivý soubor textů, různých ideologií, tradic i interpretačních vzo­ rů a schémat.

Novější historiografie pracuje s koncepty jako shared history nebo histoire croisée, které označují víceperspektivnost náhledu na dějinné události; mluví se o potřebě transnacionálního přístupu k dějinám, který nahrazuje tradiční národní dějiny. Totéž platí i pro literaturu a literární život. Již samo téma — re­ flexe Židů a židovství — badatele přivádí k překročení konvenčního rámce ná­ rodní literatury psané jedním, tedy českým jazykem. Je zřejmé, že model jedno­ jazyčné národní literatury byl spjat nejen s formováním filologie jako společné vědy o jazyce a literatuře, ale také s novodobým českým nacionalismem, který ignoroval faktickou vícejazyčnost literatury a kultury v českých zemích a lite­ rární dění zakládal na jediné národní identitě a iracionální představě její homo­ gennosti od středověku po současnost. Tento substancialismus, který se promítl i do úctyhodných projektů typu Dějin českého divadla či Lexikonu české litera‑ tury, byl v posledních letech právem podroben kritice (TUREČEK 2000 a 2009; PAPOUŠEK — TUREČEK 2005; HOLÝ 2009). Na mezinárodní scéně dochází k pozo­ ruhodným pokusům o transnacionální dějiny středoevropské literární kultury (CORNIS­‑POPE — NEUBAUER 2004, 2006, 2007 a 2010).3 I česká literární historie už má k dispozici knihy, které programově překračují horizont jazykově česky vymezené kultury (TUREČEK 2001) a vnímají literaturu v širokém kontextu socio­ kulturním (PAPOUŠEK 2010 a 2014). Ambicí této knihy je tedy představit tema­ tizaci a reflexi židovství v literatuře jako polyfonní dění, které je třeba nahlížet z různých perspektiv, a prezentovat literaturu v českých zemích přinejmenším do poloviny dvacátého století jako transnacionální fenomén. Dokládají to jednot­ livé kapitoly této monografie například v zobrazení národnostních a antisemit­ ských bouří na konci 19. a 20. století z české i německé perspektivy, v odlišném

15.11.16 0:44

9

cizí i blízcí.indd 9

přístupu německy mluvících a sionisticky orientovaných Židů na jedné straně a Čechožidů usilujících o asimilaci na straně druhé nebo ve vícejazyčnosti diva­ delní, kabaretní a literární tvorby v terezínském ghettu. Z osmi analyzovaných deníků s tematikou holokaustu jsou tři psány jiným jazykem než česky (němec­ ky a hebrejsky).

Literaturou se zde přitom nechápe jen krásná literatura jako belles­‑lettres, ale literární kultura v širším smyslu, jak ji často prezentuje soudobá literární historiografie, tedy rovněž non­‑fiction, žurnalistika, divadlo a film. Tomu odpo­ vídá struktura knihy. Je chronologicky rozdělena do čtyř oddílů. První se zamě­ řuje na konec 19. století a na počátek století následujícího. Druhý je soustředěn k období první republiky a druhé světové války. Třetí sleduje poválečné obdo­ bí zhruba do konce šedesátých let. Závěrečný oddíl mapuje dobu takzvané nor­ malizace a léta po demokratickém převratu v roce 1989 až do současnosti. Do každého oddílu jsou zařazeny jak širší přehledové kapitoly, tak kapitoly zamě­ řené k určitému tématu (kupříkladu časopisům, ohlasům chasidismu a východ­ ního židovství, kultuře v terezínském ghettu nebo dětskému pohledu na holo­ kaust) a také dílčí příspěvky k jednotlivým autorům a dílům (Vojtěch Rakous, Egon Hostovský, Olbrachtovy prózy z Podkarpatska, Poláčkův cyklus o okres­ ním městě, Jiří Weil a další). Mnohé z nich pochopitelně časově přesahují vyme­ zené čtyři oddíly; na tematické i jiné souvislosti poukazují četné odkazy na jiné kapitoly v jednotlivých textech a samozřejmě také oba rejstříky, jmenný i věc­ ný a tematický. Metodologické otázky jsou reflektovány zejména v první kapito­ le prvního oddílu (Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století) a v první kapitole oddílu třetího (Mezi tichem a křikem.

Poezie o šoa).

I přes značný rozsah nebyla a ani nemohla být cílem této kolektivní mono­ grafie encyklopedická úplnost. Některá historická období (například první repub­ lika) nemají vlastní přehledovou kapitolu, totéž platí o několika výrazných auto­ rech, jejichž dílo se nestalo předmětem case studies (kupříkladu tvorbě Norberta Frýda a Arnošta Lustiga se členové autorského kolektivu věnovali v předcho­ zích týmových publikacích). Zkoumání literatury a kultury s židovskou temati­ kou v českých zemích v nové době je stále v počátcích a není v silách jedné pu­ blikace a jednoho týmu zaplnit všechny mezery. Je to však vykročení na cestu a výzva k dalšímu bádání a studiu.

Jestliže na jedné straně vnímáme tematizaci židovství v naznačených šir­ ších souvislostech, druhý pól zkoumání tvoří otázka po specifičnosti literární (umělecké) reprezentace daného tématu. Je zřejmé, že perzekuce Židů v naci­ stickém Německu, která vyvrcholila hekatombami mrtvých během šoa, posta­ vila nejen předchozí antisemitismus, ale i literární zobrazení těchto událostí do nového světla. Literární a umělecká díla, která reflektují šoa a téma židov­ ství obecně, mají estetickou povahu a je třeba je hodnotit estetickými měřít­ ky (James E. Young). Znamená to však etický relativismus, je možné připustit, že i v případě tohoto tématu anything goes? Saul Friedländer, který sám přežil ho­ lokaust, právem připomínal, že zde mravní otázky pominout nelze. Z Adornova známého výroku, že po Osvětimi nebude možné psát poezii, sice nevyplývá, vezmeme­‑li v úvahu kontext jeho uvažování, zákaz psát o holokaustu, ale zcela jistě to znamená, že role umění se změnila.

15.11.16 0:44

cizí i blízcí.indd 10

Úvod

I při souhlasu s Adornovými a Friedländerovými myšlenkami se však tato práce chce do jisté míry odlišit od většiny dosavadních bohemistických studií s tematikou Židů a židovství. Ty vnímaly literární texty jako obrazy odkazují­ cí k aktuální či historické realitě. Literatura se zde stávala dokladem mimoli­ terární skutečnosti (viz Oskar Donath, Alexej Mikulášek, Robert B. Pynsent, Jiří Brabec a další). O tom, že texty literatury i jiných druhů umění takovou funkci mají a plní, není pochyb. Mohou přispívat ke zkoumání dějin dobové mentality, ideologií, anticipovat sociální vývoj. Literatura a umění však nejsou jen produk­ tem, ale i producentem. Re­‑prezentují a reprezentují i něco navíc, budují svébyt­ né fikční světy a promlouvají specifickými uměleckými kódy, dynamizují kultur­ ní encyklopedii, paměť a tradici, rozehrávají vnímatelovu imaginaci. Představený materiál tedy pro nás není jenom jednostrannou referencí k jevům, událostem a osobám aktuálního světa ani jen k „mentálním mapám“, ale složitým séman­ tickým děním, které kromě těchto odkazů konstruuje i nové fikční světy, oteví­ rá pro lidské vědomí a imaginaci nové možnosti. Právě dialog i svár těchto pólů, pólu aktuální (historické) reality, pólu mentálních konceptů a pólu imaginace, které mohou utvářet svébytný svět literárního, divadelního či filmového tex­ tu, jsou tím, co tvoří nepřenosnou funkci umění. Jinými slovy: pravda literatu­ ry se může lišit od dobového mravního konsenzu. Literatura pracuje s nadsáz­ kou, provokací, fantastikou, může vyjádřit to, co je v aktuálním světě nemožné, nepředstavitelné, co způsobí mravní otřes. Zároveň však pracuje s předmětnou realitou, v tomto případě s realitou, která má nezpochybnitelný mravní rozměr.

Vznikají tak fikční světy, které se však opírají o reálné historické události — re­ spektovat fikčnost zde přitom neznamená připouštět jakoukoli výpověď včetně antisemitských figur a podstatného zkreslování historických pramenů.

Složitost těchto otázek ukázaly diskuse, které proběhly během workshopu Jan Neruda a Židé (říjen 2010), po něm a po vydání sborníku z něho (FRANKL — TO-­ MAN 2012). Problematika antisemitismu v Nerudově publicistice a beletrii byla po celá desetiletí ignorována či zkreslována. Reakcí na to byly příspěvky na workshopu, které postavily Nerudovy protižidovské výroky do ostrého svět­ la. Následné polemiky jak se zdá ukázaly, že stále nejsou vypracovány specifické nástroje pro posouzení literárního antisemitismu a literárněvědný přístup k pre­ zentaci židovské tematiky.

Přítomná monografie nemůže tyto nesnadné otázky vyřešit. Pokouší se na­ vázat na některé studie v zahraničí, z nichž mohou být inspirativní zejména úva­ hy Martina Gubsera a Mony Körteové. Gubser v knižní studii o antisemitismu v německé literatuře, zvláště u Gustava Freytaga a jeho románu Má dáti — dal (1855), předložil šestibodový katalog „indikátorů“ pro rozeznání antisemitismu v literatuře: a) použití tradičních antisemitských klišé; b) řeč postav; c) stylové prostředky a charakteristika, které ukazují židovské postavy jako jiné; d) pola­ rizace, manichejská struktura, „zlí“ Židé a „dobří“ jiní; e) explicitní komentáře a výroky vypravěče; f ) nedostatečný odstup od prezentovaného antisemitismu (GUBSER 1998: 309n.). Vzniká ovšem otázka, do jaké míry lze tyto body mechanic­ ky převzít, neboť literární texty jsou sémanticky neuzavřené a víceznačné. Svou roli v nich vždy hraje kulturní tradice, kontext, v němž se dílo ocitá, autorská strategie, „pakt se čtenářem“ (očekávání čtenáře, dobové konvence), historická proměnlivost recepce atd. Mona Körteová, která upozorňuje na tuto víceznačnost

15.11.16 0:44

a proměnlivost smyslu literárního díla, připomíná jako důležitou složku perspek­ tivu autora, kupříkladu ironizaci na jedné straně, generalizaci na straně druhé, a další specifické literární kódy (KÖRTE 2004, 2010, 2015a a 2015b). Přitom jde také o to, dodejme, jak se tyto autorské a recepční strategie a literární postupy využí­ vají ke konstruování schémat, rituálů a ideologických emblémů. Klaus­‑Michael Bogdal rozeznává trojí způsob využití antisemitských stereotypů v literatuře: a) manifestační a záměrné; b) „lehkovážné“ (vědomé či nevědomé); c) dekon­ struující, riskantní hru se stereotypy (BOGDAL et al. 2007: 7).

Některé kapitoly monografie, jež se zabývají díly tematizujícími šoa, se in­ spirovaly pojmy Sandry Alfersové Lagerlyrik a Holocaustlyrik, případně opozicí formulovanou Jackem Leociakem literatura hic et nunc versus literatura ex post.

Jde o díla vznikající na jedné straně souběžně s popisovanými událostmi, tedy většinou v situaci ohrožení, tj. v ghettech, koncentračních táborech či úkrytech, a na straně druhé s odstupem, po osvobození a přežití. Jde o odlišnou životní a autorskou pozici, odlišné vnímání minulosti, přítomnosti i budoucnosti, z hle­ diska literárního o jinou komunikační situaci, jejímž důsledkem je jiná narativ­ ní strategie. V této intenci vznikly pojmy šoa jako uzavřená událost a šoa jako neuzavřená událost. Jsou to zatím spíše pracovní hypotézy, které se snaží pojme­ novat literární specifičnost těchto textů. Přestože jejich vztah k aktuálnímu (ne­ literárnímu) světu je nesporný, stále se jedná o svébytné fikční akty náležející do sféry literatury a umění.

2.

Kolektivní monografie Cizí i blízcí vznikla prací Centra pro studium holokaustu a židovské literatury při Ústavu pro českou literaturu a komparatistiku Filozofické fakulty UK v Praze.4 Centrum vzniklo v roce 2010, dosud uspořádalo ve spoluprá­ ci s německými a polskými partnery osm mezinárodních workshopů a připravi­ lo několik knižních publikací (HOLÝ et al. 2011, HOLÝ 2012a, 2012b a 2015; IBLER 2012 a 2014; GAZDA 2014; IBLER 2016). Od ledna 2012 je Centrum součástí širší­ ho Pražského centra židovských studií na téže fakultě.5 Kromě výzkumné a or­ ganizační činnosti bylo jedním z jeho úkolů založení nového studijního oboru „Židovská studia“, který byl otevřen od zimního semestru 2016/2017. Tato kniha je proto zamýšlena i jako rukověť, studijní příručka, i když je pochopitelně urče­ na také všem zájemcům z řad odborníků i laické veřejnosti.

Je to první soustavná práce, která uceleně reflektuje téma židovství v li­ teratuře, literárním a zčásti i v kulturním životě v českých zemích ve 20. století.

Neznamená to ale, že autoři této monografie nemohou navázat na před­ chozí dílčí snahy se s tímto tématem vyrovnat. Již téměř před sto lety se to­ tožnou problematikou, leč logicky v jiném časovém výseku, zabýval Oskar Donath (1882—1940). Jeho rozsáhlé publikace Židé a židovství v české literatu‑ ře 19. a 20. století. Od K. H. Máchy do Jar. Vrchlického (1923) a Židé a židovství v české literatuře 19. a 20. století. Od Jaroslava Vrchlického do doby přítomné (1930), jež doplňuje komentovaná německá antologie textů Böhmische Dorfjuden

11

cizí i blízcí.indd 11

4 5

Bližší informace http://cl.ff.cuni.cz/holokaust/ http://pcjs.ff.cuni.cz/

15.11.16 0:44

6 7 8 9

Podrobnosti o autorovi se zatím nepodařilo zjistit.

Ty souvisejí s Gellnerovou sžíravou kritikou měšťáctví a klerikalismu, katolického i židovského (GELLNER 2012: 135n.).

Fischerův text vyšel v časopise Čin a poté v jeho knize Slovo a svět (1937).

Toto „prolínání“ podle Fischera přineslo nejlepší výsledky ve francouzské literatuře.

cizí i blízcí.indd 12

Úvod

(1926), jsou hodné úcty a Otokar Fischer je právem označil za „poctivé“. Na rozdíl od většiny následujících badatelů se Donath neomezuje jen na autory s židovskými kořeny. Podstatnější je pro něho téma židovství, tudíž se stejně jako tato monografie zabývá jak antisemitismem, tak i „filosemitismem“ v čes­ ké literatuře. Není profesionální literární historik, často ulpívá na popisu děje a na výčtech, ale bohatství shromážděného materiálu je obdivuhodné. Nadto je důležitý jeho poznatek, že zdaleka ne každé dílo, v němž se vyskytuje zápor­ ná židovská postava, lze označit za antisemitské — to je možné až tehdy, je­‑li tento negativně líčený Žid popsán jako typus. Toto upozornění na dobové so­ ciokulturní konvence naznačuje složitou problematiku literárního antisemiti­ smu, která už byla zmíněna.

V lednu 1929 byl v periodiku státoprávní demokracie Republikán v Českých Budějovicích otištěn na šest pokračování článek B. Borkovce6 „Židé v české lite­ ratuře“. Autor se zabývá dílem čtyř českožidovských básníků, Otokara Fischera, Františka Gellnera, Richarda Weinera a Františka Gottlieba. Vychází z práce Viktora Vohryzka, jenž židovský postoj ke světu charakterizoval jako optimistic­ korealistický a intelektualistický. Pro zmíněné básníky ovšem platí spíše druhé než první vymezení. Ve Fischerově poezii se podle Borkovce příznačně objevují obrazy vyvržence Ahasvera a kouzelníka Merlina; Gellner se vyznačuje sebeiro­ nií, cynismem a útočnými antisemitskými tóny;7 typicky židovské je Gellnerovo „nomádství“, bezkořennost. Naproti tomu u Weinera se židovství projevuje jako český lokální patriotismus (Rozcestí). Avšak pozdější kniha Mnoho nocí přináší ironii, niterné sváry a disonanci. Gottliebova sbírka Proměny proklamuje sioni­ smus, ale autor hledá klid srdce a domov v rodných Klatovech. Obecně lze poe­ zii těchto básníků vymezit jako intelektuální a skeptickou.

Významnější je přednáška „Židé a literatura“, kterou o čtyři roky pozdě­ ji pronesl Otokar Fischer (1883—1938), přední germanista, překladatel, básník a dramatik, v pražské Městské knihovně na pozvání dvojjazyčného, sionistic­ ky orientovaného spolku studentů Lese­‑ und Redehalle jüdischer Hochschüler (Čtenářský a řečnický spolek židovských studentů). Bylo to průvodní slovo k před­ nášce Arnolda Zweiga o současném antisemitismu v Evropě (konala se 20. února 1933, tedy tři týdny po nástupu Adolfa Hitlera k moci).8 Otokar Fischer rozlišuje tři oblasti židovských literatur — v hebrejštině, v jidiš a v literaturách národních. Zajímá ho zvláště podíl Židů na národních li­ teraturách v zemích, v nichž žijí. Klade si otázku, zda židovská účast na těchto literaturách je nějak zřetelná, specifická. Odpověď podle něho není jednoduchá.

Je přesvědčen o principiálním „mísení“ prvků židovských a nežidovských,9 ani dříve zdi ghetta nebývaly neprostupnou hranicí (tím se Fischer fakticky stavěl proti tezi o „vnitřním ghettu“ Židů a jejich kultury). Dále se pokouší formulo­ vat „židovský přínos“ k jednotlivým literaturám. Považuje za něj dar vciťování, sebereflexi, sklon k radikalismu (obrazoborectví a nové ideologie jako marxis­ mus), fluktuaci („věčný neklid“), improvizaci, kult fragmentárnosti. Nejvýraznější

15.11.16 0:44

13

cizí i blízcí.indd 13

z těchto rysů je „jazyková virtuozita“ — bilingvismus je dar, někdy ovšem danaj­ ský, dvojjazyčnost „jako přežitek i jako výsada“; s tím souvisí pohotová lehkost a jazyková hra.

Mezi českožidovskými autory Fischer dokládá své úvahy dílem Julia Zeyera, Rakousovým „sžíváním se s domácí půdou venkovskou“ (ty zřejmě dokumentují „mísení“), „básnicky plodným Gellnerovým bohémstvím“ (patrně míněno jako doklad radikalismu) a experimentátorstvím Weinerovým („neklid“). Jakkoliv Fischerova přednáška nepodává systematický výklad, jsou mnohé její postřehy inspirativní. Autor reflektoval židovství také v úvodu ke své heinovské monogra­ fii a vlastní židovské kořeny tematizoval i v poezii. > Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století, s. 58n.

Pavel Eisner (1889—1958) se mnohokrát zabýval Židy a židovstvím v literatuře a kultuře českých zemí. Vedle klasické studie „Německá literatu­ ra na půdě Československé republiky od r. 1848 do našich dnů“, která vyšla v Československé vlastivědě, a proslulých esejů o Kafkovi to byla úvaha o židov­ ství u Otokara Fischera i další články a recenze. > Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století, s. 23. V únoru 1948 proslo­ vil Eisner na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy přednášku „Židé v české li­ teratuře“, která následně vyšla na pokračování ve Věstníku Židovské obce nábo‑ ženské v Praze. V souladu se svým tehdejším českým patriotismem zdůrazňuje kladný vztah české kultury k Židům a Židů k české kultuře (Jakobsonova stu­ die o pražských talmudistech 13. století, podíl dvou rodilých Židů na Bibli kra­ lické, Zeyer jako první osobnost pohřbená na Slavíně). Připomíná ovšem (jako už Fischer) také „neblahé“ Havlíčkovo vystoupení proti Kapperovi a nacionali­ sticky protižidovskou kritiku Fischerových Přemyslovců. Eisner se soustřeďuje na sto let české literatury psané židovskými spisovateli od zrušení ghett do sou­ časnosti. Zatímco pražští Židé inklinovali k německé kultuře, češtinu prefero­ vali Židé přicházející z regionů: Vojtěch Rakous, Viktor Vohryzek, Josef Fischer, Otokar Fischer, Richard Weiner, Karel Poláček a další. Zakořeněnost těchto auto­ rů do českého venkova má vliv na jejich demokratismus. Jak píše Eisner, na roz­ díl od židovské literatury německé a francouzské v dílech českých Židů chybí zá­ jem o salony a rafinovaný artismus, neobjevuje se kulturní únava a dekadence, jinde považované za znaky židovské kultury. Ve srovnání s českou literaturou chybějí českožidovskému písemnictví výrazné ženské autorky. Pozoruhodnými a osobitými verši Jiřího Ortena podle Eisnera „vrcholí století zásnub ducha ži­ dovského s duchem českým“ (EISNER 1948: č. 11, 121).

Po roce 1948 nastává období marginalizace židovské kultury. Stalinský an­ tisemitismus, importovaný ze Sovětského svazu, vrcholí spektakulárním proce­ sem proti „spikleneckému centru“ Rudolfa Slánského a je provázen řadou dalších brutálních perzekucí. > „Antisionismus“ jako skrytý i zjevný antisemitismus doby komunistického režimu. Až liberalizace kulturního života ve druhé a třetí třetině let šedesátých oživila ve větší míře veřejný zájem o dílo Franze Kafky, pražskou židovskou literaturu, téma holokaustu a židovství obecně. V té době se objevila rozsáhlejší úvaha Františka Kafky (1909—1991) „Stavitelé mostů“ v Židovské ročence 1968/1969. Autor byl právník, judaista a prozaik, který přežil šoa. > Šoa ve fikční próze do konce šedesátých let, s. 588n. Kafka sleduje židovské literáty v českých zemích od počátku 19. století, a to jak německojazyčné (od L. A. Frankla po Ernsta

15.11.16 0:44

10

11

Do češtiny přeložil Ladislav Nagy. Vyšlo v knize Vladimíra Papouška Žalmy z Petfieldu (HOSTOVSKÝ 2012). V témže sborníku je i kratší text Avigdora Dagana (Viktora Fischla) „Jewish Themes in Czech Literature“ (456—467).

Srovnatelnou publikací v češtině je Příběh židovského muzea v Praze, editovaný Hanou Volavkovou (VOLAVKOVÁ 1966).

cizí i blízcí.indd 14

Úvod

Weisse), tak českojazyčné, od Siegfrieda Kappera až po svého syna Vladimíra Kafku. > Mezi tichem a křikem. Poezie o šoa, s. 466. V informativně bohaté stu­ dii připomíná mnohé výrazné osobnosti, včetně exulantů Kodíčka, Hostovského a Fischla, kteří v době komunistického režimu nebývali zmiňováni. Na rozdíl od Eisnera a tím více Fischera však Kafkovi chybí estetická senzibilita a literár­ něvědný nadhled, navíc se u uvedených autorů ani příliš nezabývá tematizací ži­ dovství. Kupříkladu z Poláčkova díla se v souvislosti s židovskými motivy objevují jen Židovské anekdoty. Tvrzení, že „rasová persekuce zničila v letech 1939—1945 v literatuře a umění snad všechno, co tu bylo a žilo do r. 1938, spojeno s židov­ ským původem“ (KAFKA 1968/1969: 83), vyvrací autor sám, když uvádí pováleč­ ná díla Brodova, Werflova, Weilova, Hostovského, Gottliebova a Fischlova.

V roce 1968 vychází v americké Philadelphii také sborník The Jews of Cze­c hoslovakia. Historical Studies and Surveys s esejí Egona Hostovského (1908—1973) „Participation in Modern Czech Literature“ (Židovští spisovatelé v novější české literatuře).10 Hostovský se zabývá česky psanou literaturou, kterou vytvořili spisovatelé židovského původu. Stručně zmiňuje období 19. století a sou­ střeďuje se na autory, kteří mu byli blízcí, Františka Langera, Richarda Weinera, Jindřicha Kohna a mladší básníky (Jiří Orten, Hanuš Bonn). Za „největší kultur­ ní postavu židovského původu“ považuje Otokara Fischera. Zvláštní kapitolky věnuje židovským novinářům (Karel Poláček, Gustav Winter, Alfred Fuchs), té­ matu východoevropských Židů (Jiří Langer, Ivan Olbracht) a tématu holokaustu po druhé světové válce (Jiří Weil, Arnošt Lustig).

V době normalizace sedmdesátých a osmdesátých let je znovu potlačová­ na židovská kultura a dochází k perzekucím Židů, byť ne v tak drastické podobě jako po Únoru. Výjimečné nebyly ani projevy antisemitismu. > Antisemitismus v normalizační literatuře. Případ Alexeje Pludka. Výzkum židovské kultury v čes­ kých zemích tak ve větší míře mohl svobodně pokračovat jenom v zahraničí — jak o tom svědčí například tři svazky sborníků The Jews of Czechoslovakia. Historical Studies and Surveys (1968, 1971, 1984), z nichž první už byl zmíněn, nebo zásluž­ ná edice dokumentů, pamětí a literárních textů Die Juden in Böhmen und Mähren (IGGERS 1986, anglická verze 1992). 11 Jen v menší míře a v ústraní byl příto­ men v tehdejším Československu, zejména v publikacích vydávaných Státním židovským muzeem (materiálově založené články Jarmily Škochové o poe­z ii v Terezíně v revui Judaica Bohemiae). Některé publikace vycházely na okraji oficiální pozornosti v Jazzové sekci nebo v samizdatu, jako například překlad scénáře k Lanzmannovu slavnému filmu Šoa či knižní rozhovor Hanny Krallové s Markem Edelmanem o povstání ve varšavském ghettu Stihnout to před Pánem Bohem. V Daníčkově samizdatové edici Alef zaměřené na judaismus a židovskou kulturu vyšla publikace Tomáše Pěkného (1943—2013) Přehled židovské česky psané literatury I (objevila se až na přelomu let 1989 a 1990), která podle anota­ ce měla představovat první část rozsáhlejší knihy doplňující překlad Přehledu židovské literatury Güntera Sternbergera (Alef 1985). Název je však zavádějící,

15.11.16 0:44

ve skutečnosti je to první verze Pěkného Historie Židů v Čechách a na Moravě (1993, rozšířené vydání 2001). I když zde nechybějí informace o židovské litera­ tuře v českých zemích, jde o práci historiografickou.

Obrat nastal po listopadu 1989. Židovská problematika se dostávala do po­ předí pozornosti. Václav Havel, první demokratická hlava státu po půlstoletí, se za­ sloužil o obnovení diplomatických styků s Izraelem a několikrát v masarykovském duchu reflektoval pronásledování Židů jako „produkt násilí, krutosti, fanatismu, zvrácené ideologie a lidské podlosti“ a povinnost postavit se proti němu od pr­ vopočátku, ba čelit i lhostejnosti k jeho projevům (HAVEL 1995: 7). Připomínal i český a slovenský spoludíl odpovědnosti za holokaust (IDEM 1991: 571). Mnoho pozornosti se věnovalo dějinám Židů v českých zemích v nové době — připo­ meňme alespoň studie Kateřiny Čapkové, Michala Frankla, Blanky Soukupové a překlady inspirativních prací Hillela J. Kievala a Ines Koeltzschové — a židov­ ské kultuře v jednotlivých místech a regionech. Objevily se obecně založené pře­ hledy a popularizační příručky (Židovští autoři v literaturách evropských zemí, 1999; Českožidovští spisovatelé v literatuře 20. století, 2000), ale také dílčí analy­ tické studie (Robert B. Pynsent, Jindřich Toman, Václav Petrbok, Marek Nekula, Petr Málek) a několik knižních titulů, většinou ovšem věnovaných literatuře star­ ší a střední doby (Daniel Soukup, Lenka Veselá­‑Prudková). Mnoho cenného ma­ teriálu shromáždily dva svazky Literatury s hvězdou Davidovou (1998 a 2002), které připravil Alexej Mikulášek (1962) s několika spolupracovníky. Po pracích Oskara Donatha jde o nejrozsáhlejší průzkum české literatury s židovskou temati­ kou (včetně literatury německojazyčné) v 19. a 20. století. Vedle autorských hesel se objevují také hesla věnovaná periodikům (kupříkladu Kalendář českožidovský, Židovská ročenka) a literárním obdobím či tematickým celkům (romantismus, pražská německá literatura). Zajímavé jsou v obou svazcích dokumentární ob­ razové přílohy. Deficitem je však metodická vágnost a nevyrovnanost jednotli­ vých částí. Mezi autory, jimž je věnována pozornost, chybějí například J. J. Kolár a Jiří Kolář, problematické je naopak zařazení Vladimíra Kolára a hodnocení anti­semitského spisku jeho otce F. J. Kolára Sionismus a antisemitismus („bohat­ ství faktického historického materiálu“, „četné informace u nás do té doby ne­ připomínané“). U Arnošta Lustiga je uveden neexistující román Král promluvil, neřekl nic jako dílo vydané v roce 1991, není zmíněna likvidační kritika a per­ zekuce Jiřího Weila po vydání Života s hvězdou atd. Samostatná kniha Alexeje Mikuláška Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století (2000) je ambiciózním dílem, ale odbornou veřejností byla přijata jako problematická. > Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století, s. 24.

Na internetových stránkách The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe12 je umístěn nedatovaný příspěvek harvardského profesora slavistiky, literárního vědce a překladatele z češtiny Jonathana Boltona (1968) „Czech Literature“, který je věnován židovské literatuře v českých zemích. 13 Autor se stručně věnuje starší literatuře a 19. století, dále se však soustřeďuje hlavně

12

15

cizí i blízcí.indd 15

13

YIVO, Institute for Jewish Research, byl založen v roce 1925 ve Vilnu. V roce 1940 se přestěhoval do New Yorku. Zaměřuje se na výzkum života Židů ve východní Evropě, jejich jazyka, náboženství, duchovní i materiální kultury. http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Czech_Literature

15.11.16 0:44

na 20. století. Sleduje nejen autory s židovskými kořeny (včetně německojazyč­ ných), ale i tematizaci židovství a antisemitismu; věnuje se mimo jiné i dětské tvorbě v Terezíně. Literární dění zasazuje do kulturního a historického kontex­ tu (českožidovské hnutí, Hilsnerova aféra, Slánského proces, samizdatová edi­ ce Alef atd.). Jeho velmi dobře fundovaný přehled je doplněn informacemi o se­ dmnácti vybraných autorech, kteří v encyklopedii nemají samostatná hesla (od Ludvíka Aškenazyho po Josefa Vohryzka), a seznamem literatury předmětu.

Téma židovství v literatuře můžeme vnímat i v kontextu obratu literární vědy, jak je přinesla poslední desetiletí, v souvislosti s diskusemi o postkolonialis­ mu a genderu, který inicioval nová čtení a nové interpretace autorů a děl tradič­ ního literárního kánonu. Například genderové čtení obrazu žen v mužské litera­ tuře jako projekce vlastních obav, nedostatečnosti a frustrace lze rovněž aplikovat na obrazy Židů a antisemitismu ve většinové literatuře. Dalším podnětem mohou být koncepty sociální a kulturní paměti Aleidy Assmannové. > Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století, s. 23. Výzkum li­ terárních reflexí židovství tím jistě nekončí, naopak je stále v počátcích.

— BOGDAL et al. (edd.)

2007 Literarischer Antisemitismus nach Auschwitz. Perspektiven der Forschung (Stuttgart: Metzler) — BORKOVEC, B. 1929 „Židé v české literatuře“; Republikán XI, 3. 1., s. 4; 7. 1., s. 3; 10. 1., s. 5; 14. 1., s. 4; 17.

1., s. 5; 21. 1., s. 4; 24. 1., s. 5 — BRAESE, Stephan — GEHLE, Holger 1999 „Literaturwissenschaft und Literaturgeschichte nach dem Holocaust“; in: Heinz Ludwig Arnold (ed.): Literatur und Holocaust (Text + Kritik 144) (München: edition text + kritik), s. 79—95 — CORNIS­‑POPE, Marcel — NEUBAUER, John (edd.)

2004 History of the Literary Cultures of East­‑Central Europe.

Vol. 1 (Amsterdam—Philadelphia: John Benjamins) 2006 History of the Literary Cultures of East­‑Central Europe.

Vol. 2 (Amsterdam—Philadelphia: John Benjamins) 2007 History of the Literary Cultures of East­‑Central Europe.

Vol. 3 (Amsterdam—Philadelphia: John Benjamins)

cizí i blízcí.indd 16

2010 History of the Literary Cultures of East­‑Central Europe. Vol. 4 (Amsterdam—Philadelphia: John Benjamins) — ČAPKOVÁ, Kateřina 2005 Češi, Němci, Židé. Národní identita Židů v Čechách 1918—1938 (Praha—Litomyšl: Paseka) — ČAPKOVÁ, Kateřina — FRANKL, Michal 2008 Nejisté útočiště. Československo a uprchlíci před nacismem 1933—1938 (Praha—Litomyšl: Paseka) — DONATH, Oskar 1923 Židé a židovství v české literatuře 19. a 20. století. Díl I. Od K. H. Máchy do Jar. Vrchlického (Brno: nákl. vl.)

1926 Böhmische Dorfjuden (Brünn: Jüdischer Verlag) 1930 Židé a židovství v české literatuře 19. a 20. století. Díl II. Od Jaroslava Vrch­ lického do doby přítomné (Brno: nákl. vl.)

— EISNER, Pavel 1948 „Židé v české literatuře“; Věstník Židovské obce náboženské v Praze X, č. 8, s. 84—85; č. 9, s. 98—99; č. 11, s. 120—121 — FISCHER, Otokar 1965 [1933] „Židé a literatura“; in: idem: Duše, slovo, svět; ed. A. M. Píša (Praha: Československý spisovatel), s. 205—215

Úvod

Literatura

15.11.16 0:44

17

cizí i blízcí.indd 17

— FRANKL, Michal 2007 „Emancipace od židů“. Český antisemitismus na konci 19. století (Praha—Litomyšl: Paseka) — FRANKL, Michal — SZABÓ, Miloslav 2015 Budování státu bez antisemitismu?

Násilí, diskurz loajality a vznik Československa (Praha: Nakladatelství Lidové noviny) — FRANKL, Michal — TOMAN, Jindřich (edd.)

2012 Jan Neruda a Židé. Texty a kontexty (Praha: Akropolis) — FRANĚK, Jiří — POJAR, Miloš (edd.)

1999 Židovští autoři v literaturách evropských zemí (Praha: Židovské muzeum v Praze) — FRIEDLÄNDER, Saul (ed.)

1992 Probing the Limits of Representation. Nazism and the „Final Solution“ (Cambridge: Harvard University Press) — GAZDA, Grzegorz — LEYKO, Małgorzata — RUTKIEWICZ, Paweł (edd.)

2014 The Representation of the Shoah in Literature and Film in Central Europe: the Post­‑War­‑Period (Łódż: Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego) — GELLNER, František 2012 [1904] „‚Židovská otázkaʻ“; in: idem: Dílo Františka Gellnera. Kritická hybridní edice; svazek 1; edd. Jiří Flaišman et al. (Praha: Ústav pro českou literaturu — Akropolis), s. 135—136 — GUBSER, Martin 1998 Literarischer Antisemitismus.

Untersuchung zu Gustav Freytag und anderen bürgerlichen Schriftstellern des 19. Jahrhunderts (Göttingen: Wallstein) — HAVEL, Václav 1995 „Slovo Václava Havla“; in: Terezínská pamětní kniha. Židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941—1945.

I. díl; edd. Miroslav Kárný et al.

(Praha: Melantrich), s. 7 1999 [1991] „Koncert k uctění památky umučených Židů“; in: idem: Projevy z let 1990—1992. Letní přemítání; Spisy, sv. 6, ed. Jan Zelenka (Praha: Torst), s. 571—573

— HOLÝ, Jiří 2009 „Jak psát a nepsat dějiny české literatury“; Česká literatura LVII, č. 6, s. 775—801 — HOLÝ, Jiří — MÁLEK, Petr — ŠPIRIT, Michael — TOMÁŠ, Filip 2011 Šoa v české literatuře a v kulturní paměti (Praha: Akropolis) — HOLÝ, Jiří (ed.)

2007 Holokaust — Šoa — Zagłada v české, slovenské a polské literatuře (Praha: Karolinum) 2012a The Representation of the Shoah in Literature, Theatre and Film in Central Europe: 1950s and 1960s (Praha: Akropolis) 2012b The Representation of the Shoah in Literature and Film in Central Europe: 1970s and 1980s (Praha: Akropolis) 2015 The Aspects of Genres in the Holocaust Literatures in Central Europe (Praha: Akropolis) — HOLZ, Klaus 2001 Nationaler Antisemitismus.

Wissensoziologie einer Weltanschauung (Hamburg: Hamburger Edition) 2004 „Die antisemitische Konstruktion des ‚Drittenʻ und die nationale Ordnung der Welt“; in: Christina von Braun, Eva Maria Ziege (edd.): Das „bewegliche“ Vorurteil. Aspekte des internationalen Antisemitismus (Würzburg: Königshausen), s. 14—52 2007 „Die Paradoxie der Normalisierung. Drei Gegensatzpaare des Antisemitismus vor und nach Auschwitz“; in: Bogdall et al.: Literarischer Antisemitismus nach Auschwitz. Perspektiven der Forschung (Stuttgart: Metzler), s. 37—57 — HOSTOVSKÝ, Egon 2012 „Židovští spisovatelé v novější české literatuře“; in: Vladimír Papoušek: Žalmy z Petfieldu. Egon Hostovský.

Příběh spisovatele dvacátého století (Praha: Akropolis), s. 197—206 — IBLER, Reinhard (ed.)

2012 Ausgewählte Probleme der polnischen und tschechischen Holocaustliteratur­‑ und ­‑kultur (München—Berlin: Otto Sagner)

15.11.16 0:44

cizí i blízcí.indd 18

— KÖRTE, Mona 2004 „Juden in der deutschen Literatur“; in: Werner Bergmann, Mona Körte (edd.): Antisemitismusforschung in den Wissenschaften (Berlin: Metropol), s. 353—374 2010 „Literarischer Antisemitismus“; in: Wolfgang Benz (ed.): Handbuch des Antisemitismus. Band III: Begriffe, Theorien, Ideologien (Berlin: De Gruyter), s. 195—200 2015a „Judaeus ex machina a ‚židovské perpetuum mobileʻ. Technika, anebo demontáž jednoho typu literárního antisemitismu?“; přel. Petr Dvořáček, Jiří Holý; Slovo a smysl XII, č. 24, s. 253—265 2015b „Lahvová pošta. O ‚vlastním životěʻ archivů židovských vzpomínek“; přel. Petr Dvořáček; Memento. Druhá světová válka. Dokumenty — umění.

Literární archiv Památníku národního písemnictví ILVII, s. 73—87 — MIKULÁŠEK, Alexej 2000 Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století. Teoretická a historická studie (Praha: Votobia) — MIKULÁŠEK, Alexej — GLOSÍKOVÁ, Viera — SCHULZ, Antonín B. (edd.)

1998 Literatura s hvězdou Davidovou.

Slovníková příručka k dějinám česko­ ‑židovských a česko­‑židovsko­‑německých literárních vztahů (Praha: Votobia) — MIKULÁŠEK, Alexej — ŠVÁBOVÁ, Jana — SCHULZ, Antonín B. (edd.)

2002 Literatura s hvězdou Davidovou II. Slovníková příručka k dějinám česko­ ‑židovských a česko­‑židovsko­‑německých literárních vztahů (Praha: Votobia) — PAPOUŠEK, Vladimír — TUREČEK, Dalibor 2005 Hledání literárních dějin; doslov Petr A. Bílek (Praha—Litomyšl: Paseka) — PAPOUŠEK, Vladimír et al.

2010 Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905—1923 (Praha: Academia) 2014 Dějiny nové moderny. Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924—1934 (Praha: Academia) — PATOČKA, Jan 1998 [1970] „Komenský a otevřená duše“; in: idem: Komeniologické

Úvod

2014 Der Holocaust in den mitteleuropäischen Literaturen und Kulturen seit 1989 (Stuttgart: ibidem­‑Verlag) 2016 Der Holocaust in den mitteleuropäischen Literaturen und Kulturen. Probleme der Periodisierung und Ästhetisierung (Stuttgart: ibidem-Verlag) — IGGERS, Wilma Abeles (ed.)

1986 Die Juden in Böhmen und Mähren. Ein historisches Lesebuch (München: C. H. Beck) 1992 The Jews of Bohemia and Moravia. A Historical Reader (Detroit: Wayne State University Press) — JELÍNEK, Tomáš — SOUKUPOVÁ, Blanka (edd.)

2014 Bílá místa ve výzkumu holokaustu. Kolektivní monografie (Praha: Spolek akademiků Židů) — THE JEWS OF CZECHOSLOVAKIA 1968 The Jews of Czechoslovakia.

Historical Studies and Surveys.

Vol. 1 (Philadelphia: The Jewish Publication Society of America) 1971 The Jews of Czechoslovakia.

Historical Studies and Surveys.

Vol. 2 (Philadelphia: The Jewish Publication Society of America) 1984 The Jews of Czechoslovakia.

Historical Studies and Surveys. Vol. 3; ed. Avigdor Dagan (Philadelphia: The Jewish Publication Society of America) — KAFKA, František 1968/1969 „Stavitelé mostů. Židé v literatuře této země“; Židovská ročenka XV, 5729, s. 61—86 — KIEVAL, Hillel J. 2000 Languages of Community. The Jewish Experience in the Czech Lands (Berkeley: University of California Press) 2011 Formování českého židovstva. Národnostní konflikt a židovská společnost v Čechách 1870—1918; přel. Klára Míčková (Praha—Litomyšl: Paseka) — KOELTZSCH, Ines 2015 Praha rozdělená i sdílená. Česko­‑židovsko­‑německé vztahy 1918—1938; přel. Petr Dvořáček (Praha: Nakladatelství Lidové noviny)

15.11.16 0:44

19

cizí i blízcí.indd 19

studie II; Sebrané spisy Jana Patočky, sv. 10, ed. Věra Schifferová (Praha: OIKOYMENH), s. 337—351 — PAVLÁT, Leo (ed.)

2000 Českožidovští spisovatelé v literatuře 20. století (Praha: Židovské muzeum v Praze) — PĚKNÝ, Tomáš 1990 Přehled židovské česky psané literatury I (samizdat, Edice Alef) 1993 Historie Židů v Čechách a na Moravě (Praha: Sefer) 2001 Historie Židů v Čechách a na Moravě; 2., přepracované a rozšířené vydání (Praha: Sefer) — PETRBOK, Václav 2011 „‚Však my se sami dost dovedeme milovatiʻ: znovu o česko­ ‑židovsko­‑německé ‚revolučnostiʻ v letech 1843—1847“; Slovo a smysl VIII, č. 16, s. 95—105 — POLÁK, Vlastimil Artur 1996 Bílá paní z ghetta; přel. Olga Poláková (Olomouc: Votobia) — PYNSENT, Robert B. 1996 „Obchod a smyslnost. České spisovatelky a židé okolo přelomu století“; Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, řada D, č. 43, s. 23—39 2008 „Český ženský antisemitismus v první polovici dvacátého století“; in: idem: Ďáblové, ženy a národ, přel. Jan Pospíšil (Praha: Karolinum), s. 413—422 2010 „Czech Feminist Anti­ ‑Semitism. The Case of Božena Benešová“; in: Marcel Cornis­‑Pope, John Neubauer (edd.): History of the Literary Cultures od East­‑Central Europe IV (Amsterdam—Philadelphia: John Benjamins), s. 345—365 — SHERMAN, Joseph — ROBERTSON, Ritchie (edd.)

2005 The Yiddish Presence in European Literature. Inspiration and Interaction (London: Legenda) — SCHOEPS, Julius — SCHLÖR, Joachim (edd.)

1995 Antisemitismus. Vorurteile und Mythen (München—Zürich: Piper)

— SOUKUPOVÁ, Blanka — SALNER, Peter (edd.)

2004 Modernizace, identita, stereotyp, konflikt. Společnost po Hilsneriádě (Praha: Fakulta humanitních studií UK) — STROBACH, Vít 2015 Židé: národ, rasa, třída.

Sociální hnutí a „židovská otázka“ v českých zemích 1861—1921 (Praha: Nakladatelství Lidové noviny) — TOMAN, Jindřich 1995 „Israel/Asrael: Romantické téma“; in: O Karlu Poláčkovi a jiných; ed. Jaroslav Kolár (Boskovice: Albert), s. 201—206 2006 „Mumlání, špatná němčina a nedostatek citu. Židé v kontextu českého nacionalismu, 30. a 40. léta 19. století“; in: Zdeněk Hojda et al. (edd.): „Slavme slavně slávu Slávóv slavných“. Slovanství a česká kultura 19. století (Praha: KLP), s. 352—360 2011/2012 „‚Příběh podané rukyʻ (Kapper a Havlíček)“; Židovská ročenka LVIII, 5772, s. 69—85 — TUREČEK, Dalibor 2000 „Geschichte der tschechischen Literatur — Problem und Herausforderung der gegenwärtigen Bohemistik“; Wiener Slavistisches Jahrbuch XLVI, s. 145—153 2001 Rozporuplná sounáležitost.

Německojazyčné kontexty obrozenského dramatu (Praha: Divadelní ústav) — TUREČEK, Dalibor et al.

2009 Národní literatura a komparatistika (Brno: Host) — VOLAVKOVÁ, Hana (ed.)

1966 Příběh židovského muzea v Praze (Praha: Odeon) — VOLKOV, Shulamit 1990 „Antisemitismus als kultureller Code“; in: idem: Jüdisches Leben und Antisemitismus im 19. und 20. Jahrhundert (München: Beck), s. 13—36 — YOUNG, James E. 1988 Writing and Rewriting the Holocaust. Narrative and Consequences of Interpretation (Bloomington: Indiana University Press)

15.11.16 0:44

cizí i blízcí.indd 20

15.11.16 0:44

I

Přelom devatenáctého a dvacátého století

cizí i blízcí.indd 21

15.11.16 0:44

cizí i blízcí.indd 22

15.11.16 0:44

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století Jiří Holý 1. Úvod Teoretickou inspirací této kapitoly, stejně jako velké části příspěvků v této ko­ lektivní monografii, byly novější studie věnované kulturní paměti, zvláště úva­ hy Aleidy Assmannové. Paměť v podobě kolektivně sdílených obrazů minulosti má svůj prostorový i sociální rozměr a svébytné dějiny. Souvisí s konstruováním kolektivní identity i s tématy nacionalismu a prezentace národních i sociálních stereotypů, tedy i stereotypů Židů v literatuře.

23

cizí i blízcí.indd 23

Moderní nacionalismus má, jak se shoduje většina historiků i sociologů, ambiva­ lentní povahu. Na jedné straně usiluje o dosažení politického sebeurčení a svo­ body národa, na druhé straně obvykle ve jménu národní jednoty vylučuje mi­ noritní skupiny. Vzniká tak nebezpečí „integrálního nacionalismu“, který může spoluvytvářet struktury totalitního státu. Podle Anthonyho D. Smithe je moder­ ní národ etno­‑symbolickým společenstvím, které se samo definuje historickými mýty (SMITH 1999). Smith kromě jiného soudí, že ve vytváření národních hod­ not a symbolů se vzájemně ovlivňují elity i široká veřejnost. Jejich poutem býva­ jí emotivní vazby, často v protikladu k racionalizačním efektům moderního stá­ tu. Podobně uvažuje také Aleida Assmannová, která připomíná, že při formování paměti hraje roli imaginace a ikonizace. Podle ní se zejména národní (či politic­ ká) paměť, vymezovaná jako protiklad paměti kulturní, vyznačuje simplifikací a normativitou — mentální obrazy se proměňují v ikony, z vyprávění se stáva­ jí mýty (události jsou jako v dávné minulosti redukovány na mytické archety­ py), přítomnost a minulost splývají. I když Assmannová upozorňuje, že nemusí jít vždy o falšování dějin (ASSMANN 2006: 40), mohou se právě v tomto procesu znovu objevit dlouhodobé negativní stereotypy uložené v tzv. Speichergedächtnis, paměti jako archivu (IBID.: 56—58), a nyní oživované a aktivované.

Negativní i pozitivní heterostereotypy mají povahu rigidních předsudků a obracejí se obvykle k emocionální stránce psychiky. Sdílí je většina příslušníků

15.11.16 0:44

1

Po kolokviu pokračovala diskuse v časopise Tvar 2011 (Jindřich Toman, Aleš Haman, Michal Frankl), po vydané publikaci v časopise Česká literatura 2013 (Jiří Homoláč, Jan Mareš a Jan Randák, Aleš Haman) a 2014 (Michal Frankl, Jindřich Toman, Kateřina Čapková, Marek Nekula). Důležitá je otázka, nakolik jsou negativní stereotypy Židů, jak jsou zachyceny v Nerudově díle i jinde, dobovou konvencí, kterou čtenáři nevnímali jako něco výjimečného, a nakolik je lze interpretovat jako antisemitský postoj.

cizí i blízcí.indd 24

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

sociální či etnické skupiny. Literární stereotypy jsou zřetelné především v mode­ lování postav, které jsou prezentovány zjednodušeně, za pomoci fyzických i du­ ševních charakteristik negativně odlišných od dobových konvencí (CHEYETTE 1993), nebo naopak pozitivně odlišných od negativních stereotypů (tzv. kontra­ typy). Podle Klause Holze se protižidovské stereotypy liší od ostatních národních stereotypů. Jiné národní skupiny mají cizí identitu, ale Židé, na rozdíl od nich, nemají žádnou vlastní identitu, vyznačují se obvykle společnými kolektivními znaky bez individuálních rysů (HOLZ 2001). Mona Körteová konstatuje něco ob­ dobného pro oblast literatury — stereotypní obrazy Židů jsou silně identifikují­ cí, ale bez skutečné identity (KÖRTE 2007: 61). Reprezentují totiž negaci jakékoli identity. Klaus Holz mluví v rámci struktury „národní sémantiky“ o „figuře tře­ tího“ narušující běžné principy národní identity. Židovské tematice a antisemitismu v moderní české literatuře se dlouho věnovala jen minimální pozornost. Tématem se v širším záběru průkopnicky za­ býval Oskar Donath ve dvacátých letech minulého století (DONATH 1923 a 1930) a nověji mu věnoval pozornost zejména Alexej Mikulášek (MIKULÁŠEK 2000).

Donath shromáždil velmi cenný a rozsáhlý materiál, ale omezil se na jeho de­ skripci a stručná hodnocení jednotlivých autorů a děl. Mikuláškovo metodologic­ ky ambiciózní dílo bylo přijato jako problematické (srov. FRANKL 2001 a 2007: 23; SOUKUP 2006: 623; NEKULA 2012: 61; FRANKL 2014: 441—443). Mimo jiné proto, že označení „antisemitismus“ Mikulášek rezervuje až na vzácné výjimky (Alexej Pludek) pro autory konzervativní a katolické (Rudolf Medek, Jakub Deml), za­ tímco u autorů „humanistických“, tedy levicově a sociálně orientovaných, uží­ vá pojmu „asemitismus“. Vedle faktu, že „asemitismus“ je pojem v odborné li­ teratuře již zafixovaný a označuje něco jiného (radikální, zejména katolickou opozici vůči Židům na konci 19. století), neobstojí Mikuláškovo třídění ani věc­ ně. Negativní židovské stereotypy fungují v literárních dílech „asemitů“ Nerudy, Bezruče a Mrštíka nejinak než v dílech „antisemitů“ Medka a Demla.

Vedle zmíněných autorů a jejich monografií existují z poslední doby také dílčí studie k tomuto tématu (srov. PYNSENT 1996, 2008 a 2010; TOMAN 2001, 2006 a 2011/2012; BRABEC 2009; PETRBOK 2011). Nedávno vyšel sborník Jan Neruda a Židé, který vzešel z kolokvia organizovaného Ústavem pro českou literaturu AV (FRANKL — TOMAN 2012).1 Hlavní důvod dlouholetého nezájmu o tuto problematiku a oživení v po­ sledních letech je nasnadě: marginalizace židovské tematiky v době komunis­ tického režimu. Ovšem není to důvod jediný. Ani v nekomunistických zemích se židovské tematice a studiu antisemitských stereotypů v literatuře nevěnova­ la velká pozornost. Obrat nastal až v posledních desetiletích, v souvislosti s me­ todologickými diskusemi inspirovanými hlavně postkolonialismem a genderem (rereading, gegen­‑den­‑Strich­‑Lesen). < Úvod, s. 16.

15.11.16 0:44

Dosavadní odborná česká literatura věnovaná tomuto tématu vesměs zů­ stávala u „obrazů Židů“, tedy v oblasti málo reflektované literární tematologie, ale málokdy se zabývala specifičností fikčního světa jednotlivých děl. Souvislost tematizace Židů v literatuře na přelomu 19. a 20. století s dobovými historickými událostmi (růst českého a německého nacionalismu, emancipace Židů, prosinco­ vé bouře 1897, Hilsnerův proces na konci století, protižidovské bouře 1917—1920 atd.) je ovšem evidentní. Jak poznamenal Emanuel Rádl: Mezi domorodci a cizinci vznikají v dobách rozčilení velmi lehce antipatie, jak ukazují počátky válek a velkých hnutí sociálních, kdy se klid rád obrací zlostně proti všem „cizincům“. Tyto antipatie jsou založeny na davových pudech a jsou to antipatie toho druhu, jako antisemitismus, odpor katolíků proti protestantům, divochů proti křesťanům, vesničanů proti městskému obyvatelstvu.

(RÁDL 1993: 73) Skvěle to demonstroval Karel Čapek v próze „Attila“ v Knize apokryfů (posmrt­ ně 1945). Líčí krizovou situaci skupiny evropských vesničanů při vpádu Hunů, která ústí do xenofobie, hledání a potrestání domnělého viníka. Ale literatura není jen dokladem mimoliterární reality. Proto v této kapitole půjde také o to najít příslušné narativní strategie, modely postav, konfigurace stylu a obraznost (např. srovnávání židovských postav s odpudivými zvířaty, srov. HORTZITZ 1995).

Podnětné v tom mohou být některé studie zahraničních badatelů (srov. GUBSER 1998; KÖRTE 2007 a 2015; NEKULA 2012), které se o zachycení specifičnosti lite­ rární reprezentace Židů pokoušejí. Je však třeba konstatovat, že tento výzkum je zatím v počátcích.

25

cizí i blízcí.indd 25

Významnou roli zde nesporně hraje literární a kulturní tradice. Například po­ stava nebezpečného, zákeřného nepřítele (jenž si často nasazuje masku přítele a pomocníka) a motiv zakázaného prostoru se objevují v literatuře už ve staré epice a v pohádkách. Bývají spojeny mimo jiné s varováním před překročením (symbolické) hranice. Hrdina bloudí, je zaslepen nebo sveden, ztrácí paměť. Podle Jana Assmanna (1991: 345) tyto scény zapomnění bývají spojeny s proměnou ži­ votních podmínek a se sociální přeměnou společnosti. Díla staré epiky i pohádek od počátku vedou čtenáře k jasnému rozlišení pozitivních a negativních hodnot.

Bloudící hrdina na rozdíl od vnímatele však není dlouho schopen se zorientovat, obvykle dospěje k jasnému poznání až v závěru. Obdobné postupy s oblibou po­ užívá literatura, která prezentuje negativní židovské stereotypy.

Většina studií, které se v posledních letech soustředily na reprezentaci ži­ dovské tematiky v literatuře, popisovala negativní obrazy Židů. Je to do značné míry pochopitelné, protože problematiku protižidovských stereotypů v dílech autorů, jako jsou Jan Neruda nebo Vilém Mrštík, česká literární věda po dlouhá desetiletí ignorovala nebo marginalizovala. Při tomto zkoumání však nelze zů­ stat jenom u hledání protižidovských invektiv, které mají usvědčit tehdejší spi­ sovatele z nekorektnosti. „Samotné negativní obrazy Židů nemusejí podle mého názoru ještě být jednoznačným kritériem antisemitismu (a naopak, pozitivní ob­ razy či postavy ještě antisemitismus nevylučují)“ (FRANKL 2014: 438). Rovněž Jiří

15.11.16 0:44

2

3

4 5

6

Svědčí o tom i fakt, že Ladislav Stroupežnický byl prvním nežidovským autorem, který publikoval v Kalendáři česko­‑židovském, konkrétně v jeho druhém a třetím ročníku na začátku osmdesátých let 19. století. Následoval jej Jakub Arbes.

Podobně argumentuje Daniel Soukup v knize „Cikáni“ a česká vesnice. Upozorňuje na nebezpečí „angažované imagologie“, která hledá i v dobově konvenčních obrazech 19. a počátku 20. století politickou nekorektnost z dnešního hlediska, aniž by respektovala fakt, že „literární či kulturní imaginace a politická praxe leckdy postupují zcela odděleně“. „Literatura vždy funguje jako zásobnice potenciálně ničivých heteroobrazů; ­dojde­‑li k jejich aktivaci, nelze to však mechanicky klást za vinu autorům“ (SOUKUP 2013: 32).

Podle dnešních shakespearovských badatelů není postava Shylocka jednoznačná, v textu jsou možnosti různých čtení. Srov. např. FEINBERG 2002.

Křesťan Vyskočil miluje Židovku Ráchel. Ráchel se šla projít na Olivetskou horu v Jeruzalémě a rozšíří se zpráva, že se stala obětí rituální vraždy. „Holka se ňáká ztratila, zjev kyprý, / křesťanští psi ji včera podřízli prý. / Krev její nevinnou pak bez všech okolků / zaďáli do maces — pardon! — do vdolků“ (HAŠEK a druzí 1976: 66). Výsledkem je pogrom na křesťany v Jeruzalémě. Ráchel se však posléze objevuje jako tanečnice v jeruzalémském kabaretu. Nebyla zavražděna, chtěla si jen vydělat peníze. Zoufalý Vyskočil ji zastřelí a sám je zabit motykou. Autoři zde mimo jiné využívají židovského maušlování a onikání.

Karnevalizující je už jméno Žibřid, počeštěná verze jména starogermánského hrdiny Siegfried. Srov. zde na s. 54 Stroblovu zmínku o „národě Siegfriedově“.

cizí i blízcí.indd 26

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

Homoláč upozorňuje na to, že je třeba analyzovat texty nejen jako soubory pro­ tižidovských motivů, ale i z hlediska utváření jejich celkového smyslu, a že ne­ stačí jen registrovat protižidovské výroky, ale podstatné jsou i výroky neutrál­ ní a pozitivní (HOMOLÁČ 2013: 721). Při takovém postupu totiž hrozí nebezpečí prezentismu, posuzování věcí pouze z dnešního hlediska, bez zřetele k dobové­ mu historickému a kulturnímu kontextu, v nichž zkoumaná díla vznikala a pů­ sobila. Tak například v 19. století postava Žida jako komického skrblíka a zbaběl­ ce (viz třeba Izáka Hakhabuta ve Verneově románu Na kometě nebo hostinského Ehrmanna ve Stroupežnického hře Naši furianti) nemusí být projevem antise­ mitismu2 a ani tak nebývala čtenáři vnímána. Může to být odkaz k tradované­ mu kulturně literárnímu typu, podobně jako tradiční komická postava klama­ ného manžela neznamená útok na muže nebo na instituci manželství.3 Rasový antisemitismus a zejména holokaust podstatně změnily a zostřily naše vnímá­ ní protižidovských stereotypů. Takže například prezentace postavy Shylocka v Shakespearově Kupci benátském, tak jak se tradičně představovala,4 se po dru­ hé světové válce stala inscenačně takřka nemožnou. Hra se buď vůbec neuváděla, nebo byla různým způsobem upravována. Až po několika desetiletích se objevily pokusy o provokativní reakci na tuto (pochopitelnou) reduktivní korektnost, ku­ příkladu inscenace Petera Zadeka a Georga Taboriho. Je třeba tedy vzít v úvahu specifický způsob fungování literatury (a podobně divadla, filmu a dalších umě­ ní) stejně jako dobovou sociální praxi, přihlížet ke kulturní tradici, aktuálnímu kulturnímu kontextu a dobovému horizontu vnímání a také k tomu, že umělecký text často provokativně reaguje na ustálené konvence. Existuje velký rozdíl mezi postupem, kdy text stereotypy jen reprodukuje a tím popularizuje, nebo je naopak promyšlenou strategií uvádí do pohybu, ironizuje. Viz například karnevalizaci židovského spiknutí a rituální vraždy ve hře Hora olivetská aneb Výprava Čechů v Jeruzalémě od Františka Langera, Josefa Macha a Jaroslava Haška;5 nebo gro­ teskní postavu Žibřida Pappersteina6 zesměšňující židovskou prohnanost a chlíp­ nost v novele K. M. Čapka­‑Choda „Dvě vdovy“ (časopisecky 1918, knižně Ad hoc!, 1919). Dále jde kromě jiného o to, zda jsou negativně prezentované židovské

15.11.16 0:44

postavy doprovázeny i pozitivním či neutrálním obrazem Žida, zda protižidov­ ské invektivy pronáší postava (a jakou roli tato postava má v díle), nebo je to ko­ mentář autorského vypravěče. Literární (a obecně umělecké) dílo představuje složitou fikční strukturu, jestliže jsou z něho vypreparovány některé dílčí složky (postava, jednotlivé výroky), nelze je ztotožnit s působením díla jako celku.

2.

Literárních děl, v nichž se objevují postavy Židů, vycházelo na přelomu 19. a 20. století — toto historické období je zde vnímáno v širším smyslu jako „dlouhý pře­ lom století“ — velké množství. Pokusme se charakterizovat jejich typy z hlediska reprezentace židovství na několika vybraných textech. První typ tvoří výrazně katoličtí autoři, do jejichž obrazů Židů se vedle tradičního antijudaismu promí­ tá představa Židů jako mravně pokleslých jedinců, kteří narušují tradiční mrav­ ní řád. K autorům těchto výchovných, národně orientovaných děl z vesnického a maloměstského prostředí patřil kněz František Pravda, jehož díla vycházela od padesátých do osmdesátých let 19. století, a jeho mladší následovník Václav Kosmák (1843—1898).

Kněze a populárního spisovatele Václava Kosmáka nazvala dobová kritika „Ho­ mé­rem moravského lidu“. Martin C. Putna považuje za příhodnější pojmenování „moravský Balzac“ a na jeho románu Jak Martin Chlubil bloudil a na pravou cestu opět se vrátil (1889) demonstruje překonání „vkořeněného katolicko­‑židovského antagonismu“ (PUTNA 1998: 234). V doslovu k nejnovějšímu vydání díla z roku 2000, které připravili Michaela Horáková a Milan Kopecký, najdeme sice zmín­ ku o „jistém schematismu“, ale vzápětí se konstatuje, že toto černobílé schéma je narušeno „popisem hezké židovské nevěsty“ (HORÁKOVÁ 2000: 450). Ve sku­ tečnosti najdeme v textu tohoto „obrazu ze života“ (jak zní podtitul díla) větši­ nu tradičních protižidovských stereotypů jako na dlani. Sám obraz krásné mla­ dé Židovky, la belle juive, k nim může také patřit (srov. BITTON­‑JACKSON 1982; KROBB 1993; GRÖZINGER 2003). Na rozdíl od zmíněných dnešních posuzovatelů, hledajících v Kosmákově románu jakousi korektnost, dobová kritika, naladěná s autorem na stejnou notu, pojmenovala věci bez obalu. Podle ní spisovatel za­ chytil „chytré a zhoubné řádění živlu židovského mezi neprohlédavým vesnic­ kým lidem“ (BARTOCHA 1889: 246): Podlízavý, opatrný židák Štern, všeho schopný, ničeho se nelekající, představuje onen živel, který nejčastěji a nejvíce hubí náš venkov, jako rakovina rozežíraje náš lid. […] že se […] úlisnému, vychytralému židu Šternovi, jenž jako pijavice zavěsí se na Chlubila, by jej vysál, neděje křivda, uzná tuším každý, kdo zná ze zkušenosti podobné stvůry.

(IBID.: 299, 263)

27

cizí i blízcí.indd 27

O tom, že jde o postavy a postupy u Kosmáka běžné, svědčí srovnání s jeho dalším známým románem, Sláva a úpadek pana Jana Kroutila, pololáníka z Drnkálova (1877).

15.11.16 0:44

„Ticho!“ řvala strana Chlubilova a židé syčeli. […]

Lékař se hryzl do rtů a mlynář počal bez dovolení: „Dozvěděl jsem se, že pan Chlubil spoléhá nejvíce na podporu židů, našich úhlavních nepřátel. Prosím, je to pravda nebo ne?“ Chlubil mlčel. „Pánové, já myslím, že jsou israelité občané, jako my, a žádní naši nepřátelé,“ volal lékař do shromáždění. „Jsou to naše pijavice!“ křičel mlynář. „Hanba! Ven s ním!“ soptili židé a jejich přívrženci.

(KOSMÁK 1889: 131) Židovské syčení a soptění je častým literárním stereotypem (obecněji jde o obraz nepřítele). Přikládá postavě příznak hada, který je v tradiční křesťanské symbo­ lice spojován se svůdcem a ďáblem: „‚Nepotřebujete peněz,‘ ptal se židák a hle­ děl nebohému Chlubilovi upřeně do očí, jako had ptáku, jejž chce pohltiti“ (IBID.: 296). Někdy také syčení naznačuje nesrozumitelný židovský jazyk: „Štern zasy­ čel cosi po židovsku jako had“ (IBID.: 344). Rovněž „pijavice“ bylo běžným ozna­ čením Židů již od středověku (viz i Bartochovu recenzi).

Podobným vývojem jako Chlubil prochází také Jan Kroutil v druhém romá­ nu (časově o dvanáct let starším). Kroutil sám je spíš nerozhodný dobrák, ale má pyšnou a závistivou ženu Kačenku. Pozitivními typy jsou tentokrát kromě faráře Kroutilovi rodiče a jeho švagr Šrámek. Roli svůdce má místní poštmistr a krejčí Ignatz Spiessni (dříve Nácek Spěšný). S jeho pomocí se Kroutil stává představe­ ným obce. Vynořují se Spiessniho komplicové Židé. Nejprve je to Sobák, jednou „holohlavý a rudovousý“ (IDEM 1903: 148), jindy je malý a má „řídké červené vlasy“ (IBID.: 195). Rudé vlasy a vousy se objevují u negativních židovských po­ stav poměrně často, viz například Dickensova zločince Fagina v románu Oliver Twist nebo zloducha Silbermanna v románu Benešové Člověk. Může to být naráž­ ka na apokalyptickou „šelmu ryšavou“. Druhý Žid je uhlazený Roznfeld, Sobákův příbuzný, který se představuje jako člověk velkého světa. Je autorským vypravě­ čem charakterizován jako „rytíř švindlu“ (IBID.: 210).

cizí i blízcí.indd 28

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

Hlavní postavou prvního díla je poctivý a dobře hospodařící moravský sedlák Martin Chlubil z Úrodovic, který ovšem, jak ukazuje jeho jméno, je pyš­ ný na svůj majetek i na svůj rozum. Snaží se napodobovat zvyky „lepší vzděla­ né společnosti“, například zkouší „po vídeňsku“ jíst příborem, i když všichni v domě i ve vesnici vždycky jídali lžící (tento motiv zazní i ve druhém románu).

Manželce i děvečce Markytě, která ztělesňuje hlas lidu, se to nelíbí. K těmto pan­ ským zvykům patří nedostatek zbožnosti a také němčení. Chlubil, jenž sám ně­ mecky neumí, dá syna do německé školy. Libuje si, když od něho brzy dostane německy vinš ke svátku, ale ukáže se, že syn Rudolf německy neumí a přání jen opsal z knihy. Situace se vyhrotí, když noví přátelé z města vyzvou Chlubila, aby se stal zemským poslancem za selský stav. Ukazuje se ovšem, že má být kandidá­ tem liberální strany, kterou tvoří aliance Němců, Židů a českých renegátů. Ješitný Chlubil jejich praktiky neprohlédne. Marné je varování prozíravých sousedů vlastenců, myslivce a mlynáře. Za pomoci židovských hostinských, němčící vrch­ nosti a odrodilců, jako je místní lékař, získá Chlubil poslanecký mandát:

15.11.16 0:44

V obou románech mají Židé stejné vlastnosti a používají podobnou takti­ ku. Navenek sedlákům lichotí, tváří se jako upřímní přátelé. Jak naznačuje či do­ povídá autorský vypravěč v komentářích, jsou tyto lichotky přetvářkou: Štern se svým zetěm Goldschmiedem obskakovali a lichotili kde komu.

(IDEM 1889: 336) Před samou sněmovnou vrazil do žida Šterna. „Ah, pan poslanec!“ zvolal žid s chytráckým úsměvem.

(IBID.: 229) „Já jsem také Slovan!“ ujišťoval. (Roznfeld, když myslil být mezi Slovany, vždycky na oko se k nim hlásil.)

(IDEM 1903: 207) „… můžete mně upřímně věřiti, že bych šel do Drnkálova jenom proto, že se vy mně, pánové, líbíte. Na mou věru, mohl bych vzíti nějaký obchod hned tady ve městě, ale já už jsem takový blázen, kdo se mně zalíbí, tomu udělám všecko, třeba bych při tom škodu měl.“ (IBID.: 198) Cílem proradných Židů je usadit se ve vesnici jako obchodníci a hostinští. Příznačné je, že zprvu vystupují jako jednotlivci, ale brzy se na ně nabalují jejich příbuzní.

Působí tedy jako semknutá skupina. Půjčují naivním sedlákům peníze a svádějí je k rozmařilosti. Ti se přestávají starat o hospodářství a odcizují se tradičním mravům.

V románu o Kroutilovi se Roznfeldovi skutečně podaří proniknout do Drnkálova.

Láká vesničany na dobré pivo, a když se napijí, nalévá jim patoky a účtuje vyso­ ké ceny. Charakteristické pro Kosmákovy židovské postavy je také to, že samy po­ rušují židovské rituály a zvyky, jedí vepřové maso, nedodržují svátky a podobně.

Až v poslední chvíli oba protagonisté, Chlubil i Kroutil, prohlédají a za po­ moci dobrých přátel, kteří uhradí jejich dluhy, se dostávají ze židovských spárů.

Romány končí šťastně: vyhnáním Židů z obou vesnic. Objevují se v nich tak oba motivy zmíněné na počátku — překročení hranice (zahnání vetřelců) a prohléd­ nutí bloudícího hrdiny.

V prvním z nich k tomu přispívají místní kaplan a mlynář, kteří Chlubilovi vysvětlují: „Ale člověče, kam jste dal rozum? Vždyť je to žid!“ „A není žid člověkem?“ bránil se Chlubil. „Je, ale jakým!“ ozval se teď mlynář prudce. „Žid v osadě a štika v rybníce, to je jedno.“ „[…] Vždy to bylo naší chloubou, že máme farnosť bez židův, a teď bychom si jich nasadili sami? To přece nesmí býti!“ (IDEM 1889: 341n.)

29

cizí i blízcí.indd 29

Židé jsou tedy posuzováni a odsuzováni paušálně, jako celek. I ve druhém pří­ běhu Roznfeld, který se chystá na Kroutila „jako liška na chycené kuře“ (IDEM

15.11.16 0:44

1903: 281), opouští Drnkálov: „Roznfeld vida, že jeho rozpočet má nulu napřed, zažaloval každého, kdo mu byl dlužen, shrábl peníze a odstěhoval se z Drnkálova. Šťastnou cestu!“ (IBID.: 285).

Kosmákovy prózy využívají tradičního vypravěče. Ten pracuje s iluzí příběhu rozvíjeného před očima čtenáře, ovšem prohlédá motivace a psychiku všech po­ stav a explicitně je hodnotí. Postavy jsou jasně rozděleny na kladné, kolísající (oba protagonisté Chlubil a Kroutil) a negativní. Židovské postavy patří k nega­ tivním, jak naznačuje už jejich fyzické vzezření a řeč (komolení češtiny, židov­ ský jazyk, snad jidiš). Základním znakem chování Židů je to, co dnes zákon na­ zývá jako „pleticha“, tedy obmyslnost, úsilí nečestným způsobem získat na úkor ostatních výhody, zejména majetek a peníze. Kromě lstivosti, přetvářky a intri­ kaření je pro Židy příznačná také cizost. Vystupují jako vetřelci, kteří se snaží usadit se v ryze moravské vesnici. Spojují se s Němci (vypravěč, stejně jako třeba u Holečka, nerozlišuje mezi Rakušany a sudetskými Němci) a oportunisty z čes­ kých řad, jsou nositelé germanizace.

Druhý typ, v mnohém blízký Kosmákovi, představují autoři o jedno až dvě deseti­ letí mladší prezentující život na českém, moravském a slezském venkově. Z nich lze uvést Josefa Holečka, Jana Herbena, Petra Bezruče, Jakuba Demla a Jindřicha Šimona Baara.

Z židovských postav v dílech těchto prozaiků a básníků se největšího prosto­ ru dostalo Lepoldkovi, který se objevuje od páté knihy (1907—1908) epopeje Naši Josefa Holečka (1853—1920). Jak konstatuje například Přemysl Blažíček (2014: 29n., 42, 70, 78), postava Lepoldky vedle postavy knížete nejzřetelněji re­ prezentuje negaci Holečkova mravního ideálu. Naznačuje to jeho fyzická podo­ ba. Lepoldka má řídké zuby a falešně přívětivou tvář (zde je fyziognomie dopl­ něna pohledem do nitra). Nepřívětivě vypadal už jako chlapec: Měl velikou hlavu na dlouhém a tenkém krku; tvář smědou a pihami hustě skropenou; nosík se křivil skobičkou, dolní pysk se odvaloval; vlasy byly černé, hrubé a husté, přehusté, ruce dlouhé a veliké. […] „Takové ruce,“ šlo po vsi, „až dorostou, nebudou uštipovat, ale lopatami nabírat.“ (HOLEČEK 1930a: 232) Lepoldka zakusil v dětství ponížení, když ho ztloukli dva místní chlapci, kteří mu navíc rozbili jeho skromný krámek. Později se oběma pomstí7 a přivede je 7

Ponižující diskriminaci Židů a židovskou mstu jako následek tohoto traumatu zobrazuje literatura v 19. století a na počátku 20. století poměrně často. Tak je tomu např. v kapitole „Icik Wolf: Gemischte Warenhandlung“ v druhém dílu Herbenovy románové epopeje Do třetího i čtvrtého pokolení (1889, v přepracované verzi jako Do třetího a čtvrtého pokolení, 1936) nebo ve Vachkově románu Sup (1920).

cizí i blízcí.indd 30

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

3.

15.11.16 0:44

na mizinu. Zničí však i velkého statkáře Špírka z Maloviček, který mu jako mladík pomohl. Povzbuzuje Špírkovy marnivé sny o šlechtictví a postupně se zmocňuje jeho jmění. Vesničané, kteří se pohybují ve světě práce, přírody a tradičních hod­ not a vztahů, jsou většinou naivní a převážně soucítící. „… je­‑li […] Žid v chudobě a bídě, český člověk ochotně mu z ní pomáhá,“ soudí vypravěč (IBID.: 228). Naproti tomu představuje Lepoldka drsnou tvář kapitalistického světa. Jeho cílem je zisk, morální ohledy nemá, přijímá obilí, které selští synci ukradli otcům (tzv. schořová­ ní/tchořování často se objevující v dobové próze), prodává pálenku na dluh, národ­ nostně je indiferentní (s manželkou a synem mluví německy). Půda pro něho není něčím posvátným (jako pro oba hlavní kladné hrdiny epopeje, sedláky Královce a Kojana), ale předmětem obchodu. Vyzná se ve světě financí a trhu, a narušuje tak dosavadní ideální mravní řád a rovnováhu ve vesnici a okolí. Účelově lidmi manipuluje: „To mu pěkně líčit uměl Mundrmílek Lepoldka. Aby se Špírek spíše cítil vyvýšena, Lepoldka se vedle něho scvrkal. O sobě nic nemluvil, jen o Špírkovi, a Špírek v jeho lichotných řečech jako v másle se koupal“ (IDEM 1930b: 28).

Stejně jako u Kosmáka se i zde v kontextu Lepoldkovy postavy objevuje ob­ raz lstivého hada. Přesto se však fikční svět Holečkových Našich, pokud jde o re­ prezentaci Židů a židovství, liší od světa Kosmákova. Ne všechny židovské postavy jsou zde totiž prezentovány v negativním světle. Epizodní figurou je Lepoldkův starší příbuzný, strýc Samek z Pištína. Je to chudý hauzírník, který nebohatne na úkor ostatních. „O Samkovi se mluvilo, že je hodný Žid. Pokud předsudek a ji­ norodosť dovolovaly, Samek byl dokonce oblíben. Byl velmi chudý, aspoň se tak zdálo, a to mu přibližovalo srdce“ (IDEM 1930a: 227).

Také Lepoldkova matka Sára je vylíčena v neutrálním či mírně pozitiv­ ním světle.8 Kosmákovým postavám je nejbližší epizodní figura krčmáře Salomona Steinera v románu Jan Cimbura (1908) Jindřicha Šimona Baara (1869—1925).

Podobný je i závěr této epizody, vypuzení Žida z vesnice: „To jsem rád, zase je osada naše panenskou.“ „Jak to myslíte?“ „Je osadou, na které není žida.“ (BAAR 1985: 337) Filmová verze Baarova románu, natočená režisérem Františkem Čápem v roce 1941, ještě přitvrzuje. Líčí například mladého selského synka, který sedává s feš­ nou číšnicí Žofkou v Židově hospodě a propíjí otcův statek. Místní ženy nako­ nec vyvolají lidový pogrom, při němž shoří Židova hospoda jako sídlo neřesti.

Následuje obraz Žida v kaftanu s rancem, jak mizí za kopcem.

Negativní charakteristika platí tentokrát i pro ženské postavy, mladou ne­ řestnou svůdnici9 i starší ošklivou: „… v krámku otáčely se i dvě ženské, jedna 8

31

cizí i blízcí.indd 31

9

Tomuto diferencovanému obrazu odpovídají i Holečkovy vzpomínky, jak je zachycují knihy Pero (1922—1925) a Selství (1928). Pozitivně píše například o židovském spolužákovi na gymnáziu v Písku nebo o hauzírnících, kteří přicházeli v době jeho dětství k nim do Stožic: „Z Pražáku přicházel druhý Žid, sklenář. […] Byl to Žid starý a poctivý, odtud asi jeho chudoba. Mluvil správnou češtinou a tím zladěným hlasem, jejž milo bylo poslouchati z úst našich starých“ (HOLEČEK 1928: 343).

O mladší není ovšem v románu jednoznačně řečeno, že je to Židovka.

15.11.16 0:44

starší a ošklivá. Pod podivným nosem černalo se jí chmýří jako chlapu, a za chů­ ze kolíbala se jako kachna“ (IBID.: 329).

Podobně jako Holečkova próza demonstruje židovská epizoda v Janu Cimburovi střet dvojí mentality. Prostota vesničanů, kteří nejsou zvyklí na finanč­ ní transakce, se dostává do konfliktu s chytrostí a lstivostí Židů, po generace při­ vyklých tržním a finančním operacím. Konflikt různých mentalit je ovšem před­ staven jako konflikt vyšší a nižší morálky. Starší stav se líčí jako idyla, jež se mění příchodem Židů, kteří rozsévají mravní zkázu a ohrožují hodnotovou stabilitu ves­ nického společenství. Obraz Židů tak navazuje na obraz nepřítele, přicházejícího bez pozvání se záměrem ničit a loupit, který je v kultuře po staletí zakódovaný:

Specifickým případem je prezentace Židů ve Slezských písních Petra Bezruče (1867—1958). Nikoli proto, že jde o poezii, neboť velká část Bezručových básní má epické jádro, ale spíše způsobem reprezentace. Těžko lze souhlasit s názo­ rem Alexeje Mikuláška, že obraz Židů v Bezručových Slezských písních se liší na­ příklad od pojetí židovství u Jakuba Demla, a že tedy Bezručovo dílo není anti­ semitské, ale asemitské. Způsob stylizace je totiž obdobný, osciluje mezi odkazy k empirické realitě a expresivní nadsázkou:

Maryčko, mrzne a není co jísti…

Na horách, na horách plno je dřeva…

Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat, má mlčet, Maryčko Magdónova?

(BEZRUČ 1985: 47) Hřmí Ostravicí hukot dřev, v žold goralům, co skáceli je, krev tráví kvitem Nathan Löw a dere rozum markýz Géro Ty peněz půjč, ty daně slev — na gorala rtu prosba žije — a šlape po něm Nathan Löw a plije po něm markýz Géro (IBID.: 120)

cizí i blízcí.indd 32

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

Tentam byl milý klid letních večerů. Do tiché noci hřmotí italský, veselý zpěv, německé klení, české hádky […]. Stojí za pultem při výplatě Salomon, uklání se a usmívá — „Tolik krásných peněz bere pán a nic nedá utržit? Mám tuze krásný zbytek na kabát, anebo ať udělá radost paničce a koupí jí tenhle krásný šátek,“ umí mluvit úlisně a vlídně, a jakmile si sedlák látku prohlížet počne, už je ztracen. Neví ani jak, a kalíšek punšoviny stojí před ním, neví ani jak, už jej vypil, neví ani jak, už má látku zabalenu a v kapse, už sedí mezi partafíry, už i z karet list bere a hraje.

(IBID.: 331)

15.11.16 0:44

Právě u těchto dvou protižidovských invektiv se pozastavuje Oskar Donath a konfrontuje Bezručovy obrazy s realitou, která je inspirovala. Připomíná, že Heřman Löw, předobraz Nathana Löwa, „byl Židem krajně dobrým, jeho ruka prý byla vždy otevřena pro chudé a nemocné a dobro konal vždy skrytě“ (DONATH 1930: 31n.) a že frýdecký starosta Israel Hochfelder neměl dobrou pověst, ale byl v podstatě šlechetný člověk, který by nikdy neudal někoho jako Maryčku (IBID.: 32). V Bezručově fikčním světě se Těšínsko a celé Slezsko proměňuje v jakousi apokalyptickou krajinu, kde je vše příkře rozděleno — páni a otroci, bohatství a bída, bezpráví a právo. Postavy Židů (s výjimkou Mojšla, který se zbláznil poté, co mu byla žena nevěrná a on ji zabil) patří spolu s Němci, Poláky, ba i indolent­ ními pražskými vlastenci k negativnímu pólu Bezručových vizí. Přicházejí jako vetřelci, dřou do krve slezské robotníky a zmocňují se slezských děvuch: Pod Lysou děvuchy… uzdu jsem vzpomínkám pustil — chvěly se zimou a před okem ohnivým žida.

(BEZRUČ 1985: 17) Z Polské přijde žid k nám pod Beskydem, za pět roků ves má — napřed víme — kdysi žebrák, nyní oře lidem, u všech děvuch má ius noctis primae.

(IBID.: 18) Postavy Židů u Jakuba Demla (1878—1961) jsou modelovány v mnohém obdob­ ně, odkazy k autorově životní zkušenosti (např. Mohyla, 1926) se takřka nezna­ telně proměňují v antisemitskou posedlost připsanou básníku Březinovi (Mé svědectví o Otokaru Březinovi, 1931) a v ostré protižidovské útoky na přelomu třicátých a čtyřicátých let, kdy Židé „představují symbol či personifikaci všeho, co rozmetalo jeho [Demlovo, JH] úsilí o vytvoření národní pospolitosti i jeho sou­ časnou situaci“ (BINAR 2012: 508). I zde jsme vzdáleni od reality. Židé jsou vlast­ ně kvint­esencí temných stránek moderní civilizace a odpor vůči nim je veden z konzervativního stanoviska idealizované minulosti.

4.

33

cizí i blízcí.indd 33

Odlišný typ představují postavy Židů, kteří žijí ve velkých městech. Historicky je­ jich prezentace v literatuře souvisí s demografickými změnami v židovské popula­ ci, s následky migrace směřující z venkova do větších měst a průmyslových center, která proběhla v šedesátých letech 19. století. Hospodářský liberalismus a tržní sys­ tém přitom vedly ke změnám jejich ekonomického postavení. Před rokem 1848 pa­ třili Židé většinou k chudším vrstvám, na konci 19. století v mnohem větší míře za­ sahovali do hospodářského života a ve městech často patřili k vyšší střední vrstvě.

Příkladem tohoto typu mohou být romány Antala Staška (1843—1931) V temných vírech (1900), Boženy Benešové (1873—1936) Člověk (1919—1920) a Anny Marie Tilschové (1873—1957) Haldy (1927). Ve všech se objevují židovské postavy v podobě negativních heterostereotypů. U Tilschové mluví bohatí Židé německy, u Staška Kranich, jenž se snaží získat bohaté nežidovské podnikatele

15.11.16 0:44

pro plán likvidace socialistů a anarchistů, maušluje: „K slovu se přihlásil Kranich. […] ale maušloval, když mluvil v rozčilení neb v strojené afektaci. Byl v tom po­ doben semitským divadelním hercům […]“ (STAŠEK 1974: 484). Na pohled kul­ tivovaný, ale vnitřně prázdný Silbermann z románu Člověk sice mluví správně česky, ale vyznačuje se okázalým a dutým krasořečněním.

Tato afektovanost dokumentuje jiný stereotyp, nedostatek tvořivosti Židů, kteří údajně nevytvářejí původní hodnoty, jen dovedně napodobují (jak to formulo­ vali např. Richard Wagner a Jan Neruda). Tato imitace je součástí příznačného židovského mimikry, které vypravěč přímo či nepřímo odhaluje: „Silbermannův vkus nebyl ani dost málo osobní, zato vždy podřízen vzorům nejlepším a posled­ ní londýnská móda projevovala se nejen jeho kapesníky, ale do jakési míry i jeho slovníkem […]“ (IBID.: 353).

Silbermann patří ke druhé generaci po zrovnoprávnění Židů, k dětem ži­ dovských páriů, kteří zbohatli. Je jemnější a rafinovanější, chlubí se tím, že vy­ padá jako Ibsen, ovšem ryšavé/rudé vlasy, případně vousy náleží rovněž k tra­ dičním negativním stereotypům obrazu Žida. Jiným typem židovských parvenu jsou postavy ze Staškova románu V temných vírech. Mají okázale nákladné oble­ čení a prsteny. To platí i pro uhlobarona Maxe Perutze a další postavy v Haldách A. M. Tilschové. Perutz, „průmyslový žid“, je odpudivý fyzicky a chová se cynic­ ky vůči strádajícím a hladovějícím dělníkům. Právě v negativních rysech této fi­ gury se projevují její židovské kořeny. Vyznačuje se … přechytřelým myšlením, v němž tkvělo jistě kus židovského špekulování.

(TILSCHOVÁ: 1977: 254) A v tom okamžiku dostal jeho obličej, tak moderní neustálou ironií u úst, výraz tak židovský, jakého Kleiner u něho ještě neviděl — to nebyl světový kšeftsman, ale starozákonní žid z Mojžíšovy doby, který nic nikomu neodpustil a za všechno žádal svoji odvetu.

(IBID.: 255) Na opačném pólu stojí v Haldách drobní židovští obchodníci keťasové, kteří kšef­ tují s potravinami, aby zbohatli. Jejich krámy se stanou ke konci první světové

cizí i blízcí.indd 34

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

„Promiňte,“ promluvil Silbermann velmi sebevědomě, „promiňte, stál­‑li jste snad trochu déle před mým obydlím, které bude ode dneška také obydlím vaším. Musím se vám hned první večer přiznati k slabosti poněkud podivnůstkářské, která zavinila i dnes, že jsem nespěchal otevříti vám okamžitě. Miluji totiž nade vše chvíle, kterými se den vlévá do noci, soumraky, abych se vyjádřil prostěji. Vzbuzují ve mně mnoho myšlenek, mnoho představ a já se jim bezmocně oddávám. Je to záplava hluboké meditace, bývám v ní doslova potopen a ne dost přístupen zvukům zevnějším.“ (BENEŠOVÁ 1957: 106)

15.11.16 0:44

války terčem drancování, které připomíná pogromy (Žid Ripper je přitom za­ bit). Viz dále, s. 55n.

Dalším stereotypem je erotická smyslnost a vilnost Židů. V Haldách se pro­ mítá do postavy Perutzovy ženy Irmy (poloviční Židovky), která si vyzývavě po­ hrává s inženýrem Kleinerem. S manželem otěhotní, ale dítěte se zbaví potratem, protože by jí překáželo v dosavadním způsobu života. Ztělesněním neřestné chlíp­ nosti je Silbermann v románu Benešové, který svádí čtrnáctiletá děvčata na mo­ ravské vesnici. Netuší, že ho přitom pozoruje jeho románový antipod, mravně opravdový hudební skladatel Cyril Trojuš: … spatřil opravdu člověka, v upjatém kabátě a v širokém klobouku, jenž se liščími kroky blížil ke kříži. […] Cyrila až zarazila jeho samčí a nestoudná tvář, tím odpornější při krůčcích svědčících o největší opatrnosti. „Čekáš už na čokoládu?“ zašeptal u samého plotu. […] nevysoká bosá dívka vyšla tanečním krokem na louku. Krátká sukně se lehounce rozvála poskoky téměř dětskými […]. „Až půjdeš ke mně sloužit, každý den ti koupím bonbony,“ šeptal Silbermann. „Ve Vídni užiješ cukrovího víc než tady suchýho chleba.“ (BENEŠOVÁ 1957: 147n.)

Tato pasáž se pohybuje na hranici schémat triviální literatury nebo spíš už za ní. Silbermann, navenek příslušník elity a mecenáš umělců, je ve skuteč­ nosti cynický, nemravný a zkažený člověk. Právem upozornil na tuto postavu F. X. Šalda, který jinak považoval dílo Boženy Benešové za jeden z vrcholů čes­ ké prózy: „Ten žid Silbermann jako by utekl z takového kolportážního románu: chlipník, který pracuje jen v čtrnáctiletých, a přitom mistr masky a přestrojení, jednou usmolený obchodníček ze slovácké vsi, podruhé vídeňský diletant umě­ lecký a velmož společenský“ (ŠALDA 1994: 278). Je třeba připomenout, že román Člověk byl přesto vysoce oceněn dobovou kritikou a obdržel československou státní cenu. Šaldův hlas upozorňující na stereotypnost Silbermannovy postavy byl ojedinělý, navázal na něj až Pynsent ve zmíněných studiích v devadesátých letech 20. století.10 Jiným stereotypem je představa židovského spiknutí. Vznikla ve středově­ ku v souvislosti s mýtem rituální vraždy a na konci 19. století se objevovala ob­ vykle jen v kolportážní literatuře (např. H. O. F. Goedsche pod pseudonymem Sir John Retcliffe v první kapitole románu Biarritz [1868] popsal údajné spiklenec­ ké setkání zástupců izraelských kmenů na pražském židovském hřbitově; nebo Eduard Rüffer, Spiknutí židů v Praze, 1873). Kupodivu jej však najdeme i v romá­ nu V temných vírech Antala Staška, autora běžně považovaného za levicově a de­ mokraticky orientovaného (navíc Staškova žena pocházela, jak známo, z židov­ ské rodiny). Vypravěč uvádí na scénu spolek židovských podnikatelů Alliance Israélite, který chce ovládnout svět obchodu, tisku, politiky. Židé nabízejí pomoc

35

cizí i blízcí.indd 35

10

Pro úplnost je třeba doplnit, že v předchozím díle Boženy Benešové se objevuje i soucitně viděná postava chudého židovského chlapce v povídce „Kamarádi“ (Tři povídky, 1914).

15.11.16 0:44

a peníze velkým průmyslníkům, doplní­‑li svůj program o boj proti antisemitis­ mu. V první řadě jde o likvidaci sociálních demokratů a anarchistů, kteří mají být odsouzeni do vězení nebo posláni do blázince:

Tato scéna ze Staškova románu není jen součástí levicové protižidovské rétoriky (jak ji známe už z Proudhona, Bakunina a raného Marxe), > „Antisionismus“ jako skrytý i zjevný antisemitismus doby komunistického režimu, s. 762, kdy jsou pra­ nýřováni židovský kapitál a Židé jako nositelé čachrářské peněžní morálky. Jak uvádí Oskar Donath, zmíněný spolek Alliance Israélite Universelle skutečně exi­ stoval, ale měl zcela jinou funkci, nepolitickou a nenáboženskou. Zakládal ško­ ly a pomáhal postiženým Židům například v Haliči a v Rumunsku. Přesto se prá­ vě Alliance Israélite často objevovala jako argument antisemitské propagandy, mimo jiné u Jana Klecandy, Karla Adámka, u Augusta Rohlinga, který paradoxně vinil Židy i z toho, že stojí za Socialistickou internacionálou. (Připomíná to poz­ dější nacistické konstrukce „židobolševiků spojených s plutokraty“.) Představa spiknutí patří k základním a starým protižidovským stereotypům. Manipuluje s fakty, využívá nevědomosti nebo nedostatečné informovanosti čtenářů či po­ sluchačů. Nabízí zjednodušený a přehledný obraz reality, konstruuje démonic­ kého, mocného a úskočného nepřítele. Zároveň legitimizuje antisemitské útoky jako oprávněnou obranu. Tento postup se uplatňoval velmi často, kupříkladu v kampani kolem Hilsnerova procesu. Rozšíření těchto fantasmagorií zřejmě také způsobila (zdánlivá) tajemnost židovské věrouky. Průměrný křesťan konce 19. století nevěděl téměř nic o židovských rituálech a Talmudu. Šlo vlastně o ne­ gativ romantické tajemnosti židovských postav.

5.

Podobně jako u Nerudy také v případě Viléma Mrštíka (1863—1912) zůstávaly protižidovské útoky a antisemitské stereotypy v jeho textech stranou pozornos­ ti literárních vědců. Jednu z okrajových zmínek najdeme například v doslovu Jaroslava Závady k Roku na vsi: „Je jen jedna stránka jejich [Mrštíků, JH] společen­ ských názorů, která musí být osvětlována a kritizována: je to jejich poměr k an­ tisemitismu tehdejší doby“ (ZÁVADA 1950: 501). Závada vysvětluje protižidovské

cizí i blízcí.indd 36

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

„Sdružení, jež mne sem vyslalo, slibuje vašim šlechetným snahám vydatnou pomoc, když do svého programu postavíte nejen boj proti socialismu a anarchismu, ale když vypovíte válku všelikému antisemitismu.

Myslím, že to nebude nesnadné… Víte, pánové, v jakých poměrech jsme k trůnům a k oltářům. Je vám známo, že trůny a oltáře jsou naše… to jest… pardon… nesprávně jsem se vyjádřil… že trůny a oltáře jsou našimi přáteli a příznivci… […] Máme stejné cíle, máme stejné nepřátele…

Nuže, spojme se i stejným programem, stejnou taktikou […].

Jen pod tou podmínkou slibuji vám jménem evropského židovstva pomocnou ruku a především peníze…“ (STAŠEK 1974: 484n.)

15.11.16 0:44

útoky v tomto románu jako symptom „reakční doby“, jemuž Mrštíkové podlehli.

U jiných mrštíkovských badatelů (např. v monografii Radka Pytlíka) nenajdeme o antisemitismu ani zmínku. Nejde přitom o okrajovou záležitost. Ostré invekti­ vy vůči Židům objevíme v Mrštíkově publicistice, v jeho povídkách i románech.

Podle Antonína Matuly to byl právě on, kdo inspiroval protižidovské pasáže v ro­ mánové kronice Rok na vsi, jejímž hlavním autorem byl Alois Mrštík.11 Jako jedna z prvních Mrštíkových knih vychází v roce 1893 soubor povídek Stíny.

Zde se nachází povídka „Z říše první velmoci“ (časopisecky v Lumíru v témže ro­ ce)12 s výrazně negativní postavou židovského obchodníka Julia Fuxe.13 Fux pro­ dává zboží hostinským v okolí Brna a přitom je okrádá — odvádí špatnou míru, falšuje účty, zaplacené dluhy znovu započítává. Prostoduší venkované si toho vět­ šinou nevšimnou. Vypravěč se zaměřuje na jeho konflikt s hostinským Vávrou, po­ ctivým a důvěřivým Moravanem. Vávra, jenž po léta obchoduje s Fuxem a jeho ot­ cem, provádí revizi účtů a s překvapením zjišťuje, že je u Fuxů zadlužen. Nechápe to, protože vede skromný život a nemá velké výdaje. Fux nad tím mávne rukou a Vávrovi slíbí, že dluhy nezapíše do gruntovní knihy a že nebude žádat úroky.

Brzy se však ukáže, že dluhy jsou v gruntovní knize zapsány. Na Vávrův dotaz Fux odpoví, že dluh přenechal sestře. Ta se prý vdává, potřebuje peníze, a proto je do knihy zapsala. Slíbí, že dluhy vymaže. To se stane, ale ukáže se, že si k dluhům připisuje procenta. Při podrobnější kontrole Vávra zjistí, že ho Fux léta soustavně okrádá. Navenek Vávrovi a jeho rodině lichotí, dává jim dárky, ale ošidil je o stov­ ky, možná tisíce zlatých. Vávra uvažuje o tom, že dá celou věc k soudu, ale zná­ mí úředníci ho od toho odrazují. Nemá dost průkazných dokladů a bohatí Fuxovi mohou mít u soudu vliv. Radí mu, aby se s Židem vyrovnal. Při dohadování pro­ káže Fux větší hbitost než Vávra, takže mu nakonec jen škrtne část dluhu. Vávra se spokojí s tím a s Fuxovou zánovní loveckou puškou, kterou mu Žid přenechá.

Postava Fuxe se podobá mnoha jiným venkovským Židům v tehdejší české próze (viz uvedené postavy Kosmákovy nebo Holečkova Lepoldku). Je vykreslen jako fyzicky odpudivý, licoměrný, „s úsměškem v očích“ (MRŠTÍK 1949: 170), vy­ chytralý, uhýbavý a zároveň drzý. Co však tuto povídku stejně jako Kosmákovy romány činí antisemitskou, je jednak schematické rozdělení dobra a zla a zadru­ hé komentáře autorského vypravěče. Zatímco Vávra má jen pozitivní vlastnosti, jeho protihráč Julius Fux naopak výhradně negativní. Navíc vypravěč situaci líčí jako typickou a generalizuje ji. Hned na začátku prezentuje Židy jako „cizince,

11

12

37

cizí i blízcí.indd 37

13

Mimo rámec literárního díla dokládá protižidovská Mrštíkova stanoviska i jeho korespondence.

V době protiněmeckých a protižidovských bouří v prosinci 1897 (zde viz dále, s. 52n.) píše Ladislavu Quisovi: „Měla­‑li se kdy provésti očista Prahy od němectví i židovstva, pak se to mohlo státi zase jen za cenu třeba i krvavých, duši davu na dlouho a dlouho památných obětí“ (MRŠTÍK — MRŠTÍK 1978: 348). O několik dní později v dalším dopise Quisovi polemizuje s kritikou českého šovinismu, kterou zveřejnil masarykovský Čas: „… všechno se ve mně příčí odporem a studem, když vidím, jak píše o pražských událostech Čas. […] A Krista mají pořád na pysku, ale i Kristus vzal a spletl provazy a vymlátil svatokupce, zpřevracel a rozkopal jejich stánky a ďasa o to dbal, co škody jim natropil…“ (IBID.: 358n.).

Michal Frankl uvádí, že povídka byla přetištěna v roce 1895 v Hranicko­‑Lipnických novinách a stala se součástí antisemitské kampaně na Moravě (FRANKL 2007: 190).

Narážka na německé „Fuchs“ (liška), tedy na šelmu často se objevující v negativních obrazech Židů, nepřímo na apokalyptickou „šelmu ryšavou“.

15.11.16 0:44

které k lidu nic nepoutá mimo existenční jejich zájmy“; jsou to ti, kdo „znají ote­ vřené ty žíly národního ústrojí a zcela přirozeně puklými jeho trhlinami ssají do sebe ucházející živou, zdravou krev“ (IBID.: 165). O několik stran dál je ozna­ čuje za „pijavice našeho venkova“ (IBID.: 168), protože zneužívají dobroty a nai­ vity moravských venkovanů. Vnímání Židů jako nebezpečných vetřelců a jejich srovnávání s cizopasníky, hmyzem, hady, šelmami nebo dravci náleží k nejstar­ ším antisemitským stereotypům. Už v záznamu anglického kronikáře Richarda z Devizes o pogromu v Yorku roku 1190 se píše o židovských pijavicích, které byly odeslány do pekla i s jejich krví. Navíc obraz sání krve možná bezděčně na­ vozuje asociaci s rituální vraždou.

Vypravěč zdůrazňuje, že Vávrův případ není ojedinělý. Přesněji řečeno, je jedinečný v tom, že si Vávra na rozdíl od jiných místních hostinských a drob­ ných obchodníků uchovával účetní doklady a dodatečně odhalil Fuxovy pod­ vody. Ostatní obchodníci účty po čase vyhodili nebo se nechtěli dostat s Fuxem do konfliktu. Žid tak může okrádat ve velkém:

Žid Fux se tak stává netvorem, který jako obludný pohádkový drak sužuje celý kraj. Také tato hyperbolická generalizace, jež vydatně používá expresivity (želez­ ný hřeben; rozdíral kůži; špinavá, bezedná taška; hrůzovláda), patří do repertoá­ ru tradičních antisemitských stereotypů. Ocitá se v rozporu s celkovým estetickým rozvrhem knihy prezentované jako realistická. Čtenáři totiž v tomto klíči vnímají jako reálnou a hodnověrnou i odpudivou Fuxovu postavu, jinak samu o sobě málo pravděpodobnou. Podobný postup najdeme třeba v románech německých nacio­ nalistických autorů, kteří v rámci realistického líčení Prahy popisovali „požidov­ štění pražské univerzity“, kde má být každý druhý učitel Žid. Podle dochovaných dokladů však v dané době mezi 167 učiteli byli jenom dva Židé (GLENZ 1999: 57). „Semitismus — jesuitismus“ zní název Mrštíkem přeložené stati, která původně vyšla bez uvedení autora v ruském časopise Novoje Vremja a česky v Lumíru i an­ tisemitských Českých zájmech v roce 1901. Shodou okolností jen o dva roky poz­ ději vyšly v jiném ruském časopise Znamja poprvé proslulé Protokoly sionských mudrců, klasický spisek antisemitismu, jehož některé argumenty (tajné ovládá­ ní světa Židy, světové sionistické spiknutí, nutnost boje proti němu) se překrývají s argumenty tohoto článku. Sám Mrštík tuto stať zřejmě považoval za významnou a blízkou svým názorům, o čemž svědčí fakt, že ji zařadil i do druhého dílu svého knižního souboru Moje sny. Pia desideria (1903), aniž by bylo uvedeno, že jde o pře­ klad. Vypočítávají se zde všechny skutečné i domnělé nešvary a zločiny jezuitů 14 14

Také Karel Marx v úvaze „K židovské otázce“ (vydané 1844) srovnává Židy s jezuity. Podle Marxe je sekulárním základem židovství snaha po praktickém užitku,

cizí i blízcí.indd 38

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

Tak dědina vedle dědiny, kde kdo vedl obchod s Fuxem, každý cítil na sobě železný ten hřeben, kterým Fux rozdíral jeho kůži; chalupy, usedlosti, celé statky už se tak vešly do špinavé, bezedné Fuxovy tašky, a nebylo soudce, nebylo žalobce. Fux prováděl svou hrůzovládu dál.

(IBID.: 179)

15.11.16 0:44

a přičítají se také Židům. Neznámý autor zde spojuje argumenty křesťanského antisemitismu (Talmud jako pramen židovské nenávisti vůči křesťanům) a anti­ semitismu socialistického („mezinárodní lichvářství a bankovní síť vržená nyní na celou Evropu“; MRŠTÍK b.d.: 676) s dobově oblíbenou představou židovského spiknutí, známou ovšem, jak už bylo řečeno, spíše z pokleslé literatury. Takové obskurní vize šířily například spisky profesora pražské německé teologické fa­ kulty Augusta Rohlinga: „… židovi náboženství jeho dovoluje, na všeliký způsob všechny nežidy vykořistiti, je tělesně a mravně zničiti, jejich život, čest a maje­ tek zkaziti, nejen veřejně a násilím, ale tajně a úkladně“ (ROHLING 1883: 126).15 I když byly Rohlingovy odkazy na Talmud vyvráceny jako falešné a jeho tvrze­ ní usvědčena ze lži, jeho knihy vycházely dál a měly velký ohlas. Působila zde jistě také výlučnost židovské komunity a zmíněná neznalost židovských nábo­ ženských knih i rituálů. Příslušníci většinové společnosti měli o nich jen nejas­ né představy, a tak vize židovských spiklenců v synagoze spřádajících tajemné intriky mohly snadno působit.16 „Semitismus — jesuitismus“ není ojedinělý protižidovský útok zařazený do Mrš­ tí­kovy knihy Moje sny. Ve stati „Albert Wolff“ věnované stejnojmennému fran­ couzskému žurnalistovi Mrštík „odhaluje“ působení židovských novinářů v paříž­ ském tisku. Židé manipulují veřejným míněním a hlásají zvrácenou „židovskou logiku“ a „židovskou morálku“. Umožňuje jim to nepochopitelná shovívavost francouzské kulturní veřejnosti.

Dříve než se v Paříži ze své galantnosti vzpamatují, žurnalista-žid sedí na svém místě a káže Paříži. Kariéra dost přirozená při povaze shovívavých, gentilních Francouzův, kteří raději mlčí a trpí, než by vetřelci ukázali dveře.

V žurnalismu tato francouzská zdvořilost zavinila, že v redakcích se roztahuje tolik židovských parazitů.

(MRŠTÍK b.d.: 486n.)

Mrštík zde rozvíjí jeden z oblíbených dobových antisemitských diskurzů (tzv. Press­ jude nebo Judenpresse), navazuje tak mimo jiné na Nerudu, Heinricha von Treitschke a berlínské spory o antisemitismus na přelomu sedmdesátých a osm­ desátých let 19. století (ESCHER 2010: 156n.).

Rozsáhlá venkovská kronika Rok na vsi I—IX (1903—1904) je společným dílem Aloise a Viléma Mrštíků. I když hlavním autorem textu je nepochybně Alois, Vilémovi (jenž některé části uveřejnil časopisecky pod svým jménem) bývají při­ pisována lyrická přírodní líčení a také vypravěčovy reflexe. Ve fikčním prostoru

15 16

39

cizí i blízcí.indd 39

touha po penězích, „čachrářství“ (Schacher, výpůjčka z hebrejštiny přes jidiš). Emancipace Židů předpokládá podle Marxe emancipaci od tohoto kapitalistického čachrářství.

Rohlingovým protižidovským spiskům a jejich místu v antisemitské literatuře se věnuje magisterská diplomová práce Andrey Meluzínové (2010).

Karikuje je Karel Poláček v románu Okresní město, když popisuje antisemitská fantasmata penzionovaného správce pošty Peciána. > Podoby Židů a antisemitismu v Poláčkově cyklu o okresním městě, s. 304n.

15.11.16 0:44

moravské dědiny Habrůvka a jejího okolí (inspirací byly Diváky) se objevuje ně­ kolik postav Židů. Jedním z nich je starý hauzírník, kterému se přezdívá Ahasver.

Je to poměrně častá figura české venkovské prózy konce 19. a začátku 20. století (např. Herben, Holeček, Benešová, Klostermann, Čapek­‑Chod).17 V Roku na vsi je vykreslena s určitými sympatiemi, je to pracovitý, skromný a zbožný Žid, kte­ rý střádá peníze pro své děti. Ale místní na něj přece hledí jako na cizího. Když ztratí kůže ze svého pytle, nevzbuzuje lítost, ale smích:

Další neutrální, mírně sympatickou postavou je Žid Weiner, který dokonce za­ sedá v obecní radě.

Ostatní židovské figury jsou jak vesnickým společenstvím, tak i vypra­ věčem vnímány negativněji nebo ostře negativně. Takový je například Kohn z Borové, jenž skupuje zadlužené statky sedláků, kteří propadli pití a karbanu.

Jiný Žid, Katz, kupuje v dražbě majetek Rybáře, jehož uhranula místní femme fa‑ tale Vrbčena. I rozmáhající se alkoholismus mají často na svědomí židovští krč­ máři. „‚Žida debe nebelo, pane falářu, všeci besme beli hjinačí. Žid je naše neš­ čestí,ʻ“ říká stréček Švásta (IDEM 2011a: 480).

Tato slova ovšem nemůžeme vnímat jako dominantní hlas fikčního světa románu. V předchozích pasážích jsou kostelník Švásta i jeho žena vylíčeni jako pijani, kteří zanedbávají své povinnosti, třeba klekání zvoní o půlnoci. Na Židy se Švásta jen vymlouvá. Také ostatní Habrůvčané si zvykli na blahobyt a alkohol v době prosperity blízkého cukrovaru. Když prosperita skončila, zůstalo jim pití a dluhy. Na jiných místech románu však promlouvá odpor k Židům z komentářů autorského vypravěče nebo se ostré protižidovské invektivy objevují v kontex­ tu postav prezentovaných jako pozitivní. Takový je zejména habrůvský farář, li­ dumil, který pomáhá vesničanům, oroduje za ně u panstva atd. Tento farář věří v rituální vraždy a viní Židy z morálního úpadku: „Víte­‑li pak, pane fořt, že v Holešově se přihodila zas nová rituelní vražda?“ „Taky jsem četl. Stálo to ve Weltblattu.“ 17

Později se objevuje jeho obdoba, chudý městský Žid, zobrazovaný častěji se sympatiemi.

Takový je například Weil ve Vančurově Posledním soudu (1929) nebo Lévy v povídce E. F. Buriana „Kopf hoch“ > „Antisionismus“ jako skrytý i zjevný antisemitismus doby komunistického režimu, s. 785. Postavu židovského šnorera, městského žebráka žijícího z podpory bohatých souvěrců, lze najít v povídce Františka Langera „Colonia Popper“ z Filatelistických povídek (1964, ovšem časopisecky próza vyšla už v roce 1932).

cizí i blízcí.indd 40

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

Hlásný bubnoval. Lidé vybíhali […]. Žid ztratil kůžky od kůzlat a prosí, kdo je našel, aby je hned přinesl k panu starostovi. Žid sám stál před radnicí a pysky tak se mu třásly — jak bědoval nad svými kůžkami. Měl pytel děravý, založený jen šátkem. Vylezly mu a ztratil je.

Ubohý žid!

Lidé se smíchem vraceli se k teplé večeři.

(MRŠTÍK — MRŠTÍK 2011b: 56)

15.11.16 0:44

„Dva židi jsou už v soudním vyšetřování a mluvte si, co chcete — já tomu věřím,“ ďubal pan farář špicí své hole do měkkého chodníku. „Talmud je talmud, a tuhle na říšské radě dobře jim to tam jeden z talmudu vysypal […]“ „V pravdě, je temu tak.“ (IBID.: 466) „Samý jen egoismus, každý jen kapsu si chce naplnit,“ velebníček uhodil se přitom do své kapsy […]. „Jen židi se přitom mají dobře, jen židi penězi břinkají, penězi otvírají dveře u knížat i u ministerstva, penězi dělají náladu […] a ty miliony, co armáda zhltne — kdo je zas dodá? — Zas židi —“ (IDEM 2011b: 299) V Roku na vsi se objevuje také už zmiňovaná animalizace, srovnávání Židů se zví­ řaty. Píše se například o „židově brlohu“ (hospoda Maxla Katze). Příchod jara do Habrůvky je popsán takto: „Před domy vyhřívali se psi, u starostů macek se čistil, prackou si přičesávaje bílou hlavu, ba i ten žid vystrčil soví hlavu, vy­ jasnil k bradě stáhnuté svoje rysy, a přišouřuje oči pod rozlezlým obočím, hle­ děl kamsi do oblak“ (IBID.: 82). Žid se „soví hlavou“18 se tak objevuje jako poslední v řadě se psem a kocourem.

Paušální diskreditace Židů zaznívá i z komentářů autorského vypravěče. Už v první části („Říjen“) je zmínka o habrůvských děvčatech odcházejících do města do židov­ ské služby, z nichž rok co rok přijde některá zpátky těhotná. V páté části („Únor“) v kapitole „Aqua vitae“ protižidovské útoky vrcholí. Generalizací, tedy skupinovým obviněním Židů, připomíná tato pasáž zmíněnou povídku „Z říše první velmoci“: Bývaly časy, kdy Habrůvka byla jako jednou dobrou a ctnostnou rodinou. […] Židovský a polopanský vkus, zahnízdniv se dříve v městech, přešel jako mor i na lid venkovský. […] Městská rozmařilost, militarismus, nevěstky, továrny, sešlost morálky, tupá indolence i k otroctví […].

Krevní choroby nosí do Habrůvky vojáci, nemanželské děti ze židovských služeb děvčata, nestrávené a až k pláči zpitomělé ideje nosí z Brna dělníci a tak zvaná židovská morálka všemu tomu dodává teprv křenu. Jásá Izrael. Vždyť v mravním úpadku lidu odjakživa spočívala i vítězná síla jeho rasy.

(IDEM 2011a: 482n.)19 Proti sobě tu stojí idylická, nezkažená minulost vesnice a současný úpadek hospo­ dářský i mravní, „židovská morálka“ zkaženého města. Použití výrazu „židovská morálka“, známého z uvedeného článku o židovských žurnalistech v Paříži, se zdá

41

cizí i blízcí.indd 41

18 19

„Soví výraz“ má židovský krčmář také v Sumínově povídce „Bílý ďábel“ (SUMÍN 1912: 55).

Podle Floriana Krobba jsou antisemitské výroky vypravěče, pokud se přímo nevztahují k postavě a její aktivitě, v literatuře 19. století vzácné (KROBB 2007: 85).

15.11.16 0:44

nasvědčovat, že autorem této pasáže byl Vilém Mrštík.20 Stejně jako v jeho esejistice jsou zde Židé představeni jako paraziti žijící z práce jiných, jako lidé bez morálky, jejichž cílem je zničit nežidovský svět. Pozoruhodný je konzervatismus této pasá­ že. Právě Židé jsou quinta essentia zkažené moderní doby, zahrnující jak negativ­ ní rysy kapitalismu, tak nebezpečí revolučního socialismu. Také v Kosmákových románech je konstruován podobný antagonismus, zkáza a Židé přicházejí z měs­ ta. Toto schéma bude v literatuře i publicistice ještě dlouho přetrvávat. Přesto Rok na vsi jako celek nelze považovat za antisemitské dílo. Vypravěčovy a farářovy komentáře i negativní figury Židů mají totiž alespoň částečnou protiváhu v ne­ utrálně či mírně pozitivně hodnocených postavách „Ahasvera“ a Weinera. Farářův antisemitismus ostatně nesdílí druhá výrazná pozitivní postava, řídící učitel.

Žid není ani Němec, ani Čech; je a zůstane Židem.21 Židé tvoří v každé zemi takříkajíc stát ve státě. A jak se obchodní převahou majetku a svou pracovní zdatností zmocňují lidu v zemi, kde jsou hosty, vzrůstá také jejich vliv a vše ovládají. A protože je snazší zatáhnout do svých osidel lid mravně oslabený nebo zkažený než lid mravně silný, proto Židé na škodu a od nepaměti kazí lid v zemi, kde jsou hosty, a to vším možným způsobem, osobním stykem, příkladem, v novinách, v knihách a tak dále… (IBID.: 161; přel. JH)22

6.

Reprezentace postav Židů v české literatuře daného období nebyla založena je­ nom na negativních stereotypech, ale také na typech vnímaných neutrálně či

20

21 22

V samostatných textech Aloise Mrštíka se občas vyskytují epizodní negativní obrazy židovských obchodníků, hospodských a Židovek (povídky „U Jurásků“, „Kontrakty“, „Prst Boží“), ale nenajdeme zde tak výrazně negativní postavu, jako je Vilémův Fux, ani paušalizující antisemitské reflexe vypravěče.

Srov. zmíněnou Holzovu „figuru třetího“ (viz výše, s. 24) „Der Jud’ ist kein Deutscher und ist kein Tscheche; er ist und bleibt Jude. Die Juden bilden in jedem Lande sozusagen einen Staat im Staate, und in dem Maße, in dem sie sich durch ihre geschäftliche Ueberlegenheit des Eigentums und der Arbeitskraft ihres Wirtsvolkes bemächtigen, wächst auch ihr Einfluß auf dieses bis zur Herrschaft darůber. Und da ein sittlich schwaches oder verkommenes Volk leichter zu umgarnen ist, als ein sittlich starkes, so ist es ein weiterer Schaden, daß die Juden seit jeher und auf alle Weise, durch Umgang, Beispiel, Zeitungen und Bücher und so weiter, ihre Wirtsvölker verderben…“ (IBID.).

cizí i blízcí.indd 42

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

Protižidovské obrazy najdeme také u regionálních sudetoněmeckých autorů.

Jako příklad může sloužit šumavský prozaik Anton Schott (1866—1945), uči­ tel a sedlák, autor několika desítek svazků románů a povídek převážně z ven­ kovského prostředí a z historie. Jestliže u českých prozaiků typu Kosmáka jsou jako nepřátelé a škůdci identifikováni Němci a Židé, kupříkladu v Schottově ro­ mánu In falschen Geleisen (1903; Na slepé koleji nebo Ve falešných stopách) jsou to Češi a Židé. I zde je tato tendence zřetelná v promluvách pozitivních postav a v komentářích vševědoucího vypravěče. Před obecními volbami nabádá pocti­ vý Němec své přátele, aby nevolili zaryté Čechy a Žida (SCHOTT b.d.: 21). Někteří sedláci jsou zadluženi u Židů, a proto si netroufají proti nim vystupovat:

15.11.16 0:44

pozitivně. V některých případech jde o tzv. kontratyp, tj. prezentaci vymezující se polemicky vůči převažujícímu a konvenčnímu negativnímu zobrazení.

Příkladem kontratypu mohou být prózy Bohdana Jelínka a Růženy Svobodové.

Bohdan Jelínek (1851—1874), předčasně zemřelý básník lumírovské generace, je autorem krátké črty „Abraham“. V ní chudý student nalezne pomoc u starého ortodoxního Žida. Dobrotivý Abraham, jenž se studentu zpovídá ze své nešťast­ né lásky v mládí, je vylíčen jako protiklad židovského typu, jejž čtenář očekává: Byl žid, ale dobrý žid. (JELÍNEK 1880: 96) … taková dobrota hleděla mu s tváří — že nevypadal ubohý stařeček ani jako žid. Dávám mu peníze [student vrací dluh, JH]; mávl rukou, jako by chtěl cosi nepříjemného odehnat.

(IBID.: 97) Kontratypem je také postava židovského boháče Franka v povídce Růženy Svobodové (1868—1920) „… a denně bude hrávat hudba pod vašimi okny“ z její knihy Černí myslivci (1908). Hlavní postavou je vesnická krasavice Anča, kterou matka vychová v duchu tradičních představ o roli ženy. Anča se zamiluje do mys­ livce Filipa, který se o ni dlouho uchází. Manželství však není šťastné, jediné dítě zemře po narození, manžel přijímá péči a lásku ženy jako samozřejmost, dává přednost hospodě a kartám. Na svatbě své sestry Anča potkává bohatého a při­ tažlivého Žida Franka, který k ní vzplane vášnivou láskou. Po čase bolestného rozhodování Anča odhodí konvence a uteče s Frankem, i když ví, že se nikdy ne­ může stát jeho legitimní ženou.

43

cizí i blízcí.indd 43

Frank je představen jako exotický krasavec, svůdný dobyvatel žen. Slibuje Anče vášnivou lásku: „Sežehoval ji pokornými i drzými obdivnými pohledy“ (SVO­ BODOVÁ 1979: 172). „Jeho drzé oči zářily vším nezkrotným ušlechtilým ohněm jižní, žhavé rasy, které je láska jedním z nejdůležitějších zaměstnání životních…“ (IBID.: 174).

Většina čtenářů po tomto líčení patrně očekává, že Frank po čase Anču opustí. Podobného názoru je i myslivec Filip: „Odešla se židem, za jeho milióny.

Jednou ji zanechá, odhodí, ale on, muž, jí nepřijme již“ (IBID.: 185). Ale proti oče­ kávání je vztah Anči a Franka harmonický a šťastný. Tento zvrat je narativně při­ praven tím, že nejprve vnímáme Franka očima Anči (která je jím okouzlená, ale považuje ho za svůdce), poté Filipa a až v poslední části povídky s nestranným odstupem. Próza ovšem nekončí šťastně. Anča umírá při porodu. V poslední scé­ ně si Frank s Filipem podávají nad jejím hrobem ruce.

Zmíněné kontratypy předpokládají znalost literárních a kulturních stereo­ typů a konvencí, vůči nimž se vymezují. V prvním případě (Abraham) je to nega­ tivní heterostereotyp Žida coby bezcitného lichváře, jehož nejznámějšími vzory jsou Marloweův démonický Barabáš ze hry Maltský žid a do jisté míry už zmíněný Shakespearův Shylock z Kupce benátského. V polovině 19. století se tento typ aktu­ alizuje například v románech německých prozaiků Gustava Freytaga Má dáti — dal > Literární příspěvky v týdeníku Selbstwehr do roku 1921. Jidiš — první světová

15.11.16 0:44

Nejhorší byly ženské; kdo je poslouchal, byl by řekl, že Srul sám provedl ukřižování Kristovo. […] „vy nevíte, co židé dělají a umějí? Já vám to povím. Padělávají peníze, okrajují dukáty, šidí kde koho, přičarují nemoci na lidi

23

24

To však neplatí pro Klostermannovy osobní názory vyjádřené v korespondenci s Jiřinou Rücklovou v letech po první světové válce, paradoxně brzy poté, co vyšel jeho román Pozdní láska (1919) s další pozitivně představenou postavou Žida Abendrota (viz dále).

Dne 26. 7. 1919 jí píše: „Vidím ve všem, co se nyní děje, špinavé prsty židovstva, které, táhnouc za svým mesiášským proroctvím, slibující mu vládu nad veškerým člověčenstvem, se snaží především splésti a znemravniti ohromnou většinu nežidovského světa, aby v nastalém kalu mohlo (vystoupiti, ed.) do výše, zastříti ostatním zrak, znetvořiti je a zavésti a upevniti židovskou oligarchii. […] Mají v rukou kapitál, mají noviny a tudíž rozhodující vliv na veřejné mínění, a jsou i znamenitě organisováni. Jsme vůči nim ve všem v nevýhodě. […] Jest otázka, jak se jim ubrániti. […] buď je zničíme rázem tím, že je pobijeme a vyhladíme, ale to se přece jen těžko povede […] nebo je vstřebáme, amalgamujeme, takže v nás zmizí, a to se může dít neustálými vzájemnými sňatky“ (MARTINOVSKÝ 2001: 121). Vydavatel dopisů Ivan Martinovský uvádí, že osobně byl Klostermann antisemitou už od mládí, ovlivněn vídeňským antisemitismem v době svých studií.

Srul je zkrácená jidišová forma jména Isroel.

cizí i blízcí.indd 44

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

válka — Franz Kafka a Max Brod, s. 84n. a Wilhelma Raabeho Hladový pastor. Ve druhém případě (Frank) může jít o typy dva: jednak Žid svůdník, jakým je napří­ klad Samuel Freudenstein v Raabeho Hladovém pastoru, jednak exotický orien‑ tální Žid, jak se objevuje v některých romantických dílech (Byronovy Hebrejské melodie, Máchovi Cikáni). Exotika židovství, v české literatuře po Máchovi zpodo­ bená například Zeyerem, a zvlášť staré židovské Prahy se jako téma i později ob­ jevuje několikrát. Jako inspirace často sloužily německy vydané svazky Sippurim, které v Praze vycházely v letech 1847 až 1864 a líčily staré i novější židovské pří­ běhy. Později se tato exotika objeví v proslulém Meyrinkově Golemu a v románu Jiřího Karáska ze Lvovic Ganymedes (v němž dánský židovský sochař podle ana­ gramu na náhrobku rabbiho Löwa rozluští tajemství Golema a vytvoří umělého člověka). Tato linie sahá až k Nezvalovi (báseň Židovský hřbitov či líčení židov­ ského ghetta moravského a slovenského v románech Posedlost a Jak vejce vejci) a současnému autoru Miloši Urbanovi.

Za kontratyp je možné považovat prózy Karla Klostermanna (1848—1923).

Klostermann vycházel při líčení postav venkovských Židů z osobní zkušenosti.

Přitom jsou však tyto figury vylíčeny v jiném světle než u Kosmáka, Herbena, Holečka, Mrštíka a Demla. Není pravděpodobné, že by se Židé v Pošumaví, kam je většina Klostermannových próz situována, tolik odlišovali od Židů na jižní Moravě nebo v jižních Čechách. Spíše lze předpokládat, že autor, jenž byl bilin­ gvní (studoval na německých školách a začal psát německy), měl zvýšenou cit­ livost pro mentalitu různých komunit (srov. MAIDL b.d. [2012]) a ve svém lite­ rárním díle prezentoval židovské spoluobčany bez stereotypních předsudků. 23 Například povídka „Srul“24 (původní verze německy jako „Der Jude von S…“ v sou­ boru Böhmerwaldskizzen, 1890; přepracovaná česká verze 1918 v Topičově sbor‑ níku, knižně Šumavské povídky, posmrtně 1925) popisuje podobnou situaci jako prózy uvedených autorů — příchod židovské rodiny do vesnice, kde nikdy žád­ ný Žid nebýval. Větší část vesnice je vnímá xenofobně:

15.11.16 0:44

a na dobytek, ba čepují krev z dětí a panen na své velikonoční macesy. A takového žida tady nyní máte […].“ (KLOSTERMANN 1925: 8—10) Srulova rodina se ubytuje se souhlasem majitele v opuštěném chlévě. Vesničané budovu několik nocí kamenují a odmítají jim prodat chleba, mléko a brambo­ ry. Předsudky nesdílejí místní purkmistr ani farář. Po čase si však místní zvyk­ nou a Srul si zavede malý obchod. Nezbohatne, obchoduje poctivě. Ale po šes­ ti letech přijde epidemie úplavice, umírají děti a rozšíří se představa, že nemoc způsobili Židé. Rozzuřený dav začne drancovat krám, přitom však v domě spatří umírající Srulovy chlapce nakažené stejnou nemocí. Farář pak káže o křesťan­ ské lásce k bližnímu a lidé z vesnice se Srulovi omlouvají a snaží se vynahradit škodu i příkoří. Srul všechno snáší trpělivě a houževnatě. Pak ovšem přijde dal­ ší pohroma. Do jeho krásné dcery Malky, jediného dítěte, které mu zbylo, se za­ miluje syn purkmistra. Tento nerovný vztah nemá budoucnost, a tak se Srul rozhodne, že bude hledat pro dceru židovského ženicha. Pošle svou matku s dce­ rou za šadchenem, zprostředkovatelem sňatků, ale obě v mrazivé noci po ces­ tě zmrznou. Pomoc vesničanů už není nic platná a zlomený Srul se po dvanác­ ti letech stěhuje pryč.

Také stostránková novela „Spravedlnost lidská“ (V srdci šumavských hvoz‑ dů, 1896) líčí destruktivní účinek xenofobie a předsudků. Děj se odehrává v Sušici v druhé polovině šedesátých let 19. století. Hlavní postavou je koželuh Martin Cibulák, jemuž se řemeslo kvůli změnám na trhu přestává vyplácet. Ze svého úpadku viní Židy obchodující s kůžemi, stává se přesvědčeným antisemitou a agi­ tuje proti nim: „A z těch našich koží je kůže ovšem dobrá, ta se nerozmočí jako z těch cizích teletin a hovězin, které se podobají koninám, jako se čert podobá ďáblovi. Tohle dělá purkmistr: podmažou ho židé, kteří ten cizí neřád dovážejí a prodávají […]. V Dlouhé Vsi a v Kolinci, také v Mlázovech se rodí židé jako králíci a potom nám sem přicházejí do Sušice, aby nás tu vydrancovali jako svého času Švejda. Bohatnou a my chudnem. […] A co už všecko natropili tihle židé! Roku 1851, když tu řádila kolera a mně umřela žena a dva chlapci, otravovali studně a doktor byl s nimi spuntován. […] Proto povídám: židy expedýrovat ke všem ďáblům do pekel!“ (IDEM 1971: 164—166)

45

cizí i blízcí.indd 45

Zde je možné názorně sledovat vznik rasového antisemitismu, jeho motivaci a pů­ sobení. Jestliže ve „Srulovi“ byli zaostalí vesničané v zajetí starých antijudaistic­ kých předsudků, Cibulák přechází od antijudaismu (židé ukřižovali Ježíše, otravu­ jí studně) k modernímu antisemitismu, který vzniká a rozšiřuje se jako důsledek krize a hospodářské konkurence. K ideologii antisemitismu (a jakékoliv nesná­ šenlivosti vůči nějaké skupině) patří také generalizace. Byla viditelná u Mrštíka v komentáři autorského vypravěče. V Kosmákových prózách působila nevyslove­ ně, byly představeny jen negativně hodnocené židovské postavy. Klostermannův vypravěč ji demonstruje na postavě Cibuláka, aby se od ní distancoval:

15.11.16 0:44

Ve stříbrných dolech příbramských byly se udály různé partyky a krádeže stříbra, do nichž byl zapleten jistý žid; kupoval od havířů kradený kov i byl odsouzen na delší dobu do těžkého žaláře. […] maličko, a neříkalo se: N. N. kradl stříbro, a v patách za tím: Židé kradou vůbec. Slovo „stříbro“ vešlo v nadávku a pokřikovalo se jím po občanech mojžíšského vyznání. […] „V Příbrami se kopá stříbro pro židy — na sta lidí se dře hluboko pod zemí, ne snad aby císař pán měl stříbro, ale aby ho měli židé, kteří ho zavážejí za hranice.“ (IBID.: 182n.)

I v románu ze závěrečného období Klostermannovy tvorby Pozdní láska je pre­ zentována postava Šimona Abendrotha jako kontratyp negativních židovských figur. Abendroth koupí v jihočeském pošumavském městečku dům a obchod a všechny obyvatele překvapí svou poctivostí i moudrostí: „Řekne se žid, jen co je pravda, chytrý je jako žid, ale jinak se židu nepodobá. Není ani vtíravý, ani chlubivý a radost je ho poslouchat!“ „[…] Takového žida jsem ještě nepoznal, a kdyby všichni byli takoví, slova by člověk proti nim neřekl…“ (IDEM 1925: 332) Už sám kontext, v němž je toto pozitivní hodnocení formulováno (židu se nepodo­ bá, kdyby všichni byli takoví), svědčí o tom, že Abendroth je vnímán jako výjimka potvrzující pravidlo. V epilogu vypravěč sděluje, že jednoho z Abendrothových synů zabili v první světové válce (což je opět v kontrastu se stereotypem Žida zbabělce, který se vyhýbá boji). Druhý se dal pokřtít a vzal si mlynářovu dceru.

Takové míšení krve podle místního lékaře pomůže jak Čechům, tak Židům: „… by pro nás bylo jen s výhodou, kdyby se lepší živlové židovští s námi slili“ (IBID.: 365).

Zde tedy lékař, jednoznačně pozitivní postava románu, formuluje ve fikčním svě­ tě podobné stanovisko, které autor formuloval ve výše citovaném dopise.

7.

Vedle protižidovských stereotypů a kontratypů se v české literatuře daného obdo­ bí objevuje ještě jiný typ. Je to typ moudrého, ušlechtilého a tolerantního Žida, jak jej konstituoval Lessing v titulní postavě hry Moudrý Nathan nebo v jiné podobě Mickiewicz v postavě Jankiela v Panu Tadeáši. V české literatuře konce 19. století

cizí i blízcí.indd 46

Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století

Antisemitská nálada pak vede k tomu, že v den sušického jarmarku lůza za­útočí na Židy. Cibulák se je snaží zadržet, protože nechce Židům ublížit, ale dav dran­ cuje krámy a lynčuje Židy. K uklidnění situace musí být povoláno vojsko. Mezi zatčenými je i prostoduchý Franta, nápadník Cibulákovy dcery, který se otci své milé snaží zalíbit a stane se zuřivým odpůrcem Židů. Je odsouzen do vězení na dva roky, po návratu na svobodu si vezme Cibulákovu Růženu. Starý Cibulák přijde na mizinu a paradoxně jeho usedlost koupí Žid.

15.11.16 0:44

se objevuje hlavně ve dvou dramatech, Kolárově Pražském židu (1872, prem. 1871) a Vrchlického Rabínské moudrosti (1886). Obě díla jsou situována do pražské mi­ nulosti, první do období těsně po bitvě na Bílé hoře, druhé do doby rudolfinské (hlavní postavou Vrchlického hry je proslulý rabbi Löw).

Velmi úspěšná byla zvláště hra Josefa Jiřího Kolára (1812—1896), jejíž premiéra se konala roku 1871 v Prozatímním divadle. Titulním hrdinou je fiktivní postava starého šlechetného Žida Eliaba. Eliab pomáhá penězi poraženému veliteli českých stavů hraběti Thurnovi a ukrývá jeho dceru. Na rozdíl od jiných Židů v dobové litera­ tuře se Eliab, ač se ortodoxně drží židovských zvyků, projevuje jako český vlastenec: Ano, zde vlast má, česká vlast, ač jsem pouze židem v ní narozen.

Jeruzaléma pro nás již není a nebude. Tam sídlí a vládne Jakubem již prokleté plémě Ismaelovo. Zde však jsou hroby otců mých, kterýchžto živobytí bylo též živobytím utrpení.

Vlast jich bolestí jest také vlastí mou […], protož pravím s hrdým vědomím: mezi Čechy byla má kolébka, můj šťastný domov, a mezi Čechy budiž také můj klidný hrob.

(KOLÁR 1872: 7) Na druhé straně se však líčení v některých detailech drží tradiční charakteristi­ ky (Eliab se jen nerad vzdává svých dukátů; v jeho rodině panuje patriarchální řád). V dalším dramatickém průběhu děje jsou po udání Eliab a Thurnova dcera Verena obžalováni z čarodějnictví, za pomoci kata Mydláře však prchají. Eliab umírá na slezské hranici, ale jeho přátelé jsou zachráněni a zrádce potrestán.

Postavu Eliaba můžeme vnímat v intencích tehdy se rozvíjejícího českožidov­ ského asimilačního hnutí.

Moudrý, statečný a spravedlivý je také rabbi Jehuda Löw ben Bezalel v Rabínské moudrosti Jaroslava Vrchlického (1853—1912). > Literární příspěvky v týdeníku Selbstwehr do roku 1921. Jidiš — první světová válka — Franz Kafka a Max Brod, s. 100n. Ve srovnání s Kolárovým dramatem má jeho hra více komických prvků a také více erotiky. Objevuje se v ní postava la belle juive, krásné Židovky Rechy, která v Praze doprovází manžela, obchodníka z Flander. Protihráčem rabbiho Löwa (jenž podle Donatha často promlouvá ve výrocích z Talmudu) je zlotři­ lý Filip Lang, císařský rada a komorník Rudolfa II., který se chce zmocnit peněz po bohatém Židu Maiselovi (rovněž historicky doložené postavy) a svádí nevinné dívky a ženy. Motivace zápletky je podobná jako v autorově nejznámější hře Noc na Karlštejně: je to ženská zvědavost, žárlivost a nedorozumění. Rabbi má v domě mechanickou temnou komoru sloužící k optickým pokusům; v ní může ukrývat osoby i předměty. Jeho žena ho podezřívá, že v ní schovává milenku (je tam dívka, kterou Löw zachránil před Langem), a Lang je přesvědčen, že tam skrývá židovské zlato. Stejně jako zrádce Přibík v Pražském židu (který má červené vlasy a červené vousy!) i zloduch Lang v Rabínské moudrosti mluví o Židech pohrdavě a přezíravě:

47

cizí i blízcí.indd 47

Přibík: Aj, stará židovino!

(IBID.: 26)

15.11.16 0:44

cizí i blízcí.indd 214

15.11.16 0:44

1

Obrazová příloha

cizí i blízcí.indd 215

15.11.16 0:44

cizí i blízcí.indd 216

15.11.16 0:44

1/ Začátek rukopisu dramatu J. J. Kolára Pražský žid (premiéra 1871).

Hra odehrávající se v 17. století po bitvě na Bílé hoře představila pozitivní typ Žida jako českého vlastence. < Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století, s. 47. Ve třicátých letech ji adaptoval Vladislav Vančura (premiéra 1946). Literární archiv Památníku národního písemnictví.

217

cizí i blízcí.indd 217

15.11.16 0:44

8/ Karel Poláček se svou družkou Dorou Vaňákovou a se psem Mydlinkou v roce 1943 na terase domu v Praze-Vršovicích. O několik týdnů později byli oba transportováni do Terezína. > Podoby Židů a antisemitismu v Poláčkově cyklu o okresním městě, s. 311. Židovské muzeum v Praze.

9/ Bedřich Fritta (1906—1944): Motiv z Terezína.

Fritta byl nejznámějším malířem v terezínském ghettu. > Divadelní a literární činnost v terezínském ghetu. Židovské muzeum v Praze.

cizí i blízcí.indd 224

15.11.16 0:44

959

cizí i blízcí.indd 959

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 960

15.11.16 0:46

Od nenápadných náznaků k holokaustové pověsti. Všudypřítomná tematizace šoa v díle Ireny Douskové

Seznam vyobrazení I) 1)

2)

3)

4)

5)

6)

7)

8)

9)

961

cizí i blízcí.indd 961

Začátek rukopisu dramatu J. J. Kolára Pražský žid (premiéra 1871). Hra odehrávající se v 17. století po bitvě na Bílé hoře představila pozitivní typ Žida jako českého vlastence.

Ve třicátých letech ji adaptoval Vladislav Vančura (premiéra 1946). Literární archiv Památníku národního písemnictví.

Rukopis básně Jaroslava Vrchlického ze sbírky Písně poutníka (1895). Deklaruje toleranci k různým rasám a náboženstvím.

Literární archiv Památníku národního písemnictví.

V roce 1890 vyšel v jedné knize souběžně dvojí překlad Byronových Hebrejských melodií (už před půlstoletím poprvé přeložených J. J. Kolárem) od Jaroslava Vrchlického a J. V. Sládka.

Rukopisy překladů básně „By the Rivers of Babylon“ od obou autorů. Literární archiv Památníku národního písemnictví.

Román bratří Mrštíků Rok na vsi (1903—1904) obsahuje několik protižidovských výpadů. Jedna z rukopisných verzí části kapitoly Aqua vitae zapsaná Aloisem Mrštíkem.

Literární archiv Památníku národního písemnictví.

V roce 1917 vydala redakce pražského časopisu Selbstwehr sborník Das jüdische Prag, který mimo jiné obsahoval příspěvky Martina Bubera a Theodora Herzla (přetisk článku z roku 1897). Židovské muzeum v Praze.

Dopis Maxe Broda Otokaru Fischerovi z roku 1923, v němž ho žádá o recenzi publikace Jiřího Mordechaje Langera Die Erotik der Kabbala.

Rukopis začátku básně Otokara Fischera „Ke kořenům“ (zde ještě „Hlas krve“) ze sbírky Hlasy (1923), v níž tematizuje své židovství. Literární archiv Památníku národního písemnictví.

Rukopis starší verze povídky Ivana Olbrachta „Událost v mikve“ (zde ještě jako „Truchlivá povídka“) z autorovy knihy Golet v údolí (1937). Literární archiv Památníku národního písemnictví.

Karel Poláček se svou družkou Dorou Vaňákovou a se psem Mydlinkou v roce 1943 na terase domu v PrazeVršovicích. O několik týdnů později byli oba transportováni do Terezína. Židovské muzeum v Praze.

Bedřich Fritta (1906—1944): Motiv z Terezína. Fritta byl nejznámějším malířem v terezínském ghettu. Židovské muzeum v Praze.

Malíř František Mořic Nágl (1889—1944) byl v roce 1942 i s rodinou transportován do Terezína. Před deportací do Osvětimi, kde zahynul, zazdil svá malířská díla na půdě jednoho z terezínských

15.11.16 0:46

10) 11)

12) 13)

14)

15) 16)

domů. Byla objevena pět let do válce při rekonstrukci budovy.

Zde Motiv z Terezína (modlitebna). Židovské muzeum v Praze.

František Mořic Nágl: Motiv z Terezína (1943, ubikace). Židovské muzeum v Praze.

Pozvánka na kulturní akci v Terezíně od skupiny Philippa Manese. Židovské muzeum v Praze.

Kulturní program oddělení pro volný čas (Freizeitgestaltung) na týden 10. až 17. března 1945. Židovské muzeum v Praze.

Báseň Ilsy Weberové (1903—1944) „Die Schafe von Liditz“ (Ovce z Lidic). Židovské muzeum v Praze.

Báseň Michala Flacha „Zavřené město“ (po emigraci do USA 1946 Michael Flack, 1920—2008). Knižně vyšly Flachovy básně až 1997 v souboru Ohlédnutí z veliké dálky. Židovské muzeum v Praze.

Tři básně Pavla Friedmanna (1921—1944). Verše z básně „Motýl“ se staly okřídleným označením dětské tvorby v Terezíně, i když je napsal jedenadvacetiletý autor. Židovské muzeum v Praze.

Proslulý Terezínský marš (Terezínský pochod) Karla Švenka (1917—1945). Židovské muzeum v Praze.

Báseň Františka Basse (1930—1944) „Zahrada“. Bass byl v Terezíně internován od prosince 1941 do října 1944. Židovské muzeum v Praze.

1)

2) 3)

4)

5) 6) 7)

8)

Báseň „Terezín“ Hanuše Hachenburga (1929—1944), mimořádně nadaného básníka, přispěvatele dětského chlapeckého časopisu Vedem. Židovské muzeum v Praze.

Obálka jednoho z čísel dívčího terezínského časopisu Bonaco z roku 1944. Židovské muzeum v Praze.

Gabriela Freiová (1933—1944): Dětské hry. Kresba z Terezína. Židovské muzeum v Praze.

Dorit Weiserová (1932—1944): Rozkvetlá louka s motýly.

Kresba z Terezína. Židovské muzeum v Praze.

Eva Julie Wollsteinerová (1931—1944): Motiv z Terezína.

Vrata Magdeburských kasáren. Židovské muzeum v Praze.

Neznámé dítě: Nemocnice. Kresba z Terezína. Židovské muzeum v Praze.

Ruth Brösslerová (1929): Přítelkyně. Kresba z Terezína. Židovské muzeum v Praze.

Mapa Palestiny. Vznikla v Terezíně pro potřeby výuky dětí. Židovské muzeum v Praze.

Svatební fotografie Jiřího a Olgy Weilových v březnu 1942. Podle Weila šlo o poslední legálně uzavřené „smíšené manželství“ v protektorátu. Literární archiv Památníku národního písemnictví.

Jiří a Olga Weilovi s kocourem Nehýtkem a kočkou Skunčou.

Literární archiv Památníku národního písemnictví.

Ukázka z rukopisné verze Weilova souboru próz Barvy (1946) psané za okupace. Literární archiv Památníku národního písemnictví.

cizí i blízcí.indd 962

Seznam vyobrazení

II)

15.11.16 0:46

9) 10)

11)

12)

13)

14)

15)

16)

Záběry z filmu Alfréda Radoka Daleká cesta (1948). Antisemitské nápisy v Praze. „Šlojzka“ v Terezíně. Národní filmový archiv.

Záběry z filmu Jiřího Weisse Romeo, Julie a tma (1959) podle novely Jana Otčenáška. V hlavních rolích Pavla a Hanky Ivan Mistrík a Dana Smutná. Národní filmový archiv.

Záběry z filmu Zbyňka Brynycha Transport z ráje (1962) podle povídek Arnošta Lustiga. Zadržení mladého člena odbojové skupiny v Terezíně (Josef Abrhám jako Datel). Vyčerpávající táborový apel (uprostřed Jiří Němeček v roli vězně Fialy).

Záběry z filmu Jana Němce Démanty noci (1964) podle povídky Arnošta Lustiga „Tma nemá stín“. Dva židovští chlapci na útěku z transportu smrti. V hlavních rolích neherci Ladislav Janský (vyšší, v knize Dany) a Antonín Kumbera (menší, v knize Many). Národní filmový archiv.

Záběry z filmu Jána Kadára a Elmara Klose Obchod na korze (1965) podle prózy Ladislava Grosmana. V hlavních rolích polská herečka Ida Kamińska (stará Židovka Rozálie Lautmanová) a Jozef Kroner (truhlář a arizátor Tono Brtko). Národní filmový archiv.

Záběry z filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol (1968) podle novely Ladislava Fukse. V hlavních rolích Rudolf Hrušínský jako zaměstnanec krematoria Karel Kopfrkingl a Vlasta Chramostová jako jeho žena, „míšenka“ Marie. Národní filmový archiv.

Jiří Sozanský (1946): Mahlerův deník (lept sítotisk).

V autorově publikaci Mezní situace (2015). Koláže inspirované kontroverzním, dosud nevydaným deníkem terezínského vězně Willyho Mahlera. Z autorova archivu.

Nikola Logosová (1992): Pan Theodor Mundstock.

Komiks mladé výtvarnice z roku 2012 inspirovaný Fuksovým románem. Z autorčina archivu.

963

cizí i blízcí.indd 963

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 964

15.11.16 0:46

Medailony autorů PhDr. Štěpán Balík, Ph.D. (1976)

— — — — — —

Odborné zaměření: judeoslovanská literární a jazyková komparatistika, šoa v české a polské literatuře, stereotypy v jazyce a literatuře, problematika literární identity, jidiš, židovský etnolekt.

1997/2004 vystudoval češtinu a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 2004/2006 lektor českého jazyka v Ústavu slavistiky, Uniwersytet Jagielloński, Krakov; 2006/2011 doktorand v Ústavu bohemistiky; Filozofická fakulta Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích; od 2011 odborný asistent v Ústavu bohemistiky FF JU v ČB; od 2011 člen Centra pro studium holokaustu a židovské literatury na FF UK; 2012/2015 vědecko­‑pedagogický úvazek v rámci projektu Rozvoj postdoktorandských pozic na JU. Publikační činnost: jedna samostatná knižní monografie; studie a příspěvky v kolektivních knižních publikacích a sbornících publikoval v češtině, polštině a angličtině. Bibliografie viz http://cl.ff.cuni.cz/ holokaust/wp­‑content/uploads/stepan­‑balik­‑bibliografie.pdf

—

—

—

—

965

cizí i blízcí.indd 965

—

Monografie: Jidiš v židovském etnolektu a moderní židovská literární identita v Čechách. Praha: NLN, 2015.

Disertace: Fenomén Žida v polštině a češtině a také v polských a českých židovských anekdotách v kontextu literatury I. pol.

20. století. České Budějovice: FF JU, 2011.

Významné publikace v posledních pěti letech: „Stereotyp těla v polských a českých židovských anekdotách“; in: Agnieszka Matusiak et al. (edd.): Wielkie tematy kultury w literaturach słowiańskich 9. Ciało. Wrocław: WUW, 2011, s. 762—768; „Aleksander Rozenfeld’s Images of the Shoah“; in: Jiří Holý (ed.): The Representation of the Shoah in Literature and Film in Central Europe: 1970s and 1980s. Praha: Akropolis, 2012, s. 61—72; „Three Times Norbert Frýd. Archangels’ Sword, A Box of Lives and Bottle Mail“; in: Jiří Holý (ed.): The Representation

15.11.16 0:46

—

—

—

—

— —

—

—

of the Shoah in Literature, Theatre and Film in Central Europe: 1950s and 1960s. Praha: Akropolis, 2012, s. 43—50; „Droga do tożsamości w twórczości Aleksandra Rozenfelda i Karola Sidona“; in: Agata Firlej, Wojciech Jóźwiak (edd.): Topografia tożsamości 2. Poznań: Wydawnictwo Naukowe UAM, 2012, s. 67—77. (Dostupné také: http://cl.ff.cuni.cz/holokaust/texty); „Czesi: naród bohaterów! O kukiełkowym sabotażu, kobiecym wywiadzie, ‚receseʻ i innych nieoczywistych formach oporu“ (s Agatou Firlej); Teksty Drugie XXV, 2014, č. 4, s. 229—239; „Biological and Other Ways of Surving the Shoah in Irena Dousková‘s Work“; in: Reinhard Ibler (ed.): Der Holocaust in den mittleeuropäischen Literaturen und Kulturen seit 1989. Stuttgart: ibidem­‑Verlag, 2014, s. 275—289; „Ewangelia o Treblince według Glazara, Rajchmana, Wiernika, Willenberga“; in: Grzegorz Gazda, Małgorzata Leyko, Paweł Rutkiewicz (edd.): Reprezentacje Shoah w literaturze i filmie w Europie Środkowej: lata powojenne. Acta Universitatis Lodziensis.

Folia Scientiae Artium et Litterarum 11, 2014, s. 49—62 (Dostupné také: http://cl.ff.cuni.cz/holokaust/texty); „Jidyszowe zapożyczenia w języku czeskim“; Studia Judaica XVII, 2014, č. 1, s. 125—156; „The Death of anti­‑Semitism? (On the Appropriateness of the Term anti­‑Semitism and Ethnocentrism in the Philological Terminology)“; in: Marcela Zoufalá (ed.): Jewish Studies in the 21st Century: Prague — Europe — World. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag, 2014, s. 151—170; „The Provocative Poetry of Radek Malý as a Tool for Dealing Appropriately with the Shoah“; in: Jiří Holý (ed.): Aspects of Genres in the Holocaust Literatures in Central Europe.

Praha: Akropolis, 2015, s. 229—246.

Předběžné verze studií otištěných v tomto svazku: „Od nenápadných náznaků k holokaustové pověsti. Všudypřítomná tematizace šoa v díle Ireny Douskové“; in: Memento. Druhá světová válka. Dokumenty — umění. Literární archiv PNP XLVII, 2015, s. 217—229.

Novinář a publicista se zaměřením na Blízký východ, blízkovýchodní a židovské dějiny. Komentátor Českého rozhlasu, externí vyučující na Anglo­‑American University v Praze.

— — —

1990/1996 politologie a politická filosofie, Fakulta sociálních věd UK, Praha; 1996/1997 politická filosofie na University of York, Velká Británie; 1997/2004 doktorské studium, Fakulta sociálních věd UK, Praha;

cizí i blízcí.indd 966

Medailony autorů

Mgr. Jan Fingerland, PhD. (1972)

15.11.16 0:46

— —

— —

—

—

— —

—

—

— — — — — — — —

967

cizí i blízcí.indd 967

— — —

2005/6 Paideia, The European Institute for Jewish Studies, Stockholm, Švédsko 2007/8 postdoktorandský pobyt na Shalem Center, Jeruzalém, Izrael.

Výběr z publikační činnosti: Příspěvky ve sbornících a kapitoly v knihách: „‚Řeklo dříví fíku…ʻ aneb politika a páni Izraeliti“; in: Jiří Hanuš, Jan Vybíral (edd.): Evropa a její duchovní tvář. Brno: Centrum pro studium demokracie, 2005; „Muž Jákob a počátky monoteismu“; in: Jiří Hanuš, Jan Vybíral (edd.): Příběhy povolání a obrácení v biblických textech. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2009; též v časopise Proglas 2008, č. 1; „Palestinci, Židé, katastrofy: holokaust v arabském zrcadle“; in: První pražský seminář. Dopady holocaustu na českou a slovenskou společnost ve druhé polovině 20. století. Praha: Varius Praha — Spolek akademiků Židů, 2008; „Palba do vlastních řad, některé kořeny židovské sebekritiky“; in: Výzvy židovské současnosti. Praha: Spolek akademiků Židů, 2011; „Turecko, Arábie, Evropa“; in: Marek Loužek (ed.): Arabské jaro rok poté, naděje, nebo zklamání? Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2012; „Židé jako obrazy a jako fikce — nad současným vnímáním židů v české společnosti“; in: Helena Machačová (ed.): Druhý pražský seminář: holokaust jako dávný příběh či morální apel? Výzkum, paměť a česká společnost. Praha: Spolek akademiků Židů, 2013; „Major Zeman bojuje se sionisty: Obraz Židů, Izraele a holokaustu v normalizačním seriálu“; in: Daniel Boušek, Magdalena Křížová, Pavel Sládek (edd.): Dvarim meatim. Studie pro Jiřinu Šedinovou.

Praha: Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta, 2016. Články: „Znamení na vašem těle, Z kulturní historie rituální obřízky“; Teologie&Společnost 2003, č. 5; „Konzervatismus Russella Kirka a Michaela Oakeshotta“; Praha, Občanský institut, 2003; „Rabín, Freud a žádná blondýna“; Teologie&Společnost 2004, č. 1; „Jidáš — příběh zrádce“; Teologie&Společnost 2005, č. 1; „Ahasver — věčně na cestách“; Teologie&Společnost 2005, č. 3; „Muž Freud a transmutace judaismu“; Teologie&Společnost 2006, č. 3; „Palestina: čekání na budoucnost“; Mezinárodní politika 2006, č. 4; „Francie a Orient: minulost a budoucnost francouzské blízkovýchodní politiky“; Občanský institut, 2007; „Tři ohniska izraelské identity“; Křesťanská revue 2008, č. 2; „Vtipní jako Kohn“; Dingir 2012, č. 2; „Mezi nebem a zemí aneb O některých paradoxech izraelské státnosti“; Revue Prostor 2015, č. 103—104.

15.11.16 0:46

— —

Scénáře pro televizní dokumenty: Po stopách starých rabínů, ČT Brno 2008; Po stopách Makabejských, ČT Brno 2009.

Mgr. Magdaléna Fottová (1985) — — — —

Odborné zaměření: obrazy východních Židů v české literatuře.

2005/2015 vystudovala bohemistiku a hebraistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 2012/2016 katalogizátorka starých tisků v Oddělení rukopisů a starých tisků NK ČR; od 2015 korektorka Literárně-kulturního časopisu H_aluze; od 2016 působí na Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

—

Recenze: „Napínavý příběh o hledání dadaisty, který možná nebyl“, Půlnoční expres (listy pro odvrácenou tvář umění), 2015, č. 1, s. XXIV—XXV. Dostupné online: petrnagy.wix.com/pulnoc.

—

Spolupráce na kolektivních projektech: Fidlerová, Alena; Andrle, Jan (edd.). Františku nebeský, vyslanče přesmořský. Podoby úcty k sv. Františku Xaverskému v českých textech 17. a 18. století. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2010, s. 107—130; Fidlerová, Alena; Bekešová, Martina a kol.: Repertorium rukopisů 17. a 18. století z muzejních sbírek v Čechách. II, M—O. Praha: Karolinum, 2007.

—

Mgr. Denisa G. Goldmannová (1987)

— —

— —

Odborné zaměření: hebraistika, židovská literatura, současná literatura.

2006/2012 vystudovala obory Český jazyk a literatura a Hebraistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; absolvovala diplomovou prací Dílo Jiřího Mordechaje Langera; od 2012 spolupracovnice Centra pro studium holokaustu a židovské literatury na FF UK. Publikační činnost: Jiří M. Langer: Básně a písně přátelství. Trochu balzámu. Hebrejské básně v překladu a s komentáři Denisy G. Goldmannové. Praha: P3K 2013.

Publikovala v časopise FF UK LitENky — Revue pro kulturu a publicistiku a v kulturním časopise Lógr, jehož je šéfredaktorkou.

Prof. PhDr. Jiří Holý (1953) —

Odborné zaměření: nová česká literatura, židovská studia, interpretace.

1972/1977 vystudoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy;

cizí i blízcí.indd 968

Medailony autorů

—

15.11.16 0:46

— — — — — — — — — —

—

—

—

—

—

— — —

969

cizí i blízcí.indd 969

1978/1982 redaktor v nakladatelství Československý spisovatel; 1982/1997 aspirant, vědecký pracovník, vedoucí oddělení teorie v Ústavu pro českou literaturu AV ČR; 1994/1995 asistent v Ústavu slavistiky, Universität Regensburg; od 1997 docent, od 2001 profesor v Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK; 1999/2000 hostující profesor v Ústavu slavistiky, Humboldt­‑Universität, Berlín; 2004, 2008/2009, 2011 hostující docent v Ústavu slavistiky, Universität Wien; 2008 obdržel Humboldt Research Award od Alexander von Humboldt Stiftung; 2010 založil Centrum pro studium holokaustu a židovské literatury na FF UK; 2012 spoluzaložil Pražské centrum pro židovská studia, FF UK; 2014/2015 zastupující profesor v Ústavu slavistiky, Universität Leipzig.

Publikační činnost: 10 samostatných knižních monografií v češtině, němčině a angličtině, 69 příspěvků v kolektivních knižních publikacích a sbornících, 34 edic s doslovy či předmluvami, 70 studií.

Bibliografie viz http://cl.ff.cuni.cz/cs/prof­‑phdr­‑jiri­‑holy­‑drsc Významné publikace v posledních pěti letech: „The Elephants in Mauthausen. Jewish Topics in Ján Johanides’s Works“; in: Jiří Holý (ed.): The Representation of the Shoah in Literature and Film in Central Europe: 1970s and 1980s. Praha: Akropolis, 2012, s. 131—143; „Ke genezi Havlovy Zahradní slavnosti“; in: Grit Melhorn, Hans­‑Christian Trepte, Alina Jurasz, Danuta Rytel­‑Schwarz (edd.): Alteritäten: Literatur, Kultur, Sprache. New York: Georg Olms Verlag, 2013, s. 188—197; „Jiří Weils Roman Život s hvězdou und seine kritische Rezeption“; in: Grzegorz Gazda, Małgorzata Leyko, Paweł Rutkiewicz (edd.): Reprezentacje Shoah w literaturze i filmie w Europie Środkowej: lata powojenne. Acta Universitatis Lodziensis.

Folia Scientiae Artium et Litterarum 11, 2014, s. 65—74; „Umění versus morálka. Jak hodnotit provokující obrazy šoa?“; in: Tomáš Jelínek, Blanka Soukupová (edd.): Bílá místa ve výzkumu holokaustu. Praha: Spolek akademiků Židů, 2014, s. 251—264; „Komentář“, in: Karel Čapek: Tři hry; ed. Jiří Holý. Brno: Host, 2014, s. 253—279; „Komentář“, in: Konstantin Biebl: Básně; ed. Jiří Holý. Brno: Host, 2014, s. 287—417; „Deníky z Terezína a deník Willyho Mahlera jako způsoby hledání ztracené identity“, in: Jan Wiendl, Ivan Klimeš (edd.): Kultura a totalita 2. Válka. Praha: FF UK, 2014, s. 350—370;

15.11.16 0:46

—

—

„The Six Versions of The Shop on Main Street“, in: Jiří Holý (ed.): The Aspects of Genres in the Holocaust Literatures in Central Europe. Praha: Akropolis, 2015, s. 97—113; „Čtyřikrát o holokaustu (se Šárkou Sladovníkovou)“; Slovo a smysl XII, 2015, č. 23, s. 66—79.

Předběžné verze studií otištěných v tomto svazku: „Die Juden und die Shoah in der tschechischen Nachkriegsliteratur“; in: Reinhard Ibler (ed.): Ausgewählte Probleme der polnischen und tschechischen Holocaustliteratur und ­‑kultur. München/Berlin: Otto Sagner, 2012, s. 17—34; — „Spalovač mrtvol (The Cremator) as a Novel and as a Film“; in: Jiří Holý (ed.): The Representation of the Shoah in Literature, Theatre and Film in Central Europe: 1950s and 1960s. Praha: Akropolis, 2012, s. 143—151; — „Negativní stereotypy Židů v české próze na přelomu 19. a 20. století“; HOP V, 2013, č. 1, s. 27—42; — „Vilém Mrštík jako antisemita?“; Literární archiv Památníku národního písemnictví XLV, 2013, s. 111—117; — „Antisemitismus, nacionalismus a židovská tematika v české literatuře na konci 19. a na začátku 20. století. Pokus o nové čtení Kosmáka, Dyka a Mrštíka“; in: Ivan Klimeš, Jan Wiendl (edd.): Kultura a totalita. Národ.

Univerzita Karlova v Praze: Filozofická fakulta, 2013, s. 283—300; — „Willy Mahler’s Theresienstadt Diary and Arnošt Goldflam’s Play Sweet Theresienstadt (Sladký Theresienstadt)“; in: Reinhard Ibler (ed.): Der Holocaust in den mitteleuropäischen Literaturen und Kulturen seit 1989. Stuttgart: ibidem­‑Verlag, 2014, s. 227—243; — „The Negative Stereotypes of Jews in Czech Prose at the Turn oft the 20th Century“; in: Marcela Zoufalá (ed.): Jewish Studies in the 21st Century.

Prague — Europe — World. Wiesbaden: Harrassowitz, 2014, s. 113—130; „Druhá světová válka a perzekuce Židů v hrách Arnošta Goldflama“; — in: Memento. Druhá světová válka. Dokumenty — umění.

Literární archiv XLVII, 2015, s. 199—214; „Komunistická revoluce proti Židům. Marginalizace židovské tematiky — po únoru 1948 v české kultuře“; in: Ivan Klimeš, Jan Wiendl (edd.): Kultura a totalita 3. Revoluce. Praha: FF UK, 2015, s. 364—385; — „The Jews and the Shoah in Czech Literature after World War II“; Russian Literature LXXVII, 2015, č. 1, s. 35—53.

—

— —

Odborné zaměření: šoa ve středoevropské literatuře, život a dílo Jiřího Weila a Oty B. Krause.

2006 Ústav vědeckých informací 1. LF UK a VFN, knihovník­‑bibliograf; 2007/2009 Židovské muzeum v Praze, dokumentátor a tajemník Sbírkotvorné komise ŽMP, externí spoluřešitel grantového projektu „Nechť mu Bůh dá vyrůst. Narození dítěte v kultuře a zvycích českých a moravských Židů“;

cizí i blízcí.indd 970

Medailony autorů

Mgr. Hana Hříbková (1980)

15.11.16 0:46

— — —

— —

—

—

—

—

od 2008 doktorandka Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK, obor Dějiny české literatury a teorie literatury; od 2009 Euromedia Group, k. s., redaktorka a korektorka; od 2010 členka Centra pro studium holokaustu a židovské literatury, FF UK. Výběrová bibliografie k tématu šoa a židovská literatura a předběžné verze studií otištěných v tomto svazku: „Jiří Weil se vrátil“; Židovská ročenka. Praha: FŽO, 2006, s. 138—157; „Jiří Weil as a Scientist. Genesis of the Book Children’s Drawings and Poems: Terezín 1942—1944 and Film Butterflies Don’t Live Here“; in: Jiří Holý (ed.): The Representation of the Shoah in Literature, Theatre and Film in Central Europe: 1950s and 1960s. Praha: Akropolis, 2012, s. 51—63; „On the Emergence of the Novel Život s hvězdou (Life with a Star)“; in: Grzegorz Gazda, Małgorzata Leyko, Paweł Rutkiewicz (edd.): Reprezentacje Shoah w literaturze i filmie w Europie Środkowej: lata powojenne. Łodż: Wydawnictwo Uniwersytetu Lódzkiego, 2014, s. 129—144; „Ota B. Kraus’s Life and his Novel Můj bratr dým (The Painted Wall)“; in Reinhard Ibler (ed.): Der Holocaust in den mitteleuropäischen Literturen und Kulturen seit 1989. The Holocaust in the Central European Literatures and Cultures since 1989. Stuttgart: ibidem, 2014, s. 203—214; „Theatrical, Film and Musical Adaptations of Jiří Weil’s Work“; in: Jiří Holý (ed.): The Aspects of Genres in the Holocaust Literatures in Central Europe. Praha: Akropolis 2015, s. 71—80; „Šoa očima Oty B. Krause“; in: Memento. Druhá světová válka. Dokumenty — umění. Literární archiv Památníku národního písemnictví ILVII, 2015, s. 183—197.

Mgr. Lucie Kroulíková (1987)

— — — — —

Odborné zaměření: židovské motivy v české literatuře, šoa v současné české a německé literatuře.

2006/2012 vystudovala obory Český jazyk a literatura a Překladatelství, tlumočnictví — němčina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 2010/2011 zahraniční stáž na Ústavu slavistiky a Ústavu translatologie, Universität Wien; 2011/2014 externí spolupracovnice Německé akademické výměnné služby DAAD; od 2012 spolupracovnice Centra pro studium holokaustu a židovské literatury; od 2015 doktorandka v rámci programu „Zpřítomnění: Reprezentace šoa v komparatistické perspektivě“, Universität Hamburg.

971

cizí i blízcí.indd 971

15.11.16 0:46

Mgr. et Mgr. Šárka Sladovníková (1986)

— — — — —

—

—

—

—

—

—

Publikační činnost: deset příspěvků v kolektivních knižních publikacích a sbornících, dvě studie.

Významné publikace v posledních pěti letech: „Choral Narration of the Holocaust through Children’s Eyes.

Transformation of the Choral Narration and Child’s Narrator in Children of Zion (Henryk Grynberg), Star Children (Clara Asscher Pinkhof ) and We Came as Children (Karen Gershon)“; in: Jiří Holý (ed.): Holocaust Literature, Theatre, and Film in Central Europe. The Fifties and Sixties. Praha: Akropolis, 2012, s. 129—141; „Anna Novac’s The Beautiful Days of My Youth and Arnošt Lustig’s The Unloved“; in: Jiří Holý (ed.): The Representation of the Shoah in Literature and Film in Central Europe: 1970s and 1980s. Praha: Akropolis, 2012, s. 73—87; „The Tale of Sir Nicholas Winton in Matej Mináč’s Films Nicky’s Family and The Power of Good“; in: Reinhard Ibler (ed.): Der Holocaust in den mitteleuropäischen Literaturen und Kulturen seit 1989 / The Holocaust in the Central European Literatures and Cultures since 1989. Stuttgart: ibidem, 2014, s. 331—346; „‚The Fight against Evilʻ. Zbyněk Brynych’s Films: Transport from Paradise, And the Fifth Rider Is Fear, and I, Justice“; in: Jiří Holý (ed.): The Aspects of Genres in the Holocaust Literatures in Central Europe. Praha: Akropolis, 2015, s. 81—95; „Reprezentace šoa v denících: literární analýza deníku Dawida Sierakowiaka a Mary Bergové“; in: Memento.

Druhá světová válka. Dokumenty — umění. Literární archiv Památníku národního písemnictví ILVII, 2015, s. 47—70;

cizí i blízcí.indd 972

Medailony autorů

—

Odborné zaměření: dětský pohled na holokaust, holokaust v československém a českém hraném filmu, holokaust v denících a memoárech.

2005/2012 studium jednooborové magisterské bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 2005/2010 studium žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy; 2010/2013 studium politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy; 2009/2013 vedení semináře žurnalistiky na Gymnáziu bratří Čapků v Praze; od 2011 členka Centra pro studium holokaustu a židovské literatury na FF UK; od 2012 bibliografka Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky.

15.11.16 0:46

—

—

—

—

„Čtyřikrát o holokaustu (s Jiřím Holým)“; in: Slovo a smysl 12, 2015, č. 23, s. 66—79.

Předběžné verze studií otištěných v tomto svazku: „‚The Fight against Evilʻ. Zbyněk Brynych’s Films: Transport from Paradise, And the Fifth Rider Is Fear, and I, Justice“; in: Jiří Holý (ed.): The Aspects of Genres in the Holocaust Literatures in Central Europe. Praha: Akropolis, 2015, s. 81—95; „The Film Colette — Risks of a ‚Modernʻ Approach to the Depiction of the Holocaust“ [příspěvek z konference v Giessenu z června 2015; sborník vyjde v roce 2016]; „Visualizing the Holocaust in Representative Czechoslovak and Czech Feature and TV Films“ [příspěvek z konference ve Vídni z prosince 2014; sborník vyjde v roce 2016].

Mgr. Olga Zitová (1986)

— — — —

—

—

— —

Odborné zaměření: česko­‑německé kulturní vztahy, německá literatura z Čech.

2005/2012 vystudovala češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 2012/dosud doktorandka Ústavu germánských studií FF UK; 2015/dosud doktorandka, Universität Konstanz; 2011/dosud členka Centra pro studium holokaustu a židovské literatury na FF UK. Publikační činnost: jedna samostatná knižní monografie v němčině, čtyři příspěvky ve sbornících, jedna studie.

Významné publikace v posledních pěti letech: Thomas Mann und Ivan Olbracht: Der Einfluss von Manns Mythoskonzeption auf die karpatoukrainische Prosa des tschechischen Schriftstellers. Stuttgart: ibidem­‑Verlag, 2014.

Předběžné verze studií otištěných v tomto svazku: „Olbrachtův Golet v údolí ve světle románu Josef a bratří jeho Thomase Manna“; Česká literatura LXI, 2013, č. 6, s. 831—853; „Časopis Selbstwehr v roce 1907“; in: Monika Czok, Nikolai Czemplik, Anja Nousch, Martin Veselka (edd.): Między regionalizmami a kosmopolityzmem: Polska, niemecka i czeska literatura, język i kultura.

Leipzig—Dresden—Wrocław: Neisse Verlag, 2015, s. 135—143.

973

cizí i blízcí.indd 973

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 974

15.11.16 0:46

Summaries This edited volume is titled Close and Foreign: Jews, Literature, and Culture in the Czech Lands in the Twentieth Century. It attempts to capture the twofold nature of the mutual cultural coexistence between Jews and the majority Czechs, or as the case may be Germans, in the Czech lands. On the one hand there is “foreignness,” distance, wall­‑building, mutual animosity, and misunderstanding. These aspects manifest themselves in the construction of negative heterostereotypes. On the other hand, however, one finds “closeness,” attempts at openness, comprehension, and understanding, which are projected in neutral and positive images.

The topic itself, the reflection of Jews and Jewishness in Czech literature and culture, makes necessary the surpassing of literature’s conventional framework, which is based on a single national identity and is written in one language—in this case, in Czech. It is our ambition to present the thematization and reflection of Jewishness as a polyphonic occurrence that must be viewed from various perspectives, and to present literary life in the Czech lands as a transnational phenomenon.

In doing so, literature does not just mean the belles­‑lettres, but literary culture in broader terms—that is, non­‑fiction, journalism, theater, and film as well. The structure of this book is in keeping with this idea. It is divided chronologically into four sections; each section includes synoptic chapters in addition to studies focused on individual authors and works: besides literature, theater, film, and journalism are also examined. Methodological issues are dealt with especially in the first study of the first section (The Representation of Jews and Jewishness in the Late Nineteenth Century and the Early Decades of the Twentieth Century) and in the first study of the third section (Between Silence and a Scream: Poetry about the Shoah).

I. Jiří Holý: The Representation of Jews and Jewishness in the Late Nineteenth Century and the Early Decades of the Twentieth Century

975

cizí i blízcí.indd 975

The theoretical inspiration for this chapter, just like for many chapters in this edited volume, are studies focused on cultural memory, particularly those by Aleida Assmann. Memory in the form of collectively shared images of the past has spatial as well as social dimensions and its own history. Memory is related to the construction of a collective identity as well as to nationalism and the presentation of national and social stereotypes—these also create the stereotypes of Jews in literature.

Czech literary studies have long paid but little attention to Jewish themes and anti­‑Semitism in modern Czech literature. The main reason for the lack interest in this issue, and the revival of interest in recent years, was the marginalization of Jewish themes during the Communist regime.

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 976

Summaries

A majority of recent studies focusing on the representation of Jewish themes in literature describe negative images of Jews. The danger of presentism lurks in this approach—that is, when literary facts are approached without consideration of the historical and cultural context in which the studied works were created and in which they had influence. Thus, for example, the nineteenth­‑ century character of the Jew as a comedic miser and coward does not necessarily have to be an expression of anti­‑Semitism, and it was not viewed as such by readers in this way either. This character type may be a reference to a traditional cultural­ ‑literary character type, similar to how the traditional comedic character of the cuckolded husband is not an attack on men or the institute of marriage. Racial anti­ ‑Semitism and the Holocaust in particular significantly changed and sharpened the perception of anti­‑Jewish stereotypes. It is therefore necessary to take into account the specific manner in which literature functions (and likewise theater, film, and other arts), as well as contemporary social practice. In addition,cultural traditions and the current cultural context, must all be considered. It must also be recalled that literary texts are often provocative responses to fixed conventions.

There is a major difference between texts that just reproduce stereotypes, and in the process popularize them, and those that utilize a well­‑thought­‑out strategy to put them into motion and ironize them. It is also important whether negative presentations of Jewish characters are also accompanied by positive or neutral images of Jews as well, or if anti­‑Jewish invectives are uttered by a character (and what role that character plays in the work) or whether they areuttered by an authorial narrator.

This chapter deals with several types of literary works. The first type were written largely by Catholic writers drawing from rural life. Besides traditional anti­‑Judaism, the image of the Jew as a morally depraved individual who disturbs the traditional order is reflected in these authors’ notions of Jews (František Pravda, Václav Kosmák). Here, Jews are condemned as a whole. Characters are clearly defined as positive, negative, and oscillating between the two (Jews, their physical appearance, speech, dishonorable behavior, and foreignness are totally negative). A second type of work, written by authors depicting life in the Bohemian, Moravian, and Silesian countryside, is closely related (Josef Holeček, Petr Bezruč, Jakub Deml, J. Š. Baar). Here two mentalities collide—the simplicity of village folk and the cleverness and the slyness of the Jews. This clash is presented as a conflict between high and low morals. The state of the rural community before the arrival of the Jews, who bring moral depravity and threaten the stable values of the community, is described idyllically. Deml, in particular, presents Jewish characters that are far from the empirical reality.

Jews embody modern civilization’s dark side, and conservative ideas about an idealized past guide the disdain for them. A similar approach is also visible in the prose and essays of Vilém Mrštík, whose works are analyzed in greater detail.

Some of Mrštík’s journalistic and essayistic output can be labelled as anti­‑Jewish, as can his short story “Z říše první velmoci” [From the Empire of the First Great Power]. The situation is more complicated in the novel Rok na vsi [A Year in the Village], which he wrote with his brother, Alois. Traditional anti­‑Semitic images and situations, the narrator’s and the parish priest’s comments, and the negative figures of Jews at least have a partial counterweight in the neutral, even slightly

15.11.16 0:46

977

cizí i blízcí.indd 977

positive characters of the door­‑to­‑door salesman Ahasver and Weiner. Works written by Antal Stašek, Božena Benešová, and A. M. Tilschová present a different hetereostereotype of Jews: here, the reader encounters Jewish parvenu living in big cities, rich and ostentatious. Their immorality and sensuality characterizes them; the motif of a Jewish conspiracy comes up sporadically.

The representation of Jewish characters in Czech literature from this period was, of course, not only based on negative stereotypes, but on neutral and positive ones as well. In some cases we can talk about counterstereotypes (Růžena Svobodová, Karel Klostermann). In Klostermann’s prose both the traditional anti­ ‑Judaism of backwards villagers (in “Srul”) and the emergence of racial anti­ ‑Semitism and its motivations and effects (in “Spravedlnost lidská” [Human Justice]) are illustratively depicted. In addition, another Jewish character type appears in Czech literature of the period: the wise, noble, and tolerant Jew, who is found, in particular, in two historical dramas — J. J. Kolár’s Pražský žid [The Prague Jew] and Jaroslav Vrchlický’s Rabínská moudrost [The Rabbi’s Wisdom]. Vrchlický’s poems and Alois Jirásek’s historical novels also feature positive and neutral Jewish characters. Some prose writing and essays published in the Czech­‑Jewish press resound with polemical attacks against Jewish stereotypes (by R. J. Kronbauer, Otomar Schäfer, Vojtěch Rakous). Here (just like with Klostermann), the Jewish door­‑to­‑door salesman is described as a poor man in a foreign environment who works strenuously to provide for his family. Viktor Vohryzek’s essays and Oskar Donath’s studies also refute the image of the Jew as an immoral usurer who grows rich off the Czech people’s blistered hands. Leopold Kompert’s German­ ‑language prose and in particular Vojtěch Rakous’s Czech­‑language short stories are exceptional. They depict the rural Jewish community “from the inside,” through the eyes of a narrator who grew up within it. Here, the exotic of the “foreign” is replaced with an intimate depiction of daily life and the fundamental differences between Jews and their Czech surroundings fade away. Poor Jews (including the narrators and focalizers) and rich Jews (who are described negatively in some cases) are portrayed as more fundamentally different.

This study demonstrates the literary specificity of this topic using as an example a comparison of Viktor Dyk’s novel Prosinec [December] with the thematically related novels by the Bohemian German writer Karl Hans Strobl.

Some of Dyk’s scenes by themselves may serve as evidence of Czech chauvinism and anti­‑Semitism; in other scenes though a different view is presented, one that is critical of anti­‑Semitism and chauvinism. Dyk’s novel thus as a whole surpasses the images/forms of contemporary anti­‑Jewish and nationalist rhetoric.

The anti­‑Semitic atmosphere at the end World War I was projected into the controversial reception of the drama Přemyslovci [The Přemysls], written

by Otokar Fischer. Fischer himself reflected upon his Jewish roots in several poems, mainly in the collection Hlasy [Voices] and viewed them as the Wandering Jew’s destiny. Like many Jewish authors, he did not fully identify with either Orthodox Judaism or with Czechness. A similar attitude was held by Paul/Pavel Eisner, who dealt with Jewish topics primarily in his essays (on Franz Kafka and on Prague German­‑language Jewish literature). During and after World War II, Eisner leaned towards a Czech identity and Czech patriotism; only rarely did he thematize the Shoah in his poems.

15.11.16 0:46

The German­‑language Zionist weekly Selbstwehr (Self­‑defense) was published in Prague in 1907—1938. Until 1921 it was published with the subheading Unabhängige jüdische Wochenschrift (An Independent Jewish Weekly) and from 1922 onwards with the new subheading of Jüdisches Volksblatt (The Jewish National Paper). Its founding was initiated by figures from the first openly Zionist association in Bohemia, Sion. Selbstwehr also had connections with the university­‑based Jewish societies Barissia and Bar Kochba. Selbstwehr considered its readers to be all Jews from Bohemia. It wanted them to proudly proclaim their Jewish identity and to maintain neutrality in the Czech­‑German national conflict. Self­‑defense from the internal enemy—the Jewish assimilation movement—was one of the magazine’s aims.

Selbstwehr also brought readers news about Jewish politics, culture, and sport. The magazine’s program and contents essentially remained unchanged until 1921. From 1922 onwards, interest shifted from domestic events to world events, particularly those in Palestine. This weekly presented itself as a cheap, high­‑ quality magazine, and the only truly Jewish periodical in Bohemia.

Literature on its pages was supposed to guarantee the generally high standard of the magazine’s content. The first, and at the same time, the only literature column began being published during the first year of publication and bore the title “From Jewish Literature.” The original idea behind it, however, proved to be too ambitious. The column disappeared the following year, and most literature was moved to the “Feuilleton” column. Reviews of fiction and non­‑fiction continued to be published in the weekly. The schedules of several German and Czech theaters in Prague were also published on its pages.

Literary texts were most frequently published in German. The magazine tried to familiarize readers with specifically Jewish culture. It was assumed that readers had a basic understanding of Yiddish. The editors reprinted the original language versions of texts written in non­‑German languages only in some cases of literature written in Yiddish. To improve comprehension, these texts were transcribed from the Hebrew alphabet to the Latin. In terms of translated literature, after Yiddish the editors gave preference to Hebrew. To a very limited extent, we can also find texts translated from English, Arabic, Ruthenian, Danish, Hungarian, and Czech. Czech literature and culture were less reflected in this weekly than might be expected.

Amongst German­‑writing authors a group of Jewish authors from Prague distinguished themselves. Works by authors surrounding Max Brod and Felix Weltsch make up the bulk of fiction pieces published in postwar years (1918—1921). The appearance of literary articles by Zionist authors is a given.

But readers could also peruse Christian writers whose works were related to Jewish topics or generally to Old Testament themes.

In terms of genre Selbstwehr was primarily aimed at short prose pieces and novels, as well as longer, serialized short stories. Excerpts from plays were occasionally published as well. Natural and romantic lyrical poetry, poems for various Jewish holidays, poetry focusing on social criticism, and Yiddish­‑language proletarian poetry are also featured.

cizí i blízcí.indd 978

Summaries

Olga Zitová: Literary Works in the Selbstwehr Weekly until 1921: Yiddish — World War I — Franz Kafka and Max Brod

15.11.16 0:46

A frequent theme in literary texts was various types of social exclusion, as well as violence committed against Jews, such as myths about ritual murder, bullying amongst young people, and pogroms. Here Christian children characters play a special role. They are used to illustrate the various mechanisms and stages of the development of anti­‑ Semitic thinking and behavior. Alongside these children appears the character of the Jew, whom the non­‑Jewish characters mark as “repulsive.” But the repulsive Jew elicits feelings of compassion in readers.

Prose works come off in general as critical of anti­‑Semitic behavior. Several texts deal with the fate of the Jewish soul. The soul of a Jewish apprentice Moishele is returned from heaven to earth so that he can engage in the struggle for improving the standing of Jews in Austro­‑Hungarian society (Heinrich York­‑Steiner). The soul of a Jew who did not honor the Shabbat appears in the adaptation of a traditional Hasidic story (Siegfried Schmitz). Here the cursed soul is transformed into a bear, and it is freed only by the exceptional piety of another Eastern Jew. The tale “Mit gesenkten Augen” [Downcast Eyes] (I. L. Peretz) deals with the fate of two beautiful Western Jewesses, one of whom commits sins of the body, the other sins of the soul. Various types of female Jewish characters also appear. Brod’s novel Jewesses, which was reviewed in the magazine, features the semi­‑educated Irena (a synechdoche for corrupt urban and Western Judaism) and the simple Olga (rural, Eastern Judaism). Furthermore, we also encounter the selfless Jewess (S. H. Mosenthal). In the novel Aus dem Assanierungsgebiete [From the Territory of Sanitation] (Babette Fried), this character type has features of ugliness added to it.

The Jewess Olga tries to balance out her unattractiveness with her education.

During World War I, specifically military­‑focused literary content appeared in Selbstwehr. It corresponded with the various phases of the conflict and the manner in which Jews viewed it and understood their role in it. Initial enthusiasm for the war is reflected in texts that thematize the loyalty and heroism of Jewish soldiers, not only during World War I (the older prose of Leopold Kompert).

Selbstwehr often emphasizes a specific Zionist heroism in soldiers (Hugo Zuckermann, Ludwig Franz Meyer). The character type of the pious Jewish soldier also appears (Leopold Kompert, a tale from an anonymous Jewish soldier). The war is also observed through the eyes of a child (Oswald Löbl).

Between 1907 and 1921 a great number of literary texts appeared on the pages of Selbstwehr, of which only part could be included in this study. In the prewar years German translations of literature written in Yiddish predominate; during World War I a specific type of military writing rules. Immediately after World War I the number of literary texts significantly decreased. Most are excerpts from the works of the Prague Jewish authors surrounding Felix Weltsch and Max Brod.

Magdaléna Fottová: Images of Eastern Jews in Czech-Jewish and Czech­‑Language Zionist Periodicals, 1910—1925

979

cizí i blízcí.indd 979

Auto­‑images and auto­‑stereotypes of a certain group often transform in periods of sociopolitical change, when the standing of said group changes as well. At the same time, their perception in the eyes of others also changes. This chapter focuses mainly on the image of Eastern Jews in Czech­‑language Jewish magazines in the critical years before, during, and after World War I.

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 980

Summaries

In journalistic writing contained in Czech assimilationist and Czech Zionist magazines during the studied period, Eastern Jews, as Jews of a different culture, occupied a position somewhere between kin and foreigners. To Jewish nationalists they were somewhat closer to the imagined core of their auto­‑image because Zionists viewed any form of Jewishness to be a constituent part of their identity (and in the conception of cultural Zionism, which Prague Zionists took to be their own, the Eastern Jew was one of its ideal representatives). In contrast, Czech-Jews, whose identity was connected to the Czech nation, had a tendency to exclude Eastern Jews from their self­‑images. These tendencies became clearer during the war, when adherents of both currents were for the first time confronted with the mass presence of Eastern Jews in the Czech lands with the arrival of refugees from Galicia. Attempts at establishing the place of Eastern Jews in the ideologies of both sides are clearly visible in the non­‑literary texts contained in the studied periodicals at this time.

When Czech-Jews looked for the causes of the anti­‑ Semitism they had experienced amongst Jews themselves, they found them in the presence of assimilated German Jews, indifferent opportunists, nationally self­‑conscious Zionists, and — since encounters with Galician refugees — Eastern Jews as well. In contrast, Zionists attributed the emergence and spread of anti­‑Semitic sentiments in society mainly to the servility of the assimilated German and Czech-Jews, for they considered the Eastern Jews to be their brothers and believed in the benefits that gaining mutual knowledge of each other would bring.

In both literary and journalistic texts written by Czech-Jews, there are attempts to provide distance from Eastern Jewish refugees and to condemn their negative characteristics. But in texts where Eastern Jews play different roles, these characters are portrayed in a rather positive light. This is related to the fact that Czech-Jews (just like Zionists) often translated the works of Hebrew and Yiddish authors, who themselves came from Eastern Europe and who wrote in a different time and under different circumstances.

Czech Zionists familiarized their readers with the culture of Eastern Jews through translations of short stories and through critical and academic studies.

In these studies they mainly focused on the work of authors writing in Hebrew or Yiddish, particularly the works of Sholem Aleichem, Isaac Leib Peretz, and Sholem Yankev Abramovich. As opposed to the abundantly published translations by the first two mentioned authors, they did not include Ambramovich’s literary texts in their magazines and instead published works by Sholem Asch. Czech-Jews also published translations of Yiddish short stories and studies on Hebrew and Yiddish literature. They even set some of their own original literary works in a traditional Eastern Jewish environment.

Eastern Jews often appeared on the pages of Czech assimilationist periodicals (and after the war in Zionist ones as well) as innocent victims of anti­‑Semitic violence or of military conflict. Thus, the only tie that bound them to assimilated Czech-Jews was strengthened — a feeling of community based on solidarity with the suffering. Already before the war, translations of several short stories thematizing and refuting anti­‑Jewish prejudices were printed in Rozvoj magazine. The publication of these texts can be understood as a literary analogue to the programmatic endeavors of the editors at refuting anti­‑Semitic stereotypes in journalistic texts.

15.11.16 0:46

In literary texts, Eastern Jews are often depicted as traditional and religious; this is done so in two basic manners. For one type of character, orthodox piety, strict adherence to religious rules, and devotion to Torah study is emphasized.

These characteristics are sometimes linked with mental isolation from the world of practical needs. In texts by Czech-Jews this type of piety represented by Galician refugees is viewed as superficial, empty, and ritualized. In contrast to orthodox Talmudists stands the naively religious Jew, a character type that Yiddish author Isaac Leib Peretz in particular used in his short stories. In his characters of simple Jews, the ritual element of religious practice took a back seat to universal human qualities such as humbleness, authenticity, and emphasis on meaningful action.

In some short stories Peretz addresses the traditional separation of male and female roles, which prevent female characters from achieving fulfillment in life.

In prose tales stylized as Hasidic stories, besides Hasidic Jews devoted to their religion, we also encounter the rabbi­‑tzadiks, presented as moral authorities and models for humanity.

In contrast with the predominant religious character of Eastern Jews, before the war we also encounter a small number of nonetheless distinct anarchist and revolutionary characters. They too come from traditional backgrounds, against which they rebel, and have decided to actively fight for a better world. Readers of Rozvoj could encounter this type of Eastern Jew in 1911. In postwar Zionist publications several uprooted characters also appear; breaking with tradition, however, does not motivate them to commit assassinations, but suicide.

Czech-Jews as well as Zionists also focused on assimilation in its various forms in connection with Eastern Jewish characters. In Czech assimilationist publications the tendency to present assimilation in a positive light as a way out of cultural isolation dominates, but even here we can find texts dealing with its problematic aspects. Both movements’ magazines saw a danger primarily in the loss of Jewish identity and values, or in the conflict between Jewish self­‑image and the identity forced upon them by the society around them.

Štěpán Balík: The Prose and Drama of Vojtěch Rakous

981

cizí i blízcí.indd 981

The Czech Jewish writer Vojtěch Rakous (1862—1935), the pen name of Adalbert Östreicher, was the author of short works — short stories and sketches about the lives of rural Czech Jews. During Rakous’s lifetime several of his stories about the elderly, childless Jewish couple of Modche and Rezi were adapted for theater, radio, and even film. Just like the prose works of the earlier German­‑ writing Jewish author Leopold Kompert (1822—1886), with whom he is sometimes compared, Rakous’s writings were also popular mainly after his death. His eighth published work, a two­‑volume collection of his works from 1938, and several postwar collections of his stories published in 1958, 1968, and 1986 bear witness to this fact.

This study is based on a three­‑volume collection of his works published in 1926, in which Rakous himself summarizes his prose and journalistic writing to that point. Rakous’s literary style is typically realistic; comedy is often based on dialogues between fixed character types that do not develop psychologically.

Linguistic, religious, and cultural elements referring to Jewishness are very

15.11.16 0:46

apparent on first sight. These are of course humorous stories based on each character’s character type and the relationships between them. Therefore, Jewishness plays more of a secondary role here. This observation applies to both Rakous’s prose writing and his dramas. The marginal nature of Jewish attributes is also palpable in Rakous’s introductory remarks to the theater adaptation of his stories about Modche and Rezi: here the author mentions his fears that the essence of his writings could suffer from the exaggerated literary stereotypes of Jewishness he presents.

Jewishness is also depicted in Rakous’s non­‑comedic, more serious works, such as in his short stories “Na rozcestí” [At the Crossroads] and “Zpívající vlak” [The Singing Train], or in his journalistic sketch “O Karlu Fischerovi” [About Karel Fischer]. Here, Jewishness is not just a background for the narration, but instead it plays a substantial role. He discusses the sad Jewish past before Jewish emancipation and the Jews being driven out of their homes in Galicia by the war and also takes a skeptical look at the optimism surrounding coexistence with the Czech majority.

II

Themes of Hasidism and Eastern Jewry entered Czech literature very gradually.

For a long time this Jewish community did not exist at all in the Czech lands.

Therefore, no such authentic texts were written and foreign texts had a hard time making their way into Czech literature. People in Jewish circles were of course aware of the Eastern Jews, mystical Hasidism, and its religions texts.

It was, however, perceived as something exotic and at the same time as something relatively conservative, as the Eastern community was viewed as poor, unprogressive, and culturally backwards.

A watershed in the reception of Eastern Jewry came in the early twentieth century after a series of anti­‑Jewish riots in the late nineteenth century that broke out after Leopold Hilsner was accused of murdering a girl in the village of Polná.

Eastern Hasidism found fertile ground among Prague intellectuals. It presented a possible response to the crisis in how Jews viewed their own identity, which resonated amongst post­‑assimilated Zionists. Following the lectures of Jewish philosopher Martin Buber (1909—1910), Hasidism literally came into style in Prague. The image of authentic Judaism represented by Hasidism contrasted with domestic attempts at modernity and growing culturally nearer to the social majority.

If we leave behind the conversations of the intellectual salon and focus on the reflection of Hasidism in Czech literature, we must foremost mention Jiří Langer (1894—1943) and his book of Hasidic legends and tales Devět bran [Nine Gates] (1937). Langer collected legends during his stay in Eastern Galicia, where he had gone to study and become a Hasidic Jew. In his book he does more than just record the stories of Hasidic holy men that had circulated only orally up to

cizí i blízcí.indd 982

Summaries

Denisa G. Goldmannová: The Solitary Voices of Hasidism and Eastern Jewry in Prague

15.11.16 0:46

that point; he also tries to preserve linguistic authenticity. Hasidism and its ideas are also projected in Langer’s other books (academic works, poems).

We also find literary portrayals of the life of Eastern Jews in the works of Ivan Olbracht (1882—1952) and Egon Hostovský (1908—1973), for whom Hasidism was an important theme in a certain phase of the their writing career, but which they later fully turned away from. Olbracht’s cycle of tales Golet v údolí [The Valley of Galut] (1937) is one of his most successful and popular books.

Also worthy of mention is Otto Muneles (1894—1967), who went to Galicia along with Jiří Langer to study the life and teachings of the Hasidic Jews.

Muneles’s interest in Hasidism and Jewish mysticism, however, was not reflected in fiction. Muneles left an indelible mark in academia as a leading Czech expert on mysticism and old Jewish Prague.

Another one of Langer’s friends for whom encountering Hasidim and Eastern Judaism was key was Franz Kafka (1883—1924). A travelling Yiddish­ ‑language theater troupe that performed in Prague in the early 1910s piqued his interest. Kafka began to study Hebrew as well as Jewish literature. Hasidism was not reflected in Kafka’s literary works, and if it was, only indirectly. If it were not for Kafka’s journals, which were never meant to be published for the wider public, and the testimony of his acquaintances, we would perhaps never have known about his fascination with Hasidism.

Lucie Kroulíková: Jewish Motifs in the Literary Works of Egon Hostovský

983

cizí i blízcí.indd 983

Writer Egon Hostovský (1908—1973) came from an assimilated Jewish family in Eastern Bohemia. In the interwar period he was an active member of the Czech Jewish movement. In the 1930s he endeavored to transform this movement; he rejected radical assimilation with Czechness and proclaimed his interest in Jewish traditions and Jewish culture. Between 1931 and 1937 he edited the Kapper Academic Society’s yearbook Kalendář česko­‑židovský [The Czech­‑Jewish Calendar]. Some Jewish themes also resonated in his literary texts, especially those predating World War II. Motifs of lacking a homeland and uprootedness, just like the search for comradery and harmony between people, are characteristic of most of his literary works.

Jewish themes are central to one of his first prose works, the novella Ghetto v nich [The Ghetto in Them] (1928). The plot is set in a Jewish ghetto, and it is the social background of the main character that determines his life’s fate. The protagonist’s Jewishness and his bond with life in the ghetto close him off in an “internal ghetto,” which the prejudices and strongly anti­‑Semitic reactions of non­ ‑Jews support even more. The novella’s main character cannot extricate himself from this ghetto, and he is denied natural contact with the world around him. In the novels Případ profesora Körnera [The Case of Professor Körner] (1932) and Dům bez pána [The House without a Master] (1937) Jewish themes are not so prominent. Nonetheless, they play an important role. Jewishness is connected with the search for a home and recollections of childhood. These things are often the only certainties in the lonely and unfulfilled lives of the characters.

Moreover, the characters in Dům bez pána present recognizably different forms of Jewishness, which engage in polemics with each other. The issue of assimilation

15.11.16 0:46

and the related search for origins, a home, order in life, and meaning are also reflected in these confrontations.

Lucie Kroulíková: Kalendář česko­‑židovský under the Editorship of Egon Hostovský and Hanuš Bonn Kalendář česko­‑židovský [The Czech­‑Jewish Calendar], the yearbook of the Kapper Academic Society, was the first Czech­‑language Jewish periodical; it was published without interruption from 1881 until 1938. The Kapper Academic Society (originally Spolek českých akademiků Židů, or the Society of Czech Academic Jews) espoused assimilation and bringing Jews closer to the Czechs. Therefore, articles in the earliest volumes of this periodical primarily focus on defending the assimilation movement. This movement, however, underwent changes throughout its existence, which over time were reflected in the periodical’s thematic focus.

In 1931 Egon Hostovský became the editor of this yearbook; in 1938 he was replaced by Hanuš Bonn. Under the editorship of both of these figures in the Czech Jewish movement, great emphasis was placed on the literary value of the belles­‑ lettres. Contributors included both domestic and foreign authors.

The issue of assimilation remained at the forefront of the periodical, which still nonetheless covered a broad array of other topics and various literary forms. The belles­‑lettres had central standing in the yearbook, with prose dominating over poetry. Prose texts consisted mainly of both short and longer stories, many of which, through various means and to various extents, thematized Jewish life — whether in coexistence with the surrounding non­‑Jewish world or within the Jewish community itself. Besides the belles­‑lettres, academic articles from various disciplines formed an inseparable part of the Kalendář. Journalistic pieces also appeared on its pages, often in response to the contemporary social and political situation. Each volume of this periodical included a calendar and ritual section. At the end of each volume there was a section focusing on news from Czech­‑Jewish organizations from the preceding year; based on the activities of these groups, the most topical and urgent themes, issues, and challenges for the Czech Jewish movement in the 1930s can be deciphered.

Prose­‑writer and journalist Ivan Olbracht (1882—1952) focused on Carpathian Ruthenia during the 1930s. He wrote literary journalism pieces (Země bez jména [A Country with No Name], Hory a staletí [Mountains and Centuries]), fiction (Nikola Šuhaj loupežník [Nikola Šuhaj, the Bandit], Golet v údolí [The Valley of Galut]), and, together with Karel Nový, a screenplay (Marijka nevěrnice [Marijka the Unfaithful]). Olbracht examines the phenomenon of Jewishness in this area first in the context of the complex cultural and social conditions there (in his journalistic pieces and Nikola Šuhaj loupežník). In the novel Nikola Šuhaj loupežník Jews present just one perspective of Šuhaj’s story (others perspectives include that of Czech gendarmes and Ruthenians). Jews are part of a polyperspective narrative. As opposed to the Ruthenians, they do not contribute to establishing a pagan myth about Šuhaj the bandit, but they

cizí i blízcí.indd 984

Summaries

Olga Zitová: Jews in Ivan Olbracht’s Carpathian Ruthenia Works

15.11.16 0:46

do maintain trading relations with him. The Jewish community lives in a world influenced by Old Testament tradition and myth. The principles of this world are elaborated on in Golet v údolí.

Olbracht gradually transitioned from literary journalism to fiction.

Together with this change in genre, his authorial, or more specifically narrative, approach to the material changed as well. His journalistic writing is dominated by a critical voice, which is focused, for example, on social conditions and poverty.

In contrast, Golet v údolí features an understanding narrator who becomes a part of the Jewish narrative perspective. He lets characters express themselves in various situations. The narrator occasionally approaches the story from the perspective of a “stranger” and with loving humor. Undertones of social criticism are still present though. The poverty of everyday life is clearly visible behind the humorous, anecdotal tableaux of Jewish life in Carpathian Ruthenia. It is the result of dogmatic adherence to traditions, convictions of exclusivity, and features of Jewish identity (the significance of names, typically Jewish bodily features), which as a result lead to social isolation (especially in the prose piece “O smutných očích Hany Karadžičové” [About Hana Karadžičová’s Sad Eyes]). From the perspective of the Jews, conceptions of faith and piety are important (e.g., considerations of the significance of ritual bathing), as is having a close relationship with Yaweh (Abram Beer’s conversation with Yaweh, the conversation between an angel and Pinches Jakubovič). Jews understand normal situations in life to be expressions of God’s will (Bajnyš’s meeting with goyim tourists) and interpret them based on the Old Testament (Bajnyš goes with his mare Julča for the rabbi, just like Judah on his chariot). Jews are also born businessmen (conducting real estate transactions and Abram Beer’s plan to take possession of Šuhaj’s meadows, Bajnyš’s business dealings with goyim tourists, etc.). They view the world as formable clay. The world needs to be shaped with the help of God’s will for His good and that of His children (hints in Nikola Šuhaj loupežník, which are fully developed in Golet v údolí). Multiple dimensions of the Jewish community are depicted: for example, social differences between rich and poor Jews are portrayed and the fates of Jews in different periods are examined (in Nikola Šuhaj loupežník before, during, and immediately after World War I, in Golet v údolí during the First Czechoslovak Republic), as is the wider social context (the anti­‑ Semitism of Czechoslovak gendarmes in Nikola Šuhaj loupežník). The short novella “O smutných očích Hany Karadžičové” is based on the confrontation between orthodox Jews with a different faith and with assimilation (in the form of Ivo Karadžič, originally named Isaac Kohn), which has a detrimental effect on the closed orthodox community.

Jiří Holý: The Appearance of Jews and Forms of Anti­ ‑Semitism in Poláček’s District Town Cycle

985

cizí i blízcí.indd 985

Karel Poláček (1892—1945) dealt with Jewish themes the most frequently of any important interwar writer. Jewish characters appear in his first books, dominate in the collection Povídky izraelského vyznání [Tales of the Faith of Israel] (1926), and continue to appear in another book of short stories Bez místa [Without a Job] (1928). Jewish characters also appear in Poláček’s novels, the most famous of which are Načeradec in Muži v offisidu [Offside Men] (1931), Michelup in Michelup

15.11.16 0:46

a motocycl [Michelup and the Motorcycle] (1935), and the Štědrý family in a tetralogy that recreates life in a district town before and during World War I, which includes Okresní město [District Town] (1936), Hrdinové táhnou do boje [Heroes Head to Battle] (1936), Podzemní město [Undergound Town] (1937), and Vyprodáno [Sold Out] (1939).

Two features that mark the author’s entire work form the poetics of these novels. On the one hand are faithfully observed real details of the environments, habits, behavior, and speech of the characters. Second of all, there is playfulness, humor, and slapstick exaggeration. Sometimes, his writings appear similar to the Jewish anecdotes that he published and provided commentary to.

Poláček’s Jewish characters are middle class in origin; they are mainly grocers, businessmen, and officials. The author introduced these figures into Czech literature for the first time in a wider context. They differ from the Jewish character types that had existed in literature up until that point: romantically secret, picturesque, or suffering heroes; exotically beautiful Jewish women; rural door­‑to­‑door salesmen and artisans; unscrupulous usurpers and lotharios; orthodox Eastern Jews; internally split characters, and the rarer warriors and anarchist revolutionaries.

The fictional world of Poláček’s small town is based on farcically stereotyp­ ical speech and gestures. This world, as opposed to the traditional image of the small town and the countryside, is not idyllic, but anti­‑idyllic. A sterile, dogmatic mentality that condemns everything unknown and foreign prevails. This attitude also gives rise to xenophobic and aggressive anti­‑Semitism, as illustrated by the character of Pecián, the former postmaster. Nearly the full scale of anti­‑Semitic stereotypes can be found in the actions and speech of this character.

In the foreground of the novel is the middle­‑class Štědrý family, who are evidently Jewish, as the autobiographical inspiration of the work hints at. Štědrý, a grocer, and his wife, however, fully share the mentality and customs of the town’s other inhabitants, and they have friendly relations with their neighbors.

Readers only find out about the family’s Jewishness several hundred pages in, where it is mentioned that Štědrý is a practicing Jew who visits the synagogue regularly. None of his three sons, however, adhere to the Jewish faith; they are integrated into Czech society.

At the turn of the millennium American researcher Rebecca Rovit posed the question of whether prisoners in Terezín had the right to create art and perform theater. How could they act, dance, and sing, when trains were taking their fellow inmates away to Auschwitz? Rovit asks whether art can serve as a form of mental resistance and whether it can help prisoners maintain a sense of humanity in an inhumane setting. This is a legitimate question. However, considering such contrasts does not respect the situation and mentality of these prisoners, not to mention the specific conditions in the Terezín ghetto.

Until spring of 1945, prisoners at Terezín, with few exceptions, did not know where the transports went and what awaited those who had been deported. In the

cizí i blízcí.indd 986

Summaries

Jiří Holý: Performing Theater and Creating Literature in the Terezín Ghetto

15.11.16 0:46

987

cizí i blízcí.indd 987

vast majority of cases, theater and other artistic endeavors gave a mental boost to prisoners that helped them overcome their current distresses and brought them hope and balance. Some artistic activities even mocked Nazi ideas and were a gesture of resistance.

In comparison with other Nazi camps, Terezín had a special standing. It served several functions: it was a transit camp, a place for decimating prisoners, and a ghetto for the elderly and people of special merit from Germany and Austria.

It also served propaganda purposes. It was this last function that was connected to the cultural activities that could be developed here to a much greater extent and more freely than at other camps.

Immediately after the war, several testimonies about life in the Terezín ghetto were published by survivors. At the time, Terezín was largely seen as a place where Czech patriots suffered; Anna Auředníčková’s book falls into this category. The Jewishness of the prisoners was a fact recalled less often. This fact was suppressed even more in Stalinist Czechoslovakia, which was marked by both latent and overt anti­‑Semitism. Important books about the Terezín ghetto were published in the West (Zdeněk Lederer, H. G. Adler). Adler’s expansive monograph became a fundamental source for learning about life in Terezín. At the same time though, it questions to a certain extent the importance of culture at Terezín. Most later researchers do not share this idea. In general both survivors and historians regard culture as a liberating activity that allowed prisoners to forget about their desperate situation and brought them balance and hope.

The first Czech monographs about Terezín were published in the 1960s.

Terezín gradually came to be viewed as a place for not only Czech­‑ language artistic activities, but German­‑language ones as well (Terezin.Terezín collection, edited in English) and partially of Zionist and Yiddish­‑language activities (Eva Šormová’s monograph about theater in Terezín). Interest in the Terezín ghetto and its culture intensified once again after 1989. Publications have included a large number of works of fiction (both those written in Terezín and those inspired by the Terezín ghetto), documentary literature (diaries, anthologies from Terezín’s children magazines, memoirs), and studies devoted to individual cultural aspects and figures in Terezín. The yearbook Terezínské studie a dokumenty [Terezín Studies and Documents] (published from 1996 to 2009) played an important role.

This chapter concentrates on theater life and fiction. The multilingual culture of Terezín is apparent in both of these forms of expression (Czech, German, to some extent Yiddish, and rarely other languages) as well as in its various functions. Most cabaret productions, especially German ones (Leo Strauss, Hans Hofer, and to a large extent Kurt Gerron), were meant for relaxation; they were supposed to keep prisoners’ minds off the daily hardships of the ghetto.

Karel Švenk’s cabaret tried to put on a more difficult satirical revue, especially by performing Švenk’s original play Poslední cyklista [The Last Cyclist], but it was promptly banned by the Jewish self­‑government after the general rehearsal. This play was updated by Jana Šedová and Darek Vostřel in Prague’s Rokoko Theater in 1961 and more recently in American Naomi Patz’s 2009 adaptation.

German­‑language theater lacked prominent personalities, although there were some exceptions (such as the younger dramatists Franz Peter Kien and

15.11.16 0:46

Georg Kafka). Those involved in Czech theater were largely more assertive, influenced by the avant­‑garde theater scene. This is especially true of Gustav Schorsch and his production of Gogol’s Marriage as well as of Norbert Frýd, who put on Czech avant­‑garde director E. F. Burian’s adaptation of a Czech folk play with a Old Testament theme — Esther. The scenic designer of both plays was František Zelenka.

According to Eva Šormová, some aspects of theater life in Terezín were forerunners of the later alternative and studio theater scenes. What was performed here could be called “authorial theater,” arising under the production, acting, and spatial conditions that existed. Traditional theater was combined with musical and physical theater.

Literature that was created in Terezín was also mainly German and Czech.

Due to conditions in the ghetto, lyrical poetry predominated, but sometimes sketches and short stories were written. It is important to differentiate between works created in Terezín and those that were written later by survivors — sometimes decades later — under different living conditions and in different communication situations and with different authorial and narrative strategies.

Some poets escaped from their demeaning and confined reality into fictional worlds, creating free parallels to their current situation (Peter Kien); other used complicated symbolical imagery (H. G. Adler). More frequently, however, were objective records of the tough reality of Terezín (Ilse Weber, Fleischmann’s prose “Terezínský den” [A Terezín Day]). Frequent motifs featured in literature created at Terezín (and typical for prison literature in general) include a yearning for home, indictment of jailers, idyllic recollections of the past, and hopeful visions for the future. The play Dým domova [The Smoke of Home] written by the young dramatists Zdeněk Eliáš and Jiří Stein and set during the Thirty Years’ War was exceptional. The heroes experience disappointment because, although they do get their yearned­‑ for return home, the home and the harmonious human relationships they had dreamt about were in ruins.

Approximately 10,500 children of various nationalities were imprisoned in the Terezín ghetto. They primarily lived in children’s homes, where they received greater care in terms of material goods and social opportunities than they could have ever received with their parents who were struggling to survive. They had the opportunity to be educated and cooperate with their peers; they also received larger food rations. Children were systematically lead to participate in creative activities. Young people made their own newspapers, wrote poetry, kept diaries and memory books, held recitations, and exhibited their artwork. Creative activities helped children more easily express their wishes and suppressed emotions; their experiences and memories of pre­‑deportation life were often incorporated into their creations. Considering the fact that the Nazis did not consider children’s art to be dangerous, it was not targeted for destruction as the creative work of adults was. Therefore, after the war a fragment of children’s drawings were discovered in addition to a collection of verse and several magazines. Diaries, memory books,

cizí i blízcí.indd 988

Summaries

Hana Hříbková: Children’s Creative Activities in the Terezín Ghetto, 1942—1945

15.11.16 0:46

and drawings that children took to Auschwitz were destroyed and were preserved only thanks to the phenomenal memories of survivors. Thanks to Czech writer, journalist, and scholar Jiří Weil (1900—1959) these drawings and poems were presented to the Czech as well as international public; currently they are part of permanent museum collections.

The creative work of the youngest prisoners at Terezín inspired many adult artists in their further creative endeavors. For example, the documentary film Motýli tady nežijí [There are No Butterflies Here] (directed by Miro Bernat, 1958) and a musical composition by Gustav Křivinka (1984) were created. Some of the children’s creations were published in several collections. In 1958 the world­‑famous book Dětské kresby na zastávce k smrti [Children’s Drawings on the Stop before Death] was published, followed by the collections Je mojí vlastí hradba ghett? [Is My Country a Ghetto Wall?] (1978), Motýli tady nežijí [There are No Butterflies Here] (1993), and the reader Cesta — cíl neznámý [Journey — Destination Unknown] (1995). The latest such collection is the expansive anthology Pevnost nad propast: Já, děcko bloudící? [A Fortress over the Chasm: I, a Wandering Child?] (2009).

Šárka Sladovníková: The Portrayal of the Holocaust in Diaries

989

cizí i blízcí.indd 989

This study contains a literary analysis of a total of seven diaries. The analyzed texts depict various phases of Nazi persecution, from its beginnings (the diaries of Jiří Münzer, Věra Kohnová, and Petr Ginz) to deportation, life in the Terezín ghetto (the diaries of Egon Redlich, Alice Ehrmann, and Pavel Weiner), and life in hiding (Otto Wolf ). Younger writers portrayed the social decline of their families (with several families living in one apartment) and various restrictions (travel bans, expulsion from school). But the diaries of these young Jewish people also capture a worry­‑free childhood despite persecution and war (children’s games, first loves).

Some diaries contain utterly unique stories. For example, Věra Kohnová’s journal reveals how a girl unknowingly became a part of the machinery that prepared the Jewish transports. Věra and other children delivered deportation summons, and Věra also processed data from files on Jewish citizens for the purposes of deportation. Diaries written in Terezín capture almost the entire existence of the Terezín ghetto and each offers a different perspective on Terezín. Egon Redlich was a member of the Jewish self­‑government and his diary provides a view of Terezín through the eyes of a “privileged” prisoner. Similarly, Alice Ehrmann had access to information that was unavailable to regular inhabitants of the ghetto. Pavel Weiner kept a diary as a twelve­‑year­‑old boy, and his diary provides a child’s perspective on Terezín. Otto Wolf’s diary is also exceptional; it depicts the life of a Jewish family hiding from Nazi persecution in the countryside. Otto Wolf, who hid in the Moravian countryside with his family, describes a nearly four­‑ year­‑ long struggle for survival in the wilderness, and at family friends’ and neighbors’ homes. Wolf ’s text is moreover a valuable sociological study, for it depicts the changing sentiments of friends and neighbors, their bravery, cowardice, greed, generosity, and above all the fear they all felt.

Jews affected by Nazi persecution logically dealt with similar themes in their diaries, where similar motifs appear. For children the theme of school

15.11.16 0:46

and education in general was important. Older Jewish people often thoroughly followed the political situation. Diaries depicting life before deportation contain an abundance of descriptions of increasing anti­‑Jewish restrictions (e.g., lowered food rations or the compulsory Jewish star). Diaries from Terezín portray the daily problems of ghetto inhabitants, the lack of food, and diseases. On the other hand, the writers also describe children’s education in the ghetto and other various cultural events. A frequent motif in these diaries is theft of ghetto property.

At first, diaries played the role of a best friend, with whom those who kept them could share their joys and sorrows. As restrictions and persecution increased, the role of these diaries changed — they became the bearers of testimony. According to James E. Young, the imperative nature of bearing witness is a significant concept in Jewish culture. In the Talmud it is established that the witness of an event during which the Jewish nation is harmed is required to provide testimony to it. As Alexandra Garbarini notes, the authors of diaries “attempted to preserve evidence of the murderous methods employed by the perpetrators and thereby to prevent their killers from controlling the knowledge of their deaths. In so doing, they demonstrated their keen awareness that annihilation is incomplete when memory is preserved.”

The diaries of Jews written under Nazi persecution thematize the individual stories of Holocaust victims. Thus, they provide a different view of the Holocaust than academic histories. Each diary is a highly personal testimony, which is but one pebble in the mosaic of the time that the diary writers lived in and wrote about. We also cannot view diaries as objective documentary material; they are subjective documents that provide an equally subjective view with a limited scope. As James E. Young notes, not only fiction, but diaries too are constructed. Nonetheless diaries still have high documentary value.

The most valuable diaries are ones that their writers never meant to publish; their authenticity stems from the author’s intention of not making them public.

In contrast stand stylized diaries that have been modified by their authors and whose documentary value has been weakened by intervention. Authentic, as well as stylized Holocaust diaries are uniquely important because they individualize the Holocaust and prevent the erasure of a person as an individual from human history.

III.

The fate of the Czechs and Jews during the war was reflected differently. This is related to the establishment of a Czech national martyrology. The absence or marginalization of the Shoah in poetry is not exclusively related to the political constellation after February 1948. The wartime policies of the Czechoslovak government in exile in London already emphasized the suffering of the Czech nation and pushed the systematic murder of the Jews into the background.

Mention of the Holocaust is often limited to just individual passages or motifs.

In some books of poetry, however, Czech and Jewish currents intermingle. This

cizí i blízcí.indd 990

Summaries

Štěpán Balík, Jiří Holý: Between Silence and a Scream: Poetry about the Shoah

15.11.16 0:46

991

cizí i blízcí.indd 991

is the case for poetry collections from the 1940s (Josef Hiršal, Vladimír Vokolek) as well as from the 1960s (Vladimír Kafka, Jaroslav Seifert).

Most poetic works focusing on the Holocaust written in Czech make up the torsos of larger collections, the authors of which were unable to arrange or rework certain verses. After the war, poems (or rather sketches of poems) by Ota Reich and Hanuš Fantl, who were murdered, were published. The Terezín poems of doctor Karel Fleischmann, who perished at Auschwitz, have yet to be published in full. Survivor Pavel Gabriel (Fischl) never published his cycle of poems in book form. Dagmar Hilarová’s completed collection of poems Sto barev má duha [A Rainbow Has One Hundred Colors], the first section of which involves the Shoah, were published in full only in German translation in the 1960s. Only poems from this first part were published in Czech posthumously as part of her prose memoir Nemám žádné jméno [I Have No Name]. Although Flach’s collection, indicatively named Ohlednutí z velké dálky [Looking Back from a Great Distance], consists of poems written and prepared for publication right after the war, it was only published after 1989. Survivor and German­‑writing poet Vlastimil Artur Polák wrote about the Shoah for several decades. Before his death in 1990, however, he only saw his books of poetry published in German; in Czech his poems were published only in magazines. A Czech selection of his artistically uneven work was published posthumously, but did not include one of his most famous poems, “Ost­‑Transport” [Transport to the East].

Nazi persecution, since 1941 connected with targeted attempts at exterminating people considered to be Jews, prompted many people with creative talents to become poets. The most significant people who can be called amateur poets are Ota Reich and the German­‑writing Jan (Hans) Munk. Pavel Friedmann produced a less extensive collection of poems that cross the boundary between amateur and professional literature — with his unique metaphors and search for a personal poetry style. Amateur poets usually used traditional forms. One reason for this was that such poems were easier to remember under extremely arduous and monotonous working conditions and when thoughts could not be written down immediately. It is also simpler to hide and pass on texts that do not need to be the basis for other works or which do not need to be rewritten.

The eschatological questions of the lyrical subject sometimes lead to polemics with God, or even to the denial of his existence (Hanuš Bonn, most notably Jiří Orten). The reflection of God in Daniel’s and Reich’s verse is close to the Christian conception. This conception is certainly related to the overall acculturation of Czech Jews.

The non­‑Jewish, or bystander, perspective entails a view from the outside (e.g., Jaroslav Seifert and Karel Křepelka). Libuše Hájková’s collection of poetry was written when non­‑ Jewish people were first learning about the as­‑ yet­ ‑unknown horrors of the war. Her Balady zatracenců [Ballads of the Damned] superficially presents the Czech literary wartime martyrology, often using motifs associated mainly with Jewish narration. This parallel fictional world, however, is completely void of Jews.

The works of several significant Czech poets, however, present an external perspective that shows empathy for Jewish suffering. In their works the Shoah is generally an isolated theme (František Hrubín, František Branislav). However,

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 992

Summaries

more focused interest can be found in the verse of Jaroslav Seifert and Karel Křepelka. Jiří Kolář systematically dealt with the Shoah, and in recent years Radek Malý as well. The suffering of close neighbors and friends is frequently accented, in addition to feelings of guilt and complicity due to the inability or impossibility of helping the persecuted Jews. In the work of Jewish authors we can encounter polemics with the Shoah’s perception — it has been surrounded by taboos and its perception has become automatic — as well as polemics with the Jewish minority martyrology. This is the case of Vladimír Kafka and J. R. Pick, whose poems utilize sarcasm and gallows humor. They are younger authors who were confronted with the war at a young age. Such an approach from the perspective of the Czech majority has been possible only since 1989 (Radek Malý), that is, in a time of open debate, with a book market flooded with Holocaust literature of varying quality — or in other words, only after the social majority adopted the Jewish tragedy.

The formal aspects of these poems vary. Jewish verse written hic et nunc (during the war, e.g., Jiří Orten, Karel Fleischmann, Ota Reich) uses traditional poetic forms. The originality of Pavel Friedmann’s verse is rather exceptional.

Jewish poetry written post factum (after the war) is more experimental — featuring, for example, the use of theatricality and common Czech (Pavel Gabriel), the stark prosification of poetry that focuses on everything surrounding Auschwitz without mentioning the Shoah (J. R. Pick), or the stylized “handwriting” of a coming­‑of­ ‑age girl in Dagmar Hilarová’s work (which includes feelings of revenge). The verse of non­‑Jewish bystanders also varies greatly. In some cases, we encounter traditional, regular, rhymed meter (František Branislav). Kolář’s prose­‑like verse gives up on traditional poetic elements (meter, rhyme, devices). The factuality of the language in connection to the Shoah gives a shocking impression. Even though Josef Hiršal in his poem “Terezín” uses traditional verse, his objective descriptions bring him close to Kolář’s imagery. Jaroslav Seifert’s Koncert na ostrově [Concert on an Island], which resonates strongly with the Shoah, was a transformative point in his poetics. His poetry clearly transitions here from harmonic structure to free verse. An evident “scream” and attempts to shock are palpable in the formally complicated poems of Radek Malý, in which puns are used to disrupt conventional literary clichés about the Holocaust. This approach is a reaction to the mentioned political and commercial misuse of the Holocaust.

Clearly, poetry about the Shoah may be, in terms of form as well as content, expressed through a quieted poetic testimony drawing from traditional structure.

On the other hand, the experimental approach tries to portray this heretofore unseen and hard­‑to­‑believe historical phenomenon. According to some authors and critics, the existing language of poetry is incapable of expressing this theme.

This formal scream might lead to a rebirth in this theme, which has been caught up in cliché. One way to do this might be by depoetizing verse, which when combined with shocking imagery may be a scream of formal exhibitionism. There are also remarkable attempts at trying to grasp the Shoah through a combination of several types of art, as a sort of Gesamtkunstwerk. In Frýd’s (and Reiner’s) Malovaný kůň [A Painted Horse] created during the war, literature is joined with music — a later edition from the 1970s adds drawings by children held at Terezín. In Munk’s Terezínské svědectví [A Testimony of Terezín] an integral visual

15.11.16 0:46

art component complements the poetic component — it is emphasized that the form of the testimony is not of any consequence, but the content is. In addition, Pavel Gabriel’s texts with their theatricality surpass the normal boundaries of poetry.

Šárka Sladovníková: Memoir Literature about the Shoah

993

cizí i blízcí.indd 993

Giving testimony and the imperative to preserve memories are very strong Jewish concepts established in the Talmud. Printed testimony about the Holocaust is made up in large part by memoirs. As Elie Wiesel said: “If the Greeks invented tragedy, the Romans the epistle, and the Renaissance the sonnet, our generation invented a new literature, that of testimony.” All memoir books describe tales of persecution, imprisonment, suffering, and survival. Each book is however unique, as it tells a personal story about the Shoah, and in doing so individualizes it.

Written memoirs are unquestionably a testimony of someone’s life and of a certain time, and therefore there are increased demands on their truthfulness.

The human memory classifies, selects, and interprets — moreover in time people necessarily forget many events. It is thus understandable that these memoirs contain factual inaccuracies, and the reader even counts on finding them.

Memoirs are a type of non­‑fiction, but they have many points of contact with fiction. Some of their basic characteristics include “thoroughly recording events chronologically, attempting to maintain authenticity, portraying events from the author’s perspective and […] narrating in the past tense” (Vlastimil Válek).

In many respects memoirs differ from diaries. For example, they contain a narrative. Memoirs are also distinguished from diaries by their temporal distance from the time they portray and by contextualization of information: “If diaries represent a glimpse of history as a glimpse of connections, memoirs mean knowledge of history; they are realizations, putting into context certain already recognized connections, while discarding other ones.” According to Tomáš Kubíček, memoirs also differ from diaries because they are written a priori for the reader. In addition the time of writing is different for diaries and memoirs. Diaries are created at the time of the events described or immediately after them, hic et nunc, whereas memoirs are written shortly or long after the described events occurred, post factum (Jacek Leociak). The place where diaries and memoirs are written also differs. The authors of memoirs wrote their texts after the war in safety, whereas wartime diaries were written under occupation, in Terezín, in hiding, or even in concentration camps. In some cases, diaries were used as a starting point for writing memoirs; these authors incorporated excerpts from the diaries they kept during the war into their memoirs (which were written sometimes decades after the war).

Since the end of World War II survivors have written hundreds of autobiographies about the horrors they experienced. Similar to Holocaust­ ‑focused films, Czech memoirs appeared in two waves as well — immediately after the war and after 1989.

In their memoirs authors often covered the period from their childhood until the end of World War II. Many authors who wrote their memoirs with

15.11.16 0:46

greater distance from the war also portray the period after it. Those who capture their postwar return to society mostly interpret the Holocaust as a multilayered event with many consequences.

Memoirs written immediately after the war and after a greater period of time differ. The former are markedly subjective. Due to the short amount of time that lapsed between when the described events occurred and when they were written down, early memories lack perspective and connections to a broader context. On the other hand, in earlier testimonies to the war “contemporary witnesses bore testimony to true events that would later be forgotten, seem awkward, or simply could not be talked about in the social environment in which they had settled into” (Anna Hájková). Memoirs written immediately after the war are also usually strongly emotionally charged and espouse a strongly opinionated view about Germans and the Nazis. Memoirs written after several decades are less emotional, are written with perspective, and express a more­ ‑or­‑less neutral attitude towards the Germans, and even a positive relationship with German youth, who had critically distanced themselves from the Nazi past of their predecessors. The drawback to memoirs published after a great amount of time is that the events they describe may be distorted.

This chapter examines the transformation of how the Nazi persecution and extermination of Jews is portrayed in Czech literature from World War II until the end of the 1960s. Clearly, portrayals of the mass murder of millions of European Jews cannot be seen as a purely esthetic affair.

The fact of the Holocaust has become a generally recognized attribute of the inhumanity as well as the dark side of a perfectly functioning bureaucratic machine and of modern technological civilization. At the same time though, literary depictions of the Shoah are made using esthetic means, which give rise to certain esthetic expectations from readers. It is necessary to assess them not just using ethical yardsticks, but literary ones as well.

The reflection of the Shoah in Czech literature always depended upon the political situation in Czechoslovak (Czech) society. During the latent and sometimes even open anti­‑Semitism of the Stalinist period of the early 1950s and the neo­‑Stalinist period of the 1970s, Jewish themes hardly came to public light at all. It is indicative that in Czech literature’s master narrative about the Nazi occupation (Fučík’s Reportáž psaná na oprátce [Notes from the Gallows] and Drda’s Němá barikáda [The Silent Barricade]) Jews are not mentioned at all. In contrast, during the liberal 1960s (as well as after the 1989 Velvet Revolution), Jewish themes were frequent and the Holocaust appears very frequently in literary works.

However, considering that between 1948 and 1989, with the exception of 1968 and 1969, it was impossible to write about Communist crimes, the Holocaust was often used as a proxy. The persecution of Jews under Nazi totalitarian rule could have pointed to the mass persecution in the Communist era.

This chapter presents the twofold approach to this material. On one hand there is a “closed narrative,” with portrayals of the Shoah as a monumental

cizí i blízcí.indd 994

Summaries

Jiří Holý: The Shoah in Prose Fiction until the End of the 1960s

15.11.16 0:46

narrative with authentic details (Norbert Frýd, Jan Otčenášek, Josef Bor, František Kafka, Arnošt Lustig’s later works). On the other hand is an “open narrative,” which Jiří Weil’s Život s hvězdou [Life with a Star] (1949) initiated in the postwar years. This book was exceptional for its time in that it presented the persecution of Jews without heroism, pathos, and sentiment, featuring objective reports, but with farcical and tragicomic elements. This novel inspired several of the masterpieces of the 1960s (Ladislav Fuks, Josef Škvorecký, Ladislav Grosman, J. R. Pick, Lustig’s early works). Czech literature, prose in particular, has beneficially contributed to this theme on the one hand by presenting the Shoah as an everyday affair with farcical elements and on the other as a general threat to humanity in the modern era.

Šárka Sladovníková: The Holocaust in Czechoslovak and Czech Feature Films

995

cizí i blízcí.indd 995

Thirty­‑five films from between 1945 and 2015 were registered that reflect the Holocaust. Only three years after the war, the first film focused on this theme was made (Daleká cesta; in English Distant Journey). For the next ten years, however, not a single Holocaust­‑themed film was made, which can be explained as a consequence of Stalinist anti­‑Semitism. The first large wave of these films appeared in the 1960s in the era of the European “New Wave.” Over the course of one decade twelve motion pictures were made, which are of such high quality that today they are considered part of the Czechoslovak film canon. After August 1968 there was a downturn in this type of film; between 1969 and 1979, once again, not a single Holocaust­‑themed film was made. A second wave of Holocaust films began after 1989 and continues until today. Over the course of several decades, the way the Holocaust was approached changed — from the suppression of Jewish themes in the 1950s and early 1960s to the accentuation of such themes after 1989. The manner in which these topics were presented also changed — from presenting raw narratives to playing with the viewer’s emotions.

Some World War II-themed and Holocaust­‑themed films from the 1960s are also political protests against the contemporary regime. Films made in this decade present various portrayals of the Holocaust and World War II to viewers; they do not, however, use music or touching scenes of a happy life before the war to play with the viewer’s emotions. A significant theme of motion pictures from this period is fear, which manifests itself in the passivity of the supporting characters, who are often Aryan. Another substantial theme from this decade is innate evil in people, which is mainly depicted by Zbyněk Brynych, Juraj Herz, and the directorial pair of Ján Kadár and Elmar Klos. In the 1990s there was a revival in Holocaust themes in Czech film. After 2000 the portrayal of the Holocaust changed once again. With a few exceptions (Colette, The Last Cyclist, Protektor), the Holocaust is more of a marginal theme; it often provides an attractive backdrop for stories taking place during the war. Although modern historiography can provide much information about the Holocaust, filmmakers seem to count on their audience knowing nothing about it. They insert into their films an abundance of information about the persecution and extermination of Jews through dialogues, scenes, and backgrounds. Films dealing with the

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 996

Summaries

Holocaust that were made after 1989 accentuate intimacy and eroticism in comparison with the past.

Despite the tragic nature of the Holocaust, humor often appears in these films, just as it does in the diaries of Holocaust victims. This element is surprisingly most noticeable in Czech (and Czechoslovak) films from the 1960s and later falls to the wayside. A broad scale of humor appears in these films, ranging from black verbal humor, through gentle humor, to gallows humor, from caricatures of Adolf Hitler to situational comedy.

Several stereotypes occur in films depicting Jews and the Holocaust. From the Nazi perspective, Jews are depicted as enemies of the nation and Reich; they are referred to with connotations of filth and dirt (“smelly Jew,” “Saujude”). Nazis are usually portrayed as one­‑sided negative figures (exceptions include some characters from Transport from Paradise, Death is Called Engelchen, and I, Justice). Similarly, Jews are stereotypically portrayed as absolutely positive characters (exceptions include some characters in Transport from Paradise, Death is Called Engelchen, and All My Loved Ones). Another significant stereotype can be found in how the persecution of Jews is portrayed; it is often reduced to the Jewish star and groups of Jews marching and lining up on platforms to get on transports (Král kolonád; All My Loved Ones; Protektor). Some stereotypes taken from literature appear in films, such as the stereotype of the sensual and beautiful Jewish woman (e.g., Transport from Paradise; Death is Called Engelchen, The Fifth Horseman Is Fear, Protektor).

Jews are in most cases portrayed as passive victims of persecution (Diamonds of the Night, The Shop on Main Street, Dita Saxová) and less frequently as active heroes (The Fifth Horseman Is Fear, A Prayer for Kateřina Horovitzová).

The potential of film lies in its ability to bring viewers closer to the past and to influence how viewers store it in their memory. This potential is multiplied by the illusion of the realness of cinematographic stories: “Of all art forms, film is the one that gives the greatest illusion of authenticity, of truth. A motion picture takes a viewer inside where real people are supposedly doing real things. We assume that there is a certain verisimilitude or certain authenticity but there is always some degree of manipulation, some degree of distortion” (Annette Insdorf ). Film must be viewed as art, not as a history textbook (Anne­‑Marie Baron). The basic principle of cinema (just like that of epic storytelling) is narration: “But all films, we now know, are fiction, whose impression of reality is built on the coherence of the narrative world they establish” (Anne­‑Marie Baron). The difficulty in capturing the Holocaust on screen is also a result of the impossibility of communicating the experience of survivors. Compared to literature, film scenes are both highly specific and subjective. “Whereas words engender the imagination, cinematic images show a concrete reality accessible to the senses” (Marie Mravcová).

As the last witnesses of the Holocaust die out, direct historical experience is being replaced by media iconography. As Tobias Ebbrecht has pointed out, contemporary films about the Holocaust do not confront us with actual historical events, but rather they make reference to the history of how these events have been presented through media. Filmmakers must, therefore, take precautions so that the future cinematic image of the Holocaust is not a mere compilation of stereotypical shots of barbed wire, marching groups of Jews, or crematory smokestacks.

15.11.16 0:46

Hana Hříbková: The Shoah in the Work of Jiří Weil

997

cizí i blízcí.indd 997

Writer, poet, journalist, translator, and scholar Jiří Weil (1900—1959) came from an assimilated Jewish family. At the beginning of his writing career, he focused at first on creating his own poetry, and later focused mainly on translation and journalism. The Soviet Union, the working class, and Russian literature were at the center of his attention. In 1937 he published a collection of short journalistic pieces entitled Češi stavějí v zemi pětiletek [Czechs are Building in the Land of the Five­‑Year Plan] and his world­‑famous debut novel Moskva­‑hranice [Moscow­ ‑Border], whose follow­‑up, Dřevěná lžíce [Wooden Spoon], was published in Czech only after the Velvet Revolution (1992).

His parents and sister perished in Auschwitz; his brother was taken to Terezín and after returning died during the battle to liberate Prague. During the Nazi occupation, from 1943 until February 1945, Jiří Weil worked in the Central Jewish Museum. When he was summoned for deportation, he avoided the transport to Terezín by faking suicide. Until the end of the war he remained in hiding at various friends’ houses. After liberation he once again worked in the Jewish Museum and later went back to journalism. At the same time, he also worked as the editor­‑in­‑chief at ELK publishers. In 1949 he published the novel Život s hvězdou (Life with a Star). Official Communist critics condemned this book and Weil was expelled from the Writers’ Association. He thus could no longer officially work as a journalist and official writer. Most of his attempts at getting his literary work published in following years ended in rejection by the censors.

At the turn of the 1940s and 1950s, Jiří Weil accepted a job at the State Jewish Museum, where he remained until the serious illness that took his life in 1959 prevented him from working any longer.

World War II led Jiří Weil to make a fundamental change in the thematic focus of his works. At the end of the war, he abandoned for a time his manner of writing based on subjectivity and facts, which was typical of his earlier and later writing. In his writing he uses poetic devices in combination with prose.

This is how the collection Barvy [Colors](1946) was created; it oscillates between prose and lyricism.

Also, the Holocaust appears for the first time in Barvy. Just like in the prewar period, after the war Jiří Weil returns particularly to places and events he knew and experienced personally. Places and events that he heard about from survivors remain at the margins of his work.

Various poetic devices appear in the short stories contained in Barvy; they are often figuratively constructed as allegories. The protagonists are not characterized in detail; times and places in a majority of the stories are not specified. Repetition, variation, parallels, and contrasts are all used in abundance.

The short stories contained in Mír [Peace] (1949), thematically dealing with the Shoah, do not build up gradually in any significant way. They help to better understand the atmosphere of postwar Europe through the characters’ emotive dialogue. The central themes in dialogue are various forms of the persecution of Jews and the complicity of Switzerland, which was neutral during the war. Weil is also the author of the short stories “Píseň na rozloučenou” [A Farewell Song] and “Lidická ovce” [The Sheep of Lidice], in which he deals with child victims

15.11.16 0:46

of the Shoah for the first time, as well as the story “Šanghaj” [Shanghai], which takes place in a Jewish community during the war.

The novel Life with a Star is set in Protectorate­‑era Prague. Through the eyes of an ordinary man, a Jew named Roubíček, the reader follows the gradual degradation of Czech Jews, who lost their family support systems, bonds with their friends and those close to them, and, in the end, their own identity. The characters are described, with only a few exceptions, without any external characteristics. The places in which the characters appear are gradually reduced and their complexity can be compared to the places featured in Franz Kafka’s Das Schloss (The Castle).

His second Shoah­‑themed novel Na střeše je Mendelssohn [Mendelssohn Is on the Roof ] (1960) takes place in Prague and Terezín. The introductory farcical scene refers to the absurdity of “racial” classification and is followed by a section describing fictional and real­‑life figures and historical events, such as the organization of an exposition at the Central Jewish Museum, Reinhard Heydrich’s assassination, and an execution in Terezín. The Nazi “machinery” is described in detail. The author’s original plan to switch between the perspective of Jews and Nazis was largely foiled by censorship. Žalozpěv za 77 297 obětí [An Elegy for 77 297 Victims] (published as a bibliophile edition in 1958) was practically unavailable to readers until the late 1990s. It is a montage of three intertwining sections that are markedly distinct graphically and stylistically. Žalozpěv portrays in short sections the entire period of Nazi persecution and the genocide of the Czech Jews. It oscillates between poetry and prose and it also stands on the border between non­‑ fiction (facts soberly documenting historical events) and fiction.

The works of Jiří Weil inspired many Czech and foreign artists. The original plan to film Weil’s novel Life with a Star was never fulfilled. After his death, however, several musical­‑recitation works were created as well as a short comic book—style film. Significant Czech authors, such as Ladislav Fuks, followed up on Weil’s works.

Ota B. Kraus (1921—2000), poet, writer, teacher, and graphologist, was born in Prague to an assimilated Jewish family. His works consist of poems, short stories, novels, dramas, diary entries, and fairy tales, in addition to didactical texts and essays (lectures on the Shoah and literature, a foreword to Egon Redlich’s diary, etc.). All of Kraus’s works (stories, motifs, places, times, and character behavior), with exceptions, are based on his real personal experiences or those of his friends.

Key themes in his literary work include the search for identity, the Shoah, kibbutz life, and pioneering activities in Israel.

The novels Země bez Boha [Country without a God] and Můj bratr dým (published in English as The Painted Wall) are set in the Terezín family camp at Auschwitz. In contrast to the former book, the survival of Auschwitz prisoners in the family camp is described in The Painted Wall with disinterest and distance.

The expressive phrases, metaphors, poetic parables, and images of Země bez Boha

cizí i blízcí.indd 998

Summaries

Hana Hříbková: The World of the Kibbutz and the Shoah through the Eyes of Ota B. Kraus

15.11.16 0:46

are replaced here with objective description and plain language void of any poetic flourish. In contrast to the first novel, in The Painted Wall the characters move in a space that is described in relative detail, and they are characterized in detail early on. The author thoroughly avoids moralizing and judging the events and figures he describes. He returns to themes of persecution and the Shoah in the novel Cesta pouští [Journey through the Desert] and in other works through minor motifs. Most often, these are the memories of a character that have been suppressed and buried.

Ota B. Kraus devoted a large part of his work to life in a kibbutz and the stories of figures associated with Galilee. The plots of the novels Vítr zhor (The Wind from the Mountains) and Vepři ve při (Competing Hogs) are closely connected to the pioneering work of settlers in Israel and the beginning and early growth of kibbutzes and “kibbutzism.” Using the common problems and concerns of kibbutz workers as background material, the author outlines the advantages and disadvantages of life in a kibbutz. He also mentions the conflicts between different nationalities: differences in mentality and social empathy, and the inability for mutual understanding and coexistence. In both novels newly arrived settlers face two types of disdain and incomprehension. The first is caused by different nationalities and languages (Vítr z hor, Vepři ve při) and the second by having experienced and survived the Shoah (Vítr z hor). Times and places, as well as some secondary motifs, themes, and characters, are identical in both novels.

In Vepři ve při, however, the author strays from a detailed inner description of the characters and instead details the negative aspects and problems associated with life in a kibbutz. He abundantly uses paradox, contrasts, and other stylistic devices.

The collection of short stories Obchodník se sny [The Dealer of Dreams] contains stories mainly about conversion and assimilation, or on a more general level about starting over and rebirth. In each short story the author also introduces the reader to one or more burning issues in Jewish history. In places he also uses black comedy to depict not only Jews and Judaism, but Messianism and medieval pogroms as well. Just like in his novels, the Israeli­‑Arab conflict is also mentioned marginally.

The farcical nature of these stories and the novel Vepři ve při is closely related to the works of J. R. Pick, Ota Pavel, and Arnošt Goldflam.

Jiří Holý: “Anti­‑Zionism” as Latent and Overt Anti­ ‑Semitism during the Communist Regime

999

cizí i blízcí.indd 999

The Stalinist anti­‑ Semitism of the early 1950s, which was imported to Czechoslovakia from the Soviet Union, culminated in the trial of and media campaign against a “Zionist” conspiracy allegedly led by Rudolf Slánský. Much older anti­‑Semitic stereotypes were updated in this affair, such as the idea of a Jewish conspiracy, the calculating and cold heartlessness of Jews, their haggling, and comparisons of Jews with repulsive animals, insects, and reptiles; traditional images associated with Christian anti­‑Judaism were also revived (the beast of Revelation, Judas). The memoirs of contemporaries bear witness to both latent and overt anti­‑Semitism (Arnošt Kolman, Rudolf Vrba, Heda Kovályová­‑Margoliová,

15.11.16 0:46

and Hela Volanská). In contrast, one cannot find such direct attacks in literature, with perhaps only a few exceptions. At the time, anti­‑Semitism was expressed by the absence and marginalization of Jewishness — for example, when Nazi concentration camps were involved (Norbert Frýd, Milan Jariš, E. F. Burian).

The campaign against “Zionism” even affected German­‑ writing Communist authors living in Czechoslovakia who had Jewish roots, F. C. Weiskopf and Louis Fürnberg. Both moved to East Germany where anti­‑Semitism was not as intense as in the Soviet Union and Czechoslovakia. Jewish themes, however, only come up in their work sporadically — for example, in Weiskopf’s novel Vor einem neuen Tag (1941; published in English as Dawn Breaks), which takes place during World War II in Slovakia; in his book Der ferne Klang [The Distant Voice] (1950), which contains two short stories with Jewish motifs set in Carpathian Ruthenia immediately before the war; and in the tale “Der arische Papagei” (The Aryan Parrot) in the book Menschen, Städte und Jahre [People, Cities, and Years] (1950), which is clearly related to Jiří Weil’s short story “Hodina v Nyonu” [An Hour in Nyon] (1949). Louis Fürnberg thematizes Jewishness in the poem “Das Gleichnis” (The Parable, written in 1946), which connects several motifs and makes intertextual references to Weiskopf ’s above­‑mentioned novel. Stalinist anti­‑Semitic resentment also appeared in the more liberal 1960s (after the Six­ ‑Day War) and was revived once again during “normalization.” In the 1970s in particular open attacks against “Zionism” appeared repeatedly and Jewish themes were frequently marginalized. Secret police monitored people with Jewish backgrounds, while censors banned works with Jewish themes (e.g., a collection of texts from the children’s magazine Vedem published in the Terezín ghetto) and forced writers to remove Jewish motifs from their works (e.g., from the television miniseries Postel s nebesy [Canopy Bed], 1980). Anti­‑Semitism appears more rarely in literature, for example, in Alexej Pludek’s novels or in Josef Šebesta’s novel V zemi zaslíbené? [In the Promised Land?] (1986). The democratic revolution in November 1989 meant a radical turning point for Jewish themes in literary culture.

Using the perspective of a child narrator is a highly specific and uncommon approach to narrating the Holocaust. Children, one of the main symbols of the Holocaust and synecdoches for all the innocent victims of World War II, are naturally ideal narrators of these events. Children are generally considered to be innocent, truthful, non­‑ manipulative with information, and unburdened by the value judgements of adults. According to Polish prose writer Henryk Grynberg, it is for these reasons that children are the most credible witnesses.

On the other hand though, child narrators have limited perspective, are incapable of understanding, and lack overall context. Naomi Sokoloff claims that the author’s “focus on a child’s partial understanding helps alleviate the adult narrator’s struggle with language and artistic expression, for the young character’s incomprehension serves to indicate the incomprehensibility of the catastrophe.” That is, according to Sokoloff, the child serves as a way to sidestep trying to formulate an interpretation of evil that defies understanding.

cizí i blízcí.indd 1000

Summaries

Šárka Sladovníková: A Child’s View of the Holocaust

15.11.16 0:46

1001

cizí i blízcí.indd 1001

Children are thus considered to be the ideal medium for embodying authenticity. However, the fact that children are incapable of putting things into context and that they often do not understand what is happening around them weakens their credibility as witnesses.

Moreover, cognitive psychologists claim that children are influenced by the value judgements of adults. Prejudices are formed in children at about the age of three or four. Three­‑year­‑old children have already formed a “proto­‑version” of the concept of race: “Children are mentally predisposed to mentally represent society in a certain way — they are predisposed to construct natural human types as essences” (Martin Kanovský).

Using a child’s perspective entails many problems. A child’s voice cannot be reproduced; in a literary text it can only be expressed through stylization.

A child’s voice in a literary text is thus a construct. For adult writers it is naturally very difficult to reproduce a child’s narration, even if it is stylized. Sue Vice also points out that an author will have greater success if he or she captures a child’s perspective in his or her work and not a child’s voice. Attempts at capturing the child’s voice may make narration seem too naïve, unbelievable, and artificial. An author’s spectacularly naïve attempts at stylizing a child narrator will detract from the credibility of the whole story.

Covering the story with a child narrator assumes the creation of a fictional world with a specific perspective, with a child’s perception of reality and using a child’s vocabulary. Particularly in books that cover a longer period time, however, severe discrepancies arise, when the child narrator seems to be a construct of the author. Instead of these books capturing the mental maturation of children, who over a longer timescale will become young adults, the narrator remains a child with a child’s perception and behavior. Writers thus try to highlight the story’s impact on the reader, but instead in essence they weaken it because such narration becomes incredible.

Characteristics of children narrators include distorted reproduction of facts, a focus on detail instead of on context (e.g., recording specific types of persecution affecting the lives of children, such as being prohibited from riding in the front car of a tram), irony, an insufficient perspective on time, incorrect chronologies of events, and an inability to comprehend the events going on around them. At the same time, children do not perceive historical eras or accurate dates.This chapter deals with several narrative topics: life in a ghetto or in a concentration camp (Arnošt Lustig, J. R. Pick), life outside a ghetto (Ladislav Grosman), the changing of Jewish and non­‑Jewish perspectives (Josef Škvorecký, Hana Bořkovcová, Ota Pavel, and Ladislav Fuks), and a child’s perspective as a subtopic (Ludvík Aškenazy, Irena Dousková, and Arnošt Goldflam). A specific textual sign of a child narrator is the use of orality or mistakes in syntax. As Sue Vice notes: “This impression of orality conforms both to the genre of oral Holocaust testimony, and, in literary terms, to Mikhail Bakhtin’s notion of skaz.”

Vice also points out that the impression of orality is strengthened by using the present tense, and in contrast the use of the past tense and words that a child could not know weaken it: “The closer the text tries to approach this viewpoint, the further away it gets.”

15.11.16 0:46

Jiří Holý: Ladislav Fuks: The Cremator Ladislav Fuks’s novella Spalovač mrtvol (The Cremator, 1967) and the eponymous film adaptation made in cooperation between the author and director Juraj Herz (1969) are based on stylization and complicated construction. The entire text is full of intimation, codes, and figures recalling puppets, which repeat and vary. It is a refined third­‑person narrative, which is however perceived from the personal perspective of the protagonist Karel Kopfrkingl. Readers though cannot see his inner workings, so Kopfrkingl long seems to be a good crematorium worker and an attentive father, but with somewhat morbid interests. He enjoys speaking ceremonially, although he just repeats shallow phrases he heard somewhere else. He speaks about a “blessed home” and caring for family, but secretly visits prostitutes. He emphasizes that 1930s Czechoslovakia is a humane country, but his main argument for this is the law about crematoriums. Kopfrkingl’s darker nature rises to the surface under the influence of his friend, Nazi Willi Reinke, and after the Munich Agreement, when an authoritarian regime was installed that would soon become a totalitarian one. Kopfrkingl professes his German nationality and becomes a member of the Nazi party. His phrases about respect for the law and about humanity take on another character; they become the justification for his acceptance of racist ideology. He informs on his Jewish fellow citizens and colleagues in the crematorium and murders his wife and son, whose Jewish origins would stand in the way of his career. At the end of the novella he is assigned the task of building large cremation furnaces and chambers that were supposed to “liberate” the Jews from their earthly life. However, he then goes completely insane; his growing insanity is at first hinted at in his bizarre interests and later in his cold­‑blooded murders. In the end he has to be taken away to a mental institute. The film adaptation premiered in spring 1969, but was banned after a few weeks, and audiences had a chance to see it once again only in the late 1980s. The film intensifies the story’s horror elements as well as the protagonist’s cruel malice and brutality. In the end, Kopfrkingl is not taken away to an institute; he leaves to fulfill his “calling.” Thus, as part of the Nazi plan to exterminate the Jews the main character can put his perverted leanings into action on a large scale.

IV

This study describes the development of Czech literature reflecting the Shoah from the 1970s until the present. It entails nearly fifty years of literary development that was strongly influenced by the political situation. Therefore, this study takes a chronological approach and examines texts in the context of the time they were written and published in. It deals with works in different genres and in different styles that thematize the Shoah in very diverse ways. Sometimes, moreover, they use what appear to be at first glance controversial literary approaches, such as black comedy and farcicality. Additionally, in this period we see the documentary

cizí i blízcí.indd 1002

Summaries

Lucie Kroulíková: The Literary Reflection of the Shoah after 1970 and Second­‑ and Third­‑Generation Literature

15.11.16 0:46

testimony of survivors beginning to be replaced by writings by second­‑ and third­ ‑generation authors, which indicate various degrees of fictiveness. In some of these works, the Shoah is a central theme. Many texts set in the present combine a modern­‑day perspective with a narrative set during World War II. There are however works in which the Shoah is treated secondarily, as a motif or implicitly.

The chapter primarily deals with prose and, in part, drama. In the early 1970s, neo­‑Stalinist normalization disrupted continuity in literary growth. Jewish themes were diminished in officially published literature. Works reflecting the Holocaust were published only exceptionally (Ota Pavel); more frequently such works were published abroad or as samizdat (Arnošt Lustig, Ivan Klíma, Ota Filip), or they were published by the semi­‑official Jazz Section (František R. Kraus). After the democratic revolution in 1989, relations between Czechoslovakia and Israel changed and Jewish themes returned to the public discourse. Works by older authors were published, such as Viktor Fischl, Arnošt Lustig, Hana Bořkovcová, and Jan Picek. At the same time, second­‑ and third­‑generation writers began to appear — the children and grandchildren of Shoah survivors, as well as those of witnesses and bystanders. The poetics of their works often differ from the fixed poetics of older authors. They use elements of tragicomedy, shocking farcical exaggeration, and black humor. This applies to the dramatist and prose writer Arnošt Goldflam (1946), poet and prose writer Jáchym Topol (1962), prose writer Irena Dousková (1964), Hana Andronikova (1967—2011), Radka Denemarková (1968), and others.

Jan Fingerland: Anti­‑Semitism in Normalization Literature. The Case of Alexej Pludek

1003

cizí i blízcí.indd 1003

Alexej Pludek (1923—2002) is the most notable representative of anti­‑Semitism in normalization­‑era Czech literature. In this regard, his book Vabank [Going for Broke] (published in 1974) is particularly indicative, but his other works also express this sentiment to a lesser extent. Pludek showed a lifelong interest in ancient cultures, paganism, mysticism, and the idea of Slavism. He was also an adherent of the Communist Party and after the occupation of Czechoslovakia in 1968 he supported the neo­‑Stalinist “normalization regime.”Vabank was one of the officially published novels that tried to explain the “reactionary” roots of the Prague Spring reforms and defend the Soviet invasion in August 1968. It can be distinguished from other such works by the conviction that those to blame for the “negative developments” were Jews. The Prague Spring is described as the result of an international conspiracy led by Jews abroad with domestic Jews following their orders and at the same time working towards their own private greedy goals, such as their own wealth and prestige. These Czech Jews, however, are not real Czechs; they often do not come from the Czech lands, do not speak Czech well, or the fate of the Czech lands is not important to them. Many of the characters in the novel are based on easily identifiable templates. In the novel though the term “Jew” is not used; the Jewish identity of the negative characters is always indirectly signalized.

Pludek is special for his use of nearly all types of anti­‑Semitism. Besides belief in a secret conspiracy, we also find the conviction that typical Jewish

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1004

Summaries

characteristics exist, which are invariable and hereditary. Typical Jewish features include pragmatic materialism, parasitism, venality, cowardice, the inability to create spiritual values, cosmopolitanism, and sexual immorality. Judaism, which most of the Jewish characters do not believe in anyway, is described as a religion of revenge, and Christianity is interpreted as being a fundamentally different religion with roots in India.

The worlds of the Jews and the non­‑ Jews are conceived as being homogenous, separate, mutually impenetrable, and antagonistic. Czech Jews are not at home in the Czech lands. Their fate during World War II is described ambiguously, and moreover the negative characters in Vabank largely spent the war in exile (without participating in the war against Nazism) and are not entitled to compassion.

Additionally, in the novel Nepřítel z Atlantidy [The Enemy from Atlantis] (1981), which takes place in the mythical past, a “caste of merchants” features characteristics similar to those of the Jews in Vabank. Jews as well as the merchants have typical physical traits: crooked noses, dark hair, insincere faces, and flat feet.

They are also described as smelling sometimes. Some of the characteristics of the Jews approach the imagery of Nazi propaganda — for example, the comparison of the “merchants” to cancer, disease, and insects. At the same time, modern­‑day Israelis are described as the continuators of Nazism.

An important feature of Vabank is how it connects events in Czechoslovakia to developments in the Middle East, specifically during the Israeli­‑Arab War in 1967. Pludek took advantage of the pro­‑Israeli sentiment this conflict elicited in the reform­‑minded population before the Prague Spring, and portrayed Israel and its sympathizers in a negative light. According to his interpretation of events, the reform process in Czechoslovakia had been manipulated. It was part of a larger plot planned by world Jewry, which also involved causing a war of conquest in the Middle East.

A significant motif in Vabank is the identification of modern­‑day Israelis with ancient raider groups, who were threatening the settled inhabitants of historical Palestine. Israel is thus reinterpreted as a state of raiders and eternal foreigners who have neither a moral nor historical claim on Palestine. In contrast, the Arabs and modern­‑day Palestinians are depicted as the descendants of ancient nations and the rightful holders of Palestinian land.

Pludek’s novel is unique because between 1968 and 1989 no other such openly anti­‑Semitic novels were published in Czechoslovakia. Anti­‑Jewish motifs appear more in official journalism of the period, often in the form of criticism of Israel or condemnations of Zionism as a form of imperialism. In this regard, Vabank falls more under the category of propaganda. In comparison though it is more open, and it also does not try to limit itself to just anti­‑Zionism, but it works with a broad scale of anti­‑Jewish stereotypes.

Pludek also deviates from the official anti­‑ Semitism of normalization on several points. Contemporary critics ignored the anti­‑ Jewish message of Pludek’s books. Critics from the unofficial samizdat culture and those in exile paid great attention to Pludek’s anti­‑Semitism. They considered it more to be an expression of his personal obsession than an expression of the normalization regime’s ideas. Pludek, who did not renounce these ideas even after 1989, is today nearly forgotten as a writer. Many elements that belong to his worldview can

15.11.16 0:46

be found in various current figures and movements. These connections are the result of ideological affinity and are not a direct product of his influence.

Jiří Holý: Jewish Motifs in the Work of Arnošt Goldflam Arnošt Goldflam’s (1946) prose as well as his plays present several Jewish motifs. One is the brutal form of anti­‑Semitism and the Shoah, which is usually accompanied by intimization or farcical exaggeration. The looseness of drama allows the author to work with intimation, leaving things unsaid, and lyrical metaphor. Anti­‑illusory, imaginative, and fantastical scenes interweave with documentarily authentic situations and details. Goldflam uses a similar approach is his prose.

When the writings of Arnošt Goldflam are confronted with other works thematizing the Shoah, particularly drama and plays, his originality becomes clear.

A common theme in these works is the suffering of Jewish victims; heroic resistance against the Nazis also appears. There are often highly dramatic confrontations, such as meetings between survivors and perpetrators. One doesnot encounter these types of themes in Goldflam’s works, however. His characters do not have a choice between good and evil, humanity and inhumanity. They are simply cast into a difficult situation. Instead of containing traditionally conceived dramatic conflict, Goldflam’s works are much closer in nature to docudramas, which in dealing with the Holocaust draw from authentic, historically researched episodes (e.g., Peter Weiss, Rolf Hochhuth, to a certain extent Thomas Bernard and Joshua Sobol). Nonetheless, these types of works also make a moral appeal. They ask questions about the responsibility of the perpetrators and accomplices, but also about that of normal, at first glance innocent and powerless common citizens. This feature is without a doubt present in Goldflam’s works (Sladký Theresienstadt [Sweet Theresienstadt], Posedlost[Obsession]), but it is not prevalent, and it is definitely not their only such aspect. Goldflam’s plays are not supposed to “come to terms” with the past; the author’s subject is neither accuser nor judge. Instead, everyday situations and bizarre situations are presented. The fictional world has multiple aspects — including farce, irony, exaggeration, and persiflage. A comparison is offered up with the plays by the famous George Tabori. Nonetheless, Tabori’s spectacularly cruel and farcical black comedy, such as in The Cannibals (1968), is not Goldflam’s style.

He is much closer to Karel Poláček and his tradition of Jewish themes in Czech literature. As far as Czech authors with Jewish roots who wrote about the Shoah are concerned, J. R. Pick can be considered a forbearer of Goldflam — particularly his prose works (Spolek pro ochranu zvířat [The Association for the Protection of Animals], 1969) as well as his dramas (Sen o vzdálených jezerech [A Dream of Distant Lakes], 1981, premiere 1980; Smolař ve žluté čepici [The Loser in the Yellow Hat], premiered and published in 1982). To a certain extent, Ota Pavel can also be considered Goldflam’s forbearer as well.

Štěpán Balík: From Inconspicuous Intimation to a Holocaust Legend.

The Omnipresent Shoah in the Works of Irena Dousková

1005

cizí i blízcí.indd 1005

In the works of Irena Dousková (1964) the motif of the Shoah appears in various forms. Very frequently it is merely implicitly intimated. This is the case in the

15.11.16 0:46

Summaries

collection of poems Bez Karkulky [Without the Red Riding Hood] (2009), in the detective prose story Někdo s nožem [Someone with a Knife] (2000), and in the collection of short stories Doktor Kott přemítá [Doctor Kott Wonders] (2002), as well as in her trilogy of novels — that is, in her most famous prose work Hrdý Budžes [B. Proudew] (1998), whose child narrator is Helena Součková, and in the novel that follows this work, Oněgin byl Rusák [Onegin was a Rusky] (2006) with the protagonist in her teens. In the third entry in this series, Darda [Darda] (2011), in which the narrator is already middle aged, the Shoah is thematized in her dreams. In a sort of lucid dream the narrator’s dead father Freistein, who survived the Shoah, speaks to her. The narrator’s dream about the sudden destruction caused by a tsunami — one she has had since childhood and that she is trying to understand in therapy — is also a reference to the traumatic experience of “second­‑generation” Shoah survivors. The author avoids directly describing the Nazi savagery inflicted upon Jewish people and instead focuses on the consequences of such inhumane behavior.

In the epistolary prose work Goldstein píše dceři [Goldstein Writes His Daughter] (1997) and in the short story “Štěstí” [Happiness] from the collection Čím se liší tato noc [Why Makes this Night Different] (2004), instead of characters narrating their tales of survival in concentration camps, the reader witnesses a narration about biological survival, which for each biological species is generally an attempt to preserve one’s lineage.

In Dousková’s works, other approaches can be detected, too. In her writing, she plays with many examples of Czech anti­‑Semitic hetereostereotypes and also accents — sometimes openly, sometimes only implicitly — the Jewish identity of characters and narrators. It is in this context that we need to view the Czech memory of the extermination of the Jews. Even after the death of direct witnesses a certain trace remains in the memory of non­‑Jewish neighbors. This may be in the form of direct recollections of a given local society (as in the short story “Chuligán” [Hooligan]) or in the form of a petrified local mystical legend, which is a part of the general consciousness of a local society (such as in the novella O bílých slonech [About White Elephants], 2008). It is also important to note that the inconspicuous way in which the author constructs such Shoah survival types is sometimes perceived by readers only unconsciously.

cizí i blízcí.indd 1006

15.11.16 0:46

Redakční poznámka

1007

cizí i blízcí.indd 1007

V monografii používáme vzájemné odkazy na jednotlivé kapitoly: > Holokaust v československém a českém hraném filmu, s. 601. Odkazy na literaturu jsou v uzuál­n í podobě (KRAUS 2007: 32); (IBID.: 21); (IDEM 1994: 31). Závěrečná bibliografie v každé kapitole (Prameny, Literatura, příp. Internetové zdroje a Filmografie) se řídí normou časopisu Česká literatura.

V pravopisné úpravě textu vycházíme z platných Pravidel českého pravo‑ pisu, z příručky Ústavu pro jazyk český AV ČR na internetu http://prirucka.ujc. cas.cz a publikace Jak zacházet s náboženskými výrazy (Academia 2004), kterou společně připravili jazykovědci a religionisté.

V dobových citacích ponecháváme původní pravopis. Nepoužíváme však označení hranatými závorkami při změně flexe či velkého/malého písmena.

Píšeme tedy dokládá to skutečností, že „téměř všichni redaktoři…“, nikoliv do‑ kládá to skutečností, že „[t]éměř všichni redaktoři…“ Vynechaná místa jsou stan­ dardně označena […], na rozdíl od tří teček autorských. Citáty v jiných jazy­ cích v případě beletrie uvádíme v překladu i v originále (pod čarou, případně v hlavním textu), v ostatních případech uvádíme jenom znění v českém překla­ du. Označujeme kurzivu či jiné zvýraznění [zvýraznění IO], rovněž chyby v cita­ cích [sic!] a naše komentáře [student vrací dluh, JH]. Hranaté závorky používáme i na doplnění odkazů, kde v pramenech scházejí: Bartocha J[osef ], a pro označe­ ní děl anonymních: [Anonym]. Na několika místech evidentní omyly opravuje­ me bez komentáře.

Psaní kurzivou používáme při uvádění celých literárních děl, filmů, hu­ debních děl a periodik. Jednotlivé povídky, básně apod. píšeme v uvozovkách.

Bible, Talmud, Starý zákon píšeme antikvou, ale Kralická bible, Genesis, Kniha žalmů, Píseň písní kurzivou. Kurzivu rovněž používáme pro vyznačení důleži­ tých pojmů či pasáží textu studií a také pro výrazy v latině a jiných cizích jazy­ cích. Tučné písmo ponecháváme v názvech jednotlivých kapitol, pramenů a li­ teratury a dále pro jména autorů, jimiž je při výkladu věnována větší pozornost. Ženská příjmení přechylujeme, ne ovšem v bibliografických odkazech. Menší čís­ lovky obvykle rozepisujeme.

Při psaní přejatých a cizích slov se řídíme Pravidly českého pravopisu i Novým akademickým slovníkem cizích slov. Slovo jidiš vnímáme na rozdíl od pra­ videl jako femininum, analogicky k dalším jazykům (angličtina, hebrejština), po­ užíváme také adjektivum jidišový. Pojem holokaust převzatý z řečtiny píšeme v této podobě, používáme jej synonymně s hebrejským substantivem šoa. Při psa­ ní religiózních židovských pojmů a svátků se řídíme uvedenou příručkou Jak za‑ cházet s náboženskými výrazy; tam, kde je možnost psaní s velkým i malým pís­ menem, dáváme většinou přednost velkému písmenu: Chanuka, Pesach, Sukot a podobně. Rovněž slova Bůh, Boží, pokud se používají v náboženském smys­ lu, ponecháváme s velkým písmenem. Velkým písmenem, až na zdůvodněné

15.11.16 0:46

Redakční poznámka

výjimky, píšeme také Žid, Čechožid, Nežid. Speciálním pravopisným problémem je psaní původně německých slov používaných v nacistické hantýrce, v kon­ centračních táborech, věznicích a ghettech. Častěji používané výrazy, které lze považovat za zčeštěné, píšeme s malým písmenem: aufbaukomando, ghettowa‑ che, sonderkomando, wehrmacht. Jinde ponecháváme velká písmena: Führer, Orientierungsdienst, Reich. Jinak se při psaní velkých a malých písmen řídíme běžným územ: píšeme tedy Pražské jaro (hudební festival), Rada starších (tere­ zínská židovská samospráva), Rudá armáda, Spojenci (v době druhé světové vál­ ky), Únor (únorový převrat v roce 1948), Židovská obec (v Praze), Židovské Město (pražské), ale křišťálová noc, mnichovská dohoda, pražské jaro (1968, případně konec šedesátých let), protektorát, první republika.

Zvláštní pozornost si zaslouží přepis jmen z hebrejštiny a jidiš. Zde v pod­ statě respektujeme převažující úzus, proto píšeme Yehuda Bacon, ale Jehuda Huppert. V případě východoevropských spisovatelů píšících v jazyce jidiš je po­ užita varianta jejich jména založená na tradiční aškenázské výslovnosti (na­ příklad Dovid, Jankev, Šolem), u těch, kteří psali hlavně v hebrejštině, varianta novohebrejská (David, Jaakov apod.). U příjmení a pseudonymů je uplatněn pra­ vopis podle jazyka původu s přihlédnutím k převládajícímu úzu (Pinski, Šolem Alejchem, ale Asch, a ne Aš), v odkazech a bibliografii je přitom samozřejmě po­ necháno kolísání (Asch/Aš, Perec/Perez, Šalom/Šolom/Šolem apod.).

cizí i blízcí.indd 1008

15.11.16 0:46

Jmenný rejstřík

1009

cizí i blízcí.indd 1009

— Abramovič, Šolem Jankev 92, 160, 176, 980 — Abrhám, Josef 637, 675, 963 — Adamec, Oldřich 611, 657 — Adámek, Karel 36 — Adamíra, Jiří 621 — Adelson, Alan 425 — Adl-Dlouhý, Zdeněk 483 — Adler, Friedrich 81 — Adler, H. G. 320—324, 327, 346—347, 352, 357, 360—361, 364—365, 372, 401, 425, 551, 933, 942, 987—988 — Adler, Sinaj (Wolfgang Sinaj) 542, 561, 567 — Adorno, Theodor W. 9—10, 437, 481, 583 — Agnon, Samuel Josef 124, 126, 171 — Acher, Mathias (viz Herzl, Theodor) 137, 147 — Ajzman, David 162, 172 — Alejchem, Šolem (Šalom, Šolom) 82, 87—90, 92, 124, 126, 158—162, 166—169, 171—173, 175—176, 178—180, 258, 280, 291, 337, 583, 597, 980 — Alfers, Sandra 11, 345—346, 352, 364 — Allen, Woody 359 — Allport, Gordon W. 139, 182 — Ambros, Veronika 657 — Ammann, Thomas 593, 599 — Ančerl, Karel 318, 326 — Andrejev, Leonid 174, 178 — Andrle, Jan 968 — Andronikova, Hana 873—874, 878, 1003 — Anker, Daniel 655 — An-ský (Anski), S. (též Rapoport) 148, 160 — Apitz, Bruno 586 — Arbes, Jakub 26, 152 — Arendt, Hannah 583, 590, 594, 937 — Arens, Moše 857 — Arm, Samuel 105, 126

— Arnold, Heinz Ludwig 16 — Arnstein, Ignát 154 — Aronová, Alice 602 — Aschheim, Steven E. 137—139, 141—142, 147, 175, 182 — Asch, Šolem (Schalom, Šalom) (též Aš) 87—88, 90, 124—126, 147, 159—160, 162, 164—166, 173, 176, 179, 980 — Asscher-Pinkhof, Clara 797 — Assmann, Aleida 16, 23, 55, 63, 66, 386, 425, 975 — Assmann, Jan 25, 55, 63, 66 — Aškenazy, Ludvík 16, 576, 585, 589, 596, 598, 720, 790, 798, 827—828, 837, 863, 895, 1001 — Aš, Šalom (Šolom) (viz Asch, Šolem) 164—165, 168, 179 — Augustová, Zuzana 931, 942 — Auředníček, Zdenko 318 — Auředníčková, Anna 318, 322, 353, 360—361, 522, 525—527, 531—536, 538, 542, 552—553, 557, 565, 567 — Ausländer, Rose 348, 471, 503 — Aussenberg, Dolfi 320 — Aust, Stefan 593, 599 — Averčenko, Arkadij 147, 158, 170, 175, 179 — Baar, Jindřich Šimon 30—31, 63—64, 976 — Babel, Isaak 258, 500, 681 — Bäcková, Gertruda (Bečulka) 399 — Bacon, Yehuda 2, 370, 524, 533, 539, 542, 551, 561, 567, 1008 — Badeni, Kazimir 54, 72, 194, 302 — Baeck, Leo 319 — Bachtin, Michail 833, 1001 — Bakalář, Petr 920 — Bakunin, Michail Alexandrovič 36, 762 — Balaďa, Ivan 614 — Balaštík, Miroslav 946, 957

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1010

— Benešová, Hana 419 — Benetková, Vlasta 352, 364 — Ben-Chorin, Schalom 119, 131 — Ben-Yishai, Aharon Zeev 92, 133 — Benz, Wolfgang 18, 66—67, 325, 364, 762, 769, 795, 899, 922 — Ber, Dov 200 — Berdyczewski, Micha Josef 158 — Berenbaum, Michael 133, 155, 158, 174, 183 — Bergmann, Hugo 108, 112, 119, 145, 151, 156, 160, 179, 201—202, 208, 212 — Bergmann, Werner 18, 201 — Berg, Mary 423—424, 556, 798, 837 — Berman, Karel 326 — Bernard, Jan 586, 599, 657 — Bernard, Thomas 941, 1005 — Bernat, Miro (Miroslav) 323, 378, 446, 606, 989 — Bernsteinová, Elsa 322 — Berthold, Helmut 93, 132 — Berzettiová Hilarová, Dagmar 394 — Beuer, Gustav 897 — Beyer, Frank 579 — Bezchlebová, Maria 382 — Bezchlebová, Mária 380, 383, 449, 510, 512, 514 — Bezruč, Petr 7, 24, 30, 32—33, 63—64, 894—895, 976 — Bialik, Chaim Nachman 92, 124, 127, 176 — Biebl, Konstantin 479—480, 510, 969 — Bílek, Petr A. 18, 922 — Biman, Stanislav 795 — Binar, Vladimír 33, 66 — Binder, Hartmut 110, 132 — Birnbaum, Nathan 137, 142, 147 — Bitton-Jackson, Livia 27, 66 — Blahynka, Milan 883 — Blanda, Otakar 608 — Blažíček, Přemysl 30, 66, 462, 517 — Blodig, Vojtěch 316, 364—366, 725 — Bloch, Ferdinand 302, 316 — Błoński, Jan 477, 514 — Blumental, Nachman 432 — Boček, Jaroslav 657 — Boëglin, Bruno 592 — Bogdal, Klaus Michael 11, 16, 67 — Bohatka, Jiří 791 — Böhm, Oldřich 353, 446

Jmenný rejstřík

— Balík, Štěpán 97, 131, 140, 144, 169, 175, 182, 186—187, 195, 301, 307—308, 312, 431, 444, 446, 505, 507, 514, 577, 581—582, 599, 957, 965, 981, 990, 1005 — Barber, M. 162—163, 179 — Barbusse, Henri 258 — Barkow, Ben 363 — Baron, Anne Marie 601—602, 657, 996 — Bar-On, Dan 838 — Baron, Lawrence 607, 619, 633, 657 — Bar-Or, Magda 561, 567 — Bartošek, Luboš 657 — Bartocha, Josef 27—28, 66 — Bartoš, Adam B. 306 — Bartošek, Luboš 622 — Bartoška, Jiří 637 — Bartošková, Šárka 622, 657 — Bass, František (básník; 1930—1944) 232, 449, 510, 962 — Bass, František (lékař) 357 — Batel, Paul 503, 510 — Battegay, Caspar 213 — Bauer, Michal 366, 586, 593, 599 — Bauerová, Felice 203 — Baum, Oskar 108—109, 124, 126, 202 — Baur, Harry 259 — Baxa, Karel 78 — Beck, Hanuš 18—19, 333 — Beck, Rudolf 525 — Becker, Jurek 348, 579, 652 — Bednář, Kamil 340, 437, 441, 477, 480—481, 510, 512, 516 — Bednařík, Petr 606, 608, 657, 763, 791, 795 — Bednaříková Procházková, Ivana 949, 957 — Bednářová, Jitka 854 — Beer, Fritz 796 — Beer-Hofmann, Richard 107—108 — Beer(ová), Maud (Michal, Michal Maud) 328, 385, 531, 535, 538, 551, 553—554, 560—561, 567 — van Beethoven, Ludwig 322 — Begley, Louise 798 — Běhounek, Václav 318, 364, 570 — Bejlis, Menachem Mendel 174, 177 — Bekešová, Martina 968 — Bělohradská, Hana 590, 617, 655 — Benda, Břetislav 564 — Benešová, Božena 8, 19, 28, 33—35, 40, 63—64, 69, 258, 894, 977

15.11.16 0:46

1011

cizí i blízcí.indd 1011

— Böhm, Zdeněk (viz Tobek, Vladimír) 448, 518 — Böll, Heinrich 928 — Bolton, Jonathan 15, 570 — Bondy, Bohumil 48 — Bondy, Josef (viz Bor, Josef) 316 — Bondyová, Ruth 309, 397, 402, 425, 521, 524, 526, 528, 541—544, 548, 551, 553—555, 557, 561—562, 564, 566—567, 570, 928 — Bonn, Hanuš (též Kohout, Josef) 5, 14, 152, 162, 234, 236, 238, 253, 255—256, 259, 264, 437, 440—441, 508, 510, 928, 984, 991 — Bor, Josef (Bondy, Josef) 316, 325, 356, 361, 436, 455, 582, 588—589, 597—598, 684, 697, 734, 995 — Borkovec, B. 12, 16 — Borna, Jan 939 — Born, Jürgen 75, 132 — Borzymińska, Zofia 141, 171, 182, 434, 514 — Bořkovcová, Hana 357, 361, 392, 419, 424, 798, 808, 816, 819—820, 835, 837, 861—862, 878, 1001, 1003 — Bosch, Hieronymus 626, 852 — Boštík, Václav 716, 719 — Boušek, Daniel 967 — Boyn, John 798 — Brabec, Jiří 10, 24, 66, 491, 513—514 — Bráblík, František 853 — Braese, Stephan 16 — Brafman, Henek 561, 567 — Brafmanová, Eta Ester 561, 567 — Branald, Adolf 372 — Brandeis, Richard 73 — Branislav, František 490—491, 499, 509—510, 991—992 — Bránský, Jaroslav 431, 514 — Braun, Eva 939 — von Braun, Christina 17 — Brecht, Bertolt 189 — Brenner, Josef Chajim 176 — Breska, Alfons 140, 179 — Breysach, Barbara 213 — Brod, Max 14, 49, 55, 60, 104, 108—125, 127, 132, 145, 149, 156, 170—171, 179, 199, 202—204, 212, 221—222, 500, 526, 564, 786, 961, 978—979 — Brod, Petr 593, 764, 771, 795

— Brod, Toman 359—360, 362, 366, 524, 526—527, 530, 535—536, 539—542, 544—550, 552, 555—556, 559—561, 563—567, 758, 776, 793, 943 — Brody, Heinrich 209 — Brösslerová, Ruth 385, 669, 962 — Brouk, Bohuslav 260 — Brož, Martin 616, 657 — Brumlík, Rudolf 195—196 — Bruno, Giordano 477 — Brunová, Marie 681 — Brynych, Zbyněk 316, 322, 537, 590, 612, 614, 617, 622, 636, 649, 651, 655—656, 675, 841, 939, 963, 995 — Březina, Otokar 33, 259, 448 — Březina, Václav 657 — Březnovský, Václav 72, 78 — Bubeníček, Petr 657, 853 — Buber, Martin 103, 107, 112, 137, 142, 145, 147, 150, 154, 156—157, 179, 201—203, 205—206, 221, 500, 961, 982 — Budín, Stanislav 895 — Bulínová, Marie 764, 767, 793 — Buñuel, Luis 617 — Burdekin, Hannah 85, 132 — Burger, Anton 401, 532 — Burian, Emil František 40, 324, 331, 333, 341—343, 345, 361—362, 454, 582, 785, 793, 1000 — Burian, Václav 477, 502—503, 510 — Burka, Jan 316, 362, 555, 567 — Buryła, Sławomir 839 — Bušek, Michal 213, 383 — Byron, George Gordon 44, 48, 219, 690, 961 — Cajthaml, Petr 922 — Celan, Paul 348, 352, 437, 471, 503 — Cermanová, Anna 952—953, 957 — Cieslar, Jiří 425, 639, 657, 660 — Cieslar, Milan 639, 641, 645—646, 655—656 — Cocteau, Jean 339 — Cohen, Zvi 328 — Coquio, Catherine 739, 758 — Cornis-Pope, Marcel 8, 16, 19, 69 — Corsini, Raymond J. 515 — Courtenay, Tom 635 — Cvi, Šabtaj 200 — Czemplik, Nikolai 759, 973 — Czok, Monika 759, 973

15.11.16 0:46

— Dagan, Avigdor (viz Fischl, Viktor) 14, 18, 454, 863 — Dandová, Marta 212 — Daníček, Jiří 14, 791 — Daníčková, Eva 775 — Daniel, Jiří (též Schulmann, František a Weigner, Jiří) 340, 386, 424, 440—442, 480, 485, 508—510, 517 — Daniel, Marek 642 — David, Josef 461 — Davidová, Ottla (Otýlie) 324 — Deicke, Günther 464 — Delongová, Jindra 425 — Deml, Jakub 24, 30, 32—33, 44, 63, 66, 883, 976 — Den, Petr 238, 250 — Denemarková, Radka 657, 874, 878, 1003 — Denman, Hugh 82, 133 — Diamant, Jiří 436, 460, 510 — Diamantová, Eva 567 — Dickens, Charles 28, 769 — Dicker-Brandeis (Brandeisová), Friedl 316, 370—371, 375, 381—382, 876 — Dickson, Sandra 358 — Dieckmann, Christoph 364 — Diekmann, Miep 356, 464, 512

cizí i blízcí.indd 1012

— Dobiáš, Daniel 378 — Dobrovský, Luboš 477 — Dodal, Karel 336 — Dodalová, Irena 324, 336—337, 350 — Doležel, Lubomír 273, 290, 425, 570 — Dominik, Antonín 739 — Donath, Oskar 10—12, 15—16, 24, 33, 36, 47—48, 50, 58, 64, 66, 101, 132, 137, 147, 152—153, 155—157, 182, 185, 187, 195, 255, 266, 309, 312, 461, 514, 977 — Donoghue, Emmy 798 — Doppler, Albert Franz 93 — Dorn, Anton Magnus 119, 121, 132 — Dostal, Karel 340 — Dostál, Karel 725 — Dostál, Vladimír 850, 853 — Dostál, Zeno 632, 655—656 — Dostojevskij, Fjodor Michajlovič 681, 752 — Doubek, Bohumil 765 — Doubrovski, Serge 837 — Dousková, Irena 436, 502, 510, 798, 828, 837, 868—870, 878—879, 945—957, 1001, 1003, 1005 — Drábková, Květa 692, 704—706, 717 — Drahokoupilová, Marie 626 — Drbohlav, Jan 655 — Drda, Jan 574, 994 — Dreyfus, Alfred 761 — Dreznin, Sergei 326, 362 — Drori, Hana 928 — Drozdová, Vlasta 371 — Drubek-Meyer, Natascha 853 — Drvota, Mojmír 655 — Dubnow, Simon 157 — Dudková, Veronika 67—69 — Dufek, Jiří 763, 795 — Durych, Jaroslav 267 — Dušek, Jaroslav 640 — Dušek, Zdeněk 336 — Dušková, Kateřina 333 — Duta, Mircea Dan 616, 649, 657 — Dutlinger, Anne D. 367 — Dvořáček, Miroslav 892 — Dvořáčková, Vlasta 477 — Dvořák, Antonín 296, 322 — Dvořák, Ivan 658 — Dvořák, Jan 462, 514, 658, 925, 942 — Dyk, Viktor 52, 54—55, 58, 64, 340, 920, 977 — Dýma, Josef 147

Jmenný rejstřík

— Čáp, František 31 — Čapek, Josef 310, 336 — Čapek, Karel 25, 267, 310—311, 318, 336, 594, 969 — Čapek-Chod, Karel Matěj 26, 40 — Čapková, Kateřina 15—16, 24, 57, 60, 66, 81, 108, 132, 136, 144—145, 148, 150—151, 154, 158, 182, 200—201, 203, 206, 212, 234, 250, 254, 266, 436, 514 — Čech, Svatopluk 101 — Čep, Jan 883 — Čermák, Josef 923 — Černichovski, Šaul 158, 163, 179 — Černý, František 326, 362—363, 367 — Černý, Václav 210—212, 440, 480, 487, 510, 512, 514, 764, 770—771, 793 — Červinka, Jaroslav 510, 516 — Červinka, Jiří 441, 516 — Červinka, Josef 723 — Červinka, Vincenc 280 — Čisiková, Mania (Amalia) (viz Tschissig) 203 — Čulík, Jan 657

15.11.16 0:46

— Ebbrecht, Tobias 654, 658, 996 — Eberhardt, Andreas 838 — Eckstein-Rada, Rudolf 155 — Eckstein, Zdeněk 340 — Edelman, Marek 14 — Edelmann, Eva 132 — Edelstein, Jakob 322, 532—533 — Ehlers, Klaas-Heinrich 132 — Ehrenkranz, Benjamin Wolf 208 — Ehrmann, Alice (též Shek, Alisa a Sheková, Alisah) 386—387, 400—403, 414, 419—425, 554, 561, 989 — Ehrmann, František 325, 362, 364, 771 — Eichmann, Adolf 322, 324, 562, 583, 846 — Eisenberg, Isaak 155 — Eisinger, Valter 370 — Eisler, Robert 73, 127 — Eisner, Paul/Pavel 13—14, 16, 58, 60—62, 64, 66, 69, 207, 259, 312, 486, 977 — Eliáš, Alois 393 — Eliáš, Zdeněk 328, 361, 448, 988 — Engel, Manfred 132 — Engelking, Barbara 425 — Engelking, Leszek 477, 502—503, 515 — Engels, Friedrich 923 — Eppstein, Paul 322, 532—534 — Epstein, Marek 656 — Epstein, Oskar 120, 127 — Epsteinová, Helen 436, 866, 879 — Erben, Karel Jaromír 62 — Erbenová, Eva 523—524, 538, 549, 552, 554, 558, 561—563, 568, 647 — Escher, Clemens 39, 66 — Exenberger, Herbert 329 — Exner, Milan 946, 949—950, 952, 957

1013

cizí i blízcí.indd 1013

— Fallada, Hans 288 — Fall, Susanne 362, 365, 403, 535, 543, 568, 570, 693 — Fantl, Hanuš 323, 437, 440, 442—443, 508, 510, 991 — Fantl, Pavel 545 — Fantl, Tomáš 543, 545, 561, 564, 566, 568 — Fantlová, Zdenka 329, 332, 342—343, 359, 362, 561, 568, 590, 598, 798, 817 — Farkaš, Bernard 771 — Fassbinder, Rainer Werner 652 — Fazal, Ruth Emmet 378

— Feder, Richard 160, 171, 319, 324—325, 522—525, 527, 529—538, 545, 548, 551—552, 554, 558, 565—566, 568, 693, 926 — Fedorovič, Tomáš 425 — Fedrová, Stanislava 69 — Feierberg, Mordechaj Zeev 158, 168 — Feinberg, Anat 26, 66 — Feiwel, Berthold 137, 145, 201 — Feuchtwanger, Lion 272, 288 — Fiala, Eman 191 — Fiala, Miloš 658 — Fialová, Alena 888, 891, 923 — Fidlerová, Alena 968 — Filip, Ota 829—830, 837, 858, 1003 — Fingerland, Jan 923, 966, 1003 — Finkelstein, Z. F. 175, 179 — Firlej, Agata 431, 487, 515, 594, 598, 939, 942, 966 — Fischer (Fišer), Jan 336, 342, 362 — Fischer, Jan F. 608 — Fischer, Josef 13 — Fischer, Karel 48, 152, 185, 194, 254—255, 982 — Fischer, Otokar 12—14, 16, 57—60, 64, 206—207, 210, 222, 233, 250, 461, 584, 681, 688, 695, 961, 977 — Fischer, Otto 155 — Fischl, Herbert 342—343 — Fischl, Otto 769, 777 — Fischl, Pavel (též Gabriel, Pavel a Dagan, Gabriel) 454, 457, 508, 511, 582, 864, 878—879, 991 — Fischl, Petr 378 — Fischl, Viktor (též Dagan, Avigdor) 14, 380, 433—434, 454, 507, 510, 581, 598, 729, 737—738, 746, 763, 793, 858, 863—864, 878—879, 928, 1003 — Fischleinová, Klára 741, 758 — Fišer, Adolf 713 — Fišerová, Lenka 621 — Fišerová, Táňa 378 — Flack, Michael (viz Flach, Michal) 229, 457 — Flach, Michal 229, 436, 457—460, 508—510, 962 — Flachová, Anna (též Hanusová, Anna) 370, 563 — Flaišman, Jiří 17, 384, 513 — Flaubert, Gustav 752 — Fleischer, Viktor 86, 125, 127

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1014

— Friedmann, Pavel 230, 322, 324, 373, 377, 380—381, 383, 436, 446—448, 508—509, 511, 518, 745, 962, 991—992 — Frischmann, David 92, 124, 158, 166—167 — Frišmanová, Arnoštka 528, 546—547, 557, 568 — Fritta, Bedřich (též Taussig, Fritz) 224, 316, 320, 362, 607, 798, 838, 961 — Fritta, Tomáš 798 — Frug, Simon Samuel 92, 124, 128 — Früh, Eckart 329 — Frýd, Norbert (též Fried, Nora (Norbert)) 9, 301, 315, 321—322, 324—326, 333, 341—342, 344, 361—362, 369, 378, 381, 383, 399, 440, 443—446, 455, 509—511, 514—515, 545, 563, 566, 568, 582—583, 590, 597—599, 697, 707, 724, 784, 791, 793, 965, 988, 992, 995, 1000 — Frýdová, Žaneta 444, 515 — Fučík, Julius 574, 681, 994 — Fuchs, Alfred 14, 147, 151—152, 154, 179, 236 — Fuchs, Elinor 934, 942 — Fuchs, Rudolf 58, 109, 124, 128 — Fuka, Vladimír 692 — Fuks, Ladislav 436, 591—595, 597—600, 624, 655—656, 658, 660, 678, 680, 684, 697, 724, 816, 824—825, 835, 837, 839, 841—843, 846, 848—850, 853—854, 927, 963, 995, 1001—1002 — Fuksa, Karel 928 — Fürnberg, Lotte 793 — Fürnberg, Louis 777, 782—783, 793, 1000 — Futurista, Ferenc 191 — Gabriel, Pavel (též Fischl Pavel, též Dagan, Gabriel) 436, 454—455, 457, 460, 508—511, 864, 992—993 — Gajer, Václav 626, 655 — Gál, Fedor 338, 639, 658 — Garbarini, Alexandra 386, 424—425, 990 — Garin-Michajlovskij, Nikolaj 161, 165, 179 — Gat, David 533, 544—545, 547, 561, 568 — Gavras, Constantinos Costa 761 — Gazda, Grzegorz 11, 17, 514, 516, 599—600, 725, 966, 969, 971 — Gehle, Holger 16 — Geisler, Robert 656

Jmenný rejstřík

— Fleischmann, Karel 320, 353—354, 361—362, 436, 451—453, 508—509, 511, 518, 988, 991—992 — Forman, Miloš 606 — Forst, Vladimír 517 — Fottová, Magdaléna 4—5, 968, 979 — Foucault, Michel 294 — Fraenkl, Pavel 257, 259 — Franěk, Jiří 17, 326, 328, 437, 515 — Frank, Anne 414, 424, 583 — Frank, Jakob 200 — Frankl, Ludwig August 13 — Frankl, Michal 10, 15—17, 24—25, 37, 56, 66, 68, 136, 143, 182, 302, 312, 436, 514, 725 — Frankl, Viktor E. 432, 515 — Franková, Anita 315, 362, 371, 374, 377, 380—383, 449, 510, 512, 514, 583 — Frantinová, Eva 501, 511 — Frantová, Milada 685 — Franz, Daniel 853 — Franzos, Karl Emil 140, 179 — Frei, Bruno 435, 444, 511 — Freiová, Gabriela 667, 962 — Freistadt, Petr 945, 949 — Freitag, Helmut 600 — Frejka, Jiří 340, 361, 768 — Frejka, Ludvík 773—774, 777 — Frejková, Hana 333 — Freud, Josef 165 — Freud, Sigmund 175, 206 — Freud, Walter 341 — Freund, John 539, 568 — Freytag, Gustav 10, 43, 67, 84—85, 124—125, 127 — Frič, Alberto Vojtěch 682 — Frič, Martin 784 — Frič, Vojtěch 682 — Fridman, Lea Wernick 425, 570 — Fried, Babette 94—95, 103, 124—125, 127, 979 — Fried, Nora (Norbert) (viz Frýd, Norbert) 443—445, 511 — Frieden, Ken 160, 182 — Friedländer, Saul 9—10, 17 — Friedler, Erich 386, 425 — Friedman, Gary 358 — Friedman, Saul S. 395 — Friedmann, František (též Šalom, Iš) 156—157, 164—166, 168, 181

15.11.16 0:46

1015

cizí i blízcí.indd 1015

— Gelbard, Izabela 718, 724 — Geller, Ewa 183 — Gellner, František 12—13, 17, 52, 259, 504 — Geminder, Bedřich 767—768, 895 — George, Stefan 346 — Gerber, Jan 778, 795 — Gerron, Kurt 316—317, 323—325, 329, 331, 339, 345, 361, 866, 932, 987 — Gilk, Erik 293, 296—297, 299, 312, 365, 599, 846, 849, 852, 854 — Gilman, Sander L. 140, 176, 182 — Gina z Borysławi 431 — Ginsberg, Allen 786 — Ginz, Ota 387 — Ginzová, Eva (Chava) 387, 395, 424 — Ginz, Petr 358, 367, 381, 386—387, 389—391, 393—395, 415, 419—420, 422—424, 530, 989 — Gitai, Amos 344 — Glas, Julian 346 — Glass, Dan 561, 568 — Glazar, Richard 436, 514, 546, 568, 581, 863 — Glenz, Stefan 38, 67 — Glik, Hersch 348 — Glöckner-Kramer, Pepi 191 — Glosíková, Viera 18, 68, 132, 152, 157, 183, 195, 478, 500, 516 — Gobets, Michel 329 — Goedsche, Hermann Ottomar Friedrich 35 — von Goethe, Johann Wolfgang 327, 681 — Gogol, Nikolaj Vasiljevič 340, 681, 701, 929, 988 — Gold, Otto 154 — Golden, Tanja 326, 362 — Goldfarb, Alvin 363, 367 — Goldflam, Arnošt 316, 391, 469, 504, 511, 596, 631, 679, 754, 830, 838, 866—868, 878—879, 925—943, 999, 1001, 1003, 1005 — Goldflam, Otto 925 — Goldmannová, Denisa G. 968, 982 — Goldstein, E. 172, 179, 949, 955 — Goldstücker, Eduard 61, 133, 763, 769, 777—778, 787—790, 793, 898 — Golebiowski, Anja 515 — Goodenough, Elizabeth 839 — Goral, Josef (viz Gottlieb, František) 461, 511

— Gordon, R. (viz Snížek, Jindřich) 279 — Gorkij, Maxim 158, 166 — Gottlieb, František 12, 14, 156—157, 240, 461—463, 511, 515, 575—576, 598, 746, 758 — Gottliebová, Dina 738 — Gottwald, Klement 764, 774 — Gradowski, Salmen 593, 598 — Gray, Damien 931 — Grebeníčková, Růžena 312, 592, 599, 696—697, 700, 719, 725 — Greco, Emilio 376 — Green, Gerald 858 — Greenberg, Martin S. 477, 515 — Grenby, M. O. 838 — Groag, Gertrude 470 — Gromyko, Andrej 764 — Gronemann, Sammy 124, 128 — Grosman, Ladislav 595—598, 618—619, 628, 655—656, 677, 697, 710, 790, 798, 812—813, 815, 833, 838, 841, 963, 995, 1001 — Gross, Natan 436, 515 — Grossman, Jan 439, 515, 682—683, 695, 697, 725 — Grözinger, Elvira 27, 67 — Grudzinska-Gross, Irena 838 — Grünberger, Benny 412 — Grynberg, Henryk 346, 435, 515, 580, 797, 838, 1000 — Gubar, Susan 515 — Gubíková, Ági 647 — Gubser, Martin 10, 17, 25, 67 — Gurion, Ben 763 — Gutfreund, Amir 871, 879 — Guth, Otakar 52, 140, 147, 152, 154, 159, 164, 166, 180, 261, 309 — Guttmann, Robert 62, 486 — Ha-am, Achad 201 — Ha-Kohen, Jakob Josef 200 — Haas, Hugo 259 — Haas, Leo 316, 326, 362, 798 — Haas, Pavel 320 — Habartová, Klára 149—150, 182 — Hahn, Hans Henning 517 — Hachenburg, Hanuš 327, 358—359, 362, 379, 381, 383, 449, 665, 962 — Haidler, Jaroslav Achab 591 — Hájek, Bedřich 789 — Hájek, Jiří 789

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1016

— Heidegger, Martin 851 — Heine, Heinrich 59, 82—83, 258—259 — Heitlinger, Otta 325, 362, 364 — Heitlingerová, Alena 599, 786, 791, 795, 858, 879 — Helcl, Roman 427 — Helfmann 175, 180 — Heller, Otto 263 — Hemingway, Ernest 946, 953, 956 — Henryková, Jitka 592 — Herben, Jan 30, 40, 44, 57, 63, 185—186, 195, 255 — Herbenová, Olga 373—374, 376, 383—384 — Herloš, Karel Jiří 185 — Herrmann, Hugo 92, 108, 116—117, 120, 128 — Herrmann (Heřman), Karel 315 — Herrmann, Leo 72, 92, 108, 114, 117, 123, 128, 202 — Hermannová, Eva 385 — Herz, Juraj 613, 624, 628—629, 644, 649, 655—656, 658, 678, 841, 847, 852, 963, 995, 1002 — Herzl, Theodor 72, 78—80, 86, 100, 105, 108, 133, 137, 142, 145, 157, 179, 202, 221, 961 — Herzog, Chaim 857 — Heřman, Zdeněk 707, 725 — Heřmánek, Karel 336, 630 — Hesse, Hermann 489 — Heydrich, Reinhard 351, 389, 393—394, 421, 440, 493, 528, 531, 560, 584, 608—609, 630, 640, 644, 682, 694, 708, 714—715, 720, 724, 865 — Heyduk, Miloš 500—501, 517 — Heym, Georg 506 — Hift, Ludwig 346 — Hilarová, Dagmar 323, 356—357, 362, 436, 451, 464—466, 508—509, 511—512, 531, 538, 553, 557—558, 563, 568, 693, 992 — Hilberg, Raul 477, 515 — Hilbert, Jaroslav 58, 67 — Hilsner, Leopold 25, 36, 57, 72, 98, 201, 304, 318, 761, 982 — Himmler, Heinrich 933, 942 — Hippler, Fritz 887 — Hirsch, Alfred (Fredy) 740—741 — Hirsch, Gertrud 932

Jmenný rejstřík

— Hájková, Alena 296, 308, 312, 322, 369, 725 — Hájková, Anna 357—358, 364, 366, 522—523, 535, 570, 994 — Hájková, Libuše 432, 482, 484, 507, 509, 511 — Hájková, Věra 369, 384 — Halamová, Martina 434, 515, 581, 599, 863—864, 879 — Halas, František 255, 340, 436—437, 439—440, 459, 477—480, 511, 516—517, 681 — Halas, František Xaver 478, 511 — Hamáčková, Vlastimila 725 — Haman, Aleš 24, 343, 590, 599, 953—954, 957 — Hamar, Eleonóra 866, 879 — von Hameln, Glückelová 91, 124, 128 — Hames, Peter 606, 658, 849, 854 — Hampl, František 725 — Hamšík, Dušan 656, 791, 795, 883, 917, 923, 937 — Hanč, Jan 477 — Hanusová, Anna (viz Flachová, Anna) 457, 460, 511, 559—560, 568 — Hanussen, Erik Jan 444 — Hanuš, Miroslav 622, 655 — Hanuška, Petr 267, 272, 290—291 — Hanzlíček, Martin 338, 639 — Harlan, Veit 500, 887, 893 — Harringer, Peter 328 — Harth, Dietrich 66 — Hartl, Antonín 267—268, 291 — Hašek, Jaroslav 26, 64, 147, 300, 310—311, 325, 608, 815 — Hausenblas, Karel 293, 312 — Hausenblas, Ondřej 306, 312 — Havel, Miloš 913 — Havel, Rudolf 65, 290 — Havel, Václav 15, 17, 594, 857, 883, 890, 899, 912—913, 919 — Havlíček Borovský, Karel 13 — Havlín, Lukáš 425 — Havlínová, Jana 369—370, 375, 384 — Havlová, Františka 275, 278, 291 — Haydn, Joseph 322 — Heckel, Bedřich 890, 918, 923 — Hedbávný, Zdeněk 658 — Heftrich, Urs 578, 582, 599, 697—698, 725—726 — Heid, Ludger 138, 182, 893, 923

15.11.16 0:46

1017

cizí i blízcí.indd 1017

— Hiršal, Josef 436, 485—486, 507—509, 512, 725, 991—992 — Hitler, Adolf 12, 310, 327, 331, 352, 422, 444—445, 467, 517, 526, 584, 620, 622—623, 637, 651, 654, 659, 808—810, 822, 859, 874—875, 878, 910, 937—939, 943, 996 — Hlaváček, Karel 504 — Hlaváčová, Jana 723 — Hlaváčová, Jiřina 148, 182 — Hlávka, Miloš 268, 291 — Hock, Rudolf 191 — Hodian, John 931 — Hodrová, Daniela 697, 700, 725 — Hoensch, Jörg K. 795 — Hofer, Hans 324, 326, 329—332, 344—346, 361, 987 — Hofman, Ota 656 — Hoffmannová, Marta 501 — Hoffmannová, Věra 501 — Hoffmann, Rudolf 500 — Hoffmeister, Adolf 338 — Hofmeisterová, Grete 543, 557, 560—561, 566, 568 — Höhne, Steffen 132 — Hocheneder, Franz 361, 365 — Hochfelder, Israel 33 — Hochhuth, Rolf 583, 941, 1005 — Hojda, Zdeněk 19, 69 — Holan, Vladimír 683 — Holeček, Josef 30—32, 37, 40, 44, 63, 65—66, 976 — Holliday, Laurel 425 — Holub, Alois 159 — Holub, Ota 272, 279, 288, 291 — Holý, Jiří 8, 11, 17, 51, 67, 183, 195, 212, 239, 250, 328, 354, 356, 365, 384, 425—426, 431, 435, 437, 464, 481, 503, 514—515, 517—518, 570, 583, 593, 596, 598—600, 620, 657—660, 681, 683, 696, 715, 725—726, 795, 839, 846, 854, 858, 872—873, 879—880, 931, 942, 949—950, 957, 965—966, 968—973, 975, 985—986, 990, 994, 999, 1002, 1005 — Holz, Klaus 17, 24, 67 — Homoláč, Jiří 24, 26, 67 — Honzík, Jiří 64 — Hora, Josef 255, 267, 296, 340 — Horáková, Lenka 336 — Horáková, Michaela 27, 67

— Horch, Hans Otto 133 — Horovic, Šmuel ben Hirš Ha-Levi 201 — Horovitz, Lola (viz Mann, Franziska) 620 — Horpatzky, Vítězslav 329 — Horsáková, Monika 797, 839 — Horthy, Miklós 812 — Hortzitz, Nicoline 25, 67 — Hořec, Jaromír 426 — Hořínek, Zdeněk 943 — Höss (Höß), Rudolf 525, 846 — Hostovská, Ida 259 — Hostovská, Olga 250, 569 — Hostovský, Egon 9, 14, 17, 49, 59, 210—212, 233—242, 244—247, 249—251, 253, 256, 263—265, 928, 983—984 — Hošíková, Markéta 457—459, 518 — Hošková, Helga 378, 384, 524 — Hošková-Weissová, Helga 354, 365, 370—371, 378, 380—381, 632 — Hotová, Veronika 516 — Houba, Karel 792 — Housková, Hana 70, 353—354, 365, 452—453, 497, 499, 513, 515, 738, 758 — Houzimová, Eliška 437, 516 — Hovorka, Jaroslav 342, 368 — Hrabal, Bohumil 597, 890 — Hradilek, Adam 462, 514, 892, 923, 925, 942 — Hrdličková, Iva 569, 794 — Hrtánek, Petr 950, 956—957 — Hrubeš, Jan 681, 683, 725 — Hrubín, František 255, 436, 489—490, 509, 512, 516, 991 — Hrušínský, Rudolf 678, 963 — Hrušková, L. 913, 915, 923 — Hrůzová, Anežka 72 — Hrzalová, Hana 918, 923 — Hrzánová, Barbora 945 — Hřebejk, Jan 639, 641, 656 — Hříbková, Hana 577, 600, 683, 695, 722—723, 725, 759, 970, 988, 997—998 — Huba, Martin 641 — Hubač, Jiří 656 — Hudeček, František 477 — Huldschiner, Richard 172 — Humberger, Jaroslav 258, 261 — Huppert, Jehuda 533, 550, 561, 568 — Hus, Jan 62 — Husák, Gustáv 905 — Hybler, Martin 570

15.11.16 0:46

— Chaloupka, Otakar 918, 923 — Chalupecký, Jindřich 477 — Chaplin, Charlie 619, 624, 681, 822, 939 — Chassik, Izaj 156, 171, 180 — Chateau, Ladislav 655 — Chatman, Seymour 846, 854 — Cheyette, Bryan 24, 67 — Chládková, Ludmila 365 — Chlíbcová, Milada 311 — Chmelnický, Bohdan 200 — Chocholoušek, Prokop 185 — Chomsky, Marvin J. 858 — Chramostová, Vlasta 624, 678, 850, 963 — Christie, Agatha 846 — Chundela, Jaroslav 336 — Churaň, Milan 923 — Ibler, Reinhard 11, 17, 482, 514, 516—517, 588, 591, 600, 627, 658, 759, 848, 854, 867, 880, 934, 942—943, 957, 966, 970—972 — Iggers, Wilma Abeles 14, 18 — Illový, Rudolf 258, 265 — Iltis(ová/Iltisová-Freudenthalová), Reneé 542, 551, 561, 568 — Iltis, Rudolf 325, 362, 364, 464, 722, 726, 771 — Immel, Andrea 838 — Insdorf, Annette 601, 620, 658, 996 — Irving, Sp. 107, 128 — Isenberg, Noah William 91, 133 — Israel, Efraim 283, 291 — Iš Šalom (viz Friedmann, František) 156 — Iturbe, Antonio 736—737, 741, 758 — Ivanov, Jurij 789 — Ivanov, Jurij Sergejevič 789—790, 795 — Izrael, ben Eliezer 200 — Jabůrková, Jožka 629 — Jacot, Michael 635 — Jaeger, Achim 73, 132 — Jachimowiczová, Eva 550, 561, 568 — Jakobson, Roman 13 — Jakubisko, Juraj 627—628, 655—656 — Jakub, Jiří (viz Jiří Orten) 438 — Jakubowska, Wanda 646 — Jan Lucemburský 915 — Jan z Hvězdy 185

cizí i blízcí.indd 1018

— Jančár, Petr 638 — Janečková, Ester 722 — Janitschek, Maria 124, 128 — Janoušek, Jiří 658 — Janoušek, Pavel (též Juříková, Eliška F.) 953 — Janský, Karel 545 — Janský, Ladislav 676, 963 — Jareš, Michal 655 — Jarchovský, Petr 656 — Jariš, Milan 442, 582, 612, 655—656, 784—785, 793—794, 1000 — Jaroš, Jan 792, 795 — Jaroš, Volodymyr 173, 180 — Jasný, Vojtěch 612, 628—629, 652, 656, 658, 784 — Jaspers, Karl 583 — Jašík, Rudolf 585, 589 — Javorský, Vladimír 358 — Jedličková, Alice 426, 705—707, 726, 854 — Jedličková, Blanka 334, 340, 365 — Jelínek, Bohdan 43, 63, 65 — Jelínek, Jan 568, 586, 598, 775, 794 — Jelínek, Tomáš 18, 969 — Jelínek, Zdeněk 324, 336 — Jelinowiczová, Jiřina 310—313 — Jerie, Pavel 584, 600, 726 — Jesenská, Milena 57, 629, 682, 685 — Jesikov, Boris 768 — Ježek, Jaroslav 336, 493 — Ježková, Zuzana 344, 368 — Jicchak ben Šlomo Luria Aškenazi, 200 — Jirásek, Alois 49—50, 64—65, 101, 608, 977 — Jirásková, Marie 513 — Jireš, Jaromil 841 — Jiroušek, Jan 310, 312 — Jiskra, Jan 53, 65 — John, Jaromír 843 — John, Jiří 716, 719 — Jordan, Charles 899, 901, 904 — Joshua, Sobol 1005 — Jóźwiak, Wojciech 966 — Juda Makabejský 80, 104, 124 — Jungmann, Josef 62 — Jungmann, Milan 887, 923 — Jungmannová, Lenka 879 — Jurasz, Alina 969 — Jurjev, Oleg 930, 942 — Juříková, Eliška F. (viz Janoušek, Pavel) 953, 957

Jmenný rejstřík

— Hyndráková, Anna 316, 362 — Hýsek, Miloslav 65, 255

15.11.16 0:46

— Justic, Jiří 586 — Justmanová, Zuzana 632 — Juškevič, Semjon Solomonovič 158—159

1019

cizí i blízcí.indd 1019

— Kacenelson, Icchak 437 — Kačer, Jan 614, 626 — Kadár, Ján 596, 608, 614, 618—619, 628, 631, 649, 656, 658—659, 677, 775—776, 790, 841, 963, 995 — Kafka, František 13—14, 18, 49, 355, 442, 464, 466, 510, 516, 574, 588—589, 598, 995 — Kafka, Franz 13, 57, 59—61, 65—66, 108—111, 124, 128, 148, 180, 201—206, 208, 212, 221, 237, 241, 324, 339, 351, 577, 591, 606, 681, 696, 698, 701—702, 723—724, 790, 929, 937, 948, 956, 978, 983, 998 — Kafka, Georg 320, 322, 339, 361, 988 — Kafka, Vladimír 14, 442, 464, 466—467, 508—509, 512, 588, 991—992 — Kachyňa, Karel 316, 452, 612, 615, 628—630, 635, 649, 656, 791, 823, 858 — Kaibach, Bettina 717, 726 — Kainar, Josef 477, 771—772, 794 — Kaiserová, Kristina 67—69 — Kalábová, Věra 596, 841 — Kalista, Zdeněk 683, 724 — Kalivodová, Marie 419 — Kamenec, Ivan 795 — Kamińska, Ida 597, 618, 677, 963 — Kanovský, Martin 836, 838, 1001 — Kantor, Alfred 524, 568 — Kantor, Pavel 353, 446 — Kantorowicz, Gertrud 322, 346, 470 — Káňa, Vašek 267, 490 — Kaňuch, Martin 790, 795 — Kapek, Antonín 905 — Kapel, Josef 546, 561, 568 — Kaplan, Karel 763, 765, 767, 786, 791, 794—796 — Kaplický, Václav 258 — Kapper, Siegfried 13—14, 19, 65, 70, 115, 152, 154, 195, 207, 211, 234, 249, 253, 258, 512, 928 — Kapralov, Georgij 618, 658 — Kaptayn, Valentina 861, 880 — Karafiát, Jan 338 — Kara (Karó), Avigdor 48—49, 65, 434 — Karásek ze Lvovic, Jiří 44, 504 — Karel IV. 915

— Karfík, Vladimír 512, 598 — Kárná, Margita 364, 366—367, 369, 376, 384, 424—426, 518, 570, 598, 758, 943 — Kárný, Miroslav 17, 316—317, 321, 327, 363—367, 369, 376, 384, 401, 424—426, 518, 531, 570, 598, 726, 758, 943 — Kasper, Tomáš 384 — Kasperová, Dana 316, 365, 369, 374—375, 384 — Kassai, Csongor 639 — Katz, Jacob 40, 140, 182, 838 — Katz, Otto (viz Simone, André) 777 — Katz, Shalom 722 — Kauders, Rudolf 155 — Kauders, Walter 250—251 — Kautman, František 236, 238, 251 — Kawalerowicz, Jerzy 652 — Kaznelson, Siegmund 72, 102, 123 — Keff, Bożena 436, 516 — Kemper, Raimund 364 — Kerner, Aaron 658 — Kerstenberg-Gladstein, Ruth 137, 182 — Kertész, Imre 590, 797, 937 — Keshet, Akiva 928 — Kien, Franz Peter (Petr) 316, 320, 322, 340—341, 350—352, 361—362, 470, 536, 703, 987—988 — Kieval, Hillel J. 15, 18, 72, 103—104, 132, 137, 144—145, 147—148, 150—151, 153—156, 158, 182, 201—202, 212 — Kilcher, Andreas B. 212 — Kilian, Andreas 386, 425 — Kipling, Rudyard 337 — Kisch, Egon Erwin 75, 777 — Kisch, Gisela 777 — Kisch, Paul 75 — Klačer, Josef 338 — Klausner, Josef 160 — Klecanda, Jan 36 — Klein, Gideon 62, 320, 351, 458 — Klemm, Wilhelm 124, 128 — Klepl, Bohumil 637 — Klíma, Ivan 316, 339, 365, 527, 568, 580, 598, 786, 798, 838, 858, 887, 919, 923, 1003 — Klimeš, Ivan 68, 365, 425, 515, 942, 969—970 — Klineberger, Bohdan 145, 154 — Klingsberger, Greta 328 — Klos, Elmar 596, 608, 614, 618, 631, 649, 656, 658—659, 677, 841, 963, 995

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1020

— Kopal, Petr 659, 795—796, 943 — Kopaněvová, Galina 607, 623, 659 — Kopecká, Slávka 838 — Kopecký, František 918 — Kopecký, Jan 340, 362 — Kopecký, Milan 27 — Kopecký, Václav 306, 611, 766, 768, 786, 794, 796 — Kopta, Josef 256, 258 — Korman, Shoshanah 523, 531, 536, 552, 563, 561, 563, 569 — Körner, Vladimír 639, 641, 655—656 — Korolenko, Vladimir Galaktionovič 160, 162, 180 — Körpr, Milda 195—196 — Körte, Mona 10—11, 18, 24—25, 67 — Kořínková, Daniela 854 — Kosák, Michal 60, 67, 212, 384, 424 — Kosatík, Pavel 796 — Koschmal, Walter 104, 132, 204—206, 212 — Kosinová, Věra 378 — Kosinski, Jerzy 797, 804, 836 — Kosková, Helena 839 — Kosmák, Václav (Vácslav) 7, 27—31, 37, 42, 44—45, 50, 53, 55, 63, 65, 67, 976 — Kosta, Peter 853 — Kosta, Tomáš 789 — Kostka, Petr 723 — Kostroun, Karel 491—492, 516 — Košťál, Karel 765, 794 — Košvanec, Karel 412 — Kot, Jozef 918 — Kotik, Meir 796 — Kotouč, Kurt Jiří 315—316, 325—326, 334, 343, 362, 365, 379, 383—384, 792, 796 — Koubek, Jan 875, 879 — Koubová, Věra 65, 79, 212, 347, 350, 722, 726 — Koura, Petr 618, 659, 939, 943 — Kovalčík, Aleš 839, 854 — Kovalčuk, Josef 879, 929, 942—943 — Kovályová, Heda (též Margoliová-Kovályová) 769, 773, 790, 793—794 — Kowanitz, František 329, 332, 336 — Král, Felix 159, 165, 168, 177, 180 — Krall, Hanna 14 — Králová, Kateřina 559, 570, 818, 839, 896, 923 — Krása, Hans 320, 338, 632

Jmenný rejstřík

— Klostermann, Karel 40, 44—46, 50, 63—65, 68, 977 — Klüger(ová), Ruth 590—591, 598 — Knieža, Emil F. 596 — Koblasa, František 316 — Kociubynskyj, Mychajlo 159, 166 — Kodetová, Vendula 344, 368 — Kodíček, Josef 14, 58, 146—147, 154 — Koeltzsch, Ines 8, 15, 18, 58, 61, 67 — Kofránková, Hana 723 — Kohane, Abraham 90, 103, 128, 131 — Kohl, Katrin 347, 365 — Kohn, Hans 108, 110, 128 — Kohn, Jindřich 14, 57, 140, 180, 211, 238, 254, 260 — Kohn, Leopold 258 — Kohn, Moritz 82 — Kohn, Pavel 370, 383, 511, 523, 551, 561, 567—569 — Kohnová, Eva 424 — Kohnová, Věra 385—392, 419—420, 422—423, 521, 989 — Kohout, Josef (viz Bonn, Hanuš) 440 — Kohout, Pavel 787, 791, 794, 796, 891—892, 905 — Kohoutová-Brzáková, Helena 483 — Kokkola, Lydia 839 — Kolár, Erik 602, 655 — Kolár, František Jaromír 15, 790, 796, 901, 921—922 — Kolár, Jaroslav 19, 312 — Kolár, Josef Jiří 15, 47, 63, 65, 217, 219, 961, 977 — Kolár, Vladimír 15 — Kolárová, Jaromíra 629, 656, 790 — Kolář, Jiří 15, 436, 438, 477, 485—488, 507—509, 512, 581, 598, 683, 685, 863, 992 — Kolářová, Eva 346, 365 — Kolb, Eberhard 527 — Kolben, Hans 320, 327, 362 — Kollár, Jan 62 — Kollmann (Kolman), Arnošt 142, 155—156, 171, 179—180, 764—765, 793—794, 999 — Kolmaš, Josef 843, 854 — Kolský, Tomáš 876, 878—879 — Kompert, Leopold 50, 64, 84, 94, 106—107, 124—125, 128, 194, 977, 979, 981 — Kopáč, Radim 504, 519, 946, 953, 957

15.11.16 0:46

1021

cizí i blízcí.indd 1021

— Krátký, Radovan 697 — Kraus, František Robert 318—319, 322—323, 325—326, 362, 365, 433, 582, 713, 724, 738, 783—784, 794—795, 858, 1003 — Kraus, Jindřich 380, 449, 512 — Kraus, Karel 259 — Kraus, Karl 258 — Kraus, Michal 522—523, 527—528, 539, 542, 546, 552—553, 556—557, 565, 569, 632 — Kraus, Ota 353, 453—454, 487, 489, 512, 546, 563, 569 — Kraus, Ota B. (též Otto) 230, 455, 561, 574, 683, 702, 717, 725, 729—737, 739—759, 998—999 — Krausová, Dita 383, 561, 730, 733, 736, 739, 743, 745—746, 755, 759 — Kreibich, Karel 770 — Kreinerová, Věra 561, 569 — Krejča, Otomar 603 — Krejčí, František Václav 58, 170 — Krejčová, Helena 52, 67, 152, 182, 185, 187, 189, 195, 253—254, 266, 316, 362, 365, 766, 796, 896, 923, 932, 943 — Krekovičová, Eva 135, 183 — Kremer, S. Lillian 436, 516 — Kressl, Vladimír 606 — Krchovský, Jiří H. 504 — Kriegel, František 789, 895 — Krobb, Florian 27, 41, 67, 132 — Krolop, Kurt 61, 68 — Kronbauer, Rudolf Jaroslav 50, 64, 977 — Kroner, Jozef 597, 618, 677, 963 — Kroulíková, Lucie 971, 983—984, 1002 — Kršáková, Dana 570 — Kryl, Miroslav 363, 365, 396, 424, 426, 681, 683, 725—726, 734, 759, 943 — Kryštofek, Oldřich 323, 365, 484, 516 — Křepelka, Karel 436, 497—499, 509, 512, 991—992 — Křivinka, Gustav 382, 989 — Křížková, Marie Rút 315—316, 325—326, 334, 343, 362, 365, 379, 383—384, 424, 513, 796 — Křížová, Magdalena 967 — Kubátová, Hana 559, 570, 818, 839, 896, 923 — Kubíček, Tomáš 385, 426, 522, 567, 570, 993 — Kubíčková, Klára 953, 957

— Kubrick, Stanley 606 — Kučera, Jan 259 — Kuděj, Zdeněk Matěj 212, 267 — Kuhrau-Neumärker, Dorothea 182 — Kulka, Erich (též Schön, Erich) 453—454, 488, 512, 546, 569, 575, 593, 600, 792, 794, 928 — Kulka, Otto Dov 328, 453—454, 512, 874—875, 879 — Kumbera, Antonín 676, 963 — Kumermann, Daniel 883 — Kuna, Milan 316, 338, 365 — Kundera, Ludvík 479, 506, 511—512, 516 — Kundera, Milan 883, 890, 892, 912, 917 — Kuperman, Victor 328, 366 — Kurzawý, ??? 412 — Kvaček, Robert 52, 68 — Kvapil, Jaroslav 57 — Kvíz, Rudolf 722 — Labuda, Marián 637 — Lada, Josef 193 — Lagus, Karel 323—325, 354, 360, 365 — Landa, Daniel 920 — Landa, Miriam 920 — Landes, Zdeněk 156—157 — Landsberger, Arthur 175 — Lang, Berel 346, 437 — Lang, Fritz 606 — Langer, František 14, 26, 40, 58, 148, 155, 183, 186, 195, 199—200, 206—208, 212, 259, 337, 574, 590, 598 — Langer, Jiří Mordechaj 14, 49, 104, 112, 142, 147—148, 155, 180, 199—212, 222, 234—236, 249, 256, 258, 500, 961, 982—983 — Lánik, Jozef (též Wetzler, Alfréd) 548 — Lanzmann, Claude 14, 395, 544, 581, 613 — Lasker-Schüler, Else 124, 129 — Laub, Gabriel 895, 899 — Laurin, Arne 147, 154 — Lax, Petr 342—343 — Lazare, Bernard 258 — Lebeda, Josef 499, 512 — Lebenhart, Filip 48 — Lebensaft, Elisabeth 87, 133 — Ledeč, Egon 62, 486 — Lederbuchová, Ladislava 426, 570

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1022

— Lorenzová, Helena 69 — Loužek, Marek 967 — Löw, Heřman 33 — Löwy, Julius 80—81, 129 — Ludvíková, Alena 362, 424 — Ludvíková, Miroslava 771, 796 — Lukeš, Igor 796 — Lukeš, Jan 619, 644, 659—660, 794 — Lumet, Sidney 646, 652 — Luňák, Tomáš 638 — Luria, Kobi 333 — Lustig, Arnošt 9, 14—15, 316, 322, 325, 358, 380, 436, 537, 554, 560, 569, 585—588, 590, 593—594, 597—599, 612—613, 615—617, 620, 622, 628, 639, 645, 649, 655—656, 675—676, 683, 697, 707, 719, 724, 734, 737, 746, 786—787, 789—790, 794, 798—799, 803, 805, 807, 833—838, 858, 861, 864—865, 878—879, 963, 995, 1001, 1003 — Lustig, Josef 329, 332, 345, 639 — Lustigová, Eva 639 — Luther, Martin 352 — Lyčka, Petr 946, 957 — Macek, Emanuel 69, 289, 291 — Macourek, Miloš 656 — Macurová, Alena 659 — Mádl, Jiří 645 — Mahler, Gustav 145, 851 — Mahler, Willi 422 — Mahler, Willy 315, 362, 385, 533, 679, 867, 931—932, 942, 963 — Mahler, Zdeněk 655 — Mach, Josef 26 — Mácha, Karel Hynek 44, 339, 545, 608 — Macháček, Miroslav 617 — Machačová, Helena 923, 967 — Machačová, Jana 570 — Machado, Antonio 258 — Machálek, Ludvík 482 — Machar, Josef Svatopluk 98, 100, 124, 129, 154 — Machonin, Pavel 894 — Maidl, Václav 44, 68, 132 — Majerová, Marie 172, 258—259, 267 — Makarov, Sergei 328, 366, 380 — Makarova, Elena Grigor’jevna 316, 325, 328, 343, 350—351, 359, 366, 370, 375, 380, 384

Jmenný rejstřík

— Lederer, Eduard 57—58, 145, 152, 155, 161, 186, 195, 261 — Lederer, Max 52, 144, 149, 154, 159, 162, 164—165, 167, 173, 177, 180, 193, 257, 265 — Lederer, Vítězslav 547—548 — Lederer, Zdeněk 320, 351, 360, 987 — Ledererová (LedererováPosseltová), Hana (též Posseltová, Hana) 525, 547—549 — Ledvinka, Václav 67 — Lee, Harper 798 — Leichnerová, Barbora 632 — Leist, Klaus 327, 363, 366 — Lejeune, Philippe 837 — Lemm, Alfred 124, 129 — Lenin, Vladimir Iljič 923 — Leociak, Jacek 11, 345—347, 361, 366, 434—435, 516, 522, 570, 993 — Lesiewicz, Witold 646 — Lessing, Gotthold Ephraim 46, 48, 132, 327 — Lessing, Theodor 436 — Lešehrad, Emanuel 355, 363, 449—450, 513, 516 — Levi, Jicchak 203 — Levi, Primo 346, 559, 569, 738 — Levy, Dani 939 — Lewinsky, Charles 316, 942 — Leyko, Małgorzata 17, 516, 599—600, 725, 966, 969, 971 — Lezzi, Eva 839 — Lieben, Samuel Hugo 209 — Liehm, Antonín J. 210—212, 233, 236, 247, 251, 611, 619, 627, 658—660, 776, 786, 794, 841, 854 — Lichtwitz, Hans 111—112 — Lindenbaum, Walter 326, 329 — Linscott, Robert 237 — Lipták, Lubomír 795 — Löbl, Eugen 767, 794, 899 — Löbl, Oswald 105, 129, 979 — Loewy, Ronny 364 — Logosová, Nikola 592, 680, 963 — Lomová, Lucie 952, 956—957 — London, Artur 761, 767, 769, 794 — Longerich, Peter 549, 570 — Lopatka, Jan 297, 312 — Lorencová, Anna 570, 598, 759 — Lorencová, Eva 363—367 — Lorenz, Matthias N. 67

15.11.16 0:46

1023

cizí i blízcí.indd 1023

— Málek, Petr 15, 17, 58, 60, 68, 365, 386, 426, 517, 570, 592, 599—600, 839, 880 — Malířová, Helena 267, 288 — Mališová, Markéta 524, 568 — Málková, Iva 489, 516 — Malý, Radek 348, 366, 436, 452, 471—472, 502—510, 512, 516, 992 — Mandl, Herbert Thomas 928 — Mändlová-Roubíčková, Eva (též Roubíčková, Eva) 411, 420—422, 436, 548 — Manes, Philipp 227, 315, 319, 321, 324, 327—328, 330—331, 339, 349, 363, 962 — Mann, Franziska (též Horovitz, Lola) 620 — Mann, Thomas 146, 180, 258—259, 272, 288—289, 593, 615, 973 — Marciniak, Hanna 516 — Marek, Ivan 659 — Mareš, Jan 24, 659 — Mareš, Petr 659 — Marešová, Milena M. 953, 957 — Margoliová-Kovályová (též Kovályová), Heda 580, 599, 773, 999 — Margolius, Rudolf 580, 773 — Margry, Karel 316, 350, 366 — Markovič, Jakub 583 — Markovyč, M. 173—174, 180 — Markus, Vítězslav 107, 152, 154, 256, 435 — Martínek, Vojtěch 185, 195 — Martinovský, Ivan 44, 68 — Marx, Karl 36, 38—39, 762, 769, 901, 923 — Marxová, Alice 212, 753 — Maryška, Milan 638 — Masáková, Milena 308, 312 — Masaryk, Jan 320, 794 — Masaryk, Tomáš Garrigue 52, 57, 108, 146, 151, 234, 263, 525, 763 — Maschke, Marta 54, 68 — Mašek, Filip 362, 383 — Mašek, Karel 57, 68 — Matějček, Jiří 570 — Mathesius, Bohumil 57—58, 68 — Matouš, Miroslav 419 — Matula, Antonín 37, 68 — Matusiak, Agnieszka 965 — Maurois, André 258 — McConnell, Lauren 338, 368 — Med, Jaroslav 52, 68 — Medek, Rudolf 24

— Medveděv, Žores 764, 796 — Meinhard, Carl 339, 352 — Meisels, Vera 338, 363 — Meisner, Fritz 584 — Melhorn, Grit 969 — Meluzínová, Andrea 39, 68 — Mendelsohn, Ezra 136—137, 144, 183 — Mendelssohn (Mendelssohn-Bartholdy), Felix 322, 584, 708, 714, 723 — Mendelssohn, Moses 714 — Mengele, Josef 503—504, 526, 539, 565, 721, 738, 759, 828 — Menkes, Herrmann 88 — Menšík, Vladimír 628 — Menzel, Jiří 606 — Merker, Paul 777 — Merle, Robert 846 — Merová, Evelina 370—371, 381, 383, 523, 526, 530, 535, 541, 543, 555, 564, 569 — Měšťan, Vojtěch 842, 854 — Meyer, Holt 125, 853 — Meyer, Ludwig Franz 105, 124, 979 — Meyrink, Gustav 44 — Mickiewicz, Adam 46 — Migdal, Ulrike 315, 324, 326, 329, 349, 363—364, 366 — Miholová, Kateřina 344, 368 — Michal, Karel 841 — Michalski, Czesław 659 — Michoels, Solomon 764 — Mikešová, Iveta 477 — Mikołajewska, Krystyna 623 — Mikulášek, Alexej 10, 15, 18, 24, 32, 58—59, 68, 132, 152—154, 157—158, 183, 186—187, 195, 478, 500—501, 516 — Mikuláš, Martin 629 — Mikulová, Marta 375 — Miłosz, Czesław 317, 359, 437, 477, 502, 509 — Milota, Stanislav 624, 847 — Milotová, Jaroslava 363—364, 366, 570, 726 — Mináč, Matej 637, 656 — Minkowski, Maurycy 159 — Mirbeau, Octave 159 — Mistrík, Ivan 611, 674, 963 — Mittelmann, H. 86—87, 133 — Mladý, Bohumil 279 — Mňačko, Ladislav 445, 512, 562, 614, 628, 655, 786, 846

15.11.16 0:46

— Nabokov, Vladimir 846 — Nágl, František Mořic 225—226, 316, 961 — Nagy, Ladislav 14, 236 — Nachman z Braslavi 205—206 — Najbrt, Marek 642, 656, 684 — Nałkowska, Zofia 460, 487, 581, 685, 724

cizí i blízcí.indd 1024

— Naor, Uri 111 — Nauman, Pavel 719 — Navrátil, Antonín 378, 384, 606, 659 — Navrátil, Václav 260, 265 — Nečásek, František 774 — Nedbal, František 681, 726 — Neff, Vladimír 258 — Nejedlý, Zdeněk 145, 770, 791, 794 — Nekula, Marek 15, 24—25, 68, 132, 297 — Němcová, Božena 62, 608 — Němec, Jan 615—616, 628, 655, 657, 676, 803, 963 — Němeček, Jiří 675, 963 — Nemes, László 646, 741 — Nencel, David 593 — Neruda, Jan 10, 24—25, 34, 36, 39, 53, 62, 154, 185, 297, 340, 912 — Neubauer, John 8, 16, 19, 69 — Neumann, Arne 330—331 — Neumann, Ervín 258, 261 — Neumann, Stanislav Kostka 58, 267—268, 291, 445 — Neumannová, René 547 — Neuwirth, Rudolf 154 — Newman, Ja’kov 104, 132, 208, 212, 950, 958 — Nezval, Vítězslav 44 — Niemirover (Niemirower), Jankev Ajzik 160, 171—172, 180 — Niemöller, Martin 583 — Nietzsche, Friedrich 681 — Nichtburgerová, Hana 51 — Nolen-Hoeksema, Susan 477, 516 — Noll, Alfred J. 363 — Noll, Karel 191 — Nordau, Max 157 — Nosek, Miloslav 291 — Nousch, Anja 759, 973 — Nová, Evženie 288 — Novacová, Ana 386 — Nováček, Jaroslav 418 — Novák, Arne 59, 68, 259 — Novak, Ervin 775, 794 — Novák, Ján 790, 796 — Novomeský, Ladislav 786—787 — Novotný, Antonín 785—786 — Novotný, David Jan 877—879 — Novotný, Josef 632 — Novotný, Josef Otto 52—53, 55, 69 — Novotný, Miloslav 258—259

Jmenný rejstřík

— Mocná, Dagmar 426, 570 — Moczar, Mieczysław 788 — Modráček, František 57 — Molisak, Alina 839 — Molotov, Vjačeslav Michajlovič 765 — Montand, Yves 761 — Moravec, Jan 65 — Morávek, Vladimír 931 — Morávková, Jitka 659 — Morgan, Ernest 329 — Morris, Leslie 66 — von Mosenthal, Salomon Hermann 93—94, 103, 124—125, 129, 979 — Moskalyk, Antonín 607, 620, 622—623, 655—656, 659 — Mourková, Jarmila 59—60, 68 — Mozart, Wolfgang Amadeus 715, 723 — Mravcová, Marie 273, 291, 601, 659, 996 — Mrštík, Alois 37, 39—40, 42, 63, 65, 70, 220, 961 — Mrštík, Vilém 7, 24—25, 36—40, 42, 44—45, 63, 65, 67, 70, 220, 961, 970, 976 — Mukařovský, Jan 268, 291 — Müller, Alois 792 — Müller, Filip 436, 593, 600 — Müller, Miroslav 922 — Muneles, Barbora 209 — Muneles, Emil 209 — Muneles, Otto Gabriel 200, 208—211, 983 — Muneles, Samuel 209 — Munk, Andrzej 646 — Munk, Erich 353, 452 — Munk, Jan 346, 355, 366, 457, 473—474, 476, 508, 510, 512, 524, 991—992 — Munk, Petr 473, 476 — Munková, Hana 342 — Münzer, Jan 259 — Münzer, Jiří 385—388, 390—391, 393—394, 406, 419—424, 521, 989 — Murmelstein, Benjamin 322, 363, 395, 401, 532, 534, 536, 613 — Myška, František 351

15.11.16 0:46

— Nový, Karel 258, 268, 289—290, 984 — Nový, Petr 372, 384, 681, 726 — Ober, Kenneth H. 93, 132 — Oberniková, Marie 85—86, 124—125, 129 — Obrtel, Vít 685 — Ohme, Andreas 726 — Olbracht, Ivan (též Vrbata, Josef) 9, 14, 51, 56, 89, 148, 170, 199, 211, 223, 235—236, 259, 267—275, 277—281, 283—284, 288—291, 349, 683, 733, 770, 779, 895, 922, 929, 961, 973, 983—985 — Ondra, Miroslav 939 — Ondříček, David 644, 656 — Ondřich, František 905 — Ondřichová, Lucie 741, 759 — Opelík, Jiří 152, 182, 196, 251, 266—268, 272, 280, 288—289, 291, 513, 685, 692, 695, 697, 707, 723, 725—726 — Opfermann, Charlotte G. 319, 352, 366 — Oppenheimer, Franz 146 — Oppenheimer, Joseph Süß 500 — Or-Chadash (Chadashová), Tirza 551, 557, 561, 569 — Oren, Mordechaj 765—766 — Orenstein, Simon 766 — Orlev, Uri 797 — Ornest, Zdeněk 315—316, 325—326, 334, 343, 362, 365, 379, 383—384, 796 — Orten, Jiří (též Jakub, Jiří) 13—14, 236, 255, 340, 345, 386, 389, 424, 437—441, 477, 508—509, 512, 515, 521, 842, 928, 936, 991—992 — Osolsobě, Ivo 712, 715, 726 — Ostalowska, Lidia 759 — Östreicher (Österreicher), Adalbert (viz Rakous, Vojtěch) 185, 981 — Otčenášek, Jan 585, 589—590, 597—598, 608—611, 636, 649, 655—656, 674, 785, 963, 995 — Otruba, Mojmír 185—186, 189—191, 196 — Ottlová, Marta 69 — Ozabalova, Andrea 939, 943

1025

cizí i blízcí.indd 1025

— Pachman, Luděk 786 — Palla, Josef 469, 517 — Pancíř, Vít 642, 656 — Panter, Sarah 103—104, 132

— Papoušek, Vladimír 8, 14, 17—18, 142, 183, 233, 236—238, 240—242, 250—251 — Pařík, Arno 381, 384, 726 — Patai, Josef 171, 180 — Pátek, Martin 639 — Patočka, Jan 7, 18 — Patz, Naomi 335—336, 361, 368 — Pavel, Ota 380, 500, 576, 595, 628—630, 649—650, 655, 716, 754, 790—791, 816, 822—823, 833—835, 838, 858—861, 878—879, 937, 941, 999, 1001, 1003, 1005 — Pavelek, Ivo 639 — Pavelková, Kristina 639 — Pavlata, Michal 723 — Pavlát, Leo 19, 195, 515, 727 — Pávová, Jana 766—767, 796 — Pazi, Margarita 119, 121, 131—132 — Pěkný, Tomáš 14, 19, 152, 183, 206—207, 212, 266, 309, 312, 366 — Pelc, Vilém 569 — Pelcová, Nina 550, 560, 569 — Pelikán, Jiří 891—892, 898 — Penkala, Vít 479, 511, 517 — Perec, Jicchok Lejb (též Perez) 79—82, 87—88, 90, 92, 97, 123—125, 147, 157—160, 163, 166—172, 176, 178—180, 337, 979—981 — Perez, Jicchok Lejb (též Perec) 79, 88, 97, 129, 170—171, 173, 181, 280 — Peroutka, Ferdinand 158, 310, 574—575, 587, 597, 599 — Perry, Marvin 887, 924 — Peschel, Lisa 315, 328—332, 335, 339, 344, 358—359, 363, 366, 368, 448, 595, 599 — Pestek, Viktor 547, 549 — Pešat, Zdeněk 291, 491, 517 — Pešek, Jiří 67 — Peterson, Agnes F. 942 — Petljura, Symon Vasylovyč 277 — Petrasová, Taťána 69 — Petráš, Jiří 657 — Petrbok, Václav 15, 19, 24, 61, 67—69 — Petříček, Miroslav 515, 599 — Petzold, Alfons 170, 181 — Philipp, I. 78, 133 — Piccoli, Michel 633 — Picek, Jan 588, 599, 865, 879, 1003 — Pick, Jiří Robert 130, 357, 436, 468—469, 509, 513, 517, 537, 595, 598, 724, 754,

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1026

— Polák, Vlastimil Artur 7, 19, 326—327, 348—349, 363, 367, 437, 452, 470—472, 476, 497, 499, 503, 508, 513, 518, 991 — Poláková, Eva 614 — Poláková, Ida 155 — Poláková, Olga 470 — Polanski, Roman 591, 615, 624 — Polesný, Viktor 318 — Poliakov, Léon 761—762, 765 — Polišenská, Milada 924 — Polit, Monika 183 — Polívka, Bolek 640 — Pollak-Kinsky, Helga 424 — Pollaková, Helga 385, 632 — Pop, Ivan 267, 291 — Popperová, Gertruda (viz Šedová, Jana) 334 — Poppová, Věra 445, 515 — Porges, Felix (též Prokeš) 328—329, 331—332, 345 — Poschmann, Rosemarie 793 — Posmycz, Zofie 941 — Pospíšil, Ivo 600 — Posseltová, Hana (též Ledererová) 424, 522—524, 527, 541—542, 549—550, 557—559, 569, 871 — Potůčková-Taussigová, Jarmila 325, 367 — Povejšil, Jaromír 313 — Povolná, Hana 315, 362, 381, 383 — Prager, Vilém 266 — Prahl, Roman 69 — Pravda, František 27, 50, 976 — Pražák, Daniel 362, 383 — Preissová, Gabriela 49 — Presber, Rudolf 124, 130 — Prescott, William Hickling 289 — Pressburger, Chava 367, 381, 383, 387, 389—391, 393—394, 415, 424, 530, 561, 569 — Procházka, Jan 786 — Procházka, Jiří 882, 888, 892, 904, 912, 922 — Prokeš, Felix (též Porges) 328 — Prokeš, Jan 946, 958 — Proudhon, Pierre-Joseph 36, 762 — Prunés, Jean-Jacques 723 — Pružanskij, N. 160—161, 167, 181 — Přádná, Stanislava 616, 620, 660 — Přibáň, Michal 66, 958 — Přibáňová, Alena 945—946, 952, 958

Jmenný rejstřík

798—799, 806—808, 835, 837—838, 941, 992, 995, 999, 1001, 1005 — Pick, Otto 109, 124 — Pick, Sigmund 54 — Picková, Eva 374, 383 — Pilař, Jan 769 — Pilátová, Agáta 660 — Pinski, David 88, 92, 124, 130, 160, 167—168, 170, 181 — Pirandello, Luigi 258 — Píša, Antonín Matěj 64, 291, 463, 491—492, 494, 517 — Pitínský, Jan Antonín 934 — Pitter, Přemysl 550—551, 560 — Plack, Arno 939, 943 — Platzová, Magdaléna 375, 875, 878—879 — Pleschner, Max 152 — Pleskot, Václav 906 — Pletka, Václav 445, 513 — Pleyer, Ruth 363 — Plichtová, Barbara 929 — Plodková, Jana 642 — Pludek, Alexej 7, 24, 598, 791, 881—884, 886—888, 890—892, 894—895, 898—900, 904—905, 907—909, 912—923, 1000, 1003—1004 — Pluhař, Alois 414, 416—417 — Plzák, Michal 317, 569 — Podroužek, Jaroslav 479 — Poe, Edgar Allan 892 — Pohorský, Miloš 272, 282, 291, 708, 726, 738, 759, 794, 853 — Pojar, Miloš 17, 437, 515, 725—726, 737, 759, 796, 899, 924 — Pokorná, Terezie 515 — Poláček, Jan 591, 600, 624, 660, 841—842, 854 — Poláček, Josef 694 — Poláček, Karel 9, 13—14, 39, 190, 224, 236, 293, 296—300, 302—303, 306—312, 345, 380, 386, 396, 424, 500, 594—595, 798, 833, 929, 946—948, 956—957, 961, 985—986, 1005 — Polachová, Dita 741 — Polák, Erik 317, 366, 720 — Polák, František 159, 165—167, 177, 181 — Polák, Josef 320, 323—324, 354, 360, 365, 403 — Polák, Karel 66 — Polák, Vilém 324

15.11.16 0:46

— Přibyl, Lukáš 317, 526, 547, 569, 605, 638, 661 — Přidal, Antonín 575 — Psůtková, Zdeňka 838 — Putna, Martin C. 27, 69 — Pynsent, Robert B. 8, 10, 15, 19, 24, 35, 69, 839, 946—947, 949, 952, 958 — Pytlík, Radko 37, 64 — Quinkart, Babette 364 — Quis, Ladislav 37

1027

cizí i blízcí.indd 1027

— Raabe, Paul 114, 133 — Raabe, Wilhelm 44 — Rabin, Ira 328, 350—351, 366 — Rabinowitz, Oskar 250—251 — Rada, Eduard 159, 162, 181, 258 — Rádl, Emanuel 25, 69 — Radok, Alfréd 320, 348, 602—603, 605—606, 614, 617, 628, 655, 657, 660, 673, 683—684, 783, 962 — Rahm, Karl 323, 401, 403, 532—533, 536, 932, 936 — Rajko, László 763 — Rakous, Vojtěch 9, 13, 50—52, 57, 64, 144, 146, 152, 159, 167, 181, 185—196, 255—256, 265—266, 301, 500, 977, 981 — Ramon, Ilan 358 — Randák, Jan 24, 570 — Rapoport, Šlojme Zajnvl (viz An-ský/Anski, S.) 160 — Raspanti, Celeste R. 378 — Rauschenberger, Katharina 364 — Redlich, Egon (Gonda) 315, 322, 325, 337, 363, 371, 375, 385—386, 395—400, 402, 406—408, 410—411, 419, 421—424, 426, 538, 730, 734, 757, 759, 989, 998 — Reicin, Bedřich 768 — Reich, Ota 355—356, 363, 436, 449—450, 465, 474, 508—509, 513, 516, 991—992 — Reiman, Pavel 894—895, 897 — Reimová, Milada 685 — Reiner, Ilse 385, 424 — Reiner, Karel 324, 341—342, 378, 444, 510, 606, 992 — Reinerová, Hana 342 — Reinerová, Lenka 777 — Reisen, Abraham 82—85, 88, 124—125, 130—131, 280

— Rektor, Joab H. 928 — Remarque, Erich Maria 279 — Renan, Ernest 139 — Resnais, Alain 493, 646 — Reynek, Bohuslav 441, 497 — Riggs, Thomas 426, 436, 517, 571 — Richard of Devizes 38 — Richterová, Sylvie 426 — Rilke, Rainer Maria 440 — Rimbaud, Arthur 340 — Ringelblum, Emanuel 434 — Roberts, Churchill 358 — Robertson, Ritchie 19 — Roda Roda, Alexander 175 — Roden, Richard 531 — Roden, Rudolf 325, 358, 363, 524—528, 531, 535, 537—540, 542, 544—550, 552—557, 561, 563, 566, 569 — Rodenová, Eva 325, 363, 393, 419, 424, 522, 524, 526—528, 531, 538, 540, 542, 544—550, 552—557, 561—563, 566, 569, 647 — Rohling, August 36, 39, 65, 306, 312 — Rohrbacher, Stefan 51, 69 — Röhr, J. 155 — Rojková, Sabina 647 — Rokeach, Jisachar Dov 199—200 — Rokycana, Jaroslav 152, 180—181, 183, 258—259, 266, 311 — Roman, Martin 329 — Ropertz, Hans-Rolf 363 — Ror, Vladimír 660 — Rosenbaumová, Kamila 333, 336, 338, 342, 398 — Rosenberg, Alfred 61, 919 — Rosenberg, Walter (viz Vrba, Rudolf) 548 — Rosenfeld, Alvin Hirsch 571 — Rosenfeld, Morris 81—83, 97, 101, 107, 123—125, 130 — Rosenová, Eva 548 — Rosenzweig, Max 353 — Roskies, David G. 167, 169, 183 — Rossel, Maurice 317 — Rostand, Edmond 327 — Rosten, Leo 808 — Roth, Joseph 929 — Roth, Markus 435, 517 — Rothblum, David 78—79, 88, 124, 130 — Rothkirchenová, Livie 337, 367 — Roubíček, Richard 409

15.11.16 0:46

— Řehák, Daniel 489, 516 — Řehořková, Marie 920 — Sadek, Vladimír 201—202, 205, 208—210, 212 — Sadková, Eva 608—610, 612, 636, 655—656 — Sägerbrecht, Marianne 633 — Sachs, Edmond 905 — Sachs, Nelly 352, 437 — Saint-Saëns, Camille 851 — Salivarová, Zdena 891, 919, 924 — Salner, Peter 19, 69, 183, 771, 796 — Saltykov-Ščedrin, Michail Jevgrafovič 929 — Salus, Hugo 48, 107—108, 124, 130 — Samburski, Miriam 212 — Samokovlija, Isak 258 — Saudek, Emil 259 — Saudek, Rudolf 92, 124, 131 — Sax, Boria 726 — Saxlová, Magda 500, 513 — Segal, Jisaschar 542, 561, 569 — Segert, Stanislav 493 — Seidl, Siegfried 401, 532 — Seidler, Meir 419 — Seifert, Jaroslav 267, 436, 448, 457, 491—495, 508—510, 513, 681, 683, 991—992 — Sekyrková, Milada 570—571 — Selassie, Haile 391 — Semecká, Irma 524, 569 — Semín, Michal 920, 922 — Semprún, Jorge 761 — Sequens, Jiří 882, 922

cizí i blízcí.indd 1028

— Serubavel, Jan 164, 181 — Sforim, Mendele Mocher (viz Abramovič, Šolem Jankev) 92, 124, 131, 160, 179 — Shakespeare, William 26, 43, 578, 585, 938 — Shan (Shanová), Nava (Naava) (viz Schönová, Vlasta) 337—338, 561 — Shapiro, Robert Moses 426, 571 — Shaw, George Bernard 331 — Shek, Zeev 400—401, 561 — Sherman, Joseph 19 — Shik, Na’ama 523 — Shumsky, Dimitry 103, 108—109, 133 — Schäfer, Otomar 50, 64, 977 — Schächter, Rafael 62, 316, 352, 588 — Schalit, Moses 80, 131 — Scharf, Jakub 154 — Scheindlin, Raymond 902, 924 — Scherhaufer, Petr 930 — Scherl, Adolf 367 — Schickele, René 124, 131 — Schifferová, Věra 19 — Schillinger, Horst 620 — Schlör, Joachim 19, 67, 182, 762, 796, 882, 923—924 — Schlösser, Manfred 321—322, 363 — Schmid, Daniel 652 — Schmidt, Carsten 78, 97, 108—110, 112, 133 — Schmidt, Michael 51, 69, 72 — Schmitz, Siegfried 87, 124—125, 131, 979 — Schneider, Franz Markus 367 — Schneiderman, S. L. 424 — Schoenbaum, Mořic 159 — Schoeps, Julius 19, 67, 182, 762, 796, 882, 923—924 — Scholem, Gershom 202, 210 — Schön, Erich (též Kulka, Erich) 453—454, 489, 512, 546, 563 — Schönberg, Arnold 352 — Schönberg, Lore 132 — Schönerer, Georg 143 — Schönová, Ella 454 — Schönová, Vlasta (též Shan, Nava a Shanová, Naava a Shanová, Nava a Šanová, Vava) 315, 321, 325—327, 337—340, 363, 367, 396, 521—522, 524, 531, 561, 565, 569, 928 — Schopenhauer, Arthur 113

Jmenný rejstřík

— Roubíčková, Eva (též Mändlová, Eva) 363, 385, 392, 401, 408—413, 419—420, 422—424, 533, 538, 563 — Rovit, Rebecca 359, 363, 367 — Rožek, Ivo 335 — Rucker, Laurent 765, 796 — Rücklová, Jiřina 44 — Rudnicki, Adolf 590 — Rüffer, Eduard 35 — Rutkiewicz, Paweł 17, 516, 599—600, 725, 966, 969, 971 — Růžek, Martin 621 — Růžička, Daniel 924 — Rys-Rozsévač, Jan 334, 592 — Rytel-Schwarz, Danuta 969 — Rzounek, Vítězslav 892

15.11.16 0:46

1029

cizí i blízcí.indd 1029

— Schorsch, Gustav 316, 324, 340—341, 351, 361, 486, 988 — Schott, Anton 42, 65 — Schubert, Peter 280, 291 — Schul, Siegfried 320 — Schulhoff, Ervín 723 — Schulmann, František (viz Daniel, Jiří) 441 — Schulmann, Vilém 441 — Schulz, Antonín B. 18, 58—59, 68, 132, 152—154, 157—158, 183, 195, 478, 500—501, 516 — Schulz, Bruno 591, 937 — Schumacher, Claude 943 — Schwarz, Wolfgang F. 504, 517, 937, 943 — Schwarzenberg, Karel 915 — Schwarzová, Blanka 155 — Schwarzová, Marie 336 — Schweitzer, Frederick M. 887, 924 — Sidon, Karol 344, 433, 517, 597, 627—628, 655—656 — Sidonová, Vlasta Rut 876, 878—879 — Siebenschein, Hugo 58 — Sieber, Karel 905—907, 924 — Siebertová, Barbara 386, 425 — Sieglová, Naděžda 839 — Sierakowiak, Dawid 415, 421, 425 — Sicher, Gustav 143, 156—157, 181, 210, 233, 926 — Silberfeld, Margit 354, 452 — Simmel, Georg 346 — Simone, André (též Katz, Otto) 768, 777 — Singer, Isaac Bashevis 500 — Singer, Silvia 208—210, 213 — Sivan, Gavri’el 104, 132, 208, 212, 950, 958 — Skácel, Jan 436, 496—497, 499, 513 — Skácelík, František 267 — Skála, Ivan 683, 697, 705, 770, 794 — Skalická, Vlasta 251 — Skalický, Jaroslav 259 — Skolnik, Fred 133, 155, 158, 174, 183, 759 — Skřeček, Rudolf 65 — Slabý, Zdeněk Karel 308, 312, 424 — Sládek, Josef Václav 48, 219, 961 — Sládek, Ondřej 854 — Sládek, Pavel 49, 69, 156, 183, 967 — Sladová, Jana 369, 374—375, 380—381, 384

— Sladovníková, Šárka (též Vlasáková, Šárka) 415, 421, 423, 426, 556, 571, 660, 798, 839, 972, 989, 993, 995, 1000 — Slánský, Richard 777 — Slánský, Rudolf 13, 564, 580, 762, 764—771, 773, 777, 793, 895, 903, 999 — Smékalová, Ilona 932, 943 — Smetana, Bedřich 318, 322 — Smith, Anthony D. 23, 69 — Smith, Bradley F. 942 — Smrkovský, Josef 899 — Smutná, Dana 611, 674, 963 — Smyczek, Karel 609—610, 631, 636, 652, 656 — Snížek, Jindřich (též Gordon, G.) 279 — Sobol, Joshua 941 — Sobotková, Lea 929 — Soeldner, Ivan 660 — Sokoloff, Naomi 836, 839, 1000 — Solan, Peter 612, 790 — Solecki, Sam 839 — Sommerová, Olga 638 — Somr, Josef 723 — Sonnenschein, Hugo (Sonka) 346, 472, 476, 503, 513 — Soukal, Josef 65 — Soukup, Daniel (*1976) 26, 69 — Soukup, Daniel (*1981) 15, 24, 69 — Soukup, Pavel 723 — Soukupová, Blanka 15, 18—19, 50, 69, 135, 183, 771, 786, 796, 969 — Soukopová, Lucie 839 — Sozanský, Jiří 679, 931, 942, 963 — Speer, Albert 708 — Spengler, Oswald 886 — Spiegelman, Art 866, 879 — Spielberg, Steven 315, 544, 586, 615, 629, 646, 775 — Spier, Joseph (Jo) 323 — Spies, Gerty 327, 356, 363 — Spilka, Josef 267 — Spurná, Marie 336 — Srba, Bořivoj 341, 367 — Srbová, Olga 259 — Sruk, Marija 579, 600 — Stadtrucker, Ivan 660 — Stalin, Josif Vissarionovič 263, 487, 763—765, 785 — Stamberger, Walter 775 — Starke, Käthe 319, 321, 326, 363 — Stašek, Antal 33—36, 63, 65, 977

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1030

— Szabó, Miloslav 17, 56, 66, 302, 312, 619, 660 — Szlengel, Władysław 505, 513 — Šabach, Petr 945 — Šafář, Bohumil 257—258, 266 — Šalda, František Xaver 35, 56, 58, 69, 492, 681 — Šalom, Iš (viz Friedmann, František) 181 — Šanda, Jaroslav 726 — Šanová, Vava (viz Schönová, Vlasta) 326 — Šašek, Václav 318 — Šebesta, Josef 746, 758, 792, 1000 — Šebestová, Jelena 336 — Šebo, Igor 333 — Šedinová, Jiřina 49, 967 — Šedivý, Jaroslav 924 — Šedová, Jana (též Popperová, Gertruda) 315, 323, 326, 334—336, 340, 361, 363, 987 — Ševčíková, Tereza 899, 924 — Šiktanc, Karel 433, 495—496, 507, 513 — Šíma, Jaroslav 261 — Šimák, Petr 953, 958 — Šimonovic, David 176 — Šimůnek, Miroslav 738, 759 — Šišková, Anna 640 — Škapová, Zdena 660 — Škochová, Jarmila 14, 326, 346, 353, 367, 446, 448—449, 470, 517 — Škvorecký, Josef 488, 513, 590—591, 595, 598, 603, 626, 628, 639, 655, 658, 660, 684, 707, 710, 726, 787, 790, 794, 798, 816, 836, 838, 841, 890—891, 895, 919, 924, 995, 1001 — Šlechta, Marek 660 — Šling, Otto 768 — Šlosar, Vladimír 763, 795 — Šmok, Martin 797, 839 — Šormová, Eva 315, 326, 331—332, 335—336, 339, 341, 343—345, 360—361, 367, 595, 600, 988 — Špale, Václav 358 — Špirit, Michael 17, 66, 365, 426, 517, 570, 581, 598—600, 725—726, 839, 880 — Špirková, Věra 726 — Šrámek, Fráňa 355 — Štampach, František 374, 384 — Štefánik, Milan Rastislav 627 — Štefl, Jiří (viz Spitz, Jiří) 329, 332 — Šteflová, Lenka 381, 384

Jmenný rejstřík

— Steigerwald, Karel 929 — Stein, August 152 — Stein, Herbert 105, 131 — Stein, Jiří 328, 361, 447—448, 519, 988 — Stein, Perry 905 — Stein, Wilhelm 83—84, 131 — Steinberg, Jehuda 92, 124, 131 — Steiner, Franz 73, 75, 78, 123, 131, 202 — Steiner, Petr 796 — Steinitz, Elisabeth Lisl 331—332 — Steklý, Karel 889, 922 — Stenzel, Jürgen 93, 132 — Stephan, Wolfgang 291 — Stern, Evžen 154 — Sternberger, Günter 14 — Steven, Steward 765, 796 — Stolypin, Pjotr 175 — Stránský, Michal 729 — Stránský, Pavel 329, 400, 729, 738, 759 — Strass, Leo 316 — Strauss, Leo 324, 329—330, 333, 361, 987 — Streicher, Julius 919 — Streisand, Barbra 359 — Strobach, Vít 19, 136, 183, 778, 796 — Strobl, Karl Hans 26, 53—55, 64—65, 977 — Strohsová, Eva 291, 311 — Stroupežnický, Ladislav 26, 152 — Struck, Hermann 91, 133 — Strupková, Elena 722 — Strusková, Eva 316, 336—337, 350, 367 — Strusková, Olga 333 — Stüben, Jens 517 — Styron, William 740 — Suchomel, Milan 850, 854 — Suchý, Jiří 468—469, 517 — Suleiman, Susan Rubin 868, 880 — Sumín, Jiří 41, 65 — Sus, Oleg 913, 923 — Süssland, Jiří (viz Cajlajs, Jiří) 333 — Sušický, Jošua 98, 131 — Světlík, Eduard 469, 513, 517 — Svoboda, Jiří 595, 647, 656 — Svoboda, Libor 657 — Svobodová, Jana 362 — Svobodová, Kateřina 381, 384, 426 — Svobodová, Růžena 43, 63, 65, 316, 977 — Svozil, Bohumil 129, 630, 660, 861, 880 — Sýs, Karel 499—501, 509, 513, 517, 720

15.11.16 0:46

— Štencl, Richard 425 — Štěpán, Lubomír 468 — Štěpán, Miroslav 883 — Štěpán, Petr 647 — Štern, Evžen 27—29, 147, 181 — Štichová, Eva 380, 382—383, 449, 510, 512, 514 — Štingl, Pavel 638 — Štoll, Ladislav 683 — Švábová, Jana 18, 58—59, 68, 153—154, 183, 501, 516 — Švenk, Karel 231, 321, 323—324, 329—330, 332—336, 344—345, 361, 363, 380, 595, 962 — Švestka, Oldřich 905

1031

cizí i blízcí.indd 1031

— Tabori, George 26, 938—939, 941, 1005 — Tarant, Zbyněk 306, 313 — Taube, Erika 346 — Taussig, Ervín 58, 147, 154 — Taussig, Fritz (viz Fritta, Bedřich) 320 — Taussig, Josef 325, 329—330, 363, 545 — Taussig, Pavel 290, 660 — Taussig, Zdeněk 358, 371 — Tazbir, Janusz 887, 924 — Teige, Karel 681, 683 — Teller, Walda 586 — Terlau, Wilhelm 103—104, 107—108, 133 — Terleckij, Nikolaj 592 — Teytz, Viktor 138, 146—147, 152—154, 181, 254 — Theer, Otokar 59 — Thein, Hanuš 338 — Thieberger, Friedrich 112 — Thioly, Clémence 645 — Tibbetts, John C. 660 — Tigrid, Pavel 897—898, 928 — Tichý, František 362, 383, 387, 425, 493 — Tilschová, Anna Maria 33—34, 55—56, 63, 65, 302, 312, 977 — Tippner, Anja 213, 267, 273, 291, 580, 600 — Tobek, Vladimír (viz Böhm, Zdeněk) 448, 519 — Todorov, Tzvetan 590 — Tohn, Zdeněk 260, 266 — Tokstein, Antonín F. 144, 183 — Tolstoj, Lev Nikolajevič 186 — Toman, Ivo 436

— Toman, Jindřich 10, 15, 17, 19, 24, 66, 68—69 — Toman, Karel 154, 681 — Toman, Marek 424, 441, 510, 517 — Tomaszewski, Jerzy 796, 923 — Tomáš, Filip 17, 365, 426, 468, 517, 570, 587, 595, 599—600, 808, 839, 880, 957 — Tomášová, Tereza 759 — Tomek, Vladivoj 916 — Tomek, Wácslaw Wladiwoj (Václav Vladivoj) 916 — Tomeš, Josef 68 — Tomský, Alexander 919 — Toncrová, Marta 838 — Töpfer, Ota 335 — Töpfer, Tomáš 595, 656 — Topol, Jáchym 502—503, 513, 642, 655, 871, 878—879, 1003 — Trachtenberg, Joshua 892, 924 — Traub, Moshe 561, 569 — Traven, B. 288 — Trávníček, Jiří 437, 477, 517 — Traxler, Petr 722 — von Treitschke, Heinrich 39 — Trensky, Pavel 839 — Trepte, Hans-Christian 969 — Trochová, Zina 311 — Trojan, Miroslav 457 — Troller, Norbert 316 — Trost, Pavel 297, 299, 306, 313 — Třešňák, Petr 892, 923 — Tuček, Benjamin 656 — Tůma, Mirko (Miroslav) 319, 322, 340, 351, 363, 367, 523—524, 535, 561, 565—566, 569 — Tureček, Dalibor 8, 18—19 — Tuwim, Julian 258 — Twain, Mark 798 — Tydlitát, Jan 312 — Tydlitátová, Věra 306, 313 — Tych, Feliks 797, 839 — Tyl, Josef Kajetán 185 — Uher, Štefan 841 — Uhlíková, Lucie 135, 139, 183, 839 — Ullmann, Viktor 62, 320, 346, 352, 362, 364, 703 — Ullrich, Volker 898, 924 — Ungar (Ungár), Otto 316, 320 — Urban, Josef 655 — Urban, Miloš 44

15.11.16 0:46

— Vacík, Miloš 483—484, 507, 513, 770 — Václavek, Ludvík 315, 326—327, 346, 348, 350, 352, 363, 367, 425—426, 431, 435, 470, 472, 513, 517, 778, 796 — Vaculík, Ludvík 883 — Vachek, Emil 30, 784 — Válek, Vlastimil 65, 385—386, 426, 521—523, 565, 571, 993 — Valenta, Jaroslav 796, 923 — Válková, Julie 367 — Vaňáková, Dora 224, 311, 961 — Vančura, Vladislav 40, 62, 217, 267—268, 289—290, 683, 961 — VandenBos, Gary R. 477, 518 — Varady (Varadyová), Marcela 561, 569 — Vassogne, Gaëlle 111, 114, 133 — Vávrová, Ilona 156, 183 — Vavruška, Eduard 368 — Veber, Václav 365 — Veit, Václav 174, 181 — Verdi, Giuseppe 316, 588 — Verešová (Weinstein), Charlotta 693 — Verne, Jules 26 — Veselá-Prudková, Lenka 15 — Veselka, Martin 759, 973 — Veselská, Magda 682, 727 — Vice, Sue 426, 797, 832—833, 837, 839 — Viewegh, Michal 945 — Vilímková, Milada 210 — Villon, François 336 — Vinická, Tereza 943 — Víšková, Jarmila 291, 312, 384, 599, 725—727, 957 — Vladislav, Jan 687 — Vlasáková, Šárka (viz Sladovníková, Šárka) 426, 571, 580, 600 — Vlašín, Štěpán 918, 924 — Voborník, Jan 65 — Vohryzek, Josef 16, 594, 600 — Vohryzek, Lev 153—155 — Vohryzek, Viktor 12—13, 51, 57, 64—65, 74, 144—147, 150—151, 153—154, 177, 181, 977

cizí i blízcí.indd 1032

— Vohryzková, A. 140, 181 — Vokolek, Vladimír 481, 508, 991 — Volanská, Hela 774—775, 793—794, 858, 1000 — Volavková, Hana 14, 19, 371, 376, 378, 384, 717, 719, 725, 727 — Volkov, Shulamit 19 — Vondráčková, Jaroslava 375, 384, 681, 683—684, 690, 693, 697, 724 — Voska, Václav 605 — Voskovec, Jiří 331, 333, 336, 345, 435, 444, 513 — Vostřel, Darek 323, 335—336, 361, 595, 987 — Votruba, Misha 656 — Vrba, Rudolf (též Rosenberg, Walter) 436, 548, 563, 569, 772—773, 793—794, 999 — Vrbata, Josef (viz Olbracht, Ivan) 288 — Vrchlický, Jaroslav 11, 47—50, 64—65, 81, 98, 100—101, 124, 131, 218—219, 961, 977 — Vrkočová, Ludmila 316, 326, 333, 368 — Vybíral, Jan 967 — Vydra, Zbyněk 177, 182—183 — Vyskočil, Ivan 335, 468 — Wade, Bryan 939 — Waechter, Alexander 326, 362 — Wagner, Richard 34, 61, 584, 708, 887, 912 — Waldstein, Emil 156—158, 181 — Waleská, Blanka 603 — Walser, Robert 929 — Wargskog, Olga Orszeł 837, 839 — Waschke, Mark 644 — Wassermann, Jakob 142, 181, 288 — Waxman, Franz 378 — Weber, Ilse 228, 315, 320, 323—324, 327, 349—350, 361, 364, 366, 433, 470, 476, 497, 692, 962, 988 — Wedekind, Frank 258—259 — Wehle, Kurt 250—251 — Weigner, Jiří (viz Daniel, Jiří) 441 — Weil, Jindřich 350 — Weil, Jiří 5, 9, 14—15, 40, 209—210, 213, 236, 315, 353—354, 356, 368—372, 374—378, 382—384, 436, 455, 475, 487, 492, 500, 537, 576—578, 580, 582—585, 589, 592, 595, 597—599, 606, 635, 671—672, 681—697,

Jmenný rejstřík

— Urbánek, Karel 608 — Urbánek, Zdeněk 438 — Urbanová, Alena 323, 367 — Urbanová, Svatava 839 — Urválek, Josef 768, 895 — Utitz, Emil 208, 319—321, 324, 326, 364, 531

15.11.16 0:46

1033

cizí i blízcí.indd 1033

699, 701, 703—707, 709—710, 712, 715—720, 723—727, 731, 736—738, 740, 758, 781—783, 795, 826, 863, 962, 970, 989, 997—998 — Weil, Karel 681 — Weilová, Olga 671, 684, 962 — Weiner, Karen 425 — Weiner, Pavel 385—386, 395, 401, 404—408, 411, 419—423, 425, 536, 989 — Weiner, Richard 12—14, 49, 58—59, 236, 241 — Weininger, Otto 154 — Weiserová, Dorit 667, 962 — Weiskopf, Franz Carl 51, 275, 694, 712, 727, 777—782, 793, 795, 1000 — Weiss, Ejsik 766 — Weiss, Ernst 14 — Weiss, Jiří 607—609, 611—612, 628—629, 633, 636, 651, 656, 660, 674, 786, 790, 795, 841, 963 — Weiss, Otto 327, 354—355, 364 — Weiss, Peter 941, 1005 — Weiss, Reggie 233 — Weiss, Tomáš 871, 879 — Weissová, Helga 209, 370, 381, 384, 419, 423, 425, 522—524, 541, 552, 556—557, 563, 565, 569, 693 — Weizmann, Chajim 108 — Welles, Orson 603 — Wells, Herbert George 741 — Welsh, James Michael 660 — Weltsch, Felix 72, 108—112, 123—125, 131, 202, 204, 978—979 — Weltsch, Robert 108 — Werfel, Franz 14, 109, 118, 124, 131, 929, 937 — Werich, Jan 331, 333, 336, 345, 435, 444, 905 — Wertheimer, Jack 73, 138—139, 183 — Wessling, Berndt W. 118, 133 — Wetzler, Alfréd (též Lánik, Jozef) 548, 772 — Wićazová, Eva 70 — Wiehn, Erhard R. 367, 512 — Wiendl, Jan 68, 365, 425, 477, 515, 518, 942, 969—970 — Wiesel, Elie 521, 571, 798, 993 — Wiesenthal, Simon 789, 899 — Winter, Gustav 14, 236 — Winternitz, Ervin 525 — Winton, Nicholas 349, 433, 637—638

— Wisse, Ruth R. 424, 426, 521, 571 — Wlaschek, Rudolf M. 364 — Wodziński, Marcin 140, 183 — Wolf, Bertold 416 — Wolf, Gerhard 793 — Wolf, Kurt 414 — Wolf, Otto 386, 392, 414—422, 425, 521, 989 — Wolfenstein, Helga 352 — Wolfenstein, Mina 346 — Wolfová, Felicitas 414—416, 418 — Wolker, Jiří 318, 337, 355, 450 — Wollsteinerová, Eva Julie 668, 962 — Woodward, Kerry 352 — Wunsch, Beate 96, 104, 133 — Wurzel, Gizzi 329 — Yegar, Moshe 763, 766, 785, 796 — York-Steiner, Heinrich 86—87, 124—125, 131, 979 — Young, James Edward 9, 19, 386, 418—419, 426, 571, 990 — Zábrana, Jan 438, 513 — Zadek, Peter 26 — Zadrobílková, Zuzana 383, 424 — Zahradníček, Jan 255, 883 — Zand, Gertraude 346, 518 — Zangwill, Israel 158, 162—163, 166, 169, 181 — Zapruder, Alexandra 395, 403—404, 414, 423—424, 426 — Zatloukal, Jaroslav 267 — Závada, Jaroslav 36, 70, 477 — Zdařil, Jaroslav 414, 416 — Zelenka, František 323, 329, 334, 336, 340—341, 343, 352, 361, 988 — Zelenka, Jan 17 — Zelenka, Otto 792 — Zeyer, Julius 13, 461 — Zíbrt, Čeněk 341, 364 — Zídek, Petr 905—906, 924 — Ziege, Eva Maria 17 — Zikmund, Petr 656 — Zipes, Jack 66 — Zitová, Olga 289, 291, 873, 880, 973, 978, 984 — Zoufalá, Marcela 67, 514, 942, 966, 970 — Zuckermann, Hugo 104—105, 124—125, 131, 979 — Zunser, Eliake 124, 131 — Zuskin, Benjamin 764

15.11.16 0:46

— Zvěřina, Miloš 632 — Zvoníček, Stanislav 660 — Zweig, Arnold 12, 91, 124—125, 131, 133, 288 — Zweig, Stefan 124, 258—259

— Žantovský, Jiří 478, 518 — Žirkova, Jelizaveta Ivánovna 256 — Żebrowski, Rafał 141, 171, 182, 434, 514 — Żółkiewska, Agnieszka 431—432, 518

Jmenný rejstřík

— Žádníková, Raja 378 — Žalman, Jan 606—607, 613—614, 616, 618, 623, 625, 660

cizí i blízcí.indd 1034

15.11.16 0:46

Věcný a tematický rejstřík

1035

cizí i blízcí.indd 1035

— Abraham a Izák 280, 936 — agada → hagada — Ahasver 12, 58—59, 64, 186, 503 — Akademický spolek Kapper → též Spolek akademiků židů 152, 211, 234, 249, 253—254, 261, 264 — akulturace → též asimilace 136—137, 175, 441, 444 — Alef (samizdatová edice) 14, 16, 791 — anarchista židovský → stereotypy protižidovské — animalizace 25, 41, 166, 299, 686—687, 770, 772, 793, 886—887 — antiidyličnost → též idyla 297, 328, 361, 410 — antijudaismus (křesťanský antisemitismus) 27, 62—63, 306, 478, 633 — antisemitismus 26, 39, 60, 62—64, 84—86, 108, 125, 138, 142, 145—146, 150, 152—153, 157, 161, 165, 174, 175—177, 193, 240—245, 250, 257, 259, 277—278, 288, 290, 297, 302—307, 310—311, 372, 388—389, 417, 439, 460, 466, 566, 604, 619—620, 623, 626, 634, 644, 648, 733, 766—767, 774, 777, 786—787, 790—793, 810, 814, 819—821, 832, 843, 847—848, 857, 869, 878, 901, 903, 920, 928, 940—941, 952 > křesťanský → antijudaismus > po druhé světové válce 466, 627—628, 812, 818, 830—831, 834 > stalinský (antisionismus) 7, 13—15, 564, 573, 580—582, 598, 601, 611, 618, 644—645, 650, 767—793, 858, 881—921, 927 — antisemitské stereotypy → stereotypy protižidovské — antisionismus → antisemitismus stalinský

— asemitismus 24, 32 — asimilace Židů → též akulturace 60, 74, 86—87, 123, 136—137, 141—144, 146, 149—150, 152, 161—164, 166, 176—177, 193, 199—200, 210, 233—234, 236, 245—247, 253—265, 267, 285, 287, 290, 625, 681, 711, 755, 785, 928 > rudá asimilace 778 — asonance 484, 486 — aufbaukomando (v Terezíně) 318, 332 — Auschwitz (Osvětim) → koncentrační tábor: Osvětim — Austria (spolek) 53 — autobiografický pakt 837 — autofikce 837 — Avinu Malkeinu (židovská modlitba) 303 — Badeniho jazyková nařízení 54, 72 — Balfourova deklarace 108 — Bar Kochba (spolek) 72, 76, 78, 91, 103, 108, 120, 123, 137, 145, 151, 201—202 — bar micva 238, 814 — Barabáš (Marlowe) 43 — Barissia (spolek) 72, 123, 202 — la belle Juive (krásná Židovka) → stereotypy protižidovské: krásná/smyslná Židovka — Bejlisova aféra 174 — Bejt Simcha 946 — Bełżec → koncentrační tábor — Bergen-Belsen → koncentrační tábor — Bible 100, 289, 494, 582, 907 > Deuteronomium 584 > Genesis 355 > Kniha Job 864 > Leviticus 283 > Píseň písní 493 > Žalmy 584, 721 — Bible kralická 13, 62, 721

15.11.16 0:46

— cadik 87, 171—172, 201 — citová otupělost (v táboře, ghettu) 394, 397, 401, 407, 413, 417, 423, 799, 801, 803, 815 — cizinec → stereotypy protižidovské — cizost → též jinakost 30, 58—59, 86, 135, 164, 294, 296, 306, 770, 954, 956 — cyklický čas 294 — cykličnost 187, 453, 457, 463 — čachrářství → stereotypy protižidovské — Čechožidé, českožidovské hnutí 47, 51—52, 57—58, 71—72, 74, 136, 145—147, 150—152, 157—159, 161, 164, 166, 169, 171, 175—178, 186, 191, 194, 234, 236, 249, 253—265, 298 — Červen (periodikum) 58 — Červený kříž (Mezinárodní červený kříž, jeho návštěvy v Terezíně) 264, 317, 322—323, 328, 337—338, 402—403, 406—407, 421, 531—533, 635, 719, 421, 808, 817, 931 — České listy 136, 154, 159—160, 171 — českožidovské hnutí → Čechožidé — Českožidovské listy 153

cizí i blízcí.indd 1036

— Čin (periodikum) 12, 279 — Čtenářský a řečnický spolek židovských studentů (Lese- und Redehalle jüdischer Hochschüler) 12 — ďábel → stereotypy protižidovské — Dachau → koncentrační tábor — Dachau-Kaufering → koncentrační tábor — daktyl → verš — daktylotrochej → verš — David (starozákonní) 919 > David a Goliáš 435, 444, 905, 908—909 — Davidova hvězda → židovská hvězda — Debora (starozákonní) 117 — deheroizace → též hrdinství, heroizace 308, 454, 575, 579, 585, 607, 615 — demytizace → též mýtus 615, 620 — deník fiktivní 739 — deník soukromý 385 — deník veřejný 386 — deník-vrba 386 — dětský vypravěč → vypravěč dětský — Deuteronomium (Pátá kniha Mojžíšova) → Bible — diaspora → též golet 80, 246, 260, 860, 876 — Die Distel (ilegální časopis) 470 — dobrý Němec → Němec dobrý — dokudrama 941 — dokumentárnost (v krásné literatuře) 353, 435, 572, 574, 580, 584, 588, 605, 712, 858, 929, 934, 941 > kvazidokumentárnost 465, 614 — Domov (periodikum v Terezíně) 381 — Dreyfusova aféra 89, 761, 784 — drby v Terezíně → bonky — druhá generace → generace přeživších šoa — druhá republika 7, 436, 443 — důvěryhodný vypravěč → vypravěč důvěryhodný — dvojník, dvojnictví 58, 591, 842 — efekt přihlížejícího → bystander — emigrace → též exil 156—157, 166, 235—237, 436, 478, 529, 561—563, 604—605, 628, 637, 643, 681, 733, 743, 785, 868—880, 915—916, 928, 930, 947 — enjambement 476, 485, 494

Jmenný rejstřík

— Bildung 139—140 — bilingvismus 98, 318 — bílý Žid → též filosemitismus, židomil 597, 619—620 — Birkenau → koncentrační tábor: Osvětim — Birkenau Boys 339—340, 550 — Birobidžan 263, 762 — Blízký východ (v angličtině Střední východ) 103, 462, 479, 763, 786—787, 857, 878, 881—882, 889—890, 902, 904, 906—908, 918, 921 — bloud (prosťáček) 858—586, 891 — B’nai B’rith (řád) 59 — Bonaco (periodikum v Terezíně) 328, 381 — bonky (drby) v Terezíně 535—536, 553 — Březinka (Auschwitz-Birkenau) → koncentrační tábor: Osvětim — Buchenwald → koncentrační tábor — Buchenwald-Meuselwitz → koncentrační tábor — bystander 8, 436, 476—477, 494, 508—509 > efekt přihlížejícího 476—477

15.11.16 0:46

— erotika → též sex 35, 43, 47, 88, 114, 206, 240—242, 357—358, 422, 501, 556, 585, 609, 649, 745—746, 913 — Ester (Esther, starozákonní) 341—344 — etnocentrismus 175, 947 — etnolekt židovský 186, 308 — exil → též emigrace 237, 434, 628, 777, 789, 861, 878, 897—898, 932 — exotický Žid 44, 63 — expresionismus, expresionistický styl 113—114, 120, 124, 341, 347, 472, 504, 506, 606, 614, 617 — Fatáh (Al-Fatáh) 900—901 — figura třetího (Holz) 24, 42 — filosemitismus → též bílý Žid, židomil 12, 761, 954 — Flossenbürg → koncentrační tábor — folklor 142, 272, 337, 471—2 — fyziognomie (židovská) → stereotypy protižidovské

1037

cizí i blízcí.indd 1037

— Gabriel (anděl, archanděl) 86—87, 457, 476 — Gegenwartsarbeit 137, 145, 150 — gender, genderové rozdíly 16, 24, 168, 170, 178, 392—393, 415—416, 422—423, 653, 867—868 — generace přeživších šoa > druhá generace 434, 509, 831, 865—878, 955 > jedenapůltá generace 466, 868 > třetí generace 434, 509, 866, 870, 875—876, 878 — Genesis → Bible — genocida → též holokaust, šoa 496, 698, 716—717, 724 — Germania (spolek) 72 — germanizace 30, 263, 894 — Gesamtkunstwerk 510 — ghetto 7, 10, 79, 94, 106, 121, 163, 240—242 > ghetto Białystock 324, 433, 531, 604, 693 > ghetto Łódż 317, 399, 421, 462, 576, 580, 588—589, 639, 641, 685, 689, 798, 802—803, 833 > ghetto Minsk 317, 462 > ghetto Pešť 317

> ghetto Terezín → terezínské ghetto > ghetto Varšava 345, 399, 423, 434, 490, 498, 505, 507, 556, 689, 781, 798 — ghetto humor → humor — ghetto vnitřní 60, 240—241, 250, 609, 614, 617 — ghettowache (v Terezíně) 473, 710, 712—713, 715 — gój → též Nežid 94, 161, 270, 273, 285, 290 — Golem 44, 339 — góles (golet) → též diaspora 80, 237, 246 — golet → góles — Golgota 782 — Groß-Rosen (Chrastava) → koncentrační tábor — groteska, grotesknost 307, 341, 578—579, 584, 595, 597—598, 619, 624, 654, 688, 708, 714, 742, 785, 815, 858, 866, 872—873, 878, 929, 940—941 — had (příznak svůdce a ďábla) 28, 31, 770, 849 — hagada (agada) 156, 208, 249 — Hagana 827 — Hagibor (oblast v Praze 10, židovský sportovní klub) 348, 555, 740 — halacha 156, 208 — Halbasien 140 — happy end 310, 335, 476, 951—952 — haskala 141, 158, 200—201 — Hašomer Hacair (spolek) 151 — hauzírník → též stereotypy protižidovské 50—51, 84—85, 185—186, 193, 950 — Heatid (periodikum) 77 — Hebrejská bible → Septuaginta, Starý zákon, Tanach 348 — Hechaluc (sionistická mládežnická organizace) — heroizace, hrdinství → též deheroizace 49, 308, 454, 490, 579, 598, 607, 612, 630, 653, 710, 941 — heydrichiáda 483, 531, 585 — hilsneriáda, Hilsnerova aféra 7, 25, 36, 57, 72, 194, 201, 301, 304, 318, 761 — historická paměť → paměť — histoire croisée 8 — Hitlerjugend 466, 576, 818 — Hlas půdy Q 306 (periodikum v Terezíně) 381

15.11.16 0:46

— chaluc (Hechaluc), chalucník → též Žid jako průkopník 164, 400 — Chanuka 79—80, 104—105, 124, 163—164, 443, 447 — Charon 439 — chasidismus, chasidé 9, 140—142, 149, 159—160, 171—172, 177—178, 199—211, 234—235, 249, 267, 269—270, 280, 289, 471, 755 — chazarství, Chazaři 139, 269, 908 — Chevra kadiša (Pohřební bratrstvo) 188, 209, 846 — chlípný Žid → stereotypy protižidovské — chronotyp 449 — chudý Žid → Žid chudý — Chumiš (Chumaš) → též Pentateuch, Tóra 175 — identita židovská 149, 172—173, 210, 239, 254, 260, 264—265, 285, 286—287, 290, 388, 390, 443—444, 699, 730—734, 757, 860, 863, 891, 946, 948—949, 955

cizí i blízcí.indd 1038

— idyla → též antiidyličnost 32, 297, 361, 566, 638 — ikony (Assmannová) 23 — Imago (periodikum) 207 — implicitní čtenář 272, 282—283 — Irgun (Irgun Zwai Leumi) (sionistická vojenská organizace) 909, 911 — ironie → též komika 158, 289, 305, 311, 390—391, 422, 613, 688, 745, 748, 753, 808, 815, 828, 832, 866, 919 — Izrael → též Svatá země, Palestina, Stát Izrael 168, 263, 322, 337, 388, 400, 452, 501—502, 507, 561—562, 580—581, 647, 698, 729—730, 734—735, 739, 746, 750, 752, 755, 758, 762—771, 786—788, 792, 857, 863, 869, 876, 878, 881—882, 889, 902, 905—909, 921, 928, 945 — izraelsko-arabské války > izraelsko-arabská válka 1948 746, 787 > jomkipurská válka (1973) 888, 902, 907 > šestidenní válka (1967) 786, 788, 791—792, 857, 863—864, 889, 892, 903—904, 906 — Jad Vašem (Yad Vashem) 326, 550, 563 — Jákob (starozákonní) 281 — jamb → verš — jazyk dětského vypravěče → vypravěč dětský — jedenapůltá generace → generace přeživších šoa — Jeremiáš (starozákonní) 438 — Jeruzalém 26, 47, 53, 80, 95, 173, 322, 461—462, 491, 498, 583, 590, 746, 850, 863—864 — ješiva 139, 200—201 — The Jewish Agency 562, 789 — jezuité 38—39 — Ježíš → též Kristus 45, 142, 476, 481, 484, 908, 930 — Jidáš 769, 793 — jidiš 30, 53, 78—79, 82, 97—98, 123, 138, 140, 144—145, 152, 160, 164—166, 201, 203, 206, 258, 263, 308, 337, 348, 360, 471, 503, 908, 925 — jidišová literatura 71, 79—82, 92, 103, 112, 124, 158, 160, 176, 905

Jmenný rejstřík

— Holocaustlyrik → lyrika lágrová vs. lyrika holokaustová — holokaust → též genocida, šoa 9, 14, 26, 211, 331, 339, 345, 348, 408, 424, 431—510, 601—661, 729—743, 764, 781, 792, 797—837, 848, 902, 905, 910, 925—926, 930, 946, 949, 951, 953, 956 > mužský pohled na holokaust 629, 645 > ženský pohled na holokaust 629, 645 — holokaustová turistika (komercializace holokaustu) 503, 872 — homosexualita 591, 624, 801, 835, 947 — hřbitov → židovský hřbitov — hudba filmová 615, 651 — humor → též komika 174—175, 307—308, 610, 613, 745, 861, 878 > ghetto humor 329 > humor černý 190, 579, 595, 623, 754, 758, 785, 808, 858, 866, 941, 946 > humor šibeniční 190, 193, 468—469, 553, 654, 946, 956 > humor tragikomický 578, 591, 595, 598, 618, 635, 815, 870, 929 > humor vulgární (obhroublý) 190 > humor židovský 77, 190, 206—207 — husitství 100 — hvězda židovská → židovská hvězda

15.11.16 0:46

— jinakost → též cizost 135, 210, 233, 947, 950, 954, 956 — jména židovská → též stereotypy protižidovské 276, 652, 899, 949 > mluvící jména 754, 849 > opakování jmen 652 > změna jména → též stereotypy protižidovské 271, 286, 768, 893 — Job 438, 481 — Jóel (starozákonní prorok) 576 — Joint Distribution Committee 560, 899 — Jom kipur (Den smíření) 90, 302, 389, 731, 751 — jomkipurská válka (1973) → izraelsko-arabské války — Jonáš (starozákonní) 930 — Josef (starozákonní) 288, 697 — Jozue (starozákonní) 280, 779 — Juda Makabejský 80, 104, 124 — Der Jude (periodikum) 111, 137, 143 — Das jüdische Prag (sborník) 100, 137 — Jüdische Rundschau (periodikum) 137 — Jüdischer Almanach (ročenka) 207 — Jüdischer Volksverein „Zion“ (spolek) 72, 82 — Judita (starozákonní) 93, 594 — Jung Juda (periodikum) 77

1039

cizí i blízcí.indd 1039

— kabala 155, 200—201, 206—207 — kadiš (kaddiš) 107, 239, 355, 722, 874 — kaftan 31, 104, 138, 149, 163, 165, 299, 305, 592 — Kalendář česko-židovský (Kalendář českožidovský) 136, 152—153, 157, 159, 211, 249, 253—265 — Kamarád (periodikum v Terezíně) 328, 381 — Kanaán →zaslíbená země — Kanada (v koncentračních táborech) 545—546, 654, 741 — kapitalista (Žid) → stereotypy protižidovské — karnevalizace 26, 787, 940 — kibuc 263, 576, 729—730, 733—734, 745—747, 749, 752—753, 755, 757—758 — kibucník 743, 747, 751, 757 — klíčový román 890 — Kniha Job → Bible — kognitivní psychologie 836 — kolaborace, kolaborant 321, 472, 609—610, 636, 640, 642, 710, 817

— komika → též humor, ironie 343, 578, 596—597, 654, 748, 754, 807—808, 819, 878, 940, 946 > jazyková 654, 808 > Situační 654, 808 — komiks 435, 592, 724, 866 — komíny (v koncentračním táboře) 403, 481, 489, 539, 553, 621, 646, 654, 852 — koncentrační tábor > Bełżec 431 > Bergen-Belsen 527—528, 685, 688, 798, 819 > Buchenwald 482, 505—507, 777 > Buchenwald-Meuselwitz 457 > Dachau 448, 507, 580, 785, 938 > Dachau-Kaufering 400, 473, 583 > Flossenbürg 546 > Groß-Rosen (Chrastava) 431 > Majdanek 499, 605, 629 > Malý Trostinec 501 > Mauthausen 442, 552, 603, 612, 641, 784, 798 > Osvětim (Auschwitz, Birkenau, Březinka) > Osvětim-Březinka (Birkenau) 316, 320, 324, 327, 339, 352—354, 358, 369, 377, 400, 405—406, 433, 441, 448—449, 452—453, 457, 459—460, 468—473, 481—482, 489—490, 495, 499—500, 503, 505—509, 524—528, 533, 539—541, 544—550, 552—553, 559, 580—581, 583—585, 587—588, 595, 605, 612, 614, 632, 638, 641, 644—647, 682, 684, 714, 717, 719, 721—722, 729, 734—737, 773, 783, 798, 808, 823, 859, 866, 871—873, 876, 931—932, 936, 938 > Ravensbrück 629 > Sachsenhausen 629, 645—646 > Schwarzheide 339, 537, 540, 459, 729, 743 > Sobibor 501 > Treblinka 423, 471—472, 502, 546, 581, 589, 605, 682 — kontratypy 24, 42—46, 173—174, 829 — korektnost, nekorektnost 25—27, 62, 652, 947 — kostel židovský → též synagoga, templ 187, 301 — košer 173, 925 — Kralická bible → Bible kralická

15.11.16 0:46

— Maccabea → Verein der jüdischen Hochschüler — maces 26, 44, 84, 249 — maceva 490—491, 493 — Majdanek → koncentrační tábor — Makabejští → Juda Makabejský — Makkabi (sportovní organizace) 151, 155 — Makkabi Hacair (mládežnická organizace) 151

cizí i blízcí.indd 1040

— Malá pevnost v Terezíně 316—317, 320, 376, 484, 500, 602, 613 — malý český (slovenský) člověk 596, 608, 620, 624, 629, 639—641, 697—698, 830, 841 — Malý Trostinec → koncentrační tábor — manipulace 294, 311, 590, 593—594, 597, 621, 651, 654, 699, 709, 790, 843—844, 872, 888, 904—905, 929 — martyrologie 648 > česká 318, 432—434, 478, 482—484, 486, 507—509 > literární 432—433, 596 > sovětská 478 > židovská 432—434, 509 — Maskil (periodikum) 437, 946 — maušlování → stereotypy protižidovské — Mauthausen → koncentrační tábor — Mefisto 593, 893 — Mesiáš 248, 273, 280—281, 480 — Mezinárodní červený kříž → Červený kříž — mluvící jména → jména — Mojžíš 86, 98—99, 101, 142, 433, 586, 592, 785, 909 — Morgen (periodikum) 77 — moudrý Žid → Žid moudrý — musulman (v koncentračních táborech) 467, 483—484 — mužský pohled na holokaust → holokaust — my versus oni 139, 434, 696 — mýtus, mýty → též demytizace 273—274, 280, 287—289 — nacionalismus 23, 62, 102, 108, 145, 235, 482, 883 — nacistická rétorika, nacistický newspeak 334—335, 488, 505, 605, 640, 653, 851 — naivní vyprávění → vyprávění — narace → vyprávění — narátor → vypravěč — narativně otevřená událost → vyprávění — narativně uzavřená událost → vyprávění — Národní jednota českožidovská 145, 153—154 — národní paměť → paměť — Národní rada židovská 151 — národní sémantika (Holz) 24 — Nathan (Lessing) 46, 327

Jmenný rejstřík

— krásná (smyslná) Židovka → též stereotypy protižidovské 88, 125 — krášlení ghetta (zkrášlovací akce v Terezíně, Verschönerungsaktion) 317, 399, 401, 405, 421, 531, 533, 537, 635, 931 — krčmář židovský → stereotypy protižidovské — krematorium 449, 451, 465, 488, 624, 626, 646, 689, 800, 842—845, 847—853 — Kristus → též Ježíš 305—306, 310, 450—451, 633, 892, 928 — Kritický měsíčník (periodikum) 440—441, 477, 480 — Kruh československých legionářů židovského původu 255, 264 — křesťanský antisemitismus → antijudaismus — křišťálová noc 436, 470, 478, 782, 827 — kulturní paměť → paměť — kvazidokumentárnost → též dokumentárnost 465, 614 — Lagerlyrik → lyrika lágrová vs. holokaustová — lamet vav 169, 281, 287 — Lebensborn 639 — Lese- und Redehalle der deutschen Studenten (spolek) 72 — Lese-und Redehalle jüdischer Hochschüler→ Čtenářský a řečnický spolek židovských studentů — Leviticus → Bible — Lidice 394, 421, 432—434, 478, 482, 507, 583, 630, 685, 710, 723, 823, 860, 910 — lichvář → stereotypy protižidovské — Lípa (pracovní tábor) 441, 448, 497 — literární martyrologie → martyrologie — litvak 171 — lyrika lágrová (Lagerlyrik) vs. holokaustová (Holocaustlyrik)

15.11.16 0:46

— němčení, němčící Žid → stereotypy protižidovské — Němec > dobrý 597, 613—615, 652 > vysídlení (odsun, transfer, vyhnání) Němců 488, 506, 651, 777 — neostalinismus → normalizace — nepřítel, obraz nepřítele → stereotypy protižidovské — nespolehlivý vypravěč → vypravěč — neschopnost tvořit → stereotypy židovské — Nešar (periodikum v Terezíně) 381, 404—405 — Neue Jüdische Monatshefte (periodikum) 143 — neumělecká pravda → prawda nieartystyczna — Nežid → též gój 60, 114, 120, 286 — nihilista židovský → stereotypy protižidovské — Nisko (místo transportů) 462, 925 — Noe 877 — norimberské zákony 438, 467, 603, 620, 630, 642—643, 713, 816, 820—821, 862 — normalizace → též neostalinismus 468, 791, 828, 841, 857, 877, 881—882, 888, 895, 904, 918—920, 950, 952

1041

cizí i blízcí.indd 1041

— obecná čeština 457, 833 — obchodník židovský → stereotypy protižidovské — obraz nepřítele → stereotypy židovské: nepřítel — odboj 578, 590, 604, 612, 617, 635, 695, 710 — odboj židovský 545, 579, 612—613, 650, 706, 742 — odpor židovský 166, 546—548, 621, 650, 653, 822 — odsun → Němec: vysídlení — Omladina (hnutí) 54 — „oni“ → též my versus oni 886, 891, 902, 909, 917 — opačný konformismus 303 — oralita, orální vyprávění → vyprávění — Ost und West (periodikum) 78, 142 — Ostjude (východní Žid, polský Žid) → Žid východní — Ostjudenfrage 143

— Osvětim (Auschwitz) → koncentrační tábor — ošklivá Židovka → též stereotypy protižidovské 95 — Palästina (periodikum) 77 — Palestina → též Izrael, Svatá země 80, 103, 108, 111, 141, 143, 147, 151, 157, 160, 164, 166, 187, 201, 208, 261, 263, 277, 388, 450, 462, 473, 480, 558, 561, 575, 638, 698, 747, 762, 775, 783, 825—827 — paměť > historická 868 > kolektivní 863, 878, 955 > kulturní 16, 23, 62, 654 > lokální 953 > národní 23, 55 > politická 23, 55 > Speichergedächtnis 23 — Panna Maria 476, 481, 490, 498 — parazit → stereotypy židovské — parvenu → stereotypy protižidovské — Pavouk (operace komunistické bezpečnosti proti Židům) 858 — pejzy → stereotypy protižidovské — Pentateuch → též Chumiš, Tóra 175, 386 — periodizace 435—436, 573—574, 857 — perspektiva hic et nunc vs. perspektiva ex post → vyprávění — Pesach 166, 950 — pijavice → stereotypy protižidovské — Pilát 485 — Pinkasova synagoga, jména židovských obětí v ní napsaná 376, 492, 500, 583, 589, 716—717, 719—720, 722, 863 — Píseň písní → Bible — plutokrat → stereotypy protižidovské — plyn, plynové komory 348, 405, 445, 467, 469, 472, 488—489, 503—506, 525, 527, 545—546, 551, 584, 587, 593—594, 604—605, 626—627, 641, 766, 775, 782, 817, 823, 828, 831, 852, 911, 926 — Poale Zion (dělnická strana) 136, 158 — počasí (v době nacistické perzekuce Židů) 415, 421—422, 703 — Podkarpatsko, Podkarpatská Rus 9, 144, 151, 211, 246, 267—290, 766, 771, 779—780, 793

15.11.16 0:46

— Q 306 (periodikum v Terezíně) 381 — rabbi Löw (literární postava) 46—47, 100—102, 118, 120, 493 — Rada starších (v Terezíně) 321, 399

cizí i blízcí.indd 1042

— Ráchel (starozákonní) — Ravensbrück → koncentrační tábor — Rede- und Lesehalle jüdischer Hochschüler → Čtenářský a řečnický spolek židovských studentů — Rim Rim Rim (periodikum v Terezíně) 328, 381, 395, 405 — rituální vražda → stereotypy protižidovské — rodinný tábor v Osvětimi → též Osvětim 318, 487, 528, 545—546, 587, 721, 734—742, 757 — Roš ha-šana 114, 310, 731 — Roš chodeš (periodikum) 437, 454 — Rozhled (periodikum) 136, 154—155, 171 — Rozvoj (periodikum) 74, 136—137, 145—146, 150, 153—155, 159, 162, 165, 173, 177—178, 208 — Rudá armáda 401, 472, 493, 552—553, 579, 784 — ruský Žid → Žid ruský — sabat → šábes — Sachsenhausen → koncentrační tábor — Sanhedrin 305—306 — Saujude → stereotypy protižidovské — sčítání v Bohušovické kotlině 400, 476, 531—533, 931, 936 — Seder 95, 249, 950 — Selbstwehr (periodikum) 71—125, 137, 145, 153, 207 — Septuaginta → též Hebrejská bible, Starý zákon, Tanach 907 — Sešit (periodikum v Terezíně) 441 — sex, sexualita → též erotika 306, 398, 630, 649, 812, 827, 835, 850, 865, 887, 912—913 > sexuální chování v ghettu 357—358, 409, 595, 652, 932, 938—939 > sexuální chování v koncentračních táborech 556, 646, 652 — shared history 8 — Shylock (Shakespeare) 26, 43, 938 — Schacherjude → sterotypy protižidovské: čachrářství — schořování (tchořování) 31 — Schwarzheide → koncentrační tábor — Siegfried (bájný hrdina) 26, 54 — Simchat Tóra (židovský svátek) 301

Jmenný rejstřík

— pogrom 31, 52, 55, 90—91, 108, 125, 138, 152, 156, 159, 164, 166, 175, 177, 200, 240, 277, 597, 754, 758, 761—762, 778, 902, 930 > 1190 v Yorku 38 > 1389 v Praze 48, 49—50 > 1897 v Praze → též prosincové bouře 1897 7 > 1903 v Kišiněvě 48 > 1917 na Ostravsku 35, 55 > 1917 v Plzni 55 > 1918 v Holešově 55 > 1918 v Praze 55 > 1945 v Topolčianech 763 — Pohřební bratrstvo → Chevra kadiša — pochod smrti 369, 401, 403, 531, 645—646, 743, 757, 798 — Politická jednota českožidovská 154 — politická paměť → paměť — polský Žid (východní Žid, Ostjude) → stereotypy protižidovské: Ostjude — polyperspektivní vyprávění → vyprávění — postkolonialismus 16, 24 — posttraumatický stav, posttraumatický stres → trauma — Prager Tagblatt (periodikum) 73, 115 — prawda nieartystyczna (neumělecká pravda) 346, 435, 580 — Pražské povstání 486, 493, 612 — Pressjude → stereotypy protižidovské — prosincové bouře 1897 → též pogrom 1897 v Praze 7, 25, 52—55 — prosťáček → bloud — Protokoly sionských mudrců 38, 305—306, 765, 887, 920 — první světová válka 7, 34—35, 46, 55—58, 64, 75—77, 80, 102—108, 124—125, 135, 149, 152, 176, 200, 270, 290, 293, 295—296, 297—299, 354 — předčasná dospělost 402, 553—554, 804, 810, 833 — příživník židovský (šnorer) → stereotypy protižidovské — Purim 341 — purimové hry 341, 344

15.11.16 0:46

1043

cizí i blízcí.indd 1043

— sionismus, sionisté 12, 57, 72, 75—76, 78, 80, 89, 95—96, 102—103, 105, 108—109, 118, 124—125, 139, 140—142, 145—151, 154—155, 157—158, 160—161, 163—164, 166, 169, 171, 175—176, 178, 186, 201—202, 205, 235—236, 260—263, 270, 274, 353, 360, 387—388, 390, 399, 402, 406, 421, 450, 461, 463, 561, 581, 638, 644, 745, 763, 766 — sionistické spiknutí 764—770 — skaz → vyprávění — slepé motivy 274 — smíšené manželství 136—137, 348, 369, 400, 470, 527, 530, 602, 653, 791 — smradlavý Žid → stereotypy protižidovské — smyslná (krásná) Židovka → stereotypy protižidovské — smyslný Žid → stereotypy protižidovské: chlípník — Socialistické listy (periodikum) 57 — Sokol 303, 603 — sonderkomando (v koncentračních táborech) 453, 525, 621, 642, 645, 739, 741 — sonet 435, 448 — soptění → stereotypy protižidovské — Speigergedächtnis → paměť — spiknutí židovské → stereotypy protižidovské — Spolek akademiků židů (Spolek českých akademiků-židů) → též Akademický spolek Kapper 145, 152, 253, 264 — spoluvina → též vina 477, 509, 612—613, 618, 688, 711, 715, 941 — Starý zákon → též Hebrejská bible, Septuaginta, Tanach 273—274, 280, 287—290, 480, 494, 779, 929, 936 — stereotypy literární 10—11, 23—24 — stereotypy protižidovské (antisemitské) > anarchista/komunista (bolševik) 139, 141, 172, 178, 308, 762 > cizinec 37—38, 40, 78, 164, 177, 237, 239, 246, 248, 884—888, 907, 909, 920 > čachrářství (Schacherjude) 769, 793 > ďábel 53, 893 > fyziognomie 28, 30, 34, 37, 161—162, 286, 653, 769—770, 884, 887, 892, 952 > hauzírník 31, 40, 63, 308, 344, 895

> chlípník (smyslný Žid) 26, 33, 630, 652, 893—894 > kapitalista 36, 139, 762 > komunista (bolševik) 36, 762 > krásná/smyslná Židovka (la belle Juive) 27, 35, 47, 652, 954 > krčmář 31, 40—41 > lakomec 26 > licoměrník 29, 37 > lichvář 39, 43, 149, 165—166, 269, 276, 310, 911 > maušlování 34, 277, 301, 304—307, 766 > němčící Žid 28, 52—53, 189, 193, 262—263 > nepřítel 32, 42, 56 > neschopnost tvořit 34, 884—885, 887, 912 > nihilista 141, 172 > obchodník 149, 165—166, 270—271, 274—275, 284, 300, 307, 604, 630, 860 > Ostjude (východní Žid, polský Žid) 138, 146 > ošklivá Židovka 32, 53 > parazit 39, 42, 53, 762, 887 > parvenu 34, 63 > pejzy 104, 138, 149, 163, 165, 199, 305, 920 > pijavice 27—28, 38, 53, 770 > plutokrat 834 > Pressjude 39, 899 > rituální vražda 26, 38, 40, 125, 153, 174, 305—306 > Saujude 651 > smradlavý Žid 244, 543, 633, 651, 785, 816, 829 > smyslný Žid 33, 35, 43, 58, 652 > soptění 28 > spiknutí (konspirace) 26, 35—36, 38, 306—307, 633—634, 761, 765, 769, 830, 834, 883—884, 903, 918, 921 > svůdce/svůdnice 31, 308 > syčení 28, 277 > šnorer (příživník, žebrák) 138, 149, 276 > travič studní 45, 769, 848 > velkoměstský Žid 33—35, 63, 125 > vesnický Žid 44, 50—52, 63, 125 > vetřelec 29, 33, 39, 907 > zbabělec 26, 46, 53, 57, 307, 766, 897—898

15.11.16 0:46

— šabat → šábes — šábes (sabat, šabat) 87, 194, 275, 284, 414, 619, 638, 751 — šestidenní válka → izraelskoarabské války — škola, školní výuka (židovských dětí) 316, 369—375, 388, 391—392, 422 — šlojska (v Terezíně) 350, 396, 474 — šlojzování, šlojsování (v Terezíně) 398, 411—412, 421, 474 — šnorer (příživník, žebrák) → stereotypy protižidovské — šoa → též holokaust, genocida 9, 11, 13, 62, 64, 327, 346, 348, 356, 378, 387, 431—510, 521—567, 573—598, 681—724, 748, 757, 842—843, 857—878, 930, 941, 946, 948—953, 905—906 > druhá generace → generace přeživších šoa > jedenapůltá generace → generace přeživších šoa > šoa jako cirkus 455, 582, 635

cizí i blízcí.indd 1044

> třetí generace → generace přeživších šoa — štetl 137, 143, 161, 201 — Švejk 325, 815, 871 — Talmud 36, 39, 41, 156, 161, 166—167, 175, 208, 238, 275, 305, 386, 476 — Tanach → též Hebrejská bible, Septuaginta, Starý zákon 584 — Techelet Lavan (mládežnická organizace) 151 — tematologie literární 25 — templ (kostel) → též kostel židovský, synagoga 301, 638 — Terezín (Theresienstadt), terezínské ghetto 9, 16, 315—361, 369—382, 386, 394, 395—414, 432—433, 464—466, 468, 470—471, 485—486, 498—499, 502, 508, 523—527, 531—539, 543—545, 552—553, 555, 558, 564, 566, 585, 587, 595, 604—606, 612—614, 632, 635—636, 638, 646—648, 681—682, 685, 709, 712—713, 719, 721, 724, 729, 734, 743, 745, 783, 791, 798—802, 806—808, 811—812, 817, 833, 858, 861, 865—866, 871, 873, 926, 928, 931—936 — tfilin 107 — Theodor Herzl (spolek) 145, 157 — tchořování → schořování — Tóra → též Chumiš, Pentateuch 177, 204, 298, 877, 936 — transport 348, 391, 394, 402, 471, 486—487, 501, 702—703, 711—712, 820, 842, 861, 873, 910, 926, 929 > transporty do Terezína 62, 209, 311, 323, 391—392, 408, 502, 530—531, 590 > transporty na východ 317, 322—324, 339—340, 353, 382, 396—397, 400, 405, 407—410, 420—421, 451, 471—472, 475, 508, 605—606, 613—614, 635, 647, 691, 703, 715, 804, 807, 813, 936 — trauma, posttraumatický stav, stres 433, 445, 456—458, 460—461, 486, 495, 525, 562—563, 586, 588, 623, 640—641, 659, 812, 834, 846, 864, 875, 896, 932—933, 947, 955 — travič studní → stereotypy protižidovské — Treblinka → koncentrační tábor — trochej → verš

Jmenný rejstřík

> změna jména 768 > židovská zrada 761 > židovské zlato 428, 620 > židovský nos 239, 286, 584, 708, 714, 814, 816, 818, 884, 952 > židovský zápach 53, 814, 816, 884 — stolperstein (kámen zmizelých) 501 — stosowność (vhodnost, přiměřenost) v literatuře 435 — Sudety 446, 505, 616, 633—634, 637, 641, 644, 729, 731, 745, 911 — Sukot 301 — Svatá země → též Palestina 95, 732—733 — Svaz Čechů-židů 154, 234, 254—255, 263—264 — Svaz českých pokrokových Židů 145, 153—154 — svět jako tvárná hmota 284—285, 290 — Světová sionistická organizace 72 — svícen židovský 590, 605, 630, 639, 653 — syčení → stereotypy židovské — synagoga → též kostel židovský, templ 39, 90, 239, 253, 298, 301—302, 394, 431, 496—498, 500, 617, 638, 713, 731, 782, 786, 814, 877, 919

15.11.16 0:46

1045

cizí i blízcí.indd 1045

— třetí generace → generace přeživších šoa — válka šestidenní → izraelsko-arabské války — Vánoce 204, 389—390, 460, 509, 643, 927 — Vedem (periodikum v Terezíně) 328, 342, 358—359, 379—381, 395, 791—792 — velkoměstský Žid → stereotypy protižidovské — Verein der jüdischen Hochschüler (Maccabea) 72 — Verschönerungsaktion → krášlení ghetta — verš > daktyl 490—491, 504 > daktylotrochej 374 > jamb 442, 448, 450, 452—453, 457, 461, 463, 465, 478—479, 482, 484—486, 489—490, 505—506 > trochej 465, 505 > volný verš 440, 442, 452, 457, 465, 496 — vesnický Žid → též stereotypy protižidovské 50—52, 186—195 — Věstník židovské obce náboženské v Praze (periodikum) 591 — Věstník židovských náboženských obcí v Československu (periodikum) 437 — vícejazyčnost 8—9, 13, 97—98, 241, 243, 245, 360, 419 — vina, viník → též spoluvina 477, 503, 509, 597, 604, 622, 633, 635, 642, 651, 689, 711, 713, 715, 870, 875, 929, 941 — volný verš → verš — Vom Judentum (sborník) 91, 137, 142, 145, 155—156 — vyhnání Němců → Němec: vysídlení — východní Žid (Ostjude, polský Žid) → též stereotypy protižidovské 14, 135—178 — vykořeněný Žid → Žid rozpolcený — vypravěč (narátor) > dětský 105, 404, 797, 816, 822—823, 859—860, 870—871 > důvěryhodný 404 > ironický 163 > nespolehlivý 846 > tradiční 30, 42 — vyprávění (narace) > bujná narace 946

> naivní 585—586, 594—595, 628, 651, 870 > orální → též oralita 272, 274, 833 > perspektiva hic et nunc versus ex post 11, 434—435, 470, 509, 522 > perspektiva vnější 716 > perspektiva vnitřní 585, 846 > polyperspektivní 273, 289 > rámcové 651, 739 > retrospektivní 830, 859 > skaz 808, 833 > subjektivní ich-forma 700, 716, 723, 813 > uzavřená versus neuzavřená událost 11, 403—404, 522, 557—560, 578—580, 582, 585, 589—591, 594, 596, 598, 650 — vysídlení Němců → Němec: vysídlení — vyvolenost Židů (vyvolený národ) 7, 270, 275, 285, 287—288, 290, 579, 819, 836 — xenofobie 25, 44—45, 297, 335, 460, 830, 832, 883 — YIVO (Institute for Jewish Research, JIVO) 15, 434 — západní Žid → Žid západní — zaslíbená země (Kanaán) 175, 285, 461, 592, 638 — zbabělý Žid → stereotypy protižidovské: zbabělec — zlato židovské → stereotypy protižidovské — změna jména → stereotypy protižidovské — zvířata domácí židovská 576—577, 589, 693—694, 781—782 — zvíře (v ghettu, v táboře) 536—537, 692—693, 807, 835 — zvrhlé (úpadkové) umění 885, 887 — Žalmy → Bible — žargon židovský → jidiš — žebrák židovský → též stereotypy protižidovské: šnorer 138, 169 — ženský pohled na holokaust → holokaust — Žid exotický → exotický Žid — Žid chudý 51—52, 81—83, 138, 144, 153, 170, 269—270, 274, 276, 289—290

15.11.16 0:46

cizí i blízcí.indd 1046

— židovská hvězda (Davidova hvězda) 242, 305, 386, 389—390, 466, 469, 479, 503, 526, 530, 554—555, 589, 592, 604, 609, 611, 618, 633, 644, 652—653, 784—785, 809, 823, 827, 829—830, 833, 836, 911, 929 — židovská identita → identita židovská — Židovská národní rada 108 — Židovská ročenka (periodikum) 354, 433, 437, 445—446, 453—454, 458, 463—464, 467, 470, 478, 497, 499, 508, 591 — židovská samospráva (za vlády nacistů) 321—322, 328, 334, 361, 386, 395—396, 532—535, 548, 595, 635, 935 — židovská smyslnost → stereotypy protižidovské: smyslný Žid — židovská zvířata → zvířata domácí židovská — židovské anekdoty 14, 77, 175, 309—310, 596, 862 — židovské čachrářství (Schacherjude) → stereotypy protižidovské — Židovské listy pro Čechy, Moravu a Slezsko (periodikum) 136, 155—156, 160, 163, 171, 176 — židovské soptění → stereotypy protižidovské — židovské spiknutí → stereotypy protižidovské — židovské svátky → Chanuka, Jom kipur, Pesach, Purim, Roš ha-šana, Simchat Tóra, Seder, Sukot, šábes — židovské syčení → stereotypy protižidovské — židovské zlato → stereotypy protižidovské — Židovské zprávy (periodikum) 136, 145, 156—157, 160, 162, 165, 172, 176, 461, 581 — židovský hřbitov 210, 301, 303, 460, 467, 490—491, 482—483, 496—497, 499, 555, 578, 603, 633—634, 643, 650, 701, 778, 782, 809, 947 — židovský humor → humor židovský — Židovský kalendář (periodikum) 136, 157—158, 160, 176, 452 — židovský krčmář → stereotypy protižidovské — židovský lichvář → viz stereotypy protižidovské

Jmenný rejstřík

— Žid jako bojovník 49, 104—105, 125, 308 > zbožný voják 105—107, 125, 161 — Žid jako cizinec → stereotypy protižidovské — Žid jako (český) vlastenec 47 — Žid jako ďábel → stereotypy protižidovské — Žid jako hanswurst 113 — Žid jako kapitalista → stereotypy protižidovské — Žid jako nepřítel → stereotypy protižidovské — Žid jako parazit → stereotypy protižidovské — Žid jako průkopník → též chaluc (Hechaluc), chalucník 730, 748, 757 — Žid jako svůdce → stereotypy židovské: svůdce/svůdnice, smyslný Žid — Žid jako travič studní → stereotypy protižidovské — Žid jako vetřelec → stereotypy protižidovské — Žid moudrý, ušlechtilý 46—47, 63, 276 — Žid prostý 168—171 — Žid rozpolcený (vykořeněný) 49, 58—59, 141, 186, 205, 211, 240, 248, 308, 558, 731, 869 — Žid ruský 90—91, 138, 146, 156, 164 — Žid východní (Ostjude) → též stereotypy protižidovské 81, 89, 103, 116, 125, 135—178, 199—211, 269, 285, 299—300, 308, 893—894 — Žid západní 136—137, 142—143, 151, 200, 270, 285 — Žid zbožný voják → Žid jako bojovník — Židobolševismus 36, 761, 834 — židomil → též bílý Žid, filosemitismus 343, 619, 819 — Židovka jako svůdnice → stereotypy protižidovské — Židovka krásná→ stereotypy protižidovské — Židovka obětavá 93—94, 125 — Židovka ošklivá → stereotypy protižidovské — židovská bolest 82, 120 — židovská duše 87—88, 163, 167 — židovská fyziognomie → stereotypy protižidovské

15.11.16 0:46

— židovský nos → stereotypy protižidovské — židovský obchodník → stereotypy protižidovské — židovský odboj → odboj židovský — židovský odpor → odpor židovský

— Židovský socialista (periodikum) 158 — židovský svícen → svícen židovský — židovský zápach → stereotypy protižidovské — ŻYDOKOMUNA 761

1047

cizí i blízcí.indd 1047

15.11.16 0:46

Jiří Holý (ed.)

Cizí i blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2016 jako svou 327. publikaci Vedoucí projektu Jiří Holý Redakce Irena Danielová a Dominik Melichar Jmenný rejstřík Dominik Melichar Věcný a tematický rejstřík Jiří Holý Obrazová příloha Jiří Holý, Hana Hříbková a Šárka Sladovníková Překlad resumé do angličtiny Nicholas Orsillo Grafická úprava a obálka s využitím kresby Yehudy Bacona Ondřej Fučík Sazba písmy Fira a Noto Stará škola (www.staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 1048 stran, TS 2.

ISBN 978-80-7470-125-2 Doporučená cena včetně DPH 650 Kč

cizí i blízcí.indd 1048

15.11.16 0:46

CIZÍ I BLÍZCÍ

Židovská kulturní tradice, která byla v českých zemích přítomná už od raného středověku, byla v desetiletích komunistického režimu soustavně potlačována a marginalizována. Do popředí zájmu veřejnosti i badatelů se soustředěně dostala až po roce 1989. Monografie navazuje na výsledky dosavadního výzkumu a představuje židovskou tematiku v širokém spektru pohledů, přístupů i názorových proudů: od romantického obdivu k Židům, přes židovské (auto)stereotypy a protižidovské heterostereotypy až po antisemitismus, od českožidovství k sionismu a socialismu, od reflexe Židů v beletrii na počátku dvacátého století k jejich obrazu v dobových židovských časopisech a k tematizaci holokaustu v poezii, próze i filmu. Kniha nevnímá kulturní paměť jako baštu jediné národní kultury či ideologie, ale představuje kulturní dění v českých zemích jako ideově pluralitní a vícejazyčné (sleduje literaturu nejen česky psanou, ale i německojazyčnou a hebrejskou). Jádrem publikace jsou širší a přehledové studie, založené na rozsáhlém a často objevném materiálovém průzkumu — například Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století, Divadelní a literární činnost v terezínském ghettu, „Antisionismus“ jako skrytý i zjevný antisemitismus doby komunistického režimu, Mezi tichem a křikem. Poezie o šoa, Memoárová literatura o šoa, Holokaust v československém a českém hraném filmu, Literární reflexe šoa po roce 1970 a literatura druhé a třetí generace. Další příspěvky mapují z různých aspektů kulturní život Židů v českých zemích: Obrazy východních Židů v českožidovských a česky psaných sionistických časopisech 1910—1925, Literární příspěvky v týdeníku Selbstwehr do roku 1921. Jidiš — první světová válka — Franz Kafka a Max Brod, Osamělé hlasy chasidismu a východního židovství v Praze, Kalendář česko-židovský za redakce Egona Hostovského a Hanuše Bonna. Monografii doplňují dílčí sondy a případové studie, které se mimo jiné zabývají díly Vojtěcha Rakouse, Karla Poláčka, Egona Hostovského, Jiřího Weila, Ladislava Fukse, Oty B. Krause, Arnošta Goldflama nebo Alexeje Pludka. Knihu doprovází obrazově-dokumentární příloha a jmenný a věcný rejstřík.

CIZÍ I BLÍZCÍ Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století

Jiří Holý (ed.)

Jiří Holý (ed.)

ISBN 978-80-7470-125-2

A

potah.indd 1

K

R

O

P

O

L

I

S

18.11.16 12:31