Page 1

egon bondy bezejmenná

Vraceli jsme se ke kapli a najednou jsme odhalili rozsáhlou hlubokou jámu, vyzděnou a zarostlou plevelem, ale nakonec taky ještě dobrou. Nač byla, to si nedovedu představit. „No prosím!“ křikl Magor. „Je to úplně jasný, že to čekalo na nás. Už dávno mám v plánu chovat hlemýždě. To je ročně – no, deset tisíc. A to bude, pane doktore, práce pro vás. Protože to nechce nic, než jen jak paní Julie půjde z procházky, nebo vy budete bloumat kolem, tak vždycky jenom tam hodíte hrst trávy a potvory rostou samy. To je zaměstnání dobrý tak pro důchodce, takže budete taky užitečnej.“ Pokud jde jen o hrst trávy, tak jsem souhlasil. Ostatně to přehodím na Julii, protože já bych na to často zapomněl. S nadšením jsme tedy já i Jeník přikyvovali. Pak jsme začali obcházet kapli z druhé strany, protože někde musejí být dveře. „Tady nad těma stromama –“ ukazoval Magor na zpustlý sad, „tady udělám voliéru tak 60 × 60 × 20 metrů, pro chov dravýho ptactva. To se rozmnožuje geometrickou řadou – ročně to dá – no, řekněme deset tisíc. A přitom to není vůbec žádná práce, protože tu je dost myší a nějaký chcíplý zvířata vždycky koupíme.“

egon bondy bezejmenná

ISBN 978-80-7470-249-5

AKROPOLIS


egon bondy

bezejmenna.indd 1

08.04.2019 12:26:17


bezejmenna.indd 2

08.04.2019 12:26:17


bezejmennรก

bezejmenna.indd 3

08.04.2019 12:26:17


© Egon Bondy – heirs, 2019 © Graphic Design & Cover Photo Petr Krejzek, 2019 © Editor Martin Machovec, 2019 © Filip Tomáš – Akropolis, 2019 ISBN 978-80-7470-249-5

bezejmenna.indd 4

08.04.2019 12:26:17


1. ฤรกst

bezejmenna.indd 5

08.04.2019 12:26:17


bezejmenna.indd 6

08.04.2019 12:26:17


Začátek

Magor zasadil klenot do koruny české poesie. Před autobusem je dlouhá rovná dálnice, ne tak moc frekventovaná, kolem jarní krajina bratrů Ramazových. Je letos hodně zima, ačkoli je už červen, je sotva dvanáct stupňů. Ráno a večer daleko míň. Neznal jsem nikdy žádnou svoji báseň zpaměti, ale Magorovy labutí písně bych se chtěl naučit. Není tam jediný zbytečný verš. Dostali jsme je ještě pár neděl předtím, než byl propuštěn z našeho nejhoršího vězení, a tak jsem ho čekal plný rozechvění. Přišel s oholenou hlavou, s vypadanými zuby, ale jako dříve plný magorovského elánu. O kriminále nepadlo ani slovo. Radovali jsme se, že jsme znovu spolu, a slíbili jsme si, že pokud to půjde, spolu zůstaneme. Znamená to, že za ním musím jet do Říše, protože se tam denně musí hlásit na VB.

bezejmenna.indd 7

08.04.2019 12:26:17


Magdalena

Magor se nejdřív stavil v Telči hlásit na VB a pak jsme vyjeli na jih. Tam v lesích měl stát objekt – cíl našeho snažení. Našel jsem ho i na mapě. Magdalena. Jeli jsme krásnou krajinou. Bylo zas tak deset stupňů, takže jsem pomalu postrádal rukavice, ale zato chmurnost celého světa, jímž jsme cestovali, byla prvotřídní. Šedivé, ba záštím až zelené nebe nad celým obzorem, bez mraků, jen jako jeden velký ďáblův prd, pod ním smrad z umělých hnojiv, velkovýkrmen vepřů a celulózek, vody shnilé už od pramenů, z rybníků puch blátivých kaprů. Tráva rašila jedovatě zelená, stromy odumíraly, protože proud vzduchu to sem nosí nejen ze severních Čech (nejhorší spad je teď prý na Šumavě), ale i z NSR, pole ještě skoro holá, vesnice špinavé, otlučené, neupravené – jsme tu pořád ještě spíš v Čechách než na Moravě, kde si dávají lidi záležet na tom, aby návsi a domky vypadaly čistě, krásně, ozdobené květinami. Dost pusto. Ode vsi ke vsi nejmíň pět, ba více kilometrů. Nejsou to střední Čechy, kde ze zástavby skoro nevyjedeš. Na mapě jsou zelené plochy lesů. Ve skutečnosti to jsou prořídlé hájky, nedávno vichřice zas znovu vyvrátila polovičku smrků, protože tahle monokultura se sem nehodí, jenže to rychle roste, a tak se to sází dál, abychom mohli Rakušákům prodávat dříví nastojato – možná že skoro zadarmo, jen za to, že si to rozřežou a odvezou. Tak to aspoň je na severu, a že by to bylo tady jinak, nepočítám. Ostatně prodáváme už i kaolin a keramickou hlínu, staré dlažební kostky (dláždějí si s nimi pro kolorit renovovaná stará města) a samozřejmě surové železo. Prodávali jsme telata, už je nechtějí, že mají jedovatý maso. Už vracejí i plzeňský pivo. Za nějaký čas snad budem prodávat i Karlštejn. Plzeňská Škodovka už dva roky neprodala nic. Ale pro mě za mě, vem to nešť. Už hledáme s Magorem jenom domov, kde to doklepeme. Sjížděli jsme z kopců a vyjížděli do kopců, les začal najednou být nějaký opravdovější a náhle, vprostřed lesa, na rozcestí tří cest, jak to má být podle předpisů magie, vysoká budova, skoro bez oken. Podivný tvar! Vyhnaná do výšky na nevelké základně, vysokánská střecha, k cestě se obrací zakulacenou apsidou.

bezejmenna.indd 28

08.04.2019 12:26:18


29 Byla to bývalá kaple. Ale kaple na takovém zapadlém místě obrovská. Zrušená patrně za Josefa II., ale Magor tvrdí, že prostě nedostavěná. Kdoví kdy tu mohlo být nějaké poutní místo a kdoví kdy předtím tu třeba obětovali pramenům nebo duchům. Oplocená. Patří prý někomu z Brna, kdo ji měl jako chalupu na léto a už se o ni nestará, je ochoten ji prodat. Po silničce, kterou jsme přijeli, toho zřejmě moc nejezdí. Nemuseli jsme se ohlížet, opřeli jsme se i s Jeníkem do vrat a vlezli do zahrady. To nebyla zahrada – to byl park, nebo aspoň velký sad – úplně zanedbaný, bejlím zarostlý až do pasu, léta sem nikdo nevkročil. Pomalu, s požitkem jsme začali budovu obcházet a prohlížet si ji. Měla dvě podlaží a na straně od silnice i pár oken v přízemí i v prvním patře. Prostorná tedy byla dost. „Pojďte sem!“ vykřikl najednou Magor, který se zatím prodíral dál do sadu hlubokým houštím. „Pojďte sem, abyste viděli, že mi to je souzený!“ Prolezli jsme houští za ním a před námi byl malý rybníček s čistou, pramenitou vodou. „Já jsem to vždycky všem v Říši říkal, že budu mít rybník! Pane doktore – víte, co z toho uděláme? Tady budu chovat mníky!“ Myslel jsem, že to je nějaký druh mloků, a tudíž jsem se podivil. „Nikoli – mník byl ryba našich předků – teď ho rybáři zcela vyhubili, protože žere plůdek. A já tu obnovím v Čechách chov mníků! Z toho bude ročně – no, nejmíň deset tisíc. Už jen to by nás uživilo.“ Vedle rybníčku se objevil zchátralý, ale ne zbořený hospodářský objekt. „No prosím –,“ řekl Magor, „jak mne tušení nezklamalo. O tom jsem vůbec nevěděl. Tady je kovárna a ty, Jeníku, si to tu zařídíš a budeš tu mít dílnu. Na družstvo se vysereš. Akorát nebudeš moct dělat před desátou hodinou, protože to pan doktor spí. Ale pak mu to už je jedno.“ Přisvědčil jsem, protože jsem zvyklý dělat i v tramvaji a zvuky kovárny se rozhodně snášejí desetkrát líp než automobilový provoz. Pomalu jsme prohlíželi objekt, který skutečně byl asi spíš kovárnou než pouhou stájí (pokud to ovšem já mohu posoudit), a byli jsme spokojeni velikostí i stupněm zachovalosti. „Za čtrnáct dní si to tady dáš dohromady a můžeš začít,“ řekl Magor a my jsme to odsouhlasili.

bezejmenna.indd 29

08.04.2019 12:26:18


30 Vraceli jsme se ke kapli a najednou jsme odhalili rozsáhlou hlubokou jámu, vyzděnou a zarostlou plevelem, ale nakonec taky ještě dobrou. Nač byla, to si nedovedu představit. „No prosím!“ křikl Magor. „Je to úplně jasný, že to čekalo na nás. Už dávno mám v plánu chovat hlemýždě. To je ročně – no, deset tisíc. A to bude, pane doktore, práce pro vás. Protože to nechce nic, než jen jak paní Julie půjde z procházky, nebo vy budete bloumat kolem, tak vždycky jenom tam hodíte hrst trávy a potvory rostou samy. To je zaměstnání dobrý tak pro důchodce, takže budete taky užitečnej.“ Pokud jde jen o hrst trávy, tak jsem souhlasil. Ostatně to přehodím na Julii, protože já bych na to často zapomněl. S nadšením jsme tedy já i Jeník přikyvovali. Pak jsme začali obcházet kapli z druhé strany, protože někde musejí být dveře. „Tady nad těma stromama –“ ukazoval Magor na zpustlý sad, „tady udělám voliéru tak 60 × 60 × 20 metrů, pro chov dravýho ptactva. To se rozmnožuje geometrickou řadou – ročně to dá – no, řekněme deset tisíc. A přitom to není vůbec žádná práce, protože tu je dost myší a nějaký chcíplý zvířata vždycky koupíme.“ Obešli jsme budovu a Magor zařval: „No a tohle – tím to je jasný – to je teda vrcholnej bod!“ Trmáceli jsme se obrovským houštím plevele, až jsme uviděli dveře a nad nimi desku: Zde žil a tvořil český básník Otokar Březina a ještě nějaké povídání. Nad portálem pak byl latinský nápis, že to celé dal zřídit, respektive zrenovovat hrabě Podstatzky-Liechtenstein, pán na Telči a kdoví kde ještě, A. D. někdy v XVIII. století. „Teď je teda jasný, že tady musíte, pane doktore, bydlet,“ řekl Magor a já jsem se poddal osudu. „Elektrika tu sice není, ale to není problém, petrolejový lampy jsou hezčí. Zima tady bude trvat dlouho, to bude ideální prostředí pro práci. Děti budu vozit do školy na koni nebo na saních, v létě v bryčce. Všichni jim budou závidět. A všechna zvířata nám budou chodit pod okno. Paní Julie se s nima se všema spřátelí.“ „To ona bude ráda, ale má nejradši lišky.“ „No ty tu jsou – ty si tu budeme krmit.“ „Je to starší než XVIII. století,“ řekl jsem, „to je XVII. století.“

bezejmenna.indd 30

08.04.2019 12:26:18


31 „No jistě, to poznám podle střechy.“ „Je to v celkem zachovalým stavu, jak tak koukám okny dovnitř.“ „Určitě je, stačí se nastěhovat.“ „Komín je úplně novej, krytina taky.“ „Na půdě uděláme knihovnu a hudební sál. Přivezu sem harmonium a naučím se na něj hrát.“ „Bude se to rozléhat po celém lese –“ „Je to prostě nádhera.“ Mníci, šneci, draví ptáci, lesní plody, kovárna – no budeme pomalu soběstační. „A toho sena, co tu sklidíme! Vypadá to, že kromě koně tu uživíme i pár krav.“ „Já bych chtěl radši králíky,“ řekl jsem, „moc rád mám králičí a nikdy se nedá sehnat. „No samozřejmě tu budete mít králíky – kdo by všecku tu trávu sněd.“ Vrátili jsme se k autu. „Ale nejlepší je přeci jenom ten Otokar Březina,“ řekl Magor. „To teda je gól.“ Ledově mžilo, když jsme se vraceli krajem, který byl pustý jak po vymření. Patrně asi zima je tady nejveselejší roční dobou. Ale domov na severním pólu mi připadal vždycky docela sympatický.

bezejmenna.indd 31

08.04.2019 12:26:18


bezejmenna.indd 150

08.04.2019 12:26:23


Ediční komentář

První problém s prózou Bezejmenná je její bližší datace. Vročení 1986 u obou jejích částí je sice nepochybné, ale samizdatová vydání mají na konci 1. části dataci a lokaci „Domašín 20. 1. – 9. 2. 1986“, přičemž 2. část není datována vůbec; v prvním vydání tiskem (nakl. „Zvláštní vydání…“, Brno 2001, s ilustracemi Ondřeje Svátka a s ediční poznámkou MM, která je východiskem komentáře k tomuto druhému vydání) byla dle rukopisu doplněna datace druhé části: „9.–17. 10. 1986“, ovšem bez lokace „Domašín“. V tomto novém vydání byla však dle rukopisu díla opravena datace 1. části na „30. 1. – 9. 2. 1986“ a u datací obou částí byla také dle rukopisu ponechána lokace „Domašín“ (jde o obec poblíž Studené v okresu Jindřichův Hradec, kam E. B. v osmdesátých letech jezdil za svými přáteli manželi Marianem Zajíčkem a Evou Hradilkovou-Zajíčkovou, u nichž také napsal řadu svých textů, kromě Bezejmenné např. filosofické eseje Odpověď doktoru theologie (1984) či Výhledy (1986) či – pro tehdy malou dcerku svých přátel Agátu – další z řady „příšerných příběhů“ Agáta s vlkodlakem (1986), který začíná slovy „Agáta – a pamatujte si, že to byla Agáta Zajíčková z Domašína…“; podrobněji o tom ve III. svazku Bondyho Básnických spisů, Argo, Praha 2016, kde mj. na s. 492 je v jednom básnickém textu z r. 1987 připomenuta i faktografie vzniku Bezejmenné a inspirace, kterou básník našel v životě svých tamějších přátel: „…Tabák je hostinská – to jméno je jí / Knihu už napsal jsem z jejího života…“). Kromě dvou hlavních částí Bezejmenné ovšem autor pro první vydání tiskem připojil ještě „Poznámku při definitivní korektuře 1. 1. 1999“ – dosti rozsáhlý, v jádře publicistický text, jejž je zřejmě nutno považovat za nedílnou součást celého díla, proto jej také z prvního tištěného vydání přebíráme (k tomuto textu bohužel pohřešujeme rukopisný podklad), takže správně by měla být celá kniha vročena „1986, 1999“. V chronologii Bondyho prozaických textů se Bezejmenná nachází mezi texty Bratři Ramazovi (1985) a tetralogií Gottschalk, Kratés, Jao Li a Doslov (1988), je tedy jeho předposlední prózou vydanou nejprve samizdatem.

bezejmenna.indd 151

08.04.2019 12:26:23


152 V knihovně Libri prohibiti jsou uložena dvě různá kompletní samizdatová vydání tohoto díla, obě bez tiráže a bez uvedení edice. 1/ Vydání, na jehož obálce je viněta časopisu Vokno, tedy z knižní edice tohoto periodika, čítá 82 + 29 paginovaných s. A4 – každá část je paginována zvlášť, každá je psána jiným psacím strojem a opisy jsou rozmnoženy cyklostylem, tj. stejnou technikou, jakou bylo ve druhé polovině osmdesátých let rozmnožováno i  samotné Vokno; různý je i použitý průklepový papír – první část textu je na žlutém papíře, zatímco druhá je na papíře bílém. Dle sdělení vydavatele Vokna Františka Stárka byl tento samizdat zkompletován a jako celek distribuován až v r. 1987, ale první část se zřejmě v malém počtu opisů dostala do samizdatového oběhu již v r. 1986 čemuž odpovídá i vročení, které se nachází na titulní straně tohoto samizdatu (dále B86). 2/ Další kompletní samizdat Bezejmenné, údajně z Edice Popelnice, je vročen „Praha 1988“ a čítá 269 paginovaných s. A5. Kromě těchto dvou kompletních vydání jsou v knihovně LP ještě tři různé strojopisy I. části Bezejmenné a dva různé strojopisy II. části této knihy, a to vždy ve dvou či více průklepech či fotokopiích. Je-li v ediční poznámce k vydání z r. 2001 (dále B01) konstatováno, že „…svými dvěma naprosto nesouvisejícími částmi [se Bezejmenná] řadí k obdobně koncipovaným prózám, u nichž též je možno konstatovat jistou nesourodost celku jako výslednici autorova tvůrčího záměru /…/, v nichž pasáže dějové, fabulované, se prudce střídají s pasážemi rázu odborného, esejistického, zejména filosofického“, je nyní možno toto tvrzení poněkud korigovat i doplnit. Korigovat v tom smyslu, že není pravda, že by obě části Bezejmenné naprosto nesouvisely: závěrečný vypravěčův „sen“ o návratu na „Rajské ostrůvky“ v první části má svůj pendant ve druhé části; onen zlom je tedy vlastně ještě před oním závěrečným „snem“. Bezejmenná – a v tomto ohledu lze považovat „název“ této prózy za ominózní a symptomatický, neboť žánrově jde o dílo stěží konkrétně definovatelné – vlastně zahajuje závěrečnou etapu Bondyho beletrie, v níž se řada textů vyznačuje výrazně kolážovou strukturou. To se týká nejen výše zmíněné tetralogie z r. 1988, ale i Hattona (1999–91), Agónie a Epizódy ’96 (1993, 1996) či Severina (1995). V tomto ohledu lze připomenout charakteristiku Bezejmenné z  pera jejího prvního kritika Ivana Lampera: „…tento diletantský

bezejmenna.indd 152

08.04.2019 12:26:23


153 slepenec plný trapnosti a agrese…“, o čemž podrobněji dále. Druhá část textu (kterou však Lamper ve své recenzi z ledna 1987 nereflektoval) je ovšem nápovědí spíše obsahově než formálně charakterizované linie Bondyho próz od konce osmdesátých let. Jsou to ony příběhy osamělých poutníků s řadou autobiografických rysů, jejichž pozemské putování je rovněž cestou za poznáním a sebepoznáním, resp. ke zjištění, že usilovat o jakékoli poznání je marné. Linii těchto filosofických „road novels“ tvoří tedy zejména 2. část Bezejmenné, Gottschalk, Jao Li, Hatto, Severin a vlastně i „Starý mistr“ (tj. Lao-c‘) z Dlouhého ucha, poslední prózy, kterou E. B. dokončil (1997). Konstatace, že próza Bezejmenná se vyznačuje kolážovou strukturou, tedy vlastně několika tematickými bloky a žánrovými vrstvami, není bez důsledků na ediční přípravu tohoto textu. Neboť tak jako se zde prudce střídají témata, jsou zde v ostrých kontrastech také stylizace, ba i způsoby práce s jazykem. Pokusíme-li se z textu vypreparovat jednotlivé součásti oné mozaiky Bezejmenné, můžeme identifikovat alespoň pět tematicky i stylisticky rozličných rovin: Většinu kapitol před závěrem první části lze vlastně číst jako více či méně stylizované deníkové záznamy se zcela konkrétními osobami i místními a časovými údaji, setkáváme se tu nejprve zejména s I. M. Jirousem (jistě nikoli náhodou začíná celý text větou „Magor zasadil klenot do koruny české poesie“; řada kapitol je vlastně jakýmsi vyznáním lásky Jirousovi a jeho „magorství“), s Jirousovou manželkou Julianou (E. B. píše s délkou: Juliána), s Věrou Jirousovou-Dvořáčkovou a s jejím druhým manželem Janem Dvořáčkem; od kapitoly „Chytání mnoha zajíců najednou“ pak stále výrazněji obrací autor pozornost k Evě Z., „indiskrétně“ nahlížeje do jejího soukromí, byť ovšem vždy používá jen její podivné přezdívky „Tabák“, ale v jádře jí, její odvaze, odhodlanosti a inteligenci, skládá hold. Vesměs tedy jde o jakousi kroniku života undergroundových vyvrženců na Telčsku, Studensku a Staroříšsku l. P. 1985. Řadu tohoto vyprávění však autor záhy prokládá úvahami filosofickými i politickými (tak např. v kapitolách „Anomálie“, „Na Žabinci“, „Esej“ či „Stálá práce“), které se posléze transformují až do značně privátních, intimních a autokonfesních úvah o ztrátě inspirace, chuti do práce, nemohoucnosti cokoli dalšího vytvořit atp. (výrazně v kapitolách „Pět piv“ a „Stůl“).

bezejmenna.indd 153

08.04.2019 12:26:23


154 Z tohoto stále ještě dosti homogenního textového proudu pak jednak zcela vybočuje kapitola „VOKNO“, do níž autor začlenil svůj publicistický, silně polemický text o Chartě 77 a undergroundovém společenství (v archivovaném rukopisu díla je takto část opravdu psána na jiném papíře, nikoli tužkou, ale propisovačkou a poněkud jiným písmem, takže netřeba pochybovat o tom, že by šlo jen o stylistickou manýru rámcového vypravování, ale že autorův komentář, v němž vysvětluje, proč zde tento text, je zcela veristický), jednak závěrečná kapitola „Rajské ostrůvky“, která ovšem je vskutku stylizována jako „text v textu“, jako vypravěčův útěšný „sen“, v němž je nejprve idylicky, až selankovitě – s příslušným výrazivem – navázáno na jednu část prózy Invalidní sourozenci, a to včetně znovuuvedení jejích protagonistů „A.“ a „B.“, tj. „bratránka“ a „sestřenky“, na scénu, aby se tato „postmortální idyla“ posléze přeměnila na filosoficky relevantní rozhovor mezi oběma postavami o možnosti či nemožnosti „vyústění“ (id est smyslu života) – a to opět s adekvátním lexikem víceméně odborného filosofického pojednání. (Tyto dva „vsazené texty“ pro lepší rozlišení tiskneme kurzivou.) Rekapitulujeme: 1/ Stylizované deníkové záznamy, konfese, podobné těm třeba ze Sklepní práce (1972–73) či z Lednu na vsi (1977). 2/ Publicistika s politickým obsahem. 3/ Evokace a prolongace jedné dějové linie z Invalidních sourozenců. 4/ Filosofický diskurs. 5/ „Road novel“ z druhé části prózy. Je ovšem přirozené, jak již bylo naznačeno výše, že jednotlivé tematické, tedy i stylistické okruhy vyžadovaly rozličné stylizace, případně i značně různorodé lexikum, v čemž právě je jedna z obtíží tohoto textu jako celku. Často se zde v rychlém sledu střídá výrazivo odborného pojednání s hovorismy lexikálními i syntaktickými, se zkratkovitým vyjadřováním, které je ve své kondenzovanosti občas až na pomezí srozumitelnosti. Lze např. považovat za autorův stylistický záměr různé tautologie a pleonasmy, tak např. „živoucí život“, „činorodá činnost“, „obzíral obzor“, „poznávat poznání“, „dělné dílo“ či více než dvacetkrát v krátkém textovém úseku opakující se výraz „vyústění“?

bezejmenna.indd 154

08.04.2019 12:26:23


155 Někdy je opravdu těžko rozhodnout, co bylo autorovým záměrem a co důsledkem jeho prokazatelně nepříliš pečlivých autorských korektur jak samizdatového, tak prvního tištěného vydání. (Kromě toho je rukopis díla plný škrtů a oprav, i to je nutno při korekturách textu vzít v úvahu, byť rukopisné znění bylo ve sporných případech vesměs rozhodující.) Postupovali jsme však obdobně jako v edicích jiných próz vydaných v této řadě. Všechny změny přesahující horizont jednoznačných oprav pravopisných, interpunkčních, případně syntaktických a morfologických vypisujeme konkrétně níže, takže je na čtenáři, aby si sám o vskutku nelehké ediční přípravě tohoto textu udělal názor. Co se pravopisu týče, pak passim sjednocujeme psaní Ostrůvky či Rajské ostrůvky s počátečními velkými písmeny, nejde-li o „jeden z ostrůvků“, tj. o čistě geografické označení; dále rozlišujeme psaní Mistr versus mistr Lu, tj. „Mistr“ bez následného jména čteme jako přezdívku, ale se jménem jen jako titul obdobný označení „mudřec“ či „taoistický mudřec“. Psaní letopočtů sjednocujeme na psaní římskými číslicemi (v jednom případě zůstává letopočet vypsaný slovem). Názvy literárních a uměleckých děl tiskneme kurzivou, kterou tedy rovněž uplatňujeme pro odlišení textů v rámcích. Jako vždy se snažíme respektovat autorovy specifické výrazové prostředky, včetně hyperkorektních výrazů a odborné terminologie, slangů, vulgarismů, případně slangových neologismů. Pravopis byl v úhrnu (byť záměrně ne zcela důsledně) přizpůsobován dnešní normě, ovšem s výjimkou psaní vlastních jmen. Píšeme tedy např. jméno telč­ ského hostince „Na Žabinci“, neboť nedaleká lokalita, zřejmě bývalý rybník, se jmenuje „Žabinec“, ale „U černého orla“ dle vzoru „U dvou slunců“. Textu vloženému do kapitoly „VOKNO“ a textu „Poznámky při definitivní korektuře“, které jsou nabity různými fakty, pseudofakty, daty a odkazy, věnujeme zvláštní blok v závěru komentářů, tj. všechny dnes ověřitelné, dohledatelné údaje, bibliografická data apod. uvádíme, aniž bychom se ovšem s autorem pouštěli do jakékoli polemiky. Naším cílem bylo jen dodat čtenáři konkrétnější faktografii, aby si ji opět on sám mohl konfrontovat s tím, co je ve vlastním textu.

bezejmenna.indd 155

08.04.2019 12:26:24


156 Opravy a komentáře: s. 19 s. 25

s. 30 s. 30

… a chodci bloudí, až zmrznou… → … a chodcové bloudí… [dle rkp. i B86]. … s každodenní dovolenou kdekoli po světě. → … s každoroční dovolenou… [dle rkp. (chybné čtení převzato z B86 do B01, což je vesměs případ i dalších oprav dle rkp.)]. … voliéru tak 60 krát 20 metrů… → … voliéru tak 60 × 60 × 20 metrů [dle rkp.]. Zde žil a tvořil český básník Otokar Březina a ještě nějaké povídání. [Na zdi bývalé kaple sv. Magdaleny u Krasonic je deska s nápisem trochu jiného znění: Zde trávil prázdniny náš básník OTAKAR BŘEZINA / od roku 1924 do roku 1929. / O Přísný, jenž nad všemi prostory, nad větry staletí zrakům duší, od věků do věků bdícím, jsi ponechal vládu! / (Z básně „Chvíme se nad mocí vůle.“)]

s. 33

… ptactvo ve voliéře 100 × 80 metrů → … ptactvo ve voliéře 100 × 100 × 30 metrů [dle rkp.]. Do hospody jsem sice už nevkročil… → Do hospody jsem ale s. 42 už nevkročil… s. 47, passim … Jenomže Tabák je ochotna udělat…: Zde i na řadě dalších míst v rkp. je přezdívka čtena jako sklonné femininum, proto přísudky a přívlastky s přezdívkou spojené jsou rovněž v ženském rodu. Na jiných místech je přezdívka v maskulinní kongruenci. V B01 femininní kongruence přibylo, ale tuto kongruenci důsledně zavádíme passim až v tomto vydání. … že jsem si tím zazdil ty dveře → … že jsem si tím zazdil s. 50 dveře…

bezejmenna.indd 156

08.04.2019 12:26:24


157 s. 50 s. 65

s. 73

s. 74 s. 76 s. 77

s. 84 s. 86

s. 86 s. 89

s. 89

s. 89

s. 90

bezejmenna.indd 157

… ze všech ubohostí, to je nesmyvatelná hanba… → … ze všech ubohostí, to je nesmytelná hanba… [dle rkp.]. … budou přizvány k politické hře, tedy skutečně v nejlepším případě… → … budou přizvány k politické hře, pak tedy skutečně v nejlepším případě… … viděl jsem pokusy vyhazovat je od stolu nebo nepouštět je sednout a řeči za jejich zády… → … viděl jsem pokusy vyhazovat je od stolu nebo nepouštět je sednout, a slyšel řeči za jejich zády… … to zažiju, na pár roztrhaných listech… → … skončí na pár roztrhaných listech… [změna slovosledu]. Ale oč jde nejdůležitějšího: Tabák se drží! → Ale co je nejdůležitější: Tabák se drží! … dávám ve své patrně poslední knize na jeho místo [takto v rkp]; … dávám ve své patrně poslední knize na své místo [takto v B86 a B01] → … dávám ve své patrně poslední knize na toto místo. Na dlouhý písčitý břeh dorážely lehce…: Odtud až do konce kapitoly „Rajské ostrůvky“ tiskneme text kurzivou. Není vyloučeno, že tak to zažívali všichni, ať se A. a B. mohlo zdát… → Není vyloučeno, že tak to zažívali všichni, ač se A. a B. mohlo zdát… [v rkp. špatně čitelné; „ať“ opravujeme na „ač“ bona fide]. … jako nezúčastnění neviditelní diváci jakoby v biografu… → … jako nezúčastnění neviditelní diváci v biografu… … ale nepřijel a naopak vzkázal, že je teď zahrabán ve své práci… → … ale nepřijel a jen vzkázal, že je teď zahrabán ve své práci… … jinak by se asi nevypravil na procházku, pokud by knihu nepřečetl → … jinak by se asi nevypravil na plavbu, pokud by knihu nepřečetl … jen v nejhorších časech zimy, kdy teplota klesla na dvacet stupňů, ba některá léta i méně! → … jen v nejhorších časech zimy, kdy teplota klesla na dvacet stupňů, ba některé roky bylo i méně! … se svými recepty nijak netajila, ba nechávala je oklepávat a kolovat po Ostrůvcích… → … se svými recepty nijak netajila,

08.04.2019 12:26:24


158

s. 90

s. 91 s. 91

s. 92

s. 93

s. 97

bezejmenna.indd 158

ba nechávala je opisovat a kolovat po Ostrůvcích [oklepávat = dobový výraz pro psaní na psacím stroji, výše v textu vícekrát použitý v konkrétních souvislostech poloviny osmdesátých let, v roce 2019 již málo srozumitelný, proto bona fide zde nahrazujeme výrazem s týmž, ale obecnějším významem]. … přece nikomu jinému se nikdy nepodařilo uvařit to tak jako ona. → … přece nikomu jinému se nikdy nepodařilo uvařit to tak jako jí. Kde se vzal, tu se vzal, neznámý… → Kde se vzal, tu se vzal, byl tu jeden neznámý… … zprvu zcela nepozorován, i starý taoistický mudřec, který… → … zprvu zcela nepozorován, i starý taoistický mudřec Lu, který… [taoistický mudřec či Mistr je ve 2. části knihy většinou nazýván svým jménem, tedy „mistr Lu“, přičemž totožnost oné postavy s touto, kdy je uvedena do děje poprvé, je nepochybná; toto považuje editor za oprávnění k jinak vskutku nadstandardnímu zásahu do textu: k postavě je již zde přiřazeno její později hojně užívané vlastní jméno]. Vzali se za ruce a nemuseli si ani říct a šli si zatančit k těm, co zpívali písně. → Vzali se za ruce a nemuseli si ani říct a šli si zatančit k těm, co zpívali. … v nichž A. poznával poznání, které mu bylo nepřístupné… → v nichž A. uviděl poznání, které mu bylo nepřístupné… [jeden z případů dosti četných tautologií, však jediný, o němž předpokládáme nezáměrnost, proto opravujeme, byť jde opět o nadstandardní zásah do textu, který není podložen ani rukopisným různočtením]. Celý závěr první části knihy, tj. kapitola s názvem „Konec“, má v rukopisu značně jiné znění. In extenso je zde uvádíme (odlišné pasáže tištěny kurzivou): Probudil jsem se v  zalykavém pláči. Julie byla tu noc na návštěvě v Domašíně, já spal v židovském domečku sám. Marně jsem šátral rukou po jejím místě vedle mne a nebyl jsem s to ani se posadit. Zašramotily dveře a vešel Magor, protože jsme se měli zas vypravit hledat náš domov. Volal: „Vstávejte, pane doktore, vstávejte, máme práci!“

08.04.2019 12:26:24


159 „Řekněte, Magore,“ zeptal jsem se zajíkavě, „když někdo chce umřít proto, že hledá jen cíl a vyústění, je možné, aby takový člověk umřel? Umře?“ „Neumře –“ řekli jsme oba společně vzápětí. s. 103 Střed byl i tam, kde seděl A. A putuje v neustálém středu, nepocítí… → Střed byl i tam, kde seděl A., a putuje-li v ne­ ustálém středu, nepocítí… s. 108 Dokonce zauvažoval… → Dokonce o tom zauvažoval… s. 109 Věděl jsem, co znamená, že jsem napsal, že B. odešla. → Věděl jsem, co znamená, když jsem napsal, že B. odešla. Spící zima přešla k lítosti A., který se připravil… [„Spící“ s. 111 v rkp. špatně čitelné, nabízí se též čtení „Snící“; původně však v rkp. posléze škrtnuté spojení „Krásná zima…“]. s. 114 … už i v garáži na poslední zemi Invalidních sourozenců → invalidních sourozenců… [v souladu s rkp. píšeme „invalidní“ s malým počátečním písmenem, neboť zde jde o skupinu postav ze stejnojmenné prózy (chybně jak v B86, tak v B01)]. s. 114 O muži nesmírně bystrém mi vyprávěj, Múzo… [Začátek Homérovy Odysseie v překladu Rudolfa Mertlíka]. s. 120–121 … obklopovala však skupinu jakoby jakási jasná záře… → … obklopovala však skupinu jakási jasná záře… Černé vlny splývající s černým nebem… → Černé vlny splýs. 125 valy s černým nebem… Ty ale, jak sis jistě už asi všiml… → Ty ale, jak sis už asi s. 126 všiml… Byli opět na lagunách a poflakovali se po jejich březích už s. 127 znova tak dlouho… → Byli opět na lagunách a poflakovali se po jejich březích už tak dlouho… … poněvadž na poslední zemi Sourozenců rostly celkem tři s. 127 stromy… → … zemi sourozenců… [byť i v rkp. je velké písmeno, tj. „Sourozenci“ jsou psáni jako vlastní jméno, píšeme s malým písmenem, též podle obdobných míst v rkp.]. … nemůže k jejich cíli nepřispět…: Ponecháváme malé píss. 133 meno též dle rkp., byť výše i níže vesměs s velkým písmenem („jednotící Cíl“). A. vstal večer jako osvobozený a obrozený. → A. byl večer s. 137 jako osvobozený a obrozený.

bezejmenna.indd 159

08.04.2019 12:26:24


160 s. 138

s. 146

s. 146

… a usedli v odlehlejším koutku u ohýnku zvlášť pro ně připraveného… → … a usedli v odlehlejším koutku u ohýnku zvlášť pro ně rozdělaného… [„připraveného“ čteme v kongruenci s „ohýnku“, nikoli „koutku“ (pak by bylo nutno změnit pádovou koncovku), ale pro zvýšení jednoznačnosti nahrazujeme jiným adjektivem, byť opět jde o nadstandardní opravu]. Protože v té době ale už většinu signatářů, kteří se neuchý­lili do emigrace /…/, byli právě kluci a holky z undergroundu → … tvořili právě kluci a holky… …výzva k tomu, aby se sešlo „fórum“ /…/ Charty, se setkala s  hlasitou podporou…: Jak již bylo poznamenáno výše, bohužel se nedochoval rkp. podklad autorova dodatku z r. 1999, takže nelze ověřit, zda v úryvku registrovaná tautologie je jen písařovým omylem, či zda vskutku je v autorově textu; ponecháváme tedy ve dříve otištěném znění.

Ke kapitole „VOKNO“ a k „Poznámce při definitivní korektuře 1. 1. 1999“ Již v ediční poznámce k B01 byly připomenuty dosti obsáhlé kritické reakce (nikoli z pera někoho z předních chartistů, jak snad autor čekal, ale od undergroundových publicistů, de facto Bondyho čtenářů, ba ctitelů), které vzbudil zejména ostře polemický text vsazený autorem do kapitoly „VOKNO“. Jde o  tři texty publikované v  6. č. samizdatové Revolver Revue v r. 1987 (všechna samizdatová čísla RR jsou dostupná online, viz server www.scriptum.cz, konkrétně http://scriptum.cz/soubory//scriptum/% 5Bnode%5D/revolver-revue_jednou-nohou_1987_06_opr_txt.pdf) – sax von drak [Alexandr Vondra], Všechno je dovoleno, ale ne vše prospívá (dat. „leden 1987“); – Horna Pigment [Ivan Lamper], Zpívá hlasitě, ale falešně /Bondyho „Bezejmenná I.“/ (dat. „leden 1987“); – Ištván Lözedi [Martin Machovec], Několik poznámek k anonymní stati pojednávající o prozaické práci Egona Bondyho „Bezejmenná, díl I.“ (dat. „leden 1987“).

bezejmenna.indd 160

08.04.2019 12:26:24


161 K těmto třem kritickým, resp. polemickým referátům patří ještě Bondyho Odpověď panu H. P. a závěr polemiky od Lampera (bez nadpisu, začíná slovy Vážení pánové…, podepsáno „Horna Pigment“) – obojí pub­ likováno tamtéž. Na vysvětlenou zbývá dodat, že polemika mezi Lamperem na straně jedné a Bondym spolu s MM na straně druhé se týkala jen Lamperovy kritiky (Vondrova stať tehdy nebyla diskutována), kterou EB a MM dostali (bez udání autorova jména či pseudonymu – proto „anonymní stať“) někdy koncem r. 1986, tedy ještě předtím, než vyšla v 6. č. RR. Lamperova kritika byla s menšími vynechávkami otištěna v r. 2001 v  publikaci Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (ed. Josef Alan), NLN, Praha 2001, s. 550–556. s. 77

s. 77

s. 80

bezejmenna.indd 161

Redakce však našla řešení, protože jí bylo článku líto…: K tomuto udává tehdejší vydavatel samizdatového Vokna František Stárek: „Když jsem se ve vzpomínkách dostal k úseku redakčních dějin Vokna, o kterém se Bondy zmiňuje, byl jsem a priori připraven, že půjde o jeho výmysl, tak jak tomu bylo v řadě jiných případů. Např. když někde tvrdil, že Dopis 40 signatářů naformuloval on, čehož se pak s revoluční chutí chytil Petr Uhl. Kupodivu mi však vytanul ten moment, kdy jsem od Bondyho chtěl, ať odstraní onu poznámku pod čarou. Tak jsem se tím případem začal více zabývat a – světe, div se – vzpomněl jsem si i na ostatní okolnosti. Problém byl v tom, že Bondy byl tehdy deklarován jako redaktor Vokna (ve Voknovinách byla uvedena jména redaktorů Čuňas – Magor – Bondy i s adresami), a jeho politický názor by jistě u mnoha čtenářů rezonoval jako názor redakce, jímž ani zdaleka nebyl. I po těch mnoha letech mně tak připadá použité řešení jako celkem elegantní.“ Nestor české zahraniční publicistiky /…/ článek s názvem „Necháme to koňovi?“: Viz Pavel Tigrid, Necháme to koňovi?, in Svědectví, roč. XIX, č. 76, 1985, s. 771–774. Underground je současně apolitický a politický: Viz Martin Machovec, Egon Bondy  – apologeta a  teoretik českého

08.04.2019 12:26:24


162

s. 80 s. 81

s. 144

s. 145

s. 145

bezejmenna.indd 162

undergroundu?, in Reflexe undergroundu (ed. Ladislav Kudrna), ÚSTR, Praha 2016, s. 210–226. Charta zmeškala jedinečnou příležitost…: Celá tato poznámka pod čarou je nyní tiskem publikována úplně poprvé. … že sledují s  potěšením americké vydírání SSSR, závody ve zbrojení, jakožto něco, co SSSR oslabuje…: K  tomuto viz např. studii Tomáše Malínka „Třicáté výročí návštěvy Helmuta Kohla v  Československu“, in Paměť a  dějiny, roč. XI, č. 4, 2017, s. 3–19, zejména s. 7, kde uvedena základní chronologie. V letech 1976–77 začal SSSR rozmisťovat na území svých satelitů střely středního doletu s jadernými hlavicemi (tzv. SS-20); v důsledku mohutného odporu vůči jakémukoli zbrojení na tehdejším Západě začaly být obdobné zbraně (rakety Pershing II) rozmisťovány na území SRN až v r. 1983. Tyto skutečnosti však nemusely být Egonu Bondymu v r. 1986, kdy psal Bezejmennou, známy. … že mne Saša Vondra  – budoucí Havlova osobní pravá ruka – srovnával s Rogerem Vaillandem…: toto srovnání je obsaženo v textu Lamperově (v jeho IV., tiskem nepublikované části), nikoli Vondrově. Asi o dva roky později Václav Havel v Revolver Revue měl interview s Císařovským /…/ nyní však ale jsem jaksi zradil, podobně jako kdysi Vítězslav Nezval…: Viz samizdatovou Revolver Revue č. 9, 1988 (dostupnou rovněž online na www.scriptum.cz), v níž publikováno interview „Od boku o předvoji a průserech (s Josefem Císařovským hovoří Václav Havel)“, které nebylo nikdy jako celek publikováno tiskem, ale jediná stručná pasáž v něm, jež se týká Bondyho, byla otištěna in E. Bondy, Ve všední den i v neděli… Výbor z básnického díla 1950–1994 (ed. Martin Machovec), DharmaGaia, Praha 2009, s. 460. O Nezvalovi je v tomto rozhovoru řada zmínek, žádná však v souvislosti s E. B. Řekl jsem, že tedy sepíšu, ale naprosto jen to, co mi sami nadiktují /…/ Otevřený dopis nám přímo v Infochu otiskl Petr Uhl…: Jde o tzv. Dopis 40 signatářů Charty 77 ze srpna 1987, údajně sepsaný Františkem Stárkem ve spolupráci s Bondym (ovšem jako autor textu je tu uveden jen Stárek)

08.04.2019 12:26:24


163

s. 146

s. 147

bezejmenna.indd 163

a publikovaný poprvé in Informace o Chartě 77 [Infoch], roč. 10, č. 10, 1987, s. 8–10 (dostupné online na www.scriptum.cz, konkrétně http://scriptum.cz/soubory/scriptum/ informace-o-charte-77/infoch_1987_10_ocr.pdf). Otištěn in Charta 77: Dokumenty 1977–1989 (eds. Blanka Císařovská – Vilém Prečan), ÚSD, Praha 2007, sv. III., s. 287–290. Viz též Martin Machovec, Charta 77 a  underground, in Charta 77. Od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci. 1977–1989 (eds. Markéta Devátá – Jiří Suk – Oldřich Tůma), ÚSD, Praha 2007, s. 195–215. (Stárek nyní ex post vysvětluje, že onen Dopis sepsal on sám, že jej dal Bondymu jen k jazykovým korekturám, ten však text nejen opravil, ale přidal k němu snad čtyřstránkový dodatek o potřebě knížek pro mladé lidi v disentu; tento text, jehož autorem opravdu byl E. B., však Stárek do textu Dopisu nakonec nezařadil.) Nicméně i mne vzrušilo „stanovisko“ /…/ nazvané Právo na dějiny (rok 1984? 1985?) /… / a v dnes knižně vydaných dokumentech Charty tento text chybí…: Viz „Právo na dějiny“, dat. 20. května 1984, podepsáni tehdejší mluvčí Charty 77 Václav Benda, Jiří Ruml a Jana Sternová, ale autory byli Rudolf Kučera a J. P. Kučera z okruhu samizdatového časopisu Střední Evropa, in Informace o Chartě 77 [Infoch], roč. 7, č.  5, 1984, s.  3–9 (dostupné online na www.scriptum.cz, konkrétně http://scriptum.cz/soubory/scriptum/ informace-o-charte-77/infoch_1984_05_ocr.pdf ); otištěno s podrobným komentářem též o dalších publikacích a následných polemikách in Charta 77: Dokumenty 1977–1989 (eds. Blanka Císařovská – Vilém Prečan), ÚSD, Praha 2007, sv. II., s. 625–633. Když se fórum sešlo – asi na 250 až 300 lidí z celé ČSSR…: Šlo o tzv. 2. fórum Charty 77, které se konalo 28. 11. 1987 v restauraci „Ladronka“ v pražských Košířích (Plzeňská 208), jehož hlavním tématem byla strategie Charty 77. O tom též stručná informace v Infochu (dokument č. 70/87), „Sešlo se 2. fórum“, podepsaná mluvčími Ch 77 Janem Litomiským, Libuší Šilhánovou a Josefem Vohryzkem; otištěno in Charta 77: Dokumenty 1977–1989 (eds. Blanka Císařovská – Vilém

08.04.2019 12:26:24


164 Prečan), ÚSD, Praha 2007, sv. II., s. 954, kde též v komentáři zmínka o Zprávě X. správy SNB FMV, z níž citujeme níže. [1. fórum s  tématem ekologie se konalo 10.  6.  1987 v bytě Němcových v pražské Ječné 7; 3. fórum se krátkou dobu konalo 17. 1. 1988 v hlubočepském hostinci „Besední restaurace“ (Slivenecká 92/7, Praha 5), ale bylo záhy policií rozehnáno, referáty však byly ex post dodány písemně, proto též zváno „korespondenční“, hlavním tématem měla být politika; 4. fórum se konalo 14. 5. 1988 v hostinci „U Holečků“ (jinak též „U české koruny“) poblíž obory Hvězda: to skončilo zásahem StB, o čemž svědčí filmový dokument, který při tomto zásahu pracovníci StB pořídili; Egon Bondy se účastnil 3. i 4. fóra.] Mj. o účasti Fišera-Bondyho na diskutovaném 2. fóru pojednává Zpráva (resp. „INFORMACE“) X. správy SNB FMV (z listopadu 1987), uložená a dostupná v Archivu bezpečnostních složek (ABS), z níž citujeme: „Dne 28.  11.  1987 se v  době od 14,00 do 18,00 hodin uskutečnilo v  Praze 5 v  restauraci Ladronka tzv.  druhé FÓRUM CHARTY 77, které bylo zorganizováno s cílem projednat otázky další činnosti CHARTY 77 v souvislosti s obsahem tzv. ‚dopisu čtyřiceti‘. FÓRA se zúčastnilo 68 osob /signatáři i nesignatáři CHARTY 77/ z celé ČSSR. Na jeho organizaci se v hlavní míře podíleli Petr UHL a František STÁREK, kteří do začátku FÓRA místo konání přísně utajovali z důvodů obav ze zásahu Bezpečnosti. /…/ FÓRUM CHARTY 77 zahájil a po celou dobu řídil Václav HAVEL. Jeho průběh byl ovlivněn počátečním vystoupením Zbyňka FIŠERA (Egon BONDY) a Petra UHLA, kteří zdůrazňovali otázky obsažené v „dopisu čtyřiceti“ a poukazovali na neoprávněné dominantní postavení mluvčích a kolektivu mluvčích CHARTY 77, které neodpovídá zájmům a požadavkům široké základny CHARTY 77, zejména mladých signatářů a sympatizujících osob. V následných diskusích se projevila polemika s těmito názory a svá postavení obhajovali především mluvčí CHARTY 77 a členové kolektivu mluvčích, např. ŠILHÁNOVÁ, ŠTERN, HAVEL, LIS a VOHRYZEK /…/

bezejmenna.indd 164

08.04.2019 12:26:24


165

s. 147

bezejmenna.indd 165

Hodnocení: Příprava a organizování tzv.  druhého FÓRA bylo od počátku pod naší agenturní kontrolou. Do celé akce bylo postupně zapojováno 6 TS a 1 D (TS ANNA, NEF a D-OSKAR – X. S-SNB, TS GÁT – S-StB Praha, TS KLÍMA a FILIP – S-StB Hradec Králové, TS ANNA – S-StB Ústí nad Labem), kteří postupovali jak v průběhu přípravy, tak i konání FÓRA dle stanovených úkolů, které jsou v souladu s projektem KLÍN. Vzhledem k zapojení TS do celé přípravy FÓRA byly nasazeny ZTÚ STATISTIKA a STATISTIKA s vysílačem, což umožnilo přímou kontrolu jednání FÓRA a  v  případě potřeby mohla být kdykoliv přijata opatření k jeho narušení. /…/ Vzhledem k tomu, že průběh FÓRA odpovídal vytvořeným předpokladům, kdy se dařilo zpochybňovat otázku manifestace, zvláště že pak TS ANNA, NEF a D-OSKAR v průběhu diskuse ovlivnili navíc zaměření FÓRA v duchu „dopisu čtyřiceti“ /…/ nebylo přistoupeno k narušení FÓRA. /…/“ TS = „tajný spolupracovník“, D = „důvěrník“, ZTÚ STATISTIKA = nahrávací technika, STATISTIKA s  vysílačem = vysílač. Dle sdělení Jiřího Gruntoráda: „TS Anna“ = Josef Danisz, „TS Nef“ = Jiří Kvasnička, „TS Gát“ = Michal Kobal, „TS Klíma“ = Zdeněk Ingr, „TS Filip“ = František Postup „TS Anna“ [2] = Zdeněk Kulík a „D Oskar“ = Zbyněk Fišer. … průběh onoho prvního fóra přece jen StB dokázala nahrát na magnetofonové pásky: O tomto existuje jiný dokument StB (rovněž z archivu ABS) s datem 27. XI. 1987, tzv. „NÁVRH opatření ke konání tzv. FÓRA CHARTY 77 dne 28. 11. 1987“, z něhož citujeme: „Dne 19. 11. 1987 se uskutečnilo v bytě Zbyňka FIŠERA /Egon BONDY/ z iniciativy Petra UHLA tzv. předforum, na kterém bylo za účasti deseti osob dohodnuto, že na FÓRU budou prosazovány zásady činnosti CH-77 na další období /…/ V podstatě by mělo jít o projednání otázek, které jsou obsaženy v ‚Dopisu čtyřiceti‘, ale o samotném dopisu se hovořit nebude. /…/ Prostřednictvím TS KLÍMA /…/, TS ANNA /…/, TS GÁT /…/, TS NEF /…/ a D OSKAR zabezpečit v rámci diskuzních příspěvků na FÓRU CH-77 vznesení požadavků týkajících

08.04.2019 12:26:24


166

s. 148

s. 148

s. 149

se rozdělování finančních dotací CH-77 ze zahraničí, privilegovaného postavení některých osob CH-77, možnosti rozhodování o záležitostech CH-77 v širším okruhu osob, než je kolektiv mluvčích. /…/ TS GÁT a TS NEF vybavit ZTÚ STATISTIKA s cílem operativní dokumentace a bezprostřední kontroly průběhu FÓRA CH-77.“ Z tohoto dokumentu tedy vyplývá, že „D Oskarovi“ nebyl tehdy svěřen magnetofon ani vysílačka, jejichž prostřednictvím mohlo StB průběh 2. fóra zaznamenávat, ba přímo sledovat, ale „D Oskar“ byl zřejmě předem informován o tom, že někdo jiný bude takto vybaven, a tak i tímto byl nucen přizpůsobit své vystoupení na 2. fóru Charty. … analýza toho, co se stalo v SSSR /…/ a pár průklepů, jež jsem dal pořídit, teprve po roce 1990 začalo trochu cirkulovat na krajní levici: Jde o práci Neuspořádaná samomluva (samizdat tohoto textu s titulem egon bondy a jeho „neuspořádaná samomluva“ je datován 1985 a jeho rukopis, uložený v LA PNP, resp. nikdy nepublikovaný úvodní rkp. text předmluvy, je datován blíže: „11. VII. 1985“; o jeho vzniku viz též kapitolu Esej, s. 39–40, též s. 49); tiskem (značně přepracováno i kráceno) jakožto Neuspořádaná samomluva vyšlo v  nakl. L.  Marek, Brno 2002, kde v  novém doslovu autor klade vznik tohoto textu už do jara 1984 a mimochodem prohlašuje že „v textu vůbec nic neměnil“, což tedy nutno číst jako čirou mystifikaci. Jediný smz. strojopis této práce koloval od r. 1985 mezi Bondyho čtenáři, ale dále opisován nebyl. Petr Uhl i zahraniční levicoví marxisté mne za tuto studii neobyčejně rozhořčeně odsuzovali…: Jde opět o Neuspořádanou samomluvu. … plány M.A.I., která od roku 1995 nepřetržitě plánuje za zavřenými dveřmi v Bruselu…: MAI = Multilateral Agreement on Investment, tj. organizace, která předcházela GATS (General Agreement on Trade in Services).

M. M. únor – březen 2019

bezejmenna.indd 166

08.04.2019 12:26:24


bezejmenna.indd 167

08.04.2019 12:26:24


Obsah

1. ČÁST5 Začátek7 Něco se se mnou děje 8 Anomálie10 Přivítání12 Juliána13 Židovský domeček 15 U Magora16 Jeník Florian 18 Na Žabinci 19 Magdalena28 Dvořáčkovi32 Telč36 Esej38 Stará Říše 42 45 Chytání mnoha zajíců najednou Po návratu 49 53 Stálá práce Tabák56 Jídelna-Samoobsluha58 Pět piv 61 Plovárna64 Stůl68 71 Tabák [2] Krásný říjen 73 VOKNO76 Než se rok skončil 82 Rajské ostrůvky 84 Konec97

bezejmenna.indd 168

08.04.2019 12:26:24


2. ČÁST99 Poznámka při definitivní korektuře 1. 1. 1999

143

Ediční komentář

151

bezejmenna.indd 169

08.04.2019 12:26:24


bezejmenna.indd 170

08.04.2019 12:26:24


egon bondy bezejmenná

Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2019 jako svou 396. publikaci Ediční příprava Martin Machovec Redakce Dominik Melichar Grafická úprava a foto na obálce ReDesign, Petr Krejzek Sazba písmem RePublic Stará škola (www.staraskola.net) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín 1. vydání (v tomto souboru), 172 stran, TS 13 ISBN 978-80-7470-249-5 Doporučená cena včetně DPH 230 Kč

bezejmenna.indd 171

08.04.2019 12:26:24


zky, kdy kdo před zápase s družstvem e táhlo obvykle

je to do vedlejšího klusem, a nedošli oci, šaman odlezl ný pes. oslouchat neustálé ručeně spolehlivý

ozhovory ženských tě idiotičtější, a bál k nim přiblížit

egon bondy hry

egon bondy máša a běta

Syn Otče?! Naše společnost ti poskytla televizor, a ty by ses dopustil zločinu proti státnímu devizovému hospodářství? A zač si pak máme v Sovětském svazu opatřovat pšenici? Myslíš, že mu ji imperialisté dodávají zadarmo? Otec Dodávají, nedodávají – kolik by ti nádražáci za to chtěli? A nemohlo by se to odvozit na kolečku, aby to bylo levnější? Syn Chápu tě, otče. Myslíš postaru. Tak tě tomu celý život učil kapitalismus. Otec Coooo? Syn My, mladá generace budovatelů socialismu, vás musíme naučit myslet jinak! Otec Cože? Syn Kapitalismus a buržoazie ve vás vychovaly sobecký individualismus, otče, jedině v kolektivu však najdeš štěstí. Otec Coooo? Syn Nyní se radostně chopíme krumpáčů i lopat, vybudujeme naši zem jako květ, štěstí již přestalo být problémem! – Jak napsal již kdysi A. J. Liehm: Štěstí je pracovat a žít v SSSR! Otec Coooo? Syn (po pomlce) Vstoupil jsem do VB.

egon bondy hry

ISBN 978-80-86903-43-9

ISBN 978-80-86903-72-9

AKROPOLIS

AKROPOLIS

egon bondy mníšek vylitý nočník

egon bondy invalidní sourozenci

Slavnost Tajuplný ostrov aneb Dva roky prázdnin byla první velkou příležitostí si zašílet. Zlolajné jazyky sice tvrdily, že to nebudou bohužel dva roky prázdnin, ale nejvýš dva měsíce, protože lidi se pod zemí bojej a vylezou – někteří dokonce šířili odporné zprávy, že viděli postižence vystrkovat nos ze zbořeniště, ale A. a B., stejně jako všem ostatním, byli už lidi tak fuk, že by si byli uspořádali slavnost třeba na střeše Baráku. (Rozumí se: generálního štábu.) Federální invalidi se k sezvání oslavy dali inspirovat tím, že objevili, že jeden obrovský sklad potravin se v jejich milovaném městě nepropadl do země, něco se tam zadrhlo a bouda vysoká jako hrom vykukovala z rumiště šikmo nahnutá jako strašák v poli, a když se prohrabali ke skleněným stěnám, jež do výše desátého patra udělali architekti pro estetiku, rozbili je Bojovníci za lepší budoucnost svými handgranáty, a tak učinili asi jediný rozumný skutek svého bytí. Ze skladu teď vynášeli invalidi nepřetržitým proudem jídlo a pití, a když vzkázali do vesnic, aby si přijeli, narukovali i družstevníci a před nosem nedaleko stojícího Baráku se futrovali i na deset let dopředu. Důstojníci se asi mohli zmámit vzteky.

egon bondy invalidní sourozenci

egon bondy bratři ramazovi

Redaktor opakoval znova, co už řekl, snad aby to zvěstoval i nově příchozím: „To, co mě v Československu nejvíc a neustále překvapuje, je československá ekonomika a to, že tu je taková spousta mladých tajných policistů...“ „To už povídal – “ tlumočil K. ostatním, „že tu je moc mladejch estébáků.“ „Řekni mu, jaký to bylo loni na tom plese,“ ozval se nevzrušeně někdo zezadu. „Jo, na tom plese, no to máš tak...“ začal svou hatmatilkou vykládat K. Hatmatilka byla tak elementární, že redaktor jí sotva rozuměl, zato jí skoro úplně rozuměli všichni ostatní. A tak sledovali, jak K. vypráví, a přerušovali ho a doplňovali. Jak údajní pořadatelé najednou zvolali: „příslušníci, vpřed“ – a pustili se do mlácení hostí. Jak pořadatel vzal Kukalovi občanskou legitimaci, roztrhl mu ji a na místě ho zatkl proto, že nemá občanský průkaz. Jak pořadatel, když kopal jednu ženskou, prohlásil, na vyzvání, aby se legitimoval: „My se legitimovat nemusíme.“ Jak zkopali Lanďáka, a když mu Havel chtěl jít dosvědčit, že byl kopán, zavřeli oba dva.

egon bondy mníšek vylitý nočník

AKROPOLIS

egon bondy bratři ramazovi

h sto let! Nebo Nebo se svět tak áku je jiný chování Co si udělali, to maj. není Bůh. Toho by Bylo by ho na to boha, je všechno d sto lety se mohli m, že není-li boha, jošo, právě naopak. nec lajsnout, co chceš. pravit. Není-li boha, to napravil? ním? A je mnoho udělal ty, hroznějšího, a jsou z něj kariéry boha, můžeš si jen tskej pozor, ale to – vždyť bez boha jsi který vládne, tě stejně – a už jsi jeho.

egon bondy šaman

Svlékla se a nohy si přikryla širokou sukní. Dlouho nemohla usnout. Venku jiskřily hvězdy. Měsíc odkudsi zpoza domu osvětloval průzračnou krajinu. Koruny stromů lehce šuměly. Když otevřela oči, uviděla v okně stát temnou postavu. Výkřik jí nevyšel z hrdla. Mladý muž oděný jako uhlíř na starých rytinách se pomalu otočil kolem osy a sestoupil po neviditelném žebříku. Malátně se posadila na lůžku, nohy spustila těžce na zem a přejížděla si rukou čelo. Kdo byl ten muž, který ji už dvakrát navštívil – a to ne vždy v noci – který jí ale nikdy nic nevysvětlil? Bála se, ale cítila k němu víc důvěry než k mnohému ze známých. Měl pro ni nějaké poselství nebo nějaký úkol? Proč se s ním nedalo nikdy mluvit? Jako by nesla velkou tíhu, došla k oknu. Žebřík tam už nebyl. Dvě vysoká patra zámku stála nad poslední, třetí terasou, která se i za měsíční noci nořila ve tmě, ale tu ho uviděla: stál jako jedna ze soch na kamenné balustrádě, a kdyby nebyla věděla, že je to on, byla by ho klidně, jako kdokoli jiný, považovala za sochu. Na předprsni okna ležela vydrolená omítka. Brala kousky a házela je po něm. Tak by s ním chtěla mluvit!

egon bondy máša a běta

egon bondy šaman

ysoké trávě, přihodilo ujíce zasedli opodál své starosti. Šamanovi a hlavě. do právě nepřítomný ětší kus masa, lepší odobně, – a dokázali edne. o vykládali jazykem ta slov o tom, jaký je

ISBN 978-80-87481-65-3

AKROPOLIS

AKROPOLIS

akropolis

31.8.2007 17:06:51

Bondy V desky DEF.indd 1

30.6.2008 12:22:22

www.akropolis.info

bezejmenna.indd 172

08.04.2019 12:26:31


egon bondy bezejmenná

Vraceli jsme se ke kapli a najednou jsme odhalili rozsáhlou hlubokou jámu, vyzděnou a zarostlou plevelem, ale nakonec taky ještě dobrou. Nač byla, to si nedovedu představit. „No prosím!“ křikl Magor. „Je to úplně jasný, že to čekalo na nás. Už dávno mám v plánu chovat hlemýždě. To je ročně – no, deset tisíc. A to bude, pane doktore, práce pro vás. Protože to nechce nic, než jen jak paní Julie půjde z procházky, nebo vy budete bloumat kolem, tak vždycky jenom tam hodíte hrst trávy a potvory rostou samy. To je zaměstnání dobrý tak pro důchodce, takže budete taky užitečnej.“ Pokud jde jen o hrst trávy, tak jsem souhlasil. Ostatně to přehodím na Julii, protože já bych na to často zapomněl. S nadšením jsme tedy já i Jeník přikyvovali. Pak jsme začali obcházet kapli z druhé strany, protože někde musejí být dveře. „Tady nad těma stromama –“ ukazoval Magor na zpustlý sad, „tady udělám voliéru tak 60 × 60 × 20 metrů, pro chov dravýho ptactva. To se rozmnožuje geometrickou řadou – ročně to dá – no, řekněme deset tisíc. A přitom to není vůbec žádná práce, protože tu je dost myší a nějaký chcíplý zvířata vždycky koupíme.“

egon bondy bezejmenná

ISBN 978-80-7470-249-5

AKROPOLIS

Profile for Filip Tomas

Egon Bondy: Bezejmenná  

https://akropolis.info/kniha/bezejmenna/

Egon Bondy: Bezejmenná  

https://akropolis.info/kniha/bezejmenna/

Profile for akropolis
Advertisement